Kronika 2014-2015 - Základní škola Horácké nám.

Kronika 2014-2015 - Základní škola Horácké nám.

Školní rok 2014/2015
Na úvod
Deset měsíců, 39 týdnů, 219 dnů výuky, 20 dnů prázdnin (pololetních, podzimních, vánočních,
jarních, velikonočních) a 5 státních svátků, to všechno se vešlo do období od 1.září do 30.června.
Společně na dvou pracovištích, 875 žáků ve 34 třídách, 53 pedagogů, dva školní psychologové,
13 asistentů pedagoga, 22 správních zaměstnanců ve školním roce 2014/15.
Co bylo poprvé
Mentoring
Naše škola je jedním z partnerů projektu Statutárního města Brna s názvem Město Brno zvyšuje
kvalitu vzdělávání v základních školách. Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního
fondu v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a ze státního rozpočtu
ČR. Cílem projektu je v souladu s výzvou zvýšení kvality základního vzdělávání ve městě Brně, tedy
ve všech celkem 67 základních škol na území města. Vytvořená síť partnerských škol v projektu
představuje platformu pro sdílení a výměnu zkušeností příkladů dobré praxe, společnou evaluaci
projektových činností a aktivit, umožní navázání nebo zlepšení spolupráce a komunikace mezi
školami navzájem, mezi školami a zřizovateli. Na zapojených školách působí v rámci projektu
mentoři, kteří pracují se žáky ohroženými školním neúspěchem anebo předčasným odchodem ze
vzdělávání. Ve škole pracovali dvě mentorky, Marie Lojdová a Iveta Ševčíková, s vybranými žáky
ohroženými školním neúspěchem. Z každého ročníku byly vytipovány dvě děti, kterým byla
pravidelně poskytována podpora.
První žákovský ples
První žákovský ples zaujal místo po tradičním zápasnickém plese. Byl zcela v režii žákovského
parlamentu a žáků a učitelů, tzn. výzdoba, program, občerstvení, tombola apod. Vše proběhlo
naprosto skvěle, litovat mohli ti, co zůstali doma. Určitě tak byla založena nová tradice.
Rodilá mluvčí
Naše škola je zapojila do projektu NIDV Rodilí mluvčí do škol – zvyšování jazykové vybavenosti
žáků základních škol pomocí rodilých mluvčích a zapojením škol do mezinárodních projektů. Výuku
německého jazyka na 2. stupni tak ve 2.pololetí zpestřila zahraniční lektorka Nora Bodnar
z Německa. Nejvíce se zapojovala přímo do výuky němčiny, ale absolvovala i několik hodin
výtvarné výchovy a přírodopisu, kde se dorozumívacím jazykem stala angličtina. Její osobnost žáky
zaujala, výuka byla přínosná a zábavná. Zvýšila motivaci žáků k učení.
Sociální spoty
Už třetím rokem se žáci devátých ročníků v rámci výuky výtvarné výchovy utkávají s výzvou
vytvořit v rámci celoročního skupinového projektu sociální spot. Letos vzniklo téměř dvacet
kvalitních spotů a jeden vynikající krátký dokument na sociální téma – bezdomovectví. Spoty pak
zhlédli všichni žáci 2.stupně při společném promítání. Autoři dokumentu o bezdomovectví, Lukáš
Vacek a Jakub Juřica z 9.A, nám poskytli krátký rozhovor.
Proč jste si vybrali právě toto téma pro svou práci? Byla to spíše náhoda, všechna ostatní témata už
byla rozebrána.
Setkali jste se již dříve osobně s bezdomovci? Ne, spíše jako všichni ostatní je vídáme například
u nádraží.
Jak jste při práci postupovali? Nejdříve jsme si udělali základní osu příběhu, kterou jsme postupně
upravovali a doplňovali. Oslovili jsme ředitele azylového domu na Bratislavské, domluvili si s ním
schůzku, na které jsme mu vysvětlili, oč nám jde. Byl velmi překvapen, že jsme žáky základní školy.
Umožnil nám natáčet v prostorách tohoto zařízení, zúčastnili jsme se společně s jeho klienty
sociálně integračních aktivit.
Natáčeli jste i jinde? Ano, na mnoha dalších vyloučených místech v Brně. Nejdelší rozhovor nám
pak podal muž, který si zcela náhodně v podchodu pod nádražím řekl o drobné. My jsme ho pak
požádali o rozhovor, ve kterém nám popsal svoji situaci. Jeho výpověď byla pro nás velmi poučná
a doporučujeme všem ji zhlédnout.
Ubytuj svého Holanďana
Výměnný pobyt aneb ubytuj svého Holanďana byl velmi úspěšný projekt kabinetu cizích jazyků.
Svědčí o tom i zprávy dvou účastnic – kolegyně Lenky Vonáškové a Romany Střechové z 8.A.
