ročenka 2009 - Gymnázium FX Šaldy

Transkript

GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY
LIBEREC
ROČENKA 2009
Školní rok 2008–2009
OBSAH
Michaela Koldová: Lidské vejce, 2009, 3. ročník
GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY, LIBEREC 11
PARTYZÁNSKÁ 530, PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE
Partyzánská 530/3, 460 01 Liberec 11
( 482 710 077, 482 429 841 • fax 485 103 880
http://www.gfxs.cz • * [email protected]
2
Nekonečný seriál
Zaměstnanci školy
Školská rada
Noví studenti ve školním roce 2008–2009
Maturanti ve školním roce 2008–2009
Vybráno z výroční zprávy
Výsledky přijímacího řízení na vysoké školy v ČR
Úspěchy žáků školy v olympiádách a soutěžích
5
6
9
10
11
12
14
16
ŠKOLA A SVĚT
Kalendárium školního roku 2008–2009
Eurorebus
Debatní klub
Sportovně-turistický kurz v Chorvatsku
Hudebně-výtvarně-mediální kurz
Literární pozdravy 2008
Cvičení aktivace traumatologického plánu
Weiße Flecken
Ratabácká X-mas night
Nanovlákna – malý rozměr – velký význam
Marhoul, Hnělička, vojáci a my
Výměna s Gymnáziem Grafing (vol. 1)
Výměna s Gymnáziem Grafing (vol. 2)
Hudebně-výtvarný kurz
Částečně fiktivní příběh o výjezdu do Berlína
MAFIA 2009
MAFIA 2009 ještě jednou
Chemicko-biologický výjezdový seminář
Po místech bojů
Exkurze Lemberk, Jablonné a okolí
Neviditelné oběti komunismu – Kanada 2009
„Košňarova“ Litomyšl
Jeden rok s kvintou
Ceny GYTA 2009
… a zase ty Pardubice!
Seriál „Rekonstrukce“ pokračuje
25
26
32
33
34
38
39
40
42
43
45
46
48
49
51
54
56
56
60
62
64
67
68
69
74
75
78
PŘÍBĚH A SVĚT
Témata písemné maturitní zkoušky z českého jazyka
Ve škole života není prázdnin…
Stejnost je nakažlivá
Slova jako klíče nebo zbraně
Jak se hloupý stal chytrým starostou
81
82
82
84
85
88
3
DIE DEUTSCHE ABTEILUNG
1. N • Hainewalde
1. N • Cesta do Žitavy
2. N • Výměna s Wiesentheidem
3. N • První dětská evropská konference
4. N • Výměna s gymnáziem v Aachen
4. N • Výměna s gymnáziem v Hamburku
4. N • Výměnné pobyty v Německu
4. N • Iniciativa Step 21
5. N • Jazykové a pracovní praktikum
5. N • Zase o krok dál…
6. N • Berlín – včera, dnes a zítra
Deutsche Schüler-Akademie
Vědomosti tvoří svobodu rozhodování
91
94
95
97
98
100
102
104
109
110
112
114
117
119
VYBRÁNO Z TISKU
123
NEKONEČNÝ SERIÁL
Úvodní slovo
Každá ročenka přináší drobnou mozaiku událostí, které jsme během celého
školního roku prožili. Vzhledem k tomu, že máme 22 třídy, o některých akcích se
podrobněji dozvíme až z této ročenky.
„Co se vám vybaví při vzpomínce na uplynulý školní rok?“ ptala jsem se náhodně žáků na chodbě školy. Nejčastěji uváděli hesla: státní maturity, stavba, rozhovory
s absolventy školy, výstava, ohlédnutí.
Dlouhé diskuze a dohady kolem reformy maturitní zkoušky skončily až letos na
podzim rozhodnutím poslanců a senátorů, že se reforma opět o jeden rok odloží.
Nejistota během celého školního roku nebyla příjemná ani pro žáky, ani pro učitele.
Myslím si, že žákům z gymnázia by nová forma společné částí maturity neměla způsobit problémy. Musejí však včas znát její jednoznačná pravidla.
V dnešní době jsou v oblibě nekonečné televizní seriály. Ve škole také jeden prožíváme – s názvem „Rekonstrukce“. První díl jsme absolvovali loni od července do
listopadu a psali o něm v loňské ročence. O druhém a třetím díle, které dosud nebyly dokončeny, se dočtete na stránkách tohoto vydání ročenky. Moc si přejeme, aby
tyto díly skončily co nejdříve. Na tento náš specifický seriál jsme se moc těšili, hodně
si od něj slibovali. Teď máme velké přání, aby byl co nejdříve zdárně dokončen.
A nyní několik poznámek ke zbývajícím heslům: rozhovory, výstava, ohlédnutí.
O nich se v ročence nedočtete, přestože jim žáci věnovali hodně času. Výsledek jejich
činnosti bude prezentován až v novém školním roce, a tak se už teď můžete těšit na
další ročenku.
Ta tři hesla mají jedno společné: jsou to přípravy na oslavy 90. výročí založení
školy, které nás čekají ve školním roce 2009–2010. V publikaci, která vyjde na jaře
2010, budou zaznamenány vzpomínky 90 vybraných absolventů naší školy. Téměř
80 studentů si při tom vyzkoušelo jednu z metod novinářské práce a zaznamenávalo i několikahodinové rozhovory, které pro ně byly velmi zajímavé. Pro výstavu
výtvarných prací připravovali studenti pod vedením vyučujících v průběhu dvou
let různé exponáty, využívali i počítačovou grafiku, vytvořili i krátké animované
filmy. Tradiční Ohlédnutí se tentokrát nekonalo v červnu, ale bylo přeloženo až na
říjen 2009, abychom si připomněli historii školy od roku 1919 po současnost. Vyvrcholením oslav založení našeho gymnázia by mělo být setkání absolventů 15. května
2010. Více se dozvíte na www.gfxs.cz.
Na závěr si přeji, aby se nám podařilo realizovat naše plány a aby vám ročenka
i po letech připomněla, jaký byl školní rok 2008–2009.
Děkuji všem, kteří se na jejím vzniku podíleli.
Irena Přádná
ředitelka gymnázia
Aneta Choutková: Makro III., 2009, sexta
4
5
Vedení školy
RNDr. Irena
Mgr. Marcela
RNDr. Věra
Astrid
Přádná
Danajovičová
Voršilková
Abraham
Vyučující
Astrid
Dr. Klaus-Peter
RNDr. Jiřina
Ivan
Mgr. Ivana
Mgr. Lena
Mgr. Marcela
Mgr. Blanka
Kathrin
Mgr. Eva
Mgr. Rudolf
Mgr. Lubomír
Ulrich
Uwe
Mgr. Jan
PaedDr. Markéta
Mgr. Eva
RNDr. Jana
Mgr. Petr
RNDr. Věra
Pavel
Mgr. Zuzana
Mgr. Veronika
Mgr. Jindra
Olaf
Mgr. Karolína
Mgr. Eva
Mgr. Adam
Mgr. Eva
Mgr. Ladislav
Reiner
Mgr. Zdeňka
Mgr. Tomáš
PhDr. David
Mgr. Tomáš
6
Abraham
Abraham
Andělová
Bernátek
Buchalová
Černyševská
Danajovičová
Dohnalová
Eger
Ehlová
Folke
Franc
Franz
Gildner
Goll
Havrdová
Hlaváčková
Hrnčířová
Hrůza
Jandíková
Knobloch
Kostincová
Kučerová
Kuglerová
Kuhla
Kvasničková
Laurinová
Lysičan
Málková
Menšík
Meissner
Meixnerová
Minster
Mudrák, Ph. D.
Musil
ředitelka
statutární zástupkyně ředitelky
zástupkyně ředitelky
vedoucí dvojjazyčného oddělení
německý jazyk, dějepis
biologie, chemie
společenské vědy – od 3. 9. 2008 do 23. 10. 2008
matematika, fyzika
francouzský jazyk, latina
německý jazyk
anglický jazyk
matematika, zeměpis
anglický jazyk
společenské vědy, tělesná výchova
biologie, chemie
matematika, fyzika
německý jazyk
dějepis
český jazyk, společenské vědy
německý jazyk
matematika, zeměpis
český jazyk, anglický jazyk
matematika, fyzika
informatika
anglický jazyk, ruský jazyk, výtvarná výchova
anglický jazyk, společenské vědy
mateřská dovolená – od 30. 11. 2008
fyzika, chemie
matematika, fyzika
český jazyk, hudební výchova
český jazyk, latina
zeměpis, biologie
český jazyk, dějepis, společenské vědy
anglický jazyk – do 31. 10. 2008
matematika, fyzika
informatika
anglický jazyk – od 20. 10. 2008
Pedagogický sbor ve školním roce 2008–2009
ZAMĚSTNANCI ŠKOLY
7
MgA. Dagmar
Mgr. Věra
RNDr. Věra
Mgr. Jan
Vinšová
Vondřičková
Voršilková
Voženílek
Maria Wehner
hudební výchova
český jazyk, dějepis
matematika
matematika, fysika, informatika
koordinátor ICT
biologie
Nepedagogičtí zaměstnanci
Mgr. Jaroslav
Mgr. Ivana
Mgr. Leoš
Mgr. Vítězslav
Otmar
Ouhelová
Pelc
Pěnička
Konrad Petter
Mgr. Ivana Podzimková
Ing. Blanka Pokorná
RNDr. Irena Přádná
Mgr. Lucie Příšovská
prof. RNDr. Jana Přívratská,
CSc., Ph. D.
Mgr. Markéta Raabová
Mgr. Věra Raisová
Mgr. Zuzana Reinišová
Mgr. Jakub Skoumal
Mgr. Miroslava Slezáková
Mgr. Jana Suchomelová
Mgr. Šárka Šimková
Mgr. Renata Šípová
Mgr. Vladimír
Mgr. Alena
Mgr. Jitka
Pavel
Mgr. Radka
Mgr. Hana
Mgr. Václav
PhDr. Martina
Jaroslava
Šorsák
Šreková
Šulcová
Taibr
Tichá
Tůmová
Ulvr
Ulvrová
Vanešová
Mgr. Jana Vaňková
8
španělský jazyk
německý jazyk
tělesná výchova
matematika, fyzika, informatika
koordinátor ICT
dějepis, zeměpis
matematika, fyzika
anglický jazyk
chemie
francouzský jazyk – od 5. 2. 2009 do 19. 4. 2009,
od 12. 5. 2009 do 30. 6. 2009
deskriptivní geometrie
zeměpis, tělesná výchova
zeměpis, tělesná výchova
tělesná výchova
anglický jazyk, informatika
matematika
matematika, chemie
výchovná poradkyně
německý jazyk
výchovná poradkyně
výtvarná výchova
český jazyk – od 20. 4. 2009 do 30. 6. 2009
biologie, chemie
zeměpis, informatika
francouzský jazyk
německý jazyk, ruský jazyk, výtvarná výchova
dějepis
anglický jazyk
český jazyk – od 3. 9. 2008 do 23. 10. 2008,
od 2. 1. 2009 do 17. 4. 2009
matematika
Iva
Renáta
Lenka
Helena
Irena
Pavel
Tomáš
Zuzana
Mgr. Vítězslav
Eva
Zdeňka
Markéta
Benková
Cimrhanzlová
Cínová
Drahoňovská
Jarošová
Knobloch
Kopal
Martincová
Pěnička
Stanková
Škachová
Tučková
Eva Útratová
Dagmar Vávrová
Jiřina Vyskočilová
knihovnice
uklízečka
uklízečka – do 30. 4. 2009
uklízečka – od 1. 11. 2008
uklízečka
správce počítačové sítě
školník, topič, zahradník
uklízečka – od 30. 3. 2009
správce počítačové sítě
mzdová účetní, sekretářka – od 1. 1. 2009
uklízečka – od 1. 9. 2008 do 31. 10. 2008
mzdová účetní, sekretářka
hospodářka
uklízečka – do 31. 3. 2009
ekonomka
ŠKOLSKÁ RADA
Ing. Ondřej
Rudolf
Štěpán
Mgr. Tomáš
PaedDr. František
Mgr. Jan
Červinka
Holík
Křeček
Minster
Vízek
Voženílek
jmenován zřizovatelem školy
zvolený žák školy
zvolený žák školy
zvolený pedagog školy
jmenován zřizovatelem školy
zvolený pedagog školy,
předseda školské rady
9
NOVÍ STUDENTI VE ŠKOLNÍM ROCE 2008–2009
MATURANTI VE ŠKOLNÍM ROCE 2008–2009
Prima, třídní profesor: Mgr. Adam Lysičan
Angelika Bürgerová, Matouš Fürst, Dominika Glaserová, Nikola Gončárová, Jakub
Händl, Lukáš Havlíček, Adéla Házlová, Anna Josefa Heindorferová, Jana Hudečková, Jana Chaloupecká, Kateřina Janoušková, Simona Klimentová, Jakub Kočí, Ondřej Kohout, Adam Koláš, Ondřej Labík, Jan Labský, Jan Moos, Daniel Procházka,
Jana Řepová, Anna Sanetrníková, Jana Schierová, Anna Stupková, Anna Škodová,
Viktorie Taušová, Tomáš Tůma, Lukáš Vik, Tereza Vinklátová, Karolína Vítková
Oktáva, třídní profesor: Mgr. Jan Goll
Marie Bartošová, Václav Bém, Markéta Burianová, Zuzana Egertová, Sabukhi Gasymov, Robert Gubáš, Jan Hložek, Klára Holková, Eva Chmelařová, Michael Kominik,
Veronika Kotoučová, Daniel Krchňák, Ondřej Lufinka, Marek Moravec, Bára Nezdarová, David Novotný, Martina Pelikánová, Daniela Pražáková, Jan Procházka,
Michaela Rutová, Tomáš Řehák, Vít Steklý, Tereza Šimková, Eliška Štochlová, Adriana Štolbová, Jana Emilie Veselovská, Michal Vrba
1. N, třídní profesor: Mgr. Jakub Skoumal
Kristýna Bistiaková, Šárka Böhmová, Tomáš Bulíř, Michael Čepelka, Nikola Čepelková, Thi To Uyen Doan, Nicol Hillebrandová, Jakub Horák, Michaela Horáková,
Lenka Chlomková, Tereza Jiruchová, Lucie Kahounová, Lenka Kočová, Markéta
Kostelencová, Anna Kovářová, Tuan Anh Le, Daniel Maryško, Barbora Nejedlá,
Jan Richter, Kamila Řeháková, Eliška Říhová, Gabriela Susková, Daniel Šetek, Nikol
Vondráčková
6. N, třídní profesorka: Mgr. Markéta Raabová
Lucie Brnová, Klára Čermáková, Michaela Čížková, Michaela Dopitová, Karolína
Drapáková, Vladimír Haberland, Vojtěch Hertík, Tereza Hourová, Josef Hrůza, Lucie Janoušková, Jakub Jech, Martina Karasová, Nikola Kestlerová, Alena Koňasová,
Barbora Krejčová, Miroslava Kroutilová, Veronika Lacmanová, Jan Martinka, Petr
Novota, Vojtěch Petrík, Tereza Přibylová, Mirek Saska, Matúš Slivka, Zuzana Straková, Jakub Štefela, Jana Velechovská, Kateřina Vondrová, Hana Záleská
1. A, třídní profesor: Mgr. Tomáš Minster
Tomáš Bubák, Tereza Cidlinská, Jakub Cverčko, Renáta Černá, Zuzana Dostálová,
Eva Eisenhammerová, Karolína Havlínová, Zuzana Hlavatá, Michal Hlavatý, Tuan
Anh Hoang, Šárka Chmelařová, Martina Jaurová, Martin Kaplík, Pavla Kirchhofová,
Tereza Kuncová, Veronika Kusková, Ondřej Martínek, Trang Ngo Kieu, Jan Novák,
Šárka Nováková, Kristýna Nožičková, Jana Ponerová, Ondřej Přibyl, Jindřich Roček,
Aneta Slabá, Barbora Szabová, Josef Škoda, Nicola Timpelová, Kamila Válková, Lucie Vintrová, Marie Zetová, Kristýna Žejdlová
4. A, třídní profesorka: PaedDr. Markéta Havrdová
Klára Budková, Markéta Dousková, Věra Dušková, Pavla Fortelná, Daniela Halková, Tomáš Havlen, Denisa Hlinková, Tomáš Hodboď, Jakub Hrkal, Jakub Hříbal,
Martina Hybnerová, Michaela Ježková, Radka Kmentová, Marcela Kotalová, Veronika Králová, Michaela Kykalová, Veronika Loudová, Irena Melkonyan, Tereza
Mildeová, Lucie Pecháčková, Marek Pípal, Tomáš Rec, Anna Simbartlová, Petra
Sluková, Kristýna Tichá, Lenka Tučková, Hana Turečková, Kateřina Vodičková,
Romana Zahradníková
1. B, třídní profesor: Mgr. Rudolf Folke
Pavla Beňová, Tereza Blechová, Maxym Borysenko, Jonáš Březina, Jakub Buchta,
Jan Dědeček, Aneta Dlasková, Jan Doležal, Barbora Eliášová, Patrik Fiebiger, Jan
Hnělička, Nikola Hnízdová, Lenka Hoblíková, Bronislav Kolář, Kristýna Kordíková, Kristýna Kostelencová, Kateřina Kracíková, Blanka Lemfeldová, Ondřej Lukáč,
Jana Marešová, Ivana Maršálková, Lucie Netrefová, Michaela Neuhäuserová, Petr
Peřina, Kristýna Sedláčková, Jana Součková, Jaroslava Svobodová, David Špetla,
Kateřina Vlasáková, David Zeman
4. B, třídní profesor: Mgr. Vítězslav Pěnička
Martina Berková, Jan Brejcha, Daniela Cvejnová, Petr Čarný, Marek Doubravský,
Klára Hejděncová, Barbara Horáková, Marie Janatová, Eliška Kordíková, Hana
Králová, Štěpán Křeček, Matěj Kuc, Petr Lenkvík, Lucie Matoušková, Jakub Novák, Veronika Pachtová, Vít Pavelčák, Tereza Reichlová, Zuzana Reslová, Kateřina
Rothová, Jakub Rýdl, Jana Říhová, Andrea Schejbalová, Daniela Urbanová, Tomáš
Vintr, Pavel Vlk, Kateřina Votočková, Pavla Vurmová, Eva Zouharová, Kristýna
Žďárská, Ivo Žirovnický
10
11
VYBRÁNO Z VÝROČNÍ ZPRÁVY (ŠKOLNÍ ROK 2008–2009)
Seznam studijních oborů
79-41-K/41 Gymnázium (délka studia: 4 roky)
79-41-K/81 Gymnázium (délka studia: 8 roků)
79-41-K/610 Gymnázium – vybrané předměty v cizím jazyce (délka studia: 6 roků)
79-41-K/401 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 4 roky)
79-41-K/801 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 8 roků)
79-41-K/404 Gymnázium – přírodovědné předměty (délka studia: 4 roky)
79-41-K/411 Gymnázium – humanitní předměty (délka studia: 4 roky)
Údaje o počtu žáků k 30. 9. 2008
239
Počet žáků na
třídu
29,87
Počet žáků na
učitele
11,95
6
166
27,66
9,88
Osmileté
8
219
27,37
11,73
Celkem
22
624
28,36
11,02
Počet tříd
Počet žáků
Čtyřleté
8
Šestileté
Prospěch žáků ve 2. pololetí
Čtyřleté studium
Ročník
Počet žáků
Vyznam.
Prospěli
Neprospěli
Opakují
Odešli
1.
62
3
56
3
1
2
2.
57
2
54
1
1
0
3.
60
13
47
0
0
0
4.
60
9
51
0
0
0
Celkem
239
27
208
4
2
2
Osmileté studium
12
Ročník
Počet žáků
Vyznam.
Prospěli
Neprospěli
Opakují
Odešli
1.
29
6
23
0
0
0
2.
30
4
26
0
0
0
3.
26
3
26
0
0
0
4.
23
2
21
0
0
0
5.
30
6
24
0
0
0
6.
26
8
17
1
0
2
7.
30
0
28
2
0
2
8.
27
4
23
0
0
0
Celkem
221
33
188
3
0
4
Šestileté studium
Ročník
Počet žáků
Vyznam.
Prospěli
Neprospěli
Opakují
Odešli
1.
22
0
22
0
0
0
2.
29
0
29
0
0
0
3.
28
1
27
0
0
0
4.
25
1
24
0
0
0
5.
27
4
23
0
0
0
6.
28
5
23
0
0
0
Celkem
159
11
148
0
0
0
Přehled o počtu zameškaných a neomluvených hodin (na jednoho žáka)
Studium
Ročník
Čtyřleté
Šestileté
zameškáno
neomluv.
1.
86,54
2.
123,62
3.
4.
Osmileté
zameškáno
neomluv.
zameškáno
neomluv.
0,23
87,21
0,00
74,27
0,00
0,17
118,77
0,00
85,70
0,00
128,67
0,12
132,87
1,50
112,53
0,00
95,98
0,17
145,17
0,00
91,91
0,00
5.
—
—
167,00
0,15
132,36
0,00
6.
—
—
84,04
0,00
131,72
0,00
7.
—
—
—
—
153,30
0,07
8.
—
—
—
—
104,74
0,00
Výsledky maturitních zkoušek
řádný (jarní)
termín
náhradní termín
opravné zkoušky
počet žáků, kteří konali zkoušku
115
0
1
počet žáků, kteří prospěli
113
0
1
2
0
0
počet žáků, kteří neprospěli
Od 1. 9. 2006 zahájena výuka podle Školního vzdělávacího programu v primě
a v 1. ročníku čtyřletého studia a v kvintě v rámci Pilotu G, který vyhlásilo MŠMT
ČR. ŠVP byl vytvořen podle pilotní verze Rámcového vzdělávacího programu pro
gymnázia ve spolupráci s Výzkumným ústavem pedagogickým Praha.
13
VÝSLEDKY PŘIJÍMACÍHO ŘÍZENÍ NA VYSOKÉ ŠKOLY V ČR
A VYSOKÉ ŠKOLY V ZAHRANIČÍ ABSOLVENTŮ ŠKOLNÍHO
ROKU 2008–2009
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Pedagogická fakulta
0
1
0
0
Fakulta sociálně ekonomická
0
1
0
0
Fakulta elektrotechnická
0
2
2
4
Fakulta architektury
0
2
1
0
Fakulta strojní
0
0
1
0
Fakulta dopravní
0
0
1
0
0
1
0
0
1
2
0
0
České vysoké učení technické v Praze
Čísla v tabulce vyjadřují počty přijatých studentů. Fakulty jsou v tabulce označeny
svým oficiálním názvem, proto je pořadí slov v názvech různé.
4. A
4. B
Oktáva
6. N
Filozofická fakulta
1
0
0
0
Vysoké učení technické v Brně
1. lékařská fakulta
0
2
0
2
Fakulta podnikatelská
3. lékařská fakulta
0
1
0
1
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
Lékařská fakulta v Hradci Králové
0
2
2
1
Fakulta chemické technologie
Univerzita Karlova v Praze
Lékařská fakulta v Plzni
0
2
0
0
Univerzita Palackého v Olomouci
Farmaceutická fakulta v Hradci Králové
0
1
0
0
0
1
1
0
0
1
0
0
4
0
0
0
Hudební fakulta
0
1
0
0
Unicorn College, s. r. o.
0
0
0
1
Fakulta tělesné výchovy a sportu
0
0
1
1
Přírodovědecká fakulta
0
2
1
0
Univerzita Hradec Králové
Právnická fakulta
2
0
2
0
Fakulta sociálních věd
2
2
0
2
Fakulta humanitních studií
0
1
0
1
Matematicko-fyzikální fakulta
1
1
1
0
1
0
0
0
Zahraniční studium
Spolková republika Německo
0
0
0
3
Hospodářská fakulta
3
0
2
1
Celkem
27
31
29
28
Fakulta přírodovědně–humanitní a pedagogická
6
3
7
2
Fakulta strojní
0
0
0
1
Fakulta mezinárodních vztahů
1
0
3
2
Národohospodářská fakulta
1
1
0
0
Fakulta podnikohospodářská
0
1
0
4
Fakulta informatiky a statistiky
0
0
0
1
Fakulta financí a účetnictví
0
0
2
0
Akademie múzických umění v Praze
Technická univerzita v Liberci
Jedna studentka ze 4. A a jeden student z oktávy studují dvě fakulty na jedné univerzitě současně a jedna studentka z oktávy studuje dvě vysoké školy současně.
Vysoká škola ekonomická v Praze
Přehled uplatnění absolventů
Západočeská univerzita v Plzni
Fakulta elektrotechnická
0
0
1
0
1
0
0
0
2
0
1
1
Fakulta sociálních studií
1
0
0
0
Masarykova univerzita v Brně
14
Třída
Absolventů
Studuje VŠ
Studuje VOŠ
Zaměstnání
Různé
4. A
29
261)
0
2
1
4. B
31
31
0
0
0
Oktáva
27
272)
0
0
0
6. N
28
28
0
0
0
Celkem
115
112
0
2
1
3)
) Z toho 1 absolventka studuje na dvou fakultách jedné univerzity současně.
) Z toho 1 absolventka studuje na dvou univerzitách současně a jeden absolvent na
dvou fakultách jedné univerzity současně.
3
) Z toho 3 absolventky studují ve Spolkové republice Německo.
1
2
15
ÚSPĚCHY ŽÁKŮ ŠKOLY V OLYMPIÁDÁCH A SOUTĚŽÍCH
Jsou uváděna pouze 1. – 3. místa v okresním a krajském kole a všechna místa v celostátním, resp. evropském kole.
oktáva
Barbora Miklasová
kvarta
1. místo v krajském kole II. kategorie
postup do celostátního kola
3. místo v krajském kole I. kategorie
1. A
prima
3. A
4. místo v celostátním kole
Nisa, řeka, která nás spojuje
Ondřej Kohout
Monika Lásková
Taťána Nováková
Veronika Loudová
prima
2. N
2. N
4. A
1. místo v I. kategorii – pohádka
1. místo v I. kategorii – povídka
2. místo ve II. kategorii – povídka
3. místo ve III. kategorii – povídka
1. N
kvarta
kvarta
kvarta
4. místo
9. místo
zvláštní cena
zvláštní cena
Konverzační soutěž v anglickém jazyce
Ivana Maršálková
Radek Hosenseidl
1. A
3. A
2. místo v okresním kole kategorie III
3. místo v okresním kole kategorie III
Soutěž v německém jazyce
Barbora Miklasová
kvarta
Daniel Roček
2. N
16
Radka Kmentová
4. A
1. místo v krajském kole kategorie II
6. místo v celostátním kole kategorie II
3. místo v krajském kole kategorie II
Konverzační soutěž ve francouzském jazyce
Jan Labský
3. A
1. místo v krajském kole
3. místo v národním kole
prima
1. místo v okresním kole kategorie D
3. B
2. B
2. B
5. místo v krajském kole soutěže družstev
3. B
2. místo v krajském kole kategorie B
sexta
3. místo v celostátním kole kategorie Junior
oktáva
2. místo v krajském kole kategorie A
úspěšný řešitel celostátního kola
1. místo v krajském kole kategorie C
2. místo v okresním kole kategorie E
2. místo v okresním kole kategorie E
1. místo v Libereckém kraji
Ekologická olympiáda
Johana Kučerová
Veronika Rutová
Monika Kurelová
Chemická olympiáda
Marek Kolenič
Přírodovědný klokan
Jakub Hrnčíř
Literární soutěž „Řekni mi, co čteš“
Eliška Říhová
Anna Borovcová
Vlastimil Barák
Barbora Miklasová
2. místo v krajském kole kategorie IIC
1. místo v okresním kole kategorie IIIA
2. místo v okresním kole kategorie IIIA
Biologická olympiáda
Literární soutěž o cenu Filipa Venclíka
Michaela Holubová
4. A
Přehlídka dětských recitátorů
Kateřina Janoušková
Michaela Kykalová
Anna Břenková
Recitační soutěž Wolkerův Prostějov
Eva Eisenhammerová
2. N
sexta
3. B
Olympiáda v ruském jazyce
Olympiáda v českém jazyce
Eva Chmelařová
Samuel Karásek
Jakub Stejskal
Simona Macková
1. místo v okresním kole kategorie IIB
3. místo v krajském kole kategorie IIB
1. místo v krajském kole kategorie IIC
3. místo v celostátním kole kategorie IIC
Fyzikální olympiáda
Ondřej Lufinka
Marek Kolenič
3. B
Jakub Hrnčíř
sexta
Martin Lufinka
kvarta
Dominik Jakubec
kvarta
hodnocení středních škol
Astronomická olympiáda
Jan Erhart
sekunda
Tereza Bučková
Nikol Rypová
sekunda
sekunda
1. místo v krajském kole kategorie G-H
17
Matematická olympiáda
Ondřej Kout
Jan Erhart
Patrick Kusebauch
Jiří Erhart
Jakub Hrnčíř
Jakub Petr
Klára Holková
prima
sekunda
kvarta
kvinta
sexta
sexta
oktáva
3. místo v okresním kole kategorie Z6
2. místo v krajském kole kategorie C
prima
sekunda
sekunda
2. místo v okresním kole kategorie 6. tříd
Patrick Kusebauch
kvarta
Jiří Čechlovský
Jakub Hrnčíř
kvarta
sexta
Kristián Kříž
sexta
Zuzana Lajksnerová
sexta
1. místo v okresním kole kategorie Kadet
1. místo v krajském kole kategorie Kadet
3. místo v okresním kole kategorie Kadet
1. místo v okresním kole kategorie Junior
1. místo v krajském kole kategorie Junior
Pythagoriáda
Jan Labský
Kristýna Čechlovská
Dominik Franzel
Matematický klokan
Jan Erhart
sekunda
Tereza Bučková
sekunda
Genius Logicus – soutěž bez měření času v řešení logických úloh a hlavolamů
Jan Svoboda
3. B
Jiří Erhart
kvinta
Lucie Kratochvílová
3. B
Jan Erhart
sekunda
Václav Bém
oktáva
22. místo v celostátním kole kategorie Senior
sexta
4. místo v krajském kole
Jakub Kočí
prima
Ondřej Kohout
Jakub Hrnčíř
prima
sexta
1. místo v okresním kole kategorie A
9. místo v celostátním kole kategorie A
3. místo v okresním kole kategorie A
1. místo v okresním kole kategorie D
1. místo v krajském kole kategorie D
14. místo v celostátním kole kategorie D
Soutěž v programování
Jakub Petr
Zeměpisná olympiáda
Genius Logicus – soutěž s měřením času v řešení logických úloh a hlavolamů
Jakub Hrnčíř
sexta
Jan Faltýnek
3. B
Lucie Kratochvílová
3. B
Jan Svoboda
3. B
Jiří Erhart
kvinta
Dominik Jakubec
kvarta
18
zlatý certifikát
1. místo v národním kole kategorie 01
zlatý certifikát
zlatý certifikát
zlatý certifikát
zlatý certifikát
zlatý certifikát
vynikající mezinárodní řešitel kategorie 01
úspěšnost 98 %
vynikající řešitel kategorie 02
úspěšnost 100 %
úspěšnost 94 %
úspěšnost 89 %
iBobr
Náboj
družstvo (Jiří Erhart, kvinta; Jakub Hrnčíř a Jakub Petr, sexta; Petr Kuc, 2. B; Klára
Holková, oktáva)
zlatý certifikát
zlatý certifikát
Eurorebus – soutěž jednotlivců
Tereza Bučková
sekunda
Jan Erhart
sekunda
Lubomír Bucek
kvarta
Jakub Fejfar
kvinta
Jakub Hrnčíř
sexta
2. místo v krajském kole kategorie ZŠ01
52. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01
4. místo v krajském kole kategorie SŠ
66. místo v celostátním kole kategorie SŠ
19
Rudolf Holík
septima
Klára Holková
Daniela Pražáková
Markéta Burianová
oktáva
oktáva
oktáva
Eurorebus – soutěž tříd
kvarta (Bucek, Hujerová, Tippelt)
sexta (Hrnčíř, Kučera, Stejskal)
Eurorebus – soutěž škol
Dnešní svět v pohybu
soutěž tříd
septima
Mapy – výtvarná soutěž v rámci Dne GIS 2008
Anna Stupková
Kateřina Janoušková
Nikola Gončárová
Dominika Glaserová
Tomáš Novotný
Rostislav Gončár
Huyen Doanová
Petr Kraus
prima
prima
prima
prima
kvinta
kvinta
kvinta
kvinta
1. místo kategorie II
2. místo kategorie II
3.–4. místo kategorie II
3.–4. místo kategorie II
1. místo kategorie III
2.–4. místo kategorie III
Středoškolská odborná činnost
Anna Simbartlová
4. A
Autoři plakátu oceněného v „Evropské soutěži 2008: Děti mají právo na ochranu“
Žáci 3. A Tereza Banýrová, Veronika Němcová, Radek Hosenseidl a Michaela Koldová získali se svým společným dílem v listopadu 2008 1. místo v celostátním kole
a v prosinci 2008 v Bruselu, kam byli pozváni mezi třemi nejlepšími v celé Evropské
unii, 2. místo.
