Škodlivé organizmy ječmene

Škodlivé organizmy ječmene
Abiotická poškození, choroby, škůdci
Vít Bittner
2008
Abiotická poškození, choroby, škůdci
Obsah
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
1. Abiotická poškození ječmene . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
2. Choroby
2.1 Virus žluté zakrslosti ječmene. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
2.2 Virus zakrslosti pšenice na ječmeni. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
2.3 Virové žluté mozaiky ječmene . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
2.4 Bakteriózy ječmene . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
2.5 Padlí travní. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
2.6 Rez ječná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
2.7 Pruhovitost ječná. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
2.8 Hnědá skvrnitost ječmene. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
2.9 Rhynchosporiová skvrnitost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
2.10 Ramularia collo-cygni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
2.11 Bipolaris sorokiana. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
2.12 Sněti na ječmeni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
2.13 Paluška travní na ječmeni. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
2.14 Plíseň šedá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
2.15 Fuzariózy na ječmeni. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
3. Škůdci
3.1 Háďátko ovesné. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
3.2 Třásněnky na ječmeni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
3.3 Mšice na ječmeni. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
3.4 Kohoutci Oulema spp.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
3.5 Šedavka obilná. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
3.6 Bejlomorka sedlová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
3.7 Bzunka ječná. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
3.8 Vrtalky na ječmeni. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .41
4. Přehled přípravků na ochranu rostlin
Použití herbicidů v ječmeni. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
Použití mořidel v ječmeni. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
Použití fungicidů v ječmeni. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
Použití insekticidů v ječmeni. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
Použití regulátorů růstu v ječmeni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
Předsklizňové aplikace herbicidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
5. Použitá literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
Abiotická poškození, choroby, škůdci
C
ílem našeho snažení bylo vydat odbornou publikaci, která by přehledně shrnovala hlavní abiotické a biotické poruchy
ječmene ozimého a jarního, určeného jak pro
sladovnické tak krmné účely. Sladovnický ječmen
je trvale významnou tržní komoditou českého zemědělství a v posledních letech se zcela zásadně
změnily jak pěstitelská agrotechnika (zpracování
půdy, výsev, předplodiny) tak i spektrum abiotických a biotických poruch. Publikace má formu barevného atlasu s vyobrazeními a odborným popisem
ekonomicky významných škůdců, chorob a abionóz
spolu s naznačením možných řešení v oblasti přímé
i nepřímé ochrany této plodiny.
Publikace je určena široké odborné veřejnosti, pěstitelům ječmene, zpracovatelům, odborným poradcům,
odborným zemědělským školám a dalším zainteresovaným subjektům.
Ing. Vít Bittner
Škodlivé organizmy ječmene
Abiotická poškození ječmene
Z hlediska poškození ječmene abiotickými
činiteli, existuje celá škála poznaných, ale
i nepoznaných příčin, souvisejících s danou
pěstební technologií ječmene, půdně klimatickými vlivy a průběhem počasí v daném pěstebním roce. Mezi hlavní poruchy působené
biotickými vlivy lze zařadit:
a) poruchy ve výživě rostlin působené převážně nedostatkem některého makroprvku (N,
P, K, S) či mikroprvku (Mg, Ca, Cu, Mn, Zn aj.)
či jejich kombinací,
b) poruchy působené klimatickými vlivy (mráz,
sucho, kroupy, porůstání zrn v klasu, vysoké
teploty, sluneční záření),
c) poruchy působené poškozením pesticidy či
jinými chemickými látkami (nesprávná aplikace v nevhodném termínu či záměna chemických látek, reziduální působení),
d) genetické a další fyziologické vlivy, které
nebyly dosud přesně pojmenovány a které
se projevují určitým poškozením, deformací
a celkovou změnou obvyklého habitu rostliny.
1
Nedostatek draslíku na mladých listech jarního
ječmene
2
Zhoršené odnožování ječmene jako důsledek nedostatku draslíku
Nedostatek draslíku
Na obr. 1 jsou patrné příznaky nedostatku draslíku na mladých rostlinách jarního ječmene, které se mohou projevit záhy po vzejití a postupně
vymizí. Pokud nedostatek draslíku u ječmene
přetrvává, má to negativní vliv na odnožování
- ječmen hůře odnožuje (obr. 2). Nedostatek
volně dostupného draslíku je klasickým problémem většiny našich půd a zvláště v období
sucha či jinak zhoršeného příjmu draslíku se
může na mladých rostlinách projevit zbělením
a žloutnutím až postupným zasycháním špiček
listů a nekrózami na listech. Nedostatky se projevují i v jarním období na pšenici ozimé s lehce chlorotickými okraji listů a při pokračujícím
nedostatku mohou listy odumírat od špičky.
Klíčem k řešení je dostatečná zásobenost půd
draslíkem, popřípadě lze částečně řešit akutní případy aplikací listových hnojiv obsahujících draslík.
