Rozhovor: Petra Hřebíčková

Vydání 10. • Listopad 2014 • Vydavatel: Smile by horse o.p.s. • tisk: Tiskárna Kyjov • Neprodejné
přináší úsměv
Tak nějak
Jak vítr jenž rozverně čechrá krásné hlavy růžím a voní jejich poselstvím.........
Jak stříbrné tváře měsíce jenž třpytí se v ohybech šatů mrazivých vod horských potoků...
Jak rodící se dítě jenž sudičky vzaly v přízeň…
Jak pocit touhy jenž se rodí ze zvuků mávajících křídel...
Jak vůni nedělního poledne jenž line se ze šťastných domovů...
Jak vyplašené zachráněné zvíře...
...tak nějak Tě miluji.
Rozhovor:
Petra Hřebíčková
2
smile úvodník
smile Srdcaři
Milí čtenáři,
těšíme se z krásného podzimu a doufáme,
že v jeho nádherných barvách nacházíte
potěšení i vy. Pár krásných chvil jsme prožili s „našimi“ dětmi na Hubertove jízdě
na Ranči Podluží v Moravské Nové Vsi,
rozloučili jsme se pro tento rok s rybami,
posbírali všechny houby v lese a začali
jsme plánovat další benefiční koncert,
kterého výtěžek bude použit na aktivity „našich“ dětí, které v příštím roce
rozšíříme i o pravidelné rybaření našich
malých kamarádů. Určitě se půjdeme
podívat na neoveské Podzimní otevřené
sklepy a těšíme se na prosincové rozsvěcování vánočního stromečku v Moravské
Nové Vsi, kde kromě vynikající zabijačky
od Music Zone o.s., nabídnou děti z Dětského domova Hodonín vynikající cukroví
a jiné sladké dobrůtky. Jste rovněž srdečně
zváni.
Náš nejmladší koňák Honzík, zdroj: Antonín Hejč
Vaše Smile by horse o.p.s.
Pro tentokrát řád velkého srdce udělujeme
majitelům Ranče Podluží, kteří již tradičně
na všechny své akce zvou „naše“ děti, vymýšlejí
pro ně smysluplné aktivity a naprosto nezištně
se starají i o jejich poníka. Za to jim patří velký
dík. A ještě jedna srdcařka nám zkřížila cestu.
S dětmi začínáme i rybařit, a úžasná paní majitelka ze společnosti Carpfanatics nám nejen,
že poskytla něco do základní výbavy, ale začala
se o naši činnost i blíže zajímat a vymýšlet, jak
by nám mohla ještě pomoci!!!
Děkujeme moc 
Jezdec Michal, zdroj: Ama Da Le Foto
3
smile Osobnosti naši historie
Tomáš Garrigue
Masaryk
28. října 2014 uplynulo 96.
let od vzniku samostatného
Československa… následně
Národním shromážděním byl
československý stát prohlášen
republikou a Tomáš Garrigue
Masaryk zvolen prezidentem… (na obrázku je zachycen
prezident Masaryk při návštěvě
našeho města, kdy je vítán
v Poštorné před školou…)
zdroj: archiv Břeclav – Lundenburg a okolí
Václav Havel
Se 17. listopadem bude navždy
spojený další Československý
a následně Český prezident Václav
Havel, který byl ústřední postavou
Sametové revoluce.
zdroj: Circuit Rider
4
smile Koně
Hubertova jízda
Svátek svatého Huberta, patrona jezdců a lovců, připadá každoročně na 3. listopad. Ale již od konce září se konají v různých
jezdeckých stájích Hubertovy jízdy, jako připomínka parforsních honů. Je to vlastně takové vyvrcholení a zároveň ukončení
jezdecké sezony. Přátelské počasí i barvy podzimu tuto jezdeckou událost ještě více umocňují. Před samotným začátkem Hubertovy jízdy, může být lot jezdců rozdělen do několika skupin
podle svých jezdeckých dovedností. Trasa je
připravena vždy dopředu a některé stáje mají
v zásobě různé varianty ať už pro začátečníky
či pokročilé. Tradiční lišku nyní představuje
jezdec, který má většinou připnutý liščí ohon
na kabátu a symbolizuje tak dávnou tradici
honu. Jezdívá v čele lotu společně s Mastrem,
kterého by měl představovat nejzkušenější
jezdec či pořadatel Hubertovy jízdy. Ten dohlíží
na všechny prohřešky během jízdy, pečlivě si je
zaznamenává a na konci dne u hubertovského
soudu odsoudí případné hříšníky za všechny
možné i nemožné přestupky. Po slavnostním
zahájení a pronesení úvodní řeči, kde jsou
jezdcům připomenuta i pravidla Hubertovy
jízdy přijde na řadu stužkování jezdců a v některých případech i odměna pro koně v podobě
nabídnuté hrsti ovsa. Trasa Hubertovy jízdy vede
obvykle krásnou podzimní krajinou, vyhýbá se
pokud možno komunikacím a během jízdy jsou
překonávány pevné překážky. Koně, které nejsou
navyklé na skákání, mohou překážku obejít. Obvykle na půli trasy bývá nachystáno občerstvení.