Na fotografii jsou spolu s vyučující Mgr. Zuzanou Kostincovou a ředitelkou školy
RNDr. Irenou Přádnou u hejtmana Libereckého kraje Bc. Stanislava Eichlera; zcela
vpravo náměstek hejtmana pro rezort školství, mládež, tělovýchovu a sport Bc. Radek Cikl.
20
1. místo v krajském kole v oboru Historie
2. místo v celostátním kole v oboru Historie
Evropská soutěž 2008: Děti mají právo na ochranu (výtvarná soutěž plakátů)
4. A (Tereza Banýrová, Radek Hosenseidl,
Michaela Koldová, Veronika Němcová)
2. místo v Evropské unii
Tělesná výchova
David Kučera
Jan Kašpar
sexta
2. A
Petr Kučera
2. B
Lukáš Banyi
4. N
1. místo v krajském kole – přespolní běh
1. místo v OP žáků SŠ a učilišť
– lezení na umělé stěně
21
Štěpánka Šedková
5. N
Tina Ilenčíková
5. N
Kateřina Zámečníková
2. N
2. místo v olympiádě mládeže – 60 m
3. místo v olympiádě mládeže – skok daleký
2. místo v OP žáků ZŠ – stolní tenis
1. místo v krajském kole – odbíjená
Vendula Bláhová
2. N
Adam Hrdý
2. N
družstvo chlapců
sekunda
družstvo dívek
družstvo (Kučera, Tryzna,
Šplíchal, Trčálek)
2. místo v krajském kole – přespolní běh
družstvo (Adéla Misařová, Adéla Hrečinová, Simona Weissová, Petra Sivčáková,
Marcela Šomjaková, Helena Vykoukalová, Doan Thi Thuc Quyen, 2. A)
1. místo v celostátním kole – tanec
smíšené družstvo (Martina Valešová, Kristýna Čechlovská, sekunda; Dominik Zaplatílek, Nikola Čepelková, Lenka Chlomková, 1. N)
3. místo v krajském kole kategorie
7. – 9. tř. ZŠ – orientační běh
smíšené družstvo (Jana Valešová, 2. A; Pavlína Lejsková a David Kučera, sexta; Lukáš Beran, septima)
– orientační běh
Celostátní přehlídka středoškolských pěveckých sborů Gymnasia cantant Brno
sbor Cum decore
stříbrné pásmo
Mezinárodní festival Bohuslava Martinů v Pardubicích
sbor Cum decore
sbor Cum decore
sbor Cum decore
sbor Cum decore
3. místo v kategorii smíšené sbory
1. místo v kategorii vokální ansámbly do 16 zpěváků
3. místo ve zlatém pásmu v kategorii musica sacra
nominace na Grand Prix festivalu
zvláštní cena za interpretaci polyfonní hudby
Debatní program K. Poppera, Debatní liga – celostátní soutěž
tým (Gymnázium Nad Alejí Praha a Gymnázium F. X. Šaldy – Michaela Rutová,
oktáva)
1. místo v ČR
tým (Štěpán Křeček, 4. B; Simona Chládková, 3. A; Pavlína Lejsková, sexta)
2. místo v ČR
Jana Vondráčková: Trasy, 2008, 2. ročník
22
23
ŠKOLA A SVĚT
EXKURZE / KURZY / VÝJEZDOVÉ SEMINÁŘE
MIMOŠKOLNÍ ČINNOST
KALENDÁRIUM
Tereza Banýrová: Opuštěný prostor, 2009, 3. ročník
KALENDÁRIUM ŠKOLNÍHO ROKU 2008–2009
1. 9.
2. 9.
2. 9.
2. 9.
2. 9.
3. 9.
3. 9. – 5. 9.
3. 9. – 5. 9.
8. 9.
8. 9. – 10. 9.
9. 9.
9. 9.
9. 9.
9. 9.
9. 9.
9. 9.
10. 9.
10. 9. – 12. 9.
10. 9. – 11. 9.
11. 9.
12. 9. – 21. 9.
16. 9.
16. 9.
16. 9.
17. 9.
17. 9.
18. 9.
18. 9.
19. 9.
19. 9. – 28. 9.
19. 9.
23. 9.
23. 9.
23. 9.
24. 9.
24. 9.
25. 9.
30. 9.
1. 10.
1. 10.
2. 10.
2. 10.
3. 10.
26
zahájení školního roku
rozřazovací testy z německého jazyka
rozřazovací testy z anglického jazyka
schůzka s rodiči žáků – prima, 1. N
maturity – opravný termín
setkání vedení školy se zástupci studentů
Dny poznávání Bílý Potok – kvinta
zeměpisná exkurze – Jablonec nad Nisou – septima, 3. A, 2. A
Stadtführung Deutschklub
Dny poznávání Bílý Potok – prima
Krajská vědecká knihovna – 1. A, 1. B
exkurze ZOO
sexuální výchova – 1. A, 1. B, tercie
exkurze Žitava – 3. B
zeměpisná exkurze Jizerské hory – kvinta
zeměpisná exkurze – Jablonec nad Nisou – sexta
divadelní představení Cyrano z Bergeracu
Dny poznávání Bílý Potok – 1. A, 1. B
exkurze Praha – 2. A
biologicko-zeměpisná exkurze Terasy Ještědu – 2. N
sportovně-turistický kurz Chorvatsko – septima, 3. A, 3. B
Krajská vědecká knihovna – kvinta
exkurze Český Dub – 1. A
zeměpisná exkurze – Ještěd – 1. B
zeměpisná exkurze – Ještěd – tercie, 1. A,
exkurze z českého jazyka – Český Dub – 1. B
exkurze Drážďany – oktáva
mykologická exkurze – 2. A, 2. B
beseda s ministrem školství o reformě českého školství
sportovně-turistický kurz – Chorvatsko
exkurze Český Dub – muzeum – 2. B
Krajská vědecká knihovna – prima
Dům kultury – Hradišťan – kvinta, 1. A, 1. B
zeměpisná exkurze Drážďany – kvarta
kino Varšava – geografické dokumenty
porada všech vyučujících
exkurze Praha – Národní muzeum – sexta
Den německé jednoty – 4. N, 5. N, 6. N
exkurze Špindlerův Mlýn – biologické semináře
Přírodovědný klokan – tercie, kvarta, kvinta, sexta, 1. A, 1. B, 2. B
Krajská vědecká knihovna – exkurze – 1. N
schůzka vedení školy se zástupci studentů
kino Varšava – Malé slavnosti
3. 10.
5. 10.
7. 10. – 9. 10.
7. 10. – 14. 10.
7. 10.
10. 10.
14. 10.
14. 10.
14. 10.
15. 10.
16. 10.
20. 10. – 24. 10.
22. 10.
22. 10.
27. 10. – 29. 10.
30. 10. – 1. 11.
1. 11. – 2. 11.
3. 11.
3. 11.
3. 11. – 7. 11.
4. 11.
5. 11.
6. 11.
8. 11. – 16. 11.
12. 11. – 14. 11.
19. 11.
21. 11.
22. 11.
27. 11.
29. 11.
30. 11.
2. 12.
2. 12.
2. 12.
3. 12.
3. 12.
4. 12.
4. 12.
5. 12.
6. 12.
7. 12.
9. 12.
10. 12.
12. 12. – 14. 12.
projekt „Über Grenzen sprechen“ Dresden – 6. N
Cum decore – koncert
hudebně výtvarný seminář Radostín – sexta
studentský výměnný pobyt Wiesentheid – 2. N
exkurze – Oybin – 3. N
divadelní představení Rybář a jeho žena – 1. N
okresní kolo přespolního běhu
exkurze – sklárna Harrachov – 3. B
zeměpisná exkurze Drážďany – 3. A
exkurze hudební výchova, výtvarná výchova, dějepis – 2. A, 2. B
exkurze – sklárna Harrachov
projekt Jugend debatiert
Rozhoduj o Evropě – seminář o fungování EU – sexta
podzimní prázdniny
Educa 2008
Debatní turnaj
Český statistický úřad Liberec – seminář z geografie
Dny poznávání Heinewalde – 1. N
Bobřík informatiky – školní kolo – Benjamín
Bobřík informatiky – školní kolo – Junior
Bobřík informatiky – školní kolo – Senior
výměnný studentský pobyt Aachen – Liberec – 4. N
GIS Day 2008 – Krajská vědecká knihovna Liberec
pedagogická rada, schůzky SRSPŠ
Literární pozdravy 2008
posezení s německými kolegy
dějepisná soutěž Cheb 2008
Cum decore I – koncert Severočeské muzeum
Cum decore II – koncert Žitava
soudní přelíčení – tercie
matematická olympiáda – školní kolo kategorie A
soutěž v anglickém jazyce – školní kolo – tercie, kvarta, 1. N, 2. N
porada předsedů předmětových komisí
exkurze do vazební věznice – 3. A, 3. B
soutěž v anglickém jazyce – školní kolo – prima, sekunda
soutěž v aerobiku – okresní kolo
Cum decore – koncert Hejnice
Cum decore – koncert Severočeské muzeum
soutěž v německém jazyce – školní kolo
olympiáda v českém jazyce – školní kolo
2. turnaj Debatní ligy
27
13. 12.
13. 12.
14. 12.
15. 12. – 18. 12.
17. 12.
19. 12.
5. 1.
8. 1.
8. 1.
8. 1.
10. 1. – 16. 1.
10. 1.
11. 1. – 16. 1.
13. 1.
14. 1.
15. 1.
19. 1.
19. 1. – 25. 1.
19. 1. – 23. 1.
20. 1.
21. 1.
22. 1.
22. 1.
24. 1. – 31. 1.
27. 1.
27. 1.
28. 1. – 29. 1.
29. 1.
29. 1.
30. 1.
2. 2.
3. 2.
3. 2.
4. 2.
4. 2. – 10. 2.
4. 2.
6. 2.
8. 2.
10. 2.
10. 2.
11. 2.
11. 2.
12. 2.
13. 2.
28
Deutschklub – Stadtführung
Cum decore – koncert Trutnov
Cum decore – koncert Praha Rudolfinum
beseda o Bibli – 1. B, 4. B, 1. A, kvinta, 3. N
beseda s bývalými maturanty o studiu na VŠ
recitační soutěž – školní kolo
informační den na VŠ v Žitavě – 5. N
olympiáda v českém jazyce – kategorie III – školní kolo
lyžařský výcvik – Rakousko – 1. A, 1. B
maturitní ples – 6. N, oktáva
lyžařský výcvik – běžky Vysoké nad Jizerou – 1. A, 1. B
matematická olympiáda – krajské kolo kategorie P
den otevřených dveří
soutěž Wolkerův Prostějov – okresní kolo
uzavření klasifikace
lyžařský výcvik – Rakousko – kvinta, 3. N
lyžařský vycvik – Ještěd, Jizerské hory – sekunda
matematická olympiáda – krajské kolo kategorie A
klasifikační porada
přednáška Nanotechnologie
matematická olympiáda – školní kolo kategorie B, C
Evropský projekt Aachen 2008–2009 – 4. N
Naivní divadlo – Pečení holubi aneb Přísloví – prima
exkurze Drážďany – klima, meteorologie a člověk – septima
veřejná prezentace seminárních prací
exkurze synagoga – kvarta
pololetní vysvědčení
pololetní prázdniny
maturitní písemné zkoušky z německého jazyka – 6. N
prezentace seminárních prací
maturitní písemné zkoušky z matematiky – 6. N
lyžařský kurz – tercie
konverzační soutěž v anglickém jazyce – okresní kolo
maturitní písemné zkoušky z fyziky, biologie a zeměpisu – 6. N
Cum decore – Pocta Petru Ebenovi – Rudolfinum Praha
multimediální projekce – Krajská vědecká knihovna – prima
konverzační soutěž v anglickém jazyce – okresní kolo
krajské kolo přeboru v šachu kategorie ZŠ
biologická olympiáda – školní kolo kategorie A
soutěž v německém jazyce – okresní kolo kategorie 2 B
soutěž v německém jazyce – okresní kolo kategorie 3A
15. 2.
20. 2. – 22. 2.
23. 2. – 27. 2.
25. 2.
25. 2.
25. 2.
2. 3.
3. 3.
4. 3.
5. 3.
6. 3.
6. 3.
6. 3.
9. 3.
11. 3.
12. 3. – 15. 3.
16. 3.
17. 3.
18. 3.
19. 3.
19. 3.
20. 3.
20. 3.
24. 3.
24. 3.
25. 3.
25. 3.
26. 3.
26. 3.
27. 3.
27. 3.
30. 3. – 4. 4.
30. 3. – 3. 4.
31. 3.
1. 4.
1. 4.
1. 4.
1. 4.
1. 4.
2. 4.
3. 4.
3. 4.
6. 4.
6. 4.
Cum decore – Carmina Burana
Debatní liga – 3. turnaj
lyžařský kurz – kvarta
Pythagoriáda – sekunda
porada všech vyučujícícch
olympiáda ve francouzském jazyce
Agora: Cesta do parlamentu – školení
odbíjená – turnaj pro střední školy – dívky
Cum decore – regionální kolo Gymnasia cantant
kino Lípa – film Tobruk
přehlídka dětské recitace – okresní kolo DDM Větrník
volejbalový turnaj pedagogů v Žitavě – GFXŠ, Žitava, Lubaň
biologická olympiáda – kategorie B
biologická olympiáda – kategorie D
Cum decore – soustředění Bílý Potok
olympiáda v českém jazyce – okresní kolo
písemné předmaturitní práce z francouzského a německého jazyka
zeměpisná olympiáda – okresní kolo
olympiáda z francouzského jazyka – okresní kolo
Matematický klokan
písemná předmaturitní práce z ruského jazyka
biologická olympiáda – krajské kolo
biologická olympiáda – kategorie C
písemné předmaturitní práce z anglického jazyka
matematická olympiáda – krajské kolo kategorie Z9
Veletrh dětské knihy – prima
festival Jeden svět – septima, 3. A, 3. B
Veletrh dětské knihy – sekunda
olympiáda z ruského jazyka – celostátní kolo Praha
studentská výměna s gymnáziem Grafing
studentská výměna s gymnáziem Hamburk – 4. N
exkurze – soudní přelíčení – sexta
porada předsedů předmětových komisí
humanitární akce Adra
soutěž v německém jazyce – celostátní kolo
okresní přebor – lezení na umělé stěně
krajský přebor – pohybová skladba – 2. A
Experimentální studio – vystoupení studentů FPHP TUL – 3. N
sněm AŠSU Praha
Jugend debattiert – Severní Čechy – finále
Naivní divadlo – absolventské představení DAMU
29
7. 4.
7. 4.
8. 4.
8. 4.
9. 4. – 13. 4.
14. 4.
14. 4. – 19. 4.
15. 4.
15. 4.
16. 4.
16. 4.
16. 4.
17. 4.
20. 4. – 22. 4.
20. 4. – 24. 4.
20. 4. – 20. 5.
20. 4. – 30. 4.
22. 4.
22. 4.
22. 4. – 24. 4.
23. 4.
24. 4. – 26. 4.
24. 4.
24. 4. – 26. 4.
24. 4.
24. 4.
24. 4.
29. 4. – 1. 5.
30. 4.
4. 5.
5. 5.
5. 5.
6. 5.
6. 5.
7. 5.
7. 5.
9. 5.
10. 5.
11. 5. – 15. 5.
12. 5.
12. 5.
13. 5.
14. 5.
15. 5.
30
matematická olympiáda – krajské kolo kategorie B, C
maturitní písemné práce z českého jazyka
výstava v Alliance française – kvarta
matematická olympiáda – okresní kolo Z6, Z8
velikonoční prázdniny
zeměpisná olympiáda – krajské kolo – prima, sexta
výměnný pobyt Karlsruhe – 3. N
pedagogická rada za 3. čtvrtletí
valná hromada SRSPŠ, třídní schůzky SRSPŠ
Liberecká žirafa 2009 – soutěž – pohybová skladba – 2. A
Eurorebus – krajské kolo soutěže
Cestou do parlamentu 2009 – semifinále soutěže v Libereckém kraji
biologická olympiáda – krajské kolo kategorie B
kurz výtvarná výchova, hudební výchova, mediální výchova – kvarta
vzdělávací seminář Berlín – 3. A, 3. B, septima, 4. A, 4. B, 6. N
studijní pobyt v Německu – 4. N
praktikum – 5. N
beseda s primátorem na radnici
přijímací zkoušky pro osmileté studium – 1. termín
kurz výtvarná výchova, hudební výchova, mediální výchova – 2. A
olympiáda z českého jazyka – krajské kolo
Debatní liga – finále
Jugend debattiert – celostátní kvalifikace Praha
ekologická olympiáda – krajské kolo kategorie A
exkurze Praha – výtvarná výchova a hudební výchova – kvinta
přijímací zkoušky pro osmileté studium – 2. termín
orientační běh – okresní přebor
Cum decore – finále Gymnasia cantant Brno
přednáška o ekonomii – sexta, 2. A, 2. B
uzavření klasifikace pro oktávu, 6. N
informace o studiu na TU Drážďany – 5. N, 6. N
návštěva žáků gymnázia ze Žitavy v Liberci
pedagogická rada – oktáva, 6. N
biologicko-zeměpisná exkurze – 1. N
vysvědčení – oktáva
Pythagoriáda – okresní kolo
Cum decore – koncert Frýdlant
Cum decore – koncert Severočeské muzeum
výjezdové semináře – 3. A, 3. B, septima, 4. A, 4. B
testování PISA
vysvědčení – 6. N
pedagogická rada – 4. A, 4. B
návštěva žáků 1. N v Žitavě – 1. N
beseda o Evropské unii – 2. A, 2. B
15. 5.
18. 5.
18. 5. – 21. 5.
20. 5.
20. 5.
20. 5. – 22. 5.
20. 5. – 26. 5.
21. 5.
21. 5.
22. 5.
22. 5.
22. 5.
22. 5. – 27. 5.
25. 5. – 29. 5.
26. 5.
27. 5.
27. 5.
27. 5.
28. 5.
28. 5.
29. 5.
29. 5.
1. 6.
1. 6.
3. 6.
4. 6.
4. 6.
5. 6.
9. 6.
12. 6.
12. 6. – 14. 6.
14. 6. – 20. 6.
15. 6.
16. 6. – 23. 6.
17. 6.
17. 6. – 19. 6.
18. 6.
19. 6.
22. 6. – 23. 6.
24. 6.
24. 6.
25. 6. – 28. 6.
25. 6. – 30. 6.
vysvědčení – 4. A, 4. B
přednáška Drogy – 1. A, 1. B
maturitní zkoušky – oktáva
kino Lípa – Poslední vlak
orientační běh – krajské kolo
kurz výtvarná výchova, hudební výchova, mediální výchova – 2. B
maturitní zkoušky – 6. N
exkurze – Český Dub – 4. N
sportovní den na TUL – septima, 5. N
přednáška Partnerské vztahy – 4. N
přednáška Drogy – kvinta
výtvarná exkurze – Lemberk
exkurze EU – Dunkerque – Francie, Belgie
maturitní zkoušky – 4. A, 4. B
Naivní divadlo – Ten, který vyšel z domu – 2. A, 2. B
Naivní divadlo – Ten, který vyšel z domu – sexta, 4. N
přednáška Partnerské vztahy – 2. A, 2. B
sportovní den na TUL – 3. A, 3. B, septima, 4. A, 4. B
přednáška Partnerské vztahy – sexta, 2. A, 2. B
výchovný koncert – Rebelcantissima – tercie, kvarta, kvinta
beseda o EU – 3. A, 3. B, septima, 4. A, 4. B
exkurze – výtvarná výchova – Frýdlant – tercie, kvarta, kvinta
předávání maturitních vysvědčení – 4. A, 4. B
muzeum Škoda Mladá Boleslav – sexta, 2. B
německý a francouzský den – sexta, 2. A, 2. B
odhalení plakety – Schulen: Partner der Zukunft
předávání maturitních vysvědčení – 6. N
exkurze – Osvětim
Sportfest Zittau
Eurorebus – Praha – celostátní kolo soutěže
odbíjená – republikové finále
výměnný pobyt – Grafing
uzavření klasifikace za 2. pololetí
návštěva žáků gymnázia z Wiesentheidu v Liberci
pedagogická rada
exkurze – Praha – 1. B
chování člověka za mimořádných situací – cvičení
den plný aktivit (sport, kultura apod.)
školní exkurze
Cum decore – koncert – muzeum
vydávání vysvědčení
Cum decore – Festival B. Martinů
ředitelské volno (z technických důvodů)
31
EUROREBUS
Dne 25. září 2008 vypukl již 14. ročník vědomostní soutěže Eurorebus. Soutěžního klání, které skončilo teprve 22. května, se zúčastnili mnozí studenti naší školy.
Ti měli možnost sbírat body v nejrůznějších hrách: v padesáti bleskovkách, v deseti
elektronických kolech, ve dvou korespondenčních kolech, ve webové hře a v několika bonusovkách.
Soutěžící s největším počtem bodů obdrželi pozvánky do veřejného krajského kola, které se konalo
16. dubna na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK
v Praze. Zde jsme se utkali s kolegy ze Středočeského
kraje a Prahy. V soutěži školních tříd do celostátního
kola postoupila kvarta a sexta, za jednotlivce se probojovali Tereza Bučková, Jan Erhart, Lubomír Bucek,
Jakub Hrnčíř, Rudolf Holík a Jakub Fejfar.
Celostátní finále se uskutečnilo 12. června v Kongresovém centru v Praze. Nakonec nejlépe z naší školy
dopadla sexta, která se ve své kategorii umístila na
krásném šestém místě. Přestávky mezi jednotlivými testy jsme mohli trávit různými
kvízy a soutěžemi u zajímavých stánků partnerů soutěže.
Doufáme, že příští školní rok budeme ještě úspěšnější a že se k nám připojí další
aktivní soutěžící.
Monika Hujerová, kvarta
DEBATNÍ KLUB
Debatní klub existuje na naší škole od roku 1998. Již od vzniku Asociace debatních klubů ČR jsme jejím členem. Základem debatování je Debatní program
Karla Poppera a jeho nedílnou součástí Kodex debatéra. Debatování je velmi prospěšné pro všechny studenty. Musí sledovat veškeré dění kolem sebe, vyhledávat
materiály pro podložení svých tvrzení, tvořit argumenty a reagovat na argumenty
protější strany. Teze se týkají různých sfér života, například: „Boj proti globálnímu
oteplování přináší více škody než užitku“, „Evropa by měla opustit koncepci sociálního státu“, „Mírové soužití islámského světa a západní civilizace je možné“.
Teze musí být vždy obhajitelná z obou stran, každý tým totiž během turnaje
jednou tezi obhajuje a pak s jiným týmem zase vyvrací. Během roku se konají čtyři
turnaje celorepublikové soutěže Debatní liga v různých městech České republiky.
Na naše studenty jsem vždy byla právem velmi pyšná, ale letos byl úspěch největší.
Po čtyřech turnajích byl celkovým vítězem z 34 týmů náš tým Katamarán ve složení: Štěpán Křeček, 4. B; Sabina Chládková, 3. A; Pavlína Lejsková, sexta. Po čtyřech
turnajích následovalo ještě finále, kde bojovalo osm nejlepších týmů. Přemožitelem
Katamaránu se nakonec stal tým složený ze dvou studentů pražského Gymnázia
Nad Alejí a naší studentky Michaely Rutové z oktávy. Tento tým je zatím nejlepším
týmem za celou existenci soutěží v debatování, protože ve stejném složení vyhrál
i finále Debatní ligy v anglickém jazyce.
Výše jmenovaní studenti byli vynikající. Vzorně reprezentovali naše gymnázium
a dělali to, co je moc bavilo.
Přeji všem dalším debatérům stejné úspěchy, jako měli ti letošní; vím, že budou!
Zdeňka Meixnerová
32
33
SPORTOVNĚ-TURISTICKÝ
KURZ V CHORVATSKU
Den první – petak
V našem ústavu nedostanete nic
zadarmo. Jeďte si na Lošinj, ale až do
odjezdu autobusu probíhá normální
výuka. Naštěstí pro nás (naneštěstí pro
chorobou postižené) zaútočila den před
odjezdem na studenty nemoc zvaná spála. Nebo o tom alespoň kolovala fáma…
Prostě panika! Všichni třeťáci spěchali
v pátek před odjezdem místo na výuku
k lékaři, aby si ověřili, že jsou zdraví
a mohou odjet. Případně nespěchali,
později to však s úspěchem tvrdili. Tak
či tak, krizovou situaci jsme zpacifikovali a mohli odjet směr Chorvatsko.
Den druhý – subota
Hned po příjezdu do kempu Čikat
jsme se nadšeni místním klimatem, oblečeni dost nalehko, vydali po družstvech
na obhlídku ostrova Mali Lošinj. Bouřka,
která nás během koupání v moři, cestou
z města, lesem nebo na pláž zastihla,
byla nemálo prudká a překvapivá. Ať už
jste byli kdekoliv, ručníky byly v danou
chvíli k ničemu a dobrá nálada sice situaci nevyřešila, třeba ale naštvala dozor,
který šel s námi. Cestou jsme alespoň
objevili luxusní sprchy zřejmě postavené
primárně za účelem potěchy německých
turistů, do jejichž role jsme se spíš chtě
nežli nechtě vžili a sprch pravidelně
využívali. Ten den jsme se ještě stihli
ubytovat, pilně prostudovat denní režim
a třeba i na plotně uvařit první těstovinový blaf.
Den třetí – nedjelja
Pokud jste se chtěli po ránu proběhnout, vstali jste před sedmou. Pokud
jste línější povahy, nestačila vám ani
ta půlhodina navíc. A potom vás ještě
„Leoš a jeho banda“ nenásilně nahnala
34
do moře s tím, že „spát se nemá!“ První den s normálním režimem tak mohl
začít. Rozděleni do týmů jsme se odebrali k jednotlivým „zaměstnáním“. Pod
tímto pojmem je schován třeba bränball,
voleyball, netradiční hry, lana, aerobik
nebo usínání při józe. Mezi jednotlivými
programy jsme měli čas uklohnit blaf číslo 2 – 57, jít se vykoupat do moře nebo jen
tak polehávat v chatce. Nejlepší to bylo
asi všechno popořadě. Večer jsme ještě
měli za úkol vymyslet taneček, kterým
ohromíme po návratu ostatní studenty
našeho gymnázia, první pokusy ale moc
ohromující nebyly…
Den čtvrtý – ponedjeljak
Ohromné nadšení osazenstva kempu
vyvolala odpolední zpráva o tom, že
se večer vyráží do civilizace. Děvčata
vytáhla žehličky na obličej, šminky na
vlasy, navoněla si nehty a mohli jsme
vyrazit do městečka nesoucího stejný
název jako celý ostrov. Tam jsme se
po skupinkách vydali poznávat krásy
promenád, barů a krámků nabízejících
nejrůznější předměty. Zpátky jsme se
vraceli obtěžkáni hromadou nesmyslů
– osmery žabky, čtyři klobouky a dvě
rasta čepice byl nákup typického třeťáka. Nesmím opomenout, že běžný třeťák
cestou zpátky cinkal v batohu ukrytými
láhvemi „mléka ke snídani“, jak s oblibou tvrdil.
Den pátý – utorak
Pokračovalo naše sportovní vyžití.
Někteří už nejenom že nechodili na
ranní výběhy, potkat se je dalo dokonce
až na nástupu do zaměstnání a připomínali špatně nafoukanou duši u kola.
Na zlepšení nálady si pro nás skupinka
absolventů (náhodou přítomných ve
stejnou dobu na stejném místě) připravila zápolení dvojic v nejrůznějších taškařicích. Ex-ování láhví vody, hromadné
35
válení sudů nebo běhání jako sloni, to
je jen pár úkolů pro příklad namátkou
vybraných. Otázkou je, zda to některé
neodpudilo, myslím ale, že reakce byly
většinou kladné.
Den šestý – srijeda
A aby nebyl celý kurz jen o aerobiku, středa byla dnem turistiky a výletů
do okolí. Ostrov Susak, hora Televrína
a Tour de Lošinj byly v nabídce cestovní
kanceláře „Poznej žůžo“. Na dobré rady
bývalých studentů našeho gymnázia se
dobrá polovina všech přítomných napsala do kolonky Susak. Těžko říct proč.
Po šesti hodinách jsme ztraceni na tomto
ostrově, doslova uprostřed džungle, totálně zničeni hledali druhou polovinu
naší výpravy. Někde u hřbitova jsme se
šťastně shledali a vydali se na místní vyhlášenou pláž. Škoda, že nikdo předtím
nemluvil o hrázi z chaluh, která se tyčila
vysoko nad hladinu jen pár metrů od
břehu… Zážitek z výletu byl ale jedinečný, jeďte na Susak!
36
Den sedmý – četvrtak
Výtečný program na večer zajistil
absolventy připravený 57. ročník kulinářské soutěže „Umíš Sumýš“. Konečně se doopravdy ukázalo, kdo má jaký
žaludek a kdo je jaký kuchta. Plážové
drinky, piškotové párty, vaření krabi
a dorty o sedmi chodech byly bezesporu
tím nejzajímavějším, co se za celý pobyt
uvařilo. Porota hodnotila nejenom chuť
a originalitu, ale i dílenské zpracování
výrobků.
