výjezd na krajský úřad

OBSAH
Čtení
Čtení
Absolventi píší
GF
Rozhovory
Kultura
Zajímavosti
Referáty
Fotografie
Poezie
Lidé, čtěte!
Eragon – Ch. Paolini
Doma nejlíp
Byt – dějství první
Výjezd na krajský úřad
Prezentace badatelského týmu
Lyţařský kurz
Jan Robovský
Estraráda
Bez lidí by to nešlo
Nejošklivější zvířata
Meandry
Zima
Valentýn
Oleum eucalipti
Čtvero ročních období
Kryštof Špidla
Václav Kuncl
Šárka Partlová
Filip Melich
Jakub Liška
D. Hošová, G. Kosjuková
Magdaléna Bartošová
Luisa Pavlíková
D. Hošová, G. Kosjuková
Míra Němec
Tereza Poděbradská
Klára Šedivá
Václav Pokorný
Jakub Liška
Jakub Štrom
Ondřej Kuthan
4
4
5-6
7-8
8
10
10
12-16
16-17
17-19
20
21
22
23
23
23
Milí čtenáři GF Bodu,
únorové číslo našeho školního časopisu se liší od všech
doposud vydaných nejen obsahem, ale i počtem redaktorů,
ze kterých se nyní skládá naše redakce. Mediální workshop,
uskutečněný 26. ledna na GF, měl totiţ obrovský úspěch.
Časopis sice oficiálně funguje od roku 2008, ale donedávna
pod vedením pouze dvou stálých členů. A v lednu se nám do
GF bodu zapsalo sedmnáct studentů. Je mi jasné, ţe s tak
vysokým číslem asi operovat nebudeme, přesto zájem studentů o dění na GF, a to nejen v oblasti časopisu, mne překvapil.
Jak jste se mohli v posledním čísle
dočíst, ale většina z vás si mohla sama vyzkoušet, nebyl to jen GF bod, který se na
workshopu prezentoval. Od roku 2006
studenti spolupracují s ČT a v projektu
s názvem Digináves natáčí reportáţe stejně
tak, jako reportéři České televize. Ani GF
rádio, nejmladší z GF médií, nezůstalo se
svou prezentací pozadu. Zkrátka, všechny
skupiny nabraly nové posily, proto doufám, ţe nám gymnázium ještě více oţije.
Fotografování patří mezi oblíbené
činnosti mnoha studentů frýdlantského
gymnázia. A v únorovém vydání si můţete prohlédnout několik fotek se zimní tematikou od Vaška Pokorného ze sekundy.
Ale jsou tu i jiní, například Míra Němec,
který je přikládá ke svému zimnímu cestování po Innsbrucku.
Určitě se vzpomínáte na Šárku
Partlovou, bývalou absolventku a naši zahraniční redaktorku, která nás v minulém
čísle zasvětila do své malé detektivky o
cestě z Aberdeenu do Čech. K Šárce se
přidal, rovněţ bývalý absolvent GF, Filip
Melich, a tak se počet bývalých absolventů
píšících do GF bodu zdvojnásobil.
Pokud jste příznivci poezie, jistě se
vám budou zamlouvat básně Jakuba Lišky,
Ondry Kuthana nebo Jakuba Štroma, studentů septimy, kteří se pravidelně umisťují
v literárních soutěţích (a to nejen
v krajských kolech!).
Ale nebudu vám prozrazovat vše,
s čím se v časopise setkáte. A pokud byste
ještě někdo chtěl, stále se k nám do redakce můţete přidat.
Na závěr snad jen ještě něco málo
z novinek, o kterých vám přinese zprávy
březnové číslo GF bodu.
Kdo z GF by neznal projekt „Jdeme
na to od lesa“ a malou modrou krabičku se
ţlutými čudlíky a spoustou funkcí a nepřebernými moţnostmi měření téměř čehokoli, jménem Pasco? Ale tento projekt na jaře
končí a naši studenti se rozhodli natočit o
Pascu film. Nápomocen jim přitom byl
student FAMU v Praze, Jaroslav Kratochvíl. V pátek 17. února pilně natáčeli aţ
do páté hodiny ve škole a poté se přesunuli
domů, k jednomu ze studentů, kde se
v posteli dotáčela jedna zajímavá scéna. A
v sobotu 18. se pracovalo aţ do čtvrté odpoledne. Některé scény se budou ale ještě
dotáčet v průběhu několik týdnů a v březnu
se film bude stříhat. Máte se tak na co těšit,
mj. na moţnost ohodnotit herecké výkony
svých spoluţáků.
Ve spojitosti s Pascem je tu ještě
jedna zpráva. V pátek 9. března budou více
i méně perspektivní budoucí vědci z našich
řad prezentovat své přírodovědné pokusy
na GYMFRY KONFERENCI od 9:00
v Besedě. Celé vyšší gymnázium bude
přítomno a vy se můţete na tuto akci pokusit vylákat rodiče, prarodiče či nezaujaté
kolemjdoucí.
Víc se dozvíte na dalších stránkách.
Za mě i celou redakci vám přeji příjemné
počtení.
Šéfredaktorka
Luisa Pavlíková
Z natáčení filmu o PASCO
© Kateřina Mauerová
3
LIDÉ, ČTĚTE!
Milí studenti, minulý rok jsme byli opět
úspěšní v projektu Děti čtou nevidomým
dětem (pro ty, kteří neví, o co jde: Sledujte nástěnky, nové kolo je na spadnutí!).
na je na „béčku“ a netopí se v ní, otevřena
bývá o velké přestávce, kterou trávíte spíše
ve frontě u bufetu... Přesto si myslím, ţe
stojí za to do ní sem tam zajít. Já bych si
tam rozhodně vybral.
A protoţe stručnost není nikdy na
škodu, dovolte mi na závěr parafrázovat uţ
jen citát z Reportáţe psané na oprátce komunistického novináře a literárního kritika
Julia Fučíka, kterým nás hojně zásobovalo
normalizační školství (mimochodem mu
tím v našich očích dosti uškodilo): „Lidé,
čtěte!“
Vaši spoluţáci vám opět „vyčetli“
novou porci knih do školní knihovny. Řekl
bych, ţe školní knihovna je docela slušně
vybavená – obsahuje nejen léty prověřené
klasiky, ale i spoustu titulů současné literatury, sekci literatury odborné či populárně
naučné, nevyhýbá se ani komiksu. Jen je
škoda, ţe moţnosti vypůjčit si tyto knihy
vyuţívá jen několik z vás. Pravda, knihov-
Kryštof Špidla
ERAGON
Christopher Paolini
překlad: Olga Machůtová
nakladatelství: Fragment
počet stran: 487
Příběh mladého farmářského chlapce, který dospívá společně se svým
drakem.
Rozený vypravěč Paolini se pouští do
svého veledíla. Série bude mít čtyři díly.
Strhující příběh, který uchvátí svého čtenáře. Děj nikdy nestojí a je plynulý.
Christopher napsal dílo rovnající se fenoménu Harry Potter.
Václav Kuncl
4
DOMA NEJLÍP
Ahoj gympláci!
Dnes vám napíšu něco o tom, co
mi rok v cizině dal a o svých plánech na
příští rok. Aberdeen uţ do nich nepatří.
Včera jsem si objednala letenku do
Čech, tentokrát jednosměrnou. Za sto liber,
coţ je víc neţ hodně, ale hlavně, ţe budu
doma. Měla jsem na výběr mezi touto a
jinou letenkou za necelé dva tisíce korun. S
přestupem v Londýně, kde bych ovšem na
další letadlo čekala celý den. A já se znám,
ztratila bych se tam a uţ by mě nikdy nikdo nenašel. To nebudu riskovat.
