Březen 2009 ( 1,9 MB)

1
Rub a líc
Kolikrát si říkám, že se už na tu televizi nebudu dívat. Ale když přijde čas
zpráv, znovu ji rozsvěcuji. Nemohu žít ve vzduchoprázdnu, nezajímat se, co se
kolem nás děje, protože, ať chceme, nebo nechceme, to kolotání událostí doma
i ve světě se nás přímo i nepřímo dotýká.
Zábrany, které si pomyslně stavím proti sledování televizního zpravodajství
a které stejně překračuji, vyplývají z prosté zkušenosti, že jsme denně krmeni
informacemi trudnými, neradostnými, drsnými až drásajícími. Připadá mi, jako
bychom byli obklopeni samými mluvky, podvodníky, zabijáky, násilníky a devianty.
Kolik krve proteklo, kolik slz se uronilo proklínanou nezbytnou obrazovkou!
Kolik lží a nemravností už odhalil v našich myslích tento vetřelec do našich příbytků! Když zapnu po ránu rádio, ocitám se v tom nemocném světě jinou cestou.
A noviny? Jakbysmet.
Kladu si otázku, proč nás ta vtíravá, neodbytná média krmí takovou stravou?
Tyto informace jsou doslova duševní drogou, na kterou přes odpor, který k nim
máme, denně čekáme a nedočkavě je hltáme. Ubíjejí nás. Otupují nás. Obávám se,
že se jejich přičiněním stáváme k lidskému neštěstí otrlými, lhostejnými. Neujde
pozornosti, že se leckdo touto „výchovou“ ocitá ve vyšším stádiu nemorálnosti.
Lační po dalších nechutných soustech, třeba po konzumaci zabijáckých filmů,
tak snadno dostupných. Jejich producenti počítají s touto lidskou slabostí a na ní
stavějí své „kulturní poslání“, svůj zisk. Důsledky jejich systematické agrese se
vracejí jako v začarovaném kruhu a tím víc podněcují oslabené zábrany.
V zoufalé sebeobraně se derou otázky: Je nám to zapotřebí? Jsme k těmto
jevům už opravdu lhostejní? A co naše děti? Co děláme pro to, abychom je od
tohoto marasmu ochránili? Nebo jim tato otravná sousta dopřáváme?
Život má naštěstí jako mince dvě strany – rub a líc. Je březen. Přečkali jsme
zimu, jdeme vstříc jaru. Přivítejme je v naději lepšího života!
Jan Kouřil
INZERCE
POZOR, PŘIVÝDĚLEK!!!
Hledám distributory reklamního tisku. Volejte 733 15 65 18.
Ÿ Ÿ Ÿ
„Prodám novostavbu OV 3+1 v Hustopečích, cihla, CP 80 m2, lodžie,
tel.: 603 117 217“
Ÿ Ÿ Ÿ
„Zavedená realitní kancelář příjme makléře pro tuto oblast,nadstandardní
platové podmínky. Informace na tel.: p. Lacina 605 701 543“.
2
Z USNESENÍ RADY MĚSTA
Ve zveřejněných výpisech jsou vypuštěny osobní údaje ve smyslu z.č. 101/2000
Sb. (zákon o ochraně osobních údajů) v platném znění.
1. schůze
konaná dne 12. 1. 2009
Ö Zpráva o činnosti MěP Ivančice za období od 24.11.2008 do
05.01.2009
RM bere na vědomí zprávu o
činnosti Městské policie Ivančice za
období od 24.11.2008 do 05.01.2009.
Ö Smlouva o poskytnutí služeb
hybridní pošty (možnost vytištění složenek ...)
RM schvaluje Smlouvu č. 9216710000/2008 mezi Městem Ivančice
a Českou poštou, s.p., Praha 1, IČ:
47114983 o poskytnutí služeb hybridní pošty.
Ö Podmínky pro obsazování bytových jednotek v penzionu
– Domě s pečovatelskou službou
Ivančice
RM schvaluje podmínky pro obsazování bytových jednotek v Penzionu
pro důchodce Ivančice – Domě s pečovatelskou službou předložené komisí
pro obsazování byt. jednotek. Obsazování byt. jednotek bude prováděno
následovně: O přidělování bytů, které
nespadají do kategorie zvláštního určení bude komise na základě výběru
rozhodovat sama. O přidělení bytů,
které spadají do kategorie zvláštního
určení rozhoduje RM podle návrhu
komise.
Ö Obsazení bytové jednotky v penzionu – Domě s pečovatelskou
službou Ivančice
RM bere na vědomí rozhodnutí
komise pro obsazování bytových jednotek o umístění paní V. Machátové
v Penzionu pro důchodce Ivančice
– Domě s pečovatelskou službou.
Ö Regiontour 2009
RM schvaluje uvolnění částky
10.000,- Kč na reprezentaci města
Ivančice na Regiontour 2009 z rozpočtu místostarosty p. Pospíchala na
rok 2009.
Ö Prodloužení doby nájmu bytů
1) RM schvaluje uzavření dodatků
ke smlouvám o nájmu bytů, kterými se
prodlužuje doba nájmu do 31.12.2009
u nájemců:
Kubišová H., ...
Truhlář S., ...
Truhlář J., ...
Koblížek Z., ...
2) RM schvaluje uzavření dodatku
ke smlouvě o nájmu bytu, kterým se
prodlužuje doba nájmu do 30.06.2009
u nájemců: manželé Konečných, ...
Ö Smlouva o zřízení věcného břemene pro akci „Alexovice, Kozák, přípojka NN“
3
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit smlouvu o zřízení věcného
břemene pro akci „Alexovice, Kozák,
přípojka NN“.
Ö Smlouva o zřízení věcného břemene pro akci „Alexovice, Dašovský, příp. NN“
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit smlouvu o zřízení věcného
břemene pro akci „Alexovice, Dašovský, příp. NN“.
Ö Rozšíření pravomocí Komise
pro projednávání přestupků
RM bere na vědomí rozšíření
kompetencí Komise pro projednávání přestupků. V souladu s ust. § 53
odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb. bude od
12.01.2009 projednávat přestupky
podle všech ust. § 30 citovaného zákona (dosud jen dle § 30 odst. 1 písm.
g) ).
Ö Kanalizace Ivančice II. a III.
etapa – smlouvy s vlastníky pozemků o právu vstupu
RM schvaluje smlouvy s vlastníky
pozemků (dle předloženého seznamu)
o právu provést stavbu „Kanalizace
Ivančice II. a III. etapa na jejich pozemku.
Ö Informační a geografický systém
G-VIEW
RM schvaluje aktualizaci geografického systému G-VIEW, programu
ADAT, firmou Ing. Svatopluk Sedláček, Brno za cenu do 35.000,- Kč vč.
DPH a současně schvaluje smlouvu
o dílo s výše uvedenou firmou na tuto
4
akci. Financováno bude z rozpočtu odboru technického a investičního.
Ö Smlouva o dílo – „Rozhlasový a
varovný systém města Ivančice“
RM schvaluje Smlouvu o dílo na
provádění servisních prací, revizí a
kontrolních prohlídek „Rozhlasového
a varovného systému města Ivančice“ s firmou Pavel Kuběja – EMPEMONT, Valašské Meziříčí, IČ:
47822147. Cena: ročně do 20 tis. Kč
bude hrazena z rozpočtu odboru technického a investičního na běžný rok.
Ö Pasport dopravního značení
RM schvaluje aktualizaci a následně vydání nového pasportu dopravního značení na ivančických komunikacích, a to v papírové i elektronické
podobě (kompatibilita s geografickým
a informačním systémem MISYS).
Dodavatel – Urbania, s.r.o., Želešice.
Cena 71.400,- Kč vč. DPH. Hrazeno
bude z rozpočtu 2009.
Ö Změna organizační struktury
MěÚ Ivančice
Na návrh tajemníka MěÚ Ivančice
RM schvaluje snížení počtu pracovníků o 4 - tj. zrušení 4 tabulkových míst
(OVV školství – 1, OPF – 1, OŽP – 1,
ORR – 1) a následně změnu organizační struktury MěÚ Ivančice. Termín
31. března 2009.
Ö Mandátní smlouva o daňovém
poradenství
RM schvaluje Mandátní smlouvu
o daňovém poradenství s Ing. Jiřinou
Pokornou, Brno, IČ: 25811223.
Ö Smlouva o dílo na akci „Obnova Parku na Réně – publicita
a ostatní související služby“
RM schvaluje smlouvu o dílo na
akci „Obnova Parku na Réně – publicita a ostatní související služby“
s firmou Pavel Fajks, Ivančice, IČ:
47870648 za cenu 104.900,- Kč včetně DPH. Zakázka byla přidělena v RM
č. 23/2008 dne 22.09.2008. Financováno bude z rozpočtu města.
2. schůze
konaná dne 26.01.2009
Ö Žádost o nadační příspěvek –
„Oranžové hřiště“ v Řeznovicích
RM schvaluje žádost o nadační příspěvek Oranžové hřiště 2009
Nadace ČEZ na projekt sportovního
hřiště v Řeznovicích předložený TJ
Sokol Řeznovice. Výše požadovaných prostředků od Nadace ČEZ činí
1.250.000,- Kč. V případě poskytnutí
příspěvku bude akce realizována ve
spolupráci s TJ Sokol Řeznovice.
Ö Pravidla pro stanovení normativní výše příplatků pro ředitele
školských příspěvkových organizací
RM schvaluje „Pravidla pro stanovení normativní výše příplatku
za vedení, osobního a zvláštního
příplatku ředitelům škol a školských
zařízení – příspěvkových organizací
zřizovaných městem Ivančice“ a platové výměry ředitelů školských příspěvkových organizací zřizovaných
městem v souladu s těmito pravidly,
vše s účinností od 01.01.2009.
Ö Pouť 2009 – hostování hipodromu
RM schvaluje hostování Roberta Berouska s hipodromem v době
konání ivančické pouti ve dnech 25.
a 26.07.2009 za místní poplatek dle
platné obecně závazné vyhlášky č.
2/2008.
Ö Slavnosti chřestu a Svatováclavské trhy 2009 – hostování nafukovacího hradu
RM schvaluje hostování Václava Mazánka s nafukovacím hradem
pro děti v době konání chřestových
slavností ve dnech 23. a 24.05.2009
a Svatováclavských trhů ve dnech
26. a 27.09.2009 za místní poplatek
dle platné obecně závazné vyhlášky
č. 2/2008.
Ö Slavnosti chřestu a pouť 2009
– hostování nafukovacího hradu
a trampolíny
RM schvaluje hostování Mgr.
Emila Budína se skákacím nafukovacím hradem pro děti a trampolínou
v době konání chřestových slavností
ve dnech 23. a 24.05.2009 a pouti
ve dnech 25. a 26.07.2009 za místní
poplatek dle platné obecně závazné
vyhlášky č. 2/2008.
Ö Vyhrazené parkovací stání
RM neschvaluje zřízení dalšího
5
vyhrazeného parkovacího stání na
ulici Sportovní.
Ö Výpůjčka bývalé uhelny
RM schvaluje Dodatek č. 2 ke
Smlouvě o výpůjčce bývalé uhelny
z 13.02.2006 uzavřené mezi Městem
Ivančice a Andreou Kürtenovou. Dodatkem č. 2 se doba výpůjčky prodlužuje do 31.12.2010.
