Stáhnout - Kapucíni

Komentáře

Transkript

Stáhnout - Kapucíni
Zprávy z provincie
č. 5-7/XX červenec 2013
Bulletin Provincie kapucínů v ČR
č. 5-7 (květen–červenec) 2013/XX
Zápis ze setkání definitoria č. 10
Datum konání: 13. 7. 2013
Místo konání: Pr aha Hr adčany
Přítomni: provinciál br. Bonaventura, prov. vikář br. Kryštof,
definitoři: br. Tomáš, br. Vojtěch, br. Serafín.
Jednání
1. S E ZN Á ME N Í
D E F . S D O Š LO U A O D E S L A N O U P O ŠT O U
2. Z MĚ N Y O H LE D N Ě CE S T O V Á N Í
Generální ministr zaslal změněný text dekretu o cestování bratří
mimo vlastní provincii. Text dekretu bude zveřejněn ve
„Zprávách z provincie“.
3. SU BMA G I ST R JU N IO R Ů
Br. Radek byl jmenován submagistrem juniorů, bude nápomocen
br. Nehemiáši v pastoraci povolání.
Rozhodnutí: definitor ium s jmenováním vyslovilo souhlas.
4. S E ZN Á ME N Í S H LA SO V Á N Í M KO MU N IT Y O J U N IO RU
Provinční definitorium bylo seznámeno s výsledkem hlasování
olomoucké komunity o br. Davidovi.
5. JE D N Á N Í S ČBK O RE ST IT U CÍ CH A KO N T RO LE MA JE T KU
Br. Bonaventura seznámil definitory o průběhu jednání mezi
KVPMŘ, KVPŽŘ a ČBK o majetkových otázkách vyplývajících
z restitučního zákona.
6. Z P RÁ V A O V H O D N O ST I P O ST U LA N T Ů
Definitorium bylo seznámeno s výsledkem hlasování komunity
na Hradčanech o Petru Svozilkovi.
152
Zprávy z provincie
č. 5-7/XX červenec 2013
7. D O H O D A
SE S LO V E N S KO U P RO V IN C IÍ
O SP O L U P RÁ C I V P O ČÁ T E ČN Í F O R MA C I
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
Provinciál předložil definitoriu k diskuzi a schválení návrh
smlouvy o spolupráci se Slovenskou provincii v počáteční formaci.
Rozhodnutí: definitor ium vyslovilo s návr hem souhlas.
Ž Á D O ST I O S L I BY A P Ř IP U ŠT Ě N Í D O N O V I C I Á T U
Protože bylo kvůli povodním zrušeno plánované červnové
definitorium v Sušici, br. provinciál, po telefonickém získání
souhlasu jednotlivých definitorů, rozhodl o připuštění k prvním
slibům br. Samuela a Petra Svozilka do noviciátu.
Z P RÁ V A E KO N O MA O P O ŽA D A V CÍ CH N A RE ST IT U CE
Provinční ekonomka předložila definitoriu předběžnou zprávu
o našich případných nárocích vyplývajících z restitučního zákona.
K O LÍ N
Jezuité k 14. 7. 2013 ruší svou komunitu v Kolíně. Zůstává zde
exerciční dům, který budou spravovat laici.
Ú ČE T N Í U ZÁ V Ě R KA 2012
Br. provinciál seznámil definitorium s účetní uzávěrkou Provincie
kapucínů v ČR na rok 2012.
S T ŘE CH A S U Š I CE
Na opravy střechy části kláštera bylo vyčleněno 500 000,-Kč.
V A RH A N Y B RN O
Br. Vojtěch informoval o stavu brněnských varhan.
SFŘ S U Š I CE
Zájemců o SFŘ v Sušici je 14. Probíhají jednání br. Serafína
s NR, jak ustanovit noviciát a místní společenství.
V I Z IT A CE P RO V IN C IE
Termín vizitace provincie generálním vikářem se změnil na 18. až
22. října 2013.
16. B A R O N T R E N C K
GALLERY
Jsou problémy s nájemcem několika místností v brněnském
klášteře. Proto mu byla dána výpověď.
102
151
Zprávy z provincie
č. 5-7/XX červenec 2013
Výběr z Došlé pošty
9.5.
15.5.
16.5.
20.5.
22.5.
23.5.
31.5.
31.5.
6.6.
U sv. Jana Pod skalou
a u ohně na Hradčanech
19.6.
19.6.
19.6.
19.6.
19.6.
12.7.
150
MK ČR oznámilo přidělení dotace 25 000,-Kč na restaurování
knih prov. knihovny.
Katastrální úřad Jihomoravského kraje požádal o doplnění
naší žádosti o vklad břemene.
Generalát zaslal upravený text dekretu generálního ministra
ohledně cestování bratří mimo vlastní provincii.
Magistrát hl. m. Prahy odbor pam. péče zaslal Seznámení
s podklady pro závazné stanovisko opravy fasády Lorety.
Bratr Samuel požádal o první sliby.
Magistrát hl. m. Prahy odbor pam. péče zaslal Závazné
stanovisko k opravě části střech v Praze Hradčanech.
Státní fond rozvoje bydlení oznámil ukončení nájmu
v Olomouci.
ČEZ zaslal smlouvu na nové přípojné místo v Sušici.
Magistrát m. Olomouce odbor pam. péče zaslal Závazná
stanoviska k zadláždění terasy a oken „Nové budovy“.
Magistrát hl. m. Prahy odbor pam. péče zaslal Závazné
stanovisko k opravě fasády Lorety.
Plzeňský kraj zaslal oznámení o přidělení dotace na opravu
střechy Sušice.
MK ČR zaslalo oznámení o přidělení dotace na nákup měřící
techniky pro Loretu.
Mag. města Sušice oznámil přidělení dotace 210 000,-Kč na
opravu Sušice.
Mag. města Sušice oznámil přidělení dotace 120 000,-Kč na
opravu Sušice.
Plzeňský kraj zaslal smlouvu o poskytnutí dotace na opravu
střechy sušického kostela.
103
Zprávy z provincie
č. 5-7/XX červenec 2013
Výběr z Odeslané pošty
2.5. Br. Cyrilovi zasláno oznámení o připuštění k doživ. slibům.
31.5. Bratřím zaslán Dekret provinciála O osvobozování a uzdravování.
4.6. Michalu Giacintovi a Vojtěchu Petákovi byla zaslána
oznámení o přijetí do postulátu.
4.6. Petru Svozilkovi bylo zasláno oznámení o přijetí do noviciátu.
4.6. Br. Samuelovi zasláno oznámení o připuštění k 1. slibům.
19.6. Farní úřad Svatý Hostýn byl požádán o zaslání 1000 intencí.
19.6. Br. Dominikovi byl vystaven dekret do Sušické komunity.
19.6. Br. Radkovi byl vystaven dekret asistenta kapucinátu
v Olomouci a sním související plná moc.
19.6. Ing. Tošovskému byla vystavena plná moc na zajišťování
oprav střechy sušického kostela.
7.7. Br. Maxmiliánovi bylo vystaveno potvrzení pro
zaměstnavatele o jeho slibech.
10.7. Br. Samuelovi byl vystaven dekret do olomoucké komunity.
10.7. Br. Radkovi byl vystaven dekret submagistra juniorů.
12.7. Na Svatý Hostýn bylo odesláno potvrzení o přijetí 1000
intencí Na úmysl dárce á 120,-Kč.
104
Klášter sv. Judy Tadeáše v severním Iránu (památka UNESCO)
Na lodi
a u sv. Jana Pod skalou
149
Zprávy z provincie
č. 5-7/XX červenec 2013
Br. Maurus Jöhri
GENERÁLNÍ MINISTR
ŘÁDU MENŠÍCH BRATŘÍ KAPUCÍNŮ
Generální ministr
ZMĚNA DEKRETU
Dekretem generálního ministra č.j. 00246/2001 z 1. května 2001
byly aktualizovány předpisy pro udělování obedienčních listů pro
cestování.
Na zasedání generálního definitoria 11. března 2013 byl vzat
v úvahu vývoj, ke kterému dochází na poli bratrské spolupráce mezi
správními oblastmi řádu, a došli jsme k tomu, že je vhodné provést
změny v č. 3, které se týká udělování obedienčních listů udělovaných
z důvodu služby.
Došlo ke schválení nového bodu „c“ v č. 3.1 a ke změně bodu
3.2.a, dle níže uvedeného textu:
3.1.
c) při spolupráci mezi různými správními oblastmi, po schválení
dohody generálním ministrem, každý vyšší představený může
vydávat listy svým řeholníkům v rámci spolupráce.
3.2.
a) jakoukoliv službu v jiné správní oblasti (s výjimkou 3.1.a+c) pro
dobu delší než tři roky nebo když se po uplynutí tříletí chce dále
pokračovat;
Schválené předpisy nabývají platnosti k datu tohoto dekretu.
Jakékoliv protivící se nařízení se ruší.
br. Mauro Jöhri
generální ministr OFMCap.
fr. Clayton Fernandes
generální sekretář OFMCap.
Tetín
148
V Římě, z naší generální kurie, 11. března 2013
Č.j. 00242/13
105
Zprávy z provincie
č. 5-7/XX červenec 2013
(UPRAVENÝ) DEKRET č.j. 00246/01
OBEDIENČNÍ LISTY
V naší františkánské tradici, která sahá až k samému sv.
Františkovi, mají dlouhé dějiny a hluboký duchovní význam
obedienční listy. Jejich dějiny a význam jsou evidentně vázány na slib
poslušnosti. Kromě toho však mají také praktickou hodnotu: Slouží
jako dokument, kterým se kapucín představuje, když se odebere do
kláštera, který není součástí jeho správní oblasti a kde není osobně
znám. Tvoří tedy jakousi formu ochrany pro toho, kdo je předkládá a
formu pojistky pro toho, kdo přijímá hosta.
Konstituce hovoří o obedienční listech v č. 91,3, když se
pojednává o cestování a v č. 136,5 a 176,2, když se mluví o
misionářské službě.
Podle č. 91,3 Konstitucí „Vydávání směrnic o povolení k cestování
pro celý Řád patří do pravomoci gen. ministra se souhlasem jeho
definitoria. V rámci provincie má tutéž pravomoc ministr provinciál
se souhlasem svého definitoria.“ Dne 29. září 1985 generální ministr
br. Flavio Roberto Carraro vydal dekret o obedienčních listech, který
byl zveřejněn v AOFMCap. 101 (1985) 529 nn.
Od roku 1985 se situace v Řádu ohledně cestování značně změnila.
Současně byl zaznamenán značný nárůst různých forem
meziprovinční spolupráce na formaci a stejně tak i nárůst počtu bratří
poslaných do jiných správních jednotek Řádu za účelem služby. To
všechno se dělo takto podle našeho zákonodárství.
Konstituce skutečně povzbuzují ke vzájemné bratrské pomoci mezi
správními oblastmi(39,5; 113; atd.) a Nařízení č. 14 generální
kapituly 1988 dává vyššímu představenému pravomoc posílat bratry
do jiné správní oblasti„ad tempus“ (tj. načas) bez potřeby žádat
o souhlas generálního ministra. Z těchto důvodů byl v minulém
šestiletí vypracován projekt nové úpravy této látky, který následně byl
představen na generální kapitule2000, aby byl doplněn o podněty a
eventuální návrhy bratří kapitulářů. Na téže kapitule byl pak schválen
návrh na lepší objasnění Nařízení č. 14.
Pro naplnění toho, co požadují Konstituce v č. 91,3 a s ohledem
jak na skutečnost, že se změnily okolnosti i na to, co bylo vyjádřeno
na generální kapitule2000, generální ministr se souhlasem svého
definitoria na zasedání dne 4. dubna 2001 stanovil následující:
1. Cestování
Vyšší představený uděluje listy pro všechny cesty v rámci
kontinentu i pro cesty mezi kontinenty, které nepřekračují tři měsíce
106
Na víkend od 19.–21.7.2013 bylo na Hradčanech naplánováno
setkání rodičů. Přihlásilo se kolem 20ti rodičů a jejich průvodců . Na
programu byla, kromě jiného, pouť za rodiny bratří a sester ke sv.
Ludmile na Tetín (v Roce víry místo obdařené plnomocnými
odpustky), projížďka lodí po Vltavě, táborák, návštěva výstavy na
Loretě, apod.
147
Zprávy z provincie
Šternberk
Milí bratři a sestry, Posíláme vám srdečný pozdrav. Na začátku
dubna strávil u nás několik dní dovolené náš otec biskup Jiří Paďour.
Oslavily jsme s ním jeho 70 narozeniny.
Stále jsme vděčné za velmi dobrou spolupráci s kněžími
šternberské farnosti a farníky. Při jednom setkání jsme oslavili
narozeniny otce Antonína Pechala.
Od 20. Května se naše matka a dvě sestry účastnily kursu pro
představené a formátorky kontemplativních řádů. Letos se konal
v klášteře Naší Paní nad Vltavou u sester trapistek. Přednášejícími
byli Prof.PhDr. Tomáš Halík, Th.D., Ing.Mgr. Aleš Opatrný, Th.D. a
Dr. Dana Rabyňáková.
Na závěr našeho
malého
příspěvku
Vám přejeme i vypro
-šujeme stálou Boží
Pomoc a ochranu
Panny Marie.
Vaše sestry klarisky
-kapucínky
146
č. 5-7/XX červenec 2013
(s výjimkou zvyklostí ohledně dovolené bratra ve správní jednotce
jeho původu). V ostatních případech uděluje obedienční list pro cestu
generální ministr.
2. Studium a formace
2.1. Vyšší představený uděluje tyto listy pro:
a) bratry v počáteční formaci a jejich formátory k účasti v programech
a domech meziprovinční formace;
b) období studia a programy zvláštní formace (s výjimkou 2.2.b);
c) účastníky sjezdů a formačních setkání.
2.2. Generální ministr uděluje listy pro:
a) studium s pobytem v Mezinárodní koleji sv. Vavřince z Brindisi
v Římě;
b) období studia a programy zvláštní formace na jiném kontinentu,
pokud trvají déle než tři měsíce.
3. Služba
Žádný bratr nemůže pobývat na území jiné správní oblasti Řádu