Proč jsem se rozhodla vrátit zpátky
domů? Kdyţ se mě na to někdo zeptá, pokaţdé odpovím, ţe Aberdeen smrdí. Tato
odpověď mi přijde zkrátka víc cool neţ:
„Protoţe se mi stýská.“ Nelíbí se mi tu, ale
není to ani tak městem samotným a uţ vůbec ne lidmi, které jsem tu poznala. Ti jsou
totiţ skvělí, opravdu. Rodinu a nejlepší
kamarády mi ale nikdo z nich nenahradí.
Kdyţ jsem před rokem odjíţděla,
připadala jsem si tak hrozně dospěle, ţe
jedu do cizí země a nebudu dál závislá na
rodičích. Uţ samozřejmě nemluvím o tom,
ţe jen díky nim jsem tu. Mé úspory by
tehdy vystačily na benzin do Prahy a moţná na krabičku startek.
Kaţdý den přemýšlím, jestli jim ty
peníze budu někdy schopna vrátit. Uţ od
puberty se úspěšně řídím heslem: „Peníze
budou, my nebudem,“ aneb „utrať vše, co
máš v co moţná nejkratší době.“ Takţe
stejně jako jsem neušetřila nic v Čechách,
neušetřila jsem nic ani tady.
Uklidňuji se tím, ţe kvůli penězům
5
tu nejsem. Nečekala jsem, ţe si
našetřím na nové auto nebo něco podobného. Nemoţné to není, to by ovšem ten alkohol tady nesměl být tak drahý, ţe? Půllitr ne zrovna dobrého piva vás vyjde na tři
libry a krabička nejlevnějších cigaret na
pět padesát. Po noci strávené venku jsem
pravidelně o čtyřicet liber lehčí, o bolest
hlavy těţší a barmany navíc podezírám z
toho, ţe do drinků přimíchávají vymazávač
paměti. A většinou jsem jim za to vděčná.
S kamarády máme dohodu nic si o předešlé
noci nevyprávět. Co si nepamatuji, to se
nestalo.
Byla jsem přesvědčena o tom, ţe
víc neţ gympláci nikdo nepije, ale to, co
jsem viděla tady, se nedá ani popsat.
Nechme to tak, rodiče se minule ptali, kde
si mohou přečíst další článek, a tak bych
ten noční ţivot v Aberdeenu dál nerozváděla.
Jak bych tedy shrnula svůj roční
pobyt ve Skotsku? Peníze jsem nenašetřila
a anglicky jsem se nenaučila tak, jak jsem
doufala. Za obojí si ovšem mohu sama.
Pokud jde o jazyk, stačí si najít práci například v restauraci, kavárně a podobně.
Pozoruji to hlavně na spolubydlící Adél,
která sem přijela a angličtinu neovládala.
Získala ovšem práci v baru, nyní uţ rok
obsluhuje zákazníky ve Starbucks a i na
mě mluví spíš anglicky neţ česky. Vţdycky se jí směju, ţe se předvádí a říkám jí, ať
nemachruje. A tomu se říká závist.
Poznala jsem tu ovšem spoustu
skvělých lidí, přesvědčila se, ţe Češi a
Slováci jsou nejlepší lidi na světě, uţila si
spoustu zábavy a troufám si říct, ţe jsem se
osamostatnila.
Alespoň částečně. Doma jsem se styděla jít
do obchodu a objednat si dvacet deka salámu. Váţně. Kdyţ jsem musela jít do
banky nebo na poštu, desetkrát jsem volala
mamce, kam přesně mám jít a co přesně
mám říct. Tady si se vším musíte poradit
sami, v cizím jazyce, a to je ta nejlepší
škola.
Taky jsem se naučila prát. Tedy
dám prádlo do pračky, přidám prášek a
nastavím vţdy na šedesát stupňů. Zatím mi
to pokaţdé prošlo.
ze, nebyl to ztracený rok. Ale ten čas se dal
určitě vyuţít líp. Hlavně si nemyslete, ţe
tím, ţe odjedete do cizí země, před něčím
utečete. Nakonec zjistíte, ţe doma je stejně
nejlíp. Joey po tom, c+o se odstěhoval od
Chandlera, řekl: „Myslel jsem, že se osamostatním a budu mít konečně čas na své
přemýšlení. Došlo mi ale, že nemám zas
tak moc o čem přemýšlet.“
„…navštívili jsme Thorpe Park,
což je zážitek, na který do
smrti nezapomenu!“
Uţ vím, ţe potřebuji mít blízko sebe lidi, které mám nejradši. A nestydím se
za to, naopak. Nepotřebuji poznávat nové a
nové lidi, mně opravdu stačí ti, co uţ mám.
Vracím se tedy proto, ţe se mi stýská, ne
proto, ţe Aberdeen smrdí.
Za deset dní budu doma a ráda bych
šla příští rok studovat filologii do Liberce.
Tak mi drţte palce, budu to potřebovat. Ve
Scio testech mě totiţ mimo jiné čeká i matika, z které jsem dělala reparát uţ v kvintě.
Podívala jsem se do Edinburghu, do Londýna, v Surrey jsme navštívili Thorpe
Park, coţ je záţitek, na který do smrti nezapomenu... O víkendu se chystám s pár
lidmi do Highlands, do hor, kde jsem ještě
nebyla a je tam prý nádherně.
Takţe ne, nebyly to vyhozené pení-
Zatím se ze mě stane opět servírka
na plný úvazek. Máte se tedy na co těšit,
protoţe ty nejlepší příběhy vznikají v hospodách! :)
Mějte se fajn!
Šárka Partlová
Učitel k ţákovi: „Kdybys měl sedm jablíček a já tě o dvě poprosil, kolik by ti
jich zůstalo?" "Sedum!"
+6
„Slyšela jsem, ţe váš syn studuje na univerzitě. Co z něho bude, aţ skončí?" ptá
se známá paní Novákové. „Obávám se, ţe důchodce.“
BYT – DĚJSTVÍ PRVNÍ – LUSTR
V ţivotě kaţdého
mladého člověka jednou
přijde čas, kdy musí vylétnout z hnízda a starat
se o ţivobytí sám. To
zahrnuje nejen nějaké zaměstnání, aby byl finančně
nezávislý, ale také byt. Samostatné bydlení s sebou přináší spoustu nového a
mladý člověk, dosud bydlící s rodinou,
zjišťuje, co vše je k chodu domácnosti
třeba.
Tento okamţik před několika měsíci nadešel i v mém ţivotě, a tak jsem se
konečně odstěhoval zpod máminy sukně.
Práci uţ jsem nějakou dobu měl a společná
domácnost z mého platu vyţadovala pouze
pár stokorun. Teď, kdyţ přijde výplata,
většina mého platu si sbalí saky paky, začne si říkat Nájemné a putuje na účet majitelky bytu.
Ale to vem čert, psát jsem původně
chtěl o něčem jiném. Důleţitý je hlavně
byt jako takový. Potaţmo jeho vybavení. A
s jedním kouskem jsem přišel do blízkého
styku uţ při první prohlídce…
Sotva jsem se poprvé prošel po
místnosti, která je nyní mým obývákem,
lustr si samozřejmě zcela bezchybně našel
mou hlavu a uštědřil mi pořádný pohlavek.
