docPentagram - Lectorium Rosicrucianum
download 
Stížnost Transkript
Pentagram - Lectorium Rosicrucianum
P e nt a gr a m Lectorium Rosicrucianum Tajemné růžové zahrady Svetlo ma našlo Druhá strana Světla Mé jméno je foton Jsme bytostmi světla, nebo projevem iluze? Svetlo očí Mať čas: vpustiť Svetlo 2012 ČÍSLO 5 Pentagram vychází šestkrát ročně v holandském, německém, anglickém, francouzském, portugalském, španělském, maďarském a česko-slovenském jazyce. V bulharském, finském, řeckém, italském, polském, ruském a švédském jazyce vychází Pentagram čtyřikrát ročně. Šéfredaktor A. H. v. d. Brul Redakční rada P. Huijs Redakce Pentagram Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven e-mail: [email protected] Administrace Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža Lectorium Rosicrucianum Masarykova 1 2 SK-040 01 Košice e-mail: [email protected] Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: [email protected] Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Nové sady 4 CZ-602 00 Brno e-mail: [email protected] www.lectoriumrosicrucianum.org K překladu použito: německé vydání Pentagramm 6/2011 anglické vydání Pentagram 2/201 2 maďarské vydání Pentagram 2/201 2 Vydavatel Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: [email protected] Autor © Stichting Rozekruis Pers Bakenessergracht 5 NL-2011 JS Haarlem e-mail: [email protected] www.rozekruispers.com Kopie ne bez písemného souhlasu Evidenční číslo MK ČR E 1 8833 Časopis Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva. Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, Nového Člověka. Je však také symbolem Universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán. Symbol však obdrží smysl jen tehdy, jeli uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis Pentagram vyzývá čtenáře, aby tuto duchovní revoluci v sobě samých připustili a uskutečnili. P e nt a g r a m Číslo 5/2012 Obsah O ranních červáncích a žáru slunce Svetlo! Najväčšie mystérium, všetkým prenikajúca, neuchopiteľná, neprekonateľná, všetko predstihujúca krása, čo je to, čo si Ty zo Seba Samej odhalila? Čo je to, čo Ti ľudia ukradli, v svojom pokúšaní sa dosiahnuť nekonečno? „Buď pozdravené, sväté Svetlo, Prvorodený Neba! Alebo by som Ťa mohol nazývať netrestajúcim Večným s večne Žiariacimi? Lebo Boh je Svetlom a len v neprístupnom Svetle spočíval od Večností, spočíval tak v Tebe, žiariaci prúd žiariaceho nestvoreného bytia!“ John Milton, Stratený raj, kniha 3. Nebo: jak člověk přichází ke světlu Svetlo ma našlo 2 4 Medzinárodná spolupráca čitateľov s redakciou 9 Druhá strana Světla 12 Mé jméno je foton Päťnásobná Gnóza Nejznámější jsem ve formě světla 17 Lokasenna – Lokiho rozpor Edda – závěr 22 Jsme bytostmi světla, nebo projevem iluze? 27 Svetlo očí 30 Ten Jediný 33 Manifestace Světla 34 Překročení hranic Postřehy k „Revoluci 2012“ Nádherná kniha 37 Jiný, hlubší vhled 36 Co je pravou podstatou světla? 38 Mať čas: vpustiť Svetlo 40 Vo všetkom je Svetlo – rozpoznaj ho v svojom blížnom 43 Obal: Mark Rothko (detail) 2 Pentagram 5/201 2 O ranních červáncích a žáru slunce NEBO: JAK ČLOVĚK PŘICHÁZÍ KE SVĚTLU P ro koho nabyla Gnose v životě svou důležitost a kdo vnímá ji nou skutečnost – zásadně odlišnou od té, kterou už zná –, pro toho bude na prosto jasné, že pojem „Světlo“ by měl být viděn v tomto světle. Neboť ačkoli se dá hovořit o setkání Gnose a člověka, Gnose a vesmíru, je to právě toto setkání, střet obou těchto zásadně odlišných stavů Světla, který dává vzniknout pochopení. Můžeme hovo řit o světle, u něhož známe rychlost a které je pro nás do určitého spektra viditelné, a o jiném, nezměrném Světle, o kterém svědčí Jan ve svém evange liu, ačkoli on sám jím není. Světlo, skrze které je možný lid ský život, světlo, které nás obklopuje, zahřívá a osvětluje, je bezpochyby nejvytříbenější a nejvyšší aspekt stvoření. Přesto – ačkoli působí na stejném principu, proudí ze stejného zdroje a odráží se od těla – není to „Používáme velké formáty, protože jsou jednoznačné. Používáme horizontální plochy, protože ničí iluzi a odhalují skutečnost.“ Mark Rothko č. 8, kolem 1 950 stejné světlo. Jan není tím Světlem, hovoří ale o Světle, přináší Světlo. Je člověkem, který Gnosi, poznání o tom nalezl v srdci. Nesmírné Světlo nebo Světlo, Světlo jako vyzařování Toho, Tao nebo Bůh. Hermetická moudrost objasňuje, jak může člověk dospět k poznání tohoto Světla. Světlo lze naznačit slovem duch, duch ve smys lu moudrosti, jako skutečná moud rost, jako božské myšlení. Hermes hovoří o „moudrosti, která myslí v tichu“. Jan se stal tichým člověkem. V ti chém srdci, kde panuje blahý klid, se může vyjadřovat tato moudrost a pů sobit potom v myšlení takového člově ka – jako setkání. Na základě tohoto setkání může člověk hovořit o světle, o viditelném, přesto tajemném světle, a vnitřním Světle, o Světle jako nevi ditelném ohni a o původu tohoto ohně, o ranních červáncích a žáru slunce, jiskře a ohni, o člověku a o „Otci Světel“. Doufáme, že ve dvou vydáních Pentagramu o „světle“ se nám po daří o tom podat svědectví. O ranních červáncích a žáru slunce 3 PÄŤNÁSOBNÁ GNÓZA Svetlo ma našlo Catharose de Petri Škola Zlatého Ružokríža stojí v novom poli, v úplne novej atmosfére. Mávajúce, volajúce a dopredu pobádajúce Svetlo zastalo nad jaskyňou zrodu, a v tejto jaskyni sa prebudilo niečo úplne Nové. Teraz ale stojí skupina pred úlohou nechať rásť to Nové, a krajinu jeho zrodu s celým jeho okolím nie kultivovať, ale transfigurovať. Ž iaci Školy, ktorí počas dlhých ro kov pozorovali vývoj a kráčanie Školy, vedia, že tento vývoj a toto krá čanie bolo charakterizované fázami s navzájom veľmi zreteľnými odliš nosťami. Tieto odlišnosti nepredsta vujú žiadne ostré protiklady, ale stoja omnoho viac v navzájom logickej sú vislosti. Je to ako s vysťahovaním sta rých semitských národov z Egyptu do Zasľúbenej Zeme. Je to príbeh každého gnostického bratstva, ktoré sa chcelo vydať na cestu do novej skutočnosti. V prvej fáze si bude formujúca sa skupina jasne vedomá tiesne a zajatia, v ktorom žije, a „reptá“, jasne protes tuje. Psychologicky je to úplne vysvet liteľné, lebo v takom stave vystupuje z podvedomia stále silnejšie vedomie prehistorickej otčiny, kde to bolo cel kom inak, lepšie, áno, veľmi dobre. 4 Pentagram 5/201 2 Z toho vzniká v tejto prvej fáze do mnienka a aj zrejmé úsilie zlepšiť tak osobné, ako aj skupinové okolnosti, tak či onak vonkajšie podmienky za jatia, ba dokonca ich aj správne zne siteľne utvárať. Z toho vystupuje okultné nasmerovanie a všeobecné humánnoetické zjavenie. Vtedy sa ešte nevie, že ukončenie takej fázy je absolútne na jej murároch, ktorí musia naraziť na svoje hranice. Lebo Kráľovská Ríša Boha „na Zemi“ nie je uskutočniteľná; skutoč ný poriadok v zmysle svetovej spo ločnosti duší nemôže byť založený Holubica, symbol Ducha, v azúrovom poli s päťcípou hviezdou, ako dokonalý človek duše, ktorý zdraví Ducha. Obrázok na hodvábe, ktorý daroval Antonín Gadal Catharose de Petri. Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri, zakladatelia Duchovnej Školy Zlatého Ružokríža, popísali cestu, ktorá vedie k oslobodeniu duše. Činili to okrem iného na zákla de pôvodných textov univerzálneho učenia, ktoré žiakom Duchovnej Školy a záujemcom objasňovali a svojím živo tom dokazovali. Svetlo ma našlo 5 Byť ničím, nevlastniť nič, a predsa byť zahalený Svetlom, to premieňa hľadajúceho na radostiplného človeka. v svete dialektiky, lebo núdzový po riadok dialektiky je pohybovaný pro stredníctvom protikladov. Okultný človek povyšuje sám seba, on je v najpravejšom zmysle slova jacentrálnym človekom, ktorý síce pozná svoje ohraničenia, svoje nedostatky, ale chce sa nad všetko povzniesť prostredníctvom kultúry svojho ja, svojho seba. Tomuto člove ku „prvej fázy“ ujde, že je to nemož né, že práve prostredníctvom tohto je vyvolaný protiklad. Biela mágia bola teda stále aj stvoriteľkou čiernej mágie, lebo keď Ja prostredníctvom jednej alebo inej kultúry dosiahne určitý vr chol a je v dialektike konfrontované s pármi protikladov, musí sa udržať a začať boj o život. A tak skĺzne biela mágia do čiernej so všetkými tomu zodpovedajúcimi následkami. To je Vám veľmi známe. Keď teda po takejto veľmi bolest nej skúsenosti u človeka prvej fázy naďalej neotrasiteľne prežíva idea stratenej otčiny, vstúpi do druhej fázy: fázy úteku, fázy vystúpenia von! V tej to fáze sa jasne a úplne dištancuje od všetkého starého a rozláme všetky sta ré spojenia či väzby. Potom prechádza k negácii. Sťahuje sa späť s čistým, žijúcim chápaním: „Moja ríša nie je z tohto sveta!