Babylonská tajemství: Skrytý bůh Print

Babylonská tajemství: Skrytý bůh Print

Babylonská tajemství: Skrytý bůh
Podplukovník John Patterson měl dost práce. Závod o dokončení železnice Uganda-Mombasa byl v plném proudu.
Johnovým úkolem bylo postavit most přes řeku Tsavo. John byl milovníkem velkých lovů. Doufal, že si odnese nějaké
trofeje z místa, kde byl nyní pracovně umístěn. Když si onoho příjemného březnového dne roku 1898 prohlížel svůj nový
dům, neměl ani tušení o hrozivé přítomnosti něčeho zlého, skrývajícího se v temnotě.
Pár dnů po jeho příjezdu zmizeli dva z jeho nejlepších dělníků. Byli však jen prvními z mnoha. O tři týdny později ho vzbudili
se zprávou, že jeden z jeho indických důstojníků, Ungan Singh, byl zavražděn. Někdo během noci zahlédl lva, jak vstupuje
do vchodu Singhova stanu. Uchopil Singha za krk, vytáhl ho ven a sežral ho. John se rychle rozhodl pronásledovat a ulovit
tuto šelmu, protože jakmile lvu jednou zachutná lidská krev, nikdy se jí nenasytí. Ale vše, o co se pokusil, selhalo. Více a
více mužů bylo za řevu vytaženo ze svých stanů uprostřed noci, aby se stali večeří pro lva.
K hrůze všech se však brzy ukázalo, že lev nebyl jen jeden, ale dva, kteří spolupracovali! Po devět měsíců byli tito lvi
neustálou hrozbou pro všechny, kteří pracovali na železnici. S postupem času se lvi ještě více osmělili.1 Indové se začali
obávat, že to vůbec nebyla zvířata, ale démoni. Jejich záhadná schopnost vyhnout se léčkám a pastem, tiše překonávat
silné bariéry, přehlížet živá zvířata a odmítat otrávené nástrahy, jen podporovala tuto představu.2
Zpočátku nebyli lvi vždy úspěšní ve své snaze odnést si svou oběť, ale s postupem času se nezastavili před
ničím a nebáli se jakéhokoliv nebezpečí, jen aby získali svou oblíbenou potravu. Jejich metody se staly tak
záhadné, jejich honba za lidmi tak dobře načasovaná a jistá svým úspěchem, že si dělníci pevně mysleli, že to
vůbec nebyla skutečná zvířata, ale ďáblové v podobě lvů . . . Zdálo se, jako by měli výjimečnou a záhadnou
schopnost zjistit dopředu naše plány. Bez ohledu na to, jak dobrou a žádoucí věc jsme pro ně přichystali, vyhnuli
se tomuto místu a našli si svou oběť pro danou noc v některém z jiných táborů. . . Nic je neznervóznilo, ani
nevystrašilo, a co se týče lidi, naprosto jimi opovrhovali, měli je jen za pokrm. Jakmile si vybrali oběť, nedovolili,
aby jim něco zabránilo v tom, získat ji, ať už byl člověk chráněn tlustým plotem, byl uvnitř zavřeného stanu nebo
seděl okolo hořícího ohně. Výstřely, křik a hořící dřeva pro ně byly k smíchu.3
Lvi se stali tak odvážní, že už neodnášeli své oběti pryč, ale pojídali je na doslech od dalších lidí. Tato vláda teroru
nakonec vyvrcholila v prosinci, kdy byla práce na železnici na tři týdny zastavena.
Jeden zkušený lovec, který byl najat, aby zabil tyto lvy, byl sám usmrcen
zvířaty, která ztratila veškerý strach z lidí. Nakonec se Johnu
Pattersonovi podařilo zabít prvního zabijáka lidí, i když málem přišel o
vlastní život. "Byla to vskutku velká trofej. Jeho délka od špičky čumáku
až po konec ocasu dělala devět stop a osm palců, byl vysoký 3 stopy a
devět palců a osm mužů bylo zapotřebí, aby ho odnesli do tábora."4 O
pár týdnů později byl zabit i druhý lev. "Měřil devět stop a šest palců od
čumáku ke konci ocasu, výšku měl tři stopy a jedenáct a půl palce." Tím
Jeden ze lvích lidožroutů v Tsavo.
skončila noční můra násilí, která stála život 35 lidí.6
Existuje něco neodmyslitelně hrůzného o zlověstné přítomnosti něčeho silného, inteligentního a zlého, co jen vykukuje na
pokraji tvého vidění. Nemůžeš se na to dobře podívat, ale víš, že to tam je: Letmý záblesk, pouhý dojem, smysl, že jsi v
nebezpečí. Taková byla zkušenost dělníků železnice, kteří se setkali s těmito lidožrouty v Tsavo. Člověk si dokáže jen
představit intenzitu emocí a stresu, když ví, že takové zlo slídí někde poblíž, je inteligentní a trpělivě čeká na příležitost
opět zabíjet.