Den osmý – petak
Pátek byl ve znamení soutěžení a klání jednotlivých družstev. Týmy se utkaly
v plavání, vodním pólu nebo voleyballu,
soupeřily ale i v tom, kdo postaví vyšší
věž z šišek nebo z nich rychleji složí nápis. Nevím už, kdo zvítězil, nehraje to ale
žádnou roli. Uvědomovali jsme si tou dobou totiž, že druhý den ráno nastoupíme
do autobusu a že to byl jeden z nejlépe
strávených týdnů na naší škole. Díky!
Jakub Němec, septima
Tereza Banýrová: Čarodějka, 2009, 3. ročník
37
HUDEBNĚ-VÝTVARNĚ-MEDIÁLNÍ KURZ
Ve dnech 7. – 9. 10. 2008 se naše třída sexta zúčastnila hudebně-výtvarně-mediálního kurzu v Radostíně. Nikdo z nás moc nevěděl, co takový „hudebně-výtvarně-mediální kurz“ obnáší, takže jsme se toho trochu báli. Ještě navíc jsme věděli, že
v Radostíně téměř nic není, dokonce ani signál na mobil si tam cestu nenašel. Já
osobně jsem se nejvíc děsil slova „výtvarně“, protože mé výtvarné nadání opravdu
není na nejvyšší úrovni. Nakonec ale, aspoň tedy za sebe, musím přiznat, že to byla
poměrně vydařená akce, a to nejen díky tomu, že jsme přišli o tři dny školy.
Vzhledem k tomu, že jsme přijeli první den ještě dopoledne, měli jsme celé odpoledne na práci. Rozdělili jsme se na skupiny a v nich jsme měli fotit jakési originální
skupinové fotografie. To nebylo nic těžkého. Potom jsme se fotili celá třída dohro-
mady. Vyšly z toho dost zajímavé obrázky. Navečer jsme potom natáčeli krátký film
metodou stoptrick, tzn. že jsme pořizovali postupně snímky nějaké akce a nakonec
z toho vyšel film sestavený z trhaných obrazů. To bylo asi nejnáročnější z celého
pobytu.
Druhý den jsme byli rozděleni do čtyř skupin a v nich jsme připravovali scénku
s použítím hudby dle vlastního výběru. Původně to měla být choreografie k té hudbě, ale každý to pochopil po svém. Před tím jsme ještě k té hudbě „malovali“ obraz.
Nutno podotknout, že k metalu, který zvolila naše skupina, není vymýšlení něčeho
smysluplného nejjednodušší. Byly to většinou jen patlanice barev, které ovšem ve
většině případů působily zajímavě. Odpoledne jsme zase v jiných skupinách dostali
obraz a měli jsme ho předvést naživo. Tato aktivita se nazývala „živý obraz“. Večer
byla prezentace scének s hudbou, o kterých už byla řeč.
Třetí den byl pro mne asi nejzajímavější, protože na programu bylo dabování.
Někteří měli za úkol namluvit scénku z filmu Hledá se Nemo, jiní ze Shreka. Nikdy
by mě nenapadlo, že je tak složité udělat, aby to znělo reálně. Je k tomu potřeba asi
hodně tréninku. Ale stejně mě to zaujalo nejvíc na celém pobytu.
Konečné hodnocení tří dnů tohoto hudebního, výtvarného a mediálního podniku je určitě kladné. Byly zajímavé a s několika výjimkami zábavné zároveň.
Jakub Stejskal, sexta
LITERÁRNÍ POZDRAVY 2008
Ve dnech 21. – 22. 11. 2008 se uskutečnil již 6. ročník malého festivalu autorských
čtení – Literární pozdravy. Zahájen byl v Galerii U Rytíře, kde svá díla veřejnosti
představili Luděk Lukuvka a Vít Peřina.
Další program se již odehrával na půdě Experimentálního studia. Páteční večer
patřil Ireně Obermannové a Lence Procházkové. Sobotní odpoledne vystoupila formace BPM (básníci před mikrofonem) Jonáše Červinky a Pavla Haranta. Festival
zakončilo večerní čtení prozaiků Petry Hůlové a Michala Hvoreckého.
Literární pozdravy 2008 se vydařily a příznivci literatury se mohou těšit na listopad 2009, kdy se uskuteční již 7. ročník.
Tomáš Minster
38
39
CVIČENÍ AKTIVACE TRAUMATOLOGICKÉHO PLÁNU
Krajské nemocnice Liberec, a. s., a Zdravotní záchranné služby Libereckého kraje
Nedávno měla naše třída štěstí: posloužili jsme jako pokusní králíci Krajské
nemocnici Liberec při nácviku hromadné nehody. Nadšeně jsme souhlasili.
Když už nic jiného, alespoň se ulijeme
z tělocviku.
Všech 30 lidí se shromáždilo 4. listopadu krátce po vyučování v tělocvičně.
Každý měl možnost vybrat si některý ze
slušivých obleků poskytnutých Červeným křížem. Pak jsme dostali papírky
s popisem svého zranění a maskování
mohlo začít. Tady modřina, zlomená holeň, jinde zase krvácející hlava či vypadlé
oko. Některá zranění byla tak působivá,
až se dělalo špatně od žaludku.
„Už je to tu, no konečně!“ jásají
všichni. Po dlouhém čekání dorazily
sestřičky, které nám mají určit diagnózu. „Kdybychom byli zranění doopravdy, půlka z nás by dávno vykrvácela,“
sděluje dojmy svému kamarádovi
jeden z účastníků. Jak jsme později zjistili, cvičení nebylo určeno pro sestřičky,
takže jejich pomalé reakce byly pochopitelné. Chvíli na to slyšíme houkání
40
sirén. Podle instrukcí se přemísťujeme
do záchranných vozů. Několik sanitek
se řítí přes město, policie zastavuje dopravu, zatímco my se pohodlně vezeme
uvnitř.
Příjezd do nemocnice kolem 15.30
nebyl moc příjemný. Spoustu postav
v bílých pláštích, všeobecný zmatek
– to vše jsem měla možnost sledovat ze
svých nosítek. Ujímají se nás doktoři.
Zjišťují diagnózu a i přes jejich profesionalitu můžete zahlédnout cukání koutků
nad našimi hereckými výkony.
Po propuštění z oddělení se máme
přemístit do kaple, kde na nás čeká
výborné pohoštění. Tady k nám promlouvá MUDr. Richard Lukáš, Ph. D.:
„Děkujeme vám všem za pomoc. Akce
proběhla úspěšně, převoz raněných jsme
stihli 10 minut před limitem. Těšíme se
na další spolupráci s vaší školou.“ Tuto
pochvalu všichni odměníme potleskem.
Máme spoustu zážitků, o které se musíme podělit. Jen doufejme, že podobný
zásah zdravotníků nebude v takovém
rozsahu nikdy potřeba.
Veronika Čelišová, 3. B
41
WEISSE FLECKEN
RATABÁCKÁ X-MAS NIGHT
Náš tým ve složení Jakub Kavánek, Lukáš Banyi, Jan Teplý a Kamila Krajčíková
se na začátku školního roku 2008–2009 zapojil do historicko-žurnalistického projektu „Weiße Flecken“, při kterém nám velkou podporu poskytovala paní Mgr. Renata
Šípová. Výsledným produktem již třetího ročníku projektu je vydání novin, na nichž
se podílí 15 týmů z Rakouska, Německa, Polska a Česka. Tématem jsou, jak název
projektu napovídá, bílá místa především regionálních událostí druhé světové války.
Každá skupina přispěje do novin jedním článkem, ve kterém shrne své roční bádání
v archivech a knihovnách i výpovědi očitých svědků dobových událostí svého domácího regionu.
V rámci tohoto projektu jsme byli pozváni
zaštiťující organizací Step21 na konferenci pořádanou ve dnech 28. – 30. 11. 2008 do Hamburku. Cílem víkendového setkání bylo seznámit
se s ostatními účastníky projektu a především
načerpat nové informace, nápady a rady. Workshopy na témata Hledání stop, Propaganda v době
nacionálního socialismu, Rozhovor s dobovými svědky, Fotografie a Žurnalistické psaní doplnily dvě
diskuse o svobodě tisku a soužití se sousedními
národy.
Díky této konferenci jsme se dozvěděli, jakých chyb se vyvarovat, na co se více zaměřit
a jak docílit toho, aby se nakonec třetí vydání
novin „Weiße Flecken“ skutečně vydařilo.
aneb Vánoční besídka trochu jinak
Kamila Krajčíková, Jakub Kavánek, 4. N
42
Vlastně ani nevím, kdo měl ten skvělý nápad uspořádat tuhle netradiční vánoční
besídku, ale každopádně nápad se ujal a věci najednou dostaly rychlý spád. Trochu
jsem pochybovala, zda se s naším nadšením ztotožní i vedení školy včetně pana
školníka, ale byli jsme mile překvapeni. Dostali jsme požehnání a mohli jsme se
pustit do práce.
Většinou u podobných akcí bývá problém s náborem kusů, ale kdo by nechtěl
strávit legálně noc ve škole, že? Během tří dnů se zaplnila všechna volná místa a odvážlivci, kteří sice doma tvrdili, že spí ve škole, ale ve skutečnosti přihlášku neodevzdali, měli smůlu. Ale nezoufejte, příště bude místo i pro vás.
Organizační tým složený ze studentů septimy, z ex-studentů a jednoho pedagoga měl na přípravu asi tři dny, ale musím nás všechny pochválit, všechno klaplo
a číslo na pult ochrany a hasiče, které jsme pro jistotu měli k dispozici od paní ředitelky, jsme nemuseli použít…
X-mas night vypukla 18. 12. 2008 v 18 hodin. Takhle rychle snad studenti do
školy ještě nespěchali. V budově bylo nezvykle ticho a prázdno a byl to určitě výjimečný pocit mít školu jen pro sebe. Ubytovali jsme se v bývalé třídě 3. V a vydali
instrukce k vyložení cukroví.
První část programu byla čistě orientační a poznávací – typické vánoční dvojice
se po nápovědě podařilo sestavit všem, a tak se vytvořily nové pracovní páry – rohlíček s košíčkem, sněhulák s mrkví, olovo nakonec našlo svoje pelíškovské volovo.
V úvodní kreativní části jsme si nadělovali virtuální dárky podle osobnostních dotazníků a dárky to byly vskutku neobvyklé: od různě barevných knih přes automaty
na čokoládu a na dorty, různě uzpůsobené postele až po zvířata. Na závěr zazněly
43
koledy v podání dvorních ratabáckých
hudebníků. Ale to už se čas chýlil a byl
čas na štědrovečerní ratabáckou večeři…
nééééé, ještě néééé, ještě nalosovat dárky…
každý si vytáhl lístek se jménem toho,
komu má svůj univerzální dárek věnovat – a mohlo se jít večeřet. Učebna
C46 se na chvíli proměnila v exkluzivně
vyzdobenou vánoční jídelnu s číšníky
v kvádrech, servírující dva druhy vynikajícího bramborového salátu za blikotu
elektrických svíček a zpěvu koled.
Po večeři jsme se nedočkavě vrhli ke stromečku, kde bylo pro každého malé
překvapení. Nemohli jsme samozřejmě zapomenout na vánoční zvyky. Doma se
už moc nedrží, tak jsme si jich pár připomněli: házelo se botou (vypadá to, že nikdo
z nás starších rozhodně paty z domu příští rok nevytáhne!), pouštěli jsme svíčky ve
skořápkách, jen házení obrovskými železnými podkovami jsme si vzhledem k pokročilejší noční hodině a panu školníkovi odpustili.
Kolem jedenácté se nám velkým začaly klížit oči, ale zbytek na spánek vůbec
nevypadal. Bohužel nepomohl ani sladký hlas uspávačů Híti a Bobra, a tak jsme
slyšeli dupot a bouchání dveří až do časných ranních hodin. Děvčata také měla nejvíce starostí se svým vzhledem asi v půl páté ráno. Kupodivu se ráno všichni včas
vysoukali ze spacáků a přesunuli se vzorně do tříd. Ti, kteří neměli o konání akce
ani potuchy, byli zřejmě mírně v šoku, když kolem sedmé ráno narazili na chodbě
na skupinku rozcuchaných studentů, kteří v polospánku broukali ratabácké hymny
a přáli si veselé Vánoce, ale to jsme si nemohli odpustit. Myslím, že se nám to povedlo, tak příští rok zase?
NANOVLÁKNA – MALÝ ROZMĚR – VELKÝ VÝZNAM
22. ledna byl studentům třetích ročníků (dokonce i humanitního zaměření)
umožněn vstup do „nanosvěta“. V něm se jim stal průvodcem ten nejpovolanější
z povolaných – prof. RNDr. Oldřich Jirsák, CSc., z Technické univerzity v Liberci –
a rozhodně se nepokusil nasadit jim brýle jako
Mámení v Komenského světě. Právě naopak…
Technická univerzita, v personálním
zastoupení prof. Jirsáka, získala 9. září 2003
zasloužený patent na výrobu nanovláken. Význam nanotechnologií ve vědě a výzkumu od
této doby stále stoupá a jejich perspektiva je
např. v medicíně nemalá. Kdo by třeba tušil, že
z nanovláken lze utvořit síť, kterou by buňky
využily jako žebřík a vytvořily tak náhradní
tkáň v lidském těle? Uplatnění v praxi je poměrně široké, a proto byl na TU otevřen nový
studijní obor Nanomateriály.
Oldřich Jirsák se i přes množství svých úspěchů a titulů choval před potenciálními uchazeči o nový studijní obor skromně. Snažil se jim co nejvíce přiblížit výrobu
nanovláken. „Nanosvět“ se ale většině studentů zdál být nepřehledný a princip
vzniku nanovláken značně složitý a nepochopitelný. Jenže pak byli dalším přednášejícím – panem Ing. Pavlem Pokorným – vyzváni, aby si vytvořili svá vlastní nanovlákna. A jak to bylo jednoduché! Točit kličkou dokola totiž dokáže každý, a tak
někteří neodolali a vyrobili si netradiční suvenýr…
Petra Paříková, 3. A
Krychle
Radek Hosenseidl: Eva, 2009, 3. ročník
44
45
MARHOUL, HNĚLIČKA, VOJÁCI A MY
Jak byla a je vojensky činná naše
země, jsme měli poznat ještě dřív, než
propukly první oslavy 10. výročí členství České republiky v NATO. Začalo
to tím, že jsme dne 6. 3. 2009 místo standardní páteční výuky vyrazili do kina,
a to naprosto legálně, s požehnáním
školy. Zhlédli jsme film Tobruk pojednávající o vojenské operaci české jednotky
v Lybii za druhé světové války. Ve většině z nás zanechal hluboké dojmy – ať
už v podobě zděšení z určitých kontroverzních záběrů, nadšení ze zpracování
tohoto nepříliš populárního tématu či
úplně jiných. Dojmy zanechal, a to je dle
mého názoru důležité.
Kinem to však tentokrát neskončilo.
Hned další pondělí totiž někteří z nás
využili příležitosti zúčastnit se besedy
s režisérem filmu Václavem Marhoulem
a veteránem druhé světové války Stanislavem Hněličkou, jenž právě u Tobruku
46
byl a jeho zásluhy byly oceněny v roce
2007 Řádem bílého lva. Na začátku zajímavé besedy nám pan Hnělička mladší
prostřednictvím videa přiblížil situaci,
která přiměla jeho otce opustit naši zemi
a přidat se mezi české vojáky jako dobrovolník. Po záběrech ze skutečné bitvy
o Tobruk se slova ujal pan Marhoul, aby
nám řekl něco o svém filmu, který získal
během víkendu tři sošky Českých lvů –
za hudbu, kameru a zvuk. Na naše dotazy, týkající se například toho, jak vybíral
herce, jakým výcvikem prošli a jak měl
vůbec film skončit, odpovídal tak energicky, přímo a podrobně, až tím některé
přiváděl do rozpaků. Pak už se cílem
otázek stal pan Hnělička. Přiznal nám,
že film viděl několikrát a velmi se mu
líbil. Za to, že tito pánové navštívili naše
gymnázium, byli poté paní ředitelkou
obdarováni darem zcela určitého tvaru,
což udělalo oběma viditelnou radost.
Druhá část besedy byla věnována
příběhům vojáků ze zahraničních misí
uskutečněných po roce 1990. Kuvajt
a operaci „Pouštní štít“ z let 1990 – 1991
popisoval kapitán Josef Bujňák, jenž
byl ve své době pověřen úkolem hlídat
základnu proti chemickému napadení.
Praporčík Stanislav Krajczy se zúčastnil
misí na Balkáně a v Iráku a jeho manželka nadrotmistryně Dana Krajczyová se
teprve v lednu tohoto roku vrátila z Afghánistánu, kde mimo jiné prohledávala
muslimské ženy kvůli obavám z toho,
zda nejsou atentátnice. Vyprávění bylo
prokládáno fotografiemi umocňujícími
atmosféru. Účastni ještě byli nadrotmistr Halama a praporčík Bolek, který
prezentoval Vojenskou akademii v Brně a informoval potenciální přítomné
adepty na vojenskou hodnost.
Celá „bojová“ akce skončila rozdáním letáčků „Staň se vojákem“. Na
to tváře mnohých studentů reagovaly
rozpačitým úsměvem: „Já, a voják?“ Ale
koneckonců, proč by ne?
Petra Paříková, 3. A
47
VÝMĚNA S GYMNÁZIEM GRAFING (VOL. 1)
Paní profesorka Šípová, která měla celou záležitost s výměnou našeho a bavorského gymnázia na starosti, „nadhodila“ téma Grafing ve třídách již na začátku
prvního čtvrtletí. Já, stejně jako dalších čtrnáct studentů jak z prvních a druhých
ročníků, tak i ze sexty, jsem se „do toho rozhodla jít“ a nyní mohu při zpětném pohledu říct, že není rozhodně čeho litovat.
Obdrželi jsme informace o svých budoucích „Austauschpartnerech“, začali
všechno připravovat na jejich příjezd a ani jsme se nenadáli a už byl poslední březnový podvečer a my společně s profesorkami Havrdovou a Šípovou netrpělivě
vyhlíželi vlak z Mnichova. Čekalo nás vzájemné představování a cesta domů, zakončená ubytováním našich hostů. U nás doma bylo přivítání pořádně veselé, neboť
jediný, kdo je schopný domluvit se německy, jsem já, a tak docházelo nejen tehdy,
ale po celou dobu výměny k mnoha velmi komickým situacím, když jsem například
já na Lisu mluvila německy, tatínek jí v angličtině nabízel snídani a maminka lámanou ruštinou připomínala, ať se teple oblékneme, že je přeci teprve duben. Ale to
jsem odběhla…
Na první večer nebyl domluvený žádný oficiální program, takže ho každý pojal
po svém. Někdo zůstal doma a v rámci utužování přátelských vztahů nenuceně
konverzoval a někdo nezahálel a vyrazil se společensky vzdělávat do tanečních,
které zrovna v ten večer vrcholily věnečkem!
Druhý den dopoledne jsme si odbyli oficiality ve škole – naše německé hosty
přivítala paní ředitelka a poté jsme společně absolvovali dvě vyučovací hodiny. Odpoledne začalo tradiční návštěvou „Mecka“ na náměstí. Ten den bylo krásně teplo
a slunečno, takže ideální podmínky pro „jednu malou Stadtführung“. Viděli jsme
radnici, galerii a všechno podstatné z centra Liberce. Další částí nabitého programu
byl večerní bowling, avšak ti akčnější z nás stihli před ním ještě návštěvu čajovny.
Jsem totiž toho názoru, že by byl hřích nevzít Němce na tu pravou arabskou Shishu
k Želvě. Mimo jiné právě v čajovně jsme si poprvé povšimli moc pěkného německo-českého slovníku s velmi zajímavě přepsanou výslovností, však zasmějte se sami:
wälitzä ßä mi tadi li:bi, tschäska: räpublika jä kra:ßna: sämnjä, bil ßtä usch wnjämätzku,
ra:d va:m uka:schu mnjäßto, mohli bichom to djälat ßpolu, pokud chtzäsch.
Ve středu nás čekal především výšlap (i když v našem případě spíš výtah lanovkou) na nejvyšší vrchol v okolí Liberce. Ne všichni jsme si vzali vhodnou sportovní
obuv, jak nám bylo s dobrým úmyslem doporučováno, ale na druhou stranu o to
vtipnější byla cesta dolů po zbytkovém sněhu, který zapomněl roztát. Ta část z nás,
která ještě stále oplývala energií, neváhala a vyrazila rovnou směr ZOO, odkud
máme také spousty nezapomenutelných zážitků, jež však nehodlám rozepisovat,
neboť byste se nedočetli konce. Raději přejděme k dalšímu dni, kdy jsme opět nezaháleli a vydali se do Harrachova navštívit sklářskou dílnu, odkud si především naši
němečtí sousedi odvezli spoustu skleněných suvenýrů.
Poslední společný den jsme roztočili ve velkém stylu, a to rovnou v Praze!
Celodenní výlet do hlavního města byl tím správným zakončením české části
výměny!
Adéla Misařová, 2. A
48
VÝMĚNA S GYMNÁZIEM GRAFING (VOL. 2)
Všechno to začalo v dubnu na libereckém vlakovém nádraží, kdy jsme se po
vydařeném týdnu loučili se svými německými kolegy. Moderní německý vlak se
ztrácel v dáli. Už jsem neslyšel hlouček bavorských teenagerů, co se smáli pokaždé,
když objevili nějakou tyčinku, kterou tam u nich nemají. Myslím, že to není jenom
můj pocit, když řeknu, že se pak všechno změnilo. Všem se nám stýskalo a moc jsme
se těšili na to, až se znovu shledáme s novými kamarády.
Naštěstí to trvalo jen něco málo přes dva měsíce. Nastal červen. Všechny písemky jsme měli za sebou, takže s klidným svědomím hurá na cestu! Paní profesorky
Šípová a Havrdová a 15 studentů z 1. A, 2. A, 2. B, sexty a septimy nastoupilo do vlaku. První cíl: Drážďany. Až sem cesta proběhla hladce, kdybychom ovšem nemuseli přestupovat. Cestu jsme bohudík zvládli a přijeli jsme – s menším zpožděním
– do Grafingu. Tam na nás čekali naši partneři. Následovala objetí dívek s dívkami,
chlapců s dívkami a v případě chlapců s chlapci podání ruky.
Každý z nás se seznámil se svými ,,adoptivními rodiči“ a odjel do nového
domova. Všechna dobrodružství mohla začít! Následující den nás čekala škola.
Teď už mi to ovšem nevadilo, protože jsem věděl, že mě žádné testy nečekají.
S překvapením jsem zjistil, že i v Grafingu vyučuje paní Meixnerová, a proto
jsem si hned vyfotil skleněnou tabulku, na které stálo její jméno. Po absolvování
49
několika vyučovacích hodin všechny překvapil neplánovaný výlet do rakouského Salzburku.
Kromě Salzburku přišla i úterní návštěva bavorského hlavního města – Mnichova.
Bohužel nám zpočátku nepřálo počasí, a tak se stalo, že jsme trochu zmokli. Těch pár
kapek za to ale stálo. Spatřili jsme slavný kostel Frauenkirche, také dům, v němž byla
podepsána Mnichovská dohoda, a na závěr přišlo na řadu náměstí Marienplatz s radnicí a turisty poslouchajícími zvonkohru Glockenspiel. Někteří se pak vydali nakupovat, druzí využili volný čas k návštěvě dalších pamětihodností, jakou je například
mnichovská rezidence. Ačkoliv se nám v Mnichově moc líbilo, čas byl neúprosný.
Středeční dopoledne zaplnila prohlídka středověkého městečka Wasserburgu,
odpoledne pak osvěžení na grafingském koupališti. To nejlepší přišlo až úplně
nakonec: grilovací párty u jedné z německých studentek. Sešli jsme se v opravdu
hojném počtu, dokonce se na nás přišly podívat i paní profesorky. Z nezjištěných
důvodů nás však po několika minutách opustily, patrně nechtěly být svědky toho,
jak by se mohl tento večer vyvíjet. Nic nekalého se však nedělo, všichni si povídali
a jedli dobré německé uzeniny.
Ve čtvrtek v ranních hodinách jsme podnikli výlet k jezeru Schliersee. Po krátké
túře jsme využili další způsob dopravy – bobovou dráhu. Avšak při pohledu na
strmý kopec dolů mnozí tento způsob přepravy odmítli a sáhli raději po službách
lanové dráhy. Většina z nás vystoupila z bobu bez zranění, a tak nám nic nebránilo
v tom, abychom v pátek opět zavítali do Mnichova, tentokrát na zámek Nymphenburg, poté do automobilového muzea BMW Welt a do Tolwoodu – trhů se vším
kouzelným. Z tohoto místa byla magie cítit opravdu na každém kroku, někteří
podlehli svodům tajemných sil a poprosili o radu Wahrsagerin (,,pravdomluvkyně“
– obdoba české jasnovidky). K těmto jedincům patřím i já, bohužel jsem vzhledem
k jazykové bariéře nejdůležitější části ortelu nerozuměl.
Poslední večer se slušelo završit společně, a to v klubovně v Zornedingu – v malé vesničce, v níž jsem byl po celou dobu výměny ubytován. V klubovně se spotřebovala spousta pizzy, neboť jsme byli hladoví po dlouhém dni. Došlo i na jednu
mezinárodní hru, jejíž název bych kvůli jejím pravidlům raději nezmiňoval. Takto
jsme se rozloučili se staronovými přáteli, zatím ještě plni smíchu, následujícího dne
už ale plni smutku a u některých i se slzami na tváři. Co se ale dalo dělat, každý
výměnný pobyt musí jednou skončit.
A jaký byl výsledek tohoto pobytu? Našli jsme nové kontakty, kamarády, došlo
i na procvičení němčiny, kterou jsme dokonce obohatili o nové fráze, jako např.:
es hat keinen Preis (nemá to cenu), fürmich hintermich (pro mě za mě) či lass das
schwimmen (nech to plavat). I v české slovní zásobě přibylo několik nových výrazů:
deutschtina (němčina) nebo hodit sitzku (sednout si).
Sečteno a podtrženo: jeden krásný týden v Čechách, další ještě hezčí v Německu.
Není divu, že se nám ani nechtělo zpět domů. Brzy se nám začalo stýskat po bavorské veselosti, pohostinnosti, ale i po celém kolektivu. My jsme se s tím nesmířili a už
ve vlaku při zpáteční cestě domů jsme se rozhodli, že grafingské překvapíme další
návštěvou!
HUDEBNĚ-VÝTVARNÝ KURZ
Ve dnech 22. – 24. 4. 2009 se třída
2. A zúčastnila výjezdového semináře
zaměřeného na mediální výchovu. Jelikož jsme se po prvním ročníku dělili,
posloužil nám tento kurz jako částečné
,,doharmonizování“. Podle mého názoru se akce vydařila, ale posuďte sami…
Vše začalo na nádraží. Sraz byl
v 9 hodin v nádražní hale, a ačkoliv
někteří opozdilci dorazili později, vlak
do Bílého Potoka jsme stihli. Vybaveni
výtvarnými pomůckami, sladkostmi,
něčím na posilnění a touhou po poznání
jsme vyrazili. Cesta vlakem byla poklidná, stoupání ke Krakonošovi vyčerpávající. (Člověk by neřekl, že lze zabloudit
i na tak krátké vzdálenosti, ale stalo se.)
První překážku jsme však zvládli.
Po ,,obědě“ jsme od vedení kurzu
dostali instrukce ohledně chování, večerky a náplně dne a poté jsme již začali
pracovat. První skupina si vyzkoušela
dabování známé animované pohádky
Nemo, zatímco ostatní rozjímali u ,,veselé“ hudby a probouzeli v sobě ,,básnické střevo“.
Večer jsme svá veledíla hromadně
ohodnotili a následovala rozhlasová
hra ,,vyprávění pohádky“. Někteří z nás
byli již tak umělecky a emotivně vyčerpáni, že tuto zátěž nezvládli a uprostřed
vyprávění je zachvátil mocný smích.
V průběhu druhého dne jsme si vyzkoušeli stop trik (během tohoto úkolu
mnozí z nás velmi improvizovali a projevila se také výborná kolektivní práce),
Filip Binder, 2. A
50
51
malování ve skupinách, krátké scénky
podle obrazu (zde se zase ukázal talent
některých budoucích herců, ale i těch,
které by ve skutečnosti na scénu asi
nepustili). Počasí nám tento den příliš
nepřálo, proto jsme místo výletu k vodopádům fotografovali přírodu na téma
,,voda“.
Poslední den našeho pobytu v Krakonošovi jsme využili především k fotografické činnosti.
Celý kurz byl doprovázen hrou volejbalu a dobrou náladou, kterou zajišťoval
výborný kolektiv a svěží pedagogický
dozor.
1. Která z činností se vám líbila nejvíce?
Dan: Práce s technikou, jinde jsme se
k tomu nedostali.
Terka: Práce ve skupinách, lépe jsme se
poznali.
Honza: Stop trik.
Zdenda: Dabování.
2. Co byste do kurzu přidali?
Týna: Prostřídat se ve skupinkách.
Všichni: Delší pobyt!
Janča: Více výtvarné činnosti, třeba kreslení v přírodě.
3. Je něco, co se vám zde nelíbilo?
Dan: Málo času na úkoly.
Většina: Trochu jídlo a večerka.
Alena Hlubučková, 2. A
Anežka Doležalová: V trávě, 2008, 3. ročník
52
53
ČÁSTEČNĚ FIKTIVNÍ PŘÍBĚH O VÝJEZDU DO BERLÍNA
Dny, kdy naprosto legálně opustíme
na celý pracovní týden škamny školy,
se blížily. Většina z nás je nedočkavě
očekávala a pilně se na ně připravovala
zvýšenou pozorností v hodinách němčiny a dějepisu. I hustě popsané stránky
poznámkových sešitků z poučných přípravných seminářů prof. Šípové napovídaly, že mnozí nemohou dospat. V pondělí ráno jsme se všichni vyrovnali před
autobusem a zatímco nám pan řidič
J. Drážný ukládal zavazadla, sborově
jsme zapěli oslavnou hymnu opěvující
krásy Berlína.
První část programu po příjezdu,
úvodní konference v nadaci Konrada
Adenauera, proběhla poněkud rozpačitě
z důvodu bitky o jablkové a meruňkové
zákusky, které nám byly na místě nabídnuty. Valná většina totiž dává přednost
výhradně jablkovým. Tento nepatrný
detail způsobil fatální rozkol naší skupiny na vítěznou s jablkovými koláči
a zhrzenou s meruňkovými buchtami.
Rozepře mezi dvěma tábory probíha-
ly během celého sezení minimálně na
„podstolní“ neboli „kopané“ úrovni.
Nadace K. Adenauera se ukázala být
štědrá i tento rok – naše ubytování, jakož
i strava byly vynikající, průvodce Christian pohledný a program pestrý.
