mastr_05_12Ka.qxd - Zprávy památkové péče

Transkript

mastr_05_12Ka.qxd - Zprávy památkové péče
Umûní ve vefiejném prostoru – srovnání areálu dostavby
Národního divadla a areálu leti‰tû v Ruzyni
Katefiina HUBRTOVÁ
Architektufie v období 60.–80. let 20. století se teprve v poslední dobû dostává vût‰í a zaslouÏené pozornosti.
I z pohledu památkové péãe se zaãalo na tyto stavby pohlíÏet pozitivnû, jako na pozapomenuté dûdictví z doby, která se koneãnû stala historií. Dûdictví, se kter˘m je tfieba poãítat, ale které je pfiedev‰ím zapotfiebí chránit, protoÏe je více neÏ star‰í, historicky „provûfiené“ stavby ohroÏeno moderním v˘vojem.
A N O TA C E :
1
Pohled se mûní pomalu i u odborné vefiejnosti,
Filsak, Jan Boãan, Jan ·rámek, Alena ·rámková,
Obr. 1. Franti‰ek Vízner, lustr nad barem kavárny,
natoÏ aby staãil k pfiesvûdãení té laické, která bo-
Vladimír Machonin, Vûra Machoninová) zaji‰Èují
3. NP, objekt Nové scény, asi 1981–1983. (Foto Hedvika
huÏel o osudu zmínûné architektury mnohdy roz-
i jejich dílÛm lep‰í pfiijetí, i kdyÏ tento pfiístup se
KfiíÏová, 2012).
hoduje. AÈ uÏ z pozice úfiedníkÛ ãi správcÛ nebo
t˘ká spí‰e odborné vefiejnosti. Realizace napfi. Vo-
majitelÛ tûchto objektÛ. Neznalost, lhostejnost,
jenského projektového ústavu (VPÚ), pro jeho oãi-
vûdomá ignorance ãi dokonce cílen˘ odpor proti
vidné sepûtí s vládnoucí stranou, zÛstávají stra-
■ Poznámky
architektufie, která vznikala za socialismu, zpÛso-
nou zájmu nebo jsou zámûrnû podceÀována.
1 Je ale tfieba dodat, Ïe dnes se nahlíÏí na architekturu
buje ãasto necitlivé nebo nevratné zmûny bûhem
Naopak architekt Karel Prager, kontroverzní jiÏ ve
totalitních a diktátorsk˘ch reÏimÛ jako na pouãné svûdec-
modernizací a adaptací. U staveb 60.–80. let
své dobû, budí rozpaky i nyní. âást lidí ho obdivu-
tví doby. Napfi. nacistická architektura v Nûmecku za‰títû-
a zejména poslední dekády „normalizaãní archi-
je jako v˘jimeãného inovátora a manaÏera sv˘ch
ná jménem Alber ta Speera ãi památníky z b˘valé Jugo-
tektury“ je nezbytné spí‰e neÏ historickou hodno-
staveb, ãást zatracuje charakteristickou „brutál-
slávie, které nechal v sedmdesát˘ch letech po své zemi
tu vnímat hodnotu architektonickou a správnû po-
nost“ a necitlivost jeho architektury vÛãi okolí.
rozmístit prezident Josip Broz Tito, pfiedstavují mimofiád-
soudit v˘znam v kontextu dobové architektur y
Odmítav˘ ãi lhostejn˘ postoj vÛãi architektufie
u nás i ve svûtû. ·edesátá léta jiÏ do znaãné míry
60.–80. let se leckdy t˘ká vnitfiní a vnûj‰í v˘zdoby
získala rehabilitaci (uvolnûná „zlatá ‰edesátá“),
a v˘tvarného fie‰ení tûchto budov. Kdyby zde byli
pozdûj‰í architektura vybudovaná po roce 1968
zastoupeni pouze v˘tvarní umûlci tvofiící v duchu
má postavení obtíÏnûj‰í, budí vût‰í odpor a nepo-
a pod diktátem strany a jejich díla pfiedstavovala
chopení. Dal‰ím aspektem je otázka autorství.
ideologickou propagandu, je tento postoj pocho-
Zvuãná jména nûkter ˘ch architektÛ (napfi. Karel
piteln˘.
nou ukázku kombinace abstraktního a realistického umûní s politick˘m podtextem.
1
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | K a t e fi i n a H U B R T O VÁ / U m û n í v e v e fi e j n é m p r o s t o r u – s r o v n á n í a r e á l u d o s t a v b y N á r o d n í h o d i v a d l a
a areálu leti‰tû v Ruzyni
381
2
Obr. 2. Jan Koãi‰, (Bez názvu), olej na plátnû, asi 1967,
jich realizace pro vefiejn˘ prostor jsou mnohdy za-
dernizace, jiÏ pod drobnohledem vefiejnosti a pa-
pohled do interiéru tuzemské restaurace s v˘tvarnû fie‰enou
pomenuty. Díla, která byla státním majetkem ãi
mátkové péãe, je teprve ãeká.
stûnou. (Foto archiv architekta Ing. arch. Vladimíra Usto-
ve vlastnictví mûsta, jsou jen díky nezájmu a ne-
hala, autorsk˘ kolektiv VPÚ).
znalosti pfiekvapivû likvidována, bez vûdomí jejich
RuzyÀské leti‰tû
(nejen!) finanãní hodnoty, která jinak b˘vá láka-
Nové leti‰tû v Ruzyni pfiedstavovalo ve své dobû
vou motivací. I zde, podobnû jako v Ïivotû, fungu-
ucelen˘ a promy‰len˘ celek, doslova gesamtkunst-
Z velké ãásti se ale jednalo o témata jiná, ãas-
je individuální pfiístup. Najde-li se ãlovûk, kter˘ si
werk, kde architekturu doplÀovalo na zakázku vyro-
to zámûrnû neutrální (pfiírodní motivy a abstrakce)
hodnotu díla (aÈ uÏ kulturní ãi finanãní) uvûdomí,
bené, architekty navrÏené zafiízení (osvûtlení, ná-
nebo spojená s funkcí stavby (rodina, dûti, kultu-
je schopen dílo ochránit. âasto se jedná o star‰í-
bytek, dlaÏby a design detailÛ – zábradlí, speciální
ra, doprava, apod.). V 60. letech do‰lo ke zvlá‰t-
ho zamûstnance, pamûtníka, kter˘ pfiesvûdãí no-
hliníkové profily závûsné sklenûné stûny aj.) a in-
ní formû vzájemné spolupráce architektÛ – autorÛ
vé vedení. Díky jednomu ãlovûku pravdûpodobnû
teriér y zdobila umûlecká díla. Tato umûlecká v˘-
staveb a v˘tvarníkÛ – autorÛ v˘zdoby. Ustálila
pfieÏila napfi. cenná v˘zdoba hotelu International,
zdoba celou stavbu doslova korunovala, nikoliv
se více ménû stálá skupina velmi kvalitních umûl-
dnes cenûné kulturní památky z období tzv. Sore-
pouze doplÀovala.
2
cÛ, ktefií se podíleli na zakázkách vefiejn˘ch bu-
3
ly.
