Rotvajler - 7.ZŠ Kladno

Ve čtvrtek 10. června jsme měli možnost shlédnout ukázku výcviku policejních psů. Do
areálu naší školy přijeli policisté a předvedli nám zákrok na pachatele, objevení drogy
ukryté v zavazadle. Zde několik informací o plemenech, které řadíme mezi tzv. služební:
Rotvajler
Na břehu řeky Neckar v jižním Německu leží město Rottweil. V jeho okolí byli od
nepaměti chováni statní psi, kteří už svým vzezřením vzbuzovali respekt. Silné,
vyrovnané svalnaté tělo dnešních rotvajlerů dává tušit sílu a energii, ukrytou pod krátkou
srstí. Když se o někom řekne, že má vychování řeznického psa, zní to jako urážka. Jen
málokdo ví ,že řeznický pes je vlastně rotvajler. Navzdory hanlivému rčení bývá jeho
chování velmi ukázněné. Postavou bývá rotvajler hromotluk, ale právě postava zápasníka
težké váhy se především podílela na jeho oblibě. Původní předky má společné s ostatními
dogovitými psy - římské molossy a později i psy honácké, nikoliv však pastevecké. Jejich
úkolem bylo ohraňovat a usměrňovat stáda hnaná jako živý proviant za řimskými legiemi
při dobývání Evropy. Podobní psi doprovázeli jako hlídači karavany v nejrůznějších
částech světa a v Asii nebo Africe je doprovázejí dodnes. Jako doprovod obchodníků se
dostali prarodiče rotvajlerů i do města Rottweil, přes které vedla důležitá kupecká
stezka jižním Německem. Obyvatelé města i okolí využívali ostrost a loveckou náruživost
těchto psů při divokých štvanicích na velká, nebezpečná zvířata - vlky, medvědy a divoké
kance. Jejich úkolem bylo zastavit zvíře a udržet ho do příchodu lovců. Ti pohodlnější se
uplatňovali jako psi řezničtí, kteří honily dobytek, tahali vozíky s masem a zároveň hlídali
majetek už tehdy prosperujících obchodníku a podnikatelů. Dnes je rotvajler jedním z
příslušníků velké skupiny psů služebních. Nemá sice rychlost ovčáků, jeho přednosti je
rozvaha a klid. U nás je chován spíše sporadicky, v jiných zemích je však velmi oblíben.
Při nedávné cestě po Jihoafrické republice jsem byl překvapen, kolik velkých psů chovají
obyvatelé měst i venkovských farem. Velmi často na dvorcích a zahradách hlídali
rotvajleři a dobrmani. Zločinnost je v této zemi velmi vysoká a dražení hlídacího psa a
obranáře je nutností. Zajímave bylo sledovat rotvajlery, jak se zdanlivě nenevšímavě
rozvalovali na trávnících a terasách. Ve skutečnosti však nenápadně pozorovali okolí a
rozlišovali kolemjdoucí. Na tuláky a pobudy reagovali s neobyčejnou zuřivostí, zatímco
obyčejných lidí si příliš nevšímali. Rotvajler působí poněkud neohrabaným dojmem, to
však je pouze zdání. Je to spíše rozvážný pes, při práci na stopě je pomalejší. Vždyť
nemá postavu sprintera, jako klusák je ale velmi vytrvalý. Povahu mívá vyrovnanou a
klidnou, rozhodně se však nehodí pro chovatele, který nemá se psy žádné zkušenosti. Po
zlém se s ním nic nepořídí, jeho výcvik vyžaduje důslednost. Příliš tolerantní přístup
chovatele by mohl způsobit, že by nakonec on poslouchal psa. Rotvajler je dost
inteligentní, aby odhalil slabost a využil ji, neboť má sklon usilovat o dominantní
postavení. Pokud má mít i postavu odpovídající tomuto plemeni, potřebuje výživnou a
hodnotnou potravu. Není dobré jej překrmovat, neboť má sklon k tloustnutí. Protože má
krátkou srs bez dostatečné podsady, trpí zimou a nepříznivým počasím a nemůže být
celoročně držen venku. Rotvajler je rozený obranář, je však důležité, aby mu pán
důsledným přístupem vštípil poslušnost.
Retrívr
Se šlechtěním tohoto plemene začal Lord Tweedmouth, který toužil po psovi loveckém s
dobrými vlastnostmi a psovi vzhledově pěkném. K vyšlechtění použil žlutého retrívra,
který se narodil ve vrhu černých retrívrů, a dnes již neexistujícího tweedového vodního
španěla, později také irského setra a bloodhounda. Roku 1868 se narodila první štěňata, a
tak začala jeho snaha za pomoci liniové plemenitby, kterou využil jako jeden z prvních
šlechtitelů. V chovu a šlechtění Zlatých retrívrů také pokračovali vikomt Harcout, který
byl prvním vystavovatelem tohoto plemene, a paní Charlesworthová.
Plemeno žlutých retrívrů bylo uznáno roku 1903 v Kennel klubu. Roku 1913 byl založen
Klub zlatých nebo žlutých retrívrů. Jméno Zlatý retrívr bylo oficiálně přijato až roku
1920, předtím se mohl používat přívlastek žlutý nebo ruský.
