docleden 2006 - Základní škola a mateřská škola Krouna
download 
Stížnost Transkript
leden 2006 - Základní škola a mateřská škola Krouna
Školní krounský ob∏asník 2 leden/2006 Zprávy z ředitelny Pololetní vysvědčení je rozdáno, a nastal tak čas leden 2006 Rozhovory, ankety, reportáže, průzkumy, soutěže, povídka, zajímavosti o vás a pro vás Nadačního fondu Josefa Luxe Vychází s podporou a Pardubického kraje Z obsahu: Zprávy z ředitelny Rozhovor s Janem Szenteczkým Náš názor (Vyvolení, Big Brother) Ze života školy (Daňkovice, Marbo,…) Otázky na tělo (Lenka Žežulková) Zajímavosti z domova i ze světa aneb Víte, že (Seismosaurus,…) Letem světem aneb Cestovní horečka Kulturní okénko (Kdo je to?, Oliver Twist) Jazykový koutek (Významy jmen,…) Naše povídka – Středoškolský příběh Mám problém aneb Poradna pro nedospělé Názory, události, komentáře (Případ Velíšek, Ptačí chřipka,…) Hádanky, tajenky, rébusy, vtipy, recepty Náš komiks 2 3-6 6-7 8 - 10 11 - 12 12 - 16 16 – 17 17 – 18 18 – 19 19 – 20 20 21 – 24 25 – 27 28 hodnotit první pololetí školního roku. Všem, ať již pedagogům nebo většině žáků, patří poděkování za veliký kus dobře odvedené práce. Žákům, kteří byli úspěšní, přání a výzva, aby stejně tak pokračovali v pololetí druhém, a pro ty, jimž se příliš nedařilo, platí: nevěšte hlavu, ve druhém pololetí budete mít dost příležitostí vše napravit. Musíte ale sami chtít. Deváťáky čeká první velká životní zkouška – přijímací řízení na střední školy. Pamatujte, „jak si kdo ustele, tak si také lehne“, a nenechávejte nic náhodě. Zatím je ještě dost času se na zkoušky připravit. 25. ledna proběhl zápis žáků do první třídy příštího školního roku. Přišlo celkem 20 dětí, z toho odklad školní docházky o 1 rok byl udělen na žádost rodičů 1 dítěti, 3 dětem se po dohodě s rodiči odsouvá rozhodnutí na duben 2006. V září 2006 bychom tak v I. třídě měli prozatím přivítat 11 dívek a 5 chlapců. S koncem prvního pololetí odchází na mateřskou dovolenou p. uč. Nováková. Přeji jí, aby vše vyšlo podle jejích představ. Stejně tak p. uč. Broulíkové, která na mateřskou dovolenou nastoupila mezi vánočními svátky. Oběma a také kuchařce paní Bělské, která rovněž z důvodu těhotenství musí od 1. února zůstat doma, děkuji za odvedenou práci. Žáky IX. třídy letos v souvislosti s pololetním vysvědčením čeká novinka v podobě výstupního hodnocení, které budou přikládat k přihlášce na střední školy. Ve středu 1. února proběhne opět celostátní testování výsledků vzdělávání žáků devátých tříd. V loňském roce naši žáci dopadli nadprůměrně a věřím, že ani letošní deváťáci ostudu naší škole neudělají. Konec loňského a začátek letošního roku je ve škole ve znamení rekonstrukcí. Z peněz, které si škola sama vydělala, byly na dětských toaletách vybudovány rozvody teplé vody a vyměněny obkládačky, bylo natřeno potrubí v šatnách a šatny byly vymalovány. V lednu byla vyměněna omítka na plísní napadené zdi v šatnách, vyměněno osvětlení a provedena rekonstrukce kójí v části pro II. stupeň i s jejich nátěrem, bylo vyměněno osvětlení na chodbě v prvním patře a v učebně č. 44 a i tyto prostory byly vymalovány. Optickým kabelem se podařilo napojit MŠ na školní počítačovou síť, instalovat do MŠ dva počítače a datový projektor a dokoupit nové počítače do školní počítačové učebny. Všechny tyto akce školu stály hodně přes 300.000,- Kč a vydělat si na ně nebylo vůbec jednoduché. Z peněz poskytnutých zřizovatelem byly navíc natřeny šatny prvního stupně. Prosím všechny – chovejte se k novým hodnotám s úctou a respektem. V listopadu byla do učebny V. třídy instalována interaktivní tabule a naše škola se stala první základní školou v Pardubickém kraji vybavenou touto technologií. Mgr. Josef Kyncl Školní krounský ob∏asník 3 leden/2006 Bleskáč (naše interview) V pátek 9. prosince 2005 navštívila naši školu radní Pardubického kraje pro školství, mládež a volnočasové aktivity paní Marie Málková (ODS). Význam této návštěvy spočíval zejména ve skutečnosti, že se jedná o nejvýše postavenou funkci v oblasti školství v rámci našeho kraje. Podnětem k návštěvě se stalo dlouholeté zasílání školního časopisu ŠKROB na adresu paní radní, v posledních letech doplněné i o pravidelné zasílání školních ročenek. Žákům paní radní řekla: "I když jsem ve vaší škole poprvé, přesto ji i řadu z vás velice dobře znám ze stránek vašeho školního časopisu, který pravidelně dostávám a vždy jej celý přečtu.“ Při své návštěvě se paní radní setkala také s redaktory Škrobu a poskytla jim rozhovor. Baví Vás práce, kterou vykonáváte? A co všechno obnáší? Děkuji za tuto otázku. Musím říci, že mě tato práce baví. Školství mám ve své působnosti druhé volební období, tedy pátý rok. Školství mě přitahovalo vždycky, a ještě když jsem pracovala jako starostka ve Slatiňanech, snažila jsem se spolupracovat se základní a mateřskou školou a také přispět k tomu, aby školy měly to správné zázemí, které skutečně potřebují, a abychom tam mohli modernizovat zastaralé učební pomůcky. A teď o tom, co obnáší moje práce. Pardubický kraj má volené zástupce a pak jsou tam také úředníci. Já mám v oblasti samosprávy na starosti školství a připravuji ve spolupráci s úředníky návrhy a koncepční materiály, které se týkají fungování školství v Pardubickém kraji, a musím říct, že jsou to převážně střední školy. Základní školy patří do působnosti obcí. Naše koncepce spočívá v tom, že musíme mít takový počet středních škol, kolik jsme schopni zaplatit. Úbytek populace totiž obnáší i to, že musíme některé školy slučovat, některé rušit a mým úkolem je, když už musíme tato opatření dělat, nastavit parametry tak, aby nabídka středních škol byla v kraji rovnoměrně rozmístěna. Mojí prací je také to, aby obory, které školy nabízejí, odpovídaly požadavkům, jaké vycházející žáci mají, a abychom nabízeli takové obory, jejichž absolventi najdou uplatnění na trhu práce. Musím také shánět finanční prostředky na modernizaci středních škol. Jak jste se ke své práci dostala? Oblast školství mě vždycky zajímala. Říkala jsem si proto, že bych chtěla pro školství něco udělat. Něco, co by neodvádělo učitele od práce s dětmi. Ona totiž byrokracie (úředničina) jim velice komplikuje život. A já jsem Školní krounský ob∏asník chtěla udělat maximum pro to, aby se učitelé mohli věnovat tomu, co je baví a co chtěli dělat, a to je Vám – žákům. Takže to byl můj zájem o tuto problematiku. Ale je to také otázka voleb do krajských zastupitelstev. Pardubický kraj má 45 členů zastupitelstva voleného občany. Tito zastupitelé zvolí ze svých řad hejtmana, tři náměstky hejtmana a pět členů rady. Každý člen rady dostane do své působnosti určitou oblast a já jsem měla to štěstí, že jsem získala to, co mě přitahovalo, tedy školství. Jste spokojena se svým nynějším povoláním, nebo byste raději pracovala někde jinde? Oblast školství se mi líbí, i když je to někdy velmi složité, protože často dochází k různým změnám, které nejsou dostatečně připravené. Musím však také říct, že se mi líbila i práce v Ústavu sociální péče ve Slatiňanech, kde jsem pracovala s postiženými dětmi, když jsem ukončila studium na zdravotní škole. Práce s dětmi, které mají různé stupně tělesného i mentálního postižení, ale na druhou stranu mají velmi vyvinutou oblast citovou, mě velmi obohatila. Bavila mě i práce ve zdravotnictví, na zubním 4 leden/2006 oddělení a také práce starostky Slatiňan. Takže nevím, jestli jsem měla to štěstí, že jsem se vždycky ocitla tam, kde mě to bavilo, nebo jestli to je ovlivněno mnou, že tu práci, kterou dělám, vykonávám vždy ráda. Ovlivňuje Vaše povolání Váš soukromý život? Já se obávám, že ano. Ono se říká, že by člověk neměl své pracovní záležitosti přenášet do osobního, soukromého, rodinného života, ale přiznám se, že to nejde. Nebo to neumím tak úplně oddělovat. Dost často musím svůj volný čas doma věnovat práci, musím tu a tam něco napsat, něco připravit. Rodina pak přizpůsobuje program o víkendu mým pracovním záležitostem. Jste spokojena se školstvím takovým, jaké je? Kdybyste mohla, jaké změny byste provedla? Představovala bych si to tak, aby učitele jejich povolání bavilo a na druhou stranu aby ti, kteří mají na školství jakýkoliv vliv, je nechali učit v klidu, aby na učení měli prostor, měli na něj čas, abychom je dokázali