jzjXa

Transkript

jzjXa
Doc. RNDr. Zdenìk Vlá¹ek, CSc (s pou¾itím star¹ích poznámek Doc. RNDr. Ondøeje Kalendy, PhD.):
, zimní semestr 2011/12
(verze 14.2.2012)
Poznámky k pøedná¹ce Úvod do komplexní analýzy
Literatura v èe¹tinì, z mnoha uèebnic, skript a sbírek:
[Ve] J. Veselý: Komplexní analýza pro uèitele, Karolinum, 2000 (jen do odst. 8.2 vèetnì a pak odst. 10.1 a¾ 10.2),
rozebráno, ale je na síti: http://www.karlin.mff.cuni.cz/~jvesely/kompl/kompl.pdf
[Ru] W. Rudin: Reálná a komplexní analýza, Academia Praha, 2003 (jen Úvod a kap. 10)
[Èe] I. Èerný: Analýza v komplexním oboru, Academia Praha, 1983 (jen výbìr z kap. 1 a¾ 10)
[Je] M. A. Jevgrafov a kolektiv: Sbírka úloh z teorie funkcí komplexní promìnné, SNTL Praha, 1976.
In English, e.g.:
[GK] R. E. Green and S. G. Krantz: Function Theory of One Complex Variable, AMS, 2nd Ed. 2002, 3rd Ed. 2006.
Free web textbook in English:
[AN] R. B. Ash and W. P. Novinger: Complex Variables (up to Chapter 4.3 incl.)
http://www.math.uiuc.edu/~r-ash/CV.html
1. Tìleso komplexních èísel, prostor
Denice. Mno¾ina komplexních èísel C (jiné názvy: komplexní rovina, Gaussova
uspoøádaných dvojic reálných èísel) s následujícími operacemi a s roz¹íøeními:
sèítání (denované stejnì jako v R2 ), (a; b) + (x; y) := (a + x; b + y);
násobení libovolných dvou prvkù z C denované vzorcem
C
rovina)
je mno¾ina
R2 (tj. mno¾ina v¹ech
(a; b) (x; y) := (ax by; bx + ay); a; b; x; y 2 R;
(*)
mno¾inu R pova¾ujeme za podmno¾inu mno¾iny C, R C, k tomu pro a 2 R ztoto¾níme (a; 0) = a;
oznaèíme i := (0; 1).
p
1 . Èíslo i tradiènì nazýváme imaginární jednotka, ale
Nav¾dy zapomeòte na historicky vzniklou þnedeniciÿ èísla i =
nic imaginárního na nìm není. Je i2 = 1; i3 = i; i4 = 1.
Základní vlastnosti tìlesa C.
(i) Mno¾ina C s uvedenými operacemi sèítání a násobení tvoøí komutativní tìleso, nulovým prvkem je (0; 0) = 0,
jednotkovým prvkem je (1; 0) = 1. Inverzním prvkem k prvku (a; b) 6= 0 je prvek (a; b)=(a2 + b2 ).
(ii) Jak násobení v R tak násobení prvku z R2 reálným èíslem jsou zahrnuty ve formuli (*).
(iii) R je podtìleso tìlesa C.
(iv) Na C není denováno uspoøádání. Na C ani nelze denovat uspoøádání tak, aby bylo uspoøádaným tìlesem.
Proè právì R2 a ne tøeba R3 ? (Frobeniova vìta, 1877)
Pro n > 2 lze na Rn denovat þrozumnéÿ násobení jen pro n = 4 (kvaterniony, tvoøí nekomutativní tìleso, jsou
u¾iteèné v teoretické fyzice, v popisu prostorových rotací, ve 3D animaci i jinde - ve vyhledávaèi zadejte quaternion)
a pro n = 8 (oktoniony, Cayleyho èísla, pro nì násobení není ani asociativní).
Zápisy komplexního èísla
(i) Algebraický zápis komplexního èísla: (x; y) = x + iy, x + i0 = x a 0 + iy = iy. Umo¾òuje vyhnout se kolizím oznaèení
prvku (a; b) 2 C a otevøeného intervalu (a; b) R (matematika má málo typù závorek). Denici (*) násobení v C
teï mù¾eme zapsat obvyklým zpùsobem, jako násobení dvou dvouèlenù, kde nahradíme i2 = 1 :
(**)
(a + ib) (x + iy) := (ax by) + i (bx + ay); a; b; x; y 2 R :
(ii) Zápis komplexního èísla v goniometrickém tvaru a v exponenciálním
tvaru: bude pozdìji, potøebujeme funkce log; arg.
x
y
(iii) Maticová reprezentace komplexního èísla: (x; y) y x : Sèítání a násobení v C pak odpovídá sèítání a násobení
takovýchto speciálních matic (ve vyhledávaèi zadejte representation of complex numbers).
Denice. Nech» x; y 2 R a z = (x; y) = x + iy. Pak denujeme:
Re z := x : : : reálná èást komplexního èísla z, první slo¾ka èísla z;
Im z := y : : : imaginární
komplexního èísla z , druhá slo¾ka èísla z , je to reálné èíslo;
s èást
p
x
jzj := x2 + y2 = det y xy : : : absolutní hodnota komplexního èísla z;
z := x iy : : : komplexnì sdru¾ené èíslo ke komplexnímu èíslu z.
Oznaème C+ := fz 2 C : Im z > 0g, C := fz 2 C : Im z < 0g, je to horní resp. dolní polorovina.
Pro ka¾dá z; w 2 C platí
(1) z + w = z + w,
(2) jz j2 = z z ,
(3) jz wj = jz j jwj, z=w = z=w kdy¾ w 6= 0,
C jako metrický prostor
(4) jz j = jz j,
(5) j Re z j jz j, j Im z j jz j.
1
2
Èíslo jz j je rovno eukleidovské normì prvku z = (x; y). Funkce dist(z; w) := jz wj je tedy eukleidovská metrika na C.
Tudí¾ víme napøíklad, co je v prostoru C okolí bodu U (a; r), otevøená mno¾ina, uzavøená mno¾ina, konvergence posloupnosti, a
také spojitost a limita zobrazení z R do C, z C do R, z C do C.
Pøíklad. Funkce z 7! Re z , z 7! Im z , z 7! z a z 7! jz j jsou spojité na C.
C jako vektorový prostor
(1) R2 je vektorový prostor dimenze 2 nad tìlesem R , se standardní bazí f(1; 0); (0; 1)g. (Reálné) lineární zobrazení prostoru
R2 do R2 má obecný tvar
LR2 : (x; y)T
(2)
7! ab dc (x; y)T ; kde a; b; c; d 2 R jsou libovolná:
C je vektorový prostor dimenze 1 nad tìlesem C, s jednoprvkovou bazí f1g. (Komplexní) lineární zobrazení prostoru C
do C má obecný tvar
L : z 7! w z; kde w 2 C je libovolné;
neboli, pro w = (a; b), z = (x; y),
L : (x; y)T
7! ab ab (x; y)T ; kde a; b 2 R jsou libovolná:
Pak máme L(1) = (a; b) a nutnì L(i) = L(i 1) = i L(1) = ( b; a), druhý sloupec matice je tedy urèen prvním
sloupcem, zatímco v LR2 byl libovolný.
Vidíme, ¾e v C je þménìÿ lineárních zobrazení ne¾ v R2 , tak¾e pro matematickou analýzu je v C k dispozici þménìÿ
totálních diferenciálù (tj. komplexních lineárních zobrazení) ne¾ v R2 . Proto bude v C þménìÿ diferencovatelných zobrazení
ne¾ v R2 , ale ta mohou mít þvíceÿ u¾iteèných vlastností - a právì tìmito vlastnostmi se zabývá matematická analýza v C.
2. Komplexní funkce reálné promìnné
V tomto odstavci bychom mohli postupovat i obecnìji, namísto zobrazení z R do C uva¾ovat zobrazení z R do Rn , n 2.
Denice.
(1) Komplexní funkce reálné promìnné je zobrazení f : M ! C, kde M R.
(2) Nech» f je komplexní funkce reálné promìnné a x 2 R. Derivace funkce f v bodì x je èíslo
f 0 (x) :=
lim
h!0; h2R
f (x + h) f (x)
;
h
pokud tato limita existuje (v C).
(3) Pro interval I = (a; b) R, funkce F : I ! C je primitivní funkce k f na I , jestli¾e F 0 (x) = f (x) pro v¹echna x 2 I .
Analogicky pro uzavøené a jiné intervaly.
Vìta 2.1 (limita, spojitost, derivace, primitivní funkce - v¹e po slo¾kách). Nech» f : M ! C je komplexní funkce reálné
promìnné, a 2 R, c 2 C. Pak platí
(1) x!
lima+ f (x) = c, právì kdy¾ x!
lima+ Re f (x) = Re c a x!
lima+ Im f (x) = Im c: Podobnì pro limity zleva a oboustranné.
(2) f je spojitá (zleva, zprava) v bodì a, právì kdy¾ obì funkce Re f a Im f jsou spojité (zleva, zprava) v bodì a.
(3) f 0 (x) existuje, právì kdy¾ existují vlastní derivace (Re f )0 (x) a (Im f )0 (x). Pak f 0 (x) = (Re f )0 (x) + i (Im f )0 (x).
(4) Funkce F : (a; b) ! C je primitivní funkce k f na (a; b), právì kdy¾ Re F je primitivní funkcí k Re f na (a; b) a Im F
je primitivní funkcí k Im f na (a; b). Analogicky pro uzavøené a jiné intervaly.
Denice. Nech» f je komplexní funkce reálné promìnné, a; b 2 R.
Z b
a
f=
Z b
a
f (x) dx :=
Z b
a
Integrál (Riemannùv, Newtonùv) z funkce
Re f + i
Z b
a
f
od
a do b je
Im f;
pokud oba integrály na pravé stranì existují.
Lemma 2.2 (odhad abs. hodnoty integrálu z komplexní funkce, integraèní promìnná je reálná).
nech» f : [a; b] ! C je spojitá funkce. Pak platí
Z
b f a Z b
a
Nech» a b jsou reálná èísla a
jf j (b a) max
jf j :
[a;b]
R
R
R
R
R
Dùkaz. Je-li vlevo nula, odhad platí. Jinak oznaèíme c := ab f , pak jcj2 = c c = c ab f = ab cf = ab Re(cf ) ab jcf j
Rb
= jcj a jf j (ètvrtá rovnost vyu¾ívá toho, ¾e zcela vlevo je reálné èíslo). Dìlením èíslem jcj > 0 doká¾eme odhad. 3. Derivace v
C, holomorfní funkce
3
Denice.
(1) Komplexní funkce komplexní promìnné je zobrazení f : M ! C, kde M C.
(2) Nech» f je komplexní funkce komplexní promìnné a z 2 C. Derivace funkce f podle komplexní
(struènì derivace funkce f v bodì z ) je komplexní èíslo
f (z + h) f (z )
f 0 (z ) := lim
;
h!0; h2C
h
pokud limita na pravé stranì existuje (v C). ®ádné nevlastní derivace v C neuva¾ujeme.
promìnné v bodì
z
Poznámky. (i) Pro derivaci podle komplexní promìnné platí vìty o derivaci souètu, souèinu, podílu a slo¾ené funkce ve stejné
podobì jako pro vlastní derivaci v R, i jejich dùkazy jsou analogické.
(ii) Má-li f v bodì z 2 C derivaci podle komplexní promìnné, je v bodì z spojitá.
(iii) Je-li f komplexní funkce komplexní promìnné, g komplexní funkce reálné promìnné a x 2 R, pak
(f g)0 (x) = f 0 (g(x)) g0 (x);
pokud obì derivace na pravé stranì existují.
Vìta 3.1 (diferencovatelnost v R2 a v C). Nech» f je komplexní funkce komplexní promìnné, oznaème f1 (x; y) := Re f (x +
iy); f2 (x; y) := Im f (x + iy), tak¾e f (x + iy) = f1 (x; y) + i f2 (x; y). Pak f~ := (f1 ; f2 ) je funkce dvou reálných promìnných
s hodnotami v R2 , která odpovídá komplexní funkci f .
(a) Nech» a; b 2 R a c = a + ib. Pak f má v bodì c derivaci podle komplexní
právì kdy¾ f~ má v bodì
promìnné
p
q
(a; b) totální diferenciál a pøíslu¹ná Jacobiho matice má speciální tvar J = q p , tj. v bodì (a; b) jsou splnìny
Cauchy-Riemannovy podmínky
@f1 @f2 @f1
@f2
=
;
=
:
@x
@y @y
@x
(b) Pokud existuje f 0 (c), je f 0 (c) = p + iq , Jacobiho determinant funkce f~ v bodì (a; b) je det J = p2 + q2 = jf 0 (c)j2 a
Jakobiho matice zobrazení f~ v bodì (a; b) je regulární právì kdy¾ f 0 (c) 6= 0.
Dùkaz. (a) Diferencovatelnost v R2 resp. v C lze denovat známým zpùsobem pomocí vyjádøení pøírùstku funkce, a to
souètem lineárního zobrazení LR : R2 ! R2 resp. L : C ! C pøírùstku promìnné a zbytku zanedbatelného vùèi pøírùstku
promìnné. Porovnáním onìch dvou lineárních zobrazení (viz kap.1) doká¾eme tvrzení.
(b) Jde jen o jednoduché výpoèty.
.......................... konec 1. pøedná¹ky 6.10.2011 ..........................
Poznámka. Je-li G C otevøená konvexní mno¾ina a f : G ! C splòuje f 0 (z ) = 0 pro v¹echna z 2 G, pak f je konstantní
na G.
Denice. (holomorfní funkce). Jiné názvy: regulární funkce, (jednoznaèná) analytická funkce.
Nech» C je otevøená. Øekneme, ¾e funkce f je holomorfní na mno¾inì , jestli¾e má v¹ude v derivaci, oznaèení:
f 2 H(
).
Speciální pøípad: funkce holomorfní na C se nazývá celá funkce.
Funkce je holomorfní v bodì c 2 C, jestli¾e v nìjakém jeho okolí má v¹ude derivaci.
Funkce je holomorfní na mno¾inì M C, je-li holomorfní v ka¾dém jejím bodì, tj. je-li holomorfní v nìjaké otevøené
mno¾inì , M .
V¹imnìme si, ¾e inverzní matice k regulární Jacobiho matici J = pq pq je matice J 1 = pq pq =(p2 + q2 ) a ¾e i
ta splòuje Cauchy-Riemannovy podmínky. Vy¾ijeme-li vìtu o existenci a diferencování inverzní funkce pro pøípad zobrazení
z R2 do R2 (její pracný dùkaz - viz pøedná¹ky z MA), doká¾eme následující vìtu:
Vìta 3.2 (lokální existence inverzní funkce k holomorfní funkci, derivace inverzní funkce). Nech» f je holomorfní v bodì c 2 C,
f 0 (c) 6= 0 a f 0 je v okolí bodu c spojitá. Pak existuje okolí bodu c, ve kterém je f prostá, pøíslu¹ná inverzní funkce g je
holomorfní a její derivace je g 0 = 1=(f 0 g ).
Tuto vìtu pozdìji doká¾eme znovu, nezávisle a jednodu¹e (vìta 17.7), navíc pøedpoklad spojitosti f 0 bude splnìn automaticky.
4. Mocninné øady v
C
Zatím známe jen málo holomorfních funkcí: polynomy v C a racionální funkce. Dal¹í nám poskytnou mocninné øady v
C, pøedpokládáme znalost jejich teorie v R.
1 je posloupnost komplexních èísel a z je komplexní promìnná. Nekoneènou øadu funkcí
Denice. Nech» a 2 C, fcn g+n=0
tvaru
(M)
+1
X
n=0
cn (z a)n
nazýváme mocninná øada o støedu a s koecienty cn . Jejím souètem v bodì z 2 C nazvu limitu (v C) posloupnosti èásteèných
souètù. Polomìr konvergence øady (M) je R 2 [0; +1] denované vzorcem
+1
X
R := supfr 2 [0; +1);
jcn jrn konvergujeg:
n=0
4
Mno¾inu
U (a; R) := fz 2 C : jz aj < Rg;
pak nazýváme kruh konvergence øady (M). Pro R = 0 je to prázdná mno¾ina, pro R = +1 je to C, jinak je to otevøený kruh
se støedem a. Pro pøípady jz aj > R øada nekonverguje a o pøípadech jz aj = R < +1 obecnì nic nevíme.
Kriteria konvergence pro øady komplexních funkcí (nejenom pro mocninné øady), kriteria pro absolutní resp. stejnomìrnou
èi lokálnì stejnomìrnou konvergenci takové øady jsou stejná jako v R (pokud se v nich vyskytují nerovnosti, tak jen mezi
reálnými èísly nebo absolutními hodnotami komplexních èísel).
Vìta 4.1.
(1) Ka¾dá mocninná øada konverguje absolutnì a lokálnì stejnomìrnì na svém kruhu konvergence. Její souèet je tam
holomorfní funkce.
p
(2) Polo¾me L := lim sup n jcn j. Pak polomìr konvergence øady (M) je R = 1=L, kde (jen pro struènost a jen zde)
n!+1
klademe 1= + 1 = 0; 1=0 = +1.
(3) Existuje-li n!
lim
jcn+1 j=jcn j, rovná se èíslu L z pøedchozího bodu.
+1
P 1 cn
P+1
n+1 mají stejný polomìr konvergence jako øada (M).
(4) Mocninné øady n=1 ncn (z a)n 1 a +n=0
n+1 (z a)
(5) Na kruhu konvergence lze (M) derivovat èlen po èlenu a také integrovat èlen po èlenu, tj.
+1
0
0
+1 +1
X
X
X
n
n
cn (z a) =
cn (z a) =
cn n(z a)n 1 ;
n=0
+1
X
n=0
cn
(z a)n+1
n
n=0 + 1
Dùkaz (5).
zvolme reálné
P+1
c (wn
n=1 n
0
=
+1
X
n=0
n=1
cn (z a)n :
P 1
Bez újmy na obecnosti polo¾me a = 0. Oznaème f (z ) = +n=0
cn z n , jz j < R. Pro pevné z; jz j < R
tak, aby jz j < <R. Pro libovolné w takové,
¾e jwj , w 6= z , upravíme zlomek g(w) = f (ww) zf (z) =
P
P
z n )=(w z ) = +1 c n 1 (wj z n 1 j ) . Tato nekoneèná øada polynomù v promìnné w konverguje i pro
n=1 n j =0
pøípad w = z , navíc je jcn j =0 (wj z n 1 j )j jcn jnn 1 , tak¾e konverguje absolutnì a stejnomìrnì pro jwj , souèet øady
P+1
n 1
je tedy spojitá funkce a její limitu pro w ! z spoèteme dosazením w = z . Je tedy f 0 (z ) = wlim
!z g(w) = n=1 cn n(z a) .
Pn 1
K dùkazu druhého øádku pou¾ijeme ji¾ dokázaný øádek první, jen¾e pro jinou øadu.
5. Exponenciála, hyperbolické a goniometrické funkce
Zapomeòte na v¹echny denice a vlastnosti exponenciály, goniometrických a hyberbolických funkcí, jak je znáte z reálné
analýzy, zapomeòte i na denice èísel e; . V¹echno to vybudujeme znovu (a dokonce v C), je to toti¾ ukryto v øadì (E):
Denice. Pro z 2 C denujeme
+1 n
X
z
(E)
exp(z ) :=
= 1 + z=1! + z 2 =2! + z 3 =3! + z 4 =4! + : : :
n=0 n!
a oznaèíme e := exp(1) = 2; 7182818::: .
Funkci exp nazýváme exponenciální funkce, krátce exponenciála. Namísto exp(z ) je zvykem psát ez , i kdy¾ (zatím) nejde
umocòování kladného èísla e na komplexní exponent z .
Vìta 5.1 (vlastnosti exponenciály - 1.èást). Platí:
(E1) Funkce exp je denována na C, je tam spojitá, exp(0) = 1.
(E2) exp(z + w) = exp(z ) exp(w) pro z; w 2 C.
(E3) Funkce exp je v C holomorfní, exp 0 = exp.
(E4) exp 6= 0 v¹ude v C,
1= exp(z ) = exp( z ) pro z 2 C.
(E5) exp(z ) = exp(z ) pro z 2 C.
(E6) Funkce exp zobrazuje R na interval (0; +1), je na R rostoucí a ryze konvexní.
(E7) j exp(z )j = exp(Re z ) pro z 2 C.
Dùkaz (E1). Sèítáme spojité funkce, pøi lokálnì stejnomìrné konvergenci øady je souèet spojitý.
Dùkaz (E2). Vpravo je souèin dvou absolutnì konvergentních øad, násobíme je "èlen po èlenu", provedeme dílèí souèety
P
P 1) z j P+1 wk
P 1
pro pevná n = j + k, nakonec pou¾ijeme binomickou vìtu: ( j+=0
)( k=0 k! ) = +n:=
( nj=0 j !(n1 j )! z j wn j ) =
j
+
k
=0
j
!
P+1 1 Pn
n j n j ) = P+1 1 (z + w)n =: exp(z + w).
n=0 n!
n=0 ( n! j =0 j z w
Dùkaz (E3). Buïto derivujeme øadu (E) èlen po èlenu podle Vìty P
4.1 (5) anebo (bez této vìty) upravíme pro w 6= z
1 hn 1 =n! . Limitu zlomku pro h ! 0 spoèteme
zlomek exp(z+hh) exp(z) = exp(z) exp(hh) exp(z) = exp(z ) exp(hh) 1 = exp(z ) +n=1
dosazením h = 0 do této mocninné øady (její souèet je spojitý).
Dùkaz (E4). V (E2) polo¾íme w = z .
P 1
Dùkaz (E5). Obecnìji, pro ka¾douPmocninnou øadu a její
souèet f (z ) = +n=0
cn (z a)n , v pøípadì kdy¾ a 2 R a v¹echna
P
+1
1
n
n
cn 2 R, je f (z ) = f (z ): vlevo je zde n=0 cn (z a) = n=0 cn (z a) = f (z ) .
Dùkaz (E6). Pro x 0 je exp0 (x) = exp(x) 1+ x > 0, tak¾e exp je na intervalu [0; +1) rostoucí, prostá, exp([0; +1)) =
[1; +1). Pro x <= 0 je exp(x) = 1= exp( x), x 0, tak¾e i tam je exp rostoucí, prostá, exp(( 1; 0]) = (0; 1]. Pro x 2 R
je tedy exp00 = exp0 = exp > 0.
Dùkaz (E7). Vlevo i vpravo jsou kladná èísla, umocníme je na druhou a doká¾eme jejich rovnost. Vlevo je pak j exp(z )j2
= exp(z ) exp(z ) = exp(z ) exp(z ) = exp(z + z ) = exp(2 Re z ).
5
Denice. Pro z 2 C polo¾me
P+1 2n
cosh(z) := 12 (exp(z) + exp( z)) = P
n=0 z =(2n)!, funkce hyperbolický kosinus, sudá èást exponeciály;
1 z 2n+1 =(2n + 1)!, funkce hyperbolický sinus, lichá èást exponeciály;
sinh(z) := 21 (exp(z) exp( z)) = +n=0
1 ( 1)n z 2n =(2n)!, funkce kosinus;
1
cos(z) := cosh(iz) = 2 (exp(iz) + exp( iz)) = P+nP=0
1 ( 1)n z 2n+1 =(2n + 1)!, funkce sinus.
1
sin(z) := sinh(iz)= i = 2 i (exp(iz) exp( iz)) = +n=0
Vìta 5.2 (vlastnosti goniometrických a hyperbolických funkcí, vlastnosti exponenciály - 2.èást).
(1) Funkce cosh, sinh, cos, sin jsou denovány na C, pøièem¾ funkce cosh, cos jsou sudé a funkce sinh, sin jsou liché.
(2) cosh(0) = cos(0) = 1, sinh(0) = sin(0) = 0.
(3) Funkce cosh, sinh, cos, sin nabývají na R jen reálných hodnot.
(4) Funkce cosh, sinh, cos, sin jsou holomorfní na C, jejich derivace jsou
cosh0 = sinh; sinh0 = cosh; cos0 = sin; sin0 = cos
a stejné formule platí tedy i pro jejich derivování v R.
(5) Pro ka¾dé z 2 C platí rozklady na souèet sudé funkce a liché funkce,
exp(z ) = cosh(z ) + sinh(z ); Eulerova identita: exp(iz ) = cos(z ) + i sin(z ):