Za pět dní jsme stihli prohlédnout:
• tři muzea,
• jedno vězení Stasi (vězení východoněmecké tajné policie),
• jedno velvyslanectví (Velvyslanectví
ČR ve Spolkové republice Německo),
• jedno ministerstvo (Spolkové ministerstvo pro vzdělávání a výzkum),
• jeden koncentrační tábor (bývalý
koncentrační tábor Sachsenhausen),
• jeden olympijský stadion,
• jeden památník holocaustu,
• jednu kopuli spolkového sněmu
a také
• absolvovat jednu autobusovou prohlídku Berlína,
• čtyřikrát posnídat, čtyřikrát povečeřet a třikrát poobědvat.
Exkurze se obešla bez větších problémů až na „extempore“, které se
odehrálo předposlední večer. To jsme
jako vždy seděli u čaje, hráli deskové
hry a povídali si strašidelné příběhy,
když tu zcela náhle jeden nejmenovaný
hoch (říkejme mu třeba Igor) vyskočil
a utíkal s hrníčkem v ruce na balkonek
našeho pokoje. Všichni jsme se po sobě
nechápavě dívali. Za okamžik byl Igor
opět mezi námi a svůj hbitý odchod
zdůvodnil. Do jeho čaje vletěl světélkující brouček a on se rozhodl zachránit
mu život tím, že obrátí obsah hrnku
z pavlače. Všichni jsme ocenili Igorovo
soucitné srdce netušíce, jakou bude
mít jeho láska ke hmyzu dohru. Právě
v té chvíli (co byl čaj spolu s broučkem
čerstvě ve vzduchu) totiž naneštěstí
stála pod naším balkonem paní recepční
(doplňující hladinku nikotinu) a proud
neidentifikovatelné tekutiny jí dopadl
na načesané vlasy. Jistě nemusím zdůrazňovat, za co paní recepční žlutou
tekutinu padající z balkonu považovala. Když nasupená vyběhla schody
a rozrazila dveře našeho pokoje, všem
došla ona nemilá věc, jež se přihodila.
Rádi bychom se nějakým způsobem rehabilitovali, nikdo z nás bohužel nevěděl, jak se řekne německy „světélkující
brouček“, proto všichni raději mlčeli.
Rozuzlení epizody celkem trefně vystihují slova: Mgr. Šípová, dobrý advokát,
pokuta 100 € snížena na 10 €.
Co říci závěrem? Bez jakékoli fikce
a s čistým svědomím mohu napsat, že
se všichni vrátili plni dojmů. O Braniborské bráně se zdálo v noci po příjezdu
bezmála všem a němčina s berlínským
přízvukem zněla alespoň polovině
v uších ještě týden.
Kristýna Rissová, 3. B
54
55
MAFIA 2009
Náš výjezdový seminář se zkratkou MAFIA (matematika, fysika a informatika
s nejen podvečerní anglickou konverzací) se konal ve dnech 12. 5. – 16. 5. 2009 pod
vedením profesorky Ehlové a profesorů Voženílka a Pěničky. Po zhlédnutí nabitého programu se nás zmocnila hrůza. To vše se přeci nedá stihnout za pouhých pět
dní!
Hrůzně jsme také začali. Doslova jsme se vylodili ve stanici Jedlová, kde započala naše mnohakilometrová pěší cesta v prudkém lijáku. Po patnácti minutách chůze
jsme byli již všichni promočení až do spodních vrstev našich oděvů. Ti šťastnější
měli ještě sucho v botách, to se však po chvíli také změnilo. Naštěstí nás zachránil
švarný profesor Voženílek s nebojácným majitelem penzionu, když nám odvezli jen
„lehce“ zmoklá zavazadla do přístřeší. Po dvou hodinách nás konečně čekalo sucho
a teplo. Vodou z promočených šatů bychom nejspíše naplnili celý bazén. Převléknout se a hurá na věc!
Čekala nás fůra práce, a to ne ledajaké – předpovědět počasí, pohovořit o něm
v angličtině, poté spočítat pravděpodobnost našeho výzkumu, poznamenat souřadnice GPS měření, a aby toho nebylo málo, vše pečlivě zašifrovat pro případ, že
bychom potkali nějakého toho německy hovořícího turistu, který by naše data chtěl
náhodou odcizit. To vše bylo proloženo i dalšími neméně zajímavými činnostmi
– tvorbou vlastního klipu (námět, natáčení a stříhání do raných ranních hodin), angličtináři pilovali svá divadelní vystoupení a po večerech chodili zájemci sledovat
hvězdy.
Nechyběly samozřejmě různé výlety po okolí, kde jsme si v praxi vyzkoušeli
používání GPS zařízení. Vyšplhali jsme také na Hvozd, kde bylo krátké občerstvení
(někteří si dokonce zvládli na lihovém vařiči ohřát čočku s párkem), a cestou zpět
jsme výhodně nakupovali v pojízdném „obchodním domě“. Ve volných chvílích
jsme filmovali, hráli hry, sportovali či jen odpočívali ve svých pokojích.
V pátek jsme byli nuceni opustit ubikaci a vrátit se zpět do svých domovů. Za
slunného počasí jsme šli pěšky do nedalekých Heřmanic, odkud jsme se hromadnou
dopravou dostali domů – celí znavení, však plni nových poznatků, zážitků a pozitivní nálady z luhů a hájů Lužických hor.
Ondřej Bejbl, Markéta Roudnická,
septima
MAFIA 2009 JEŠTĚ JEDNOU
aneb Týž výjezdový seminář, tentokrát pohledem vyučujícího
Matematicko-fysikálně-informatický seminář se letos konal již pošesté, z toho
počtvrté s podvečerní anglickou konverzací, potřetí v téže sestavě pedagogů; sestavu lze označit zkratkou E2F (Eva & dva fysikové), vhodnější je však formálně
korektní název Spolek pro pořádání výjezdového semináře.
Na začátku „druhé pětiletky“ výjezdového semináře, někdy na jaře, zjistili
Mgr. Vítězslav Pěnička, předseda předmětové komise informatiky a předseda Spol56
57
ku pro pořádání výjezdového semináře, a Mgr. Jan Voženílek, předseda předmětové
komise fysiky, generální tajemník Spolku pro pořádání výjezdového semináře, že chata
Luž, v níž se seminář po předchozí pětiletí konal, má nového majitele (přesněji: majitelku), která s organizací semináře nepočítá. Je nutno najít novou chatu!
A tak oba funkcionáři zburcovali Mgr. Evu Ehlovou, čestnou předsedkyni Spolku
pro pořádání výjezdového semináře, a jednoho jarního dne, když silnice Lužických hor
již byly suché, ale na kopcích a loukách zůstávaly ještě poslední zbytky sněhu, ano,
v tom nešťastném období, kdy zimní sezona skončila, leč letní dosud nezačala, nasedli všichni do auta a vyjeli do lužickohorských vesnic. Zastavovali u jednotlivých
horských chat a postupně je zkoumali. Výsledky průzkumu byly dvojího druhu:
Situace první. Chata zamčená, beznadějně opuštěná. Kolem v blátě – mezi ostrůvky zbylého sněhu – je ukrutný nepořádek. Letmý pohled špinavým okénkem
odhaluje zanedbanou kuchyni. Dva fysikové se tváří rozpačitě, šklebí rty, pokyvují
hlavou a říkají: „No, nevím, nevím!“ A Eva říká: „Já vím! NE! Prostě NE! Tohle je
humus!“
Situace druhá. Chata odemčená, však hosté žádní. Obsluha proto sedí v restauraci a mocně popíjí sama. Organizátoři semináře přicházejí a někdo z nich říká: „Dobrý den, hledáme ubytování!“ Obsluha si je nejprve mlčky prohlédne (vzpomeňte:
blondýna a dva fysikové) a pak tónem, v němž se mísí překvapení s nedůvěrou,
řekne: „Stačí vám jeden pokoj s dvojpostelí?“ — A nebozí organizátoři vysvětlují,
že nechtějí ubytování tady a teď, ba dokonce ani pro sebe, nýbrž pro 30 matematicko-fysikálně-informatických seminaristů.
•••
„My vás bereme!“ říká konečně jeden chatař. „Je to v pohodě, nedávno jsme tu
měli i pasťák! Pod oknama musela stát ochranka se psem, protože jim děti utíkaly!“
„Naši studenti nebudou po nocích utíkat,“ utěšují ho lehce zděšení pedagogové,
„po nocích budou logaritmovat, derivovat – a občas i zlehka integrovat!“
Novým dějištěm semináře se tak stal Penzion Světlá čili „Max Schmeling Haus“,
do češtiny překládaný velmi volně jako „Dům Anny Ondrákové“.1) Penzion si záhy
oblíbili jak vyučující, tak i žáci: „Je tu nejlepší jídlo ze všech školních akcí!“ říkali.
Změna vnějších podmínek způsobila změnu programu: byly upraveny trasy
exkursí, objevily se nové exteriéry pro filmování, našly se další možnosti pro volnočasové aktivity studentů mezi jednotlivými bloky výuky.
Hlavní novinkou byla existence skupiny věnující se pouze angličtině, péčí Evy
Ehlové tak byl uspořádán první výjezdový seminář z anglického jazyka v historii
Gymnázia F. X. Šaldy.
Dva studenti řešili během pobytu také úkoly zadané vyučujícím geografie Pavlem
Taibrem (hydrologická měření u přehrady Naděje); šlo o jakousi zkrácenou podobu
programu semináře z geografie, který se letos – pro malý počet zájemců – nekonal.
1
) Anny Ondráková (1902–1987), filmová herečka a producentka. Hrála v československých, německých, amerických i britských filmech. Alfred Hitchcock ji obsadil do snímku Její zpověď, který se stal prvním britským zvukovým filmem. Max Schmeling byl německý boxer; roku 1933 se s Ondrákovou oženil.
Dům, kde se seminář konal (dnes Penzion Světlá), Schmeling zakoupil; spravoval jej jeho příbuzný.
58
Během semináře se nejen logaritmovalo, derivovalo a integrovalo, ale také
meteorologicky pozorovalo, na hvězdy
chodilo, anglicky mluvilo a s GPS pracovalo, jak je výše v žákovském příspěvku
popsáno. Vznikly také studentské filmy
– každá ze tří skupin si vybrala velmi
odlišné téma, byly to:
• antigamblerská moralitka s prvky
filmu noir,
• talk shaw arogantního moderátora
s vyučujícími a reklamou a se zástupkyní ředitelky Věrou Voršilkovou
(jež přijela na náhlou hospitaci) jako special guest star obsazenou,
• přírodopisný dokument doplněný vážnou hudbou a vyhroceně feministickou
tečkou se skrytým odkazem k východním iniciačním obřadům (však musíte na
vlastní oči vidět, jaké kousky umí s doutníkovou gilotinkou Markétka, ta křehká
matematička, když se na ni ze křoví násilník Dáda vyřítí!).
Ostatní tragédie nestojí ani za řeč, byly jen dvě: nejmenovaný rudovlasý student
na sobě objevil klíště, které vyňal užitím pinzety; obyvatelé pokoje č. 10 zlomili
v zámku klíč, zbytek klíče vyňali užitím téže pinzety.
•••
Kolega Pěnička odjížděl na noci domů, zahlcen povinnostmi třídnickými i manželskými; zbylí vyučující dlouze interdisciplinárně diskutovali na terase, zatímco žactvo
zalézalo do svých komnat. A když je učitel po důrazném zaklepání „náhle překvapil“,
seděli všichni klidně a řádně a do kruhu uspořádaně v jednom pokoji – s vodní dýmkou uprostřed – a pohostinností jen překypovali, zahaleni neškodnou jablečnou vůní.
„Pane profesore, pojďte si dát s námi!“ říkal jeden student podávaje ochotně pedagogovi náústek: ten však stručně poděkovav kvapně zmizel – vždyť onen student ještě
včera omlouval svoji neúčast na školní výuce potvrzením o infekční mononukleose.
•••
Ne, tak se to nemohlo stát, to byl jen zlý sen: vždyť žáci znají školní řád a výuka
probíhá i v noci.
Poslední noc, ze čtvrtku na pátek, počasí výuce konečně přálo. Žáci i s pedagogem vyšli do tmy za chatu, s otáčivými mapkami oblohy a s tlumenými světly, jak
astronomické regule káží: dívali se na nesmírnost klenby nebeské a mezi hvězdami
hledali alignamenty, myšlené čáry spojující náhodně rozmístěné body do uspořádaných obrazů, do souhvězdí vytvořených našimi předky, lidmi mýtů, lidmi myslícími v příbězích, nikoliv v teoriích: „Vidíte to, milé studentky a milí studenti, támhle je
krásná Kassiopeia, vyděšená Velká medvědice, zamilovaná Andromeda – a k ránu
bude i statečný Orion.“
Jasná noc byla studená až mrazivá; milé studentky a milí studenti se zase rychle
vraceli do chaty, jen vyučující zůstal. Učil je sedmým rokem; kdysi v tercii spolu
– také v noci – stoupali z Bílého Potoka na Paličník, aby pozorovali východ Slunce.
59
Kolik se toho odehraje v životě studentů za sedm let, od primy do septimy?
přemýšlel vyučující pod hvězdnou oblohou. A kolik se toho odehraje za sedm let
v životě jejich učitele?
Náš život připomíná úsilí starých hvězdářů, napadlo ho, mezi tisíci bodů náhod
hledáme alignamenty, čáry dávající smysl, příběhy poskytující klíč.
•••
Náhlý pohyb ve tmě. „Taky je ti taková kosa?“
Laskavý čtenář se už nikdy nedozví, která studentka si nepochopitelně spletla autora se spolužákem.
Jan Voženílek
CHEMICKO-BIOLOGICKÝ VÝJEZDOVÝ SEMINÁŘ
Konečně jsme se dočkali! Dlouho očekávaný a mnoha pověstmi opředený výjezdový seminář je tady. Po dlouhé cestě plné výluk a přestupů jsme dorazili do Mostku, malé vesnice mezi Novou Pakou a Dvorem Králové. Předpověď počasí bohužel
výjimečně vyšla, a tak jsme cestou z nádraží promokli na kost. Nakonec jsme došli
do cíle. Naším náhradním domovem se měl stát autokemp Mostek, místo, kde se
čas zastavil před třiceti lety. Hned po příchodu jsme však narazili na první problém
– ve společenské místnosti chyběla objednaná tabule! Rázná paní profesorka Kuglerová však uhasila jiskřičky naděje všech studentů a tabuli si vynutila od místního
obecního úřadu. Po ubytování ve vymrzlých chatkách jsme se vydali na průzkum
vesnice. Abychom intelektuálně nezakrněli, podvečer jsme zahájili dvouhodinovkou chemie, následovanou biologií.
Druhý den jsme strávili v Nové Pace. Dopoledne jsme se osvěžili v místním
pivovaru, což všem přišlo vhod i díky neplánovanému výletu do Lázní Bělohrad.
Odpolední program nás dovedl do Novopackého muzea, tzv. Klenotnice. Z vystavovaných zkamenělin, minerálů a nerostů nás zaujal především ametyst, kterému
se říká Dionýsovy slzy a jenž chrání před opilostí. O mnoho zajímavější byla výstava
spiritistických kreseb, Novopacko je totiž oblast prostoupená magií. Večer nechyběl
tradiční chemický dýchánek s ochutnávkou instantních pokrmů všeho druhu.
Při středečním výletu na hrad Pecka
jsme poznali, jak se dá velmi krátká
trasa ujít za velmi dlouhou dobu. Určování druhů rostlin, rozlišování ekotonů
a kochání se krásami naší přírody prodloužilo hodinovou procházku na trojnásobek. Cestou jsme ale viděli bezpočet
mravenišť, překvapeného koně, mandelinku topolovou a chromou ploštici, což
rozhodně stálo za to. Hrad Pecka, sídlo
Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic,
skýtal mnoho zajímavostí – zejména
mučírnu a 53 m hlubokou studnu. I přes
60
naše neustálé snahy vypotřebovat všechny fixy jsme i tentokrát pokračovali s výukou. Díky Jendovým palačinkám byl však večer o mnoho příjemnější.
Předposlední den patřil Kuksu – baroknímu hospitalu vyzdobenému sochami
Matyáše Brauna. V budově byla zrestaurována barokní lékárna a zřízeno farmaceutické muzeum. Dozvěděli jsme se, že v dobách minulých se léčilo například práškem z lebky oběšence nebo vorvaním spermatem. Děkujeme, pane Flemingu!
Seminář jsme zakončili ve Dvoře Králové. Nejprve exkurze ve výrobně vánočních ozdob, kde v květnu běží provoz na plné obrátky, a potom zlatý hřeb programu – návštěva zoologické zahrady. Máj je lásky čas, a tak i na zvířata přišlo jaro. Byli
jsme svědky nosorožčích a sloních námluv a při projížďce safari nás přišlo přivítat
dva dny staré telátko antilopy.
Po náročném týdnu jsme konečně dorazili domů. S čistým svědomím můžu říct,
že seminář splnil (a snad i předčil) očekávání nás všech a že na něj budeme dlouho
vzpomínat. Budoucím třeťákům doporučujeme přibalit si deky a spacáky, nejlépe
však přímotopy.
Děkujeme paním profesorkám Andělové a Kuglerové za skvělý program i atmosféru. Velkou pochvalu si zaslouží také Jarda zvaný Neviditelný za příjemné
hudební večery a Jenda za své kuchařské umění.
Michaela Barančoková, 3. B
61
PO MÍSTECH BOJŮ
Po místech bojů Československé samostatné obrněné brigády na Západě za II. světové války;
poznání významných míst z období I. světové války: De Panne, Adinkerke, Le Blockhaus,
La Coupole, Dunkerque, Batterie Todt, Dynamo, La Targette, Ypres
Ve dnech 22. – 27. 5. 2009 bylo umožněno studentům libereckých středních
škol zúčastnit se výpravy do zemí západní Evropy, do Francie a Belgie. Naše
cesty však nesměřovaly k poznání těchto zemí jako takových, ale k malé ochutnávce historie, která neodmyslitelně
patří k národu českému i slovenskému,
historie, která je velice důležitá, je často
opomíjena. Nám byla poskytnuta šance
uctít památku hrdinů, kteří bojovali za
naši svobodu a bez nichž bychom dnes
vedli zcela jiné životy.
Naše cesta započala 22. května
v Liberci, kde se sešli zástupci z Československé obce legionářské, Gymnázia
F. X. Šaldy, Gymnázia Jeronýmova, SOŠ
a Gymnázia Na Bojišti, Podještědského
gymnázia, SOŠ strojní, stavební, do-
62
pravní a hlavně pánové Hnělička starší i
mladší, kteří mají nesmírnou zásluhu na
realizaci tohoto projektu. Musím podotknout, že náš výlet by se neuskutečnil
bez podpory Československé obce legionářské, Ministerstva obrany ČR, Libereckého kraje a města Liberec, které zde
zastupoval pan primátor ing. Jiří Kittner. Cesta proběhla bez potíží a my jsme
šťastně dorazili do francouzského města
Dunkerque, kde na nás čekal typický
francouzský hotel Etap. Druhý den
v Belgii jsme se zúčastnili slavnostního
ceremoniálu na hřbitově Adinkerke, kde
je pohřbeno mnoho československých
vojáků padlých v letech 1944 a 1945
při obléhání Dunkerque. Tento svátek
je Belgičany každoročně dodržován,
ale není to záležitost pouze místních
lidí, k našemu překvapení se zde sešli
zástupci zemí NATO, belgičtí vojáci
a samozřejmě vojáci čeští a slovenští. Po
úvodním proslovu se pokládaly věnce
k památníku padlých a zazněla zde naše
státní hymna. Následovala prohlídka
hřbitova v De Panne a také prohlídka
samotného města. Velice nadšeni jsme
dorazili k moři, kde jsme se, ačkoliv
nebylo nejtepleji, s chutí zchladili. Dále
jsme měli příležitost poslechnout si koncert české vojenské hudby.
Stále plni očekávání, co nám další
den přichystá, jsme vyrazili do muzea
Le Blockhaus. Zde jsme si prohlédli gigantický bunkr, ve kterém se měly plnit
a odpalovat německé rakety V2. Další
zastávka se konala v muzeu La Coupole,
bunkru, který měl taktéž sloužit k plnění a odpalování Hitlerových zázračných
zbraní. Zde jsme mohli vidět mnoho
zajímavých filmů s válečnou tematikou,
ale i s tématy, jako je holocaust a podobně. Večer jsme byli pozváni panem
primátorem do místní restaurace, kde
jsme ochutnali kupříkladu dary moře
a spoustu jiných specialit. Den čtvrtý
zahrnoval program v muzeu Dynamo
a Batterie Todt. Čekaly nás zajímavé
expozice válečné techniky, dále prohlídka přístavního města Dunkerque.
Pohybovali jsme se po vlastní ose, a tak
jsme mohli nakoupit i pár suvenýrů. Náš
program nezahrnoval jen historická místa, ale na chvíli jsme odbočili a poznali
mys Cap Gris-Nez, odkud lze za dobré
viditelnosti vidět Anglii. I přes nepřízeň
počasí jsme si to náramně užili. Po odpočinku, který jsme již všichni potřebovali,
jsme se vrátili do města, jež bylo předmětem naší návštěvy předchozí den, a zde
jsme si prohlédli interiér dunkerqueské
radnice, která je opředena zajímavou
historií. Další uctění památky vojáků
proběhlo na hřbitově La Targette. Na
naší trase už zbývalo jen město Ypres.
Zde jsme navštívili tři hřbitovy a dozvěděli se o příběhu slavné básně In Flanders Fields. Také se v nás probudil pocit
vlastenectví, a to když jsme kolektivně
zpívali českou státní hymnu u hrobu našeho letce Karla Pavlíka. Putování jsme
zakončili slavnostním ceremoniálem
pod Meninskou bránou.
Plni nových zážitků a nabiti vědomostmi jsme se spokojeně vydali
směrem Česká republika. Domů jsme
dorazili dne 27. 5. Myslím, že pro všechny zúčastněné byl tento pobyt přínosem.
Dozvěděli jsme se mnoho důležitých informací, uctili památku padlých vojáků
a získali pocit sounáležitosti s ostatními
národy.
Gabriela Holubová, kvinta
63
EXKURZE LEMBERK,
JABLONNÉ A OKOLÍ
Praha je blízko, Lemberk ještě blíž.
Tento kousek pěkné krajiny je škoda
nenavštívit. Nepochybuji o tom, že tam
většina lidí z okolí Liberce již byla, ale
když už si jede výtvarná část druhého
ročníku prohlédnout galerii v Praze,
proč bychom my nemohli jet zpívat na
Lemberk…
Nikomu se ráno nechce vstávat, ale
na školní akci se vstává přece jen o něco
lépe… Sejít se v 7.15 na autobusovém
nádraží většině nečiní problém, ale když
se na papírku s informací o exkurzi objeví, že je možné jet vlakem o více než hodinu později, člověk by si klidně přispal.
I přesto jsme se všichni, až na několik
málo jedinců, na nástupišti sešli a čekali na autobus společně s prof. Gollem
a prof. Vinšovou, kteří nás na exkurzi
doprovázeli. Naše skupinka tvořila většinu cestujících v autobuse. Jakmile jsme
totiž vystoupili, autobus pokračoval dál
téměř prázdný.
Vesnička Lvová byla celá zahalena
v mlze. Směr jsme znali, ale dříve než
jsme to stačili sdělit panu profesorovi,
už zjišťoval cestu od místních traktoristů. Po chvíli jsme došli k rybníku
a parkovišti, kde začal pan profesor
s povinnou fotodokumentací. I při jeho
bystrosti mu stihly utéct dvě srnky, které mohl vyfotit. Zato kolem nás projeli
popeláři, ale to již na fotku tak atraktivní
nebylo. Na prvním rozcestí jsme se rozhodli, že se dáme delší cestou, při které
však navštívíme Zdislavinu studánku,
kam prý chodili slabozrací, či dokonce
slepí, a po čase se projevila blahodárnost
vody. Nám by to snad ani nepomohlo,
tak jsme se jenom napili… Cestou jsme
potkali dva místní cyklisty s koly oblože64
nými láhvemi a kanystry, takže alespoň
někomu to nejspíš pomáhá. U druhého
rybníka jsme zamířili směrem do kopce
po zelené. Viděli jsme jakousi kapličku
a procházeli dlouhou lipovou alejí osázenou lavičkami. Na první větší zastávce před letitou vodárenskou věží jsme si
vyslechli referát o místních dějinách od
nejmenované studentky a pak už vzhůru na zámek. Čekali jsme nějakou chvíli
na otevření, protože je již po sezoně…
Na nádvoří jsme pokoukali na věž,
kašnu, slepá okna, kterých tu je osm,
a mohli jsme se kochat prvky baroka.
Původní gotický hrad byl zpustošen
a přestavěn na renesanční zámek a později na zámek raně barokní. Jako první
jsme navštívili kapli, jejíž akustika nás
nalákala ke zpěvu. V malé místnosti
nacházející se za kaplí jsme viděli několik obrazů, nějaký nábytek, ale několik
studentů (spíše z řad chlapců) nejvíce
zaujal cínový džbán o objemu pěti litrů.
Čtenář si jistě domyslí proč.
Zámek prochází několika rekonstrukcemi, některá okna byla dočasně nahrazena dřevěnou překližkou kvůli novým
nátěrům. Ve středu jídelny znatelně
zabíral místo komín, kterým se při zatopení v černé kuchyni zajistilo teplo při
stolování. Pod okny byly předchůdkyně
dnešních kufrů – truhly – a stál tu dobový
nábytek. V ložnici, kde byla krátká postel
(jak bylo zvykem kvůli pověrám o ležení
v rakvi), jsme se shodli, že bychom se nejspíš moc nevyspali, a pokračovali jsme
do sálu s nádherným kazetovým stropem. Byly zde vyobrazeny Ezopovy bajky, a tak nás paní průvodkyně některými
z nich poučila. Pracovna s přepychovým
záchodem dala zaznít heslu „dále od
hradu, dále“ a tím pro nás prohlídka
v tomto patře skončila, neboť ostatní
místnosti obléhali restaurátoři. Přesunuli
jsme se o patro níž, do úřední místnosti
s pokladnicí a „registračním systémem“.
Zajímavým zakončením naší prohlídky
byla černá kuchyně se sklepem. Dozvěděli jsme se o uchovávání potravin v letních měsících pomocí ledu skladovaného
v ledárně vedle zámku. Několik zájemců
navštívilo ještě zámeckou věž, odkud byl
pěkný výhled na Lvovou, a vyšli jsme
směr Jablonné v Podještědí.
Tam nás čekala bazilika sv. Vavřince
a sv. Zdislavy. Prohlídka byla kratší,
protože následoval pohřeb, což už tak
pozitivní nebylo. Prohlédli jsme si vnitřní prostory, pohlédli do katakomb na
hrob sv. Zdislavy, vyslechli jsme si něco
o historii a „ohromeni“ velikostí barokní
stavby jsme vyšli ven. Tam jsme již poslouchali připravený referát.
Plánovaný rozchod a individuální
prohlídku místních stánků s občerstvením jsme nakonec obětovali nabízenému dřívějšímu návratu domů a vyrazili
na nádraží. Bohatě historicky poučeni,
kulturně inspirováni a přiměřeně unaveni jsme nasedali do vlaku a mávali
blížícímu se Liberci.
Petr Kučera, 2. B
65
NEVIDITELNÉ OBĚTI KOMUNISMU – KANADA 2009
Anna Roudnická: Velký třesk, 2009, sexta
66
Neděle 21. června ráno. Liberec ještě spí a my se ospale blížíme k benzinové
pumpě. Vrcholí naše téměř roční úsilí a nadchází den D. Náš tým ve složení Kuba
Hodboď, Jitka Pecháčková a Lukáš Hájek odlétá do Kanady. Do Německa míříme
autem, ve kterém ale většina z nás upadá v tvrdý spánek po noci plné posledních
příprav. Probouzíme se až kousek před drážďanským letištěm a po nezbytném
loučení a letištní kontrole již čekáme na náš malý stroj. Po půldruhé hodině se probíjíme přeplněným frankfurtským letištěm a před námi je konečně finální část cesty
– samotný let do Ameriky. Opouštíme Evropu a stesk po domově vzápětí střídá
nervozita, očekávání a radost z filmů v letadle.
V Torontu dosedáme po osmihodinovém letu unavení a s časovým posunem
v zádech, ale před terminálem na nás již čeká odvoz. Seznamujeme se s naším prvním hostitelem a jeho americkým fárem. Kanadský styl jízdy nás okamžitě probere
z možného spánku a zanedlouho už stojíme před novým ,,domovem“. Samotné
Toronto musí ještě chvilku počkat. Nyní bydlíme v Mississauze, ve vesnici na západ
od Toronta. Žije zde 700 000 obyvatel.
Pan Mirko Janeček nás ubytoval nadmíru luxusně a my co nejdříve zalehli do
postelí. S Jitkou jsme však – jako nováčci plní chuti poznávat – nevydrželi spát příliš
dlouho. V šest hodin ráno jsme pilně podnikli procházku po okolí a obdivovali kanadské předměstí. Po snídani, jak jinak než pravé americké, již přišla skutečná náplň
našeho výjezdu. Práce v archivech, rozhovory a setkání s krajany na sebe nenechaly
dlouho čekat. Byli jsme nadšeni z možnosti shromážďovat nové materiály pro náš
projekt. Stejnou dobu jsme věnovali i poznávání Kanady. Měli jsme zde být pouze
příští tři týdny a těch jsme hodlali plně využít.
Po několika dnech jsme se přesunuli do Toronta. Velkoměsto nás přivítalo vskutku stylově. Z pohledů na špičky mrakodrapů nás nejednoho bolelo za krkem. Pan
Lumír Salivar, náš v pořadí již druhý hostitel, bydlel od ,,downtownu“ 10 minut
volnou chůzí, z čehož jsme byli nadšeni. Věnoval nám celé jedno patro svého bytu
a staral se o nás jako o vlastní. Nyní nám již nebránilo skutečně nic v prozkoumávání divů Nového světa. Den co den jsme se procházeli po nejdelší ulici světa – Yonge
Street, po březích Ontaria a známém China Town. Kuba nám suploval zdatného
67
průvodce a my jako správní turisté hltali každé slovo. Také užívat jsme si chtěli jako
praví Kanaďané, a proto jsme se vypravili podpořit místní baseballový klub Blue
Jays. Pro někoho se však hra i přes moje obhajování stala po hodině dosti nudnou,
a tak jsme raději vyrazili na známou CN Tower. Dominantu Toronta jsme se vydali
pokořit s blížícím se večerem, což se ukázalo jako skvělé načasování. Pohled na město se zapadajícím sluncem na obzoru nám zůstane ještě dlouho v paměti.
Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít také výlet k Niagara Falls. Společníka
nám dělala další dobrá duše našeho projektu, pan Sypták. Jeho modrým chevroletem uběhla stokilometrová cesta velmi rychle. Hukot padající vody nás provázel už
několik posledních kilometrů. Z vodopádů jsme byli uchváceni. I na Kubovi, který
zde byl již počtvrté, bylo vidět, že toto je něco zvláštního. Nahoře na promenádě,
táhnoucí se vedle vodopádů, nás ochlazoval jemný deštík. Nám to ale nestačilo
a protáhli jsme se frontou až na známou atrakci Maid of the Mist, což je projížďka na
lodi až k padající vodní zdi. Dostali jsme nezbytné pláštěnky a vyjeli vstříc Niagaře.
