Číslo 9 * 2009 * cena 0 Kč - Tramp Vodácký Časopis VÍTR

Číslo 9 * 2009 * cena 0 Kč - Tramp Vodácký Časopis VÍTR

Číslo 9 * 2009 * cena 0 Kč
Tento trampský – vodácký občasník Vítr vydává: Vlčice, Frenky, Míňa a Merlin
1
Vítr číslo 9
strana č. 2
NOVÉ CD 2009 - BG K POSLECHU
HAZARD | Dlouhá pouť
LILLY DRUMEVA | Lovin´ You
KŘENÍ | Lucky man
PAVLÍNKA JÍŠOVÁ | Blázen tančí dál
Zdroj: Bluegrassová asociace ČR.
- VLČICE -
Přejeme Vám šťastný Nový rok 2010 plný krásných
vandrů a toulek, zábavného sjíždění řek, pohodových
potlachů, slezin a jamů. A hlavně spokojených návratů
domů. Krásné pohodové čtení a za rok jsme tu zas :-)
ZVADLO
COUNTRY VŠEMILY
Festival trampské, bluegrassové a country hudby
29.srpna 2009, od 13.00 hod do 24.00 hod,
Album – Chomutov, Burizon – Ústí n.L, Lusatian Grass –
Česká Lípa, Modrotisk – Jablonec n.N, Nová Sekce - Praha,
Womacklee - Praha, Riding Hoppers – Ústí n. L., Nonstop Liberec, Péráci - Děčín, Taxmeni – Praha, Náplava – Ústí
nad Labem
- Redakce –
Vaše redakce
Obsah, Zpravodaj
Poezie z mechu
Putovní známky
Nový Zéland
Naučnou stezkou
Toulky světem – Řím
Putování Tolštejnským panstvím
Tramp před 80 lety
Ať jsou šlajsny plný vody
Pověsti americké
Tramp Jenis
Trampové na webu
Z půdy
Z Vašeho pera
Z Vlčího kotlíku
Morticiiny bylinky
Náš tip na výlet
Z Vlčího kotlíku - knedlíky
str. 2
str. 3
str. 3
str. 4 - 5
str. 5
str. 5
str. 5
str. 6
str. 6
str. 7
str. 8
str. 8
str. 9
str. 10 -12
str. 12
str. 13
str. 14
str. 15 - 16
Z VAŠEHO PERA...
ROVERKY V OHROŽENÍ | autor: Světlonoš
POVĚSTI AMERIKY | autor: Ladislav Lahoda
JARO | autor: Hombré
PUTOVÁNÍ TOLŠTEJN. PANSTVÍM | autor: Fairy
Moc děkujeme za příspěvky!
- Redakce –
SOUTĚŽE...
FOTOSOUTĚŽ | Odpovědná osoba: Míňa
ROZHLEDNOMÁNIE | Odpovědné osoby: Míňa a
Frenky
Z VLČÍHO KOTLÍKU | Odpovědná osoba: Vlčice
Téma z č. 1 – Utopenci 100x jinak – Uzavřeno v č. 7
Téma z č. 2 - Bramborák 100x jinak – Uzavřeno v č. 8
Téma z č. 3 - Knedlík 100x jinak – Uzavřeno v tomto č.
Téma z č. 4 - Guláš 100x jinak
Téma z č. 5 - Kuře 100x jinak
Téma z č. 6 – Bábovka 100x jinak
Téma z č. 7 – Marináda 100x jinak
Téma z č. 8 – Žemlovka 100x jinak
Téma tohoto čísla – čokoláda 100 x jinak
UZÁVĚRKA PŘÍŠTÍHO ČÍSLA:
KONTAKT NA REDAKCI:
Vlčice: [email protected]
Frenky: [email protected]
Míňa: [email protected]
Merlin: [email protected]
1. 11. 2010
Rádi uveřejníme Váš příspěvek.
Moc děkujeme.
Piš, piš, piš nebo tě sní myš ☺
Tento časopis lze také nalézt na www.magica.cz
Vydáno: prosinec 2009, nákladem 10 ks
Sestavila: Vlčice, grafika: Vlčice, korektura: FOX
2
Vítr číslo 9
strana č. 3
Putovní turistická
známka
Ahoj, nadprodukcí básní rozhodně netrpím a taky nechci moc
dávat do světa ty z osobní telecí doby vandrácké a tak vás
vyzývám, pošlete na redakční mail něco použitelné. Bát se
nemusíte, zaručeně budete zveřejněni. :-)
-Frenky-
Toulavá
Než promění se kapky deště v zahalenou tvář
ty zastavíš mně počkej ještě
a střípky krve padnou zlehka na oltář
pak uchopí tě rukou kleště
až smýkneš sebou slabá v závrati
holubi se nebe dotknou tam někde v lese za tratí.............
- F. 13.12.94 -
Hledání
Martin na koni k spánku uléhá
co poznáš květin na rány života
kukačka ptákům svou bolest vylévá
do hnízda cizího svým křídlům volnost dá.
Všech lidí křídla jsou hluboko pod zemí
a lidské skutky jsou daleko v svědomí
nad ránem upito z kalichu hořkostí
první byl na kuráž posledním zvyklost zní
( po kapkách přetékal byl cítit hořkostí ).
Své čáry života hledáme na mapách
mnohý však rukou svou na štěstí nedosáhl
z očí si vyčteme ospalé pohledy
nalep na ně známky a vhoď je do vody.
Jak láhev se psaním s pustého ostrova
vhodí se do moře a odliv zprávu dá.
Je umisťována na dobu jednoho roku na jedno ze stávajících
známkových míst. Sběratelsky cenná známka je dávána zdarma při
zakoupení Turistické známky.
Historie Putovních turistických známek
Rok 2009
Motivem známky je MEZINÁRODNÍ ROK ASTRONOMIE.
Umístěna byla na No.779 Lucký vrch
Rok 2008
Motivem známky je Euroregion Elbe - Labe. Umístěna byla na
No.773 Tiské Stěny
Rok 2007
Motivem známky jsou Bílé Karpaty - Tvarožná Lhota. Umístěna
byla na No.1192 Muzeum Oskeruší Tvarožná Lhota
Rok 2006
Motivem známky je pověst o čertovi, který tam při stavbě mostu
nechal hromady kamení. Umístěna byla na No.27 Zdobnice
Rok 2005
Motivem známky bylo 100 let od narození Jana Wericha. Umístěna
byla na No.484 Zámek Milešov
Rok 2004
Motivem známky bylo 10. výročí mezinárodního roku rodiny OSN.
Umístěna byla na No.184 Luž
- Pan Dobeš 4/94 -
S výstrojí u vody
Roním krokodýlí slzy
Kde jsi má lásko
Vrať se mi brzy
Opatrně našlapuju domove
Abych neporanil tu představu
Jak jsme ty a já v domově
Ty tkáš u splavu
A já sic gauče ještě nejsou
Štípu dříví na věčný oheň
Jsme oba jak slunce záře
Posetí travou
Netřeba hledat žádné lidské opraváře
V té trávě zas vášně planou
To vše domove, má Uesko
Mé mrtvé dítě
A já zas
Roním krokodýlí slzy
Kde jsi má lásko
Vrať se brzy…
Frenky pro Hanku
Rok 2003
Motivem známky bylo výročí 25. let Specifické turistiky zdravotně
postižených, organizované ve spolupráci Klubu českých turistů a
Českého svazu tělesně postižených sportovců. Umístěním na No.79
Rabštejn jsme se snažili podpořit také tuto horskou chatu, která v
loňském roce vyhořela a její rekonstrukce byla dokončována.
Rok 2002
Motivem bylo otevření české části Svatojakubské cesty, kterou se
Klub českých turistů připojil ke středověké poutní cestě. Navázal na
německou, francouzskou a španělskou větev, jejichž cílem byly
Santiago de Compostela a Finis Terrae na Atlantickém pobřeží.
Tato známka byla k mání na Turistickém známkovém místě No.95 Hrčava, Beskydy.
Rok 2001
Motivem bylo celoevropské setkání turistů v Bruselu - Eurorando
2001. Byla umístěna na Známkovém místě No.72 - Krušné hory Komáří Vížka, horský hotel.
Rok 2000
Reflektovala založení nového Národního parku České švýcarsko.
Byla umístěna na Známkovém místě No.61 - Šumava - Modrava.
Zdroj: www.turisticke-znamky.cz
-Vlčice-
30.3.2009
3
Vítr číslo 9
strana č. 4
Ani já jsem neodolal a zaplatil si vyjížďku na koňském hřbetě
kousek od města, v půvabném Cardrona valley. Také je to ideální
místo k výletu na Milford sound, mořskou zátoku asi 280 km
vzdálenou, kam se musí jet velkým obloukem a která je vyhlášená
svou divokou nepřístupnou krásou. Bohužel tam asi 300 dní v roce
prší a tak je skutečně štěstí, když vyjde počasí a slunce ozáří četné
zátoky a rozeklané útesy.
Nedaleko Qeenstownu se nachází zlatokopecké městečko
Arrowtown, kde si člověk skutečně připadá jako před sto lety a
přitom město kypí životem, má spoustu stálých obyvatel a není jen
turistickou atrakcí. Jen ta stylová hlavní třída lemovaná
zaparkovanými auty trochu kazí romantické představy o zašlé
slávě města. Cestování po ostrově je poměrně jednoduché i pro
osamělého cestovatele s nepříliš naditou peněženkou. V
oficiálních cestovních kancelářích I-site se dají zamluvit místenky
v tzv. Shuttle busech, což je většinou 12-ti místný Ford Transit,
které jezdí po celém ostrově a za rozumné peníze. Jejich řidiči
dokonce zastavují na zajímavých místech a v rámci přestávky vám
ukáží přírodní zajímavosti, okolo kterých by jste jinak bez
povšimnutí profrčeli.
Opravdu osobitý přístup a přátelská atmosféra, tak vlastní
Novozélanďanům, se odráží i na náladě cestujících a tak člověk
často zabředne do rozhovoru s ostatními cestovateli a vyměňuje si
zážitky i praktické tipy. Místenky jsou na jméno a lze je zakoupit i
chvilku před odjezdem autobusu, jen to musí pracovník kanceláře
vytelefonovat.
Dokonce se mi stalo, že jsem čekal na špatné zastávce a řidič si
pro mě zašel z místa, kde na mě čekali a kam jsem ze zastávky
neviděl. Což byla klika, neboť další spoj jel až druhý den a bez
místenky by mě taky nemusel vzít. Využil jsem cestu po západním
pobřeží, rozdělil jsem si ji do dvou částí a po konzultaci s
pracovníky informační kanceláře se rozhodl pro krátký trek na
chatu Welcome Flat, nacházející se na poměrně známém Copland
treku. Trasa vede nádhernou krajinou podél řeky, jejíž přítoky se
často musejí přecházet přes visuté lávky. Treky na Zélandu mají
každý své jméno a jsou různě náročné.Nejsou výjimkou ani
několikadenní trasy a na nejoblíbenější z nich si člověk musí
zarezervovat místo v chatách i několik měsíců dopředu.
Chaty jsou většinou spartánsky zařízené, s místem k přespání, k
uvaření jídla, čisté a útulné a občas tam bývá i správce, který
pomůže a poradí.
Já jsem si rezervoval místo v chatě už v Qeenstownu, po
naplnění kapacity by teoreticky neměl na trek nikdo jít, ale
většinou se dá spát ve vlastním stanu v blízkosti chat. Na chatě
Welcome Flat bylo skvělé, že kousek od ní byla termální jezírka s
báječnou horkou vodou, kde si člověk po náročném dni nádherně
odpočinul. Svůj druhý trek jsem si užil v národním parku Abel
Tasman, který je prý nejhezčím národním parkem na celém
Zélandu. Trasa vede podél pobřeží, lemuje zátoky, stoupá a klesá v
hustém lese a každou chvíli se cestovateli otevírá nádherný pohled
na pláže a zátoky. Některá místa se dají projít jen při odlivu a i tak
se musí trochu brodit. Mě bohužel celé dva dny mého putování
lehce pršelo a tak byl zážitek jen poloviční. Ale i tak to stálo zato.
