docBřezen 2016 - Smíchovská střední průmyslová škola
download 
Stížnost Transkript
Březen 2016 - Smíchovská střední průmyslová škola
březen 2016 Presík Studenti na cestách: Bern, Frankfurt, Amsterdam Pohled z rozhledny nad švýcarským Bernem (Str. 3 až 8) Další témata: Útok v Bruselu - ZAČÍNÁME SI ZVYKAT? (Str. 31) Povídání nejen o fyzice na SSPŠ (Str. 19) MĚSÍČNÍK SMÍCHOVSKÉ STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÉ ŠKOLY Obsah Dobrý den v dubnu! ................................................................... 2 Bern a jeho technické památky .................................................. 3 Cesta do Frankfurtu nad Mohanem ........................................... 8 Výstava Light + Building ve Frankfurtu ....................................... 9 Výlet do Amsterdamu .............................................................. 11 Exkurze do Red Hat .................................................................. 12 Návštěva firmy Red Hat – vydání rok 2016 ............................... 13 Autosalon ................................................................................. 14 NAG 2016 a Internet of Everything .......................................... 15 CISCO GAMES 2016 – naši studenti 3. místo v ČR .................... 17 Povídání nejen o fyzice na SSPŠ ................................................ 19 Školení AutoCAD ...................................................................... 21 Poznání cizích kultur, aneb EDISON na SSPŠ. ............................ 22 IoT Hackathon – naši studenti ve vítězném týmu ..................... 24 Chytrý robotický průvodce vítězem pražského Hack IoT .......... 25 JAK JSEM SE DOSTAL KE ŠKOLENÍ? ........................................... 27 Můj den zastupitele.................................................................. 28 Spolupráce s firmou Alef Nula .................................................. 30 Učitel - co jsem? ....................................................................... 30 BRUSEL - ZAČÍNÁME SI ZVYKAT? .............................................. 31 HOST DO DOMU … ................................................................... 32 Současný směr Evropy .............................................................. 34 FORMULE 1 v naší škole ........................................................... 35 1 Mgr. Zbyšek Nechanický zástupce ředitele Dobrý den v dubnu! Tento měsíc končí třetí čtvrtletí a začíná čtvrtletí poslední. Pro čtvrté ročníky velmi krátké, neboť 29. dubna dostanou vysvědčení za druhé pololetí. Třídní schůzky se uskuteční ve středu 13. dubna. Přijímací zkoušky pro uchazeče o naše dva obory vzdělání se uskuteční v pátek 15. dubna. Naši studenti budou mít náhradní program. Zájemci se zúčastní zájezdu do Berlína, který je připraven na 12. a 13. dubna. Studenti čtvrtého ročníku se již připravují na obhajoby svých maturitních prací, studenti druhého ročníku (s výjimkou 2. L) a studenti třetího ročníku se snaží zajistit si praxi. Praxi organizuje Bc. Palek (kabinet č. 209) a v případě dotazů se na něj studenti můžou obrátit. Hodně sil do posledního čtvrtletí tohoto školního roku přeje Program na duben 2016: (změna vyhrazena) DUBEN 2016 7. 4. (čtvrtek) 12., 13. 4. 13. 4. (středa) 13. 4. (středa) 15. 4. (pátek) 22. 4. (pátek) 29. 4. (pátek) zápis průběžné klasifikace za 3. čtvrtletí zájezd do Berlína pedagogická rada – hodnocení 3. čtvrtletí schůzky rodičů přijímací zkoušky do 1. ročníku přijímací řízení do 1. ročníku vydávání vysvědčení 4. ročníku 2 Mgr. Jan Kafka vyučující humanitních předmětů Bern a jeho technické památky Na začátku března, hned po jarních prázdninách vyrazili zájemci z řad studentstva SSPŠ na exkurzi do Švýcarska, kterou pořádala a organizovala Mgr. Trepková. Cílem nebyla jen Ženeva a její pověstný autosalon, ale také hlavní město Švýcarska – Bern. Jemu byl věnován celý první den a také následující noc, neboť právě zde, v útulném hostelu umístěném pod historickým centrem, v údolí řeky Aary, účastníci zájezdu přespali. Město s medvědem ve znaku je osobitou metropolí. Není ani největší, ani nejstarší, zemi nedominuje ani v oblasti průmyslu či obchodu. Není tradičním centrem. Do poloviny devatenáctého století Švýcarsko ani žádné takové nemělo. Stát totiž vzniknul jako tzv. spříseženstvo, tedy volný svazek kantonů s jedním společným zájmem – čelit usurpačním snahám německých císařů. Mimo této vojenské spolupráce se vyvíjely do značné míry nezávisle, vzájemně si konkurovaly a došlo i k válečným střetům. Právě občanská válka, která vypukla před polovinou devatenáctého století a zemi citelně oslabila, ale vedla ke vzniku federace, tedy těsnějšího státního zřízení a též jednoho hlavního města. To bylo dílem kompromisu. Aby se veškerá moc nesoustředila do rukou některého z mocných regionálních center, bylo zvoleno menší město, bez přemrštěných ambicí, navíc ležící zhruba uprostřed celého státu. Tím městem byl Bern. Z předcházejících řádků by ale nemělo vyznít, že šlo o lokalitu zcela bezvýznamnou. V základech města sice nenajdeme římskou stopu, už ale středověká historie je dosti pestrá a navíc také patrná. Jeho centrum se nachází na jedinečném místě, je to jakýsi ostroh ze tří stran ohraničený hlubokým údolím řeky Aary, na té čtvrté bychom dříve našli několikeré hradby, Mapa centra Bernu zachycující většinu popisovaných památek z kterých se nám dochovaly pozoruhodné věže a brány. Těmi i dnes vstupujeme do světa tržišť, kašen, podloubí, řemeslnických domů a chrámů v tak unikátním celku, že jej i UNESCO – jako jediné středověké město ve Švýcarsku – zaneslo do svého seznamu světového dědictví. Tyto hodnoty mohli studenti ocenit krátce po příjezdu, právě zde program začínal. Kromě Einsteinova domu – geniální fyzik zde pobýval na počátku 20. století, kdy publikoval své zásadní články – a výběhu s medvědy – toho času spícími – nemohla chybět stěžejní turistická 3 atrakce zvaná Zytglogge. Jádro věže tohoto jména je staré jako město samo. Byla součástí původního opevnění a sloužila též jako jeho brána. Po rozšíření města – hradby se posouvaly celkem třikrát – měnila své funkce i podobu, sloužila jako vězení pro prostitutky a také jako zvonice, jako hlavní ukazatel přesného času. Tuto skutečnost odráží i její název. V současné němčině by zněl asi Zeit Glocke, což lze do češtiny přeložit jako zvon měřící čas. Pravidelným odbíjením zvonu – mimochodem dosti starého – zde ale měření času nekončí. Kromě klasických ciferníků najdeme na věži také astronomické hodiny doplněné o pohyblivé figurky, tedy nefalšovaný orloj. Pražan zhýčkaný apoštoly defilujícími na Staroměstské radnici pozoruje jednoduchý kolotoč s jinak nepohyblivými figurkami medvědů s lehkým úsměvem a seznává, že roli pražské smrtky zde plní dvě postavy – do zvonků tluče figurka šaška, přesýpacími hodinami otáčí vousatý muž, a dále že kohout kokrhá a vypadá podobně a celé je to o dost menší. Možná si nevšimne, že do velkého zvonu ve zvonici nahoře tluče palicí obr, který přesně reaguje na pokyny žezla vousatého muže dole. V bedekrech se může dočíst, že tento vousáč s vizáží bohatého kupce je starořecký bůh času Chronos. Co možná většině diváků orloje, ať už toho bernského či pražského, uniká, je fakt, že pohyblivé figurky jsou pouze efektním doplňkem, že to hlavní, o co tu jde, jsou ony astronomické hodiny. Ty byly triumfem ducha pozdního středověku, důmyslné soukolí, které neukazovalo jen koloběh hodin a minut, ale také cyklus celého roku, jeho měsíců, znamení zvěrokruhu, polohu nebeských těles, jejich fáze, dobu západu a východu slunce v jejích proměnách a mnoho dalšího. Orloj byl vlastně pohyblivým modelem celého vesmíru, složitost tohoto mechanismu kdosi trefně vystihnul příměrem „raketoplán středověku“. V tom si bernský orloj s tím pražským nezadá. Středověký svět, jaký nalézáme v jádru Bernu, začal být těsný s nástupem průmyslového věku v 19. století. Stejně jak tomu bylo v jiných vyspělých částech Evropy, chtělo tehdy město všemi směry expandovat, zde však naráželo na překážku, která byla do té doby jeho předností, na hluboké údolí řeky Aary. To, co bylo ve středověku vnímáno jako cenná a spolehlivá ochrana, byla nyní nepříjemná bariéra. Kirchenfeldbrücke ve své původní podobě. V pozadí je vidět Nebo také výzva. Výzva Münster ještě před dostavbou věže do dnešní výšky tuto až padesát metrů hlubokou propast překlenout. 