Přidejme však kvůli ilustraci něco k těmto faktům. Dejme tomu, že podplukovník Patterson, v zoufalé snaze najít tyto
zvířecí lidožrouty a ochránit své lidi, kontaktoval místního domorodce, který je znám pro své trénované lvy: lvi, kteří byli
vytrénováni tak, aby vyhledali a zabili jiné lvy. Dejme tomu, že Patterson najal tohoto domorodce, aby přivedl své krotké,
dobře trénované lvy do tábora. Po počátečním překvapení a neklidu si pracovníci zvykli na tyto mírné a přátelské lvy.
Spřátelili se se svými lvími ochránci: hladili je, nosili jim jídlo v době krmení a přijali je jako důležitou součást táborového
života. Tito mírní lvi nemají takový úspěch ve vystopování divokých lvů lidožroutů, jak se očekávalo, ale zdá se, že
odstrašují divoké lvy.
Nicméně po několika týdnech klidu lví lidožrouti opět zaútočili, a pak znovu a znovu, vždy se záhadným vědomím toho,
kde jsou nastraženy pasti. Nakonec došlo k děsivému poznání: že to jsou právě jejich zvířecí přátelé, "dobře trénovaní,
mírní" lvi, jenž jsou ve skutečnosti zodpovědní za strašlivá úmrtí dělníků. Zatímco se lidé soustředili na vnější nebezpečí,
přivedli si smrtelnou hrozbu přímo do tábora.
V kterém okamžiku byli muži železnice v největším nebezpečí? Když žili v největším napětí, schoulení ve stanech, chvějící
se za barikádami, vědouce, že okolo tábora slídí zlí lidožraví lvi? Nebo když přivítali tyto lidožrouty v táboře, přijali je jako
bezpečné, hladili je a krmili, zatímco neměli ani potuchy o tom, že právě oni jsou těmi lidožrouty, před kterými se cítili
ochráněni? To není pouhá spekulace. Něco takového se již stalo v tak velkém měřítku, že to žádný člověk dostatečně
neprohlédl ani nestudoval tak do hloubky, aby to rozpoznal.
Babylonští lvi otevřeně slídící v táboře křesťanství, byli lvi nedělní bohoslužby. Sobotní sabatisté, přesvědčeni vlastním
svědomím o potřebě uctívat sedmý den týdne, dávali pozor na to, co je venku, kde existuje nebezpečí, že nějaký člověk,
papež nebo kdokoliv jiný, má moc změnit věčný zákon jediného pravého Eloaha. Je správné, aby nebezpečí takovéto lži
bylo odhaleno. Existuje však daleko větší nebezpečí. Je příšernější, efektivnější, protože není rozpoznáno jako nebezpečí.
Je skryto jasnému pohledu. "Mírní lvi", kteří byli přijati jako bezpeční - to je ona sobota (Saturday), která byla pravým
srdcem Babylonských mystérií.
Tak jako se dělníci na železnici Uganda-Mombasa ve výše zmíněném příběhu zaměřili na lvy mimo tábor a neuvědomovali
si nebezpečí "krotkých" lvů ve svém středu, byl i bůh soboty (Saturday) skrytý. Když byl Nimrod/Saturn zavražděn kvůli
modlářství, hluboce to šokovalo všechny, kteří ho uctívali pro jeho podivuhodnou sílu. To, že takový kolos, jakým Nimrod
byl, mohl být zabit a ještě k tomu tak krutým způsobem, způsobilo, že se modlářství ukrylo.7
Šem otřásl myslí lidí, když z tohoto velkého odpadlíka učinil tak odstrašující příklad. Nechal mu odříznout údy a
jejich části poslal do všech hlavních měst, kde byl ustanoven Nimrodův systém. Za těchto okolností bylo zřejmé,
že pokud mělo modlářství pokračovat - pokud vůbec mělo udělat nějaký krok vpřed, pak bylo nezbytné
fungovat v tajnosti. Hrůza popravy, způsobené člověku tak mocnému jako byl Nimrod, si vyžadovala, aby
přinejmenším po nějaký čas vládla největší opatrnost. Za těchto okolností tedy začal . . . systém "Tajemství",
který, majíc Babylon za své centrum, se rozšířil do celého světa. V těchto Tajemstvích (Mystériích), pod pečetí
utajení a schválení přísahou, a prostřednictvím všech hojných zdrojů magie, byli lidé postupně vedeni ke všemu
modlářství, které bylo veřejně potlačeno, zatímco nové prvky byly k modlářství přidány, čímž se modlářství
stalo ještě bezbožnějším než dříve.8
Několik spravedlivých nebylo schopno zcela zastavit proud odpadlictví a vzpoury. Exekuce Nimroda jen poslala pohanství
do ilegality, dokud se nenaskytla první příležitost, aby mohlo propuknout jako mocný proud, prorůstající do větší moci a
vlivu, infikující každou kulturu, přes kterou se přehnalo.
Ranné křesťanství ztratilo svou zvláštní prvotní zbožnost, když bylo přijato pohanství, které infikovalo křesťanství. Tato
nová sloučenina babylonského křesťanství se Saturnem ukrytém v hlubinách jeho centra, začala získávat ve čtvrtém
století převahu nad tradičnějšími formami pohanství, právě když bylo hlavní město Římské říše přesunuto z Říma do
Konstantinopolu.