Ani jsme moc nezmokli.
Po dvou týdnech nás Kuba opustil a my zůstali s Jitkou v Torontu odkázáni
sami na sebe. Práci jsme však dokončili s předstihem, a tak jsme mohli posledních
několika dní před odjezdem naplno využít. Válení na pláži, rozhovory v kavárnách
a nakupování. Hodně nakupování. Nenechali jsme si utéct ani návštěvu slavné
Hockey Hall of Fame. Nezbytná fotka se Stanley Cupem a pak již poslední večeře.
Cítili jsme, že se blíží konec, ale oba jsme o tom tiše mlčeli.
Čtvrtek 9. července odpoledne. Pomalu se suneme letištní halou až k terminálu
směr Düsseldorf. Jakmile najdeme svá místa v letadle, dáváme sluchátka do uší
a pokoušíme se usnout. Já ale spát nemůžu. Zažil jsem zde za ty tři týdny skvělé
věci a poznal mnoho úžasných lidí. Od toho všeho nyní odcházím. Domů, ale daleko. Poslední pohled z okénka letadla a nyní jsme již vysoko nad Atlantikem. Vzpomínám a přemýšlím. Vzdalujeme se rychle a já vím pouze jedno. Jednou se vrátím.
Jednou…
Lukáš Hájek, 2. B
„KOŠŇAROVA“ LITOMYŠL
Austrálie je od naší zemičky vzdálena až moc – proto musí náš projekt Neviditelné oběti komunismu řešit nemalé překážky. Přitom právě v Melbourne žije Jan
Košňar, jeden z emigrantů, který s námi spolupracuje již bezmála dva roky a od něhož jsme za tu dobu získali nespočet velmi cenných materiálů. Jak však již bylo řečeno, kontinent klokanů je daleko, a tak si zde musíme poradit sami. Proto při každém
nově objeveném zdroji zpozorníme a vytáhneme vše, co se dá. Nyní jsme se dostali
k adrese bratra pana Košňara a hned jsme za ním vyslali jednoho ze studentů:
Sedím v autobuse a na koleni přidržuji desky s kostrbatým písmem. Sepisuji si
poznámky pro blížící se interview. Otázky se píší téměř samy a cíl se blíží. Turnov,
Hradec, Vysoké Mýto… a konečně jsem tady. V Litomyšli je mrazivý listopadový
den. Zkontroluji adresu na útržku papíru a vyrážím směr centrum. Vypadám jako
turista, kterého uchvacuje romantické Smetanovo náměstí. Nezapomínám ale,
68
proč jsem tady. Procházím malebným
podloubím a blížím se ke dveřím bytovky Oty Košňara. Zazvoním a ten již otevírá s širokým úsměvem. Uvítá mě u sebe v bytě a manželka ihned staví vodu
na čaj. Po chvilce zdvořilostní konverzace přecházíme k tématu. Otázek mám
mnoho a času není nikdy dost. S Janem
strávil Ota Košňar většinu dětství. Zajímají mě jejich zájmy, lásky, prvorepublikový život, vše, co dnešní Češi již dávno
zapomněli. S chutí vypráví a nejednou
se zasměje nad vzpomínkami z mládí,
i když život tenkrát nebyl nejlehčí. Poté
ještě nafotím všechny materiály, které
pan Ota shromažďuje o svém bratrovi,
a chybí už jen podat ruku na rozloučenou. Společné foto a už se oblékám, abych
stihl autobus.
Pan Košňar mi ještě ukazuje cestu k pověstným litomyšlským zahradám u zámku. Nádvoří projdu a pořídím poslední fotografie, než padne tma. Cestu na autobusové nádraží si naštěstí pamatuji a poslední autobus stíhám. Z města odjíždím s nocí
v zádech a spánek se dostaví vzápětí.
Lukáš Hájek, 2. B
JEDEN ROK S KVINTOU
Co nám přinesl rok 2008–2009? Samozřejmě spoustu hodin strávených ve třídách
našeho ústavu, mnoho nových poznatků, písemek, zkoušení, ale i pár těch příjemnějších zážitků, které stojí za bližší zmínku.
Prvním z nich byly určitě harmonizační dny. Je zvláštní, že jsme se vyrazili
poznávat po čtyřech společně strávených letech bez výraznějších obměn našeho
„kádru“. Přistoupili jsme na to však bez protestů, protože to znamenalo pár dnů
relativního volna navíc. Tudíž jsme hned první týden v září spolu s paní profesorkou Vaňkovou, panem profesorem Ulvrem a několika nadšenými ratabáky odjeli
z nádraží ČD do Bílého Potoka. Tam jsme zahodili tašky do chatiček, jež se měly stát
naším přechodným domovem, a bez ztráty jediné využitelné minuty se pustili do
harmonizování. Jak jinak než po vzoru J. A. Komenského – hrou. Svou přítomností
nás jeden den poctila i paní profesorka Šípová. S tou jsme si popovídali o tom, co nás
trápilo (například přezouvání). A v den odjezdu jsme harmonizáky zakončili stylově – spolu s profesory jsme si zapěli putovní píseň jménem Dlažební kostka.
V lednu nás čekal lyžařský kurz, který jsme absolvovali společně s 3. N. Vše se
odehrálo v Rakousku, ve městě Lienz. Užili jsme si týden lyžování a snowboardingu při převážně hezkém počasí a navíc upevnili vztahy s „enkem“. Na ty, co se
z nějakého důvodu nezúčastnili lyžáku v Rakousku, čekalo poznávání běžkařských
69
tras a krás Bedřichova s paní profesorkou Raabovou. Nechyběl samozřejmě ani závěrečný závod, z něhož si všichni účastníci odvezli diplom.
Na jaře se paní profesorky Kostincová a Raabová rozhodly vyvézt nás na výpravu do Prahy. Společnost v místní galerii nám dělaly dvě nervózní studentky
umělecké VŠ a jejich upovídaná učitelka. Zábavným programem nás přiměly nahlédnout do podstaty vystavených děl. Naštěstí nám paní profesorky daly po tomto
vyčerpávajícím zážitku rozchod a my jsme se s kručícími žaludky probojovali přes
davy turistů Staroměstským náměstím do spásného KFC. V rámci exkurze jsme si
prohlédli i obchodní dům Paladium, odkud jsme odcházeli s prázdnou (to znamená
s prázdnýma rukama i měchýřem).
Ani konec školního roku jsme nestrávili pouze suchou výukou – jeli jsme na výlet
na Kokořínsko. Chatičky nás opravdu nadchly, ale moc jsme si jich neužili. I přes
vydatný déšť nás totiž naše neúnavná paní profesorka vláčela po lesích CHKO.
„Vždyť tu přece nejsme od válení se někde u bazénu!“ opakovala nám svoji (tedy
bohužel i naši) zásadu. Takže jsme se za ty dva dny seznámili s mnohakilometrovými lesními trasami a několika zřejmě významnými kameny. Ty však naplnily štěstím pouze našeho spolužáka Jirku Erharta, který na každý z nich vyšplhal, a paní
profesorku. My ostatní jsme si u nich přízemně sedli na bobek a vybalili svačiny.
Přesto jsme to zvládli, vidina blížících se prázdnin nás držela nad vodou.
Myslím, že nás všechny tenhle rok poznamenal. Když se ohlédneme zpátky, vidíme hromady odumřelých mozkových buněk, popsaných papírů s poznámkami
a peněz prohýřených v kantýně, ale i spoustu smíchu, zábavy a legrace. A proto keep
smiling, gymple!
Karin Tomehová, Katka Přibilová, kvinta
70
MILÝ DENÍČKU… ANEB PRVNÍ ROK 1. A
Tak, a je to – konec školního roku. Asi nikdo z nás nečekal, že to přijde tak rychle. Mně osobně připadá, jako by zvláště druhé pololetí udělalo časový rekord ve
sprintu. Sotva bylo odstartováno, už dobíhaly poslední dny. Zdá se mi to jako před
měsícem, kdy jsme my, prváci, podruhé zavítali do budovy gymnázia. A naše pocity? Zmatek, očekávání, vzrušení, zvědavost. A teď jsme na tom vlastně podobně:
zmatek (stále se nedokážeme orientovat v budově ani podle plánu, který ostatně
také nejsme schopni najít), očekávání (kdy už budou zase nějaké prázdniny nebo
odpadlé hodiny? – těch jsme se za celý rok dočkali snad jen dvakrát), vzrušení z toho, jak mrzkých známek jsme dosáhli v testu, a samozřejmě i zvědavost, zda prolezeme a co nás za naše výkony od rodičů nemine.
Stejně však můžeme prohlásit, že první ročník jsme (až na drobné výjimky)
přežili ve zdraví a dlouho budeme vzpomínat na harmonizáky, lyžák, exkurzi na
Ještěd a jiné školní i mimoškolní akce. Proto bychom chtěly věnovat pár řádků právě harmonizačnímu programu, kterého jsme se zúčastnili na začátku školního roku
v Bílém Potoce.
Harmonizák nás dal dohromady víc než cokoli jiného. Už jen cesta k ubytovacímu zařízení byla velmi zajímavá, již zde jsme se začínali poznávat a vznikaly první
osobnější vztahy. Následovalo rozdělení na pokoje, jídlo (to se stalo velmi oblíbenou částí dne), polední odpočinek (ten byl později skutečně potřeba) a pak spousta
náročných i méně náročných her, při kterých jsme v sobě odhalovali utajené vlastnosti, schopnosti a vášně. Protože se vydařilo počasí, dostali jsme naprosto skvělé
instruktory a měli jsme k dispozici bezchybné stmelovací hry, stal se harmonizák
nezapomenutelným zážitkem. Nejvíce v paměti nám všem jistě uvízla hra „svlékací
71
had“, a to i přes vydařenou noční hru, která pro nás byla mírně drastická. Byli jsme
v noci dovlečeni do jídelny, posazeni na zem do kruhu, měli jsme zavázané oči a byli
jsme nuceni poslouchat stále stejný zvuk připomínající vrtačku. Po nějaké době nás
pak po skupinkách odváděli na krutý, fyzicky náročný výlet lesem, v jehož cíli na
nás čekal odporný nápoj, zřejmě složený z hořčice, zubní pasty a snad i zbytků od
oběda. Bylo vidět, jak nás měla íčka (instruktoři) ráda.
Přestože jsme svlékací hru nevyhráli (byť bychom si to jistě zasloužili), užili jsme
si ji naplno. Všichni jsme se navzájem podporovali a hecovali, a navíc se bylo na co
koukat – když se nám kluci předvedli obaleni v papírových krabicích, skutečně jsme
zůstaly zírat s otevřenou pusou. Jaké štěstí, že se nám podařilo zachytit naše svalnaté a pohledné spolužáky. Těch pár dní, které jsme spolu strávili, nám dalo opravdu
hodně, avšak s odjezdem přišel i návrat do reality.
A jak šel čas, začaly nás děsit povinnosti i profesoři. Asi každý z nás se těší, že
teď bude mít dva měsíce volno, ale všichni se tu s nadšením sejdeme v září příštího
roku. Někteří budou rádi, že se shledají se svými přáteli, jiní, že vidí své oblíbené
profesory, a hrstka spolužáků bude mít i radost z učení. Každopádně bychom měli
být hrdí, že jsme postoupili do dalšího ročníku, a dělat vše pro to, abychom si na
konci příštího roku mohli říci totéž.
Zuzana Dostálová, Tereza Kuncová, 1. A
Radek Hosenseidl: Peach Boy, 2009, 3. ročník
72
73
…A ZASE TY PARDUBICE!
aneb Cum decore na Festivalu Bohuslava Martinů
Pardubice se v posledních několika
letech staly pro sbor Cum decore a jeho sbormistra Čeňka Svobodu městem
krásných hudebních zážitků a setkávání
se zajímavými lidmi. Tomu, kdo trochu
sleduje uměleckou dráhu sboru, by se
mohlo zdát, že tento vztah k městu souvisí s úspěchy, které sbor v Pardubicích
potkaly. Částečně je to asi pravda.
V letech 2006 a 2008 byl sbor Cum
decore (ač působící při gymnáziu!)
pozván k účasti v XIX. a XX. ročníku
IFAS – Mezinárodního festivalu akademických (tedy univerzitních a vysokoškolských) sborů a rozhodně mezi špičkovými amatérskými sbory z Evropy,
USA, Afriky, Austrálie, a dokonce i Asie
nezapadl. V obou těchto ročnících (zřejmě i k překvapení organizátorů) obsadil
1. místa vždy v několika soutěžních
kategoriích a byl nominován do soutěží
o Grand Prix festivalu. Tu sice nezískal
(v XIX. ročníku si ji odvezl originální
univerzitní sbor z Austrálie, ve XX.
ročníku sbor z Polska), ale při vysoké
úrovni celého festivalu byla i samotná
nominace gymnaziálního sboru nečekaným úspěchem.
Dalším a neméně důležitým momentem ve vztahu sboru k pardubickým
hudebním akcím je fakt, že skvělý organizační tým v čele s pí Mejstříkovou
dokázal vždy zajistit bezproblémový
průběh festivalu, ale také připravit
řadu originálních mimosoutěžních
aktivit, které mladé mezinárodní
společenství přijalo a opepřilo svým
vlastním pojetím. Výsledkem byla
nádherná atmosféra, kterou je velmi
obtížné reprodukovat někomu, kdo ji
nezažil, ale která samotné účastníky
vede k tomu, že si ji chtějí zopakovat
Tereza Stachová: Makro VII., 2009, sexta
CENY GYTA 2009
Vyšší stupeň gymnázia
Nižší stupeň gymnázia
Kategorie Vědec
Anna Simbartlová, 4. A
Kategorie Vědec
Kategorie Umělec
Tereza Banýrová, Michaela Koldová,
Veronika Němcová a Radek Hosenseidl, 3. A
Kategorie Umělec
Zuzana Haberlandová, 2. N
Kategorie Sportovec
David Kučera, sexta
Kategorie Osobnost
Lukáš Beran, septima
74
Barbora Miklasová, kvarta
Kategorie Sportovec
Kateřina Zámečníková, 2. N
Renata Šípová
75
(o tom viz článek Táni Balatkové v Ročence 2008).
IFAS se ale koná jen jednou za dva
roky, a tak si sbor chtěl atmosféru rozezpívaných Pardubic v mezidobí zopakovat
v VI. ročníku Mezinárodního festivalu Bohuslava Martinů, který se konal na konci
června roku 2009. I tentokrát byla skladba
zúčastněných sborů vskutku mezinárodní
– přihlásily se sbory z Belgie, Finska, Estonska, Izraele, Maďarska, Ruska, Slovinska,
Srbska, USA, Slovenska a České republiky. Na rozdíl od IFASu, kde byl stanoven
věkový limit 30 let, na FBM žádné věkové
omezení neexistovalo, takže v jednotlivých
soutěžních kategoriích vystupovaly sbory
dětské (např. výborné královéhradecké
sbory Jitro a Jitříčko), sbory mladé (VUS
UK Praha, Collegium technicum z Košic,
sbor z University of New Hampshire
z USA aj.) a sbory vysloveně dospělé
(Hashikmim Tel Aviv z Izraele, Vikár Béla
Vegyeskar Kaposvár z Maďarska atd.).
Pro kumdekoráky bylo velmi zajímavé sledovat nejen pěvecké kvality
konkurentů, ale také to, jak se zahraniční ansámbly „popraly“ s českými texty
a slovanskou melodikou – kromě povinné skladby B. Martinů v hlavní kategorii
totiž v jejich programech zněl i Dvořák,
Smetana, Janáček, Lukáš či Eben (např.
americký sbor měl většinu svého programu postavenu na skladbách A. Dvořáka!).
Cum decore (jak je pro něj už typické)
soutěžil hned ve třech kategoriích (zatímco ostatním sborům stačila kategorie
jedna, výjimečně dvě): v kategorii A3 –
smíšené sbory s povinnou skladbou (tou
bylo „Chceme my se, chceme“ B. Martinů), v kategorii D – vokální ansámbly
do 16 zpěváků a v kategorii E – musica
sacra. Do soutěžních programů náročný
sbormistr zařadil dost těžké „klády“
76
– některé z nich si sbor poprvé (!) trochu
ozpíval na tradičním rozlúčkovém koncertu v libereckém Severočeském muzeu
v předvečer festivalu. V závěrečném
hodnocení mezinárodní umělecké poroty ale sbor Cum decore obstál skvěle:
ve všech třech kategoriích se umístil ve
zlatém pásmu, za výkon v kategorii D
získal pohár B. Martinů s titulem „Laureát FBM“ a postup do soutěže o Grand
Prix festivalu, navíc zvláštní cenu za
vynikající interpretaci polyfonní hudby.
Grand Prix festivalu si nakonec odvezl
královéhradecký dětský sbor Jitro – technicky jistě dokonalý, s efektním soutěžním programem. Pro kumdekoráky byl
ale jasnou jedničkou sbor Svetozar Markovic (Novi Sad, Srbsko) – byli mladí,
sympatičtí, skvělí a hlavně spontánní.
Všechny tyto pozitivní okamžiky
byly poněkud zkaleny faktem, že oproti
bezkonkurenčně vynikající organizaci
IFASu organizace tohoto festivalu poněkud pokulhávala – počínaje ne vždy
dostatečnou informovaností sborových
hostesek i samotných sborů a konče problémy s dopravou. Právě „díky“
nim se Cum decore, ač laureát festivalu,
nakonec musel vzdát své účasti na slavnostním závěrečném koncertu laureátů
v Poličce.
Ani tyhle „stíny“ ale nemohly překrýt
to, co člověk posedlý hudbou a zpěvem
v Pardubicích opakovaně zažívá. A tak
si sbor Cum decore i se sbormistrem už
začíná brousit zuby na XXI. ročník IFASu, který bude v září 2010 – kde jinde
než v Pardubicích.
Eva Laurinová
77
SERIÁL „REKONSTRUKCE“ POKRAČUJE
V loňské ročence jsme se loučili tím, že jsme ještě zaznamenali ukončení 1. etapy
rekonstrukce statiky bloku B a C. Ke slavnostnímu předání došlo 7. 11. 2008 a měli
jsme radost, že nás už občas při výuce nebude rušit hlukem vrtačka nebo pila. V tu
dobu se již připravovaly v projekční kanceláři Design 4, s. r. o., v Turnově plány pro
další etapy. Těšili jsme se, že tentokrát bude stavba zahájena včas a že budou využity hlavní prázdniny. Dokonce jsme již 12. června snědli poslední jídlo ve školní
jídelně Manoli a stavba prováděná firmou Status, a. s., mohla začít. Rekonstrukce
statiky v prostorách jídelny i kuchyně v bloku A začala slibným tempem. S vidinou
nové výdejny jídel, kam se bude teplé jídlo dovážet, jsme odešli na prázdniny. Dodávat asi 500 jídel denně však není jednoduché. Ze sedmi oslovených firem jen jedna
podala nabídku, která však nevyhovovala zadání.
O nevyhovujících podmínkách ve školní jídelně jsme jednali se zástupci Libereckého kraje od roku 2001 a vždy jsme chtěli, aby se po stavebních opravách ve škole
opět vařilo. Bylo však rozhodnuto o výdejně. Ke změně rozhodnutí došlo až v červenci 2009. To mělo za následek změny v projektu, zvýšení ceny přestavby, kterou
financuje Liberecký kraj, a posunutí termínu dokončení. Jak to celé dopadne, se ale
dozvíte až v příští ročence.
Zatímco druhý díl našeho seriálu bude snad na podzim dokončen, v srpnu začal
i díl třetí: „Výměna oken a zateplování budovy“. Tato rekonstrukce je financována
z operačního programu Životní prostředí a z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Svými investičními prostředky na ni přispívá i Liberecký kraj. Stavba, kterou
provádí také Status, a. s., bude dokončena až v roce 2010, ale věříme, že už v letošní
zimě nám nebude okny do budovy foukat a že zateplený plášť budovy přispěje
k finančním úsporám za topení. Víc vám prozradit nemohu, protože stavba není
dokončena. Ilustrační fotografie lépe vystihují náročnost přestavby.
Už se těšíme, až i tento díl našeho seriálu „Rekonstrukce“ skončí. Ještě bychom
rádi realizovali další dva díly, tedy čtvrtý díl s názvem „Přestavba kotelny“ a pátý
„Rozšíření školního hřiště o prostory pro lehkou atletiku“. Snad to vyjde.
Irena Přádná
78
79
PŘÍBĚH A SVĚT
MATURITNÍ SLOHOVÉ PRÁCE
UKÁZKA PRÁCE ZE SOUTĚŽE
Michaela Koldová: Máj, 2009, 3. ročník
TÉMATA PÍSEMNÉ MATURITNÍ ZKOUŠKY
Z ČESKÉHO JAZYKA
1.
2.
3.
4.
Slova jako klíče nebo zbraně
(Volný slohový útvar)
Ve škole života není prázdnin (brazilské přísloví)
Nemyslíš – zaplatíš!
Stejnost je nakažlivá
(Fejeton)
VE ŠKOLE ŽIVOTA NENÍ PRÁZDNIN…
(tím hůř, když někteří propadají do stále stejného ročníku)
Ten temně šedý mrak nejdříve nevypadal, že by se měl převalit přes město, ale
pak se vítr otočil a obrovská masa se dala do pohybu. Jestliže ještě před čtvrthodinou bylo nebe nad domy klidné a jasně modrou oblohu narušoval pouze nepatrný
mráček – „z tohohle určitě pršet nebude“ – za pár chvil se vše změnilo. Setmělo se,
v ovzduší byla cítit statická elektřina a jemný prach, tak typický pro místní klima,
se usadil.
„Z tohohle určitě pršet nebude,“ zasmála se Veronika, když jí kolegyně nabízela
firemní deštník, a vyběhla ze dveří supermarketu. Domů to měla pěšky dobrých
čtyřicet minut. Po hlavní ulici, pak doprava, na dalším rohu doleva, přímo přes park
až k jezírku a pak už jenom tři sta metrů do kopce. Byla právě na první křižovatce, když pocítila to zvláštní napětí. Zastavila se a pohlédla vzhůru. První kapka jí
dopadla na tvář. Setřela ji dlaní a teprve pak si uvědomila, že to ostře bílé nad její
hlavou vůbec není nebe. Vypadalo to, že se příroda dočista…
„… zbláznila! To snad není možný!“
Veronika seděla na podlaze, opřená o dveře, igelitku pohozenou v koutě, a plakala: „Promiň, to fakt nešlo, nemohla jsem prostě dál… Já už nemůžu dál… Takhle ne.“
„Ne? Tak co bys teda chtěla?“ Petr chodil po chodbě sem a tam, v pravé ruce brýle, jako
to dělal vždycky, když byl rozčilený, v levé zbytek sendviče, který v tom šoku ani nestihl
odložit.
„Oni mě před tebou varovali. Říkali, že seš divná, že si s tebou nemám začínat. A co já,
blbec? Jenže, milá zlatá, tohleto končí, tohle si prostě líbit nenechám.“ Přikročil k ní, chytil ji
za ramena a zařval: „Tak mi sakra řekni, kdo tě přinutil to udělat!“
První kroupy velikosti tenisových míčků dopadly na asfalt právě ve chvíli, kdy
Veronika zahnula za roh. Lidé skákali do podchodů, schovávali se do aut, ale ona
stále běžela dál. Jedna kroupa ji zasáhla přímo do temene a síla nárazu ji málem
porazila. Chtěla se dostat domů, do bezpečí, k němu a věděla, že tentokrát to nesmí
pokazit. Věděla, že znovu už by jí neodpustil. A tak utíkala, jak nejrychleji mohla,
ačkoli počasí bylo proti…
82
„… tobě? Já přece vůbec nejsem proti tobě!“ Petr začínal být nepříčetný. „Pořád jenom
já, já, já, ale zkoušela jsi taky někdy myslet na nás? To si myslíš, že tohleto je nějaká hra? Že
to je jenom na zkoušku, jenom jako?“
„Ne, to ne, já…“
„Tak to se šeredně mejlíš! Tohle je totiž život a ten se žije! A jestli ho chceš žít se mnou,
tak naplno a pořád. Jinak se můžeš vrátit do tý svý díry a třeba si tam shnít!“
Otočil se a ve vzteku kopl do skříně, až v ní zapraštělo.
„Miláčku, prosím, odpusť mi to!“ Mluvilo se jí čím dál hůř, teď už spíše jen šeptala. „Já
jsem nevěděla, co dělám, ono pršelo, tak hrozně, musela jsem se někam schovat…“
Krupobití snad ještě zhoustlo, až už Veronika neviděla prakticky na krok před
sebe. Zledovatělé koule dopadaly s čím dál větší silou, hlavu a ramena měla potlučené, kabelku upustila, ani nevěděla kde. Pomalu jí docházelo, že v tomhle počasí se
prostě domů včas nedostane. Věděla, že bude zuřit, ale co má proboha dělat? Vždyť
i telefon ztratila, takže mu nemůže dát zprávu.
Udělala ještě pár kroků a pak nohy selhaly a ona se zhroutila na chodník. Někdo
o ni zakopl a zaslechla tiché zaklení, nikdo se nezastavil, aby jí pomohl. Kroupy teď
dopadaly na celé její tělo, připadala si jako přikovaná k zemi ocelovými hřebíčky.
S vypětím všech sil se doplazila k nejbližším dveřím a vzala za kliku. Bylo otevřeno.
Až do sedmi, podle nápisu na ceduli. Než ztratila vědomí, zaslechla něčí hlas: „Proboha, slečno, jste v…
„… pořádku? Co tady není v pořádku? Ty! Ty seš ten problém!“
Veronika se krčila u stěny, hlavu v dlaních, a celá se třásla. Petr dál křičel a ona už ho
pomalu přestávala vnímat.
„Tak mi proboha řekni, proč jsi to udělala!“
Co na to měla říct? Copak existoval nějaký rozumný důvod, aby se nechala ostříhat dohola
a své krásné dlouhé vlasy, ty, které tak zbožňoval, ty, ke kterým tak rád přivoněl, když si k němu
lehla, ty, které kdysi vískával celé noci, si přinesla v igelitce? Možná prostě potřebovala pauzu,
oddech, prázdniny od toho neustálého stresu, ve kterém ji držel. Potřebovala udělat něco podle
sebe, něco šíleného, nesmyslného, něco, s čím nebude souhlasit. Ano, dal jí normální život, dal
jí práci a štěstí, ale neustálá pozornost, kterou vyžadoval, byla pro ni příliš velká cena.
Nedávalo to moc smysl, ale v tom, co následovalo, ho také moc nebylo…
Není o moc horší pocit, než ležet upoután na nemocničním lůžku a nemoci se ani
hnout. Všechno, co nám připadalo tak snadné, tak přirozené, je najednou problém.
Otočit hlavu, prohrábnout si vlasy, dojít si na záchod, najíst se. Veronika nemohla
nic z toho, a přesto si připadala šťastná.
Teď už věděla, že to, co udělala, byla blbost. Měl pravdu, tak jako vždycky. Doufala, že jí odpustí, že ji vezme zpátky. Samozřejmě, že ho neprozradí. Prostě spadla
ze schodů, to se stává. Oni by to nikdy nepochopili. Minule už měli podezření, ale
bez její výpovědi nemohli nic prokázat. A stejně tomu bude i tentokrát. Uzdraví se,
vrátí se domů, ponaučená a napravená. A budou spolu, už napořád. A kdyby snad
někdy zase měla hloupé nápady, on vždy bude vědět, co dělat.
Venku za oknem už zase bylo krásně, slunce zářilo vysoko na obloze, ale její postel byla ukryta ve stínu.
Jakub Štefela, 6. N
83
STEJNOST JE NAKAŽLIVÁ
Globalizace. Tohle slovo slyšíme všude. Co je to ale ta globalizace? Chytrá knížka
říká: „Globalizace je celosvětový proces vzájemné integrace na poli ekonomickém,
kulturním, komunikačním či politickém.“ Takže co je tedy globalizace? Globalizace
je, když po nejmenovaném vrcholném představiteli jedné dobře známé země hodí
na tiskové konferenci jeden dosud zcela neznámý žurnalista botu velikosti 42 a během několika málo minut se to může z televize dozvědět celý svět. Ihned po reportáži následuje reklamní spot nadnárodní obuvnické společnosti se sloganem: „Nike,
trefa do černého.“ (Tohle není narážka na pana Obamu.) Takže už alespoň trochu
chápeme, co tento populární termín vlastně znamená. Kde se ale globalizace vzala?
Její lokální prvopočátky můžeme pozorovat už v pozdní době kamenné, kdy
pomalu zničila beztřídní – prvobytně pospolnou – společnost a začínala nastupovat
dělba práce, což umožňovalo vyrobit více za méně času. Objevovaly se první celebrity, jejichž styl a chování značně ovlivňovaly masy. Byly to takové ikony jako Fred
Flinstone nebo například kapela Rolling Stones (populární hudba předků). Známou
modelkou našich luhů a hájů byla tehdy topmodelka Věstonická Venuše. Její somatotyp byl vzorem každé mladé praslečny. Bohužel je její odkaz tak silný, že i v dnešním moderním světě trpí valná většina europoidní civilizace nadváhou.
První opravdu celosvětovou vlnu globalizace zahájil svým omylem na konci
patnáctého století Kryštof Kolumbus. Jeho zámořské objevy přinesly blahobyt
spoustě zemí Evropy. Nejvíce však pomohly k rozvoji jeho rodné zemi – Itálii. Ptáte
se čím? Rajčaty. Ano, přesně tato nenápadná rostlinka dovezená až ze zámoří udělala z Itálie stát, který známe dnes. Odstartovala neuvěřitelnou kulinářskou revoluci
a pokrmy jako boloňské špagety či pizza s rajčatovým protlakem na sebe nenechaly
dlouho čekat.
V poslední době je často brán jako symbol globalizace řetězec rychlého občerstvení McDonald’s. A zde se začínají projevovat první větší nedostatky celosvětového
procesu vzájemné integrace na poli ekonomickém, kulturním, komunikačním či
politickém a opouštění lidových tradic a všudepřítomná reklama. Dříve nabízely
stánky rychlého občerstvení tradiční česká jídla jako bramboráčky, smaženky nebo
populární párky v rohlíku, které byly pod neúnosným tlakem mocných zahraničních investorů nahrazeny univerzálními hot dogy a hamburgery. Reklama je další
věc, kterou navzdory sloganu společnosti ne každý přímo miluje. Vrcholem nevkusu se stalo rozšíření propagační písně, která má představit zakladatele hamburgerové společnosti jako farmáře a velkého milovníka zvířat. Tím se tato nadnárodní
korporace velice záludně snaží vetřít do přízně už i těm nejmenším konzumentům,
kteří se ještě před chytlavou melodií neumějí bránit.
