Zpravodaj č. 63 - Klub skalničkářů Brno

Komentáře

Transkript

Zpravodaj č. 63 - Klub skalničkářů Brno
Skalničkářův rok leden 2011
číslo 63
Obsah
Skalničkářův rok PĚSTITELSTVÍ
Arisaemy záhad zbavené III. (O. Navrátil) .
Co nového za hřbitovem? (P. Holík) Taurus a jeho dva ­ tři šafrány (Z. Zvolánek) Ohlédnutí za výměnou semen 2010­2011 (M. Martan)
leden 2011
číslo 63
ISSN
CO NÁS ZAJÍMÁ
Vápencové ostrovy (O. Navrátil) Agonie z Patagonie (J. Holzbecher) Poněkud matoucí změna jména alpské protěže (J. Niederle) Nové introdukce (O. Navrátil) Pro své členy a přátele vydává a zdarma rozšiřuje Klub skalničkářů Brno.
Elektronický časopis vychází dvakrát ročně.
Klubový zpravodaj
Vedoucí redaktor Ing. Mojmír Martan
Technický redaktor Doc. RNDr. Josef Niederle, CSc.
Adresa redakce Úvoz 7, 60200 Brno
NAŠE AKCE
Přednášky a členské schůze
Výstava 2011
Burzy rostlin
Zájezd
INFORMACE ZE SETKÁNÍ
Uznesenie z 34. stretnutia predstaviteľov skalničkárskych klubov ČR a SR
Správa z 34. medzinárodného stretnutia predstaviteľov skalničkárskych klubov SR a ČR
Termíny skalničkářských výstav v roce 2011 INFORMACE Z KLUBU
Z členské základny
Drobné zprávy a informace
Inzerce
Kalendář akcí klubu na 1. pololetí 2011
1
PĚSTITELSTVÍ
Stejně nesnášenlivá k zimnímu chladu je také Arisaema tortuosum, vhodná rovněž pro pěstování ve skleníku. Dlouhé, štíhlé zelené toulce s bílými, někdy hnědými širokými pruhy jsou zakončeny tenkou, často vzpřímenou špičkou, palice jsou dlouhé, černé, tmavěhnědé, někdy zelené, apendix prohnutý a dalece přečnívající, listy na zelených stvolech, vícečetné, často zprohýbané ke středové ose. Bývá pravidelně v nabídce jedné z českých firem, zabývajících se obchodováním s cibulovinami.
Neméně náchylná na zmrznutí je také Arisaema speciosum. Tuto překrásnou arisaemu s velkým purpurově až červenofialovým, v horní části někdy až tmavěhnědým, na konci ohnutým toulcem s bílými proužky se snažím pěstovat již několik let, bohužel však nepříliš úspěšně. Pravidelně jsem ji nestíhal sklízet před příchodem prvních mrazíků, a tak jsem musel shánět stále nové rostliny. Dosti vysoká a robustní arisaema s tříčetnými, velkými, temně zelenými listy a silným řapíkem s hnědými až purpurovými skvrnami je ideálním druhem do chladného skleníku. Jinak je vhodná do větších nádob s podmínkou přemístění před příchodem podzimních lijáků a mrazu do sklepa nebo jiné suché a chladné, avšak mrazuprosté místnosti. V posledních letech jsem sehnal přece jen vitálnější rostlinu, která se pravidelně předvádí úchvatným květem.
Arisaemy záhad zbavené III.
Mezi nejkrásnější druhy arisaem patří rostliny, jejichž schopnost přežívat evropské zimy je velmi nízká. Často nejsou dostatečně mrazuvzdorné nebo nesnášejí zimní vlhko. Jejich domovinou bývají převážně lesy v Japonsku a v nižších polohách Himálaje v nadmořské výšce kolem 1000 až 2600 m n. m. Značně problematické je pěstování nádherné Arisaemy sikokianum (viz Skalničky 4/08 ­ na pražské výstavě oceněný výpěstek V. Holubce), která se vyskytuje v řadě typových forem. Má zajímavě ze stran prohnuté toulce od černých přes tmavě nachové po zelenobílé s bílými pruhy, v hrdle výrazně bílé, silně kontrastní. Bílá květní palice často výrazně vyčnívá. Tuto parádní rostlinu z nižších poloh Himálaje a z Japonska může snadno zlikvidovat i slabý podzimní mrazík, nesklidíme­li ji včas. S touto skutečností je spojen i další problém. Rostlina někdy kvete o něco později než jiné druhy, navíc plody dozrávají velmi pomalu, a semen se u ní tudíž před příchodem mrazů zpravidla nedočkáme. S ohledem na vysokou choulostivost tohoto jinak esteticky úžasného druhu je asi nejvhodnější jeho pěstování ve skleníku. Podobně nepřizpůsobivé jsou i její blízké příbuzné z Himálaje ­ Arisaema engleri a Arisaema biauriculatum.
Občas v kultuře narazíme i na krásné východoasijské druhy Arisaema urashima a A. taiwanense, s jejichž pěstováním však nemám mnoho zkušeností.
2
variabilní. Jedna moje A. griffithii je oproti ostatním výrazně nižší, A. utile mají zelený stvol a temně zelené listy, jedna z nich má však stvol hnědě zebrovaný a na listech 1 cm široký béžový lem.
Arisaema galeatum je statná, až 1 metr vysoká rostlina z Himáláje. Zelené stvoly jsou zakončeny třemi velkými listy, toulec je zelenobíle pruhovaný, v dolní části s narůžovělým až červeným nádechem, nahoře silně stočená kápě je zelenobíle síťkovaná, zakončená krátkým, velmi zúženým ocáskem. Mrazuvzdornost není spolehlivě prověřena, v Anglii bývá pěstována venku.
Arisaema speciosum
Relativně dobře rostoucím a parádně kvetoucím druhem je v našich podmínkách Arisaema griffithii. Na silném purpurově žíhaném stvolu jsou velké, třídílné, tmavě zelené listy s purpurovým nádechem a výraznou nervaturou. Toulce jsou široké, mohutné, zelenonachové s bílými pruhy a s výraznou bílou kresbou a silně prohnutou kápí. Mrazuvzdornost jsem zatím úplně neověřil z důvodu nedostatku náhradních rostlin. Nižší teploty kolem ­8 °C snáší bez poškození.
Podobná je Arisaema utile s velkými purpurově červenými toulci s kápí, kresba na toulci je méně výrazná, ale tvar květu i olistění je podobné jako u A. griffithii. Obě rostliny jsou zřejmě dosti Arisaema galeatum
Arisaema nepenthoides je velmi pěkně vybarvená rostlina s růžovým až zelenohnědým toulcem s bílými proužky a černými 3
výraznými skvrnami. Konec je souměrně pravoúhle zahnutý v dokonale vytvarovanou kápi, list na dosti vysokém zeleném stvolu je vícečetný. V případě zimní vlhkosti podléhají hlízy plísním. Raší brzy zjara a kvete již v první polovině května.
Arisaema costatum
Všechny výše uvedené druhy náleží k esteticky nejvýznamnějším a v květu nejvýrazněji zbarveným arisaemám
Arisaema nepenthoides
Oldřich Navrátil, Ostrava
Arisaema costatum ­ až 90 cm vysoká s třídílnými, sytě zelenými, velkými listy s výraznou jednosměrnou nervaturou na žlutozelených silných stvolech. Narůžovělé stopky nesou dlouhé, úzké, souměrně prohnuté, černobíle pruhované toulce. Květní palice jsou velmi tenké, nekvetoucí části (apendix) černé a vyčnívající z toulců až 10 a více cm. Rostliny nejsou schopny odolat mrazům asi pod ­10 °C.
Co nového za hřbitovem ?
Je to už deset let, co jsem napsal stejně pojmenovaný článek. A v něm představil novinky na mé skalce. Za deset let se toho stalo poměrně dost. Když to přehlédnu zpětně, tak by jeden ani nečekal, 4
co událostí se za tu dobu stane. Dobrých i zlých, těch, co vám musí být brzo připomenuty, i těch, na které nezapomenete do konce svých dní. Kupodivu se to týká i zahrady. Vzestup, pak pád až na dno porostlé býlím a mechem a znovu vzestup do oblačných výšin doprovázený slibem, že už nikdy...
To ostatně můžete posoudit na fotografiích, které jsem přidružil k článku. Ale pojďme honem k věci. Co že nového je tedy za hřbitovem?
Krom zcela a podstatně přebudovaného areálu a jedné daleké cesty také mnoho semínek, která vyseta dala mnoho rostlinek. Spoustu z nich bych vám chtěl postupně představit. Některé hned, některé v další článcích, které budou následovat. Tak tedy pojďme k věci.
Dianthus superbus ssp. rubicundus ­ taková láska na první pohled, byť rodu mužského. Ta láska vznikla hned, jak jsem viděl jeho roztřepené, sytě růžovofialové květy povlávat nad horským rašeliništěm v horách Velkého Sajanu. Zářil tam a svítil, že pro mě žádná jiná bylina najednou neexistovala a já napřel všechno své snažení na nalezení semínek tohohle úchvatného hvozdíku. Snažení bylo korunováno úspěchem, a tak jsem domů odlétal s pytlíkem semínek, která jsem v zimě zasel a čekal. Začaly růst dobře a další rok. Barvu si uchovaly stejnou jako v přírodě, jen tolik nevynikají. Přece jen naše skalky nejsou tak temné a ponuré jako to rašeliniště, kde jsem jej sbíral. Co je na něm nejlepší? Skutečnost, že jeho 30 cm výšky a trsnatý růst umožňuje pěstování i na menších skalkách, a navíc není nijak náročný. Stačí obyčejná zem, která by měla být propustnější a slunné stanoviště. Snese i úpal, ale přece jen tam strádá.
Jarní suťoviště v rokli - foto Pavla Holíka