Jezdci i koně si tak mohou odpočinout a posilnit
se na další úsek tratě. Pokud pořadatel zajistí
přepravu diváků, mohou být i tito přítomni
na občerstvení či u některých zajímavých úseků
na trati. Poslední fází Hubertovy jízdy bývá
obvykle hon na lišku tzv. Halali. Ten spočívá
v ukořistění liščího ocasu, který se buď připevňuje na lano nad trať závěrečného Halali, nebo jej
Liška odhodí na zem či jej jezdci mohou strhnout
z jejího kabátu. Vítězem lovu se pak stává ten
jezdec, kterému se podaří tuto vzácnou trofej
ukořistit. Večerní soud pak zasedne v čele s Mastrem a odsouzení hříšníci musí většinou svůj
prohřešek splatit nějakým tím mokem.
Na Ranči Podluží v Moravské Nové Vsi Hubertka vyvrcholila
rychlostními disciplínami. Mezi diváky byly i „naše“ děti z Dětské domova Hodonín.
zdroj: www.distanc.cz, foto: Antonín Hejč
5
smile Přírodní lékárna
Rozmarýn lékařský
nebo Rosmarinus officinalis
Andrea Dušinská
20
12
...“Když jsem já šel kolem panské zahrady, zavoněl mě rozmarýnek zelený“...... ano ano, že se u nás rozmarýnu vždy dařilo
a hojně se používal i v minulosti, je vidět i na lidových písničkách. Kdo by neznal tenhle aromatický vždy zelený keřík? Vyrůstá kolem 20 až 40 centimetrů, má šedozelené tenké lístečky
a fialovomodré květy. Má rád sluníčko, půdu bohatou na živiny
a nevadí mu zima. Nesnáší ale průvan. Kvete v červenci a srpnu.
Rozmarýn měl významné místo už v staroegyptských i starořeckých rituálech. V minulosti se pěstoval na vesnicích téměř při
každém domě a vždy mu patřilo čestné místo v domácnosti. Byl
považován za květ lásky a věrnosti. Čerstvé rozmarýnové proutky jsou od pradávna slavnostní ozdobou svatebčanů. V kuchyni
se jako koření využívá čerstvý i usušený list. Přidáváme jej v malém množství do polévek, brambor a zeleniny, taky do kynutého
těsta na chléb nebo ciabbatu. Perfektně se hodí k masu pečenému i grilovanému a jehněčí si bez chuti a vůně rozmarýnu snad
nedovedeme ani představit. Řeci ho používají dodnes na prošpikování velikonočního jehňátka a svazek z čerstvého rozmarýnu
jako „mašlovačku“ pro jeho potírání olivovým olejem s citronem,
troškou mořské soli a oregana (po našem dobromyslí) při rožně-
ní. Můžete ho přihodit přímo do ohně, svou vůní vám vykouzlí
krásnou atmosféru. Jako jedna z mála rostlin zvyšuje krevní tlak,
zlepšuje krevní oběh. Rozmarýnové víno je lékem na slabé srdce.
Připravíme ho vylouhováním 50 g drogy ve ¾ litru suchého bílého vína. Působí na vylučování žluče, protikřečově, močopudně
a protizánětlivě, čím chrání játra. Kyselina rozmarýnová je silný
antioxidant. Doporučuje se na léčbu zánětu žlučníku, střevních
kvasinek, bolestivé menstruace, otoků a celkové tělesné slabosti.