Zprvu mě to dokonce i pobavilo, protoţe
během první návštěvy jsem na něj pořád
zapomínal a po palici dostal ještě několikrát. Nepřikládal jsem tomu zvláštní váhu.
Nepřikládal jsem tomu zvláštní
váhu. ZÁSADNÍ CHYBA!
Zásadní chyba! Kdyţ jsem se začal
stěhovat, lustr nevynechal jediné příleţitosti, aby mi nezaútočil na hlavu. Postupem
času jsem si na jeho vrtošivé chování zvy7
kl. Ale ať jsem se mu snaţil vyhnout sebevíc, stejně si ta potvora vţdycky cestu k mé
hlavě našla. Pokaţdé … PRÁSK! … a
hvězdičky před očima.
Pokaždé …PRÁSK! … a hvězdičky
před očima.
Uběhl první měsíc a já začal něco
tušit. Nevěděl jsem, proč mi v hlavě zvoní
na poplach (ne, častými ranami od lustru to
nebylo), ale něco zkrátka nebylo
v pořádku. Aţ jednoho dne se tušení změnilo v pochopení podstaty problému. Víte,
v mém bytě předtím bydlela stará paní.
Byla upoutaná na lůţko a docházely za ní
pečovatelky. Před nějakým časem ale zemřela a její dcera se rozhodla byt pronajímat. Samozřejmě pořádně vyvětrala, vyklidila, vymalovala a zrenovovala koupelnu, ale… myslím, ţe stará paní byt nikdy
neopustila. Její tělesná schránka moţná, ale
duše tu je pořád.
Teď to zní moţná aţ moc mysticky
a děsivě, ale skutečnost je mnohem obyčejnější. Beru to tak, ţe bydlím se starou
paní, která ve svém bytě nerada vidí
mladého člověka pouštějícího muziku nahlas, zvoucího si kamarády a celkově se
chovajícího, jako by byl ve vlastním. Stařenka samozřejmě nesouhlasí a dává mi to
najevo všemi moţnými způsoby.
Třeba právě lustrem. Tak dlouho
mě mlátil do hlavy, aţ jsem se rozčílil a
rozhodl se ho vyměnit za nějaké klasičtější
stropní svítidlo. Sotva tahle myšlenka uzrála a já se doopravdy začal po novém světle
shánět, lustr se rozhodl zabojovat ještě víc.
Nejenţe mě práskal do hlavy častěji a
s větší vervou, ale začal i děsivě poblikávat
a často se prostě jen tak, z ničeho nic, vypnul. A snad ani nemusím psát, ţe vţdy,
kdyţ jsem se zvedl a šel ho znovu zapnout
… PRÁSK!
Došlo to aţ tak daleko, ţe jsem si
na pomoc zavolal přítele své mámy a společně jsme se odhodlali lustr ze stropu sundat. Při vyšroubovávání ţárovek nás lustr
mlátil jako zběsilý a při následné snaze o
vyndání ze záchytného háku protestoval a
drţel. Síla dvou muţů na něj ale nakonec
byla moc a z háku jsme ho dostali. Pak se
mámin přítel pokusil odšroubovat dráty.
Na mě připadlo lustr drţet, ale ta potvora
sebou trhla a dráty zapraskaly. Kdyţ se
jich pak mámin přítel znovu dotknul,
upadly přesně u stropu. A to tak krásně, ţe
tam nové světlo přišroubovat prostě nejde.
Takţe teď mám strop prázdný a abych vůbec potmě viděl, rozsvěcím si v kuchyni.
Stará paní mi se svým lustrem dopřála spoustu bolestivých ran, ale nakonec
byl její nástroj pomsty zbaven ţivota. Teď
určitě leţí někde na skládce a je zase jen
obyčejným lustrem. Co se nového osvětlení týče, čekám na elektrikáře a pokusíme
se vysekat kus stropu a odhalit dostatečnou
část drátů k přidělání nového osvětlení.
Lustr však není jediná věc, kterou
se mě bývalá majitelka snaţila trestat za
rušení jejího klidu. Kdepak! Je toho víc,
ale o tom budu vyprávět zase někdy jindy…
Filip Melich
VÝJEZD NA KRAJSKÝ ÚŘAD
O Vánocích se na krajském objevil
návrh na dlouhodobý záměr vzdělávání a
rozvoje … kecy v kleci. Netýkal se sice
GF, ale jak se člověk jednou začne o něco
zajímat… Návrh – rozsáhlý dokument,
který plánoval budoucnost všech škol v
Libereckém kraji – jsme v lednu připomínkovali a 6. února jsme jeli na krajský úřad
na vypořádávání připomínek.
Hned na úvod nám paní Princová
(pravá ruka bakaláře Cikla) sdělila, ţe „Veřejné připomínkování připomínek není
povinnost, ţe to krajský úřad dělá z dobré
vůle a abychom si toho váţili …“ Jasně,
takhle otevřená zase nebyla. Ale měl jsem
z jejích slov pocit, ţe bych měl vůči krajskému úřadu pociťovat vděčnost a ţe jestli
bych chtěl narušovat hladký průběh tohoto
setkání, tak mi dá co proto. Nevím proč,
ale paní Princová působila velmi zlým a
nepřátelským dojmem.
Paní Magdalena Zábranská, která
připomínky vypořádávala, uţ byla příjem-
nější. Srozumitelně vysvětlila, k čemu je
dlouhodobý záměr dobrý a podle čeho se
má vypracovávat. Pak začala procházet
připomínky. „Dovolila jsem si připomínky
shrnout do témat, protoţe se často opakovaly…“
8
Z jejího proslovu vyplynulo, ţe připomínky, které se týkaly osmiletých gymnázií, krajský úřad vesměs ignoroval. Vypořádávání pak mělo za cíl jen říci, proč
zrovna tu či onu připomínku úřad nevyslyšel. Ţádný náznak posunutí v postoji.
Po svačině, při které jsme se se
Charlotou a Štromíkem rychle poradili co a
jak, nadešla diskuse s odborníkem. Ještě
neţ se o ní zmíním, rád bych poznamenal
pár slov o lidech, co tam byli na vypořádávání s námi. Odhaduji, ţe polovina ze čtrnácti účastníků (pro primány se-dum) byli
krajští úředníci, kteří na připomínkování
přišli jen tak. Druhou polovinu jsme tvořili
my tři (Charlota Dědková, Jakub Štrom a
Jakub Liška – této moţnosti jsem nemohl
nevyuţít), dále pak veřejnost zastupoval tři
ředitelky (tři grácie) z JerGymu, FXka a
Mimoně (Mimoň není zkratka) a paní, která se ukázala býti krajskou logopedickou
koordinátorkou.
Do diskuse s odborníkem jsme se
pak zapojili všichni. Na sloţité otázky
Charlotiny, odpovídal odborník Bursa
vesměs tím, ţe se jedná o politické otázky,
na které v diskusi není prostor. Na otázky
nás Jakubů odpovídal tentýţ pán, ţe se
jedná o odborné otázky, na které v diskusi
není prostor. Paní ředitelky se nás dvakrát
zastaly, ale k odpovědím odborníka nepřiměly.
A tak jsme z krajského úřadu
odjeli bez uspokojivých odpovědí.
Já jsem si ale na vypořádávání uvědomil
několik zajímavých faktů. Předně, ţe slovní spojení „rušení osmiletých gymnázií na
Frýdlantsku či Mimoňsku“ na krajské
úředníky působí. Stačí se jen náznakem
zmínit a uţ panikaří a ujišťují, ţe „To tedy
samozřejmě ne, to v ţádném případě nemáme v plánu…“ Na kolik mluví pravdu,
nevím.