i rozumně zaplatit, aby se té práci mohli skutečně věnovat. Říkám to proto, že dneska je situace, která se mi vůbec nelíbí. Nemohu říct, že by naši učitelé byli zaplaceni tak, aby si třeba pro obživu své rodiny nemuseli hledat ještě jiné zaměstnání. I to se stává. Ale hlavně je tady snaha nejrůznějšími předpisy, vyhláškami, zákony řídit školství od stolu. A tak se školství řídit nedá. Já jsem přesvědčena o tom, že je potřeba dát důvěru řediteli i učitelům, nechat jim prostor pro to, aby sami ukázali, co všechno jsou schopni svým žákům a školství dát. A my všichni, od kraje až po ministerstvo, bychom to Školní krounský ob∏asník měli všechno zpovzdálí sledovat, jestli jde všechno dobře, a až v momentě, když je něco uděláno špatně, bychom to měli řešit. Takže já nejsem spokojena s tím, že se dnes do škol zavádí příliš byrokracie, administrativy a podstata trochu uniká. Žáci devátých tříd si mohou podat přihlášku jen na jednu školu. Bude se to v budoucnosti měnit? Já, pokud mohu mluvit sama za sebe, bych byla ráda, kdyby nebyli žáci ani jejich rodiče omezováni počtem přihlášek. Na druhou stranu si nemyslím, že to nějak velmi ovlivnilo minulé deváťáky. Co říkáte tomu, že se na vycházející žáky musí psát posudky? Já mám zkušenosti s posudky ještě z dob totality, a to jak ze školy, tak později ze zaměstnání. Je to zkušenost velmi smutná. Když jsme si po revoluci tyto posudky mohli vyzvednout, což jsem já také udělala, předčilo to moje očekávání. Psaly se tam například nepravdy o mém dědečkovi, o mých rodičích i o mně. Na druhou stranu bychom chtěli dospět k situaci, kdy by odpadly přijímací zkoušky na školy a žáci by měli být hodnoceni co nejobjektivněji již na základní škole, a to v páté třídě a potom v deváté třídě. Z těchto materiálů by si měly střední školy vybírat a měl by to být i podklad pro vás, abyste věděli, jakou školu si se svými výsledky můžete vybrat, ale zároveň byste tím měli zajištěné, že na danou školu můžete jít bez přijímacích zkoušek. Určitě by tento systém nebyl pro řadu lidí tak stresující. A jestli by k tomuto měly sloužit i posudky, pak samozřejmě bude záležet na tom, jak objektivně budou zpracovány. Já jsem se třeba zabývala i myšlenkou nejen 5 leden/2006 testů vědomostních a srovnávacích, ale i testů osobnostních. Viděla jsem to v jedné škole ve Švýcarsku a připadalo mi to velice zajímavé. Děti mají možnost, nikoliv povinnost, zúčastnit se těchto testů a je to pro ně velmi prospěšné, protože se dozví, jaký jsou typ, které zaměření, povolání by pro ně bylo vhodné, jakých by v něm asi dosahovaly výsledků. Děti pak mohly výsledky těchto testů přiložit k přihlášce na školu. Co si myslíte o dnešních dětech? Myslíte si, že jsou dostatečně ctižádostivé? Myslím si, že dnešní děti jsou dostatečně ctižádostivé, i když je potřeba s tímto povahovým rysem velmi citlivě pracovat. Zdravá ctižádostivost je nutná, ale nesmí se zaměňovat s jinými nedobrými vlastnostmi, ať už je to pýcha, nafoukanost nebo přehnaná ctižádostivost. Platí zde jako jinde, že nejlepší je zlatá střední cesta. Čím jste chtěla být, když jste byla malá? Měla jste jasnou představu o svém povolání? Učitelkou. A když jsem byla ještě úplně malinká, chtěla jsem být letuškou. Bavilo Vás chodit do školy? Školní krounský ob∏asník Já jsem ráda chodila do školy. Pocházím z malé vesnice a tam jsme měli jednu krásnou třídu pro všechny děti z prvního až pátého ročníku. A já, když jsem chodila do první třídy, jsem měla v prvním pololetí jen jednoho spolužáka, který se v druhém pololetí odstěhoval, a tak jsem ve třídě jako prvňák zůstala sama. Takže jsem se naučila i mnoho věcí z ostatních ročníků a později mi to bylo ku prospěchu. Šestou třídu už jsem pak navštěvovala v sousední vesnici a tam jsme chodili pěšky buď zkratkou po pěšině, to bylo čtyři kilometry, nebo po cestě, a to bylo sedm a půl kilometru. V zimě, když napadlo hodně sněhu, jsme si cestu museli prošlapat, přišli jsme do školy celí mokří, a než jsme se usušili, něco jsme si přečetli, něco spočítali, nastoupili jsme cestu domů. Byla jste pilnou žákyní? Do školy jsem chodila ráda, ale také jsem nebyla svatá a někdy jsem lumpačila. Měla jste problémy s nějakým učitelem? Myslím si, že neměla. Vůbec si nevzpomínám. Po určitých letech na některé učitele vzpomínáte více, vzpomínáte na ně s láskou. Někteří pro mě byli vzorem nejenom ve škole a v učení, ale i v takovém lidském přístupu. Je také pravda, že na některé si člověk nevzpomene. Jaký předmět Vás ve škole nejvíce bavil a který byste nejraději zrušila? Mě bavila čeština, literatura i ruština. A co bych zrušila s konečnou platností? Chemii. Chtěla byste se opět vrátit do školních lavic? 6 leden/2006 Ano. A kdybych měla ty zkušenosti, co mám dneska, uměla bych to ještě lépe využít. Dokážete si představit, že byste si vyzkoušela roli učitele? Dokážu. Jako starostka ve Slatiňanech jsem hodně spolupracovala se základní školou a jednou jsem dostala nabídku vyučovat témata z občanské výchovy, jako co je to veřejná správa, samospráva, péče o životní prostředí a některá další, a musím říci, že se mi s žáky ze všech tříd dobře spolupracovalo. Máte zkušenosti s použitím taháku? Špatné. Navštěvovala jste nějaké kroužky? Chodila jsem do pěveckého kroužku, kroužku ručních a výtvarných prací a vaření. Věnovala jste se nějakému sportu? Nejsem nějaký sportovní nadšenec, ale hráli jsme v dětství často míčové hry, my děvčata s klukama fotbal, oni s námi vybíjenou, v zimě potom hokej. Teď v dospělosti jezdím ráda na kole. V zimě někdy chodím na běžky. Máte nějaké tajné přání nebo sen? Asi ani nemám. Školní krounský ob∏asník 7 leden/2006 Školní krounský ob∏asník 8 leden/2006 OTÁZKY NA TĚLO Petra Franklová, nová vychovatelka ve školní družině Jaké roční období máte nejraději? Kolik Vám je let a kde jste se narodila? Je mi 29 let a narodila jsem se v Chrudimi. Chtěla jsem být prodavačkou květin, jako byla moje maminka. Někdy ráda, někdy nerada, asi jako každý školák. Nejspíš ano. Byla jsem moc ráda, když mě paní učitelka pochválila. To si musí žáček zasloužit. Na základní škole jsem nezlobila vůbec. Ne. Co sledujete nejčastěji v televizi? Výtvarná výchova. Ráno nám paní zástupkyně Pejchová odpustila vyučování. Přesněji řečeno dvě první vyučovací hodiny. V 9:45 hodin jsme se my – žáci a žákyně účastnící se divadelního představení – sešli u školy, abychom se spočítali, a o 15 minut déle jsme odjeli do „matky měst“. Nemohu mluvit za všechny, ale já jsem byla ráda, že nám počasí dovolilo první verzi výletu. Tou byla prohlídka Chrámu sv. Víta, Hradčan, Staroměstského a Václavského náměstí. Druhou variantou, v případě počasí nepříznivého, byla návštěva Technického muzea. Na Staroměstském náměstí se nám ztratila skupina pana učitele Schmieda. Tedy přesněji řečeno pár se nás zakoukalo na koňská spřežení, která vozí turisty historickým centrem Prahy, a z výletní skupiny byly najednou dvě. Samozřejmě jsme se zase sešli, a protože do začátku představení zbývalo dost času, měli jsme na Václavském náměstí rozchod. Nutno přiznat, že jsme žáci základní školy a ne zahraniční turisté, a tak jsme žádné velké nákupy dělat nemohli. No uznejte, nakupte si z kapesného. Jeli jsme na NOC NA KARLŠTEJNĚ. Nevím jak ostatním, ale mně se tento muzikál moc líbil, i když ne všemu jsem rozuměla. Z divadla jsme odcházeli po deváté hodině a šli jsme k autobusu. Při cestě zpět jsme se zastavili u benzinové pumpy. Tam si mohl každý z nás něco koupit. Potom jsme pokračovali v cestě. Do Krouny jsme dorazili kolem půlnoci. Na jednotlivých zastávkách jsme se rozešli ke svým domovům. Čím jste chtěla být jako malá? Chodila jste ráda do školy? Byla jste pilný žáček? Jak hodně jste ve škole zlobila? Měla jste někdy sníženou známku z chování? Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na ZŠ? Jaký předmět jste nesnášela? Jakou školu jste studovala? Kolika jazyky (mimo češtiny a slovenštiny) byste se dokázala domluvit? Kdybyste se měla vrátit do školy, volila byste roli žáka nebo učitele? Kolik zemí jste ve svém životě navštívila? Jaký je Váš oblíbený zpěvák, zpěvačka? Jaká je Vaše oblíbená osobnost z televizní obrazovky, film? Jaký politik? Na kolik hudebních nástrojů umíte hrát? Myslíte si, že máte v životě štěstí? Čeho se nejvíce bojíte? Na co se nejvíce těšíte? Máte nějaké tajné přání? Co Vás dokáže nejvíce rozčílit? Jak odpočíváte? Každé roční období přináší něco krásného, z čeho se můžeme těšit. Mám ráda všechna. Nejčastěji asi počasí, zprávy a Večerníček. Nejlépe si odpočinu v noci, když spím. Připravily Denisa Stodolová, Diana Netolická ZE ŽIVOTA ŠKOLY Praha – muzikál Noc na Karlštejně Dějepis. Střední pedagogickou školu v Litomyšli. Možná ještě rusky. Anglicky jen pomocí rukou a nohou! Žáka. Zatím obdivuji jen krásy České republiky. U moře jsem ještě nebyla, ale snad to vyjde příští léto. Robbie Williams. Jiří Langmajer ve filmu „Copak je to za vojáka“. Nemám oblíbené politiky. Na klavír, trochu na flétnu a ještě bych si možná vzpomněla, jak se hraje na kytaru. Ano a velké. Mám zdravé děti, domov a práci. To je podle mě velké štěstí. Nejvíc se bojím ztráty svých blízkých. Teď se nejvíce těším na Štědrý den se stromečkem a dárky. Ano, ale to se přeci neříká. Nerada se rozčiluji. Sára Giansanti a Nicolle Nováková Školní krounský ob∏asník 9 leden/2006 Dne 25. listopadu v 16:00 hodin se uskutečnila v přístavbě ZŠ diskotéka spojená s vyhlášením Miss a Missáka kategorií 6. – 7. třídy a 8. – 9. třídy. Na začátku diskotéky se zábava rozjížděla pozvolna a také počet tanečních párů na parketu se zvyšoval velmi pomalu. Celou dobu se tancovaly ploužáky i rychlé písničky a každý z účastníků se mohl jít i občerstvit. Když byla diskotéka v plném proudu, devítka se rozhodla uspořádat několik soutěží o ceny. (Jednou z cen byla i dámská podprsenka.) Diskotéka se pomalu blížila ke konci, když se pan ředitel společně s několika deváťáky odhodlal vyhlásit výsledky. Každý z nás byl netrpělivý, jak to dopadne. Výsledkovou listinu přinášíme na tomto místě: Kategorie 6. – 7. třída: Dívky: Chlapci: 1.místo 2.místo 3.místo 1.místo 2.místo 3.místo Petra Stehnová Nicolle Nováková Aneta Mlynářová Jiří Pražan Lukáš Nadrchal Daniel Hromádko Kategorie 8. – 9. třída: Dívky: Chlapci: 1.místo 2.místo 3.místo 1.místo 2.místo 3.místo Ivana Matoušová Tereza Brožková Romana Kusá Martin Drahoš Ondřej Malý Robin Mlynář Školní krounský ob∏asník 10 leden/2006 ZAJÍMAVOSTI Z DOMOVA I ZE SVĚTA ANEB VÍTE, ŽE… Eiffelova věž je bezesporu atrakcí, Paříže. Dodnes ční suverénně nad Z větší vzdálenosti se zdá být štíhlá jako kovové monstrum s oblouky, ulice. Věž byla postavena podle výstavu k výročí francouzské vítězným projektem soutěže, spočívá na čtyřech obloucích a Mohutnými opěrami procházejí 1930, kdy byla překonána Chrysler Building, byla věž kterou musí vidět každý návštěvník všemi ostatními stavbami města. a křehká, ale když přijdete blíž, vypadá které by překlenuly celé náměstí a projektu Gustava Eiffela pro stoletou revoluce v roce 1889. Stala se vyhlášené k této výstavě. Věž roste do výše 301 metrů. výtahy a schody. Až do roku newyorským mrakodrapem nejvyšší stavbou na světě. Barbora Pešková Historie Večerníčku Myslíme, že všichni jsou se svým umístěním spokojeni. Jitka Odehnalová Jak jistě všichni víme, Večerníček oslavuje letos 40 let od svého narození. Tato velmi oblíbená postavička, která provází dětstvím už pár generací, se nedá přehlédnout. Televize začala pravidelně vysílat 25. února 1954, Večerníček se začal ,,klubat“ na svět v roce 1963. Tenkrát však byl ukryt pod jménem Stříbrné zrcátko, což byly nedělní podvečerní pohádky. Večerníčkem se nedělní pohádka Kluk a kometa režiséra Ludvíka Ráži stala až 2. ledna 1965. Prvním dramaturgem Večerníčku se stal Milan Nápravník, který je známým surrealistou, výtvarníkem, básníkem a prozaikem. O dramaturgii se staraly Irena Povejšilová, Marie Kšajtová, Kateřina Krejčí či Jan Kutánek. Večerníčkovská znělka vznikla v srpnu 1965. Výtvarnou stránku zajistil Radek Pilař a režisérem byl Ladislav Simon. Hlas Večerníčkovi propůjčil tehdy pětiletý Michal Citavý. Nad realizací znělky (tehdy ještě černobílé) bdělo pozorné oko KF-studia Bratři v triku paní Zdenky Deitchové. První barevný Večerníček mohli diváci zhlédnout v roce 1973. Za dobu čtyřiceti let bylo vytvořeno 300 seriálů. Od roku 1991 do roku 2005 bylo odvysíláno 120 premiér. Lenka Svobodová, Lucie Vtípilová Školní krounský ob∏asník 11 leden/2006 Školní krounský ob∏asník 12 leden/2006 Viktoriiny vodopády Pravda o kaštanech Kdo by neznal jedny z největších světových vodopádů, vodopády královny Viktorie. Leží na řece Zambezi, která tvoří hranici mezi Zambií a Zimbabwe. V horní části před vodopádem plyne řeka pomalu širokým mělkým řečištěm. Ale už z dálky 40 až 50 km je možné spatřit vodní tříšt´, která se zvedá až do výše tří set metrů. Dlouho předtím, než uvidíte vodopády samotné, už můžete slyšet mohutné burácení vody. Domorodci nazývají tato místa Mosi-oa-tuny, což se dá přeložit jako kouř, který hřmí. Viktoriiny vodopády byly zformovány hlubokým kaňonem ve skále, která leží přímo napříč toku řeky Zambezi. Kaňon vznikl prudkými pohyby zemské kůry asi před 150 miliony let. V nejširším místě má vodopád 1690 metrů. Skála, z níž vody Zambezi padají střemhlav dolů, je velmi blízko protějšímu břehu. V tomto úzkém skalním jícnu širokém pouhých 75 metrů vytváří voda mohutné víry, známé jako Vařící kotel. Odtud řeka Zambezi pokračuje roklinami dalších 72 km. K podzimu patří pečené jedlé kaštany. Plody kaštanovníku nejsou jen pochoutkou, ale také surovinou pro výrobu pečiva, mléka a mnoha kosmetických doplňků. Kaštanovníky mají možná před sebou velkou budoucnost. Jedlý kaštan neboli kaštanovník setý (Castanea sativa) pochází pravděpodobně z dnešní Malé Asie. Jeho historie je však mnohem starší. V dnešním Turecku se zachovala část rostlin, které unikly evropskému zalednění během poslední doby ledové. Jako první se s kaštanovníky seznámili Řekové a po nich Římané. Ti je rozšířili do severní Afriky a celé Evropy, zejména do jižních zemí. Zde také dodnes roste největší množství kaštanovníků, pokrývají tu více než 1 700 000 hektarů. Většinou však nejde o souvislý porost. Kaštanovníky se často objevují v listnatých lesích po boku dubů. Kaštanovník setý je třeba odlišit od často vysazovaného jírovce, tzv. koňského kaštanu (Aesculus hippocastanum). Jeho plody mohou být jedovaté a k jídlu se proto v žádném případě nehodí. ZAPOMENUTÁ POTRAVINA Význam kaštanovníku začal stoupat ve středověku zejména v oblastech, kde se hůře dařilo obilninám. Sušené a mleté plody totiž mohou posloužit k výrobě mouky, z níž lze péci chleba, vyrábět jíšky do polévky, a dokonce i pudink. Jediný kaštanovník by měl uživit jednu rodinu po dobu jednoho roku. Není divu, že kaštanovníky v minulosti mnohokrát zachránily celá města od smrti hladem. Na Korsice, k níž kaštanovníky dodnes neodmyslitelně patří, jsou tyto stromy symbolem ekonomické soběstačnosti. Od sklonku devatenáctého století začalo v Evropě kaštanovníků ubývat. Kromě plísní z rodu Phytophthora na tom měla podíl i zvyšující se spotřeba obilnin a také odchod obyvatel z venkova do měst. Až nouze během první a druhé světové války způsobila dočasný vzestup spotřeby plodů kaštanovníků. V padesátých letech však bylo v Evropě zase mnoho stromů vykáceno a pěstitelů kaštanovníku je dnes proti dřívějšku mnohem méně. Petra Stehnová Brouk prskavec O tomto brouku vědci tvrdí, že jeho evoluci není možné vysvětlit. Jeho obranný systém je prý tak komplikovaný, že nemohl vzniknout po částech, ale musel být stvořen najednou. Nejprve si však o tomto brouku něco řekněme. Brouk prskavec je příbuzným střevlíků. I když je sám dravcem, potřebuje obranný mechanismus, kterým by se bránil před většími predátory. Tento brouk má ve svém zadečku skutečné dělo. Vyměšovací buňky vytvářejí v jeho těle hydrochinon, peroxid vodíku a popřípadě ještě další chemikálie závislé na druhu brouka. Tyto chemikálie brouk uskladňuje v zásobníku a v případě nebezpečí je pomocí svalů přesune do reakční komory, kde se nachází speciální enzymy (kataláza a peroxidáza). Jakmile je směs vtlačena do této komůrky, začnou tyto enzymy okamžitě štěpit peroxid vodíku a katalyzovat oxidaci hydrochinonu v p-chinony. Tato reakce generuje volný kyslík a vytvoří tolik tepla, že se pětina obsahu reakční komůrky vypaří. Tím vznikne přetlak, brouk s velkou přesností zamíří zadeček na svůj cíl a směs je vystříknuta na nepřítele. Vystříknutí probíhá v pulsech s frekvencí asi 