bez obedienčního listu a bez toho, že by vyšší představený území
služby dal svůj souhlas s označením příslušnosti k místnímu
bratrskému společenství. Pro listy platí následující pravidla:
3.1. Vyšší představený uděluje listy:
a) pro službu ve viceprovincii, kustodii, delegatuře nebo v domě
přítomnosti, které pod něj spadají;
b) pro službu v jiné správní jednotce Řádu až do doby tří let (Konst.
113,4 a NGK 14).
c) při spolupráci mezi různými správními oblastmi, po schválení
dohody generálním ministrem, každý vyšší představený může
vydávat listy svým řeholníkům v rámci spolupráce.
3.2. Generální ministr uděluje listy pro:
a) jakoukoliv službu v jiné správní oblasti (s výjimkou 3.1.a+c) pro
dobu delší než tři roky nebo když se po uplynutí tříletí chce dále
pokračovat;
b) službu v mezinárodních domech Řádu;
c) návrat do vlastní správní oblasti, když skončí službu podle 3.2a+b.
107
Zprávy z provincie
č. 5-7/XX červenec 2013
Je třeba věnovat pozornost následujícímu:
1. V žádosti generálnímu ministru o obedienční listy musí být
uvedeny následující prvky: jméno a příjmení bratra, pro kterého jsou
žádány; jeho správní oblast; důvod přesunu a/nebo druh služby; místo
a/nebo správní oblast, kde bude konat svou službu; datum od kdy má
začít platit obedienční list.
2. Taková žádost musí být podepsána příslušným vyšším
představeným, nikoli jen sekretářem.
Nota bene:
Pro uplatnění práv podle Konstitucí (113,5) a NGK (GK 2000)
platí následující pravidla:
1. Bratři, kteří jsou posláni z důvodu služby do jiné správní
oblasti, uplatňují svá hlasovací práva během prvního roku ve své
vlastní správní jednotce; po uplynutí prvního roku pak uplatňují
hlasovací práva v jednotce, kde pracují.
2. Bratři, kteří jsou posláni do jiné správní oblasti z jiného důvodu
(studium, zdravotní důvody nebo práce v institucích meziprovinční
spolupráce) uplatňují svá práva ve vlastní správní jednotce.
3. Co se týká bratří, kteří se zdržují na území jiných správních
jednotek bez toho, že dosud bylo aplikováno č. 113,5 žádáme, aby
příslušní vyšší představení upravili situace v dialogu s dotyčnými
bratry do 31. prosince 2001. Budete-li mít nějaké pochyby, obraťte se
prosím na generálního ministra.
Tento dekret vstupuje v platnost dnem vyhlášení.
V Římě, dne 1. května 2001
br. John Corriveau, OFMCap.
generální ministr
br. Gandolf Wild, OFMCap.
generální sekretář
11. března 2013 upravil
br. Mauro Jöhri
generální ministr OFMCap.
Č.j. 00242/13
108
145
Zprávy z provincie
Kremnické Bane (SK)
13.5. - 16.5. v noviciátu proběhlo formační setkání celé provincie. Na dvě
etapy přednášel P. Turanský SDB.
24.5. komunitu tradičně navštívili motorkáři a prohlédli si kostel a kapli.
Ve čtvrtek 30.5. se bratři rozloučili s br. Kryšpínem, který pak putoval na
další místo svého působení, do Žiliny.
Ve dnech 11.a 12.6.a 15. - 17.6. bratři mimo jiné poštípali panu farářovi
dva kamiony dřeva a dobrodinkyni zvané teta Betka, 21.6. posekali celou
zahradu.
13. - 15. 6. obohatil komunitu svou návštěvou br. Petr z Brna a hlavně
novicům zpříjemňoval čas svými přednáškami.
A další týden, již 25. přijel br. Jozef Konc a hovořil Paľovi a Samuelovi
o smyslu a kráse liturgie.
27.6. se bratřím podařil husarský kousek, když přemluvili br. Miloše, aby
s nimi (noviciát, ale bez Janka) šel na výlet na Harmanecké jeskyně. Mimo
jeskyně obdivovali i krásu místních jelenů a ušli víc jak 15 km. převážně
v lesní krajině.
Nejkrásnější noviciátní výlet byl s br. Milanem 14.7. na Tľstou u Martina.
Na náhorní plošině bratři poobědvali, a kochali se výhledem a nechyběla ani
siesta.
21.7. na chatě Brnčalce již začínají exercície pro novice a postulanty
144
č. 5-7/XX červenec 2013
Čj. 00525/13
Generální kurie Menších bratří kapucínů
List k roku víry adresovaný všem Menším bratřím kapucínům
TY JSI NAŠE VÍRA
NEJDRAŽŠÍ BRATŘI,
[1] Emeritní biskup římský Benedikt XVI. vyhlásil rok víry a papež
František na počátku svého pontifikátu znovu navrhl jeho motivace a
obsahy. Tato událost mne pobízí, abych vám předložil několik zamyšlení
s touhou, aby každý bratr pocítil potřebu prověřit a obnovit svůj vztah
k Pánu. Obracím se na vás s vědomím, že dar víry je třeba střežit a rozvíjet.
Vím však také, že věřící je vystaven pokušení podléhat zvykovosti
i kompromisům, a že vyprahlost nezřídka probouzí v člověku pocity
skleslosti, které mu pak brání vidět před sebou jasný a světlý horizont, jež
naší existenci otvírá víra.
[2] Ať už patříme do početně rostoucích správních oblastí řádu, nebo
do těch druhých, které již mnoho let zakoušejí silný úbytek, všichni
potřebujeme být obnoveni ve svém vztahu k Bohu. Početní přírůstek, nebo
neúprosný úbytek by pro jedny mohl být důvodem k pýše a pro druhé
motivem ke sklíčenosti. Bůh je však nablízku jedněm i druhým a jedině
pohled víry nám dá schopnost radostně a pokojně přijímat tuto pravdu.
Ptejme se tedy, jak se zorientovat v této době poznamenané jevy jako je
globalizace, rostoucí individualismus, pohrdání tradičními hodnotami,
hospodářská krize a tak dále.
ZDE JSEM, AŤ SE MI STANE, PODLE TVÉHO SLOVA
[3]
Začněme naše zamyšlení otázkou, již apoštol Petr položil Ježíši:
Pane, ke komu půjdeme? (Jan 6,68). Kdo bude schopen odpovědět na
otázky, jež tryskají z našeho srdce? Kdo nám bude umět ukázat cestu?
U příležitosti oslavy výročí jedné málo známé události, která je však velmi
důležitá pro náš Řád, se cítím povzbuzen obrátit váš pohled na Pannu Marii.
Před třemi stoletími, v květnu 1712, byl náš Řád oficiálně svěřen do
ochrany PM Neposkvrněné. Svědectví o něžné zbožné úctě přemnoha
našich bratří, zvláště našich světců, k Neposkvrněné Panně nám vyprávějí
příběhy osob, které působením milosti proměnily své životy v »živé
vyznání víry«, mužů a žen, kteří se bezvýhradnou důvěrou zcela dali
k dispozici Bohu. Ježíšova Matka Maria je pravzorem tohoto celistvého
sebeodevzdání.
109
Zprávy z provincie
[4]
Mariinou reakcí na poselství anděla, jenž jí zvěstuje, že počne syna,
přivede ho na svět a dá mu jméno Ježíš, je úžas a údiv provázený otázkou:
Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám? (Lk 1,34). Nevznáší námitky a
neříká: "To je nemožné, nejsem schopna!" Nechápe, ale ve své otázce dává
najevo vůli ochotně vstoupit do Tajemství. Anděl říká, že to Duch svatý na
ni sestoupí a zakryje ji svým stínem a tak způsobí to, co je nepředstavitelné
a nemožné. Vše zůstane tajemné, a přece Maria vyslovuje své »staň se mi«,
jež je výrazem její víry a poslušností, s níž sám sebe k dispozici pro Boží
plán. Nazaretská Panna přistoupila na Boží nabídku, i když nechápala
všechny důsledky svého souhlasu. Říká: "A ť se mi stane podle tvého
slova" (Lk 1,38). Právě na tomto příkladu můžeme prohlásit: "Poslání
předchází před pochopením". Hledání smyslu tohoto zvěstování bude Marii
provázet po celý život Toho, jehož porodila. Evangelista Lukáš popisuje
tento postoj, přítomný v Marii od počátků Ježíšova života slovy: "Ona to
všechno uchovávala ve svém srdci a přemýšlela o tom" (Lk 2,19). Maria
věřila v Ježíše jako Slovo živého Boha ještě dříve, než ho uviděla, a je nám
svědectvím o tom, že víra znamená přijmout příslib od Boha, aniž by člověk
musel ihned chápat všechny zvláštní okolnosti, za kterých se tento příslib
uskuteční. Vždyť vzpomeňte si na Petra, který i poté, co celou noc
neúspěšně lovil, na Ježíšovo slovo poslechne výzvu, a znovu vyrazí rozhodit
sítě na hlubinu (Lk 5,4).
[5]
Také povolání každého z nás je ve znamení svobodného a
důvěřivého přilnutí k Boží vůli. Vyslovili jsme svůj souhlas bez toho, že
bychom znali všechny důsledky své odpovědi. Svěřili jsme se a vyrazili
jsme na cestu. Rok víry je výzvou k tomu, abychom znovu objevili tuto
stránku našeho povolání. Klára z Assisi dosvědčuje na konci svého života,
po mnoha utrpeních a těžkostech, jistě a přesvědčeně, že naše povolání je
největším darem, který jsme přijali od Pána. Když se papež Benedikt XVI
u příležitosti posledního dne zasvěceného života obracel na řeholníky a
řeholnice, povzbuzoval nás, abychom znovu vystoupili k pramenu našeho
povolání: "Vybízím vás především, abyste živili víru, aby byla schopna
osvěcovat vaše povolání. Proto vás povzbuzuji, abyste si, jakoby ve vnitřní
pouti, připomínali »první lásku«, s níž Pán Ježíš zahřál vaše srdce. Ne však
kvůli nostalgii, ale abyste živili onen plamen. A z toho důvodu je třeba být
v mlčení adorace s ním; a tak probouzet vůli ke sdílení života a radost
z rozhodování, z poslušnosti víry, z blaženosti chudých, z radikality lásky.
110
č. 5-7/XX červenec 2013
U příležitosti slavn. Nejsv. Srdce
Ježíšova vydal br. František letáčky o
pobožnosti prvních pátků v měsíci.
14. května jsme koupili nové auto
pro naši komunitu, značka škoda
Fabie.
12. června br. Pacifik složil
v Brně státní překladatelskou
zkoušku spec. z němčiny (C2).
Br.
František
iniciativně
Od neděle 16. června do 12.
července 2013 je na přístavku chemicky vyčistil a br. Mikuláš
ubytován bratr Andrej Palšu ze opravil vázací tkaničky na sedacích
Slovenské provincie, který se v Praze koberečcích kostelních lavic.
účastnil kurzu angličtiny.
143
Zprávy z provincie
č. 5-7/XX červenec 2013
DOBA NÁMAHY
Praha-Nové Město
V průběhu měsíce
května bratr Pacifik a
František
instalovali
nový věšák na prádlo
s předepjatými lanky.
Při práci se osvědčila
nová svářečka.
Od 31. května do
neděle 2. června
proběhla v našem
klášteře víkendová
akce Frmolu, neboli
"Frmolení". V rámci
programu byl
zařazen úklid kostela
a mytí oken.
Akce se účastnili br.
Romuald a František.
142
[6]
Bratři, modlete se se mnou, aby každý z nás, když hledí zpět na
cestou prošlou s Pánem mohl s úžasem a vděčností dosvědčovat, že všechno
je milost. Nemůžeme popřít, že na naší cestě víry jsou také situace
poznamenané únavou, skleslostí a pády. Dovolte mi, abych láskyplně
vzpomněl v mysli na bratry, kteří z rozličných důvodů prožívají okamžiky
krize a vyprahlosti; opakuji jim slova, která Bůh říká svým přátelům:
Odvahu! Nebojte se! Všechny vybízím, aby rozjímali na evangelním
úryvkem Mk 9,14-27. Otec epileptického posedlého chlapce zakouší
bezmoc, neschopnost uzdravit svého syna, a také učedníci nebyli schopni
ničeho dosáhnout. Tento zlomený otec potká Ježíše a žádá ho: Jestliže něco
zmůžeš, měj s námi soucit a pomoz nám. Ježíš mu řekl: Můžeš-li? Všechno
je možné těm, kteří věří (22b-23). A ten člověk, který je zmatený, zkoušený
a skleslý nahlas křičí: Věřím, pomoz mé malé víře! (24b). Výkřik prosebné
modlitby toho člověka je součástí zkušenosti věřícího. Je to otázka toho,
kdo žádá Pána o podporu vlastní víry. Bratři, nebojme se předložit své
námahy Pánu. Svěřme se modlitbě bratří, kdykoli zakoušíme pokušení
vystavit svůj život kompromisu, plodícímu dvojznačné situace a vnitřní
rozdrolení. Nebo ještě konkrétněji, kdykoli se cítíme nuceni žít dvojí život.
Ve vědomí, že námaha občas potká každého, obracíme se na Pannu Marii,
která poznala okamžiky překvapení i nepochopení. Když jeden náš bratr
rozjímal o Mariině mlčení, napsal: "Maria šla svou cestou, a cestou čelila
zvratům charakteristickým pro putování: děsy, zmatení, bezradnost, úžas,
strach, okamžiky únavy Především ale byla stavěna před otázky: Co toto