Po návratu zpět do Christchurch jsme si s Pacinou udělali výlet do
míst, kde se natáčela část filmu Pán prstenů. To je na Zélandu
velký byznys, prodávají se upomínkové předměty, pořádají výlety
do vesnice hobitů a dají se koupit mapy s vyznačením všech míst,
kde se natáčelo. My jsme si zajeli po dlouhé prašné cestě do
poměrně opuštěného místa, kde se tyčí skála, na které je ve filmu
sídlo krále Rohanů, Edoras. Téměř nic tam nezůstalo, ale měli
jsme štěstí a potkali jsme učitele z nedalekého městečka, který
nám vyprávěl, že stavba byla zmenšená a mnoho místních dětí
bylo najato jako kompars
Nikdy jsem neměl touhu nějak zvlášť moc cestovat. Stačily mi
české luhy a háje, pro trochu větší rozhled pak slovenské Tatry. Po
otevření hranic jsem si oblíbil italské Dolomity a rakouské Alpy,
které mě fascinují dodnes a nepřestávám se tam vracet. Nicméně
byla jedna země, která mě přitahovala a zůstávala ve mně
uhnízděná jako místo opředené mýty o kráse a divokosti,
azurového moře a zasněžených vrcholků, místo, kam se asi nikdy
nepodívám, ale přesto mě bude stále přitahovat. Nový Zéland.
Když jsem plánoval cestu do Austrálie, říkal jsem si, že by bylo
hezké podívat se taky na Nový Zéland, ale měl jsem plnou hlavu
starostí s tím, jak budu přežívat za mořem a na nějaké konkrétní
plány nebylo místo. Ovšem v polovině mého pobytu v Sydney
jsem si musel přebukovat letenku na nějaký konkrétní datum a
zařídit prodloužení víza a tak jsem se v té době pevně rozhodl, že
si tu svou vysněnou zemi nenechám ujít. Začal jsem shánět
informace, společníky na cestu a vhodný let. V té době na Zélandu
žila má kamarádka Pacina a tak jsem se s ní dohodnul, že část
pobytu strávím u ní v Christchurch a měl jsem tak zároveň
postaráno o bydlení v první den a také konkrétní informace o zemi
a možnostech cestování. Před odletem jsem si naplánoval
cestování po Jižním ostrově a nějakou tu orientační trasu, domluvil
se na společné cestě se spolužákem z Rakouska a začal se těšit :o).
Chtěli jsme si pronajmout si v Christchurch auto a vyrazit směrem
k jezeru Tekapo, odtamtud do Queenstownu, podniknout malý
výlet tam a zpět na jedno z nejnavštěvovanějších míst Zélandu
Milford Sound a poté podél západního pobřeží někam nahoru, už
bez konkrétních plánů. Nu, celkem vše vyšlo, jen s tím
společníkem se to nějak zvrtlo. Třetí den cesty mi v rozpacích
oznámil, že se musí na den vrátit do Christchurch, jelikož má
nečekaně domluvený pracovní pohovor. A že se další den vrátí a
budeme pokračovat. Nevrátil se.
Ve městě upadl, zlomil si ruku a já osaměl v malém městečku
jménem Greymouth.A tak jsem se vydal na další cestu sám a zjistil
jsem, že to bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Mnohem víc a
snáz jsem se totiž seznamoval se stejnými cestovateli jako já na
cestách a v backpackerech a poznal spoustu príma lidí z celého
světa.
Svou cestu jsem začínal v Christchurch,což je největší město
jižního ostrova. Je vystavěné v typickém anglickém stylu, s
nádhernou katedrálou na náměstí. Všudypřítomný cestovní ruch se
zde odráží v nesčetných obchodech se suvenýry, kavárnách a
restauracích.Půjčení auta také není žádný problém, jen si člověk
musí zvyknout na jízdu vlevo, což v městském provozu není zas
tak hrozné, prostě se jede v koloně s ostatními auty.Na Novém
Zélandu je skvělé, že stojíte u moře a koukáte na zasněžené
vrcholky třítisícových Jižních Alp.
Z Hristchurch je to jen pár hodin jízdy k úpatí hor, jezerům
Tekapo a Pukaki, či do horského střediska Mt.Cook, odkud se dají
podniknou hezké tůry mezi kopci až k jezeru Tasman s báječným
výhledem na nejvyšší horu NZ, podle které se jmenuje i již
zmíněné středisko.Queenstown je další oblíbenou zastávkou
cestovatelů.Je to středisko adrenalinových sportů jako rafting,
bungee jumping či jet boat ride,což je divoká projížďka rychlým
motorovým člunem mezi soutěskami místních řek. Město je plné
ubytoven různé kvality a tak ani v plné sezóně tu nebude problém
s ubytováním. Je tu spousta cestovních kanceláří, kde se dají
domluvit různé výlety či sportovní aktivity.
4
Vítr číslo 9
strana č. 5
Asi nejvíc se mi na cestování po jižním ostrově líbilo, že i když
jsem většinou cestoval sám, opuštěný jsem nebyl. Při ubytování v
bacpackeru se člověk seznámí se spoustou lidí, kteří také cestují a
jsou naladěni na stejnou vlnu. Nezapomenu na nádherný večer v
Greymouth, který jsem strávil na verandě hostelu v báječném
rozhovoru s finským manželským párem či večer v hospůdce v
Motueka při poslechu živé hudby se dvěma sestrami z Holandska.
Přátelští lidé a nádherná příroda, to jsou největší dojmy, které jsem
si ze Zélandu přivezl a které jsou mými vzpomínkami na tuto
čarokrásnou ostrovní zemi.
ŘÍM
* Backpacker - hostel, turistická ubytovna. Většinou se spí na
pokojích po 4 - 8 lidech, muži a ženy zvlášť. Najdete je v každém
městečku, jsou poměrně levné a bývá tam kuchyně,
společenská místnost a internet.
* Domorodí Maorové - I já jsem toužil spatřit tradice a kulturu
místních domorodců a tak jsem si zajel podívat se na vystoupení
do jednoho z center, kde vám kromě běžného života ve vesnici
předvedou i známý bojový tanec určený k zastrašení protivníka.
Paráda.
-Merlinhttp://casopisvitr.rajce.idnes.cz/Casopis_Vitr_09__Merlinuv_Report_-_Novy_Zeland/
V Římě je v létě vedro jako u nás v zimě, ale co to povídám.
Nebudeme se zabývat globálním oteplováním, jen se snažím vás
pozvat do Říma. Samozřejmě každého za své. :-)
- Frenky Prostě jsem chtěl na úvod jenom říci, že je docela dobrý dorazit do
Říma v lednu. Neb u nás je občas 13 stupňů pod nulou a tam
chvilkami 13 nad nulou. Počasí je na prodloužený víkend docela
vodvaz a tím zdaleka výhody nekončí.
Dále je to při cenách lowcostů a cenách hotelů kolem centrálního
nádraží Termini docela, na západní zemi, levná záležitost.
Poslední výhoda pro toho, kdo chce prolejzat památky, a
neprolejzat památky v Římě může akorát zatvrzelý ignorant, je
taková, že turisté jsou doma po svátcích a všude je relativně volný
prostor a hodinové fronty s masomlejnem na cokoliv se nekonají.
Proto vzhůru do Říma.
Potom mne napadá ještě jedna výhoda pro zatvrzelé cestovatele,
kteří v Římě ještě nebyli, a sice v tom městě je schovanej ještě
jeden stát. Asi tušíte, je to Vatikán. Nemusíte ani překročit řeku
Tiberu, abyste byli ve Vatikánu, i když na ostrov na řece je pro
každého Čecha záhodno dojít, neb se tam v kostele sv.
Bartoloměje nacházejí ostatky slavného Slavníkovce sv. Vojtěcha.
Zkrátka, kdo má k svatému stolci odpor, může navštívit ještě na
jiném břehu řeky alespoň jeden ze tří kostelů, které jsou dle
Lateránských dohod také součástí papežského státu. Například od
nádraží Termini coby kamenem dohodil, stojí chrám Santa Maria
Maggiore, který je významný pro nás rodáky od české kotliny tím,
že tam jeden z papežů posvětil (hlaholil) kázání jinou řečí než
latinou a byli u toho samozřejmě u nás tolik slavní bratři Cyril
s Metodějem.
Ten, kdo má ještě o něco víc rád Cyrila, tak ať se vydá do kostela
sv. Klementa. Jaká náhoda, proč posílám neznaboha zrovna tam,
řekne si odpůrce církve a určitě se mu tam nebude chtít, ale
předem varuju neznalce a doporučuju vyrazit tím směrem. Neb se
v tomto na pohled malém stánku bóžím nacházejí ukrytá spodní
patra historie.
V současnosti je pro chtivé oči pod kostelem zpřístupněno ještě
jedno starší patro raně středověkého kostela s hrobem právě sv.
Cyrila (ostatky jsou v kapli nad povrchem) a ještě pod ním se
nachází předkřesťanské patro s modlitebnou staroperského boha
Mirthy.
Tak a kdo není na křesťany, antiku ani na krásné ženy na
renesančních obrazech a ani trošičku na macaté ženy baroka, tak
ať si dá raděj v lednu doma v hospodě pivo a počká na koupací
sezonu. Řím je totiž asi 30 kilometrů od moře. Od letiště Leonarda
da Vinciho se může trempíř vydat na západ, protože letiště je
k moři tak akorát na půl cesty. Tzn. pro pravověrné trempy tak
akorát půldenní šlapačka k vodě.
Ještědským lesem
Dne 2. června 2009 byla v Tetřevím sedle pod Ještědem
v Libereckém kraji otevřena naučná a prožitková stezka Hravé
putování ještědským lesem. Naučná stezka začíná v Tetřevím
sedle na Výpřeži pod vrchem Ještěd, odkud klesá na okraj
Liberce, do místní části Ostašov-Horní Suchá, kde končí. Stezku
určenou především dětem tvoří 13 interaktivních panelů
s různými úkoly s přírodovědnou tématikou. Trasa zpestřená
malůvkami a nejrůznějšími "hejblátky" na hraní ze dřeva
seznamuje s životem lesa. Trasa je dlouhá 3 km. Na vybudování
stezky se podílely Lesy České republiky, s. p., Krajské ředitelství
Liberec, Základní škola Křižanská z Liberce-Ostašova a Město
Liberec.
Zdroj: www.naucnoustezkou.cz
Stezka loupežníka Raucha
Rybniště - po červené směr Krásná Lípa na křižovatku červené a
zelené značky - dále po zelené přes rezervaci Vápenka - Doubice po žluté Chřibská náměstí - po modré Horní Chřibská /sklárna/ nádraží ČD Chřibská - po červené Rybniště.
Celková délka 18 km.
Tak Ahoj zase někdy, třeba v Římě….
Zdraví Frenky…
Fotogalerie:
http://casopisvitr.rajce.idnes.cz/Casopis_Vitr_09_-_Rim/
Bližší informace na
http://www.tolstejn.cz/cz/index-vandrovani.htm.
-Fairy-
5
Vítr číslo 9
strana č. 6
Prší? Jedeme na vodu!
aneb
Sedm kroků, jak si užít vodáckou dovolenou
Tramp č. 20 ročník 1930
Začátečníkům se to zdá divné, ale v Česku platí, že nejlépe se
pádluje, když prší. Hladina řeky se zvedne, voda teče rychleji a
vlny jsou větší. Zábava je o to větší.
TRAMP PŘED 80 LETY
Jak na tom byl tramping před 80 lety? Jak se dařilo trampům? Jak
se trampovalo? Tramp vycházel v letech 1929 - 1931. Mezi jmény
redaktorů a přispívatelů čteme mimo jiné: Géza Včelička, Irčan,
Karel Melíšek, Tulák Ferry, E.E. Kisch a další. Zajímavý je postoj
časopisu a jeho velký boj proti tzv. Kubátovu zákonu.
Jak na to
1. V půjčovně už asi máte zamluvenou loď. Jestli jste to neudělali
před prázdninami, budete v červenci i srpnu paběrkovat. "Všechny
půjčovny jedou letos naplno. Kdyby měly víc lodí, tak je všechny
vypůjčí," uvádí majitel půjčovny Metuje Petr Ptáček.
SLEZINA
Jak dopadla, to už jistě všichni víte. Na 400 pušek blýskalo se
kolem Jarovské pláně a na jednom návrší chrněl mašinkvér!
Nadávali kluci, kteří přijeli za všech koutů Čech, Moravy ba i
sesterského Slovenska, nadávali majitelé kantin, kteří se na
Slezinu řádně připravili, nadávali četníci, kteří se v pondělí, zdravě
osmahlí, vraceli k rodinným krbům. Na koho?