Výjezd do Holandska
V tomto školním roce se nám úspěšně podařilo navázat spolupráci s holandskou školou z města
Naaldwijk. Tohoto projektu s příznačným názvem „Ubytuj svého Holanďana“ se zúčastnilo 12 žáků
naší školy, kteří se nejprve seznámili se svými holandskými přáteli prostřednictvím sociálních sítí
a poté se o ně starali jeden týden u nás v Brně. Následně v dubnu odjeli na svůj týdenní pobyt do
Holandska. Program v Brně byl zaměřen na poznávání našeho města, hlavního města Prahy
a především života v naší škole. Studenti navštívili hodinu tělesné výchovy, angličtiny a vytvořili
společný projekt na téma Česká republika. V Holandsku nás čekal velmi zajímavý program. Žáci
naší školy měli možnost poznat městečko Naaldwijk, Haag, Amsterodam, známou pláž
Scheveningen, seznámit se s osudem židovské dívky Anny Frankové. Také měli příležitost si
společně zasportovat, kreslit a jezdit do školy na kole. Celý pobyt proběhl v příjemné a milé
atmosféře, a bylo tedy nasnadě přemýšlet o dalším pokračování. V současné době jednáme
o projektu na příští školní rok, kterého by se mohlo zúčastnit 20 žáků naší školy z 8. tříd.
Lenka Vonášková
Všechno začalo jako normální den - vstali jsme a šli do školy. Po třetí hodinĕ jsme mĕli schůzku
a netrpĕlivĕ jsme čekali na příjezd "návštĕvníků". Prvnĕ přijel pan Pelc se zavazadly, které jsme
následnĕ odnosili do sborovny. To, že jsme se vrátili na zbytek hodiny, mi přišlo zbytečné, ale
nakonec to tu je!
Po konci čtvrté hodiny jsme šli znovu do sborovny, kde jsme tááák netrpĕlivĕ čekali, že jsme se z
toho mohli zbláznit. Po chvíli se mezi dveřmi sborovny objevily neznámé tváře. Najednou všem
vyskočil úsmĕv na tváři. Prvnĕ to vypadalo, že se bojí, že je sníme, ale pak se trochu otrkali.
Společnĕ jsme šli na obĕd a poté jsme prošli celou školu a ukázali jim různé učebny. Ve dvĕ hodiny
jsme odešli domů. Doma jsme ještĕ nĕco málo "sezobli" a jeli jsme si vyzvednout snowboardy, poté
jsme jeli bruslit, ale mĕli zavřeno, tak jsme odjeli a zase se vrátili na šestou hodinu. Zabruslili jsme
si a móóóc jsme si to užili. Večer jsme se najedli a šli spát. Musím podotknout, že vše byl OK. Ze
začátku domluva nic moc, ale večer jsme se bavili skoro jako česky.
Romana Střechová
Vzdělávání pedagogů v prostředí cloudu
Projekt vybraný pro jazykáře se zabýval vzděláváním pedagogů, aby byli schopni efektivně
pracovat v prostředí cloudu. Učitelé se zúčastnili několika praktických školení, naučili se v tomto
prostředí vytvářet dokumenty, pracovat s nimi, sdílet je s ostatními. Další část projektu byla
zaměřena na používání inovativních výukových metod pomocí informačních technologií. Škola také
získala dvacet tabletů pro vyučující a patnáct zakoupila pro výuku.
Zkoušky nanečisto
Zkoušky nanečisto proběhly letos poprvé. Nápad se zrodil v hlavě vyučující českého jazyka
v devítce, kterou permanentně trápilo, že žáci se dostatečně nepřipravují na přijímací zkoušky. Od
nápadu uplynul sotva týden a hned po pololetním vysvědčení si mohli všichni vyzkoušet, jak to
chodí u přijímaček – každý žák sám v lavici s tužkou a papírem nad úkoly z matematiky a češtiny.
Po dvouhodinovém snažení přišla konfrontace s výsledky a následně snad i motivace k dalšímu
opakování a prohlubování vědomostí.
Matematika podle Hejného
Co je to „Hejného metoda“? Netradiční způsob výuky
matematiky. Touto metodou učí již přes 750 z 4 100
základních škol v ČR. Od letošního roku se sem zařadila
i naše škola. Na 2.stupni začala s touto metodou výuky Eva
Slezáková ve třídě 6.A.
A jak to vidí ona sama?
Matematika trochu jinak
Podle rozhovorů s rodiči dětí, se kterými jsem se nejen já bavila, vyšlo najevo, že pro velkou
část z nich je matematika, co se týče předmětů ve škole, spíše oříšek a náročnější předmět.