4 A tak v průběhu devatenáctého století v Bernu vyrůstají tři jedinečné mosty, které můžeme obdivovat i dnes. Ten první byl vystavěn již ve čtyřicátých letech nedaleko nad původním středověkým mostem, který byl dlouho jediný, v místech, kde řeka město obtáčí a mění svůj směr o sto osmdesát stupňů. Název Nydeggbrücke je odvozen od čtvrti, kde začíná (Nydegg znamená ve středověké bernské němčině „dolní kout“ a původně to byl název městského hradu, z něhož se dochovaly jen skrovné zbytky), centrum spojuje s východním předměstím, ústí tam, kde najdeme proslulý medvědí výběh. Až do konce devatenáctého století byl střední oblouk tohoto kamenného mostu největší v celé Evropě. Nedaleko od hostelu, kde měli účastníci exkurze nabrat síly na největší evropský autosalon, který je čekal následující den, se klene druhá z unikátních dopravních staveb. Od řeky se zvedá do výšky sedmatřiceti metrů a spojuje staré město s jižním předměstím. Podle této čtvrti, jež se díky němu mohla bouřlivě rozvíjet, dostal jméno Kirchenfeldbrücke. Na rozdíl od předchozí stavby je tento most z počátku osmdesátých let z větší části ocelový, což odráží vývoj stavitelství v průběhu devatenáctého věku, nejen toho mostního. Elegantní nýtovaná konstrukce názorně vyjadřuje ambice století páry, které vrcholí v dílech Gustava Eiffela. Zajímavostí je, že hlavní pilíře byly později zality do betonu, a to ne kvůli tramvajím, které po mostě začaly jezdit, ale kvůli soustavným vibracím, které působila koňská kopyta. Třetí z mostů vede opačným směrem, tedy ze starého města na sever, je ze všech tří nejmladší, ale také největší. Začíná u městské obilnice (sýpky), což mu dalo název Kornhausbrücke (Korn je německy zrno) a směřuje do čtvrti Breitenrein. Byl postaven v samém závěru devatenáctého století, v letech 1895 až 1898, také převážně z oceli. Je celkem 382 metrů dlouhý, nejimpozantnější je hlavní oblouk nad řekou s rozpětím 115 a výškou 48 metrů. Jeho výrazným znakem (který ho zřetelně odlišuje od Kirchenfeldbrücke) jsou obelisky, které vybíhají ze zděných pilířů a lemují vozovku. Kromě překonání řeky a jejího údolí řešili bernští stavitelé ještě jiný komunikační problém, a to propojení údolí, tedy čtvrtí při břehu řeky, s městem nahoře. Zdolávání strmých svahů nebylo nikterak jednoduché, proto zde již od středověku vzniká řada schodišť, často krytých střechou, která se dnes podílejí na malebnosti staré zástavby. Svým dílem přispěl Výtah Mattelift již od konce 19. století spojuje k pohodlnějšímu pohybu mezi dolním a bernské poříčí s horním městem horním městem také průmyslový věk. Zejména dvě technické památky tohoto druhu se navíc 5 staly vyloženými atrakcemi. S oběma z nich se mohli studenti bezprostředně seznámit, obě jim pohyb po městě skutečně zpříjemnily. Zhruba uprostřed starého města, při jeho jižním okraji se nachází gotická katedrála zvaná Münster, jejíž stavba započala v patnáctém století a byla zakončena až v závěru století devatenáctého. Završením stometrové věže se z ní stala největší kostelní stavba ve Švýcarsku. Již od patnáctého věku byla vedle ní budována terasa podepřená vysokou zdí vystupující do údolí. Takto vytvořená plocha sloužila nejprve jako hřbitov, později jako park. I dnes nabízí mimořádný výhled, jednak z výšky do údolí, jednak umožňuje s odstupem hledět na panoráma města a především na samotný Münster. A právě u této terasy najdeme vymoženost, která významným způsobem zkrátila cestu do údolí a hlavně z údolí sem nahoru − veřejný výtah zvaný Mattelift. Studenti jej využili v prvním uvedeném směru, jeho kabinou klesli více než o třicet metrů, dolů, do bernské čtvrti Matte, po které se výtah také jmenuje. Jeho počátky sahají až do konce devatenáctého století, tedy do doby, kdy vznikal nejmladší z popisovaných mostů. S ním ho spojuje použití ocelové příhradové konstrukce, výtah je vlastně průhlednou kovovou věží, která se zvedá podél opěrné zdi münsterské terasy, se kterou ji pojí taktéž ocelová lávka. Ačkoli bylo toto zařízení v průběhu dvacátého století několik modernizováno, stále nezapře dobu svého vzniku. Když dnes obdivujeme různé elegantní detaily, jako jsou oblé přechody mezi hranolovou věží a vícebokou kabinou strojovny na vrcholu, které nám mohou připomenout podobně starou Petřínskou rozhlednu, jen stěží chápeme, že řada lidí ve své době tuto stavbu považovala za kaz na tváři hlavního města. Druhé ze zmíněných nabližovacích zařízení mohli studenti vyzkoušet odpoledne, poté co se ubytovali v hostelu. Aby se dostali na tramvaj, která je měla odvést k hlavnímu cíli odpolední vycházky, museli opět zdolat oněch třicet výškových Gurtenbahn ve své původní podobě v roce 1914. V pozadí hotel Gurten metrů, tentokrát Kulm však směrem vzhůru. Jen pár kroků od hostelu k tomu nalezli ideální prostředek. Tentokrát nikoli výtah, ale přímo lanovku. Z uvedených souvislostí je asi zřejmé, že jde o zařízení kuriózní svými rozměry. Je to miniatura a atrakce, která dotváří scenérii svahu, nad kterým se zdvihá monumentální budova švýcarského parlamentu (Bundeshaus). Pro studenty po obědě nicméně vítaná pomoc. Marzilibahn, i v tomto případě nazvaná po městské čtvrti, kde začíná, je pozemní lanová dráha o dvou vozech. Ty mají ve Švýcarsku dlouhou tradici a velké uplatnění, což je 6 dáno nejen horským rázem země, ale také dlouhodobou podporou turistického ruchu. Marzilibahn je se svými sto pěti metry délky a jednatřiceti metry převýšení tou nejmenší, vyniká ale i svým stářím, pochází už z počátku osmdesátých let devatenáctého století. Zajímavostí je, že lanovka původně jezdila na vodu, respektive na vodní zátěž. Do vozu bylo možné napustit až 3,5 tuny této kapaliny, což umožnilo vytáhnout nahoru i plně obsazený (kapacita byla 30 osob) protistojný vagón. Vozy, které po kolejích jezdí dnes, jsou již třetí generací, od 70. let je zařízení poháněno elektřinou. Marzilibahn je stejně jako Mattelift součástí městské hromadné dopravy, platí na ni stejný lístek jako na tramvaje, autobusy a trolejbusy. Všechny tyto prostředky mohli účastníci exkurze bohatě využít zejména proto, že v hostelu zdarma obdrželi celodenní jízdenku jako samozřejmý doplněk k ubytovacím službám. Miniaturní lanovka uprostřed města pak měla být pouhou upoutávkou na hlavní cíl odpoledního programu, tedy na výjezd desetkrát delší dráhou Gurtenbahn na výrazný kopec nad Bernem, jehož název je ve jméně lanovky obsažen. Vrch Gurten je pro obyvatele Bernu něco jako pro Olomoučany Svatý Kopeček či pro Pražany Petřín, tedy místo, kam se vydají na nedělní procházku, za povyražením, za občerstvením. Přispívá k tomu jeho příhodná poloha a také obvykle dobrá dopravní dostupnost. Stačí v centru nasednout na tramvaj a za deset minut již stojíte před dolní stanicí lanovky. Srovnání s vrchem Petřín se nabízí i kvůli ní. Lanovky jsou přibližně stejně staré, ta pražská o něco víc, její vznik se váže k roku 1891, kdy se u nás konala Zemská jubilejní výstava. Kvůli ní vyrostla na Petříně rozhledna a lanovka byla vlastně způsobem, jak k ní z města dostat lidi. Ne každý asi bude vědět, že ve stejné době byla vybudována i lanová dráha na Letnou, přibližně tam, kde dnes najdeme portál Letenského tunelu. Nahoře na ni navazovala tramvaj, která návštěvníky vozila na holešovické Výstaviště, kde se vlastní výstava konala. Po této dráze však již na letenském svahu najdeme jen skrovné pozůstatky, kterých si člověk věci neznalý ani nevšimne. Lanovka na Gurten sice začala jezdit až v roce 1899, je ale dvakrát delší než petřínská a zdolává také dvojnásobnou výšku. Její dráha měří celý kilometr a horní stanice je o 267 metrů výš než ta spodní. Nutno dodat, že ani zde se již nejezdí původními vozy, dokonce ani po původní dráze, podobně jako na Marzibahn nebo také na Petříně máme již co dočinění s verzí třetí Pohled z rozhledny na vrchu Gurten generace. Zde konkrétně pochází aktuální podoba z roku 1999 (renovace proběhla ke stoletému výročí dráhy). Lanovka dnes pojme 120 cestujících do každého vozu, cestou zastavuje na jakémsi zdejším Nebozízku, 7 který je ale na rozdíl od toho pražského přesně uprostřed, a nahoře je za pouhých pět minut. Pasažéry zde čeká zábavní park, dětský vláček či velkolepá výletní restaurace s hotelem a vlastním pivovarem. Tedy pokud... ...pokud nespatří na vstupních dveřích dolní stanice nesmlouvavý nápis „Revision“, jak se to přihodilo účastníkům naší exkurze. Tato nepřízeň osudu sice studenty zasáhla, ale nezlomila, tedy ne všechny. Ti, kterých se jejich sedavý obor ještě nedotknul nevratně, se odhodlali zdolat vrchol pěšky. Cesta to byla náročná a nesnadná, stezka příkrá a klikatá, částečně se kryla s cyklistickou sjezdovkou a sáňkařskou dráhou, po straně šlo spatřit též zbytky skokanského můstku. Přibývající nadmořská výška se projevovala přibývajícím množstvím sněhu. Odměna však stála za to. Už u horní stanice lanovky se těm, co vytrvali, nabídnul dech beroucí pohled na celý Bern, z výšky bylo možné sledovat takřka všechna místa, která studenti předtím navštívili. Z moderní dřevěné rozhledny, která se nachází o kus výš, na samém vrcholku kopce, se výhled rozšířil kolem dokola. Severní obzor zdobily hřebeny pohoří Jura, jehož jméno máme spojené zejména s geologickým obdobím, kdy po planetě chodili dinosauři, právě zde totiž byly nalezeny fosilie, které tuto epochu definovaly. Ostatním světovým stranám vévodily mocné Alpy, mezi zasněženými štíty asi nejvíc zaujala silueta více jak čtyřtisícového masivu Jungfrau. Předchozí fyzická zátěž vyplavila do krve endorfiny, a studenti tak zažívali dokonalé štěstí. Bern z tohoto pohledu již nepůsobil jako metropole vzniklá náhodou, ale jako přirozené centrum. Bylo zjevné, že leží v samém srdci celé země. Jakub Sůva 3.B Cesta do Frankfurtu nad Mohanem Ve středu 16. 03. 