(E8)
(6) Souètový vzorec (E2) pro exponenciálu je ekvivalentní jak se souètovými vzorci pro hyperbolické funkce tak se
souètovými vzorci pro goniometrické funkce. Pro z; w 2 C platí
cosh(z + w) = cosh(z ) cosh(w) + sinh(z ) sinh(w);
cos(z + w) = cos(z ) cos(w) sin(z ) sin(w);
sinh(z + w) = sinh(z ) cosh(w) + cosh(z ) sinh(w);
sin(z + w) = sin(z ) cos(w) + cos(z ) sin(w):
(7) Identita z (E2), exp(z ) exp( z ) = 1, má pro hyperbolické resp. goniometrické funkce tvar
cosh2 sinh2 = 1;
cos2 + sin2 = 1:
Bylo by ale chybou odtud usuzovat, ¾e j cos j 1 v¹ude v C, èísla cos(z ); sin(z ) toti¾ nemusí být reálná.
(8) cos(2) < 0, tak¾e mù¾eme denovat
:= 2 minfx > 0 : cos(x) = 0g 2 (0; 4):
(9) Na intervalu [0; =2] je funkce sin rostoucí a konkávní, funkce cos klesající a konkávní; cos( 2 ) = 0, sin( 2 ) =
1. S vyu¾itím sudosti cos a lichosti sin získáme jejich prùbìh v [ =2; 0], pomocí souètových vzorcù cos(z +
)= cos(z ), sin(z + )= sin(z ) jejich prùbìh v sousedních intervalech a v celém R.
(10) Funkce sin a cos jsou v C periodické s periodou 2; funkce cosh, sinh jsou v C periodické s periodou 2i.
(11) Funkce
exp je v C periodická s periodou 2i:
(E9)
(12) Nech» z; w 2 C. Pak
exp(z ) = 1 právì kdy¾ z=(2i) 2 Z ;
obecnìji
(E10)
(13)
(14)
(15)
(16)
(E11)
exp(z ) = exp(w) právì kdy¾ (z
w)=(2i) 2 Z :
.......................... konec 2. pøedná¹ky 13.10.2011 ..........................
Pro z 2 C je sin z = 0 právì kdy¾ z= 2 Z, tak¾e v¹echny koøeny komplexní funkce sin (a tedy i cos) le¾í v R .
Pro pevné 2 R zobrazuje exponenciála orientovanou pøímku z = r + i, r 2 R , na orientovanou polopøímku
exp(r)(cos() + i sin(), x 2 R .
Pro pevné r 2 R zobrazuje exponenciála orientovanou pøímku z = r + i, 2 R , na þnekoneènìkrát probìhnutouÿ
kru¾nici exp(r)(cos() + i sin()), 2 R .
Funkce
exp zobrazuje C na
P := C n f0g :
(17) Funkce exp není v C prostá, ale napøíklad
(E12)
exp je prostá v pásu Pexp = fz 2 C : Im z 2 ( ; ]g ; jeho obrazem je P :
Dùkazy jsou elementární, lze je provést na cvièeních.
6. Logaritmus, argument, obecná mocnina
6
Denice.
ln, je inverzní funkce k funkci expR . (Odtud ln : (0; +1) ! R.)
Komplexní logaritmus (hlavní hodnota logaritmu), log, je inverzní funkce k funkci expP . (Odtud log : P ! Pexp .)
exp
Mno¾ina v¹ech logaritmù èísla z 2 P je Log(z ) = exp 1 (z ) = fw 2 C : exp(w) = z g = flog(z ) + 2ki : k 2 Zg.
Argument (hlavní hodnota argumentu, úhel) je reálná funkce arg = Im log komplexní promìnné.
Mno¾ina v¹ech argumentù èísla z 2 P je Arg(z ) = farg(z ) + 2k : k 2 Zg.
Reálný logaritmus,
Zatímco log; arg jsou funkce komplexní promìnné, jsou Log(z ), Arg(z ) pro pevné z podmno¾inami prostoru C resp.R .
Funkce log je v souladu s na¹í denicí implementována i v softvérech provádìjících numerické èi symbolické výpoèty v C.
Pozor, formule log(z w ) = w log(z ) v C obecnì neplatí: zatímco levá strana má imaginární èást v ( ; ], pravá strana
(díky násobení èíslem w) ji tam mít nemusí. Platí jen log(z w ) = w log(z ) mod 2i.
Pøíklad. log(( 1)4 )=log 1=0 zatímco 4 log( 1)=4i.
Vìta 6.1.
(1) Pro z 2 P platí log(z ) = ln jz j + i arg(z ).
(2) Pro z 2 P oznaème = arg(z ). Pak z = jz j(cos + i sin ) (goniometrický zápis komplexního èísla z ) a také z =
exp(log(z )) = exp(ln jz j + i) (exponenciální zápis komplexního èísla z ).
(3) Funkce arg, log jsou spojité na otevøené mno¾inì M = C n ( 1; 0], log je holomorfní na M a na této mno¾inì platí
log0 (z ) = 1=z .
(4) Pro x 2 ( 1; 0), y 2 R je ylim
lim0 arg(x + iy) = = arg(x), tak¾e funkce arg, log
!0+ arg(x + iy) = = arg(x), y!
nejsou v bodì x < 0 spojité. Jsou tam v¹ak spojité vzhledem k uzavøené horní polorovinì.
(5) Pro a; b 2 P je log(ab) = log(a) + log(b) + 2ki, kde k 2 f 1; 0; 1g. Pøíklady: pro a = b = 1 je k = 1, pro
a = b = i je k = 1, pro Re a > 0; Re b > 0 je k = 0.
Denice. Nech» z 2 P a w 2 C. Pak denujeme
zw = mw (z) = exp(w log(z)) : : : hlavní hodnota w-té mocniny komplexního èísla z.
Mw (z) = fexp(w b) : b 2 Log(z)g =fexp(w log(z) + w 2ki); k 2 Zg : : : mno¾ina v¹ech w-tých mocnin èísla z 2 C.
Vìta 6.2 (vlastnosti obecné mocniny).
(1) Máme ez = exp(z ) (koneènì jsme se doèkali).
(2) Denice mocniny z w je pro reálná z; w pro z > 0 souladu s denicí obecné mocniny v R. Pro z 2 C, w = n 2 Z je
z w v souladu s celoèíselnou mocninou z n ve smyslu algebry v C.
(3) Pøi pevnì zvoleném základu z 2 P je g(w) = z w spojitou funkcí komplexní promìnné w. Pøi pevnì zvoleném
exponentu w 2 C mù¾e mít funkce f (z ) = z w , z 2 P, nespojitost v bodech z 2 R, z < 0, ale pro w = n 2 Z je i tam
spojitá (napø. z 4 ).
(4) Je-li n 2 Z, obsahuje mno¾ina Mn (z ) právì jeden prvek, a to prvek z n .
(5) Je-li w = p=q racionální, p; q celá nesoudìlná, q 2 N, pak Mw (z ) obsahuje právì q prvkù.
(6) Souètový vzorec: pro z 2 P a libovolná a; b 2 C je z a+b = z a z b .
(7) (!) Pøi umocòování mocniny na neceloèíselný exponent w 2= Z obecnì neplatí formule (z v )w = z vw , napø. pro
z = 1, v = 2, w = 1=2.
.......................... konec 3. pøedná¹ky 20.10.2011, Johanis .........................
Cvièení 6.1
p
(1) Pro n 2 N n f1g, z 2 P oznaème n z = z 1=n , aèkoli pro z < 0, n liché to není n tá odmocnina ze záporného èísla
jak ji (mo¾ná) známe z R.
(2) Pro a 2 P øe¹te rovnici z n = a s neznámou z 2 C.
1
(3) Pro a 2 P øe¹te rovnici zuk(z ) = a s neznámou z 2 P, kde zuk(z ) = (z + 1=z ) je ®ukovského funkce.
2
(4) Pro a 2 C øe¹te rovnici f (z ) = a s neznámou z 2 C, kde f = cosh; sinh; cos; sin. Návod: je cosh z = zuk(exp(z )),
sinh z = i zuk(i exp(z )), cos z = zuk(exp(iz )), sin z = zuk(i exp(iz )) .
(5) Denujme tgh = cosh = sinh, cotgh = cosh = sinh, tg = cos = sin, cotg = cos = sin v¹ude v C, kde nedìlíme nulou. Kde
jsou tyto funkce holomorfní?
(6) Pro a 2 C øe¹te rovnici f (z ) = a s neznámou z 2 C, kde f = cotgh; tanh; cotg; tg. Návod: je tanh z = (u 1)=(u +1),
kde u = exp(2z ), coth z = (u + 1)=(u 1), tg z = i(w 1)=(w + 1), kde w = exp(2iz ), cotg z = i(w + 1)=(w 1) .
7. Køivky a køivkový integrál v
C
Denice. Køivkou v C rozumíme spojité zobrazení uzavøeného intervalu do C, tj. spojitou funkci ' : [a; b] ! C, kde a < b
jsou reálná èísla. Je-li ' : [a; b] ! C køivka, pak
obrazem køivky ' rozumíme její obor hodnot, tj. mno¾inu
h'i := '([a; b]) = f'(t) : t 2 [a; b]g;
poèáteèním bodem køivky ' rozumíme bod pb ' := '(a), koncovým bodem bod kb ' := '(b);
køivku ' nazýváme uzavøenou, pokud '(a) = '(b);
opaènou køivkou k ' rozumíme køivku ' : [ b; a] ! C denovanou vzorcem ( ')(t) := '( t);
7
je-li navíc : [c; d] ! C køivka, pro kterou (c) = '(b), pak jejich spojením (nalepením) ' u rozumíme køivku
denovanou na intervalu [a; b + (d c)] vzorcem
(' u )(t) :=
délkou køivky
'(t);
t 2 [a; b];
(t b + c); t 2 [b; b + (d c)];
' rozumíme (je to supremum délek pøíslu¹ných lomených èar)
V (') := sup
8
n
<X
:
j =1
9
=
j'(tj ) '(tj 1 )j : n 2 N; a = t0 < t1 < < tn = b; 2 [0; +1] :
Uzavøenou køivku '(t) = a + reit , t 2 [0; 2], kde a 2 C a r > 0, nazýváme kladnì orientovaná kru¾nice o støedu a a polomìru
r. Opaènou køivku ' nazýváme zápornì orientovaná kru¾nice.
Køivku '(t) = z +t(w z ), t 2 [0; 1], kde z; w 2 C, nazýváme orientovaná úseèka [z ; w]. [z ; w] je tedy funkce (parametrický popis
orientované úseèky), cesta, zatímco h[z ; w]i C je úseèka v klasickém smyslu. Obecnìji, napø. [z ; w; u; v] je parametricky
popsaná orientovaná lomená èára urèená body z; w; u; v 2 C (v tomto poøadí), je denovaná jako spojení tøí orientovaných
úseèek [z ; w] u [w; u] u [u; v]. Oznaèení [z ; w] (oddìlovaèem je støedník) nám nekoliduje s intervalem [a; b] R.
Cesta neboli po èástech hladká køivka v C, je køivka ' : [a; b] ! C pro kterou existuje takové dìlení a = t0 < t1 < < tn = b,
¾e pro ka¾dé j = 1; : : : ; n je funkce ' tøídy C 1 na [tj 1 ; tj ] (tj. derivace ' 0 je spojitá na (tj 1 ; tj ) a má v krajních bodech
tj 1 a tj jednostranné koneèné limity). Cesty budeme potøebovat pøi práci s køivkovým integrálem v C. Mo¾né nespojitosti
derivace v dìlících bodech lze odstranit volbou jiné parametrizace, viz vìta 7.1.(5).
Denice.
(køivkový integrál v C) Pro cestu ' a spojitou funkci f
Z
'
f=
Z
'
f (z ) dz =
Z b
a
: h'i ! C denujeme integrál funkce f podél cesty ' vzorcem
f ('(t))'0 (t) dt
2 C:
Integrál na pravé stranì je Riemannùv èi zobecnìný Newtonùv, jeho integrand je po èástech spojitý.
Pøíklad 7.1. Pro n 2 Z a kru¾nici '(t) = a + reit , t 2 [0; 2] je
Z
'
(z
a)n dz =
Z 2
0
rn eitn rieit dt = = 2i (pro n = 1) resp. 0 (pro ostatní n 2 Z) :
Z b
j'0 (t)j dt.
Nech» ' : [a; b] ! C je cesta a f : h'i ! C je spojitá.
Poznámka. Je-li ' : [a; b] ! C cesta, pak délka cesty ' je V (') =
a
Vìta 7.1 (základní vlastnosti køivkového integrálu).
(1) (zmìna
ale ne orientace) Nech» g je rostoucí zobrazení intervalu [c; d] na interval [a; b], které je tøídy C 1 .
Z parametrizace,
Z
Pak f =
f:
'
'g Z
Z
(2) (zmìna orientace)
f=
f.
'
'
(3) (integrál pøes spojení dvou cest) Je-li ' =
(4)
(5)
Z
(odhad abs.hodnoty integrálu) f Z b
u !, kde ; ! jsou cesty, pak
Z
'
f=
Z
f+
jf ('(t)) '0 (t)j dt V (') max jf j .
h'i
'
a
(zmìna parametrizace po èástech hladké køivky na hladkou køivku) Není-li køivka
lze v (1) zvolit takovou substituci g , ¾e køivka ' g je hladká.
Z
!
f:
' hladká (je jen po èástech hladká), pak
Dùkaz (5). Nech» [u; v] = [tj 1 ; tj ] je j -tý dílèí interval. Funkce g( ) := u + (v u) 1 cos( (v uu) ) =2, 2 [u; v], je
rostoucí, spojitì diferencovatelná, g0 (u+) = g0 (v ) = 0, tak¾e ' g má jednostranné derivace v u+ a v rovny nule a ty tedy
budou spojitì navazovat na nulové jednostranné derivace takto denované funkce g na sousedních dílèích intervalech. Poznámka. Vlastnost (5) umo¾òuje zjednodu¹ení mnoha dal¹ích dùkazù, kde namísto po èástech hladkých køivek lze
uva¾ovat jen hladké køivky.
Lemma 7.2.
Nech» f je komplexní funkce komplexní promìnné spojitá na okolí bodu a 2 C. Pak pro h 2 C je
Z
1
lim
f = f (a) :
h!0 h [a;a+h]
R
Dùkaz. h1 [a;a+h] f
! 0 pro h ! 0. R
f (a) = h1 [a;a+h] (f (z ) f (a)) dz =
R1
0 (f (a + th)
f (a)) dt =: c. Je jcj maxz2U (a;jhj) jf (z ) f (a)j
8
Denice. Nech» G C je otevøená a f : G ! C je funkce. Funkci F : G ! C nazýváme primitivní funkcí k f
f 0 (z ) = f (z ) pro ka¾dé z 2 G.
Vìta 7.3
(výpoèet køivkového integrálu pomocí primitivní funkce, Newtonùv vzorec).
Nech» G
spojitá funkce a F je primitivní funkce k f na G. Pak pro ka¾dou cestu ' : [a; b]
na
G, pokud
CZje otevøená, f : G ! C je
! G platí
'
f = F ('(b))
(pøírùstek primitivní funkce od poèáteèního do koncového bodu køivky). Speciálnì, je-li ' uzavøená cesta v G, pak
F ('(a))
Z
'
f = 0.
Poznámka. Z pøíkladu 7.1 pro n = 1 nyní vidíme, ¾e 1=z nemá na P primitivní funkci. Zatímco v R pro existenci
primitivní funkce staèila spojitost, v C spojitost nestaèí a vìta o existenci primitivní funkce asi bude mít jinou podobu.
.................. konec 4. pøedná¹ky 27.10.2011 (zatím bez Vìty 7.1 a 7.2, které budou v 5. pøedná¹ce) ..................
Vìta 7.4. Nech» ' : [a; b] ! C je cesta.
(1) (zámìna poøadí integrálu a limity posloupnosti) Nech»Z pro ka¾dé
Z n 2 N je fn : h'i !Z C spojitá
Z funkce a tyto funkce nech»
na h'i konvergují stejnomìrnì k funkci f . Pak fn ! f neboli lim
f = n!lim
fn .
n!+1 ' n
'
'
' +1
(2) (spojitost integrálu s komplexním (resp. reálným) parametrem, tj. zámìna poøadí integrálu a limity funkce) Nech» G C je
neprázdná otevøená mno¾ina (resp. G je libovolný interval v R) a F : h'i G ! C je spojitá funkce. Pak funkce
g(w) =
'
R
w2G
F (z; w) dz;
R
lim
F (z; w) dz = ' lim F (z; w) dz; w0 2 G.
w!w0 ;w2G '
w!w0 ;w2G
(derivace integrálu podle komplexního parametru, tj. zámìna poøadí derivace a integrálu) Nech» G C je otevøená mno¾ina,
je spojitá na G neboli
(3)
Z
F : h'i G ! C je spojitá funkce a parciální derivace funkce F podle druhé promìnné (tj. derivace funkce
w 7! F (z; w) podle komplexní promìnné w) je spojitá na h'i G. Potom funkce
g(w) =
Z
'
w2G
F (z; w) dz;
je holomorfní na G a platí
g0 (w) =
Z
Z
@F
d
F (z; w) dz =
(z; w) dz pro w 2 G :
dw '
' @w
Dùkaz. (1), (2) dokazujeme analogicky jako v R. Pro dùkaz (3) ale nemáme vìtu o støední hodnotì pro komplexní funkci reálné
(pro f (t) = eit není f () f (0) = f 0 ()). Proto pøírùstek funkceR F nahradíme integrálem. Derivaci funkce F
podle druhé promìnné oznaème F2 . Pro pevné w 2 G dokazujeme g0 (w) = ' F2 (z; w) dz . K tomu pro promìnnou h 6= 0
promìnné
odhadujeme absolutní hodnotu zlomku h 1 (g(w + h)
R
R
g(w)) =h
1R
' (F (z; w + h)
F (z; w)) dz =h
1R
'
R1
0 (F2 (z; w +
ht) h dt dz = ' 01 F2 (z; w + ht) dt dz . Vzhledem ke spojitosti a tedy i stejnomìrné spojitosti integrandu pro [z; h; t] 2
R R
R
h'i U (0) [0; 1] je pro h ! 0 limita integrálù rovna integrálùm z limity, èíslu ' 01 F2 (z; w) dt dz = ' F2 (z; w) dz. Denice. Otevøenou souvislou podmno¾inu prostoru C nazýváme oblast.
Denice. Nech» M C je mno¾ina. Mno¾inu A M nazveme komponentou mno¾iny M , je-li maximální souvislou podmno¾inou M (tj. je-li A souvislá a pøitom ka¾dá mno¾ina B splòující A $ B M je nesouvislá).
Lemma.
Nech» C je otevøená. Pak ka¾dá její komponenta je oblast.
Vìta 7.5 (charakterizace oblasti). Nech» C je otevøená. Pak následující podmínky jsou ekvivalentní.
(a) je souvislá (tj. pro ka¾dou neprázdnou G takovou, ¾e G i n G jsou otevøené mno¾iny, platí G = ).
(b) je køivkovì souvislá (tj. pro ka¾dé dva body z; w 2 existuje spojité zobrazení ' : [0; 1] ! , pro které '(0) = z a
'(1) = w).
(c) Ka¾dé dva body v lze spojit lomenou èárou v (tj. pro ka¾dé dva body z; w 2 existuje koneèná posloupnost
bodù z = u0 ; u1 ; : : : ; un = w taková, ¾e pro ka¾dé j = 1; : : : ; n je [uj 1 ; uj ] ).
Vìta 7.6
(primitivní funkce a nezávislost integrálu na cestì).
následující podmínky jsou ekvivalentní.
(i) f má v primitivní funkci.
Nech» C je oblast a f : ! C je spojitá funkce.
Z
(ii) Pro ka¾dou uzavøenou cestu ! : [a; b] ! je f = 0.
!
(iii) Køivkový integrál v Z
nezávisí
Z na cestì, tj. kdykoli ' : [a; b] ! a
a '(b) = (d), pak f = f .
'
Pak
: [c; d] ! jsou dvì cesty splòující '(a) = (c)
9
Dùkaz (i))(ii): viz Vìta 7.3.
R
R
R
(ii))(iii): oznaèíme ! = ' , ! je uzavøená, podle pøedpokladu
je ! f = 0, tak¾e ' f
f = 0.
R
(iii))(i): zvolíme pevnì z0 2 a denujeme funkci F (z ) = 'z f (w) dw, z 2 , kde 'z je libovolná cesta v ze z0 do z .
Pro dostateènì malá h 6= 0 si cestu zeR z0 do z + h slepíme z cesty 'z a orientované úseèky [z ; z + h], pak snadno upravíme
zlomek h 1 (F (z + h) F (z )) = h 1 [z;z+h] f , který má (Lemma 7.2) limitu f (z ), tak¾e F 0 = f v¹ude v . 8. Lokální Cauchyova vìta a její dùsledky
Denice. Nech» a; b; c 2 C. Trojúhelníkem 4abc rozumíme konvexní obal mno¾iny fa; b; cg, tj. nejmen¹í konvexní mno¾inu
obsahující body a; b; c. Obvodem trojúhelníka 4abc rozumíme uzavøenou køivku (orientovanou lomenou èáru)
@ 4abc = [a; b] u [b; c] u [c; a]:
Vìta 8.1
(Cauchyova vìta pro trojúhelník).
holomorfní na n fpg. Pak
Nech» C je otevøená mno¾ina, p 2 , f : ! C je funkce spojitá na a
Z
@ 4abc
f = 0 pro ka¾dý trojúhelník 4abc .
R
Dùkaz. Nejprve uva¾ujme jednodu¹¹í pøípad p 2= 4abc. Oznaème T0 = @ 4abc a M = j @T0 f j. Pro k = 0; 1; 2; : : : nyní
postupnì opakujeme následující algoritmus:
Støedními pøíèkami rozdìlíme trojúhelník Tk na ètyøi men¹í pomocné trojúhelníky P1 ; P2 ; P3 ; P4 Tk . Integrujeme-li
funkci f veRvhodnémPsmìru
@PP
1 ; @P2 ;R@P3 ; @P4 , pak v souètu se integrály pøes støední pøíèky odeètou,
R po jejich obvodech
R
tak¾e bude @Tk f = 4j =1 @Pj f , odtud j @Tk f j 4j =1 j @Pj f j a napravo nemohou být v¹ichni sèítanci men¹í ne¾ M=4k+1 .
R
Existuje tedy m takové, ¾e j @Pm f j M=4k+1 , oznaème Tk+1 = Pm .
Výsledkem uvedeného postupu je posloupnost trojúhelníkù T0 T1 T2 : : : v jejich¾ prùniku je právì jeden bod s.
Denujeme spojitou funkci g(z ) = f (zz) sf (s) f 0 (s) pro z 2 , z 6= s a g(s) = 0, tak¾e f (z ) = f (s)+ f 0 (s)(z s)+ g(s)(z s),
jde o Taylorùv polynom stupnì nejvý¹e 1 se støedem s (ten má primitivní funkci) a o jeho zbytek.
Zvolme libovolnì " > 0. RExistuje okolí U (s) takové, ¾e v nìm jgj < " a existuje index K takový, ¾e TK U (s). Pro
v¹echna k K odhademe j @Tk f j V (@Tk ) RmaxTk jgj maxTk jz sj " V (@Tk )2 " V (@T0 )2 =4k .
Souèasnì (z pøedchozí konstrukce) máme j @Tk f j M=4k , porovnání obou odhadù dá M " V (@T0 )2 a tedy M = 0.
Zbývá zvládnout pøípady, kdy p 2 4abc. Pokud le¾í body a; b; c v pøímce (T0 je buïto jednobodová anebo je to obraz
úseèky), pak tvrzení platí pro ka¾dou funkci spojitou na T0 a bod p zde není vyjímeèný. V opaèném pøípadì, pro tøi rùzné
body a; b; c nastane jedna ze tøí situací:
(i) Bod p je vrcholem trojúhelníka, napøíklad p = c. Pak pro ka¾dé " 2 (0; 1) oznaème A = c + "(a c), B = c + "(b c),
pro trojúhelníky 4abA, R4AbB máme vìtu ji¾ dokázánu, pro zbývající trojúhelník 4ABc odhadujeme
j @4ABc f j V (@ 4ABc) maxT jf j = "V (@ 4RT ) maxT jf j ! 0 pro " ! 0+ .
Souèet integrálù po obvodech v¹ech tøí uvedených trojúhelníkù je @T f , ten na " nezávisí a je tedy nula.
(ii) Bod p je na hranici trojúhelníka T mimo jeho vrcholy, je napøíklad nìkde mezi body b; c. Pak pro trojúhelníky 4abp,
4apc pou¾ijeme (i).