Vskutku velice brzy ukázali biskupové Říma pyšného a ambiciózního ducha; ale po první tři staletí byl jejich
nárok na nadřazenost založen jednoduše na důstojnosti jejich sídla, které bylo v císařském městě, hlavním
městě Římského světa. Když se však sídlo císařství přesunulo na východ a hrozilo, že Konstantinopol zastíní
Řím, musel být nalezen nějaký nový důvod pro udržení důstojnosti biskupa Říma. Tento nový důvod byl nalezen,
když se okolo roku 378 stal papež dědicem klíčů, které byly symbolem dvou velmi známých pohanských
božstev v Římě. Janus nosil klíč 9 a Cybele nosila klíč 10 ; a toto jsou ony dva klíče, které jsou ozdobou na jeho
oděvu coby odznak jeho duchovní autority.11
Byl to briliantní nápad. Představit se pohanům jako představitel Januse a Cybele a stát se právoplatným dědicem jejich
"klíčů" znamenalo pro papeže zajistit si mezi nimi vlastní postavení moci. Pak už jen bylo zapotřebí přesvědčit křesťany,
že papež byl právoplatným nástupcem apoštola Petra a pravým vlastníkem jeho "klíčů".
Ačkoli tehdejší významnost Říma jako města upadala, vlastní důstojnost biskupa Říma se stala pevnější než
kdykoliv dříve. Je evidentní, že se opíral o tuto taktiku. Uplynul nějaký čas a pak, když tajné
působení Tajemství nepravosti připravilo cestu, prohlásil papež poprvé veřejně svou
výtečnost založenou na klíčích daných Petrovi. Okolo roku 378 byl povýšen do postavení,
které mu zajistilo v očích pohanů moc spojenou s uvedenými klíči. V roce 431, ne dříve, se
veřejně prohlásil za vlastníka Petrových klíčů.12
Papež využil důvěřivosti křesťanů a zajistil si pro sebe výsostné postavení moci jako hlava
křesťanské církve i pohanského náboženství.
Není složité pochopit, jak se pohané o to ochotněji shromáždili okolo papeže, když slyšeli, Erb m ěsta Vatikán zobrazuje
že nalezl svou moc ve vlastnictví Petrových klíčů. Klíče, které papež nosil, byly klíče klíče Januse a C ybele, které
"Petra", dobře známé pohanům zasvěceným do kaldejských mystérií . . . . Tam existoval si přivlastňuje papež. Tento
"Petr" v Římě, který zastával nejvyšší místo v pohanském kněžstvu. Kněz, který em blém se rovněž objevuje
vysvětloval Mystéria zasvěcencům, byl někdy nazýván řeckým výrazem Hierphant, ale v na bílém a zlatém podkladu
vatikánské vlajky.
prosté kaldejštině, v pravém jazyku Mystérií, byl jeho titul vyslovován "Petr", což znamená
"vykladač".13, 14
Velekněz pohanských mystérií, Velký vykladač, který vyučoval skrytá tajemství nejvyšším řádům zasvěcenců, byl
přirozeně dekorován klíči Januse a Cybele, protože on byl ten, skrze kterého byla tato mystéria odhalována.
Takto můžeme vidět, jak se klíče Januse a Cybele staly známé jako klíče Petra, "Vykladače" Mystérií. Máme
nejpevnější důkazy, že v zemích vzdálených od sebe a daleko od Říma byly tyto klíče dobře známy zasvěceným
pohanům nejen jako "klíče Petrovy", ale jako klíče Petra identifikovaného s Římem. . . . Existence takového titulu
byla příliš cenná, než aby zůstala přehlédnuta papežstvím. Podle běžné politiky papežství bylo jisté, že si
nenechá utéct takovou příležitost k vlastnímu rozmachu. A tato příležitost tady byla. Když se papež dostal do
intimního spojení s pohanským kněžstvím, když se konečně dostali . . . pod jeho kontrolu, nebylo nic
přirozenějšího, než se snažit nejen usmířit pohanství s křesťanstvím, ale vzbudit i zdání, že pohanský "PeterRoma" s jeho klíči, znamenal "Petr z Říma", a že tento "Petr z Říma" byl právě ten apoštol, kterému . . . [Pán
Yahushua Pomazaný] dal "klíče od nebeského království". Díky slovíčkaření vypadaly pak osoby i věci zcela
odlišně a pohanství a křesťanství se smíchalo, aby vysoko mířící ambice zvrhlého kněze mohly být uspokojeny.
Pro slepé křesťany v odpadlictví se stal papež zástupcem apoštola Petra, zatímco pro zasvěcené pohany byl
zástupcem Petra, vykladače jejich dobře známých Mystérií.15
Titul, který nese papež, je velmi popisný. Slovo "catholic" znamená "univerzální". Jako hlava katolické církve je papež i
hlavou Římsko katolické církve. Tajemstvím pečlivě uchovaným uvnitř vzájemně propojených obřadů, symbolů a rituálů, je
identita skrytého boha. Uchvácením moci pomocí dědictví klíčů Januse a Cybele se papež stal jedinou legitimní hlavou
babylonských mystérií. Bible uvádí pravé jméno tohoto spojeného systému náboženství jako "Tajemství Babylon".16
Nyní potřebujeme jen zjistit, jaké to bylo jméno, pod kterým byl Nimrod znám jako bůh kaldejských mystérií.