Samozřejmě jsou i tací žáci, kteří jsou matematičtí nadšenci. Je však pro ně těžké, aby svým
nadšením, zájmem a umem „nakazili“ ostatní spolužáky. Do této práce jsem se tedy pustila já, jako
učitelka. Velkou pomocí a motivací byl přístup, metody a zkušenosti profesora Milana Hejného.
Z hodin, kde se učí touto cestou, děti odcházejí s nadšením a očekáváním, co bude příště nového,
nad čím zase budou moci přemýšlet a co tentokrát rozluští a objeví. Co je tedy hlavním principem?
Pomůcky a názornost. Opět ze zkušeností – neoblíbená geometrie je zde pojata tak, že si děti hrají
a skládají. Poslouží jim k tomu kostičky (stavějí krychlová tělesa - 3 D geometrie, objemy, ...),
dřívka (zde si fixují 2 D geometrii, obsahy, obvody, ...), tzv. parkety, které připomínají hru Tetris.
Díky těmto manipulativním činnostem si nejen cvičí jemnou motoriku, ale také rozvíjí potřebné
znalosti do matematiky. Z oblasti aritmetiky jistě stojí za zmínku, že nemusí spočítat tisíce sloupečků
s příklady, ale mají zde možnost si i při běžném počítání rozvíjet logické myšlení. K tomuto jsou
ideální tvz.hvězdičkogramy, kde na místo hvězdičky (např. 3*5 + 25 = 340) doplní číslici tak, aby
příklad vyšel. Velkou výhodou je také rozdělení podle obtížnosti příkladu, aby si každý přišel na své.
Dalšími zajímavými početními hříčkami jsou součtové trojúhelníky, hadi (počítání ve směru nebo
proti směru chodu hada), šipkové grafy, pavučiny atd. Existuje tedy mnoho zajímavě zadaných
příkladů, kde si děti nenásilnou formou spočítají možná i více než v běžném cvičení ze standardní
učebnice. Další výhodou je, že nemusí stále sedět v lavici. Máme typy úloh, tzv. prostředí, při
kterých jsou nejen mentálně aktivní. Je to Autobus a Krokování. Dvě u dětí velice oblíbená
prostředí. Jen málokdo z nich si uvědomí, že spočítal množství úloh při takové „hře“. Věřím, že si
matematiku oblíbí více dětí a že i rodiče budou litovat, že už nejsou školou povinni. Matematika
trochu jinak jistě nadchne každého, kdo si jí zkusí.
Eva Slezáková
Začít spolu
Jádrem vzdělávacího programu Začít spolu je pedagogika
orientovaná na dítě. Cílem je dítě jako tvůrce vzdělání, rodič
jako vítaný partner školy, učitel jako průvodce dítěte na jeho
vzdělávací cestě. Vyučující má k dispozici asistentku, kterou si
platí sami rodiče. Výuka podle tohoto programu probíhá v 1.A.
V letošním školním roce jsme se rozhodli, že se pokusíme
daltonské vyučování obohatit o některé prvky výuky podle
programu „Začít spolu“. Oba vyučovací směry spolu do jisté
míry korespondují a zdá se nám, že se mohou i velice dobře doplňovat. Děti se od začátku
seznamovaly s organizací výuky, se způsobem sebehodnocení každodenní práce i s prací
organizovanou v centrech a jejím hodnocením. Způsob školní práce dětí se stále zdokonaluje
a upřesňuje. Hodnocení dětí probíhá hlavně formou sebehodnocení ve spolupráci s učitelkou
a stanovováním si dalších možných dílčích cílů. Zdá se, že děti jsou takto více zodpovědné za své
výsledky a projevují větší snahu dosahovat ještě lepších. Také velice úzce spolupracujeme s rodiči.
Jednak se rozhodli zajistit pro děti do třídy asistentku, která dětem pomáhá v některých náročných
situacích souvisejících s nástupem do školy, ale hlavně při výuce a řešení náročných úkolů
a organizaci práce v centrech. Dále se rodiče účastní projektových dnů souvisejících s výukou
i s různými aktivitami, svátky a zvyky v průběhu ročních období. Naše spolupráce se neomezuje jen
na přímou účast ve výuce, ale i na materiální a organizační zabezpečení a v neposlední řadě výuku
obohacují i různými zajímavými nápady. To vnáší dětem do třídy vždy něco známého z domova.
Užily si tak veselé dýňobraní, výrobu adventních věnců, adventního kalendáře, vánoční vycházku do
lesa, vyzkoušely si za asistence rodičů vánoční tradice, jako je zdobení perníčků, výroba lodiček ze
skořápek ořechů, lití olova. Obzvlášť kouzelné bylo každodenní otevírání adventního kalendáře
naplněného drobnými dárečky, ale i náměty k výtvarným činnostem a příběhy nejen vánočními.