Pak jsem si také uvědomil, ţe je
třeba vţdy vědět, kdo jsem a vystupovat ze
své pozice. Dvě jednoduché otázky a odborník, který se ovšem jen tvářil jako odborník, nevěděl co říci a radši diskusi
ukončil.
A do třetice jsem zjistil, ţe zajímat
se o „veřejné dění“ a vyjadřovat se k němu,
má pro studenta smysl. Jen ho nesmí brát
smrtelně váţně. Stačí si jen uvědomovat
absurditu či nelogičnost věcí a upozorňovat
na ně. Ne vţdy sice člověk uspěje, ale výraz v tváři pseudo-odborníka dusícího se
nad dětsky jednoduchou otázkou, je, myslím, právě oním smyslem.
Jakub Liška
Začínající učitelka si chce na své třídě vyzkoušet poznatky z psychologie:
„Kaţdý, kdo si myslí, ţe je hloupý, ať se postaví.“
Po chvilce se v tiché třídě postavil Pepíček. Kantorka povídá: „Pepíčku, tak ty si
myslíš, ţe jsi hloupý?“
„Ne, prosím, ale přišlo mi nefér nechat vás stát jedinou.“
9
Při hodině chemie: „Co se můţe vypařit stejně rychle jako voda?“
„Peníze,“ praví ţák. „Ty se vypaří, ani nevíte jak!“
PREZENTACE BADATELSKÉHO TÝMU GF
v rámci projektu KEK
Minulý rok jsme se zapojili do projektu
Kořeny Evropské kultury, do kterého nás
pozvalo Podještědské gymnázium. Náš
badatelský tým se rozdělil do několika
skupinek pracujících na dokumentaci daných památek. V pátek 10. 2. se většina
týmu dostavila do Podještědského gymnázia, kde se seznámila s ostatními skupinami (Gymnázium Tanvald, Gymnázium
Nový Bor, ZŠ Doktrína a hostitelský tým
Podještědského Gymnázia). Náš tým zastupovala Luisa Pavlíková s prezentací o
antikizujících prvcích na frýdlantském
hradu a zámku. Pavel Holec a Jakub Liška
všechny pobavili svou prezentací o boţích
mukách na Frýdlantsku. Poté nám bylo
nabídnuto občerstvení a kaţdému týmu
byla udělena třída, kde si mohl udělat pře-
stávku. Následovala vědomostní soutěţ o
pěti zajímavých stanovištích. Na prvním
místě se umístil hostitelský tým Podještědského gymnázia. Celá akce byla ukončena
společnou fotografií vítězů.
Gabriela Kosjuková, Dominika Hošová
LYŢAŘSKÝ VÝCVIK
VYŠŠÍHO GYMNÁZIA
Na první letošní lyţařský kurz jely třídy Kvinta a Sexta. Neznamená to ale, ţe nás
bylo hodně. Obě třídy jsou letos, co se týče
počtu, oslabené a spousta spoluţáků nejela,
takţe nás bylo dohromady 29. První pozitivní
zprávy byly, ţe budeme mít volno ještě
v pondělí po kurzu. Čekalo nás pěkné počasí a
přes týden aktivního odpočinku.
Na lyţák jsme vyrazili v neděli 29. ledna. Dopoledne nám profesoři přidělili pokoje a
my si vybalili věci. Po obědě jsme museli na první krátký výlet na běţkách. Byly skvělé podmínky. V pondělí jelo pár lidí na sjezdovky a zbytek byl rozdělen do tří běţkařských skupin.
Na sjezd s námi šel pan profesor Štryncl. První druţstvo běţkařů měl prof. Špidla, druhé prof.
Šoltys a třetí paní profesorka Macháčková. My sjezdaři jsme museli jít asi kilometr ke sjez-
10
dovkám. Pan správce se nabídl, ţe nám vezme lyţe a snowboardy. Samozřejmě všichni souhlasili. Podmínky byly opět ideální a lyţování jsme si moc uţili.
Následující den nás všechny čekal poměrně vyčerpávající celodenní výlet. První a druhé druţstvo dojelo aţ na Novou louku na Šámalovu chatu, kde všichni
doplnili zásoby. Středa byla věnována aktivnímu odpočinku. Zájemci navštívili městský bazén v Jablonci,
ostatní šli na pěší výlet do nedalekého Janova nad Nisou. Čtvrtek byl dnem závodu a odpoledního „polodeňáku“. Závod byl specialitou našich profesorů a opravdu nás překvapil. V první části nás čekal orientační běh
hlubokým sněhem. Byl to vyčerpávající hon na lampiony s označovači, podle kterých se poznalo, jestli jsme
navštívili všechny. Po vyplnění všech políček naší karty
určené pro tuto část závodu jsme si rychle nazuli lyţe,
zařadili se do stopy a povinnou klasikou vyjeli na
dvoukilometrovou běţeckou trať. Byla to pěkná, upravená a rovná trasa. Po ukončení závodu všichni spěchali do chaty na oběd. Odpoledne ujeli všichni téměř vyčerpaní studenti ještě spoustu dalších kilometrů. Večer
se dobelhali na večeři, po které předvedli připravené
scénky a vyslechli si vyhlášení výsledků. Z chlapců
vyhrál Josef Likavec z kvinty, nejlepší dívkou byla Karolína Tomanová ze sexty a skokankou letošního lyţáku
se stala Ivetka (téţ ze sexty). Následující noc byla nejklidnější ze všech za celý lyţařský kurz. Moţná i proto,
ţe učitelé vyhlásili, ţe kdo poruší večerku, půjde
v pondělí do školy. Silná motivace nás donutila pravidlo dodrţet.
LYŢAŘSKÝ VÝCVIK
Zúčastnily se třídy:
KVINTA A SEXTA
Profesorský dozor:
KRYŠTOF ŠPIDLA
PAVEL ŠTRYNCL
VĚRA MACHÁČKOVÁ
KDY: 29.1.
-3. 2. 2012
KDE: Janov nad
Nisou
Kurz jsme si opravdu uţili. Aţ na zimu, která nás koncem týdne překvapila, bylo nádherné počasí. Stopy i sjezdovky byly upravené. Ubytování bylo téţ pěkné, jen strava by mohla
být o trochu lepší. Je jen škoda, ţe uţ nás ţádný lyţák nečeká. Děkuji všem profesorům, kteří
nad námi drţeli přísný, ale důleţitý dozor, za příjemné strávení toho posledního.
Magdaléna Bartošová
12
ROZHOVOR S…
RnDr. Janem Robovským, Ph.D.
Jan Robovský maturoval na Gymnáziu ve
Frýdlantě v roce 1999. Poté nastoupil na
biologickou fakultu Jihočeské univerzity
(dnes přírodovědecká fakulta). V roce
2011 dokončil malý i velký doktorát, tzn.
RnDr. i Ph.D. a dnes učí zoologii. Jeho
přednášky se zabývají savci, chovem zvířat a chováním lidí vůči nim.
V rámci výzkumu se zabývá systematikou
nosoroţců, koňovitých či drobnějších zvířat, jako jsou hrabošovití a jiné skupiny.
Jeho výsledky jsou anglicky publikovány v uznávaných vědeckých časopisech.
Jak jste se dostal k oboru kryptozoologie?