Tot o jméno . . . bylo Sat urn . Saturn a Mystery (tajemství) jsou obojí kaldejská, souvztažná slova. Tak jako
Myst ery (t ajemst ví) znamená Skryt ý syst ém, t ak Sat urn znamená Skryt ý bůh.17 Těm, kteří byli
zasvěceni, byl tento bůh odhalen, pro všechny ostatní zůstal skrytý. Jméno Saturn se v kaldejštině vyslovuje
Satur, ale jak každý kaldejský učenec ví, skládá se jen ze čtyř písmen, tedy Stur.
Toto jméno obsahuje přesně apokalyptické číslo 666:
S = 60
T = 400
U=6
R = 200
666
Je-li papež, jak jsme viděli, legitímním zástupcem Saturna, číslo papeže jako hlavy Tajemství nepravosti je právě 666. Dále
se však ukazuje, . . . že původní jméno Říma samotného bylo Saturnia, "město Saturna". To potvrzuje Ovid 18 , Pliny19 i
Aurelius Victor20 . Takto je tedy papež . . . jediný legitímní zástupce originálního Saturna v současnosti, a vládne právě z
města na sedmi pahorcích, kde římský Saturn původně vládl, a ze své rezidence, ve které byla celá Itálie "ještě dlouho
nazývána jeho jménem" běžně známým jako "Saturnova země".21
Hluboko ukryté tajemství Babylonských mystérií je, že veškeré bohoslužby podle falešného
kalendáře jsou ve skutečnosti nasměrovány ke skrytému bohu Saturnovi, tedy archrebelovi
Nimrodovi. Zatímco se vnější paráda ceremoniálů a obřadů koná zejména v neděli, skrytým
bohem toho všeho zůstává Saturn. Erb papeže Benedikta XVI to jasně symbolizuje. Každý
papež od 12. století měl svůj vlastní erb. Každý z nich obdobně zakomponoval do svého erbu
"klíče Petrovy".
Webové stránky Vatikánu vysvětlují symboly vyobrazené na jeho osobním erbu jako "Hlava
Maura v přirozené barvě . . . To je dávný emblém diocéze Freisingu (Bavorsko). . . . Hlava
Maura není neobvyklá v evropské heraldice. . . . Je běžná v bavorské tradici."22 Mušle . . . byla
po staletí používána k rozlišení poutníků. Benedikt chtěl udržet tuto symboliku naživu . . . ." To
zvíře je popsáno takto: "Hnědý medvěd v přirozené barvě je vyobrazen . . . prostá
Erb papeže Benedikta XVI
interpretace: Medvěd zkrocený Boží milostí je samotný biskup Freisingu; sedlo označuje břemeno jeho biskupství."23
Toto může být vhodně jednoduché a politicky korektní vysvětlení pro masy, ale nepopisuje hlubší, skrytý význam. Papežův
erb byl vytvořen výslovně pro něj arcibiskupem Andrea Cordero Lanza di Montezemolo (později kardinál). Každý, kdo je
dobře seznámen se znaky erbů, dobře chápe i tradiční význam znaků na osobním erbu papeže. Medvěd symbolizuje "sílu,
prohnanost, zuřivost při obraně svých vlastních."24
Hlava mouřenína "se datuje zpátky do doby středověku, kdy bylo považováno za
poctu utnout Maurovi hlavu."25 Taková symbolika není jen rasovou urážkou, ale také
potupou pro každého muslima, kterými Maurové bez výjimky byli, vyznavači islámské
víry. Křížové výpravy nemilosrdně vraždily muslimy, židy i apoštolské křesťany. Právě
během těchto křižáckých výprav bylo považováno za čest utnout Maurovi hlavu kvůli
jeho náboženství.
Tento význam je podpořen i tou mušlí hřebenatky. I když může být pravdou, že tato
mušle "byla používána po staletí k rozlišení poutníků", konkrétně symbolizuje Sv.
Jakuba, svatého patrona Španělska. Jeho ostatky se nachází v Santiago de
Compostela, jediném ze tří katolických "svatých měst".26 Protože se Santiago de
Compostela nachází blízko Španělského pobřeží, stala se mušle hřebenatky
symbolem tohoto svatého, jehož ostatky spočívají zde. Svatý Jakub je běžněji znám
jako Santiago Mantamoros: Svatý Jakub - zabiják Maurů! Podle tradice se "Svatý
apoštol Jakub zjevil jako zuřivý meč ovládající válečník na koni, aby pomohl
křesťanským armádám v bojích proti Maurům během Reconquista. Bitvy, kterých se
Svatý Jakub - zabiják Maurů zúčastnil, skončily vždy díky jeho svatosti křesťanským
vítězstvím nad muslimskými nepřáteli."27
Tyto děsivé symboly byly pečlivě zvoleny. Byly použity v odlišném uspořádání
kardinálem Ratzingerem, než se stal papežem Benediktem. V roce 1981 byl
Ratzinger ustanoven prefektem Kongregace nauky víry, dříve známé jako Svatý úřad
inkvizice. Takto se stal nástupcem Velkého inkvizitora. Už předtím, než se stal
Sv. Jakub, zabiják Maurů. tato slavná
socha je vystavena v katedrále
Santiaga de C om postela. Z atím co
jeden m uslim je ušlapán k sm rti pod
kopyty koně, dva další um írají po jeho
stranách. P řím o vpředu je Maurova
hlava oddělená od svého těla, slepě
zírající na svého vraha.