“ A potom … potom 6 Pentagram 5/201 2 nasleduje púšť! Lebo ako sa má nájsť v tomto svete ríša, ktorá nie je z tohto sveta? Ako sa má s podstatou existen cie, ktorá pochádza z prírodného na rodenia a rozvíjala sa cez ňu, dokázať vstúpiť do inej prírody? Preto je druhá fáza púšť. Človek tiahne cez piesok púšte prírody protikladov. Ale kam musí tiahnuť? A tak kráča zamotanou cestou: ale či tiahne na sever alebo na juh, na východ alebo na západ … je to všetko to isté. Všade len piesok, ktorý mu tečie cez prsty. To, čo je na osoh, ako čítame v Starom Zákone, je to, že sa skoro vstane alebo dlho ostáva bdelým. Po tom sa ďalej je chlieb bolestí. To nie je nič nové pod slnkom. Všetko, čo je a všetko, čo príde, už bolo v stáročiach, ktoré boli pred nami. Kazateľ bol veru chodec púšťou, človek druhej fázy! Absolútne poznanie, že „všetko je nič“, „existovať nemôže nič“, tá na máhavá púť cez púšť, má predsa však ohromné psychologické následky. Ona spôsobuje po rôznych kŕčoch strachu a odporov upokojenie, rozplývanie toho Ja v jarozpúšťaní a sebaumŕtvovaní. Na začiatku sa považuje táto zážit kom púšte spôsobená záhuba tohto Ja za smutnú. Ale to je len dočasné; lebo zostup tohto Ja je hlboký bod. Na konci tejto fázy bude človek podobný piesku púšte, ale v tomto stave vzniká v sys téme človeka otvorenosť pre nové Svetlo. Je to veľký zázrak. V hĺbke svojej bytosti našiel človek Gnózu, každopádne jej žiariacu schopnosť. Kto tak našiel v tejto fáze púšte toto Svetlo, videl toto Svetlo, ten vstúpi do tretej fázy. Začne púť k Jordánu, cestu k žijúcemu stavu duše. Svetlo je sila, ktorá pútnikovi púšte poskytne moc prejsť k novému jednaniu. Preto tretia fáza už viac nebude charakte rizovaná okultným aspektom vecí, pokusom v starom a cez staré „sebe“ dosiahnuť cieľ, ale teraz vzniká mys tické zažívanie, mystika vďačnosti, istoty a lásky! Vedenie, že sám osebe nie som nič, nič nevlastním, a predsa budem zahalený Svetlom, robí z člo veka mystika, vďačného, Svetlo chvá liaceho a ceniaceho si človeka. Škola a žiak sa v tejto skúsenosti Svetla blí žia zdroju Svetla, prúdu Boha. Toto priblíženie môže mať len jeden koniec, a to zrodenie nového stavu duše. Potom nasleduje štvrtá fáza, fáza krížovej cesty ruže. Lebo keď vstúpi skupina do štvrtej fázy, ide o to, aby sa nový zrodený životný princíp „pri niesol domov“, a to v prírode, ktorá je nepriateľská a cudzia tomuto prin cípu, a aby sa chránil a uchovával v bezpečí pred všetkými nebezpečen stvami. V skutočnosti Škola a žiak, ktorý s ňou prešiel cez prúd, stoja v novom poli, v skutočne „Zasľúbenej Zemi“. Svetlo, ukazujúce smer, volajúce a po bádajúce vpred, sa opravdivo zasta vilo nad jaskyňou zrodu, a v jaskyni zrodu sa prebudilo niečo úplne Nové. Ale teraz stojí skupina pred úlohou, aby to Nové priviedla k vzrastu a kra jinu tohto zrodu s celým jej okolím nie kultivovala, ale transfigurovala. Preto v biblii musí byť „Zasľúbená Zem vydobytá z rúk našich protivní kov“. A to je krížová cesta ruží! Ruže sú nové princípy života, ktoré sú oslobodené prostredníctvom znovuzrodenia duše, a tieto ruže mu sia byť privedené k vzrastu. Preto je ozajstné ružokrižiactvo veľmi dôrazne kristocentrické, je to absolútna gnos tická transfigurácia a nie je v žiadnom ohľade ani prinajmenšom okultná. Ten, kto je zapálený Duchom Boha, musí byť pripravený, aby v Ježišovi umrel a tak sa odvážil byť skutočným Ružokrižiakom. A potom sa vstupuje aj do piatej fázy, ktorá sa nazýva znovuzrodením zo Svätého Ducha. Piata fáza je fáza tých „dvakrát zrodených“. Žiak osla vuje prvý zrod v Chrestos – zrodenie duše; druhý zrod je zrod Krista, pre konanie všetkých protivenstiev pro stredníctvom duše, znovustvorenie Sľúbenej Zeme prostredníctvom trans figurácie, zjednotenie dokonalého človekaduše s Duchom, so samot ným Otcom. To je dokonalé oživenie Svetlo ma našlo 7 „Nového Jeruzalema“ s jeho žiariacim chrámom Zlatej Hlavy. Kto dokáže chápať túto päťnásobnú cestu Školy a kandidáta v gnostických mystériách, rozpozná teraz výnimočný význam, ktorý má prichádzajúca perióda pre celé Živé Telo mladej Gnózy. Prvých päť fáz Živého Tela mla dej Gnózy je úplne vo vzájomnom súlade s päťnásobnou cestou, ktorú sme sa Vám pokúsili opísať. V novom Gnostickom Kráľovstve bude potom cesta preskúmaná až po oslobodzujú ci život žijúceho stavu duše. Tak dlho, kým je to do určitej mie ry možné, bude Škola mladej Gnózy udržiavať v našich časoch otvorenú túto cestu pre všetkých, ktorí po nej tú žia a chcú kráčať tak komplikovaným 8 Pentagram 5/201 2 chodníkom. Pre všetkých, ktorí túto veľkú a nádhernú prácu uskutočnia, nastane čas mieru, harmónie a hlbo kého pokoja veľkého spoločenstva duší. Teraz, keďže je hotová časť stav by, môžu a musia byť všetky aspekty privedené navzájom do rovnováhy v Škole i v živote žiaka, na blaho všetkých. Stratený vzhľadom na seba som v púšti – sám – vyvolený prostredníctvom viacNeBytia môjho – Svetlo ma našlo – Svetlo Slnka Zlatého – ktoré zo sucha ma k PrúduBoha volá! Medzinárodná spolupráca čitateľov s redakciou Od roku 201 2 budú články, ktoré budú vychádzať v tomto časopise, napísané domácimi i zahraničnými žiakmi a priateľmi. Je obohacujúce aj podnetné, keď si tí, ktorí hľadajú múdrosť, môžu navzájom celosvetovo vymieňať svoje myšlienky, predstavy a intuície. Pentagram ako fórum rád poskytne priestor na tento účel. T ýmto vydaním končíme 33. roč ník časopisu Pentagram.1 Počas 33 rokov spolupracovníci zo všetkých pracovných polí vykonali všetko, aby sa podelili o prejavené Svetlo so všet kými čitateľmi tohto časopisu, ktorí sú pre to otvorení. Duchovná Škola sa pozerá nazad na dlhý rad publiká cií, počnúc prvým časopisom „Het Rozekruis“ (holandsky: „Ružokríž“), ktorý uzrel svetlo sveta v decembri r. 1927. Vždy existoval nejaký časo pis – niekedy dokonca viacero –, kto rý sledoval každý nový vývoj a fázu v procese zrodu Školy Ružokríža, vy svetľoval a opisoval ju. Je to ako ne jaká kronika – ba vlastne omnoho viac ako kronika! Čitateľ môže vnútri článkov Pentagramu objaviť tri rôzne charakteristiky: 1. zaoberá sa múdrosťou Gnózy; 2. reakcie na ňu, ako aj jej vplyv na hľadajúcich ľudí; 3. vysvetľuje vývoj vo svete, ktorý s tým súvisí. Počas tohto obdobia, ktoré je prá ve istý čas za nami, boli publikácie Školy prácou inšpirovanej skupiny, ktorá – vychádzajúc z Holandska – vysvetľovala žiakom na celom svete zmysel a spôsoby práce Lectorium Rosicrucianum a bližšie objasňovala vývoje vnútri jednotlivých pracovných polí. Táto etapa už patrí minulosti. Te raz vidíme úplne inú krajinu v celo svetovej práci, v ktorej sa Univerzálne Učenie roznáša do siedmich regiónov. Inšpirácia vychádza z toho jedného zdroja, ktorý našu prácu v činoch robí jednou. Je to pozitívny, napínavý a ne obyčajne zaujímavý vývoj, ktorý pred nami leží. V tomto svetle sa javí, že vnútri celosvetovej práce Duchovnej Školy má Pentagram dôležitú úlohu, ktorá prekračuje hranice, lebo vychá dza v 42 krajinách a v 17 jazykoch s rovnakým obsahom! Z času na čas sa osvedčuje ako vynikajúce médium, aby navrátil tep modernej Duchovnej Škole. Medzinárodná spolupráca čitateľov s redakciou 9 Od roku 2012 budú články, ktoré vyjdú v tomto časopise, napísané do mácimi i zahraničnými žiakmi a pria teľmi. V rámci jednotlivých krajín sú skupiny pisateľov, ktoré sa pravidelne stretávajú, aby sa dohovárali, o čom by mohli písať alebo aby naplánovali námety na určité témy či individuálne články. Je obohacujúce aj podnetné, keď si tí, ktorí hľadajú pravdu, môžu navzájom vymieňať svoje myšlienky, predstavy a intuície. Pentagram ako fórum rád poskytuje na tento účel priestor a redakcia ustavične hľadá články zo všetkých krajín a regiónov. Veď žiak ostáva vždy hľadajúcim. On alebo ona reaguje na aktívnu silu 10 Pentagram 5/201 2 Gnózy, ktorá mu je hojne odovzdáva ná v Duchovnej Škole. Zaujíma sa o dianie v svete, pre tože je v svete – a preto je aj spolu zodpovedný za všetko, čo sa v ňom vyvíja. Každý vývoj môže byť zároveň i šancou na to, aby ešte lepšie praco val a slúžil. Tak sa človek vždy na smeruje na pravdu a bude aj on sám pravdivým. V svojom napísanom slo ve si je vedomý, že svet vonkajška umožňuje vyjaviť z toho len jednu stranu. Svojou mysľou, svojou hlavou túži po tom, aby spoznal, aby obsia hol, aby láskyplne pochopil: Gnózu. Jeho srdce sa zacieľuje na skutočnú krásu, na vnútornú krásu morálky, rozumu a duše. Lebo opravdivá