dov ve mûstû. Vznikl tak fenomén moderního díla
Nûkteré stavby podobné ‰tûstí nemûly, moder-
v prostoru, v 60. letech naz˘vaného „realizace“.
nizace u nich probûhla pfiíli‰ r ychle nebo chybûl
■ Poznámky
Tato situace se ale mûní po roce 1970, po nástu-
onen faktor „pamûtníka“ ãi naopak konkrétní
2 V˘bûrovû za sochafie Jan Koblasa, Olbram Zoubek, Eva
pu normalizace. ¤ada tûchto umûlcÛ zaãíná mít
umûlecké ar tefakty mizely zámûrnû. Dravá mo-
Kmentová, Miloslav Chlupáã, Jifií Novák, Valerián Karou-
problémy se zakázkami ãi je jim znemoÏnûno rea-
dernizace, adaptace a dostavba stávajícího areá-
‰ek, za malífie MikulበMedek, Josef Istler, âestmír Kaf-
lizovat. U velk˘ch staveb ve vefiejném zájmu je
lu se podepsala i na velké dopravní stavbû 60. let
ka, skláfiské (Stanislav Libensk˘, Jaroslava Br ychtová,
stále tûωí prosadit politicky nepfiijatelné v˘tvarní-
– tzv. Novém leti‰ti v Ruzyni. V rámci projektu byl
René Roubíãek) a textilní v˘tvarníky (Vûra Drnková-Záfiec-
ky a preferováni jsou ti provûfiení ãi politicky ak-
prosazen dodnes nevídan˘ v˘tvarn˘ koncept, kte-
ká, Karel Lapka), pfiipomeneme-li ty nejznámûj‰í.
tivní. Umûní ale z vefiejného prostoru architektury
r ˘ zahrnoval mimo jiné velkoplo‰né nástûnné
3 Zásluha b˘valého, je‰tû pfiedlistopadového fieditele,
nemizí, naopak. Pro vefiejné stavby 70. a 80. let
realizace do hlavních prostor tehdy vznikající od-
kter ˘ nashromáÏdil i archív dobov˘ch fotografií, ukázky
je charakteristická tzv. 4 % poloÏka (respektive
bavovací budovy a technického bloku. Naopak
hotelového porcelánu a jídelních lístkÛ.
1–4%, záleÏelo na rozpoãtu stavby) rozpoãtu vy-
Nová scéna, respektive objekty dostavby Národ-
4 Detailnûji se cel˘m „procesem“ zab˘vá ãlánek HUBR-
ãlenûná pro v˘tvarnou v˘zdobu.
ního divadla, které mûly v˘tvarn˘ pfiístup dan˘
TOVÁ, Katefiina. V˘tvarná díla 60. let ve vefiejném prosto-
4
Dnes tak nastává paradoxní situace, kdy díla
z podstaty vûci (vzhledem ke své funkci nového
ru – ideové i realizované projekty na Praze 6. Zpravodaj
v˘tvarníkÛ z „generace 60. let“ jsou Ïádána a vy-
kulturního stánku Prahy), mají to ‰tûstí, Ïe dosud
STOP, ãasopis Spoleãnosti pro technologie ochrany pa-
soce cenûna na aukcích a v galeriích, zatímco je-
nepro‰ly Ïádnou vût‰í rekonstrukcí. Celková mo-
mátek, 2012, svazek 14, ã. 2, s. 30–35.
382
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | K a t e fi i n a H U B R T O VÁ / U m û n í v e v e fi e j n é m p r o s t o r u – s r o v n á n í a r e á l u d o s t a v b y N á r o d n í h o d i v a d l a
a areálu leti‰tû v Ruzyni
Obr. 3. âestmír Krátk˘, fotografická stûna, (Bez názvu),
koláÏ, 1968, doãasná instalace, pohled do interiéru tranzitní restaurace. (Foto archiv architekta Ing. arch. Vladimíra Ustohala, autorsk˘ kolektiv VPÚ).
Tzv. Nové ruzyÀské leti‰tû znamenalo de facto
dostavbu stávajícího leti‰tû ze 30. let, které jiÏ
kapacitnû nestaãilo narÛstajícímu provozu. Novû
bylo vytvofieno zázemí pro nové leti‰tû mezinárodního mûfiítka, které zahrnovalo odbavovací budovu s pfiíletovou a odletovou halou, s technick˘m
a vefiejn˘m spoleãensk˘m zázemím (ãekárny, restaurace, sluÏby, obchody, kanceláfie) a jedenáctipodlaÏní technick˘ blok s vûÏí.
Autorsk˘ kolektiv, uvádûn˘ v porevoluãní literatufie, ãasto jmenoval pouze pracovní kolektiv
z ateliéru Beta Projektového ústavu hlavního
mûsta Prahy pod vedením Karla Filsaka (dal‰ími
ãleny jeho kolektivu byli architekti Jifií Louda, Jan
3
·rámek a Karel Bubeníãek). V nejnovûj‰í literatu5
fie je kolektiv doplnûn˘ je‰tû jmény dnes neznám˘ch architektÛ – Vladimíra Ustohala, Jaroslava
tû doãasná realizace, fotografická stûna od âest-
paÏen˘, a reliéf se tak ocitl v nelogické pozici za
Mayera a Antonína VaÀka z jednoho z ateliérÛ Vo-
míra Krátkého, kter˘ mûl v objektu i dal‰í díla. V˘-
zády cestujících pfii v˘deji zavazadel. Reliéf kom-
jenského projektového ústavu (VPÚ). Instituce,
tvarná koncepce se sice nepodafiila zvrátit, ko-
ponovan˘ pro velk˘ otevfien˘ prostor jako v˘tvar-
jejíÏ ãinnost dosud ãeká na objektivní prozkou-
neãná podoba ale pfiedstavovala do znaãné míry
ná dominanta haly dnes tak zcela zaniká. Jedi-
mání a zhodnocení.
prohru politick˘ch zástupcÛ, ktefií se v fiadách in-
n˘m „v˘zdobn˘m“ prvkem, kter˘ dnes náv‰tûvník
Ve vypsané architektonické soutûÏi se oba ko-
vestora ãi Svazu ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch
vnímá, je letadlo zavû‰ené u stropu.
lektivy umístily na stejné úrovni. Ideovû a archi-
umûlcÛ v celém projektu angaÏovali. Napomohla
Jak je patrné, nûktefií umûlci mûli obtíÏnûj‰í ce-
tektonicky se jedná spí‰e o projekt Filsakovy sku-
tomu jistû i tehdej‰í uvolnûná atmosféra, kdy fiada
stu k prosazení sv˘ch realizací do vefiejn˘ch pro-
piny, kter ˘ do realizace dotáhli právû architekti
lidí na vysok˘ch postech byla naklonûna tolerant-
stor, zatímco jiní spadali do bezkonfliktní skupiny,
z VPÚ. Ti rovnûÏ fie‰ili vnitfiní zafiízení, které se na-
nûj‰ímu pfiístupu. O rok pozdûji by taková akce jen
vrhovalo podle jejich návrhÛ a byli to oni, kdo pro-
stûÏí uspûla. MoÏná proto bylo leti‰ti a jeho v˘-
6
sadili nároãnou v˘tvarnou v˘zdobu.
Pro v˘zdobu vnitfiních prostor se architektÛm