500 pulsů za sekundu. Výstřik je dokonce slyšitelný. Lenka Svobodová Diana Netolická Ohrožený obr Žralok velrybí je největším současným druhem paryb. Dodnes o něm moc nevíme. Austrálie přišla s ekoturistickým modelem, který je úspěšně zaveden v rezervaci na Ningaloo Marine Park. Umožňuje sledovat žraloky velrybí zblízka a Školní krounský ob∏asník 13 leden/2006 přitom jim neublížit. Žraloka velrybího lze snadno poznat podle obrovské velikosti a dvoubarevného vzoru světlých skvrn a pruhů na tmavé až deset centimetrů tlusté kůži. Na rozdíl od ostatních žraloků má velkou tlamu posazenou zcela vpředu. Na první pohled na něm upoutá pozornost snadno rozeznatelný žraločí profil: vřetenovitě tvarované tělo, dlouhé prsní ploutve, vysoká hřbetní ploutev a velký široký ocas. Má tři nápadné hřebeny probíhající napříč po celém těle. Vyskytuje se v oblastech teplého pásma, kde teplota vody je většinou kolem 27 °C. Ondřej Malý Školní krounský ob∏asník 14 leden/2006 LETEM SVĚTEM ANEB CESTOVNÍ HOREČKA Hádej, o jaký stát se jedná Z GUINESSOVY KNIHY REKORDŮ Nejvíce poschodí domku z karet Nejvyšší samonosný domek z karet měl 131 poschodí. Tuto 7,71m vysokou stavbu zbudoval 6. listopadu 1999 Bryan Berg (USA). Při stavbě domku v hale kasina na náměstí Potsdamer Platz v Berlíně použil Berg 91 800 karet. Rekord předváděl při natáčení pořadu Guinnes- die Show der Rekorde. Hmotnost 1765 balíčků použitých karet byla 110 kg. Nejdelší zeď Velká čínská zeď má hlavní linii dlouhou 3640 km (téměř třikrát více, než je délka Velké Británie) plus 3530 km výběžků a předsunutých částí opevnění. Se stavbou zdi bylo započato za vlády císaře Čchin š Chuang-tiho (221 – 210 př. n. l.). Výška zdi se pohybuje od 4,5 m do 12 m a její tloušťka dosahuje až 9,8 m. Táhne se od Šanhaj-guanu v zálivu Bohaj k Jumen-guanu a Jang-guanu. Aneta Mlynářová Nový sjezdařský areál v Trhové Kamenici V místní části Hluboká vznikl nový sjezdařský areál. Stavebně byl dokončen a nyní je jeho provozovatelem Ski Hluboká, s.r.o. Vlek je dlouhý 400 metrů, s osvětlením, parkovištěm, a dokonce i s novým zasněžovacím zařízením. K dispozici jsou dvě sněžná děla a rolba. V areálu bude také občerstvení. Provoz by chtěl Ski Hluboká zahájit o vánočních svátcích. Ze strany obce, pokud bude zajištěn pořádek a správné parkování, není žádný problém a nový projekt je vítán. Na Hlinecku si tak budou moci lyžaři vybrat ze čtyř sjezdařských areálů – ve Svratce, Hlinsku a dvou v Trhové Kamenici. Denisa Stodolová Ostrov ve Středozemním moři blíže k Itálii, severně od Sardinie, od kterého je oddělen úzkým Bonifáckým průlivem, je součástí Francie už 200 let. Pobřeží tohoto ostrova, stejně jako celý ostrov, je velmi pestré. Na východě je rovné, ploché a bažinaté, lemované úzkou nížinou, zatímco na západě je velmi členité a strmě se zvedá k hornatému vnitrozemí. Kostru ostrova tvoří divoké horské pásmo probíhající celým ostrovem od severu až k jihu s četnými rozsochami vybíhajícími až do moře. Hornaté vnitrozemí ochlazuje příjemné středomořské podnebí. Více než pětina tohoto ostrova je zalesněna. Převažují porosty kaštanů, na horských svazích vysoké borovice. Zbývající rostlinné pokrytí tvoří křovinaté makchie, jejichž aromatické rostliny dávají ostrovu svéráznou vůni. Mezi volně žijící zvířenou se vyskytují mufloni, divoké kozy a divoká prasata. Obyvatelé tohoto ostrova, jichž téměř polovina žije ve správních střediscích Bastia a Ajaccio, jsou právoplatnými francouzskými občany. Hlavní příčinou vysoké emigrace je nedostatek pracovních příležitostí a celkově nejnižší životní úroveň ze všech regionů Francie. Hlavním exportním artiklem jsou citrusové plody, víno a sýry. Pohonné hmoty, stroje a spotřební zboží se musí dovážet. Vlastního průmyslu je málo. Hlavním zdrojem příjmů je cestovní ruch, který má velkou perspektivu. Silniční síť byla díky rostoucímu turistickému cestovnímu ruchu zdokonalena. Hlavní města jsou propojena železnicí. S kontinentální Francií a Itálií spojují ostrov pravidelné lodní a letecké linky. Pokud jste poznali, o jaké zemi je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou a do konce února zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Připravila Denisa Stodolová Školní krounský ob∏asník 15 leden/2006 Školní krounský ob∏asník jsem tam přišel v době, kdy už Marcela v souboru byla. Marcela: Já jsem Bohdana dostala na KULTURNÍ OKÉNKO KDO JE TO? Tento americký jazzový trumpetista, zpěvák a skladatel (4. 7. 1900) strávil dětství v New Orleansu. Otec rodinu záhy opustil, a tak žil v nuzných poměrech s babičkou a od pěti let s matkou a sestrou. Od rodiny ruského Žida si vypůjčil peníze a koupil si svou první trubku. Na uvítání Nového roku 1913 vystřelil z pistole, což byla pro nedaleko stojícího policistu záminka, aby ho zatkl. Náš ,,neznámý‘‘ strávil dva roky ve výchovném ústavu. Ve 14 letech se konečně dostal ven, krátce žil s otcem a pak se znovu vrátil k matce. Aby uživil sebe i rodinu, rozvážel uhlí a roznášel noviny. Před sebou měl však jasný cíl – hrát na trubku. Jeho učitelem se stal Joe Oliver, jeden z nejlepších neworleánských trumpetistů. Když učitel odjel do Chicaga, zaujal vedoucí místo v jeho orchestru zvaném Kid Ory. Vymanil se postupně z bídy a v srpnu 1922 se odstěhoval do Chicaga, aby nastoupil do Oliverova slavného orchestru Creole Jazz Band. Po úspěšném hostování se rozhodl založit vlastní skupinu Hot Five (Horká pětka), s níž r. 1925 vytvořil svou první samostatnou nahrávku. V r. 1928 nahrál skladbu West End Blues, jež je považována za jednu z nejlepších nahrávek raného jazzu. V srpnu 1947 poprvé vystoupil se svým pečlivě sestaveným souborem All Stars, s nímž potom objel téměř celý svět. Nahrál více než 1500 skladeb, z nichž dvě z posledního desetiletí jeho života, Hello, Dolly (1964) a What a Wanderful World (1968), se staly symboly celé jedné jazzové éry 20. století. V roce 1965 vystoupil i v Československu. Pokud jste poznali, o jaké osobnosti je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou a do konce února zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Připravila Bára Pešková Rozhovor s hudební skupinou MARBO V minulém čísle Škrobu jsme slíbili, že otiskneme rozhovor se skupinou Marbo, která v naší škole již několikátý rok vystupuje se zajímavými výchovnými koncerty. Členové skupiny, Marcela a Bohdan Vrtalovi, nám ho poskytli 11. října 2005 hned po skončení svého vystoupení, jež bylo tentokrát věnováno rockové hudbě. Kde jste se poznali? Marcela: To už je třináct let. Bohdan: Potkali jsme se ve folklorním souboru. Tehdy jsme nejenom hráli, ale i tancovali. Já starost. Tehdy jsem již měla svého tanečníka – partnera - a Bohdan mi byl nějakým způsobem přidělen. Já jsem tedy vůbec nechtěla. Říkala jsem si, co já budu tancovat s takovým kopytem? On totiž vůbec neuměl tancovat. To jsem ho nakonec naučila, porozuměli jsme si a zjistili jsme, že kromě tance umíme hrát také na různé hudební nástroje. Bohdan tehdy hrával s velkou kapelou – big bandem, já jsem ještě zpívala s dechovkou a také s jinými – moderními kapelami. Pak jsme s Bohdanem a ještě s jedním hudebníkem dali dohromady vlastní skupinu. Tak jsme vytvořili trio. Výchovné koncerty však zatím děláme ve dvou. Kolik je vám let? Marcela: Mně je 31 a Bohdanovi 30. Máte nějaké děti a budete je vést také k hudbě? Marcela: Máme dceru, které je jedenáct let. Hraje na klavír a zpívá. Bohdan: My ji k hudbě vedeme. Jestli to vydrží, to je už otázka další. Jak vás napadl název skupiny? Marcela: Zkuste hádat? MAR jako Marcela a BO jako Bohdan. Jak vaše skupina vznikla a co vás vedlo k jejímu založení? Marcela: Jak už jsem říkala. Bohdan hrál v big bandu a byl pořád pryč, já jsem hrála ve dvou kapelách a také jsem byla neustále pryč. Neměli jsme na sebe čas, a tak jsme si řekli, že by nebylo špatné, kdybychom založili svoji kapelu a byli pořád spolu. 