Letošní advent s dětmi byl pro mě a doufám i pro děti velmi milým zážitkem. Doufám, že se nám po
úspěšném začátku podaří „SPOLU“ úspěšně pokračovala rozvíjet nejen vztahy, ale i možnosti
a schopnosti dětí. Začít spolu neznamená vodit děti za ručičku a umetat jim cestičku, znamená
podporu, pomoc, vzájemnou důvěru a spolupráci.
Libuše Švecová
Pohyb a výživa
Do edukačního programu se zapojili žáci 1. stupně. Jde o program
zaměřený na změny v pohybovém a výživovém režimu žáků ZŠ. Cesta
ke zdravému životnímu stylu by měla být jednoduchá a přirozená a
proto jeho cílem je zlepšení nejen pohybového a výživového režimu
žáků, ale následně i gramotnosti a chování v oblasti pohybu i výživy.
Klade přitom důraz na 6 P: pravidelnost, pestrost, přiměřenost,
přípravu, pravdivost a pitný režim odpovídající aktuálním potřebám
dětí.
Během programu proběhla spousta aktivit.
V rámci projektu Pohyb a výživa jsme se hýbání věnovali intenzivněji od 16. do 20. února,
např. jsme trávili přestávku i v chladnějším počasí na dopravním hřišti, plavali jsme (druháci),
vyšlápli jsme si do Ořešína, hemžili jsme se podle hudby a také skákali snožmo po schodech. S
pochvalou to zvládli všichni bez úrazu.
Výšlap do Ořešína, který jsme zvládli za hodinu a půl svižné chůze, byl spojen s krmením koňů a
horkým čajem v restauraci Na Ranči. V rámci školy v přírodě si obdobný týden zopakujeme i s
výživou. Už se těšíme.
Jarmila Lukášová a Michaela Kovářová
Svačinky
Na svačinky začala zvát školní kuchyně, v reklamním letáčku se projevil i básnický talent,
a uchytily se nejen mezi žáky. Na rozdíl od bufetu, i když ten se po zásahu vedení ve své nabídce
také polepšil, mohou všichni svačit zdravě.
Nabízíme svačiny, bez práce pro rodiny.
Nabídka je výborná – jinak se to říct nedá – za 15 Kč velmi výhodná:
pomazánky, zelenina, rohlíky a pudinky, jogurty a pletýnky, čerstvý chleba, mléko, müsli – mamka to
líp nevymyslí, různá pití, všeho hojnost na přidání.
My co ještě nesvačíme, jenom občas závidíme. Přidejme se proto spolu, k hojně prostřenému stolu.
Jí se v klidu v jídelně – nikdo nám to nevezme.
Je to pravda odvěká, že ve dvou líp chutná.
S úctou školní jídelna.
Co se podařilo
Olympiády probíhají pravidelně v českém a anglickém jazyce, dějepisu a zeměpisu. V poslední
době přitahují hodně zájemců, dobrým umístěním ve vyšším kole umožňuje získat nějaký bodík
navíc při přijímačkách na střední školu nebo gymnázium. Letos se to podařilo Lucii Kropáčkové
z 9.B v češtině, která postoupila do krajského kola, Radovan Myhlbachr ze 7.A pak dokázal
v okresním kole angličtiny obsadit 3.místo. Medaili by si pak zasloužili všichni, kteří postupující
žáky připravili.
Západ
Vítězná slohová práce Lucie Kropáčkové ze školního kola
Otevřel oči. Prvně uviděl bílý popraskaný strop. Spíše už šedý, místy popraskaný. Největší
prasklina se táhla od pravého rohu u dveří až do středu místnosti, kde se najednou ztrácela pod
šedým zhasnutým stropním světlem. Nánosy prachu na něm byly viditelné už z dálky. A že ten strop z
dálky viděl. Dokonce i teď. Ležel na zemi. Studený průvan mu pomalu nepříjemně vstupoval pod
oblečení, kde se zlehka dotýkal jeho nahé kůže. Když otočil hlavu na levou stranu, viděl, jak si tento
vánek hraje i s kuličkami prachu, které tak pod jeho taktovkou nezbedně tančí. Dokázal by tento
malý bál sledovat hodiny, nicméně podle naoranžovělých paprsků, které se plazily po podlaze,
poznal, že nemá čas. A tak se za pomocí rukou posadil a rozhlédl se kolem sebe. V prázdném bytě
nebylo nic nového a neobvyklého. Vše zůstalo stejné. Škoda. On si však tento byt nekoupil, aby jej
přetvořil k obrazu svému těmi nejmodernějšími věcmi. Důvod, který jej přesvědčil ke koupi tohoto
domu, se nacházel přímo před ním. Byl velký, snadno viditelný a důsledek toho, že se v této
místnosti nachází, šel poznat zvenčí. Důvod orámován tmavě hnědým dřevem a čerstvě naleštěn.