Lokálně se aplikuje na otoky, pohmožděniny a revmatismus,
ale také jako desinfekční ústní voda na výplachy ústní dutiny
a ucpaného nosu. Čaj z rozmarýnu vás zbaví pocitu plného žaludku, zároveň podpoří apetit a trávení. Plnou hrst rozmarýnových
větviček zalijte 250 ml pálenky a nechte vylouhovat alespoň
3 týdny, směsí naplňte malé lahvičky, vydrží vám roky a na problémy s trávením 3x denně nakapejte rozmarýnové kapky
na cukr. Čaj má povzbuzující a regenerační účinek, čím přispívá
k léčbě dnes tak rozšířené vyčerpanosti, nervozitě, nespavosti
a migréně, pocitu strachu a astmatu. Vypijte 3 hrníčky 3x denně
a uvidíte, že se budete cítit mnohem líp, jak vám uklidní mysl.
Nedoporučuje se pít těhotným ženám (může vyvolat porodní
bolesti), při epilepsii a vysokém krevním tlaku. Na závěr ještě jeden recept na 100% ekologický přírodní repelent, který funguje,
třebaže neobsahuje žádné chemikálie. Budete na něj potřebovat
jenom 1 sáček rozmarýnu, který koupíte v lékárně, 1 litr vody
a 1 polévkovou lžíci bílého vinného octa. V hrnci svaříte vodu,
odstavíte, přisypete rozmarýn a necháte vylouhovat do vychladnutí odvaru, pak ho přecedíte, přidáte vinný ocet a přelijete
do lahvičky s rozprašovačem. Uskladníte ho v ledničce. Až se
budete chystat na houby, nebo jen tak na procházku se psem, postříkejte si celé tělo, hlavně nohy a komáři i klíšťata od vás budou
doslova utíkat, protože těm rozmarýn nevoní.
Krásny voňavý podzim vám přeje
Pivovar
Moravský Žižkov
P
M
6
smile rozhovor
Blonďatá Thálie z Hodonína
Petra Hřebíčková se narodila před 35 lety v Hodoníně. Po absolvování
Obchodní akademie v rodném městě vystudovala herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde v roce 2002 absolvovala rolí
Taťány z Puškinova Oněgina v dramatizaci a režii Martina Čičváka. Tato
„školní“ inscenace slavila velké úspěchy na divadelních festivalech, byla
převzata do repertoáru Činoherního studia v Praze a Městského divadla
ve Zlíně. Petra pak po několik let působila v brněnském generačním divadle Polárka, od roku 2003 do roku 2009 byla herečkou Městského divadla
ve Zlíně. Za roli Maryši ve stejnojmenném dramatu bratří Mrštíků (režie
Martin Františák) získala prestižní Cenu Thálie za nejlepší ženský herecký
výkon roku 2008. Dnes je členkou Švandova divadla v Praze, ale mohli se
s ní setkat také diváci ve Státní opeře (muzikál Kudykam) nebo v Divadle
na Fidlovačce. Výrazný debut na filmovém plátně prožila v adaptaci Hrabalovy prózy Obsluhoval jsem anglického krále (režie Jiří Menzel, postava
Jarušky). Následovaly další role ve filmu (např. Kawasakiho růže, Muži
v naději aj.) a postupně se výrazně prosadila i v televizních seriálech, naposledy v hlavní roli Svateb v Benátkách. Petra Hřebíčková není jen krásná,
ale je také pokorná a skromná ve vztahu k hereckému umění. A hlavně
skvělá herečka. Talent, který se poctivě vypracoval od studentských let
přes skromné podmínky malého divadla a mnoho velkých rolí na zlínské
scéně do pražského angažmá, kam šla za hledáním živé divadelní výpovědi
v pojetí režiséra Doda Gombára.
Jaká byla Tvoje první role –
ve školce, ve škole?
Myslím, že mé první představení
proběhlo v obýváku na Silvestra.
Bylo mi asi tak šest, moje sestra
Monika zorganizovala domácí
kabaret pro rodiče. Naši si sedli
na pohovku a my tři děti, ještě
s bráškou Tomášem, jsme předváděly různé zpěváky a taneční
kousky. Hlavně jsme měly spoustu
převleků, což náš bavilo nejvíc.
Taková rodinná sranda. Krásná
vzpomínka.
Jako Saly v muzikálu Kabaret, zdroj: Zdeněk Němec, Městské divadlo Zlín
Co Tě přivedlo k hodonínským
ochotníkům?