Ö Nájem hrobových míst
RM schvaluje smlouvy o nájmu
hrobových míst pro nájemce dle předloženého seznamu.
Ö Dodatek č. 1 ke Smlouvě o nájmu části pozemku p.č. ZE 2607/2
v k.ú. Kounické předměstí
RM schvaluje Dodatek č. 1 ke
Smlouvě o nájmu části pozemku p.č.
ZE 2607/2 v k.ú. Kounické předměstí
uzavřené mezi Městem Ivančice a P.
Lukou. Dodatkem č. 1 se rozšiřuje
předmět nájmu.
RM schvaluje záměr pronájmu
pozemků v k.ú. Kounické předměstí
označených v GP č. 325-1408/92
jako:
p.č. 2651/51 – zahrada o výměře
4 128 m2
p.č. 2777/3 – kom.ostat. o výměře
818 m2
p.č. 2661/31 – zahrada o výměře
2 434 m2
p.č. 2659/2 – ostat./zahrada o výměře
1 572 m2
p.č. 2607/18 – les/zast. o výměře
6 434 m2
p.č. 2607/21 – les o výměře 37 331 m2
p.č. 2661/32 – zahrada o výměře
21 296 m2.
Na uvedených pozemcích je Obvodním báňským úřadem v Brně stanoven dobývací prostor vyhrazeného
nerostu bentonitu.
Hlasováno o usnesení: pro 3, proti
1, zdržel se 0.
Ö Žádost o prodloužení nájmu
bytu
RM neschvaluje uzavření nájemní
smlouvy k bytu s žadatelem o nájem
p. Kubátem.
Ö Smlouva o výpůjčce pozemku st.
1513 v k.ú. Ivančice
RM schvaluje smlouvu o výpůjčce
pozemku st. 1513 v k.ú. Ivančice uzavřenou mezi Městem Ivančice a Junákem – svazem skautů a skautek ČR,
střediskem Ivančice.
Ö Návrh na vzdání se práva pohledávky pro nedobytnost
RM schvaluje ke dni 31.01.2009
vzdání se práva pohledávky S. Pajkanovič – neuhrazené nájemné za r.
2002 v celkové výši 7.404,- Kč.
Ö Veřejně prospěšné práce
RM schvaluje navýšení počtu pracovníků odboru technického a investičního od 01.03.2009 do 30.11.2009
o 5 pracovních míst na veřejně prospěšné práce s dotací z Úřadu práce.
Ö Záměr pronájmu pozemků v
k.ú. Kounické předměstí
Ö Odměna za výkon funkce – starosta, místostarostové 2009
6
RM schvaluje odměny za výkon
funkce starostovi a místostarostům od
01.01.2009.
Ö Přerušení provozu ZŠ a MŠ
Ivančice-Němčice v době jarních
prázdnin a ZŠ a MŠ Ivančice-Řeznovice v době pololetních
a jarních prázdnin
RM souhlasí s přerušením provozu
mateřských škol Ivančice-Němčice
a Ivančice-Alexovice v období jarních
prázdnin tj. v době od 23.02.2009 do
27.02.2009. Dále RM souhlasí s přerušením provozu mateřské školy Řeznovice v době pololetních prázdnin,
tj. 30.01.2009 a v období jarních, tj.
v době od 23.02.2009 do 27.02.2009.
Ö Smlouva na nákup kameniva
– LOMY spol. s r.o.
RM schvaluje Kupní smlouvu č.
2100090037 na nákup jednotlivých
frakcí kameniva od firmy LOMY
spol. s. r.o., Brno, IČ: 46979361 pro
rok 2009.
3. schůze
konaná dne 09.02.2009
Ö Záměr výstavby rodinných
domů v Budkovicích – stanovisko
RM odkládá žádost Ing. Franka
o souhlasné stanovisko k záměru výstavby rodinných domů na pozemku
p.č. 1610/2 v k.ú. Budkovice do doby
vymezení zastavěného území města.
Ö Žádost o poskytnutí veř. finanční podpory – GJB Ivančice
RM schvaluje poskytnutí veřejné
finanční podpory ve výši 20.000,Kč z rezervy rady Gymnáziu Jana
Blahoslava Ivančice na propagační a
upomínkové předměty v rámci oslav
90. výročí založení gymnázia.
Ö Návrh systému sběru bioodpadů
z domácností
RM schvaluje zavedení systému
sběru bioodpadů v Ivančicích podle
návrhu odboru životního prostředí.
Ö Návrh na likvidaci nalezených
věcí
RM schvaluje likvidaci nalezených a neupotřebitelných věcí, uložených na Městské policii Ivančice,
nevyzvednutých po dobu delší než 6
měsíců, dle předloženého seznamu.
Ö Návrh termínů kulturních akcí
– KIC Ivančice
Podle návrhu Kulturního a informačních centra Ivančice schvaluje
RM termíny kulturních akcí v roce
2009 následovně:
– Slavnosti chřestu od pátku 22. do
neděle 24. května,
– Ivančická pouť v sobotu 25. a v neděli 26. července,
– Svatováclavské trhy v pátek 25. a
v sobotu 26. září.
Ö Atrakce na „Slavnostech chřestu“
RM schvaluje hostování V. Valdové na „Slavnostech chřestu“ s dětskou
7
skluzavkou, dětským řetízkovým
kolotočem a twisterem ve dnech
22.–24. května 2009. Příjezd je možný
nejdříve ve čtvrtek 21.05.2009 po 17.
hodině, odjezd nejpozději v pondělí
dne 25.05.2009 do 7. hodiny. Poplatek
činí 600,- Kč za 1 atrakci a den.
Ö Zábavy na Réně
RM uděluje zájmovému a sportovnímu klubu SRKLA Ivančice souhlas
k pořádání tanečních zábav v parku
Réna v termínech 22. května, 12.
června, 3. července, 24. července, 14.
srpna a 11. září 2009 v době od 20.00
do 02.00 hod. za poplatek 300,- Kč za
každou produkci. Pořadatel je povinen
dodržovat podmínky stanovené Krajskou hygienickou stanicí Jm kraje.
Ö Akce Sboru dobrovolných hasičů Ivančice
RM uděluje Sboru dobrovolných
hasičů Ivančice souhlas k pořádání
„Dne mladých hasičů“ spojeného
s taneční zábavou v parku Réna dne
16. května 2009 v době od 15.00 do
24.00 hod. RM předává výše uvedenému pořadateli do výpůjčky pro
konání této akce část parku Réna
(pódium včetně přilehlého prostoru).
Po ukončení akce je pořadatel povinen
uvést dotčené veřejné prostranství do
původního stavu.
Ö Vklad majetku města do hospodaření Svazku vodovodů a
kanalizací Ivančice
RM schvaluje Dodatek č. 6 ke
Smlouvě o vkladu majetku ze dne
28.01.2003 uzavřené mezi Městem
8
Ivančice a Svazkem vodovodů a
kanalizací Ivančice. Dodatek řeší
vklad vodovodního řadu (název akcí
„Prodloužení vodovodního řadu v ul.
Padochovská“, Kanalizace v ul. Hybešova (Volvy)“ a „Kanalizace v ul.
Pod Hájkem“) do hospodaření Svazku
vodovodů a kanalizací Ivančice.
Ö Výpůjčka pozemků p.č. ZE 561/
5 a p.č. ZE 556 v k.ú. Ivančice
RM schvaluje výpůjčku pozemků
p.č. ZE 561/5 o výměře 8 415 m2
a p.č. ZE 556 o výměře 3 485 m2 v k.ú.
Ivančice ve prospěch Moravského rybářského svazu, MO Ivančice.
Ö Záměr pronájmu části pozemku
p.č. ZE 641/8 v k.ú. Budkovice
RM schvaluje záměr pronájmu
části pozemku p.č ZE 641/8 o výměře
120 m2 v k.ú. Budkovice přiléhající k
pozemku p.č. 641/14 v k.ú. Budkovice.
Ö Záměr prodeje pozemku p.č.
2784/13 v k.ú. Kounické předměstí
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit záměr prodeje pozemku p.č.
2784/13 o výměře 158 m2 v k.ú. Kounické předměstí.
Ö Záměr prodeje pozemku st. 336
k.ú. Kounické předměstí
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit záměr prodeje pozemku st.
336 o výměře 50 m2 v k.ú. Kounické
předměstí.
Ö Záměr pronájmu části pozemku
p.č. ZE 2599/1 v k.ú. Kounické
předměstí
RM schvaluje záměr pronájmu
části pozemku p.č. ZE 2599/1 v k.ú.
Kounické předměstí o výměře 450 m2
přiléhající k rekreační chatě č.e. 27.
Ö Opětovné projednání v zastupitelstvu – návrh na revokaci
– cena za pozemky zastavěné
chatkami
v
„Meruňkovém
sadu“
RM postupuje zastupitelstvu žádost
majitelů zahradních chatek v lokalitě
Meruňkový sad o revokaci usnesení
zastupitelstva ze dne 24.11.2008 a
o stanovení nižší ceny při prodeji pozemků pod jejich chatami.
Ö Smlouva o smlouvě budoucí
o zřízení věcného břemene pro
akci „Alexovice, úprava přípojky NN, p. Psota“
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit Smlouvu o smlouvě budoucí
o zřízení věcného břemene pro akci
„Alexovice, úprava přípojky NN, p.
Psota“.
Ö Smlouva o smlouvě budoucí
o zřízení věcného břemene pro
akci „Alexovice, přípojka NN, p.
Novák“
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit Smlouvu o smlouvě budoucí
o zřízení věcného břemene pro akci
„Alexovice, přípojka NN, p. Novák“.
Ö Smlouva o smlouvě budoucí
o zřízení věcného břemene pro
akci „Ivančice, kino, výměna
HL6-9“
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit Smlouvu o smlouvě budoucí
o zřízení věcného břemene pro akci
„Ivančice, kino, výměna HL6-9“
- spočívající v umístění technologie
trafostanice na části nemovitosti.
Ö Smlouva o smlouvě budoucí
o zřízení věcného břemene pro
stavbu „Ivančice, Na Brněnce,
kabel NN Benzina“
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit Smlouvu o smlouvě budoucí
o zřízení věcného břemene pro stavbu „Ivančice, Na Brněnce, kabel NN
Benzina“ (stavebník E.ON Distribuce,
a.s.).
Ö Smlouva o právu provést stavbu „Stříbský mlýn, posílení sítě
NN“
RM schvaluje Smlouvu o právu
provést stavbu „Stříbský mlýn, posílení sítě NN“ (stavebník E.ON Distribuce, a.s.).
Ö Smlouva o přeložce zařízení distribuční soustavy – E.ON Distribuce, a.s.
RM schvaluje Smlouvu o přeložce
zařízení distribuční soustavy uzavřenou mezi Městem Ivančice a E.ON
Distribuce, a.s. Předmětem smlouvy
je přeložka kabelu NN a rozpojovací
skříně v objektu synagogy.
Ö Stanovisko k výstavbě RD a
garáže na pozemku p.č. 940/27
v k.ú. Ivančice
9
RM nemá námitky k výstavbě rodinného domu a garáže na pozemku
p.č. 940/27 v k.ú. Ivančice (stavebníci
p. Nič a pí Moučková).