Přirozeně, že na nás! Poněvadž jsme svolavatelé. Nezbývá, než
poměr redakce "Trampa" k trampům, k politice a vůbec ke všemu,
co se na naše hlavy tyto dny svezlo, řádně osvětlit. Tedy, ty kluku
z Ostravy nebo Olomouce, který jsi se v minulých číslech Trampa
vášnivě přimlouval za slezinu a také jsi na ni přijel a hledal
svolatele, nenadávej, protože Ty jsi svolatelem!
Vy všichni si už konečně pamatujte, že jména, která se objeví na
stránkách "Trampa", nepatří k žádným generálům trampského
hnutí, ale k těm jež drží pero v ruce stejně dobře jako ty kladivo
nebo hoblík. HLAS TRAMPŮ = HLAS REDAKCE
Když se před delším časem objevil kratičký článek na zadní straně
o možnosti pořádání Trampské sleziny, byl uvítán tak spontánně,
že jsme uspořádali o té věci diskusi. Vyzněla stoprocentně a tak
jsme svolali schůzku zástupců osad a klubů do restaurace
"Bellevue". Tam bylo usneseno pořádat trampskou Slezinu jako
nepolitický trampský potlach ve dnech 7.-9. června na pláni u
Jarova. To jsme uveřejnili a akcentovali na nepolitičnost, a tím
byla naše povinnost vykonána. Nebyli jsme od nikoho
splnomocněni jako svolavatelé nebo pořadatelé. Domníváme se, že
trampský potlach nebo slezina nepotřebuje žádného generála,
pořadatele nebo snad komandanta. Chtěli jsme poznat jeden
druhého. To byl názor všech, kteří se Slezinou souhlasili.Přijeli
jste a byli jste rozprášeni po lesích! Zuřivá nenávist listu
"Komunistický Druhý Radotín", který se neštítí té podlosti
denuncovat trampskou slezinu, vykonala své poslání. Místo
táboráků se na Jarově leskly bodáky. Místo trampských písniček
zněly plání hrubé rozkazy. Na jiném místě se dozvíte o jiných
možnostech naší sleziny, která zatím skončila prabídně po stránce
organizační. "Nedělní List" z nás dělá filiálku z Moskvy a "Rudý
Večerník" zcela neschopné hvězdy. račte si vybrat. My odcházíme
středem! Pan Gregor své tvrzení bude dokazovat před soudem.
Kamarády z "Rudého Večerníku" upozorňujeme, že časopis není
orgánem žádné politické strany. TRAMP je trampský časopis!
-Melich- (20. června 1930) - Tramp číslo 20 ročník 1930
2. Týden předem sledujete předpověď počasí. Pokud jsou na
vybrané řece záplavy, nebo naopak přílišné sucho, máte ještě čas
změnit svůj prázdninový cíl.
3. Dva dni před odjezdem na vodáckou dovolenou jsou pro vás
důležité vodočty. Příliš vysoká hladina je nebezpečná. Málo vody
pod limitem ke splutí vám znechutí pádlování. Na mělčinách by se
vám prášilo za lodí. Pořád ještě můžete jet na jinou řeku.
4. Jedete na dovolenou. Doma nezapomenete potřebnosti na
pobyt v přírodě, kempování, vaření, doklady a lékárničku.
Důležitá je čepice nebo šátek, krém na opalování a repelent.
5. V půjčovně si vyzvednete kromě lodi a pádla také plovací vestu
a na těžší vodu i přilbu. V dobré půjčovně dostanete také popis
řeky, jezů a případně nebezpečných míst. Pokud poteče příliš
vody, nehněvejte se, že vám půjčovna místo kánoe dodá raft, nebo
vás pošle domů. Dělá to pro vaši bezpečnost.
6. Vypůjčené vybavení si hlídejte. Loď bývá pojištěná proti
poškození, ale krádež, ztrátu nebo úplné zničení pojistit nelze.
7. Na konci plavby vracíte vypůjčené vybavení. Je to stejné,
když jste na vodě strávili den, víkend nebo celý týden. Na
frekventovaných řekách se dojíždí k objektům půjčoven. Na méně
známých tocích bývá domluvené místo a doba příjezdu auta s
obsluhou půjčovny. Kontroluje se vybavení, vrací se zálohy.
Kuba Turek,
rubrika: VODÁCI,
20.8.2009
www.horydoly.cz
Všem vodáckým příznivcům ahoj!
Háček Vlčice
6
Vítr číslo 9
strana č. 7
V krásných pověstech o Americe pokračujeme...
a Ladislavovi Lahodovi moc děkujeme.
Šachta tu ústila do rozlehlé galerie štol, kterými bylo vidět
hvězdné nebe a protější stěnu lomu, ozářenou plameny. Postavil se
na okraj šachty a zamával pochodní. Její světlo se odrazilo od
vodní hladiny hluboko dole. "Dobrý!" křikl dolů. "Brý!" houkla na
něj zpátky ozvěna a další světélko začalo stoupat nahoru. Tonymu,
který lezl poslední, spadla dolů pochodeň, takže jim zbyly jen dvě.
Vydali se temnou chodbou a ustrašeně se rozhlíželi na všechny
strany. Čadící světlo pochodní sotva osvětlovalo stěny a vytvářelo
na nich rej pohyblivých stínů. Zakopávali v děrách po vytrhaných
kolejnicích a vráželi hlavou do příliš nízkého stropu. Silný průvan
jim hučel v uších a vzbuzoval představu vzdáleného dunění. Po
chvíli odbočili do užší štoly, kde měla být studánka. V tu chvíli
proti nim za hlasitého tlukotu křídel vyrazilo několik netopýrů.
"Fuj, to jsem se lekl," vyjádřil všeobecný pocit Joe.
Bojácně se vydali na další cestu. Ve svitu pochodní se za okamžik
ukázala studánka, vlastně prohlubeň u stěny, kde se
shromažďovala voda, kapající ze stropu. Nad ní visel veliký
plechový kotouč a vedle něj železná tyč.
"Na co to asi bylo," napadlo Peta. A zatím, co Tony nabíral vodu,
sundal ze stěny tyč, potěžkal ji v ruce a náhle mu to bylo jasné. Na
zkoušku udeřil jemně do kotouče. Ozval se krásný, čistý, kovový
tón. Druzí dva sebou škubli.
"Co to děláš?" ozval se Tony. "Tímhle se asi svolávali permoníci,"
řekl nadšeně Pet, "co když tu ještě nějaký je?" a třikrát udeřil vší
silou do gongu. Jasné zazvonění se neslo do daleka, vracelo se
slabou ozvěnou, až kdesi v neznámu zaniklo.
"Co blázníš, co když někdo přijde!" vyjekl Joe.
"Jo, leda duch tvojí babičky," rozesmál se Pet, ale úsměv mu
zmrzl na rtech. V dáli se ze tmy ozvaly pravidelné údery kroků.
Bláto čvachtalo a kameny skřípěly pod nohama někoho, kdo se k
nim rychle blížil. Joe s Tonym začali pomalu couvat, když se
kroky nedaleko nich zastavily. Na chvilku zavládlo hrobové ticho.
"UAÁÁÁÁ!!!" příšerný skřek se náhle přivalil chodbou a s
hromovou ozvěnou se odrážel ze všech stran. Joe s Tonym už na
nic nečekali a s vytřeštěnýma očima se dali na šílený úprk směrem
k šachtě.
"Počkejte!" zařval Pet, "dělají si z nás srandu!" Sehnul se pro
pochodeň
ležící
na
zemi
a
vyrazil
dopředu.
Druzí dva se zatím spouštěli po laně do šachty tak rychle, že si
rozedřeli ruce do krve. Dole se srazili se svými znepokojenými
kamarády. Až sem totiž dolehl ten strašlivý řev.
"Kde je Pet?" křikl na ně Billy.
"Ne, nevím," vzlykl Joe a klesl na zem. Tony hleděl před sebe
široce rozevřenýma očima a zdálo se, že vůbec nic nevnímá. Billy
podal Fredovi jednu zapálenou větev a s druhou začal šplhat po
laně vzhůru. Sotva stanul nahoře, přimáčkl se zády ke zdi a z
pouzdra na opasku vytáhl dýku. Za okamžik se ze šachty vynořil
Fred. Ve štolách bylo ticho. Pomalu se plížili podél stěn, až
narazili na odbočku ke studánce. Nikde nikdo. Úplné ticho rušilo
jen syčení pochodní.
"Pete!" zařval Bill do štoly. A tu z dáli zaslechli smích.
"Blbec," ulevil si Fred a dali se do běhu. Když probíhali okolo
studánky, znovu před sebou uslyšeli smích. Po chvíli doběhli až na
konec chodby a zaraženě se zastavili. Nikdo tam nebyl. Chvilku se
zmateně rozhlíželi a pak se začali vracet. Bedlivě pozorovali stěny,
jestli tu neodbočuje nějaká chodba. Nebyla tam. Došli až ke
studánce, když Fred zpozoroval na zemi něco lesklého. Sehnul se
a z bláta vytáhl vojenský bajonet. Otřel ho do rukávu a přiblížil
pochodeň. Na čepeli spatřil staré německé heslo: GOTT MIT
UNS. Na druhé straně se v čadivé záři plamenů zalesklo jediné
slovo, spíše jméno: HAGEN
"Vidíš to?" otázal se přes rameno Billyho. Ten ho však nevnímal.
S hrůzou rozevřenýma očima se díval do studánky, jejíž voda byla
rudě zbarvena krví.
Ladislav Lahoda - www.hornictvi.info
POVĚSTI AMERIKY
O HAGENOVĚ STUDÁNCE
Ladislav Lahoda
Zvolna padal soumrak, paprsky letního slunce už dávno zmizely z
hladiny jezera na Malé Americe. Ptáci v okolním lese pomalu
přestávali zpívat. Tichem se neslo jen slabé šplouchání vlnek od
voru, který se blížil k malému, trávou zarostlému poloostrovu.
Dva trempové stěží udržovali rovnováhu na vratkém plavidle,
které se pod jejich vahou téměř ponořilo pod hladinu. V rukou
měli jen slabá bidla, nedokonale nahrazující vesla. Když vor
narazil na břeh, oddychli si. Mají to za sebou, teď ať se snaží
ostatní. Ti zatím tahali za dlouhé tenké lanko, uvázané na voru,
aby si ho přitáhli nazpět. Vor se k nim vracel mírným obloukem,
to jak ho vychyloval mírný větřík. Oba trempíci na poloostrově
zatím prolézali štoly, vyúsťující ze skalní stěny lomu. Sešli se
skoro současně u zatopené šachty, kde se všechny štoly sbíhaly.
Nad nimi pokračovala šachta kolmo vzhůru do horního patra,
odkud prosvítalo poslední denní světlo.
"Nevíš, jak je to vysoko, Bille?" zeptal se Joe.
"Vidím to tak na dvacet metrů a kámoši říkali, že se tam dá vylézt
po nějakym vocelovym laně. To bude asi támhle to vzadu."
"Hej, pojďte mi pomoct!" ozvalo se zvenku. Ke břehu právě
dorazil vor s obrovskou hromadou větví, za kterou se skoro
ztrácela malá postava.
"No jo, Tony dřevorubec přijel," poznamenal Bill, když s Joem
vylezli ze štoly. Nejdřív přeházeli hromadu na břeh a potom
pomohli Tonymu vystoupit.
"Dobrý, táhněte!!" zařval Tony na poslední dva, které spíš už jen
tušil na vzdáleném břehu. Provázek se pomalu napnul, vor se
neochotně zakolébal a odplul do tmy. Měsíc toho večera nevyšel a
tak zbývající trempové našli poloostrov jen díky narychlo
rozdělanému ohni.
"Parádní místo," pokýval hlavou Fred, když vyskočil na břeh.
"Tady na nás nikdo nemůže." Pet, který vyskočil za ním, povytáhl
vor na břeh a pro jistotu ho ještě přivázal k zakrslému keři.
Mezitím už nad ohněm visel Billyho kotlík a majitel právě
připravoval ze směsi konzerv a různého koření ďábelskou směs.
"Měli byste zajít pro vodu," prohodil k ostatním, postávajícím
okolo a lačně nasávajícím kořennou vůni. Joe odepnul z torny
polní láhev a otočil se k jezeru.
"Co blázníš," zarazil ho Bill. "Musíš nahoru do štoly, tam je
studánka, ta voda z jezera se nedá pít."
"Cože, do štoly?!" vyděsil se Joe, "tam nejdu. Dyť nemáme ani
baterku. A taky se povídá. . ."
"No, co se povídá?" přerušil ho Bill. "Že tam straší?"
"No, to ne, ale . . ."
