Jak jsem vybíral barevnou laserovou tiskárnu

Jak jsem vybíral barevnou laserovou tiskárnu...
1) Jakou tiskárnu jsem chtěl já. To je důležité
porovnat s tím, co chcete Vy. :-) Já jsem
potřeboval slušnou laserovku s postscriptem na
kontrolní výjezdy (profesionálně se zabývám
zlomem). To znamená – kritériem nebyla jen
(!) kvalita fotek, ale celkově dobré podání
vektorové grafiky, kvalitní tisk textu (černobílého
i barevného) a přesvědčivé, homogenní rastry
(což je u laserovek nižší třídy vždy problém).
2) Moje cenová hladina byla cca 35 000 s DPH.
Nebyla pro mě podstatná cena tisku strany – to
se u jednotlivých tiskáren liší, ale ne zas tolik
(stejně je to skoro vždy méně než u inkoustovek)
a hlavně náklady na spotřební materiál při ročním
odhadovaném objemu 4 000 barevných stran
netvoří tak zásadní procento celkových výdajů na
tiskárnu (jinými slovy, kdybych zvolil tiskárnu za
100 000, nikdy se mi její levný provoz nevyplatí,
protože rozdíl pořizovací ceny je obrovský).
3) Vybíral jsem mezi následujícími tiskárnami:
HP 2550, Lexmark 510, 760, Minolta MC 2450,
5450, OKI 5450, Ricoh CL3100, Xerox Phaser
6100, 6250. Jako referenční pro porovnání
výstupu mi sloužily tisky z Xerox Phaser 7750,
která stojí v nejnadupanější výbavě okolo
250 000 a jíž se kvalitou samozřejmě ani jedna
z testovaných tiskáren nemohla rovnat.
4) Testovací strany obsahovaly: barevný i černobílý
přechod, „bohatě“ barevné fotky (i s pleťovkami,
s kresbou ve stínech i světlech), černobílou fotku,
texty černobílé i barevné, vektorovou grafiku
s jemnými čarami a rastry.
5) U laserovek je pro kvalitu tisku jedním
z rozhodujících faktorů hardwarové rozlišení:
HP, nižší Lexmark, Xeroxy, Minolta vše 600×600,
OKI 600×1200, vyšší Lexmark, Ricoh 1200×1200.
Rozlišení se projeví nejvíce v hustotě rastru (např.
ve fotkách), méně však (překvapivě!) v kvalitě
podání fotek, vektorové grafiky i textu.
6) Zvláštní případ jsou tiskárny od Minolty –
podporují tzv. contone technologii, která
umožňuje více odstínů barvy v jednom tiskovém
bodu (zjednodušeně řečeno). To tyto tiskárny
zvýhodňuje před ostatními v tisku fotek. Zatímco
ostatní se musí snažit „šikovně rastrovat“, aby
vytvořily dobré obrázky s dostatečnou barevnou
hloubkou (a tady platí: čím hrubší rastr, tím sice
působí méně příjemně, ale zato dává více tónů),
rastr u tiskáren vybavených contone technologií
může být relativně jemný a přitom se hloubka
příliš neztrácí.
7) Kvalita černobílého textu byla nejlepší u OKI
(velmi ostré, jemné písmo), zato u barevného
textu se projevoval hrubší rastr (tiskárny
s 1200 dpi tu byly lepší). Homogenitu tisku
jsem sledoval u rozsáhlejších rastrů – u přeci
jen levnějších tiskáren se trošku projevovalo
pásování, ne však ani zdaleka tak, jak jsem se
obával. Kvalita přechodů byla prakticky u všech
tiskáren akceptovatelná – výstup u tiskáren
s vyšším hw rozlišením s jemnějším rastrem
působil přesvědčivěji, velmi dobrý byl i přechod
u Minolt (díky contone technologii). U OKI
jsem nedokázal (ani servisní technici) odstranit
z rastru rušivé artefakty (něco jako dithering).
8) Barevná věrnost. Zde jsem si nekladl velké
požadavky při vědomí toho, že pro každou (!)
tiskárnu je potřeba stejně vždy (chci-li mít
barevně opravdu věrné výjezdy) vytvořit
ICC profil. Přesto se našly tiskárny, které testovací
fotky podaly barevně velmi dobře (Minolta, HP).
9) Rychlost tisku pro mě nebyla zásadním
kritériem (v materiálech se uvádí tzv. kopírovací
rychlost, tzn. stránku mám naripovanou a už
jen odvaluji jednu stránku za druhou, což
mě příliš nezajímá) – je zřetelný rozdíl mezi
jednoprůchodovými (vyšší Lexmark, Ricoh, OKI,
vyšší Xerox, vyšší Minolta) a víceprůchodovými
tiskárnami (HP, nižší Minolta, nižší Xerox).
Zjednodušeně se dá říci, že rychlost výstupu
strany závisí kromě toho na rychlosti procesoru
tiskárny a velikosti její paměti (hovořím
o postscriptovém zpracování). Nejrychlejšími
tiskárnami byly ty jednoprůchodové.
10) Suma sumárum: vyloženým zklamáním
byl levnější model od Xeroxu (rozhodně
nedoporučuji!), vyšší model od Xeroxu také
nepřesvědčil. Mezi můj užší výběr se dostaly
HP 2550, Minolta 2450 a OKI 5450. Levnější
Lexmark byl příjemným překvapením (určitě
to nejsou vyhozené peníze), dražší modely
Lexmarku, Ricohu a Minolty jsou velmi dobré
do větších kanceláří, kde se tiskne ostošest,
nikoli tam, kde rychlost a množství tisku není
základním kritériem.
11) Záměrně nechci zveřejnit, kterou tiskárnu
mám na stole. Bylo by to podle mě nefér vůči
prodejcům, kteří byli ke mně bez výjimky vstřícní.
Přesto si myslím, že mezi řádky lze vytušit
mnohé. :-)
září 2005, Karel Kupka
[email protected]