znamená? Je to pravda? Co má dělat? Nic nevidím. Všechno se mi zdá
temné."
[7]
Panna Maria den za dnem obnovovala, prohlubovala,
zdokonalovala význam svého »ano«, které kdysi vyslovila v Nazaretu. Jak
napsal sv. Bonaventura, tvůrcem této cesty byl Duch svatý, který v ní nikdy
nepřestal působit: "V duši Panny hořela láska Ducha svatého tak
jedinečným způsobem, že v jejím těle síla Ducha svatého působila zázraky
svou milostí, kterou pobízela, podporovala a pozvedala přirozenost".
K tomu, abychom kráčeli ve víře a rostli v ní, máme neúnavně vzývat
Božího Ducha a hledět na Marii. Ježíš Kristus působí zrod víry a vede ji
k naplnění (Žd 12,2); Maria je vzor následování.
111
Zprávy z provincie
[8]
Jsme voláni k tomu, abychom přijali svou existenci jako povolání
k životu ve společenství s tím, který první se ujal iniciativy. Aby se tak
stalo, je naprosto nutné, aby náš každodenní život byl oživován mlčením a
modlitbou. Potřebujeme zakoušet přátelství toho, který nám důvěřuje, ačkoli
zná naše slabosti a předpokládá, že u nás najde ochotu zůstávat v jeho
přítomnosti. Kontemplativní rozměr našeho povolání je podstatným
prvkem, z něhož se sílí život víry. Nebuďme lakomí, a vyčleňme dostatek
svého času pro modlitbu, ať už osobní, nebo s bratřími. Nesmí nám v tom
bránit naléhavost apoštolátu, ani cokoli jiného. Důrazně to opakuji, protože
jsem přesvědčen, že vám tím prokazuji skutek lásky. Neboť i naše
Konstituce říkají: "Náš život modlitby je charakteristickým výrazem našeho
povolání Menších bratří… afektivní modlitba, tj. modlitba srdce, která nás
uvádí do důvěrného zakoušení Boha".
TY JSI NAŠE VÍRA
[9] V samém středu vztahu k Pánu je – tak jako v případě Marie
z Nazaretu – přijímání Božího slova. Svatý Pavel napsal římským
křesťanům: "V íra je z hlásání a hlásání se uskutečňuje Kristovým
slovem" (Řím 10,17). V něm, jenž je vtělené Slovo, víra potkává "osobu,
které svěřuje vlastní život". Spisy sv. Františka a jeho první životopisy
vyprávějí o tom, jak se jeho bytí neustále obnovovalo Božím slovem. Právě
tak jako Eucharistie, i Boží slovo mělo své místo v samém středu
Františkovy víry, protože skrze něj a v něm se se připojoval ke Kristu, jenž
za nás zemřel a vstal z mrtvých. Ve Chválách nejvyššího Boha nás
František překvapuje výrokem "Ty jsi naše víra"! Víra, stejně jako božská
láska a naděje je a zůstává Božím darem. Právě z toho důvodu máme
neúnavně prosit o tento dar a děkovat za něj.
[10] V programovém prohlášení pro nové šestiletí jsem naznačil, že je
třeba, aby naše bratrská společenství a také všechny správní jednotky
našeho Řádu, jak na poli počáteční formace, tak i ve formaci stálé, i nadále
obnovovali svůj osobní i komunitní vztah k Božímu slovu. Výstižně to
charakterizuje sv. František ve své Závěti, kde říká, že evangelium k němu
začalo promlouvat až tehdy, když mu Pán daroval bratry. Proč bychom se
měli ochuzovat o tuto milost? Žít evangelium v bratrském společenství
znamená sdílet ho a vzájemně si pomáhat na naší cestě víry. Jestliže
v našich komunitách mluvíváme o rozličných tématech a dělíme se o zprávy
o rozličných událostech, proč bychom měli mlčet o podstatném? Uvízli
jsme snad v minulosti, kde víra byla považována za striktně osobní vztah
k Bohu, a kde bratři neměli právo vstupovat do tohoto vztahu? Nebo nám
připadá obtížné nacházet slova vystihující plody, které Boží slovo v nás
vydává? Nezapojujeme se a ustupujeme se svou láskou, abychom snad
nebyli odsuzováni? Jsem přesvědčen, že některá zdráhání jsou také
důsledkem sociálního ovzduší, které odkazuje víru do soukromé sféry
112
č. 5-7/XX červenec 2013
24.5. – Noc kostelů. Do organizace se zapojuje i místní spol. FrMolu.
28.5. – Br. Serafín se účastní v Českých Budějovicích kněžského dne a
přípravy na říjnové misie.
27.5. – Standa Diko se odstěhovává z kláštera.
28.-29.5. – Realizace plynové přípojky kláštera.
30.5. – Účast komunity na slav. Těla a krve Páně na „Andělíčku“. Přes
nevalné počasí byla účast pěkná. Jeden z oltářů zdobilo společenství terciářů.
31.5.-2.6. – Br. Romuald s místním společenstvím FrMolu se účastní
frmolení v Praze (oba kláštery).
2.-8.6. – Br. Vianney se účastní exercicií.
od 3.6. – Zazdění plynové přípojky a zahájení demontáže polorozpadlé
podezdívky ohradní zdi meditační zahrady.
5.6. – Nahrazení stávajících nepraktických skříní na chodbě před
kanceláří, doplnění polic pro „farní knihovničku“ v refektáři a polic na
špinavé prádlo ve výklenku u vstupu do sklepa.
6.-7.6. – Postavení lešení podél zdí, kde se bude dělat nová fasáda.
10.6. – 20. domovní kapitula s probíráním dekretu o osvobozování a
uzdravování.
11.-12.6. – Přebrušování a napouštění podlahy na hovorně č. 2, po
odchodu pomocníka Standy.
12.-14.6. – Vybagrování a odvoz polorozpadlé podezdívky ohradní zdi
meditační zahrady podél chodníku.
15.6. – Rekolekce s přednáškou a promítáním br. Milana, submagistra
postulantů na téma: služba autority a poslušnost.
Vikariátní setkání mládeže – večerní část programu se koná v klášteře,
za účasti 30-50 lidí.
21./22.6. – 24 hodin v klášteře – oblíbená akce pro děti ze Sušice a okolí
– přítomno 12 duší. (viz plakát)
24.6. – Br. Romuald se účastní oslavy 70-tin své maminky.
24.-27.6. – Krátká dovolená br. Serafína s návštěvou maminky v lázních.
26.-27.6. – Fasáda kláštera – nahazování omítek a archeologický
průzkum výkopu ohradní zdi.
28.6. – Zahradnické úpravy rajského dvora zájemcem o řád Kamilem
Lajčákem a jeho firmou: fáze první – výkopové práce.
– Betonování základů ohradní zdi meditační zahrady.
28.6.-3.7. – Br. Romuald se účastní 17. Františkánského setkání
mládeže na Cvilíně u Krnova. Motto: Učiň mě, Pane, svým nástrojem.
Přítomno bylo více než 100 lidiček.
141
Zprávy z provincie
4.5. – Bratři vedou pěší pouť ze Sušice k Panně Marii do Strašína, která
vyvrcholila mší sv. ve 14 hod. (předsedá br. Serafín). Pěší části se
zúčastnilo 14 duší (z toho 5 Bohu zasvěcených). Ostatní dorazili
autobusem.
6.5. – Skromné oslavy Vianneyových pětapadesátin.
7.5. – Začátek přípravných prací (sekací práce) na plynovou přípojku.
11.5. – Obnova farnosti v klášterním kostele v rámci přípravy na
svatodušní svátky. Od 1530 hod (blok pro děti, přednáška P. Vendelína
Zboroně, zpovídání, přímluvná modlitba) až po večerní mši v 18 hod.
následovanou májovou a večerem chval.
15.+17.5. – Přibyly v refektáři dveře a mřížky na topení, následně byly
dokončeny lišty kolem podlahy. Dovezli také nové židle pro refektář.
17.-18.5. – Zájemce o řád Kamil Lajčák dojel vyměřit a vykolíkovat rajský
dvůr pro jeho budoucí zahradnickou úpravu.
18.5. – Titulární slavnost našeho kostela sv. Felixe byla letos poněkud ve
stínu seslání Ducha sv.
20.5. – Standa dokončil opravu a nový nátěr stěny, stříšky a mřížky
u našeho hrobu.
22.5. – V rámci pravidelného středečního setkání SFŘ vstoupilo do
kandidatury 12 zájemců o tento způsob života. (viz foto)
140
č. 5-7/XX červenec 2013
existence a jako taková tedy musí být praktikována individuálně, bez nároků
na příspěvek do politiky, ekonomiky a dalších oblastí občanského života.
Nakolik se to týká přímo řeholního života, nezapomínejme, že
individualismus oslabuje kvalitu bratrských vztahů a může negativně
ovlivňovat také naši víru.
POSLÁNÍ PŘEDCHÁZÍ PŘED POCHOPENÍM
[11] Panna Maria přijala své poslání, aniž by věděla, že jeho součástí je
doprovázet jednoho dne svého Syna při jeho ukřižování. Věřila, a proto se
svěřila a vydala se na svou cestu. Rád bych zvláště zdůraznil tento výrok:
Poslání předchází před pochopením, protože představuje svorník každého
učednictví. Poslání, jež je nám svěřeno, představuje způsob, jak se náš život
mění v dar. A právě proto se plně realizuje právě tehdy, když se někdo svěří
a souhlasí, že vyjde a vstoupí do jakékoli situace, bez obav z možných
vyústění. Nedávno jsem navštívil naše bratry žijící ve Švédsku a na
vzdáleném Islandu. Prvně jmenovaní pochází z Varšavské provincie,
zatímco ti druzí patří do Slovenské provincie. Tito naši bratři přijali výzvu,
aby se odebrali do těchto zemí, aniž by předtím znali jejich jazyk a kulturu.
Ocitli se ve velmi sekularizované společnosti a začali sloužit silně
menšinové místní církvi, složené především ze zahraničních dělníků
katolického vyznání. Naši bratři musí překonávat značné vzdálenosti,
kdykoli se chtějí setkat s katolickými komunitami, často navíc početně
skrovnými. Nalezl jsem je v plné práci a spokojené, že mohou rozvíjet tuto
misii. Neskrývali mi své těžkosti, avšak nikdo nenaznačoval, že by chtěl
opustit poslání, jež prožívá. Společně jsme se modlili, a viděl jsem, že jsou
vytrvalí ve slavení denní modlitby církve i v rozjímání. Bez víry by to
nebylo možné. Díky Bohu je v našem Řádu mnoho takovýchto příkladů, a
rád bych, aby se stali zdravou provokací pro bratry, kteří se považují za již
hotové, a zůstávají uzavřeni vůči milosti nové obedience, nové služby a
vznášejí námitky, jež ne vždy odpovídají kritériím víry a minority. Víra je
hluboká a bezpodmínečná důvěra v Pána, která vede k sebeúctě a ochotě
k rozvíjení touhy po darování vlastního života v lásce a službě. Víra také
znamená vědomí, že kdykoli akceptujeme výzvu opustit určité místo,
funkci, službu, již jsme dlouho vykonávali, kvůli přijetí něčeho nového,
otevírá nás to pro Boží překvapení. Tato ochota být použit nás chrání před
usurpováním moci a manipulativností v bratrském životě, která se brání
každé změně a novince.
113
Zprávy z provincie
č. 5-7/XX červenec 2013
POBÍDKA K POKRAČOVÁNÍ V CESTĚ
[12] Bratři, podle Mariina příkladu buďme zahleděni na nejvyššího
Boha a spolu se svatým Františkem volejme: "Ty jsi naše víra"! Dovolme
Pánu vést s námi dialog o našem způsobu života a prosme Ducha svatého,
aby naše existence a naše povolání byly zakořeněny v bezpodmínečné víře
v toho, jenž nás stvořil, vykoupil a určil k užívání věčných dober. Jak jsem
nastínil na začátku tohoto mého listu, existují bratři rozvíjející dar víry, a
pak jsou jiní, kteří zažívají obtíže a zemdlení. Všichni potřebujeme svěřit se
s důvěrou do rukou Pána a naslouchat jeho hlasu. Vyzbrojení jistotou jeho
pomoci a přítomnosti vydejme se na cestu jako Panna Maria, která vstala a
spěšně se vydala do jednoho judského města v horách (Lk 1,39), aby byla
nablízku své sestřenici Alžbětě. Panna zpěvu Magnificat nese ve svém lůně
svého Pána. Alžběta zdraví Marii slovy, která jsou podivuhodnou syntézou
zkušenosti Matky Páně: "Blahoslavená je ta, jež uvěřila, že se splní Pánova
slova (Lk 1,45). Maria je blažená, šťastná, dosahuje seberealizace skrze
svou víru.
[13] Zdravím vás návrhem, který jsem již nastínil v bodě (č. 4) č. 10
tohoto listu, jenž se dotýká jedné hluboké touhy, již chovám ve svém srdci a
o kterou bych se s vámi chtěl podělit. Toužím po tom, aby naše provinční
i místní bratrská společenství byla místy, kde se vzájemně podpíráme na
cestě víry a pomáháme si poznat přítomnost Pána vzkříšeného mezi námi.
Vydávejme si vzájemně svědectví o kráse víry, a milosrdně i trpělivě si
pomáhejme v obtížích víry, které občas navštíví naši existenci. Navrhuji
vám pořádání místní kapituly, kde bratři osvícení a vyprovokovaní Božím
slovem, Řeholí a našimi Konstitucemi se budou moci sdílet, jaký je jejich