16 leden/2006 Jak dlouho spolu hrajete? Deset let. Jaké byly začátky vaší kariéry? Bohdan: Těžké. Marcela: Tak asi jako u každé kapely. Nejdříve jsme chtěli dělat vlastní muziku, to ovšem hned také nejde, takže jsme museli začít s cizí tvorbou. První koncerty jsme dělali ještě s prostějovským divadlem, tam nás bylo sedm. To však bylo jak finančně, tak i časově náročné. S tak velkým souborem jsme mohli hrát jen v Prostějově, protože kdybychom se chtěli někam přesunout, bylo by to velmi nákladné a také jsme se nebyli schopni vždy domluvit na společném termínu. Proto jsme zvolili tento systém a hrajeme jako duo. Teď můžeme cestovat po celé republice a je to v pohodě. Kde jste zpívali nejdále? Bohdan: V Portugalsku. Marcela: A v České republice jsme byli nejdále v Plzni. Bylo zpívání a hraní vaším snem už odmalička? Marcela: Ano. Já jsem začala chodit a hned jsem začala zpívat. Měla jsem doma švihadlo, s tím jsem chodila po bytě a do toho jsem zpívala. To mi byly tak tři, čtyři roky. Bohdan: Mě tehdy zpívání moc neuchvátilo, bavilo mě hraní. Jezdíte jen po školách nebo máte i jiná veřejná vystoupení? Bohdan: Většinou hrajeme výchovné koncerty ve školách, ale vystupujeme na různých akcích, například na plesech. Jak se připravujete na vystoupení? Bohdan: Dva měsíce o prázdninách. Celé prázdniny zkoušíme nové vystoupení pro další školní rok. Už vlastně teď přemýšlíme o novém programu. Marcela: Ta příprava je celoroční, ale hlavní nápor přichází o prázdninách. Bohdan: A cvičit musíme denně. Kde budete v nejbližší době hrát? Bohdan: Tak například zítra hrajeme v Klímkovicích – to je u Ostravy, pozítří v Brně na jedné škole, v pátek v Senci a tak to jde dále až do Vánoc. Hrajeme každý den někde jinde. Připravujete nový program? Marcela: Jasně. Příští rok. Nechte se překvapit. Školní krounský ob∏asník Jenom hrajete nebo máte i jiné zaměstnání? Marcela: Jiné zaměstnání nemáme. Hudba, to je naše profese. Jaké jsou vaše koníčky kromě zpěvu? Marcela: Mým koníčkem je moje dcera. Bohdan: Na nic jiného nemáme čas. Jak hodně vás hraní baví a co považujete za svůj největší úspěch? Bohdan: Baví nás to. Kdyby nás hudba nebavila, tak ji nebudeme dělat. Marcela: Největším úspěchem pro nás je, když se vám koncert líbí, když nám zatleskáte a když vidíme nadšené tváře. Na kolik hudebních nástrojů umíte hrát? Bohdan: Klávesový akordeon, piano, varhany, klasické varhany v kostele a saxofon. Marcela: Já zpívám a hraji na klavír. Uvažovali jste někdy o tom, že přijmete nového člena do skupiny? Bohdan: Určitě, už ho máme. Marcela: Jednoho máme. Je to saxofonistka (soprán saxofon) a výborná klavíristka. Takže se můžeme vystřídat. Vaše koncerty se nám líbí. Máte do budoucna nějaký velký cíl, který se týká vaší hudební skupiny? Bohdan: Teď jsme začali skládat své písničky, ale hrajeme je jenom pro první stupeň. Marcela: Musím říct, že jsme získali výborného textaře – Martina Jančíka, 17 leden/2006 jehož texty Bohdan zhudebňuje. Do budoucna bychom chtěli, aby se právě ty naše písničky dětem líbily. Bohdan: Zatím to je jen pro menší děti, protože pro vás je písniček hodně a bylo by těžší prosadit se. Pro malé děti málokdo skládá, takže ta šance je daleko větší. Jaké to je, když zpíváte před tolika lidmi? Marcela: Já musím říct za sebe, že čím mám menší publikum, tím jsem nervóznější a častěji se přeříkávám. Když je publikum větší, jsem úplně v pohodě a klidu. Setkáváte se spíše s příznivou nebo nepříznivou kritikou? Marcela: Musím to zaklepat, ale zatím s příznivou. Byli jste někdy v takové krizi, že jste chtěli ukončit svou kariéru? Marcela i Bohdan: Zatím nepřišla a doufejme, že nepřijde. Který hudební styl máte nejraději? Bohdan: Nějaký vyhraněný styl nemám. Líbí se mi každá hudba, pokud je dobrá. Marcela: Bohdan má nejblíže k rocku, mně se nejvíce líbí hip-hop a techno. Jaké máte vzdělání? Bohdan: Oba střední školu. Jaké známky jste měli na základní škole z hudební výchovy? Bohdan: Jedničky. Chodili jste do základní umělecké školy? Pokud ano, jaké jste tam měli výsledky? Bohdan: Od první třídy. Oba. Výsledky jsme měli dobré. Oba jsme byli v krajských kolech soutěží, a já dokonce jednou v ústředním kole ve hře na akordeon. Jak často hru na hudební nástroje trénujete? Bohdan: Denně. Jak získáváte kontakty na vystoupení? Marcela: My připravíme nabídku, vytiskneme ji na letáky a rozešleme do škol. Když si nás škola vybere, domluvíme se na vystoupení. Vozíte s sebou někdy dceru? Bohdan: Ano, o jarních prázdninách. Školní krounský ob∏asník 18 leden/2006 Rock and Roll V 50. letech 20. století se v USA objevil nový druh hudby. Zpočátku se mu říkalo rock and roll, ale dnes je známý jako rocková hudba. Čerpá z mnoha odlišných stylů včetně folku, gospelů, blues, country a také klasické a světové hudby. Od předešlých stylů se lišila především tím, že ji hráli a často i skládali mladí lidé, protestující proti hudbě a životnímu stylu svých rodičů. Populární hudba – zkráceně pop – je měkčí odnoží rocku. Ve světě rocku hraje důležitou roli image. Fanoušci se ztotožňují s oblíbenými skupinami či zpěváky napodobováním jejich oblečení a účesů. Rock se dnes poslouchá po celém světě. Hrají jej a kupují miliony lidí všech věkových kategorií. Je to průmysl s masovým odbytem. Aneta Benešová Anketa: Jaký styl hudby posloucháte? Jaká je vaše oblíbená zpěvačka, zpěvák nebo skupina? Josef, 39 let: Poslouchám spíš rock; zpěvačku Lucii Bílou, zpěváka Josefa Zímu a skupinu Divoký Bill. Natálie, 4 roky: Aneta Langerová, Julián Záhorovský a Crazy Frog. Iveta, 16 let: Poslouchám disko; Chuanes , Robbieho Williamse, Jamese Blunta , zpěvačku Gwen Stefani a skupiny Chinaski a Green Day. Věra, 47 let: Já spíše pop; zpěvačku Helenu Vondráčkovou, zpěváka Karla Gotta a skupinu nemám oblíbenou žádnou. Luboš, 16 let: Hip hop; oblíbenou zpěvačku a zpěváka nemám, ale poslouchám například Divoký západ atd. Ilona, 27 let: Nevím, ale spíše rock-pop; ze zpěvaček Anetu Langerovou, zpěváka Mira Žbirku a skupiny Divoký Bill a Holki. Jan, 65 let: Dechovky; Jožinu Ducháčkovou, zpěváka oblíbeného nemám a skupinu Mistříňanka. Připravily Diana Netolická a Denisa Stodolová HARRY POTTER A OHNIVÝ POHÁR Nový Harry Potter je tady! Ne kniha, ale film, který od prvního prosince brázdí česká kina. Mnoho fanoušků je natěšených a opravdu je na co se těšit. Čtvrtý díl je napínavý akční film s vynikajícími momenty a pravou zábavnou jízdou ve světě čar a kouzel. Ne vše je ale tak dokonalé, jak by se po mém úvodu mohlo zdát. Čtvrtý díl knižní série je nabitý dějem, který nebylo lehké „nacpat“ do jednoho filmu. Přestože filmaři řadu scén vypustili, i tak máme na plátně stále co obdivovat. Akce stíhá akci, vyvstávají další a další otazníky a drama se stupňuje. Kdyby šlo jen o turnaj, mohl to být hezký film se sportovním přídechem (který navozuje už úvodní mistrovství světa ve famfrpálu), ale vše komplikují zrady, podvody a tajemné lsti přívrženců lorda Voldemorta. Školní krounský ob∏asník 19 leden/2006 Harryho provází noční můra i obyčejné pubertální strasti mezi spolužáky ve škole. Letos se v Bradavicích pořádá Turnaj tří kouzelnických škol, které budou zastupovat tři osamocení hrdinové, vybraní kouzelným Ohnivým pohárem. Jaké je však překvapení, když po třech papírcích se jmény šampionů pro nadcházející klání vylétne z poháru papírek čtvrtý, se jménem Harryho Pottera. Moci Ohnivého poháru se nedá odporovat, proto tentokrát projdou třemi obtížnými úkoly čtyři soutěžící. Jak se dostalo Harryho jméno do poháru? Jaké děsivé zkoušky ho čekají? Odpověď najdete v kině nebo knize. Školní krounský ob∏asník 20 leden/2006 JAZYKOVÝ KOUTEK Znáte svůj mateřský jazyk? Co to znamená lynčování? = Potrestání pachatele davem přímo na místě bez řádného soudu. HARRY POTTER A PRINC DVOJÍ KRVE Zpráva, na kterou všichni fanoušci Harryho Pottera netrpělivě čekali, je tady! V prosinci byl vydán český překlad šestého dílu, který v originále nese název Harry Potter and the Half-Blood Prince (český překlad se jmenuje Harry Potter a princ dvojí krve). V době vydání našeho časopisu je už víc jak měsíc na knižních pultech. Autorka J.K.Rowlingová je s textem podle vlastních slov naprosto spokojená. První kapitola prý v její mysli dozrávala dlouhých třináct let. Zatímco u předchozích dílů platilo, čím vyšší pořadové číslo, tím větší rozsah, šestý díl je o něco kratší než Fénixův řád a má méně kapitol. Harry po prázdninách nastoupí už do šestého ročníku Bradavické školy čar a kouzel a opět bude muset čelit síle lorda Voldemorta. Harry tentokrát nezůstane příliš dlouho u svých nenáviděných příbuzných Dursleyových a důvod prý bude rozhodně příjemnější než další soudní řízení. Rowlingová