Uţ kdyţ jsem byl na gymplu, naráţel jsem na všechny ty sněţné muţe a
lochnesky. A na vysoké škole se člověku
otevřely úplně jiné moţnosti a začal více
kriticky uvaţovat. Byl naučený, jak se má
na informace dívat a zjistil, ţe některé metody, které vnímal jako náročné, například
některé genetické analýzy zvířat, jsou rutinní a zvládne je kaţdý.
Ale na spoustu zajímavých zvířat
člověk naráţí dennodenně, a tak se můţe
pokusit o rozřešení otázky jejich existence.
Pokud se chceme stát kryptozoology,
musíme vystudovat speciální obor?
Ve skutečnosti je kryptozoologie
samozvaným oborem a vystudovat ji nelze.
Být krytpozoologem znamená buď, ţe člověk tajemná zvířata zkoumá, nebo si o nich
jen vypráví v hospodě. Jedná se o rozličnou skupinu lidí, někteří jsou biologicky a
zoologicky vzdělání, jiní ne.
Kryptozoologie tedy není věda, kterou
by se člověk mohl uţivit?
Kdyby chtěl člověk studovat lochnesky a zároveň byl vědec, musí si nejprve
ve vědě najít něco, čím se uţiví, tzn. řešit
seriózní vědní problémy a lochnesky mít
jako koníčka.
Vědec například často vyuţívá
k pozorování vzácných druhů jelenů, antilop nebo slonů kameru. Aţ odvede svoji
práci, můţe si kameru půjčit k jezeru Loch
Ness na lochnesku. Ale i zoolog má problém se uţivit.
12
Byl jste svědkem nějakého významného
objevu?
Člověk se stýká s kolegy, zná
spoustu lidí, kteří učinili velký objev a je
přítomen jejich vzniku. Někteří jsou sice
ješitní, ale většinou se jedná o skromné
lidi, za kterými je obrovský kus práce.
Já sám jsem u jednoho objevu byl.
U systematiky bílých nosoroţců. Přehodnotili jsme dvě populace bílých nosoroţců,
vnímaných jako poddruhy. Jedna ţila ve
Střední Africe, druhá na jihu afrického
kontinentu. A my, na základě morfologie,
srovnání vzhledu, případně velikosti zvířete a genetiky, jsme usoudili, ţe rozdíly jsou
tak veliké, ţe si zvířata zaslouţí být novým
druhem. Čili, na naší planetě není nosoroţců pět, ale šest.
Ale momentálně jsou v běhu i další
věci. Zkoumáme různé druhy opic a budeme některá zvířata obhajovat, protoţe jsou
daleko zajímavější a nápadnější, neţ myslelo.
A na čem momentálně pracujete?
Momentálně pracuji na genetických
záleţitostech. Například, vezmeme-li hrabáče, zvláštního hmyzoţravého savce, vypadajícího jako prasátko s protáhnutýma
ušima, čumákem a ocáskem, je de facto
vzdálený příbuzný prakopytník slonů, damanů a sirén.
V současné
době
jsou
v zoologických
zahradách
zvířata
z Namibie a minulý rok přijela zvířata
z Tanzánie. Můţeme je mezi sebou kříţit?
Abychom jim ochranářsky prospěli, měli
bychom kříţit zvířata, která k sobě patří.
Pokud jsou odlišná nebo ze starší linie
(kaţdá namibijská populace byla od tan-
13
zánské izolovaná 500 000 let nebo déle),
kříţit by se neměla, vznikla by větší škoda,
neţ
kdybychom
populace
drţeli
v samostatných chovech.
A také mapujeme příbuzenské
vztahy jednotlivých druhů a poddruhů koňovitých. Chceme zjistit, jestli je zebra
stepní více příbuzná oslu africkému neţ
koni převalského.
Pracuji i na outloních, malých
opičkách chovaných v Evropě. Ţije v ní
několik stovek zvířat, která se nemnoţí. A
čím to je? Buď chovatelským přístupem,
za jaké teploty je chovám, chovám-li je
v páru nebo ve skupině anebo se můţe
jednat o jiný druh. Nám přijdou stejní, ale
oni si vůči sobě můţou smrdět, vědět, ţe
jsou jiný druh a nepáří se. A my je musíme
geneticky zanalyzovat. Pokud zjistíme, ţe
se řadí do dvou populací, nebudeme je
mezi sebou míchat.
Zdokumentoval někdo zvláštní druh či
zvíře v České republice?
V České republice máme unikátní
druh, myšku z okolí Loun, vědecky popsanou po Járovi Cimrmanovi, z latiny přeloţeno jako myšice Cimrmanova. Je to zvíře,
jeţ se vyskytuje pravděpodobně jen u nás.
A z hlediska objevů nových zvířat,
nebo pokud otázku vztáhnu na savce u nás,
tak k nám tu a tam nějaké zvíře přijde. Aktuálně na jiţní Moravě zdokumentovali
šakaly, jejichţ první část přišla ze Slovenska a druhá z Jindřichova Hradce. Ještě
před deseti lety se šakal vyskytoval pouze
na jihu Balkánu, ale šíří se na Slovensko a
moţná i dál a příčinou je globální oteplování. U nás má šakal zajištěnou budoucnost, pokud nebude vyloven, lovem hrabošů.
S největší pravděpodobností k tomu
však nedojde, na Slovensku uţ léta ţil a
Slováci ho stříleli v domnění, ţe zabíjejí
lišku a chlubili obřími trofejemi. Nikdo ho
nepoznal, a to platí nejspíše i v České republice.
Los, vlk, medvěd nebo rys tu kdysi
ţili a opět se sem vrátili, ale šakal se objevil zcela nově. Na jihu Moravy nalezli i
teplomilnější středomořské netopýry pravděpodobně opět s ohledem na globální
oteplování. Najednou je teplo i u nás. A
s dynamickým vývojem můţeme
počítat i do budoucna.
spíše snahou o potvrzení bájí a udrţení
pověr. A totéţ u sasquatche (amerického
yettiho), u kterého našli v houští chlupy, na
základě nichţ se ukázala nepravost.
Lidé moţná podlehli pozorování a
snaze zvíře vidět. Nakonec šli do hospody,
a přesto, ţe ho spatřili třeba jen zezadu,
rozvinuli teorii o velikánském zvířeti stojícím na zadních tlapách.
Někteří lidé věří v existenci kryptidů,
jiní ne. Ke kterým se řadíte vy?
Existují druhy, kterých
naopak ubývá, například syslové
nebo křečci. Zvlášť syslů, endemitů Evropy, rapidně ubývá a
nelze vyloučit, ţe zaţijeme jejich
vyhynutí.
Ve vaší prezentaci jste zmiňoval nálezy nových zvířat, které
nakonec byly prohlášeny za
falzifikáty. Proč si myslíte, ţe lidé takové
nálezy falšují? Touţí po slávě nebo penězích?
Člověk nezná vnitřní motivaci,
kdyţ sám nefalšuje, ale principielně moţná
obojí. Spousta lidí chce být slavná a pouţívá k tomu prostředky za hranicí slušnosti.
Někteří posílají fotky do bulváru, aby se
jim zvedlo sebevědomí nebo se s nimi jinak jednalo. Sláva je zřejmě pro některé
lidi podmanivá. Nevýrazný člověk nebo
člověk, který nic nedokázal, si dopomůţe
tímto hanebným způsobem.