Ö Návrh na revokaci usnesení zastupitelstva – zřizování věcných
břemen
RM doporučuje zastupitelstvu
revokovat usnesení I/6 z 24.05.2004
a schválit ve věci zřizování věcných
břemen následující postup a kompetence: Zastupitelstvo si ponechává
ve vyhrazené pravomoci rozhodovat
o zřizování věcných břemen k nemovitostem ve vlastnictví města. Případy, kdy předmětem věcného břemene
bude uložení elektrického nebo plynovodního vedení včetně příslušenství
(distribuční soustavy), předává do
kompetence rady města.
Ö Souhrnná zpráva o činnosti MěP
Ivančice za rok 2008 a zpráva
o činnosti MěP za období od
05.01. do 01.02.2009
RM bere na vědomí souhrnnou
zprávu o činnosti Městské policie
Ivančice za rok 2008 a zprávu o její
činnosti za období od 05.01.2009 do
01.02.2009.
Ö Záměr výpůjčky místnosti – šatny ve sportovní hale
RM schvaluje záměr výpůjčky
části sportovní haly na ul. Rybářské
– původní šatny pro hráče stolního
tenisu.
Ö Úklid objektu kabin na fotbalovém stadionu
RM revokuje svoje usnesení č. 3/
R26 ze dne 03.11.2008. Úklid objektu
kabin na fotbalovém stadionu bude
i nadále zajištěn dohodou o činnosti
na 0,5 prac. úvazku.
Informace o nezaměstnanosti na Ivančicku v roce 2008
K 31. 12. 2008 bylo v Ivančicích z celkového počtu 4.592 ekonomicky aktivních obyvatel evidováno 252 uchazečů o zaměstnání, což je míra nezaměstnanosti 5,5%. Volných míst bylo k dispozici 32. Ve srovnání s předchozími měsíci
ani ke konci roku 2008 nedošlo v souvislosti s nastupující ekonomickou krizí
zatím k žádné výraznější změně. V celém Mikroregionu Ivančicko bylo z 11.069
ekonomicky aktivních obyvatel evidováno 768 uchazečů o zaměstnání, což činí
6,4%. Nejnižší míra nezaměstnanosti byla loni v červnu – 5,7%.
Ekonomická krize začíná zasahovat zaměstnanost v Ivančicích
a Mikroregionu Ivančicko
K 30. 1. 2009 bylo v Ivančicích z celkového počtu 4.592 ekonomicky aktivních obyvatel evidováno 303 uchazečů o zaměstnání, což je míra nezaměst10
nanosti 6,6%. Jde o nárůst +1,1% oproti poslednímu měsíci roku 2008. Volná
místa byla k dispozici pouhá 3. V prosinci jich bylo evidováno ještě 32. V celém
Mikroregionu Ivančicko bylo z 11.069 ekonomicky aktivních obyvatel evidováno 879 uchazečů o zaměstnání, což činí 7,6%. Na konci prosince 2008 to bylo
ještě 6,4%. Obec s nejvyšší nezaměstnaností v našem Mikroregionu je Nová Ves,
kde míra nezaměstnanosti činí 13,9%. Ivančicko celkově vykazuje nejvyšší míru
nezaměstnanosti mezi mikroregiony v okrese Brno-venkov.
Ing. Bohumil Smutný
Darujte život, darujte kostní dřeň
Většině lidí se běžně honí hlavou spousta všerůzných problémů, starostí ať
už osobních či profesních. V případě, že se dostaneme do situace, kdy je ohrožen život nám blízké osoby, naše současné problémy se smrknou na minimum
a uvědomíme si banálnost našich bývalých starostí. Přitom tak málo stačí, aby
každý z nás – pokud jsme zdraví – jsme někomu mohli od těchto starostí značně
ulehčit.
Nemocní čekají na naši pomoc
Poslední týdny hýbe světem médií a poletuje internetem příběh ročního Kubíka
z Kuřimi, který onemocněl akutní formou
leukémie. Jeho šancí na život je najít vhodného dárce kostní dřeně.
Kubík není ale jediným podobně nemocným pacientem. Mezi čekateli na vhodného
dárce kostní dřeně je spousta dalších nemocných lidí. Ať už dětí, rodičů, sourozenců, kamarádů, známých...
Těmi, kdo těmto lidem můžou pomoci, jsme právě
my! Zdraví lidé od 18 do 35 let, tj. potencionální dárci kostní dřeně, kteří obětují pouhých 10 ml své krve, aby se mohli
zařadit do registrů dárců kostní dřeně.
Rozhodnutí neodkládejte
V českém registru dárců kostní dřeně je pouhých 33 tisíc dobrovolníků.
Vhodného dárce je obtížné najít, proto prosím neodkládejte svoje rozhodnutí.
Třeba zrovna Vy můžete Kubíkovi nebo jinému nemocnému pomoci. Dejte šanci
těm, kteří potřebují Vaši pomoc!
11
Registr je anonymní a dobrovolný, nelze tedy darovat kostní dřeň účelově jedinému člověku, takže svým rozhodnutím dáváte šanci na život nejen Kubíčkovi,
ale i dalším dětem, matkám, otcům...
Pokud jste se rozhodli zaregistrovat, udělejte to co nejdříve, neboť každým
dnem se šance na transplantaci kostní dřeně snižují. Vhodná doba pro záchranu
života může být třeba jen týden. Pak už nebude transplantace možná.
K odběru vzorku krve se můžete přihlásit na tel. čísle 532 233 540, kde vám
pracovníci brněnské fakultní nemocnice poskytnou další informace. Na internetu
lze najít také seznam transfuzních stanic (www.darujkrev.cz). Zaregistrovat se
dá na kterékoliv z nich.
Nikdo z nás neví, kdy zrovna my budeme čekat, jestli v registru dárců je zrovna náš zachránce. Čekání na záchranu života našeho blízkého člověka musí být
neskutečně dlouhé. Zkusme, prosím, toto čekání těmto lidem zkrátit.
Nadační fond dětské onkologie Krtek ve FN Brno
V případě, že nemůžeme pomocnou ruku podat formou zapsání se do registrů
dárců kostní dřeně, můžeme svoji pomoc nabídnout Nadačnímu fondu dětské
onkologie Krtek ve Fakultní nemocnici Brno.
Nadační fond, kromě jiného, provozuje také ubytovnu pro léčené děti na
FN Brno a jejich rodiče. Váš dar může podpořit kvalitu života onkologických
pacientů tím, že umožní pobyt dětí mimo nemocniční prostředí během léčby
a zohlední finanční situace rodin a nároků na ubytování doprovodu hospitalizovaných dětí.
Více informací jak lze pomoci Nadačnímu fondu Krtek získáte
na tel. 545 244 411 a na internetových stránkách nadace www.krtek-nf.cz, email:
[email protected]. Jakákoliv pomoc je vždy vítaná.
Dárcovská SMS
Podpořte Nadaci pro transplantaci kostní dřeně zasláním dárcovské SMSky
ve tvaru „DMS KOSTNIDREN“ na číslo 87777.
Lenka Trtilková, Martin Horký
Odkazy
Reportáž TV Prima o Kubíkovi (4. minuta)
http://www.iprima.cz/index.php/plain_site/content/view/full/75294/(name)/date
Stránky minibazaru, kde maminka Kubíka odpovídá na různé otázky, týkající se Kubíčka a leukémie
http://www.mimibazar.cz/vtip.php?strana=1&id=22390
Cena lidského života aneb příběh o naději
http://www.fnbrno.cz/article.asp?nArticleID=1386&nLanguageID=1
12
VAŠE CESTY K BEZPEČÍ (2/17)
(Seriál připravily organizace HZS JmK a PČR-MŘ)
Co udělat, když zazní sirény?
Sirény jsou prostředkem k varování obyvatel při
hrozícím nebezpečí. Každý občan by měl vědět, jaké
druhy signálů existují, co který znamená a hlavně – jak
se v případě ohrožení zachovat. Hasičský záchranný
sbor JmK ve spolupráci s Policií ČR – Městské ředitelství Brno a Diecézní charitou Brno vám nabízí několik základních informací o tom, jak rozlišit od sebe
„houkání“ sirén a jak se chovat při spuštění varovného
signálu.
Jak funguje varovný systém a k čemu slouží
V České republice je zaveden systém varování obyvatelstva, který pokrývá
téměř 100% všech trvale osídlených oblastí naší země. Je tvořen převážně sirénami, ale také obecními rozhlasy, napojenými na dálkové ovládání nebo ovládanými ručně/místně. Některé sirény (elektronické) „umějí mluvit“, tj. po zaznění
signálu je automaticky sdělena tísňová informace. Obdobně to platí i pro některé
obecní rozhlasy (plní funkci místních informačních systémů). Většina sirén je
však staršího typu (rotační), pouze „houkají“ a po zaznění signálu není možné
prostřednictvím sirény sdělit obyvatelům obce druh ohrožení. Proto je důležité
umět rozlišovat jednotlivé druhy signálů.
Celý systém slouží k okamžitému varování obyvatelstva při ohrožení takového charakteru, kdy je nezbytné okamžité ukrytí nebo evakuace. V České
republice od r. 2001 platí pouze jeden varovný signál „Všeobecná výstraha“,
který vám sdělí, že „se něco děje“ a je na vás se rychle dostat na bezpečné místo
a zjistit další informace.
Jaké druhy signálu můžete slyšet
Všeobecná výstraha – tento signál oznamuje hrozící nebezpečí a může
zaznít kdykoli, v kteroukoli denní i noční dobu. Signál „Všeobecná výstraha“
je kolísavý tón po dobu 140 sekund a může zaznít 3x po sobě. U „mluvících“
sirén následuje informace o druhu ohrožení, např. „Nebezpečí zátopové vlny“,
v každém případě ale příslušná tísňová informace zazní v nejbližší možné době
po odeznění signálu zpravidla v obecním rozhlase, vysílají ji radiovozy policie/
hasičů nebo také zazní v televizi a rozhlase.
13
Zkouška sirén – tento signál uslyšíte nejčastěji, a to každou první středu
v měsíci ve 12.00 hodin. Ověřuje se jím funkčnost systému a také slyšitelnost
sirén. Pokud v tuto dobu neslyšíte „svoji“ sirénu v místě vašeho bydliště, nahlaste to na příslušný obecní úřad nebo hasičům. Signál „Zkouška sirén“ je nepřerušovaný tón sirény po dobu 140 sekund. U „mluvících“ sirén a některých
obecních rozhlasech je doplněn informací „Zkouška sirén“. Zkouška sirén není
tedy varovným signálem!
Požární poplach – tento signál slouží pouze ke svolání jednotek požární
ochrany k výjezdu na zásah. Signál „Požární poplach“ je 1x přerušený tón po
dobu 60 sekund, u elektronické sirény napodobující zvuk trubky HÓ-ŘÍ,
HÓ-ŘÍ. Požární poplach také není varovným signálem! Při tomto signálu doporučujeme pouze zjistit, jestli se případný požár nebo jiná mimořádná událost
neděje ve vašem bezprostředním okolí a pokud vás neohrožuje, zachovejte klid
a nic nedělejte, nebudete-li k tomu záchranáři vyzváni.
Jak skutečně jednotlivé signály znějí, si můžete vyzkoušet na www.firebrno.cz/
jak-zni-sirena (v MP3 formátu).