vztah víry s Pánem, jaké plody v nich přináší, a pokud snad některý bratr
bude v těžkostech víry, může požádat o modlitbu a pomoc. Žádám ministry
a místní představené, aby mi pomohli uskutečnit tuto mou touhu. Díky.
S bratrským pozdravem.
10. srpna 2013 v 10:00 hodin
při mši svaté v klášterním kostele
Zvěstování Páně v Olomouci
složí své časné sliby bratr
Samuel Libor Tomšej
Sušice
4.5. – Bratři vedou pěší pouť ze Sušice k Panně Marii do Strašína, která
vyvrcholila mší sv. ve 14 hod. (předsedá br. Serafín). Pěší části se
zúčastnilo 14 duší (z toho 5 Bohu zasvěcených). Ostatní dorazili
autobusem.
6.5. – Skromné oslavy Vianneyových pětapadesátin.
7.5. – Začátek přípravných prací (sekací práce) na plynovou přípojku.
11.5. – Obnova farnosti v klášterním kostele v rámci přípravy na
svatodušní svátky. Od 1530 hod (blok pro děti, přednáška P. Vendelína
Zboroně, zpovídání, přímluvná modlitba) až po večerní mši v 18 hod.
následovanou májovou a večerem chval.
13.-21.5. – Pracovně zaměřený pobyt bratří postulantů (Petr, Ivan,
Tadeáš) a juniora br. Davida obnášel pobyt na čerstvém vzduchu, těžbu,
zpracování a transport 5 fůr dřeva (asi 50 m3). Našel se i čas na bratrské
nažívání a relaxaci. (viz foto)
br. Mauro Jöhri
generální ministr OFMCap.
Dáno v Římě, dne 13. června 2013,
o svátku sv. Antonína Paduánského
114
139
Zprávy z provincie
č. 5-7/XX červenec 2013
Olomouc
V měsíci květnu byly odstraněny staré kotle Vaillant, umístěné v každém
patře nové budovy. A nahrazené novou kotelnou, která se nachází
v suterénu nové budovy. Jedná se o dva plynové kondenzační kotle firmy
Geminox, typ THRs 10-50 C, každý o výkonu 50 kW, s nepřímým
ohříváním teple vody.
138
Ve dnech od 7. do 13. července probíhaly kapucínské exercicie na
Hradčanech vedené otcem Cyrilem Mozdyniewiczem z Polska.
Zúčastnili se jich bratři Pavel, Dismas, František, Serafín, Vojtěch,
Robert, Felix, Titus, Anděl, Kryšpín, Tomáš, Maximilián a David. Otec
Cyril pojednával v přednáškách o důležitosti, hodnotě a významu
zasvěceného života, o primátu evangelia pro náš život, o víře Mariině, o
víře Abraháma, o víře sv. Františka, o příkladu víry pátera Pia, otce
Leopolda a Aniceta Kopliňského. Široce pojednával také o potřebě nové
evangelizace, a jak my ji máme provádět v dnešní společnosti.
Posledním tématem byla věrnost našemu zasvěcení.
Exercicie probíhaly v bratrském ovzduší, v jedinečném prostředí
hradčanského kláštera s jeho přilehlou zahradou. V průběhu exercicií nás
zastihla zpráva o úmrtí otce Aurela Hrdiny, našeho australského
spolubratra, jehož jsme zahrnuli do svých modliteb. Děkujeme otci
Cyrilovi nejen za tyto exercicie, ale především za práci a nadšení, se
kterým se podílel na formaci při obnově naši provincie v porevoluční
době, ať dobrý Bůh jej obdaruje potřebným zdravím a dává stále radost a
pokoj jeho duši.
br. František Kroczek
115
Zprávy z provincie
č. 5-7/XX červenec 2013
Brno:
V červenci 2013 jsme naposledy slyšeli o našem všemi oblíbeném
bratru Aurelu Hrdinovi, který naposledy naši provincii navštívil při
provinční kapitule roku 2006, při níž úsměvným nedopatřením pěl
ódy na ještě nezvoleného budoucího provinciála br. Jozefa Timka.
Všichni si dobře pamatujeme
jeho neskutečný optimismus, s
nímž i v těch nejabsurdnějších
situacích každého chválil a
povzbuzoval. Delší dovolenou
strávil ve své vlasti také roku 1999,
u příležitosti svého životního
výročí (tenkrát 80 let). Tenkrát také
vznikl rozhovor s ním, z něhož
převezmu několik vzpomínek.
Křestním jménem Jaroslav
Hrdina se narodil 26. března 1919
v někdejší osadě Andlerka
v dnešních lázeňském městečku
Slatinice poblíž Olomouce.
Jeho kapucínský život začíná
vlastně již roku 1929, kdy jako
desetiletý chlapec přišel do
internátní
serafínské
školy
v Olomouci, aby zde u kapucínů
studoval gymnázium. Dne 1. srpna
1934 pak v Praze na Hradčanech nastoupil do noviciátu. Zde také
složil 2.8.1935 své první sliby. Filozofická studia absolvoval v
holandském Breust-Eijsdenu, kde prý rád hrával na mnohých velkých
rekreacích bratří studentů typickou figurku hanáckého policajta
Matýska s texty, které pro ten účel vymýšlel br. Klétus Petěrka.
Teologii pak studoval již v Olomouci, kde tak složil dne 31. března
1940 své doživotní sliby. O rok později, 30. listopadu 1941, tedy
v den svátku sv. Ondřeje, jehož jméno později přijal, byl v Olomouci
vysvěcen na kněze. Bylo tehdy zvykem, že ještě jeden rok po svěcení
novokněží zůstávali v Olomouci a nemohli zpovídat ani kázat. Teprve
potom odcházeli do duchovní služby v klášterech.
116
Střípek z dění v Brně
137
Zprávy z provincie
Na návštěvě u br Zdislava ve Staré Boleslavi (1. června)
13. 6. byla uspořádána opékačka pro obyvatele pražského kapucínátu.
136
č. 5-7/XX červenec 2013
Po vysvěcení byl br. Aurel poslán do Prahy na Hradčany a zůstal tam
až do konce II. světové války. Vzpomíná si, jak se v dubnu 1944
museli na příkaz Němců vystěhovat z kláštera do Lorety, když klášter
zabralo SS. Bratři tehdy bydleli v místech, kde je nyní Loretánský
poklad. V době svého působení na Hradčanech měl na starosti
duchovní správu nemocnice u sester alžbětinek v Praze na Slupi.
Po válce byl přeložen do komunity ke sv. Josefu na náměstí
Republiky. Tam zůstal několik roků a Prozřetelnost Boží
prostřednictvím otce Sarkandera Dostála jej pověřila starostí o stálý
výstav Nejsvětější svátosti oltářní. Kostel byl otevřen stále – ve dne
i v noci. Na první pátky bývala půlnoční mše svatá. Kostel byl plný.
Nějaký čas předtím, než komunistická státní bezpečnost zabrala
kláštery (ty naše přišly na řadu 27. dubna 1950) byl br. Aurel přeložen
do Sušice jako představený místo P. Aleše Cihláře, který v té době byl
hospitalizován s TBC v sušické nemocnici. Komunitu s ním tedy
tvořil vlastně jen br. laik Felix Přibyl. Když byly naše kláštery
zabírány, na Sušici se jaksi zapomnělo, a tak měl br. Aurel dost času
k tomu, aby se skryl do bezpečí. Přišlo za ním totiž několik přátel
z Prahy a informovali ho, co se stalo. Proto rozdělil klášterní peníze a
schoval vzácnější věci k různým důvěryhodným lidem a z kláštera
odešel. Protože br. Felix byl v té době na dovolené v Praze, našli
komunisté dne 2. května klášter zcela prázdný.
Sám br Aurel líčí svůj útěk takto: "Nikdy jsem neměl touhu nebo
přání působit pastoračně mimo svoji rodnou vlast. Dále se musím
přiznat, že kdykoliv jsem se zadíval na letadlo letící nade mnou, vždy
pod vlivem strachu jsem si říkal, že do letadla nikdy nesednu i kdyby
mě to zaplatili"... "Ačkoli moje příjmení zní Hrdina, já se cítím před
vámi opravdu velmi slabým a malým". Nutno dodat, že kdykoli se br.
Aurel potkal s br. Zachariášem nebo br. Juvenálem, ti mu s oblibou
metli do tváře. "Ty jsi byl tedy pěkný hrdina. Zatímco my jsme byli
všichni zavření, tak ty jsi utekl."
Na dobu svého skrývání v Praze v soukromém bytě u manželů
Macounových vzpomíná br. Aurel takto: "Pod vlivem těchto okolností
jsem začal jakoby znovu objevovat modlitbu, našeho Pána Ježíše
Krista a jeho Matku – Matku Božího lidu. Začal jsem denně k večeru
chodit do kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí a tam jsem strávil
hodně času před svatostánkem a před sochou Panny Marie Lurdské.
Brzy na to přišlo pro mě milé překvapení. Jedni dobří lidé
z Žižkova poslali po své dceři, kterou jsem znal od sv. Josefa na
náměstí republiky, následující vzkaz: »Otče, dveře našeho domu jsou
117
Zprávy z provincie
pro vás otevřeny. Chcete-li, můžete se k nám nastěhovat, my žádný
strach nemáme«. Já jsem nabídku s vděčností přijal a každý večer
jsem slavil v této rodině a s nimi Eucharistii. Tam jsem zůstal až do
mého přechodu přes hranice.
Po několika měsících jsem dospěl k poznání, že totalita v mé rodné
vlasti tak brzy neskončí a že tedy moje poslání bude za hranicemi. Do
rukou Matky Boží Lurdské jsem svěřil následující čtyři prosby:
1) aby mi pomohla bezpečně
se dostat za hranice
2) aby mi pomohla udělat si
pouť do Lurd a tam jí za
všechno poděkovat a zároveň
prosit za svou rodnou vlast,
spolubratry, milé a drahé
3) aby mě zavedla do
Austrálie, je-li tam náš
kapucínský řád
4) aby to zařídila, abych
dostal požehnání od sv. Otce na
své pastorační působení.
Musím říct, že všechny tyto
prosby Matka Boží vyslyšela".
"Hranici jsem překročil
v Chebu v rychlíku Praha Paříž. Byl jsem oblečen jako
misionář,
který
mluví
francouzsky a který se vrací
z Afriky přes Prahu do Paříže.
Misionářský oblek a kříž
jsem dostal od Školských sester.
Přestrojil jsem se v kostele sv. Kříže na Příkopech za pomoci své
sestry. Tam jsem ji naposled objal a jejím prostřednictvím se též
rozloučil se svou rodinou a spolubratry. V předvečer svého odjezdu
jsem ještě naposled navštívil kostel sv. Ignáce a Pannu Marii Lurdskou.
Potom jsem měl poslední mši sv. Při mši sv. jsem se rozloučil s tou
rodinou, poděkoval jí a poprosil ji o modlitbu. Musím říci, že od
prvního procitnutí ráno jsem měl pocit, že to všechno dobře dopadne.
Cestou do Chebu jsem si připomněl všechny instrukce, které jsem
dostal: abych vypadal klidně, sebevědomě, abych neprojevoval žádný
strach, nervozitu a stále se usmíval, abych stále mluvil francouzsky a
118
č. 5-7/XX červenec 2013
Praha-Hradčany
Dne 1. června se konala Františkánská pouť Prahou. Zahajovací
mši svaté předsedal v kapli sv. Vavřince kapucín z Eritree.
Zde je momentka z malé komunitní oslavy u příležitostí posvícení
kostela Panny Marie Královny Andělů dne 16. června.
135
Zprávy z provincie
č. 5-7/XX červenec 2013
Čl. 5 – Uzdravování rodových kořenů a uzdravování paměti
Vzhledem k popularitě tzv. modlitby za uzdravení rodových kořenů jak
mezi kněžími tak mezi Božím lidem, a nejednoznačnosti nauky, na níž se
taková modlitba zakládá, ustanovujeme:
1. Vzhledem k tomu, že mše svatá je vrcholná forma modlitby církve,
není dovoleno slavení mše svaté na tento úmysl ani soukromě ani veřejně z
důvodů výše popsaných. V souladu s kanonickým právem není dovoleno
užívat jiných mešních a liturgických textů než těch, které jsou schváleny
Kongregací pro bohoslužbu a svátosti.
2. Není dovoleno spojovat vysluhování svátostí s další neliturgickou
modlitbou a kombinovat tak např. modlitbu za osvobození či rozvázání se
slavením eucharistie, svátosti smíření či svátosti pomazání nemocných.
3. Zakazuje se vkládat do svátosti smíření jakoukoli modlitbu za
penitenta, která není výslovně zmíněna v obřadu svátosti smíření, a to ani po
skončení slavení této svátosti.
4. Všem bratřím kněžím i laikům se z výše uvedených důvodů zakazuje
jakákoliv účast na akcích, při kterých se koná tak zvané „uzdravování paměti“.
Čl. 6- Závěrečná nařízení
1. Pokud někdo z bratří ještě má nějaké předchozí pověření, fakultu či
povolení konat exorcismus či modlitby za osvobození či rozvázání, je tímto
zrušeno.
2. Neposlušnost vůči těmto normám bude potrestána v souladu s Kánony
církevního práva.
V Praze, 31. května 2013
br. Jiří Kryštof Javůrek, OFMCap.
br. Jiří Bonaventura Štivar, OFMCap.
provinční vikář
provinciál
134
nedával najevo, že mluvím česky a konečně že si musím zapamatovat
všechny podrobnosti, jak jsou napsány v pasu.
V Chebu to nebylo příjemné. Mnoho se mne tam dotazovali,