Dianthus versicolor ­ hvozdík ze stejné cesty, ale z úplně jiné lokality. Jeho semínka jsme sbírali na suchých svazích kopců nad jezerem Bajkal a kvést je pak viděli vysázené v záhonech kolem vlakové stanice Sjudjanka. Roste též skvěle. Zvláště na suchém a slunném místě. Nejdřív zjara vyraší sivé karafiátovité listy v trsech a ty se pak začnou zvedat na stoncích až do doby tak půli června. To se na vršku objeví první květy, které jsou v průměru tak 3 ­ 4 cm, Rokle - foto Pavla Holíka
5
Potentilla biflora ­ úplně prvně jsem se s touhle kytkou setkal ve vyprávění Mojmíra Pavelky, když mi popisoval na hotelu v indickém Manali, co všecko jsme mohli sebrat na vrcholcích kolem Rothang passu, kdyby je nezasypal sněhem přicházející monzun. Podruhé jsem je zaregistroval v úžasných bochnících ve skalkách při tůře po Sajanech. To bylo štěstí, neboť byly obaleny i semeníky se zralými semínky. Z bohatého sběru jsem vysel spoustu semínek a zkusil je vysadit do skalky. Jako všechny skalní mochny si dává na čas a roste sice dobře, ale opravdu pomalu. Jako nejvhodnější se jeví východní či severní spáry mezi kameny, pokud možno většími, aby bylo na kořenech zajištěno stálé jemné vlhko, ve kterém si očividně libuje. Na přísušky zatím reagovala dobře, pokud ale přesáhly únosnou mez, změnily se v trsíky sena mezi drtí. Na poměrně velké žluté květy si budu muset nějaký ten rok počkat. Stejně tak na bochník či stačí bochánek, z jakého jsem sbíral semínka na horách.
Iris ruthenica ­ takový nepatrný stín někde vzadu, v mé dušičce skalničkáře. Týden jsem v nich šlapal považujíce je za nějaký druh trávy, skřípiny či ostřice. Až spolusběratel Pepík Jurášek mě upozornil jen tak mimochodem, že to je kosatec. A tak jsem nelenil a nějaké sebral. Dalo by se říct ­ za pět minut dvanáct ­ myšleno před naším odjezdem. Rostou úžasně. Z trsů starých zaschlých listů se prodírají na jaře špičaté výhony, z nichž nejsilnější se promění v modrý, trošku tmavěji skvrnitý květ. Po odkvětu pak listí naroste do asi tak 30 cm a schová semeníky, které se sklopí k zemi, kde jsou semínka po dozrání zřejmě roznesena po okolí pilnými mravenečky. Absolutně nejlíp se cítí na svážku za velikým kamenem obráceným na západ, v lehčí propustné zemi. Je tu spolu se sousedy z domoviny, jako je Aquilegia sibirica, Hemerocallis minor či Pulsatilla patens ssp. flavescens. Přísahal bych, že za pozdně jarních podvečerů, kdy Iris bloudovii - foto Pavla Holíka
lila růžovofialové, trošku barvou podobné již dlouho pěstovanému druhu Dianthus amurensis. Pak už kvete dlouhou dobu a po seříznutí remontuje až do zámrzu. Bohužel vám nemůžu ukázat její obrázek. Tuto skalničku jsem sice stihl i nafotit, ale celá složka obsahující spoustu květin fotografovaných v tomhle období byla omylem smazána, což jsem doprovodil jen smutným pokýváním hlavou, neboť nic jiného se stejně nedalo dělat. Inu, zlaté doby negativů či ještě lépe perokreseb či akvarelů.
6
zapadající slunce dlouží stíny, a ze hřbitova odcházejí poslední návštěvníci, aby uvolnili místo vzpomínkám, je z tohoto místa slyšet lístky a stonky a květy všech těch kytiček, jak spolu ševelí čistou ruštinou.
setkal v Himálajích, tenkrát ovšem bez jeho úžasných dužnatých šištiček, a tím pádem i bez semínek vhodných k sesbírání a vysetí v podmínkách domácího pařeniště. Až můj výlet na Sibiř mi poskytl (a také mým spolucestovatelům) možnost nasbírat dostatek plodů pro další kultivaci v podmínkách evropských zahrad a skalek. Tehdy, v řídkém modřínovém lesíku, to bylo jako zjevení. Ta zem pokrytá červeným korálkům podobnými šiškami tohohle keříku. V kultuře pak roste zvesela. Semínka vzešla hojněji, než jsem čekal, takže mám nyní několik desítek sazenic. A mnoho jich vysazených ve skalce. Je to úžasná skalnička. Její zelené válečkovité stonky se plazí po zemi mezi štěrkem a čím jsou starší, tím víc se větví a tvoří husté přízemní keříky. Už se těším, až dospějí a jejich keříky budou ozdobeny již zmíněnými červenými korálky plodů. Jinak bych řekl, že je to kytka do našich jihomoravských skal. Mám ji v solitérní skále vytvořené ze tří asi dvou či třítunových balvanů, jejichž spáry jsem doplnil tak, aby působily dojmem jediné skály. Zde roste asi deset rostlinek ve spáře obrácené na jih v propustné zemi. Obsypané jsou asi 5 cm vrstvou drtě, takže krk rostlinek je pořád v suchu. Jak jsem již napsal, prosperují bez problémů, a tak jen čekám na ty zmíněné korálky. Chce to čas, tak snad se dočkám.
Iris bloudovii ­ to je další kosatec z veliké ruské země. Těch několik rostlin, které pěstuji, pochází ze dvou navštívených míst. Jednak z náplavky Bílého Irkutu, jednak z jakéhosi suchého úvozu za vesničkou Mondy, kde tenhle kosateček dokonce velice bohatě plodil. Je blízce příbuzný druhům jako Iris arenaria či Iris humilis. Dokonce si myslím, že je to v podstatě Iris humilis, ale nebudu zabředávat do končin taxonomických, tam nechť se přou kabinetní botanici. Mě vždycky nejvíc zajímaly nároky v kultuře, a tak můžu s radostí konstatovat, že se jedná o druh, který prosperuje přímo dokonale. Tvoří trsy užších, trošku nasivělých listů, vysokých asi tak 20 cm, které vyrůstají na koncích plazivého oddenku. Tím se rostlina rozrůstá do okolí, takže časem dozajista vytvoří kruhovité porosty s proschlým středem zralé tak akorát na rozdělení. Na jaře, stejně jako předchozí kosatec, raší nové výhony spolu s květy, které jsou žluté v různých odstínech. Výborně pak prosperuje v propustné zemi, zpočátku vegetace dobře zásobené vláhou, na slunném místě. Trošku je třeba ohlídat rostliny před živočišnými škůdci. Z neznámých důvodů je přímo magnetem pro mšice, proti kterým jsem jej musel postřikem ošetřovat průběžně celou sezónu. Jinak se jeví jako nenáročná rostlina, která se stane opravdovou ozdobou našich skalek.
A tady bych si dovolil své krátké pojednání ukončit. Jednak bych mohl psát donekonečna, co nových rostlin tu mám a všechny křičí: „O mně, haló, o mně napiš“, a jednak si musím dát pauzu a počkat, až roztaje těch třicet čísel sněhu, co mi tu napadlo, abych mohl vyrazit na skálu a osvěžit si vzhled a charakter jednotlivých druhů, o kterých budou další články. Tak prozatím přeji od hřbitova hodně pěstitelských úspěchů a prozatím nashledanou.
Pavel Holík, Blížkovice
Ephedra monosperma ­ pro tentokrát poslední novinka na mé zahradě. Druh chvojníku, který se snad vyskytuje na všech asijských pohořích od Kavkazu na východ. Prvně jsem se s ním 7
Taurus a jeho dva ­ tři šafrány
Předem je třeba veřejnosti oznámit, že Taurus je starobylé jméno pro ukrajinský poloostrov Krym v moři Černém. Autor knihy BURIED TREASURES (Skryté poklady), lotyšský pěstitel cibulovin Jánis Rukšáns, navštívil Krym v roce 1983 a půvabně v knize popisuje dva malé a neobvyklé divoké šafrány. První z nich je Crocus tauricus, shodou okolností popsaný lotyšským botanikem N. Puringem, který je příbuzný s krokusy dvoukvětými (nejvíce s Crocus biflorus subsp. adamii). Jánis v knize zdůrazňuje, že Crocus tauricus je botanicky dobrý druh, dostatečně odlišný tvrdou suknicí a s výraznými dlouhými zuby na bazálním kruhu hlízek. Jeho šedozelené listy jsou také docela unikátní.
Krokus krymský roste na Krymu jen v horách Yaila Dag (yiala, podobně jako v Turecku je plochá horská louka). Jánis Rukšáns píše, že bylo časné jaro, těsně po slezení sněhu, a Crocus tauricus právě začal kvést na ploché louce zvané yaila. Bylo zamračeno a tmavě zbarvené květy nebyly snadno k nalezení. Květy se dosti lišily proužkováním a intenzitou purpurového a modrého zbarvení vnějších okvětních lístků (tepalů). Na této pastýřské loučce lze brzy na podzim vidět překrásnou formu Crocus speciosus se zlatavým hrdlem a sytým proužkováním (v kultuře někdy vykvete na konci srpna). V Holandsku byl tento nejranější podzimní krokus šířen pod jménem Crocus tauricus, což vneslo do kultivace zmatek.
Jánis také ve své knize popisuje lokalitu druhého krymského jarního šafránu Crocus angustifolius (syn. C. susianus). Ve výšce asi 1000 m nad mořem je neschůdný terén s kolmými stěnami, na kterých trénují horolezci. Na úpatí stěn roste tento krokus úzkolistý. Dvě vyšší, ale málo přirůstající formy byly zavedeny z této lokality do kultivace. Jedna dostala jméno po blízké vesnici ´Oreanda´,