Jak se zachovat po spuštění varovného signálu „Všeobecná
výstraha“
Vyhledat úkryt
Především se okamžitě snažte najít úkryt v jakékoli blízké zděné budově
(i tehdy, jedete-li autem, zastavte a vyhledejte úkryt). Budova, do které se ukryjete, musí mít uzavíratelné prostory. Dejte přednost místnostem ve středu budovy
bez oken, vyhněte se sklepním prostorám. Některé chemické látky jsou těžší než
vzduch a místo pod úrovní terénu by bylo životu nebezpečné. Pokud se nacházíte
v cizím prostředí, nebojte se požádat kohokoli o pomoc a vpuštění do budovy.
A naopak – poskytněte vlastní úkryt všem, kteří jej potřebují.
Pozor – v některých případech se do budov neukrývejte! V případě hrozby
povodně najděte vhodné vyvýšené místo (kopec, úbočí kopce). Volné prostranství využijte i např. při rozsáhlém (např. lesním) požáru, sesuvu půdy, zemětřesení (časté např. ve Středomoří) atp.
Zodolnit úkryt
Místnost, ve které se ukryjete, je
třeba co nejlépe izolovat od okolního
prostředí. To je důležité zvláště při
úniku chemických nebo radioaktivních
látek. Především zavřete dveře a okna.
Vypněte větrání či klimatizaci a ucpěte
ventilační otvory a okenní rámy. Ne14
zapomeňte utěsnit i otvor pod dveřmi do místnosti. Použijte k tomu izolační
pásky nebo např. deky. Pokud nemáte jinou možnost, k ucpání použijte vlastní
oblečení.
Jak správně postupovat při zajištění improvizovaného ukrytí, naleznete na
dole uvedené webové stránce.
Zajistit si informace
Co nejdříve se snažte zjistit, jaký druh nebezpečí hrozí. V žádném případě
zbytečně netelefonujte, především ne na tísňové linky. V případě rozsáhlé mimořádné události se vše důležité dozvíte z televize a rádia – především ČT 1
a ČRo 1-Radiožurnál, popř. z obecního
rozhlasu nebo od zasahujících záchranářů. Pokud nemáte v budově TV nebo
radiopřijímač, pravděpodobně někdo
z ukrytých bude mít discman, MP3
přehrávač nebo mobilní telefon s příjmem FM rádia. Dále postupujte podle
pokynů z TV a rádií nebo zasahujících
záchranářů.
Zpráva o činnosti Městské policie Ivančice
za rok 2008
Za uplynulý rok 2008 bylo strážníky MěP Ivančice řešeno celkem 936 přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle ustanovení § 22 zák.
č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Jednalo se hlavně o nepovolené parkování na chodníku, kde to není povoleno dopravní značkou, porušení zákazu vjezdu, zákazu zastavení, zákazu stání,
překročení povolení rychlosti v obci, nerespektování zóny s omezeným stáním
ve městě v době od 20.00 do 08.00 hod., nepovolené parkování na vjezdech, na
vyhrazených parkovištích bez patřičného povolení a neoprávněný zábor veřejného prostranství vytvořený motorovým vozidlem dle přestupkového zákona č.
200/1990 Sb. (např. parkování na travnatých plochách nebo neuhrazení poplatku
za parkovné na placeném parkovišti). Přestupky byly řešeny na místě domluvou
nebo blokovou pokutou. Pokud se řidič vozidla na místě nenacházel, byl předvolán výzvou pro nepřítomného řidiče, která byla dána na motorové vozidlo, aby
se dostavil k projednání přestupku. Pokud se řidič nedostavil na výzvu, tak bylo
15
provedeno zjištění majitele motorového vozidla v evidenci motorových vozidel,
který byl pak předvolán k projednání přestupku. Pokud se majitel motorového
vozidla nedostavil ani na předvolání, tak byl zjištěný přestupek oznámen do
správního řízení. Z celkového počtu zjištěných přestupků bylo oznámeno celkem
25 přestupků do správního řízení, 270 přestupků bylo vyřízeno domluvou, 641
přestupků bylo vyřízeno blokovou pokutou v celkové výši 253.700 Kč. Na příslušné odbory správních činností bylo oznámeno celkem 166 oznámení o uložení
pokuty v blokovém řízení. V době od 28. 8. 2008 do 20. 11. 2008 bylo na teritoriu města v osmi případech prováděno měření dodržování stanovené rychlosti
v obci mobilním radarem a to na ul. Dolní Hlinky, Horní Hlinky, Novohorská,
Nad Klínkem, Jižní obchvat a Krumlovská. Měření rychlosti bylo prováděno jak
v dopoledních, tak v odpoledních hodinách ve čtyřhodinových intervalech. Celkem bylo zjištěno 106 řidičů, kteří překročili povolenou rychlost v obci a těmto
řidičům byly na místě uloženy blokové pokuty v celkové výši 107.500,-Kč.
Od 15. 8. 2008 bylo uvedeno do provozu v Němčicích na ul. Ke Karlovu
zařízení na měření rychlosti silničních vozidel (stacionární radar). Od 15. 8.
2008 do 31. 12. 2008 bylo zjištěno v tomto měřeném úseku celkem 4090 řidičů,
kteří překročili stanovenou rychlost v obci. Tyto přestupky MěP po zaevidování
oznámila správnímu orgánu na OSČ MěÚ Ivančice k projednání. V uplynulém
roce bylo hlídkami MěP zadrženo celkem 7 řidičů motorových vozidel, kteří požili před jízdou alkoholické nápoje a 2 řidiči, kteří řídili motorové vozidlo, aniž
by vlastnili příslušné řidičské oprávnění. Ve všech případech byli řidiči předání
PČR k dalšímu opatření.
V 18 případech strážníci zajišťovali dopravní nehodu do příjezdu PČR a pokud bylo nutné, řídili provoz motorových vozidel do vyšetření dopravní nehody
policií.
Po celý školní rok strážníci vykonávali v ranních hodinách dohled na přechodech pro chodce u ZŠ T.G.M Na Brněnce, kdy je v tuto dobu kolem ZŠ zvýšený
provoz motorových vozidel.
V době uzavírky mostu na ul. Krumlovská z důvodu rekonstrukce a objížďky
před Letkovice byl strážníky v ranních hodinách prováděn doprovod dětí z Letkovic do ZŠ Němčice.
V nočních hodinách byly prováděny kontroly na dodržování zóny zákazu
stání motorových vozidel o hmotnosti větší než 3,5 t. Přestupci byli postihováni
blokovou pokutou.
Při konání různých společenských a kulturních akcí strážníci zajišťovali
uzavírky míst, kde se akce konaly a prováděli dohled na dodržování dopravního
značení.
Po linii veřejného pořádku bylo řešeno celkem 164 přestupků. Jednalo se
o přestupky proti majetku (drobné krádeže, poškozování cizí věci), přestupky
proti občanskému soužití (schválnosti, fyzické napadení, občanské soužití,
16
urážky či jiné hrubé jednání) a přestupky proti veřejnému pořádku (porušení
povinností stanovených v obecně závazných vyhláškách města, rušení nočního
klidu, veřejné pohoršení, znečištění veřejného prostranství, poškození veřejně
prospěšného zařízení, neoprávněné založení skládky nebo ukládání odpadů
mimo vyhrazená místa). Z celkového počtu bylo 14 přestupků oznámeno do komise pro projednávání přestupků při MěÚ Ivančice, 2 přestupky byly oznámeny
na ORR MěÚ Ivančice, 3 přestupky byly oznámeny na OŽP MěÚ Ivančice, 28
přestupků bylo předáno dle věcné příslušnosti PČR, 29 přestupků bylo vyřízeno
domluvou a 88 přestupků bylo vyřízeno na místě blokovou pokutou v celkové
výši 54.000 Kč.
Ve 32 případech byly při výkonu služby a to jak v denní, tak noční době
nalezeny značně podnapilé osoby, které ležely na chodnících, vozovkách a na
železniční trati. V některých případech se osoby podařilo hlídce probrat a z místa
vykázat. Pokud osoba nebyla schopna pohybu, byla po prohlídce lékařem RZP
následně převezena do protialkoholní záchytné stanice na vystřízlivění.
Při konání tanečních zábav byl prováděn dohled na ztlumení hudby po 22.00
hodině, na veřejný pořádek v okolí místa pořádání tanečních zábav a při rozchodu účastníků tanečních zábav.
V noční době byl prováděn dohled na veřejný pořádek a dodržování nočního
klidu, kontroly parkovišť, garáží, obchodů a čerpacích stanic.
Na teritoriu města bylo odchyceno celkem 19 volně pobíhajících toulavých
psů. V osmi případech se nepodařilo zjistit majitele a tak odchycení psi byli
umístěni v útulku Přímětice u Znojma nebo v útulku Brno Kociánka.
Ve dvou případech byla provedena likvidace uhynulých koček, které byly
nalezeny na teritoriu města. V jednom případě bylo zajištěno utracení nemocné lišky, která se nacházela v soukromém objektu, hospodářem mysliveckého
sdružení.
Na výzvu MěP bylo odstraněno celkem 34 vraků motorových vozidel.
Fyzickým a právnickým osobám bylo zasláno celkem 56 upozornění na zjištěné nedostatky. Jednalo se hlavně o poškozené dopravní značení, poškozené
nebo chybějící kanálové rošty, nefunkční veřejné osvětlení, výtluky ve vozovkách, úklid kolem nemovitosti apod..
Na služebně MěP bylo zaevidováno celkem 38 nálezů, jednalo se hlavně
o svazky klíčů od bytů, motorových vozidel, osobní doklady, peněženky, platební karty a jízdní kola. Ve většině případů se podařilo nalezené věci předat
majitelům. Nalezené věci, u kterých se nepodařilo zjistit majitele, byly uloženy
na služebně MěP.
Ve třech případech byly zadrženy na teritoriu města osoby hledané PČR a dále zadrženo celkem 17 osob podezřelých ze spáchání trestného činu. Ve všech
případech byly tyto osoby předány PČR k dalšímu opatření. V jednom případě
bylo nalezeno odcizené motorové vozidlo.
17
S Obvodním oddělením PČR Ivančice byly prováděny kontroly restauračních
zařízení na dodržování zákazu nalévání alkoholických nápojů osobám mladším
18 let a společné dopravní akce.
S Obvodním oddělením PČR Ivančice byla velmi dobrá spolupráce jak při
zajišťování pořádku při společenských a kulturních akcích, tak při služebních
zákrocích.
Ve dvou případech by hlídkou MěP zjištěn požár, který byl následně lokalizován HZS Ivančice. S HZS Ivančice a dobrovolnými hasiči Němčice byla
za uplynulý rok velmi dobrá spolupráce při jejich cvičeních, při odstraňování
olejových skvrn na vozovkách nebo odstraňování spadlých stromů na vozovku
po poryvu větru. V případě zjištění těchto skutečností MěP prováděla zajištění
místa, aby nedošlo k úrazu osob nebo dopravní havárii.
Pro Okresní soud Brno-venkov byly prováděny asistence při výkonu exekučního rozhodnutí na teritoriu města a dále asistence pro odbory MěÚ Ivančice.
V uplynulém roce byla rovněž prováděna šetření a činěna opatření při různých
oznámeních občanů, jako např. znečištění vozovek, nepovolené stavby, nepovolené překopy vozovek, poškození komunikací, černé skládky, nepovolené kácení
stromů, nepovolené ukládání odpadů, znečištění vodních toků, pálení odpadu
apod.