Poskytující výhled na starosti a radosti světa, vytvářející malé jiskřičky v dětských očích a hlavně
pocit volnosti. Každý prostředek důvodu, kvůli kterému si jej koupil, vlastní, ale málokdo v něm vidí
tu krásu a jedinečnost. Jedná se o okno. A zrovna v tom jeho se promítal západ slunce – okamžik,
v němž máme na několik hodin možnost naposledy vidět naše slunce. Po dlouhé denní cestě se ve
společnosti paprsků všemožných teplých barev ukládá spát. A přitom dodává celému prázdnému
bytu světlo a teplo, aniž by do něj přišlo. Tančící chuchvalce prachu najednou tančily pomaleji
a procítěněji, strop získal nažloutlou barvu a jeho začaly pálit oči. V ten moment slunce zašlo za
obzor, přesto však stále svítilo. A teď je čas jít spát. A znovu zavřel oči, tudíž se ocitl ve tmě.
Fyzika a projekt Elixír do škol
Výuka přírodovědných předmětů má v posledních letech zelenou. Přišlo se totiž na to, že o
studium těchto oborů není příliš velký zájem. A kde jinde začít než na základce. Předpokladem je
samozřejmě dobré personální zajištění, což už v Romaně Matulíkové a Miloši Tvrzovi máme. A když
k tomu ještě přibude schopná asistentka...
„Nejlíp se mi učí fyzika,“ řekla mi před nedávnem jedna žákyně 8. ročníku. Na otázku „A proč?“
bez dlouhého přemýšlení odvětila: „Vždycky si vzpomenu, jak o všem diskutujeme, kdo co řekl, jak
jsme si to pak vyzkoušeli, a dobře se mi to učí.“
Čím to je, že fyzika na naší škole patří k oblíbeným předmětům? Myslím si, že z velké části za to
může projekt Elixír do škol podporovaný nadací Depositum Bonum.
Před dvěma lety jsem dostala nabídku zúčastnit se tohoto projektu spolu s dalšími osmi učiteli
v České republice. Netušila jsem, jaký obrovský dopad bude tento projekt mít na výuku fyziky na
naší škole, tak na mě osobně. Dostala jsem k sobě do dvojice úžasnou studentku astrofyziky Janu
Mázlovou a začaly jsme spolu učit v tandemu. Mít na přípravu výuky dvě hlavy a čtvery ruce a být
ve výuce ve dvou je obrovská výhoda. Snažíme se výuku co nejvíce badatelsky orientovat. Navíc ve
dvou lidech ji můžeme snáze diferencovat i individualizovat, tedy více se věnovat nadaným dětem,
nebo naopak slabším žákům. Díky nadaci Depositum Bonum jsme získaly podporu odborníků, kteří
se nám individuálně věnovali při supervizích a víkendových institutech, což v oblasti školství je
velmi vzácný jev, a naše výuka fyziky i my dvě jsme se začaly měnit.
A jak projekt vidí studentka astrofyziky, asistentka Jana Mázlová?
„S Elixírem žijeme už dva roky. Je to vlastně takový náš třetí člen fyzikálního kabinetu.
Každé pondělí se my tři sejdeme a přemýšlíme, jak udělat fyziku pro děti zábavnější. Ale hlavně,
jak to udělat, aby si děti na věci přicházeli samy, aby, stejně jako všichni fyzici v historii lidstva,
znovu a znovu objevovaly fyzikální zákony. A aby, to co znají, uměly spojit s něčím ve svém reálném
světě.
Zní to krásně, ale přijít na to je mnohdy náročný úkol. Ne vše jde přenést do třicetihlavé třídy
neposedných studentů. Za celé dva roky jsme to ale ani jednou nevzdaly. Z chyb jsme se poučily
a z toho, co vyšlo, jsme měly radost. Naučily jsme nejen sebe, ale i děti umět se ptát, diskutovat
a přemýšlet. A že se děti umí ptát, často se nad jejich otázkami zapotíme! Jen na to musí mít prostor,
musí vědět, že sebeabsurdnější otázka má svou váhu a má právo být zodpovězená.
Jsou věci, které jsme se učily i my dvě. Díky podpůrným setkáním jsme se například naučily, jak
si stanovovat cíle výuky, aby hodiny probíhaly s co největším přínosem pro žáky, jak vést reflexi
hodin. Některé naše hodiny byly natáčeny na kameru, abychom se zpětně mohly poučit a příště to
udělat lépe. Naučily jsme se, jak děti namotivovat, a pokud to jenom trochu jde, objev nechat na
nich. Ano, mohly bychom jim to krásně nadiktovat do sešitu, odhalit jim fyzikální svět, ale není
lepší, když si na něj přijdou sami?
Na začátku to byl jen projekt s určitou vizí a plány. Nikdo netušil, jak to dopadne a zda to vyjde.