2016 se 35 studentů s doprovodem zúčastnilo mezinárodní výstavy Light+Bulding v německém Fraknfurtu nad Mohanem. Na výstavě své produkty vystavovaly firmy známých jmen jako např. Siemens, KNX a Trust. Na tuto výstavu jsme jeli hlavně kvůli projektu Smarthouse, který chceme ve zmenšené verzi zrealizovat i na naší škole. Celá akce proběhla naprosto v pořádku a výstava se studentům velice líbila. 8 Mgr. Lukáš Kotek vyučující výpočetní techniky Výstava Light + Building ve Frankfurtu Mgr. Lukáš Kotek, vyučující výpočetní techniky O půlnoci 15. března studenti Smíchovské střední průmyslové školy vyrazili na – autobusem relativně dlouhou – cestu na frankfurtské výstaviště, kde se konala výstava Light + Building. Důvod k návštěvě této akce byl prostý, leitmotivem bylo prozkoumání možností pro tvorbu tzv. "chytrého domu". Jak inteligentním způsobem ovládat (a vůbec centrálně řídit) zařízení běžného domu počínaje vytápěním a osvětlením a konče – řekněme – požární ochranou a zdroji energie pro takový dům? Už proto, že na naší škole jsme ve stádiích počátečních úvah o aplikaci těchto technologií v rámci jedné z místností. Haly frankfurtského výstaviště Nemělo by zůstat bez povšimnutí, že myšlenka na realizaci této exkurze vzešla ze strany studenta a to Tomáše Nehasila, který se zhostil i organizace a zařízení všeho potřebného. Nutno dodat, že úspěšně, akce proběhla tak, jak měla. (A to navzdory náročnému harmonogramu, kdy vše po zmíněném půlnočním odjezdu z Prahy proběhlo na jeden zátah.) Vyjma několika desítek studentů se akce – ze strany zaměstnanců školy – účastnil Ing. Jaroslav Zápotocký, jakožto vedoucí exkurze, Ing. Jiří Černohorský, vedoucí IT oddělení školy a já. Jak tedy celá akce proběhla a jaké měla klíčové momenty? Začnu zásadní věcí, na kterou jistě všichni čekáte. Káva byla dobrá. (Německý přístup ke kávě se v globalizované době zvlášť neliší – vyjma ceny – od českého.) Ale pojďme k výstavě. Jedním slovem? Megalomanská. Celá výstava sestávala z 11 výstavních hal, kteréžto číslo člověk nedocení, dokud je reálně nevidí. Jako člověk, který už pár českých výstavních prostor 9 poznal, si troufám tvrdit, že v českém prostředí, co do rozsahu a množství návštěvníků, neexistuje obdoba. Jejich cílení bylo různé, my jsme se zaměřili na haly 8 až 11, které svým záběrem pokrývaly jednak zmíněný "chytrý dům" a technologie pro něj, tak další věci z oblasti sítí a (silnoproudých) rozvodů. Zastoupení bylo velmi pestré, co do firem, ale už méně pestré, co do nápadů. Významná část firem (stále hovořím o projektu "chytrého domu") se zaměřovala principiálně na totéž, ale s různým stupněm uzavřenosti svého řešení a samozřejmě i dalšími specifiky (jednoduchostí nastavení či naprogramování, důrazem na bezdrátové řešení apod.). Velmi příjemným faktem byla přítomnost českých firem, mezi něž můžeme řadit např. Teco a.s., s jejichž zástupci proběhla čilá konverzace, nebo přítomnost zástupců IQRF aliance a to konkrétně i v příjemném překvapení v osobě Mgr. Ivony Spurné. Řešení se zde prezentovanými zmíněnými – na IQRF založenými – technologiemi si získalo mé sympatie. V rámci výstavy si bylo možné projít i právě jeden deklarovaný exemplář "chytrého domu", které byl realizovaný způsobem, který ho činil takřka zaměnitelným s náhodným shlukem několika nákladních kontejnerů. Šedá barva to jen podtrhovala. Nicméně demonstrace byla přiměřeně efektní. Dům byl vybaven solárními panely a jeho vnitřní "chytré" zařízení, jakkoliv trochu uměle působící, zároveň šlo označit za funkční. Co více dodat? Utnu v nejlepším a poděkuji všem účastníkům jak za vesměs korektní chování, tak za způsobnou reprezentaci školy. Návštěva frankfurtského výstaviště byla sice vyčerpávající a relativně dlouhá, ale veskrze zajímavá. 10 Denis Smužanica 3.L Výlet do Amsterdamu Naše cesta začala 9.3. cestou na Letiště Václava Havla. Před námi byl let do hlavního města Nizozemského království. Kontrolou jsme prošli bez problémů a po asi hodinovém čekání jsme mohli nastupovat do letadla. Bylo krásné počasí a let byl opravdu příjemný a krátký. Po přistání jsme se dopravili vlakem z letiště na nádraží Amsterdam Centraal, které bylo v centru města a bylo pro nás „orientačním“ bodem pro naše cesty. Náš hotel byl vzdálený asi 20 minut tramvají od nádraží a byl v odlehlé čtvrti, kde naštěstí nebyl takový turistický humbuk. Pokoj byl příjemný, útulný a čistý. Po ubytování jsme jeli na první procházku městem. Viděli jsme historické centrum města, různé památky a trochu jsme se seznámili s okolím a s obyvateli města. Chvíli nám také trvalo, než jsme si zvykly na zdejší dopravu na kolech, a často nechybělo hodně od srážky s cyklisty. Náš celkově pětidenní pobyt uběhl celkem rychle, ale hodně jsme toho zažili a viděli a mohli jsme se seznámit s novou kulturou. Lidé byli o dost jiní než v Česku a byla mezi nimi velká různorodost. Navštívili jsme například Amsterdam Museum, Van Gogh Musem, Rembrandt Museum, nejužší dům, Eye Film Museum, náměstí Leidseplein, náměstí Dam, Královský palác, muzeum diamantů a mnoho dalšího. Také jsme byli na plavbě po kanálech, která byla opravdu vynikající. Město bylo opravdu krásné. Cesta domů byla trochu ponuřejší, ale také klidná a rychlá. Po kontrole na letišti jsme asi hodinu čekali na let do Prahy. Myslím, že jsme si to všichni užili a že to pro nás byla nová zkušenost. Bylo hezké vidět nový kus Evropy. Také bych tímto chtěl poděkovat našemu doprovodu – Filipu Řežábkovi za to, že se nás ujal a prožil s námi těchto pár zajímavých dní. 11 Martin Strouhal 3.D Exkurze do Red Hat Ne každý den je stejný, každý den je svým způsobem výjimečný a jeden z dnů v měsíci únoru byl pro několik studentů naší školy významný možností moci navštívit brněnskou pobočku firmy Red Hat, což je firma, která se zabývá vývojem open-source software. Znát ji můžeme v souvislosti s vývojem linuxových distribucí a jejich nasazováním (a později i udržováním) v podnikovém prostředí. Během exkurze v Red Hatu jsme se dozvěděli spoustu nových informací o vývoji opensource a strategii firmy, také jsme dostali možnost se podívat se do kanceláří vývojářů pracujících na samotném kernelu linuxového systému a také jak se zapojit do mezi komunitu – nemusí to být samotný vývoj, ale třeba i velmi užitečné může být hlášení bugů, tzv. chyb, což komunitě a vývoji může velmi pomoct. Co zajímavého jsme se tedy dozvěděli? Free software vs. Open source Mnoho lidí se domnívá (stejně tak, jako jsme se domnívali i většina z nás), že rozdíl mezi free SW a open source spočívá v otevřenosti kódu – domněnka, že free SW nemá dostupné zdrojový kód a lze ho tedy jen využívat je však mylná. Free SW (česky svobodný SW) a open source jsou ideologie, které obě poskytují veřejný zdrojový kód a možnost jeho využívání. Rozdíl však spočívá v možnosti kombinovat různé licence, což lze pouze v případě, kdy jsou licence vzájemně kompatibilní. Free SW je v některých případech na kombinace různých licencí maličko striktnější než open source ideologie, což může být důvod, proč se open source ujal více než free SW. RHEL aneb jak vyděláváme Red Hat Enterprise Linux je linuxová distribuce vyvíjená společností Red Hat, tato distribuce je používána velmi často v podnikové sféře. Kladete si otázku, jak však může firma vydělávat na této distribuci? Vtip není v její prodeji, ale pouze v prodeji údržby, samotná distribuce RHEL je vlastně zdarma (což vyplývá z licence linuxového systému), ale firma prodává a vydělává na její údržbě, která je především v podnikové sféře dlouhá a firmy vyžadují údržbu systémů v řádu několika let. Vzhledem k licenci však tento systém může být využíván kdekoli a zdarma (ovšem bez nároku na údržbu). O to se stará komunita a distribuce vycházející z RHEL se nazývá CentOS. Firma Red Hat také podporuje vývoj komunitní distribuce Fedora, což je systém určený spíše pro domácí uživatele. A nakonec doplnění malou fotkou s tučňákem Tuxem 12 Mgr. Lukáš Kotek vyučující výpočetní techniky Návštěva firmy Red Hat – vydání rok 2016 Stejně jako minulý rok i letos se studenti Smíchovské střední průmyslové školy v Únoru vydali na exkurzi do Brna a to konkrétně do firmy Red Hat – největšího dodavatele linuxových čistě Open source řešení na světě –, firmy která má v České republice svou největší a, to je nutné zdůraznit, vývojářskou pobočku. Pro představu o významu firmy zmíním fakt, že se jedná o firmu s tržní kapitalizací okolo 15 miliard dolarů, což je poměrně relevantní údaj, pakliže sledujete newyorkskou burzu :-) Ve zkratce? Největší linuxová firma na světě, jejímž klíčovým produktem je Red Hat Enterprise Linux a která rovněž přispívá do významného Open source projektu Fedora (a do mnoha dalších). Účastníci exkurze do Brna na střeše firmy Po třech hodinách cesty jsme dorazili do Brna (tajemné „my““ zde znamená dvanáct účastníků ze strany studentů a moje maličkost) a vydali se tramvají na Královo pole, kde pobočka firmy sídlí. Čistě pro představu, ještě před několika lety měl brněnský Red Hat tři stovky zaměstnanců, nyní je to již stovek devět. Nic asi tak dobře neilustruje progresivitu odvětví, jakou je kombinace IT a Open source. Naším průvodcem byl v rámci Red Hatu Jan Bleha, který nám poskytl zasvěcený výklad o filosofii firmy (a kterému patří největší dík za samu realizaci exkurze) a o její historii. A co bylo další konkrétní náplní návštěvy? Během úvodních