(iii) Bod p je uvnitø trojúhelníka. Pak pro trojúhelníky 4abp, 4pbc, 4apc pou¾ijeme (i). .......................... konec 5. pøedná¹ky 3.11.2011 .........................
Denice. Mno¾ina M C (obecnìji M Rn ) se nazývá hvìzdovitá, pokud existuje takové a 2 M , ¾e pro ka¾dé b 2 M je
úseèka [a; b] M . (Názornì: z bodu a je vidìt celá mno¾ina M ).
(Cauchyova vìta pro hvìzdovitou mno¾inu). Nech» C je otevøená hvìzdovitá mno¾ina, p 2 a f : ! C je
spojitá funkce, která je holomorfní na n fpg . Pak f má na primitivní funkci,
tj.
R
pro ka¾dou uzavøenou cestu ' v je ' f = 0 .
Vìta 8.2
Dùkaz. Vzpomeneme si na to, ¾e v R je derivace urèitého integrálu podle horní meze rovna integrandu. Tady zkonstruujeme primitivní funkci
analogicky, jako køivkový integrál po úseèce z bodu a do promìnného konce z . Pro ka¾dé z 2 R
oznaème F (z ) = [a;z] f a derivujme F . Pro pevné z 2 a pro v¹echna dostateènì malá h je také z + h 2 , tak¾e
R
R
R
trojúhelník s vrcholy a; z; z + h je také v a podle pøedchozí vìty máme [a;z] f + [z;z+h] f = [a;z+h] f . Toho vyu¾ijeme pøi
R
úpravì zlomku (F (z + h) F (z ))=h =h 1 [z;z+h] f ! f (z ) pro h ! 0 podle vìty 7.2. Poznámka 8.1 (dùkaz pøi silnìj¹ím pøedpokladu). Kdybychom do denice holomorfnosti pøidali pøedpoklad, ¾e funkce f 0
nejenom existuje, ale ¾e je spojitá, pak by namísto pracného dùkazu Cauchyovy vìty pro trojúhelník a této vìty staèilo
pou¾ít stejnolehlost se støedem a a derivaci podle reálného parametru p : Pro p 2 [0R; 1] denujme
cesty 'p = a + p (' a),
R
tak¾e '1 = ', '0 = a. Nech» cesta ' má denièní obor [; ]. Denujeme g(p) = 'p f = f (a + p ('(t) a))p '0 (t)dt.
R
R
Pak g 0 (p) = @ f (a + p ('(t) a))p ' 0 (t) dt = @ f (a + p ('(t) a))'(t) dt = 0. Funkce g je tedy konstantní a
@p
@t
sice nula, proto¾e g(0) = 0. Takovéto zjednodu¹ení dùkazu by se ale pozdìji nevyplatilo: pøi dùkazech holomorfnosti bychom kromì existence derivace
je¹tì museli dokazovat spojitost derivace.
Poznámka (nalepování primitivních funkcí). Nech» 1 a 2 jsou otevøené podmno¾iny C, pro které 1 \ 2 je souvislá
mno¾ina. Nech» funkce f má primitivní funkci v 1 i v 2 . Pak f má primitivní funkci v 1 [ 2 .
Poznámka. Výjimku z holomorfnosti v pøedchozích dvou vìtách, bod p , potøebujeme jen v dùkazu následující vìty.
Vìta 8.3 (Cauchyùv vzorec pro kruh). Nech» a 2 C, r > 0 a f je holomorfní na uzavøeném kruhu U (a; r). Oznaème '(t) =
a + reit , t 2 [0; 2]. Pak
10
Z
1
f (w)
dw; z 2 U (a; r) .
2i ' w z
Vidíme, ¾e z hodnot funkce f na hranici kruhu lze dopoèítat její hodnoty uvnitø. (Podobnou vlastnost v R - kdy z hodnot
v krajních bodech intervalu lze dopoèítat hodnoty uvnitø intervalu - mají jen funkce tvaru f (x) = ax + b.)
Dùsledek (vlastnost prùmìru pro holomorfní funkce). Pro Zspeciální pøípad z = a je
1 2
f (a) =
f (a + reit ) dt;
2 0
f (z ) =
tj. hodnota uprostøed je aritmetickým prùmìrem hodnot na kru¾nici.
Dùsledek (Cauchyùv vzorec pro kruh, i pro v¹echny
f má na U (a; r) derivace v¹ech øádù a platí
Z derivace).
n!
f (w)
(
n
)
f (z ) =
dw; z 2 U (a; r); n 2 N0 ,
2i ' (w z )n+1
symbolem f (0) rozumíme f .
Dùkaz. Pro n = 0 je to Cauchyùv vzorec pro kruh. Pro n 2 N pravou stranu (køivkový integrál s komplexním parametrem
z ) derivujeme n-krát podle z . Podle Vìty 7.4 (3)n tyto derivace existují (tedy existují i derivace levé strany) a poøadí derivace
@ (w z ) 1 = n! (w z ) 1 n . a integrálu lze zamìnit. Pøitom pro z 6= w je @z
n
Vìta 8.5 (rozvoj holomorfní funkce do mocninné øady). Nech» a 2 C, R 2 (0; +1] a f je holomorfní na kruhu U (a; R). Pak
f je na U (a; R) souètem mocninné øady tvaru
+1
X
cn (z a)n ;
n=0
Pøitom koecienty této øady jsou urèeny jednoznaènì a platí pro nì
Název: Taylorova øada funkce f se støedem a.
cn =
f (n) (a)
; n 2 N0 .
n!
Dùkaz. Zvolme pevnì z 2 U (a; R) a èíslo r 2 (jz aj; R), oznaème = jz aj. Pro integraèní promìnnou w v
Cauchyovì vzorci pro kruh je w 2 h'i, tedy jw aj = r, jw z j > r . V Cauchyovì vzorci upravíme zlomek w 1 z =
1
1
1
(w a) (z a) = w a 1 (z a)=(w a) . Je j(z a)=(w a)j < =r < 1, tak¾e mù¾eme pokraèovat (souèet geometrické øady)
P
1 ( z a )n = P+1 (z a)n . Vynásobením této úpravy funkcí f (w) spojitou na kompaktu h'i (a tedy
= w 1 a +n=0
n=0 (w a)n+1
w a
omezenou) nepokazíme stejnomìrnou konvergenci
øady, výsledek tedy
mù¾eme integrovat èlen po
èlenu a vyjde nám
R
(n)
P+1
P+1
f
(
w
)
f
(
a
)
1
n
n
f (z ) = n=0 (z a) 2i ' (w a)n+1 dw = n=0 (z a) n!
,
v posledním kroku jsme pou¾ili Cauchyùv vzorec pro f (n) (a). Právì nalezené koecienty cn u (z a)n , n 2 N0 , pøitom
nezávisí na volbì z , tak¾e opravdu jde o mocninnou øadu.
Zbývá dokázat P
jejich jednoznaènost, tedy ¾e neexistuje jiná sada koecientù takové øady, tøeba bn . Kdyby v nìjakém
1 b (z a)n , pak derivováním této mocninné øady èlen po èlenu, Vìta 4.1 (5), spoèteme pro n 2 N :
U (a) bylo f (z ) = +n=0
n
0
f (n) (a) = n! bn , tak¾e bn = cn . Dùsledek (holomorfní funkce a mocninné øady). Funkce f je holomorfní v otevøené C právì kdy¾ v ka¾dém kruhu
U (a; R) je souètem mocninné øady se støedem a.
Vìta 8.6 (Cauchyovy odhady koecientù Taylorovy øady). Za pøedpokladù a oznaèení z Vìty 8.5, pro ka¾dé r 2 (0; R) oznaème
Mr = maxfjf (z )j : jz aj = rg: Pak
jcn j Mr =rn ; r 2 (0; R); n 2 N0 .
................ konec 6. pøedná¹ky 10.11.2011, navíc Weierstarssova vìta ...............
................ státní svátek 17.11.2011 ...............
Vìta 8.7 (Liouvilleova vìta). Ka¾dá omezená celá funkce je konstantní.
Dùkaz. V Cauchyových odhadech polo¾íme R = +1, a = 0, odhadneme Mr maxC jf j = M a pro n 2 N, r ! +1
spoèteme cn ! 0. Pøitom cn nezávisí na r, tak¾e cn = 0. Proto f (z ) = c0 ; z 2 C.
Jiný dùkaz. V Cauchyových odhadech zvolme pevnì a 2 C. Je f 0 (a) = c1 , pøitom (viz pøedchozí dùkaz pro n = 1)
c1 = 0, tak¾e f 0 = 0 v¹ude a f je konstantní.
Vìta 8.7a (obecnìj¹í Liouvilleova vìta). Nech» f je celá funkce a existuje n 2 N takové, ¾e pro jz j = r ! +1 je f (z ) = o(rn ).
Pak f je polynom stupnì men¹ího ne¾ n.
Dùkaz. Z Cauchyových odhadù je ck = o(rn k ), tak¾e pro k n je ck = 0. Podrobnìj¹í informace o chování celé funkce pro velká jz j nám pozdìji dá Casorati-Weierstrassova vìta.
Vìta 8.8 (t.zv. základní vìta algebry). Ka¾dý nekonstantní polynom s komplexními koecienty má v C aspoò jeden koøen.
Dùkaz. Nech» P je takový polynom, má stupeò nejménì 1, tak¾e lim jP (z )j = +1. Kdyby nemìl v C ¾ádný koøen,
jzj!+1
pak Q = 1=P by byla celá funkce, pøitom lim Q(z ) = 0, tak¾e Q by byla omezená, tedy podle Liouvilleovy vìty konstantní
jzj!+1
a P také konstantní, spor.
Dùsledek (rozklad polynomu na koøenové èinitele). Nech» P (z ) = an z n + an 1 z n 1 + + a1 z + a0 je polynom s komplexními
koecienty, pøièem¾ n 1 a an 6= 0. Pak existují w1 ; : : : ; wn 2 C taková, ¾e
P (z ) = an (z w1 )(z w2 ) (z wn ) ; z 2 C :
Èísla w1 ; : : : ; wn (koøeny polynomu) jsou urèena jednoznaènì a¾ na poøadí.
Vìta 8.9 (násobnost koøene, koøen je izolovaný). Nech» pro a 2 C, r > 0 je funkce f holomorfní na U (a; r) a není to
konstantní nula. Pak existuje právì jedno p 2 N0 a funkce g holomorfní na U (a; r) taková, ¾e g (a) 6= 0 a
11
f (z ) = (z a)p g(z ) pro z 2 U (a; r):
Pro p > 0 øíkáme, ¾e bod a je p-násobný koøen funkce f .
Existuje prstencové okolí P (a) takové, ¾e je v nìm v¹ude f (z ) 6= f (a).
Dùkaz. Taylorova øada funkce f se støedem a nejsou samé nuly, existuje tedy nejmen¹í index
je
p 2 N0 , pro který p
p
koecient cp 6= 0. Vytkneme-li z Taylorovy øady výraz (z a) , bude v U (a; r) f (z ) = (z a) cp + cp+1 (z a) + : : : .
Øada v závorce je hledaná funkce g(z ), pøitom g(a) = cp 6= 0. Ze spojitosti funkce g odvodíme její nenulovost v nìjakém
okolí bodu a. První èinitel (z a)p je roven nule jen v bodì a. Denice. (Pøipomenutí z metrických prostorù) Nech» M C je mno¾ina a z0 2 C. Øíkáme, ¾e bod z0 je hromadným bodem
mno¾iny M , jestli¾e ka¾dé prstencové okolí bodu z0 obsahuje nìjaký bod mno¾iny M . Je-li navíc C mno¾ina obsahující
M , øíkáme, ¾e M je izolovaná v , jestli¾e nemá v ¾ádný hromadný bod.
(vìta o jednoznaènosti). Nech» funkce f; g jsou holomorfní na oblasti C a shodují se na mno¾inì M
která má v hromadný bod (tj. není izolovaná v ). Pak f = g v¹ude na .
Vìta 8.10
,
Dùkaz. Pomocná funkce h = f g má v¹ude v M hodnoty nula. Nech» a 2 je hromadný bod mno¾iny M . Existuje
tedy posloupnost zk 2 M n fag, zk ! a, pro kterou je h(zk ) = 0. Podle vìty 8.9 je tedy h = 0 v¹ude v ka¾dém U (a) .
Oznaème A = fz 2 : h = 0 v¹ude v nìjakém U (z )g, je to neprázdná otevøená podmno¾ina oblasti . Vzhledem ke
spojitosti funkce h lze pøedchozí úvahu zopakovat i v ka¾dém bodì uzávìru v mno¾iny A, tak¾e A je také uzavøená v .
Proto je A = a f = g v¹ude v .
Dùsledek. Nech» (a; b) R, f : (a; b) 7! C a oblast C obsahuje interval (a; b), pak existuje nejvý¹e jedno holomorfní
roz¹íøení funkce f do . Tedy: holomorfní roz¹íøení (pokud existuje) je hodnotami v (a; b) urèeno jednoznaènì (odtud
tradièní název vìty).
Vìta 8.11
(princip maxima modulu).
(1) Nech» C je oblast a f je nekonstantní holomorfní funkce na . Pak jf j nenabývá nikde v lokálního maxima.
(2) Nech» je omezená oblast a f je funkce spojitá na a holomorfní na . Pak jf j nabývá svého maxima v na
hranici oblasti .
(3) Je-li navíc f 6= 0 v¹ude v resp. v , pak (1) resp. (2) platí i pro lokální minimum funkce jf j.
Dùkaz. (1), sporem: nech» jf j má v bodì a 2 lokální maximum M = jf (a)j. Pak existuje R > 0, U (a; R) takové,
¾e M = maxU (a;R) jf j. Pro ka¾dý polomìr r 2 (0; R) pou¾ijeme pro f (a) vìtu o prùmìru a odhadujeme M = jf (a)j 1 R 2
it
2 0 jf (a + re )jdt maxU (a;R) jf j = M . Nalevo i napravo je M , proto v¹echny nerovnosti v tìchto odhadech lze nahradit
rovnostmi. Spojitý integrand jf (a + reit )j (omezený shora èíslem M ) nemá tedy ¾ádnou hodnotu men¹í ne¾ M a proto je
v¹ude v U (a; R) jf j = M a jf j2 = ff = M 2 . Pro M = 0 máme f = 0 a nejsou splnìny pøedpoklady vìty. Pro M > 0 jsou
jak f tak f = M 2 =f holomorfní funkce a z Cauchy-Riemannových podmínek odvodíme, ¾e je to mo¾né jen pro konstantní
f - spor.
(2). Spojitá reálná funkce jf j nabývá na kompaktu svého maxima. Pokud ho nenabývá na hranici, pak ho nabývá
uvnitø a podle (1) je konstantní na souvislé a tedy i na - spor. (3). Pro pomocnou funkci h = 1=f pou¾ijeme (2) resp. (3).
Pøíklad. Je-li v¹ude na hranici f = 0, je f konstantní, nula.
Vìta 8.12a (Weierstrassova vìta, zámìna poøadí derivace a limity). Nech» C je otevøená, funkce fn ; n 2 N jsou holomorfní
na a konvergují k funkci f lokálnì stejnomìrnì v . Pak f je holomorfní v a pro ka¾dé p 2 N funkce fn(p) konvergují k
f (p) lokálnì stejnomìrnì v .
Dùkaz. Zvolme libovolnì a 2 , zvolme U (a; r) a oznaème '(t) = a + reit ; t 2 [0; 2]. V Cauchyovì vzorci se
integraèní promìnná w a parametr z mohou ocitnout libovolnì blízko sebe, jejich rozdíl je pøitom ve jmenovateli. Proto
uva¾ujeme
jenom z 2 A = U (a; r=2), pak j1=(w z )j 2=r. Podle Cauchyova vzorce, pro ka¾dé z 2 A je fn (z ) =
1 R
h'i A, tak¾e pøi
2i fn (w)=(w z )dw. Pro n ! +1 konverguje integrand k f (w)=(w z ) stejnomìrnì na kompaktu
R
limitním pøechodu n ! +1 lze napravo zamìnit poøadí limity a integrálu, vyjde f (z ) = 21i f (w)=(w z )dw. Pravá
strana má derivaci podle parametru z , má ji tedy i levá strana a f je proto na A holomorfní.
Pro funkce f , fn lze nyní pou¾ít
Cauchyùv vzorec pro p-té derivace a odhadovat pro z 2 A: jf (p) (z ) fn(p) (z )j (p)
(p)
p!
p+1 max jf (p) (w) fn(p) (w)j ! 0 stejnomìrnì pro v¹echna z 2 A. f (w) fn (w) h'i
2 2r maxh'iA (w z)p+1 p ! r (2=r)
Vìta 8.12b (Weierstrassova
vìta, zámìna poøadí derivace a sumy). Nech» C je otevøená, funkce gk ; k 2 N jsou holomorfní
P 1
gk konverguje k funkci f lokálnì stejnomìrnì v . Pak f je holomorfní v a pro ka¾dé p 2 N øada
na a øada +
k
=0
P+1 (p)
(p)
k=0 gk konverguje k f lokálnì stejnomìrnì v .
P
Dùkaz. Èásteèné souèty øady oznaèíme fn = nk=0 gk a pou¾ijeme pøedchozí vìtu.
Pøíklad. Dokázali jsme i mo¾nost derivování mocninné øady èlen po èlenu, a to bez pou¾ití vìt 4.1 (5), 8.5.
Vìta 8.13 (Morerova vìta, kriterium holomorfnosti bez u¾ití derivace). Nech» C je otevøená a f : ! C je spojitá funkce
taková, ¾e buïto
nebo
Z
@ 4abc
Z
f =0
Pak f je holomorfní na .
[A;B ;C ;D;A]
f =0
pro ka¾dý trojúhelník
4abc obsa¾ený v :
pro ka¾dý obdélník ABCD obsa¾ený v ; jeho¾ strany jsou rovnobì¾né s osami:
12
R
Dùkaz pro trojúhelníky. Zvolme libovolnì U (a; r) a denujme tam funkci F (z ) = [a;z] f . Stejnì jako v dùkazu
Cauchyovy vìty pro hvìzdovitou oblast doká¾eme, ¾e F 0 = f , tak¾e F je holomorfní. Nyní u¾ víme, ¾e F má derivace v¹ech
øádù a tedy f je holomorfní.
Dùkaz pro obdélníky. Postupujeme analogicky, jen integraèní cesty budou
slepeny z úseèek rovnobì¾ných s osami.
R
Podrobnì: zvolíme libovolnì U (a; r) a denujeme tam funkci F (z ) = [a;A;z] f , kde A = Re z + i Im a. Pro dostateènì
R
malá h 2 C je F (z + h) = [a;B;z+h] f , kde B = Re(z + h) + i Im a. Oznaème je¹tì C = Re(z + h) + i Im z . Pak ABCz je
obdélník (kreslete) a podle pøedpokladu
je integrál Rpøes cestu [A
R
R ; B ; C ] stejný jako pøes cestu [A; z ; C ].R To nám dává mo¾nost
upravit výraz F (z + h) F (z ) = [a;A;z;C ;z+h] f [a;A;z] f = [z;C ;z+h] f (w) dw. Máme f (z ) = h 1 [z;C ;z+h] f (z ) dw, tak¾e
R
pro h 6= 0 je jh 1 (F (z + h) F (z )) f (z )j = jh 1 [z;C ;z+h] (f (w) f (z )) dwj jhj 1 2jhj maxw2U (z;jhj) jf (w) f (z )j ! 0,
tedy F 0 = f a odtud F 00 = f 0 . ................ konec 7. pøedná¹ky 24.11.2011 ................
Pomocí Morerovy vìty lze dokázat tøeba následující vlastnost holomorfních funkcí.
Vìta 8.14 (spojité nalepování holomorfních funkcí). Nech» f je spojitá v oblasti , p je pøímka protínající a n p je
sjednocením dvou oblastí 1 a 2 . Je-li f holomorfní na 1 [ 2 , je holomorfní v .
Dùkaz. Staèí uva¾ovat p = R. Ka¾dý obdélník O jeho¾ strany jsou rovnobì¾né s osami je buïto disjunktní s R (a
pak podle Cauchyovy vìty integrál z f po jeho hranici @Oje nula) anebo namísto O uva¾ujeme jeden èi dva obdélníky Ok s
jednou stranou v R. Odsunutí této strany od R dá nulový integrál a limitní pøechod (s integrandem stejnomìrnì spojitým
na O) zpìt na R dá tedy nulu. Podle Morerovy vìty pro obdélníky je f holomorfní.
Vìta 8.15 (o otevøeném zobrazení). Nech» f je holomorfní a nekonstantní na oblasti C. Pak f (
) je otevøená.
Dùkaz. Podle vìty 8.9 pro ka¾dé a 2 existuje uzavøený kruh A = U (a; r) takový, ¾e na jeho hranici K je v¹ude
f (z ) 6= f (a). Pro ka¾dé w 2= f (A) je pomocná funkce g(z ) = 1=(f (z ) w) holomorfní na A, g(a) 6= 0. Podle principu
maxima modulu je jg(a)j maxK jgj a pro pøevrácené hodnoty 1=jg(a)j minK jgj, tj.
jf (a) wj minz2K jf (z) wj = dist(f (K ); w).
Nápad: pro w ! f (a) je vlevo 0 a vpravo dist(f (K ); f (a)) = 2v > 0, spor. Podrobnìji, pro ka¾dé w 2 B = U (f (a); v) je
vlevo jf (a) wj < v a vpravo dist(f (K ); w) > v, spor, tak¾e je w 2 f (A), B f (A) f (
). V R podobná vìta neplatí. V pøíkladech x2 : ( 1; 1) na [0; 1), sin(R) = [ 1; 1], cos(( =2; =2)) = (0; 1] zøejmì vadí
globální extrémy v koøenech derivace. U holomorfních funkcí tedy ani koøeny derivace nebrání otevøenosti zobrazení.
Pøíklad. Funkce z 2 zobrazuje kruh U (0; 1) na sebe.
9. Riemannova sféra
S = C [ f1g
K prostoru C je vhodné denovat nekoneèný prvek 1, ale jen jediný (nemáme lineární uspoøádání), ten bude jiný(!!) ne¾
jsou 1 2 R (i kdy¾ v matematice nemá jiné oznaèení). Oznaème S = C [ f1g, název Riemannova sféra, sféra komplexních
èísel. Proè sféra? V R3 uva¾ujme sféru S3 = f(a; b; c) 2 R3 : a2 + b2 + (c 1=2)2 = (1=2)2 g a její bod N = (0; 0; 1). (Jindy se
uva¾uje jednotková sféra a tentý¾ bod N ). Støedovým promítáním z bodu N pøiøadíme body mno¾iny S3 n fN g vzájemnì
jednoznaènì bodùm komplexní rovniny C (stereogracká projekce) a navíc bodu N pøiøadíme 1 2 S. Na S3 pou¾ijeme
eukleidovskou metriku dist3 a metriku dist v prostoru S pak denujeme tak, aby oba prostory byly pøi stereogracké
projekci izometrické.
Kromì dosavadních tøí metrických prostorù
(R; dist1 ) s eukleidovskou metrikou dist1 ;
(R ; dist1 ) izometrický s ([ =2; =2]; dist1 ) pøi zobrazení x 7! arctg x 2 ( =2; =2) pro x 2 R a 1 7! =2 ve
zbývajících dvou pøípadech (jiná izometrie mu pøiøazuje uzavøenou dolní pùlkru¾nici se støedem i a polomìrem 1
pomocí støedového promítání, vzdálenost na pùlkru¾nici mìøíme jako délku oblouku);
(C; dist) s eukleidovskou metrikou dist
tak zaèneme pou¾ívat ètvrtý
(S; dist ) izometrický s (S3 ; dist3 ); v nìm je napø. zlim
lim f (z ), lim zk = 1 toté¾ co lim jzk j =
!1 f (z ) toté¾ co jzj!
k!+1
k!+1
+1
+1.
Prostor C má pøíjemné algebraické vlastnosti (na rozdíl od S), ale S je (na rozdíl od C) kompaktní.
V prostoru S denujeme j1j = +1, tak¾e j j je zobrazení prostoru S na [0; +1] R .
Zobrazení 1=z dodenujeme i v bodech 0 a 1 jeho limitou v S, tj. 1=0 := 1, 1=1 := 0 a získáme tak spojitou prostou
funkci f : S na S, pøitom inverzní funkcí k f je opìt f .
Podobnì dodenujeme limitou (v S) v¹echny funkce, které tuto limitu mají: ka¾dá racionální funkce (podíl dvou polynomù,
ve jmenovateli není konstantní nula) pak je spojitým zobrazením S do S, tg je spojitým zobrazením C do S, máme tg(=2) =
1, atd.