krása pochádza z JedinéhoDobrého, zo sa motného Boha. A tam, kde sa ním na plní hlava i srdce, tam sa o tom chce svedčiť skutkom, napríklad perom. Pred vedomím sa zreteľne ukazu jú dva prírodné poriadky: Existuje večný a nemenný svet Svetla. A exis tuje svet, v ktorom nič nie je stále a kde všetko znovu zaniká. Aká je to radosť, že ten druhý svet je predsa len zahalený ideálnym Svetlom, ktoré sa spája so Svetlom v samotnom člove ku a tak umožňuje, aby sa v človeku prebudila Svetelná Bytosť a priviedla sa k rozvinutiu! Preto sa cíti redakcia zodpovedná za to, aby poskytla tomuto Svetlu reč, aby sa skutočne prejavilo, a aby nechala zaznievať pieseň oslobo denia, nakoľko je to len možné. Vždy hľadáme nové dotyky prostredníctvom Svetla, čítajúc s vnímavým srdcom to, ako iní pracovali so Svetlom. Lebo z výsledkov, ktoré oni vydobyli, môže vzniknúť inšpirácia pre nové. Odo vzdávame sa tomu, keď o tom čítame alebo píšeme. Preto prosíme žiakov zo všetkých regiónov, aby nám nechali doručiť svoje články, aby mohol Pentagram robiť aktuálnu prácu Duchovnej Ško ly – ešte viac ako dnes – známu po celom svete a týmto spôsobom sa mohla urobiť rozpoznateľnou znovu zrodená duša. Redakcia Svoje články môžete zasielať na adresu: Redactie Pentagram p/a Conferentieoord Renova Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven Nederland – Holandsko [email protected] Redakcia si vyhradzuje právo rozhodnutia, či článok – eventuálne pozmenený alebo skrátený – bude vydaný. Poznámky: 1 Číslovanie vydávania časopisu Pentagram v tomto článku vychádza z holandského vydávania, pričom pôvodné vydanie časopisu tohto česko-slovenského prekladu bol posledným vydaním 33. ročníka holandského vydávania časopisu Penta gram. České a slovenské vydávanie časopisu Pentagram začalo neskôr a spoločné česko-slovenské vydávanie začalo v r. 2009 ako preklad z pôvodných textov holandského vydania (cez nemecký, anglický či maďarský preklad). Pozn. prekl. Medzinárodná spolupráca čitateľov s redakciou 11 Druhá strana Světla Lidé vždycky mají stín, myslí si cestovatel. A proč by ho také měli chtít ztratit? Co je na něm špatného? Může člověk žít bez stínu? Cestovatel hledá opak stínu: průhlednost. V lak se žene vysokou rychlostí. Cestovatel se dívá z okna na hru světla a stínů létajících kolem. Fasci nující. Malá holčička zjevně přemýšlí stejně, protože říká: „Podívej, tati, jak ty stíny jsou dlouhé!“ Cestovatel je překvapený, když její otec začíná zdlouhavou přednášku o světle a stínu, rozpracovanou do posledního detailu. Končí slovy: „Proto, když stojíš na rovníku, nemáš žádný stín.“ Ve vlaku je to neobvyklý rozhovor. Roky si cestovatel pamatuje tuto pří hodu a občas mu vytane v paměti. Zejména poslední věta, ale on se tím dále nezabývá až do chvíle, kdy bě hem jedné párty si jeho přátelé navzá jem ukazují krátké, pěkné filmy na internetu. Je zde také film o malé hol čičce, která zpanikaří, když uvidí svůj vlastní stín. Přátelé se svíjejí smíchy a pouští film několikrát, aby se znovu smáli vystrašené malé holčičce. Cestovatel si sice nemyslí, že ustra šené malé holčičky jsou k smíchu, ale i přesto se ještě znovu dívá. Něco to v něm evokuje, ale párty pokračuje dál a on se připojuje k oslavám. Přesto se 12 Pentagram 5/201 2 to k němu stále vrací. Měl by s tím něco udělat. To nemůže být náhoda, že tyto dvě „příhody se stínem“ v něm tak dlouho zůstávají. Během svých cest si přehrává v mysli tyto dva zážitky. Pamatuje si pouze poslední větu konverzace otce s dcerou. I ten film má stále ještě Don Relyea, „Rote Rahmen“ (Červené rámy). Abstraktní geometrické umění, 2005 v čerstvé paměti. První je tedy případ rovníku. Jeho bohatá představivost předpokládá, že dívka, které je přibliž ně dvacet, možná pojede do Afriky si ověřit, zda příběh jejího otce je prav divý. Není snadné najít přesně rovník, ale podaří se jí to. Stoupne si přímo na něj, ale bohužel: má stále malý stín. Snaží se být plochá, jak jen to je mož né, ale ne, pořád je tam. I kdyby byla plochá jako papír, stále by měla stín. Lidé vždy mají stín, myslí si ce stovatel. A proč by ho také měli chtít ztratit? Co je na něm špatného? Proč ta druhá dívka panikařila, když viděla svůj vlastní stín? Druhá strana Světla 13 Fantazie evokovala v jeho mysli představu lidí s Janusovými hlavami: když jejich lepší strana byla vepředu, ta horší byla pod jejich vlasy a naopak. Hledal ve své paměti a také na in ternetu vše kolem stínů a zjistil řadu věcí, ze kterých udělal malý úhledný seznam: 1. Platónův příběh o lidech, kteří byli spoutáni v jeskyni zády k ohni tak, že po celý svůj život viděli jen stí ny. Evidentně je považovali za sku tečné, protože neznali realitu. 2. Stíny bývají většinou spojovány se smrtí a obecně s nepříjemnými věcmi. 3. Existují však děti, které si vymýš lejí veselé hry se svými stíny. 4. Existuje jen málo dospělých, kteří si hrají jako děti; mnozí však z psy chologického hlediska zápasí se svým stínem a podstupují terapie. 5. Princip stínu inspiroval mnoho au torů, aby psali příběhy o lidech bez stínu, nebo o stínech, které vedou svůj vlastní život a dokonce začnou ovládat člověka. Například Hans Christian Andersen. 6. Existuje mnoho pověr, které mají něco společného se stíny. Někteří lidé se bojí postavit na stín někoho jiného a děti v záchvatu hněvu ob čas dupou po stínu svých rodičů. Platónův příběh cestovatele znepoko jil. Existence jiné reality se mu zdála 14 Pentagram 5/201 2 jako reálná možnost, ale jak by to ti lidé v jeskyni vlastně mohli zjistit? Byl také připraven přijmout možnost, že i on sám viděl jen stíny. Ve skuteč nosti mohl jen doufat, že všechno ko lem něj není konečnou realitou. Někdy ho to opravdu rozesmutňovalo. Nicméně se však stávaly také do jemné a úchvatné věci! Někdy hudba nebo slovo nebo strom byly schopny ho hluboce zasáhnout… Jak to bylo možné? Nebo se Platónův příběh týkal pouze toho psychologického stínu ve smyslu naší vlastní temné stránky? Jung psal o tom, že během našeho života vytěsňujeme část našich vlast ností do podvědomí a snažíme se uká zat vnějšímu světu pouze tu část, kte rou jsme sami přijali. Avšak náš stín nás doprovází a v neočekávaných okamžicích ho sami vidíme. Pak jsme celí bez sebe, lžeme nebo děláme něco jiného, než chceme. Nebo to promítá me na ostatní a odsuzujeme je za vlast nosti, které již sami u sebe nevidíme. V tomto kontextu bylo chování vy děšené holčičky zcela pochopitelné. Ale cestovatel se sám už v projek ci docela vyznal. Byl také schopen rozpoznat své vlastní projekce a uspo řádat si je v nitru. Od té doby už věděl, že člověk má všechny možné vlast nosti a proto ve skutečnosti také všechny možnosti. Tento objev byl jistě přínosný. Přesto dál uvažoval, zda člověk, v psychologickém smyslu, by pak už neměl temnou stranu nebo stinnou stránku. Neznal odpověď, ale otázka tu i nadále existovala. Po nějaké době došel k závěru, že dokud se bude člověk jakkoliv chovat, tak bude vždy vrhat stín. Fantazie evokovala v jeho mysli představu lidí s Janusovými hlavami: když jejich lepší strana byla vepředu, ta horší byla pod jejich vlasy a naopak. Pak lze pochopit, že každý z nás, stejně jako ostatní nosí tuto stinnou stránku v sobě. To by vyřešilo spoustu problé mů. Nikdy totiž nemůžeme ukazovat obě strany současně, protože jsou na vzájem v opozici. Bylo obtížné si to představit. A tak se vrátil ke své první myš lence o stínu, k dívce, která se poku sila postavit na rovník plochá jako papír. Zjistili byste, že to není možné. Pochopili byste, že když asimilujete vnitřní stín, tak stále nejste bílí, ale šediví, protože stále jste. A cestovatel se rozhodl, že dívka by si zasloužila zjistit po všem svém úsilí, že pouze samo světlo nemá žádný stín, a že Druhá strana Světla 15 jediný způsob, jak nevrhat stín je být naprosto transparentním, absolutním nebytím. Bylo by to možné? A mohla by pak transparentní lidská bytost vidět stej ně, jak vidí samotné Světlo? Byla by schopna podívat se na zemi a vidět jen Světlo, projekci Světla samého. Její transparentní pohled by viděl skrz 16 Pentagram 5/201 2 všechno, protože světlo je schopné proniknout všude, jestliže mu již člo věk nestojí v cestě. Účel existence by se jí stal jasným. Už nebude nazývat ani to nejmenší z nejmenších bezvý znamným. Konečně by poznala zá měr – s holčičkami, stromy, hudbou a stíny. A její štěstí by vrhalo malé jiskřičky světla na všechno, co by její oči spatřily. NEJZNÁMĚJŠÍ JSEM VE FORMĚ SVĚTLA Mé jméno je foton Jak se jmenuješ ty, vím, ale