Crocus tauricus - foto Igora Minjarika
druhá je zcela žlutá bez proužků. Důležité je, že oba klony jsou fertilní (schopné tvořit semeno) a tím se liší od neplodného klonu, který je již dlouho v kultuře. Tento vegetativně množený Crocus angustifolius, když je na plném slunci, má květy rozkvétající těsně nad terénem. Vnější strany tepalů jsou zdobené tmavě purpurově hnědými proužky. Zdeněk Zvolánek, Karlík
8
Ohlédnutí za výměnou semen 2010­2011
Geranium ´Hocus Pocus´ ­ hybrid od kakostu lučního (G. pratense), který se objevil na zahradnickém trhu v roce 2003. Okrasný jak květem, tak listem. Listy jsou velké, hluboce dělené, mají velmi atraktivní, tmavě čokoládově fialovou barvu, v létě jsou středy listů tmavě zelené. Levandulově fialové květy zdobí rostlinu od konce května po celé léto. Rostlina tvoří kompaktní trsy, z nichž vyrůstají 40 cm vysoké lodyhy. Slunce ­ polostín, propustná hlinitá půda. Semenáče nemusí zachovávat vlastnosti kultivaru. Rok 2010 byl pro sběr semen velmi nepříznivý. Časté, v některých obdobích téměř každodenní vydatné deště (v Brně spadlo na některých místech za celý rok až 800 mm, přičemž normál se pohybuje kolem 500 mm) znemožňovaly sklizeň semen. Já jsem sklidil nejméně semen za celou dobu, co skalničkařím. Naštěstí máme v klubu šikovnější a pilnější sběrače, díky nimž letošní semenná akce neskončila fiaskem. Celkem se sešlo 735 položek od 24 dárců. Poděkování patří všem zúčastněným, zejména pak nejpilnějším sběračům, příteli Navrátilovi (141 položek), Skučkovi (71 položek) a Šléglovi (66 položek). Poděkovat musím také vedoucímu této akce, příteli Hraběti. Ten bohužel tuto akci řídil naposledy. Výměna semen našeho klubu ale nezaniká, příští ročník budou dle slibu organizovat manželé Pospíšilovi z Rosic. Upřesnění, včetně adresy, kam semena v roce 2011 posílat, uvedeme v příštím čísle zpravodaje, který vyjde na začátku září. Přestože byl seznam semen o něco chudší než jindy, obsahoval několik velice atraktivních druhů. Namátkou vybírám Adonis brevistyla, Calceolaria darwinii (jejíž obrázek najdete v barevné příloze v souvislosti s článkem o Patagonii), Callianthemum coriandrifolium, Campanula morettiana, Draba longisiliqua, Gentiana oschtenica, Gentiana verna v bílé a fialově růžové barvě, Iris elegantissima, I. paradoxa nebo Physoplexis comosa. Součástí tohoto ohlédnutí bývá tradičně výčet nových položek a stručné informace o nich. Letos jich uvedu jen několik. Myslím, že lze získat podstatně více informací na internetu. Stačí zadat do vyhledávače název rostliny… Možná by bylo do budoucna zajímavější a užitečnější na tomto místě psát o vašich zkušenostech s výsevy semen a o rostlinách, které vám z nich vyrostly. Tedy informace z praxe. Proto neváhejte a pište. Habranthus tubispathus ­ je cibulovina příbuzná rodu Zephyranthes. Tento druh pochází z Jižní Ameriky (Argentina, Chile, Peru). Má úzké listy a velké oranžové květy (někdy více do žluta či do hněda). Dorůstá výšky asi 15 cm. Vyžaduje slunné, teplé, dobře odvodněné místo s dobrým zimním krytem nebo zimování v kontejneru v chladné, avšak mrazuprosté místnosti. Lilium formosanum var. pricei ­ krásná nízká zimovzdorná lilie dorůstající 30 cm. Kvete koncem léta velkými, dlouze trubkovitými květy, které jsou bílé, na rubu s tmavě červenými pruhy. Vhodná do polostínu. Mitella ovalis ­ zajímavá rostlina s celkem nenápadnými, bělavě zelenavými květy dorůstající 15 až 30 cm. Listy jsou zelené, srdčitě vejčité, jakoby bublinaté, hrubě chlupaté. Pochází ze západu Sev. Ameriky, k růstu potřebuje chladné stinné místo s vlhkou humózní půdou. Phyllodoce tsugifolia ­ vřesovištní keřík z Japonska vysoký do 15 cm, příbuzný Phyllodoce nipponica. Má malé čárkovité listy a 9
baňkovité bílé květy. Plně zimovzdorná rostlina do vlhčích polostinných podmínek, půda s obsahem rašeliny. rostlin i živočichů. Jejich bohatou sbírku a také sbírku polodrahokamů, zejména z naleziště v lomu na kopci Hončova Hůrka u Příbora, je možné zhlédnout v geologické sekci ostravského muzea. Floristicky je celé území zajímavé svou pestrostí, neboť se na něm setkávají prvky teplomilné, horské i nížinné hajní.
V těsné blízkosti hranické propasti bychom se mohli setkat například se zajímavými kapradinami sleziníkem routičkou Asplenium ruta­muraria a sleziníkem severním Asplenium septentrionale. Snad bychom mohli nalézt i jejich křížence. Vzácně se zde vyskytuje i jelení jazyk Phyllitis scolopendrium.
Zajímavým přírodním jevem je travertinová kaskáda u obce Tichá. V těsné blízkosti tohoto chráněného útvaru rostou v lese spousty vstavačů Orchis mascula, dále Aquilegia vulgaris, Daphne mezereum, Dentaria glandulosa, Lathyrus vernus a jiné rostliny.
Mojmír Martan CO NÁS ZAJÍMÁ
Vápencové ostrovy
Na značně rozlehlém území v severozápadním podhůří Beskyd se rozkládá oblast s vápencovým podložím. Místy tento podklad vystupuje až do svrchních geologických vrstev a ovlivňuje i vegetační diverzitu této krajiny. V období prvohor došlo k vývoji devonu. Toto údobí charakteristické usazováním sedimentu v mělkém šelfovém moři mělo za následek vznik Moravského Krasu. Současně s tím došlo k usazení vápenců i v oblasti východně od Přerova, směrem na Teplice nad Bečvou, Bystřici pod Hostýnem a Hranice na Moravě. V té době vznikly i Zbrašovské aragonitové jeskyně. Na přelomu prvohor a druhohor pak došlo v severozápadní části tohoto území v pravěkém moři při rozpadu korálových útesů k vytváření jurských vápenců, tzv. štramberského bradlového pásma. Je pro ně charakteristický výskyt velikého množství zkamenělin nejrůznějších Gentianopsis ciliata (hořeček brvitý)
foto Oldřicha Navrátila
10
Potentilla tabernaemontani (mochna)
Největší koncentrace botanických zajímavostí je však v těsné blízkosti
Štramberka. Nedaleko středu městečka začíná naučná stezka, která nás po
dosti prudkém stoupání dovede k jeskyni pravěkých lovců Šipka. Kromě zde
objevených kostí mamutů a dalších prehistorických nálezů je místo i
floristicky zajímavé. Na stěnách skal je velmi bohatý porost kapraďorostů,
našli bychom zde např. Asplenium trichomanes, Polypodium vulgare, ale i jiné
druhy. Cestička pak pokračuje k lomu Kotouč. Hajní květena je tady
neobyčejně pestrá. Kolem chodníčku roste Hacquetia epipactis, množství
Lilium martagon, Corydalis solida a Corydalis cava, vzácný vstavač Orchis
pallens, Allium senescens subsp. montanum, zimolez pýřitý Lonicera
xylosteum, Hepatica triloba a mnoho dalších rostlin. Kdybychom se přímo
z centra Štramberku vydali do protějšího svahu, asi za 20 minut bychom došli
k bývalému vápencovému lomu - chráněné přírodní památce Kamenárka.
Předmětem ochrany není jen hojný výskyt obojživelníků kolem jezírka na dně
lomu. Žije tu i vzácný motýl jasoň červenooký a ve skalách i kamenitých
loučkách roste mnoho kapraďorostů, rozchodníků, dále Jovibarba globifera,
Travertinová kaskáda u obce Tichá
foto Oldřicha Navrátila
Biscutella laevigata, Alyssum alyssoides, mochna Potentilla tabernaemontanii, Festuca glauca a naprostým skvostem je tořič včelonosný, Ophrys apifera. V okolí Štramberka, na jednom z jejich nejsevernějších nalezišť, bylo těchto orchidejí nalezeno přes 300 exemplářů. Na sklonku léta tu můžeme narazit také na nádherný hořeček brvitý Gentianopsis ciliata (syn. Gentiana ciliata). Po několika desítkách metrů pak dojdeme na ostrou skalní hranu a otevře se nám pohled do kaňonu, jenž je koncipován jako botanická zahrada. Příkré skalní stěny bývalého lomu jsou porostlé převážně 11
společenstva, z nich nejvýznamnější býval výskyt lnu žlutého Linum flavum. Nevím, v jakém stavu je v současnosti tato lokalita, v dobách dřívějších však docházelo k jejímu pravidelnému zarůstání náletovými dřevinami a vyššími plevelnatými druhy bylin. Za pozornost v této obci rozhodně stojí zahradnictví Holubových s nádherně upravenými skalkami, osázenými zejména množstvím druhů a kultivarů jehličnanů. Ty jsou zde rovněž kromě skalniček a trvalek běžně k zakoupení. Velmi příjemně vás překvapí především široká nabídka čarověníků i dalších roubovanců.