Tak trochu paradoxně Obchodní
akademie v Hodoníně. Můj pedagog František Procházka založil
s kolegou Vaškem Syrovým autorské Divadlo Skleněných Bublin
a hledali nové nadšence. Jednou se
při výuce zmínil a se spolužačkou
Aničkou Šuhajovou jsme na sebe
mrkly, že do toho půjdeme. A já se
našla.
Kdy Tě napadlo přihlásit se ke studiu herectví na JAMU? Věřila sis?
Právě díky Vaškovi a Františkovi.
Oni mi dali hodně síly a podpory
k tomu, dát si přihlášku na JAMU.
Nevěřila jsem si. A bez nich by
mě to ani nenapadlo. Šla jsem se
podívat, jak takové přijímačky
vypadají, abych se už příští rok
dobře připravila. A ono to vyšlo
napoprvé. Jsme jim za to celoživotně vděčná. Možná ani netuší,
jak důležitou roli v mém životě
sehráli. Děkuju.
Vím, že ve vašem hereckém ročníku hrál zvláštní roli hodonínský
„vagon“…
To ani ne. Hodonínský vagón
je spíš naše rodinná záležitost.
V ročníku jsme o něm jen mluvili.
Nesehrály se tam žádné ročníkové
večírky. Ale spolužáci si ze mě
někdy utahovali, že su „holka z vagónu“. Na zahradě totiž nemáme
chajdu, ale naši koupili vagón, teď
už má střechu, vestavěnou koupelnu, a je to srdce naší rodiny.
Na co nejradši vzpomínáš ze zlínského divadla?
Těžká otázka, když má být člověk
stručný. Šest skvělých let. Úžasní
lidé, krásné role, velmi dobrý soubor, příroda, klid, sport, večírky,
mládí …
Cena Thálie je nejvyšší ocenění,
jaké může česká herečka získat.
Nakolik je to výhoda a nakolik
závaží?
Jako závaží jsem tuhle cenu nikdy
necítila. Je to příjemný pocit,
že se v životě člověka poštěstí
7
smile rozhovor
Dramatická Dora Idesová v Žítkovských bohyních, zdroj: Zdeněk Němec, Městské divadlo Zlín
dostat hmatatelný důkaz toho, že jednou udělal něco dobře.
Ale opravdu funguje i velká dávka štěstí. Kdybych neměla skvělé spoluhráče, režii, roli, tak to nejspíš dopadne jinak. Čím jsem
starší, tím víc si toho genia loci vážím. Zpočátku jsem si nesla
velkou zodpovědnost tzv. obhajovat, ale tento pocit je zbytečný.
S cenou nebo bez ní - chcete dělat práci, která vás baví, nejlépe
jak umíte, a potřeba něco obhájit, být za každou cenu „dobrý“
nebo nedej bože „líbivý“, ji jen brzdí.
Je to pravda, že v Praze je draze? Nemyslím jen na nájemné.
Podle mě to trochu pravda je. Ale taky pořád platí pravidlo:
„Jaké si to uděláš, takové to máš.“ V novém prostředí jen trvá
déle, než se to člověk naučí. Pro mě je největší daní vzdálenost
od rodiny. Jinak jsem v Praze spokojená.
Petro, na čem momentálně pracuješ? Dostaneš se vůbec na jih
Moravy?
Právě že málo. Teď mám po premiéře ve Švandově divadle hry
Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa. Beru to jako herecký dárek od Doda Gombára, kdy celou
inscenaci postavil na dvou herečkách, dal nám tři různé příběhy, tři odlišné žánry a jednu ryzí improvizaci, a tak se s kolegyní
můžeme nadmíru vyřádit a hodně se naučit. Čeká mě ještě
natáčení seriálu. Jinak hraji osm titulů ve Švandově divadle
a jsem moc ráda za možnost hostovat v Žítkovských bohyních
opět ve Zlíně.
Ptal se Mirek Plešák
SUCHÉ STAVBY - SÁDROKARTONOVÉ PRÁCE
KVALITNĚ - SPOLEHLIVĚ - S CERTIFIKÁTEM
www.sadrokartony-suchy.4fan.cz
+420 608740309
8
smile Historie
Sirotčí hrádek
Sirotčí hrádek, zdroj: Ondřej Žváček:
Minule jsme dobývali hrad Děvičky, dnes
přeskočíme pár kopečků a podíváme se
na další půvabnou zříceninku, Sirotčí
hrádek.