podafiilo prosadit fiadu kvalitních umûlcÛ pfied poli-
tvarnému konceptu vûnováno jen minimum po-
■ Poznámky
zornosti v tisku i v odborn˘ch ãasopisech. A stej-
5 ·EVâÍK, Oldfiich; BENE·, Ondfiej. Architektura 60. let,
n˘ pfiístup aÏ na v˘jimky pfietrvává dodnes.
9
„Zlatá ‰edesátá léta“ v ãeské architektufie 20. století.
ticky preferovan˘mi v˘tvarníky. Aãkoliv se na jejich
Velká ãást tehdej‰í v˘zdoby je dnes nenávrat-
Praha : Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1372-4 nebo
úãasti shodla i vût‰ina umûlecké poroty sloÏené
nû ztracená. Pfii rekonstrukci v 90. letech zmizely
MASÁK, Miroslav. Tak nûjak to bylo. Praha : Kant, 2006.
ze zástupcÛ investora, Svazu ãeskoslovensk˘ch
nejen velké realizace – obrazy Josefa Istlera
ISBN 80-86970-14-0.
v˘tvarn˘ch umûlcÛ a úfiedníkÛ ministerstva, nû-
v transitní ãekárnû, stûna Jana Koãi‰e v tuzem-
6 Podle konzultace s Ing. arch. Vladimírem Ustohalem by-
ktefií mûli do poslední chvíle problémy s realizací.
ské vyhlídkové restauraci, gobelíny Vûry Drnkové-
lo praÏské leti‰tû sv˘m zámûrem i následnou realizací ve
Jména jako âestmír Krátk˘, Jan Koãi‰, Josef Ist-
Záfiecké ve vládním salonku a Jana Hladíka v klu-
své dobû naprosto unikátní. Obdobné stavby byly (podob-
ler, Jaroslav âerven˘ nebo Vûra Drnková-Záfiecká
bovnû posádek, tapiserie Jaroslava âerveného na
nû jako dnes) fie‰eny víceménû utilitárním zpÛsobem jako
nebudily tak vyhrocené emoce jako malífi Mikolá‰
ãelní stûnû poradní místnosti fieditelÛ technického
technické uÏitkové stavby, dopravní prostor nádraÏí. Vzác-
Medek a sochafi Jan Koblasa. Zatímco Koblasa
provozu ve vûÏi ãi sklenûné vitráÏe Benjamina
né ale bylo zapojení v˘tvarn˘ch dûl do architektury, tím
7
byl nakonec „schválen“, Medek byl pfies ve‰keré
Hejleka a Franti‰ka Buranta v tiskovém salonku.
ménû snaha o vlastní v˘raz – design daného místa. Leti‰-
urgence a pfiímluvy na vy‰‰ích místech nepfietrÏitû
Ztracena jsou i drobná díla, grafické listy, kera-
tû v Kodani, ¤ímû, Vídni nebo Lond˘nû byly pfiíklady tra-
politick˘m vedením odmítán. Nepomohl ani argu-
mické vázy a fotografie. Obraz Signály Mikolá‰e
diãního postupu, ãásteãnou v˘jimkou bylo francouzské le-
ment, Ïe malífi mûl uÏ dfiívûj‰í realizaci na ko‰ic-
Medka se shodou okolností dostal do Národní ga-
ti‰tû PafiíÏ – Orly, v interiéru restaurace byl umístûn goblén
kém leti‰ti, protoÏe se jednalo o mal˘ privátní pro-
lerie, kde byl ale uskladnûn v rozfiezané formû
Les Trois soleil od Jeana Lurcata.
stor prodejny se suven˘r y. Medkovo dílo, 12
v depozitáfii a nikdy nesestaven a neprezentován,
7 JiÏ v roce 1963 vytvofiil rozmûrn˘ obraz pro halu âesko-
m dlouhá stûna, vytvofiená technikou oleje a ema-
údajnû kvÛli odporu b˘valého fieditele NG k Med-
slovensk˘ch aerolinií ve Var‰avû a reliéf pro leti‰tní halu
ilu a sloÏená z nûkolika navazujících panelÛ byla
kovu dílu. Na místû tak zÛstal pouze 33 m dlouh˘
v Ko‰icích.
v tranzitní vyhlídkové restauraci instalována aÏ
reliéf Jana Koblasy napevno instalovan˘ do teh-
8 Slavnostní otevfiení probûhlo dne 3. 7. 1968.
rok po slavnostním otevfiení leti‰tû, kdy jiÏ ne-
dej‰í odletové haly, na ãelní stûnu impozantního
9 V˘jimkou je zmínka v publikaci M. Masáka pfiipomínají-
budila pozornost medií. Pfii otevfiení byla na mís-
otevfieného prostoru. Dnes je tento prostor pfie-
cí neobvyklou v˘tvarnou koncepci.
8
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | K a t e fi i n a H U B R T O VÁ / U m û n í v e v e fi e j n é m p r o s t o r u – s r o v n á n í a r e á l u d o s t a v b y N á r o d n í h o d i v a d l a
a areálu leti‰tû v Ruzyni
383
Obr. 4. Leti‰tû Ruzynû, Praha, pÛvodní odbavovací hala,
v ãele reliéf Jana Koblasy, 1967. (Foto archiv architekta
Ing. arch. Vladimíra Ustohala, autorsk˘ kolektiv VPÚ).
Obr. 5. Jan Koblasa, Událost, reliéf, sádra, 1966–67,
detail, umístûno v ãele pÛvodní odbavovací haly. (Foto archiv architekta Ing. arch. Vladimíra Ustohala, autorsk˘
kolektiv VPÚ).
a pfiedsednictva Svazu v˘tvarn˘ch umûlcÛ, dále
svoje názory pfiedkládali ãlenové Svazu architektÛ
a v neposlední fiadû i samotn˘ investor – Národní
divadlo a generální projektant.
12
Jak˘ mûl na v˘-
bûru v˘tvarníkÛ podíl autorsk˘ kolektiv architektÛ,
pfiípadnû samotn˘ Karel Prager, není zcela zfiejmé.
Jisté je, Ïe ‰lo o ostfie sledovanou stavbu v centru
Prahy a nebylo moÏné zde nechat „pÛsobit“ kontroverzní nebo politicky nekorektní umûlce, jako
k tomu docházelo v uvolnûnûj‰ích 60. letech.
Objevuje se tu tak fiada osvûdãen˘ch kvalit-
4
ních, av‰ak „nekonfliktních“ umûlcÛ jak˘mi byli
textilní v˘tvarníci Vûra Drnková-Záfiecká, Karel
Lapka, Zora Smetanová, skláfi‰tí v˘tvarníci Franti‰ek Vízner, Jaroslav ·tursa ãi svûtovû proslul˘
Pavel Hlava a pfiedev‰ím Stanislav Libensk˘, i ti
ménû známí (v˘tvarnice NadûÏda Kubínská-Hanáková). UÏité umûní bylo ale obecnû posuzováno
shovívavûji neÏ sochafiská nebo malífiská díla.
Nûktefií z vybran˘ch v˘tvarníkÛ byli i vefiejnû
ãinní a zastávali v té dobû pedagogické posty na
■ Poznámky
10 Trochu nûco jiného pfiedstavovala napfi. realizace do
sakrálního prostoru, viz oltáfi v kostele v Jedovnici, kde