Slo¾ením dvou racionálních funkcí získáme buïto racionální funkci anebo konstantní 1 (napø. kdy¾ do 1=z dosadíme za
z konstantní funkci 0, obecnì: kdy¾ do f (z ) pøi f (a) = 1 dosadíme za z konstantní funkci rovnou a 2 C).
Okolí bodu 1 v prostoru S je obrazem nìjakého okolí nuly pøi zobrazení 1=z , U (1) = 1=U (0). Vy¹etøování vlastností
funkce f (z ) v P (1) lze pøevést na vy¹etøování vlastností funkce g(w) := f (1=w) v P (0).
Podobnì, pro ka¾dé a 2 S, vy¹etøování vlastností spojité funkce f (z ) v U (a) kdy¾ f (a) = 1 lze pøevést na vy¹etøování
vlastností funkce h(z ) := 1=f (z ) v U (a), je h(a) = 0.
Rovnice sféry S3 je a2 + b2 = c(1 c) a stereogracká projekce zobrazí bod (a; b; c) 2 S n fN g na bod x + iy :=
(a + ib)=(1 c) 2 C, t.j. pøi pohledu na sféru shora se bod (a; b) jen násobí kladným faktorem 1=(1 c). Obrácenì, bod
x + iy 2 C je vzorem bodu (a; b; c) := (x; y; x2 + y2 )=(1 + x2 + y2 ).
13
(obraz kru¾nice pøi stereogracké projekci) Je-li K3 S3 kru¾nice, pak jejím obrazem pøi stereogracké projekci
je zobecnìná kru¾nice v S, co¾ je buïto kru¾nice v C anebo pøímka v C doplnìná o bod 1 a tím uzavøená v S.
Vìta 9.1.
Dùkaz. K3 je prùnik sféry s jistou rovinou, její¾ vzdálenost od bodu (0; 0; 1=2) je men¹í ne¾ 1=2. Rovnice takové roviny
je a + b + (c 1=2) d = 0, kde 2 + 2 + 2 = 1, jdj < 1=2. Obraz bodù mno¾iny K n fN g najdeme tak, ¾e do rovnice
roviny dosadíme za a; b; c jejich vyjádøení pomocí x; y a po úpravì máme ( 2d)(x2 + y2 ) + 2x + 2 = + 2d. Pro 6= 2d
je to kru¾nice v C. Pro = 2d je N 2 K a obrazem je pøímka v C, ke které pøidáme 1 jako obraz bodu N . Denice. Øíkáme, ¾e funkce f (z ) je holomorfní v bodì 1, jestli¾e je funkce g(w) := f (1=w) holomorfní v bodì 0. Øíkáme,
¾e funkce f má p-násobný koøen v bodì 1, jestli¾e funkce g má p-násobný koøen v nule.
Pøíklad. f (z ) = 1=z 3 + 1=z 2 má 2-násobný koøen v 1, proto¾e g(w) = w3 + w2 = w2 (1 + w) má 2-násobný koøen v 0.
10. Izolované singularity holomorfních funkcí
Nech» a 2 S a funkce f je holomorfní na P (a). Pak nastává právì jedna z následujících
tøí mo¾ností:
(1) f je omezená na nìjakém P (a; r). Pak existuje zlim
!a f (z ) = b 2 C (koneèná limita). Dodenujeme-li f (a) = b, je f
holomorfní na U (a; r). Øíkáme, ¾e f má v bodì a odstranitelnou singularitu.
p
p
(2) zlim
!a f (z ) = 1. Pak pro a 6= 1 má f tvar f (z ) = (z a) g(z ) a pro a = 1 tvar f (z ) = z g(z ), kde p 2 N, g
holomorfní v U (a), g (a) 6= 0. (Jak p tak g jsou urèeny jednoznaènì). Dodenujeme-li f (a) = 1, øíkáme, ¾e f má v
bodì a p-násobný pól. (Dodenovaná funkce 1=f má v bodì a p-násobný koøen.)
(3) zlim
!a f (z ) v prostoru S neexistuje. Pak pro ka¾dé r > 0 je f (P (a; r)) hustá v S, tj. f (P (a; r)) = S. Jinými slovy,
ka¾dý bod w 2 S je hromadným bodem funkèních hodnot. Øíkáme, ¾e f má v bodì a podstatnou singularitu.
Vìta 10.1 (Casorati-Weierstrassova).
Dùkaz. (1) Pro a 2 C je pomocná funkce h(z ) = (z a)2 f (z ); h(a) = 0 holomorfní na P (a), spojitá v bodì a, z denice
derivace spoèteme h0 (a) = 0, tedy h je holomorfní na U (a) a její Taylorova øada se støedem a má první dva koecienty
nulové: h(z ) = (z a)2 (c2 + c3 (z a) + :::), tak¾e souèet øady v závorce je tou dodenovanou funkcí f (z ). Pro a = 1
~ a~ pou¾ijeme (1).
polo¾íme f~(w) = f (1=w), a~ = 0 a pro f;
(2) Existuje P (a; r), kde je v¹ude f 6= 0, tam je h = 1=f holomorfní a zlim
!a h(z ) = 0. Pro h pou¾ijeme (1), po dodenování
je h holomorfní v U (a; r), h(a) = 0 a pøitom h není konstantní nula. h má tedy v bodì a pro právì jedno p 2 N p-násobný
koøen. Pro a 2 C tedy h(z ) = (z a)p H (z ), H (a) 6= 0; 1, proto f (z ) = (z a) p =H (z ) a g = 1=H . Pro pro a = 1 je
h(z ) = z p H (z ), H (a) 6= 0; 1, proto f (z ) = z p =H (z ) a g = 1=H .
(3) Mno¾ina B = f (P (a; r)) je uzavøená, její doplnìk do S je otevøená. Dál sporem: je-li tento doplnìk neprázdný,
existuje bod w 2 C n B a také nìjaký kruh U (w; ) C n B . Pomocná funkce h(z ) = 1=(f (z ) w) je v P (a) holomorfní a
omezená èíslem 1=, tedy podle (1) má h koneènou limitu a f má v S limitu (pro h(a) = 0 je to 1), spor. Dùsledek.
Celá funkce je buïto polynom anebo má v
1 podstatnou singularitu.
Poznámka. Platí dokonce Velká Picardova vìta: Má-li f v bodì a 2 S podstatnou singularitu, pak mno¾ina
je buïto prázdná anebo jednoprvková.
C n f (P (a))
Pøíklady. exp(P (1)) = C n f0g, sin(P (1)) = C.
R
R
Pøíklad (na cvièení). Fresnelovy integrály C := (N ) 0+1 cos x2 dx a S := (N ) 0+1 sin x2 dx (jde o Newtonovy integrály).
2
K jejich výpoètu budeme integrovat funkci eiz po obvodu kruhové výseèe o úhlu =4. Oznaèíme b := ei=4 (odtud
2
b = i) a pro libovolné r > 0 denujeme cesty '1 (t) := t; t 2 [0; r], '2 (t) := reit ; t 2 [0; =4], '3 (t) := bt; t 2 [0; r]. Podle
Cauchyovy vìty pro uzavøenou cestu '1 u '2 '3 je
(*)
Z
eiz dz +
2
'1
Z
'2
eiz dz
2
Z
eiz dz = 0
2
'3
a v této rovnosti
chceme pøejít
k limitì pro
r ! +1. p
R
R
R
2
2
2
Máme '3 eiz dz = b 0r e t dt ! b 0+1 e t dt = b =4 (pou¾ili jsme Laplaceùv integrál, viz ní¾e). Odhadneme
R
R
R
R
R
2
j '2 eiz dzj = j 0=4 exp(ir2 e2it )rieit dtj 0=4 e r2 sin 2t r dt r 0=4 e r2 (4t=) dt r 0+1 e 4r2 t dt =r=(4r2 ) ! 0 .
Existuje tedy také koneèná limitapintegrálu pøes '1 , tou jsou Fresnelovy
integrály Cp+ iS (jejich existenci jsme právì
p
dokázali). Platí pro nì (C + iS ) b =4 = 0, pøitom je b = (1 + i)= 2 tak¾e Cp
= S = =8.
R
2
Zopakujme si je¹tì jak lze spoèítat Laplaceùv integrál I := 0+1 e x dx = =4 pou¾itím Fubiniho vìty, substitucí
x = rRcos ; y =
r sin
do polárních
souøadnic a druhým
pou¾itím Fubiniho
vìty:
R
R
R
R
2
2
2
2
2
2
I 2 = 0+1 e x dx 0+1 e y dy = (0;+1)(0;+1) e (x +y ) dx dy = (0;+1)(0;=2) e r r dr d = 2 (0;+1) e r r dr = =4.
11. Laurentovy øady a funkce holomorfní na mezikru¾í
V mocninných øadách uva¾ujeme jen nezáporné mocniny výrazu (z a), pøitom substituce z a = 1=w vede k øadám,
kde jsou i záporné mocniny promìnné w. Prostudujme tedy øady, kde jsou celoèíselné mocniny výrazu z a.
P 1 n
P 1
Pøíklad. a = 0, ez + e1=z = +n=0
z =n! + +n=0
z n =n! , 0 < jz j < +1.
14
Denice.
a 2 C rozumíme symbol
+1
X
cn (z a)n ;
n= 1
Laurentovou øadou (v promìnné z ) o støedu
(*)
kde cn 2 C pro ka¾dé n 2 Z. Regulární èástí øady (*) rozumíme mocninnou øadu
+1
X
cn (z a)n ;
n=0
hlavní èástí
øady (*) rozumíme symbol
X
(**)
n=
1 1 cn (z a)n :
Øíkáme, ¾e hlavní èást øady (*) konverguje (v bodì z , absolutnì, stejnomìrnì na mno¾inì M , lokálnì stejnomìrnì na mno¾inì M ,
atp.), pokud pøíslu¹nou vlastnost má øada
+1
X
c m wm ; kde w := 1=(z a):
m=1
Souèet této øady nazveme souètem hlavní èásti øady (*) a znaèíme jej rovnì¾ (**).
Øíkáme, ¾e øada (*) konverguje (v bodì z , absolutnì, stejnomìrnì na mno¾inì M , lokálnì stejnomìrnì na mno¾inì M , atp.),
pokud pøíslu¹nou vlastnost má regulární i hlavní èást. Souètem øady (*) rozumíme souèet souètù obou jejích èástí, tj.
+1
+1
1
X
X
X
cn (z a)n =
cn (z a)n +
cn (z a)n :
n= 1
n= 1
n=0
Denice. Nech» a 2 C a 0 r < R +1. Pak oznaème
P (a; r; R) := fz 2 C : r < jz aj < Rg:
Tuto mno¾inu nazveme mezikru¾í o støedu a, vnitøním polomìru r a vnìj¹ím polomìru R.
Mìjme Laurentovu øadu (*). Pak existují r; R 2 [0; +1], pro která platí:
Regulární èást øady (*) konverguje absolutnì a lokálnì stejnomìrnì pro jz aj < R a diverguje pro jz aj > R.
Hlavní èást øady (*) konverguje absolutnì a lokálnì stejnomìrnì pro jz aj > r a diverguje pro jz aj < r.
Je-li r < R, pak øada (*) konverguje absolutnì a lokálnì stejnomìrnì na mezikru¾í P (a; r; R) a její souèet je na tomto
mezikru¾í holomorfní. Toto mezikru¾í pak nazýváme mezikru¾í konvergence øady (*).
Vìta 11.1.
Dùkaz. Regulární èást je mocninná øada, o ní toho ji¾ víme dost. Hlavní èást nejprve substitucí z = a + 1=w pro w 2 P,
tj. z 2 P (a; +1) pøevedeme na mocninnou øadu v promìnné w, pøíslu¹ná tvrzení o ní transformujeme zpìt pomocí inverzní
substituce, w = 1=(z a), která je v daném mezikru¾í jak holomorfní tak lokálnì omezená, tak¾e nepokazí holomorfnost
sumy, absolutní konvergenci ani lokálnì stejnomìrnou konvergenci.
................ konec 8. pøedná¹ky 1.12.2011 ................
Vìta 11.2. Nech» f je holomorfní na mezikru¾í P (a; r; R). Pro p 2 (r; R) oznaème 'p kladnì orientovanou kru¾nici o
støedu a a polomìru p. Pak platí:
R
(a) 'p f nezávisí na p, tj. nabývá stejné hodnoty pro ka¾dé p 2 (r; R).
(b) (Cauchyùv vzorec pro mezikru¾í) Nech» r < 1 < 2 < R. Pak
f (z ) =
1
2i
Z
f (w)
dw
'2 w z
R
!
Z
f (w)
dw ; z 2 P (a; 1 ; 2 ) :
'1 w z
R
Dùkaz (a). Oznaème g(p) = 'p f , p 2 (r; R), tedy g(p) = 02 f (a + p eit ) p i eit dt a derivujme zde podle parametru p,
R
@ f (a + p eit ) p i eit dt = R @ f (a +
podle vìty 7.4 (3). (Postupujeme stejnì jako v dùkazu Poznámky 8.1.) g 0 (p) = 02 @p
@t
p eit )eit dt = 0. Funkce g je tedy konstantní.
(b) Pro pevné z 2 P (a; 1 ; 2 ) denujeme pomocnou funkci h(w) = f (ww) fz (z) , w 2 P (a; r; R), která má v bodì w = z
R
R
odstranitelnou singularitu. Pro ni pou¾ijeme (a), tedy '1 f (ww) fz (z) dw = '2 f (ww) fz (z) dw. Ka¾dý z obou integrál
R
R
rozepí¹eme jako rozdíl dvou integrálù a vyu¾ijeme toho, ¾e '1 w 1 z dw = 0 (Cauch. vìta) zatímco '2 w 1 z dw = 2i. Vìta 11.3 (existence a jednoznaènost L. øady). Nech»
pro a 2 C, 0 r < R +1 je funkce f holomorfní na mezikru¾í
P
P (a; r; R). Pak f je tam souètem Laurentovy øady +n=1 1 cn (z a)n : Její koecienty jsou urèeny jednoznaènì a platí pro
nì
cn =
Z
1
f (z )
dz;
2i ' (z a)n+1
n 2 Z;
15
kde 2 (r; R) je libovolné a ' je jako ve Vìtì 11.2.
Ve speciálním pøípadì, kdy funkce f je sudá resp. lichá vzhledem k bodu a, tj. f (a + h) = f (a h) resp. f (a + h) =
f (a h) pro v¹echna jhj 2 (r; R), jsou v¹echny koecienty s lichým resp. se sudým indexem rovny nule.
Dùkaz. Postupujeme podobnì jako v dùkazu Cauchyova vzorce. V Cauchyovì vzorci pro mezikru¾í výraz 1=(w z )
nahradíme geometrickou øadou, na h'2 i v nezáporných mocninách výrazu (z a)=(w a), na h'1 i v nezáporných mocninách
výrazu (w a)=(z a), oba tyto výrazy jsou (tam kde je pou¾íváme) v absolutní hodnotì men¹í ne¾ 1. Tyto øady v
promìnné w konvergují na h'2 i resp. na h'1 i stejnomìrnì, po vynásobení omezenou (tamté¾) funkcí f (w) stále konvergují
stejnomìrnì, lze je tedy integrovat èlen po èlenu. Nakonec je¹tì podle (a) pøesuneme integraèní cestu na ' , integrand je
toti¾ v mezikru¾í P (a; r; R) holomorfní, a tím odvodíme formuli pro cn . K dùkazu jednoznaènosti koecientù cn (pro danou
funkci f ) dosadíme do pravé strany formule za f Laurentovu øadu se støedem a ale s jinými koecienty bn , pak integrujeme
èlen po èlenu a vyjde cn = bn , n 2 Z.
Ve speciálním pøípadì sudé (vzhledem
f : køivku 'Rslepíme ze dvou pùlkru¾nic,
R
Rk a) funkce
R pro t 2 [0; ] oznaème
it
it
it
it
it
1;2 = a e , je ' = 1 u 2 a 2 f = o f (a e )( i)e dt = o f (a + e )( i)e dt = - 1 f . Pro druhý speciální
pøípad pou¾ijeme ten první na pomocnou funkci g(z ) = (z a)f (z ), která je vzhledem k bodu a sudá. Ke klasikaci izolovaných singularit pomocí limit (Casorati-Weierstrassova vìta) mù¾eme nyní sestavit soubì¾nou klasikaci pomocí Laurentových øad.
Vìta 11.4 (P
klasikace izolovaných singularit, pomocí L. øady). Nech» pro a 2 C, R > 0 je funkce f holomorfní na P (a; R) =
P (a; 0; R) a +n=1 1 cn (z a)n je její Laurentova øada v P (a; R). Oznaème B = fn < 0; cn 6= 0g. Pak
(1) f má v bodì a odstranitelnou singularitu , B = ;,
(2) f má v bodì a pól , mno¾ina B je neprázdná koneèná. Násobnost pólu je pak p = min M ,
(3) f má v bodì a podstatnou singularitu , mno¾ina B je nekoneèná.
Dùkaz. Z Cassorati-Weierstrassovy vìty doká¾eme ekvivalenci v (1) a ve (2). Na zbývající pøípady zbývá v C-W vìtì u¾
jen podstatná singulatita a v dokazované vìtì u¾ jen B nekoneèná, tak¾e platí i (3). Ke v¹em èlenùm Laurentovy øady kromì c 1 =(z a) známe primitivní funkce v P, jsou pou¾itelné i pro neuzavøené
cesty. Potøebujeme zvládnout i tu jedinou výjimku. Uvidíme, ¾e právì ta je cestou k dal¹ím u¾iteèným vìtám.
Pøíklad 11.1. Pro libovolnou uzavøenou cestu ' v P (a; r; R) je
R
R P+1
R
P+1 R
n
n
1
' f = ' n= 1 cn (z a) dz = n= 1 ' cn (z a) dz = c 1 ' (z a) dz:
12. Reziduum funkce v bodì, metody jeho výpoètu
(Tato kapitola by mohla je¹tì poèkat, ale umo¾òuje zaèít procvièovat hledání reziduí.)
P
Denice. Nech» pro a 2 C je funkce f holomorfní na P (a) a +n=1 1 cn (z a)n je tam její Laurentova øada. Pak reziduum
funkce f v bodì a 2 C je èíslo c 1 , tedy koecient u 1=(z a).
Název reziduum (=zbytek) si spojíme s pøíkladem 11.1. Je to jediný koecient, který tam po vyu¾ití primitivních funkcí
zbyl.
Vìta 12.1 (metody výpoètu reziduí). Nech» pro a 2 C jsou funkce f; g holomorfní na P (a) a v bodì a nemají podstatnou
singularitu.
(1) Je-li f holomorfní v bodì a a g tam má 1-násobný pól, pak
resa (fg) = f (a) resa g.
(2) Je-li f holomorfní v bodì a a g tam má 1-násobný koøen, pak
resa (f=g) = f (a)=g 0 (a).
(3) Má-li funkce f v bodì a p-násobný pól, pak pomocná funkce h(z ) := (z
odstranitelnou singularitu a je
(4)
(5)
(6)
(7)
(8)
a)p f (z ) =
P+1
n=0 bn (z
a)n tam má
= (p 11)! h(p 1) (a).
V pøípadì, ¾e k urèení bp 1 nelze pøímo derivovat funkci h v bodì a, vyu¾ijeme spojitost jejích derivací,
(p 1) (z ):
resa f = bp 1 = (p 11)! zlim
!a h
Je-li funkce f sudá vzhledem k bodu a, tj. f (a + h) = f (a h) pro v¹echna h 2 P (0), pak
resa f = 0.
Substitucí z = a + w pøevedeme výpoèet rezidua funkce f v bodì a 2 P na výpoèet rezidua jiné funkce v bodì 0 (o
L. øadách funkcí v P (0) toho víme víc):
resz=a f (z ) = c resw=0 f (a + w).
Substitucí z = c w s konstantou c 2 P pøevedeme výpoèet rezidua funkce f v bodì a na výpoèet rezidua jiné funkce
v bodì a=c:
resz=a f (z ) = c resw=a=c f (c w) .
Je-li f holomorfní v bodì a, pak resa f = 0 .
(... mimo pøedná¹ku ...) Libovolná holomorfní substituce. Nech» a 2 C a funkce f je holomofní v P (a). Nech»
(substituèní) funkce g je holomofní a nekonstantní v U (b), kde b 2 C a g (b) = a. Oznaème p 2 N násobnost koøene
funkce g (w) g (b) v bodì b. Potom
p resa f = resb (f g : g0 ) .
resa f = bp
1
Dùkaz. V pøípadech (1) a¾ (3) vyjádøíme funkci f pøípadnì g Laurentovou øadou v P (a), provedeme uvedenou operaci
a u výsledku hledáme pouze koecient u 1=(z a). V pøípadì (4) jsou v¹echny koecienty u lichých mocnin nulové, podle
vìty 11.3. V (5) resp. v (6) do vyjádøení funkce f (z ) L. øadou v P (a) dosadíme z = a + w resp. z = c w.
16
V dùkazu (8) pøedbíháme dùkaz principu argumentu. V U (b) je g(w) = a + cp (w b)p + : : : , cp 6= 0 . Pro dostateènì
malé r > 0 a cestu '(t) = b + reit , t 2 [0; 2] je g ' uzavøená cesta v P (a). Pro ni je (podle reziduové vìty, viz ní¾e)
p 1
R
R
R
R
R
0
I := g' f = 2i indg' a resa f , kde 2i indg' a = g' z 1 a dz = ' gg(w()w)a dw = ' pcpcwp wp +::: dw = ' (p=w + : : : ) dw
= 2ip , tak¾e I je 2i-krát levá strana dokazované rovnosti.
R
Pou¾ijeme-li reziduovou vìtu a¾ po substituci do integrálu I , bude I = ' f (g(w))g0 (w) dw = 2i resb (f g : g0 ) a to je
2i-krát pravá strana dokazované rovnosti. Pøíklady na cvièení k jednotlivým metodám (èíslo pøíkladu je stejné jako èíslo metody):
exp(1)
exp(z)
1
(1) res1 (z2 +1)(
z 1) = 12 +1 res1 z 1 = e=2 .
z)
1+exp(0)
(2a) res0 11+exp(
exp(z) = exp(0) = 2 .
(2b) k 2 Z, resk z= sin z = k= cos(k) = ( 1)k k .
(2c) k 2 Z, resk = sin z = =( cos k) = ( 1)k .
(2d) k 2 Z, resk cotg z = cos(k)=( cos k) = 1 .
(3a) res1 1=(z 2 1)2 = res1 (z 1) 2 (z + 1) 2 = ((z + 1) 2 )0 jz=1 = 1=4 .
(3b) res1 1=(z 2 1)3 = res1 (z 1) 3 (z + 1) 3 = 2!1 ((z + 1) 3 )00 jz=1 = 12 12 2 5 = 3=16 .
(6) Substitucí z = i w odtud máme resz=1 1=(z 2 1)3 = i resw=i 1=( w2 1)3 , tak¾e resw=i 1=(w2 + 1)3 = 3i=16 .
Dal¹í substituce w = u dává resu= i 1=(u2 + 1)3 = 3i=16 .
(4) res0 cotg2 = 0 .
(5) k 2 Z, resz=k z 2 = sin2 z = resw=0 (k + w)2 = sin2 (k + w) = resw=0 (k + w)2 = sin2 w = resw=0 ((k)2 + 2kw +
: : : )=(w2 + 0 w3 + : : : )
= resw=0 ((k)2 =w2 + 2k=w + : : : ) = 2k.
z)+5
(7) res1 exp(2
cotg z = 0 .
(8a) Substituce z = arctg w pro w 2 U (0): resz=0 tg 3 z = resw=0 w 3 (1 + w2 ) 1 = resw=0 w 3 (1 w2 + : : : ) = 1.
(8b) Substituce z = arctg w2 pro w 2 U (0), tak¾e p = 2:
resz=0 tg 3 z = p 1 resw=0 w 6 (1 + w4 ) 1 2 w = resw=0 w 5 (1 w4 + : : : ) = 1.
13. Spo jité vìtve logaritmu a argumentu, index bodu ke køivce
Pro a; b > 0 je
Rb 1
a x dx = ln(b) ln(a) : : : pøírùstek logaritmu podél cesty z a do b.
Pro a; b 2 R a spojitì
diferencovatelnou
funkci f : [a; b] ! (0; +1) je
R b f 0 (x)
dx
=
(ln
f
)(
b
)
(ln f )(a) : : : pøírùstek funkce ln f podél cesty z a do b.
a f (x)
Tyto jednoduché výsledky zobecníme na pøípad, ¾e integrujeme po nìjaké cestì v C, pøitom ale musíme opatrnì zacházet
s komplexními logaritmy.
Je-li M S nìjaká souvislá mno¾ina a funkce f : M ! P je spojitá, pak funkci f lze vyjádøit v exponenciálním tvaru
f (z ) = eL(z) , tøeba f (z ) = e log f (z) , nebo pro A = Im L v goniometrickém tvaru f (z ) = jf (z )jeA(z) . Takováto funkce
L(z ) = ln jz j + iA(z ) ale nemusí mít svou imaginární èást spojitou na M .
Po¾adujeme-li je¹tì spojitost (název: L je spojitý logaritmus funkce f na M resp. A je spojitý argument funkce f na M ), pak
taková funkce nemusí existovat, viz tøeba M = K (0; 1), f (z ) = z .