papežem, byl Benedikt prominentním a znalým teologem. Jeho rozhodnutí použít ve svém erbu medvěda, mušli a Maurovu
hlavu bylo promyšlenou volbou, jak Vatikán souhlasí: "Kardinál Joseph Ratzinger, zvolený papež a nesoucí jméno Benedikt
XVI, si zvolil erb bohatý na symboliku a význam, který poukazuje na historii jeho osobnosti a pontifikátu."28
V září 2006 naštval Benedikt muslimy po celém světě, když citoval z nějakého nejasného
středověkého textu toto: "Ukaž mi, co nového přinesl Mohamed, a nalezneš věci jen zlé a
nelidské, takové jako jeho příkaz šířit mečem víru, kterou kázal." Muslimové byli pobouřeni a
požadovali omluvu.
Salih Kapusuz, zástupce hlavy turecké vládnoucí AKP strany, prohlásil, že Benediktovy
poznámky byly buď výsledkem ubohé neznalosti nebo úmyslným překroucením. ‘On má temnou
mentalitu, která pochází z temnoty středověku‘, řekl. ‘Zapadne do historie ve stejné kategorii
vůdců jako byl Hitler a Mussolini.‘ "29 Papež se nikdy neomluvil, místo toho jen vyjádřil zármutek
nad tím, že se někteří lidé naštvali.
Skutečnost, že si papež vědomě zvolil zahrnout takovéto pobuřující symboly do svého erbu
"bohatého na symboliku a význam, který poukazuje na historii jeho osobnosti a pontifikátu",
vede k otázce: Co přesně plánuje Benedikt pro svůj pontifikát?
Kromě ohavných, barbarských konotací, které doprovázejí použití Maurovy hlavy na osobním
erbu, existuje ještě hlubší úroveň symbolizmu, který je třeba chápat. Hlava s vybarvením a
prvky člověka černošské rasy něco odhaluje, když to porovnáme s tím, jak byl Nimrod
reprezentován.
Už jsem se zmínil o skutečnosti, že Nimrod, co by syn Kuše, byl černoch. V Egyptě
existovala tradice, zaznamenaná Plutarchem, že "Osiris byl černý", což v zemi, kde byla pleť běžně tmavá,
muselo znamenat něco více než jen běžnou tmavou pleť. Plutarch také uvádí, že Horus, syn Osirise, "byl světlé
pleti", a tímto způsobem je většinou reprezentován Osiris. Máme však jednoznačný důkaz,
že Osiris, syn a manžel velké bohyně-královny Egypta, byl také představován jako
skutečný černoch. Ve Wilkinsonu se nachází jeho podobizna s nepochybnými znaky
pravého Kušity nebo černocha.30
Ilustrace z The Manners and Customs of the Ancient Egyptians31 přímo spojuje Osirise s
Nimrodem. Jméno "Nimrod" pochází z Nimr (leopard) a rada nebo rad (podřídit si). Toto jméno
tedy znamená "porobitel leoparda". Leopardí kůže byla
úzce identifikována s Nimrodem a veleknězi Osirise nosili
leopardí kůži, když byli povoláni konat obřady u
důležitých příležitostí. "Tento oděv ho [Osirise] přímo
spojuje s Nimrodem. Tento Osiris s černošskými rysy je
oděn od hlavy k patám do flekatého oděvu, vrchní část je
z leopardí kůže a spodní část je taky flekatá, aby s ní
korespondovala."32
Jiný obraz představuje Osirise 33 s tmavější pletí než
mají již snědí Egypťané a také ho portrétuje jako obra.
Povšimni si kněze, který stojí před Osirisem. Není to dítě,
má vousy. Kněz má na sobě leopardí kůži, dokazujíc tak,
že je kněz Osirise. Umělec netvořil "umělecký obraz", kde
by zobrazil postavy v nepoměru. Obraz odpovídá různým výčtům, které tvrdí, že
Nimrod byl gigantické postavy. I zde je Nimrod prezentován jako černý. "V Indii je
dítě Krišna (důrazně černý bůh), na rukou bohyně Devaki, představován s vlnitými vlasy a rysy černocha nebo africké
rasy."34 Více současných zpodobnění ukazuje Krišnu s odlišnou pletí než má jeho matka.
Tato rytina z The Hindu P antheon
I m oderní um ění stále portrétuje Krišnu s
poukazuje Hinduistického Nim roda, Krišnu s
tm avou pletí.
africkým i vlasy a rysy (Edward Moor,
London: T. Bensley, 1810).