U yettiho ţádná sláva nebyla. Vědci
o něm získali informace od mnichů a po
dlouhém přemlouvání. Yetti byl dlouho
udrţovaný v mytologii a jeho objev byl
To je těţké. Kupříkladu vakovlk by
stále přeţívat mohl a já bych byl rád. U
některých zvířat člověk nalézá zajímavé
indicie, ale jiná zvířata jsou zjevně vymyšlená.
Já jsem zoolog a myslím si, ţe
kryptozoologii sice nepotřebujeme, ale
pokud nám dává naději v existenci některých zvířat, je dobré jí věnovat pozornost.
Já bych se označil za zoologa, který je rád
informovaný o potencionálně nových, neznámých zvířatech, ale zjištění, ţe lochneska neexistuje, mě nijak neuráţí. Sice není
pravda, ţe bychom o potencionálních zvířatech vůbec slyšet nechtěli, ale energii
bychom měli věnovat zvířatům, která prokazatelně
14
existují nebo jsou ohroţená, těm prospět
ještě můţeme. Nutno říct, ţe kryptidů je
poměrně málo. A existujících nebo ohroţených zvířat hodně.
V přednášce jste mluvil o druzích, které
nemohly přeţít, protoţe nesplňovaly
různá kritéria, a nedoţily by se dneška.
Proč se to ale povedlo našemu druhu?
Kaţdý druh jednou vymře. Buď
úplně, nebo se přemění v jiný. A náš druh
je na Zemi velmi krátkou dobu, zhruba
200 000 let. I kdybychom byli staří
1 000 000 let, coţ naše linie, řekněme od
australopitheců, je, tak se naše stáří shoduje s bílými nosoroţci. Savanoví nebo pralesní sloni jsou ale daleko starší. Od prvního zástupce člověka uběhly asi 3 milióny
let. Latimérie ţije uţ 300 miliónů let. Zoologicky jsme velmi mladým, úspěšným
druhem a je otázkou, jak dlouho jím být
vydrţíme.
Proč se pojmenovávají objevy údajně
nových druhů zvířat, ačkoli je posléze
prokázáno, ţe se o nový druh nejedná?
Zoologové většinou nemají potřebu
pojmenovávat, trpělivě čekají na dokumentaci zvířat a v momentě, kdy mají nashromáţděné nezvratné důkazy, provedou popis. Důleţité je, aby byl druh přijímaný i
dalšími kolegy.
U popisu je vţdy rok, kdy jste zvíře
publikovali a vaše jméno. Pro některé lidi
to znamená jediný způsob, jak se zapsat do
dějin a natolik lákavou moţnost se snaţí
vyuţít. Pokud je druh uznán, vaše jméno je
v zoologii nesmrtelné. I lochneska má vědecké jméno, ale my dnes víme, ţe je neobsaţné, protoţe neexistuje ţádný typový
exemplář.
15
V minulosti lidé spoustu zvířat neznali a mysleli si, ţe právě oni jsou jejími
objeviteli. Proto mohlo dojít k tomu, ţe
zvíře bylo pojmenované několikrát. Ale
následně se vytvořila tabulka, společných
znaků, z níţ se vyvodilo, která zvířata jsou
jedna a ta samá, případně nové druhy zvířat.
Kdyţ se najde obrovská krakatice, povaţuje se automaticky za nový druh
krakatice nebo jenom za krakatici, jeţ
dorostla obrovských rozměrů?
Od stávajícího druhu krakatic a nalezené krakatice se musí odebrat DNA a
prozkoumat, zdali jsou identické. Pokud se
shodují, jedná se pouze o přerostlou krakatici a publikujete článek, obsahující překvapivou velikost stávajícího druhu. Pokud
najdete odlišný znak, objevili jste nový
druh. Výsledky se musí zapsat a vy musíte
dát k dispozici popis s diagnostickými
znaky, tj. čím se odlišuje od všech do teď
známých, podobných nebo potencionálně
blízce příbuzných krakatic.
Jak vzpomínáte na gympl?
Kladně. Byla zde osobní atmosféra,
málo kantorů a znali nás. Při zpětném
promítnutí člověk zjistí, ţe na nás byli
enormně hodní. Báli jsme se, ţe neuděláme
maturitu a oni nás u ní podrţeli. Naší třídní
byla Renáta Flecknová, se kterou jsme
vycházeli naprosto bez problémů.
Afinitu ke sportu jsem vůbec neměl, tělocvik jsem rád neměl a nechápu,
jak se přes to Dušan Šoltys přenesl, dokázal ignorovat moji nemotornost a dával mi
dobré známky. To se zkrátka jen tak nevidí.
Miluše Frydrychová učila ruštinu a
dějepis a potom přešla na němčinu. A kdyţ
jste do Ruska přijeli, zjistili jste, ţe se nacházíte v krásné zemi s dobrosrdečnými
lidmi a úţasnými památkami. Politické
zřízení je druhá věc, přesto se tam člověk
rád vrací.
Na češtinu jsme měli paní Doleţalovou, ale ta umřela. Byla na nás rovněţ
strašně hodná, co ta s námi musela vytrpět,
s hajzlíky.
Kdyţ nás učila němčinu Věra Macháčková, nelíbilo se mi, ţe jsme museli
umět podkovu nebo medvědí pracny. Na
vysoké škole jsem četl odborné články
v angličtině nebo němčině a tam ta podkova samozřejmě byla. Sice v úplně jiné souvislosti, tvarové odlišnosti, ale musel jsem
si přiznat, ţe skutečně měla pravdu.
Vţdycky jsme se těšili na pokusy
pana Čapuchy, na to nikdy nezapomenu.
Na angličtinu jsme měli Nikolaje
Kirakosjana a ten byl také neuvěřitelně
hodný, moţná na nás měl být ještě větší
pes.
A učil nás i Karel Martinec. Někteří
na něj sice nadávali, ale já jsem na vysoké
škole s matematikou neměl ţádný problém
Jistě, ţe uţ si všechno nepamatuji, ale Zk.:
a styl práce se mi dostal pod kůţi a já si
dodnes dovedu spoustu věcí odvodit. Anebo preciznost, člověk věděl, ţe matematika
je velice exaktní a přesná a má svůj systém, člověk na ni byl vycvičen opravdu
dobře.
Luisa Pavlíková
ESTRARÁDA
FRÝDLANTSKÉHO GYMNÁZIA
Dne 8. 2. se ve frýdlantském kině konala Estraráda Frýdlantského Gymnázia, která měla být původně před Vánoci, ale kvůli
úmrtí bývalého prezidenta
Václava Havla byla přesunuta na únor.
Moderování celé Estararády se ujaly Tereza
Štormová a Julie Kochanová
z kvarty, které můţete také
znát z Rádia GF. Zahájení se
ujala Kateřina Mauerová,
která zazpívala Píseň pro
16
Martu k uctění památky bývalého prezidenta ČR Václava Havla a Anna Ţamberová, která ji doprovázela na housle.
Poté vystoupila děvčata z primy,
která tancovala zumbu na píseň Danza
Kuduro a celou sestavu bravurně zakončila
Veronika Lţičařová svým provazem. Dále
program pokračoval bluesově rozvolněnou
písní v podání Milana Schleidera, Kryštofa
Špidly a Kateřiny Mauerové. Následovala
hra septimánů, Jakuba Štroma, Jakuba Lišky a Luisy Pavlíkové za doprovodu akustického metronomu. Přestavení se celé
odehrálo v německém jazyce. Na řadu při-
šly holky z kvarty tancující na písně Tepláky, I am sexy and I know it a píseň od
Miley Cyrus. Program pokračoval vystoupením dramatického krouţku s ruskými
hrami. Celý program zakončila nová skupina Hard Critic, ve které hrají Lukáš
Beyer, Vojta Vašátko, Filip Čáp a Aleš
Garčic, ten ale nebyl na Estrarádě a zastupoval ho Ondřej Kuthan. Zazpívali dvě
vlastní písně a jednu od Linkin Park.