Představili jsme si stručnou historii globalizace, její klady a zápory. Jistě si mezi
čtenáři našla své příznivce i odpůrce. Kam se ale svět bude ubírat dál? Kam si vůbec
přejeme, aby směřoval? Bude to cesta globálního oteplování, divadla Globe a pandemie ptačí chřipky, nebo se pomalu vrátíme zpátky na stromy? Teď je zřejmě nejvyšší
čas zastavit se a pořádně se rozmyslet, dokud ještě máme na výběr. Tak co, bude to
hot dog, anebo párek v rohlíku?
Matěj Kuc, 4. B
84
SLOVA JAKO KLÍČE NEBO ZBRANĚ
Pro Soňu to byl den jako každý druhý. Vřískající alarm budíku nastavený na
sedmou hodinu utišila ještě malátnou rukou, která jako jediná koukala z chuchvalce
peřin a polštářů. Znavená zmáčkla vypínač a chtěla si dopřát ještě trochu odpočinku. Jenže jako každý den se už v tuto hodinu z kuchyně ozýval pořádný randál, při
kterém se dalo spát jen sotva. Nezbylo jí nic jiného než vystrčit holé nohy a začít
nový den. Nový den, do kterého nemá cenu vkročit pravou nohou. Ospale na sebe
hodila župan pověšený vedle postele a kráčela na balkon, který je součástí jejího
pokoje. Po cestě se stačila ještě prohlédnout v malém zrcadle nad nočním stolkem.
Vlasy rozcuchané, kruhy pod očima a beznadějný výraz ji už ani nepřekvapovaly.
Neměla ani snahu něco maskovat, nanášet pudry, rtěnky, to nebylo pro ni.
Unaveně zatáhla za kliku balkonových dveří, která pod jejím nátlakem povolila,
a dveře se otevřely. Studený podzimní vánek ji ovanul a na rukách jí vyrazila husí
kůže. Svoji ranní cigaretu si už nedokáže odpustit. Z parapetu vzala navlhlou krabičku s posledními třemi cigaretami, kterou tu včera večer nejspíš nechala, a dala se
do zapalování jedné z nich. Teď se chvíli cítila dobře. Slastně si užívala svoji cigaretu. Každý nádech a každý výdech pro ni byl jakýmsi uvolněním.
„Mami, přihraj! Tady jsem!“ – „Tak pořádně chytej, Soničko!“ Míč letí a já ho chytám.
„Mám ho, mám ho!“ křičím šťastně na maminku. „Vidíš, ty jsi moje šikovná holka! Poběž
sem, ať ti dám pořádnou pusu!“ raduje se maminka se mnou. Celá šťastná běžím za ní a s radostí se objímáme.
„Ty hloupá, cos to udělala? Hloupá, hloupá!“
Ráda po ránu pozorovala lidi, jak spěchají do práce, a děti, jak jdou do školy.
Věděla, že musí taky za chvíli odejít, aby nezmeškala. Ale dnes se jí moc nechtělo,
měla na všechno dost času. Chtěla si užít ten krásný pocit uvolnění. Tu jedinečnost
okamžiku.
„A tady má náš oslavenec svůj dort. Sfoukni všechny svíčky, honem! A nezapomeň si
něco přát!“ přináší mi dárek maminka. „Fffff…“ sfouknu všechno najednou. „Anóóó, to je
naše šikovná holka! Kdyby tě viděl tatínek, byl by na tebe určitě pyšný!“
„Ty hloupá, hloupá! Ty nevíš, co jsi to provedla?“
V kuchyni se ještě svítilo, chtěla počkat, až všichni odejdou, a pak teprve vyrazí
do školy. Típla cigaretu a brala si další, stačilo jen škrtnout zapalovačem a začít znovu vychutnávat. Chlad přestala vnímat a zamyšleně pokuřovala dál.
„Jéé, ty jsou krásný! Koupíš mi je? Prosím, prosím!“ žadoním po mamince, aby mi koupila ty krásné šaty. „To víš, že jo! Hrozně moc ti sluší, budeš nejhezčí ze všech holek, co tam
budou. Kluci se o tebe budou jenom prát!“ – „Děkuju, maminko! Jsi ta nejlepší maminka, co
může být! Mám tě ráda.“
85
„Proč jsi nám to udělala? Proč? Hloupá! Hloupá!“
Cigareta se postupem času krátila a krátila a z kuchyně stále nikdo neodcházel.
„Co se to děje?“ divila se Soňa do doby, než uviděla na chodníku svoji spolužačku,
která odvedla její pozornost. Křikla na ni, ale nejspíš neslyšela a štrádovala si to dál.
Soně se ale ještě nechtělo odcházet a začala přemýšlet o další cigaretě.
„Tak to je Libor, je to můj nový přítel,“ představovala mi maminka svou novou známost.
„Soňa,“ řekla jsem ledabyle. „Víš, už spolu chodíme docela dlouho, tak jsem si myslela, že
by bylo dobré vás seznámit,“ snažila se ospravedlnit. „Jo, v pohodě!“ hrďácky jsem odvětila.
„A pak, až se víc poznáte, tak jsem myslela, že by se k nám Libor mohl nastěhovat.“
„Ty jsi taková husa! Proč? Proč?“
Nevydržela to. Zapálila si i poslední ze tří cigaret. Teď už zbývá jen málo času,
musí kouřit rychleji. Ví, že musí brzo odejít. Jenže dnes, dnes ji baví pozorovat okolí,
okolí, které jindy tak nenávidí! Ty šedé panelové domy a nic víc. Všechno je dnes
pro ni krásné, vše, co se netýká jejího domova.
„Mami, proč jsi stále s tím Liborem? To ti nestačilo, co ti včera udělal? Takového muže
ty miluješ? To totiž není přítel, to je lidská zrůda! Zrůda! Zrůda!“ musela jsem si na mámu
vylít vztek. „Do toho ti sakra nic není! A ničemu nerozumíš! Myslíš si, že jsi nejchytřejší?
S Liborem máme to, co jiní nemají! A ty jsi ke všemu takhle nevděčná! To jsem si o tobě nemyslela!“ křičí na mě i ona.
„Proč jsi nám to udělala? Ty jedna hloupá! Hloupá!“
Obláčky kouře se vznášejí k nebesům a ona je lehce s úsměvem pozoruje. „Je to
zlozvyk, to kouření, ale co. Já si to vychutnám i tak. Dneska je totiž mnohem chutnější, dneska se cítím taková volná!“
„Ta holka je k ničemu! Nechápu, proč ji tady vůbec necháváš bydlet! Nic neumí, ve škole
skoro propadá! Hmm? Nemá to třeba po tobě? Ty jedna…!“ křičí na celý panelák Libor. „Ne,
ne, nemá to po mně! Je celá po otci! Počkej, já si to s ní vyřídím, ona bude poslouchat!“ slyším
přes dveře pokoje. Už si nevím rady, co počít, Libor dělá takovéhle výstupy skoro obden.
„Ty hloupá, cos nám to provedla? Jak ses nám to odvděčila?“
Poslední cigareta dohořela tak jako sama naděje, že vše se opět zlepší. „Nikdy se
nic nezlepší. Libor mámu úplně ovládl!“ nadávala potichu. Oharek poslední cigarety vložila ladně do popelníku a odešla…
Pro paní Kušovou to byl dnes strašný den. Ráno se v sedm hodin vzbudila
vedle ještě alkoholem načichlého muže, se kterým by jistě krásné ráno nezažila.
Vstala a mrzutě se dobelhala do kuchyně, kde na ni čekal pořádný bordel. To už
nevydržela a začala řvát na celou kuchyň: „Já už toho mám dost! Všechno abych
tady dělala sama!“ nadávala. Nato vrazila do pokoje dcery a spustila na ni obvyklé
nadávky. Jenže dcera ležela dál bez hnutí! To paní Kušovou rozčílilo a strhla z ní
peřinu. Ale netušila, že nebude reagovat ani potom. To jí došlo, až když z peřiny
vypadaly prázdné krabičky od léků. Paní Kušová se zhroutila k zemi a v pláči objímala nehybnou dceru. „Cos nám to udělala? Ty hloupá! Proč? Hloupá! Hloupá! Ty
jsi taková husa! Jak ses nám to odvděčila?“
A na balkoně vyhasl oharek poslední cigarety.
Tereza Reichlová, 4. B
Petr Kraus, Tomáš Novotný: Kompozice, 2009, kvinta
86
87
JAK SE HLOUPÝ STAL CHYTRÝM STAROSTOU
Vítězná práce v soutěži „Nisa, řeka, která nás spojuje“ v I. kategorii – pohádka
Vál teplem zabarvený vánek, žloutla tráva, listí se červenalo. Pan Podzim právě
nastoupil k moci. Za třemi řekami a sedmi kopci se pod horou krčil malý skromný
statek.
Na tomto statku žil pantáta s paňmámou a ti měli syna Lojzu. Lojza byl urostlý
a silný, ale byl ukrutně hloupý.
Jednoho dne mu pantáta poručil: „Lojzo, běž teď honem sklidit obilí na pole
a odvez ho do mlýna, až to provedeš, stav se v udírně pana Kulicha, kup u něj velkou šunku a hned jdi domů. Rozuměl jsi mi?“ Lojza přikývl a hned pospíchal do
kůlny pro kosu a vůz. Dojel až na konec pole a začal sklízet. Šlo mu to, a proto si
začal prozpěvovat, jak je ale šikovný. Při zpěvu málem ztratil kontrolu nad vozem.
Když pole sklidil, zeptal se sám sebe: „Kam že mám s tím obilím jet? Do mlýna, nebo
do udírny? Asi říkal do udírny, proč bych ho měl vozit do mlýna? V udírně se vyudí
a pak zajedu do mlýna koupit velkou šunku.“
Přesně tak, jak si to v hlavě zpřeházel, tak to taky udělal. S vozem plným obilí se řítil do udírny, div ji nerozbořil. Seskočil z vozu a vtrhl do udírny. „Dobrý
den, pane Kulich, otec mi řekl, abyste to obilí vyudil a pak mi ho naložil na
vůz,“ řekl Lojza. „To že vážně řekl tvůj otec?“ odpověděl pan Kulich. „No jistě,
myslíte si, že jsem tak hloupý a nezapamatuji si pár vět?“ řekl opět Lojza. Pan
Kulich ho nakonec poslechl, vyudil mu obilí a dal mu ho na vůz. Lojza s radostí
ve tváři odjel.
Teď měl namířeno do mlýna, ve kterém měl koupit šunku. Zprudka před mlýnem zastavil, seskočil z vozu a vtrhl dovnitř. „Zdravím vás, mlynáři, dejte mi tu
nejlepší a nejchutnější šunku, kterou máte.“ „Šunku?“ divil se mlynář. „No jistě, tu
nejlepší, kterou máte.“ „Ale Lojzo, já přece neprodávám ani neudím šunky, to sis
mě asi spletl s řezníkem Kulichem.“ Lojza na mlynáře nechápavě koukal. Potom se
otočil, pozdravil a šel s nechápavým výrazem k vozu. Jel směrem k farmě a v hlavě
si zkoušel promítat to, co mu otec řekl. Avšak bezvýsledně. Přijel domů, vrátil vůz
zpět do kůlny a šel vše oznámit otci: „Ten mlynář mi nechtěl dát žádnou šunku
a zkoušel mi vysvětlit, že žádnou nemá a že…, ale hlavně že mi alespoň to obilí pan
Kulich vyudil,“ řekl nakonec potěšeně Lojza.
Otec se na něj velice rozzlobil a poslal ho na horu Ještěd za samotným Pánem
chytrosti, Chytrolínem V. Nejchytřejším. Už uběhl celý den a Lojza konečně vyšplhal nahoru, k sídlu Pána chytrosti. Pán zrovna nebyl doma, protože šel sbírat maliny
do svého nápoje chytrosti. Vyčerpaný Lojza padl k zemi a usnul. Když se probudil,
ležel v krásné posteli ze zlata. Vztyčil se. Nevěděl, kde je. Začal zmateně pobíhat
v ohromném chrámu Pána chytrosti. Chytili ho až Chytrolínovi vojáci a dovedli ho
před svého pána. Pán promluvil vlídným hlasem: „Co tě sem do těchto výšin přivádí, Lojzo?“ Lojza se osmělil a řekl: „Otec mě sem poslal, protože jsem prý hloupý
a že ty, velký vládce moudrosti, bys mi mohl dát dar chytrosti.“ „Dobrá tedy, dostaneš svou chytrost, ale musíš obstát ve třech velmi obtížných úkolech.“ „Přijímám!“
vykřikl Lojza. „Lojzo, úkol číslo jedna zní: zabij strašlivého draka Dragona, který
88
ničí a poškozuje obydlí občanů. Ráno ti dám výzbroj. Ale teď se vyspi, je už tma
a zítra vyrazíš,“ řekl Chytrolín.
Brzy ráno se Lojza probudil a hned spěchal k Chytrolínovi pro slibovanou výzbroj. Chytrolín ho pozdravil, dal mu meč a popřál mu šťastnou cestu. Drakova sluj
se nacházela nedaleko od temného smrkového lesa v Dračí skále. Lojza vybaven
mečem se schovával za kusem ztrouchnivělého dřeva. Drak právě spal. Lojza toho
využil, proplížil se k drakovi a jedním sekem mu proťal hrdlo. Na důkaz, že nad
drakem zvítězil, vytrhl z drakovy tlamy zub a donesl ho Chytrolínovi. Chytrolín byl
potěšen a lid taktéž, neboť jej zachránil před hrozbou.
Na Lojzovu počest připravil Chytrolín hostinu. Pilo se, tancovalo se a jedlo se. Po
tom všem byl Lojza unaven, a proto ulehl do zlaté postele. Usnul.
Za svítání ho probudil hlas kohouta. Vstal, oblékl se, obul se a spěchal k Chytrolínovi pro další úkol. Chytrolín ho už očekával a sdělil mu zadání: ,,Na výrobu
nápoje chytrosti je zapotřebí velké množství malin. Včera jsem sice nějaké natrhal,
ale není jich dost. Tady máš kbelík a nezapomeň, že smíš trhat pouze na svazích
Ještědu.“ Lojza vzal kbelík a šel hledat maliny. Procházel se po svazích Ještědu,
hledal a hledal, ale v kbelíku moc nepřibývalo, protože maliny byly mrňavé. ,,To je
práce pro chlapa, tohle?“ říkal si v duchu Lojza. Rozhlédl se a dole na louce spatřil
tři místní vdavekchtivé ošklivky. Dostal báječný nápad. S kbelíkem v ruce k nim
doklusal a slíbil jim, že když mu do večera natrhají plný kbelík malin, všechny na
příští tancovačce provede. Ošklivky nadšeně vyběhly do svahu a za chvíli byl kbelík
vrchovatý, div z něj maliny nepadaly. Lojza vítězně ohlásil Chytrolínovi splnění
dalšího úkolu.
,,No ne, ty nejsi zas tak hloupý, máš dobré organizační schopnosti! Tady bude
asi problém s pamětí. Vyzkouším si tě třetím úkolem,“ pravil Chytrolín. ,,Opakuj
po mně větu: Náš největší noční dravec, výr velký, dokáže v případě potřeby otočit
krkem úplně dokola o 180 stupňů.“ Lojza vyvalil oči: ,,He? No dobře: Ňákej vejr,
když mu stoupnou stupně, může vám zakroutit krkem!“ „Tak je to jasné,“ pokýval
Chytrolín moudře hlavou. „S takovouhle pamětí v hospodářství zůstat nemůžeš,
tam bys napáchal moc škody. Co takhle to zkusit s politikou?“ „No pro mě za mě,
já jen doufám, že mi dáte ten nápoj chytrosti,“ staral se Lojza. „To by bylo zbytečné
plýtvání. Podívej, lidi si tě tu váží, protože jsi zabil draka, a navíc máš i několik obdivovatelek, takže si tě tu za starostu zvolí určitě i takhle. Při jakémkoliv vládnutí je
špatná paměť naopak velkou výhodou,“ uzavřel moudře Chytrolín V. Nejchytřejší.
A tak se stal Lojza starostou a vládl kupodivu dobře a vše se dařilo, protože se
lidem do ničeho nepletl.
Ondřej Kohout, prima
89
DIE DEUTSCHE ABTEILUNG
DENKEN: AUSDENKEN – NACHDENKEN –
MITDENKEN– WEITERDENKEN
MYSLET: VYMÝŠLET – PŘEMÝŠLET –
PROMÝŠLET – DOMÝŠLET
Jiří Lukáš: Pupek světa, 2009, septima
Liebe Schülerinnen und Schüler,
sehr geehrte Eltern,
sehr geehrte Kolleginnen und Kollegen,
sehr geehrte Leserinnen und Leser,
Milé studentky, milí studenti,
vážení rodiče,
vážené kolegyně,
vážení kolegové,
vážené čtenářky, vážení čtenáři!
Bildung gibt Perspektiven – Mehrsprachigkeit eröffnet Horizonte.
Offenheit gegenüber der Vielfalt der Kulturen und Toleranz gegenüber der jeweiligen
Eigenständigkeit schließen sich nicht aus.
Um das noch besser zu begreifen, benötigen wir mehr denn je Orte der Verständigung, des gemeinsamen Lernens und der
gemeinsamen Kreativität.
Vzdělání dává perspektivy – vícejazyčnost otevírá obzory.
Otevřenost a rozmanitost kultur,
tolerance a svébytnost se navzájem nevylučují.
Abychom to ještě lépe pochopili, potřebujeme více míst pro dorozumění, k vzájemnému učení a společné kreativitě.
Bundesaußenminister Dr. Frank-Walter Steinmeier beim Startschuss der
PASCH-Initiative – Schulen: Partner der
Zukunft – in Jakarta im Februar 2008, als
die Initiative ins Leben gerufen wurde.
Spolkový ministr zahraničí Dr. FrankWalter Steinmeier v únoru 2008
v Jakartě, kde odstartoval a uvedl do života iniciativu PASCH: Školy – partneři
budoucnosti.
Das Ziel war es, ein weltumspannendes Netz von mindestens 1 000 Partnerschulen aufzubauen und damit bei
jungen Menschen Interesse und Begeisterung für das moderne Deutschland
und seine Gesellschaft zu wecken.
Dieses Ziel wurde innerhalb kurzer
Zeit erfüllt bzw. übererfüllt.
Für die Initiative standen 2008 zusätzliche Finanzmittel in Höhe von
45 Mio. Euro zur Verfügung.
Für unser Gymnasium wurden
2009 finanzielle Mittel in Höhe von
17 462 € bewilligt, um ein multimediales
Sprachkabinett einzurichten, das allen
Anforderungen an einen interessanten,
lebensverbundenen und modernen Unterricht erfüllt.
Seit der Gründung der Deutschen
Abteilung am Gymnázium F. X. Šaldy
im Jahre 1991 haben ca. 55 Absolventen ein Studium in Deutschland aufgenommen.
Cílem této iniciativy bylo vybudovat
světovou síť nejméně 1 000 partnerských
škol, a tím u mladých lidí probudit zájem o moderní Německo a jeho společnost. Tento cíl byl během krátké doby
splněn, dokonce „překročen“. Pro iniciativu PASCH byly v roce 2008 uvolněny
dodatečné finanční prostředky ve výši
45 milionů eur.
Naše gymnázium získalo v roce 2009
částku 17 462 € na zřízení multimediální
jazykové učebny, která bude splňovat
všechny požadavky na to, aby výuka
zde mohla být zajímavá, moderní a spojená se životem.
Od založení německého oddělení
v Gymnáziu F. X. Šaldy v roce 1991
zahájilo 55 absolventů studium na vysokých školách v Německu.
Každoročně absolvují všichni žáci
německého oddělení – je jich asi 160
– pobyt v Německu. Jsou to žákovské
výměnné pobyty, několikatýdenní, resp.
92
Jährlich absolviert jeder Schüler, es
sind etwa 160, die in der Deutschen
Abteilung lernen, einen Aufenthalt in
Deutschland.
Dazu gehören Schüleraustauschprogramme, mehrwöchige bzw. einjährige
Gastschulaufenthalte an deutschen
Gymnasien, Sprach- und Betriebspraktika, Sommerakademien, Exkursionen
und Projekte zu den verschiedensten
Themen.
Diese Angebote wurden kontinuierlich ausgebaut und erweitert und gehören zum festen Bildungskonzept der
Deutschen Abteilung.
Aus langjährigen Partnerschaften
sind Freundschaften entstanden, deutsche und tschechische Familien pflegen
intensive Kontakte.
Ich freue mich ganz besonders, dass
am 04. Juni 2009 im Beisein des deutschen Kulturattachés, Herrn Bachmann,
die PASCH-Plakette und die Plakette,
die auf die Gründung der Deutschen
Abteilung am 1. September 1991 am
Gymnázium F. X. Šaldy hinweist, enthüllt wurden.
Nicht nur die deutsche Sprache und
die deutsche Kultur haben am Gymnázium F. X. Šaldy einen festen Platz,
auch die neun aus der Bundesrepublik
Deutschland entsandten Lehrerinnen
und Lehrer haben hier eine neue 2. Heimat gefunden.
Das ist für uns Ansporn und Verpflichtung zugleich.
roční studijní pobyty na německých
gymnáziích, jazykové praxe, letní akademie, exkurze a projekty k různým
tématům. Tyto nabídky, které se vytvářely postupně a dále se rozšiřují, patří
k pevnému vzdělávacímu konceptu
německého oddělení. Z dlouholetých
partnerství vznikla přátelství, německé
a české rodiny udržují intenzivní vzájemné kontakty.
Obzvlášť mě těší, že 4. června 2009
byla za přítomnosti německého kulturního atašé pana Bachmanna odhalena
plaketa PASCH a plaketa, která připomíná založení německého oddělení na
Gymnáziu F. X. Šaldy dne 1. 9. 1991.
Nejen německý jazyk a německá
kultura mají na Gymnáziu F. X. Šaldy
své pevné místo, ale svůj druhý domov
zde našlo také devět učitelů ze Spolkové
republiky Německo.
To je pro nás povzbuzení a závazek
zároveň.
Astrid Abraham,
vedoucí německého oddělení
Překlad: Marcela Danajovičová
Astrid Abraham,
Leiterin der Deutschen Abteilung
93
1. N • HAINEWALDE
1. N • HAINEWALDE
1. N • ZITTAU
1. N • CESTA DO ŽITAVY
Am Montag, dem 3. 11. 2008, fuhren
wir zum Eurohof nach Hainewalde. Wir
trafen uns vor der Schule und warteten
bis zur Abfahrt des Busses. Der Bus war
schnell, schon um 10.30 Uhr erreichten wir Hainewalde. Gleich nach der
Ankunft bezogen wir die Zimmer und
packten unsere Koffer aus.
Nach dem Mittagessen spazierten
wir durch den Ort Hainewalde. Am
Dienstag standen wir früh auf, um die
Tiere im Eurohof zu füttern. Später
besichtigten wir ein Schloss, die Kirche
und das Rathaus. Hier sprachen wir mit
dem Bürgermeister.
Am Nachmittag des nächsten Tages
besuchten wir einen Pferdehof, wo wir
auch reiten konnten.
Am Donnerstag liefen wir zwei Stunden zu einem Erlebnisbad. Das hat uns
sehr gefallen, aber noch mehr freuten
wir uns auf die Disko am Abend.
Am Freitag frühstückten wir und
fuhren dann nach Hause.
Es war eine erlebnisreiche Zeit.
V pondělí 3. listopadu jsme měli odjet
do Eurohofu v Hainewalde. Ráno jsme
byli připraveni před školou a čekali jsme
na autobus. Cesta rychle uběhla a v půl
jedenácté jsme přijeli do Hainewalde.
Hned po příjezdu nám byly přiděleny
pokoje a my jsme si vybalili věci.
Po dobrém obědě jsme se šli projít po
městě. V úterý jsme se rozhodli, že vstaneme dříve a podíváme se na zvířata
v Eurohofu. Dopoledne jsme navštívili
zámek, v jehož blízkosti se nacházel
i kostel – ten jsme si také prohlédli. Nakonec byl v plánu obecní úřad, kde jsme
si povídali se starostou obce.
Středeční odpoledne jsme strávili na
statku v Hainewalde, kde jsme se naučili
pečovat o koně.
Ve čtvrtek jsme pěšky vyrazili do
bazénu, který byl od Hainewalde vzdálený asi 2 hodiny chůze. Všem se moc
líbil, ale ještě víc jsme se těšili na večerní
diskotéku.
V pátek na nás čekala snídaně a potom odjezd zpět do Česka.
Anfang Mai sagten uns unsere deutschen Lehrer, dass wir die Schüler aus
dem Christian-Weise-Gymnasium in
Zittau kennen lernen. Am 5. 5. 2009 war
der Besuchstermin. In unseren Deutschstunden haben wir uns in Gruppen aufgeteilt. Wir haben ein Programm vorbereitet und gedacht, dass unsere Freunde
gut tschechisch sprechen. Leider haben
wir erfahren, dass sie nur „ahoj“ und
„na shledanou“ sagen konnten.
Einen Tag vor der Ankunft machten
wir eine Probestadtführung durch Liberec, damit wir am nächsten Tag wissen,
wohin wir gehen sollen. Nach diesem langen Tag sind wir nach Hause gegangen
und hofften, dass morgen alles klappt.
Früh am Morgen haben wir uns auf
dem Bahnhof getroffen. Um 9 Uhr kam
der Zug, aus dem dreißig Kinder herausgesprungen sind. Wir waren ein bisschen
erschrocken, aber dann war alles OK.
Zuerst sind wir in die Bibliothek gegangen. Dort war ein Vortrag mit Führung
vorbereitet. Danach gingen wir auf den
Beneš-Platz. Dort teilten wir uns in kleine
Gruppen ein, die später eine eigene Stadtralley machten. Zwischen 12 und 13 Uhr
haben wir Mittag gegessen. Nach dem
Mittagessen war noch eine Zooführung
geplant. Ungefähr um 15 Uhr mussten
wir uns verabschieden, aber nicht für
lange Zeit. Am 14. 5. 09 sollten wir nach
Zittau fahren.
In Zittau hat es uns sehr gefallen,
nur einige Mitschüler waren enttäuscht,
dass Zittau eine ziemlich kleine Stadt
ist. Wir besuchten das Christian-Weise-Gymnasium, dort war für uns eine
Erfrischung vorbereitet und wir spielten
ein Spiel. Dann machten wir einen Spaziergang, unser Ziel war das Zittauer
Na začátku května jsme se od svých
německých profesorů dozvěděli, že se
seznámíme s dětmi z Christian-Weise-Gymnasium v Žitavě. Termín setkání
byl stanoven na 5. květen. V hodinách
německého jazyka jsme se rozdělili do
skupin a vymýšleli program našeho
setkání. Také jsme se dozvěděli, že by
naši němečtí spolužáci měli umět dobře
česky. Bohužel se nakonec ukázalo, že
umí jen ahoj a na shledanou.
Den před příjezdem návštěvy jsme
si s p. Abrahamem a p. Meissnerem šli
projít Liberec, abychom věděli, kudy
zítra půjdeme. Po tomto dlouhém dnu
jsme se rozešli domů a doufali, že zítřek
přežijeme a možná si i najdeme nové
kamarády.
Brzy ráno jsme se všichni sešli na
nádraží. V 9 hodin zastavil na nástupišti vlak, ze kterého se vyhrnulo třicet
dětí. Trochu jsme se zalekli, ale pak už
vše probíhalo v klidu. Nejdříve jsme šli
společně do knihovny, kde byla domluvena přednáška a prohlídka. Pak jsme se
odebrali na náměstí Dr. Edvarda Beneše,
kde jsme utvořili skupiny, a pokračovala individuální prohlídka města. Mezi
dvanáctou a třináctou hodinou jsme šli
na oběd. Po poledni byla ještě naplánovaná zoologická zahrada. Okolo třetí hodiny jsme se museli s našimi německými
kamarády rozloučit, ale ne nadlouho.
14. května jsme totiž na návštěvu jeli
zase my.
Velmi se nám v Žitavě líbilo, pouze
někteří spolužáci byli zklamaní, že je
Žitava tak malé město. Navštívili jsme
Christian-Weise-Gymnasium, kde nás
čekalo občerstvení a společenská hra.
Poté následovala procházka Žitavou;
cílem cesty byla radnice. Když skončila
Markéta Kostelencová, 1. N
94
95
Rathaus. Nach Ende der Rathausbesichtigung haben wir in kleinen Gruppen
die schönsten Ecken der Stadt Zittau
entdeckt. Vor dem Mittagessen stiegen
wir auf einen Turm. Dort war eine sehr
schöne Aussicht auf die ganze Stadt und
die Umgebung. Der letzte Teil von unserem Besuch war eine Fotoausstellung,
die sollte die Zittauer Historie demonstrieren. Die Fotos waren sehr interessant,
aber wir freuten uns alle schon mehr auf
das Mittagessen.
Die deutschen Schüler sollten uns
zum Bahnhof begleiten, aber als wir von
dem Mittagessen zurückkamen, waren
leider alle weg. Wir sind ohne uns zu
verabschieden aus Zittau weggefahren.
Trotzdem haben wir ein schönes Andenken an diese Ausflugstage.
prohlídka, odevzdali jsme se do rukou
žitavských žáků a po skupinkách jsme
byli seznámeni s různými částmi tohoto
hezkého města. Ještě před obědem jsme
vyšli na věž jedné ze žitavských budov.
Posledním bodem programu byla prohlídka fotografické výstavy, která měla
demonstrovat dějiny Žitavy. Fotografie
byly velmi zajímavé, ale přesto jsme se
už nemohli dočkat oběda. Většina z nás
se najedla v pizzerii nebo v nějakém
rychlém občerstvení, protože jsme neměli už moc času.
Německé děti nás měly doprovodit
na nádraží, ale než jsme vůbec stačili
přijít z oběda, byly už všechny pryč. Tak
jsme osamoceni odjeli ze Žitavy, a i když
jsme se ani nestihli rozloučit, vzpomínali
jsme na tento výlet ještě dlouhou dobu.
Eliška Říhová, Nicol Hillebrandová, 1. N
Eliška Říhová, 1. N
Kateřina Nosková: Rok 3000, 2009, sexta
96
2. N • BESUCH AUS
WIESENTHEID
2. N • VÝMĚNA
S WIESENTHEIDEM
In der Zeit vom 16. – 23. 6. 2009 weilten 22 Schüler mit ihren betreuenden
Lehrern, Frau Pfost und Herr Wantzen,
vom
Steigerwaldgymnasium
Wiesentheid zu Besuch bei ihren Gastgebern,
den Familien der Schüler der 2. N. Der
zur Tradition gewordene und aus dem
Leben unserer Abteilung nicht mehr
wegzudenkende Schüleraustausch mit
der Deutschen Abteilung unseres Gymnasiums war ein großes Erlebnis für beide Seiten. Das „reiche Programm“, wie
es die Schulleiterin, Frau Dr. Přádná, in
der Begrüßungsrede ausdrückte, führte
die Beteiligten auf den 1012 m hohen
Ještĕd, nach Harrachov in die dortige
Glashütte und nach Prag.