přednášek jsme byli seznámeni jak s už zmíněnou historií firmy, tak s mnoha oblastmi (Fedorou obzvláště, jakkoliv to nezbytně nemusí být zcela typická věc, je to linuxová distribuce, na které RHEL aneb Red Hat Enterprise Linux staví), kterým se zaměstnanci firmy věnují. Dozvěděli jsme se například mnohé z oblasti Quality Assurance (čili hlášení chyb 13 a jejich „vychytávání“), což je oblast možná někdy opomíjená, nicméně čistě ke škodě ve vztahu k projektu, který tak činí. Po zmíněných přednáškách (a velmi dobré kávě) jsme se odebrali na samotnou prohlídku firmy. Navenek klasický open-space byl sympatický tím, že se jednalo o prostor naplněný vývojáři a techniky. Snad to mohu říci takto: primárním cílem a budoucím směřování studentů naší školy opravdu není marketing. Jsou to technologie, je to IT. A proto myslím, že takovéto setkání s danou firemní kulturou bylo cenné. Pojďme to shrnout. Upřímně řeknu, že jsem se místy bál, jestli některé věci z exkurze nepřišly našim studentům příliš abstraktní či až exotické. O to víc mě nadchly prvotní – letmo zaslechnuté – reakce bezprostředně po ukončení exkurze v duchu "to bylo prostě super!". Nebudu zastírat, tohle jsou ty momenty, kdy mám pocit, že práce, kterou dělám, má smysl. Návštěvu Brna hodnotím kladně. (Mimochodem věděli jste, že cca 11 % zaměstnanců v Brně pracuje v IT? To je opravdu české Sillicon Valley.) V současné době (tj. březen) se snažíme vyjednat možnost studentské praxe (pro studenta našeho technického lycea ve 3. ročníku a zároveň i účastníka exkurze), pevně věřím, že se to podaří dotáhnout. Rovněž věřím, že mnozí naši studenti na to mají, a že i v rámci tak elitní firmy, jakou je Red Hat, mohou prokázat svůj potenciál. A touto nezřízenou – jakkoliv doufám, že opodstatněnou – dávkou optimismu bych tento článek i uzavřel. Ing. Miroslava Trepková vyučující výpočetní techniky Autosalon Letos jsme se opět vypravili podívat na MOTOR SHOW – přehlídku toho nejlepšího, co nabízí výrobci automobilů z celého světa. Nápad uspořádat cestu vzešel od pana Stříbrného ze 3.D – a velmi mu za to děkuji. Tentokrát jsme jeli na dva dny – nocleh v Bernu – v tomto roztomilém německy mluvícím městě jsme se vyspali v pohodlném hostelu. V úterý ráno jsme pak odpočatí vyrazili do Ženevy na slavný veletrh. Skvělý program připravil pan Kafka – pro zájemce zorganizoval procházku s výkladem – trasa směřovala od OSN na Náměstí národů přes ulici Tomáše Garigue Masaryka, sídlo Vysokého komisaře pro uprchlíky UNHCR, ženevskou pobočka UNICEFF až ke břehu Ženevského jezera. Děkuji všem studentům za spolupráci, cesta proběhla bez problémů, děkuji panu Flachsovi za pomoc s organizací. 14 Mgr. Lukáš Kotek vyučující výpočetní techniky NAG 2016 a Internet of Everything Pravidelní čtenáři Presíku možná zaregistrovali můj předchozí – podzimní – článek o zahájení soutěže Cisco Networking Academy Games v kategorii Internet of Everything. Náš tým v podobě Davida Podroužka, Nam Le Tuana a Denise Akopyana dosud absolvoval čtyři kola regulérní soutěže postavené kolem technologií spojených, více či méně, s počítačem Raspberry Pi. Uplynulá čtyři kola byla co do náročnosti různá, ale o tom tento článek primárně není, snad jen shrnutí, že jsme se umístili – z hlediska bodového ohodnocení – na pomezí první a druhé čtvrtiny účastníků čítajících původně 41 týmů, nicméně pozor, i týmů vysokoškolských. (Konkrétně na jedenáctém místě po výborném závěrečném kole.) Soutěžení na plné obrátky Na naší, Smíchovské střední průmyslové škole, se konalo i závěrečné kolo soutěže (to jest kolo páté, na každé předchozí kolo byl vyhrazen vždy měsíc pro řešení soutěžního zadání), za jehož konání patří velký dík jednak řediteli školy, Ing. Radku Sáblíkovi, za to, že vůbec samu realizaci posvětil, tak Bc. Martinu Beránkovi, který na svá bedra vzal veškerou tíži spojenou s organizací a přípravou soutěže. Rovněž bych byl nerad, aby zůstali opomenuti členové IT oddělení, kteří byli klíčoví v přípravě zázemí soutěže spolu se studenty SSPŠ, jež nabídli své služby. Vůči všem hluboký respekt, množství práce muselo být neuvěřitelné. Pojďme k průběhu soutěže samotné. Předně, naše týmy se neúčastnily čistě soutěže ohledně IoE, ale i pátečního programu v oblasti síťování a řešení obrany proti útokům v rámci počítačové sítě, kde obsadili fantastické třetí místo, klobouk dolů pánové! Soutěž, o které se 15 však bavím já, se týká ryze IoE a programu sobotního. „Stěrač“, řeklo by se a znělo by to poměrně jednoduše, nicméně bylo by to zjednodušení až moc velké. Náš tým měl za úkol naprogramovat (v rámci možností počítače Raspberry Pi a jeho GPIO pinů) a v kombinaci s nepájivým kontaktním polem realizovat stěrač s přesným časováním. Už to nezní tak triviálně, že? Přístup našeho týmu musím každopádně ocenit. Jsem moc rád, že jsem se do soutěže vrhl právě s tímto týmem v daném složení. Bylo to dobré! (A to nikoliv ve smyslu středoškolského hodnotícího stupně.) Zároveň se domnívám, že soutěž byla relativně výrazně ovlivněna tím, že se jednalo o její první kolo a mnoho věcí se během ní ještě odlaďovalo. Kritéria hodnocení v průběhu soutěže nebyla zcela jasná (resp. až v závěrečném kole) a zároveň se mírně měnila v průběhu (vyloučení lektorů z hodnocení výstupů oproti prvotnímu záměru), vše, stejně jako nejasnost bodových zisků, transparentnosti nepřidalo, nicméně – je to první pokus. Příště budeme lepší a k tomu je nutné vztáhnout naše budoucí úsilí. 16 Bc. Martin Beránek vyučující výpočetní techniky CISCO GAMES 2016 – naši studenti 3. místo v ČR Dne 18.3. a 19.3. 2016 se na naší škole konaly Network Academy Games. V této soutěži už 11 let poměřují síly CISCO akademií z celé České republiky. V současné době je v Čechách 80 akademií, kde okolo patnácti z nich se soutěže účastní s železnou pravidelností. Tento rok se celá soutěž poprvé konala na naší škole. Neumíte si ani představit, kolik práce to pro nás znamenalo. Zkusím zde vyjmenovat všechny, kteří s přípravou pomáhali. Z vyučujících: Blanka Čechová a Vladislav Kašpar -- přichystali pro nás prostory tělocvičny, Jiří Hubáček -- připravil několik koncovek, Jaroslav Zápotocký -- natočil několik reportáží, po večerech je sestříhal a odeslal do České televize., Lukáš Kotek -- nejenže připravil soutěžní tým, ale i pomáhal s úklidem. Dále pak IT oddělení naší školy: Jan Černohorský -- připravil infrastrukturu, organizoval zapojení do školní sítě, vytvořil bezdrátovou sít pro soutěž a také fotografoval celou sobotu, František Flachs -- pomáhal s přípravou, fotografoval a natáčel, Honza Plíva -- pomáhal s přípravou, fotografoval a natáčel, Filip Řežábek -- pomáhal s přípravou a tiskem certifikátů. A také asistenti ředitele: Jakub Karafiát -- pomáhal s přípravou a také v sobotu dělal vrátného, Jan Panský -- v sobotu dělal druhého vrátného. Pomohl také pan školník a jeho pomocník, kteří upravili tělocvičnu pro celou soutěž. Musím také zmínit paní Kabelovou, která nám připravila jmenovky. Stejně tak není možné opomenout paní Šilhánkovou a paní Karanskou, které, ačkoliv obě nemocné, nás naváděly po školních skladech. Ze studentů: Petr Bayer -- nejen že soutěžil, ale pomáhal s přípravou a v sobotu odpoledne přijel, aby pomohl s úklidem, Jiří Turnovský -- pomohl s přípravou a dorazil v sobotu, aby pomohl s úklidem, Petr Blatný -- pomohl s přípravou a dokonce dorazil v sobotu, aby pomohl s úklidem, Štěpán Růžek -- pomohl s přípravou a v sobotu také dorazil a pomohl s úklidem, David Podroužek -- nejen, že soutěžil, ale v sobotu pomohl s úklidem, Le Tuan Nam -- nejen, že soutěžil, ale v sobotu pomohl s úklidem, Jakub Hovorka -- nejen, že soutěžil, ale i pomohl s přípravou, Jakub Pečenka -- nejen, že soutěžil, ale i pomohl s přípravou, Jan Kahlert -- pomohl s přípravou, Miroslav Brzobohatý -- pomohl s přípravou, David Točík -- pomohl s přípravou, Roman Holota -- pomohl s přípravou. Speciální díky patří panu řediteli, který se účastnil obou dní soutěže. Bez jeho záštity a podpory by se akce vůbec nemohla konat. A stejně jsem na někoho určitě zapomněl a tímto se takovýmto lidem velice omlouvám. To znamená, že na přípravě celé soutěže pracovalo přes neuvěřitelných 28 zaměstnanců a studentů školy. Osobně to beru za velký úspěch, že jsem svým jednáním nikoho nerozmrzel a vše proběhlo naprosto korektně až na drobné nedorozumění s paní uklízečkou. Pro vaši přesnější představu. Příprava na pátek končila v jednu ráno, kdy pan Černohorský s panem Flachsem dokončili nastavení sítě a mohli konečně odejít domů. Zatímco 17 příprava nám trvala celý den (od 8 ráno do 1 hodiny druhého dne), úklid zabrat úžasnou jednu hodinu díky pomoci tolika studentů. Kdyby nebylo studentů, kteří přišli v sobotu odpoledne, aby nám pomohli, určitě bychom tam ještě teď byli. Vraťme se trochu zpět k soutěži. V kategorii HS3, což je soutěž družstev ve znalostech počítačových sítí, jsme získali krásné třetí místo. Svědčí to o tom, že kvalita výuky sítí na naší škole má konstantní kvalitu. Minulý rok jsme totiž byli druzí. A pro ty, kteří si to chtějí zkontrolovat, podívejte se při výstupu z mezaninu do prvého patra na stěnu, kde jsou všechny diplomy získané na CISCO Games za posledních 11 