Nedostatek hořčíku
Nejvýznamnějším a nejčastějším problémem
z hlediska deficiencí živin je nedostatek hořčíku, kterého je v půdách z hlediska jeho přija-
Abiotická poškození, choroby, škůdci
3
Nedostatek hořčíku na listech ječmene
4
Sluneční úžeh na listu jarního ječmene
5
Poškození jarního ječmene kroupami
6
Zasychání odnoží jarního ječmene v důsledku sucha
Škodlivé organizmy ječmene
telnosti rovněž nedostatečné množství. Typickým příznakem na obilovinách je „řetízkování“
žluté barvy ve směru listové žilnatiny, které
může přecházet do nekrotických skvrn. Na
obr. 3 je akutní nedostatek hořčíku na jarním
ječmeni.
Vedle dostatečné půdní zásobenosti je nutné aplikovat hořčík ve formě listových hnojiv
hlavně v období sloupkování.
Klimatické vlivy
V oblasti klimatických vlivů se významně
projevuje vliv mrazů, vysokých teplot, sucha
a intenzivního ultrafialového (UV) záření.
Na obr. 4 je nespecifická nekróza na listu jar-
9
Poškození klasů ječmene nesprávnou aplikací MCPA
7
Porůstání zrn ječmene v klasu
ního ječmene působená silným slunečním
zářením v období sucha - sluneční úžeh. Lokálně a nepravidelně lze pozorovat na ječmeni poškození kroupami (obr. 5) a diskutuje
se o negativních vlivech vysoké koncentrace
přízemního ozónu na rostliny. V období sucha a vysokých teplot je možné pozorovat
extrémní projevy na obilninách, kdy dochází
k zasychání odnoží (obr. 6), prořídnutí porostu, k nepřirozenému dozrávání a zasychání
rostlin. V ranějším období růstu se nedostatek
vláhy může projevit autoregulací - zaschnutím
špiček klasů.
Při extrémních výkyvech počasí lze zaznamenat i problémy se sklizní, kdy do vyzrálých
porostů začne pršet a zrna ječmene mohou
významně porůstat přímo v klasech (obr. 7).
8
Praskání zrn ječmene
Ne zcela vyjasněným případem je praskání
zrn ječmene (obr. 8), zřejmě zde působí velmi
Abiotická poškození, choroby, škůdci
velké sucho v období dozrávání, které jsou
náhle vystřídány krátkých ochlazením a vlhčím počasím, a následně vysokými teplotami.
Po prasknutí semen může dojít k mikrobiální
kontaminaci a zhoršení sladovnické i osivářské kvality.
Nesprávná aplikace pesticidů
Použití pesticidů a zvláště herbicidů musí být
vždy v souladu s jejich registrací a za dodržení
zásad správné ochrany rostlin, včetně vhodného počasí a vývojové fáze plodiny. Při velmi
pozdních aplikacích herbicidů na bázi regulátorů růstu (především MCPA), zvl. v období
na počátku metání může dojít ke zkrácení,
deformaci a částečné hluchosti klasů (obr. 9).
K negativnímu vlivu na zkrácení klasů může
dojít i při nesprávné aplikaci (předávkování)
ethephonu za vysokých teplot a pozdních vývojových fázích ječmene (obr. 10).
10
Zkrácení klasů ječmene nesprávnou aplikací
ethephonu
Škodlivé organizmy ječmene
Choroby
2.1 Virus žluté zakrslosti ječmene - barley yellow dwarf virus (BaYDV)
Biologie, determinace, škodlivost
Původcem je virus žluté zakrslosti ječmene,
vyskytující se především na obilovinách (ječmen, pšenice, žito, oves, kukuřice) a na různých druzích divoce rostoucích trav. Virus má
až 100 hostitelů a je přenosný perzistentně
obilními mšicemi - Rhopalosiphum padi (mšice
střemchová), Sitobion avenae (kyjatka osenní), Metopolophium dirhodum (kyjatka travní)
a z dalších například Rhopalosiphum maidis či
Diuraphis noxia. Virus má řadu kmenů lišících
se jednak virulencí a jednak schopností k přenosu jednotlivými uvedenými mšicemi. K infekci může docházet již na podzim či na jaře.
Časnost infekce a vývojová fáze rostlin jsou
rozhodující pro výši škod na rostlinách. Příznaky napadení se manifestují žloutnutím listů
(obr. 1) a v případě časné infekce dochází k vý-
2
Výrazné zkrácení délky napadených rostlin jarního
ječmene
1
Žloutnutí listů u výdrolu jarního ječmene
10
raznému zkrácení délky rostlin (obr. 2). U silně
virulentních kmenů při rané infekci mohou být
na listech vedle žloutnutí patrné trhliny okraje
listů (obr. 3). Napadené rostliny buď nevymetají (klas zůstane v pochvě praporcového listu)
nebo metají velmi obtížně a klasy mohou býti
hluché a deformované (obr. 4). Velmi dobrým
indikátorem pro napadení virem je oves, jehož
listy se zbarvují červeně (obr. 5), na ovsu však
virus s ohledem na pozdní infekci v našich
podmínkách nepůsobí významnější škody.