také prozradila, že v právě dopsaném díle zemře další postava. Kdo bude princ dvojí krve? Harry? Voldemort? Nebo někdo úplně jiný? Kdo se do koho zamiluje a kdo koho bude ještě více nenávidět? Více už vám neprozradím, na všechno ostatní vám odpoví kniha. Připravila Aneta Mlynářová Hra Harry Potter a ohnivý pohár Harryho Pottera zná již celý svět. Kromě knih a filmů také vzniklo několik her. Hra, o které píši, vychází z motivů čtvrtého dílu ze slavné série, tedy Harry Potter and the Goblet of Fire,a dočkali jsme se jí v listopadu minulého roku. Co hra přináší? Především věrné podobizny Harryho, Rona a Hermiony. Mezi herní novinky patří zcela předělaný systém kouzlení, kdy myší ovládáte pohyb hůlky a tím i kouzla. Dále se přidává multiplayerový mód, ve kterém můžete spojit síly se svými kamarády. Lucie Vtípilová Vojtěch Šmahel, 9. tř. – Lynčování je podle mě dělání nějakého alkoholu nebo něco takového. Jan Stodola, 6. tř. – Když někoho mlátíš a šikanuješ. Matouš Homolka, 6. tř. – Když někdo lyžuje po jedné lyži. Co to znamená, když se řekne: Byla to hotová odysea. Vyberte jednu z následujících možností: a) Byla to hotová tragédie. b)Něco nepovedeného, zkaženého. c) Bludné, ale i pestré putování. d)Symbol naprosté nerozhodnosti. Řešení naleznete na předposlední straně. Víte, že každé jméno má svůj význam? význam? ANETA (= milostná, milostiplná) Živočišná, divoká, inteligentní dobrodružka, dosahující většinou velkého vzdělání či jiných úspěchů. Dobré jméno pro všechna znamení kromě Lva a Kozoroha. Domácké podoby jména: Anetka, Anuška, Anetička, Anča JANA (= bohem daná, milostivý dar boží) Jany jsou většinou hodná děvčata a dobré matky. Netrpí přecitlivělostí a dokáží zacházet s financemi. Samozřejmě kromě Berana, možná i Štíra. V těchto znameních jsou tvrdohlavé a rozmarné. Zároveň velmi ambiciózní. Někdy i sobecké, což se zkušenostmi v životě zmírňuje. Jana je dobré jméno. Domácké podoby jména: Janička, Janka, Janina, Janinka, Januška, Johanka, Nina, Inka Školní krounský ob∏asník 21 leden/2006 MARTIN (= zasvěcený římskému bohu války Martovi) Přímý, podnikavý, sportovní duch. Nedávat ve Štíru a Býku, tam je až moc agresivní, pokud mu vstoupí někdo do jeho plánů. Může být i záludný a úskočný. Obrácený Mars dělá doslova divy. V ostatních znameních může být úspěšný. Je učenlivý, inteligentní a hůře přizpůsobivý. Doporučuji dát dítě na sporty, které ho baví, zároveň se tak uvolňuje negativní energie. Domácké podoby jména: Martínek, Marťa, Máťa, Marty, Martouš JIŘÍ (= zemědělec) Toto jméno je velmi zvláštní. Zde bojuje nervozita s osobností uvnitř. Proto bych jméno nedávala ve Štíru, ve Vahách a v Kozorohu. Naopak Ryby, Lev a Beran, možná i Vodnář tuto osobnost mohou vynést velmi vysoko. Všem Jiříkům doporučuji: Klid, váš intelekt zvládne každou situaci. Domácké podoby jména: Jirka, Jiřík, Jiříček, Jirouš FANTAZII SE MEZE NEKLADOU ANEB ZKUS DOMYSLET… NAŠE POVÍDKA NAŠE POVÍDKA NAŠE POVÍDKA NAŠE POVÍDKA Na následujících řádcích si můžete přečíst druhou část naší povídky na pokračování. Nabízíme vám také opět možnost vybrat si ze tří různých možností pokračování příběhu. Takže zkuste odhadnout, jak se bude děj dále vyvíjet, a svou odpověď spolu se jménem a třídou napište na papír a zaneste p. učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. STŘEDOŠKOLSKÝ PŘÍBĚH (druhá část) Když se konečně vyhrabu na nohy v očekávání vysmívajících se pohledů, nikde nikdo, jen ze školy slyším zvonění na hodinu. Co dál?! Jít se převléknout na internát bych nestihla a jet za našima, to už by vůbec nešlo. Přece jsem jim celé 22 Školní krounský ob∏asník leden/2006 prázdniny netvrdila, že se na tuhle školu hodím, jen proto, abych to hned první den zabalila! Seberu všechnu odvahu, co v sobě mám a vydám se směrem ke škole. Celé tělo mě bolí, kulhám, ale přesto jsem na sebe hrdá, že jsem se vůbec odhodlala. Ovšem to ještě netuším, jaké další otřesné zjištění mě čeká při pohledu na hodinky. Do třídy se vplížím čtvrt hodiny po zvonění. Při pohledu na třídu plnou rozesmátých a pohrdavých pohledů a na učitelku s přísně vyhlížejícím kukučem ze sebe nedostanu nic chytřejšího než: „Já jsem zaspala.“ Až když zapluji do první lavice, kde jako v mé bývalé třídě nikdo nechce sedět, si uvědomím, co jsem právě řekla za kravinu. Zaspat svůj první den ve škole je fakt úžasný! Přestože absolutně nevnímám, co nám naše nová třídní, jak se později dozvím slečna Simona Králová, říká, přeji si, aby tato hodina nikdy neskončila. Mé obavy se bohužel vyplní a já se zvoněním na přestávku musím vstát kvůli odchodu Králové a tím opět upozornit na svůj zevnějšek. Mé jediné štěstí je, že zůstáváme v této třídě. Neraduji se však příliš dlouho. „Hej, jak se jmenuješ?“ ptá se mě s poklepáním na rameno docela slušně vypadající kluk. S očekáváním, co má za lubem, ze sebe trošku rozpačitě vypravím: „Adriana.“ Jak to tak vypadá, asi nic nezamýšlí. Pomalu ze mě opadává nervozita. Ale jen do té doby, než se objeví s partičkou svých kamarádů. „Adriano, tyhle barvy jsou teď v módě?“ posmívají se mi s pohledem na mé od bláta špinavé oblečení. „No, a co ten make-up? Teď se nosí rozmazaný po celém ksichtě?“ přidávají se k nim ostatní ze třídy. Nedá se to vydržet! Jak je možné, že v bývalé třídě jsem patřila mezi nejoblíbenější holky a tady mě neberou! Popadnu svých pár švestek a zdrhám, jak to nejrychleji jde! Vrhnu se do prvních dveří, které přes slzy vidím, a jen doufám, že se zas nestane nějaký trapas. Je to dobrý, jsem na dívčích toaletách a stavidla slz se mi spustí naplno. Ani nevnímám, že už se zazvonilo, když vtom někdo vejde do dveří. Kristýna Kynclová Kdo vešel do dveří? a) b) c) učitelka žačka ze třetího ročníku uklízečka Školní krounský ob∏asník 23 leden/2006 Na následujících řádcích vám přinášíme možnost porovnat tvorbu našich redaktorů s žákem z jiné školy. Jan Málek z 8. C ZŠ Chrast nám poskytl k otištění dva příběhy, protože na jeho škole žádný časopis nevychází. První z příběhů s názvem Hledejte ve sklepě zveřejňujeme v tomto čísle a druhý s názvem Školní sobota přineseme v čísle příštím. Doufáme také, že to vyburcuje naše žáky k tomu, aby rovněž zkusili vytvořit a zveřejnit vlastní příspěvek. Školní krounský ob∏asník 24 leden/2006 Po dlouhém výslechu se podivín přiznal, že ho vzrušovala rozpadající se lidská těla a každý den věnoval několik hodin jejich podrobnému zkoumání. Jan Málek, 8.C ZŠ Chrast NÁZORY, UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE HLEDEJTE VE SKLEPĚ Povím vám příběh, který se odehrál v sousedství mého bydliště. Chlápek, kterého jsem tam potkával téměř denně v obchodě, byl podivín. Celé okolí o něm vědělo, že pitvá různá zvířata, má sbírku motýlů a brouků. Docela jsem se divil holkám, že jsou po něm jako divé. Ten chlap bydlel na kraji městského parku, vedle malé kapličky. Dům měl přízemní, na pohled žádný zázrak. Žil sám a chodil často na místní židovský hřbitov. Nevím přesně, kdy se mi začal zdát divný sen. Jisté je, že najednou se ztratily z města dvě sedmnáctileté dívky. Naposledy byly viděny právě na židovském hřbitově. Policie vyslýchala také našeho podivína, ale bezvýsledně. Neuplynul ani týden a zmizela moje kamarádka. Nejdřív mi nedošlo, že se opravdu ztratila. Její rodiče totiž jezdili často na dlouhé služební cesty a ona zůstávala sama doma. Jednou večer jsem ho potkal. Zdál se mi bledý, vyhublý, téměř vůbec nevnímal okolí. Sledoval jsem jeho podivnou postavu až k bydlišti. Ze zvědavosti jsem nahlédl do kapličky, zda už obnovili interiér. Uslyšel jsem daleké volání o pomoc. To volání vycházelo zřejmě z oltáře panny Marie. Jsem realista, zázraky si moc nepřipouštím. Můj strýc pracuje na policii, tak jsem za ním zašel a popsal mu divný zážitek. Výjezdní skupina byla na místě za chvilku. Pomocí speciálních přístrojů zjistili, že pod oltářem je chodba. Odsunuli desku a velice opatrně sestupovali po úzkých schodech. V podzemní chodbě byl zatuchlý, hnilobný zápach. V dáli uviděli světlo. Svit vycházel z několika desítek zapálených dlouhých svící. Každou chvíli proběhla kolem krysa a ze stropu uprostřed chodby visela hromada lidských kostí. Po prvotním šoku se rozhodli postupovat dále, ale jeden člen skupiny zakopl o kost. Díky šramotu se znovu ozvalo volání o pomoc. To