prohlíželi zavazadla a několikrát jsem musel vyplňovat formuláře.
Cítil jsem, že někdo je vedle mě a tak jsem se nebál.
V Paříži mě přivítal provinciál Peere Denis, můj bývalý direktor
filosofického studia. Byl nemálo zarmoucen, že jsem nechtěl zůstat
v jeho provincii, ve Francii, neboť jsem byl rozhodnut, že pojedu do
Austrálie, jsou-li tam kapucíni. Za několik týdnů se v Paříži v našem
klášteře, kde jsem prozatím bydlel, zastavil sám představený
kapucínů v Austrálii. Jmenoval se Anastáz a byl členem americké
kapucínské provincie New Jersey. Sotva jsme se seznámili, ihned
mne pozval do Austrálie. Povolení a obedience z Říma jsem obdržel
8. prosince na slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie.
Chci se zmínit o dvou návštěvách, které jsem s radostí přijal před
odjezdem z Paříže do Lurd. Byl jsem pozván skupinou poslanců do
francouzského parlamentu na večeři a potom na besedu o poměrech
v ČSR. Na všechny jejich otázky jsem se snažil co nejlépe odpovědět.
Na bohatou a chutnou večeři a na kávu, která se podávala po večeři,
jsem nemohl dlouho zapomenout. Druhá návštěva mě vedla
k papežskému nunciovi. Byl to budoucí papež Jan XXIII. Na jeho
dobrotu, zájem a lásku nikdy nezapomenu. Slíbil, že mi obstará a
pošle požehnání na mou cestu a pro práci v Austrálii. Požehnání
formou telegramu skutečně přišlo a to v Neapoli navečer, když jsem
byl již na lodi, která už odplouvala do Austrálie.
Paříž jsem opustil začátkem února 1951. Jel jsem vlakem na celý
týden do Lurd. Tam jsem měl příležitost Matce Boží poděkovat,
prosit ji za svoji rodnou vlast, za své spolubratry, za své milé a drahé.
Z Lurd jsem odjel vlakem do Janova, kde jsem se ubytoval na lodi.
Bylo to koncem února 1951. Cesta lodí trvala pět týdnů. Mořskou
nemoc jsem dostal hned první den. Do Sydney jsme připluli před
Květnou nedělí. Po dvou dnech v Sydney mě otec Anastáz poslal do
Brisbane. Byla to moje první cesta letadlem.
V Brisbane jsem se učil anglicky a zároveň se věnoval apoštolátu
mezi krajany. Práce mezi krajany nebyla snadná. Až na nějaké
výjimky byli nábožensky pramálo vzdělaní a pořád povídali
o politice. Naše kapucínská rodina měla pět členů. Dva byli Italové,
dva Američani a já z ČSR. Mezi sebou mluvili buď italsky anebo
anglicky. Já jsem jim mohl pouze naslouchat. Snažil jsem se s nimi
komunikovat latinsky, avšak oni latinu moc neovládali.
119
Zprávy z provincie
V Brisbane jsem zůstal pět let. Potom mě otec Anastáz a jeho
definitoři poslali do Sydney, kde jsem se hlavně věnoval mládeži.
Musím říci, že mě to velmi bavilo.
Po sedmi letech pastorace v Sydney jsem byl přeložen zpět do
Brisbane, kde jsem byl kvardiánem a farářem naší farnosti zasvěcené
andělům strážným. Nadále jsem též pokračoval v práci mezi
tamějšími krajany. V té době jsem byl jmenován definitorem. Potom
co bratři poslali poradní hlas přišlo jmenování z Říma. Tentokrát jsem
v Brisbane zůstal jedenáct let.
Po jedenácti letech mě provinční definitorium poslalo do Balcaty,
která je součástí Perthu v západní Austrálii, kde se tvořila nová
farnost, jež nám byla svěřena a která potřebovala nový kostel. Byl
jsem tam poslán jako kvardián a farář zároveň. Kapucínská rodina
měla na začátku čtyři členy a později vzrostla na sedm. Vytvořili jsme
farní výbor, ve kterém každý sloužil tím darem, který od Pána dostal,
aby jím přispěl k plánování a výstavbě nového kostela. Po delší době
jsme konečně našli architekta, který nám vyhovoval. Předem si
prostudoval dokumenty o církevním umění a liturgii. Díky jeho
umělecké tvořivosti a ochotě naslouchat i přijímat návrhy od lidí, byl
kostel nakonec postaven. Podle úsudku odborníků je to dílo
moderního křesťanského umění. Jak po stránce liturgické, tak po
stránce osobní zbožnosti se každý v kostele cítí jako doma.
V západní Austrálii jsem zůstal dvacet let. Po čtyři období jsem byl
kvardiánem a farářem zároveň. V té době jsem byl též dvakrát zvolen
definitorem. Každé tři měsíce jsem cestoval do Sydney nebo do
Brisbane na setkání definitoria. Cesta letadlem trvala čtyři hodiny. Po
dvaceti letech mě přeložili zpět do formačního domu v Brisbane. Roku
1997 se provincie rozhodla opustit Perth, aby posílila potřeby formace."
Během svého pobytu v Austrálii byl br. Aurel třikrát zvolen prov.
definitorem. Vzhledem k tomu, že anglicky mluvící spolubratři měli
potíže s vyslovením jeho jména, přijal v Australské provincii jméno
Andrew (tj. Ondřej). Mezi bratry byl velmi oblíbený pro svou
radostnou povahu a štědré vydávání svědectví o kapucínském životě.
V Austrálii také často sloužil mše svaté pro československou
komunitu. Po pádu komunismu navštívil několikrát vlast, leč
v posledních letech po zranění ramene už neměl dost síly k cestování.
Sestřička smrti si pro něj přišla dne 9. července 2013 v Melbourne,
v 11 hodin místního času, tj. ve tři hodiny ráno pražského času.
Dožil se požehnaných 94 let. Kéž odpočívá v pokoji!
sestavil br. Pacifik
120
č. 5-7/XX červenec 2013
úkon: „Exorcismus ať je vykonáván způsobem, který by vyjevoval víru
církve a zabraňoval jeho interpretaci jakožto magického či pověrečného
aktu“ (De exorcismis et supplicationibus quibusdam, Obecná ustanovení, č.
19).
13. Přípustná gesta jsou: znamení kříže, vzkládání rukou, exsufflatio a
kropení svěcenou vodou (srov. De exorcismis et supplicationibus
quibusdam, Obecná ustanovení, č. 20). Je také povoleno používat kadidlo a
pomazání olejem katechumenů na čele. Je naopak výslovně zakázáno
dotýkat se nebo pomazat jiné části těla než je hlava a ruce.
14. S ohledem na citlivost této záležitosti a vzhledem k respektu k lidem
je zakázána přítomnost jakýchkoli sdělovacích prostředků. Nelze připustit
jakoukoli formu medializace případu a to ani v církevních médiích.
15. Bratřím laikům je povoleno podporovat exorcistu svou modlitbou.
Nesmějí však nikdy vyslovovat samotné modlitby exorcismu, a to jak ve
formě deprekativní (prosebné) tak imperativní (přikazující), zvláště nesmějí
nikdy použít modlitby Lva XIII., ať v úplné či zkrácené podobě. Jsou však
vybízeni, aby se intenzivně modlili podle toho, co stanoví Rituál, jak je také
ostatně uvedeno v č. 35 Obecných ustanovení De exorcismis et
supplicationibus quibusdam.
Čl. 4 - Takzvané „mše za osvobození“
Vzhledem k tomu, že se občas konají i tak zvané mše svaté za
osvobození, je nutné vyjasnit a stanovit následující:
1. Každá mše svatá jako taková je vždy pramenem osvobození, proto
neexistuje nějaká specifická mše „za osvobození“. Slavení takovéto mše sv.
by mohlo vést k domněnce, že mše svatá sama o sobě nemůže přinést
osvobození. Zakazuje se tedy výslovně všem bratřím kněžím slavit mše
tohoto typu a bratřím laikům mít na takovýchto mších účast.
2. Je však možné, aby byla mše svatá obětována za osvobození jedné
nebo více osob sužovaných nebo posedlých Zlým. V Římském misálu je
zařazena mše sv. „v jakékoli tísni“.
3. Mše svatá musí být vždy odlišena od exorcismu, v důsledku čehož se
výslovně zakazuje vkládat exorcismus do mešního obřadu, stejně jako je
zakázáno vkládat do něj modlitby za osvobození či rozvázání.
4. Stejný zákaz platí i pro případy další liturgických modliteb: udílení
svátostí, slavení denní modlitby církve a adorace Nejsvětější svátosti. Do
žádné z těchto bohoslužeb se nikdy nesmí vkládat modlitby exorcismu, ani
bezprostředně po udělení svátosti smíření se nesmějí konat žádné modlitby
za osvobození či rozvázání, neboť by se takto degradovala udělená svátost.
133
Zprávy z provincie
6. Služba exorcisty není v žádném případě delegovatelná exorcistou na
jiného kněze. Je tedy zakázáno všem exorcistům, aby toto své pověření
rozšiřovali na další osoby, byť by šlo o kněze.
7. Kněží, kteří nejsou exorcisty, se mohou modlit za osvobození věřících
sužovaných ďáblem podle ustanovení z předchozího oddílu (čl. 2), za
předpokladu, že k tomu biskupové vydají příslušné modlitby, ale nemohou
vykonat exorcismus. Po výslovném souhlasu příslušného diecézního
biskupa místa, kde se nacházejí, mohou vést společenství, která se na tento
úmysl modlí. Modlitba za uzdravení, rozvázání či osvobození nesmí nikdy
vyústit v exorcismus.
8. Při modlitbě exorcismu se musí postupovat podle nového Rituálu De
exorcismis et supllicationibus quibusdam, promulgovaného dekretem
Kongregace pro bohoslužbu a svátosti 22. listopadu 1998. Užití dřívějších
liturgických knih či jiných textů neschválených Kongregací pro bohoslužbu
a svátosti se zakazuje.
9. Exorcista přistoupí ke konání exorcismu imperativní formou pouze
tehdy, nabyl-li morální jistoty, že se jedná o skutečnou posedlost dané
osoby ďáblem. V rozlišování se bude řídit především kritérii, která tradičně
pomáhají rozpoznat případy posedlosti ďáblem (srov. De exorcismis et
supplicationibus quibusdam, Obecná ustanovení, č. 16) a může také využít
možnosti poradit se s jinými zkušenými exorcisty, případně teology, a
v některých případech, konzultovat s odborníky v oblasti medicíny a
psychiatrie či psychologie, eventuálně kriminalisty obeznámeného
s drogovou scénou či působením škodlivých kultů a sekt, u dětí také
pediatra (srov. Acta ČBK č. 5, str. 195-197).
10. Žadatel má před slavným exorcismem vykonat několikaměsíční
přípravu a konat pokání. žadatel o exorcismus se musí nejprve vyzpovídat
(odděleně od samotného exorcismu).
11. V případě výskytu hůře interpretovatelných psychických či
fyzických poruch kněz nepřistoupí k obřadu velkého exorcismu, ale přesto
přijme trpící osoby s láskou a doporučí je Pánu v modlitbě. V tomto případě
je dobré upřesnit, že pokud daná osoba trpí psychickými problémy, bylo by
jakékoli její vystavování modlitbám exorcismu čistě iluzorní a škodlivé. To
samé platí i tam, kde by přetrvávaly pochybnosti o takových poruchách.
V těchto případech nelze doporučit ani exorcismus ani modlitby za
osvobození či rozvázání, protože to by zpochybnilo význam a úlohu těchto
modliteb.
12. Gesta, která je možno uplatňovat při exorcismu, mají být střízlivá a
odvozovat se z gest uskutečňovaných v malém exorcismu neboli v obřadech
katechumenátní přípravy ke křtu. Zvlášť je třeba vyloučit všechna gesta,
která nemají vztah k liturgii a mohou působit jako dvojznačný magický
132
č. 5-7/XX červenec 2013
Misijní drobky
(06. pokračování )
Roku 1767 dorazili:
Pankrác z Mnichova Hradiště († 1770 v Rusku, po 3 letech)
Altman z Českých Budějovic (vrátil se 1776, po 9 letech)
Apolinář z Kosmonos († 1773 Astrachaň, po 3 letech)
Bonaventura z Úštěku (vrátil se 1793)
Brictius z Polné (vrátil se 1780, po 13 letech)
Roku 1774 dorazili:
Urban z Klantendorfu
Kilián z Porlitzu († 1786 Niezyn)
Roku 1776 dorazili:
Agathangelus z Mělníka
Viktorián z Kremže (vrátil se 1782, po 6 letech)
Roku 1778 dorazili:
Ondřej z Prunéřova (vrátil se 1782, po 4 letech)
Epimachus z Hustopečí (vrátil se 1788, po 10 letech)
Roku 1779 dorazili:
Venust z Prahy († 1786 Saratov)
Eliseus z Českých Budějovic
Místa moskevské misie jsou tato: Moskva, Niezyn na Ukrajině,
Velký Verder ad Colonias, Astrachaň, Mostok, Reval Livonia.
Gruzínská misie
Jako první z naší provincie přešel do Gruzie roku 1759 z Moskvy
P. Soter z Kozlova. Zemřel v Konstantinopoli 1764 po 5 letech