víš ty, kdo jsem já? Co se týče světla, je to totiž nutné. To je oblast mojí specializace. Dovolte, abych se představil, mé jméno je foton. Někteří lidé mně také jednoduše říkají částice světla. Fotony jsou kvanta energie, která se uvolňují, když elektrony v atomu přestupují z vyšší oběžné dráhy na nižší. T akto je jednoduše naznačen náš úkol – postarat se, aby elektro ny řádně obíhaly kolem atomového jádra. Ano, řídíme to my uvnitř kaž dého atomu. Společně s elektrony jsme my, fotony, nejdůležitější ele mentární částice v kosmu. Bez foto nů by nebylo universum, svět, lidé, atomy. Ach, úplně jsem zapomněl před stavit se také svým příjmením, které zní „elektromagnetická síla“. Ale to už jsi nejspíš dávno pochopil. Naše rodina pochází z jedné ze čtyř rodin sil, které se starají o to, aby svět existoval i nadále. Dvě síly pů sobí v atomovém jádru, jedna slabá a jedna jaderná (neboli silná) síla, a vně jádra působí ještě dvě další síly, síla gravitace a elektromagnetická síla. S hrdostí mohu tvrdit, že má rodina je ta zdaleka nejdůležitější. Krásně to v jedné ze svých knih po psal Gerrit Teule. Vysvětlil v ní, že spolupůsobení těchto čtyř sil se dá přirovnat k divadelnímu představení. První dvě atomové síly vytvářejí kulisy a jsou důležitým, i když pasiv ním prvkem. Podlaha scény je určena pro gravitační sílu, která vlastně di vadelní hru vůbec umožňuje. A na jevišti se horlivě snaží a ukazuje své umění elektromagnetická síla. Může me být přirovnáváni také k poštovním doručovatelům, kteří roznášejí balíč ky energie (informace), samozřejmě o trochu rychleji než normální listo noši – fotony se řítí universem rych lostí 300 000 km za vteřinu. Vzhle dem k obrovským vzdálenostem v kosmu, jsou na cestách zpravidla dosti dlouho. Hubbleovým radiote leskopem je možné identifikovat hvězdné systémy, jejichž světlo je na cestě mnoho světelných let, což by ještě do jisté míry mohly být novo roční pozdravy z dob egyptských faraónů. Mé jméno je foton 17 Nejlépe nás znáte ve formě světla. Světlem přitom nemíním jen viditelné světlo s jeho barevným spektrem od červené po modrou, protože je to pou ze jeho malá část. Při srovnání světla s hudební stupnicí tedy existují ještě tóny, které leží nad a pod vnímatel ným rozsahem slyšitelnosti. Napří klad ultrafialové světlo není sice pro člověka viditelné, ale přesto je to světlo, které lze pomocí citlivé foto grafické desky zviditelnit. Frekvence jeho kmitů je významně vyšší než viditelného světla. Při ještě vyšších kmitočtech se mluví o rentgenovém nebo gamma záření. Když se kmito čet snižuje, přechází světlo od modré barvy přes barvu červenou až k infra červenému (tepelnému) záření. Tele vizní vlny, stejně jako krátké a dlouhé rádiové vlny, mají ještě nižší frekven ci. Toto vše je naše práce. Oči člově ka jsou úžasný nástroj. Pět nebo šest mých bratrů a sester, kteří mohou za sáhnout lidské oko, postačí, aby ner vová buňka zaslala zprávu do mozku. Kdyby bylo lidské oko třeba jen deset krát citlivější, mohl by člověk rozpo znat slabé světlo jednotlivých barev jako malé světelné záblesky. V naší rodině existují také tak zva né virtuální fotony, které pendlují sem a tam mezi polem energie nulového bodu a fyzickým světem. Narážejí na subatomární částice z vyšších energe tických polí, jsou jimi absorbovány 18 Pentagram 5/201 2 a přecházejí na vyšší energetický stav. Takovýto foton se potom označuje jako virtuální, protože nezůstává v na šem materiálním světě. Je potřebný pouze pro výměnu energií. Nejenom elektrotechnické a elek tronické přístroje fungují na bázi této elektromagnetické síly, ale i všechny struktury a mechanismy v lidském těle pracují na tomto základě. Takto společně s elektrony hrajeme rozho dující roli při spolupráci ducha a těla. Připadá nám komické, že mnoho lé kařů pracuje s nejmodernějšími pří stroji na základě elektromagnetické síly a přesto k nim dosud nepronikla myšlenka, že lidské tělo funguje na stejném principu. Naše existence ale Don Relyea, „Stadtlandschaften mit Leitern und Helipads II“ (Městské krajiny s žebříky a heliporty II). Abstraktní geometrické umění, 2005 pro člověka neznamená pouze po zitivní, slunečné, stránky. Elektro magnetická síla je nádherná mož nost – pokud není vědci komerčně zneužita. Tím míním nekontrolova telnou telekomunikaci s jejím pulzu jícím zářením. Srovnatelné záření se v přírodě nevyskytuje! Energe tické balíčky (informace), které jsou v GSM síti mobilních telefonů vysí lány až se 100 pulsy za vteřinu, buší na vaše těla jako kulky kulometu. Z toho se může váš imunitní systém zbláznit, ale za to já skutečně nemo hu! Naštěstí předvídaví lidé kvůli tomu začali zvonit na poplach. Tu a tam se už můžeme dočíst, že elektro magnetická pole jsou ve skutečnosti největšími znečišťovateli životního prostředí. Málem jsem zapomněl na to nej důležitější, totiž na elektromagnetic kou sílu Gnose, světelnou sílu z pů vodní božské říše. Když této světelné síle otevřeš svou bytost, bude proudit do tvého mikrokosmického systému a její záření očistí tvoje dechové pole od všech nesvatostí, od veškeré vnitř ní disharmonie. Ale i přes hrozící ne bezpečí, že tě teď zklamu, se musím přiznat, že nejsem oprávněný podávat další informace o práci našich spiri tuálních pracovníků. Smím pouze říci, že tento způsob práce je stejný jako u normálních jevů jen s tím roz dílem, že se provádí v jiné dimenzi. Mé jméno je foton 19 Virtuální foton přemisťuje energii během pohybu pendlujícího mezi polem energie nulového bodu a fyzickým světem. „Vzhledem k tomu, že naším osudem je mít jen vymezený čas pro vývoj smysluplného a kreativního života, ptám se sám sebe, zda-li toto hledání („Proč dělám toto?“, „Odkud přicházím?“ a „Kam chci jít?“) není snad nějaký druh umění…“ Umělecké dílo z papíru od Yshio Ikezaki jako surrealistická krajina 20 Pentagram 5/201 2 Toto spirituální působení světla je velká milost, která však i pro nejsub tilnější orgány vnímání člověka zů stává tajemstvím a je pozorovatelné pouze na výsledcích jeho působení. To ovšem sami zažíváte. Inu, bylo krásné moci si s tebou jednou tak nenuceně popovídat a vy lít si srdce. Až do konce minulého století jsme pracovali v úplné anonymitě, protože tehdy o naší existenci ještě nikdo nic nevěděl. Ale teď už musím běžet dále. Doručil jsem svůj balíček světelné energie a povinnost volá. Moji bratři a sestry už po mě vyčí tavě pokukují. Mé jméno je foton 21 Z různých kulturních period nám byly ústní tradicí předávány nesčetné mýty, které ob sahují představy lidstva dávných dob o vzni ku světa, působení přírodních sil a bohů stejně jako o údělu člověka po jeho smrti. Lokasenna – V této sérii o Eddě jsme se pokusili přiblížit výpověď těchto prastarých mýtických představ vnímání současného člověka. Je to velmi důležité, protože Edda je epos, ve kterém jsou mystéria vývoje světa vyjádřena způsobem, který nemá srovnání. Opakuje se boj mezi duchovními a psychickými silami, když se světlo pokouší odstranit temnotu z lidského vědomí. Také v posledním dílu této série se tento spor zcela samozřejmě objevuje znovu. V posledním pokračování této série o Eddě jsme se dověděli, že Hödův slepý šíp v člověku zabil právě ten aspekt, který vnímal Světlo. Rozum, Loki, zná jenom „ano“ nebo „ne“ a je „slepý“ pro zvláštní atmo sféru Baldra, která patří ke sféře pů vodního života. V Lokasenně (rozporu Lokiho) vystupuje následně polobůh Loki – jednou přítel a jindy nepřítel bohů – 22 Pentagram 5/201 2 Lokiho rozpor aby zkazil radost ze slavnosti. Loki je tajuplná postava s dvojí povahou. Je Ás a často bojuje společně s nimi proti obrům. Také nechává trpaslíky zhotovovat magické předměty, pro Thora kladivo Mjöllnir a pro Ódina prsten Draupnir, ale současně je hrdý na to, že zavraždil Baldra. Je i otcem pekelných bytostí. Často je považován za kulturního hrdinu podobného řeckému Prométhe ovi. Oheň, který daruje lidstvu, je rozporuplný dar. Na jedné straně podněcuje kulturu a vývoj (teplo, světlo, kuchařské umění, zpracování kovů…), na druhé straně poukazují výsledky vývoje stále znovu na to, že člověk tuto kulturu ve skutečnosti neumí ovládat a se střelnými zbraně mi a jinými destrukčními technikami ji neustále ničí. Ale i když je Loki podle běžných teorií považován za ducha ohně s ce lým potenciálem dobra a zla, který s ohněm souvisí, mohlo se stát, že tento pohled byl odvozen z lingvis tické záměny se symbolem „ohně“. Původně existuje v mýtu jen málo ta kových odkazů. Lokiho role je přede vším