je dovedlo až k malým rezavým dvířkům. Po zvednutí petlice objevili moji ztracenou kamarádku. Byla děsně vyděšená, hladová a za ten týden jí úplně zbělely vlasy strachem. Z její nesouvislé výpovědi bylo zřejmé, že ji nejvíc děsily zvuky za zdí. Připadaly jí nelidské. Ale nyní už bylo několik dní vedle ticho. Policisté dlouho pátrali, než našli tajný vchod do další kobky. Tam ležela na márách dvě rozpadající se těla dívek. Místnost byla plná značného zápachu. Dívka, jež zůstala naživu, dovedla policisty k místu, kde s naším známým podivínem sestupovali do sklepa. Východ vyústil v podlaze jeho ložnice. Pozor! Snížení věkové hranice u trestných činů V prosinci 2005 schválila Poslanecká sněmovna návrh na snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z 15 let na 14. Snížení se týká závažných trestních činů, jako je například vražda. Osobně s tímto snížením vřele souhlasím, protože i 14tiletí by měli být za své zločiny zodpovědní. Podle mě ten, kdo je schopen něco takového udělat, si nezaslouží nic jiného, než si za to odpykat trest. Já jsem se ve svém okolí zatím s nikým takovým nesetkala a doufám, že se ani dlouho nesetkám. Bohužel se o takových případech, kdy nezletilí někoho oloupí nebo zavraždí, doslýcháme docela často, ať už je to z televize, rozhlasu, novin nebo odjinud. Pro nejbližší takového člověka to musí být určitě velký šok, když ho znají a pak zjistí, co provedl. Zlepší se to někdy? Pomůže připravovaný zákon tomu, abychom se s takovými případy setkávali stále méně? Na tyto otázky se dá teď jen stěží odpovědět, ale pevně doufám, že ke zlepšení dojde. Aneta Mlynářová Šikana Poslední dobou ve škole často slýchávám jedno nemilé slovo: „ŠIKANA“. Toto slovo mi nahání hrůzu, protože jsem byla jednou z jejích obětí. Naštěstí pouze té slovní. Myslím si, že mnoho lidí si tímto „ubožáckým“ činem snaží zvýšit své sebevědomí. Zároveň mě ale napadá několik otázek. Proč to ti lidé dělají? Za jakým účelem? Copak nemyslí na to, jak druhým a zároveň i sobě ubližují? Co je vůbec příčinou šikany? Podle mého názoru ji způsobuje hned několik věcí, například špatná výchova dětí, často nedobrý vliv televize a také to, že se děti nudí, protože se neumí zabavit. Děti, které se nudí a cítí se samy, často páchají takovéto „zločiny“a jsou rády, že jsou středem pozornosti. Ale vyniknout se přece dá i v něčem jiném. Doufám, že každý, kdo si tento článek přečte, se alespoň trochu zamyslí nad tím, že ubližování druhým by se jednou mohlo obrátit proti němu samotnému. Jitka Odehnalová Školní krounský ob∏asník 25 leden/2006 Školní krounský ob∏asník 26 leden/2006 Reakce na článek Ach, ta rána… Tedy vlastně to ranní vstávání Můj návrh žákovské knížky Na této škole se mi líbí vše, až na jednu věc. Změnila bych žákovskou knížku. Naše současná žákovská knížka není špatná, ale je nepřehledná. Můj návrh zní následovně. Každý předmět by měl být na jiné stránce. Dozadu bych dala kolonky pro kontrolu žákovských knížek a na začátku bych ponechala místo na omluvené hodiny. Na předposlední stránce by byla tabulka, do které by každý učitel napsal, jaká známka nám vychází ve čtvrtletí. A na každé stránce s předmětem by mohla být kolonka „Vyučující“ a my bychom si do ní vypsali jméno učitele daného předmětu. Nicolle Nováková Co je to sobectví O tom, kdo se nechce o nic dělit, říkáme, že je sobec. Každý potřebuje k životu dostatek jídla, oblečení i lásky, každý touží mít co nejvíc pěkných věcí, hraček, pamlsků i kamarádů. Ale druzí lidé také mají své potřeby a svá práva. Sobec však chce mít všechno pro sebe, nechce pochopit, že svět tu není jen pro něj. Sobectví je nerozumné. Když se nechci s druhými o nic dělit, těžko mohu očekávat, že se druzí podělí se mnou. Kdo chce žít s ostatními v přátelských vztazích, musí své sobectví omezit a potlačit, protože sobce nemá nikdo rád. Sára Giansanti Bezohlední sousedé 2 Pokud jste četli předchozí číslo časopisu, nemohli jste si nevšimnout článku o bezohledných sousedech. Hrozně mě mrzí, ba přímo štve, že jsou takoví lidé, a to i v mém okolí, kteří se chovají opravdu velice bezohledně. I po vydání předchozího článku týkajícího se tohoto tématu se vůbec nic nezměnilo. Kdo to má změnit? My děti a nebo VY dospělí? Vždyť jste to právě vy, kdo nás učí, jak máme vycházet s ostatními, kdo nás neustále poučuje o slušném chování. Ale jak si pak my máme vysvětlit, že nás učíte věci, o kterých sami ani nevíte, co znamenají?? Máme to být my, kdo se postará o značky VEŘEJNÁ CESTA, nebo bude stačit pouhá domluva? Rozhodně by se mělo něco dělat s tím, aby si někdo nemyslel, že veřejné prostranství je jeho soukromým pozemkem. Barbora Pešková Chtěla bych se vrátit k článku z minulého čísla ŠKROBU Ach, ta rána… Tedy vlastně to ranní vstávání. Sára tam píše, jak strašné je ranní vstávání do školy pro nás, ale hlavně pro dojíždějící žáky. Je sice pravdou, že ráno se asi nikomu nechce vylézat z vyhřáté postele, zvlášť když je to kvůli škole, ale musíme si uvědomit, že zatímco teď končíme nejdéle ve 13:00 hod., pokud nemáme odpolední vyučování, posunem začátku školy bychom končili déle. Měli bychom méně času na učení a zábavu a hlavně ti, kteří dojíždějí, by se neměli jak dostat domů. Další věc, která se mi jeví jako absurdní, je, aby škola měla vlastní ŠKOLABUS. Patrně si asi, Sáro, myslíš, že žijeme v Americe, kde je tomu opravdu tak, že autobusy objíždí určité stanice za účelem nabrat děti do školy. Ovšem školství, ale hlavně škola nebo obec, nemají tolik peněz na to, aby koupily autobus, platily řidiče a palivo spotřebované cestami pro žáky. Nechci tímto článkem urazit tebe ani tvou fantazii, ale opravdu si myslím, že naše „pracovní“ doba je pro nás vyřešena nejlépe. Kristýna Kynclová Hovínko „Prosím tě, Katko, kde seš? Bus už je tady!“ volá mě kámoška. „No jo! Jen si vezmu prachy a už pádím! Řekni Markový, že jsem na cestě, jo? Díky!“ Zamknu náš byt a už si to šinu ke škole. Ještě že to mám jen pár metrů, říkám si v duchu. Oh, fuj! Asi jsem do něčeho šlápla. No snad to byl jen kus hlíny. K autobusu se přivalím přesně na minutu jako velká lavina. „Máš hezký boty,“ pochválí mi mé nové kozajdy asi za 1500 korun kámoška, která mi drží místo vedle sebe. „Otevřete okna, něco tady příšerně smrdí!“ „Sklapni, Horáčku, beztak to seš ty!“ pokřikují na sebe moji spolužáci. „Tak ticho nebo nikam nejedete!“ okřikne nás naše úča. Vím moc dobře, že tohle jejich pošťuchování bude trvat celou cestu, a tak si do uší radši dám sluchátka se svojí oblíbenou skupinou Nightwish. Po chvíli usnu, a když se asi po půl hodině vzbudím, zjistím, že zadní polovina spolužáků se až okatě mačká mezi děcka zepředu. Jen já jsem zůstala vzadu. „Co se děje?“ ptám se trošku naštvaným hlasem. „Se ptáš nás? Čuchni si ke svým botám!“ odpovídají mi spolužáci. Trošku neochotně to udělám a zjistím nemilou pravdu. Ten strašný smrad pochází z mé levé boty, no tedy abych byla přesná, spíše z hovínka, které se mi tam bez mého vědomí přichytlo. Protože je zima, řidič topí o sto šest, neboť zřejmě nechce, abychom zmrzli. V důsledku toho to však taky víc smrdí. Naštěstí nám řidič na naše prosebné požádání zastaví a já se mohu svého „voňavého“ přítele zbavit! Školní krounský ob∏asník 27 leden/2006 Asi každému už se jistě podobná situace stala a kdo říká, že ne, tak pěkně „kecá“. Spousta lidí pak nadává na psy, které vidí potulovat se samotné po vsi. Ovšem málokdo si uvědomí, že většina těchto exkrementů pochází od miláčků některého páníčka či paničky, kteří s nimi chodí na procházku. Vím, že v Krouně nejsou na každém rohu pytlíky a koše ke sbírání a poté vyhazování psích výkalů, přesto ale, když víte, že TO váš pejsek není schopen udělat někde na louce, kde do toho s největší pravděpodobností nikdo nešlápne, noste si s sebou lopatku s pytlíčkem. Pak se takovéto neštastné nehody jistě nebudou lidem stávat tak často. A vy, podobně „postižení“, nebojte se ozvat a řekněte přistiženým hříšníkům přímo do očí, že tohle se přece nedělá. Školní krounský ob∏asník 28 leden/2006 Anketa:: Anketa Která pohádka se vám o Vánocích nejvíce líbila? I. stupeň: Body 1. Tři oříšky pro Popelku 2. Mrazík 2% 3. S čerty nejsou žerty 2% 5% 7% Kristýna Kynclová 28% 4. - 5. Princezna se zlatou hvězdou na čele 4. - 5. Myšák Stuart Little 2 7% 6. - 7. Království potoků Bodový systém pro řidiče 10% Již někdy od poloviny roku 2006 má platit nový bodový systém pro řidiče motorových vozidel. Bodový systém se však také týká cyklistů mladších osmnácti let, kteří nebudou mít na hlavě ochrannou přilbu. Uvedu zde dva příklady. Když řidič auta nebo některý z jeho spolucestujících nebude mít zapnuté bezpečnostní pásy, přijde řidič o dva body. Cyklista mladší osmnácti let bez helmy na hlavě přijde také o dva body. Budou tyto body odečteny jemu, nebo jeho rodičům? Co budou dělat policisté v případě, že rodiče dítěte nemají řidičský průkaz? Na tyto otázky bodový systém nemá odpověď. Na závěr je těžké říci, zda je bodový systém dobrá nebo špatná věc. Dokud ovšem nebude platit, neklesne počet dopravních nehod, těžkých zranění a úmrtí na našich silnicích. 