Zdeněk Šabata
Městská knihovna ve statistice
Fond
2006
2007
2008
Počet svazků v roce
26 990
28 079
30 070
Beletrie
15 281
15 888
17 078
Naučná literatura
11 187
11 669
12 477
Počet docházejících novin a časopisů
55
55
52
Zvukové dokumenty
469
469
469
Elektronické dokumenty
51
53
46
Počet obyvatel
6 500
6 500
6575
Počet čtenářů
1 217
1 335
1364
308
395
453
8 795
15 544
16 928
neměřeno
3 883
4956
Čtenáři
– z toho čtenářů do 15 let
Návštěvníci v knihovně celkem
Návštěvníci webových stránek celkem
18
Výpůjčky
Výpůjčky celkem
50 919
58 643
62 158
31 031
Beletrie dospělým
Naučná literatura dospělým
17 119
18 336
18 458
Beletrie dětem
5 693
7 079
7 145
Naučná literatura dětem
2 670
3 225
5 504
Elektronické dokumenty
22
26
20
Mikroregion Ivančicko
na mezinárodním veletrhu Regiontour 2009
Ve dnech 15.–18. ledna 2009 se na brněnském výstavišti konal 18. mezinárodní veletrh turistických možností v regionech – REGIONTOUR 2009. Mikroregion Ivančicko se veletrhu zúčastnil podruhé. Po kladných ohlasech z roku
2008 se rozhodly členské obce opět vynaložit finanční prostředky i organizační
úsilí, aby prezentovaly své zajímavosti a nalákaly do našeho regionu nové turisty. Bez podpory Mikroregionu by taková akce pro malé obce byla nedostupná.
Nejen města Ivančice a Oslavany tak opět získala důstojný prostor odpovídající
svému významu, aby široké veřejnosti z celé ČR i zahraničí připomenuly pojmy jako Vladimír Menšík, Alfons Mucha, Slavnosti chřestu, židovský hřbitov
v Ivančicích, rozhledna Vl. Menšíka na Hlíně, oslavanské tématické cyklostezky
a mnoho dalších turisticky atraktivních pojmů.
Ivančicko vyřešilo svoji expozici stejně jako v loňském roce formou prezentačního stánku v podobě moravské selské chalupy na ploše 35 m2. Umístění
stánku v pavilonu „V“ na pozici č. 048 naproti expozici Jihomoravského kraje
je atraktivní pozicí, která zaručuje vysokou návštěvnost. První dva dny 15. a 16.
ledna 2009 byly určeny pro odbornou veřejnost v oboru cestovního ruchu, zástupcům obcí a regionů. Sobota a neděle 17. a 18. ledna 2009 otevřela brány výstaviště široké veřejnosti. Za čtyři dny stánek Mikroregionu Ivančicko navštívily
řádově tisíce lidí, čemuž odpovídalo i množství distribuovaných propagačních
materiálů. Nejvyšší návštěvnost byla zaznamenána v sobotu dopoledne. Tiskovinami zde byla zastoupena většina členských obcí Mikroregionu, s výjimkou
Neslovic, Čučic a Nových Bránic, které se ani jiným způsobem organizačně
do akce nezapojily. I když si lidé většinu informací o obcích v dnešní době již
mohou najít na internetu, stále je velký zájem o zdařené propagační materiály,
19
zejména pak mapy, cyklostezky, kalendáře kulturních akcí, stolní kalendáře,
pohlednice apod. Město Ivančice se letos pochlubilo nově zpracovaným turistickým průvodcem, který byl vydán v listopadu 2008 a obsahuje všechny nejdůležitější informace o historii, kultuře, osobnostech, přírodě, tipy na výlety, mapy
a informace pro turisty.
Organizační řešení expozice bylo pojato obdobně jako v roce 2008. Co se
týká personálního zastoupení, na stánku byli přítomni starostové a místostarostové členských obcí (Mělčany – starosta Pavel Kovařík, Nová Ves – starosta Ladislav Veselý, Oslavany – místostarosta Mgr. Miloš Musil a starosta Vít Aldorf,
Ivančice – místostarosta Jaroslav Pospíchal a starosta MUDr. Vojtěch Adam),
kteří ochotně podávali hostům informace o svých obcích a navazovali užitečné
kontakty se zástupci ostatních obcí a regionů. Na stánek zavítaly opět osobnosti
politického života, např. hejtman Jihomoravského kraje Mgr. Michal Hašek.
Prostor jsme poskytli také partnerskému městu Ivančic, slovenské Stupavě.
Právě Stupava může nabídnout hodně zajímavého, co se týká tipů na turistické
výlety a kulturní akce, zejména pak tradiční Dni Zelá. I díky tomuto zpestření se
u naší expozice zastavilo více lidí.
Co se týká doprovodného programu, v rámci expozice Ivančicka probíhala
projekce dokumentů o obcích, ohlédnutí za významnými kulturními akcemi
– např. Oslavanské historické slavnosti, představení amatérského divadla na Hlí20
ně, mělčanské hody, apod. Obec Mělčany zajistila účast páru v tradičním kroji.
V pátek se zde prezentoval oslavanský zámecký pivovar se svým kvasnicovým
pivem. Vzorky vín a ochutnávky nabízelo v sobotu Vinařství Jan Plaček z Moravských Bránic. Hned naproti stánku Ivančicka vystupovaly průběžně různé
cimbálové kapely, které svojí hudbou podbarvily přátelskou jihomoravskou
atmosféru. V sousední expozici se prezentovalo město Dolní Kounice, které si
svůj stánek již tradičně zajišťuje samo.
Na závěr chci poděkovat především KIC Ivančice (pracovníci Dittrichová, Stránská, Vilmanová, Karas) a městu Oslavany (pracovnice Skoumalová,
Hanáková), kteří se podíleli na přípravě expozice a vzorné prezentaci našeho
mikroregionu. Ač se může zdát, že v době nastupující ekonomické recese bude
z finančních důvodů zájem veřejnosti o produkty cestovního ruchu upadat, právě proto regionální české a moravské turistické zajímavosti mohou nabývat na
významu. Hezký a finančně nenáročný výlet si mohou turisté udělat i do našeho
mikroregionu a určitě mi všichni dají za pravdu, že máme co nabídnout.
Ing. Bohumil Smutný
Jaké bylo vloni počasí
Přírodní jevy
2005
2006
2007
2008
roční srážky
srážkové dny
sněhová pokrývka
větrné dny
mlha
rosa
bouřky
průměrná roční teplota
slunečné dny
tropické dny
tropické noci
letní dny
ledové dny
mrazové dny
arktické dny
524 mm
183
65 dnů
47
32 krát
114 krát
9
+ 6,2 C°
175
10
4
45
28
64
0
592 mm
175
85 dnů
63
33 krát
120 krát
11
+ 6,4 C°
168
19
4
33
31
57
2
480 mm
174
7 dnů
106
16 krát
92 krát
6
+ 6,6 C°
166
21
6
55
14
58
0
431 mm
174
1 den
86
31 krát
124 krát
14
+ 6,6 C°
148
10
1
56
8
67
0
21
V roce 2008
sněhová pokrývka
nejvíc napršelo při bouřce
sněhová pokrývka souvislá
sněhová pokrývka nesouvislá
sněhový poprašek
proti roku 2007 se průměrná teplota nezměnila
proti roku 2007 poklesly průměrné srážky o 49 mm
1. ledna
3. srpna
l den
5 dní
7 dní
1 den
16 mm
Zima před 80 lety v kronice města Ivančic
„V novoroční noci roku 1929 jsme šli ze sokolovny. Bylo nám docela teplo
a nevnímali jsme mráz. Ale v uzavřené prostoře Drůbežního trhu jsme zaslechli
praskot, kovový i tupý, a s podivem jsme zjistili, že okapy a křidlice mrazem praskají. Od toho dne mrzlo, mrzlo čím dál víc, až v únoru dosáhly mrazy maxima.
A padal sníh. Na silnicích byly prohozeny cesty pro jeden vůz a jen po určitých
vzdálenostech byly udělány vyhybky. Sníh sahal ke korunám stromů. Pták nezapískal, neporušená rovná bílá pláň beze stop zvěře.“
22
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
Blahopřejeme
Dne 22. března 2009 oslaví
105. narozeniny paní Marie Vránová (rozená Winklerová).
Milá teto, ať každý den Vašeho života je naplněný láskou
a štěstím. A když se objeví nějaký stín, vzpomeňte si na
ty, kteří Vás mají rádi.
Přejeme Vám hodně zdraví a děkujeme za všechny krásné
chvíle, které s námi prožíváte.
Jirka a Ilona, Leoš a Jarka s rodinou
Vzpomínáme
Za Eliškou Procházkovou
Obtížná nemoc, která stravovala po léta k stáru paní učitelku Elišku Procházkovou, nevěstila nic dobrého. 28. ledna
přišla zpráva, že zemřela. Dožila se požehnaného věku 81
let. Rozloučili jsme se s ní v ivančickém kostele odpoledne
v sobotu 7. února.
Její životní dráha se klene jako duha v oparu prozářeném sluncem. Její oblouk je zakotven jedním kořenem v prostředí milovaného společenství vaneckého rodu Procházků. Druhý kořen hledejme na západním návrší města, na kopci,
v ústavu pro neslyšící, kde věnovala vzdělávání a výchově neslyšících dětí plných 25 roků svého plodného života.
Z těchto dvou podnětných zdrojů čerpala životní sílu osamělého běžce. Tyto
dva prameny jí byly oporou a smysluplně ji obohacovaly. K rodině se vracela,
když ji rodina potřebovala nebo když v ní sama hledala záštitu.
Učitelské ostruhy získávala v okolí, aby zakotvila jako zkušená učitelka ve
svých rodných Ivančicích na ústavu pro neslyšící. Po získání odborné kvalifikace se věnovala problematice vzdělávání a výchovy sluchově postižených dětí
s plným nasazením. Výsledky této práce nedaly na sebe čekat. Odrazily se nejen
v řečové výbavě jejích absolventů školy, ale i v úsilí vyorávat a objevovat nové
brázdy v problematice této speciální pedagogické práce.
K povinnostem ředitelů patří hospitovat v hodinách učitelů. Hospitace u Elišky Procházkové byla pro mne návštěvou, na kterou jsem se těšil. Příjemné pro23
středí, promyšlený, pečlivě připravený plán hodiny, aktivita žáků, vlídný přístup
učitelky. To byl rámec příkladné kantorské práce, která mě nejen těšila, ale i obohacovala. Eliška Procházková byla povolána ministerstvem školství i k autorské
práci na učebnicích jejího oboru: přírodopisu.
Po řadu let se podílela na vydávání Ivančického zpravodaje. V této osvětové
činnosti splácela svému rodnému městu lásku podněty, plynoucími ze znalosti
regionu.
Eliška Procházková zanechala stopy, které tu zůstávají stejně jako vzpomínky na ženu neobyčejně skromnou, pokornou, moudrou, pracovitou, v kolektivu
družnou a připravenou obětavě pomoci, kde bylo třeba.
Taková byla paní učitelka Eliška Procházková. Její žáci i my, kteří jsme ji
měli rádi, jí děkujeme za to, čím vstoupila do našeho života.
Jan Kouřil
70 let od nacistické okupace
Ecce Homo
„Když zemře člověk, nikdy se neptej, komu zvoní
hrana, zvoní Tobě“ – Ernest Hemingway.