Pokud má funkce f spojitou derivaci (podle reálné èi komplexní promìnné z ), pak asi bude f 0 = fL0 , tj. L0 = f 0 =f ,
tak¾e funkci L budeme hledat mezi primitivními funkcemi k f 0 =f .
Denice. (spojitý logaritmus, pro cestu) Je-li ' : [a; b] ! P cesta (neprochází nulou), pak symbolem L' oznaème cestu v C,
která je takovou primitivní funkcí na [a; b] k funkci '0 =' (ta je po èástech spojitá), pro ni¾ je L' (a) = log('(a)), tj. oznaème
R
L' (t) = log('(a)) + at '0 ( )='( ) d , t 2 [a; b]:
Vìta 13.1. (L' je jako v pøedchozí denici.)
(a) Nech» ' : [a; b] ! P je cesta, pak je ' = exp L' , ' = j'j exp(i Im L' ) a platí
Z
Z b 0
1
' (t)
dz =
dt = L' (b) L' (a) =: ' log : : : pøírùstek logaritmu podél køivky ':
a '(t)
'z
(b) Nech» ' : [a; b] ! C je cesta a funkce f je na h'i holomorfní a v¹ude rùzná od nuly, tak¾e
Pak f ' = exp Lf ' = exp L a
Z
f 0 (z )
dz =
' f (z )
Z
1
dw = L (b) L (a) =: ' log f : : :
w
pøírùstek logaritmu funkce
f
= f ' je cesta v P.
podél køivky
':
(c) Je-li navíc køivka ' uzavøená, pak následující èísla jsou celá:
f
1
1
1
1
1
2i ' log = 2 ' arg; 2i ' log f = 2 ' arg f = 2 ' arg jf j .
Poznámka. Funkci L' (a tím i pøírùstek logaritmu) lze denovat nejen pro cesty ale i pro køivky. Pak namísto primitivní
funkce k ' 0 =' je tøeba spojitì nalepovat lokální spojité logaritmy funkce '.
17
Denice. Nech» ' je uzavøená cesta v C a a 2 S n h'i. Pak index bodu a vzhledem ke køivce ' (neboli poèet obìhù køivky '
kolem bodu a, anglicky winding number) je denován formulí
ind' a =
Z
1
1
1
dz =
log(z
2i ' z a
2i '
a) =
1
arg(z
2 '
a) kdy¾ a 2 C n h'i ; ind' 1 = 0 :
................ konec 9. pøedná¹ky 8.12.2011 ................
Vìta 13.2 (vlastnosti indexu). Pro uzavøenou cestu ' v C je ind' a funkcí promìnné a 2 S n h'i. Pøitom
(1) funkce ind' nabývá jen celoèíselných hodnot,
(2) funkce ind' je konstantní na ka¾dé komponentì mno¾iny S n h'i,
(3) funkce ind' je rovna nule na neomezené komponentì mno¾iny S n h'i.
(... zbytek vìty nebyl zaøazen do pøedná¹ky ...) Nech» '; : [; ] ! P jsou uzavøené cesty takové, ¾e pro ka¾dé t 2 [; ]
je '(t)= (t) 2
= ( 1; 0) (tj. bod 0 nele¾í mezi body '(t), (t), tj. body '(t), (t) nejsou v opozici). Pak
(4) ind' 0 = ind 0.
R
Dùkaz (1). Na mno¾inì := C n h'i je ind' (a) = 21i ' z 1 a dz = 21i ' log a to je podle vìty 13.1 (c) celé èíslo.
R
Dùkaz (2). Na té¾e mno¾inì je ind' (a) = 21i ' z 1 a dz spojitou funkcí (integrál s parametrem a) a proto¾e podle (1)
je ind' : 7! Z, je to konstantní funkce v ka¾dé
souvislé èásti mno¾iny . V neomezené komponentì mno¾iny je tato
1 lim R 1 dz = 0. Odtud máme také (3).
konstanta rovna nule, proto¾e alim
!1 2i a!1 ' z a
Dùkaz (4). Interpolujeme od ' k . K tomu denujeme tyto cesty v P: !p (t) := (1 p) '(t)+ p (t), p 2 [0; 1], t 2 [; ].
(Kdyby pro nìjaké p 2 (0; 1) a nìjaké t 2 [0; 1] bylo !p (t) = 0, pak (t)='(t) = (p 1)=p < 0 ve sporu s pøedpokladem.)
R
R
Pro p 2 [0; 1] denujeme funkci I (p) := ind!p 0 = (2i) 1 !p z 1 dz = (2i) 1 !p 0 (t)=!p (t) dt. Poslední integrand,
oznaème ho f (p; t), je po èástech spojitý na [0; 1] [; ], podle vìty 7.1.(5) ho mù¾eme substitucí (za t) upravit tak, ¾e
bude spojitý. Funkce I (p) je pak na [0; 1] spojitá, pøitom podle (1) nabývá jen celoèíselných hodnot, tak¾e je konstantní.
Odtud I (0) = I (1). Poznámky. (1) Je-li ' kladnì orientovaná kru¾nice o støedu c a polomìru r, pak
ind' z =
1 pro z 2 U (c; r);
0; je-li jz cj > r:
(2) Platí Jordanova vìta: Je-li ' : [a; b] ! C uzavøená cesta taková, ¾e ' je prostá na [a; b), pak mno¾ina S n h'i má právì
dvì komponenty { jednu neomezenou (na ní je index roven nule) a jednu omezenou, na ní je index roven buïto +1 (kladnì
orientovaná Jordanova køivka ') anebo 1 (zápornì orientovaná Jordanova køivka ').
(3) Platí následující propichovací vìta (Maøík). Nech» ' je uzavøená cesta v C, a; b 2 C taková, ¾e b a > 0 a úseèka
spojující body a; b protíná h'i v jediném bodì z0 rùzném od a; b a nech» existuje jediné t0 , pro které je '(t0 ) = z0 . Jestli¾e
Im ' 0 (t0 ) 6= 0 (volnì: køivka jde skrz úseèku zdola nahoru), pak
ind' a = ind' b + sgn Im ' 0 (t0 ):
Pøedchozí oznaèení a vìty nám pro uzavøenou cestu ' umo¾òují jednodu¹e vyjádøit integrály z vìty 13.1:
R
R 1
0
' z dz = 2i ind' 0, ' f =f = 2i indf ' 0.
14. Øetìzce a cykly
V Cauchyovì vzorci pro mezikru¾í jsme integrovali po dvou uzavøených cestách. V obecnìj¹ích pøípadech budeme integrovat po jedné èi více libovolných cestách. K tomu zavedeme následující jednoduché pojmy.
Denice. Øetìzec je n-tice cest (na poøadí cest nezále¾í, cesty se mohou i opakovat), kde n 2 N:
'1 ; '2 ; ; 'n :
(*)
Øetìzec (*) se nazývá cykl, pokud jsou cesty '1 ; : : : ; 'n uzavøené.
Nech» je øetìzec tvaru (*). Pak denujeme
obraz øetìzce ,
h i := h'1 i [ h'2 i [ [ h'n i;
délka øetìzce ,
V ( ) := V ('1 ) + V ('2 ) + + V ('n );
je-li f : h i ! C spojitá, pak integrál z funkce f podél ,
Z
f :=
Z
'1
f+
Z
'2
f + +
Z
'n
f;
je-li f : h i ! P spojitá, pak pøírùstek logaritmu funkce f podél ,
log f := '1 log f + '2 log f + + 'n log f:
18
Je-li
cykl, pak je¹tì
index bodu a 2 S n h
i vzhledem k cyklu ,
ind a :=
vnitøek cyklu
,
vnìj¹ek cyklu
,
1
2i
Z
1
dz = ind'1 a + ind'2 a + + ind'n a ;
z a
Int := fa 2 S n h i; ind a 6= 0g ;
Ext := fa 2 S n h i; ind a = 0g :
Jsou-li 1 a 2 dva øetìzce,
øekneme,
¾e jsou ekvivalentní (pøi integrování po nich), jestli¾e
R
R
spojitou f : h 1 i ! C platí 1 f = 2 f .
h 1 i = h 2 i a pro ka¾dou
15. Cauchyova vìta, Cauchyùv vzorec, reziduová vìta
Lemma 15.1.
Nech» C je otevøená mno¾ina a f je funkce holomorfní na . Pak funkce g : ! C,
(
g(z; w) :=
f (z) f (w) ;
z w
f 0 (z );
z 6= w;
z = w;
je spojitá na .
Dùkaz. Spojitost v bodech tvaru [a; b] 2 pro a 6= b je zøejmá (spojitost podílu kdy¾ nedìlíme nulou). Pro a = b,
0
díky spojitosti funkce f 0 máme zlim
g(z; w) = f 0 (a). K tomu
!a g(z; z ) = zlim
!a f (z ) = f (a). Zbývá je¹tì dokázat z!a; wlim
!a; z6=w
upravíme
f (z) f (w) f 0 (a) = (z w) 1 R
0
1R
0
1R
0
0
z w
[w;z] f (u) du (z w)
[w;z] f (a) du = (z w)
[w;z] (f (u) f (a)) du ! 0, proto¾e
0
1
odhad absolutní hodnoty poslední pravé strany pro z; w 2 U (a; ") je jz wj jz wj maxu2U (a;") jf (u) f 0 (a)j ! 0 :
Vìta 15.2 (Cauchyova vìta pro cykl, Cauchyùv vzorec pro cykl). Nech» je cykl v otevøené mno¾inì C takový, ¾e
(1)
Int
S n Ext :
neboli
Je-li funkce f holomorfní na , pak
Z
(2)
f =0
a
f (z ) ind z =
(3)
1
2i
Je-li navíc mno¾ina S n souvislá, pak ka¾dý cykl
(a f má tedy v primitivní funkci).
Z
f (w)
dw;
w z
z 2 n h i:
v splòuje pøedpoklad (1), tak¾e (2) platí pro v¹echny cykly
v
Dùkaz. Nejprve (kupodivu) doká¾eme Cauchyùv vzorec (3). Uvá¾íme-li denici ind z máme dokázat
(3')
Z
f (z )
dw =
w z
Z
f (w)
dw neboli
w z
Z
f (w) f (z )
dw = 0;
w z
z 2 n h i:
Integrand g(w; z ) := f (wwR) fz (z) je po dodenování g(w; w) := f 0 (w) podle pøedchozího lemmatu spojitý na , tak¾e
pomocná funkce h(z ) := g(w; z ) dw, z 2 , je spojitá (Vìta 7.4(2)) a staèí dokázat, ¾e je to nula.
1.krok. Pomocí Morerovy vìty doká¾eme,
¾e h je holomorfní
na
. Funkci h proto
integrujeme po obvodu T libovolného
R
R
R
R
R
R
trojúhelníka T : T h(z ) = T
g(w; z ) dw dz =
0 dw = 0. Ve druhé rovnosti
T g (w; z ) dz dw =
(pøejdeme k integraci pøes reálné parametry) jsme pro zámìnu poøadí integrace pou¾ili Fubiniho vìtu pro spojitou funkci
na jednom èi nìkolika uzavøených obdélnících. Ve tøetí rovnosti jsme pro ka¾dé pevné w 2 pou¾ili Cauchyovu vìtu pro
trojúhelník T .
2.krok. Funkci h roz¹íøíme holomorfnì i mimo . Polo¾me
(
H (z ) :=
pro z 2 ;
w z dw pro z 2 C \ Ext :
h( z )
R f (w )
Integrál na druhém øádku je také holomorfní funkcí (Vìta
7.4(3)), oba øádky v denici funkce H se ale pøekrývají na mno¾inì
R
\ Ext , mohly by být rozporné. Li¹í se tam o èlen wf (zz) dw = f (z ) 2i ind z = 0, tak¾e denice funkce H je korektní,
H je holomorfní na C, tj. celá funkce.
3.krok. Ze druhého øádku je zlim
!1 H (z ) = 0. Podle Liouvillovy vìty je H konstantní a tedy nula, proto také h = 0. Dùkaz
Cauchyova vzorce (2) je dokonèen.
19
K dùkazu R(2) zvolíme pevnì
a 2 \ Ext = n (h i[ Int ) 6= ; a pou¾ijeme (3) na pomocnou funkci F (w) := (w a)f (w),
R
w 2 : 0 = Fw(wa) dw = f (w) dw.
Dùkaz poslední èásti vìty: zvolme libovolný cykl v . Je-li S n souvislá, je v ní v¹ude ind = ind 1 = 0, tak¾e
S n Ext , co¾ je (1).
Vìta 15.3 (reziduová vìta). Nech» , splòují pøedpoklady Cauchyovy vìty 15.2. Je-li funkce f holomorfní na n M ,
kde mno¾ina vyjímek M je disjunktní s h i a izolovaná v , pak
Z
(4)
f = 2i
X
resa f ind a :
a2M \Int
Dùkaz. Je-li M prázdná, je to Cauchyova vìta (2). Pro neprázdnou M se nejprve zbavíme v¹ech vyjímek v Ext , a to
tak, ¾e zmen¹íme mno¾inu na 1 := U ( [ Int ; ") pro vhodné " > 0 . Mno¾inu vyjímek tím zredukujeme na koneènou
M1 := M \ Int .
Zvolme nyní a 2 M1 (je to izolovaná singularita funkce f ) a v P (a) uva¾ujme pøíslu¹nou Laurentovu øadu. Hlavní nápad
dùkazu: hlavní èást Ha této Laurentovy øady konverguje nejen v P (a) ale dokonce v P (a; 0; +1), tak¾e Ha mù¾eme vyu¾ít
k opravì funkce f v¹ude v 1 n fag . Nová funkce f Ha má v bodì a odstranitelnou singularitu, tak¾e oproti f má (po
dodenování)
P o jednu vyjímku ménì. Popsanou opravu nyní provedeme pro v¹echny body mno¾iny M1 . Pomocná funkce
g := f
a2M1 Ha je holomorfní na 1 a podle Cauchyovy vìty
Z
f=
Z
(g +
X
a2M1
Ha ) = 0 +
X Z
a2M1
Ha =
X
a2M1
2i resa f ind a :
P
Poznámka. Pou¾itý rozklad f = g + a2M1 Ha je u¾iteèný i mimo tento dùkaz. Je zobecnìním známého rozkladu racionální
funkce na polynom a parciální zlomky: Pro = C a f racionální, je M mno¾ina v¹ech jejích pólù v C .
.......... zbytek kap. 15 nebyl zaøazen do pøedná¹ky .............
P
Nìkdy je snaz¹í sèítat rezidua funkce f vnì cyklu . K tomu pro funkci f holomorfní v P (1), f (z ) = +k=1 1 ck z k
denujeme reziduum v nekoneènu, res1 f := c 1 . Neèekané záporné znaménko zjednodu¹í formuli (6) (a dal¹í), je v
matematice obvyklé.
Vìta 15.3.b
(5)
Nech»
(reziduová vìta pro vnìj¹ek cyklu).
Ext
je cykl v otevøené mno¾inì C takový, ¾e
[ f1g
neboli
C n Int :
Nech» (pro jednoduchost) je cykl sestaven ze zápornì orientovaných Jordanových køivek takových, ¾e ka¾dá le¾í vnì
v¹ech ostatních (j 6= k ) h'j i Ext 'k ). Je-li funkce f holomorfní na n M , kde mno¾ina vyjímek M je koneèná a
disjunktní s h i, pak
(6)
Z
f = 2i
X
a2M [f1g
resa f :
Dùkaz. K cyklu = '1 ; : : : ; 'n je¹tì pøidáme tak velkou kladnì orientovanou kru¾nici (t) = r eit , t 2 [0; 2], ¾e
h i Int . Nový cykl oznaèíme := ; a pou¾ijeme pro nìj reziduovou vìtu. K tomu máme ovìøit (1) Spro
, vybereme
si tam druhou verzi: je-li b 2 Sn pak buïto b = 1 2 Ext anebo b 2 Cn a pak podle (5)Rje b 2 Int P= nk=1 Int 'k , tedy
ind b = 1 a ind
R b =R0, tak¾e b 2 Ext a (1) je ovìøeno. Podle reziduové vìty je tedy f = 2i a2M resa f ind a,
vlevo je souèet f + f , v jeho¾ druhém sèítanci lze funkci f nahradit její Laurentovou øadou v P (0; r "; +1) pro
vhodné " > 0, druhý sèítanec je tedy roven 2i ( res1 f ) a jeho pøesunutí na pravou stranu dává (6). ................ konec 10. pøedná¹ky 15.12.2011 ................
16. Pøíklady: u¾ití reziduové vìty k výpoètu nìkterých integrálù v
a ke sèítání nìkterých øíselných øad
R
Typ I. Integrál z racionální funkce. Jestli¾e Q je racionální funkce (podíl dvou polynomù) taková, ¾e nemá v R pól
a pro z ! 1 je Q(z ) = O(z 2 ) (tj. polynom ve jmenovateli má stupeò aspoò o dva vìt¹í ne¾ polynom v èitateli), pak
(1)
Z +1
1
Q = 2i X
a2C+ ; Q(a)=1
resa Q :
Dùkaz. Funkce Q má jen koneèný poèet pólù a ty tedy le¾í v nìjakém kruhu U (0; ). Pro r RoznaèímeR 'r (t) = reit ; t 2
+r
[0; ] (pùlkru¾nice) a integrujeme po hranici pøíslu¹ného pùlkruhu. Podle reziduové vìty je souèet
r Q + 'r Q roven pravé
R
stranì v (1). Pro r ! +1 je limita prvního sèítance rovna levé stranì v (1) a druhého nule: j 'r Qj r O(r 2 ) ! 0. Nìkteré integrály v R, ve kterých je sin nebo cos, lze spoèítat tak, ¾e integrand holomorfnì roz¹íøíme do èásti mno¾iny C,
integrujeme tam po vhodné uzavøené køivce, u¾ijeme reziduovou vìtu a limitními pøechody najdeme po¾adovaný výsledek.
Èasto se pøitom vyu¾ívá následující odhad integrálu pøes pùlkru¾nici v horní polorovinì (nebo pøes její èást).
20
Lemma 16.1
taková, ¾e
(Jordanovo lemma).
Nech» > 0, [; ]
[0; ] a funkce f
lim
z!1; arg z2[; ]
Pak pro r > , b > 0 a cestu 'r (t) = r eit , t 2 [; ] je
je spojitá na fz
2 C : arg z 2 [; ]; jzj > g
f (z ) = 0 :
Z
lim
f (z ) eibz dz = 0 :
r!+1 'r
(J)
R
R
Dùkaz. Pøejdeme k integraci pøes t a odhadujeme I := j f (r eit ) eib r e r i eit dtj r maxh'r i jf j e br sin t dt. Funkce
R
R
R
sin je na [0; =2] konkávní, tak¾e tam je sin(t) c t, kde c = 2=. Máme e br sin t dt 0 e br sin t dt = 2 0=2 e br sin t dt
R
R
2 0=2 e br ct dt < 2 0+1 e br ct dt = br2 c . Odtud I b2c maxh'r i jf j ! 0. Typ II. Integrál z racionální funkce vynásobené cos nebo sin. Nech» Q je racionální funkce taková, ¾e nemá v R
pól a pro z ! 1 je Q(z ) = O(z 1 ). Pro b > 0 oznaème f (z ) = Q(z ) eibz . Pak
Z +1
Z +1
X
X
(2)
Q(x) cos(bx) dx = Re 2i resa f ;
Q(x) sin(bx) dx = Im 2i resa f :
1
1
a2C+ ; Q(a)=1
a2C+ ; Q(a)=1
it
Dùkaz. Volíme stejnou integraèní cestu 'R r jako vR dùkazu u typu
I, integrujeme ale funkci f (nikoli funkci Q(z ) cos bz
P
nebo Q(z ) sin bz ). Podle reziduové vìty je +rr f + 'r f = 2i a2C+ ; Q(a)=1 resa f . Pro r ! +1 je limita druhého
R
integrálu rovna nule (Jordanovo lemma), limita prvního integrálu je +11 Q(x)(cos bx + i sin bx) dx . Typ II, obecnìj¹í. Pøedchozí výsledky lze zobecnit na dva navzájem se vyluèující pøípady (volíme b = 1) :
(a) Q má jeden èi více jednonásobných pólù v R, ale jen tam, kde cos má koøen (Q cos má odstranitelnou singularitu).
Pak
Z +1
(2a)
1
(Q cos) = Re 2i X
a2C+ ; Q(a)=1
i resa f
X
a2R; Q(a)=1
resa f ;
(b) Q má jeden èi více jednonásobných pólù v R, ale jen tam, kde sin má koøen (tj. Q sin odstranitelnou singularitu).
Pak
(2b)
Z +1
1
(Q sin) = Im 2i X
a2C+ ; Q(a)=1
i resa f
X
a2R; Q(a)=1
resa f :
Dùkaz (2a). Staèí dokázat pro pøípad jediného takového pólu a 2 R (u pøípadných dal¹ích pólù postupujeme analogicky).
V P (a) je Q(z ) = c=(z a) + : : : , tak¾e f (z ) = c eia =(z a) + h(z ), kde h je na U (a) holomorfní. Namísto integrace pøes '1
zvolíme dostateènì malé > 0 a integrujeme pøes úseèku [R1 ; a ], pak v protismìru pøes
!(t) := a + eit , t 2
R pùlkru¾nici
R
[0; ] a nakonec pøes úseèku [a + ; R2 ] (tj. bod a obcházíme shora po malé pùlkru¾nici). Je ! g = ! (c eia =(z a)+ h(z )) dz =
R
R
R
R
c eia i+ ! h ! c eia i = iresa f pro ! 0+. Souèasnì je Ra1 Re g + aR+2 Re g ! RR12 Re g, tak¾e polimitních pøechodech
(nejprve ! 0+, pak R1 ! 1 a R2 ! +1) se ve (2a) oproti (2) objeví napravo je¹tì sèítanec Re
i resa f .
Analogicky doká¾eme (2b). Typ III. Integrál z racionální funkce v sinech a kosinech. Nech» Q(a; b) je racionální funkce dvou (komplexních)
promìnných taková, ¾e pro a; b 2 R, a2 + b2 = 1 v ní nedìlíme nulou. Pak funkce
T (z ) := Q
z + 1=z z 1=z
;
=(iz )
2
2i
jedné komplexní promìnné z je racionální, nemá póly na jednotkové kru¾nici a platí
(3)
Z 2
0
Q(cos t; sin t) dt = 2i X
jaj<1; T (a)=1
resa T :
R
Dùkaz. Pro '(t) := eit ; t 2 [0; 2] uva¾ujeme køivkový integrál ' T (z ) dz . Pou¾ití reziduové vìty nám dá pravou stranu
ve (3), zatímco integrace pøes reálný parametr t (podle denice køivkového integrálu) dá levou stranu ve (3). Typ IV. Integrál z racionální funkce vynásobené neceloèíselnou mocninou. Nech» b 2 (0; 1) a Q je racionální
funkce taková, ¾e v [0; +1) nemá pól a pro x ! +1 je Q(x) = O(x 1 ). Pak
Z +1
Z +1
X
2i
(4)
Q(x) xb 1 dx =
Q(et ) eb t dt =
res (Q(ez ) ebz ) :
1 exp(2bi) 0<Im a<2; Q(ea )=1 a
0
1
Dùkaz. Pro b 2 (0; 1) konverguje první integrál jak u 0 tak u +1 a substitucí x = et doká¾eme první rovnost.
21
Se druhou rovností to bude slo¾itìj¹í. Funkce Q má v C jen koneèný poèet pólù a to mimo [0; +1), v¹echny póly jsou tedy
v nìjakém mezikru¾í P (0; r1 ; r2 ). Slo¾ená funkce Q(ez ) má proto v¹echny póly ve svislém pásu Re z 2 (ln r1 ; ln r2 ) = (R1 ; R2 )
a to mimo pøímky Im z = 2 ki, k 2 Z. Toté¾ platí pro funkci
g(z ) := Q(ez ) eb z :
Integrujeme-li funkci g po obvodu ' obdélníka [R1 ; R2 ] [0; 2] v kladném smìru, tj. po uzavøené cestì ' := 'R1 u
'2 1 , kde '1 := [R1 ; R2 ], '2 := '1 + 2i, 1 = [R1 ; R1 + 2i], 2 = [R2 ; R2 + 2i]. Podle reziduové vìty je ' g
R
R
R
R
roven 2i krát suma na pravé stranì ve (4). Tentý¾ integrál je roven èíslu '1 g + 2 g - '2 g - 1 g.
R
Pro j = 1; 2 odhadneme j j gj 2 maxh j i jQ(ez )ebz j =: Mj , máme zde jez j = eRj a jebz j = ebRj .
Pro R1 ! 1 je eR1 ! 0, tak¾e M1 = 2 O(1) ebR1 ! 0.
Pro R2 ! +1 je eR2 ! +1, tak¾e M2 = 2 O(e R2 )ebR2 = O(e(b 1)R2 ) ! 0.
V integrálu pøes '2 pou¾ijeme substituci u = z + 2i,
2
Z
'2
Je tedy
g(u) du =
Z
R
lim
g = (1 e2bi )
R1 ! 1; R2 !+1 '
'1
g(z + 2i) dz =
Z
R +1
'1
g(z ) e2bi dz = e2bi
Z +1
0
g:
Nech» racionální funkce Q nemá póly v [0; +1), na R
X
1
Re
res (Q L2 ) ; I0 :=
2 a2C; Q(a)=1 a
Q(x) ln x dx =
'1
t bt
1 Q(e ) e dt.
Typ V. Integrál ze souèinu racionální funkce a logaritmu.
je reálná a pro x ! +1 je Q(x) = O(x 2 ). Pak
(5) I1 :=
Z
Z +1
0
X
1
Im
res (Q L2 ) ;
2 a2C; Q(a)=1 a
Q(x) dx =