Medek opût spolupracoval s J. Koblasou, nebo Medkova
kfiíÏová cesta v kostele v Senetáfiovû na Moravû.
11 Novou scénou je nûkdy nesprávnû naz˘vána celá ãást
novû pfiistavûn˘ch budov obklopující vnitfiní nádvofií vedle
pÛvodní historické budovy Národního divadla. Oficiálnû
5
se ale vÏdy jednalo o tzv. dostavbu Národního divadla,
kde objekt Nové scény tvofií pouze jednu, byÈ zásadní
aniÏ by tvofiili ideologicky „správnû“. âím v˘znam-
plÀkov˘ch budov Národního divadla. Doba se ale
ãást. Cel˘ urbanisticko-architektonick˘ koncept byl vypra-
nûj‰í budova, tím pfiísnûj‰í v˘bûr autorÛ. Proto se
zmûnila, a to se odrazilo i na v˘sledné podobû
cován tak, aby fie‰il pfiilehlé území jako komplex tfií vzá-
zdá jako mal˘ zázrak, kdyÏ se podafiilo prosadit
stavby. Dostavba Národního divadla byla realizo-
jemnû propojen˘ch budov ve tvaru U obklopující nádvofií –
osobnosti typu Medka ãi Koblasy do stavby, která
vána v letech 1977–1983 (projekt se datuje jiÏ
divadelní námûstí. Do areálu byla zakomponována i za-
pfiedstavovala de facto vizitku ãeskoslovenského
rokem 1973), ãili plnû v období tzv. normalizace.
hrada pfii vor‰ilském klá‰tefie, pfiiléhající k boku stfiední
státu, prvním, co náv‰tûvníci pfiilétající do socia-
To se projevilo i na opatrnûj‰ím v˘bûru v˘tvarníkÛ
(restauraãní) budovy. Dva krajní objekty, pfii ulici Ostrovní
podílejících se na v˘zdobû interiérÛ v‰ech tfií bu-
provozní budova a pfii Národní tfiídû Nová scéna s Later-
10
listické zemû uvidí.
11
dov a exteriéru námûstí a zahrady.
V˘tvarná díla v areálu dostavby Národního diva-
nou magikou, byly postaveny na podnoÏích tak, aby pro-
Zaãlenûní v˘tvarn˘ch dûl do architektury se fie-
stor nebyl uzavfien a areál byl prÛchozí v uliãním parteru.
‰ilo aÏ pfii realizaci stavby, podobnû jako u ruzyÀ-
PasáÏí ve tfietí, restauraãní budovû se prochází do pfiileh-
Podobnû velk˘m a sledovan˘m projektem, za-
ského leti‰tû. Volba jednotliv˘ch autorÛ a schvalo-
lé vor‰ilské zahrady.
poãat˘m o dvacet let pozdûji, navíc situovan˘m
vání umûleck˘ch dûl byla ale plnû v kompetenci
12 ·NEJDAR, Josef a kol. Národní divadlo. Praha : Po-
do centra Prahy, byla v˘stavba budov nového kul-
nûkolika subjektÛ: pracovní skupiny Ministerstva
zemní stavby n. p. âeské Budûjovice, Olympia, 1987.
turního centra, sídla Nové scény a pfiilehl˘ch do-
kultury, komise âeského fondu v˘tvarn˘ch umûní
ISBN 346/23/87, 59-120-86.
dla (Nová scéna)
384
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | K a t e fi i n a H U B R T O VÁ / U m û n í v e v e fi e j n é m p r o s t o r u – s r o v n á n í a r e á l u d o s t a v b y N á r o d n í h o d i v a d l a
a areálu leti‰tû v Ruzyni
Obr. 6. Foyer ve 4. NP, vrchol schodi‰tû a sklenûného objektu procházejícího z pfiízemí, objekt Nové scény, autofii
skláfi‰tí v˘tvarníci Pavel Hlava a Jaroslav ·tursa ve spolupráci s architektem Karlem Pragerem, 1977–1983. (Foto
Katefiina Hubrtová, 2012).
vysok˘ch ‰kolách. Napfi. Stanislav Hanzík v letech 1963–1990 pÛsobil na Akademii v˘tvarn˘ch
umûní (AVU v Praze) jako profesor sochafiství,
Jan Simota, autor reliéfÛ bronzov˘ch dvefií na památníku (tehdy mauzoleu na Vítkovû), pÛsobil na
Vysoké ‰kole umûleckoprÛmyslové (V·UP v Praze, od roku 1950, kdy nastoupil jako asistent aÏ
do roku 1985, kdy konãil jako rektor). Pedagogické ãinnosti se vûnoval i Jifií Karmazín, kter˘ vedl
na praÏské Akademii (AVU) krajináfisk˘ ateliér nebo Franti‰ek Jiroudek, kter˘ v letech 1961–1970
na téÏe ‰kole pÛsobil jako rektor.
13
Ideálnû ale pfiedstavu umûlce, podílejícího se
na v˘zdobû v˘znamné vefiejné stavby, naplÀovali
6
v˘tvarníci Milo‰ Axman a Josef Malejovsk˘. Milo‰ Axman pÛsobil ve vysoko‰kolském prostfiedí
(1952–1980 na katedfie teorie architektury a v˘-
mûfi pÛl století nedílnû spojeno s jeho spolupracov-
storu kruhového schodi‰tû. Objekt v˘tvarnû ovliv-
tvarné v˘chovy FA VUT v Brnû, od roku 1973
nicí a partnerkou Jaroslavou Brychtovou. Dvojice,
Àuje prostor v‰ech podlaÏí, jimiÏ prochází, graduje
v ateliéru sochafiství na praÏské Akademii, kde
jíÏ si dodnes váÏí cel˘ odborn˘ svût, sv˘mi v˘sledky
ale v horním prostoru hlavního foyer ve 4. podla-
se stal v letech 1976–1985 i rektorem). Anga-
prokázala, Ïe pfii citlivém umûleckém zpracování
Ïí. Jedná se o nejv˘znamnûj‰í interiér divácké
souzní tavené sklo pÛsobivû s atmosférou jak his-
ãásti. V˘tvarná kompozice stropu od Karla Prage-
Ïoval se ale i politicky.
14
Josef Malejovsk˘ byl
16
nejen akademick˘ sochafi, fiezbáfi a pedagog, ale
torické, tak i souãasné architektur y.
Unikátní
ra pfiechází do svisl˘ch ploch stûn, uzavírá sou-
i politik Komunistické strany âeskoslovenska
v˘tvarné fie‰ení plá‰tû budovy Nové scény navrhl
ãasnû prostor kruhového schodi‰tû a vymezuje
a poslanec Snûmovny lidu Federálního shromáÏ-
Stanislav Libensk˘ v letech 1982–1983 ze zvu-
boãní stûnu s obrazem âeská krajina. Autorem
dûní v letech 1976–1986. Jeho angaÏovaná
kotûsn˘ch sklenûn˘ch tvárnic v originálním poje-
obrazu, kter ˘ má vnést do tohoto interiéru „im-
tvorba v duchu socialistického realismu mu zaji-
tí, které promûÀuje fasádu ve velkolepou reliéfní
pozantnost a krásu ãeské krajiny,“