"A tak s tebou půjde Tony, no." Tony se zatvářil zaraženě.
"A nemoh by s náma jít i Pet?" otázal se.
"Hergot!" rozčílil se Bill. "Ste zálesáci nebo srabi? V hospodě
posloucháte pohádky, co si tam vypravujou a věříte tomu."
"A co když to nejsou pohádky?" namítl Joe.
"Nekecejte a běžte, když jste tři, tak se vám nemůže nic stát."
Tři hoši si už mlčky vytáhli z ohně hořící větve a vydali se do
štoly. Pod šachtou se zastavili. Dýchlo na ně vlhko a chlad
podzemí. Světlo pochodní osvětlovalo sotva pár metrů ocelového
lana, mizejícího nad jejich hlavami. Pet se na něj odhodlaně
zavěsil první. Bylo studené, vlhké a ruce mu po něm sklouzávaly.
Také se mu pletla pochodeň, zastrčená v rukávu. A tak ji chytil
mezi zuby a lezl dál. Po chvíli byl nahoře.
7
Vítr číslo 9
strana č. 8
TRAMP JENIS
Toulavá Honza, T. O. Windy Camp
Když mi bylo třináct, toulávala jsem se po lesích, pozorovala jsem
jak večer všechno usíná. Člověk je pak volný a může se zasnít. Ty
usínající lesy mě táhly do svých hlubin.
Jednou jsem na svých toulkách rozbalila svou starou deku a sedla
si do trávy. Zapomněla jsem na návrat domů. Měsíc prodlužoval
stíny keřů a stromů, bylo už pozdě a mě přepadl strach.
Měla bych se vrátit domů?
Ale jak?
Zapomněla jsem cestu zpátky. Kam se poděla ta krása, volnost a
lehkomyslnost? Bylo to jako zle probuzení z krásného snu.
Kolem paseky se černaly nízké smrčky a zvaly k přenocování.
Zalezla jsem pod jeden z nich. I když to byl celkem bezpečný
úkryt, třásla jsem se strachy . Krčila jsem se pod dekou, tenkou
jako lupínek a děravou jak cedník, žvýkala kus chleba, který jsem
si vzala na cestu. Tak ráda bych teď usnula, ale spánek
nepřicházel. Vánek kolébal trávou sem a tam. Za hodinku jsem
pocítila únavu a dřímota mi začala tlačit víčka...
Co to? Z protější strany paseky se ozvalo dunění a praskot větví.
Jakoby se na paseku valil malý tank. Přikryla jsem si hlavu dekou,
abych tu hrůzu neviděla.
Co se teď stane?
Zvědavost byla silnější než strach. Vyhlédla jsem tou největší
dírou v dece a co nevidím! Uprostřed mýtiny stojí nefalšovaný
tulák se steconem na hlavě. Přes rameno kožíšek. Tramp se
rozhlédl kolem sebe. Odhodil uesku., za ní letěl na zem kotlík a
kytara. Za chvíli měl připravené ohniště. A co čert nechtěl, zamířil
si to přímo k mému úkrytu.
Vyjekla jsem strachem!
"Co je? Kdo tu je?"
"Já."
"Kdo já?" Bála jsem se znovu ozvat. tak jsem byla potichu.
"Co tu děláš?" vyptával se a já byla v rozpacích. Zasypal mě tolika
otázkami až jsem se vzmohla na to, říci mu, že se bojím domů.
Spráskl ruce.
"Dovedu tě domů. Kde bydlíš?"
"To právě nevím. Vzpomínám si, že jsem měla slunko po levé
ruce."
Sbalil si věci a vyrazili jsme. Aby mi nebylo zima, půjčil mi ten
svůj kožíšek. Už jsem strach neměla. Vyprávěli jsme si cestou a
když jsem mu řekla, že je mi teprve třináct, dal mi pořádné
ponaučení o tom, že bych se neměla toulat , že by se mi mohlo
něco stát. Vyprávěl mi o sobě, jak má rád přírodu..
Cesta nám uběhla a my jsme stáli před naší chaloupkou, ukrytou v
údolí mezi lesy.
Věděla jsem, že mě čeká pádná ruka tátova, ještě jsem chvíli
otálela.
"Tak už běž, čekají na tebe" řekl. V oknech se ještě svítilo. Chtěla
jsem ho ještě poprosit, aby mi zazpíval, ale on zatím zmizel v lese.
Loudala jsem se pomaličku ke dveřím a tu mi vítr přinesl útržky
tesklivé melodie. Zazpíval mi na rozloučenou.
Tak jsem poznala trampské srdce, plné romantiky, lásky a smutku.
Od té doby uplynulo už mnoho let.
Za to, že jsem tramp vděčím trampu, jež se mi představil jako
JENIS.
Vzpomínám na něj v dobrém a posílám díky.
Trampské osady "C/Č"
T.O.Čtyřlístek
Na těchto stránkách se dozvíte něco o aktualitách v životě osady,
prohlédnout fotografie z akcí a nebo akcí, kterých se zúčastnili.
Najdete zde něco k přečtení, i nějaké to zvadlo na akci. Popřípadě
upozornění, výzvu či pozvánku jakéhokoli jiného charakteru.
http://to-ctyrlistek.webgarden.cz/
T.O. Čeci - 1984 - Vyškov
Někteří se znali ze středních škol, někteří byli noví. Sešli se z celé
republiky, od východního Slovenska až po západní Čechy, každý
znal svůj kraj a mohl jeho krásy přiblížit ostatním. Potkávali se na
toulkách blízkou přírodou, trávili spolu mnoho volného času,
volné víkendy věnovali vandrování a společným zálibám. Z
trempů samotářů se pomalu stávala sešlost kamarádů. A tehdy
někoho napadlo založit osadu. Tady se začíná psát historie
trampské osady Čéci. Proč Čéci ? Popravdě řečeno, nebyl jsem u
té myšlenky, ale zprostředkovaně jsem se dozvěděl, že z nějakého
vandru se šlo VELMI dlouho pěšky, vyčerpávající pochod si
krátili zúčastnění různými vtípky a průpovídkami. „Člověče, já už
nemůžu, čoveče to je děsný, čéče to je ….“ A jak tak všichni
„čéčovalli“ bylo to tady, budou to Čéci.
http://toceci.cz/
T.O. Černý mustang
http://www.cernymustang.er.cz/
T.O.Černý delfín -1970 - Vrbatův Kostelec
Krása nebývá v jednotě, ale rozmanitosti. A naopak. I nám dávno
sežrali moli staré mundůry, uesky či ještě teleta, staré dobré
maskáče, či vojenské blůzy a kabáty. I ten mráz, jak šel z hor,
nějak oblékl nás do bačkor a zahnal od Slunce spíše blíže k
Jupiteru. Moc nám nezáleží, v čem chodíme, ale jak se cítíme.
Bývá nám jedno, jak nás vnímají ostatní, ale sami se chceme cítit
dobře. Snad na to máme právo. Vždyť to tornádo života a mráz ze
vztahů a osudů minulých většinu z nás ohnul až k zemi a
vymáchal nám ústa v bahně.Většina z nás se musela pěkně ohánět,
aby uživila sebe, děti, rodinu. Podřídili jsme tomu a po mnoho let,
svůj vlastní život, koníčky, přání, naděje a sny. Žili jsme pro
někoho jiného a nyní jsme zůstali často sami. Nebyl čas koupit
novou usárnu a maskáče, oblečení a dobré bydlo dětem mělo
přednost. Neodsuzujte, milý čtenáři, někoho, že se pokusil ještě
zvednout a není třeba košer oblečen či nectí vše, co ctíte vy.
Prožíváte si svoje jaro či léto a nám již začíná září. Také jsme byli
u Slunce a jsme nyní koukáme Jupiterovi do oka :-) čest a sláva
pravověrným, úcta těm, co se snaží ještě držet... Ahoj Barry!!
T.O. Colorado - 1980 - od řeky Jihlávky.
Pořádají country bály, prolézají jeskyně a účastní se expedic do
Podkarpatské Ukrajiny.
http://www.tocolorado.estranky.cz/
Toulavá Honza, T. O. Windy Camp
TRAMP 6/1969
Tak snad se Vám článek líbil ☺ Vlčice
Mějte se krásně… Vlčice
8
Vítr číslo 9
strana č. 9
Domnívám se, že krásné věci by neměli být zapomenuty a proto jsem dnes jsem pro Vás oprášila ze staré truhly plné časopisů Trampů,
Junáků a Pošumavských hlasatelů tento článek z časopisu TRAMP číslo 3, ročník 1960, který tehdy stál 1,50 Kčs. Tramp - měsíčník pro
všechny milovníky přírody a volnosti. Článek se jmenuje "Využijme plíživé kontrarevoluce" . Letos uběhlo 20 let od revoluce. Vlčice
Využijme plíživé kontrarevoluce
napsal: Tony, T. O. Viking
(T. O. Wiking - Ostrava , osada vznikla 1965 - poznámka redakce)
9
Vítr číslo 9
strana č. 10
napsala: Indy
Je chvilku před půl nocí, ale strašidelné už je to déle. Venku zuří
tropická bouře a díky tomu, že máme plechovou střechu, jsme
bohatší o bonusové zvukové efekty.
Jako by nestačily ty návaly vody (člověk má pocit, že barák někdo
šoupnul pod Niagarské vodopády), připočtěte si šumění stromů ve
větru a řev vln, tříštících se o útesy.
Když se zkazí počasí, tak to oceánem buší o zdejší černé pobřeží
klidně dva tři dny nepřetržitě.
Myslela jsem si, že mám šumění vln ráda, i nějaké vlnobití už
jsem zažila, ale tři dny poslouchat ten řev, to je jak bydlet na
přistávací dráze Ruzyňského letiště.
Do horního pokoje teče malou dírkou ve střeše a na terase
se dělá louže zvící menšího moře. A to jsem po příjezdu nechápala
ten pach plesniviny a vlhkosti zalezlý doslova všude. Teď už si
umím představit, jak to tu asi musí vypadat v období dešťů.
Po příjezdu... to jsme se vypotáceli zelení a nevyspaní do
zdejšího vlhkého vedra s jediným zavazadlem, které se nám
podařilo uhájit před „péčí“ zdejších aerolinek. Slečna v Praze nám
ochotně poradila, že je rozumnější napsat zavazadla do Nairobi a
tam si zařídit další. To ovšem asi slečna nebyla v Nairobi. Chvíli
jsme tam hledali místo, kde bychom si mohli zařídit palubní
vstupenky a zavazadla do Moroni, v letadle nám sice něco říkali,
kdo kam a jak a proč, ale nebylo to úplně jasné a jednozdnačné.
Při protloukání se letištěm jsme míjeli i nekonečnou frontu
chudáků před nějakými přepážkami, musím říct, že jsem je
upřímně litovala. Po posílání od čerta k ďáblu, různém vnucování
víz a podobně jsme se ocitli na konci oné fronty i my. Jako lidé
vycvičení ve stání frontovém, stáli jsme a čekali. Občas všemocní
u přepážek volali cíle letů a lidé se hlásili bez ohledu na pořadí.
Naše nervozita rostla přiměřeně tomu, jak se blížil čas odletu. Lidé
před námi už pomalu dostávali hysterické záchvaty smíchu, když
po hodině čekání neustále vyvolávali někoho ze zadních míst
fronty. Čekání jsme vzdali pět minut před odletem letadla. Jen
cesta na bránu trvala deset minut. Na bráně po nás chtěli palubní
vstupenky. Když jsme krčili rameny a předložili elektronickou
letenku, vypsali nám je ručně. Pak jsme mohli na prohlídku. Jo,
nojo, já vím, že ty vidličky na langusty jsem do příručního
zavazadla dala já, ale bylo toho balení na mě trochu moc a
poslední den hrozný zmatek, byly v krabici a vůbec.... Prahou ale
prošly, jen to chtěli vidět, Amsterodamem taky, no, ale soudruzi
v Nairobi prostě měli funkci a tak jsme museli přeházet cenné věci
do druhého kufru a poslat můj nový krásný Samsonitek
v bagážovém prostoru, na pospas nešetrnému zacházení. Co na
tom, že letadlo mělo už půl hodiny letět... ani zamknout jsme to
nestihli. A to nemluvím o zbrani hromadného ničení, kterou se jim
zdál být deštník...
Nu co, vyrazili jsme hledat letadlo. Chodili jsme po ploše
od letadla k letadlu, vždycky nás poslali někam dál, že tam je to
naše do Moroni. Blázinec. Když jsme ho našli, měla letuška
problém s tím, že nemáme na palubních vstupenkách číslo sedadla.