let. Je krásné vidět, kolikrát jsme se umístili. Tento rok tedy můžeme hrdě říct, že v rámci CISCO Akademií je tým tvořený Jakubem Hovorkou, Jakubem Pečenkou a Petrem Bayerem třetí v celé České republice v kategorii HS3. Kategorie, která byla celou sobotu, byla zcela nová a jmenuje se IoE. Studenti měli vypracovat zadání, které řešilo problémy ze světa internetu věcí, jako byl třeba stěrač, či různé ovládání LED diod. V této kategorii nás reprezentoval tým Lukáše Kotka. Tým byl sestaven z těchto studentů: David Podroužek, Le Tuan Nam a Denis Akopyan. Ačkoliv se studenti neumístili, osobně jsem jejich řešení viděl a doopravdy se není za co stydět. Studenti museli znát od problematiky krokových motorů po programovací jazyk Python. Mít takové znalosti už ve třetím ročníku střední školy je ukázka kvality studentů. Slov bylo za ty tři dny řečeno spousty. Co říct na závěr. Dovolte mi malý osobní komentář. Za poslední tři dny mám v součtu naspáno něco málo pod 12 hodin. K obědu jsem měl většinou kávu a jiné jídlo jsem tak nějak nestihl. Co mě ale donutilo k takovýmto výkonům, není ani tak to, že jsme něco mohli vyhrát, ale to, kolik lidí s přípravou pomohlo a kolika studentům soutěž udělala radost. Pro některé z nich byl tohle krásný výlet do Prahy a my jsme byly jeho součástí. Poslední slovo by tedy mělo patřit zas a znovu všem pomocníkům: díky! 18 Mgr. Věra Krajčová vyučující fyziky a matematiky Povídání nejen o fyzice na SSPŠ Únor a březen nebyl jen přípravou na apríla. Jak jistě každému z vás už dávno došlo, fyzika je všude okolo nás a není proto dobré se jen unášet prostorem a časem, ale je potřeba se i více vnořit do tajemství světa a vesmíru a pochopit někdy i nepochopitelné. Pozvali jsme pro vás tedy hned několik zajímavých hostů, kteří se zabývají fyzikálními problémy více do hloubky a šíře. Vždyť kdy je lepší čas na zajímavou přednášku než v měsících, kdy za okny nepadá sníh ani pořádně nehřeje sluníčko? Hned z kraje února jsme začali Simulovat a modelovat „nejen!“ ve fyzice s Lenkou Trojanovou. Tato původem zdravotní sestřička se po maturitě rozhodla vystudovat fyziku a je krásným (doslova) příkladem toho, že k cíli nevede vždy přímá cesta. A kdo ví, kde se člověk ocitne, když se nechá unášet tak fyzikálně málo prozkoumaným a zvládnutým přírodním živlem jako je vítr při letu rogalem. A o tom by Lenka mohla vyprávět hodiny. Nicméně na přednášce jsme se dozvěděli i o jiných modelech a vůbec smyslu modelování a simulací než jsou jen proudy větru a předpovědi počasí. Určitě nejzajímavější byla simulace vzniku Měsíce, který s velkou pravděpodobností vznikl srážkou mladé Země se zárodkem jiné planety, jak jinak než za jeden měsíc. 19 Naštěstí se to ale událo více než před měsícem. A i díky tomu jsme mohli pozvat dalšího skvělého hosta. Tím byl „dinosaurolog“ Vladimír Socha s napínavou přednáškou Drtivý dopad. Tento mladý původně učitel biologie a momentálně spisovatel a zaměstnanec Hvězdárny a planetária v Hradci Králové nás provedl světem, který dnes existuje jen v představách archeologů a sci-fi spisovatelů. Bylo fascinující sledovat obrázky těchto obrů na velkém plátně učebny 211. Dočkali jsme se i uklidnění, že nás podobný drtivý dopad z vesmíru v nejbližší době nečeká. I když, čas je relativní a lidské myšlenky a nápady nevyzpytatelné. Také touto myšlenkou se zabýval Jan Mlynář, vědec dobře ovládající nejen proudění vzduchu ve své příčné flétně, ale také mnohem žhavější prostředí, a to plazma. Pokud by chtěl být někdo z Vás teoretickým fyzikem a zabývat se energií budoucnosti, neměl by minout Akademii věd, a to konkrétně přístroj se záhadným názvem TOKAMAK. V ČR to ještě můžeme nazvat přístrojem, ve světě spíš stavbou o velikosti domu a jednou možná i novým Sluncem. Právě k tomuto systému se upíná spousta vědců s představou, že čím větší, tím lepší. Resp. čím větší, tím možná i více termojaderné fúze a čisté energie. A když jsme u budoucnosti, bylo by vhodné nahlédnout do té nejbližší u nás ve škole. V dubnu a květnu se chystá první fyzikální přednáška pro prváky na téma Gravitace se vždy veselým Janem Veselým. Máte se na co těšit! Pokud máte kdokoli zájem o informace o přednáškách, spolupráci na fyzikálních workshopech pro ZŠ, případně o pomoc v laboratoři fyziky s vymýšlením nových pokusů nebo prozkoumání možností stávajícího zařízení laboratoře např. v rámci praxe, nebojte se mě kontaktovat v kabinetě č. 209 nebo přes email [email protected]. Mgr. Věra Krajčová, vyučující fyziky a matematiky 20 Mgr. Lukáš Vrba DiS Školení AutoCAD Školení ze zúčastnili: Ing. Pavla Kopeluková, Mgr. Lukáš Vrba, DiS., vyučující výpočetní techniky Přestože jste se, naši milí studenti, ve dnech 10. – 11. 3. 2016 určitě těšili na výuku kolegyně Ing. Kopelukové i na tu mou, není prozatím ve světě vědy ani techniky možné, být na dvou místech zároveň. A tím myslím oněch 210km mezi Brnem a Prahou. V tuto dobu jsme absolvovali dvoudenní školení na vámi známý software AutoCAD od společnosti Autodesk, které bylo cíleno pro pokročilé uživatele tohoto programu. Jako již standardně pořádala školení společnost Computer Agency o.p.s., která využívá pro výuku primárně prostory Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně. Jedná se o autorizované školící středisko a současně certifikovaného dodavatele Autodesk a Microsoft licencí. Dále nabízejí možnost školení Soft Skills, výběr z manažerských a e-learningových kurzů, kurzy s akreditací DVPP, rekvalifikační kurzy, kurzy pro studenty a další. Zajímá vás, jak probíhá výuka? V kurzu nás bylo celkem 14, vesměs zástupci firem, projekčních kanceláří, kolegové ze středních škol a dva studenti VUT. Maximální počet zájemců je vždy restringován na tuto kapacitu nejen kvůli omezenému počtu počítačů v místnosti, ale především, aby se lektor stihl věnovat každému individuálně. Tím byl pro nás pro tyto dny Ing. et Ing. Jiří Špaček, Ph.D. Výuka probíhala na počítačích teoretickou formou, kdy je vysvětlované učivo prezentováno pomocí dataprojektoru a interaktivní tabule a každý tak vidí práci lektora. Vše je doprovázené praktickými příklady a vlastní prací přímo v nejnovější verzi produktu AutoCAD 2016. Během kurzu jsme se dozvěděli mnoho nových funkcí a možností k efektivnějšímu využívání programu, za což jsem osobně velmi rád. Pro představu mohu uvést hlubší práci s hladinami, vytvoření a použití filtrů, komparace grafického rozložení a klávesových zkratek vzhledem ke starším verzím, extrakce dat z tabulek, externí reference a překrytí, možnosti rozdílných měřítek kót a výřezů výkresů na libovolném rozvržení a spoustu dalších zajímavostí. Dvoudenní kurz byl velmi dobře rozložen, lektor i pracovníci Computer Agency o.p.s. vynikající, díky čemuž jsme si mohli odvézt jen pozitivní zkušenosti. 21 Martin Branný 3.D Poznání cizích kultur, aneb EDISON na SSPŠ. Začátkem února, kdy se studenti 4. ročníku pečlivě připravovali na maturitní ples, na naší škole proběhl projekt EDISON, pořádaný společností AIESEC. Jeho hlavním cílem je odbourání stereotypů, poznání zvyků a kultury zemí z celého světa. Projektu pro tento rok se zúčastnili stážisti z Kanady, Ukrajiny, Běloruska, Gruzie, Číny a Turecka. Jejich úkolem byla prezentace o zemi, z které pochází a zodpovědět na vaše dotazy. Ať už jste si procvičili svoji angličtinu nebo jste se naučili psát základní čínské znaky, doufám, že z projektu EDISON máte jen dobré vzpomínky. Na konec bych chtěl poděkovat Janu Menclovi za spolupráci při organizování projektu. Také všem studentům, kteří pomáhali, starali se a doprovázeli stážisty do hodin. Speciální poděkování patří všem profesorům a profesorkám, za jejich ochotu při prezentacích studentů na jejich hodinách. Níže připojuji vyjádření některých z našich hostí. Aslı Öner, Turecko Hello ! I am Aslı. I had a great week with your school. I was so happy being in your classes and talking about my country with you. I believed that our classes were fertile and interactive and its great. Thank you for everything you are so kind and hospitable people ! Daria Krutova, Ukrajina Smíchovská střední průmyslová škola was the first school in our project; making it a very crucial part of our experience! But we were not disappointed, as I am very glad that we got to start at your school! I thought it was very nice how the Principle greeted us when we arrived at the school, but it was even nicer to find out later that the Principle greets every student! I want to thank your school for the preparation and execution along with the warm atmosphere in the classroom and easygoing students! Also, the school surprised us with their hospitality and a variety of extra-curricular fun! It's great that in spite of the IT area, students have the opportunity to play musical instrument, record their own music, or just have fun with friends in the rest room! And of course a special thank you for the invitation to the prom! The ball had a great interior design, the attire of the students were elegant, and the ripping performances left everyone in awe. This prom became one of the most vivid memories in my life! Thank you for amazing week and keep up the good work! 22 Ramhar Balakirishan, Kanada I