kde L(z ) := log( z ) + i = ln jz j + iA(z ) pro A(z ) 2 (0; 2 ] je inverzní funkce k funkci exp jIm2(0;2] .
Dùkaz. Nejprve ovìøíme vlastnosti funkce L, je eL(z) = elog( z)+i = elog( z) ei = ( z ) ( 1) = z . Dále je Im L(z ) =
Im log( z ) + Im(i) 2 ( + ; + ] = (0; 2].
Integraèní cestou bude obvod þcéèkaÿ: ' := u1 u 2 u2 1 , kde u1;2 (t) := t ei , t 2 [r1 ; r2 ] jsou úseèky a 1;2 (t) :=
r1;2 eit , t 2 [; 2 ] jsou oblouky kru¾nic. Èísla 0 < r1 < r2 < +1 a 0 < < jsou zvolena tak, ¾e v¹echny póly funkce
Q jsou v Int '. Integrovanou funkcí bude f := QL2 , která má body nespojitosti (0; +1), tedy vnì þcéèkaÿ. Podle reziduové
vìty je
Z
u1
f+
Z
f
2
Z
u2
f
Z
f
1
R
=
Z
'
f
=
2i R
X
a2C; Q(a)=1
resa (Q L2 ) :
Pro r1 ! 0+ resp. r2 ! +1 je 1 f = O(r1 ) O(ln r1
! 0 resp. 2 f = O(r2 ) O(r2 2 ) O(ln r2 + )2 ! 0, pou¾ité
odhady pøitom nezávisely na 2 [0; =2]. R
R
R r2
i ) L2 (t ei ) ei Q(t e i ) L2 (t e i ) e i dt = R r2 Q(t ei ) (ln t +
Dále pro ! 0+ je u1 f
f
=
Q
(
t
e
u2
r1
r1
+ )2
R
R
i)2 ei Q(t e i ) (ln t i +2i)2 e i dt ! rr12 Q(t) (ln t)2 Q(t) (ln t +2i)2 dt = rr12
4i Q(t) ln t +42 Q(t) dt
! 4iI1 + 42 I0 pro r1 ! 0+, r2 ! +1 a odtud máme (5). Poznámka. V literatuøe je popsáno mnoho dal¹ích typù takovýchto pou¾ití reziduové vìty pro integraci v R.
Lemma (periodické funkce s rezidui 1 v Z). Denujme funkce
f1 (z ) := cotg z , f2 (z ) := = sin z .
(1) Obì tyto funkce jsou holomorfní na C n Z, f1 má periodu 1, f2 má periodu 2.
(2) V bodech mno¾iny Z mají funkce f1 ; f2 jednonásobné póly, pro k 2 Z je
resk f1 = 1 , resk f2 = ( 1)k .
(3) lim f1 (z ) = i, lim f2 (z ) = 0, obì limity stejnomìrnì pro Re z 2 R .
Im z!1
Im z!1
(4) Pro ka¾dé " > 0 jsou obì funkce omezené na := C n U (Z; ") .
Dùkaz. (1) a (2): obì funkce mají v èitateli celou funkci a ve jmenovateli sin z s jednonásobnými koøeny v Z. Rezidua
jsme spoèítali v kap.12 Pøíklad (2c) a (2d).
2iw
iw
iw
(3) pro f1 : Máme cotg w = i eeiw +ee iw = i ee2iw +11 = i (1 + e2iw2 1 ).
Pro w = (a; b), b ! +1 je je2iw j = e 2b ! 0 stejnomìrnì pro a 2 R, tak¾e cotg(a + ib) ! i. Pro b ! 1 jen vyu¾ijeme
toho, ¾e cotg je lichá funkce: cotg(a + ib) = cotg( a ib) ! +i. Odtud spoèteme limity funkce f1 .
iw
(3) pro f2 : Máme 1= sin w = 2i eiw 1e iw = 2i e2eiw 1 . Pro w = (a; b), b ! +1 je jeiw j = e b ! 0, je2iw j = e 2b ! 0,
obì limity stejnomìrnì pro a 2 R, tak¾e 1= sin(a + ib) ! 0. Pro b ! 1 vyu¾ijeme toho, ¾e sin je lichá funkce.
(4): Podle (3) existuje b > 0 takové, ¾e na mno¾inì A := fz 2 C; j Im z j > bg jsou obì funkce omezené. Staèí tedy
je¹tì vy¹etøit jejich omezenost na mno¾inì B := C n U (Z; ") n A a díky jejich periodicitì dokonce jen na kompaktní mno¾inì
C := fz 2 B ; j Re z j g. Funkce jf1 j; jf2 j jsou na kompaktu C spojité a tedy omezené. ................ konec 11. pøedná¹ky 22.12.2011 ................
22
Nech» Q je racionální, Q(1) = 0. Pak
Typ VI. Suma hodnot racionální funkce celoèíselné promìnné.
(1)
lim
n!+1
(2)
lim
n!+1
+n
X
k= n; Q(k)6=1
+n
X
k= n; Q(k)6=1
Q(k) =
X
a2C; Q(a)=1
( 1)k Q(k) =
resa (Q(z ) cotg z )
X
a2C; Q(a)=1
Je-li koøen funkce Q v nekoneènu aspoò dvojnásobný, pak namísto lim
resa (Q(z ) = sin z )
P+n
k= n; Q(k)6=1 mù¾eme psát
P+1
1; Q(k)6=1 .
Dùkaz. Pou¾ijeme funkce f1 ; f2 z pøedchozího lematu. Funkce Q má jen koneèný poèet pólù, existuje tedy n 2 N takové,
¾e v kruhu U (0; rn = n + 1=2) jsou v¹echny . Oznaèíme 'n (t) := rn eit , t 2 [0; 2] a pro j = 1 resp. 2 integrujeme pomocnou
funkci Q fj ,
R
P
P
P
(*) 'n (Q fj ) = 2i jaj<rn ; Q(a)=1_fj (a)=1 resa (Q fj ) = 2i
jaj<rn ; Q(a)=1 + jaj<rn ; Q(a)6=1; fj (a)=1 : : : .
P
První suma v závorce je a2C; Q(a)=1 resa (Q fj ), tedy minus pravá strana v (j).
P
P
Druhá suma v závorce je +k=n n Q(k)=6 1 resk (Q fj ) a proto¾e fj má jen jednoduché póly, je to +k=n n; Q(k)=6 1 Q(k) resk fj ,
tedy výraz za limitou v (j).
Vìnujme se nyní integrálu v (*). Funkci Q rozlo¾íme na souèet Q(z ) = c=z + Q2 (z ), kde c := zlim
!1(z Q(z )), tak¾e
Q2 (z ) = O(z 2 ) pro z ! 1. Nyní upravíme
levou
stranu
v
(*),
R
R
R
c
'n (Q fj ) = 'n z fj (z ) dz + 'n Q2 fj dz ,
první integrál napravo
R je nula (integrujeme sudou funkci), druhý snadno odhadneme,
j 'n Q2 fj dzj 2rn maxz2CnU (Z;1=2) jQ(z)j jfj (z)j = O(rn 1 ) ! 0 pro n ! +1 .
V rovnosti (*) má levá strana pro n ! +1 limitu nula, druhá suma v závorce nezávisí na n, tak¾e existuje také limita
první sumy v závorce a platí pro ni (1) resp. (2).
Je-li navíc Q(k) = O(k 2 ) pro k ! +1, pak limita sumy v (1) resp.(2) je rovna souètu absolutnì konvergentní øady
P+1
k= 1; Q(k)=
6 1 ::: . k!+1
k=
17. Meromorfní funkce
V kapitole 9 jsme na pøíkladu funkce 1=z (a obecnìji, racionální funkce) vidìli, ¾e je u¾iteèné povolit v denièním oboru
i v oboru hodnot bod 1 2 S a souèasnì (automaticky) dodenovat limitou (v S) hodnotu funkce tam, kde není denovaná
pøíslu¹ná algebraická operace. Objevíme tak svìt spojitých zobrazení z S do S, která jsou - a¾ na izolovanou mno¾inu pólù
- holomorfní.
Denice. Spojité zobrazení f otevøené mno¾iny S do S je meromorfní v , jestli¾e pro ka¾dý bod a 2 je buïto
holomorfní v bodì a anebo má v bodì a pól (tj. 1=f má v bodì a koøen). Mno¾inu v¹ech meromorfních zobrazení
denovaných v oznaème M(
) . f je meromorfní v bodì a 2 S, jestli¾e je meromorfní v nìjakém jeho okolí.
Pøíklady. Ka¾dá racionální funkce je meromorfní v S. Konstatní funkce f = 1 není meromorfní. Exponenciála je
meromorfní v C ale ne v S.
Vìta 17.1 (vlastnosti meromorfních funkcí). Nech» S je neprázdná oblast.
(1) Jsou-li f; g 2 M(
), c1 ; c2 2 C, pak také c1 f + c2 g 2 M(
) , tj. M(
) je lineární prostor nad tìlesem C.
(2) Jsou-li f; g 2 M(
), pak také souèin f g 2 M(
) .
(3) Pokud f 2 M(
) není konstatní nula, pak 1=f 2 M(
) . (Pozor, kdyby byla otevøená nesouvislá, pak tento bod
neplatí.)
(4) M(
) je komutativní tìleso, nulou a jednièkou jsou v nìm konstantní funkce nula a jednièka.
(5) Je-li f 2 M(
), pak také derivace f 0 2 M(
) .
(6) Je-li f 2 M(
) nekonstantní, pak pro ka¾dé b 2 S je mno¾ina A := f 1 (b) izolovaná v .
(7) vìta o jednoznaènosti pro meromorfní funkce: Jsou-li f; g 2 M(
) a pøitom se shodují na mno¾inì M , která má v
hromadný bod (tj. není izolovaná v ), pak f = g v¹ude na .
(8) vìta o substituci: Je-li f 2 M(
), g meromorfní v oblasti g S a je-li g(
g ) , pak slo¾ená funkce f g je buïto
meromorfní v g anebo je to konstanta 1 (to kdy¾ g je konstantní, g (z ) = b 2 C, a funkce f má v bodì b pól).
Dùkaz (1),(2),(3),(5). Zvolíme a 2 , rozli¹íme pøípad a 2 C od pøípadu a = 1 a pou¾ijeme Laurentovy øady funkcí f; g
v P (a). Pøíklad f := 0 v C+ , f := 1 v C ukazuje, ¾e ve (3) nelze vynechat pøedpoklad souvislého oboru .
Dùkaz (4). Jde o dùsledek bodù (1),(2),(3).
Dùkaz (6). Sporem, nech» existuje b 2 S pro které má mno¾ina A hromadný bod a 2 , ze spojitosti funkce f pøitom
máme f (a) = b.
Pøípad b = 1 pøevedeme pøípad b = 0 pro pomocnou funkci g(z ) := 1=f (z ), mno¾ina g 1 (0) má hromadný bod a.
Pøípad b 2 C, a = 1 pøevedeme na pøípad a; b 2 C pro pomocnou funkci g(w) := f (1=w), kde 1=w 2 . Mno¾ina g 1 (b)
má toti¾ hromadný bod 0.
Nakonec zbyl jen pøípad a; b 2 C, podle vìty o jednoznaènosti pro holomorfní funkce je f konstantní - spor.
Dùkaz (7). Denujeme pomocnou meromorfní funkci h := f g, ta je v¹ude v M rovna nule s mo¾nou vyjímkou(!) bodù,
kde má f pól. Mno¾ina v¹ech pólù funkce f je ale izolovaná v , tak¾e funkce h je rovna nule na mno¾inì M1 := M n f 1 (1),
která není izolovaná v , má hromadný bod a 2 . Je-li a 2 C, pak podle vìty o jednoznaènosti pro holomorfní funkce je
23
h nulová v nìjakém U (a) a tedy (doká¾eme analogicky jako v dùkazu vìty 8.10) h je konstantní nula v . Pøípad a = 1
pøevedeme na pøípad a = 0 pro pomocnou funkci h1 (w) := h(1=w).
Dùkaz (8). Zvolíme libovolnì a 2 g , oznaèíme b := g(a) 2 , c := f (b). Pokud je a; b; c 2 C, jde v bodì a o substituci
holomorfních funkcí, tak¾e f g je v bodì a holomorfní. Pøípady, kdy jedno nebo více èísel a; b; c je 1, mù¾eme zvládnout
buïto vhodným vyu¾íváním substituce h(z ) := 1=z , z 2 S (je h 1 = h) anebo tak, ¾e se takovému vyjímeènému bodu a
vyhneme.
Uva¾ujme nejprve nekonstantní g.
Existuje takové P1 (b) C, ¾e f (P1 (b)) C (jinak by mno¾ina pólù funkce f mìla v b hromadný bod).
Existuje takové P2 (a) C, ¾e g(P2 (a)) P1 (b) (jinak by mno¾ina g 1 (b) mìla v a hromadný bod, v rozporu se (6)).
V P1 (a) tedy skládáme holomorfní funkce, proto f g je tam holomorfní, v bodì a má izolovanou singularitu. V¹ude
skládáme spojité funkce, slo¾ená funkce je proto spojitá, lim
(f g) = c, tak¾e f g je v bodì a meromorfní.
a
Pro pøípad konstantní funkce g = b je konstantní také funkce f g = c a ta je meromorfní právì kdy¾ c 6= 1. Denice. Nech» a 2 S a funkce f je v U (a) meromorfní a není to konstantní nula. Laurentova øada funkce f v P (a) má
tvar
(L)
f (z ) = cn (z a)n + : : : kdy¾ a 2 C resp. f (z ) = cn z n + : : : kdy¾ a = 1 ,
kde èísla cn 2 P, n 2 Z jsou urèena jednoznaènì.
Funkce f v bodì a buïto má n násobný koøen (pøípad n > 0), nebo n = jnj násobný pól (pøípad n < 0), nebo tam
nemá ani koøen ani pól (pøípad n = 0). Oznaème
mult(f; a) := n 2 Z : : : násobnost (multiplicity) koøene nebo pólu.
Vìta 17.2. Je-li f meromorfní v oblasti S a není konstantní nula, pak logaritmická derivace funkce f , funkce g := f 0 =f ,
má tyto vlastnosti:
(1) g má pól v bodì a 2 \ C právì kdy¾ f má v bodì a buïto koøen anebo pól,
(2) v¹echny póly funkce g v mno¾inì \ C jsou jednonásobné,
(3) resa g = mult(f; a), a 2 .
Dùkaz. Laurentova øada funkce g = f 0 =f v P (a) má podle (L) tvar
cn n(z a)n 1 + ::: = n=(z a) + : : : resp. cn ( n)z n 1 + ::: = n=z + : : : ,
cn (z a)n + :::
cn z n + :::
kde n = mult(f; a). Poznámka. Vlastnost (3) vybízí k tomu, abychom na funkci g aplikovali reziduovou vìtu 15.3, suma reziduí funkce g je
toti¾ sumou èísel mult(f; a), tj. sumou násobností koøenù minus sumou násobností pólù funkce f v Int .
................ konec 12. pøedná¹ky 5.1.2012 ................
Vìta 17.3
(princip argumentu, Argument Principle). Nech» , splòují pøedpoklady Cauchyovy vìty 15.2.
Je-li funkce f meromorfní na taková, ¾e v ¾ádné komponentì mno¾iny není konstantní nula, a taková, ¾e na
nemá ani koøen ani pól, pak
1
1
arg f = indf 0 =
2
2i
(PA)
Speciálnì, jestli¾e v¹ude v Int
Z
h i
X
f0
=
mult(f; a) ind a :
f a2Int
je ind = +1, pak
(PA1)
indf 0 =
X
mult(f; a) :
a2Int
Dùkaz. První a druhou rovnost v (PA) známe z kap.13, tøetí rovnost je aplikací reziduové vìty na meromorfní funkci
f 0 =f , její¾ rezidua známe z pøedchozí vìty. Poznámka. Vpravo je celé èíslo, umíme-li tedy vyèíslit integrál (numericky) s chybou men¹í ne¾ 1/2, staèí numerický
výsledek zaokrouhlit. Také první a druhý výraz lze vyhodnocovat numericky, pøesnì, bez integrování.
Poznámka. Mìníme-li v (PA1) funkci f tak, ¾e se nemìní indf 0, pak se nemìní ani pravá strana, tj. þmálo odli¹néÿ
funkce mají stejný souèet násobností. Jak velké smí být to þmáloÿ? O tom je následující vìta.
Vìta 17.4 (Rouchéova vìta). Nech» , splòují pøedpoklady Cauchyovy vìty 15.2.
Jsou-li funkce f; g meromorfní na , ¾ádná není konstantní nula v ¾ádné komponentì mno¾iny , na h i nemají ani
koøeny ani póly a v¹ude na
(*)
pak
h i je
f=g 2= (
X
a2Int
mult(f; a) ind a =
1; 0) ,
X
a2Int
mult(g; a) ind a :
Pøedpoklad (*) lze zesílit (a tedy vìtu zeslabit) na obvyklej¹í
(**)
jf gj < jf j neboli g 2 U (f; jf j),
v¹ude na h i.
Dùkaz. Podle (PA) je tøeba dokázat rovnost celých èísel Nf := indf 0 a Ng := indg 0. Interpolujeme od f ke g,
nech» fp := (1 p) f + p g pro p 2 [0; 1]. Ka¾dá z funkcí fp je meromorfní v , na h i nemá pól ani koøen (jinak by pro
nìkteré p 2R (0; 1) nìkde bylo 0 = (1 p) f + p g, tj. g = p p 1 f , koecient p p 1 < 0 - spor). Celé èíslo Nfp = indf 0
= (2i) 1 fp0 (z )=fp (z ) dz má v integrandu spojitou funkci dvou promìnných p; z a závisí tedy na p spojitì, je proto
konstantní.
24
K zeslabení pøedpokladu: je-li podle (**) pro pevné z 2 h i hodnota g(z ) 2 U (f (z ); jf (z )j), pak g(z ) není na polopøímce
opaèné k polopøímce 0; f (z ), tedy platí (*). Jiné vyjádøení stejné my¹lenky, ¾e blízké funkce mají stejný poèet koøenù, pøedstavuje následující vìta.
Vìta 17.5 (Hurwitzova vìta, o souètu násobností pøi lok. st. konvergenci). Nech» posloupnost funkcí fn holomorfních v oblasti
C konverguje lokálnì stejnomìrnì k funkci g (podle Weierstrassovy vìty je g také holomorfní).
1) Jestli¾e g má v bodì a 2 p-násobný koøen a pøitom v uzavøeném kruhu U (a; r) je to její jediný koøen, pak
existuje n0 2 N takové, ¾e pro v¹echna n > n0 funkce fn nemá ¾ádný koøen na hranici K (a; r) tohoto kruhu a souèet
násobností v¹ech koøenù uvnitø kruhu je p :
P
b2U (a;r) mult(fn ; b) = p .
2) Nemá-li ¾ádná fn koøen v , pak buïto g je konstantní nula anebo ani g nemá v koøen.
Dùkaz. Oznaème '(t) := a + r eit ; t 2 [0; 2]. Na kompaktní mno¾inì h'i je jfn gj ! 0 stejnomìrnì a pøitom
m := minh'i jgj > 0. Pro dostateènì velká n tam proto je jfn gj < m jgj. Podle Rouchéovy vìty s pøedpokladem (**)
pro funkce g; fn a cestu ' je tedy P
P
b2U (a;r) mult(fn ; b) = b2U (a;r) mult(g; b) = p .
V bodì 2), kdyby g nebyla konstantní nula a mìla nìkde v koøen a, pak podle bodu 1) má v jeho okolí koøen ka¾dá
funkce fn , kde n > n0 - spor. Následující vìtu pøiblí¾í jednoduchý pøíklad. Funkce f (z ) := z 7 má v bodì a = 0 sedminásobný koøen, b := f (a) = 0.
Pro ka¾dé w 2 P je mno¾ina f 1 (w) sedmiprvková, jsou to v¹echny koøeny rovnice z 7 = w a ty jsou v¹echny jednonásobné,
tvoøí vrcholy pravidelného sedmiúhelníka. Vìta zobecòuje tento fakt pro v¹echny holomorfní funkce, tvrdí vlastnì toté¾ (ale
jen lokálnì), jen ten sedmiúhelník u¾ nemusí být pravidelný.
Vìta 17.6 (o poètu vzorù). Nech» f je holomorfní na U (a; R), oznaème b := f (a), nech» funkce f (z ) b má v bodì a
p-násobný koøen (tj. f nabývá své hodnoty v bodì a p-násobnì). Pak existuje r 2 (0; R) a > 0 takové, ¾e pro ka¾dé w 2 P(b; )
má rovnice f (z ) = w v kruhu U (a; r) právì p koøenù a ty jsou jednonásobné.
Dùkaz. Podle vìty 8.9 existuje uzavøený kruh U (a; r) takový, ¾e s výjimkou støedu je v nìm v¹ude f (z ) 6= f (a) = b a
f 0 (z ) 6= 0 (jinak by byla f konstantní a f b konstantní nula). Oznaème '(t) := a + r eit , t 2 [0; 2], cesta f ' neprochází
bodem b, oznaème := dist(hf 'i; b) > 0. Zvolme pevnì w 2 P(b; ).
Na h'i je j(f (z ) w) (f (z ) b)j = jw bj < jf (z ) bj, pou¾ijeme-li Rouchéovu vìtu pro cestu ' a funkce
f (z ) w), f (z ) b, pak obì mají v U (a; r) stejný souèet násobností koøenù. Ta druhá funkce má tento souèet pøesnì p
(jediný, p-násobný, v bodì a). Proto první funkce má takový souèet také p , pøitom v bodì a nemá koøen a v P (a; r) má
(díky (f w)0 = f 0 6= 0) jen jednoduché koøeny, má jich tam tedy právì p, navzájem rùzných, jednonásobných. Poznámka. Tvrzení vìty 17.6 pro p > 1 lze odvodit i elementárnì [Ru, V10.32]. Bez újmy na obecnosti polo¾me a = b = 0.
p
Jestli¾e f je holomorfní nekonstantní v U (0) C, pak tam
c z + : : : , kde p > 1, c 6= 0. V nìjakém P (0; "1 ) je
je f (z ) =
navíc v¹ude f (z ) 6= 0, denujme tam funkci h(z ) := z exp p1 log fc(zzp) , h(0) := 0, je h 0 (0) = 1 6= 0. Pak v U (0; "1 ) je
f (z ) = c hp (z )
a v nìjakém U (0; "2 ) je funkce g prostá a holomorfní. Øe¹ení rovnice f (z ) = w 2 P (0) nyní mù¾eme rozlo¾it do dvou krokù.
Najdeme v¹ech p øe¹ení u1 ; : : : up rovnice up = w=c (jsou to vrcholy pravidelného p-úhelníka se støedem u = 0) a k nim pak
dopoèteme zk := h 1 (uk ) pro k = 1; : : : ; p (vrcholy nìjakého p-úhelníka s bodem z = 0 unvitø).
................ konec 13. pøedná¹ky 12.1.2012 ................
Vìta 17.7 (lokální existence inverzní funkce, její derivace). Nech» f je funkce holomorfní na okolí bodu a 2 C. Pak
(i) f je prostá v nìjakém U (a) právì kdy¾ f 0 (a) 6= 0.
Jestli¾e f 0 (a) 6= 0, pak existuje r > 0 s následujícími vlastnostmi:
(ii) f je prostá na U (a; r);
(iii) G := f (U (a; r)) je otevøená mno¾ina;
(iv) inverzní funkce g := f 1 je holomorfní na G a platí g 0 (w) = 1 = f 0 (g(w)); w 2 G .
Dùkaz. (i) Z pøedchozí vìty vidíme, ¾e kdy¾ je f 0 (a) = 0 (tj. p 2), pak f není v ¾ádném P (a) prostá. Naopak, pokud
je v nìjakém P (a) prostá, jsou pøípady p 2 vylouèeny a zbývá jen p = 1 neboli f 0 (a) 6= 0.
(ii) Polomìr r z pøedchozí vìty si zde oznaème r1 . Pøedchozí vìta pro p = 1 netvrdí, ¾e f je prostá v U (a; r1 ). Díky
spojitosti funkce f existuje men¹í polomìr r 2 (0; r1 ) takový, ¾e f (U (a; r)) U (b; ). Doká¾eme, ¾e f je prostá v U (a; r):
kdyby toti¾ pro nìjaká (navzájem rùzná) z1 ; z2 2 U (a; r) bylo f (z1 ) = f (z2 ) = w 2 U (b; ), pak bychom dostali spor s
pøedchozí vìtou.
(iii) Jednak máme obecnou vìtu 8.15, jednak v pøedchozí vìtì je nalezeno U (b; ) f (U (a; r)).
(iv) Lokální inverzní funkce z = g(w) existuje podle (ii). Na zlomek v denici derivace g 0 (b) pou¾ijeme vìtu o limitì
slo¾ené funkce, (g(w) g(b))=(w b) = (z a)=(f (z ) f (a)) ! 1=f 0 (a) pro w ! b. Poznámka. Vìty 17.6 a 17.7 lze snadno zobecnit i na meromorfní funkce, pou¾ijeme-li vhodnì substituci h(z ) := 1=z ,
z 2 S.
................ konec textu ................
25
Test ke zkou¹ce Úvod do komplexní analýzy, 16.1.2012
Pøíklad. Denujeme funkce