Virus žluté zakrslosti ječmene je nejškodlivější virus obilovin vůbec. Pro napadení obilovin
v našich podmínkách je nejvýznamnějším
vektorem mšice střemchová (Rhopalosiphum
padi), která i u nás má sklon k anholocyklii
(přezimování mšic na sekundárních hostitelích
Abiotická poškození, choroby, škůdci
bez tvorby sexuálních forem) a dle pozorování
ze sacích pastí a na výdrolech obilovin na podzim je výskyt této mšice velmi významný obvykle až do měsíce listopadu. Anholocyklické
kmeny pokud úspěšně přezimují mohou časně napadat jarní ječmen a působit významné
škody. Nově byla na podzimních výdrolech
obilovin zjištěna ruská pšeničná mšice (Diuraphis noxia), která je také uváděna jako možný
vektor viru žluté zakrslosti ječmene. Mšice
získávají virus při sání napadených rostlin.
Hlavní období přeletu vironosných mšic Rhopalosiphum padi do citlivých porostů ozimých
obilnin je na přelomu září a října a tehdy dochází k primární infekci virem v ozimech. Pro
přezimování mšic anholocyklických kmenů,
které mohou nejvíce ohrozit jarní obiloviny je
důležitá mírná zima bez mrazových dnů a častého střídání mrazu a tání. Viruliferní mšice
anholocyklických kmenů mohou ohrozit jarní
obilniny už v březnu a dubnu v závislosti na
počasí. Holocyklické kmeny mohou působit
na jařinách pozdnější primární infekci, obvykle koncem května a v červnu poté co navštívily
3
Žloutnutí a trhání okrajů listů u agresivního kmene
BaYDV
4
Zkrácený a deformovaný klas ječmene po napadení
BaYDV
infikované hostitelské rostliny, která v konečném důsledku může ovlivnit kvalitu zrna, či
pozdní sekundární infekci u ozimů. U Sitobion
avenae, která přezimuje na travách může dojít
k přenosu viru už brzy na jaře. Bezkřídlé mšice
přenášejí virus dvakrát efektivněji než okřídlené a také vyšší teploty kolem 25 °C jsou příznivější pro efektivnost přenosu viru než teploty
kolem 14 °C. Nejvíce jsou ohroženy časně seté
ozimy a pozdě seté jařiny. Ztráty na obilninách
často přesahují 50 % a ovlivňují kvalitu semen.
U trav pro produkci zelené hmoty dochází ke
ztrátám až 20 % sušiny. Hlavním zdrojem napadení vedle výdrolů, ozimů, kukuřice, plevelných trav, mohou být i louky, pastviny a další
trvalé travní porosty (v Anglii bylo zjištěno
napadení v úrovni 93 % u všech testovaných
pastvin a luk). Kukuřice je výrazným rezervoárem viru, v době jeho dozrávání převažují na
rostlinách vironosné mšice R. padi, dříve za vegetace též S. avenae a M. dirhodum.
11
Škodlivé organizmy ječmene
Škodlivost bývá významná často, a to i ve
směsné infekci s dalším virem zakrslosti pšenice, který může napadat ječmen. Pro výši škod
je důležitá fáze napadení - čím ranější přenos
viru, tím vyšší škodlivost. U jarního ječmene mohou i pozdější infekce na jaře působit
zhoršené metání a deformace klasů, či může
být ovlivněna negativně sladovnická jakost
ječmene.
Diagnostika viru v současnosti spočívá především ve využití testů ELISA s polyklonálními
a nověji monoklonálními antiséry, které jsou
schopny odlišit i příslušné kmeny viru.
Možnosti ochrany
Je zkoušeno moření osiva obilnin systémovými insekticidy (např. imidacloprid, thiamethoxam), ale v praxi je doporučen postřik v raných
vývojových fázích asi od 3–4 pravých listů lépe
organofosfáty a karbamáty než pyretroidy
nebo uplatnění obou zásahů současně. Pro zásah postřikem bohužel zatím neexistují signalizační prahy hospodářské škodlivosti. Systémové insekticidy mají přednost proti mšicím.
Největším problémem je načasování ochrany,
neboť bylo zjištěno v laboratorních podmínkách, že už po 5 dnech od aplikace insekticidu byl přenos viru sáním mšic efektivní. Při
moření osiva imidaclopridem došlo ke snížení
napadení minimálně na polovinu a k ochraně
rostliny do asi 6 týdnů od vzejití. Náchylnost
hostitelských rostlin je od raných fází vzejití do
asi 12 týdne vegetace.
Z agrotechnického hlediska je nutné posunout výsev na počátek října, likvidovat všechny „zelené mosty“ (výdrol, plevelné trávy na
ruderálních plochách sečí). Dodržovat jistou
izolační vzdálenost od luk a pastvin a dalších
trvalých travních porostů, pokud je to možné.
U jarních obilovin dodržet velmi časné setí,
popřípadě i postřik proti mšicím.
5
Oves jako indikátor BaYDV - červenání listů
12
Sleduje se odrůdová odolnost u pšenic, ozimých ječmenů, ovsa a zvláště u sladovnických
ječmenů, kde byly zjištěny určité rozdíly v citlivosti.