Pověsti
Jedna pověst tvrdí, že předky zlatého retrívra je pár žlutých psů působících v ruském
cirkuse, které údajně Lord Tweedmouth koupil a zkřížil s bloodhoundem, aby byli o
trochu menší. Avšak existují záznamy, že Lord Tweedmouth koupil retrívra na tržišti v
Brightonu.
Další pověst je spojena s ochotou zlatého retrívra pomáhat. Starší paní, která dříve
vlastnila zlatého retrívra jménem Kelly, byla nepohyblivá a nevidomá, a tak žila v
pečovatelském domě. Jednou v tomto pečovatelském domě vypukl požár. Dolní dvě patra
celá vyhořela a horní patro, kde bydlela tato žena, bylo odříznuto hustým kouřem. Když
přijeli hasiči, budova již byla zničená a nikdo nepřežil kromě této staré ženy, která
seděla v kapradinách a tvrdila, že ji její pes Kelly probudil a odvedl do bezpečí.
Vzhled
Jedná se o středně velkého loveckého psa, jehož tělo je vyvážené a souměrné. Má
dostatečně hluboký hrudník pro srdce a plíce, rovné přední končetiny, svalnaté zadní
končetiny a silný ocas. Tlapky jsou okrouhlé „kočičí“. Krok má volný a dlouhý, bez
náznaku kolísání.
Jeho dobrosrdečný výraz tvoří široká lebka a kulaté hnědé oči s nepříliš dlouhým
čenichem. Čenich je černý, ale ke stáří nebo při dlouhé zimě mění barvu na růžovou. Uši,
kterými dokresluje výraz inteligentního a chápavého psa, má svěšené a posazené ve výšce
očí. Srst je hladká nebo zvlněná s nepromokavou podsadou. Zbarvení srsti se pohybuje
od krémové až po zlatavě rudou. Na evropských výstavách se upřednostňují světle zlatě
a krémově zbarvení psi, nesmějí mít červené ani mahagonové zbarvení. V USA se
upřednostňují syté a leskle zlaté až zlatě rudé zbarvení srsti.
Temperament
Nelze jednoznačně určit, jaké povahové vlastnosti bude mít váš pes. Tím, že je to
retrívr, má jisté předpoklady, ale hodně záleží na tom, jak prožil socializační fázi svého
života, kterou částečně prožívá u chovatele a částečně u nového majitele, ale tímto se
zabývá etologie psů. Předpoklady u retrívra jsou učenlivost, hravost, ochota pomáhat,
přátelskost a laskavost.
Americký stafordšírský teriér
Svým nevelkým vzrůstem americký staffordšírský teriér dělá dojem velmi silného a
výkonného psa.
PŮVOD:
Předky Amerického stafordšírského teriéra označujeme Anglické buldogy a teriéry.
Bližší příbuzní jsou Americký pitbulteriér a Anglický stafordšírský bulteriér, který se
odlišuje lehčími kostmi a menšími rozměry. Plemeno je známé z 19. století. Standard
stafordšírského teriéra byl poprvé schválen v „Americkém klubu chovatelů psů“
10.června 1936. Později, v roce 1972, k označení přidali ještě slovo „americký“ a již jako
Americký stafordšírský teriér je plemeno zaregistrováno v FCI. Ve východní Evropě se
stali známí až v roce 1989 a rychle dobývali popularitu.
POPIS:
Svým nevelkým vzrůstem Americký stafordšírský teriér dělá dojem velmi silného a
výkonného psa. Výška v kohoutku psů je 46 až 48 cm, a u fen 43 až 46 cm. Váha musí
odpovídat rozměrům. Velká hlava je střední délky, lícní kosti jsou svalnaté. Čumák
kvadratický, široký a vypouklý. Uši krátké, posazené vysoko. Oči jsou temné, široce
umístěné. Nedovoluje se růžové zabarvení víček. Krk je silný a středně dlouhý. Hruď
široká a hluboká. Přední nohy přímé, široce postavené, což dovoluje rozvinutí hrudi.
Bedra mají silnou svalovinu. Ocas je posazen nízko, je krátký, přímý s tenkým konečkem.
Srst je krátká, hustá a lesklá. Barva se připouští jakákoliv – jednobarevná i se skvrnami.
Nedoporučuje se však více jak 80% bílé barvy, játrová.
CHARAKTER:
Psi tohoto plemene se chovají pro ochranu majetku a pro své vlastnosti i jako osobní
tělesní strážci. Ale stafordšírský teriér potřebuje učit disciplíně, a to co nejdříve tak,
jak dovoluje jeho svéhlavost a tvrdohlavost. Kromě toho všeho je stafordšírský teriér
známý jako vynikající krysař.
Amstafové jsou psi temperamentní, milující pohyb a různé kynologické sporty. Často se
také při správné výchově objevují na předních příčkách v závodech poslušnosti, stop i
obran. Je jen na vás, jaká osobnost ze psa vyroste.
Zdroje:
rottweiler.ic.cz
ruzena.estranky.cz
cs.wikipedia.org