Absolutně nechápu proč, protože nikdo neseděl na původním svém
sedadle. Než to stevardi ukočírovali, spočítali a podobně, nabralo
letadlo zpoždění vpravdě africké. Odlétali jsme asi o hodinu
později.
Abychom si opravdu potvrdili, že jsme v Africe (i když k tomu
úplně stačilo porozhlédnout se po spolucestujících, jejich oděvy a
tváře by nenechaly nikoho na pochybách) do Moroni s námi
dorazilo jen to jediné zavazadlo, co jsme měli s sebou na palubě...
tři nedorazila.
Deštivé počasí pokračuje. Venku zas muezzin svolává
k modlitbě. Přes noc se mi tedy opravdu nechtělo vytírat a tak se
v horním pokoji utvořila slušná louže a na terase dosáhla voda
takové hloubky, že koťata do ní odmítala vstoupit.
Takže můžu klidně psát dál.
K životě bez zavazadel.
Měla jsem sice původně v úmyslu dát do palubních zavazadel
základní sestavu všech důležitých věcí, tak na týden. Jenže
prímový předpis, který na palubě zapovězuje tekutiny, mi
znemožňoval vzít sprchová mýdla, šampony... tak jsem vložila
důvěru v aerolinie. Bohužel. Navíc jsme museli většinu oblečení
přeházet do jednoho, abychom s sebou na palubu mohli vzít
elektroniku původně rozvrženou do obou příručních.
Takže jsme dorazili s kufrem plným elektroniky a naštěstí aspoň
jednou uniformou. Jinak jen to, co jsme měli na sobě. V téhle
vlhké teplé prádelně vážně prima. Nezbylo nám než neposlouchat
znavené organismy volající po spánku a vyrazit na trh pořídit
alespoň základní. Tzn. Pastu a kartáčky na zuby, mýdlo,
deodoranty. Jirkovi nějaké kraťasy a pro mě šaty. Jak málo
člověku stačí. Ze základny jsme dostali jednu osušku, povlečení.
Ze začátku se Jirka holil samotnou čepelkou. Přiletěli jsme
v sobotu, kufřík dorazil v úterý. Jedno velké zavazadlo téměř
čtrnáct dní po příletu a to poslední vůbec.
Bylo to jak na Vánoce, když naše droboučká hospodyně přitáhla tu
dvacetikilovou tašku...
Bylo zřejmé, že ji někdo prohrabával. Že byla špinavá, o tom ani
nemá cenu mluvit. Ovšem uvnitř se vystříkal celý velký Biolit a
vylil jeden celý šampon.
Ale stejně jsme měli radost, najednou se náš majetek rozrostl
ovšem poněkud bizardně. Z příborů dorazily jen nože,
z rychlovarné konvice jen spodek... dodnes nevím, co bylo v té
druhé tašce a co zůstalo za nehty bagážistům.
Pro ty by to taky byly Vánoce, pokud by je ovšem slavili...
Ručníky, povlečení, prostěradlo, osušky, ochrana na matraci,
polštáře, krajkové šaty, dlouhá bílá sukně, šaty, co mi přivezl
brácha z Bali, krásný velký šátek z Egypta, Jirkovy parádní nové
boty k uniformě, staré pantofle... nojo, no. Naštěstí tu zbylo něco
po Honzovi, tak nejsme nuzáci
I tak bylo super, mít na sobě zas jiné oblečení.
Konečně jsem mohla vyzkoušet, jestli tu protivnou kopřivku, která
se mi objevila krátce po příjezdu, nemají na svědomí ty místní
batikované šatičky. Byla by to škoda, jsou vzdušné a moc
pohodlné...
Díky kopřivce mi alespoň nebylo líto, že jsme byli bez plavek.
Čtrnáct dní jsme u moře a jsme bílí jak běloši.
Teď už jsme do barvy, chodíme na pláž, když je nálada a
počasí. Velmi často se to jako na potvoru zatáhne zrovna když se
chceme chystat.
Pláž. Pláž je kousek odtud pěšky. Patří k hotelu, který se
teď rekonstruuje a na sezonu ho chtějí otevřít. Hlídají to sice
security, ale my díky barvě kůže jsme něco jako VIP.
Je super, že většinou máme celou plážičku pro sebe. Není divu,
místní se opalovat nemusí a ti, co jim přijeli mistrovat, pracují, na
opalování nemají čas. Jsou to arabové, snad ze Sýrie.
Na pláži jsou vraky lodí a slunečníků a zajíždějí sem rybáři při
odlivu. Je vidět, že hotel ještě nefunguje, to tu bude vypadat jinak.
Zrovna včera jsme viděli, jak jeden vrak člunu odvážejí. Škoda,
nestihla jsem si odšroubovat to chromované kormidelní kolo s tím
krásným knoflíkem.
10
Vítr číslo 9
Takže na pláži jsme více méně sami, ALE kolem je spousta
dělníků a já nejen jediná bílá, ale jediná vůbec ženská, a k tomu se
ještě svlékám.... oni jsou všichni muslimové a když se v neděli
sejdou na pláži a holky jdou vyjímečně do vody, (jsou to většinou
opravdu ještě holky) mají triko a kraťasy. Takže se musím obrnit
proti spoustě pohledů... je to vždycky něco za něco...
Až bude hotel otevřený, bude na pláži spousta bělochů a řvoucích
dětiček a asi budeme muset platit... zase tu ale budou funkční
slunečníky, bar a půjčovna loděk .
Lodě. Rybáři jezdí na tradičních loďkách z jednoho kmene,
které mají po stranách přídatnou vyrovnávací konstrukci.
Podstromy u pláže dokonce jednu vyrábějí. Loďky jsou hodně
těžké, takže když je chtějí vytáhnout za odlivu nad čáru přílivu, je
potřeba pomocníků. Toho využívají zdejší chlapci. Pomůžou a pak
vydyndají něco od rybáře z úlovku. Rybáři mají zvláštní zvyk.
Rybaří v houfu. Třeba dvacet lodí na jednom místě. Nechápu, jak
můžou něco ulovit... Nejčastěji houf vídáme u městské pláže.
Město. Je roztažené podél hlavní cesty. Cesta je sice
asfaltovaná, ale s četnými obrovskými dírami. Chodníky jako
takové tu člověk nenajde, občas je tu trochu místa i pro chodce, ale
jinak se chodí po neexistující krajnici,(chodí většinou vpravo)
chodci se proplétají mezi auty, správný chaos. Občas nějaké kozy
nebo kráva. Každý si zastaví, kde je mu libo, klidně když se
potkají dva protijedoucí známí, zabrzdí a pokecají...
Když jezdíme na nákup, můžeme vidět zdejší domy, od paláců po
chýše, přísilniční prodavače, obchůdky v plechových boudách,
muže myjící se u mešit, ženy shromážděné u vodovodu
s prádlem...
Nákupy. Většina věcí je dovážena a tomu odpovídá i cena.
Zajímavé je, že některé věci, který je našinec zvyklý vídat
výhradně v chladícím boxu, ho tady nepotřebuje. Prý je to díky
tomu, že pro Afriku se vyrábí ve speciální úpravě... no, doufám, že
nejsou napěchované nepovolenými éčky... Například majonéza a
tavené sýry. Vejce tu taky mají mimo chladnice. Čokoládu tam
dávají jen v těch lepších obchodech... Platit se může zdejšími
Komorskými franky nebo v eurech. Docela dobře se to počítá,
koruna je dvacet franků. Takže když krabice mléka stojí tisícovku,
znamená to, že je za padesát...
Luxusní vymoženosti jsou tu nejdražší... čokolády, sušenky,
speciální mouka na chleba, dovážené jogurty... už jsem se naučila
jíst místní, nejsou špatné.
Při prvním nákupu mě krapet vyděsilo, že víčko je jen jednoduše
přes kelímek přehrnuté (asi jako celofán na babiččině zavařenině,
ale ta tam měla aspoň gumičku).
Jako by mě slyšeli, začali najednou víčka přivařovat, jako
je to zvykem v našich zemích, ale stejně to není nijak precizní
(jsme přeci v Africe, že) takže to vyjde na stejno. Chleba je tu ve
francouzském stylu, to znamená, že prakticky seženete jen veku,
která je už druhý den gumová a třetí den na vyhození. Podařilo se
mi sehnat droždí – ovšem sušené a jen v půl kilovém balení – ale
první chleba nebyl dobrý... narazila jsem pak na mouku speciálně
na chleba, ovšem bílý – a bylo to lepší.
Musím si najít na internetu překlady některých věcí
z francouzštiny, abych byla moudřejší
Lidé. Nakupovat chodíme do obchodů většinou indických
obchodníků, umí anglicky.
Jako v bývalé kolonii francouzské, umí většina obyvatel
francouzsky, ale obávám se, že hodně z nich asi na takové úrovni
jako já, tzn. Dobrý den, večer, děkuji, prosím a oblíbené dobrý?
„sava“? Místní obyvatelé jsou muslimové. Muezzinové nám to
nenechávají zapomenout šestkrát denně se z obou stran domu
ozývá vyvolávání. Ovšem to jim nebrání například v pití alkoholu.
Hlavně je to vidět u těch známých, kteří studovali v Rusku.
Ženy chodí v různém stupni zahalení. Někdy prostovlasé, někdy
s přehozeným šátkem, někdy zavinuté.
strana č. 11
V oblečení si člověk všimne obliby zavíjení se do velkého
pestrého kusu látky. Velmi časté a pro nás exotické, je nošení
břemen na hlavě.
Co je nepřehlédnutelné, je užívání snad hlinkových nebo jakých
masek, normálně na ulici. Snad je to z krášlících účelů. Váže se
k tomu jedna veselá historka, kterak šel pilot Sergej, tehdy zdejší
nováček, už za soumraku z pláže a potkal takovou ženu, ze které
svítila jen maska dodnes se směje, že si myslel, že jde pro něj
smrtka Zdejší obyvatelstvo je míšené, ostrovy byly dlouhou dobu
i pirátské. Převažuje tu pleť tmavá, rysy ovlivněné černošskými
geny, ale potkáte tu i Indy a Araby. Bělochů je tu jen pár, nějací
Rusové, Francouzi, potkali jsme i americké vojáky.
Dům. Náš dům je součástí jakéhosi areálu čtyř domů ve
velké zahradě ve svahu. Největší a nejlepší patří majitelům,
Indům. Další co se týče „luxusu“ je náš, pak firemní základna a
nakonec domek u brány. Muhammad je zahradník a hlídač, Jirkovi
je někam do pasu. My a rodina ve vedlejším domečku bydlíme
hned nad silnicí, „užíváme“ si nejvíc jejího ruchu. (Nejvíc
„miluju“ když chci ještě spát a venku před domem na sebe
povykují skupiny poutníků, kterých je silnice plná, protože
doprava po vlastních je tu velmi rozšířená)
Pak je taky moc prima, když v chýši pod silnicí něco pálí, nejlépe
odpadky, to nám pak jde kouř na terasu a do domu. Okna jsou
z proužků skel a i kdyby se zavřela, netěsnila by, tak je rozumnější
nechat je otevřená, aby vzduch domem proudil.
Dům rozhodně není špatný, ale nemůžeme očekávat
preciznost evropskou (i když ani v Evropě to často není úplně ono,
že?) terasa není dobře vyspádovaná, takže se na ní tvoří louže.
Okapy nestíhají brát vodu, a tak teče i po sloupech terasy. Častým
jevem jsou tu vlhké zdi s olupující se omítkou a plísní. Najdeme je
jak v koupelně, tak na terase a v horním pokoji.
Když jsme se nastěhovali, měl za sebou dům období dešťů a delší
neobydlenosti, všechno bylo načichlé vlhkostí a plísní... postupem
času díky větrání okny, slunění matrací, praní polštářů a podobně,
podařilo se to nejhorší vypudit...
Pavouků je tu spousta a tak i po měsíci lze narazit na pavučinu,
která doposud unikala pozornosti. Gekoni jsou spolubydlící, kteří
nevadí. Zhruba měsíc mi trvalo poumývat dům a vydrhnout
zamatlané části do stavu, který mi nepřipadá odpuzující. Ono
takové mraveniště v kuchyni opravdu není moc žádoucí. Ovšem
nemůžete si to představovat jako úklid doma, tady člověk zamete a
cítí se jak po maratonu, minimálně je tak mokrý... I když postupem
času se venkovní vlhkost snižuje a je tu tedy mnohem snesitelněji.