stila fiadu zakázek na díla ve vefiejném prosto-
mozaiku. Vznikla fiada variant, které zkoumaly
Vltavy a Labe), je Franti‰ek Jiroudek.
18
(soutoku
15
nejlep‰í pomûr nûkolika aspektÛ – mûfiítka, ma-
Ve druhém podlaÏí je kruhové schodi‰tû roz‰í-
Do v˘tvarného fie‰ení se ale aktivnû zapojovali
teriálu a schopnosti v˘tvarného projevu ideovû
fieno o podestu s v˘stavním prostorem pro sou-
i architekti z autorsk˘ch t˘mÛ, aÈ uÏ se jednalo
zapÛsobit. Velká pozornost byla vûnována povr-
ãasnou tvorbu, kde se pÛvodnû pofiádaly tema-
o fie‰ení prostoru ãi barevnost interiérÛ a design
chovému designu sklenûného tvaru, jeho barvû
konkrétních doplÀkÛ (nábytek, osvûtlení, podhle-
a prÛsvitnosti. Aby se v˘sledná barva pfiiblíÏila
dy). Nejvût‰í dÛraz byl pfiirozenû kladen na budo-
barevnosti elektrofloatu, kter˘ tvofií fasádní plo-
■ Poznámky
vu Nové scény, kde najdeme i vût‰inu solitérních
chy navazujících objektÛ, bylo nutno pÛvodní Ïlu-
13 V letech 1982–1987 byl i místopfiedseda Svazu ães-
umûleck˘ch dûl, ale i luxusní materiály jako zele-
tozelenou barvu skloviny ozáfiit radioizotopy,
koslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ.
n˘ obklad z kubánského hadce (verde serrano)
a upravit tak na svûtle hnûdou barvu. Zámûrnû
14 Od roku 1971–1981 pÛsobil jako poslanec za KSâ ve
ve vstupní hale a kolem schodi‰tû.
mûla tato barva ladit s barevností pískovcové fa-
Snûmovnû lidu Federálního shromáÏdûní.
ru.
Speciální pfiístup se ale uplatnil i u restauraãní
sády historické budovy.
17
15 Malejovsk˘ byl nûkolikrát ocenûn státní cenou Kle-
budovy (pozoruhodné barevné fie‰ení stûn, stro-
Druhé monumentální dílo, sklenûn˘ objekt pro-
pÛ a velké mnoÏství sklenûn˘ch prvkÛ) a pfiekva-
cházející kruhov˘m schodi‰tûm z pfiízemí do 4. po-
drÏel titul Národní umûlec.
pivû i u provozní budovy.
dlaÏí, nasvûtlen˘ barevnou ‰kálou neónov˘ch tru-
16 Do architektur y vytvofiili napfi. sedmimetrová okna
bic, poznamenalo zase charakter celého interiéru,
v stfiedovûké kapli v chrámu sv. Víta v Praze (1964 aÏ
menta Gottwalda (1959, 1976, 1980). V roce 1974 ob-
tedy pfiinejmen‰ím jeho vefiejnû pfiístupné ãásti.
1968), na druhé stranû „roj meteorÛ“ z taveného kfii‰Èá-
Nejv˘znamnûj‰í úkol v projektu dostavby bylo fie-
Jeho autor y jsou skláfi‰tí v˘tvarníci Pavel Hlava
lu na betonovém nosném válci televizního vysílaãe Je‰tûd
‰ení fasády Nové scény. Umûlecká komise jím po-
a Jaroslav ·tursa, opût ve spolupráci s Karlem
v Liberci (1973 aÏ 1975).
vûfiila Karla Pragera a v té dobû jiÏ svûtovû proslu-
Pragerem. Originální svítidlo tvofií chromová kon-
17 ·NEJDAR, Josef a kol. Národní divadlo. Praha : Po-
lého skláfiského v˘tvarníka Stanislava Libenského.
strukce osázená více neÏ tisícovkou kfii‰Èálov˘ch
zemní stavby n.p. âeské Budûjovice, Olympia, 1987.
Libensk˘ se na tomto úkolu podílel samostatnû,
hranolÛ. Svûteln˘ objekt je souãástí kompozice
ISBN 346/23/87, 59-120-86.
pfiesto je ale jeho skláfiské umûní vytváfieno a té-
prostoru a je zavû‰en do celého vertikálního pro-
18 TamtéÏ.
Budova Nové scény
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | K a t e fi i n a H U B R T O VÁ / U m û n í v e v e fi e j n é m p r o s t o r u – s r o v n á n í a r e á l u d o s t a v b y N á r o d n í h o d i v a d l a
a areálu leti‰tû v Ruzyni
385
Obr. 7. Kavárna NONA, 3. NP, souãasn˘ pohled do interiéru, objekt Nové scény, interiér novû upravil architekt
Pavel Geier, v pozadí pÛvodní reliéf Jana Simoty. (Foto
Katefiina Hubrtová, 2012).
Obr. 8. Objekt Nová scéna, Praha, obvodov˘ plá‰È budovy
navrhl architekt Karel Prager a skláfisk˘ v˘tvarník Stanislav Libensk˘, mozaika ze sklenûn˘ch tvárnic, 1982 aÏ
1983, pohled z divadelního námûstí. (Foto Katefiina Hubrtová, 2012).
dfievûnou stûnu z panelov˘ch d˘hov˘ch dílÛ rÛzn˘ch ‰ífiek, kdy byl kaÏd˘ díl individuálnû mofien
podle jeho návrhu. Barevn˘ hexachord stûny byl
navrÏen v kontrastu k modré barevnosti stropu
a podlahy. Oba prostory, aã fie‰ené podobnû, byly
opticky odli‰eny pomocí barevnosti. Zmínûná
modrá rozjasÀovala prostor jídelny (v dobû fotodokumentace budovy na jafie 2012 byla v neutrální
hnûdé, která citelnû naru‰ila pÛvodní charakter
prostoru), zatímco komorní prostor klubu byl la-
7
dûn do hnûd˘ch odstínÛ. Odli‰nou funkci podtrhoval i vybran˘ mobiliáfi, „obûdové“ dlouhé stoly
a Ïidle v jídelnû, koÏené pÛlkruhové sedaãky
a malé stolky v klubu. Nyní, po ukonãení nûkolikaletého soudního sporu mezi Národním divadlem a soukromou spoleãností, která vlastnila
a vyuÏívala spodní podlaÏí, patfií jiÏ celá budova
do vlastnictví této soukromé spoleãnosti, která ji
vyuÏívá k administrativním úãelÛm.
Vefiejná ãást objektu ve spodních patrech, kde
byla umístûna restaurace, kavárna a spoleãenské salonky, byla vyzdobena mnoÏstvím sklenûn˘ch prvkÛ Pavla Hlavy a Jaroslava ·tursy, které
odhmotÀovaly prostorov˘ dojem kazetov˘ch stropÛ. Sklenûné v˘plnû v kazetovém stropu v saloncích byly dílem minimalistického skláfie Franti‰ka
8
Víznera. Stropy se barevnû doplÀovaly rovnûÏ se
stûnami a podlahou z tryskané liberecké Ïuly. Tyto prostor y byly bohuÏel nedostupné jiÏ v dobû
tické v˘stavy váÏící se k repertoáru Národního di-
Restauraãní budova