působení. P. Alois z Prahy odešel 1765 z Moskvy do Říma, odkud byl
poslán do Gruzie, kde roku 1770 zemřel otráven pro víru v Alkasike,
po 5 letech působení. Aleš z Liberce byl poslán na místo P. Aloise
roku 1772, umírá po 11 letech působení r. 1783.
2. Druhý dokument
Catalogus patrum et fratrum Ordinis Capucinorum provinciae
Bohemiae et Moraviae facta studiorum mutatione anno 1772
concinnatus.
121
Zprávy z provincie
č. 5-7/XX červenec 2013
Misionáři mimo provincii:
Moskva
P. Brictius z Polné – přišel 11.1. 1757, setrval 4 roky
P. Korbinián z Mělníka – přišel 16.1. 1756, setrval 5 let
P. Felix z Cantalice z Police – 6.3. 1756, na 5 let
P. Bonaventura z Úštěka – 26.6. 1756, na 4 roky
Astrachaň
P. Romuald z Mostu – 21.3. 1743, na 17 let
P. Kunibert z Pazborstu – 6.11. 1753, na 6 let
P. Apolinář z Kosmonos – 30.3. 1745, na 5 let
Pislavia
P. Agrippin z Žadlovic – 24.4. 1752, na 8 let
Niezyn
P. Nikasius z Ostravy – 15.12. 1744, na 9 let
P. Rogacián z Libavé – 15.2. 1749, na 5 let
Velký Verder
P. Altman z Čes. Budějovic – 27.4. 1745, na 5 let, řeč – němčina
Saratov
P. Celsus z Rakonic – 10.1. 1750, na 6 let
P. Modest z Přísečnice – 26.11. 1755, na 5 let
Na misiích v Gruzii
P. Aleš z Mnichova Hradiště – 21.3. 1744, na 1 rok
Duchovní plody jednoho roku: 72 biřmovaných v Moskvě
3. Třetí dokument
Nejvznešenější církevní uspořádání Jejího Císařského Veličenstva
Kateřiny II. Samovládkyně všech Rusů pro všechny římskokatolické
obce Ruské říše. Moskva 1774. Otcové, kteří do dnešního dne
spadali pod hlavní církevní obec v Moskvě, jsou tito:
Moskva
P. Brictius z Polné, Čech, představený
P. Celsus z Rakonic, Čech
P. Korbinián z Mělníka, Čech
122
1. Zakazuje se kněžím naší provincie provincie organizovat společná
konání modliteb za osvobození, rozvázání a za uzdravení bez výslovného
písemného souhlasu místního diecézního biskupa.
2. Na posvátných místech, ovšem vždy pouze soukromě a nikoli ve
společenství, je možné konat modlitby za osvobození jen pod vedením
vysvěceného služebníka.
3. Výše zmíněné modlitby se musí vždy vykonávat diskrétním a střízlivým
způsobem, aby se předešlo jakékoli okázalosti, umělosti a teatrálnosti.
4. S výjimkou bohoslužeb za nemocné uvedených v liturgických knihách a
modlitebních intencí za uzdravení nemocných při přímluvách čili v modlitbě
věřících, je naprosto zakázáno vkládat modlitby za osvobození, rozvázání a
uzdravení, ať liturgické či neliturgické, do slavení eucharistie, svátostí a
denní modlitby církve.
5. Je výslovně zakázáno jednotlivě žehnat věřící Nejsvětější svátostí za
účelem získání uzdravení či osvobození od zlého.
6. Způsob konání i samy modlitby za osvobození a rozvázání, jež jedině se
budou moci užívat při výše uvedených slaveních, budou ty, které budou
publikovány v příručce schválené biskupy . Modlitby vlastními slovy není
možno používat.
Čl. 3 - Exorcismus
Kdyby byl některý z bratří kněží se souhlasem provinciála diecézním
biskupem pověřen službou exorcisty, očekává se od něj, že bude jednat s
maximální opatrností a pozorně zachovávat to, co předepisují čísla 14 -19
nového Rituálu pro exorcismy (De exorcismis et supplicationibus
quibusdam).
Speciálně stanovíme, že:
1. Službu exorcisty smí vykonávat pouze kněz, který k tomu obdržel
zvláštní a výslovné pověření od příslušného diecézního biskupa, nikoliv od
kteréhokoliv místního ordináře.
2. Toto pověření mohou získat pouze kněží, kteří prokázali svou
zbožnost, moudrost, prozíravost, integritu života a zvláštní připravenost pro
takový úkol.
3. Je výslovně zakázáno laikům, stejně jako kněžím bez takového
pověření, pronášet modlitby exorcismu.
4. Kněží, pověření příslušným diecézním biskupem ke službě exorcismu,
jej mohou vykonávat jen a pouze na území diecéze pověření; je naprosto
zakázáno tuto službu vykonávat mimo území diecéze pověření.
5. Kněží, jimž byla svěřena služba exorcisty trvale nebo „ad actum“, ať ji
vykonávají s důvěrou, pokorou a vždy pod vedením přísl. diec. biskupa.
131
Zprávy z provincie
1. V žádném případě není bratřím laikům dovoleno se konkrétně
vyslovovat k případným kletbám, k posedlosti, k útlaku či k jakýmkoli
jiným útokům ze strany ďábla, aniž by měli výslovný písemný souhlas
místního diecézního biskupa, jemuž výhradně náleží rozlišování ohledně
existence a pravosti případných charismat. (srov. LG, 12; kán. 839 § 2).
2. Bratřím laikům není dovoleno žehnat předměty nebo osoby mimo rámec
církevních předpisů a případů v nich uvedených. (Srov. Obřady žehnání,
Všeobecné pokyny, č. 18);
3. Bratřím laikům není dovoleno vzkládat ruce či uskutečňovat gesta
vyhrazená posvátným služebníkům. Při pronášení modliteb nerozpínají ruce
ani nečiní znamení kříže nad druhými, ale přežehnají se spolu s ostatními
(srov. Obřady žehnání, Všeobecné pokyny, č. 41).
4. Bratřím laikům není dovoleno na žádném místě organizovat a řídit
veřejné modlitby za osvobození či uzdravení, a to ani v přítomnosti
vysvěcených služebníků.
Čl. 2 - Modlitby k Bohu za osvobození a rozvázání vedené duchovními
Všem kněžím připomínáme právo a povinnost přijímat velkodušně a
s láskou ty, kdo toho mají zapotřebí a kdo u nich vyhledávají podporu, radu
a pomoc. Chybějící přijetí, ne-li dokonce výsměch ze strany kněží, vede
velmi často tyto trpící osoby k tomu, aby hledaly pomoc a porozumění
jinde, čímž se vystavují riziku, že opustí pravou víru a utrpí ještě závažnější
zdravotní, psychické a duchovní újmy.
V přijímání těchto lidí se doporučuje všem kněžím, aby upřednostňovali
evangelizaci a katechezi. Je třeba lidem připomínat, že Ježíš Kristus je
Spasitel světa, „v nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména,
zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni“ (Sk 4,12). Dále je třeba
vysvětlit, že je to především přilnutí ke Kristu, které osvobozuje z nástrah a
úkladů ďábla: kdo chce být skutečně svobodný, musí objevit krásu
poctivého křesťanského života, který spočívá v modlitbě, naslouchání a
přilnutí k Božímu slovu, aktivní účasti na svátostech, především eucharistii
a svátosti smíření, ve velkorysém úsilí služby bližním. Bez takové snahy by
byl jakýkoli jiný zákrok pouze neúčinnou a škodlivou náhražkou, protože
by jen odváděl od pravé víry.
V rámci tohoto nezbytného doprovázení jsou kněží voláni k pozornému
rozlišování a v případech, kdy to uznají za nutné, tj. v případech, kdy jeho
evangelizační a katechetické úsilí ve spojení s požehnáním a modlitbou za
osvobození nepřináší očekávané výsledky, odkáže věřícího na exorcistu
pověřeného biskupem pro případné vykonání exorcismu.
Na základě těchto předpokladů ustanovujeme pro naši provincii
následující nařízení, která se vztahují na modlitby za osvobození a
rozvázání vedené knězem:
130
č. 5-7/XX červenec 2013
Astrachaň
P. Romuald z Mostu, Čech
P. Kunibert z Českých Budějovic, Čech
Niezyn na Ukrajině
P. Altman z Fulneka, Moravan, z Českých Budějovic, Čech
(pozdější nepodepsaná poznámka rukou)
P. Bonaventura z Úštěku, Čech
Mostok a Kislar
P. Agrippin ze Sutice, Čech, ze Žadlovic, Moravan (taktéž)
Marienverda na Ukrajině
P. Rogacián z Libochova, Moravan, z Libavé (taktéž)
Livonie
P. Felix z Cantalice z Police, Čech (taktéž)
(pokračování příště)
Katolický kostel v Astrachani.
123
Zprávy z provincie
PROVINČNÍ DEKRET (čj. 026/13)
O EXORCISMECH, O MODLITBÁCH ZA OSVOBOZENÍ, ROZVÁZÁNÍ, O UZDRAVOVÁNÍ
RODOVÝCH KOŘENŮ A O UZDRAVOVÁNÍ PAMĚTI
A – Úvodní poznámky
V úvodu nového Rituálu exorcismů («De exorcismis et supplicationibus
quibusdam» promulgovaného dekretem Kongregace pro bohoslužbu a
svátosti 22. listopadu 1998) se uvádí, že „nový Rituál exorcismů přichází na
svět v kulturní situaci poznamenané velkým rozšířením pomýlených
kultovních praktik či přímo pověr. Nedostatek autentické zkušenosti víry a
pevného náboženského přesvědčení, ztráta některých podstatných
křesťanských hodnot, spolu se zastíněním hlubokého smyslu života
přispívají k vzniku atmosféry nejistoty a nedostatku důvěry, což vede lidi
k tomu, že se uchylují k různým formám věštění, náboženským praktikám
nakaženým pověrami, rituálním projevům magické povahy a někdy
dokonce k ritům tak pomýleným, jako je uctívání Satana” (č. 2).
Zvýšenou vlnu zájmu o tuto problematiku v posledních letech
zaznamenáváme i v naší vlasti, proto i Komise ČBK pro nauku víry ve své
instrukci „Exorcismus a uzdravování rodových kořenů“ uvádí několik
základních orientačních pokynů pro církevní praxi v této oblasti. Tímto
dokumentem ČBK reaguje na trvající vlnu zájmu o tyto fenomény. ČBK
upozorňuje především na praktiky tzv. „modliteb za uzdravení rodových
kořenů“, které vidí příčinu „onemocnění rodových kořenů“ v působení
Zlého a v působení hříchů v minulých generacích s dopadem na současnou
generaci. Jak analyzuje výše uvedený dokument ČBK, tento fenomén se
opírá o biblické a lidové tradice, především o působení kletby a dopad
hříchu v tradici rodiny. Často jsou také používány analogie z genetiky,
psychologie, sociologie, které jsou však mnohdy zjednodušeně aplikovány
do duchovního či duševního života, především do mravní roviny a do roviny
osobní zodpovědnosti. Dokument však jasně zdůrazňuje, že odvolávání se
na biblické prameny postrádá exegetickou interpretaci a odporuje jiným
biblickým úryvkům od proroka Ezechiela až po evangelium Janovo, a tedy
že kletba a vina se nepřenášejí z generace na generaci, ale že každý
zodpovídá za své aktuální činy, a tudíž, že nelze hovořit o přenášení Božích
trestů na následující generace. Zde dochází k zaměňování kolektivní viny za
kolektivní zodpovědnost.
Dále Komise pro nauku víry konstatuje, že křesťanskému lidu, a mnohdy
i kléru, schází dostatečné pochopení především tzv. iniciačních svátostí,
křtu, biřmování a eucharistie, ale i dalších svátostí, jako jsou svátost smíření
124
č. 5-7/XX červenec 2013
uzdravení rodových kořenů, především za asistence kněží. Někdy mají tato
setkání podobu duchovního vedení či zpovědi, kterou doprovází
vypracování rodokmenu daného člověka, který má sloužit ke stanovení
příčin jeho domnělých fyzických, duševních či duchovních potíží. Věřící
jsou zároveň vyzýváni označit, zda se jeho předkové nedopustili jednání,
které uvalilo kletbu na jejich rod a je příčinou výše uvedených potíží
žadatele.
• Poté jsou konány modlitby za uzdravení, osvobození či rozvázání a
někdy i slavné exorcismy, a to i ve spojení se svátostmi.
• Často jsou pak slouženy mše sv. za uzdravení rodových kořenů
s úmyslem, aby pomocí slavení eucharistie byl dotyčný osvobozen od výše
uvedených obtíží. Mše sv. jsou mnohdy slouženy opakovaně, dokud údajně
nedojde k osvobození dotyčného od uvedených obtíží. Tato praxe má
všechny znaky zneužití eucharistie a nese prvky magie.
• Do skupiny těchto manipulativních praktik patří i tak zvané uzdravování
paměti, při němž jsou mladí lidé, povětšinou ženy, nuceny vracet se v duchu
do dětských let (někdy i do prenatálního období) a připomínat si křivdy na
nich spáchané – a ty jsou pak „řešeny“ tím, že se do těchto situací nechá
vstoupit Ježíš. Při tom jsou používány techniky psychické manipulace,
hypnózy a magie jako vynucovaný pohled do očí, zvracení zla, vykládání
sebemenších zdravotních problémů na levé straně těla jako projevu