Oldřich Navrátil, Ostrava
původní vegetací, na dně byl na místě bývalého fotbalového hřiště vytvořen komplex několika jezírek s rašeliništěm a kamenitými loučkami. Okolí lomu bylo osázeno mnoha dřevinami. Členitost přírodních stanovišť je vhodným prostředím pro rozličná rostlinná společenstva, od stepních po vlhkomilné druhy. Na ploše botanické zahrady roste přes 1200 druhů rostlin, přičemž byl kladen důraz na původní druhy. Bylo sem přeneseno mnoho rostlin z ohroženého mokřadu v lomu Kotouč, mimo jiné přeslička různobarvá Equisetum variegatum, orobinec sítinovitý Typha laxmannii, kruštík bahenní Epipactis palustris a tučnice Pinquicula vulgaris. Mezi mnoha dalšími rostlinami bychom zde našli i lomikameny Saxifraga tridactylites a S. paniculata, hvozdíky Dianthus deltoides a D. armeriastrum, roste tu i Scabiosa lucida ssp. calcicola, Dactylorhiza incarnata a Listera ovata. Severních hranic svého areálu tu dosahuje i zvonek Campanula moravica. Vhodné životní podmínky zde nalezl i kriticky ohrožený židoviník německý Myricaria germanica. Celým areálem vás ochotně provede a případně seznámí s různými pozoruhodnostmi zdejší správce pan Pavlík. Uprostřed upravené plochy je vybudován jakýsi skalní labyrint dle projektu prof. Ivara Otruby CSc., jenž má symbolicky znázorňovat návaznost zdejší flory na oblast Středomoří. V kamenných zdech, jež jsou pro větší soudržnost spojeny drátěnou konstrukcí, jsou vysazeny různé druhy rozchodníků a netřesků. V okolí pak v kamenitých políčkách rostou hořce Gentiana x acaulis a některé další kultivary skalniček. S ohledem na zaměření celé expozice na záchranu původních přírodních botanických skvostů Štramberska mi toto řešení do celkového konceptu příliš nezapadá.
Naše putování končí na nejsevernější výspě vápencových ostrovů, na chráněné památce Kamenná u obce Staříč nedaleko Frýdku­
Místku. Předmětem ochrany jsou zde teplomilná rostlinná Agonie z Patagonie
Po úspěšné cestě do Lesotha a jižní Afriky v roce 2008 jsme se rozhodli zopakovat podobnou cestu na Jižní polokouli, tentokrát do patagonské Argentiny a Chile. Zvolili jsme podobný model, jelo nás zase šest, optimální počet do jednoho většího auta. Jeli jsme opět v lednovém termínu, kterým si zkrátíme čekání na jaro. Do vánoc ještě dokončujeme podzimní práce a v únoru začíná příprava na jaro. Tentokrát jsme se však domů vrátili do tuhé zimy s množstvím sněhu a teplotami klesajícími pod ­10 ºC.
Letěli jsme přes Madrid a Buenos Aires do Rio Gallegos, což je hlavní město nejjižnější patagonské provincie Santa Crus s 86 000 obyvatel. Na letišti nás už čekalo auto, které nám dobře sloužilo i na těch nejhorších prašných a kamenitých silnicích.
Začínali jsme na Cabo Virgines, nejjižnějším bodu kontinentální Argentiny, kde hnízdí ohromná kolonie tučňáků (uvádí se asi 200 000 ptáků). V lednu už měli dospívající mláďata. Hnízdí mezi 1 metr vysokými keři Mata verde (Lepidophyllum cupressiforme). Můžete se mezi nimi procházet a téměř se jich dotýkat (což nedoporučuji, jak 12
cesty. Byly to velké bochany rodu Azorella, kromě A. trifurcata v robustních i velmi drobných formách, to bylo několik dalších druhů, jejichž polštáře byly tvrdé jako kámen. Dalším nápadným rodem z čeledi Asteraceae byla Nassauvia, která zde rostla v několika druzích. Nevím, že by se tento rod v Evropě pěstoval, ale určitě by obohatil naše sbírky. V prvních dnech jsme nacházeli žluté květy bolestivě poznal můj vlastní prst).
Celkem jsme ujeli 5 000 km, z toho asi polovinu po nezpevněných kamenitých silnicích. Začínali jsme na 52. rovnoběžce a končili na 38., kde jsme opustili hory u města Zapala. Srovnáme­li to s Evropou, je to jako kdybychom začínali někde na úrovni Berlína a končili na Sicílii. Celou dobu jsme se pohybovali na východní straně And, jen občas jsme odbočili do hor.
Vysoké hřebeny And zachycují srážky přicházející od Tichého oceánu, a tak východní strana hor je srážkově chudá, zatímco západní a centrální části hor jsou na srážky velmi bohaté. Na některých místech se vyvinul valdiviánský deštný les s ročním úhrnem srážek až 3 000 mm a vlhkomilnou vegetací. V národním parku Alerce je to např. jehličnan Fitzroya cupressoides, připomínající sekvoje, který se dožívá až 4 000 let, podobně jako Pinus aristata ze Severní Ameriky.
Zcela jiné klimatické poměry jsou na východní straně And. Celá jižní a střední Patagonie je rovná step s písčitými nebo štěrkovitými, velmi propustnými půdami a nízkými srážkami. K tomu musíme přičíst výsušný účinek neustálých silných větrů, místy tak silný, že vyvracel nejen dveře u auta ale i nás.
Chudé, téměř neobydlené stovky kilometrů pastvin vypadají velice ponuře díky keříku, který se nazývá Mata negra (Junellia tridens), svým černým zabarvením vypadá jako step po požáru. Druhým dominantním druhem jsou pichlavé polštáře Mulinum spinosum z čeledi Apiaceae.
Přesto jsme zde nacházeli mnoho nádherných alpinek, které většinou ještě kvetly a mnohé měly na jiných místech už zralá semena. Velmi jsme si pochvalovali, že nemusíme stoupat na vrcholky hor (v severní Patagonii jsme si ale užili vrchovatě i hor). Nejkrásnější polštáře rostly na rovinatých pláních, často hned vedle Ourisia poeppigii
13
Horská krajina kolem Torres del Paine -
Vulkán Pic Lanin (3776 m.n.m.), vlevo skupina Araucaria araucana,
v popředí keříky Mulinum spinosum
14
Ranunculus semiverticillatus
15
Perezia recurvata
Nassauvia glomerulosa
Samolus spathulatus
Haplopappus glutinosus
Calceolaria uniflora
Oxalis adenophylla
Anarthrophyllum desideratum
Oxalis adenophylla
16
Nardophyllum bryoides
Tristagma nivale
Azorella sp.
Caltha sagittata
Nardophyllum bryoides
Rhodophiala andicola
Embothrium coccineum
Leucheria purpurea, Nassauvia
sp.
Quinchamalium chilense (tmavě
žluté květy, červené listy),
Oreopolus glacialis
Berberis buxifolia
17
Alstroemeria patagonica
Ephedra frustillata
Oxalis erythrorhiza
Chloraea magellanica
18
Calceolaria uniflora
Adesmia ameghinoi (vlevo), Calceolaria uniflora (vpravo nahoře), Viola
auricolor (vpravo dole)
19
Viola auricolor
Viola columnaris
20
Viola sacculus
Viola dasyphylla
21
Nastanthus patagonicus
Foto k článku Agonie z Patagonie Eva Holzbecherová
Viola vulcanica
22
Nardophyllum bryoides, vytvářející zelené nebo stříbrné koberce. Zvláště ty stříbrné připomínaly porost Raoulia australis.
Po celou dobu jsme nacházeli mnoho druhů z rodu Perezia. Ve stepích to byla Perezia recurvata, ale s mnohem výraznějšími modrými květními úbory, než jsou u nás v kultuře. Nápadné byly bíle kvetoucí porosty Baccharis magellanica. Rod Acaena byl zastoupen robustními, ale i velmi drobnými, perspektivními druhy. Na prameništích a vlhčích místech právě kvetl Samolus spathulatus z čeledi Primulaceae.
Po několika dnech strávených ve stepi a na silnici Ruta Cuarenta, což je legendární cesta číslo 40 táhnoucí se od Cabo Virgines na jihu až na hranice s Bolivií, která je dlouhá přes 5 000 km a větší část nemá asfaltový povrch, jsme odbočili na západ do hor národního parku Torres del Paine v Chile. V souvislosti s přibývajícími srážkami se začala měnit vegetace. Nejprve se objevovaly keřovité pabuky (Nothofagus antarctica), které se v horských údolích proměnily ve statné stromy, ale s přibývající nadmořskou výškou se měnily v klečovité porosty tvořící lesní hranici. Z dalších dřevin zde hojně rostl Berberis buxifolia s jedlými plody a právě kvetl větší keř Embothrium coccineum s výrazně červenými květy. Také bylinná vegetace se změnila. V nižších polohách hojně kvetla nádherná, téměř přisedlá Alstroemeria patagonica se žlutými květy. Rostla ve velmi propustných, písčitých nebo štěrkovitých půdách. Dále jsme nacházeli několik druhů rodu Calceolaria, nejnápadnější byla Calceolaria uniflora (C. darwinii), žlutá Adesmia z čeledi motýlokvětých nebo Hypochaeris incana či Leucheria purpurea. Velmi nápadné byly až 1 m široké pichlavé polštáře Anarthrophyllum desideratum s oranžově červenými květy. Z orchidejí se nejčastěji vyskytovala Chloraea magellanica. Po dvou dnech jsme se vrátili zpět do Argentiny a pokračovali dále na sever. Vegetace byla podobná jako ve stepích jižní Patagonie. Přibylo několik nových druhů jako veliké polštáře pichlavé Chuquiraga aurea nebo Ephedra frustillata. Staré, částečně odumřelé rostliny vytvářely krásné přírodní bonzaje.