pofiizování fotodokumentace na jafie 2012. S vel-
vadla. Foyer 3. podlaÏí je doplnûno dal‰ími umû-
Restauraãní budova nabízela ‰irokou ‰kálu
kou pravdûpodobností jsou ale „zmodernizova-
leck˘mi díly. Na stûnách oddûlující ‰atny jsou
prostorÛ zasvûcen˘ch stravování a obãerstvení.
né“ bez ohledu na pÛvodní charakter a zafiízení
umístûny dva reliéfy od Jana Simoty, které propa-
Byla zde navrÏena restaurace a kavárna (v pfiíze-
vãetnû zmûny funkce. Nov˘ design vstupní recep-
gují politické poslání doby. Ideovû byly formulová-
mí a 1. patfie), salonky (ve 2. patfie) a jídelna, bar
ce v pfiízemí tomu bohuÏel nasvûdãuje.
ny podle libreta na téma Humánní poslání umûní
a klub (ve 3. patfie). Do srpna 2012 bylo ve vlast-
v socialistické spoleãnosti (v˘jevy s tématy Umûní
nictví Národního divadla jiÏ pouze 3. patro, které
boje a Umûní radosti).
bylo nevefiejné, od poãátku vyhrazené pro za-
■ Poznámky
Karel Prager je nejen autorem interiérÛ, ale
mûstnance divadla. Byla zde situována závodní jí-
19 Emblém a fie‰ení prÛãelí vstupu do Nové scény K. Pra-
podle jeho návrhÛ se realizovala i napfi. koÏená
delna a klub Národního divadla. Nepfiehlédnutel-
ger vytvofiil ve spolupráci se Z. Koláfisk˘m a O. Paterou.
sedadla hledi‰tû hlavního sálu (interiér divadelní-
n˘m prvkem, kter ˘ oddûloval oba prostor y, je
Samotn˘ Emblém s písmeny ND zpracoval závod Antikoro
ho sálu je spoleãn˘m dílem s Martinem Sladk˘m)
zalomená dûlící stûna. Ze strany klubu byla pota-
– POLDI Kladno, in: ·NEJDAR, J, Národní divadlo, cit.
nebo charakteristick˘ emblém nad hlavním vstu-
Ïena textilní tkanou tapetou podle návrhu v˘tvar-
v pozn. 12. Emblém ale zmûnil s pfiemûnou instituce na
nice Zor y Smetanové (modré a hnûdé lazurové
Laternu magiku v roce 1992 svou podobu a dnes je zde
pfiechody), ze strany jídelny navrhl Karel Prager
namísto stfiedního loga s písmeny stylizované „oko“.
pem ve tvaru stylizovaného lipového listu.
386
19
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | K a t e fi i n a H U B R T O VÁ / U m û n í v e v e fi e j n é m p r o s t o r u – s r o v n á n í a r e á l u d o s t a v b y N á r o d n í h o d i v a d l a
a areálu leti‰tû v Ruzyni
Obr. 9. Karel Lapka, textilní stûna, komunikaãní chodba
4. NP, objekt Provozní budovy, asi 1981–1983. (Foto Katefiina Hubrtová, 2012).
Obr. 10. Nová scéna, Praha, interiér divadelního klubu,
v pozadí textilní stûna v˘tvarnice Zory Smetanové, 4. NP,
objekt Restauraãní budovy. Stav na jafie 2012. (Foto Katefiina Hubrtová, 2012).
Provozní budova
Provozní budova je sv˘m v˘tvarn˘m konceptem
stfiídmûj‰í, pfiesto zde ale najdeme pfiekvapivá fie‰ení. Autory interiérÛ byli architekti Pavel Kupka
a Jana Hrdliãková. Na stûnách komunikaãních chodeb i kanceláfií se uplatnil materiál, kter ˘ v druh˘ch objektech zcela chybí, a to textil. MoÏná souvisí s komornûj‰ím (nevefiejn˘m) charakterem
interiérÛ, které pfiekvapivû vhodnû „zkomorÀuje“.
Na chodbách ve 4. podlaÏí, na vnûj‰í stûny jádra,
v nichÏ je umístûna univerzální zku‰ebna, byla
9
pouÏita textilní tapeta podle návrhu v˘tvarníka Karla Lapky. Je ladûna do bílo-okrovo-hnûd˘ch odstínÛ, v rÛznû ‰irok˘ch vertikálnû postaven˘ch pruzích. Uvnitfi zku‰ebny je barevná opona rovnûÏ
podle Lapkova návrhu. âelní stûna zku‰ebny byla
potaÏena strukturovanou textilní tapetou ve smetanovû bílé barvû. Koberec typu jekor byl aplikován
na stûnách v interiéru jednotliv˘ch kanceláfií (dnes
se zachoval jen v˘jimeãnû). Jako solitérní textilní
realizace byla vytvofiena krajka s názvem Óda na
Shakespeara od v˘tvarnice NadûÏdy Kubínské-Hanákové.
20
Kanceláfi fieditele Národního divadla
v provozní budovû pÛvodnû zdobila tapiserie s názvem Opera od v˘tvarnice Vûry Drnkové-Záfiecké.
Prostor dne‰ní vrátnice v pfiízemí rozjasÀuje
velkoformátov˘ obraz Svût divadla od Jifiího Karmazína. PÛvodnû byl obraz umístûn v sousedním,
dnes nepfiístupném prostoru nûkdej‰í hovorny,
kde se díky formátu a v˘razné barevnosti uplatÀoval i z exteriéru námûstí. Z bezpeãnostních dÛvodÛ je do prostoru vrátnice pfiemístûná i bronzová
10
socha PíseÀ rodné zemû od Milo‰e Axmana, která byla zase pÛvodnû vytvofiená pro pasáÏ – spojovací krãek mezi vstupní halou Nové scény a res-
Zahrada
kovce, kter ˘ je v asymetrické poloze uloÏen na
tauraãní budovou. Socha pfiedstavuje schoulenou
Dodnes je zde patrná snaha o v˘tvarn˘ pfiístup
podstavci. Kompozice zahrady byla fie‰ena i na
postavu Ïeny komponovanou do úrovnû oãí chod-
k celému fie‰enému území. Jak vnûj‰í prostor,
pohledy shora, pfiedev‰ím z pÛvodních salonkÛ
cÛ. Spojovací krãek bohuÏel v dne‰ní dobû ztratil
nádvofií – námûstí, tak zahrada byla citlivû archi-
a divadelního klubu.
svÛj v˘znam. PÛvodnû to byl dÛleÏit˘ komunikaãní
tektonicky upravena (rozvrh ploch a struktury ze-
kanál, prostor, kam ústila okénka pokladen a pro-
lenû a v˘tvarné detaily zahradní a doprovodné ar-
deje vstupenek, dále pfiedstavoval kr yt˘ pfiíchod
chitektur y) a doplnûna solitérními v˘tvarn˘mi
■ Poznámky
k restauraci i pfiístup do zahrady. ProtoÏe ale vût-
díly. V˘sledné architektonické ztvárnûní zahrady
20 Krajka byla umístûna pod sklem na stûnû v prostoru