Na každé násilné smrti člověka ulpí kousíček kolektivní viny – i na Tobě.
Jak nekontrolovatelně dochází k erupcím sopek a
ničivým zemětřesením, tak dochází k projevu lidské
brutality, hromadnému vražednému vyhlazování celých národnostních skupin včetně dětí, žen a starců,
zvaném pogromy.
24. srpna r. 1572 se na popud Kateřiny Medicejské
v tak zvané „Bartolomějské noci“ rozpoutala taková Autorem příspěvku je p.
vlna násilí, že do října toho roku bylo po celé Francii Jaroslav Vérosta z Řeznovyvražděno asi 20 000 hugenotů (francouzských pro- vic, který letos oslaví 90.
narozeniny.
testantů).
V letech 1915 až 1917 vyvrcholila genocida arménského národa tureckou
armádou, při které bylo vyvražděno nejméně 1,5 milionu arménů, téměř 3/4
celého národa.
V naší paměti je nesmrtelně vryté datum 15. březen 1939. Obsazení našeho
státu německou hitlerovskou armádou. Počátek ztráty občanské svobody, život
v nepřetržitém stresu s pocitem bezbranného tvora, kterého „Führer“ po vítězném ovládnutí Evropy plánoval vyvézt za Ural.
24
V lednovém čísle „Ivančického zpravodaje“ jsem si přečetl zajímavý článek
„Z mého života“. Pisatel v něm téměř úsměvným způsobem popisuje čtyřiačtyřicátá léta, soumrak hitlerovského válečného tažení a příchod osvobozenecké
Rudé armády. Z článku plyne ponaučení, že ten, kdo se k okupačnímu a k dalšímu totalitnímu režimu choval loajálně nebo dokonce vstřícně, tomu se nic zlého
nestalo. Nedokázali to, ale pan farář Tesař, ani stateční chlapci Hynek Růžička,
Jan Fibich a další ivančičtí vlastenci. Nedokázaly to statisíce našich občanů
umučených a popravených z různých příčin. Ať už z vlasteneckého přesvědčení
jako bojovníci za znovunabytí občanské svobody nebo za přestupek v řízeném
hospodářství. Odsouzeni byli často i za úplnou malichernost.
Toho rána středy 15. března r. 1939 se hustá mlha nad Řeznovicemi mohla
přímo krájet. Před odjezdem do zaměstnání mě můj pěstoun, nevlastní děda,
čekal na dvorku s připraveným jízdním kolem. Pravidelně překontroloval
jestli má dost nahuštěné pneumatiky a vypnutý řetěz. Nad námi letělo letadlo,
v husté mlze nebylo vidět. Zvláštní temný hukot, pomalu, jakoby s námahou.
Děda zpozorněl: „To není naše letadlo.“ „A čí by bylo?“ říkám. To jsme ještě
nevěděli, co nás čeká. Měl jsem trochu zpoždění, tak jsem jel, co jsem mohl. Na
ivančickém náměstí mě překvapilo na všední den nebývalé množství občanů.
Přijevši před dům mého zaměstnavatele „Otto Ehrlich železářství“, málem jsem
spadl z kola. Na dřevěných vchodových dveřích, zavřených okenicích výlohy
a na vchodových vratech, byly vápnem namalovány velké nápisy JUDE, JUDE,
JUDE, mezi tím šesticípé židovské hvězdy. Takto byly zneuctěny všechny
židovské podniky v Ivančicích. Služebná mě pustila dovnitř a předala klíče,
abych otevřel krám. V obchodě jsme zatím zůstali já jako prodavač a dva učni
František Brázda a František Petrovský. V zápětí přišel pan Bílý, hrobník židovského hřbitova. Vydal jsem mu kbelík, rýžové kartáče a metly, aby za pomoci
obou učňů ty hanlivé nápisy odstranil. K poledni jsme zavřeli obchod a jel jsem
domů. Učinily tak asi všechny podniky i hospody. 15. březen byl úmrtním dnem
českého národa.
Ptám se sám sebe: „Kdo byli aktéři této hanebnosti? Byli to říšští němci, kteří
na příkaz Adolfa Hitlera překročili naše hranice? Byli to naši lidé, děti českých
matek.“ Pan Bílý některé z nich znal jménem. Pod rouškou noci přijeli z Dolních
Kounic, ani se s tím moc netajili, rozjaření alkoholem, co vyřvávali, to také čmárali. Byli to budoucí ordneři, SA-mani, kteří jako hyeny vycítili budoucí možnost
pohodlného života. Vychutnat respekt a nahánět strach, nakonec se stát i členy
popravčích čet a své svědomí až do němoty tlumit alkoholovými pitkami. Ó, jaké
množství se jich v našem národě našlo, až se to příslušníkům čisté rasy hnusilo.
Obětí na životech mohlo být mnohem méně, kdyby nebylo udavačů v řadách našich spoluobčanů. Německý zmocněnec, vedoucí ivančické radnice Schwetz se
měl vyjádřit, že byl zhnusen množstvím písemných udání, které házel do koše.
25
Patnáctý březen r. 1939 byl šokem pro celý národ. Toho dne žádný český
vlastenec nebyl schopen normálně myslet a jednat. Těch čtyřiadvacet hodin se
český národ v obrovském kadlubu tavil na ušlechtilou ocel a odpadovou škváru.
V jakém poměru, to nikdo nezjistí.
Za sedmdesát roků se kvalita oceli rozpadla v ještě horší póvl. Za jidášský
groš lze získat všechno. Od pisálků proti „Benešovým dekretům“ po zpochybňování holocaustu.
V pátek 17. března, v pozvolném vracení se normálního koloběhu života bylo
v prodejně dost rušno. Zákazníci nakupovali hlavně nářadí na jarní zemědělské
práce. Jedna paní chtěla koupit válcový cylindr do ozdobné petrolejové lampy.
Skleněné rarity jsme měli uskladněné na půdě. Když jsem tam vyběhl, zatajil se
mi dech. Na trámu visel můj šéf Otto Ehrlich, oběšený. Ani nevím, jak jsem sjel
dolů. Poté, co se to šéfová dověděla, omdlela v rukou obou učňů. Já jsem ihned
běžel pro souseda, statného řezníka pana Františka Jonáše – jeho manželka byla
sestřenicí paní Ehrlichové. Poté, co jsem jej přivedl, pan Jonáš vylezl na žebřík,
přeřízl provaz a nebožtík spočinul v mé náruči. Než se tak stalo, zblízka jsem
pohlédl do tváře muže, který již dříve prohlásil, že se nikým nenechá mučit. Jeho
subtilní sedmdesátiletá postava se nesmírně podobala dřevěné loutce. Pod silnými skly brýlí jako do dálky upřené oči, pootevřené rty pod nažloutlým knírem
s trochu viditelným jazykem a výrazem jakoby se pousmál nad nějakým vtipem.
Tehdy jsem viděl násilnou smrt z blízka. Sundávat oběšeného člověka z trámu je
otřesným zážitkem pro zbytek života.
Každý rok 17. března jsem pak na opuštěný hrob, nikým nenavštěvovaný,
položil kytici květů. Čas plynul jako voda a jak jsem stárnul, tak překotně pustl
celý židovský hřbitov. Žalostným zjištěním byla 90. léta, kdy celá oblast byla
zarostlá břečťanem. Šokovalo mě vyvrácených čtyřicet pomníků věnovaných
obětem nacismu. Pietní místo židovského hřbitova bylo tehdy nepopsatelně znečištěno. Někdy kolem r. 2000 jsem s povděkem zaznamenal překvapivý obrat.
Angažovaností městského úřadu a několika zanícených osob byl postupně celý
židovský hřbitov, včetně poničených pomníků tak upraven, že se již nemusíme
stydět ani před zahraničními návštěvníky. Za to jim vyslovuji svůj dík.
Zabijačka
V květnu r. 1947 jsem se vracel vlakem z Prahy do Brna. Vedle mne se posadil o něco starší muž inteligentního vzezření. Po krátké době slovo dalo slovo
a navázali jsme vzájemný rozhovor. Představil se jako doktor Libor D., člen
advokátní komory v Brně. Netrvalo dlouho a konverzace přešla na vzpomínky
z dob německé okupace. Času na toto téma jsme měli několik hodin. Asi jsem
u něho nabyl dostatek důvěry, že mi začal vyprávět o svém otřesném setkání
s „GESTAPEM“. Zde si poslechněte jeho příběh.
26
Bylo to v únoru r. 1944, kdy mě můj švagr, majitel větší selské usedlosti na
Blanensku, pozval na zabijačku. Věděl jsem, že to bude tak zvaná porážka vepře
na černo. Tato akce a semletí obilí na mouku byla GESTAPEM krutě trestána,
ale přes obrovské riziko na venkově často nerespektovaná. Na zabijačku jsem se
těšil. V době téměř hospodářského kolapsu, kdy svazy amerických LIBERÁTORŮ svými bombami ničily města a průmyslové podniky jako na běžícím pásu,
se řízené zásobování potravinami pomocí ústřižků na měsíčních potravinových
kartách zmenšovaly na dekagramové denní množství. O kvalitě nemluvě. Znám
byl jen sýr tavený hubený, marmeláda s chutí po řepě, chleba po otrubách atd.
Zabijačka se v tichosti povedla. Já si ještě rodině do Brna odvážel plný kufr těchto dobrot. Už v Blansku se mi zdálo, že mě sleduje muž v černém koženém kabátě. V autobusu v sedě jsem kufr ukrýval pod nohama jako poklad. Tam si ke mně
onen neznámý přisedl. Když se autobus rozjel, nasál vzduch nosem a zeptal se
mě, co v tom kufru vezu. Jako už promovaný právník plný znalosti zákonů jsem
chtěl říct, jakým právem se mě táže, ale odpověděl jsem, že jídlo. Nařídil, abych
kufr otevřel. Místo toho jsem kufr uchopil ve snaze odejít na jiné místo. V tom
okamžiku nohou zatarasil kufr, levou rukou odchýlil klopu kabátu, zviditelnil
odznak s hákovým křížem, pravou ruku povystrčil z kapsy kožeňáku a v ní pistoli. Tiše zasyčel: „Zůstanete klidně sedět a v Brně půjdete se mnou!“. Tím uspal
veškeré advokátské sebevědomí a já se proměnil v poslušnou ovci. Došli jsme
až na Cejl k pověstné věznici. Tam se mě ujali další jeho kumpáni. Myslel jsem
si v bláhové naději, že se dají do zabijačky a mě vykopnou s prázdným kufrem,
ale šeredně jsem se mýlil. Zeptali se mne odkud to mám a jak jsem k tomu přišel.