have always thought Prague was an amazing country, but when I came to your school, I knew the schools were amazing too! I have said this before, but being an IT school is a great advantage in our globalizing business world. There will always be businesses, so there will always be technology and a need for IT support. I had a great time at the school. The Edison Project leaders were very hospitable and helpful and the students were great. In every one of my classes, I could see that the students were actively listening. I was also very happy that the students were engaged in my Jeopardy game. This made me feel as if I had made a worthwhile presentation! In addition, I was very happy to have been invited to your school ball along with the other team! It was a great night and the after party was a lot of fun. The students at this school are all amazing and cool people. Thanks for all the support and hospitability! Take care my friends. Cheers, Ramhar Balakirishan Li Yao, Čína The week spent with u is really a wonderful time for me! The students showed me their respect and attention, especially some of them are older than me, so many thanks My major is about science and I learned computer science for 4 months, so IT school is a good beginning for me. And i attended one 3D-animation class, making animations about pistons, it's great fun! There are so many boys in my university, but u have even higher ratio. I was very happy to meet different handsome guys everyday, but I still hope u can have more girls in school. The most interesting part is the prom. It was my first prom and everything was new to me, especially formal clothes and dancing. I don't want to comment the afterparty, i think all of u and my teammates enjoyed it a lot, so that's meaningful enough for me Thank u again for the whole week, and i will say that again: welcome to China! Alexander Kevra, Bělorusko SSPS was the first school in our project and all of us were very excited and nervous about presentations. But after first day I understood that everything would be OK. Nice teachers, smart and active students helped us to feel comfortable in the school. And I would like to say thank you to administration of the school for invitation on prom ball and afterparty. It was really awesome and all of us enjoyed it! So SSPS has left pleasant memories and it was pleasure to work here. Thank you very much for nice experience. 23 Martin Strouhal 3.D IoT Hackathon – naši studenti ve vítězném týmu Když řeknu hackathon, spoustě lidí se nejspíš nic nevybaví, což je I pochopitelné. Tyto akce jsou cíleny spíše pro zkušenější vývojáře či vysokoškoláky a jejich cílem je vývojáře něco nového naučit nebo vytvořit. Firma IBM, což je dlouholetý inovátor a dodavatel IT služeb a řešení, se však rozhodla tuto skutečnost změnit. Uskutečnil první hakathon pro studenty středních a vysokých škol se zadáním vytvořte prototyp projektu pro chytrý dům, domácnost, školu či budovu. A vývoj prototyp přes víkend mohl začít… Z naší školy se hackathonu zúčastnilo několik lidí, byli jsme však rozdělení do několika týmů a tak mohu hovořit a mluvit o pocitech pouze v rámci našeho týmu ve kterém jsem byl společně se spolužákem Martinem Branným. Náš tým se rozhodl vytvořit jednoduchého vítacího robota, na konci víkendu přezdívaného nijak jinak než jen WMB – Welcome boot (také občas i echo mbw | rev – uživatelé linuxových systému jistě vědí a ostatních vyzkouší :)). S vývojem jsme začali v pátek a vrhli jsme se do něj opravdu po hlavě. Během brzkého sobotního ráno jsme po velké konzumaci kávy už nechávali robota, aby mluvil místo nás za náš tým a seznámil ostatní s naším vývojem na status checku. Během soboty jsme pokračovali ve vývoji a učili jsme robota také naslouchat, zde jsme se však díky menšímu dárku od výrobce v podobě komunikačního kanálu přes 3,5 jack setkávali s problémy (ano, robot chodil tak jak mu hudební přehrávač či telefon zpíval…). Snažili jsme se tyto problémy co nejvíce řešit a myslím, že do nedělní prezentace jsme téměř všechny z nich určitým způsobem vyřešili, nebo alespoň nastínili jejich řešení, které by bylo možné v případě dostatku času implementovat. Robota jsme představili jako skvělého pomocníka v obchodech, kde vám poradí s výběrem zboží, nebo ve větších komplexních firmách, kde s vámi je schopen hovořit a částečně zastoupit i recepční, dovést vás na místo v budově, kam je třeba, domluvit schůzku se zaměstnancem nebo mu jen předat zprávu. Problém tohoto typu se v poslední době velmi často řeší ve spojených státech a několik firme již na toto téma vypracovalo obsáhlé studie, ze kterých plyne, že by toto řešení mohlo být v budoucnu velmi často nasazováno v praxi. Ve spojených státech se zatím setkávají s problémem interaktivní hlasové komunikace, která byla jedním z klíčových řešení našeho projektu a kterou jsme u robota řešili a to v podobě spolupráce se super chytrým počítačem Watson a cloudovým řešením Bluemix za čímž stojí firma IBM. Při finální prezentací naše řešení před porotou uspělo a náš tým vyhrál. Odcházeli jsme s velmi hřejivým pocitem u srdce, prima zážitky během víkendu a spousty cenných zkušeností. Těším se na další podobné akce a účast na nich bych určitě všem doporučil. A malá rada na závěr, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se – v obou případech totiž získáte jednu cennou věc – nové zkušenosti a ta je v dnešní době velmi cenná… 24 Aneta Klímová marketing PM, IBM Chytrý robotický průvodce vítězem pražského Hack IoT 10.3. 2016, Praha Padesát účastníků ze středních a vysokých škol se o víkendu zúčastnilo akce Hack IoT, IBM Hackatonu na internet věcí (IoT, Internet of Things), který se konal o víkendu na vysoké škole Unicorn College. Devět soutěžních týmů si pálilo mozkové závity nad řešeními pro chytré domácnosti, budovy, školy. Vítězem třídenního hackovacího maratonu se stali Welcome Bot s prototypem robotického průvodce. Akce se konala pod záštitou firem IBM Česká republika, Jablotron a pražské soukromé vysoké školy Unicorn College. Chytrá lednička, která hlásí nedostatek potravin, robotický průvodce po budově, zařízení na hlídání a zároveň bavení dětí nebo chytré akvárium – na takových projektech pracovalo devět skupin programátorů a designérů z pražských středních a vysokých škol. Tématem Hack IoT totiž byl tzv. internet věcí, tj. propojení elektronických zařízení s internetem, díky němuž mohou komunikovat s ostatními připojenými přístroji nebo vyhodnocovat nashromážděná data od uživatele. Týmy se zaměřily na vychytávky do domácností a do škol. Vyvíjet mohli v cloudové platformě IBM Bluemix, kde své aplikace snadno napojili na databáze, využili analytické nástroje nebo služby umělé inteligence. Účastníkům byli celý víkend k dispozici i mentoři z IBM. Během prvního dne se utvořily týmy a vymýšlely nápady, jak uživatelům zjednodušit každodenní činnosti. Kdokoliv mohl při společném brainstromingu přijít s ideou a tu pak v týmu rozpracovat. Druhý hackovací den nabídl vedle průběžných hodnocení také soutěž v překážkové dráze s dronem a robotickou kuličkou Sphero nebo také netradiční jógu smíchu, pod vedením lektora Honzy Veselého. Neděle patřila vyhodnocení a rozdání cen. Vítězové si mohli odnést poukázky, roční stipendium na Unicorn College nebo získat stáž v IBM a Jablotronu. Porota, která se skládala z Jiřího Osoby, produktového manažera Jablotronu, Jany Moudré, oceňované vývojářky působící na Unicorn College a Maksyma Verteleského, který zastupoval IBM, ocenila ten nejlepší projekt podle prezentace nápadu, úrovně inovace, a také využitelnosti v praxi. První cenu si odnesl tým Welcome Bot, který vyvinul robotického průvodce po budově. Do budoucna by robot mohl být schopen fungovat jako recepční ve firmách. Cílem Hack IoT bylo zažít si internet věcí, zrealizovat své nápady pro chytřejší domácnosti, budovy nebo školy a zábavnou formou získat znalosti v oblasti nejnovějších technologií. Studenti ocenili zapojení mentorů z IBM, kteří studentům ukázali rozhraní cloudové technologie IBM Bluemix. „Bylo super sledovat nadšení, s jakým studenti celý víkend hackovali. Osvědčilo se i zapojení středoškoláků, kteří předvedli, že takto náročné soutěže zvládnou. “ shrnul Jan Louda z IBM a jeden z organizátorů akce. 25 Tým našich student z prvních ročníků Naši studenti Martin Strouhal (třetí zleva) a Martin Branný (první zprava) 26 Aramis Tochjan absolvent Smíchovské střední průmyslové školy JAK JSEM SE DOSTAL KE ŠKOLENÍ? Po nástupu na Smíchovskou střední průmyslovou školu jsem se začal ve druhém ročníku zajímat o nabízené certifikace týkající se balíčku Microsoft Office Specialist. Po úspěšném získání několika certifikací, za pomoci našich lektorek Mgr. Ivony Spurné a Ing. Olgy Kaiferové, jsem se ve třetím ročníku účastnil celostátní soutěže. Zde jsem se umístil na prvním místě v kategorii Excel 2010. Na základě tohoto umístění jsem se ocitl ve Washingtonu D.C., kde se konala celosvětová soutěž Microsoft Office Specialist World Championship 2014. Po návratu z této soutěže, jsem byl kontaktován společností Microsoft a byla mi nabídnuta možnost začlenění se do programu STC – studentské trenérské centrum. Následující rok jsem se opět účastnil celosvětové soutěže, která se tentokrát konala v Los Angeles. Po získání těchto zkušeností jsem se rozhodl svůj maturitní projekt věnovat právě školení kantorů na ZŠ a MŠ Kořenského. Uskutečněná školení mi dala spoustu užitečných zkušeností v oblasti této problematiky a uvědomil jsem si, že mě tato forma předávání znalostí naplňuje. Následně po absolvování Smíchovské střední průmyslové školy jsem byl začleněn jako lektor do vzdělávacího centra PiL CoE Microsoft. Od té doby jsem navštívil řadu základních škol v Praze, ale i například v Chrudimi nebo Mělníku, kde jsem školil produkty balíčku MS Office a využití a práci s tabletem. Každá škola nabízí jiné možnosti od odlišných verzí balíčku MS Office, přes IT vybavení až po rozdílné znalosti vyučujících s danými programy. Tato práce je pro mě zajímavá, jelikož je to pokaždé výzva přizpůsobit se poskytnutému vybavení a znalosti jednotlivých učitelů. Při dobře odvedené práci Vám účastníci školení na závěr poděkují a to mne vždy nabije pozitivní energií do dalšího školení. Největší radost mi udělá, když si uvědomí, že jim program opravdu zvýší produktivitu a zjednoduší práci. Takto zapálení učitelé jsou nejlepšími žáky pro mě jako pro lektora. A jako bonus je poznávání nových prostředí, ale i měst, které díky práci lektora navštívím. 