Nachází se nad obcí Klentnice v severní
části Stolové hory, kopce s plochým,
téměř rovným vrcholem. Svou podobu
Stolová hora získala pravděpodobně
působením příboje pravěkého moře.
Pohledem z Mušlova, osady na kopci
mezi Mikulovem a Sedlecem, vypadá
„nejstolověji“. Leč zpátky k hradu. Sirotčí
hrádek, též Růžový hrádek, ještě dříve
Rosenburg, Rosenstein či Weisenstein,
byl založen asi v polovině 13. století
rodem Sirotků, což byla odnož švábského rodu Wehingenů. Když počátkem
14. století smrtí Siegfrieda Sirotka rod
vymřel, získal hrad nakrátko český
panovník Václav III. Ten byl roku 1306
v Olomouci zavražděn a hrad přešel
do rukou rodu Lichtenštejnů. V 16. století
jej pak získali Ditrichštejnové a tehdy je
již hrad uváděn jako pustý. V některých
pramenech se můžeme dočíst, že byl,
podobně jako hrad Děvičky, poničen
Švédy za Třicetileté války. Kdoví, možná
ho jen „dorazili“, tak nějak pro jistotu...
Hrad byl vystavěn na dvou vápencových skaliscích, oddělených hlubokou
roklí a jeho předhradí bylo ohrazeno
valem a palisádou. Na severní skále stála
velká hranolová strážní věž, ze které se
do dnešní doby zachovaly pouze nepatrné fragmenty. Věž byla přes rokli mostem
spojena s jižní částí, ze které se dochovala
8 metrů vysoká zeď s oknem, pozůstatek
obytné části paláce a zbytek oblé štíhlé
věže, z jejíhož okna můžeme shlížet dolů
na malebnou loučku. U hradu je rovněž
zachovalá cisterna, nádrž na vodu připomínající studnu, vytesaná do skály. Stojíme-li na loučce pod hradem, zdá se nám,
jako kdyby byl se skálou srostlý a stál tam
odjakživa. Ten pohled stojí za to a proto
jej i přikládám na obrázku. O atraktivitě
hradu svědčí jeho časté zobrazování
na starých pohlednicích, nejčastěji z obce
Klentnice, která je na „svůj“ hrad jistě
pyšná dodnes. Pokud by vás zajímalo, jak
asi hrad mohl vypadat v době, kdy byl
„celý“, můžete navštívit stránky www.
putujme.cz, kde lze nalézt zajímavé pokusy o rekonstrukci hradů a zřícenin, jak
mohly vypadat v té či oné době. Na louce
pod hradem se odedávna konala různá
setkání a hrad se stával svědkem dramatických událostí. Koncem 30. let pod ním
pořádali srazy Henleinovci – příslušníci
Sudetoněmecké strany, kteří zde deklarovali svou touhu rozbít Československo
a „vrátit se“ do Říše. O stěny starého
hradu se odrážela zlověstná slova, z nichž
mnohá došla svého tragického naplnění
pro oba národy, které do té doby po staletí žily vedle sebe, bohužel zdaleka nejen
pro ně... Dnes už se po hradě i pod ním
procházejí naštěstí jen turisté, a to
nejrůznějších národností. Atraktivní prostředí Sirotčího hrádku párkrát přilákalo
i filmaře, byly zde natáčeny například
horolezecké scény pro dětský film Třetí
skoba pro Kocoura. Navštívili jsme dva
staré, dávno opuštěné hrady na poměrně
malém území Pálavy. Existoval zde však
ještě jeden hrad, na který by bylo škoda
zapomenout, i když po něm zbylo velmi
málo, skoro nic. A o něm si povíme zas
někdy příště.
Filip Šumbera
Tomáš Kosík - přeprava a doprava osob
+420 776 256 156
Jeďte s Kosem
!