(*)
f (a) :=
Z 2
0
dx
; g(a) :=
a + sin x
Z 2
0
dx
;
a + cos x
a 2 (1; +1) :
1) Je v¹ude f (a) = g(a) ?
2) Vyjádøete f (a) explicitnì (pou¾ijte reziduovou vìtu).
3) Odhadnìte chování funkce f (a) pro a ! +1 a porovnejte ho se svojí formulí odvozenou ve 2.
4) Má (*) smysl i pro jiná a 2 C ? Najdìte co nejvìt¹í oblast C pro taková a.
5) Je f holomorfní v ?
6) Pokud ano, najdìte Laurentovu øadu funkce f v P (1).
7) Najdìte mezikru¾í konvergence této øady.
8) Klasikujte v¹echny izolované singularity (v S) funkce f .
P 1 b j
Nápovìda k bodu 6 (zobecnìní binomické vìty): pro " 2 C, j"j < 1, b 2 C je (1 + ")b = +j =0
j " .
Mo¾né øe¹ení.
1) Pøi pevném a je integrand funkce 2-periodická a pøitom integrujeme pøes jednu periodu. Funkce sin je jen posunutý
R
dt
cos, pøesnìji sin(t + =2) = cos(t); t 2 C. Substituce x = t + =2 do prvního integrálu dává f (a) = 2=2=2 a+cos
t
= g(a) , tak¾e funkce f; g jsou stejné.
2) Je to typová úloha,
viz pøedná¹ka TypR III. Snaz¹í je poèítat g(a). ' je kladnì orientovná jednotková kru¾nice.
p 2 Máme
R
(iz) dz = 2
1
dz
.
Jmenovatel
má
jednonásobné
koøeny
z
=
a
f (a) = g(a) = ' a+(dz=
a 1 2 R.
2
1
;
2
z+1=z)=2
p i 2 ' z +2az+1
Je z1 z2 = 1, pøitom z2 = a
a 1 < a < 1, p
tak¾e z2 2 Ext ' a tedy z1 2 Int '. Podle rez. vìty tedy f (a)
= 2i 2i resz1 z2 +21az+1 = 4 2z11+2a = 4 2pa12 1 = 2= a2 1 , pro ka¾dé a 2 (1; +1).
3) Pro a ! +1 je v (*) integrand a1 , tak¾e f (a) 2=a, toté¾ vy¹lo v bodì 2), tak¾e tam není chyba ani v urèení
konstant ani v øádu mocniny èísla a.
4) První integrál v (*) má smysl právì kdy¾ se a vyhýbá v¹em hodnotám funkce sin x z intervalu [0; 2], tj. intervalu
[ 1; 1]. Lze tedy pøipustit a 2 := C n [ 1; 1].
5) f (a) je integrál (køivkový, po orientované úseèce [0; 2]) s parametrem a 2 . Integrand jako funkce dvou promìnných
h(a; x) je spojitý na [0; 2], jeho parciální derivace podle a, funkce h2 (a; x), je tam také spojitá, tak¾e podle
vìty 7.4.3 je f 2 H(
).
6) Vzoreèek
upravovat. Je jaj > 1, ja 2 j < 1, tak¾e f (a) =
p pro f (a) pmáme jenom pro a 2 (1; +1), ale iPtam1 ho 1lze
=2 ( 1)j a 2j = 2 P+1 1=2 ( 1)j a 2j 1 , tuto
2= a2 1 = 2a = 1 1=a2 = 2a (1 1=a2 ) 1=2 = 2a +j =0
j =0 j
j
rovnost jsem dokázali jenom(!) pro a 2 (1; +1). Napravo je ale Laurentova øada v M := P (0; 1; +1), tedy nìjaká
funkce L holomorfní v M , nalevo je funkce f holomorfní v M , tak¾e podle vìty o jednoznaènosti je f = L v¹ude
v M.
7) Mezikru¾í konvergence této Laurentovy øady není vìt¹í ne¾ M , proto¾e jinak by existovala koneèná limita (v R)
p 1
lim (1 a 2 ) 1=2 = alim
a!1+
!1+ 1 1=a2 = +1.
8) Jedinou izolovanou singularitou je bod 1, Laurentovu øadu v P (1) u¾ známe, je f (a) = 2a + : : : , lim
1 f = 0, tak¾e
je tam odstranitelná singularita a po dodenování
f (1) := 0 je to 1-násobný koøen.
p
9) (mimo test) Platí formule f (a) = 2a = 1 1=a2 v celém ? Uká¾eme, ¾e ANO. Napravo nyní ji¾ uva¾ujeme
komplexní odmocninu, tj. funkci F (a) = 2a exp( 12 log(1 1=a2 )) denovanou pro a 2 C n f0; 1; 1g. Ta je
holomorfní v¹ude, kde není 1 1=a2 < 0, tj. kde není 1 < 1=a2 . Pøípad 1=a2 < 0 by tady vedl ke sporu, tak¾e
1=a2 > 0 a máme øe¹it 0 < a2 < 1, odtud a 2 ( 1; 1); a 6= 0. Je tedy F 2 H(
) a z vìty o jednoznaènosti f = F
v¹ude v .
p
10) (mimo test) Platí formule f (a) = 2= a2 1 v celém ? Uká¾eme, ¾e NE. Napravo nyní ji¾ uva¾ujeme komplexní
odmocninu, tj. funkci G(a) = 2 exp( 12 log(a2 1)) denovanou pro a 2 C n f 1; 1g. Ta je holomorfní v¹ude
kde není a2 1 < 0, tj. kde není a2 < 1. Z neholomorfnosti jsou tedy podezøelé jen body tvaru a = iy, y 2 R
a body a 2 ( 1; 1). Pro speciální volbu a1;2 = i ", je a21;2 1 = 2 2i" + "2 a pro reálné " ! 0+ je tedy
arg(a21;2 1) ! . G není spojitá v bodì i a není to tedy funkce f .
26
Test ke zkou¹ce Úvod do komplexní analýzy, 17.1.2012
Pøíklad 1. Uva¾ujte funkci
1
:
log(1 + z 2 )
Kde je f holomorfní? Najdìte v¹echny izolované singularity funkce f a urèete jejich typ.
Pøíklad 2. Spoètìte integrál
f (z ) = cotg2 z
Z 0
Pøíklad 3. Spoètìte integrál
1
Z
0
sin2n x dx; n = 1; 2; : : : :
dx
dx; n = 1; 2; : : : :
1 + x2n
Mo¾né øe¹ení.
1. První sèítanec je -periodická sudá funkce, holomorfní v C n A, kde A = fk; k 2 Zg. Pro z ! 0 je cos z = 1 + O(z 2 ),
sin z = z + O(z 3 ) = z (1+ O(z 2 )), odtud cotg z = z 1 (1+ O(z 2 )), cotg2 z = z 2 (1+ O(z 2 )) = z 2 + O(1). V bodech mno¾iny
A má cotg2 dvojnásobné póly.
Funkce log je sice denovaná v P, ale holomorfní je jen na P n ( 1; 0). Je rovna nule jen v bodì 1. Druhý sèítanec (je
to také sudá funkce) tedy není denován v bodech i (tam by byl 1= log 0), v bodì 0 (tam by byl 1= log 1 =1=0). Navíc, v
bodech mno¾iny B := fiy; y 2 R; jyj > 1g (a nikde jinde) je tam log záporného èísla. Funkce log(1 + z 2 ) proto asi nebude
spojitá v ¾ádném bodì iy 2 B , podrobnì: pro y > 1 je arg(1 + (iy ")2 ) = arg(1 y2 + "2 2iy") ! pro " ! 0+. Pro
y < 1 analogicky (je sudá).
Celkem tedy f je holomorfní v n (A [ B ), s izolovanými singularitami jen v A. V bodì 0 mají oba sèítanci izolovanou
singularitu.
Pro z ! 0 je log(1 + z 2 ) = z 2 + O(z 4 ) = z 2 (1 + O(z 2 )), tak¾e 1= log(1 + z 2 ) = z 2 (1 + O(z 2 )) = z 2 + O(1). Proto pro
z ! 0 je f (z ) = O(1), f má v 0 odstranitelnou singularitu.
V bodech k pro k 2 Z, k 6= 0 má f dvojnásobné póly.
2a. Funkce sin2n je -periodická, integrujeme
ji pøes jednu periodu. Substitucí x = t + =2 dostaneme
R
R
R
2
n
v := 0 sin x dx = ==22 cos2n t dt = 0 cos2n t dt,
co¾ zjednodu¹uje dal¹í výpoèty. Integrand je zde tak jednoduchý, ¾e se mù¾eme obejít bez køivkových integrálù a bez
reziduové vìty. R
R P
R P
v = 0 (eit + e it )2n =22n dt = 4 n 0 2kn=0 2kn eitk e it(2n k) dt = 4 n 0 2kn=0 2kn e2it(k n) dt.
Pro k = n (pozor na tuto vyjímku!) je tam e2it 0 = 1, pro ostatní k má e2it(k n) primitivní funkci e2it(k n) =(2i(k n))
její¾ hodnota pro t = 0 a t = je stejná a sice 1=(2i(k n)), tak¾e integrál bude nula a ze sumy zùstane jen jeden nenulový
èlen pro k = n (ten vyjímeèný). Odtud v = 4 n 2nn . Výsledek platí i pro n = 0.
2b. Stejný výsledek lze získat pomocí reziduové vìty, jde o typ III (viz pøedná¹ka). Nech» ' je kladnì orientovaná
jednotková kru¾nice, je
R
R
R
1 2n
2
2n
(z2 +1)2n
v := 21 02 cos2n t dt = 12 ' (z+22zn iz) dz = 241n i ' (zz2+1)
n+1 dz = 4n res0 z 2n+1 .
V bodì 0 má funkce (2n + 1)-násobný pól, snadno ji (pomocí binomické vìty) nahradíme Laurentovou øadou v P a pak
jednodu¹e najdeme koecient u 1=z (èlen pro k =P
n):
2 + 1)2n z 2n 1 = 2n 2nz 2k 2n 1 = : : : + 2nz 1 + : : : ,
(
z
k=0 k
n
odtud v = 4 n 2nn .
3. V¹echny koøeny funkce 1 + z 2n jsou na jednotkové kru¾nici, z1 = a := ei=2n , z2 := a3 , z3 := a5 , : : : , zn := a2n
(v¹echny v C+ ) a k nim komplexnì sdru¾ené
v C . Je
R
R
v := 0+1 1=(1 + x2n ) dx = 21 +11 1=(1 + x2n ) dx,
vpravo je integrál typu I (viz pøedná¹ka), tak¾e
P
P
P
P
P
v = 21 2i nk=1 reszk 1=(1 + z 2n ) = i nk=1 1=(2nzk2n 1 ) = 2in nk=1 zk =(zk2n ) = 2in nk=1 ( zk ) = 2in nk=1 a2k 1
P
1
= 2in a nj =01 (a2 )j = 2in a (a2n 1)=(a2 1) = 2in a ( 1 1)=(a2 1) = 22i
n =(a a ) = 2n sin(=2n) .
1
27
Test ke zkou¹ce Úvod do komplexní analýzy, 31.1.2012
Pøíklad 1. Pro meromorfní funkci
1 cos2 z
; z 2 C;
sinh(sin z )
najdìte v¹echny její koøeny a póly a urèete jejich násobnosti.
Návod: pøi øe¹ení rovnice tvaru sin(z ) = : : : lze na levé stranì vyu¾ít souètový vzorec sin(x + iy) = sin(x) cos(iy) +
cos(x) sin(iy) = sin(x) cosh(y) + i cos(x) sinh(y).
Pøíklad 2. Spoètìte integrál
Z 2
cos 3x
dx:
5
4 cos x
0
Návod: je cos 3x = (e3ix + e 3ix )=2 = ((eix )3 + (e ix )3 )=2 . Návod: v P (0) pou¾ívejte mocninné a Laurentovy øady.
Pøíklad 3. Seètìte øadu:
1
X
1
s(a) :=
2 + a2 ; a 2 C n i Z:
n
n=0
f (z ) =
Mo¾né øe¹ení.
1. V èitateli i ve jmenovateli jsou celé funkce, f je meromorfní v C.
Funkce 1 cos2 z = sin2 z má koøeny k, k 2 Z a ty jsou dvojnásobné, proto¾e koøeny funkce sin z jsou jednonásobné:
cos k 6= 0.
Funkce sinh má koøeny v bodech ni, n 2 Z, tak¾e sinh(sin z ) má koøeny ve v¹ech bodech z , které splòují rovnici
sin z = ni, neboli (viz návod) sin(x) cosh(y) + i cos(x) sinh(y) = ni.
Reálná èast rovnice je sin(x) cosh(y) = 0, pøitom cosh(y) > 0, tak¾e x = k, k 2 Z.
Imaginární èast rovnice je cos(x) sinh(y) = n, tj. ( 1)k sinh(y) = n, tj. sinh(y) = ( 1)k n. Odtud y = ( 1)k arcsinh(n).
V¹echny koøeny jmenovatele jsou tedy akn := k + i arcsinh(n), kde k; n 2 Z. V¹echny koøeny èitatele jsou mezi nimi
(pøípady n = 0).
Koøeny jmenovatele jsou jednonásobné: jeho derivace je cosh(sin z ) cos z , v bodì akn je zde první èinitel nenulový (máme
cosh2 sinh2 = 1) a druhý také (je cos2 akn = 1 sin2 akn = 1 + (n)2 > 0).
Funkce f má tedy jednonásobné koøeny v bodech ak0 = k, k 2 Z a jednonásobné póly v bodech akn , k 2 Z; n 2 Znf0g.
2. Pro kladnì orientovanou jednotkovou kru¾nici ' platí
Z
Z
Z 2
(z 3 + 1=z 3 )=2 dz
z6 + 1
1
cos 3x
dx =
=
dz = (res0 f + res1=2 f );
3
2i ' z (2z 1)(z 2)
' 5 4(z + 1=z )=2 iz
0 5 4 cos x
kde
z6 + 1
:
f (z ) = 3
z (2z 1)(z 2)
Funkce f má v bodì 1=2 jednonásobný pól, tak¾e
z6 + 1
65
res1=2 f = 3
j
res1=2 2z 1 1 = 24
:
z (z 2) z=1=2
6
Funkce f má v 0 trojnásobný pól, dvakrát derivovat funkci z 3 f (z ) = (2z z1)(+1z 2) je ale pracné. V P (0) je
1
1
1
1 1
1
=
= (1 + 2z + 4z 2 + : : : );
=
=
(1 + z=2 + z 2 =4 + : : : );
2z 1 1 2z
z 2
2 1 z=2
2
tak¾e
1
1
1
f (z ) = 3 (1 + z 6 ) (1 + 2z + 4z 2 + : : : ) (1 + z=2 + z 2 =4 + : : : ) = 3 ( + ( + 1 + 4) z 2 + : : : );
2z
2z
4
21 63
res0 f = = :
8 24
Tedy
Z 2
cos 3x
dx = (res0 f + res1=2 f ) = :
12
0 5 4 cos x
P
3. Je 2 s(a) 1=a2 = S (a) := +n=1 1 n2 +1 a2 ; v ¾ádném sèítanci nedìlíme nulou, jde o typ VI, viz pøedná¹ka. Odtud
S (a) = (res ia f + resia f ) ;
kde
cotg(z )
f (z ) := 2 2 :
z +a
Proto¾e f je lichá, platí
cotg(ai)
coth(a)
resai f = res ai f =
=
;
2ia
2a
odkud
coth(a)
S (a) =
a
1
coth(a)
s(a) = 2 +
:
2a
2a
28
Test ke zkou¹ce Úvod do komplexní analýzy, 7.2.2012, verze A
Pøíklad 1. Pro funkci
z+1
najdìte v¹echny koøeny a izolované singularity v S. Pro koøeny urèete jejich násobnost, pro izolované singularity jejich typ.
Pøíklad 2. Spoètìte integrál
Z 1
cos(ax)
I (a; b) =
2
2 3 dx; a; b > 0 :
0 (x + b )
f (z ) = 1 + cos
Pøíklad 3. Spoètìte integrál
J (a; b) =
1
Z
0
dx
; a 2 (0; 1); b > 0 :
xa (x + b)
Mo¾né øe¹ení.
1. f je holomorfní v := C n f 1g, proto¾e tam jde o slo¾ení dvou holomorfních funkcí. Izolované singularity: 1, 1.
lim1 f neexistuje: pro k 2 N, ak := 1 + 1=(2k), je f (ak ) = 1 + cos(2k) = 2, pro bk := 1 + 1=(2k + 1) je f (bk ) =
1 + cos((2k + 1)) = 0. V bodì 1 je podstatná singularita.
lim
1 f = 1 + cos(0) = 2, v bodì 1 je odstranitelná singularita, lze dodenovat f (1) := 2.
Koøeny v získáme z rovnice cos w = 1, tj. eiw + e iw = 2. Pro v = eiw 6= 0 je to kvadratická rovnice v2 + 2v + 1 = 0,
= (2k + 1) , 1 = 2k + 1, tak¾e v¹echny koøeny jsou z := 1 + 1
odtud v = 1, w = (2k + 1), k 2 Z. Odtud z+1
k
z+1
2k+1
2
k
= 2k+1 , k 2 Z.
Máme f 0 (z ) = sin((z + 1) 1 ) (z + 1) 2 , první èinitel je v bodech zk roven nule, proto¾e tam je cos(: : : ) = 1. Koøeny
zk tedy nejsou jednonásobné.
Máme f 00 (z ) = cos((z + 1) 1 ) 2 (z + 1) 4 sin(: : : ) : : : . První sèítanec je v bodech zk nenulový a druhý nula, tak¾e
00
f (zk ) 6= 0 a koøeny zk jsou 2-násobné.
R
ax
2. Integrand je sudá funkce, pou¾ijeme Typ II: I (a; b) = 21 11 (xcos
Im c, kde jsme oznaèili
2 +b2 )3 dx = Re(i c) =
c := resib eiaz (z 2 + b2 ) 3 :
Postup A. Èíslo c spoèteme pomocí vìty 12.1.3, s derivováním v bodì ib. Je c =
2c = [eiaz ]00 [(z + ib) 3 ]+2[eiaz ]0 [(z + ib) 3 ]0 +[eiaz ][(z + ib) 3 ]00 = e ab
1
2!
eiaz (z + ib)
3
00
v bodì z = ib, tak¾e
a2 (2ib) 3 +2ai( 3)(2ib) 4 +( 3)( 4)(2ib)
5 = i e ab 1 b 3 + a 3 b 4 + 3 c 5 = i e ab a2 b2 + 3ab + 3 .
ia2 81 b 3 ia 166 b 4 i 12
32 c
8
8
8
8b5
2
2
5
ab
Odtud I (a; b) = (a b + 3ab + 3)=(16 b e ).
Postup B. Èíslo c spoèteme
u¾itím Laurentovy
øady se støedem ib. Pro z = ib + ", " 2 P (0), je
2
a
2
iaz
ab
ia"
ab
e =e e =e
1 + ia" 2 " + : : : , dále
= e ab
5
(z 2 + b2 ) 3 = (2ib" + "2 ) 3 = (2ib") 3 (1 + 2"ib ) 3 = 8b3i "3 1 + 13 2"ib + 23 ( 2"ib )2 + : : : = 8b3i "3 1 23ib"
1
Vynásobením
tìchto dvou øadnajdeme koecient
c u " = 1=(z ib):
2
a
3a
3
1
ab a2 b2 + 3ab + 3 a pak stejný výsledek I (a; b) jako je v A.
c = e ab 8bi 3
2
2b
2b2 = i 16b5 e
3"2
2b2
R
(1 a)t
3. Jde o integrál typu IV. Po substituci x = et , t 2 R, je J (a; b) = 11 e et +b dt.
Jmenovatel má v C koøen c := i + ln b a dal¹í koøeny mimo pás Im 2 (0; 2). Oznaèíme-li B := 1 a
2i
z Bz
Q(z ) := 1=(z + b) je (viz pøedná¹ka) J (a; b) = 1 exp(2
Bi) resc Q(e )e .
exp(
Bz
)
exp(
Bc
)
exp(
Bi
)
exp(
B
ln
b
)
Spoèteme reziduum, resc exp(z)+b = exp(c) =
= eBi bB 1 = eBi b a .
b
2i
2i
Bi a
a
a
Nakonec upravíme J (a; b) = 1 exp(2
Bi) e b = exp( Bi)1 exp(Bi) b = sin(B) b = ba sin(a) .
+::: .
2 (0; 1) a
29
Test ke zkou¹ce Úvod do komplexní analýzy, 7.2.2012, verze B
Pøíklad 1. Pro funkci
z+1
najdìte v¹echny koøeny a izolované singularity v S. Pro koøeny urèete jejich násobnost, pro izolované singularity jejich typ.
Pøíklad 2. Spoètìte integrál
Z 1
sin(ax)
I (a; b) =
2
2 2 dx; a; b > 0 :
0 (x + b )
f (z ) = 1 + sin
Pøíklad 3. Spoètìte integrál:
J (a; b) =
1 xa dx
2 ; a 2 ( 1; 0); b > 0 :
0 (x + b)
Z
Mo¾né øe¹ení.
1.f je holomorfní v := C n f 1g, kde jde o slo¾ení dvou holomorfních funkcí. Izolované singularity jsou 1 a 1.
lim1 f neexistuje ani pro z 2 R, v bodì 1 je podstatná singularita.
lim
1 f = 1 + sin(0) = 1, v bodì 1 je odstranitelná singularita, f (1) := 1.
= 1, = + 2k , 1 = 1 + 2k = 4k 1 , tak¾e jsou z := 1 + 2 = 3 4k ,
Koøeny v øe¹í rovnici sin z+1
k
z+1
2
z+1
2
2
4k 1
4k 1
k 2 Z.
Máme f 0 (z ) = cos(=(z + 1)) (z + 1) 2 , první èinitel je v bodech zk roven nule, proto¾e tam je sin(:::) = 1. Koøeny
tedy nejsou jednonásobné.
Máme f 00 (z ) = sin(=(z + 1)) 2 (z + 1) 4 cos(: : : ) : : : . První sèítanec je v bodech zk nenulový a druhý nula. Koøeny
zk jsou 2-násobné.
R
ax
2. Integrand je sudá funkce, pou¾ijeme Typ II: I (a; b) = 12 11 (xcos
Im c, kde jsme oznaèili
2 +b2 )2 dx = Re(i c) =
c := resib eiaz (z 2 + b2 ) 2 :
Postup A. Èíslo c spoèteme pomocí vìty 12.1.3, s derivováním v bodì ib. Je c =
1
1!
eiaz (z + ib) 2
0
v bodì z = ib, tak¾e
c = [eiaz ]0 [(z + ib) 2 ] + [eiaz ][(z + ib) 2 ]0 = e ab ia (2ib) 2 2 (2ib) 3 = e ab ia 4b12 2 8bi 3 = i e ab 41b3 ab + 1 .
Odtud I (a; b) = (ab + 1)=(4 b3 eab ).
Postup B. Èíslo c spoèteme
u¾itím Laurentovy
øady se støedem ib. Pro z = ib + ", " 2 P (0), je
iaz
ab
ia"
ab
e =e e =e
1 + ia" + : : : , dále
(z 2 + b2 ) 2 = (2ib" + "2 ) 2 = (2ib") 2 (1 + 2"ib ) 2 = 4b21"2 1 + 12 2"ib + : : : = 4b21"2 1 + i "b + : : : .
1
Vynásobením tìchto
dvou
øad najdeme koecient c u " = 1=(z ib):
c = i e ab 41b2 1b + ia = i e ab 41b3 (1 + ab), a pak stejný výsledek I (a; b) jako je v A.
R
(1+a)t
3. Jde o integrál typu IV. Po substituci x = et , t 2 R, je J (a; b) = 11 eet +b dt.
Jmenovatel má v C koøen c := i + ln b a dal¹í koøeny mimo pás Im 2 (0; 2). Oznaèíme-li B := 1 + a
2i
z Bz
Q(z ) := 1=(z + b) je (viz pøedná¹ka) J (a; b) = 1 exp(2
Bi) resc Q(e )e .
exp(
Bz
)
exp(
Bc
)
exp(
Bi
)
exp(
B
ln
b
)
= eBi bB 1 = eBi ba .
Spoèteme reziduum, resc exp(z)+b = exp(c) =
b
2i
2i
ba
Bi a
a
a
Nakonec upravíme J (a; b) = 1 exp(2
Bi) e b = exp( Bi)1 exp(Bi) b = sin(B) b = sin( a) .
2 (0; 1) a
30
Test ke zkou¹ce Úvod do komplexní analýzy, 14.2.2012
Pøíklad 1. Pro funkci
1 exp(4z ) 1
z 3 1 cos z
najdìte v¹echny koøeny a izolované singularity v S. Pro koøeny urèete jejich násobnost, pro izolované singularity jejich typ.
Pøíklad 2. Spoètìte integrál
Z +1
dx
:
In =
1 (x2 + 1)n+1
f (z ) =
Pøíklad 3. Pro a > 0 spoètìte integrály
Z 1
Z 1
cos x
sin x
S (a) =
2 + a2 )2 dx ; C (a) =
2 + a2 )2 dx :
(
x
(
x
1
1
Mo¾né øe¹ení.
1. Èitatel i jmenovatel jsou celé funkce, f je tedy (po dodenování limitami) meromorfní v C.
Koøeny èitatele jsou ak := ki=2, k 2 Z a jsou jednonásobné, proto¾e derivace èitatele je 4 exp(4z ) 6= 0.
Koøeny funkce 1 cos z získáme øe¹ením rovnice cos z 1 = 0, tj. eiz + e iz 2 = 0. Pøi oznaèení eiz = v 6= 0 øe¹íme
kvadratickou rovnici v2 2v + 1 = 0, odtud v = 1, tak¾e eiz = 1, v¹echny koøeny funkce 1 cos z tedy jsou bn := 2n,
n 2 Z. Bod b0 = 0 je dvojnásobný koøen (Taylorova øada se støedem v nule je 1 (1 z 2 =2) + : : : ) a díky 2-periodì jsou
ostatní koøeny bn také dvojnásobné.
Funkce f tedy má v bodì nula 3 + 2 1 = 4-násobný pól, v bodech ak pro k 6= 0 jednonásobné koøeny, v
bodech bn pro n 6= 0 dvojnásobné póly.
2. Jde o integrál typu I, oznaème
f (z ) :=
1
1
=
(z 2 + 1)n+1 (z + i)n+1 (z
i)n+1
;
v bodech i jsou (n + 1)-násobné póly. Spoèteme
1
lim (z + i) n 1 (n) =
n! z ! i
1
= ( n 1)( n 2) ( n 1 n + 1) (2i) n
n!
4 n (2n)(2n 1) (n + 1)
=
=
2i n!
n
4
2n
=
2i n
resi f =
a tedy
1 n
=
2n
:
In = n
4 n
3. Jde o integrály typu II. V prvním z nich je integrandem lichá funkce, proto S (a) = 0. Druhý spoèteme, je
C (a) = Re 2i resia
(z
exp(iz )
:
ia)2 (z + ia)2
Reziduum funkce, která má v bodì ia dvojnásobný pól, najdeme derivováním pomocné holomorfní funkce v bodì ia,
1 exp(iz ) 0 i exp(iz )(z + ia)2 exp(iz ) 2 (z + ia)
=
;
1! (z + ia)2
(z + ia)4
pro z = ia je to
Odtud
e a ( 4ia2 4ia)
i (a + 1)
=
:
16 a4
4 a3 ea
C (a) =
(a + 1)
:
2 a3 ea