spojena s Ódinem – buď jako jeho loajálního průvodce nebo jeho zlého ducha. Ström1 dokonce oba bohy natolik identifikuje, že Lokiho nazývá „hy postází Ódina“, jinou personifikací prvopočátečního boha. A Rübekeil2 tvrdí, že tito dva bohové byli zpočát ku dokonce identičtí, což odvozuje z keltského Lugus nebo Lugh (jehož jméno je v „Loki“ obsaženo). V kaž dém případě je velmi nepravděpo dobné, že by postava Lokiho byla vymyšlena až pozdějšími nordickými skaldy. Spíše pochází z jednoho spo lečného indoevropského prototypu. Baldrova smrt narušila rovnováhu mezi Duchem a přírodou. Z tohoto důvodu mohla v Midgardu získat převahu zloba a materialismus. Začal „Temný věk“. Na východě je to na zýváno „KaliYuga“. „Bůh je mrtev“, tak to vyjádřil německý filosof Nietz sche. Lidstvo již nemohlo ve svém nit ru vnímat jasnou přítomnost božského Lokasenna – Lokiho rozpor 23 bytí a v důsledku přestalo mít přístup také k božství ve vnějším světě, v pří rodě. Zůstala mu pouze víra ve „vzdá leného“ Boha – stále mentorujícího, zpovrchnělého a konzervativního. Když řád světa nebo společnost ztratí z očí zářící podstatu Ducha, stává se stále více povrchní. Drak Nidhögg (synonymum pro závist) se nyní konečně může zakous nout do kořenů světového stromu Ygg drasil. Yggdrasil se při tom otřásá až nahoře ve vysokém Ásgardu – sídle bohů. To je signálem pro setkání svě tových sil na zvláštním bojišti – Ví gríd – v Midgardu. Zde se odehrává závěrečný boj. Loki se nyní dokáže osvobodit ze svých pout. Rozum od dělený od bohů dosahuje svého nej většího rozmachu. Loki se objeví na světové scéně se svými dětmi, vlkem Fenrim a hadem Midgardsonem. Loki zplodil vlka Fenriho s obryní a ten dorostl do takové síly, že mu nikdo nemohl vzdorovat. Jen lstivostí a čáry se podařilo bohům ho připoutat ke skále. Přesto se v posledních dnech osvobozuje, materialistické myšlení dosahuje svého vrcholu. Také hada Midgardsoma zplodil Loki s obryní. Bohové hada hodili do hlubokého moře, které obklopuje všechny země. Tam dorostl do takové velikosti, že v moři obklopuje všech ny země a kouše se do svého ocasu. I on stoupá nahoru, aby v posledních 24 Pentagram 5/201 2 dnech světa bojoval proti bohům. S ním vystupují na pobřeží přílivové vlny. Z Riesenheimu, skrýše obrů, při cházejí mraziví obři. Surtr, černý obr ohně rozdmýchává svým plamenným mečem světový požár. Ásové jedou na koních přes duhový most (Bifröst) a vydávají se s Vany a Einherji vstříc rozpoutaným přírod ním silám. Vlk Fenri rozevírá svou tlamu tak, že se jeho horní čelist do týká oblohy a spodní země. Polyká Ódina, který proti němu vykročí se svou zlatou helmou, kopím a brně ním. Vídar, který patří k nejsilnějším bohům a je synem Ódina, přišlápl nohou spodní čelist vlka, uchopil ru kou horní čelist a roztrhl tlamu ve dví. Tak vlk umírá. Bohu Thorovi se podaří zabít hada Midgardsoma přesto, že sám se stane obětí jedu, který na něj saň vyplivne. Heimdall, „ten, který osvětluje svět“, bojuje s Lokim a zabíjejí jeden druhého. Surtr vrhá oheň na zem a spálí celý svět. Také strom světa hoří, ale není zcela zničen. Bůh je mrtev. Božskoduchovní přítomnost v člověku zanikla. Ale i sebestředné myšlení se ocitá v defi nitivní krizi a je postaveno na pranýř – celosvětové hnutí „Occupy“ je zře telným signálem nové doby, ve které „světové velmoci“ (banky, politici, Jmelí Své jméno získalo jmelí ze staré formy spisovné němčiny „Mistil“ pro Mist (trus), protože jeho semena jsou přenášena trusem ptáků na horní větve stromů. Je to poloparazit, protože sice potřebuje hostitele, ale neškodí mu. Lidově je také nazýváno kouzelnou bylinou, protože správně dávkováno se používá jako léčivá bylina k posílení srdce a k boji s nádory. Mladé větvičky sbírané během fáze květu, usušené a rozdrcené, by měly posilovat imunitní systém. Předávkování způsobuje srdeční obtíže až k zástavě srdce. A tak je jmelí současně jedem i léčivým prostředkem. A protože nemá vlastní kořeny v zemi, a zdá se, že žije v každém ročním období jen ze světla, vzduchu a vody jako vzdušná bytost, bylo jmelí často uctíváno jako posvátná bylina. Pro naše předky symbolizovalo jmelí vítězství života nad smrtí, protože nadnárodní koncerny) mají najít nová a humánní východiska, která budou sloužit celé společnosti. Kdysi utvářeli přírodu bohové. Potom ji začal utvářet člověk tím, že uvedl v pohyb obří síly a podrobil si je. To, co bohové stvořili, mělo život. To, co vyvolal z přírody člověk, bylo mrtvé a šířilo smrt. Od určitého kri tického okamžiku vyzvání tato šířící se smrt konec věku. Verše 49 a 50 (55 a 56 Germánská kniha mrtvých) zní: v zimě byly viditelné vysoko na holých stromech jeho stále zelené kulaté trsy. Pro Kelty a druidy byl dub posvátným stromem. Z něho trhali posvátné jmelí. Něco z tohoto kouzla jmelí se udrželo dodnes. Anglosaským zvykem je zavěsit o Vánocích větvičky jmelí nad dveře. Když se pod ním milenci políbí, znamená to štěstí pro jejich budoucnost. V mýtu nikdo nevěřil, že by mohlo mladé něžné jmelí přinést neštěstí. Vypadalo příliš nevinně, než aby mohlo být podezíráno. Přesto právě větvička této rostliny přinesla Baldrovi smrt. Mohlo by to ukazovat, že nic není tak čisté, aby to nemohlo být zneužito. Jak snadno a bleskurychle může nízké myšlení zradit božské Světlo v srdci, a může ho i zabít! Síly lstivé samolibosti (Loki) v nás neustále chtějí zničit mladý duchovní princip. Slunce se tmí, v moři zem tone, do hlubin padají hořící hvězdy. Plameny celý svět pohlcují, sahá žár ohně k samému nebi. Garm hrozně vyje před Gnipskou slují, okovy trhá a prchá Fenri. Spoustu vím zvěstí, do dálek zřím, přehrozný pád vidím vlády bohů.3 Slovo „Garm“ je jiný aspekt vlka Fenriho. Vídar, „ten nadále vládnoucí“, v pozadí působící bůh, symbolizuje Lokasenna – Lokiho rozpor 25 Touha po „Zlatém věku“ zůstává stále uchována jako zárodek v lidských srdcích. záblesk toho, co způsobí pro vývoj lidstva Kristus. Edda je epos, jenž líčí mystéria vývoje světa způsobem, který nemá srovnání a který nás ještě v 21. stol. přivádí v úžas, že nejsme vůbec schop ni slov. V této sérii o Eddě jsme se pokusili přiblížit vypovídací schop nost této prastaré mýtické představy úrovni chápání současného člověka. Vyprávění ukazuje universální pravdu rozličnými obrazy, které byly v sou ladu s představivostí tehdejších po sluchačů. Touha po „Zlatém věku“ zůstává stále uchována jako zárodek v lidských srdcích a každý věk má s ním spojené své vlastní obrazy a vý razy. Svár bratrů Setha a Osirise, Pro métheus, který ukradl oheň z nebe, a celá komplikovaná stavba vyprávě ní Eddy – to všechno líčí boj mezi du chovními a psychickými silami, když se světlo pokouší odstranit temnotu z lidského vědomí. 26 Pentagram 5/201 2 Od dob Ježíše, který přinesl Kris ta, byl tento boj přenesen zcela do nitra člověka. Úkolem nové doby je vývojem já a obětováním sebe sama silám vědomí vybojovat pro lidstvo Baldrovu atmosféru Světla, života a jara. 1 2 Ake V. Ström, Haralds Biezais: Germa nische und Baltische religion (Germánské a pobaltské náboženství), Stuttgart 1 975 Ludwig Rübekeil: Völker und Stammesnamen (Názvy národů a kmenů) v Heinrich Beck, Dieter Geuenich, Heiko Steuer (Hrsg.), Reallexikon der Germanischen Altertumskunde (Věcný slovník germán ské archeologie) – svazek 32, 2. vydání. 3 Berlin/New York 2006 Překlad básně: Holger Kalweit, Germán ská kniha mrtvých, nakladatelství Eminent 2003 Jsme bytostmi světla, nebo projevem iluze? Ve všech věcech se manifestuje princip života jedinečného organismu. Hmota je manifestací života, ale sama o sobě není živá. Vzniká ze světelných vln, atomů, které přenáší ideje universa, Boha. Sama však není skutečným životem, je pouze přeludem, snem, projekcí. Kdo, nebo co jsme? Světlo, nebo přelud? Na tyto otázky musí každý člověk najít odpověď sám a v sobě. „Pravé světlo, kosmické neměnné světlo je zdrojem veškeré existence. Je nejvyšší realitou. Je nemožné jej vidět, ani vnímat smysly. Toto světlo může být člověkem rozpoznáno pou ze zevnitř; nehybným bodem, který je středem všeho.