Nach dem wohlverdienten Wochenende mit unterschiedlichen Aktivitäten
in den Gastfamilien, konnten sich die
deutschen und tschechischen Schüler in
einem Projekt zur Dokumentation der
unternommenen Erkundung der tschechischen Hauptstadt beweisen. Die respektablen Ergebnisse werden zum Tag
der offenen Tür im Steigerwaldgymnasium Wiesentheid von der erfolgreichen
Reise Zeugnis ablegen. Seinen würdigen
Abschluss fand der Besuch mit einer
„Abschlussparty“, die von den Gastfamilien mit verschiedensten Speisen und
Getränken unterstützt wurde.
Unser Dank gilt vor allem den tschechischen Gastfamilien, den Organisatoren, Herrn Gutsch vom Steigerwaldgymnasium, Frau Danajovičová vom
Gymnázium F. X. Šaldy sowie unserem
Gymnasium und der Deutschen Abteilung für ihre finanzielle Unterstützung.
Od 16. do 23. června 2009 pobývali
22 žáci z německého Steigerwaldgymnasium ve Wiesentheidu (pod vedením
učitelů paní Pfostové a pana Wantzena)
u rodin žáků 2. N. Tento výměnný pobyt se stal tradicí německého oddělení
a byl pro obě strany – jak německou, tak
českou – velkým přínosem. „Nabitý“
program, jak se vyjádřila ředitelka gymnázia RNDr. Irena Přádná v uvítacím
proslovu, zavedl všechny účastníky na
1012 m vysoký Ještěd, do Harrachova,
do tamní sklárny a samozřejmě i do
Prahy.
Po zaslouženém víkendu s různými
aktivitami v hostitelských rodinách pracovali čeští i němečtí žáci na projektu
o Praze. Výtvory žáků budou představeny na dni otevřených dveří v německém
gymnáziu ve Wiesentheidu.
Rozloučení bylo korunováno „Abschussparty“, rozlúčkovou oslavou, do
které přispívaly rodiny žáků 2. N různými kulinářskými specialitami a nápoji.
Náš dík patří především českým
rodinám, které pečovaly o německé
hosty, organizátorovi panu Gutschovi,
paní Marcele Danajovičové z Gymnázia
F. X. Šaldy a samozřejmě také našemu
gymnáziu a německému oddělení za
finanční podporu.
Uwe Gildner, třídní učitel
Překlad: Daniel Roček, 2. N
Uwe Gildner, Klassenlehrer
97
3. N • ERSTER EUROPÄISCHER KINDERGIPFEL
3. N • PRVNÍ DĚTSKÁ
EVROPSKÁ KONFERENCE
Vom 14. bis 19. April fand der erste Europäische Kindergipfel in Karlsruhe statt.
80 Kinder und Jugendliche im Alter
von 13 – 17 Jahren aus der Tschechischen Republik, Rumänien, Frankreich,
Großbritannien, Polen, Österreich und
Deutschland diskutierten im AnneFrank-Haus der Jugendverbände über
Themen wie Terrorismus, Integration,
Bildung und Umwelt. Die Teilnehmer
entwickelten einen Zukunftsvertrag, in
dem sie ihre Forderungen und Selbstverpflichtungen zusammenstellten.
Höhepunkt waren die Diskussionsrunden am Freitagnachmittag im Karlsruher Rathaus, bei denen Abgeordneten
des Bundestages und des Europaparlamentes zu Gast waren – und natürlich
die gemeinsame Abschlussparty.
Ve dnech 14. – 19. dubna se v Karlsruhe konala první evropská konference
pro děti ve věku 13 – 17 let.
80 dětí a mladých lidí z České republiky, Rumunska, Francie, Velké
Británie, Polska, Rakouska a Německa
diskutovalo v Domě Anny Frankové,
který patří mládežnickým organizacím,
o tématech jako terorismus, integrace,
vzdělání a životní prostředí. Účastníci
sepsali smlouvu, která obsahuje jejich
požadavky a závazky do budoucnosti.
Vyvrcholením byly diskusní kulaté stoly v pátek odpoledne na radnici
v Karlsruhe, kterých ze zúčastnili jako
hosté poslanci Spolkového sněmu a Evropského parlamentu – a samozřejmě
závěrečný večírek.
Markéta Mottlová, 3. N
Eliška Medřická, Kateřina Přibilová: Exprese, 2009, kvinta
98
99
4. N • AUSTAUSCH MIT DEM
PIUS-GYMNASIUM AACHEN
4. N • VÝMĚNA S GYMNÁZIEM V AACHEN
Wie es an unserer Schule eine Tradition ist, nahm ein Kurs der Klasse 4. N
an dem Austausch mit dem Pius-Gymnasium in Aachen teil. Die deutschen
Studenten lernten unser Land und die
tschechischen Bräuche im November
kennen und wir besuchten ihr Land im
Januar. Hier in Liberec arbeiteten wir
zwar nicht so stark am Projekt „Sprachen“, aber wir fuhren zum Beispiel
nach Teresienstadt oder nach Prag. Ich
meine, dass auch die Deutschen eine
schöne Woche mit vielen Erlebnissen
hatten und wir unsere Partnerbeziehungen stärkten.
Das, wofür wir uns mehr interessierten, war unser Aufenthalt in Aachen. Am
ersten Tag hatten wir Freizeit, darum besuchten manche einen Karneval in Holland. Diesen Tag beendeten wir mit einem gemeinsamen Abendessen in einem
Luxusrestaurant auf dem Marktplatz.
Jak už se na naší škole stalo zvykem,
polovina třídy 4. N absolvovala výměnný pobyt s gymnáziem v německých
Cáchách. Studenti z Německa mohli
v listopadu obdivovat krásy a zvyky naší
země a my jsme je byli navštívit v lednu.
Program zde u nás v Liberci nebyl tolik nabitý prací na projektu „Jazyky“, zato jsme
s nimi zavítali např. do Terezína nebo na
procházku do Prahy. Za nás české (a myslím, že i za německé) studenty můžu říct,
že jsme v tomto týdnu získali plno zážitků
a naše partnerské vztahy se prohloubily.
Na co jsme se ale těšili více, byl náš
pobyt v Cáchách. První den výměnného
pobytu jsme dostali volno, a tak někteří
jeli do Holandska zhlédnout místní karneval. Den jsme zakončili společnou večeří v luxusní restauraci U Zlaté labutě.
Během pobytu jsme navštívili velmi
známý aachenský Dóm, Bonn a neméně
slavný kolínský Dóm. Naskytla se nám
100
Im Laufe des Aufenthalts besuchten
wir den sehr bekannten Aachener Dom,
Bonn und den nicht weniger bekannten
Dom in Köln. Wir bekamen die Möglichkeit, auf den Turm des Kölner Doms zu
klettern und so nahmen wir die Beine in
die Hände und zögerten nicht. In Aachen
trafen wir uns mit der Bürgermeisterin,
die uns feierlich durch das Rathaus führte. Bei Stadtspaziergängen kosteten wir
von der unerschöpflichen Menge von
Printen (eine Knusperspezialität).
An einem Abend nahmen uns unsere
Freunde in eine Vorstellung des Stücks
„In 80 Tagen um die Welt“ ins „Theater 99“ mit, welches sehr komisch war,
und wir verbrachten einen gemütlichen
Abend.
In der Schule arbeiteten wir an den
noch nicht beendeten Projekten – „Sprache“, wo wir uns in drei Gruppen teilten, die sich mit Kunst, kreativen Schreiben und Theater beschäftigten. In drei
Tagen stellten wir unsere Werke fertig,
bekamen neue Informationen über die
Sprachen und lernten gemeinsam zu arbeiten. Am letzten Tag präsentierten wir
unsere Ergebnisse in der Aula der Schule und die Theatergruppe spielte ihre
Szene auf einer improvisierten Bühne.
Die ganztägigen Reisen hin und zurück waren ein bisschen anstrengend.
Vor allem die Rückfahrt, als wir mit
Schalke 04 Fans fuhren, die den Zug mit
einer Kneipe oder dem Stadion verwechselten. An den Umstiegen wurden wir
von der Polizei vor den Fans geschützt,
also wir fühlten uns relativ sicher.
Das Programm dieses Austauschs
mit dem Pius-Gymnasium war sehr
bunt und dank unserer, sich immer
weiter verbessernden, Sprache fanden
wir es prima.
možnost podívat se na jednu z věží
tohoto Dómu, a tak jsme s partou spolužáků neváhali a doslova brali nohy na
ramena. V Aachen jsme se také setkali
s místní starostkou, která nás slavnostně
přijala a provedla radnicí. Při procházkách jsme ochutnávali některé z nepřeberného množství printů, což je tamní
perníková specialita.
Jeden večer nás naši němečtí přátelé
vzali do Divadla 99 („Theater 99“) na
představení „Cesta kolem světa za 80
dní“, které bylo velmi zábavné. Byl to
příjemně strávený večer.
Ve škole jsme pracovali na nedokončených projektech „Jazyky“. Byli jsme
rozděleni do tří pracovních skupin – a to
umění, kreativní psaní a divadlo. Po tři
dny jsme vyráběli svá díla, dozvídali
se nové věci o jazycích a učili se spolupracovat. Poslední den jsme svá díla
prezentovali v aule školy a divadelní
skupina předvedla svou scénku na improvizovaném jevišti.
Celodenní cesty tam i zpět byly dosti
strastiplné. Zvláště ta zpáteční, kdy jsme
cestovali s fanoušky fotbalového klubu
Schalke 04, kteří si očividně spletli vlak
s pivnicí či stadionem. Při přestupech
nám záda kryla německá policie, takže
jsme se cítili relativně v bezpečí.
Program výměnného pobytu byl
velmi pestrý a díky našim stále se zlepšujícím komunikačním dovednostem se
nám tato výměna velice líbila.
Julie Brožová, Jan Teplý, 4. N
101
4. N • AUSTAUSCH MIT DEM
THAER GYMNASIUM
4. N • VÝMĚNA S GYMNÁZIEM V HAMBURKU
„Oh nein, wieder der Austausch!“
Dieser Satz klang Anfang November
aus den Mündern von Schülern der 4. N.
Damals wussten wir aber nicht, wie
falsch dieser Satz ist!
Am Samstag 4. 11. 2008, trafen wir
uns, die Hälfte der Schüler der Klasse 4. N,
auf dem Hauptbahnhof, um den elfstündigen Weg nach Hamburg anzutreten.
Die Stimmung im Zug war gut, aber mit
abnehmenden Kilometern war sie immer
nervöser und in unseren Köpfen liefen
immer die gleichen Fragen ab: ,,Wie wird
meine »neue Familie«?“ oder „Werde
ich mich mit meinem Austauschpartner
verstehen?“ Nachdem wir aber in unsere Zielstation einfuhren, sahen alle sehr
sympathische Gesichter, die schon erwartungsvoll auf dem Bahnsteig warteten, die
Nervosität verlies uns. Und nach der Verteilung in die Familien dachte schon kein
tscheschischer Schüler, dass er sich mit
seinem Austauschpartner nicht verstehen
wird. Es geht einfach von selbst.
„Ach jo, zas je tu další výměna!“
Tato věta se začátkem listopadu ozývala z nejedněch úst studentů 4. N. To
jsme ovšem netušili, jak nešťastná tato
věta je!
V sobotu 4. 11. 2008 jsme se my,
polovina studentů 4. N, sešli na libereckém vlakovém nádraží, abychom
se společně vydali na jedenáctihodinovou jízdu vlakem do Hamburku.
Nálada ve vlaku byla velmi bujará,
ale s tím, jak jsme se blížili Hamburku,
byla stále nervóznější a všem se hlavou honily otázky typu: ,,Jaká asi bude
ta moje »nová rodina«?“ nebo „Budu
si s tím svým Němcem rozumět?“
Jakmile jsme dorazili do cílové stanice
a uviděli všechny ty sympatické tváře,
které již nedočkavě čekaly na peroně,
všechna nervozita z nás spadla. A po
rozdělení do rodin už žádný z českých
studentů nepřemýšlel o tom, zda si se
svým výměnným partnerem bude rozumět – prostě to šlo samo.
Unsere deutschen Freunde organisierten für uns sieben unvergessliche
Tage und während dieser sieben Tage
lernten wir Hamburg von allen möglichen und auch unmöglichen Seiten
kennen. Einer von diesen sehr schönen
Tagen war zum Beispiel Mittwoch, als
wir nach Bremen fuhren, um diese Stadt
ein bisschen näher zu erkunden und
uns mit den „Stadtmusikanten“ fotografieren zu lassen. Wenn ich etwas aus
unserem Programm nennen sollte, wäre
es zum Beispiel die Besichtigung des
Fußballstadions HSV oder ein schöner
Abend im Theater.
Obwohl wir in Hamburg eine
schöne Zeit hatten, kam das Datum
unserer Rückehr nahe. Es war wieder
Samtag, diesmal aber der 11. 11. 2008
und wir hatten vor uns einen elfstündigen Weg.
Es war aber nicht lange und wir sollten unsere Freunde wiedersehen. Nämlich am 18. März 2009 und die Deutschen fuhren in Liberec ein. Und weil
sie für uns in Hamburg so eine schöne
Woche vorbereitetet hatten, wollten wir
es ihnen gleichtun.
Außerhalb des offiziellen Programmes, wie z. B. die Besichtigung von
Liberec, der Ausflug nach Prag, Klettern auf dem Ještěd oder der Besuch
des ZOOs, dachten wir uns eine Reihe
von anderen Aktivitäten aus, sodass
wir alle immer zusammen waren und
darum vielleicht war dieser Austausch
so schön. Ich kann auch sagen, dass der
Hamburg-Austausch der beste Austausch, den wir erlebten, war. Es existierte keine Teilung zwischen Tschechen und Deutschen. Beide Gruppen
verbanden sich und bildeten nur eine
Gruppe, die sich gut verstanden hat.
Naši němečtí kamarádi vzali úlohu
organizátorů velmi vážně, a tak jsme
díky nim zažili sedm nezapomenutelných dnů, během nichž jsme poznali
Hamburk ze všech možných i nemožných stran. Jedním z takovýchto hezkých dnů bylo například úterý, kdy jsme
se všichni rozjeli do Brém, abychom
toto velmi hezké město poznali trochu
blíže a samozřejmě abychom se vyfotili s „Brémskými muzikanty“, bez čehož
by se tento výlet prostě neobešel. Kdybych měla vyjmenovat ještě něco z našeho programu, určitě by to byla prohlídka
ohromného fotbalového stadionu HSV
nebo například příjemně strávený večer
v divadle, kde pro nás herci zinscenovali
velmi vtipnou činohru.
I když se všem v Hamburku líbilo, datum odjezdu se nezadržitelně
blížilo a byla tu zase sobota, tentokrát
11. 11. 2008, a my měli před sebou opět
jedenáctihodinovou cestu, teď ovšem
opačným směrem.
Netrvalo ale dlouho a mohli jsme se
opět vidět se svými kamarády. Přišel
totiž 18. březen 2009 a oni přijeli sem
k nám do Liberce. A vzhledem k tomu,
že pro nás Němci v Hamburku zorganizovali tak hezký týden, chtěli jsme jim to
oplatit a zpříjemnit jim pobyt v Liberci.
Mimo oficiální program (prohlídka
Liberce, výlet do Prahy, výšlap na Ještěd, návštěva liberecké ZOO či putování
po historii Židů) jsme pro Němce vymýšleli řadu jiných aktivit, takže jsme
všichni pořád byli pohromadě – a tím
možná tato výměna byla taková, jaká
byla. Totiž ta nejlepší, jakou jsme kdy
zažili. Neexistovalo zde žádné dělení do
dvou skupin česká × německá, obě tyto
„grupy“ se spojily a vytvořily jednu,
která si skvěle rozuměla.
Denisa Krejčíková, 4. N
102
103
4. N • GASTSCHULAUFENT
HALTE IN DEUTSCHLAND
4. N • VÝMĚNNÉ POBYTY
V NĚMECKU
Auch in diesem Schuljahr konnten
wieder siebzehn Schüler der Klasse
4. N in einen Gastschulaufenthalt nach
Deutschland vermittelt werden. Ihre
Gastfamilien wohnten in allen Teilen
Deutschlands: Aachen, Rostock, Enger,
Donaueschingen, Berlin, Viersen, Ostfildern, Pfarrkirchen, Berlin und Hamburg
waren die Zielorte in diesem Jahr.
Die Finanzierung des Aufenthaltes
erfolgte über den Deutsch-Tschechischen Zukunftsfond, dem wir für diese
Unterstützung sehr herzlich danken.
Die Aufenthaltsdauer betrug in
der Regel vier Wochen. Daher war es
den aufnehmenden Schulen möglich,
die Schüler umfassend in den normalen Schulalltag zu integrieren. Unsere
Schüler nahmen am Unterricht teil und
unterzogen sich auch Leistungsbewertungen. Die daraus erwachsenen Einschätzungen ihres Leistungs-, Arbeitsund Sozialverhaltens waren in allen
Fällen überdurchschnittlich positiv.
Auch die über den Unterricht hinausgehenden Angebote der Schulen und
Gastfamilien nahmen unsere Schüler
sehr aktiv wahr und lernten so sehr viel
über die deutsche Kultur und Lebensweise.
Wir haben vor allem eine deutliche
Verbesserung der Sprachkompetenz
und eine größere rhetorische Gewandtheit bei unseren Schülern feststellen
können. Wir sind daher sicher, dass
dies allen helfen wird, die kommenden
Anforderungen auf dem Weg bis zum
deutschen Abitur besser bewältigen zu
können.
Aber wie reflektieren die Schüler
ihren Aufenthalt? Das wird recht gut im
Také v tomto školním roce jsme
mohli umožnit sedmnácti žákům třídy
4. N studijní pobyt ve školách v Německu. Jejich hostitelské rodiny bydlely ve
všech částech Spolkové republiky Německo. Aachen (Cáchy), Rostock, Enger,
Donaueschingen, Viersen, Ostfildern,
Pfarrkirchenn, Berlín a Hamburk byly
konečné stanice tohoto roku.
Pobyty byly financovány z česko-německého Fondu budoucnosti, kterému
za tuto podporu velmi srdečně děkujeme.
Délka pobytu činila zpravidla čtyři
týdny. Tak bylo v hostitelských školách
možné, aby se žáci významněji zapojili
do všedního dne školy. Naši žáci se
podíleli na výuce a jejich výsledky byly
ohodnoceny. Výstupní hodnocení jejich
písemného, pracovního a sociálního
počínání bylo ve všech případech nadprůměrné.
Také nabídek, které mnohdy přesahovaly rámec výuky i okruh hostitelských
rodin, naši žáci plně využili, aby co nejlépe poznali německou kulturu a způsob
života. U našich žáků došlo především
k výraznému zlepšení jazykové způsobilosti a získali lepší řečnickou dovednost.
Proto jsme si jisti, že toto všem pomůže
při zdolávání budoucích požadavků na
cestě k německé maturitě.
A jak se sami žáci dívají na svůj pobyt? To jasně vyplývá ze závěrečné zprávy žákyně Anežky Doležalové:
Na sobotu 17. 4. jsem se už dlouho
těšila. Tímto dnem měl totiž začít můj
měsíční pobyt v Německu. Kontakt na
rodinu Haschke, kde jsem měla bydlet,
mi zprostředkovala Tina z 5. N, která
zde byla již minulý rok.
104
Abschlussbericht der Schülerin Anežka
Doležalová deutlich:
„Auf den Samstag, den 17. 4. 2009
hatte ich mich schon lange sehr gefreut,
weil an diesem Tag mein einmonatiger
Gastaufenthalt bei Familie Haschke in
Rostock beginnen sollte. Den Kontakt zu
der Gastfamilie stellte Tina aus der Klasse 5. N her, die dort im letzten Jahr war.
Zum gleichen Termin fuhren noch
vier meiner Mitschüler nach Rostock.
Zuerst dachte ich, dass es nichts bringen würde, wenn wir in so einer großen
Gruppe fahren. Aber ich habe nur ausnahmsweise Tschechisch gesprochen.
Während der vier Wochen habe ich
das Christophorus-Gymnasium in Rostock besucht. In der Schule verbringt
man fast den ganzen Tag, weil die Pausen sehr lang sind, so dass nur wenig
Zeit für die Hobbys am Nachmittag
übrig bleibt.
Ich war in eine 10 Klasse eingeordnet.
Der erste Tag in der Schule war sehr anstrengend, ich musste mich zunächst an
das deutsche Umfeld gewöhnen und daran, dass man wieder und wieder neue
Menschen trifft. Ich habe mir gedacht:
»Nein, das schaffe ich nicht – einen Monat lang soll das so sein!« Aber schon am
nächsten Tag fühlte ich mich in meiner
neuen Klasse sehr wohl. Anders als bei
uns, wo ich in einer Mädchenklasse lerne, geriet ich in dieser Klasse fast nur an
Jungs. Aber die restlichen acht Mädchen
haben viel mit mir gesprochen und wir
haben auch viel gemeinsam unternommen.
In der Schule habe ich die Lehrer
sprachlich gut verstanden, aber fachlich
war es schon schwieriger, weil der Stoff
in den meisten Fächern neu für mich
war und schon halb besprochen worden
war. Ich brauchte eine Weile, um Mut zu
Ve stejném termínu se mnou do Rostocku a zároveň do stejné školy jeli ještě
čtyři spolužáci. Myslela jsem si, že jet
v tak velké skupině nebude moc efektivní. Česky jsem ale nakonec mluvila
opravdu jen zřídka.
Během čtyř týdnů jsem navštěvovala
Christophorus-Gymnasium. Ve škole
tráví studenti kvůli dlouhým pauzám
většinou skoro celý den, takže odpoledne zbývá jenom málo času na koníčky,
jak jsem brzo poznala. Byla jsem zařazena do 10. ročníku. První den ve škole pro
mě byl náročný, musela jsem si nejdříve
zvyknout na německé prostředí a také
na to, že jsem se neustále seznamovala
s dalšími a dalšími lidmi. Napadlo mě:
„Ne, to nezvládnu – takhle to má být
celý měsíc!“ Ale už druhý den jsem se
ve své nové třídě cítila dobře. Trošku šok
pro mě byl, že namísto v „holčičí třídě“,
jak jsem byla zvyklá, jsem se ocitla mezi
Anna Sanetrníková: Rock Chaos, 2009, prima
105
gewinnen, etwas in der Stunde zu sagen,
aber besonders in Englisch und Geographie habe ich mich am Unterricht beteiligt. Weil ich in der 10. Klasse die Fächer
noch nicht wählen konnte, habe ich auch
Astronomie und Religion besucht. Die
Schüler haben das aber nicht besonders
ernst genommen.
Meiner Meinung nach liegen die Unterschiede zwischen dem deutschen und
dem tschechischen Schulsystem besonders im Herangehen der Schüler an den
Unterricht und in den Prioritäten. Es ist
wichtiger vor der Klasse selbstbewusst
reden und argumentieren zu können
und zu lernen, Meinungen richtig zu
vertreten, als lediglich etwas auswendig
zu pauken.
Bei Familie Haschke habe ich mich
wie „zu Hause“ gefühlt. Mit dem Sohn
Lukas besuchte ich die gleiche Klasse
und mit dem 10-jährigen Ben habe ich
einen Monat lang einen Wettkampf in
„Carcassone“ geführt. Witzig war für
mich, dass die durchschnittliche Größe
der Familie Haschke ca. 180 cm beträgt,
deswegen kam ich mir wie ein Zwerg
vor. Man kann sich vielleicht vorstellen,
welche Schwierigkeiten damit verbunden sein können: Zum Beispiel war es
abends für mich Sport, auf das Bett zu
klettern. Ich war während meines Aufenthaltes voll in die Familie integriert, so
wurde ich auch zur Feier anlässlich der
Goldenen Hochzeit von Herrn Haschke
Senior eingeladen.
Ich habe Rostock kennen gelernt
und habe mich in diese Stadt verliebt.
Ich war so oft wie möglich am Hafen.
Warnemünde, eine Stadt direkt an der
Ostsee, besuchte ich auch mehrmals.
Zum Glück war während meines Aufenthaltes sehr sonniges und warmes,
wenngleich meist windiges Wetter.
106
skoro samými kluky. Ale zbývajících
osm holek si se mnou hodně povídalo
a společně jsme často něco podnikaly.
Ve škole jsem učitelům rozuměla,
ale po stránce obsahové to už bylo těžší,
protože ve většině předmětů jsme nezačínali nic nového, naopak byla látka už
z poloviny probraná. Chvíli mi trvalo,
než jsem získala odvahu o hodině něco
říct, ale především v angličtině a zeměpisu jsem se na výuce nakonec hodně
podílela. Protože jsem si předměty
v 10. ročníku ještě nemohla zvolit, měla
jsem v rozvrhu i astronomii a náboženství. Zjistila jsem ale, že tyto předměty,
alespoň v naší třídě, nikdo moc vážně
nebere.
Podle mého názoru leží rozdíly mezi
německou a českou výukou především
v přístupu žáků k učení a v prioritách
učitelů. Je důležitější umět před třídou
sebevědomě mluvit a argumentovat,
dobře vyjadřovat své názory, než se jenom zpaměti něco učit.
U rodiny Haschke jsem se cítila jako
doma, se synem Lukasem jsem byla
v jedné třídě a s desetiletým Benem
jsem hrála měsíční turnaj v „Carcassone“. Vtipnou skutečností bylo, že výška
normálního člena rodiny Haschke se
pohybuje kolem 180 cm, takže jsem si
připadala jako trpaslík. Postupně jsem
si uvědomovala, jaké s tím jsou spojeny problémy, třeba už jen večer vylézt
na postel bych s klidem považovala za
sport. Během svého pobytu jsem se do
rodiny opravdu začlenila, dokonce jsem
byla pozvaná i na oslavu zlaté svatby
pana Haschkeho seniora.
Rostock jsem poznala se vším všudy
a opravdu jsem si toto město oblíbila.
Často jsem chodila do přístavu. Warnemünde – městečko nedaleko Rostocku, přímo u Baltského moře – jsem také
Und ein glücklicher Zufall war, dass
in Schwerin, einer Stadt nahe Rostock,
gerade die Landesgartenaustellung
stattgefunden hat, so dass wir diese besuchen konnten.
Während dieses Aufenthaltes habe
ich viel Neues gelernt, besonders lernte
ich, schneller reagieren zu können und
selbstverständlich habe ich meinen
Wortschatz deutlich erweitert. Und vor
allem habe ich viele neue Freunde gefunden.
Ich möchte noch einmal Familie
Haschke sehr herzlich danken, dass sie
mich so nett aufgenommen haben und
auch allen Lehrern des ChristophorusGymnasiums, besonders Frau Langer,
unserer Betreuerin, die mich zum Beispiel nach Berlin mitgenommen hat.
Dieser Monat war für mich ein großes
Erlebnis.“
•••
Trotz der organisatorischen Probleme – immerhin fehlten im Laufe des
Schuljahres immer wieder einige Schüler für längere Zeit und mussten nach ihrer Rückkehr das Versäumte nachholen
– die Gastschulaufenthalte in Deutschland sind für die Schüler sehr wichtig
und erfolgreich für ihre Schullaufbahnentwicklung. Daher werden wir diese
Möglichkeit auch im kommenden Schuljahr wieder anbieten.
mnohokrát navštívila. Celý měsíc jsem si
mohla užívat, jak mě všichni ujišťovali,
počasí na Rostock až nezvykle hezkého
a slunečného, i když většinou hodně
větrného. Šťastnou náhodou bylo, že
se ve Schwerině, městě v blízkosti Rostocku, konala právě celostátní přehlídka
zahradních architektů, takže jsem ji také
mohla navštívit.
V průběhu svého pobytu jsem se
mnoho nového naučila, především
rychleji reagovat a samozřejmě jsem si
rozšířila slovní zásobu. A také jsem si
našla spoustu nových přátel.
Chtěla bych rodině Haschke ještě jednou poděkovat, že mě tak mile přijala,
a také všem učitelům na Christophorus-Gymnasiu, hlavně paní Langer, která se
o nás starala a která mě mimo jiné vzala
do Berlína na školní exkurzi. Tento měsíc byl pro mě velký zážitek.
•••
Tyto výměnné pobyty však v sobě
skrývaly i určité organizační problémy.
V průběhu školního roku neustále po
delší dobu chyběli někteří z žáků a po
svém návratu museli všechnu zameškanou látku dohánět. Přesto jsou tyto
výměnné pobyty v Německu pro žáky
velmi důležité a užitečné pro jejich další
školní rozvoj. Proto jsme se rozhodli,
že tuto možnost nabídneme i v příštím
školním roce.
Kathrin Eger, Koordinatorin
der Gastschulaufenthalte
Překlad: Kamila Krajčíková,
Anežka Doležalová
107
Martin Novák: Na stole, 2003, 1. ročník
108
4. N • INITIATIVE: STEP 21
4. N • INICIATIVA STEP 21
Im Schuljahr 2008/09 haben vier
Studenten aus der Klasse 4. N (Kamila
Krajčíková, Lukáš Banyi, Jan Teplý und
Ve školním roce 2008–2009 se čtyři
studenti ze 4. N (Kamila Krajčíková, Lukáš Banyi, Jan Teplý a Jakub Kavánek)
zúčastnili mezinárodního historického projektu Weiße Flecken (Bílá
místa), který byl zaštítěn iniciativou Step21.
Čtrnáct studentských
týmů z Německa, Polska, Česka a Rakouska
po deset měsíců pátrá
v archivech a knihovnách, zpovídá pamětníky a píše články
o dopadech nacismu
ve svém okolí. Naším
tématem bylo vypálení liberecké synagogy v listopadu 1938.
Všechny články poté
vytvořily jedinečné noviny, které byly
v červnu 2009 v Berlíně zveřejněny na
slavnostním zakončení projektu, kterého se zúčastnila i německá kancléřka
Angela Merkelová.
Jakub Kavánek) an dem Projekt „Weiße
Flecken“ teilgenommen. Das Projekt wurde von der Initiative Step21 organisiert.
Junge Leute aus der Tschechischen
Republik, Polen, Deutschland und
Österreich haben in ihrer Region die
„weiße Flecken“ aus der Zeit des Nationalsozialismus gesucht. Jedes Team
hat einen Artikel geschrieben, der dann
in der gemeinsamen Zeitung herausgegeben wurde. Unser „Šalda Team“ hat
über den Brand der Synagoge in Liberec im November 1938 berichtet. Die
Zeitung wurde in Berlin im Juni 2009
veröffentlicht. Die erste Leserin war die
Bundeskanzlerin Angela Merkel, die an
der feierlichen Abschlussveranstaltung
auch teilgenommen hat.
Am Ende möchten wir uns bei Frau
Renata Šípová für die uns gewidmete
Unterstützung herzlich bedanken.
Na závěr bychom rádi poděkovali
paní Renatě Šípové za poskytnutou
podporu a pomoc.
Kamila Krajčíková, Jakub Kavánek, 4. N
109
5. N • DAS SPRACH- UND
BETRIEBSPRAKTIKUM
5. N • JAZYKOVÉ
A PRACOVNÍ PRAKTIKUM
In der Zeit vom 20. bis 30. 4. 2009
absolvierte ich mit 9 Mitschülern das
Sprach- und Betriebspraktikum im
Oberbergischen Kreis. Der Rest der
Klasse blieb im Zittauer Raum. Unsere
Begleitlehrer waren während der ersten
Woche Herr Franz, in den kommenden
Tagen Frau Wehner.