Myslím si, že můžeme s klidným srdcem za sebe říct, že tento projekt měl smysl. Protože každé
úterý vidíme na vlastní oči, že to funguje.“
Zkrátka obě a myslím si, že i naši žáci, musíme uznat, že český název nadace Depositum Bonum
„dobrý vklad“ byl velmi dobře vymyšlen a odpovídá realitě. Peníze investované do tohoto projektu
byly velmi dobrým vkladem.
R.Matulíková (tandemová učitelka fyziky) a J.Mázlová (asistentka tandemové učitelky)
Výzdoba školy
V hodinách výtvarné výchovy se vyprodukuje obrovské množství zajímavých a originálních
výtvorů, a to nejen plošných výkresů, ale i objektů ze dřeva, proutí, plechu, pruhů papíru apod.
Téměř všechny žákovské práce se nám daří vystavovat na chodbách, schodištích, stropech, ve
vestibulu, na sloupech, na dopravním hřišti apod. Škola se tak stává alternativní galerií, kde jsou
měsíčně střídány vystavované objekty – prostředí se mění, neokouká se, nikoho nedeprimují pusté
zdi a kouty.
Pro děti je to především důkaz, že si jejich práce ve výtvarné výchově vážíme a že jejich dílka
pomáhají vytvářet příjemnou, tvořivou a důvěrnější atmosféru v prostorách školy.
Věra Šebestíková
Škola s nejrychlejšími běžci
Po 4. kole BBM, které bylo finální, získala naše škola s celkovým počtem 468 bodů naprosto
vynikající 1.místo z 15 startujících základních škol a gymnázií. Náskok v tabulce před dotahujícím
Gymnáziem třídy Kapitána Jaroše na druhém místě se podařilo zvýšit na 41 bodů a spolu
s umístěním prvního stupně naší ZŠ na druhém místě v celkovém pořadí jsme se stali školou
s nejrychlejšími běžci v Brně.
Pavel Kučera
Projektové dny
Celoškolní projekty jsou už pevně zakotveny v celoškolním vzdělávacím programu. Ty, které se
opravdu vydařily, občas v pozměněné formě zopakujeme.
Práce, která mě bude bavit
Podzimní projekt tematicky volně navázal na projekt z roku 2010 – o volbě povolání. Tentokrát
s názvem Práce, která mě bude bavit. Děti na 1.stupni se zaměřily na náplň jednotlivých profesí,
potřebné dovednosti si propojily s předměty, které jsou svým obsahem pro ně důležité, s některými
profesemi se díky zapojení rodičů seznámily přímo, např. hasiči, zdravotníky a architekty.
Na 2.stupni si děti si mohly vybrat z dlouhé řady dílen z různých oblastí, okusit něco z praxe
různých zaměstnání a zjistit, jaké to je stát se na chvíli archeologem, objevitelem, spisovatelem,
architektem, elektrikářem, číšníkem, fotografem, cvičitelem psů nebo psychologem. Do příprav
projektu se zapojili i naši deváťáci a podíleli se tak na realizaci jednotlivých dílen. V projektový den
se potom mohli vcítit do role učitele nebo jeho asistenta a zkusit si koordinovat práci celé skupiny.
Ohlasy dětí na projekt byly veskrze pozitivní, žáci si neobvyklý den užili a někteří možná opravdu
udělali malý krůček vpřed v rozhodování o svém budoucím povolání.
Spíše však vítězí vynalézavost a kreativita. Letos této příležitosti využili školní psychologové,
kteří využili jednak svých dovedností, jednak možností, jež jim jejich široké spektrum aktivit nabízí.
Učení není mučení
Jak sám název napovídá, učení nemusí být mučení – a přesně to bylo hlavním poselstvím pro
žáky naší školy při projektovém dni, který se konal 30. 4. 2015. Celý život se něco učíme, nasáváme
informace kolem nás, zdokonalujeme své dovednosti a návyky. Ale přitom často tápeme a klademe
si otázky typu: Jak se vlastně mám učit? Jak se motivovat? Jak se nenechat vystresovat? Jak si
dobře zorganizovat čas? A mnohé další. Rádi bychom, aby žáci naší školy věděli, jak na to, a proto
jsme využili spolupráce přímo s odborníky – se studenty psychologie. Projektu se zúčastnilo celkem
patnáct studentů, garanci zajišťovali školní psychologové Klára Bednaříková a Martin Hofman.
Aby studenti mohli připravit program na míru každé třídě, byli se ve třídě nejprve podívat, mluvili
se žáky i s třídními. Následně se jim pod supervizí našich školních psychologů podařilo připravit
velmi zajímavé programy.