Množtví důkazů indikuje, že Nimrod měl vskutku fyzické rysy černošské rasy. Nimrod/Saturn byl bohem dne Saturna
(Saturday), Nimrod byl představován s africkými rysy, Maurova hlava je proto příhodným symbolem skrytého boha
Saturna a jeho dne bohoslužby, Saturday (česky sobota, den Saturna). "Saturn, skrytý bůh - bůh Mystérií, kterého papež
reprezentuje, jehož tajemství jsou odhalena jen těm zasvěceným"35, je symbolizován na erbu papeže Benedikta jako
Maurova hlava. Význačně zobrazený symbol chápán jen zasvěcenci poukazuje na papežovo postavení jako Velkého
vykladače Mystérií.
V proroctví symbolizuje medvěd Médo-Persii.36 Vyvýšení neděle jako svátku pochází z perským mystérijních náboženství,
konkrétně z Mitraismu. Medvěd tedy vhodně symbolizuje vyvýšení neděle. "Funkčním záměrem erbů je identifikace."37
Tyto dva symboly zobrazené na erbu papeže Benedikta jsou tedy skrytými symboly pro obojí - neděli i sobotu (Sunday i
Saturday) a jejich účelem je identifikovat jeho vlastníka pro zasvěcené jako hlavní autoritu nad oběma dny uctívání. Pro
nezasvěcené je to však praktikováno zásadou, že člověk se může zúčastnit nedělní mše v sobotu po 16. hodině a počítat
to jako víkendovou mši.38
Ještě je však zapotřebí odhalit jedno konečné tajemství: identitu nejzazšího skrytého boha. Koho Nimrod představoval?
Apoštol Pavel zodpověděl tuto otázku: "Ale toto pravím, že, což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Yahuwahovi.
Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů."39 Moc, která inspirovala Nimroda a všechny jeho ctitele, není žádná
jiná než moc Satana, odpůrce.
Při hlubším průzkumu je tedy zjištěno, že zatímco Saturn bylo jméno viditelné hlavy, Teitan bylo jméno
neviditelné hlavy této šelmy [ze Zjevení 13]. Teitan je jen kaldejská forma slova Sheitan, tedy jména, kterým byl
od nepaměti nazýván Satan uctívači ďábla v Kurdistánu, a z Arménie či Kurdistánu 40 přišlo toto uctívání ďábla v
kaldejských mystériích na západ do Malé Ásie a odtud do Etrurie a Říma. Je nepopíratelné, . . . že Teitan byl v
pohanských naukách identický s drakem nebo Satanem.41
Pro dnešní čtenáře může být složité vidět spojení mezi "Satanem" a "Teitanem". Nicméně souvislost v etymologii existuje.
Starodávná kaldejština často transformovala Sh na T. Všimni si následujících příkladů:
Hebrejsky
Kaldejsky
Shekel (vážit)
Tekel
Shabar (zlomit)
Tabar
Seraphim
Teraphim
Asar (být bohatý)
Atar
Odstraň všechny podvody, symboly, pohanské rituály a křesťanské názvy a co zůstane jako jádro, je identita skrytého
boha za každým dávným i dnešním falešným náboženstvím: Satan. Toto není nařčení Římských katolíků. Spíše se jedná o
poznání, že "tajemství nepravosti"42, o kterém mluvil apoštol Pavel v prvním století, proniklo do celého světa, včetně Židů
i protestantů. Uplynulá staletí pohřbila pravdu o babylonských mystériích tak hluboko, že jen současní zasvěcenci znají
tuto pravdu: všichni, kdo konají bohoslužby v Saturnův den (sobota, Saturday), nevědomky uctívají
Saturna/Sheitana/Satana. Většina učenců nicméně souhlasí s tím, že toto jméno ve skutečnosti znamenalo "Brána bohů".
Den, ve který člověk koná bohoslužbu, směřuje k Božstvu/božstvu daného dne. Bohoslužba podle falešného kalendáře se
tak stává branou pro falešné bohy (démony). To byl princip uznaný samým Kristem, když řekl: "Vždyť Syn člověka je
Pánem nad Sabatem."43 Pánem neděle je Solis Invicti (nepřemožitelné Slunce). Pánem soboty (Saturday) je
Saturn/Sheitan/Satan. Pánem dne Sabatu je Stvořitel. Aby člověk nasměroval svou bohoslužbu ke správnému božstvu,
musí bohoslužbu konat v den daného Božstva/božstva, vypočítaného podle Jeho/jeho kalendáře. Odložit stranou práci a
zachovávat svatý den odpočinku je akt projevu oddanosti božstvu, kterému náleží daný den.
Nepodlehni pokušení domněnky, že bohoslužba v neděli je menší zlo než sobotní uctívání. Bohoslužba v sobotu (Saturday)
směřuje bohoslužbu člověka ke skrytému bohu Saturnovi/Sheitanovi/Satanovi. Oba dny jsou však neodlučně svázané.