Příští Estraráda je naplánována na
konec roku. A všichni se na ni určitě těšíme!
Gabriela Kosjuková, Dominika Hošová
BEZ LIDÍ BY TO NEŠLO
"Volunteers, we need you! Take part of it! Teil sein ist alles!"
Tak nějak zněl slogan Prvních mladých zimních olympijských her v Innsbrucku 2012. Kdyţ jsme se loni, někdy po
konání EYOWFu 2011 dozvěděli, ţe příští
rok bude něco velmi podobného, jen jinde,
byli jsme uchváceni. Strávit týden na libereckých kolejích s partou přátel, vyfasovat
za to parádní oblečení, hromadu zkušeností, jídlo a nedat za to ani korunu, to byl
studentský sen, který se pro nás stal skutečností! A tak jsem se já a pár přátel zaregistrovali…
...po úvodních problémech s komunikací, redukci počtu přátel, kteří by jeli,
dlouhé a únavné cestě, jsem tu! Je 7. 1.
2012 a já stojím na innsbruckém nádraţí,
zavalen hromadou věcí a vyhlíţející Káťu,
holčinu, kterou jsem nikdy neviděl, ale u
které strávím další 3 týdny. Vlastně, díky
za to. Káťa byla jedna z nejpohodovějších
lidí, které jsem kdy poznal. Spát mě nechala na jejím gauči, jíst v její kuchyni, sprchovat v její
NA INNSBRUCKÉM NÁDRAŽÍ
17
OLYMPIJSKÝ KOPEC
sprše - to bych tak nějak vzal. Ale ţe první
den, hodinku dvě po tom, co jsme se poznali, mi dala klíče se slovy, „dnes tu spát
nebudu, nechte je zítra ve schránce“, to mi
trochu vyrazilo dech.
zmíněný Patcherkofel. Ve městě je hlavní
třída - Maria-Theresien-Strasse, kde se
konaly medailové ceremoniály a afterparty.
Tady najdete známý sloup Sv. Anny a Zlatý balkónek.
První dny se nesly v duchu seznamování s městem a olympiádou. Zašel
jsem si do MACu (Main accreditation center), kde jsem si vyzvedl akreditačky a
oblečení, byl jsem si zalyţovat na Patcherkofelu (olympijské středisko pro alpské
lyţování a bobování), prolezl město a cítil
se jako v ráji. Město stálo opravdu za to.
Lidé mě pouštěli na přechodu, všichni se
smáli a povídali si. Mentalita lidí byla úplně jiná, neţ ta, na kterou jsme zvyklí.
Moţná to dělalo i to, ţe všichni Innsbručané byli nesmírně pyšní na 3. Olympiádu,
kterou pořádají, a já měl olympijský mundůr. To se ale změnilo ve chvíli, kdy jsem
nastoupil do autobusu. Všichni se tlačili,
mačkali, byli protivní a neochotní.
Na olympiádě bylo 1400 dobrovolníků, z toho asi 15 Čechů. Dobrovolníci se
zde starají samozřejmě o vše, s výjimkou
kuchyně, neobsazují také placené vyšší
posty. A kuchyně? Tu měli na starosti vojáci. V Rakousku mají povinnou vojnu,
takţe se na svahu objevila vţdy partička
kluků o pár let starších, neţ jsem já, která
dělala vlastně vše, co bylo potřeba, a ještě
k tomu, nám výborně vařila.
Ale zpět k městu. Je zasazené v
krásném údolí řeky Inn (Innsbruck - most
přes řeku Inn), nad ním se tyčí na jedné
straně Nordkette (Severní řetěz, Severní
zeď) a na druhé straně nejprve Bergisel
(známý skokanský můstek, z jehoţ startu
vidí závodníci pěkný hřbitůvek, no, on je
to vlastně pořádnej hřbitov…) a za ním jiţ
Mojí prací bylo "rutschen". Vlastně
jsem trávil všechen svůj čas na lyţích, a
upravoval trať. Závodník vystartoval, a my
měli minutu, abychom ve dvojici projeli
pluhem nebo bokem několik branek, asi
tak 300 metrů, kde si nás pak "gelbmann"
odchytil a my počkali, neţ projede další
závodník. A tak to bylo takřka celou dobu.
Bylo to super, lyţovat jen tak, zadarmo, a
ještě za to být pochválen. Horší to ale bylo
ve chvíli, kdy na svahu bylo -23°C, a my
hodinu a půl čekali na start závodu. Zimu
mám sice rád, ale musím se vám přiznat,
ţe tehdy jsem bolestí od zmrzlých nohou a
prstů skoro brečel.
18
Jídlo jsme bohuţel měli jen během
práce, za to toho bylo moc. Hromady Corny tyčinek, ovoce, čaje, kafe a pití a k obědu vţdy něco teplého. Horší, ale zato na
zkušenosti hodnotnější, bylo stravování
mimo pracovní dobu. Po pár dnech a
pár prolezlých obchodech jsem jiţ
věděl, co si kde koupím a co si nekoupím vůbec, co se vyplatí a co ne.
Nejlíp, a nejčastěji, mi vycházela
bramborová kaše z pytlíku s cibulí a
klobásou, 2 porce, 27 Kč. Ale jinak
jsem si taky dělal palačinky, steak,
těstoviny, zašel jsem si na kebab a
nebo do McDonaldu, do kterého nás
teamleadři obdarovávali vouchery.
Ke konci výletu uţ jsem se
těšil domů. Přeci jen, 3 týdny od rodiny jen
v malé společnosti… Bylo to zkrátka náročné. Ale váţně to stálo za to. Na rozloučenou jsem ještě zamířil na Stuaier Gletscher, nejbliţší ledovec. Jeho údolí bylo
úchvatné a on sám mě sice přivítal mlhou a
mrazem, ale také mě obdaroval tou nejlepší
jízdou - prašan po pás, 3000m. n. m., 20°C…
Cesta domů stála taky za to. Vlak
tam mě vyšel na 750 pro jednoho, leč u
ÖBB by vyšel 90€ - značný rozdíl. Další
levný vlak jel aţ ve čtvrtek stejně jako autobus a já chtěl být doma uţ ve středu. Nakonec mě zachránila spolujízda, jedna z
"forem" autostopu. Jistý Roman z Čech jel
čirou náhodou na sluţební cestu do Hall in
Tyrol (asi 10km od Innsbrucku) a druhý
den zpět a já narazil na jeho zprávu na netu. Takţe jsem za krásných 550 Kč byl za
5 hodin doma.
27,- Kč
Nevím, co bych ještě mohl napsat,
kdybyste někdo chtěl vědět víc, určitě se
přijďte zeptat :o)
A nyní jen něco na závěr. Všechny
akce tohohle typu jsou nejen skvělým záţitkem a prázdninami, ale především neuvěřitelnou bankou zkušeností, jazykových
bonusů (vţdyť jsem po příjezdu dokonce
rozuměl paní profesorce Macháčkové! :)),
zábavou, zdrojem originálního a výborného oblečení a bůh ví, čeho ještě…Takţe
určitě hledejte, sledujte a jezděte! Protoţe
„TEIL SEIN IST ALLES!“
Učitel se ptá ţáka: „Kde leţí Afrika?”