Celý projektový den byl rozdělen na tři části. V první části probíhaly základní workshopy v každé
třídě na druhém stupni zaměřené na orientační diagnostiku vlastního stylu učení, určení častých
chyb při učení, obecné zásady hygieny učení i praktické techniky učení. Ve druhé části si pak každý
žák mohl workshop zvolit sám dle tématu, které ho zajímalo. Workshopy byly zaměřené na aktuální
témata – např. Staň se vládcem své paměti! Prokrastinace aneb odkládáme, odkládáme! Jak se při
učení nezničit! Mysli jako Sherlock! Jak se učit efektivně? Zlepši si pozornost hravě a jednoduše!
Time-management aneb sněz svoji žábu! Nádech, výdech aneb umím relaxovat! Opijí tě rohlíkem
aneb vybírám správné informace! a další. Ve třetí části následovalo skupinové vyhodnocení dne.
Navíc si každý žák na základě zkušeností z navštívených workshopů vytvořil plán osobního rozvoje,
kde zhodnotil své silné a slabé stránky při učení, pojmenoval si svůj osobní učební styl, vytvořil
plán změny a užití nových technik apod. Tento plán následně po určité době mohl s třídním učitelem
či spolužáky vyhodnotit.
Žáci v anketě, kterou realizovaly dívky ze 7. A, hodnotili projekt i přes organizační náročnost
vesměs kladně. Oceňováno bylo zejména to, že se setkali se studenty z vysoké školy, bavili se
o učení nevšedním způsobem a dozvěděli se něco o sobě a svém stylu učení. Většina žáků by
podobný projekt uvítala i příště. Studenti zase měli možnost nahlédnout do reality základní školy,
okusili, jaké to je připravit a realizovat praktický workshop, zadávat, provázet a reflektovat
jednotlivé aktivity, reagovat na žáky, vnímat atmosféru třídy. Všem zapojeným studentům patří velký
dík za jejich zodpovědný přístup, kreativní nápady i neutuchající nadšení.
Očima účastníků
Projektový den "Učení není mučení" se mi líbil. Byl zvláštní tím, že jednotlivé workshopy nevedli
naši učitelé, ale studenti z vysoké školy. Naučili jsme se nové techniky učení, které mně osobně teď
pomáhají.
Projektový den „Učení není mučení“ mě překvapil tím, že byl spíš víc komunikativní, takže se
nikdo nebál říct svůj názor. Vymýšleli jsme různé místa i způsoby učení. A všichni měli možnost se
dozvědět, jaký mají typ učení.“
Na projektu UNM jsme si každý mohli otestovat svůj styl učení. Potom jsme si vyzkoušeli pár
nových metod. Myslím, že nám pomohl.
Zúčastnit se projektu „Učení není mučení“ na ZŠ Horácké nám. byla obrovská příležitost
vyzkoušet si své vědomosti i schopnosti v praxi. I přesto, že to pro mě jako studentku, byla výzva,
práce se žáky mě velmi bavila a pomohla mi rozšířit si své kompetence. Snažila jsem se, aby si žáci
tento den ve škole užili a zároveň si odnesli i zajímavé informace o tom, jak se správně učit. Pevně
věřím, že jsem svůj cíl aspoň z části naplnila.
Klára Bednaříková
Školní psycholožka
Klára Bednaříková si nás našla díky praxi, kterou vykonávala pod patronátem Martina
Hofmana. Později se ukázalo, že si v ní postupně vychovával svého nástupce. Od tohoto roku máme
tedy psychology dva. Práce mají oba nad hlavu, ne snad proto, že bychom měli tolik problémů, ale
naopak dělají maximum proto, aby jich bylo co nejméně – především pracemi se třídou a aktivitami
žákovského parlamentu.
Školní družina
Je určena pro žáky I. stupně a nabízí pravidelnou, příležitostnou, vzdělávací a rekreační činnost.
Vychovatelky se snaží žákům vytvářet takové prostředí, ve kterém se cítili spokojeně, jistě
a bezpečně. Kromě měsíčních plánů stanovených vzdělávacím programem jsou nabízeny tematicky
zaměřené skupinové aktivity nejen pro zájemce ze všech oddělení družiny, ale také pro žáky
nenavštěvující ŠD, např. keramika, babiččina, sportík, tvořivá dílna, jóga, dramaticko-pohybová
a taneční skupina. Družinu ve školním roce 2014/15 navštěvovalo 292 žáků, rozdělených do deseti
oddělení. Tři oddělení na pracovišti Horácké náměstí, sedm oddělení na pracovišti Uprkova.
Oddělení se naplňovala do počtu třiceti žáků. Pro činnost pravidelnou i zájmovou využívá družina
své prostory, které jsou vhodně upraveny na pěkné prostředí, ve kterém žáci tráví volné chvíle po
vyučování. Některá oddělení využívají pro svou činnost kmenové třídy, kde mají vkusně zařízené
koutky.