27 Petr Gangur 2.C Můj den zastupitele Už to bude pár dní, kdy se mi na facebooku objevila akce „Simulace zastupitelstva“. Zpočátku jsem se zdráhal jakkoliv se touto akcí zabývat, avšak na stránce pořadatelů této akce – možná pro někoho známých Mladých demokratů, se objevila zpráva, že ještě zbývá několik míst, dokonce i připsali, že studenti mohou klidně vzít s sebou i své kamarády. To už mě donutilo přemýšlet. Když jsem viděl, že bych byl asi jeden ze tří negymnazistů, opět se mi do této akce moc nechtělo, avšak nakonec jsem se v pozdních hodinách noci přinutil a podal přihlášku. Následující den jsem byl zaregistrován, kontaktoval jsem i našeho pana ředitele, zda by bylo možné tuto akci omluvit školou, protože přece jen byla tato akce striktně pro středoškoláky a samozřejmě jsme se mezi ostatními studenty také o našich školách bavili. Pan ředitel s mým návrhem souhlasil, a tak jsem 30.3. vyrazil na Úřad městské části Praha 6, nedaleko metra Hradčanská. Po úvodní prezenci, kde jsem obdržel visačku se jménem a kartu, kterou jsem záhy připojil k terminálu v lavici kolem mých spolustraníků. Rozřazení do politických stran bylo náhodné, byl jsem spolu s dalšími čtyřmi studenty v klubu Strany Zelených. Po usazení nás uvítal Tajemník ÚMČ, který nám poskytl podrobný popis komunální politiky, politických zvyklostí, administrativního dělení Prahy a vše zakončil perličkami z kuloárů úřadu. Záhy nás přišel uvítat i Starosta MČ, který nám podrobněji popisoval současnou koalici i opozici na Praze 6, a poté dostali prostor k otázkám na jeho osobu i osobu Tajemníka. Poté nás čekala pauza na oběd, kde jsem velice ocenil atmosféru, kdy jsme již dopředu probírali problematiku usnesení, kterých projednávání nás čekalo. Obecně se při všech přestávkách ve foyer vinula velice plodná disputace, kterou jsem si náležitě užíval a rád se jí účastnil. Po obědě a krátké pauze nás čekalo seznámení s jednacím řádem a krátká pauza na jednání politických klubů. Následně bylo jednání zahájeno, bod první se týkal parkovacích zón na území MČ Prahy 6, který jsme většinou schválili, avšak s výraznými změnami v podobě pozměňovacího návrhu z dílen několika politických klubů, včetně toho našeho. Dalším bodem programu bylo komplikované téma povolení hazardu v části MČ, díky čemuž by se získalo prostředků pro otevření školních hřišť veřejnosti. S tímto bodem téměř žádný politický klub nesouhlasil, avšak poprvé jsem zažil na vlastní kůži „umění“ obstrukcí, kdy několik studentů bylo schopno několik desítek minut polemizovat nad morálností, populismem a dalšími aspekty, kterými chtěli zpochybnit názor většiny. 28 Kupodivu byly tyto obstrukce psychicky náročné pro všechny z nás, většina členů chtěla již přejít k poslednímu, třetímu bodu, kterým bylo taktéž komplikované téma prodeje pozemků soukromému majiteli. Avšak k tomuto bodu jsme se nakonec nedostali, projednávání bylo tak zdlouhavé, že na třetí bod nezbyl čas, i přestože jsme se jako klub SZ velice snažili předčasně ukončit rozpravu a přejít k hlasování. Hlasování o návrhu předčasného ukončení rozpravy bylo neúspěšné. Nakonec sám předsedající ukončil rozpravu, zákon jsme samozřejmě nepřijali a Simulované jednání zastupitelstva skončilo. Na závěr celého programu jsme obdrželi certifikát o účasti, hrníček a tašku s logem organizátorů, brožuru o Evropské unii. Nechybělo ani společné foto, loučení se a děkování spolustraníkům. A ač jsem to nečekal, byl to pro mne neskutečně úžasný zážitek, a třebaže nejsem nejlepším řečníkem a nejsem si jist, zda bych tomu všemu politickému tlaku byl schopen odolávat, šlo o to si to vyzkoušet, však to byla jen hra - suma summarum nejspíš by mne i taková práce bavila. 29 Jiří Růžička 3.D , koordinátor spolupráce rovněž Správce studentského klubu Spolupráce s firmou Alef Nula V posledních měsících se toho událo opravdu hodně. Navázala se úzká spolupráce s firmou Alef Nula, která škole nabízí řadu přednášek. Na některé jste měli již možnost zavítat a poslechnout si něco o problematice, která je nad rámec studijního plánu odborných předmětů. Dále domlouváme spolupráci na konzultaci vybraných maturitních a studentských projektů, či nabídek exkurzí do firmy a veškerých možných školení, týkající se hlavně sítí. Dalším projednávaným bodem je i možnost spolupráce při výuce sítí. Pokud se podíváme do budoucnosti, nebojím se říci, že těchto dobrovolných rozvojových aktivit pro studenty přibude a spolupráce bude vzkvétat. Ing. Jiří Hubáček vyučující počítačových sítí Učitel - co jsem? S přibývající pedagogickou praxí a absencí teoretického pedagogického vzdělání (což má své kladné i záporné stránky), dospívám k otázkám, které spíše než s výukou souvisí s filosofií výuky. Například by mě zajímalo, jak a kdy přišli studenti na to, že je někdo něco naučí? Absurdní. Škola není linka na plnění nevratných lahví. Aktuální otázka, která mě trápí, je - jak studenty brát? Co jsou? Odpověď vědí oni, já na to budu muset přijít. Každopádně já vím, co jsem já, a tak to můžu studentům říct a tím jim usnadnit pátrání z druhé strany. Milí studenti, jsem zkratka. Přijít na něco sám je těžší, než se zeptat a jen proto má škola smysl - jako zkratka k vědění. 30 Ing. Radko Sáblík ředitel školy BRUSEL - ZAČÍNÁME SI ZVYKAT? Musím se přiznat, že z toho nemám dobrý pocit, byť je mi jasné, že asi jiná reakce není možná. O čem mluvím? O událostech, které se staly v Bruselu, kde islámští teroristé opět vraždili. Nechci teď nic psát o teroristech, o těch bylo napsáno a řečeno dost. Chci se ale zeptat všech, co budou tento článek číst – cítíte tu změnu? Když vyvraždili redakci humoristického časopisu v Paříži, byl to pro většinu neskutečný šok. Objevovaly se velké návaly soucítění, rozhořčení, zhnusení. Pak přišla Paříž podruhé, a nemohu se ubránit dojmu, že šok již byl menší. Teď, po Bruselu, mám pocit, že už to mnozí berou jako kolorit doby. Prostě jako by byl terorismus jen další živelnou katastrofou, kdy má prostě někdo smůlu, když je ve špatný čas na špatném místě. Však také někteří mluví o tom, že si musíme zvyknout, jako si zvykli lidé v Izraeli. Nelíbí se mi, že musím počítat s další možnou ranou osudu. Nejen, že se země zachvěje, řeka se rozlije, metro vykolejí, autobus se vybourá, letadlo spadne. Podle všeho musím také čekat, že metro, autobus či letadlo někdo vyhodí do vzduchu. Vystřílí kavárnu, hotel či koncertní sál. Jako nelze stoprocentně zabránit žádné nehodě, nelze stejně zabránit vražednému útoku šílenců, kteří jdou na co možná nejvíce frekventované místo a tam začnou do lidí střílet, případně se sami odpálí. Politici jako vždy jen tlachají o útoku na demokracii, na náš způsob života. Ale nemá smysl je odsuzovat, jsou stejně bezradní, jako my všichni, co ctíme demokracii. Svobodu. Politici také neznají žádný účinný recept, jak s těmi šílenci zatočit. Možná by však měli místo nic neříkajících frází přeci je přitvrdit v rámci demokratických zákonů - pokud se někdo přidá k teroristům, nemá mít právo návratu do demokratické země. Pokud se vrátí, či tam přímo působí, má ho čekat doživotí bez možnosti předčasného propuštění. Na zvláštním pustém ostrově uprostřed moře, s nejvyšší možnou ostrahou a přísným režimem. Nejde přitom vůbec o pomstu, ale o prevenci, o ochranu mírumilovných mužů, žen a dětí, co pak nebudou moci ti šílenci zabít. Mělo by se tak stát dříve, než přitvrdí voliči, a především pak ti, co je volby vynesou do čela zemí. Z toho mám stejné obavy, jako z dalšího řádění teroristů. 