„Na mapě.“
19
Během hodiny zeměpisu: „Hlavní město Turecka?“
„Islámbull.“
Míra Němec
NEJOŠKLIVĚJŠÍ ZVÍŘATA na světě
Příroda je dokonalá, tvrdili přírodovědci v 19. století. Kdyby viděli některé z tvorů objevených ve 20. století, určitě by svou hypotézu rychle změnili. Představíme vám 3 zaručeně nejohavnější tvory, kteří se pohybují po naší planetě.
1. místo: MOŘSKÉ PRASÁTKO
Něţný název a odporný zjev – tak se
dá nejlépe popsat teprve nedávno
objevený druh sumýše (neboli mořské okurky). Tento nechutný tvor sice
ţije v moři, ale nemá ţábry; dýchá
jakýmisi vodními plícemi. Stejně
jako ostatní příslušníci jeho třídy má
navíc velice hnusný způsob obrany:
je-li ohroţen, vyvrhne na útočníka
část svých vnitřních orgánů, které ho
oblepí a často i zabijí. Sumýši pak
brzo dorostou nové.
2. místo: PAROPUCHA KRTKOVITÁ
Co je tohle zač? Australská ropucha připomínající ţelvu bez
krunýře vlastní vše, co má odporné zvíře mít. Pyšní se slizkou
kůţí, odporným šklebem, krátkými končetinami a mimořádně
tlustým tělem. Ani její návyky
nejsou ničím, co by nám mohlo
připadat přitaţlivé. Ţije podzemí,
je poloslepá a ţiví se výhradně
termity.
3. místo: BLOBFISH
Slizká ryba s lidským obličejem se správně jmenuje Psychrolutes marcidus, ale
nikdo jí neřekne jinak neţ Blobfish –
sliznatá ryba. Ţije v hlubokých vodách u
pobřeţí Austrálie a skládá se převáţně z
rosolovité hmoty. To jí umoţňuje přeţít i v
těch největších hloubkách. Protoţe nemá
téměř ţádné svaly, musí se smířit s jakýmkoliv ţrádlem, které kolem ní plave.
21
Tereza Poděbradská
PŘÍRODNÍ REZERVACE Meandry Smědé
Přírodní rezervace Meandy Smědé se
rozkládá podél stejnojmenné řeky. Meandr je
zákrut řeky, který je způsoben bočním vymíláním. Smědá pramení v Jizerských horách.
Na různých okrajových místech Jizerských
hor poblíţ Jizerky pramení tři různé říčky.
Bílá, Hnědá a Černá Smědá se u smědavské
chaty vlijí do jedné řeky a nadále nesou pouze
název Smědá. Říčka protéká Bílým potokem,
Hejnicemi, Raspenavou, Frýdlantem, Vískou,
Předláncemi, Vsí, dále její tok tvoří přirozenou hranici s Polskem a pokračuje do Polské
republiky. Do rezervace patří také rybník Dubák a jeho mokřady. Okolo něj rostou chráněné
rostliny, např. ďáblík bahenní, a z ţivočichů je asi nejznámější vzácný mlok skvrnitý.
Podél řeky a v nejbliţších lesích je
mnoho chráněných a vzácných rostlin i
ţivočichů. Vyjmenujme ty nejznámější,
jako je lilie zlatohlavá, plicník lékařský i
plicník tmavý. Vynechat nelze ani jaterník
nebo ostřici šáchorovitou. Dále stojí za
povšimnutí ţivočichové, jako je vydra říční, bekasina otavní, jeřáb popelavý, ledňáček říční, blatnice skvrnitá, mihule potoční
a další.
V tomto čísle se budeme zabývat
krásným a pozoruhodným chráněncem této
rezervace, ledňáčkem říčním. Dorůstá 16–
17 cm, v rozpětí křídel měří 24–26 cm a
dosahuje hmotnosti mezi 40–45 g. Má zavalité tělo, krátký ocas a končetiny a široká
křídla. Tento modrozelený pták s oranţovým bříškem má zašpičatělý fialovošedý
lesklý zobák. Pro své pestré zbarvení se
mu přezdívá létající drahokam. Jeho způsob lovu je velmi zajímavý. Sedne si na
větev nad vodou, a kdyţ uvidí plovoucí
potravu, střemhlav vletí do vody a chytne
ji do zobáku. Odletí na nejbliţší větev, kde
svou kořist spolkne. Jako potrava mu slouţí nejčastěji vranky, pstruzi, štiky, ale i
různý drobný hmyz a obojţivelníci.
Známý je ale také způsob námluv,
kdy se pár uhnízdí do hnízda vyhloubeného samičkou ve strmém břehu. Jejich
zásnuby mají několik částí. Nejprve se
sameček a samička strmě proletí těsně nad
vodu a rychle zase vzlétnou vzhůru ke
stromům. Pak přijde „zásnubní hostina“.
Samec přináší samici potravu, uklání se a
předává ji přímo samičce do zobáku.
21
Hnízdění trvá asi od května do září
a ročně stihnou ledňáčci obvykle 1 aţ 2
snůšky. Samička klade 5-7 bílých vajec
velkých asi jako desetikoruna a těţkých
jako kostka cukru. Na jejich sezení, které
trvá asi 19-21 dní se podílí samička i sameček.
Červená kniha jej má zaznamenaného jako málo dotčený druh. V krajině
české přírody není příliš častý, a tak je zařazen mezi přísně chráněné ţivočichy ČR.
Ve světové populaci se jeho počty pohybují okolo 600 000 párů.
A jako malou zajímavost na konec
uveďme, ţe jedna rodina ledňáčků se šesti
či sedmi mláďaty denně seţere dohromady
zhruba sto menších rybek.
V příštím čísle se dozvíte něco nového o
ďáblíku bahenním.
Klára Šedivá
FOTOGRAFIE – ZIMA
© Vašek Pokorný
2219
Poezie
Čtvero roční období
Kaţdá láska chodí jinak.
Druhá pak jako léto.
Přijde rychle,
pohltí celou duši
a před jejím ţárem
není úniku.
Čtvrtá jako zima.
Ze studených pohledů,
chladných pozdravů,
tiché nenávisti.
Kaţdá láska chodí jinak.
Ondřej Kuthan
Zrak
no
čirá kapalina
alespoň ţe v tý
zelený
lahvi to vypadá
pěkně
Sluch
pryč od toho
Jedna jako jaro.
Dlouho se na ni čeká,
ale pak je plna
rozkvetlých květů.
Třetí zas jak podzim.
Jakoby vytvořená
z ticha,
smutku,
úzkosti.
V ní se pak najde
nejvíc krásných barev.
OLEUM EUCALIPTI
všemi smysly
Čich
tak jestli jsem měl
rýmu
tak uţ ji
nemám
Valentýn
Chuť
zkusit či nezkusit
pflocfipfdyckyfvolim
tu pfpatnoumofnoft
Zlé bylo počasí
Napadl sníh
Vítr fučel
Hmat
voda
Po hedvábné stezce
mezi tvými prsy
procházel jen Mráz
6. smysl
a to je kterej
Záda mu byla malá
Výsledek
FA KULICH
Kdyţ jsem ho navečer potkal
usmál se pod vousy
a pokýval hlavou
Jakub Štrom
Celou noc jsme pak rozprávěli
O tobě a
o jiných nedosaţitelných chimérách
Nad ránem jsme se rozloučili
Slíbil
ţe tě bude pozdravovat
Jakub Liška