„Koupil jsem to od neznámého muže v Blansku na nádraží“, odvětil jsem. Stačilo
pár boxerských ran do nosu a zubů, plno krve na mé hlavě a huhlavým hlasem
jsem vyklopil celou pravdu. Poté mne tři muži naložili do zeleného vozidla a vyrazili jsme směr Blansko. Bylo to už k večeru, když jsme přijeli ke švagrovi na
jeho usedlost. Švagr nám otevřel a zůstal stát jako solný sloup. Gestapáci mu sdělili, že celý statek bude asi zkonfiskován a bude ho obhospodařovat vybombardovaný občan z Říše, který se tu nachází v azylovém táboře. Švagrová mezitím
omdlela, tak „velkoryse“ dovolili, aby ji její syn, dvaadvacetiletý Oldřich, odnesl
do ložnice. Švagrovi snad sám Bůh do úst vložil otázku: „A co bude s Wilhelmem Noellem?“ Bylo to jméno Sturmbannführera gestapa. Vyšetřovatelé zbystřili sluch a zeptali se, co s ním mám společného. „Zásobuji ho výpěstky z mého
statku, dám vám ho k telefonu.“ Po jejich krátkém rozhovoru se celá záležitost
obrátila o sto osmdesát stupňů. Oživlé švagrové se omluvili, mě zavezli až k domu a popřáli brzkého uzdravení, ale bohužel s prázdným kufrem. Ale i tak jsme
se s rodinou pomodlili k Bohu za klidný spánek v rodinném kruhu.
Byl to jeden z mnoha pravdivých příběhů, které se za protektorátu odehrály.
Nemálo ovšem bylo těch, kteří se ze setkání s gestapem ke svým rodinám již
nikdy nevrátili…
27
Gaudeamus igitur…
Střípky z kroniky Gymnázia Jana Blahoslava
Události, které se v historii školy odehrávaly v měsíci březnu
V březnu se konaly pedagogické a mimořádné porady. Na poradách se řešily
prohřešky studentů, prospěch, ale i nedostatek finančních prostředků.
V roce 1927 bylo nutno použít finance, určené na učební pomůcky, na úhradu
celkových nákladů školy.
V roce 1993 se musely zrušit z úsporných důvodů všechny přesčasové hodiny
vyučujících. Stalo se tak spojením tříd v původně dělených hodinách a zrušením
nepovinného předmětu latina.
Z dnešního pohledu byl perličkou rok 1921. Dne 19. 3. řešila čtvrtá obdobní
porada pokus o podvod u studenta první třídy Rudolfa Baláže. Na poradě bylo
rozhodnuto potrestat studenta tříhodinovým karcerem1 („vězením“). Ochránci
lidských práv by se asi hodně divili.
Negativně se do života společnosti i naší školy zapsal březen 1939. Pro svůj
původ byla propuštěna učitelka Marianna Stixová. Každoročně v této těžké době
si musela naše škola připomínat výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava.
Před shromážděnými žáky vystoupil prozatímní správce školy s projevem, jehož
obsah vydalo a schválilo ministerstvo školství a národní osvěty.
Než došlo k postátnění gymnázia (1927), konala se každý rok v březnu generální inspekce. Pozitivní hodnocení bylo hlavní podmínkou pro udělení práva
veřejnosti na následující rok. Jedna z inspekcí, která měla velmi zajímavé pozadí, proběhla 23. března 1950. Důvodem této „prověrky“ byla událost, která se
odehrála na zimním lyžařském výcviku, probíhajícím ve dnech 14. až 21. února
1950 v Krkonoších nedaleko Sněžky. Této akce se zúčastnilo celkem 68 žáků za
doprovodu prof. Rostislava Muchy jako vedoucího výcviku, prof. Jana Mareše,
prof. Františka Blažka a prof. Dagmar Fendrychové. Výprava byla ubytována
na chatě „Pod Sněžkou“, kde k oné „politováníhodné věci“ došlo. Žák druhé
třídy Vladimír Brauner tam totiž otočil obraz s portrétem tehdejšího prezidenta
republiky Klementa Gottwalda hlavou dolů. V tomto počínání mu podle autora záznamu v kronice navíc žáci, kteří byli uvedenému činu přítomni, nejenže
nezabránili, ale dokonce „ani neučinili nic, čím by toto napravili“. Vladimír
Brauner byl za tento žert, nad kterým by v dnešní době každý mávl rukou a jehož
důsledky si jmenovaný žák zřejmě neuměl domyslet, 6. března 1950 vyloučen ze
1
uzavření žáka ve škole jako kázeňský trest za hrubší provinění
28
studia. Tím však celá záležitost neskončila. Tresty postihly také další studenty,
přičemž jejich výše se odvíjela od stupně viny. Ředitel ivančického gymnázia Jiří
Dvořák k tomu uvedl: „Tato odsouzeníhodná událost poškodila velmi dobrou
pověst ústavu. Je považována za projev nezdravého politického ducha žactva
školy, malé pedagogické schopnosti sboru profesorského, který tomuto nedovede
čeliti, a reakční smýšlení rodičů žáků.“ Zároveň ale dodal: „Na obhajobu ústavu
musím říci: To není projev všech žáků, jen nepatrné menšiny několika nerozvážných jedinců.“
Jak již bylo řečeno, zmíněný případ vyšetřovala v březnu 1950 speciální
komise, která zjišťovala, jakým způsobem se škola dokázala s „provinilci“ vypořádat a zdali tato událost neměla negativní (ideologický) dopad na vedení a chod
školy. Inspekci prováděli krajský školní referent Šulc, krajský školní inspektor
Jaroslav Novotný (který provedl průzkum politické a ideové úrovně žáků), kádrový referent kraje Dr. František Frendlovský, dále jistý Bedřich Blažek, soudruh
Burian za KSČ a Blanka Adamová za ČSM (Československý svaz mládeže). Jak
„prověrka“ dopadla, prozrazuje kronika: „Výsledek prověrky ukázal, že ústav
žije sice klidným životem, ale není v něm nadšení a práce po stránce ideové je
mdlé. ŠS ČSM pracuje, ale není v mládeži té opravdové cílevědomé a nadšené
snahy vyhovět požadavkům doby.“ Poslední citovaná věta z kroniky je, myslím,
více než výstižná. Požadavky této nelehké doby jsou totiž z dnešního pohledu
nejen zcela nepochopitelné a neuvěřitelné, ale především zvrácené. Je opravdu
šokující, co vše tenkrát mohl způsobit jeden v žertu otočený portrét...
Po pádu komunistického režimu navázala naše škola partnerství s gymnáziem v St. Pöltenu a konzervatoří v Texasu. Ve dnech 16. 3. a 17. 3. 1992 naši
školu poprvé navštívila desetičlenná skupina amerických studentů z Texasu.
Pobyt zajistil Dr. Sovík. První den si studenti prohlédli město Ivančice. Naši
studenti pro hosty připravili pěkné večerní posezení u Vavroušků. Druhý den
byli hosté přivítáni v naší škole. Následovaly besedy se studenty v hodinách angličtiny. Odpoledne se konal slavnostní koncert v Městském kulturním středisku
v Ivančicích, na kterém vystoupili hosté a dívky našeho pěveckého sboru. Na
závěr vystoupení předal Dr. Sovík našemu gymnáziu texaskou vlajku. Hosté ještě navštívili ZUŠ Alfonse Muchy v Ivančicích. Pobyt v našem regionu ukončili
zhlédnutím Slovanské epopeje v Moravském Krumlově.
V roce 1995 se žáci naší školy účastnili televizního natáčení. Nejdříve byli
7. 3. studenti primy A se zástupkyní O. Klímovou odvezeni autobusem ČT do
brněnského Typosu, aby se zúčastnili natáčení oblíbené soutěžní hry Hip, hap,
hop. Za třídu soutěžili Ester Kadlecová a Lubomír Pešák. Největším soupeřem
bylo družstvo ze ZŠ ve Znojmě. Našim se je nepodařilo porazit a nakonec obsadili pěkné druhé místo. Za druhé místo každý obdržel společenskou hru. Jejich
spolužáci měli největší radost ze tří skákajících pryžových kuliček, které vždy
dostali diváci ve studiu. 29. 3. téhož roku pozval ředitel Televize Ivančice na
29
natáčení 1. ivančické hitparády „Našich deset“ 15 studentů našeho gymnázia.
Natáčení probíhalo v kavárně p. Holánka v Ivacar Centru.
V březnu si gymnázium připomínalo také výročí spojená s významnými
osobnostmi politického i kulturního života. Za první republiky byly pravidelně
připomínány zejména narozeniny prezidenta T. G. Masaryka. V den kulatých
a půlkulatých narozenin prezidenta škola pořádala oslavy. V roce 1930 se konala
slavnost naší školy v sále sokolovny. Po slavnostním proslovu ředitele předvedli
žáci hudební, recitační a pěvecká čísla. Pěvecký sbor téhož dne večer účinkoval
i na obecní občanské oslavě, kterou uváděl ředitel naší školy. V roce 1992 se
konala oslava k 400. výročí narození učitele národů. Po projevu ředitele následovalo literárně-dramatické pásmo věnované životu a dílu J. A. Komenského.
Předvedli ho členové literárně dramatického kroužku pod vedením H. Chromé.
Se stejným programem vystoupili i na celoměstských oslavách výročí.
Mgr. Radek Musil, Mgr. Aleš Ziegler
Projekt „Zmizelí sousedé“ na gymnáziu Jana Blahoslava
Naše škola se v letošním školním roce zapojila do projektu „Zmizelí sousedé“. Projekt vybízí mladé lidi k pátrání po sousedech, kteří z jejich nejbližšího
okolí zmizeli převážně v období 2. světové války. Projekt vznikl ve Vzdělávacím
a kulturním centru Židovského muzea v Praze v rámci konference Fenomén holocaustu v roce 1999 pod záštitou Kanceláře prezidenta Václava Havla. Od roku
2003 se rozvíjí ve spolupráci s občanským sdružením Zapomenutí.
Projekt je výzvou k setkání s poslední generací svědků událostí holocaustu,
zejména k vyhledání jeho obětí. Téma velice aktuální v době, kdy rostou počty
popíračů holocaustu. Výstupy z projektu byly v první fázi centrální (výstava
30
Zmizelí sousedé, metodická publikace), v další fázi (od roku 2003 pod názvem
Pocta dětským obětem holocaustu) převážně místní – výstavy, webové stránky,
brožurky a sborníky, videodokumentace.
Do roku 2008 tak vzniklo 20 panelů, které putují v šesti kopiích po České
a Slovenské republice. Od roku 2004 panely vytvářejí jednotlivé školy jako reprezentační výstup svého dlouhodobého projektu. V anglické verzi jsou práce
prezentovány v zahraničí.
V rámci projektu se na naší škole uskuteční výstava, která bude přístupná
i pro veřejnost. O konání výstavy vás budeme informovat prostřednictvím místních médií a plakátů.
Vážení spoluobčané, na závěr tohoto článku se na vás obracím s prosbou
o poskytnutí jakýchkoli informací či dokumentů týkajících se našich židovských
spoluobčanů. Předem děkuji.
Mgr. Radek Musil
Kvintáni adoptovali chlapce z Guineje
Studenti kvinty našeho gymnázia se rozhodli adoptovat patnáctiletého chlapce Emmanuela Maru
z Guineje. Učinili tak v listopadu
2008 přes humanistické centrum
Dialog, které kromě dalších aktivit nabízí i tuto možnost pomoci
rozvojovým zemím. Chlapec teď
díky nim může navštěvovat školu
a zlepší se i jeho životní podmínky. Studenti už poslali první
malý balíček a dopis Emmanuelovi a už se těší na další zprávy
o něm. (Děti z tohoto programu
minimálně dvakrát ročně posílají
svým adoptivním rodičům dopisy,
obrázky, kopie vysvědčení).