Sice nám stojí v koupelně pračka, ale nefunguje. Pilotům
pere hospodyně, ale přece nebudu dávat své prádlo (zvlášť spodní)
někomu cizímu na praní, a než bych to donesla nahoru a zpátky,
už je kus práce hotové. Zvlášť v prvních dnech, kdy jsme točili jen
pár kousků, jsem měla ruce v lavoru pořád. Teď tak obden. Jedny
ponožky a dvoje kalhotky vskutku není moc velká zásoba tak
ponožky nenosím. Jirka zas nemá jiné boty než tenisky. Taky moc
prima. Chodí tedy doma bos a musí si pak mýt černé nohy .
Voda. Voda do domů proudí z rezervoárů. Taky už máme
za sebou zkušenost, když nám došla. Nic moc. To se pak objedná
cisterna a přiveze. Taky už byl u nás instalatér a po jeho zásahu
najednou začala téct voda proudem i z kohoutku v kuchyni. A to
jsem si myslela, že jsou zarostlé trubky. Jo, houbičky. Stačilo
odšroubovat spršku a vyndat z ní kus igelitu, který znemožňoval
průtok. Raději si nepředstavovat, jak to v tom tanku na vodu
vypadá, zvláště když pak instalatér vypreparoval z přívodní trubky
v koupelně chuchvlec snad gumy nebo čeho... fuj...
Tu vodu nepijeme ani převařenou, i když na základně tak
fungují běžně. I zuby si raději čistíme balenou. Ona je ta přivážená
voda totiž de facto dešťovka, řeky tu nejsou a všude samá skála.
Když ovšem prší, jsou to ohromné přívaly. I ze střechy se po pár
chvílích dá odchytávat čistá voda... ale co s ní, že.
11
Vítr číslo 9
strana č. 12
Kdyby si tu člověk pořídil sud, akorát by vytvořil líheň komárů...
Komáři. Opravdu jsou nejotravnější před setměním a v noci.
Slunce zapadá kolem šesté a pak už je to rychlé. Repelenty od paní
doktorky jsou opravdu dobré. Do domu se nějakými škvírami ty
potvory občas dostanou, tak spíme raději pod sítí. I když Jirka brblá,
že mu je pod ní horko. Raid do zásuvky tu nefunguje.
Elektřina. Tady na ostrově se elektřina vyrábí pomocí
naftových motorů. Když je moc vedro a velký odběr, tak to občas
spadne. Už jsme si zvykli, všude po ruce máme svíčky a baterky.
Klimatizaci nepoužíváme, trouba je na plyn, jen lednici musíme
méně otvírat. Když je to jen místní, stačí čtvrt hodinky počkat, až
přehřátí ochladne a pak to může někdo z kluků zas nahodit, spínač
je na sloupu na zahradě, pro celou čtvrť.
Když je to celkové, je to většinou na dýl. Nebo to taky může být
tím, že nám vypršely jednotky a vypnul se jen náš dům. Když se to
stalo poprvé, divili jsme se, jak dlouho ten výpadek trvá... vlastně i
podruhé J máme elektřinu předplacenou na kartu, která se podobá
telefonní. Nějaký nájemník před námi měl špatnou platební
morálku, tak jsme dopadli takhle...
Společnost. Na základně bydlí dva piloti a inženýr, Rusové.
První pilot Sergej, prímový komunikativní chlapík, který by mohl
být i elegantním plejbojem, kdyby nenosil kalhoty tak zatraceně
vysoko. Igor, druhý pilot, bodrý hlasitý pořízek. Pavel Petrovič
akurátní inženýr, z posádky nejstarší, kolem šedesátky.
Afrika je prý mnohem příjemnější pro srdeční systém díky absenci
tlakových front...
No a doma mám Jirku. Samí chlapi. S hospodyní si moc
nepokecáme, jazyková bariéra nám to nedovoluje. Když se bavím
s holkama na netu, ptají se, jestli tu mám nějakou kamarádku. Ani
mi nechybí, po síti to stačí i když když se tu zjevila , ruska, která tu
žije s místním manželem, překvapilo mě, jakou mi to udělalo radost
J Ale viděly jsme se jen jednou. Snad se časem dáme víc
dohromady, ono to tu bez auta moc nejde, chodit přes celé město
pěšky není pro někoho, kdo není místní a navíc je bílý, zrovna
nejlepší způsob dopravy. Chlapci létají každý den kromě neděle a to
bývají unavení a tak se hlavní zábava koncentruje do sobotního
večera. Už se tu slavily ruské Velikonoce, Jirkův svátek, dělali se
raci – což se spojilo s prvním pozváním do našeho domu, příští
víkend máme domluvené grilování chobotnice na pláži. Byli jsme
se podívat ve zdejším nočním klubu a mají tu i pár restaurací. Jednu
máme po cestě na pláž, je z ní i vidět. Už jsme ji ozkoušeli. No a
společnost nám dělají i kočky. Rusové si ochočují dvě dospělé,
k nám začala chodit taková jedna malá, co neustále mňouká. Pak se
tu objevila dvě malá koťata a když ochutnala granule, už zůstala J
Kňoura po tom měsíci s námi už vypadá jako velká kočka, ale pořád
se nás ještě bojí a nemazlí se. Trochu se to taky zhoršilo tím, jak
jsem ji hlídala, aby něco neudělala mrňousům. Ti nejdřív utíkali, ale
dali se mnohem lépe odchytávat a teď už si zvykli. Jsou to dva
kocourci kapesního vydání a je to lepší než televize. (tu stejně
nemáme, stačí ta, co je na základně, stejně je většina programů ve
francouzštině) Doufala jsem, že když se Kňoura zabaví s kamarády,
přestane to nervy drásající neustálé mňoukání. Přežili jsme boje o
teritoria, už zjistila, že píďata nejsou na lovení, ale že se s nimi dá i
hrát a vypadá to, že si na sebe zvyknou.
Prckové jsou kost a kůže, ale pilně pracují na tom, aby se to
změnilo. Papají, spinkají... a taky kakají... záchody si udělaly
z květináčů na terase, budeme je muset odstěhovat, aby si zvykli
chodit na zahradu...
Mraky odpluly, svítí sluníčko a fouká teplý vítr. Všechno pomalu
usychá a je škoda sedět u počítače.
Krom toho mě už nic moc nenapadá, takže by Vám to už mohlo
stačit, ne?
Třeba zas za měsíc napíšu další sebrané dojmy
- Indy -
12
PÁRKY ZAPEČENÉ S JABLKY
na každé 2 nožičky párků 1 velké jablko a 50 g mozarelly,1
lžička oleje,1 lžička másla, křen,(Násobíme podle hladu a
množství strávníků.)
Do olejem vymazané zapékací misky naklademe vrstvu
nakrájených jablek, na ni položíme párky, přidáme další jablka a
na ně kousky másla. Dáme péct nebo grilovat. Podle potřeby
můžeme mírně podlít vodou. Když jablka změknou, zasypeme
vše nastrouhanou mozarellou a necháme ji v troubě rozpustit.
Podáváme s nastrouhaným křenem a toasty..
BUŘTOVÝ KOLÁČ
1 listové těsto , 3 špekáčky , sůl , pepř , paprika , 2 rajčata , 2
vejce , 100 g tvrdého sýra
Vymazanou formu vyložíme rozváleným plátem listového těsta a
těsto propícháme vidličkou. Špekáčky si oloupeme, nakrájíme na
tenká kolečka a poklademe jimi listové těsto. Navrch dáme
rajčata nakrájená na plátky, posypeme sladkou paprikou a
opepříme, posypeme nastrouhanou cihlou a nakonec zalijeme
rozšlehanými a osolenými vejci. Dáme do předehřáté trouby a
pečeme, až těsto na okrajích zhnědne.
PÁRKOVÝ ŠTRÚDL
1 balíček listového těsta, 4 telecí párky, 1 balíček špenátu, 1
cibule, 700 ml mléka, 1 lžíce hladké mouky, 200 g eidamu, sůl, 5
stroužků česneku, vejce na potření, vlašské ořechy na ozdobení,
trocha oleje
Na oleji osmahneme cibulku, přidáme špenát a necháme podusit.
Zahustíme lžící hladké mouky rozmíchané ve sklence mléka,
osolíme a ochutíme česnekem. Necháme vydusit, až je směs
hustá, pak ji dáme vychladit. Listové těsto rozválíme na
pomoučeném vále, navrstvíme na něj špenát, poklademe
libovými (telecími) a párky a posypeme větší částí nastrouhaného
sýra. Zabalíme jako štrúdl, potřeme vejcem, ozdobíme půlkami
vlašských ořechů a přeložíme na plech pokrytý papírem na
pečení. Upečeme ve středně vyhřáté troubě. Před koncem pečení
posypeme zbytkem sýra. Chutná teplé i studené.
BUŘTY NA PIVĚ EXTRA
Hodně cibule (opravdu hodně) nakrájím na kostičky, hodím
naolej, zpěním, přidám kečup, nějaké ostré koření, česnek a
nechávám probublávat. Na vedlejší pánvi opeči na půlky
rozkrojené vuřty nebo jemné párky, tu oblou stranu ještě
nakrojím na "ježečka" a když jsou tak akorát opečený, zaleju je
sklenkou piva - nejlepší je černé. Zasyčí to, vypustí
charakteristický pivní pach a pak nechám ještě chvíli odpařit
tekutinu. Pak na to přemístím cibulovou směs, dochutím
nadrceným česnekem a pak už se jen cpu.
-Vlčice-
Vítr číslo 9
strana č. 13
Meduňka
(Melissa officinalis)
Hlavní složky: silice (citronelal, citral), třísloviny, hořčiny, sliz
a minerální látky
Polarita: ženská
Živel: voda
Vlastnosti: uklidňující
Kuchyňské použití: příprava salátů, ryb, majonéz, drůbeže,
vepřového masa, ochucení vína, ozdoba koláčů, náhrada citrónové
kůry
Lidové názvy: doubravnice, doušník, lemonika, marule, matečník,
melisa, modra, planá máta, včelanka, rojovník.
Pěstování: Tato vytrvalá, cenná medonosná bylina dobře roste na
slunném stanovišti na těžších ne příliš vlhkých půdách
zásobovaných živinami. Pěstuje se v zapuštěných květináčích k
zamezení růstu. Dorůstá výšky 90 cm. Rozmnožuje se semeny či
dělením starých trsů. Semena vyséváme koncem dubna nebo
počátkem května do pařeniště a na podzim či na jaře v příštím roce
rostliny vysázíme na stálé stanoviště. Tam vydrží 3 až 5 let.
Rozrůstá se rychle.
Sběr: Sklízejí se listy, případně nať a to před květem za suchého
podmračného období - červen až srpen. Dále sbíráme květy - červen
až srpen. Meduňku sušíme rychle ve stínu při teplotě do 40°C. Za
dlouhého sušení droga hnědne!
Aromaterapie: silice - parovodní destilace kvetoucí natě
Doporučené kombinace: geránium, nerol, jalovec, ylang-ylang
Lékařské použití: Blahodárně působí na trávicí systém, uklidňuje a
utišuje bolesti, způsobené nadýmáním či křečemi, staví průjmy,
vyvolané úzkostí a napětím a zprůchodňuje střeva v případech
zácpy zapříčiněné depresemi a tísní. Ve formě teplého čaje působí
na pálení žáhy, napomáhá asimilaci potravy, zejména tučných jídel,
takže může být používána jako preventivní prostředek proti
nadýmání či pocitům těžkosti. Je výborným lékem na nechutenství uvolňuje napětí v zažívacím ústrojí. V případech dvanácterníkových
či žaludečních křečí lze požívat meduňku společně s měsíčkem či
kostivalem. Meduňka je vhodná na mírné bolesti hlavy způsobené
zažívacími potížemi. Tato bylina zlepšuje cirkulaci krve a
podporuje činnost srdce - léčba nízkého a vysokého tlaku.
Napomáhá odstraňovat závratě, hučení v uších, v těhotenství též
bolesti hlavy a ranní únavu. Bývá používána jako uklidňující
prostředek při astmatu, těžkém kašli a bronchitických katarech.
Zvyšuje potivost - snížení horečky, léčba nachlazení, rýmy či jiných
lehčích onemocněních nosohltanu. Bere-li se meduňka pravidelně,
může odstranit nepravidelnosti menstruačního cyklu, redukuje
menstruační bolesti a protože působí jako mírný stimulátor dělohy,
lze ji použít k utišení porodních bolestí. Koupele ze silného odvaru
meduňky mohou vyvolat krvácení při opožděné periodě. Meduňka
je cennou bylinou i v období přechodu - napomáhá utišit návaly,
deprese, pocity úzkosti a bušení srdce. Pomačkané listy meduňky,
vařené v troše vinného oleje - léčení nežitů.