‰ina restauraãní budovy, s v˘jimkou 4. NP, není ve
je dílem architektÛ Pavla Kupky a Otakara Kuãi.
nûkdej‰ího respiria ve 3. NP, které bylo pozdûji pfiepfiíãko-
vlastnictví ND, pfiedstavuje dnes pouze jak˘si
Spolupracovali rovnûÏ na umístûní, soklu a mûfiít-
váno. Dnes je tento krajkov˘ obraz souãástí jedné z kan-
spoleãn˘ prÛchod pro zamûstnance soukromé fir-
ku sochafiského díla Rozhovor od Stanislava Han-
celáfií.
my a v létû pro náv‰tûvníky smûfiující do zahrady.
zíka. Hmota sochy byla vytesána do bloku pís-
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | K a t e fi i n a H U B R T O VÁ / U m û n í v e v e fi e j n é m p r o s t o r u – s r o v n á n í a r e á l u d o s t a v b y N á r o d n í h o d i v a d l a
a areálu leti‰tû v Ruzyni
387
12
Obr. 11. Stanislav Hanzík, Rozhovor, pískovcová socha,
1983, zahrada pfii vor‰ilském klá‰tefie, pohled ke krãku
mezi Restauraãní budovou a Novou scénou. (Foto Katefiina Hubrtová, 2012).
Obr. 12. ·tefan Malatinec, dekorativní zahradní mfiíÏ
mezi vor‰ilskou zahradou a divadelním námûstím, detail
v˘zdobného kulového prvku, asi 1982. (Foto Katefiina
Hubrtová, 2012).
zhodnocení. Pfiitom tematika obrazÛ a dal‰ích dûl
nepropagovala ideje komunismu, ale naopak
souvisela vût‰inou s letovou tematikou, letectvím nebo cestováním obecnû. Zfietelnû je to
znát i z názvÛ v˘tvarn˘ch realizací, za v‰echny
11
Signály (obraz Mikulá‰e Medka) nebo Událost
(reliéf Jana Koblasy).
Oba areály byly ve své dobû velk˘mi autorsk˘-
Nádvofií
térní umûlecká díla prostor pouze doplÀují. Obû
mi poãiny, jejich mûfiítko i finanãní moÏnosti by
Nádvofií neboli vnitfiní divadelní námûstí, které
stavby ale mají spoleãné atypické autorské fie‰e-
byly dnes jen stûÏí pfiedstavitelné. Dne‰ní velké
obklopují objekty dostavby Národního divadla, by-
ní doplÀkÛ interiéru a mobiliáfie, od dlaÏby k ná-
stavby zohledÀují pfiedev‰ím aspekt architekto-
lo fie‰eno tak, aby nezastínilo sousední historic-
bytku a osvûtlení.
nicko-urbanistick˘. Zapojení v˘tvarn˘ch dûl je spí-
kou budovu, ale naopak podtrhlo pohledy na její
Na ruzyÀském leti‰ti ‰lo o neobvykl˘ tah, pro-
‰e v˘jimeãná záleÏitost, aÈ uÏ se jedná o admi-
fasádu z rÛzn˘ch úrovní. V dominantní pozici byla
toÏe v˘sledkem bylo osvûÏující zapojení umûní do
nistrativní budovy, ‰koly, dopravní stavby nebo
umístûna socha Znovuzrození od Josefa Malejov-
sluÏeb dopravní stavby a v˘tvarná stránka zde
knihovny.
ského (umístûná na soklu podle návrhu Vratislava
nebyla pfiedem vyÏadována ani oãekávána. U do-
nefiguruje ona povûstná „povinná“ poloÏka na v˘-
RÛÏiãky). Do exteriéru námûstí je vkomponována
stavby Národního divadla se ale jednalo v jistém
zdobu. Ne v‰echny realizace z 60.–80. let vyka-
i vertikálnû fie‰ená mfiíÏ sochafie ·tefana Malatin-
smyslu o programov˘ a pfiedem oãekávan˘ krok.
zují stejné vysoké kvalitativní i autorské znaky.
ce pohledovû uzavírající vor‰ilskou zahradu a na-
Jako nejvût‰í tehdy novû budovan˘ kulturní stá-
O to více je potfieba prezentovat pfiíklady kvalit-
vazující na tektoniku prostoru námûstí.
nek, byl tento projekt ostfie sledován a do znaãné
ních a v˘jimeãn˘ch umûleck˘ch dûl, aby laická
míry oãekáván. MoÏná díky této pozornosti, moÏ-
i odborná vefiejnost získala srovnání a mohla roz-
ná i kvÛli krátkému ãasnému termínu pro dokon-
li‰ovat. Statut kulturní památky by mohl zohled-
Oba areály, jeden z uvolnûné dekády 60. let
ãení, bylo nutno fie‰it v˘bûr autorÛ co moÏná bez-
nûní tûchto kvalit zajistit.
(1963–1968), druh˘ spadající plnû do období
konfliktnû. Proto asi nalezlo uplatnûní tolik
normalizace (1977–1983), mají jen málo spoleã-
vefiejnû i politicky ãinn˘ch umûlcÛ.
Závûr
21
Pravda ale je, Ïe v rozpoãtu uÏ nikde
V˘stup ãerpá z poznatkÛ v rámci dokumentace
ného. Oba v‰ak poãítaly s nároãn˘m v˘tvarn˘m
Rozdíl obou areálÛ je i v odborném zájmu.
v˘zkumného úkolu ã. 02H3002003 „PrÛzkum
programem. Rozdíl byl ale v celkové koncepci
O dostavbû Národního divadla a Nové scénû vy-
a prezentace architektury 19. a 20. století“, kte-
a vyznûní: u leti‰tû ‰lo o architekturu obohacenou
cházejí odborné i populární publikace a je pfied-
r˘ zpracovává NPÚ – ÚOP v Praze.
o umûní, kde v˘razná velkoformátová v˘tvarná dí-
mûtem dal‰ího bádání. V souãasnosti probíhá
la mnohdy dominovala celému prostoru. U do-
i dokumentace v rámci Vûdy a v˘zkumu, architek-
stavby Národního divadla se jedná spí‰e o celko-
tura 60.–80. let 20. století. RuzyÀské leti‰tû bylo
■ Poznámky
vé v˘tvarné fie‰ení architektonického prostoru
oproti tomu zámûrnû bojkotováno (tûsnû po do-
21 Napfi. autofii nedávno postavené Národní technické
(plastické stropy, barevnost stûn a podlah, dÛraz
konãení vy‰el jedin˘ odborn˘ ãlánek popisující v˘-
knihovny (studio Projektil), Praha 2009, oslovili ke spolu-
na materiály – kámen, sklo, textil), samotná soli-
zdobu) a dodnes chybí této stavbû objektivní
práci rumunského v˘tvarníka Dana Perjovschiho.
388
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | K a t e fi i n a H U B R T O VÁ / U m û n í v e v e fi e j n é m p r o s t o r u – s r o v n á n í a r e á l u d o s t a v b y N á r o d n í h o d i v a d l a
a areálu leti‰tû v Ruzyni

