zastavení první

REVÍR
Expedice
Palagruža 2005
zastavení první
SVÍTÁNÍ NA ŠIRÉM MOŘI A PŘED SEBOU TAJUPLNÝ A NEKONEČNÝ
OBZOR. JSOU TO UŽ TÉMĚŘ DVA ROKY, CO JSEM STÁL NA STEJNÉM
MÍSTĚ A POCIŤOVAL PODOBNÉ VZRUŠENÍ Z VOLÁNÍ DÁLEK, JAKÉ CÍTÍM
DNES. TEHDY JSEM SE S PŘÁTELI POTÁPĚL NA MÍSTNÍCH LOKALITÁCH
A PŘITOM SE MI ZDÁLO, ŽE JSEM NA SAMÉM OKRAJI CHORVATSKÉHO
ÚZEMÍ A ŽE MĚ KROMĚ BLÍZKÉHO OSTROVA BIŠEVO NEMŮŽE NA JADRANU JIŽ NIC PŘEKVAPIT.
Své odvážné plavby za obživou podnikali rybáři
z Visu na Palagružu v nevelkých lodích, zvaných falkuše,
poháněných vesly a jednoduchými plachtami.
D
nes tady na ostrově Vis stojím opět,
ale svou potápěčskou výbavu nechávám zatím ležet bez povšimnutí.
Dívám se na klidné moře a za vzdáleným
obzorem jen tuším záhadný kousek země
v samém srdci Jaderského moře, o kterém
jsem poslední rok jenom snil. O skutečném
drahokamu Jadranu – o malém ostrůvku
jménem Palagruža, nejvzdálenějším to
kousku chorvatského území.
52
REVÍR
Cesta, která vede
od pobřeží až k majáku
VÝCHOZÍ PŘÍSTAV VIS
I když dlouholetá izolovanost Visu od okolní civilizace poskytuje báječné lokality
a potápění na nich mohu všem vřele doporučit, neb si zde přijdou na své jak milovníci vraků, tak i obdivovatelé podmořského
života. Ať už na stěnách, nebo v kouzelných abrazivních jeskyních – Modrou na
Biševu počínaje a třeba Zelenou na Visu
konče. Přesto jsem měl touhu poznat ještě
odlehlejší kousky země, ztracené kdesi za
obzorem nám tolik známého „našeho“
moře. Starší obyvatelé Komiže právem
a s hrdostí mluví o Palagruži právě v souvislosti s jejich nevelkou osadou. Byli to totiž
místní rybáři, kteří podnikali dlouhé plavby
na více jak dvaačtyřicet námořních mil
vzdálený ostrov, kde lovili doposud stále
ještě hojné langusty a velké ryby. Své
odvážné plavby za obživou podnikali
v nevelkých lodích, zvaných falkuše, poháněných vesly a jednoduchými plachtami.
Úkolem naší první expedice Palagruža 2005
nebylo objevovat již objevené, neboť tu
a tam se na Palagružu jezdí v omezené míře
potápět z místního centra formou jednodenních výjezdů. A tak nebudeme ani zdaleka
první, kdo toto malé souostroví navštíví. O to
53
REVÍR
více mě ale překvapila skutečnost, že mnoho
potápěčů, včetně velmi zkušených, ostrov
Palagružu buď vůbec nezná, nebo o ní jen
něco málo slyšeli a neví ani, kde ji vlastně
hledat. A tak díky značné odlehlosti od běžných potápěčských i jachtařských lokalit
zůstává dodnes Palagruža malým tajemstvím
Jadranu. Naším hlavním cílem a specialitou
celé expedice bylo dostat se na ostrov
a pobývat v jeho okolí několik dnů bez toho,
abychom se museli každý večer vracet do
bezpečného přístavu a mohli tak prožít neopakovatelné západy i východy slunce na
zcela otevřeném moři. Dalším úkolem bylo –
vzhledem k absenci podrobných map – zdokumentovat a zaznamenat co možná nejpodrobněji celý ostrov i jeho nejbližší okolí jak
na fotografiích, tak na filmovém materiálu.
Třetím úkolem bylo ve spolupráci se zástupcem Chorvatského potápěčského svazu zmapovat místní lokality vhodné pro potápění
a sestavit podrobnějšího průvodce pro další
potápěčské výpravy, které do budoucna ještě
plánujeme. Předposledním, ale neméně
významným úkolem, bylo najít a ve spolupráci s historikem zdokumentovat pozůstatky
po bojích, které se zde odehrály v době 1.
světové války a konfrontovat je s naším přímým pozorováním. Jako doprovodný program jsme zvolili test podvodních skútrů
v expedičních podmínkách. Abychom to vše
mohli zdárně realizovat, bylo zapotřebí
najmout dostatečně velkou loď, která by spolehlivě odolala nenadálé změně počasí na
otevřeném moři bez možnosti okamžitého
úkrytu v bezpečném přístavu.