13
Emocionální použití: Meduňka působí v oblasti srdeční čakry,
snoubí a osvěžuje srdce. Výborný prostředek proti depresím,
netečnosti, negativním postojům, odvádí z mysli všechny
problémy a špatné myšlenky, jež mají původ v melancholii,
napomáhá rozveselení, odstraňuje pocity zoufalství a vnáší do
života jedince světlo. Příznivě ovlivňuje paměť a schopnost
koncentrace. Bylina je vhodná pro Ty, kteří potřebují být
milováni, ale neumějí přijímat. Pomáhá zejména notorickým
škarohlídům,lidem, kteří se cítí být poraženi, nemohou nalézt
smysl života, nemají žádný cíl. Tato bylina má i vedlejší účinky v
oblasti sexuální a je vhodná zejména pro ženy, které utrpěly
samovolným potratem, byly sexuálně zneužity či prodělali
gynekologickou operaci. Napomáhá obnovit pocit ženskosti,
nalézt vnitřní integritu a celistvost.
Magické a rituální použití: Rituál očisty (pouze pro ženy po
prožití sexuálního traumatu). Rituál zdraví, úspěchu.
Meduňkový sirup
Na každých 450 g meduňky zalijte 1,75 g vroucí vody, macerujte
12 hodin /poblíž teplého zdroje), přeceďte a opakujte se stejným
množstvím. Na 600 ml tekutiny 1 kg cukru a za tepla řádně
promíchejte. Sesbírejte nečistoty a stočte do lahví. Vydrží asi 1
rok. Užívejte dle potřeby 3x denně 1 lžičku s trochou teplé vody.
Spalničky - urychlení léčby
4 díly světlice; 4 d. meduňky; 2 d. lékořice; 2 d. květů černého
bezu; 1 d. listů violky. Čajovou lžičku směsi vaříme 3 minuty ve
třech šálcích vody a poté necháme 10 min stát. Dávkování : 3 x
denně jeden šálek čaje.
Deprese
Smícháme 50 g benediktu a 50 g meduňky. Přelijeme 3 lžičky
směsi 1/2 l vroucí vody, 5 minut louhujeme, scedíme a užíváme
denně 3 šálky teplého čaje.
Nespavost
spojená s poruchami prokrvení dolních končetin a s močovými
potížemi. Smícháme 20 g meduňky, 20 g vřesu a 100 g kozlíku.
Přelijeme směsi šálkem vroucí vody, 5 - 10 minut louhujeme,
scedíme a užíváme denně 1 - 2 šálky teplého čaje.
Vítr číslo 9
strana č. 14
Mapy varují před bažinami, cesta je ale
suchá kolem potůčku
Nejsevernější místo Čech
Kam turistické značky nevedou...
Pokoření nejsevernějšího bodu České republiky představuje
nezapomenutelný výlet do míst, kam se většina našich turistů
podívá maximálně jednou za život. Tohle magické místo, které je
zároveň nejsevernějším bodem bývalého rakouského mocnářství,
však navštěvují kupodivu mnohem častěji Němci než Češi.
Nejsevernější místo České republiky je důležitým geografickým
bodem, který uvádějí všechny podrobnější zeměpisné učebnice.
Leží u vesnice s přiléhavým názvem Severní v katastru obce
Lobendava ve Šluknovském výběžku a udává se zeměpisnou
souřadnicí 51° 03´ 33´´ severní šířky. Od nejsevernějšího bodu je to
k nejjižnějšímu místu ČR vzdušnou čarou 278 km a k moři
(Baltskému) pouhých 326 km, což je nejblíže z celého našeho
území. K tomuto významnému geografickému bodu nevede
turistická značka, přístup je však velmi pohodlný a bezproblémový.
Nejsevernější obec Lobendava – Severní
Východiskem k pokoření českého Nordkapu je již zmíněná obec
Lobendava, kam asi většina návštěvníků přijede autem. Je sem však
kupodivu docela dobré spojení také veřejnou dopravou. V sobotu
jezdí v pravidelných intervalech až do místní části Severní šest
autobusů za den, jeden z nich dokonce přímo z Liberce. Linky
zpravidla vyjíždějí z 9 km vzdáleného Velkého Šenova, kam se lze
dopravit vlakem z Rumburku, někdy i z Děčína. Autem se dostanete
ještě asi o kilometr dál než autobusem, čímž se nejsevernějšímu
bodu přiblížíte zhruba na 3 km cesty.Severní (dříve Hilgersdorf) je
vesnice v mělkém a širokém údolí tvořená roztroušenou zástavbou
bývalých zemědělských usedlostí. Mnoho z nich je přeměněno na
rekreační chalupy, řada z nich chátrá, je však i nemálo těch, v nichž
se bydlí. Není to tedy vyloženě místo, kde by lišky dávaly dobrou
noc, jak by se mohlo na první pohled zdát. Krajina v okolí, odborně
zvaná Šluknovská pahorkatina, je mírně zvlněná a dosahuje
nadmořských výšek 400 až 500 m, převládají tu pastviny a na
návrších lesy.
Varianty dobytí českého Nordkapu
Na horním neboli severním konci Severní se nabízí několik
způsobů, jak dospět k vytouženému nejsevernějšímu bodu, kam
nevede turistická značka. Lze se vydat přímo na sever, což je
nejkratší, v cestě však stojí soukromá pastvina, staré zarostlé
kamenolomy na žulu a hřbet Bukové hory (502 m), která je
nejsevernějším kopcem ČR. Delší, avšak nejpohodlnější, orientačně
nejjednodušší a zřejmě i časově nejkratší je pokračovat po zpevněné
cestě až k turistickému hraničnímu přechodu do Německa (vede
tudy značená cyklotrasa i zelená turistická značka) a zde odbočit
podél patníků pěšinou vlevo.Dobrodružnějším povahám se také
nabízí cesta ze Severní vlevo kolem Lučního potoka ke státní
hranici a pak hraničním průsekem až k nejsevernějšímu bodu.
14
Přidržme se však klasické přístupové cesty od hraničního
přechodu, kde začíná zřetelně vyšlapaná pěšina.
Nejdříve se jde okrajem lesa podél pastviny, posléze se sejde k
potůčku.
Na mapě bývají zaznačeny v těchto místech bažiny, není však
třeba mít obavy, cesta je suchá.
Správný směr udávají pravidelně a hustě rozmístěné hraniční
patníky, občas se objeví i dřevěná cedule s nápisem Nordkap.
Velmi romantické je zejména putování proti proudu malého
potůčku, který se klikatí v lese mezi žulovými bloky a porosty
kapradin.
Pěšina kolem je zřetelná a místy i upravená, občas se objeví
dřevěná lávka nebo mostek.Jen pár desítek metrů za místem, kde
se chodník odpojí vlevo od potůčku, narazíte uprostřed
smrkového monokulturního lesa na nejsevernější místo České
republiky.
O nejsevernější bod Česka pečují
Němci
Český Nordkap tvoří hraniční patník s číslem 2/40. Ještě
donedávna tu kromě cedule a návštěvní knihy kousek opodál na
stromě nic nebylo, dnes tu však stojí dřevěný přístřešek s
návštěvní knihou a nápisem Am Nordkap, lavička a tabule s
textem a fotografiemi.
Trochu zarazí, že vše pochází od německých sousedů včetně
tabule s německy psaným textem (pouze dole je drobný český
překlad).
Dozvíte se z něj, že výlet na zdejší Nordkap zpopularizoval roku
2005 amatérský sportovec a novinář Peter Stache v novinách
Sächsische Zeitung a označil jej za výjimečný pro milovníky
opuštěných pěšin.
Také napsal, že zde je nejsevernější místo Rakousko-uherské
monarchie a dnešní České republiky a ani v Krušných horách
nezasahuje Česko tak hluboko do Německa jako tady.
Dozvíte se také o vzácných mechorostech, motýlech a
obojživelnících, kteří žijí kolem stezky a potůčku.
Vkusně upravené okolí působí velmi příjemně, je však poněkud
udivující, že o turistické zajištění významného místa České
republiky (a nevýznamného pro Němce) pečují včetně úpravy
přístupové cesty nikoli Češi, ale Němci.
Českým vkladem k nejsevernějšímu místu jsou dvě cedulky jedna téměř nečitelná plechová na stromě a druhá zapíchnutá do
země - a ještě jedna návštěvní kniha na stromě o tři hraniční
patníky dál. Ze zápisů obou návštěvních knih je zřejmé, že
Němci jsou zde častějšími hosty než Češi.
Zdroj: cestovani.idnes.cz
Vítr číslo 9
strana č. 15
Knedlíky 100x jinak
Tábornické noky
1 balíček směsi na houskové knedlíky, sůl
Těsto připravíme přesně podle návodu na obalu. Lžící vykrajujeme
velké noky, které vhazujeme do vroucí osolené vody. Těsto se nám
bude lépe vykrajovat, když lžíci před ponořením do těsta namočíme
do vody. Zpočátku noky klesnou ke dnu, když vyplavou, jsou téměř
vařené. Podle velikosti noků to trvá 6 - 8 minut. Noky podáváme k
jakékoli omáčce připravené ze sáčku, např. k rajské, svíčkové, nebo
je přelijeme rozmačkaným ovocem a osladíme.
-VlčiceHlaváč
250 g nastrouhaných uvařených včerejších brambor, 2 žemle,
mléko, 8 žloutků, 100 g másla, nastrouhaný muškátový oříšek, 1
lžíce na jemno posekané petrželky, sůl, slanina a klobáska na malé
kostičky nakrájená a vyškvařená,
Máslo utřeme se žloutky, přidáme nastrouhané oloupané brambory,
na kostičky pokrájené žemle namočené v mléce a vymačkané,
oříšek, petrželku a sůl. Vše dobře promícháme a vypracujeme v
těsto. Na trochu pomoučeném vále vyválíme podlouhlý knedlík,
zabalíme ho do máslem potřené utěrky jejíž konce zavážeme a
uvaříme v osolené vodě asi 30 - 35 minut. Špejlí zjistíme, je-li
knedlík uvařený až do středu. Vyjmeme z vody na prkénko a
pomocí dlouhé dvojité nitě jej nakrájíme na plátky. Plátky knedlíku
na talířích zalijeme rožškvařenou slaninou s klobáskou. Podáváme
samotné, nebo se špenátem.
-FairySlezské noky
1 a ½ kilogramu brambor, 1 vejce, 300 gramů bramborové mouky
(solamylu), sůl
½ kilogramu brambor oloupeme a nastrouháme (jako na
bramboráky). Přecedíme je přes síto, vodu slijeme a jestli na dně
zůstalo trochu škrobu, tak ho přidáme do brambor. Zbylé brambory
oloupeme a uvaříme. Ještě teplé je nastrouháme a necháme trochu
vychladnout. Až budou vlažné, tak přidáme do nich nastrouhané
syrové brambory, vejce, bramborovou mouku a rukou z nich
pečlivě vypracujeme těsto. Z těsta vytvoříme válec tlustý přibližně
dva centimetry, z něho odkrajujeme jeden a půl centimetrové
plátky, které buď srolujeme nebo do nich uděláme důlek.
Připravené noky vkládáme do vařící osolené vody. Jak vyplavou,
tak je ještě chvilku necháme a poté vyndáváme. Hodí se například
jako příloha k různým masům s omáčkou.
-NornaKrupicové knedlíky
1/2l krupice, 1/2l vařícího mléka, sůl, 3 vejce, 30g másla + 150g
pokrájených housek, 20g másla + 20g strouhané housky
Krupici spaříme mlékem, osolíme a dáme vychladnout. Do krupice
přidáme vejce a na másle usmažené na kostičky nakrájené housky.
Zamícháme a necháme odpočinout. Potom vykrajujeme knedlíčky a
v osolené vodě je vaříme asi 1/4hodiny (záleží na jejich velikosti,
nejlépe je si jeden uvařit dopředu). Pak je vyjmeme drátěnou
naběračkou a ihned natrhneme vidličkami a posypeme na másle
opraženou houskou.