Bohoslužba v neděli, v "první" den týdne, zachraňuje lež o tom, že sobota, "sedmý" den týdne, musí být pravým Sabatem.
Všichni, kdo konají své bohoslužby podle pohanského/papežského kalendáře, vytvořeného, spáchaného a udržovaného
právě těmi babylonskými mystérii, které vzaly na sebe převlek křesťanství ve 4. století našeho letopočtu, se zapojují do
uctívání Nimroda. Tím vzdávají úctu moci, která ho inspirovala: Satanovi.
Neděli světící protestanté a sobotu zachovávající sabatisté nejsou ospravedlněni cítit se morálně nadřazeni nad římské
katolíky. Sir George Sinclair of Ulbster prohlásil: "Romanismus je upravený systém křesťanského pohanství a od svého
pravzoru se liší tím, že je zrádnější, krutější, nebezpečnější a nesnášenlivější."44 Toto rázné nařčení se týká vskutku
celého křesťanství, celého světa, který je sjednocen v používání falešného kalendáře babylonských/římských mystérií.
Bitva o uctívání, která začala tehdy, když Lucifer zatoužil zmocnit se věrnosti, která byla vzdávána jedinému pravému
Eloahovi, bude zuřit s rostoucí intenzitou až do samého konce času. Je to předmět konečného boje ve velkém sporu mezi
Stvořitelem a Luciferem. Sama skutečnost, že babylonská tajemství jsou nyní odhalena, že skrytý bůh Saturn je nyní
odhalen včetně dábelského uctívání, zjevuje, že doba Kristova návratu je dle knihy Zjevení těsně před námi.
V apokalyptických vizích je to těsně před jejím odsouzením, kdy Jan poprvé vidí odpadlou církev a "na čele jejím
napsané jméno: Tajemství, Babylon veliký". (Zjevení 17,5). Co znamená ten zápis toho jména "na čele jejím"?
Nesignalizuje to přirozeně, že těsně předtím, než skončí na soudu, bude její skutečný charakter tak důkladně
rozvinutý, že každý, kdo má oči k vidění, kdo má alespoň trochu duchovního rozeznávání, bude nucen . . .
rozpoznat obdivuhodnou přiléhavost tohoto titulu, kterým ji Duch . . . [Yahuwahův] pojmenoval? Její odsouzení se
nyní evidentně rychle blíží a když přichází, Prozřetelnost . . . [Yahuwahova] ve spojení se Slovem . . . [Yahuwaha]
a skrze světlo přicházející ze všech koutů, odhaluje stále více, že Řím je v pravé podstatě Babylonem
apokalypsy. Základní charakter jeho systému, hlavní objekty jeho uctívání, jeho slavnosti, jeho nauka a
disciplína, jeho ceremoniály a obřady, jeho kněžstvo se svými řády, všechno to vzešlo z dávného Babylona.45
Celý konflikt je daleko větší než jen "katolíci proti protestantům" nebo "světitelé neděle proti světitelům soboty". Nebe
nyní odhaluje myslím dlouho zatemněným tradicemi a domněnkami bludy pohanského tajemného uctívání v kontrastu s
pravdami o uctívání Stvořitele. K uctívání pohanského boha jednoduše stačí určit den bohoslužby podle pohanského
kalendáře. Chce-li člověk projevit věrnost Stvořiteli, musí použít Jeho luni-solární kalendář k určení Jeho svatého dne
Sabatu. O to tady kráčí. Každý člověk na zemi stojí před rozhodnutím: Komu budeš sloužit ty?
1
Prezident USA a známý zálesák Theodore Roosevelt poznamenal k tomuto příběhu: "Myslím, že incident s lidožravými
lvy v Ugandě . . . je nejpozoruhodnější popis, kterém máme nějaký záznam." (Personal letter to F. C. Selous in Forward,The
Man-Eaters of Tsavo, by John H. Patterson.)
2
Písmo samotné hovoří zvířatech posedlých démonu. Viz Matouš 8,31-32.
3
Patterson, The Man-Eaters of Tsavo, "The First Appearance of the Man-Eaters," Chapter 2.
4 Patterson, op. cit., "The Death of the First Man-Eater," Chapter 8.
5 Patterson, op. cit., The Death of the Second Man-Eater," Chapter 9.
6
Film z roku 1996 o tomto příběhu, The Ghost and the Darkness, tvrdí, že 135 lidí přišlo o život. Toto číslo je založeno na
výroky Pattersona z roku 1825. Pattersonova kniha, publikovaná v roce 1907, uvádí, že 28 indických coolies zemřelo
"navíc k počtu nešťastných afričanů, o kterém není žádný oficiální záznam". Výsledky nedávného forenzního studia
publikovaného v Proceedings of the National Academy of Sciences uvádí, že 35 lidí bylo sežráno a 75 lidí bylo zabito, ale ne
sežráno. Viz také The Lion's of Tsavo: Exploring the Legacy of Africa's Notorious Man-Eaters, (New York: McGraw-Hill, 2004),
by Dr. Bruce Patterson.