Die Reise mit dem Student-AgencyBus war zwar angenehm, aber ziemlich
lang. Vor allem für diejenigen, die nicht
so viel geschlafen haben. Die Belohnung
kam aber gleich bei unserer Ankunft in
Köln, wo sich uns der wunderschöne
Blick auf den berühmten Dom bot.
Den ersten Tag hat jeder auf verschiedenste Weise mit der Gastfamilie
verbracht. Am nächsten Morgen ging
alles schon wirklich los. Es war nämlich
unser erster Tag in den Betrieben! Ich
arbeitete im Kindergarten „St. Rochus“
in Overath-Heiligenhaus.
Die Leiterin sowie die andere Erzieherin waren sehr nett zu mir und immer
bereit, meine Fragen zu beantworten,
bzw. mir zu helfen. Meine Vorstellung,
dass alle deutschen Kinder sich wie kleine Teufelchen verhalten, hat sich zum
Glück nicht erfüllt. In meiner Mäusegruppe waren zwanzig Kinder im Alter
von 3 bis 6 Jahren. Mit den Größeren
bastelte ich in Eigeninitiative bunte
Schmetterlinge, die alle total schön
und lustig geworden sind und jetzt den
Raum im Kindergarten schmücken. Wegen des schönen Wetters waren wir mit
den Kindern sehr oft im Garten, der zur
Einrichtung des Kindergartens gehört.
Ich habe während meines Aufenthalts in Overath-Heiligenhaus bei Familie Fischer gewohnt. Sie steht schon
Od 20. do 30. 4. 2009 jsem spolu s devíti spolužáky absolvovala praktikum
poblíž Kolína nad Rýnem (Oberbergischer Kreis). Zbytek třídy pracoval
nejčastěji v Žitavě. Naším doprovodem
byl během prvního týdne pan Franz;
v následujících dnech nás provázela
paní Wehner.
Cesta autobusem společnosti Student
Agency byla sice příjemná, ale dosti
dlouhá. A to především pro ty z nás,
kteří toho příliš nenaspali. Odměna
na sebe však nenechala dlouho čekat.
Hned po našem příjezdu do Kolína se
nám nabídl nádherný výhled na slavný
kolínský Dóm.
První den našeho pobytu strávil každý po svém ve společnosti hostitelských
rodin. Následující den už vše nabralo
obrátky. Byl to totiž náš první pracovní
den! Já jsem pracovala ve školce „St. Rochus“ v Overathu-Heiligenhaus.
Paní ředitelka, stejně jako i ostatní
vychovatelky, byly ke mně skutečně velmi milé a vždy ochotné zodpovědět mé
otázky, popř. mi i pomoci. Moje představa, že se všechny německé děti chovají
jako malí ďáblíci, se naštěstí nenaplnila.
V mé skupině bylo dvacet dětí ve věku
od 3 do 6 let. S těmi většími z nich jsem
z vlastní iniciativy tvořila barevné motýly, kteří se skutečně povedli a nyní zdobí
jednu z místností školky. Díky pěknému
počasí jsme většinu času trávili s dětmi
v zahradě, která patří k zařízení školky.
Během pobytu v Overath-Heiligenhaus jsem bydlela u rodiny Fischer. Ta
je již po několik let ve spojení s naším
gymnáziem a je vždy připravena jednomu z našich studentů poskytnout
ubytování.
110
seit mehreren Jahren in Verbindung mit
unserem Gymnasium und zum Glück
immer bereit einem unserer Schüler eine
Unterkunft zu bieten.
Trotz der bis vier Uhr am Nachmittag
dauernden Arbeitszeit absolvierte ich
mehrere Ausflüge. Einer war eine Wanderung auf den Drachenfels, einem Berg
des Siebengebirges. In der ersten Woche
trafen wir uns fast alle in Gummersbach,
wo die meisten wohnten. Die ersten fünf
Arbeitstage waren schnell vorbei und es
fing das freie Wochenende an. Einige
von uns fuhren am Samstag nach Köln
und am Nachmittag fand das von Herrn
Liske organisierte Treffen mit Schülern
und Gasteltern im Heimatmuseum in
Bergneustadt statt. Am Sonntag besuchte ich die Stadt Linz und ich erlebte eine
Schifffahrt auf dem Rhein.
Die anderthalb Wochen vergingen
sehr schnell und es kam plötzlich der
Tag des Abschieds von den Kindern
sowie der netten Gastfamilie. Am Donnerstag kamen wir in Liberec an. Wir
waren alle total müde, aber auch glücklich, dass wir die Chance hatten, das
Praktikum zu absolvieren.
Přes pracovní dobu trvající do čtvrté hodiny odpolední jsem absolvovala
několik výletů. Jeden z nich byl pěší
výlet na Drachenfels, jednu ze sedmi
hor místního pohoří. V prvním týdnu
jsme se také téměř všichni sešli v Gummersbachu, kde většina z nás bydlela.
Naše první pracovní dny uběhly rychle
a začal víkend. Někteří v sobotu krátce
navštívili velkoměsto Kolín nad Rýnem.
Odpoledne se konalo setkání studentů
a hostitelských rodin v Heimatsmuseu
v Bergneustadtu, které zorganizoval náš
někdejší ředitel pan Liske. V neděli jsem
navštívila město Linz a také jsem zažila
vyhlídkovou plavbu po Rýnu.
Půldruhého týdne uteklo jako voda
a náhle nastal den loučení nejen s dětmi,
ale rovněž s rodinou Fischer. Ve čtvrtek
jsme dorazili do Liberce. Všichni jsme
byli totálně unavení a zároveň šťastní,
že jsme dostali šanci toto praktikum
absolvovat.
Nikola Košvancová, 5. N
111
5. N • WIEDER EIN STÜCK
WEITER…
5. N • ZASE O KROK
DÁL…
Unsicherheit. Angst. Zweifel. Aber
auch die Erwartung, Neugier und Hoffnung. Das alles waren meine Gefühle,
als ich am 20. April vor dem Kreiskrankenhaus im Gummersbach gestanden
habe. Was wartet auf mich? Was werde
ich machen? Schaffe ich das überhaupt?
Jetzt habe ich schon die Antworten auf
alle meine Fragen. Und jetzt weiß ich
auch, dass alle meine Unsicherheiten
unbegründet waren.
Mein Alltag begann immer um halb
sechs, wenn ich den sauberen Anzug
geholt habe und mit dem Aufzug auf
die achte Ebene gefahren bin. Mein Ziel:
Unfallchirurgische Station. Dort habe
ich mir die Übergabe vom Nachtdienst
angehört und die Arbeit konnte beginnen. Waschen, beim Infusionen- und
Medikamenteverteilen helfen, Blutdruck, Blutzucker, Puls und Temperatur
messen usw. Dann war die Zeit für das
Frühstück und danach die Visite- das
Nejistota. Strach. Pochybnosti. Ale
také očekávání, zvědavost a naděje.
To všechno byly mé pocity, když jsem
20. dubna stála před okresní nemocnicí
v Gummersbachu. Co na mě čeká? Co
budu dělat? Zvládnu to? Teď už mám
odpovědi na své otázky. Teď už také
vím, že všechny mé pochybnosti byly
neopodstatněné.
Den mi začínal vždy v půl šesté vyzvednutím čisté uniformy. Už celá v bílém jsem se nechala výtahem vyvézt do
osmého patra této obrovské nemocnice.
A můj cíl? Oddělení úrazové chirurgie.
Popřát si se všemi dobré ráno, nalít si
hrnek kávy, vyslechnout hlášení noční
služby a práce může začít. Ranní hygiena pacientů, rozdělování infuzí a léků,
měření krevního cukru, tlaku, pulzu
a teploty provázelo vstup do každého
dne. Po snídani se konala vizita, to pro
mě znamenalo asistovat při převazech.
Mezi mé povinnosti patřily také trans-
112
Lenka Hoblíková: Chvění, 2008, 1. ročník
hieβ für mich beim Verbandwechsel
zu assistieren. Zu meinen Tätigkeiten
gehörten auch die Patiententransporte
zu verschiedenen Untersuchungen und
Operationen. So lief es bis zwei Uhr,
jeden Tag kam etwas Neues, jeden Tag
habe ich etwas gelernt.
Der Nachmittag gehörte dem Leben
mit der Familie. Meine „Mutter“ und
vier Geschwister waren sehr nett, vor allem meine neue „Schwester“, mit der ich
viel Spaβ hatte – beim Football, Klettern,
Köln besuchen… Ich war vom ersten
Tag an ein Teil der Familie.
Und was hat mir das Praktikum
gebracht? Mit der Hilfsbereitschaft der
Krankenschwestern habe ich ihre Tätigkeiten kennen gelernt und festgestellt,
dass es nicht immer nur schön ist. Sehr
wichtig war für mich der Kontakt mit
den Patienten, von ihnen habe ich sehr
viel gelernt. Ich habe Leiden, Hilfslosigkeit, Schmerz und Angst gesehen. Andererseits habe ich entdeckt, dass man
immer helfen kann, manchmal reicht
wenig: Sprechen, Zuhören oder Lächeln.
Hauptsächlich habe ich festgestellt, dass
mein Leben eine gute Richtung hat und
ich wieder ein Stück weiter bin.
porty pacientů na různá vyšetření a operační sály. Služba končila ve dvě. Každý
den mě potkalo něco nového, každý den
jsem se něco naučila.
Odpoledne patřilo životu s rodinou.
Moje nová „maminka“ a čtyři „sourozenci“ byli neuvěřitelně milí. Užívali
jsme si při americkém fotbalu, lezení,
návštěvě Kolína… Už první den jsem se
stala součástí rodiny.
A co mi praktikum přineslo? Díky
ochotě místních sester jsme se naučila jejich činnostem a přivykla chodu
nemocnice. Velmi důležitým pro mne
byl kontakt s pacienty, díky němu jsem
mnohé pochopila. Především jsem přišla
o iluze. Viděla jsem utrpení, bezmoc,
strach a bolest. To bylo na denním pořádku, neoddělitelná součást pobytu
v nemocnici. Na druhou stranu jsem
pochopila, že člověk může vždy pomoci, často stačí málo – mluvit, naslouchat,
usmát se. Hlavně jsem ale zjistila, že můj
život nabral správný směr, že jsem zase
o krok dál.
Tina Ilenčíková, 5. N
113
6. N • BERLIN – GESTERN,
HEUTE UND MORGEN
6. N • BERLÍN – VČERA, DNES
A ZÍTRA
Wir, Schüler der 6. N und unsere Begleiter Frau Eger und Herr Dr. Abraham,
bekamen dank der Friedrich-NaumannStiftung die wunderbare Möglichkeit im
April nach Berlin zu fahren. Alle waren
begeistert und freuten sich schon mehrere Wochen vorher. Endlich kam der
lang erwartete Tag, der 20. 4. 2009, und
wir fuhren los. Es warteten fünf sonnige
Tage auf uns, die wir genießen wollten.
Zusammen mit den Schülern aus Luban
(Polen) und Zittau bearbeiteten wir das
Thema ,,Berlin – gestern, heute und
morgen‘‘ und das Programm sah wirklich voll aus.
Berlin – gestern
Im Laufe der Woche besuchten wir
zahlreiche Plätze, die mit der Geschichte,
nicht nur der Berlins zusammenhängen.
Dank unseres Projektleiters Ronnie Golz
erfuhren wir die unterschiedlichsten Fakten und Geschichten aus der nicht immer
freundlichen und angenehmen Vergangenheit Deutschlands. Es war aber umso
interessanter, da Herr Golz vieles selbst
erlebt hatte, also konnte er uns auch Erlebnisse, Erinnerungen und Gedanken mitteilen, die man in der Schule nicht so oft zur
Kenntnis nimmt.
Die Stadtrundfahrt und anschließend
der Besuch des Olympiastadions zeigten
uns, wie groß und sehenswert Berlin ist.
Uns wurden wichtige Orte, wie die Gedenkstätte Sachsenhausen, der Cecilienhof
in Potsdam, das Holocaust-Museum oder
das Deutsche Historische Museum gezeigt.
Orte, die jeden berühren müssten. Wenn
man die Bilder sieht und die Geschichten
liest oder hört, kann man sich schwer
vorstellen, dass so etwas Schlimmes in der
deutschen Geschichte geschehen ist.
My, žáci třídy 6. N, jsme se společně
s našimi profesory, paní Kathrin Eger
a panem Dr. Peterem Abrahamem, zúčastnili, díky podpoře Friedrich-Naumann-Stiftung, exkurze do Berlína, která
se konala od 20. 4. do 24. 4. 2009. Všichni
jsme se velmi těšili a již několik týdnů
předem jsme se nemohli soustředit na
nic jiného. Konečně přišel ten dlouho
očekávaný den a my jsme se vydali na
cestu do hlavního města Spolkové republiky Německo. Čekalo nás pět krásných slunných dnů, které jsme si chtěli
náležitě užít. Společně s žáky z polské
Lubaně a německé Žitavy jsme pracovali na projektu s názvem ,,Berlín – včera,
dnes a zítra“.
Berlín – včera
V průběhu týdne jsme navštívili
spoustu míst, která souvisejí nejen s historií Berlína, ale celého Německa. Díky
našemu průvodci, panu Ronniemu Golzovi, jsme se dozvěděli mnoho různých
informací z ne vždy sluncem zalitých
dějin Německa. Bylo to o to zajímavější,
že pan Golz většinu těchto událostí zažil
a mohl nám vyprávět i osobní zážitky či
věci, které se ve škole nedozvíme. K poznávání Berlína přispěla i okružní jízda
a návštěva olympijského stadionu, jež
nám ukázaly, jak moc zajímavý a velký
Berlín je. Dále jsme navštívili i různé
památníky, jako například Sachsenhausen, nádherné město Potsdam, muzeum
holocaustu a muzeum německé historie.
Místa, která se musí každého dotknout.
Když člověk vidí, čte a slyší příběhy
těchto lidí, dokáže si jen těžko představit, že se to opravdu stalo. Náš dnešní
svět je jiný, což nám tato exkurze ukázala. I bez různých prohlídek, návštěv
114
Unsere gegenwärtige Welt ist anders und diese Woche hat das deutlich
gemacht. Auch ohne diese Exkursionen
würde das sehr schnell sichtbar, denn
wenn man durch Berlin spazieren geht,
findet man immer irgendwelche Erinnerungen an die langen Schatten der
Vergangenheit, ob es Teile der Berliner
Mauer sind oder die zerstörte KaiserWilhelm-Gedächtniskirche, alte Häuser
oder auch der noch immer sichtbare
Unterschied zwischen Ost- und Westberlin.
Berlin – heute
Nicht nur die Vergangenheit macht
Berlin interessant – das ist eine Weltstadt mit zahlreichen Galerien, Museen,
Theatern, Einkaufszentren und Restaurants, die abends sehr angenehm sind,
wenn man sich nach dem langen Tag
ein bisschen entspannen will. Uns bot
sich die Möglichkeit , das „Berliner Ensemble“ zu besuchen und dort das Stück
,,Der zerbrochene Krug‘‘ von Heinrich
Kleist anzuschauen. Andere Schüler
wollten eher etwas Modernes sehen,
also entschieden sie sich ins IMAX-Kino
zu gehen. Den meisten Mädchen haben
die großen Läden mit den vielen tollen
Angeboten gefallen. Also sind sie dann
am freien Mittwochnachmittag stundenlang durch die Läden gebummelt.
Einige besuchten an diesem Nachmittag
auch den Berliner Zoo, der ja wirklich
etwas Besonderes darstellt, eine solche
Größenordnung kennt man aus Tschechien wirklich nicht. Wenn man die
Stadt aus der Höhe genießen wollte und
Geduld hatte, konnte man den Reichstag
oder den Fernsehturm besuchen.
Wir haben also festgestellt, dass Berlin nicht nur von der Vergangenheit lebt,
sondern auch das Gegenwärtige den Ruf
als Weltstadt prägt.
a příběhů je to každému, kdo navštíví
Berlín, jasné.
Berlín – dnes
Nejen historie činí Berlín zajímavým
městem. Je to světové město s mnoha
galeriemi, muzei, divadly, nákupními
centry a restauracemi, které ožívají především v noci.
Několik z nás mělo možnost navštívit představení hry ,,Rozbitý džbán“
od Heinricha Kleista. Jiní se rozhodli
pro modernější vyžití, navštívili kino
IMAX a ostatní se chtěli jen projít po
nákupních centrech a uličkách v tomto
krásném městě. Středeční odpoledne
jsme kvůli zrušenému programu měli
volné, proto jsme si mohli odpočinout, například návštěvou zoologické
zahrady, která se s naší opravdu nedá
srovnávat. Pokud se našel někdo, kdo si
chtěl město prohlédnout z výšky a měl
dostatek trpělivosti, vystál frontu na
Fernsehturm.
Všem nám bylo jasné, že Berlín nežije
jen z minulosti, ale je připraven i na zářivou budoucnost.
115
Berlin – morgen
Wenn man durch die Stadt fährt,
sieht man, dass viele neue Gebäude gebaut und saniert werden. Neue Museen,
Galerien, Geschäfte und Parks entstehen, die die Stadt noch mehr erheben,
sie noch interessanter machen. Die Stadt
lebt und entwickelt sich, jetzt endlich
stört sie nichts am Wachsen. Es ist wirklich eine Hauptstadt, die erlebenswert
war, ist und sein wird.
Diese Fahrt hat der ganzen Gruppe
gefallen, die Atmosphäre, die Menschen,
die Stadt, alles war einfach toll. Wir haben es genossen, neue Freunde kennen
gelernt und auch vieles erfahren zu
haben, ohne dabei verletzt zu sein. Ich
habe viele gefragt, wie sie es gefunden
haben und fast immer kam die gleiche
Antwort: ,,Es war gut, gut, super gut.‘‘
Dann folgte ein Satz, ohne den mein
Bericht nicht vollkommen wäre: „Es war
zu kurz.‘‘Aber wie Frau Abraham gerne
sagt: ,,Weniger ist mehr!‘‘
Diese Woche war gelungen und
nicht nur ich, sondern auch alle anderen
werden sich noch lange daran erinnern.
Also zum Schluss: Vielen Dank für diese
wunderbare Berlinfahrt!
Berlín – zítra
Když projíždíte městem, je vidět, že
se buduje mnoho nových budov, center
– a všechno možné i nemožné se renovuje, vylepšuje. Staví se nová muzea,
obchody či galerie, což Berlín posune
zase na další, vyšší úroveň. Toto město
žije a rozvíjí se, konečně ho nic neruší
v jeho dalším rozkvětu. Je to opravdu
město světové úrovně, které stojí za to
navštívit.
Tato výprava se všem účastníkům
zájezdu velmi líbila; atmosféra, lidé,
město, všechno bylo prostě skvělé.
Užili jsme si to, poznali nové přátele
a mnoho jsme se i naučili, aniž by nás
to moc bolelo. Ptala jsem se, jak se exkurze líbila ostatním, a většinou přišla
stejná odpověď: ,,Bylo to skvělé!“ Potom následovala další věta, bez které
by to nebylo ono: ,,Příliš krátké.“ Ano,
ty nejlepší věci trvají vždy jen krátkou
dobu. Ale jak ráda říká paní Abraham:
,,Méně je někdy více!“
Tento týden se opravdu povedl
a myslím, že na to budeme všichni ještě
dlouho vzpomínat. Takže na konec bych
chtěla všem moc poděkovat za tuto krásnou berlínskou jízdu.
Zuzana Straková, 6. N
116
DEUTSCHE
SCHÜLER-AKADEMIE
DEUTSCHE
SCHÜLER-AKADEMIE
Während der Sommerferien habe
ich an einem Kurs der multinationalen
„Deutsche Schüler-Akademie“ teilgenommen. Es war ein Treffen für hochbegabte Schülerinnen und Schüler im Alter
von 16 bis 19 Jahren aus Ungarn, Rumänien, Tschechien, der Slowakischen
Republik und Deutschland. Diese Akademie wurde von der „Haniel-Stiftung“
finanziert und die Schirmherrschaft dieser Hochbegabtenförderung hatte der
Bundespräsident Horst Köhler.
Die Teilnehmer wurden in vier Kurse
unterschiedlicher thematischer Bereiche
eingeteilt. Ich interessierte mich für das
Thema: „Die Welthandelsorganisation“.
Außerdem standen als Themen: „Demokratie und demokratische Systeme
im Vergleich“, „Die Spieltheorie“ sowie
auch „Die Bioinformatik“ zur Auswahl.
Nach meiner erfolgreichen Bewerbung
sollte ich noch ein Referat über „Streit-
Během letních prázdnin jsem se zúčastnila jednoho z kurzů mezinárodní
„Deutsche Schüler-Akademie“. Bylo to
setkání talentovaných studentek a studentů ve věku od 16 do 19 let z Maďarska,
Rumunska, Česka, Slovenské republiky
a Německa. Tuto akademii financovala
„Haniel-Stiftung“ a záštitu nad ní převzal
spolkový prezident Horst Köhler.
Účastníci byli rozděleni do čtyř kurzů
podle různých tematických okruhů. Já
jsem se zajímala o téma Světová obchodní
organizace. Dále byla na výběr témata:
Demokracie a porovnání demokratických
systémů, Teorie her, jakož i Bioinformatika. Po mé úspěšné žádosti o přijetí jsem
měla za úkol připravit si referát na téma
Mechanismus urovnávání sporů v rámci
Světové obchodní organizace.
V srpnu jsem se vydala do Metten
v Bavorsku, kde jsem byla spolu s cca
60 dalšími účastníky ubytována v inter117
schlichtungsmechanismus
der Welthandelsorganisation“ vorbereiten.
Im August reiste ich
nach Metten in Bayern, wo
ich mit den ca. 60 weiteren
Teilnehmern in einem Internat der dortigen Benediktinerabtei untergebracht
wurde. Täglich besuchten
wir zwei Kurseinheiten. In
unserer Freizeit nahmen wir
an zahlreiche kursübergreifende Aktivitäten teil. Man
konnte in einem Chor bzw.
im Orchester mitwirken und an einem
Abschlusskonzert für die Öffentlichkeit
teilnehmen. Man konnte auch Sport
treiben wie z. B. Softball, Fußball oder
Beach Volleyball. Außerdem wurden
ein kreativer Kurs, ein Debattierklub
und ein Presseklub angeboten.
In der ersten Hälfte unseres Aufenthaltes in Deutschland stand auch
ein Exkursionstag auf dem Programm.
Manche von uns besuchten den Nationalpark „Bayerischer Wald“, die anderen paddelten auf der Donau oder reisten in die historische Stadt Regensburg.
Ich entschied mich für einen Ausflug in
die Hauptstadt Bayerns, München.
Während dieser 16 Tage habe ich
viel über Weltpolitik und über Weltökonomie erfahren. Gleichzeitig habe
ich viele nette Leute aus verschiedenen
Ländern Europas kennen gelernt. Hoffentlich treffen wir uns noch in diesem
Jahr wieder! Ich bin für dieses Erlebnis
sehr dankbar und kann jedem unbedingt empfehlen, sich auch um eine
Teilnahme an der Schülerakademie zu
bemühen.
nátu tamějšího benediktinského opatství.
Dvakrát denně jsme navštěvovali kurz.
Ve svém volném čase jsme se účastnili
četných aktivit překračujících hranice jednotlivých kurzů. Mohli jsme navštěvovat
pěvecký sbor, popř. orchestr, a spoluúčinkovat tak na závěrečném koncertu pro
veřejnost. Rovněž jsme mohli sportovat,
např. hrát softbal, fotbal či plážový volejbal. V nabídce byl i kreativní kurz,
debatní klub a tiskový kroužek.
V první polovině našeho pobytu
v Německu byla na programu celodenní
exkurze. Někteří z nás navštívili národní
park Bayerischer Wald, ostatní pádlovali na Dunaji nebo se vydali do historického města Řezno. Já jsem se rozhodla
pro výlet do hlavního města Bavorska,
do Mnichova.
Během těchto 16 dní jsem se dozvěděla mnohé o světové politice a o světové ekonomice. Rovněž jsem se seznámila
s mnoha milými lidmi z Evropy. Snad se
ještě tento rok opět setkáme! Za tento zážitek jsem velice vděčná a mohu každému jedině doporučit, aby se také ucházel
o místo na „Schülerakademie“.
Nikola Košvancová, 5. N
118
WISSENSCHAFFT
ENTSCHEIDUNGSFREIHEIT
VĚDOMOSTI TVOŘÍ
SVOBODU ROZHODOVÁNÍ
Welche Entscheidungen sind gemeint?
Es geht um die Entscheidungen der
Abiturienten der Deutschen Abteilung
im Hinblick auf die Studien- und Berufswahl.
Welches Wissen und welche Hilfen
können wir den Schülern dabei bieten?
Es handelt sich um verschiedene
Aktivitäten, die in den Klassenstufen
5. N und 6. N stattfinden. Die Schüler
der Klasse 5. N haben die Möglichkeit, in
einem zweiwöchigen Betriebspraktikum
ihre Interessen an einem Arbeitsplatz ihrer Wahl zu testen. Dabei stehen zum
einen Arbeitsstellen im Zittauer Raum
zur Verfügung und zum anderen Arbeitsplätze im Oberbergischen Kreis, wo
die Praktikanten auch in Gastfamilien
untergebracht sind. Dieser Aufenthalt in
einem Betrieb und in einer Familie trägt
natürlich auch zur Verbesserung der
deutschen Sprachkompetenz bei.
Außerdem finden in den beiden
letzten Schuljahren verschiedene Informationsveranstaltungen zum Thema
„Studienstandort Deutschland“ statt.
Vertreter der Hochschulen, wie z. B. der
FH Zittau/Görlitz und der TU Dresden
kommen an unsere Schule, um über
die allgemeinen Studienbedingungen
in Deutschland und über spezielle Anforderungen einzelner Studiengänge zu
referieren. Erstmals waren im vergangenen Schuljahr auch die Eltern beim
Elternsprechtag zu einem Vortrag der
Fachhochschule Zittau eingeladen, der
von einer ehemaligen Abiturientin des
Gymnázium F. X. Šaldy gehalten wurde.
Sie hat inzwischen an dieser Fachhochschule erfolgreich das Übersetzer-
Jaká rozhodnutí jsou míněna? Jedná
se o rozhodnutí maturantů německého
oddělení o volbě budoucího studia a následně o volbě povolání.
Jaké znalosti a pomoc můžeme
studentům nabídnout? Jsou to různé
aktivity, které se pořádají pro třídy 5. N
a 6. N. Studenti třídy 5. N mají možnost
si při dvoutýdenní praxi v Německu
vyzkoušet práci podle svých zájmů.
K tomuto účelu jsou dostupná pracovní
místa v Žitavě a jejím okolí a v Oberbergischen Kreis nedaleko Kolína nad Rýnem, kde jsou studenti ubytováni v hostitelských rodinách. Celý tento pobyt
pro studenty znamená výrazné zlepšení
v německém jazyce. Mimoto se uskutečňují v posledních dvou ročnících různé
informační besedy o studiu v Německu.
Zástupci vysokých škol, jako například
FH Zittau/Görlitz a TU Dresden, pravidelně navštěvují naši školu a seznamují
studenty s podmínkami a průběhem
studia v Německu. V loňském roce
poprvé se mohli s těmito informacemi
seznámit i rodiče na třídních schůzkách
díky přednášce jedné z absolventek
Gymnázia F. X. Šaldy, která dále absolvovala překladatelské studium oboru
angličtina – čeština a získala diplom za
úspěšné ukončení studia na fakultě v Žitavě. Studenti pravidelně navštěvují dny
otevřených dveří FH Zittau/Görlitz, kde
se mohou osobně zúčastnit přednášek
a laboratorních cvičení.
Informace o studiu z novin, časopisů,
z nejrůznějších vysokých škol, z internetových zdrojů nabízejí studentům další
pomoc při rozhodování. K dispozici jsou
jim také konzultační hodiny, na nichž
mají možnost pokládat a řešit individu119
studium Englisch/Tschechisch mit
dem Diplom abgeschlossen.
Die Schüler besuchen auch den
Hochschulinformationstag der FH
Zittau/Görlitz und können dabei
hautnah den Studienbetrieb in Probevorlesungen und Laborbesuchen
erleben.
Verschiedene Studieninformationen aus Zeitschriften, von verschiedenen Hochschulen sowie aus dem
Internet und von unserer Homepage
bieten weitere Hilfestellungen bei
der Entscheidungsfindung. Bei der
eigens dafür eingerichteten Sprechstunde ist es auch möglich, individuelle Fragen und Probleme zu klären,
oder beim Ausfüllen von Formularen und Anträgen zu helfen.
Bei sehr guten Abiturleistungen
kann nämlich auch ein Antrag auf ein
Stipendium gestellt und dadurch die
finanzielle Situation während des Studiums erleichtert werden. Mehrere Abiturientinnen und Abiturienten haben
bisher schon bewiesen, dass dieses Ziel
erreichbar ist.
Die besonderen Anstrengungen
während der Ausbildung in der Deutschen Abteilung haben sich dann wirklich gelohnt und das Abitur bildet ein
Sprungbrett zu internationalen Studienund Ausbildungsmöglichkeiten.
ální otázky a problémy či si nechat poradit při vyplňování různých formulářů
a žádostí.
Při velmi dobrých maturitních výsledcích se mohou studenti ucházet
o stipendium a získat tak finanční podporu pro studium. Mnoho maturantek
a maturantů tohoto cíle již dosáhlo.
Velké úsilí během studia na německém oddělení se opravdu vyplatilo
a úspěšná maturita znamená odrazový
můstek k mezinárodním studijním
a vzdělávacím možnostem.
Maria Wehner,
Studien- und Berufsberaterin
Maria Wehner
studijní a pracovní poradkyně
Překlad: Tereza Kubátová, 5. N
120
121
VYBRÁNO
Z TISKU
123
122
Z TISKU
VYBRÁNO
Gymnázium F. X. Šaldy
ROČENKA 2009
Redaktoři ročenky Karolína Kvasničková,
Jan Voženílek
Sazbu písmy Book Antiqua a Bullpen vytvořil Honsoft
Obálku připravil Pavel Knobloch
Grafické prvky vytvořeny z malby Michaely Futerové
Digitální zpracování ilustrací Markéta Kristenová a Ondřej Bejbl
Grafická spolupráce Zuzana Kostincová
Jazyková spolupráce Eva Laurinová, Alice Chocholoušková, Astrid Abraham
Fotografie z archivu školy a archivů autorů
Vytiskla tiskárna Ruch, spol. s r. o., Liberec
Vydalo Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci roku 2009
Náklad 1000 výtisků
1. vydání
Jiří Lukáš: Veronika, 2009, septima

ročenka 2009 - Gymnázium FX Šaldy

Transkript

Podobné dokumenty

Drážďany "Vol. 2"

Liebe Iglauer Nachbarinnen und Nachbarn, über Jahrhunderte

AMAZON times

A jaké byly reakce našich žáků na celou akci

UTVÁŘEJÍCÍ SÍLA DUCHA, PROJEKT SOCIÁLNÍHO ZAŘÍZENÍ