Příboj na pláží Južno Zlato
SMĚR PALAGRUŽA
Je neděle a ranní úsvit pomalu odhaluje naši
loď klidně spící v bezpečných vodách přístavu Vis, který jsme zvolili jako výchozí před
Pohled na Malou Palagružu
54
vlastní cestou. Zanedlouho se, ale všechno
změní a náš téměř čtyřicet metrů dlouhý
dočasný domov vyrazí na novou cestu. Na
cestu, která nás dovede do cíle naší expedice – na ostrov Palagružu. Vstáváme v pět
hodin ráno. Jako zázrakem se výrazně zlepšuje počasí. O půl hodiny později se odvazujeme a vyplouváme vstříc našemu novému
dobrodružství. Obeplouváme mys Stončica
a na pravoboku míjíme malé souostroví
kolem ostrova Veli Budikovac. Zanedlouho
necháváme Vis za zádí a před námi se objevuje dlouhá linie nekonečného obzoru, za
kterým se skrývá vysněná Palagruža. Po více
jak čtyřech hodinách plavby jižním směrem
se na obzoru konečně objevuje stále ještě
nezřetelný a v mlžném oparu zahalený kousek ostrova. Zhruba po půlhodince plavby již
rozeznáváme nejen hlavní ostrov s majákem,
ale i souostroví Malá Palagruža a další přilehlé útesy. Do svého deníku si později zapisuji následující údaje o místu přistání: „Chorvatsko-Palagruža, neděle 8. května 2005.
Poloha 42° 23,7’ N a 16°16,5’ E. 11.25
středoevropského letního času. Zcela jasná
obloha, větrno, moře s výškou vln do jednoho
a půl metru. Skvělá nálada. Jsme na místě!
DRAHOKAM JADRANU
Zůstáváme stát na severní straně ostrova
necelé půl námořní míle od jeho strmých
břehů. Spouštíme kotvu na hloubce kolem
100 metrů a pomalu se připravujeme na
vlastní program expedice. Nyní již můžeme zcela zřetelně a v klidu pozorovat
povrch ostrova, který je doslova posetý
pestrobarevnými keřovitými pryšci na hřebenech i úpatích všech útesů, jimž vévodí
majestátná budova starého majáku. Palagruža, kterou Italové nazývají Pelagosa, je
jak již bylo řečeno nejvzdálenějším územím Chorvatska, odkud je za dobré viditelnosti vidět tenkou linii italského pobřeží.
Hlavní ostrov Velká Palagruža je dlouhý
přibližně 1 400 m, široký je asi 300 m,
s nejvyšší nadmořskou výškou 91 m. Na nejvyšším místě se nachází velká budova majáku, která je mimochodem největší svého
druhu na Jadranu. Při pohledu z místa přistání se vlevo, tedy východně od velkého ostrova nachází nepatrné souostroví Malá
Palagruža se skupinkou větších útesů Kamik
od Tramuntane a Kamik od Oštra včetně
několika dalších skalisek. Vpravo, západně
od hlavního ostrova, pak vidíme několik dalších útesů zvaných Hridi Voliči. Již z našeho
prvního pozorování je patrné, že Palagruža
je v podstatě jedna velká podlouhlá skála
ostře se svažující ze všech stran do moře,
s těžko přístupnými břehy. Setrváváme ještě
chvíli na místě našeho prvního přistání. Po
obědě pak plánujeme přesun na jižní stranu
ostrova, kde hodláme přenocovat. Zatímco
naše mateřská loď obeplouvá Velkou Palagružu vzhledem k množství útesů ukrytých
pod hladinou v uctivé vzdálenosti, vydávám
se s kamerou i s našimi fotografy v gumovém
člunu zdokumentovat nejbližší okolí celého
souostroví. Plujeme západním směrem
kolem pobřeží, přičemž snímáme tuto jedinečnou scénu ze všech možných úhlů.
Následně proplouváme úžinou kolem útesů
Hridi Voliči odkud se nám zdá pohled na
ostrov ještě krásnější. Při plavbě kolem jižního pobřeží narážíme na jednoduchou lanovku, kterou používá osádka majáku pro příjem potravin a jiného proviantu. Průzkumnou plavbu zakončujeme letmým pohledem
na pláž Južno Zlato, která se jeví jako nejvhodnější pro plánované vylodění. Asi po
půlhodince se setkáváme opět s naší lodí, na
jejíž palubu se vracíme s úlovkem skvělých
záběrů. Úkol prvního dne je splněn.