za svým nosem
e-mail: [email protected], facebook.com/PrincExpres
9
smile Povídání
Povídání javorové
„Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě“, zpívá Václav Neckář v jedné
ze svých nezapomenutelných písní. A hned v následující sloce nám
pak sděluje, že kytara rostla v jistém lese a jenom vítr na to dřevo
hrál... Ano správně, byl to javorový les. Javor, krásný velký strom, jehož
semínka se na podzim snášejí k zemi jako malé vrtulníčky a podle listů
jej pozná asi každý. A kdyby přece nepoznal, stačí se podívat na kanadskou státní vlajku.. U nás můžeme potkat nejčastěji tři druhy javorů,
které se liší vzrůstem, tvarem listů i jinými znaky. Javor horský neboli
klen je nejvyšší, až 30 metrů vysoký a od jiných javorů jej rozeznáme
podle šedivé, v šupinách se odlupující kůry. Javor mléč má z našich javorů listy největší, „nejjavorovitější“ a při poranění mladých větviček,
listů a květů mléčí, odtud jeho název. Pro oblast našich jihomoravských lužních lesů je z javorů nejvýznamnější javor babyka, který má
nejmenší listy, dorůstá nejskromnějších rozměrů, na druhé straně
má však nejtvrdší a nejhouževnatější dřevo. Poměrně dost je u nás
rozšířený i javor jasanolistý, pocházející z Ameriky a ze Slovenska by
k nám severním okrajem svého rozšíření mohl zasahovat ještě javor
tatarský. Javory v době květu příjemně voní a patří mezi stromy, které
poskytují bohatou pastvu včelám, což je moc dobře. Kromě dřeva je
jejich nejvýše ceněným produktem cukr. Získává se ze stromů javoru
cukrového, který roste v Severní Americe a je to právě ten, jehož list
je zobrazený na kanadské vlajce, což jistě svědčí o vážnosti, kterou
tento strom požívá. Avšak dávno před tím, než nějaká Kanada vznikla
a než na půdu Nového světa vkročila noha Evropana, „těžili“ z javorů
jeho sladký dar Indiáni, a ti s ním pak seznámili evropské novousedlíky. Javorový cukr se získává navrtáním kmenů a stáčením mízy
do připravených nádob. Mízy se odebírá jen takové množství, aby se
strom zbytečně nevysílil. Míza se pak zahřívá a odpařením se zhušťuje
na cukrový sirup, takže ze 40 litrů mízy zbude asi jeden litr kvalitního
tekutého cukru. Javorový cukr je velice zdravý, má nenapodobitelnou
chuť a lze jej zakoupit v prodejnách zdravé výživy. Je dosti drahý a často
se falšuje, narazíte-li na nějaký podezřele levný, raději ho nekupujte.
Dřevo javoru patří mezi nejsvětlejší z dřev, je velmi tvrdé, pevné a houževnaté. Javor babyka se tvrdostí může směle měřit s habrem. Jinak se
dřevo javoru špatně štípá, je těžké a velmi výhřevné. Velmi dobře se
lepí a moří, buď do tmavého odstínu ebenu nebo se naopak bělí, nejčastěji peroxidem vodíku nebo čpavkem. V lexikonu dřev z roku 1939 se
dozvídáme, že dřevo javoru nachází využití při výrobě deštníků, dýh,
hlaviček dýmek z kořenic, hoblíků, hraček, v nábytkářství, kolářství,
letectví, výrobě parket, pažeb pušek a hudebních nástrojů, kde se vlnkovaný javor využívá na zadní desky a luby houslí, viol a kytar. A tak se
mohla zrodit píseň, kterou jsem zmínil v úvodu. Na obrázku je nádoba
z javoru klenu, mírně „chycená“ hnilobou, což jí dává pestrý vzhled
a na funkci to nemá vliv... V našem blízkém okolí můžeme nalézt řadu
krásných památných javorů. Veliký javor babyka roste u železničního
přejezdu ve Valticích a patrně nejmohutnější svého druhu na světě,
rovněž babyka, se nachází v oboře Soutok.
Tímto se s javorem rozloučíme, ale aby mu to nebylo líto, můžeme
prohrábnout struny na „jeho“ kytaře a vesele si zazpívat: „Jak můžeš
bejt tak krutá...“ 
Filip Šumbera
Javor mléč, zdroj: dumy.cz
10
smile Music zone
Stručná historie elektrické kytary
- amerického vynálezu, který změnil hudbu. Bez ní by nebyl rokenrol. Bez ní by nebyl
rock. Nebylo by nic. Bylo to nějak takhle. "Hraje to pěkně, ale není to slyšet"
Sotva někdy kolem roku 1800 vznikla
moderní kytara ("španělka"), už se začaly
objevovat pokusy o zesílení jejího zvuku.
Stále totiž narůstala velikost hudebních
těles, v nichž se na ni hrálo, a zatímco
taková tuba, trumpeta nebo jiný žesťový
nástroj nemá problém se prosadit, klasická
španělka je na tom hůř.