-Fairy-
15
Knedlík vařený v zavařovací sklenici
1 šálek hrubé mouky, 1 šálek mléka, 1 lžička soli, 1 lžička
tekutého másla, 1 velké vejce, 1 žemle, 1 lžička másla na vytření
sklenice, 1 šálek=2 dl
V mléce rozkvedláme sůl, žloutek, přidáme lžíci tekutého másla,
mouku a tuhý sníh. Naposled lehce vmícháme žemli osmaženou
na másle. Sklenici bez zúženého hrdla - masovku - silně
vymastíme, tukem potřeme i víčko a naplníme do 3/4 výšky, aby
knedlík mohl nabývat. Sklenici uzavřeme a knedlík vaříme ve
vodní lázni asi 3/4 hodiny.
-NornaBleskové houskové knedlíčky
100 g másla, sůl, 3 střední vejce, 100 g strouhané navlhčené
housky, 4 lžíce mléka, 150 g suché strouhané housky(+ -), zelená
petrželka, pomletý muškátový oříšek (špetka)
Do utřeného másla pokojové teploty zamícháme sůl a vejce jedno
po druhém. Pak přidáme mlékem navlhčenou housku, oříšek,
posekanou petrželku a těsto umícháme. Přimícháme tolik suché
strouhané housky, aby se nám dobře dělaly knedlíčky. Knedlíčky
vaříme po 5 minut ve vařící osolené vodě. Tip: Z těsta nejdříve
připravíme jeden knedlíček a uvaříme ho. Je-li příliš měkký tak
do těsta přidáme více strouhané housky. Je-li příliš tuhý, přidáme
trošinku mléka.
prima-recepty.cz
Chlebové knedlíky
4 krajíce chleba (cca 300 g), 2 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek
studené vody, 1/2 prášku do pečiva
Chleba nakrájíme na kostičky, přisypeme mouku s práškem do
pečiva , zalijeme vodou a rukama dobře prohněteme. Uděláme
dva knedlíky a vaříme je 25 minut v osolené vodě.
prima-recepty.cz
Velikonoční knedlíky
500 g polohrubé mouky, 1/2 prášku do pečiva, 100 g čerstvých
kopřiv(nebo kadeřavé petrželky), 200 g uzeného masa, 3 vejce, 1
cibule, 0,25 l kysané smetany, špetka soli, dle potřeby strouhanku
Cibuli nakrájíme nadrobno, uzené maso na kostičky. Na pánvi
rozehřejeme 2 lžíce oleje a osmahneme na něm cibuli, přidáme
uzené maso a opečeme ho. Pánev odstavíme a směs necháme
zchladnout. Do zadělávací mísy nasypeme mouku a kypřící
prášek , mírně osolíme. Přidáme zchladlou směs masa a cibule,
nahrubo nasekané a spařené kopřivy( příp. nasekanou petrželku),
vejce a smetanu. Vypracujeme tužší těsto. Ve velkém hrnci
přivedeme vodu k varu a mírně přisolíme. Z těsta tvarujeme
knedlíky velikosti vejce (pokud je těsto řidší přidáme
strouhanku) a vkládáme je do vroucí vody. Vaříme 10-12 minut.
Podáváme s osmaženou cibulkou (nejlépe na sádle). Vhodná
příloha je dušené zelí, může být i dušený špenát
prima-recepty.cz
Játrový knedlík
6 rohlíků, 20dkg.jater, 3 vajíčka ,1lžíce sádla, hrst majoránky,
sůl, pepř ,koření, česnek dle chuti petrželka
Vše pokrájíme a smícháme v jednotnou hmotu. Vložíme do
pytlíku jaký je na výrobu tlačenky ale slabšího průměru,konce
zavážeme a 1/4hodiny povaříme. Vyndáme ze sáčku a krájíme
jako knedlík,podávám to s oblohou zeleniny.
prima-recepty.cz
Babiččiny houskové knedlíky
2celá vejce, 1/4l mléka, 1/2l hrubé mouky, 1/2 prášku do pečiva,
lžíce soli a nakrájená houska
Vypracujeme těsto, necháme 2 minuty odležet a potom dáme do
vařící osolené vody a vaříme 20 minut.
prima-recepty.cz
Vítr číslo 9
strana č. 16
Houbové knedlíky
500 g hrubé mouky, 250 ml mléka, 30 g droždí, 1 vejce, sůl, špetka
cukru, 500 g čerstvých hub, 200 g anglické slaniny, 250 g kysaného
zelí, 1 menší cibule, sůl, špetka kmínu, cukr podle chuti.
Z vlažného mléka, droždí, špetky cukru a trochu mouky necháme
vzejít kvásek. Do mísy dáme mouku, přidáme vzešlý kvásek, 1
vejce, sůl a pokrájené hodně vydušené houby. Vypracujeme v tuhé
těsto a necháme asi 1 hodinu vykynout na teplém místě přikryté
utěrkou. Potom vytvoříme knedlíky, které uvaříme v osolené vodě.
Podle velikosti vařím kolem 20 minut. Mezitím uvaříme zelí, každý
dle svých zvyklostí. Uvařené knedlíky nakrájíme, na talíři obložíme
zelím a polijeme rozškvařenou slaninou.
prima-recepty.cz
Bramborové rychlo-knedlíky
brambory, dětská krupička, vejce, sůl
Brambory ve slupce uvaříme, po uvaření rychle horké oloupeme a
zvážíme a nastrouháme na hrubém struhadle. Do 1/2 váhy brambor
dáme dětské krupičky, přidáme vejce (do 3/4 až 1 kg brambor stačí
1) a osolíme. Pak rychle zpracujeme těsto a udělané šišky dáme do
vařící osolené vody. Nenecháváme těsto dlouho stát, protože zřidne.
Vaříme asi 20 minut.
prima-recepty.cz
Špekové knedlíky
20 rohlíků nebo housek, asi 3/4 kg vepřového uzeného bůčku, asi 46 vajec, asi 3/4 l mléka, 50g polohr.a 50g hr. Mouky, sůl, muš. vět,
petrželka, trocha oleje
nakrájet pečivo a maso na drobné kostičky. Do kastrolu nebo
hluboké pánve stříknout trochu oleje, a na něm rozškvařit a opéci
bůček. Přisypat rohlíky a společně důkladně opéci do zlatohněda.
Dokřupava. Vysypat do mísy a přelít mlékem s rozkvrdlanými
vejci. Nechat nasáknout. Ochutit. Posypat moukou. Ne moc. Tak,
aby se zvlhčená masa spojila. Promíchat a mokrýma rukama udělat
kouli asi jako pomeranč. Těsto je měkké a po vytvarování se na
podložce může trošku, malinko, sesednout Někdy, neházím li
knedlíky přímo do vody ale dávám je na podložku, je zlehka obalím
v mouce, aby se mi nelepily k sobě. (jsou mokré od formování
mokrýma rukama) To docela doporučuju. Dáte-li mouky víc, nic se
nestane, křupavé houstičky udrží jeho lehkou konzistenci, jen bude
knedlík poněkud hutnější. Té mouky tam přijde opravdu relativně
málo. Knedlíky zavařujeme do vařící osolené vody, zamíchat, aby
šly ode dna. Vaříme asi 20-25 minut, vyplavou. Vyndejte pak 1,
rozkrojte a uvidíte, jestli je hotový. Hotové knedlíky propíchnout,
aby vyšla pára. Z tohoto množství uděláte asi okolo 35 knedlíků.
prima-recepty.cz
Knedlík ze strouhanky
250 g strouhanky (z pečiva bez tuku), 0,25 l mléka, 70 g másla, 3
vejce, sůl a muškátový květ
Strouhanou housku polijeme studeným mlékem a necháme dobře
navlhčit nejméně 1/4 hodiny. Pak přilijeme tekuté máslo, vejce
ušlehaná do pěny, přidáme sůl a muškátový květ. Těsto dobře
vypracujeme, vyždímaný ubrousek potřeme tukem a těsto do něj
upravíme do tvaru válce. Ubrousek dobře, avšak ne příliš pevně
zabalíme, aby knedlík mohl při vaření nabývat a konce ubrousku
zavážeme motouzem. Vaříme ve velkém kastrole v osolené vodě 30
- 40 minut, v polovině té doby knedlík obrátíme. Uvařený knedlík
krájíme nití nebo pomocí kráječe na knedlíky, podáváme k
zadělávanému masu i k pečením.
prima-recepty.cz
Bramborové knedlíky Irena
1 kg vařených brambor, 200g krupičky, 140g solamylu, 2 vejce, 2
lžíce oleje a sůl
Vaříme v osolené vodě, do které přidáme trochu oleje.
prima-recepty.cz
16
Knedlíky na poděbradský způsob
600 g hrubé mouky, sůl, 2 žloutky, poděbradka nebo jiná
minerální voda, 4 ks tvrdšího pečiva.
Mouku prosijeme do mísy, přidáme žloutky, sůl, postupně
přiléváme minerálku a vypracujeme tužší těsto. Pečivo nakrájíme
na kostičky, vpracujeme je do těsta, z kterého upravíme tři šišky.
Ty vložíme do vroucí osolené vody a vaříme asi 20 minut.
Uvařené knedlíky vyjmeme a nakrájíme.
prima-recepty.cz
Vídeňské žemlové knedlíky
300g den starých žemlí, 40 g másla, 80 g hrubé mouky, 2 vejce,
2,5 dl mléka, sůl
Žemle pokrájené na kostičky polijeme rozehřatým máslem a
promícháme. Vejce rozšleháme s mlékem a solí, nalijeme na
žemle, přidáme mouku, promícháme a necháme chvíli stát. Z
těsta uděláme 8 knedlíků a vaříme asi 10 minut. Uvařené
knedlíky vyjmeme a rozřízneme na půlky.
prima-recepty.cz
Cuketové knedlíky
1 cuketa, balíček knedlíků v prášku, 3 hrstky suché nakrájené
housky, mléko, sůl
Omytou ale neoloupanou cuketu (lze i oloupat ale pak nemají tu
hezkou zelenou barvu) nastrouháme na hrubém struhadle. Šťávu
nesléváme nebo slité nahradíme mlékem. Nastrouhanou cuketu
pečlivě promícháme s přísadami, podle chuti osolíme a pak
vytváříme knedlíky, které uvaříme.
prima-recepty.cz
Rolované knedlíky
knedlíky: 80 dkg teplých brambor, 21 dkg hrubé mouky, 4 dkg
krupičky, 1 vejce, sůl, náplň: 30 dkg uzeniny, 1 rohlík majoránka,
1 vejce ,3 stroužky česneku
Náplń: uzeninu semeleme spolu s rohlílem namočeným do
mléka, přidáme vejce, koření, česnek, sůl a rozmícháme.
Knedlíky: Oloupané brambory nastrouháme, přidáme ostatní
přísady a vypracujeme těsto. To rozdělíme na dvě části a
rozválíme na placku. Naneseme nápń, zarolujeme, konce
zamáčkneme. Do hrnce nalijeme 3 cm vody, uvedeme do varu,
vložíme pařák- sluníčko a utěrku, vložíme roládu - knedlík.
Přikryté vaříme bez obracení 25-30 min. Vyjmeme spolu s
utěrkou a po chvíli nití rozkrájíme na plátky. Knedlík se
nerozvaří, stejně vařím i houskové a bramborové knedlíky.
Příloha: hlávkové nebo kyselé zelí, smažená cibulka
prima-recepty.cz
Noky ze zbylého knedlíku
4 žloutky, 6 PL vlažného mléka, 4 PL hrubé mouky, sůl, 10 PL
plných, na strojku mletého knedlíku, možno i strouhat
Žloutky, mléko a mouku smícháme, přidáme mletý nebo
strouhaný knedlík, osolíme a ještě chvíli těsto pilně třeme, aby
byly noky kypré. Lžičkou omočenou ve vodě vykrajujeme nočky
a vhazujeme do vřící osolené vody. Vaříme při středně silném
varu asi 5 minut. Podáváme jako přílohu k bílému masu, špenátu
či dušené zelenině.
prima-recepty.cz
Smetanové noky
250 ml smetany, 4 žloutky, 250 g polohrubé či hrubé mouky, sníh
ze 4 bílků, sůl, máslo na vymazání kastrolu
250 ml smetany našleháme se 4 žloutky, přidáváme po částech
mouku se solí, řádně proděláme a vmícháme sníh ze 4 bílků.
Vyšší široký kastrol vymažeme máslem, naplníme vzniklou
hmotou, přikryjeme poklicí a dáme vařit na 1/2 hodiny ve vodní
lázni. Pak vypícháme lžicí noky a sypeme houskovou
strouhankou, osmaženou na másle, škvarky nebo sekanou na
másle opraženou šunkou.
prima-recepty.cz