“ (Walter Russell) J ak a odkud víme co je doopravdy realita? Nezačíná vše v naší vnitř ní bytosti, v malém světě, v mikrokos mu? V mikrokosmu se nachází naše tělo se smyslovými orgány, pocity a myšlenkami, které se pohybují jako ve víru nebo v řetězové reakci. To je to, co nazýváme „člověkem“. Když se ztišíme, zažijeme, že vedle toho všeho nebo na pozadí toho exis tuje Něco, nebo Někdo neviditelný, kdo vše tiše pozoruje. Je to něco jako tichý plamen, který nazýváme vědo mím, a který umožňuje existenci všeho ostatního. Je vždy přítomný, i když se vše ostatní mění. Tento plamen můžeme vidět jako pozadí, na které jsou promítány multidimenzionální obrazy jako hologramy. Charakteris tickou vlastností hologramu je, že každá jednotlivá jeho část obsahuje celek. Každá část obrazu obsahuje zmenšený a trochu splývající, ale přesto celý obraz. S vynalezením této technologie vznikla také analogie s naším universem, to znamená, že universum můžeme přirovnat k ho logramu. Vše je do něj projektováno, od sněhových vloček až po hvězdy – a kromě toho také obraz jiné, vyšší reality, která existuje mimo čas a pro stor. Na základě těchto moderních vě deckých poznatků se domníváme, že svět kolem nás není jen souhrnem jednotlivých věcí a jevů, jak jsme se dosud domnívali, ale spíše projekcí ve světle universálního vědomí. Jsme bytostmi světla, nebo projevem iluze? 27 Důležitý fakt, že každý jednotlivý díl reality je spojen se všemi ostatními a nese v sobě obraz této skutečnosti, je starověkou hermetickou moudrostí: „Jak nahoře, tak dole.“ Jinými slovy: Ve všech věcech se zjevuje životní princip jedinečného organismu. Hmota je projevem života, ale sama o sobě není živá, jedno jestli ve formě člově ka, slunce, nebo stromu. Hmota vzniká ze světelných vln, které přenášejí ide je universa – vlastně Boha. Ani světelné vlny sami o sobě ne jsou skutečné, ani živé – jsou pouze zdání, sen a projekce. Z tohoto pohledu také porozumí me proč ve vědě a technologii existují stále nové, neúplné a často si odporu jící teorie, které chtějí vysvětlovat náš svět. Vypadá to jako bychom prozkou mávali stíny. Kdo ale zkoumá tyto stíny? Stíny sami? Kdo nebo co jsme? Světlo nebo zdání? Na tuto otázku musí najít každý člověk odpověď sám v sobě. Existuje původní Světlo a skutečný život. Tím není myšleno světlo šířící se rychlostí 300 000 km/s, ale Světlo nezměrně rychlejší. Je to Světlo, které nemusí nikam cestovat, protože je všudypřítomné. Je to tak často zmiňované Světlo světel, nemateriální existence, sku tečný žijící základ universa a také nás. 28 Pentagram 5/201 2 Avšak člověk sám musí objevit, že toto Světlo je jeho vnitřní esencí. Tato esence se chce vědomě projevit v nás a skrze nás. Svět, realita, kterou pozorujeme, je závislá na výchozím bodu, ze kterého ji pozorujeme, na vědomí pozorovatele. Při tom hrají smyslové orgány podružnou roli. Pokud chceme dosáhnout jednoznač ného obrazu pravdy, měli bychom nejprve nalézt nehybný, neměnný výchozí bod pozorování. Vypadá to, jako když se snímají obrázky pomocí fotoaparátu, který je v pohybu. Foto grafie jsou rozmazané. Avšak pokud jsme vnitřně v klidu, nehybní, může me získat čistý snímek. Tohle skryté nehybné centrum se nachází uvnitř Don Relyea, „Cityscapes with Ladders and Helipads IV“ (Městské krajiny s žebříky a heliporty IV). Abstraktní geometrické umění, 2005 nás. Je to pravá esence člověka a zároveň společný střed všeho, co existuje. Kde můžeme nalézt toto jádro? Švýcarský psychiatr C. G. Jung jednou řekl: „Ten, kdo se dívá ven, ten sní. Kdo směřuje pohled dovnitř, ten se probouzí.“ Probuzení směřuje k pravdě, obojí je vzájemně spojeno. Aby se mohl pro budit, musí člověk toužit po pravdě. To znamená, že je nezbytná touha po osvícení a poznání a zřeknout se všeho pro toto Světlo; samozřejmě krok za krokem – ale přesto všeho. To se děje tak, že srdce, den za dnem, okamžik za okamžikem, vědomě rozpoznává, kdy vzniká harmonie s duší a vnitřní bytostí. Takto se čím dál více přibližujeme ke zdroji, jádru naší bytosti. A tak se v našem mikro kosmu může plamen našeho vědomí stále více projevovat. Tím se zmenšují osobní starosti a strachy až konečně úplně zmizí. Naše omezení a nespráv né představy se rozplynou a své místo zaujme koncepce velkého celku. To se možná neobejde bez bolesti a zá rmutku. Znamená to hledět do nitra a bez dalších výhrad jít cestu k pů vodnímu světlu a pravdě, náležející vlastnímu bytí. Žít vědomý život a rozlišovat mezi nepravou bytostí a bytostí Světla. Jsme bytostmi světla, nebo projevem iluze? 29 Svetlo očí Naše oko je svetelný orgán, ktorý nám pomáha zakúsiť dimenzie, viditeľné prostredníctvom svetla. Oko nielen prijíma svetlo, ale tiež vyžaruje svetlo a silu, silu, ktorá je schopná mnohého. Kým a čím sme, to je viditeľné prostredníctvom žiarenia našich očí, lebo oko je zrkadlom duše. O ko nedokáže vidieť samo seba, na to potrebuje zrkadlo. Zrkadlom Boha – aby videl sám seba – je človek. „Človek je okom sveta, svet je zrkadle ním Boha, a Boh sám je svetlom oka. Človek je okom, ktoré hľadí do zrkadla, a tak ako zrkadlo odzrkadľuje tvár človeka, ktorý doň hľadí, tak hľadí zrkadlenie jeho oka na oko. Boh, kto rý je okom človeka, vníma sám seba prostredníctvom človeka. To je niečo mimoriadne subtílne. Z určitého hľa diska je Boh okom človeka, a z iného hľadiska je človek okom sveta, lebo svet a človek sú jedno. Tento človek, ktorý je okom sveta, sa nazýva doko nalým človekom. Lebo človek predsta vuje totalitu všetkého, čo existuje, je svetom v sebe samom. Spojenie, ktoré je medzi Bohom a človekom, existuje práve tak medzi človekom a svetom.“ (Šejk Mohammed Lahiji) Keď hľadíme v zrkadle sami sebe do očí, vyzerá to, že oko je vždy na niečo nasmerované. Teraz by mohla 30 Pentagram 5/201 2 zaznieť otázka: čo pozerá na čo, a čo vidí čo? Egyptské označenie „Ra“ znamená Svetlo alebo Slnko. Ra je kozmicky tvoriaca prasila, neviditeľné Slnko za Slnkom, ktoré v sebe drží uzamknuté všetky tvorivé princípy alebo aktivity. Slnko, ktoré vnímame, je okom Ra a nie Ra samotné. V starom Egypte vidíme často zobrazený symbol oka. Na pravé oko človeka sa nazerá ako na oko Ra – ako na oko Slnka. Na ľa vé oko sa nazerá ako na oko Mesiaca. Obe oči spoločne sú očami Horastarca a symbolizujú spirituálne schopnosti človeka. Naše oko je svetelný orgán, to zna mená: pomocný prostriedok, nástroj. Pomáha nám zažívať dimenzie, vidi teľné prostredníctvom svetla, a tak nie je samo osebe orgánom vedomia. Hľadíme dovtedy, dokým veríme, že vidíme. Oči sú v užšom vzájomnom vzťahu s orgánmi vedomia. Pravé oko má spojenie s pinealis a s oblasťou mozgu, ktorá s ním korešponduje. Ľavé oko korešponduje s bežným rozumovým myslením, ktoré má svoje „Ne-bytie“ oka je číre zrkadlo, v ktorom Boh vidí sám seba. centrum v inej oblasti mozgu. Centrum pinealis je mimoriadne citlivé na gnos tické „Slnečné Svetlo“. No pravé oko vníma toto gnostické Svetlo iba vtedy, keď zmiznú domi nujúce Japudy v pozadí. Až do tohto časového bodu dokáže toto oko slúžiť len ako podriadený ľavého oka, čo je úzko spojené s chladným triezvym kau zálnym chápaním. Mohli by sme po vedať, že vzhľadom na svoju skutočnú povahu ostáva pravé oko ešte slepé. Kto ešte nie je zapálený prostred níctvom božského Svetla, je takto vlastne jednooký, a tým je nasme rovaný jednostranne na jestvovanie v čase a priestore. Skutočné duchovné nazeranie pri chádza do úvahy vtedy, keď pinealis dokáže prijímať duchovné slnečné žiarenie od Ra, gnostického zdroja Svetla, a vnímať v ňom. Prostredníctvom našich očí priťa hujeme éter toho stavu vibrácie, ktorý je v súlade s naším vlastným vedomím. No oko nielen prijíma Svetlo, ale tiež vyžaruje Svetlo a silu, silu, ktorá je schopná mnohého. Kým a čím sme, to je viditeľné prostredníctvom žia renia našich očí. Oko je zrkadlom duše. Tak je náš stav vedomia čitateľ ný v tomto zrkadle. Oko nás dokáže vyživovať, ale dokáže aj navonok stimulovať, rozpaľovať a vytvárať. V tomto zmysle je zvrchovane ma gické. Preto niekedy hovoríme „si svetlom mojich očí“. Svetlo našich očí, svetlo našej pozornosti je určo vané svetlom nášho vedomia. Z tejto sily svetla tvoríme. Ale samotný stvo rený obraz sveta, ktorý navrhujeme, znamená súčasne aj hranice nášho vnímania. Pozeráme dotiaľ, dokiaľ vidíme to, čo veríme, že vidíme. Na ším svetlom očí vidíme len to, čím sami sme. Žiarenie našich očí tým vytvára okolo nás náš vlastný uza tvorený kruh vedomia, naše zorné pole. Keď už raz môže do tohto uza tvoreného kruhu vedomia preniknúť vyššie Svetlo, vzniká v človeku na hliadanie, nazeranie vyššej skutoč nosti. Svetlo očí, ktoré svedčí z centrál neho plameňa v Jabytosti a vidí len samo seba, bude potom týmto vyšším Svetlom inšpirované, aby ako centrál ne riadiace svetlo ustúpilo, a oko sa stane tichým a čistým. Začarovaný kruh strnulého hľadenia do svojho vlastného hypnotizujúceho zrkadla vedomia bude rozlomený. „Nebytie“ oka je číre zrkadlo, v kto rom Boh vidí sám seba. Keď v nás toto nové Svetlo bude vznietené, rozprestrie sa pred naším vnútorným okom nový svet. Čo toto vnútorné oko vidí? Kto Svetlo očí 31 „Ja som Svetlo očí, Duch, ktorý býva v hĺbkach bezodných.