Další dva dny jsme strávili na cestě Ruta Cuarenta, odkud jsme odbočili na západ do horské rezervace Perito Moreno. Byla to asi nejopuštěnější místa, která jsme za celou dobu navštívili. Také vítr zde dosahoval největší intenzity. V roce 1992 navštívilo tento park pouze 90 turistů. Od té doby se sice jejich počet každoročně zvyšuje, přesto je toto rozsáhlé území téměř liduprázdné. Uvědomili jsme si to, když jsme nacházeli kosti z lam, nejčastější potravy pumy, která se zde má hojněji vyskytovat.
Po floristické stránce to byl jeden z vrcholných zážitků našeho putování. Naposledy jsme zde nacházeli Alstroemeria patagonica nebo Calceolaria uniflora, často i její křížence, na druhé straně jsme poprvé viděli druhy, se kterými jsme se později setkávali v horách severní Patagonie, jako např. žlutý Oreopolus glacialis z čeledi Rubiaceae nebo první rosulátní violku (Viola auricolor). Byla to jediná žlutá rosulátní violka, kterou jsme našli.
Při další cestě na sever jsme se dostali do teplejší a srážkově bohatší severní Patagonie. Ubytovali jsme se na 3 dny v příjemné chatce v městečku Esquel, odkud jsme se vypravili do horského střediska La Hoya. Autem jsme vyjeli do 1 200 m. Z nových druhů nás překvapila pěkná, červeně kvetoucí Ourisia poeppigii, která rostla kolem horských bystřin. V sutích nad nimi byl v plném květu Oxalis adenophylla v různých barevných odstínech a jedna z nejkrásnějších alpinek Patagonie Ranunculus semiverticillatus. Nad nimi na prameništích byly dva bíle kvetoucí blatouchy, Caltha appendiculata a C. sagittata. V nadmořské výšce kolem 1 800 m, opět v suti, rostla další rosulátní violka (Viola sacculus) s červeně lemovanými listy a 23
bílými květy. Poupata jsou tmavě modrá, proto mají květy po otevření ledovcový nádech. Jiná, dech beroucí alpinka, je Oxalis erythrorhiza, který se více podobá Draba polytricha než šťavelům.
Další den jsme jeli do rezervace Alerce zřízené kvůli již zmíněné jehličině Fitzroya. Hustý les tvořily dva druhy pabuků (Nothofagus antarctica a N. dombeyi), v jejichž podrostu rostly hojně asi 2 ­ 3 m vysoké bambusy (Chusquea culeou) nebo u nás pěstovaná Fuchsia magellanica, nižší jehličnan Austrocedrus chilensis, na lesních světlinách rostla asi 1 m vysoká, v barvě květů velmi proměnlivá Alstroemeria aurea nebo kapradina Blechnum penna­marina, která se u nás pěstuje.
Po kratším přejezdu již na asfaltových silnicích jsme se dostali do lyžařského střediska Cerro Cathedral, které bylo plné turistů z nedalekého Bariloche a mohli jsme využít pohodlí lanovek, kterými jsme se dostali na hřebeny. Kromě rostlin, které jsme již viděli na La Hoya, zde byly nové, např. Quinchamalium chilense z exotické čeledi Santalaceae, růžová Ourisia alpina a Ourisia fragrans. Z rosulátních violek jsme opět nacházeli v plném květu V. sacculus a nově Viola columnaris se světle růžovými až nafialovělými, žilkovanými a někdy brvitými květy.
Podobná vegetace byla i na Cerro Chapelco, kam jsme se přesunuli při našem postupu dále na sever. V nižších teplejších polohách rostla cibulovina z čeledi Amaryllidaceae Rhodophiala mendocina (syn. R. elwesii), která kvetla žlutě, výše v horách byla červeně kvetoucí Rhodophiala andicola. Z čeledi Portulacaceae jsme nacházeli Calandrinia affinis, která poněkud připomínala lewisie a Calandrinia caespitosa v odstínech oranžové nebo žluté. Viola dasyphylla také patří mezi rosulátní violky s bělavými nebo světle fialovými květy s tmavými proužky. Nacházeli jsme také kakost (Geranium sessiliflorum), který se u nás pěstuje, zvláště forma s tmavě hnědými listy. Loasa nana je atraktivní, jen 10 cm vysoká rostlina se žlutými velkými květy a štětinatými zpeřenými listy. Také zde byly dvě nové zajímavé perezie (Perezia fonkii a P. bellidifolia) nebo Nastanthus patagonicus, u kterého z přízemní růžice listů vyrůstají „květákovitě“ uspořádané květy.
Poslední zastávka směrem na sever byla oblast s araukáriovými lesy kolem jezera Alumine. Araucaria araucana je prehistorická jehličina stará přes sto milionů let. Je to rostlina dvoudomá, samičí rostliny mají kulaté šišky o velikosti hlavy. U nás je málo mrazuvzdorná, ale v atlantické části Evropy je dosti často pěstována. Patrně se pěstují rostliny z nižších poloh. V přírodě roste mezi 600 a 2000 m n. m. Rostliny z nejvyšších poloh, kde v zimě leží sníh by asi přežily i naše zimy. Araukáriovými lesy vede cesta na vulkán Batea Mahuida, kde bylo mnoho rostlin, které jsme už viděli na předchozích zastávkách. Nová byla Viola cotyledon s fialovými květy. Poslední zastávka byla v horách Primeros Piňos, kde jsme našli Viola vulcanica. Odtud jsme jeli do teplejších pamp s porosty Cortaderia selloana nekonečnými nížinami na letiště do Buenos Aires.
Josef Holzbecher, Lelekovice
Poněkud matoucí změna jména alpské protěže
Předpokládám, že všichni známe alpskou protěž dosud známou jako Leontopodium alpinum a jihoitalsko­bulharskou Leontopodium nivale. Většina botaniků je ovšem považuje jen za poddruhy jednoho druhu, který byl označován Leontopodium alpinum. Linné jej původně nazval Gnaphalium leontopodium. Mnohem později Tenore popsal Gnaphalium nivale. Jméno Leontopodium alpinum ovšem 24
Cassini publikoval ještě o jedenáct let později. Proto profesor Greuter z Berlína musel ve shodě s pravidly změnit jméno druhu v širším pojetí na Leontopodium nivale a jména poddruhů na Leontopodium nivale subsp. alpinum a Leontopodium nivale subsp. nivale.
tehdy pravděpodobně inspiroval, odpovědnost však beru plně na sebe, neboť následky nemohl předpokládat.
Nelze samozřejmě opomenout přítele Baláže z Dolní Rožínky, který mne svými suše a blahosklonně pronášenými poznámkami o dávno zvládnuté kultivaci rostlin, pro mne někdy skoro neznámých, přivádí téměř k čirému zoufalství. Mimo to na nás zpoza nekonečných lánů svých latifundií lišácky pokukuje známý skalkový projektant a stavitel, úspěšný pěstitel a moravský následník E. Holuba a Livingstona, Josef Holzbecher. Jeho kniha, vydaná v roce 1983 společně s prof. Koblížkem, mne velmi zaujala a následně přiměla k vybudování mé první skalky. V bujném porostu „zlatého kapradí“ se pak za hřbitovem ukrývá i přítel Pavel Holík, který nás občas obšťastní poutavou reportáží z dalekých cest. Podobné cestovatelské sklony má zřejmě i Ing. Nohelová (nyní Kindlová), o jejíž aktivitách však vím převážně pouze z doslechu a z nabízených položek ve výměně semen. Na Vysočině si hýčká své lýkovce přítel Braun. Jak nově zavedené botanické druhy a vzácnější kultivary vypadají a čím se odlišují, ví asi jen on a snad ještě několik vlastníků odborné zahraniční literatury. Prapor slovenských pěstitelů hrdě třímá ve svých rukou pan Roth z Kremnice. Elitu českých skalničkářů přivedla přehlídka jeho pěstitelských úspěchů v rámci přednášky v pražském klubu nejdříve k úžasu a následně k zájezdu na Slovensko. Ing. Josef Plocar se k literárnímu projevu dosud neodhodlal, což je opravdu veliká škoda, neboť nepřeberné množství jím pěstovaných i nabízených rostlin s přemírou novinek by určitě stálo za nějakou formu dokumentarizace. Snad má obavu, aby mu od „inkoustu z počítače“ nezmodraly jeho zelené prsty. Možná má i trochu pravdu, neboť při vzpomínce na moji zanedbanou zahradu se mi vybavuje známé rčení o kovářově kobyle. Spisovatelské impotence u kolegy Doležala se naopak neobávám, neboť jeho články čtu jedním dechem a s velkým zalíbením. Také Poněvadž ve většině floristických publikací nejsou jména poddruhů uváděna, musíme být při setkání se jménem Leontopodium nivale nadále nanejvýš obezřetní. Nemusí označovat rostliny, které pod tímto jménem známe. Josef Niederle, Brno
Literatura:
Greuter, W., The Euro+Med treatment of Gnaphalieae and Inuleae (Compositae) – generic concepts and required new names. Wildenowia 33 (2003), 239­244.
Nové introdukce
Již při napsání toho nadpisu se mi okamžitě vybavil seriál pravidelných reportáží pana Řeháčka o nejnovějších raritách na jeho skalce. V krátkém čase pak lze tyto speciality naleznout v jeho seznamech namnožených rostlin. Následně jsem si vzpomněl na poutavé vyprávění o vzácných a ne vždy nejsnadněji pěstovatelných květinách (což samozřejmě úzce souvisí s úhlem pohledu a s mírou poznání), vydávané kdysi i s pěknými fotografiemi formou jakéhosi atlasu v časopisu „Zahrádkář“. Autorem tohoto „almanachu“ byl člen našeho klubu a aktivní dodavatel kvalitního semene do naší výměny Jiří Skuček ze Záměle. Jeho skvělý literární počin mne 25
jsem v našem časopise zaznamenal článeček našeho předního šlechtitele lomikamenů sekce porphyrion J. Bürgela. Mám od něj několik opravdu překrásných zástupců tohoto rodu a nebylo by zajisté na škodu, kdyby nám představil některé své novinky a sdělil, co je v jeho „dílně“ nového.
Od té doby, co se rozhodl RNDr. Jiří Šlégl z Klatov (od něhož mám spoustu nádherných květin, zejména hořců) omezit svou zahradnickou aktivitu a začal se věnovat především vědecko­
literární a cestovatelské činnosti, mi dělá radost hlavně jeho jmenovec pan Josef Šlégl z Děčína, který obesílá naši výměnu každoročně mnoha druhy semen hajních i skalních rostlin. Zdárně mu přitom sekundovali a doufám, že i nadále sekundovat budou př. Kadlec, Mikešová, Rozehnal, Pelantová, Seidenglanzová, Doskočil, Kakos, Fišer, Koprda a mnoho dalších. Některá jména ze seznamu dárců nenápadně mizí, jiná (spíše vyjímečně) přibývají. Jelikož mnoho pěstitelů neznám osobně, nevím, zda jim na tuto činnost nezbývá čas, nepostačují síly, či zda snad již dokonce nejsou mezi námi. V případě pana Grulicha je bohužel jasné, že jeho vysoce atraktivní položky jsme v roce 2009 vysévali, resp. v případě pražské výměny v roce 2010 obdrželi naposledy.
Jelikož se výše vyjmenovaní aktivisté dosud neodhodlali k tomu, aby se za své úspěchy a počiny dostatečně veřejně pochválili, pokusil jsem se to touto formou udělat za ně. Zároveň jsem chtěl nejen je, ale i vás ostatní čtenáře našeho časopisu vyzvat ke spoluúčasti na založení jakési pravidelné rubriky sloužící k poznání, popsání, zhodnocení a popularizaci novinek na našich zahradách a skalkách.
Jestliže jsem v tom výčtu odborníků na někoho pozapomněl, velice se omlouvám. Musel bych v podstatě vyjmenovat všechny členy našeho klubu, protože vím, že je v něm celá řada dalších výborných skalničkářů. Tato skutečnost spolu s téměř neomezenou možností cestování, nákupů rostlin přes internet, stálou šlechtitelskou aktivitou, zahraničními i našimi výměnami semen a existencí leckdy dobrodružných přírodních sběrů i občasných objevů nových rostlin mne do budoucna naplňuje opatrným optimismem.
Oldřich Navrátil, Ostrava
26
NAŠE AKCE
práce. PŘEDNÁŠKY A ČLENSKÉ SCHŮZE
Scházet se budeme na tradičním místě v sále na Křenové ulici 67 ve 2. poschodí každý první čtvrtek v měsíci v 16:30. Výjimkou je květen, kdy schůze odpadá kvůli výstavě, a červenec a srpen, kdy jsou klubové prázdniny. Po prázdninách se pak opět shledáme ve čtvrtek 1. září 2011 v 16:30.
Každá členská schůze začne krátkou organizační informací a následovat bude odborná přednáška s promítáním digitálních snímků. Stále platí, že po vstupu do sálu je každý člen povinen se podepsat do prezenční listiny a zaplatit příspěvek 10 Kč na úhradu nákladů za sál a honorář přednášejícímu.
•
Sobota 22. ledna 2011, 9:00
Výroční členská schůze
Program bude tradiční ­ hodnocení činnosti a program na rok 2011, ocenění nejlepších exponátů výstavy 2010 s krátkým promítáním a finále soutěže o nejkrásnější digitální fotografii. Zajištěno bude občerstvení.
•
Čtvrtek 3. února 2011, 16:30
Jana Holzbecherová, Lelekovice
České šlechtění lomikamenů sekce Porphyrion ­ tradice jejich pěstování a šlechtění v českých zemích
Studující dcera známé skalničkářské dvojice nás seznámí s výsledky své seminární 27
•
Čtvrtek 3. března 2011, 16:30
Ondřej Fous, Praha
Předjaří v anglických zahradách
Předjarně načasovaná přednáška významného českého perenáře.
•
Čtvrtek 7. dubna 2011, 16:30
Cedrik a Štěpánka Haškovcovi, Praha
Květena především Alp
Představíme vám manželskou dvojici, která se ve svém volném čase ráda věnuje fotografování přírody. Na úvod nás čeká bonus v podobě několika snímků květin z Krkonoš a ze Slovenska. •
Čtvrtek 2. června 2011, 16:30
Vít Hrabě, Hajany
Island II.
Video z druhé návštěvy tohoto přírodovědně atraktivního ostrova bude určitě velmi zajímavé, ale nevyplní celý čas, který budeme mít k dispozici. Proto dáme po skončení videa o Islandu prostor vám, členům klubu. Pokud fotíte, můžete na tuto schůzi přinést na flash disku nebo CD obrázky se zahradní nebo přírodovědnou tematikou, které byste nám rádi ukázali. MM
VÝSTAVA 2011
Dodržujte prosím také termín likvidace. Někteří členové si zaevidované exponáty chtějí odnést již v závěru posledního dne výstavy. Ve výjimečných případech (malé množství exponátů) je tato varianta možná, ale opět jen po předchozí dohodě s předsedou klubu nebo členy výstavní komise.
Výstava 2011 proběhne v tradičním jarním termínu od 30. 4. do 7. 5. v areálu Čtyřlístku v Brně ­ na Bystrcké ulici u mostu přes Svratku (MHD tramvaj 1, 3, 11, trolejbus 30, autobus 50, 52, zastávka Kamenolom nebo ZOO). Vchod bude tradičně bránou naproti mostu z Bystrcké ulice.
přejímka exponátů:
vlastní výstava:
18 h
likvidace výstavy:
čtvrtek 28. 4. 2011 10­18 h
sobota 30. 4. až sobota 7. 5. 2011
neděle 8. 5. 2011
MM
BURZY ROSTLIN 2011
8­
Podobně jako loni, tak i letos uspořádáme 3 prodejní burzy rostlin. Hlavní burza bude probíhat souběžně s naší výstavou skalniček v areálu Čtyřlístku v Bystrci. Druhá burza bude ve druhé polovině května při výstavě Iris 2011 v Botanické zahradě a arboretu MU. Podzimní burza při výstavě Barvy podzimu, opět v Botanické zahradě a arboretu MU je plánována na přelom září a října.
11­16 h
Organizace příjmu a výdeje rostlin bude probíhat podle standardních pravidel. Upozorňujeme, že se budou exponáty přejímat pouze ve čtvrtek 28. 4. od 10 do 18 hodin! Slavnostní zahájení výstavy se neuskuteční! Za exponáty, které neprojdou řádnou evidencí, nebere klub žádnou odpovědnost a majitel těchto rostlin nemůže být považován za vystavovatele. Ojedinělé výjimky jsou možné jen po předchozí domluvě s předsedou klubu nebo se členy výstavní komise, tj. s přítelem Hadačem nebo Mertou. Výstavní komise může odmítnout rostliny v kelímcích od jogurtů, taktéž rostliny nevzhledné, odkvétající nebo ty, které zjevně nestihnou vykvést. Připomínáme, že vystavovatelem se stává každý člen Klubu skalničkářů Brno, jenž dodá (a výstavní komise přijme) nejméně 3 exponáty, v případě korýtek nebo větších osázených nádob tolerujeme i menší počet. Komu bude zaevidováno více než 10 exponátů, může požádat o příspěvek na dopravu.
Prosíme členy, aby přivezli dostatek pěkných exponátů, aby vůbec bylo co vystavovat!
1. květnová burza (při výstavě Skalniček v areálu Čtyřlístku na Bystrcké ulici)
příjem zboží:
prodej:
likvidace:
čtvrtek 28. 4. pátek 29. 4. sobota 30. 4. až sobota 7. 5.
neděle 8. 5.
12­18 h
10­18 h
8­18 h
11­16 h
Čas ve čtvrtek 28. 4. před 12. hodinou je vyhrazen pro příjem zboží realizačního týmu přípravy výstavy. Podobně jako v minulých letech si pěstitelé mohou dohodnout s organizátory burzy i jiné termíny pro příjem rostlin v průběhu výstavy dle jejich časových možností. V sobotu ráno 30. 4. ale prosím zboží do burzy nevozte, na 28
přebírání rostlin nebude čas, ihned po otevření bývá největší nápor nakupujících.
Registrovaným vystavovatelům bude odvedeno 20 % z ceny prodaných rostlin ve prospěch klubu, ostatním 25 %.
Výplata za prodané rostliny a odměny za služby a brigády se uskuteční ve čtvrtek 2. června 2011 od 15:30 do 16:15 hodin (před členskou schůzí) v sále na Křenové ulici 67.
individuálně. Podzimní burza (při výstavě Barvy podzimu 2011 v areálu botanické zahrady a arboreta MU na tř. Generála Píky v Černých Polích)