Podobné dokumenty

Zad n I. s rie

Zad n I. s rie poøizovaných snímkù je 1000 s. Lidské oko shroma¾ïuje svìtlo po dobu asi 0,2 s. b) Vymyslete jednoduchou metodu, kterou rozli¹íte spojky od rozptylek s velkými ohniskovými vzdálenostmi (> 20 m), tj...

Více

2012 - Dějepisná soutěž studentů gymnázií ČR a SR

2012 - Dějepisná soutěž studentů gymnázií ČR a SR 1. otázka: Který patent nevydal císaĜ Josef II.? a) patent o zrušení klášterĤ, které se nezabývají prospČšnou þinností b) toleranþní patent c) patent o zrušení poddanství a roboty d) berní a urbari...

Více

bulletin 3·2013 - Česká společnost pro mechaniku

bulletin 3·2013 - Česká společnost pro mechaniku Toto jsou možnosti, které má k dispozici uživatel LateXu. V Equation Editoru, který je součástí editoru Microsoft Office Word, není symbol operátoru parciální derivace úplně svislý – vypadá trochu ...

Více

Příručka pro přepis matematického textu pomocí Blind Friendly LaTeX

Příručka pro přepis matematického textu pomocí Blind Friendly LaTeX a. Řez písma (stojatě, kurzíva, tučně, kaligrafické písmo, dvojité/duté písmo) se dodržuje dle předlohy, neboť může podléhat zvyklostem v daném oboru. Není-li to možné (vzorce psané rukou, nekonzis...

Více

Využití pohybových senzorů v měření energetického výdeje pro

Využití pohybových senzorů v měření energetického výdeje pro výhodu pøi mìøení habituální aktivity. Testovaná osoba sice nemusí každý den zapisovat údaje, ale na druhé stranì se mùže znièit vìtšina získaných dat. Z hlediska dostupných funkcí lze tedy oba pøí...

Více

ČESKY

ČESKY Vstupní signál – nastavení typu vstupních PPM impulsù z vysílaèe. Vìtšina vysílaèù používá standardní PPM signál. Volby PPM v2 nebo v3 použijte pouze v pøípadì, pokud váš vysílaè umožòuje pøepnutí ...

Více

Casopis Mensy CR

Casopis Mensy CR tématické „moduly“ jako je Literární SF workshop, role-playing games èi historický šerm (vizte níže). Jednáme o uvedení generální zkoušky

Více