“ (Z Baghavad Gíty) „Oslávený Jeden povedal: keď mám v láske služobníka, som Pánom, jeho uchom, takže on počuje prostredníctvom mňa. Som jeho okom, takže on vidí mňa. Som jeho jazykom, takže on rozpráva cezo mňa. Som jeho rukou, takže on sa ma pevne drží.“ (Dhoe al Noen, 796 – 856, súfijský mystik z Egyptu, ktorý rozšíril skrytý prúd Gnózy v islame) 32 Pentagram 5/201 2 vidí týmto vnútorným okom? Je to do konalý, božský človekHorus, ktoré ho starí Egypťania nazývali „Synom“, a ten v človeku vidí do svojho vlast ného božského sveta, a my sme toho tichým, osvieteným svedkom. V tomto tichu dokáže naše oko vyžarovať túto Svetelnú silu transformovane. Verše z Der geheime Rosengarten (Tajemné růžové zahrady), súfista Mahmud Shabistari (1 288–1 340), jejichž malou část zde předkládáme, jsou v současnosti pokládány za nejinspirativnější práce, které kdy perská poezie vytvořila. V kráse a jednoduchosti svědčí o přítomnosti Světla. „Ó Boží Světlo, ó nekonečnosti bez stínů.“ Ten Jediný Jméno Každé stvoření pochází ze jména Jediného, ve kterém má svůj počátek a kam se s nekonečnou chválou navrací. Milovaný host Odvrhni zcela svou existenci, neboť není ničím, než jen bezcenností a úpadkem. Jdi a vyčisti svou komoru srdce a připrav ji pro trvalé přebývání Milovaného. A pokud jsi ji připravil, On vstoupí a tobě, který jsi odložil já, odhalí svou nádheru. Beze stínů Na úzké cestě pravdy, na jejím meridiánu, on stojí vzpřímeně, není stínu před ním ani za ním, ani napravo ani nalevo. Východ i západ je směr pro jeho modlitby, utápějící se v moři jasného Světla. Budiž pozdraveno ó Světlo Boha, ó věčnosti beze stínů! Ten Jediný 33 Manifestace Světla Světlo Světlo, které se zjevuje, převáží všechny radosti srdce, jednou jako potulný zpěvák, jindy jako šenkýř. Ó jakým On je zpěvákem, vždyť rozezněním pouhého jednoho akordu své líbezné melodie, uvádí v nadšení srdce stovek oddaných posluchačů. Ó jaký je to jen šenkýř, který jednou jedinou skleničkou zasáhne střed terče a opije! Když vstoupí ve večerním stmívání do mešity, nenechá tam ani jediného bdícího člověka „na holičkách“. Přijde-li v noci do kláštera, nastane to, čemu súfisté říkají nádherný příběh. 34 Pentagram 5/201 2 Pokud vstoupí do posluchárny přestrojen za opilce, uvede profesora v beznadějný zmatek. Ti, kteří se k němu modlí, bláznivě se do něj zamilují a musí opustit rodinu a domov. To jednoho vede k tomu být opravdovým věřícím, jiného k tomu být nevěřícím, což pustoší svět. Krčmy byly velebeny jeho ústy, mešity zářily skrze jeho tvář. Vše, co jsem si přál, jsem v něm nalezl, konečné osvobození od já. Mé srdce o něm nic nevědělo, neboť světlo bylo pohřbeno pod stovkami závojů z ješitnosti, domýšlivosti a iluzí. Návštěva Jednoho dne za ranního rozbřesku vstoupil mými dveřmi obraz Boha a probudil mne z mého hlubokého spánku nevědomosti. Osvětlil tajemnou komnatu mé duše a bylo mi tím odhaleno pravé bytí skrze jeho opravdové Světlo. Vydechl jsem úlevou, když jsem uviděl tu čistou tvář. Hovořil ke mně: „Celý svůj život hledáš čest a slávu; toto hledání svého já je ale klam a drží tě odděleného ode mne.“ A ještě pokračoval: „Ale pokud se mi jen na jeden jediný okamžik podíváš do tváře, je to hodnotnější než tisíc let pobožnosti.“ Pravá tvář Milovaného se mi zjevila bez příkras a má duše ihned potemněla studem, nad tím, že jsem utrácel život a marnil dny. Z: Der geheime Rosengarten (Tajemné rů žové zahrady), Mahmud Shabistari Manifestace Světla 35 Překročení hranic Postřehy k „Revoluci 201 2“ N a recenzi knihy (R)Evoluce 2012 – Proč se lidstvo nachází před evolučním skokem, Berlín 2009, se objevilo mnoho reakcí, a proto se re dakce rozhodla předložit vám několik postřehů. I když autor knihy, Dieter Broers, vzbudil značnou pozornost zevrubnou analýzou alternativ přicházejících udá lostí, které podle jeho názoru mají kulminovat v průběhu roku 2012, po važujeme za nutné doporučit určitou opatrnost při čtení a přemýšlení o nich. Autor se neodchyluje od vědeckých faktů a prokazuje bohatou literární invenci. Většina z toho, co je napsáno, je poměrně spekulativní a některé aspek ty nejsou podloženy nebo potvrzeny současnými vědeckými poznatky, i když to autor občas tvrdí. Bez ohle du na to je zřejmé, že existují impul zy a záření, která pronikají k naší planetě, hluboce působí na lidský ži vot a nutí lidstvo ke změně pohledu 36 Pentagram 5/201 2 na život a úroveň žití, k naprosto nové orientaci. A jsou mnozí, kteří usuzují, že je na tom závislé přetrvá ní planety a lidstva. Ovšem bylo by lepší, kdyby člověk nalezl svůj bož ský původ života a svých bližních si vážil jako sebe sama. Na této bázi se spojí mikrokosmos, kosmos a mak rokosmos v jeden živoucí celek a bude jasné, že božský základ vý voje – jak nahoře tak i dole, uvnitř i venku, „na nebi i na zemi“ – je stá le stejný. Tento základ se nazývá ži vot: od protoplazmy po syna nebes, od planety po Mléčnou dráhu a od vesmíru k vesmíru. Je potěšitelné zjišťovat, že moderní vědci stále více překračují své hranice a empirickým způsobem pronikají do oblastí, které jsou jen obtížně empiricky vysvětli telné. Redakce zastává názor, že je možný posun vědomí, kterým se lidstvo mů že uvést v soulad s duchovní revolucí, a s jeho přispěním tuto změnu, která se připravuje už po desetiletí, podpo rovat. Je samozřejmé, že bude také aktivován odpor proti této změně. K obsahu knihy, kde autor diskutuje různé události, by se mělo podle na šeho mínění přistupovat obezřetně. NÁDHERNÁ KNIHA My, kteří hledáme skryté tajemství, víme, že v celém universu vládne sys tém a řád, že vesmír se od věčnosti k věčnosti řídí nepomíjejícím zákonem. My, kteří krok za krokem odstraňuje me závoje, které nás oddělují od ne popsatelného, nalézáme plán v každém uskutečnění. My, kteří zkoumáme vzta hy mezi makrokosmem a mikrokos mem, vidíme úchvatnou rovnováhu mezi všemi věcmi. My, kteří se chápe me úzkých příček Merkurova žebříku, abychom naši vědomou bytost pozvedli do neviditelných světů, vidíme vtékat životní proudy přírodní říše prostřed nictvím éterů. My, kteří se blížíme vel kému tichu, slyšíme hlas ticha. My, žáci moderní duchovní školy, kteří vstupujeme do chrámu ducha, jsme uchváceni nádherou abstraktního myšlení. My, služebníci ohně, hledí me hluboko do pramene lidských mož ností. Víme, k čemu je člověk už od počátku povolán. My, kteří sbíráme růže v zahradě Fohat, vidíme cestu vývoje od jednoho horizontu k druhé mu, jako sled záblesků. A my, kteří takto rozšiřujeme naše vědomosti, zvětšujeme své obzory, rozšiřujeme vědomí, své síly nabíjíme dynamickou energií, kráčíme od údivu k obdivu, k zajíkavé úctě, k pokoře, k službě Bohu. My, o kterých se říká, že pova žujeme chladný rozum za to nejvyšší, zažíváme, že naše vědomosti vrcholí v hluboce náboženském přesvědčení. Skláníme se před Božím majestátem, protože po nejhlubším prozkoumání se ve všech říších projevuje vůle Boží, protože zažíváme sílu, která je za vším, povznášející sílu, která pohání planety vesmírem, totiž Světlo světa: Krista. Z knihy: Vyznání bratrstva Růžového kříže, kap. 6, Rozekruis Pers, 1 984 Nádherná kniha 37 38 Pentagram 5/201 2 Jiný, hlubší vhled CO JE PRAVOU PODSTATOU SVĚTLA? E instein pokládal světlo za nej větší div, i když ho určitým způsobem ohraničoval svým výpoč tem rychlosti světla. Tím je pojem „světlo“ definitivně spojen s pojmem „čas“. Objev, který byl nedávno uči něn v urychlovači částic CERN – při čemž Einsteinova rovnice rychlosti světla měla být vyvrácena – měl tak velký dopad, že se mnoho lidí zamys lelo. Neboť to by mohlo mít důsledky, které by mohly obrátit svět vzhůru nohama. Bylo by to zemětřesení, které by mohlo otřást vědou v základech. Nyní možná považujeme myšlenku na to, že čas, rychlost světla mohou být pře konány, za absurdní. S tím samozřej mě začal závod, dosáhnout a překonat jeho rychlost. Kdo je pánem světla, může ovládnout také čas. Nyní vy vstávají otázky, co se tedy pohybuje rychleji než světlo. A především: Co přesně je světlo? Neexistuje snad již mnohem déle, Mark Rothko „Orange, Tan and Purple“ (Oranžová, světle hnědá a purpurová), 1 949. „Lidé, kterých se někdy mé práce dotknou tak, že musí plakat, mají tímto způsobem stejný náboženský prožitek jako já sám, když jsem je maloval…“ mimo paradigma vědy jiný, méně absolutní ale hlubší pohled na toto světlo? A to v případě, pokud se jedná o podstatu světla a ne o jeho samotný jev nebo projev. K tomu se dá nalézt příklad v her metické moudrosti, v které se hovoří o duši a její neohraničené schopnosti: „… Poruč své duši jít do Indie a ona tam již je…“ Jaká je pravá podstata světla? Arthur Zajonc píše v Das Licht sehen (Vidět světlo): „V běhu času věda odstranila ozdo by Ducha a vytvořila materiální, ma tematický obraz světla. Tím současně vytvořila nový obraz člověka a kosmu. Kdysi znamenalo světlo spatřit Boha,“ píše. „Když zrak boha slunce Ra obsáhl prostor, rozšířilo se světlo z jednoho koutu vesmíru do druhého. […] Celé hmotné stvoření se tedy skládá z kon denzovaného světla.