působení zla, domnělá vidění ohnivých kruhů a nepodložená tvrzení
o prokletí předků.
B – Směrnice
Tváří v tvář takovému utrpení spojenému se zmatkem a poznamenanému
nejasnostmi má ordinář bratří povinnost vyjasnit situaci, aby bylo možno
skutečně pomoci věřícím, kteří to potřebují, s použitím metod a prostředků
schválených církví a v souladu s jejím učením a tradicí.
Po pozorném vyslechnutí kněží a odborníků jsme došli k názoru, že je
třeba pečlivě usměrnit podíl bratří na modlitbách za uzdravení, osvobození a
rozvázání, tak exorcismy, a proto tímto dekretem nařizujeme následující:
Čl. 1 - Modlitby k Bohu za osvobození a rozvázání vedené bratry laiky
Připomínáme, co již bylo řečeno Kongregací pro nauku víry, totiž že
„každému věřícímu je dovoleno modlit se k Bohu, aby dosáhl uzdravení“ a
zároveň vybízíme a povzbuzujeme všechny bratry laiky, „aby se v každý
čas modlili, v Duchu svatém prosili a bděli na modlitbách“ (srov. Ef 6, 18).
Je bez pochyby chvályhodné, když se věřící modlí jak jednotlivě tak ve
společenství i s úmyslem žádat osvobození od zlého.
Aby se zabránilo odchylkám od pravé a ryzí víry a jejímu zneužívání,
ustanovujeme že:
129
Zprávy z provincie
Čl. 9– Ti, kdo vedou liturgická i neliturgická slavení za uzdravení, se mají
snažit zachovávat ve shromáždění ovzduší pokojné zbožnosti a mají být
patřičně rozvážní, pokud mezi přítomnými dojde k uzdravení. Po
skončeném slavení mohou se vší jednoduchostí a přesností shromáždit
případná svědectví, aby tento fakt předložili příslušné církevní autoritě.
Čl. 10– Diecézní biskup má ze své autority povinnost zasáhnout, pokud se
prokáže zneužití při liturgických i neliturgických slaveních za uzdravení,
v případě zjevného pohoršení pro společenství věřících anebo pokud se
závažně nedodržují liturgické a disciplinární normy.
Situace v české a moravské církevní provincii
Podrobné analytické zkoumání tohoto citlivého problému v české a
moravské církevní provincii ozřejmuje situaci, jež by se souhrnně dala
popsat takto:
• Stále je ještě značný počet věřících, kteří vyhledávají kněze, někdy také
laiky, a žádají, aby byli osvobozeni od posedlosti a ďábelských útoků všeho
druhu a někdy tvrdí, že je to způsobeno kletbou.
• Na tyto žádosti ze strany věřících se někteří kněží i laici, z dobré vůle a s
úmyslem přinést útěchu a pomoc těmto lidem, snaží odpovídat tím, že jsou
ochotni je přijímat, vyslechnout, požehnat jim a někdy také exorcizovat.
Tito církevní služebníci, kteří ovšem nejednají jednotně a koordinovaně,
zasahují různými způsoby, když slouží mše, modlí se modlitby za
osvobození, za rozvázání, za uzdravení paměti a v některých případech
užívají i modliteb exorcismu.
• Vyskytly se i případy, kdy věřící laici (řeholníci či řeholnice) provádějí
modlitby za osvobození a troufají si napodobovat skutečné exorcismy
včetně vkládání rukou, žehnání či poroučení zlým duchům.
• Někdy se modlitby za osvobození pronášejí v kostele před vystavenou
Nejsvětější svátostí za účasti lidu, což s sebou nese riziko teatrálnosti a
nebezpečí vážného matení prostých věřících. Nezřídka při těchto
shromážděních obchází kněz věřící a jednotlivě je žehná Nejsvětější
svátostí.
• Jindy se takové modlitby odehrávají v klášterech či v soukromých
domech a jsou vedeny laiky, někdy také za asistence kněží. Někdy se tak
děje v rámci duchovních obnov pro mládež nebo veřejných modlitebních
setkání, která také bývají teatrální a doprovázená gesty a obřady živícími
pověry a fanatismus.
• Značný je také počet těch, kteří vyhledávají kněze s žádostí o modlitbu za
uzdravení rodových kořenů na základě knihy K. McAlla Uzdravení
rodových kořenů.
• Mnohdy se na farách či v soukromých domech konají modlitby za
128
č. 5-7/XX červenec 2013
a svátost pomazání nemocných, a pochopení jejich působení. Nejsou také
brány v úvahu odpustkové modlitby. Pokud jde o mešní texty za uzdravení
kořenů, ty nejenže nebyly schváleny římskou Kongregací pro bohoslužbu a
svátosti, ale vykazují řadu závažných prvků nesourodosti a neporozumění
liturgickým principům.
V závěru dokumentu Komise konstatuje, že jistě nelze pochybovat
o přirozených důsledcích hříšného, nemravného chování či zločinů, které
mají svůj psychologický a sociologický dopad a ovlivňují následné
generace, ale není možné je v takto zjednodušené formě přenášet do oblasti
teologie a duchovního života. Také tzv. „čtyři zranění přirozenosti“
v důsledku dědičného hříchu nepředstavují morální vinu, ale jsou výzvou
k opatrnosti a morálnímu úsilí. Popření účinnosti svátostí již ve středověku
a později v reformačním období způsobilo nárůst strachu před Zlým, jak
o tom svědčí dějiny umění. Tím se také otevřela cesta epidemii
čarodějnických procesů a negativnímu vidění světa a lidského života. Obojí
odporuje jak evangeliu, tak křesťanské civilizaci. úpadek svátostného života
a odmítání svátostin v řadě regionů napomáhá zmíněným jevům v životě
křesťanů dneška. Proto ČBK chce dokumentem své komise těmto
problémům, které ohrožují víru, čelit a uvést je na správnou míru. (srov.
Acta ČBK 5 (2010), 196-197.
Poslání církve
Posláním církve je vést Boží lid, hlásat evangelium a dávat zakusit
plodnost Božího slova, které skrze kázání podněcuje víru v lidských srdcích
a přivádí učedníky Ježíše Krista, Spasitele světa, k životu. Zvláštním
způsobem je církev povolána:
• Evangelizovat. - V evangeliu poznáváme Ježíše Krista, jediného
spasitele světa. Hlásání autentického učení, živá zkušenost spásy ve
svátostech, silné pouto bratrství a solidarita ve společenství, velkorysé úsilí
ve službě bližním […] to jsou nejúčinnější protilátky na různé náhražky
náboženství.
• Bdít. - Úkolem pastýřů je bdít nad náboženským citem a nad praktikami,
kterými věřící vyjadřují svou křesťanskou víru, a předcházet tak omylům a
odchylkám od autentické, ryzí víry.
• Přijímat. - Lidé, kteří žádají osvobození či uzdravení od zla nebo z jeho
nástrah, potřebují pomoc. Někdy jde o osoby slabé víry a nedostatečně
vzdělané, jindy o lidi poznamenané bolestí a tělesným či psychickým
utrpením. Církev je zavázána tyto lidi milosrdně a láskyplně přijímat,
naslouchat jim, vzdělávat je, podporovat je a pomáhat jim, aby byli účinně
osvobozeni od úzkostí, strachů, utrpení a zotročení.
125
Zprávy z provincie
• Vyučovat ve víře. - Další z hlavních povinností církve je systematicky a
organicky vykládat křesťanskou víru, poukazovat na původní dobrotu
stvoření, na absolutní svrchovanost Boha, Otce milosrdenství, vítězství
Krista nad hříchem a nad Zlým.
• Posvěcovat. - Uzdravení člověka se uskutečňuje díky milosti Ježíše
Krista, která je předávána mocí Ducha svatého skrze svátosti. Jejich
prostřednictvím slabý a hříšný člověk vstupuje do kontaktu s dílem
vykoupení a je uzdraven a spasen.
• Žehnat. - žehnací obřady ukazují v kontextu svátostného života církve
krásu spásy Vzkříšeného Pána, který je přítomný v dějinách jako nový
princip proměny života člověka i celého kosmu. Požehnání je svátostina, při
které se projevuje víra v přítomnost Boha působícího ve světě a velikonoční
vítězství Pána Ježíše.
• Osvobozovat utlačované.- Spásonosná síla Ježíše Krista nedosahuje
svého vrcholu v exorcismu, nýbrž ve svátostech. První a hlavní lék proti
vlivu Zlého je třeba hledat v autentickém duchovním životě, ve vytrvalé
účasti na svátostech, v neustálé a vroucí modlitbě, v poslušném naslouchání
Božímu slovu. Existují ještě zvláštní případy, kdy je církev povolána
osvobozovat utlačované, kromě těchto prostředků, také pomocí modliteb za
osvobození a skrze exorcismus. Je však třeba pozorně rozlišovat, zda se
jedná o skutečnou přítomnost ďábla nebo o psychickou poruchu. V druhém
případě je absolutně nutné od exorcismu ustoupit, protože by způsobil další
škody na zdraví věřících. Z tohoto důvodu je vždy dobré spolupracovat
s lékaři a specialisty schopnými pomoci knězi ve zdravém a vyváženém
rozlišování.
Disciplinární nařízení Kongregace pro nauku víry (14. září 2000)
S úmyslem usměrnit vykonávání modliteb za uzdravení a vykonávání
exorcismů vydala Kongregace pro nauku víry „Instrukci o modlitbách za
získání uzdravení od Boha“, která obsahuje následující disciplinární
nařízení:
Čl. 1 – Každému věřícímu je dovoleno modlit se k Bohu, aby dosáhl
uzdravení. Pokud se však takové modlitby konají v kostele nebo na jiném
posvátném místě, je vhodné, aby byly vedeny vysvěceným služebníkem.
Čl. 2 – Modlitby za uzdravení se označují jako liturgické, pokud jsou
začleněny do liturgických knih schválených příslušnou církevní autoritou.
Jinak jsou neliturgické.
Čl. 3 – § 1. Liturgické modlitby za uzdravení se slaví podle předepsaného
obřadu a v posvátných oděvech určených v Ordo benedictionis infirmorum
v Rituale Romanum.
126
č. 5-7/XX červenec 2013
§ 2. Biskupské konference mohou v souladu s ustanovením
v Praenotanda, V., De aptationibus quae Conferentiae Episcoporum
competunt, téhož Rituale Romanum vykonat úpravy v obřadu požehnání
nemocných, pokud je považují za pastoračně vhodné nebo potřebné a po
předchozím přezkoumání Apoštolským stolcem.
Čl. 4– § 1. Diecézní biskup má právo vydat pro svou církev normy
liturgických slavení za uzdravení, v souladu s kán. 838, § 4.
§ 2. Ti, kdo se starají o přípravu takovýchto liturgických slavení, musí při
jejich konání tyto normy dodržovat.
§ 3. Povolení pro takováto slavení musí být výslovné, i když je organizují
a účastní se jich biskupové nebo kardinálové. Pokud je k tomu správný a
přiměřený důvod, má diecézní biskup právo to jinému biskupovi zakázat.
Čl. 5 – § 1. Neliturgické modlitby za uzdravení se uskutečňují odděleně
od liturgických slavení jako setkání modlitby a četby Božího slova,
přičemž stále platí povinnost dohledu místního ordináře podle ustanovení
kán. 839, § 2.
§ 2. Je třeba se důsledně vyhýbat záměně volných neliturgických
modliteb za přesně stanovená liturgická slavení.
§ 3. Kromě toho je zapotřebí, aby v jejich průběhu nedocházelo,
především ze strany toho, kdo je vede, k projevům hysterie, strojenosti,
teatrálnosti anebo senzacechtivosti.
Čl. 6 – Používání sdělovacích prostředků, zvláště televize, během
liturgických či neliturgických modliteb za uzdravení je podřízeno dohledu
diecézního biskupa v souladu s ustanovením kán. 823 a norem stanovených
Kongregací pro nauku víry ve směrnici z 30. března 1992.
Čl. 7– § 1. Při platnosti výše uvedeného ustanovení v čl. 3 a zachovávání
služeb pro nemocné stanovených v liturgických knihách se nemají
liturgické a neliturgické modlitby za uzdravení zavádět do slavení
Nejsvětější eucharistie, svátostí a liturgie hodin.
§ 2. Při slaveních, o nichž pojednává § 1, se dává možnost zařadit
zvláštní intence za uzdravení nemocných do všeobecných modliteb
„věřících“, pokud jsou jejich součástí.
Čl. 8– § 1. Služba exorcismu se musí vykonávat v přísné závislosti na
diecézním biskupovi podle ustanovení kán. 1172, podle Dopisu
Kongregace pro nauku víry z 29. zá ří 1985 a podle Rituale Romanum.
§ 2. Modlitby exorcismu obsažené v Rituale Romanum musí zůstat
odděleny od liturgických i neliturgických slavení za uzdravení.
§ 3. Je přísně zakázáno včleňovat takovéto modlitby exorcismu do
slavení mše svaté, do svátostí a do liturgie hodin.
127