Podzimní burza rostlin se uskuteční opět v prostoru velké garáže pod správní budovou. 2. květnová burza (při výstavě Iris 2011 v areálu botanické zahrady a arboreta MU na tř. Generála Píky v Černých Polích)
Příjem zboží:
čtvrtek 29. 9. 9 ­ 15 h, 17­18 h
Prodej:
pátek
30. 9. až pondělí 3. 10.
9 ­ 18 h (v pondělí do 17:00)
Likvidace:
pondělí 3. 10.
17:00 ­ 18:30 h
úterý 4. 10. 8 ­ 10 h.
Příjem zboží:
čtvrtek 19. 5. 9­15 h, 17­18 h
Prodej:
pátek 20. 5. až pondělí 23. 5.
9­18 h (v pondělí do 17:00 h)
Likvidace:
pondělí 23. 5.
17:00­18:30 h
úterý 24. 5. 8­10 h
Burza bude umístěna v prostoru garáží pod správní budovou. Vjezd automobily pro svoz a odvoz zboží bude možný horní branou od zastávky tramvají č. 9 a 11 Bieblova. Nevjíždějte prosím ihned do areálu, vzhledem k omezenému prostoru bude pohyb aut regulován. Ve čtvrtek 19. 5. zde bude v 16:30 probíhat slavnostní zahájení výstavy Iris 2011. V době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět automobily do areálu! V době výstavy bude pro návštěvníky otevřena i dolní brána z ulice Drobného, kde jsou i dobré možnosti parkování. Jinak je možné parkovat i na Bieblově ulici, kam je ale pro neznalé místních poměrů trochu složitější příjezd.
Prosíme prodávající, aby striktně dodržovali uvedené časy. Ve čtvrtek 29. 9. zde bude v 16:30 probíhat slavnostní zahájení výstavy Barvy podzimu 2011. V době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět automobily do areálu! Prosíme vás, abyste rostliny přivezli pokud možno do 15:00. Doba mezi 17:00 a 18:00 je určena hlavně pro členy, kteří z důvodu zaměstnání přejímku zboží do 15:00 nestihnou. Na přebírací protokoly prosím vždy připište své aktuální telefonní číslo, nejlépe mobilního telefonu. Případné dotazy směřujte na předsedu či místopředsedy klubu (viz adresář členů výboru klubu na konci zpravodaje č. 60). MM
Termín výplaty za prodané rostliny a odměny za služby a brigády 2. květnové burzy zatím není znám a bude oznámen zúčastněným 29
ZÁJEZD
INFORMACE ZE SETKÁNÍ
Letošní zájezd je plánován na pátek 27. a sobotu 28. května 2011. Program zájezdu je v současné době upřesňován. Proto je možné, že v konečné podobě dozná větších či menších upřesnění, se kterými vás seznámím na výroční nebo únorové členské schůzi. Předpokládaná trasa zájezdu vede na severovýchodní Moravu. Začíná v Bystřici pod Hostýnem v Horákových školkách. Pokračuje pod hrad Hukvaldy k přítelkyni Boháčové, do Arboreta pana Holuba ve Staříči. Potom pokračuje v 5 km vzdálené osadě Ptáčník, kde se dají nakoupit zajímavé a levné skalničky včetně keramiky na zahradu i do bytu. Následný seznam předpokládaných návštěv není sestaven podle pořadí, jak je navštívíme. Pořadí návštěv bude záviset na tom, kde budeme nocovat. Rád bych vás zavedl do lomu u Štramberka, který je zajímavým příkladem toho, co se dá zbudovat z bývalé skládky odpadu. Dále navštívíme přítelkyni Říhovou v Karviné, př. Piatka v Porubě, př. Michálka v Šenově, Šiguta v Čeladné. Zájezd ukončíme návštěvou Zahradnického centra v Bystrovanech u Olomouce. Do programu zájezdu bude zahrnuta i návštěva některé historické nebo kulturní památky, jak bývá na našich zájezdech zvykem. Také bývá zvykem, že se pro množství památek v kraji nemůžeme na výboru dohodnout, kterou z nich navštívíme.
Uznesenie z 34. stretnutia predstaviteľov skalničkárskych klubov Českej a Slovenskej republiky
Stretnutie usporiadal v dňoch 17. – 19. 9. 2010 Klub skalničkárov občianskeho združenia Malá Fatra Žilina v hoteli Gold Terchová.
Stretnutia sa zúčastnilo 18 klubov.
Zloženie návrhovej komisie: Antonín Liška, Jan Růžička, Alžbeta Gromová
Závery:
1.
Pražský klub ponúkol všetkým klubom možnosť prezentácie sa na vývesných tabuliach v priestoroch pražského výstaviska počas ich výstav.
2.
Navrhujeme nahlásenie zájazdu, vopred, predsedovi klubu alebo zájazdovému referentovi (nie členovi klubu) z dôvodu úspešného zorganizovania návštevy skaliek domácej organizácie. V tomto prípade hostiteľská organizácia by mala zaistiť sprievodcu po záhradách.
3.
Žiadame účastníkov zájazdu prírodných lokalít a chránených krajinných oblastí k šetrnému prístupu k flóre v týchto lokalitách.
Rozehnal 30
4.
V roku 2011 usporiada 35. stretnutie Klub skalničkárov Erika Nejdek. Roku 2012 usporiada nasledujúce stretnutie Klub skalničkárov Iris Opava. Pre budúce stretnutie predstaviteľov skalničkárov navrhujeme pripraviť stručnú prezentáciu činností klubu digitálnou formou a so špeciálnym zameraním na témy:
­ propagácia výstav
­ o zájazdoch
Nováka na tému „Pestovanie skalničiek a cesty za nimi“. Účastníci stretnutia vyjadrujú svoj obdiv a veľké poďakovanie. Správa z 34. medzinárodného stretnutia predstaviteľov skalničkárskych klubov zo Slovenskej a Českej republiky Žilina, Terchová 17. ­ 19. 9. 2010
Ďakujeme organizátorom stretnutia za milé pozornosti a primulku, ktorá rastie v regióne Žiliny a za vzornú ukážku popisu skalničky na kvetináči (ako by to malo byť pri predaji).
Naše poďakovanie patrí, za prednášky RNDr. Anny Dobošovej na tému „Národný park Malá Fatra“ a RNDr. Viktórii Urbanovej, CSc., na tému „Flóra Národného parku Malá Fatra“, ktoré odzneli prvý deň stretnutia. Za veľmi vhodné považujeme, že výbor skalničkárov Žiliny zorganizoval na druhý deň stretnutia výstup na Snilovské sedlo zameraný na spoznávanie flóry Malej Fatry pod odborným vedením MUDr. Juraja Celeca. Po obede účastníci navštívili skalky bratov Ladislava a Stanislava Kuchára a vyjadrujú uznanie za peknú úpravu skalky a bohatý sortiment skalničiek. Ďalšou návštevou bolo záhradnícke centrum GARTEN­ HIRNER Dalibora Hirnera v Lietavskej Lúčke. Účastníci si vybrali zo sortimentu skalničiek a čarodejov. Ďakujeme organizátorom za dobré pohostenie, ktoré nám pripravili v záhrade u pána Hirnera. Večer boli prednáškové bloky významných skalničkárov pána Róberta Rotha na tému „Netradičné pestovanie skalničiek“ a Jiřího Stretnutie sa konalo v Hoteli Gold v Terchovej vzdialenej 25 km od Žiliny. Zúčastnilo sa ho 58 delegátov z 18­tich klubov a 7 hostí.
Stretnutie sa začalo piatok 17. 9. 2010 príchodom účastníkov do Hotela Gold v Terchovej. Pred večerou oficiálne otvorila stretnutie predsedníčka Občianskeho združenia Malá Fatra pani Darina Funtíková a privítala hostí. Po večeri nasledovala prednáška RNDr. Anny Dobošovej na tému „Ochrana prírody Národného parku Malá Fatra“, počas ktorej sme sa dozvedeli informácie o ochrane prírody NP MF, jednotlivých ochranných pásmach a vzácnych prírodných oblastiach národného a európskeho významu. Následne potom pokračovala prednáška RNDr. Viktórie Urbanovej, CSc. na tému „Chránené rastliny Národného parku Malá Fatra“, v ktorej nám predstavila jednotlivé chránené rastliny vyskytujúce sa na území NP MF. Opísali tiež spôsob záchrany a uchovávania flóry vyskytujúcej sa v NP MF. Po krátkej prestávke na občerstvenie pokračovalo stretnutie prezentáciou informácií o činnosti jednotlivých kluboch za posledný rok. Program ďalej pokračoval voľnou zábavou členov jednotlivých klubov.
31
Termíny skalničkářských výstav v roce 2011:
V sobotu po raňajkách pokračovalo stretnutie podľa programu výletom do Vrátnej doliny, kde sa delegáti jednotlivých organizácií vyviezli sedačkovou lanovkou do Snilovského sedla. Zdatnejší turisti pokračovali túrou na vrch Chleb a tí menej zdatní absolvovali túru na Veľký Fatranský Kriváň. Turistické výlety sa konali pod odborným vedením pána MUDr. Juraja Celeca. Po obede program pokračoval návštevou skaliek jednotlivých členov hosťujúcej organizácie Občianske združenie Malá Fatra. Ako prvú sme navštívili skalku bratov Kuchárovcov. Ich skalka nás zaujala svojou precíznou prepracovanosťou a detailnosťou dekorácií, ktoré jej dodávajú rozprávkový dojem. Následne sme pokračovali na ukážkovú skalku pána Dalibora Hirnera – Záhradníctvo Garten ­ Hirner. Táto návšteva bola spojená aj s možnosťou nákupu skalničiek a vzácnych druhov čarodejov. Po návrate do Terchovej pokračoval program večerou a následne blokom prednášok. Prednáškový blok otvoril pán Róbert Roth s prednáškou na tému „Netradičné pestovanie skalničiek“ vo svojej skalke, zaujímavostiach a skalničkách v nej. Predviedol nám ukážku travertínovej steny a vhodnej výsadby v nej. Ďalej sa venoval praktickým radám pri pestovaní jednotlivých druhov skalničiek. Prednáškový blok pokračoval príspevkom pána Jiřího Nováka o saxifragách, o ich kráse, rozmanitostiach, spôsobe pestovania a kuriozitách pri pestovaní. Sobotný program ukončila voľná zábava.