“ Moderní architekt, Louis Kahn, řekl jednomu novináři z časopisu Time (Čas): „Dalo by se říci, že jsme vskutku zrozeni ze světla. Věřím, že světlo je tvůrcem veškeré hmoty. Hmota je spotřebované (použité) světlo.“ Jiný, hlubší vhled 39 Mať čas: vpustiť Svetlo Bez Slnka, bez svetla, je život, aký poznáme, nemysliteľný. Čas meriame podľa postavenia Slnka, ale nemáme čas, aby sme sa zaoberali svetlom. Urobme si čas, aby sme unikli z času, a tak vpustili Svetlo! lovek už odpradávna meria čas podľa určovania pozície Zeme vzhľadom na Slnko. Keď je Zem oto čená k Slnku, to voláme „deň“ a keď je odvrátená od Slnka, to označujeme ako „noc“. Obiehanie Zeme okolo Slnka vy tvára ročné obdobia a po sebe idúce roky. Prostredníctvom svetla sme ráno zobúdzaní, zatiaľ čo každý večer nás zapadajúce Slnko pobáda k tomu, aby sme opäť zavreli svoje oči. Pri pokuse na ľuďoch sa skúmalo, aký rytmus bdenia a spánku si vytvára človek, ak mu chýba informácia o tom, či je deň alebo noc. Javí sa, že tieto takzvané „biologické hodiny“ majú rytmus v rozmedzí 24,5 až 28 hodín. Tým, že nás Slnko drží v 24 hodi novom rytme, je trochu naša prirodze nosť svetlom „poháňaná“. Preto prá vom môžeme tvrdiť, že človek je „bytosť citlivá na svetlo“. Vzhľadom na rozhodujúcu rolu, akú hrá Slnko v životných procesoch, to nie je žiadne prekvapenie. Bez Slnka, bez svetla, je život, ako ho poznáme, Č 40 Pentagram 5/201 2 nemysliteľný. Ukazovateľ na slneč ných hodinách so svojím „Ja rátam len jasné hodiny“ nestrpí pred Slnkom ani obláčik. ZÁVEREČNÉ SVETLO V asociatív nom zmysle je preto pravdivé vyhlá senie, že „Čas je svetlo“. Avšak táto básnická axióma sa pri súčasnom hek tickom spôsobe života ľudstva často zamieňa za prozaickejšie „Čas sú peniaze“ alebo na osobnejšiu verziu: „Môj čas je cenný, je nezaplatiteľný“. Čo vlastne znamená cenný? Náš ži vot, ten časový úsek, ktorý môžeme prežiť na svojom mieste pod Slnkom, sme dostali zadarmo ako dar. A čo je cennejšie, krátky alebo dlhý život? V praxi sa zdá, že nie vždy je ľah ké užívať si náš život pod Slnkom. Často máme k dispozícii príliš málo času. Náš život sa javí ako sled povin ností či plnenia očakávaní; čas ešte „konať pekné veci“ vytvorí často len záverečné svetlo. Pýtame sa seba sa mých, či žijeme len nato, aby sme pra covali alebo či sa môžeme aj trochu poihrať? Alebo snáď prehliadame zaujímavé možnosti? Považujeme ešte určité príležitosti za dočasne nemožné – a svietiace chodníky za neschodné? OLTÁRNY KAMEŇ Už v dávnej mi nulosti si bol človek vedomý svojho svätého vzťahu so Slnkom. V megali tickej stavbe Stonehenge svieti vychá dzajúce Slnko dňa 21. júna pomedzi dva vstupné kamene a osvetľuje pres ne oltárny kameň, ktorý je umiestne ný v strede kamenného kruhu tohto monumentu. Dňa 21. júna napoludnie sa nachádza Slnko priamo nad obrat níkom Raka, a tým aj najďalej nad severnou pologuľou Zeme. Nám, oby vateľom severnej pologule, je Slnko najbližšie na začiatku leta. Egyptská Sfinga upiera svoj pohľad na východ, k „Orientu“, kde vychádza Slnko, má teda doslovne „nasmerovanie“ na Slnko. Aj kostoly sa už po stáročia stavajú tak, že majú pozdĺžnu os krí ža orientovanú v smere východ – západ. Vedomiu gnostika symbolizuje sfinga ľudskú dualitu. Telo leva, od počívajúce v piesku púšte, symboli zuje čisto biologický aspekt ľudskej bytosti, ktorý je nakoniec spojený so zemou, z ktorej vzišiel. Ľudská hlava s božským výrazom znázorňuje to, čo robí ľudskú bytosť skutočne ľudskou: jeho spojenie s Božím. „MAŤ ČAS“ Slnko dáva každému človeku k dispozícii 24 hodín za deň. Z toho nie je možné urobiť viac. Ide teda o to, aby sme nám vymedzený čas využili tak, že pocit „nemám dosť času“ sa ani nevynorí, a tak predíde me hrozbe nedostatku času. Potom radšej ani nič nezačínať? To určite nebude fungovať, pretože človek je príliš nepokojná bytosť. Aj keby sa nám podarilo obmedziť naše nutkanie konať, ešte vždy ostane ten tlak, ktorý nám vnucujú životné okolnosti a naši blížni. V mechanických hodinkách sa nachádza malé koliesko, ktoré sa usta vične pohybuje hore – dolu a spôso buje tikanie. V Nemecku ho volajú aj „Unruhe“ – „nepokoj“. Nepokoj ako dirigent času… A odlúčenie od času sa nazýva „nájsť večný pokoj“. Niekedy sa zdá, že hovorový jazyk veľmi výstižne vystihuje podstatu týchto nie každo denných vecí! Do istej miery paradox ne sa môže tiež povedať aj to, že mu síme mať čas na to, aby sme sa mohli Mať čas: vpustiť Svetlo 41 od času oslobodiť. Potom už je čas ako prepravný prostriedok nadby točný, len čo sme s jeho pomocou dosiahli náš cieľ. Naša cesta časom je cestou skú seností a môže nás viesť do večnosti. Často prehliadaná možnosť: životná cesta von z času, tam do večnosti! Za Sfingou leží Veľká pyramída. Veľká pyramída je chrám, ale nie chrám na bohoslužby a uctievanie, ale miesto stávania sa vedomým. Je to kamenné svedectvo toho, že človek môže krá čať cestu zbožštenia. Alebo aby sme to vyjadrili ešte sil nejšie: cieľ ľudského života spočíva 42 Pentagram 5/201 2 v tom, aby sa zanechalo za sebou to, čo je biologické, a aby sa vyzdvihlo v Božskom. Kľúč k tejto ceste vzkrie senia nám bude na prospech skrz Sfingu: Cieľ dosiahneme vtedy, ak náš pohľad nasmerujeme na východ – keď sa to odvážime so Svetlom, Svet lom pôvodného života, ktoré dokáže osvetliť príslovečnú temnotu našej existencie v tejto prírode. Keď sa blížime tomuto Svetlu, malo by byť naše smerovanie také, aby bol kamenný oltár v strede kamen ného kruhu – ľudské srdce v strede mikrokozmu, ktorý nás obklopuje – týmto Svetlom úplne ožiarený. Vo všetkom je Svetlo – rozpoznaj ho v svojom blížnom To, čo raz začalo tým Jedným Svetlom, ktoré je samotným Bohom, a je zasiate do každého človeka, prináša do života teplo, rozum a uvažovanie. Takto videné, zdá sa, že je schopné – prostredníctvom ľudí – poskytnúť milióny svetiel takému mestu ako Tokio. Môžeme povedať, že aj dielo takého umelca, akým je Don Relye z Dallasu, Texas (horná ilustrácia: „… píšem softvér, aby som vytvoril umelecké dielo“), ktorého viaceré umelecké diela možno vidieť v tomto vydaní, ukazuje na to, ako v každom atóme, v každom človeku, je to Svetlo, ktoré umožňuje život, vyjadrenie, zväzok a rôznorodosť. Všetko je navzájom zviazané prostredníctvom Svetla – preto, celkom reálne: miluj svojho blížneho, lebo jeho Svetlo je aj v tebe, a tvoje Svetlo je v ňom… 43 SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK dokiaľ = dokud dokým = dokud dotiaľ = dotud dovtedy = dotud kŕč = křeč murár = zednář osoh = užitek pobádať = podněcovat počas = během pologuľa = polokoule 44 Pentagram 5/201 2 pozdĺžny = podélný, podlouhlý predísť = předejít rátať = počítat Ružokrižiak = Rosikrucián Ružokríž = Kříž s Růží teraz = nyní triezvo = střízlivě vonkajší = vnější vtedy = tehdy vyžarovať = vyzařovat Literatura Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Díla vydaná v českém jazyce: Bratrstvo Šambaly * Duchovní odkaz Jana Amose Komenského * Elementární filosofie moderního Růžového Kříže * Gnose v aktuálním zjevení * Mystérium života a smrti * Prázdný prostor neexistuje * Přicházející nový člověk * Univerzální Gnose Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců. Distribuce Kosmas s.r.o. www.kosmas.cz „Nebytie“ oka je číre zrkadlo, v ktorom Boh vidí sám seba. Keď v nás toto nové Svetlo bude vznie tené, rozprestrie sa pred naším vnútorným okom nový svet. Čo toto vnútorné oko vidí? Kto vidí týmto vnútorným okom? Je to dokonalý, božský človekHorus, ktorého starí Egypťania nazývali „Synom“, a ten v človeku vidí do svojho vlastné ho božského sveta, a my sme toho tichým, osvie teným svedkom. V tomto tichu dokáže naše oko vyžarovať túto Svetelnú silu transformovane. „Ja som Svetlo očí, Duch, ktorý býva v hĺbkach bezodných.“ Bhagavad Gíta