6. - 7. Šíleně smutná princezna 18% 10% 11% 9. Princ a Večernice 10. Casperovy strašidelné Vánoce II. stupeň Body 2% 2. Myšák Stuart Little 2 3. Nebojsa 5% 6% 27% Prezident v Hlinsku 4. Šíleně smutná princezna 5. Princezna se zlatou hvězdou na čele 8% Kristýna Kynclová 1. Tři oříšky pro Popelku 3% Lenka Svobodová Prezident Václav Klaus, jak jistě víte, navštěvoval v minulém roce vybraná města Pardubického kraje. Zastavil se dokonce i v Hlinsku. U toho samozřejmě nemohl chybět ŠKROB, a tak jsme se já, František Krejčí a Pavel Netolický jeli za doprovodu pana starosty Ondry, jeho syna a pana Pražana podívat 14. prosince do Hlinska na pana prezidenta osobně. Hlavním účelem našeho výletu ale bylo podepsání nové krounské kroniky. Přestože byl mráz a prezident měl zpoždění, sešlo se v Betlémě poměrně dost lidí. Když celá prezidentova družina konečně dorazila, čekalo nás hezké přivítání od pana Klause a jeho manželky Livie. Po jejich projevech jsme se přesunuli do restaurace U sv. Huberta, kde jsme čekali na konec prezidentovy autogramiády. Čekání v hospůdce se skvělým občerstvením bylo příjemné. Když za námi přišel pan prezident s manželkou a podepsal nám kroniku, podali jsme si ruce s paní Livií, rozloučili jsme se a jeli domů. 8. Kouzelný měšec 6. Království potoků 9% 7. S čerty nejsou žerty 19% 10% 8. Tři veteráni 9. Tom a Jerry 11% 10. Princ a Večernice Barborky 29. listopadu 2005 jsme já a moje kamarádka jely nakoupit sušenky, perníčky, žvýkačky a bonbóny, protože jsme se připravovaly na to, že budeme 3. prosince chodit za Barborky. Když nastal námi očekávaný den, navečer jsme vyrazily na cestu po Krouně. Nejdříve jsme šly k Pétě, Ivče a Samíkovi Burešovým. Malý Školní krounský ob∏asník 29 leden/2006 Samík nám sice nic neřekl, protože se styděl, ale i tak dostal pár sladkostí. Následně jsme pokračovaly v cestě k Bouškovým. Ondra se nás tak lekl, že s otevřenou pusou začal couvat, a pak se schoval za dveře. (Ale kdo by se také nelekl, kdyby ho večer, když už je venku tma, navštívily děti oblečené jako duch Barbory a on by to nečekal.) Po chvíli ale přece jen řekl básničku o autíčku. Daly jsme mu sladkosti a šly jsme dál. Obešly jsme skoro celou Krounu. Jako posledního jsme si nechaly pana ředitele. No, řeknu vám, pěkně jsme ho překvapily. Když nám přišel otevřít, byl velmi udivený, že tuto tradici nezná. Myslím, že tento večer byl velmi vydařený a že jsme zažily spoustu dobrodružství. Doufám, že se v příštích letech někdo připojí a tato stará tradice bude znovu obnovena. Nicolle Nováková A ještě dodatek, co o Barborkách říká kniha Aleny Vondruškové České zvyky a obyčeje: V 19. století chodily v mnoha vesnicích po domech Barborky – ženy a dívky zahalené do bílých prostěradel či šatů, s dlouhými rozpuštěnými vlasy a obličejem posypaným moukou. Chtěly po dětech modlitbičky a strašily je přitom huhláním nesrozumitelného „mulisi, mulisi…“, což byla zkomolenina původního „modli se, modli se …“ Hodné děti obdarovaly sladkostmi a těm zlobivým hrozily metlou či vařečkou. Jejich obchůzku později nahradil Mikuláš. ZKUS DOKRESLIT OBRÁZKY Školní krounský ob∏asník 30 leden/2006 POZDRAVY Z AUSTRÁLIE V tomto čísle Škrobu vám přinášíme zajímavé příspěvky australských studentů češtiny, kteří mají možnost číst náš školní časopis Škrob. Zveřejňujeme je bez jazykových úprav tak, jak jsme je dostali, a s opravami, které doplnila jejich učitelka češtiny. I přesto, že Australané neumí správně používat české háčky a čárky a neznají ještě dokonale český pravopis, si myslím, že ovládají češtinu mnohdy možná lépe než někteří z vás. Školní krounský ob∏asník 31 leden/2006 Školní krounský ob∏asník 32 leden/2006 HÁDANKY, TAJENKY, RÉBUSY, VTIPY, RECEPTY Učitelka se ptá Pepíčka: "Co nám můžeš povědět o vlaštovkách?" "To jsou velice moudří ptáci – jak začne škola, odletí do jižních krajin!" Chlápek se vytahoval před kamarádem, že jeho sestra se přestrojila za chlapa a šla jako dobrovolník do armády. Kamarád se diví: "Hele, ale to se s nimi musí i sprchovat, převlíkat a všechno, ne?" "No, to jo." "A to na to nepřijdou?" "Už přišli… Ale myslíš, že to někdo nahlásí?" Recept z dětské kuchařky Školní krounský ob∏asník 33 leden/2006 Školní krounský ob∏asník 34 leden/2006 NĚMECKÁ KŘÍŽOVKA T pomoc něco pod slovo cvičit šít ANGLICKÁ KŘÍŽOVKA hlavní Samo to do jámy vleze, a kdyby přišlo tisíc koní, nevytáhnou toho. postel Kdo to dělá, nechce to, kdo to koupí, nepotřebuje to, kdo to potřebuje, neví o tom. nikdo jednou co Půl deváté bez půl páté, dvě a půl třetí, kolik je to? já (3. os.) Šije mokrou nití, k zemi nebe stahuje, když dojdou nitě, tak se odstěhuje. konečně počítat žízeň sen pít Stojí babice rozcuchaná velice. Když přijdou časy, zelené má vlasy, když tělo chřadne, do vody padne. Řešení hádanek: (níts, vekar, étáved lůp, karm, abrv) mít povinnost zámek „Prý se vám oženil syn, pane Novák. Udělal to z lásky, nebo kvůli penězům?“ „Z lásky k penězům.“ ,,Pane, vy mi platíte za ten oběd falešnou bankovkou!“ ,,Ruku na srdce, pane vrchní, ta svíčková taky nebyla pravá!“ Školní krounský ob∏asník 35 leden/2006 Školní krounský ob∏asník 36 leden/2006 &&&&& Žofka křížovka &&&&& Vydávání školního časopisu ŠKROB i v roce 2006 finančně podporuje …(dokončení v tajence). NÁŠ KOMIKS VODOROVNĚ: A. Selhání organismu; trapná situace. – B. Ochrana zboží; onemocnění rtu; japonské město. – C. Kód k platební kartě; prvek s velkou hustotou; citoslovce chrápání; jeden z projevů života. – D. Alkoholický nápoj námořníků; TAJENKA (2. část). – E. SPZ bývalého okresu Kroměříž; léčivá bylina; Asociace obchodu (zkratka); mimozemšťan ze známého filmu. – F. Mile a ochotně; list papíru; pomluva. – G. Mužské jméno; anglicky „ptát se“ nebo „žádat“; řecké písmeno označující hustotu; značka sušeného mléka. – H. Rybářské náčiní; jméno hada z Knihy džunglí; předložka; moc. – I. Způsobiti škodu na zdraví; staročeské osobní zájmeno; model. Řešení úkolu: Co to znamená, když se řekne – Byla to hotová odysea. Správná odpověď je c. Vydává Základní škola v Krouně, PSČ 539 43, 469341115 e-mail: [email protected], http://www.zskrouna.cz, ročník XIV. Redakční rada: N. Nováková, S. Giansanti, A. Mlynářová, J. Odehnalová, P. Stehnová, L. Vtípilová, L. Svobodová, O. Malý, A. Benešová, D. Netolická, D. Stodolová, K. Kynclová, B. Pešková, Mgr. Petr Schmied, Mgr. Eva Pejchová Illustrations: Barbora Pešková Kopírování či jiné používání jakékoliv části bez souhlasu vydavatele je zakázáno leden 2006 SVISLE: 1. Aromatická rostlina; druh lodi. – 2. Jeden ze supermarketů; dovednost; Akademie věd (zkratka); chem. značka radia. – 3. Počítačová síť; v jídle vybíravý člověk. – 4. Arabská předpona; připravovati potravu na ohni. – 5. Prvních 45 minut fotbalového zápasu; SPZ bývalého okresu Klatovy. – 6. Část oka; římsky 1. – 7. Přípona videosouborů v počítači; ženské jméno. – 8. Český režisér (Princezna ze mlejna; Slunce, seno, …); opěvná báseň. – 9. Sídlo dřívějšího starosty; označení sportovních automobilů; osobní zájmeno. – 10. Zkratka známé tiskové agentury; anglicky „bělice“; světová velmoc. – 11. Člověk s nekalými úmysly. – 12. Spojka; TAJENKA (1. část). – 13. Otesávat kámen; slovensky „bratr“. Pomůcka: B. Ypogo. - H. Kaa. – 1. Klipr. Pokud jste správně vyluštili tajenku dnešní křížovky, napište její znění spolu se svým jménem a třídou na kousek papíru a do konce února zaneste p. uč. Schmiedovi. Ze správných odpovědí vylosujeme výherce, kteří obdrží drobné ceny.