Klub skalničkárov Bratislava
1. ­ 5. 5. 2011
Klub skalničkářů Brno
 30. 4. – 7. 5. 2011 ­ Jarní výstava + burza, Areál Č tyřlístku Brno, Bystrcká ul.  20. ­ 23. 5. 2011 ­ burza rostlin při výstavě Iris 2011 v Botanické zahradě a arboretu MU, Brno ­ Č erná
Pole, tř. Generála Píky
 30. 9. ­ 3. 10. 2011 ­ burza rostlin při výstavě Barvy podzimu 2010 v Botanické zahradě a arboretu MU, Brno ­ Černá Pole, tř. Generála Píky
Klub skalničkářů Bruntál
 Bruntál 12. ­ 13. 5. 2011 – atrium Kulturního střediska v Bruntálu, Dukelská ul.
 Krnov – květen 2011 – dodatečně bude oznámen přesný termín, místo Dům dětí a mládeže pod Cvilínem
Klub skalničkářů Primula Děčín
 2. ­ 5. 5. 2011 – Oblastní muzeum
Nedeľa 19. 9. 2010 bola posledným dňom nášho príjemného a náučného stretnutia. Po raňajkách bolo vyhlásené uznesenie. Uznesenie bolo jednohlasne prijaté všetkými delegátmi organizácií. Rozlúčili sme sa so slovami, že na budúci rok sa opäť šťastne stretneme na 35. medzinárodnom stretnutí.
Občianske združenie Campanula carpatica Drietoma
 29. – 30. 4. 2011
Klub skalničkářů Erika Nejdek
 20. 5. – 24. 5. 2011 v Karlových Varech – Doubí (u obchodního centra TESCO, OBI)
32
Klub skalničkárov Nitra
 14. – 17. 4. 2011
 18. – 21. 8. 2011
Klub skalničkářů Praha
 jarní – 27. 3. ­ 2. 4. 2011
 velká – 4. 5. ­ 21. 5. 2011
 podzimní – 5. 9. ­ 17. 9. 2011
Klub skalničkárov Pulsatilla Nitra
 duben – GARDENIA, Nitra  květen – Hlohovec 
 srpen – AGROKOMPLEX, Nitra
Klub skalničkárov Trenčín
 29. ­ 30. 4. 2011 v DK Trenč
ín – Zlatovce
Klub skalkařů Zlín
 13. ­15. 5. 2011 – výstava v Domě kultury
Klub skalničkářů Protěž Olomouc
 4. ­ 7. 5. 2011 – Slovanské gymnázium v Pasteurově ulici v Olomouci
Klub skalničkářů Žd´ár nad Sázavou
 nebude
Klub skalničkářů Iris Opava
 12. ­ 13. 5. 2011
Občianske združenie Malá Fatra Žilina
 22. ­ 24. 4. 2011 – jarní výstava, Zahradnictví GARTEN­
HIRNER, Žilinská cesta, Lietavská Lúč
ka
 říjen 2011 – podzimní výstava, areál SPOŠ a služeb na vidieku, Predmestská 82, Žilina, (termín bude upřesněn v průběhu roku)
Klub skalničkářů Adonis Ostrava
 7. – 8. 4. 2011
 27. – 29. 4. 2011
 13. ­ 14. 5. 2011 (všechny v areálu u Domu zahrádkářů v Ostravě – Zábřehu)
Klub skalničkářů Pardubice
 malá – 7. ­ 8. 4. 2011  velká jarní – 5.­ 6. 5. 2011
 8. ­ 9. 9. 2011
Klub skalničkářů Alpinum Plzeň
 5. 5. – 14. 5. 2011
33
INFORMACE Z KLUBU
zpravodaje poštou, musí mimo členského příspěvku (150 Kč) zaplatit ještě poštovné 35 Kč v ČR a 80 Kč v SR.
Z členské základny
Stav k 31. 7. 2010:
Přírůstky
Úbytky
Stav k 1. 1. 2011:
V lednovém zpravodaji, který bude odesílán poštou, bude přiložena poštovní poukázka na zaplacení členského příspěvku a poštovného na rok 2011.
139 členů
3 členové
2 členové
140 členů
Prosíme všechny členy klubu, aby při změně adresy nebo telefonu nahlásili nové údaje co nejdříve na adresu: Marie Servisová, Jahodová 40, 620 00 Brno, tel. 545 229 648 nebo mob. 608 502 916, nebo na adresu jednatelky klubu: Věra Salzburgerová, Křídlovická 78, 603 00 Brno. Tel. 530 315 666 nebo mob. 732 522 841.
Marie Servisová
Přírůstky: Milata Antonín ­ obnovené členství
Poláček Richard ­ obnovené členství
Dvořák Jaroslav, Brno
Úbytky: Mikešová Helena ­ na vlastní žádost
Nedeliaková Elena ­ na vlastní žádost
Upozorňujeme všechny členy, že členské příspěvky na rok 2011 se platí od 1. 1. 2011 do 31. 5. 2011. Nezaplacení do tohoto termínu bude pokládáno za nezájem o další členství v klubu a bez dalšího upozornění vede k vyloučení.
Inzerce
Nabízíme ze svých přebytků ­ zajímavé skalničky i některé dřeviny a zakrslé jehličiny ­ jen osobní odběr po předchozí telefonické domluvě v termínech od 1. 4. 2011 do 31. 10. 2011, volejte po 17:00 hodině.
Manželé Pospíšilovi, Rosice, mobil: 606 544 132 nebo 607 567 772
Nejvýhodnější placení je na členských schůzích, kde si členové současně odeberou příslušný zpravodaj.
Pro zaslání lednového zpravodaje číslo 63 je rozhodná platba poštovného v roce 2010, pro zaslání zpravodaje číslo 64 bude rozhodná platba za rok 2011.
Členové, kteří nedocházejí na členské schůze a požadují zaslání 34
Drobné zprávy a informace
•
•
•
•
Uzávěrka příštího, již 64. čísla klubového zpravodaje, bude 31. 7. 2011. Distribuce proběhne 1. 9. 2011.
připomínáme adresu našich internetových stránek: www.skalnicky­brno.cz
pište prosím články do zpravodaje, veškeré příspěvky posílejte na adresu: Ing. Mojmír Martan, Úvoz 7, 602 00 Brno nebo na e­mail: [email protected], tel. 543 248 472, 728 235 171
klubová knihovna je stále mimo provoz. Půjčují se pouze aktuální čísla objednaných časopisů (Naše krásná zahrada, Knihovnička zahrada, pražský časopis Skalničky a anglický časopis). Kontakt na naši knihovnici: Marta Ruttkayová, tel. 541 220 160.
35
KALENDÁŘ AKCÍ KLUBU V 1. POLOLETÍ 2011
31. 7.
22. 1.
9:00
výroční členská schůze (Křenová)
3. 2.
16:30
členská schůze a přednáška (Křenová)
3. 3.
16:30
členská chůze a přednáška (Křenová)
7. 4.
16:30
členská chůze a přednáška (Křenová)
23. 4.
9:00 ­ 17:00
hlavní brigáda před výstavou (Bystrc)
28. 4.
10:00 ­ 18:00 příjem exponátů na výstavu (Bystrc)
28. 4.
12:00 ­ 18:00 1. květnová burza ­ příjem rostlin (Bystrc)
29. 4.
10:00 ­ 18:00 1. květnová burza ­ příjem rostlin (Bystrc)
30. 4. ­ 7. 5. 8:00 ­ 18:00
výstava + 1. květnová burza ­ prodej (Bystrc)
8. 5.
11:00 ­ 16:00
likvidace výstavy a 1. květnové burzy (Bystrc)
19. 5.
9:00 ­ 15:00
příjem rostlin na 2. květnovou burzu (Arboretum)
17:00 ­ 18:00 příjem rostlin na 2. květnovou burzu (Arboretum)
20.5.­ 23.5. 9:00 ­ 18:00
2. květnová burza ­ prodej (Arboretum)
(24. 5. jen do 17:00)
23. 5.
17:00 ­ 18:30 likvidace 2. květnové burzy (Arboretum)
24. 5.
8:00 ­ 10:00
likvidace 2. květnové burzy (Arboretum)
27. 5. ­ 28. 5.
zájezd na severovýchodní Moravu
31. 5.
poslední možný termín zaplacení příspěvků na rok 2011
2. 6.
15:30 ­ 16:30 výplata za prodané rostliny, služby a brigády (Křenová)
2. 6.
16:30
členská schůze a přednáška (Křenová)
Vybrané akce v 2. pololetí 2011
uzávěrka Zpravodaje č. 64
1. 9.
16:30
členská schůze a přednáška (Křenová)
29. 9.
9:00 ­ 15:00
příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum)
17:00 ­ 18:00 příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum)
30. 9.­ 3. 10. 9:00 ­ 18:00 podzimní burza ­ prodej (Arboretum)
(4. 10. jen do 17:00)
3. 10.
17:00 ­ 18:30 likvidace podzimní burzy (Arboretum)
4. 10.
8:00 ­ 10:00
likvidace podzimní burzy (Arboretum)
3. 11.
uzávěrka 5. ročníku fotosoutěže
Nepředvídané události mohou způsobit změny programu, času a místa konání příslušných akcí.
36

Podobné dokumenty

Agrotechnika hlavních polních plodin II. semenářství luskovin Ing

Agrotechnika hlavních polních plodin II. semenářství luskovin Ing • při nepříznivém počasí lze sklízet do vlhkosti 25 % • sklízet kombajnem, vybaveným zvedáky (nejlepší palalelogramové) • proti směru polehnutí • otáčky 500-600 ot./min., • mezera mez košem a bubne...

Více

4/2013

4/2013 charakter Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. Nebylo však v jeho silách zabránit jednomu z nejhrubších negativních zásahů do našeho oboru, kterým bylo násilné odnětí Průhonickéh...

Více

únor 2015 - Žít Ústí

únor 2015 - Žít Ústí doma, v Ústí tato možnost není Teplice – Speciální kbelík na bioodpad má 2300 domácností v Teplicích. Jde vesměs o obyvatele rodinných, vilových nebo menších činžovních domů. V Ústí nad Labem nic p...

Více

Zpravodaj č. 62 - Klub skalničkářů Brno

Zpravodaj č. 62 - Klub skalničkářů Brno SKALNIČKÁŘŮV ROK Klubový zpravodaj číslo 62 (2-2010) ___________________________________________________________________________

Více