31 Ing. Radko Sáblík ředitel školy HOST DO DOMU … Tak jsem teda kývnul, že si ho vezmu. Myslím tím osobu, co potřebuje moji pomoc. Sice z toho tak úplně nadšený nejsem, ale nechci vypadat jako někdo, kdo nezná slovo soucit. Mám docela prostorný byt, slušný příjem a ten člověk, ve své tíživé životní situaci, hledá nový domov. Jistě mi bude vděčný, že jsem ho přijal do toho svého. Den první Trochu mě zaskočil. Ale asi to bude tím, že je odjinud. Odmítl k večeři špagety, protože ty nejí, prý mu to něco nebo někdo zakazuje. Tak jsme se dohodli, že trochu změním jídelníček. Sice mám špagety hodně rád, ale co bych neudělal pro hosta. Den druhý Tak tohle je nepříjemné. Prý kdo není fanoušek fotbalu, tak je méněcenný. Řekl mi to dost jasně a dal mi najevo, že jsem tím pádem hluboko pod ním. Ale nezoufám, je tady nový a jistě si zvykne, až pochopí, že my to tady tak nežereme. On asi ano, nakonec, vždyť se kvůli tomu v jeho domově pobili a on musel utéct. Před jinými fanoušky fotbalu. Den třetí Mračím se. Chce, abych mu kromě ložnice dal ještě jednu místnost, kde si vytvoří fotbalovou svatyni. Říká, že má na takové přání nárok, protože tam musí rozjímat. Nechci se s ním přít, chci projevit velkorysost a tak mu nechám jeden menší pokoj, aby si ho vyzdobil podle svého. Den čtvrtý Tohle už je moc. Povšiml si trička, které nese symbol hokeje. Trvá na tom, že musí zmizet, že ho nemám nosit. Já vlastně nefandím ani hokeji, takže je mi to jedno, ale proč si mám nechat říkat, co smím a nesmím nosit ve svém bytě? Prý ho to uráží, jako fanouška fotbalu. Ale co bych neudělal proto, abych ukázal dobrou vůli. Den pátý Sakra, tohle bude problém. Objevili se další jeho příbuzní. Je jich plný byt. Chtějí další místnosti a říkají, že jsou mými hosty a mám se k nim chovat vstřícně. Že je mojí povinností jim pomoc. Jsou taky bezprizorní, hledají nový domov. To chápu, ale proč právě všichni v mém bytě?! 32 Den šestý Docela naléhá, abych začal fandit fotbalu. Vůbec mě neposlouchá, když mu říkám, že tohle je můj byt a já si můžu fandit, čemu chci. Pořád si mele svou. Trochu mám obavy, on i ti další vypadají poněkud agresivně. Ale asi pořád nechápou, že jsou v mém bytě, že je tady nejen hostím, ale i živím. Raději už do těch jejich místností nechodím, můj životní prostor se dost zužuje. Den sedmý Hodil jsem s ním řeč. Abych mu vysvětlil, kdo je tady doma a kdo host. Asi jsem udělal chybu, špatně jsem mu to vysvětloval, volil špatné argumenty. Nejdřív dělal, že ho moje řeči moc nezajímají a nakonec mi jednu vrazil. V mém bytě! Ale neztrácím naději, musím ho pochopit, jistě jsem jen nenašel vhodná slova. Budu je hledat. Jo, a aby byl klid a já ukázal dobrou vůli, tak jsem mu zvýšil kapesné. Prý mou podporu potřebuje, aby mohl chodit po okolí a přesvědčovat další, aby se taky stali fanoušky fotbalu. Je to trochu divné, také se musím dost omezovat, můj rozpočet značně krvácí, ale pro klid v mém bytě … Den osmý Hodně se změnilo, nejen v mém bytě, ale taky v celém domě. Jaký tady byl klid a pořádek, předtím. Sice jsme měli občas drobné neshody, ale to bylo vlastně jen takové škádlení. Jenže teď on a ti další chodí, chtějí, aby všichni začali fandit fotbalu a říkají, že kdo nefandí fotbalu, tak jeho život vlastně nemá žádnou hodnotu. Jistě, zní to dost hrozivě, ale určitě jde jen o úlet, jsou nepochybně stresovaní z nového prostředí. Jen by bylo nemilé, kdyby se kvůli tomu fotbalu začali bít, jako se to stalo tam, odkud přišli. Ale snad se časem přizpůsobí, musí si zvyknout, musí jen přijmout naše pravidla, náš způsob života. Kdy nikomu nenařizujeme, čemu má fandit. Den devátý Tak už nevím, kdo je v mém bytě vlastně pánem. Přitom jsem udělal všechno, aby se tady ti noví cítili dobře. Živím je, poskytuji jim bezpečný domov, toleruji jejich fandovství, dávám si pozor, abych se jich ničím nedotkl. Třeba jen nevhodně proneseným slovem. Nevím proč, ale začínám nabývat dojem, že jsem tím hostem já, a ještě ke všemu nechtěným. Ale něco pozitivního přece jen je, naznačili mi, že když nebudu dělat vlny, budu dál platit a budu je ve všem tolerovat, tak mě nechají být. Pravda, trochu nezvyklé, když jsme v mém bytě … Ale nechci problémy a chci být korektní, tak jsem na to přistoupil. Den desátý Jsem zoufalý. Mír a klid je pryč nejen v mém bytě, ale i v celém domě. Napadají a bijí jiné fanoušky fotbalu, ty, co mu fandí tak nějak jinak. Terorizují ty, kdo fotbalu nefandí. Mně řekli, že když jim budu dobře sloužit, nechají mě být. V mém bytě! Vlastně to není tak úplně pravda, spíš mi docela nepokrytě naznačili, že bych měl raději začít žít podle jejich pravidel. Stát se fanouškem fotbalu. Jinak by se mi taky mohlo přihodit něco moc zlého. Tak co mám dělat? Můj byt už není můj a ještě mám strach, že to se mnou špatně skončí. 33 Den jedenáctý Jsem potlučený. Jedné partě začalo vadit, že jim ti fanoušci fotbalu říkají, jak mají žít a jak se mají chovat. Tak teď mezi sebou bojují. Já se do toho zamotal omylem, jak jsem šel po chodbě. Naštěstí jsem z toho vyvázl ještě docela dobře. Ale obávám se, že se to bude stupňovat. Vše je v rozvratu! Co s tím?! Den dvanáctý Šel jsem si stěžovat k nejvyšší autoritě. Ta mě vyslechla, nechala mě vypovědět můj příběh. Pak se usmála a zeptala se, jestli ke mně do domu vnikli násilím, anebo jsem si je pozval. Co na to říct? Tak vidíš, řekla mi ta autorita. Jo, a ještě mi dala radu. Možná bych prý měl uvažovat o odchodu. Začít hledat nový byt. V nějakém jiném domě, kde je ještě pořád mír a klid. Tak nevím. Možná poslechnu. Najde se ale někdo, kdo mě přijme ve svém bytě? Když já už ten svůj nemám? Jen sedím a pláču. Chtěl jsem jen být vstřícný, korektní, chápavý, pomáhat potřebným. A teď jsem totálně v … Viktor Šulák 1.L Současný směr Evropy Současná politika a názory evropských představitelů směřují k co největší otevřenosti jiným kulturám a náboženstvím. Snaží se, abychom vypadali jako ti nejhodnější ze všech. Přijímáme uprchlíky, dokonce je sem zveme. A přitom se uchylují k praktikám omezující svobodu, jako mazání 'nevhodných' příspěvků na facebooku. Že je opravdu mažou, jsem se přesvědčil sám, některé mé příspěvky opravdu mizely. Dřív jsem si myslel, že schengenský prostor je dobrý nápad, ale teď bych radši chodil do jiných států s pasem, než neustále slýchal o uprchlické krizi. Zvou sem vyznavače islámu, který sice má umírněnou a extrémní formu, ale určitě sem nepřijdou jen ti umírnění. Události v Berlíně nás přesvědčily, že ti extrémní opravdu přijdou… Ve školách se zahajuje program na přípravu dětí na život s islámem. Nikdy jsem nebyl příznivcem toho, aby se stát pokoušel vychovávat děti, tato úloha podle mě patří pouze rodičům… Zajímal by mě důvod tohoto konání… Moje teorie je, že evropská populace přirozenou cestou vymírá, protože moc lidí nechce mít děti. Porodnost na ženu v roce 2014 byla 1,53 dítěte na ženu. S takovou za století nebo dvě vymřeme… zato takový muslim vidí v dětech bohatství a má jich pět s jednou manželkou... Evropští politici podle mě vidí v přistěhovalcích zaplnění klesajícího počtu obyvatel. Pokud to takto bude pokračovat dál, bude tady za pár desítek let tolik muslimů, že budou požadovat, abychom se přizpůsobili jejich náboženství. Ostatně oni už to požadují ted'. Pokud se nám to nelíbí, měli bychom s tím něco dělat… Rád bych pomohl lidem ve válce, ale to, že všechny přesuneme k nám, není řešení... 34 Jan Štika 4.L FORMULE 1 v naší škole Zdravím vás všechny po velikonočních prázdninách. Dnes bych vás chtěl seznámit jak s pokračujícím projektem formule 1 ve školách, tak současně bych rád napsal o sobě samém. K vývoji formule máme několik zásadních bodů. Jedním z nich je, že se nám konečně podařilo vyhledat nového partner, s jehož spolupráci můžeme vytvořit nástavbu na CNC obráběcím stroji. Stal se jím pan Belfin z uměleckoprůmyslové střední školy. Dále jsme obdrželi reklamní předměty od společnosti inetprint. Zrevidovali jsme počet týmových triček z počtu kusů deseti na šest, důvodem byl pro nás předražený potisk. S výrobou prezentačního boxu jsme postoupili, postup můžete zhlédnout na Youtube – PressOneTeam. Příští týden počítáme se zahájením lakování, barvení a pomalu se budeme přibližovat do finální výstavby. Po mnoha telefonátech, urgencích a připomínkách jsme nevyzískali od pořadatelů termín vyhlášení soutěže. A nyní bych, jak jsem již v úvodu slíbil, představil sám sebe. Jmenuji se Jan Štika a jsem ze 4.L Jakou pozici zastáváš v týmu? V týmu působím jako redaktor, průběžně jsem vás informoval o aktuálních vývojových změnách a průběhu projektu Formule 1 ve školách. Moji práci můžete naleznout na webové stránce týmu – press1.cz v sekci novinky a galerie. Dále zde můžete najít odkazy na další známé sociální stránky typu Facebook, Youtube a Instagram. 2) Na čem momentálně pracuješ? Má práce spočívá v neustále aktualizaci stránek, v čerpání průběžných informací od všech členů týmů, sponzorů a ostatních zainteresovaných osob. Momentálně také pracuji na procesu prezentačního boxu a připravuji dokumentaci výrobní stavby. 3) Jaký je tvůj názor na soutěž? Přes drobné nedostatky v průběhu realizaci projektu, hodnotím tento program jako přínosný z hlediska práce v komunitě. Dle mého názoru v našich krajových podmínkách stále vázne plná informovanost o koncepčním řešení, stále známe minimum informací o soutěži. Projekt se stal jednou z našich zkušeností k přípravě pro budoucí život. Závěrem bych vám všem rád poděkoval za vaši podporu, držte nám palce v soutěži, držte nám palce u maturity……. 35