Velký posun pro zesílení zvuku kytary
představoval například vynález kovových
strun. Dále se experimentovalo s konstrukcí kytary. Zásadní význam pro vývoj
kytar používaných v moderní populární
hudbě měl původně německý kytarář
C. F. Martin, který roku 1833 přesídlil
do USA a postupně vyvinul nový typ kytary. Ten, stejně jako značka Martin, přežil
až do dnešní doby.
Cestu k elektrické kytaře nicméně vytyčil
jiný chlápek. Jmenoval se Orville Gibson
a na rozdíl od Martina, který se učil od nejlepších vídeňských kytarářů své doby, byl
samoukem. Snad proto ho napadla šílená
myšlenka opustit "placatý" tvar ozvučné
desky a použít tvar klenutý, tak jak ho
známe u houslí a dalších smyčcových
nástrojů. Gibson tímto způsobem začal
vyrábět mandolíny i kytary (tzv. lubovky) a světe div se - zaznamenal obrovský
úspěch. Důvod? Asi tím nejdůležitějším
byla právě větší hlasitost, které se s těmito
nástroji dalo dosáhnout
Elektrická pánev pana Rickenbackera
Ve dvacátých letech dvacátého století se
ale zesilování zvuku kytary akustickou
cestou dostalo na své hranice. Kytaráři začali ještě víc makat na myšlence,
jež nebyla nová, ale právě nyní nastal její
čas. Totiž využít k zesílení zvuku kytary
elektřinu.
Kolem roku 1931 George Beauchamp spolu
s Adolphem Rickenbackerem z americké
"National Guitar Corporation" vymysleli
nový typ snímače, který geniálně jednoduchým způsobem využil jevu elektromagnetické indukce. Jejich snímač byl vlastně
prachobyčejná cívka. Co udělá vibrující
kovová struna v blízkosti magnetu (cívky)?
Ano, vytvoří proud! Ten se pošle do reproduktoru, kde rozechvěním membrány
vytvoří zvukový signál. A je to!
Problémem prvních elektrických kytar
používaných jazzovými kytaristy na začátku třicátých let byl fakt, že se snímači
nejprve začaly osazovat tradiční akustické
nástroje. Tak došlo ke křížení akustického
a elektrofonického principu, a to dělalo
neplechu. Nástroje chytaly zpětnou vazbu,
docházelo k různému zkreslování zvuku.
Byli to právě Beauchamp s Rickenbackerem, kdo si uvědomili, že vzniká-li
zvukový signál elektromagnetickou
indukcí, je rezonanční dutina nástrojetak
trochu zbytečná. V roce 1931 tedy navrhli
svou proslulou "pánev", kytaru bez funkční
rezonanční dutiny. Byla z hliníku a svým
tvarem opravdu připomínala pánev.
Kombinací cívkového snímače a "plného" korpusu kytary Rickenbacker stvořil
z funkčního hlediska elektrikou kytaru,
jak jí rozumíme dnes, a je právem považován za jejího otce. Všechno další už byly
jen "kosmetické" úpravy.
"Tak to je kytara jak poleno"
Rickenbackerova pánev se začala prodávat
v létě 1932. Postupně vznikaly i další kytary s plným korpusem, ale ještě
dlouhá léta jim konkurovaly duté kytary
osazené snímači. Snad neslavnější kytara
té doby nesla nám už dobře známou
značku Gibson a jmenovala se ES 150
(tedy "elektro-španělka za 150 dolarů").
Byla vybavená jediným single snímačem
nazývaným "snímač Charlieho Christiana"
podle jazzového kytaristy, který si tento
nástroj oblíbil a vlastně definoval jazzovou
hru na elektrickou kytaru.
V roce 1940 na scénu vstupuje další velikán, který se zapsal do historie elektrické
kytary. Jmenoval se Les Paul a velice
svérázně vyřešil problém, jak elektrické
kytaře zachovat zaoblený, plný tvar a
zároveň se zbavit nežádoucí zpětné vazby
a dalších rušivých jevů vyplývajících z duté
konstrukce. Připevnil prostě mechaniky,
snímače a struny na kus dřevěného hranolu, k němuž nahoře a dole přimontoval
horní a dolní polovinu korpusu z lubové
kytary Epiphone. Kusy lubovky byly takříkajíc jen pro parádu, funkci nástroje plnil
toliko kus dřeva osazený snímači. Proto se
taky kytaře říkalo The Log – poleno.