Podobné dokumenty

in-2011-13-14_1 - Informační servis OA

in-2011-13-14_1 - Informační servis OA Kotěrovu Právnickou fakultu a Filsakův hotel Interkontinental, kdy na rohu Pažířské realizace 1974, byl navržen objekt mezinárodního svazu studentstva (1974). Zde je opět dle arch.Hubičky možné cit...

Více

Adresáfi ÚOZI – úfiednû oprávnûn˘ch zemûmûfiick

Adresáfi ÚOZI – úfiednû oprávnûn˘ch zemûmûfiick je seznam (veden˘ âÚZK a Ministerstvem obrany) VE¤EJNù P¤ÍSTUPN¯. Na základû vefiejného pfiístupu získaly seznam ÚOZI také organizace KGK a âSGK, které iniciovaly a zaplatily rozesílání anketních lís...

Více

PARAVÁNY

PARAVÁNY 2/2005 CZ

Více

malá ukázka

malá ukázka aÏd˘ o té hfie chce sly‰et. Je to pokraãování k jasnû nejlep‰ímu titulu pro PS2 a pfiesto o ní vlastnû nikdo nic neví - aÏ na to, Ïe její dûj bude zasazen do fiktivního Miami 80. let. PSM2 v‰ak byl n...

Více

7/2011

7/2011 Bíl˘ kos je pták, kterého pozorní obyvatelé Klecan obãas zahlédnou. Pod jeho patronací se uskuteãnila jiÏ Druhá nízkoprahová akademie Pravého Hradce. Trochu to vypadalo, Ïe leto‰ní zimu musel stráv...

Více

Vernisáž 2. listopadu 2015 v 17 hodin v rámci akce Týden vědy a

Vernisáž 2. listopadu 2015 v 17 hodin v rámci akce Týden vědy a letech pedagogického působení – od pozice suplenta na reálce v Hradci Králové až po pozici profesora na reálce v Praze-Holešovicích, léta 1899–1908

Více