Podobné dokumenty

Stáhnout - Kapucíni

Stáhnout - Kapucíni 5. K U R S I T A L Š T I N Y Do Itálie na kurz italštiny bude vyslán br. David 6. P Ř I Č L E N Ě N Í B R N Ě N S K Ý C H A L Ž B Ě T IN E K Konvent sester Alžbětinek v Brně požádal o přidružení k ...

Více

OZ 3/2013 - Obec Vrchoslavice

OZ 3/2013 - Obec Vrchoslavice - v dubnu nás navštívila musherka a děti se mohly projet se psím spřežením - fotografování: tradiční foto prvňáčků Můj první školní rok a foto na konci školního roku - Den matek: žáci připravili ma...

Více

Žirovničan 06/07 - Město Žirovnice

Žirovničan 06/07 - Město Žirovnice „Víkend plný pohybu“, kde máme výbornou spolupráci s oddílem kuželek. Tři skupiny děvčat se zúčastnily krajské přehlídky Pódiových skladeb v Třebíči. 26.5. se plný autobus našich aerobiček zúčastni...

Více

Červenec/Srpen

Červenec/Srpen jsem, jestli mám být ráda, že nikam nemusím cestovat, nebo být zklamaná, že z toho sešlo. Snacha však nelenila a s cestovkou se spojila, jestli by nebyla jiná možnost, třeba připojit se k jinému zá...

Více

Stáhnout

Stáhnout 02.02.1990 slavnostní obnovení řeholního života při bohoslužbě v Praze na Strahově 22.09.1997 byl přijat nový název »Provincie kapucínů v ČR«

Více

NEKROLOGIUM České dominikánské provincie vedené od jejího

NEKROLOGIUM České dominikánské provincie vedené od jejího zemřel na klinice v Heidelbergu P. Tomáš Josef Maria Týn. Narodil se 3. května 1950 v Brně v lékařské rodině. Střední školu vystudoval v Brně, pak obdržel stipendium pro studia na akademii v Dijonu...

Více

Stáhnout

Stáhnout pomoc a porozumění jinde, čímž se vystavují riziku, že opustí pravou víru a utrpí ještě závažnější zdravotní, psychické a duchovní újmy. V přijímání těchto lidí se doporučuje všem kněžím, aby upřed...

Více