V roce 1952 pak Gibson po Les Paulovi pojmenoval svou nejslavnější kytaru a zároveň jednu z nejikoničtějších kytar historie.
Legendární Gibson Les Paul už byli svým
designem víceméně normální elektrická
kytara, jak ji známe dnes, a vývoj nového
nástroje byl v podstatě u konce.
Historky z opravny radií na břehu Pacifiku
V roce 1938 si elektrotechnik Leo Fender
otevřel v kalifornském Fullertonu opravnu rádií a zesilovačů. Brzy ho ale napadlo,
že zajímavější než ty elektrické krámy
opravovat by bylo je vyrábět. Dal se dohromady s několika opravdu talentovanými
lidmi, například hudebníkem Freddie
Tavaresem, ale hlavně marketingovým
géniem Donem Randallem, a společně
vytvořili elektrickou kytaru, která měla
brzy patřit k povinné výbavě kalifornské
mládeže stejně jako hot rody, surfovací
prkna nebo desky Beach Boys. Jako první
sériově vyráběné elektrické kytary se
výrobky značky Fender rychle rozšířily
nejen v Kalifornii, ale postupně i ve zbytku
Států a nakonec po celém světě.
Fender jako by uhádl, kudy se budou
dějiny hudby ubírat, a vytvořil nástroj,
bez něhož si nelze dost dobře představit
Jimyho Hendrixe, Erica Claptona ani třeba
Kurta Cobaina. Nástroj, který krom toho,
že dobře hraje, taky po čertech skvěle
vypadá.
Roman Suchý Příkazský
11
smile Akce
Vydavatel:
Smile by horse o.p.s.
Anenská 551,
691 55 Moravská Nová Ves
[email protected]
www.smilebyhorse.cz
Akce
IČ: 29369541
ev.č.: MK ČR E 21411
Dobrá zpráva pro všechny milovníky dobré-
ho vína 
Redaktor:
Regina Lanová
Už všem dobře známá vinárna, která nabízí pouze vína vlastní výroby z Vinařství SCHÖLLER,
v příhraničním Schrattenbergu vás zve k pohodové návštěvě, plné gurmánských zážitků. V nabídce krásná plná suchá vína ročníku 2013 a jak jinak,
než skvělá kuchyně. Otevřeno až do 14. prosince, vždy od čtvrtka do neděle od 16ti hodin. A ještě jedno mimořádné pozvání, a to na originální degustaci s vánočním menu, která se uskuteční 7.12.2014.
Zde je rezervace ale nutná . Rádi vás budeme informovat na tel.č. 725113100.
[email protected]
tel: +420 725 113 100
tisk:
Tiskárna Kyjov
Pište nám
Vyhrazeno právo na úpravu textu.
Neprodejné
Městské muzeum a galerie Břeclav www.muzeumbv.cz
vernisáž - 13.11.2014 v 17:00
13.11.2014 - 25.1.2015
Olga Mikulášková
„Paličkovaná krajka“
výstava
29.11.2014
10. ročník Adventní inspirace
charitativní akce
vernisáž - 27.11.2014
27.11.2014 – 18.1.2015
vernisáž v 18:00
2.12.2014 -7.12.2014
Betlémy – od Podluží k Vysočině
výstava
6. ročník Patchworku
výstava – textilní práce
Z celého srdce děkujeme::
SHEAN s.r.o., Tiskárna Šiki Kyjov, František Žák, Jezdecká stáj Ranč Podluží, vinaři z Moravské Nové Vsi
... vždy něco navíc!
.
• slo h y . .
i
sy
FSETOV
ÉHO TIS
KU
HAŘSKÉ
ZPRACO
VÁNÍ
p
vy • t i s k o
á
r
zp
je • výroční
a
d
ZNÍ KNI
a, 697 0
1
Tel.: 518 Kyjov
614 14
GSM
E-mail: i brána: 702 291 3
nfo@tis
7
karnaky 34
jov.cz
y
y • kat
h
i
n
K
a
•
Grafické
studio
Digitáln
í
tisk
k ale n d á ř
Havlíčk
ova 182
/33
e
A PRECI
•
z
p
rav
o
EXKLUZ
IVNÍ
KVALIT
BAREVN
A
ÉHO O
Ofsetov
ý
tisk
gy • l e t á k
lo
Knihařs
k
zpracov é
ání