INZERCE
REVÍR
VYLODĚNÍ
Další dny se již potápíme v okolí ostrova
a současně se připravujeme na průzkum terénu nad hladinou. Pláž Južno Zlato je údajně
jednou z nejhezčích na Jadranu. Odtud pak
vede křivolaká stezka nejprve na sedlo skaliska, dále pokračuje po hřebeni až k samotnému majáku a končí na opačné straně ostrova v zátoce Stara Vlaka, kterou používali
staří rybáři jako další kotviště na ostrově.
Cestou k majáku, která zabere dobrou půlhodinku, sledujeme přepestrou mediteránní
55
REVÍR
Úchvatný západ slunce
nad největším majákem v Chorvatsku
flóru včetně endemitních neboli jen zde rosKromě strážců majáku, kteří se zde střídají
zde byly nalezeny zbytky kostelíku Sveti
toucích druhů pryšce rozesetých po celém
v měsíčních službách a pocházejí výhradně
Mihovil. Z novější historie je to potom až rok
ostrově. Jedná se o mírně jedovatý druh,
ze vzdálené Korčuly, tu nežijí žádní jiní lidé,
1915, který nás v souvislosti s ostrovem a 1.
který se tak brání proti případným konzua tak pocit odloučenosti od okolní civilizace
světovou válkou zajímal nejvíce. V těsném
mentům. Na planině pod námi se rozprostíje téměř dokonalý. Jen v sezóně se zde tu
sousedství hlavní budovy majáku je významrá malý heliport, jehož hranice tvoří všudya tam objevují romanticky založení turisté,
ná meteorologická stanice pro oblast střednípřítomný kámen. Dnes tady žádná helikoptékteří si vychutnávají samotu i pohostinnost
ho Jadranu a taky malé hospodářství s drůra neburácí, a tak v tomto ročním období
majáku. Za tímto účelem jsou v budově
beží společně s malou zahrádkou zeleniny.
stále ještě zelený povrch přistávací plochy,
vybudovány dva apartmány. Využíváme sluA dál? Dál už nic není, jen strmé útesy, na
slouží jako výtečná tabule největšímu obyvažeb našeho průvodce, který nám umožňuje
které neúnavně doráží nekonečné moře.
teli ostrova spokojenému oslovi. Trochu jako
návštěvu míst, do kterých není mimo ubytoz Hitchkokova filmu teď krouží nad našimi
vané hosty vstup povolen. Uvnitř budovy je
První prohlídku ostrova ukončujeme spokojehlavami početné hejno chechtajících se mořmalé muzeum nebo spíše sbírka věnovaná
ni v odpoledních hodinách. Při návratu na
ských racků. Ve skalních rozsedlinách
mateřskou loď se ještě přesvědčujeme
pak objevujeme i pár hnízd s čero nevyzpytatelnosti moře. Z poměrně
Slunce pomalu zapadá,
stvými mláďaty. Je už po poledni,
klidného Jadranu, jaký byl při vyloa další den na ostrově se tak pomalu
když dorážíme k majáku. Samotná
dění, je rázem rozbouřený živel
chýlí ke konci.
budova byla postavena již v roce
a náš nástup do člunu a následná
1875, což nám potvrzuje i pamětní
jízda k lodi se spíš podobá sjíždění dradeska umístněná nad hlavním vchodem.
bohatému archeologickému nalezišti na ostvých řek na raftu. Nakonec se všichni živi
Během 1. světové války, kdy padla Palagrurově, kterému se historie rozhodně nevyhýa zdrávi dostáváme na palubu. Slunce
ža na krátkou dobu do rukou Italů, byla však
bala. Nejstarší nálezy totiž pocházejí již
pomalu zapadá, a další den na ostrově se
stavba během odvetných rakouských náletů
z doby ranného neolitu. Další objevy údajně
tak pomalu chýlí ke konci. V druhém zastaa ostřelování lodními děly zničena. Znovu
dokládají, že právě Palagruža byla bájným
vení vás seznámíme podrobněji s potápěčbyla postavena až v roce 1923 a dodnes
ostrovem řeckého hrdiny Diomeda. Jiné praskými lokalitami a životem pod hladinou i na
jako národní kulturní památka slouží svému
meny se zmiňují o návštěvě papeže Alexanútesech ostrova Palagruža.
účelu. Její základy byly vybudovány ze zdejdra III., který se zde zastavil při své plavbě
TEXT PETR MEDEK
šího kamene, ale na obvodové zdi byl poudo Zadaru a Benátek na Popeleční středu 9.
FOTO FRANTIŠEK A LUCIE CÍVELOVI
žit lehčí kámen dovezený až z ostrova Brač.
března 1177. Z ranného středověku pak
WWW.DIVELIVE.CZ
56