7
Homér popisuje Nimroda "jako velkého lovce a enormní postavu . . . Básník ho představuje jako Peloriána, což znamená
něco obrovského a vhodného pro jakoukoliv vyčnívající osobnost . . ." (William Holwell, A Mythological, Etymological, and
Historical Dictionary, (London: C. Dilly, 1793) p. 308.
8
Alexander Hislop, The Two Babylons, (New Jersey: Loizeaux Brothers, Inc., 1959) pp. 66 and 67.
9
Ovid, Fasti, lib. I. II. 95, 99, Vol. III, p. 18.
10
"Cybele," Tooke's Pantheon of the Heathen Gods and Illustrious Heroes, tr. Andrew Tooke, (London, 1806),
originally Pantheum Mythicum Seu Fabulosa Deorum Historia by Jesuit scholar François Pomey, p. 153.
11 Hislop, op. cit., p. 207.
12 "Pro důkaz, že toto tvrzení bylo poprvé učiněno v roce 431, viz Elliot's Horæ, Vol. III, p. 139. V roce 429 na to poukázal,
ale bylo to v roce 431, kdy bylo toto tvrzení široce a zřetelně učiněno." (Hislop, ibid., both quote and footnote, emphasis
original.)
13 Viz John Parkhurst, An Hebrew and English Lexicon, Without Points, (London, 1799), p. 602.
14
Hislop, op. cit., p. 208.
15
Hislop, ibid., pp. 208-210, emphasis original; viz také Jacob Bryant, A New System or an Analysis of Ancient Mythology,
(London: J. Walker, 1807) Vol. I, pp. 308-311, 356, 359-362.
16
Zjevení 17,5
17 "V litanii Mše jsou uctívači vyčováno takto se modlit: ´Bože SKRYTÝ a můj Spasiteli, měj nad námi slitování.´ –
(M'Gavin'sProtestant, Vol. II., p. 79, 1837.) Odkud může toto vzývání ´Skrytého boha´přijít, než od dávného uctívání
Saturna, toho ´Skrytého boha´? Když papežství prohlásilo za svatého Babylonského boha jménem Sv. Dionysius a Sv.
Bacchus, ´mučedník´, tak i pod jménem ´Satur´ je zahrnut do kalendáře: protože 29. března je festival ´Sv. Satura´,
mučedníka. – (Chambers'sBook of Days, p. 435)" Hislop, op. cit., p. 269, footnote.
18 Fasti, lib. VI. II. 31-34, Vol. III, p. 342.
19 Historia Naturalis, lib. III. 5, p. 55.
20
Origo Gentis Romanæ, cap. iii.
21
Hislop, op. cit., pp. 269-270, italics original, bold supplied.
22
viz www.vatican.va/holy_father/benedict_svi/elezione/stemma-benedict-svi_en.html. I když to může být "běžné v
bavorské tradici," nikdo neví, jak tato tradice začala.
23 Ibid.
24 viz www.heraldry.ws/info/article05.html; also, www.fleurdelis.com/meanings.htm
25
Ibid.
26
Další dvě jsou Řím a Jeruzalém.
27
viz www.crusades-encylopedia.com, St. James the Moor Slayer, emphasis supplied.
28 viz www.vatican.va/holy_father/benedict_svi/elezione/stemma-benedict-svi_en.html, emphasis supplied.
29 www.telegraph.co.uk/news/worldnews/1529021/Muslims-condemn-Pope-for-insulting-Prophet.html
30
Hislop, op. cit., p. 43, emphasis supplied.
31
Sir John Gardner Wilkinson, op. cit., Vol. VI, Plate 33.
32
viz Hislop, op. cit., pp. 44 and 45; Wilkinson, op. cit., Vol. IV, pp. 341 and 353.
33 Osiris byl typicky potrétován v bílém rubáši mumie, protože byl bohem posmrtného života.
34 Hislop, op. cit., footnote, p. 238, emphasis original.
35
Hislop, ibid., p. 271.
36
Viz Daniel 7; porovnej s Daniel 2,38-40.
37
www.stedmundsbury.gov.uk/seb/live/arms.cfm
38 Úřad biskupa Skylstad, Catholic Diocese of Spokane, Washington. Na dotaz asisten biskupa uvedl: "Něco po 16 hodině
v sobotu může být zvažována víkendová mše. Ta se postará o celý víkend. Nemusíte jít opět v neděli."
39 1 Korintským 10,20
40 Frederick Walpole, The Ansayrii, (London: Richard Bentley, 1851) p. 397. Viz také, Sir Austen H. Layard, Nineveh and Its
Remains, (London: John Murray, 1853), Vol. I, pp. 287-288. Turkové, kteří přišli od Eufratu, to vyjadřují stejně. In Redhouse's
Turkish Dictionary, je výslovnost "Satan," popsána jako shèyt?n (J. W. Redhouse, London: Bernard Quaritch, 1880, p. 277.)
41
Hislop, op. cit., p. 276, emphasis original.
42
2. Tessalonickým 2,7
43
Matouš 12,8
44
Letters to the Protestants of Scotland, First Series, (Edinburgh, 1852), p. 121, as quoted in Hislop, op. cit., p. 285.
45 Hislop, op. cit., pp. 2-3.