Školní družina aneb celý rok se něco děje
I ve školní družině je červen, tak jako každý rok, příležitostí pro ohlédnutí za právě končícím
školním rokem. Ušli jsme deset měsíců plných her, akcí, sportovního vyžití a zábavy. Své nadání
rozvíjeli žáci v pestré nabídce zájmových kroužků rukodělných, sportovních, tanečním, józe,
dramatice a keramice. Kromě samotné zájmové činnosti v jednotlivých odděleních, kde se
zaměřujeme na dodržování tradic, děti v průběhu roku absolvovaly bezpočet akcí. Vše začalo v září
na seznamovacím odpoledni, kde děti při sportovních hrách a malování na chodník navazovaly
kamarádství. Pasováním prvňáčků na čtenáře jsme opět započali celoroční spolupráci s pobočkou
Knihovny Jiřího Mahena. Krásného slunečného podzimu jsme využili k malování v plenéru a již
tradiční drakiádě. V předvánočním období jsme tvořili na jarmark, pobavili jsme se na andělské
diskotéce a vyráběli přáníčka v adventních dílnách. Zimní čas jsme trávili na sněhu při sněhových
hrátkách. Velkou únorovou akcí bylo malování postaviček z večerníčkových pohádek u příležitosti
padesátin Večerníčku. Výstava těchto obrázků v místní knihovně sklidila velký úspěch. V březnu
jsme tančili a plnili námořnické úkoly na pirátském karnevalu a ještě jsme stihli velikonoční dílny,
které patřili tradičním zajícům. Díky krásnému počasí v poslední dubnový den se čarodějnická
zumbadrůža mohla konat na zahradě, kde jsme soutěžili a učili se čarodějnickou zumbu. Dárečky
pro maminky jsme tvořili v srdíčkových dílnách. A protože v družině byl celý školní rok ve znamení
pohybu, tak i jeho zakončení patří sportovní akcí nej...skokan.
Hana Jankowská
Čarodějnická zumbadrůža
Závěr
A na závěr jednou větou či jedním obrázkem, co ještě stojí za vaši pozornost.
Poslední nadechnutí na čerstvém vzduchu aneb než to všechno začne...
1.září 2014
Adapťák šesťáků
Dárek pro surikaty, které si škola adoptovala z části výtěžku z vánočního jarmarku.
Vánoční jarmark
Zkouška před vystoupením v 6.B
Akce žákovského parlamentu
Mikulášská
Zájezd do Anglie
Zájezd do Vídně
Figarova svatba v režii Miloše Tvrze
Rozloučení s deváťáky
Učitelský sbor na Horáckém
Obsazení tříd a zaměstnanci ve školním roce 2014/2015
Vedení školy: Ivana Melichárková, ředitelka školy
Vladimíra Chalupníková, zástupkyně 2. stupně
Miloš Tvrz, zástupce 1. stupně
Třídní učitelé
1.stupeň
1.A Libuše Švecová
3.C Petra Oprchalová
1.B Milena Vacková
3.D Jana Pašková
1.C Irena Košutová
3.E Linda Hermanová, Brázdilová
1.D Andrea Hoplíčková
4.A Martina Mudriková
2.A Jarmila Lukášová
4.B Martina Raiserová
2.B Michaela Albrechtová
4.C Renata Jarošová
2.C Jana Skřičková
4.D Iva Brucknerová
2.D Anna Ratajová
5.A Magda Burdová
2.E Alžběta Vacková
5.B Iveta Smýkalová
3.A Michaela Kovářová
5.C Tereza Kohoutková
3.B Alena Vondrušková
2.stupeň
6.A Jitka Tomanová
8.A Michaela Rinková
6.B Radka Johnová
8.B Lenka Tocháčková
6.C Ilona Nesňalová
8.C Pavel Kučera
7.A Martina Dračková
9.A Lucie Kovářová, R.Špinarová
7.B Alena Dostálová
9.B Eva Slezáková
7.C Václav Kovář
9.C Romana Matulíková
7.D Tereza Křenová
Netřídní učitelé: Jana Gregorová, Tereza Haváčová, Alena Khazalová, Jana Krchová, Michaela
Leichmannová, Jindra Michal, Petra Polášková, Věra Šebstíková, Renata Špinarová, Jana
Vlachová, Viktor Vlašic, Lenka Vonášková.
Noví učitelé: Viktor Vlašic, z mateřské dovolené se vrátily Jana Krchová, Věra Šebestíková
a Jana Vlachová.
Odchody: Tereza Kohoutková a Lucie Kovářová na mateřskou dovolenou, Viktor Vlašic. Dana
Kadlecová, hospodářka.
Z asistentů pedagoga nepokračují Martina Řezáčová a Radka Pavelková.
Noví zaměstnanci: Klára Bednaříková, školní psycholožka
Jiří Rafaj, vedoucí školního stravování
Jaroslava Matějková, stravovací referentka
Jana Šrámková, hospodářka