PhDr. Milena Špiříková
31
Až stydno
je mi za ivančickou veřejnost, která čítá kolem 10 tisíc občanů. Na setkání se
sedmnáctiletou Kristýnou Pálešovou, sportovní gymnastkou, nejmladší českou
reprezentantkou a finalistkou na OH v Pekingu 2008 se 29. ledna večer v kině
Réna s bídou sešlo sotva 25 lidí. Přitom se od počátku OH v r. 1896 stala první
olympionikem, který se v Ivančicích nejen narodil, ale také v Ivančicích bydlí
(na rozdíl od dvou předchozích M. Vítka a Zd. Růžičky, kteří se tu sice narodili,
ale v době závodění na OH už bydleli jinde).
Šla jsem hodně brzy v obavách, abych dostala místo k sezení. 15 minut před
18 hodinou jsem byla ve velkém sále sama. Pak pár lidí přišlo.
Jak by jásaly a oslavovaly jiné obce, mít takovou úspěšnou reprezentantku,
dokonce jedinou z celé republiky v její disciplíně. Při televizním vysílání z OH
v Pekingu jsem měli možnost vidět jen ty první ve světě, ale teď jsme mohli
vidět celé vystoupení naší Kristýnky promítnuté na velkém plátně kina Réna.
Výhradní právo pouze pro tento více než 20 minutový záznam, skvěle natočený
japonskou televizí, poskytla Česká televize.
32
Měli bychom být pyšni na to, že její zásluhou se naše republika a Ivančice
více zviditelnily. Vždyť v různých částech planety se ani neví, že nějaká Česká
republika existuje. OH v Pekingu sledovalo více než 4,5 miliardy televizních
diváků a nejsledovanějším sportem je už 4 olympiády za sebou právě sportovní
gymnastika.
Dále jsme na plátně kina zhlédli medailon této bývalé žákyně ZŠ Vl. Menšíka, natočený kanadským režisérem. Také byly promítnuty fotografie zhotovené
Kristýnkou v Pekingu a v olympijské vesnici, které sama okomentovala. Při
besedě, poutavě vedené p. Karasem, sympatická Kristýnka velmi hezky a hbitě
odpovídala. Do zákulisí vrcholové gymnastiky nám dala nahlédnout také přítomná trenérka Katka Janečková. Jako překvapení pro Kristýnku promítli pořadatelé
z KIC fotky pořízené pro Ivančický zpravodaj v jejích závodnických začátcích,
kdy jí bylo teprve 10 let a ještě trénovala v Mor. Krumlově.
Její přítomné rodiče asi zamrzel tak malý zájem Vančáků, zvláště sportovců.
Vždyť co to Pálešovým jistě dalo sebeobětování a finančního vyčerpání, a to mají
ještě další dvě děti, kterým se také s láskou věnují.
Slovy zpěváka Neckáře: „I vám jednou bylo sedmnáct... A co jste dokázali?“
Marie Antlová
ZŠ TGM
Voda a vodní tvorové
V rámci slohového učiva se děti seznamují s popisem postav. V učebnici
jsme měli ukázku, ve které byla popisována postava vodníka. Protože se opakovaně vracíme v rámci projektu „Bez vody by nebylo života“ k vodnímu prostředí, popustili jsme uzdu fantazii a tvořili popisy smyšlených postav, které ve vodě
nebo její blízkosti žijí.
Nejprve jsme si tvořili zásobník jmen, která by k vodnímu prostředí mohla
patřit. Pak jsme si sestavili jednoduchou osnovu popisu a hurá do díla.
Ve třídě se objevily tyto vodní příšery a strašidla:
Sněhulka, Snížek, Jožin z bažin, Rákosák, víla Kapička, Ledovka, Vodomlad, víla Vodomilka, Vodledňák, Baheňák, Bahník, Rákosovec, Vodožrout, Párák, Vodkař, Bahnojed, Vodoměrka.
Každá postava měla jiné vlastnosti, schopnosti i jinou podobu. Všechny však
měly jeden společný znak – odrážely velkou fantazii dětí.
Za kolektiv žáků 5. B Mgr. Jarmila Loudová
33
Vodkař
Je to starý, velmi podivný skřítek. Je neustále zamračený, špinavý a nemile
voní. Není divu, když celé dny popíjí vodku a flámuje.
Žije v mohutné láhvi od vodky. Mezi lidi se vydává jen když potřebuje novou
zásobu alkoholu. Milý bývá jen zřídka, spíše zuří jako býk a vzteká se na celý
svět.
Je lepší se s ním nikdy nesetkat. Bohužel se mu dnes začíná podobat i řada
obyčejných lidí.
Adam Domkář
Ledovka
Ledovka je starší a velmi zákeřná mořská panna. Je celá bílá, má oči chladné
jako led, vlasy tvrdé jako kámen. Žije za polárním kruhem v největším místním
ledovci. Všude s sebou nosí dlouho ledovou hůl. Má čarovnou moc, všechno živé
zmrazí. Do našich krajů zavítá vždy jen na krátkou zimní dovolenou. Děti ji mají
rády, protože promění během pár dnů hladiny řek a rybníků v ledovou plochu.
Můžou pak skotačit a bruslit.
Starší lidé a řidiči se však před ní mají na pozoru, vzbuzuje v nich často
i strach.
Nikola Růžičková
Vodomlad
Vypadá jako my, lidé. Je velmi starý, je mu téměř čtyři sta let, ale přesto
připomíná mladého muže. Vodní prostředí, ve kterém žije, mu totiž dodává nesmrtelnost a stálé mládí. Občas se pohybuje i na souši. Jeho pobyt však nesmí
překročit déle než 3 hodiny, zestárl by a zemřel.
Nemá rád samotu, snadno se nechá zlákat na partičku karet a skleničku Martini. Je velmi milý, jen když prohraje, působí mrzoutsky. Nesnáší samotu, ale ne
a ne si najít to pravé děvče.
Nosí jediné poznávací znamení, které ho odlišuje od pozemských tvorů. Na
zádech má rybí šupiny. Pod oblečením je však dokonale maskuje.
Alžběta Horáková
Párák
Párák je nesmrtelný tvor, který se nám, lidem, zjevuje často v podobě páry.
Letí vždy jako pták vzhůru do oblak. Seskupuje se do malých mráčků, velkých
mraků a v podobě kapek při dešti se vrací zase zpět na zem do polí i řek. Tvoří
zásoby podzemní vody a tak koluje i v našem těle, je součástí každého z nás.
Takto putuje světem stále dokola. Je velmi hodný. Odjakživa lidem pomáhal.
V minulosti dokonce poháněl lokomotivy, je důležitou součástí vaření. Je to náš
domácí i životní pomocník.
Michal Drozd
34
Rákosovec
Není starý ani mladý, tak akorát. Je to vodní skřítek, který se stará o kvalitu
a stav vody. Nosí kytičkované kraťásky a bačkůrky, připlavaly k němu při povodních. Je mírně porostlý mechem, má velké oči, kulatý nos a jen čtyři vlásky na
hlavě. Na krku nosí kapří šupinku pro štěstí. Dostal ji od kapra Matěje, kterému
zachránil jeho dům při povodních. Je to velký neposeda, ale dokáže přiložit ruku
k dílu a poctivě pracovat, když je to zapotřebí.
Domeček má na okraji potůčku. Postavil si ho ze střepů, které odhodili do
vody lidé. Rákosovec je vždy rychle odklidí, aby zabránil úrazu. Je velmi hodný.
Bez něho by byly potoky a řeky neustále špinavé. Má zkrátka zlaté srdce, napravuje to, co ničíme my, lidé.
Roman Jelínek
Základní škola Vladimíra Menšíka
ODPPOLEDNE S POHÁDKOVOU JÓGOU
V pondělí 12. 1. se žáci 1. až 4. ročníku sešli na již 4. odpoledni s pohádkovou jógou. Pomocí relaxační hudby se přenesli do pohádky za princeznou a s ní
si prožili její celodenní „princeznovské“ povinnosti. Cvičili jsme jak princezna
vstává a protahuje se, jak se učí tancovat a vyšívat nebo jezdit na koni, zahráli
jsme si s ní na zahradě a projeli na lodičce po zámeckém jezeře. Na závěr jsme si
zazpívali mantru, která představuje druh osvobozujícího, léčivého a relaxačního
zpěvu.
Mgr. Lenka Hercová
35
Den otevřených dveří na ZŠ Vl. Menšíka
20. ledna otevřela Základní škola Vladimíra Menšíka dveře hostům, kteří
přijali nabídku prohlédnout si prostory obou budov školy. Na I. stupni očekávali
první návštěvníky od 8 hodin. Žáci 9. ročníku se ujali role průvodců, ukázali
všem zájemcům školu, odpovídali na otázky a všechny
informace doplnila multimediální prezentace, kterou
promítali na interaktivní
tabuli v počítačové učebně.
Školáci ze 6. ročníku se
předvedli jako dobří hostitelé
a připravili pro každého malé
občerstvení.
Mnoho rodičů využilo
příležitosti podívat se na své
děti přímo ve výuce, děti se
o to více snažily, aby nejen
maminkám, ale i ostatním ukázaly, co všechno už se ve škole naučily a jak jsou
šikovné. Potěšila nás také přítomnost budoucích školáčků, děti z MŠ Chřestová si mohly před zápisem vyzkoušet nanečisto posezení ve školních lavicích,
v družině si vyrobili malý dáreček a zasoutěžili si o sladkou odměnu. Přivítali
jsme i školáky z Moravských Bránic a Pravlova, přijeli všichni a využili možnosti prohlédnout si prostory školy. Nejvíce je zaujala práce na interaktivní
tabuli, dokázali se velmi rychle zorientovat, pochopili práci s novou učební
pomůckou a předvedli své dovednosti. Průvodci je pak nasměrovali do budovy
II. stupně ZŠ. Zde se úkolu provést školou zhostili žáci a žákyně 8. ročníku,
každému návštěvníkovi, kterého se ujali u vstupních dveří, připravili výklad
o aktivitách a výuce na II. stupni, provedli barevnými učebnami, ukázali
multimediální techniku, kterou využíváme při vyučování. Prohlídka končila
v nově vybavené jazykové učebně, zde zájemci mohli zhlédnout projekci videoprezentace školy na interaktivní tabuli. Na rozloučenou obdržel každý host
nálepku s logem ZŠ.
Věříme, že se u nás líbilo všem, a těšíme se zase brzy na shledanou v Základní škole Vladimíra Menšíka v Ivančicích.
Učitelé a žáci školy
36
NOVOVEŠTÍ PLAVČÍCI
NOVOVESŠTÍ PLAVČÍCI – tak se jmenovala plavecká soutěž, na kterou
žáky I. stupně (2.–5. ročník) pozvala ZŠ Nová Ves v pátek 16. 1. Závodila čtyřčlenná družstva, vždy s jedním zástupcem z každého ročníku. Soutěže se zúčastnilo 11 družstev ze šesti škol.
Hned po první disciplíně – výdrž pod vodou – se obě naše družstva dostala do
vedení, a s časem 42 sekund Dan Kristýnek (5. r.) a 52 sekund Vláďa Konečný
(4. r.) nechali ostatní družstva daleko za sebou. Ve druhé disciplíně – plavecké
štafetě však byla některá družstva lepší a začala nás dotahovat. I tak to po třetí
disciplíně – převozu členů družstva na druhý břeh na „žížalce“ vypadalo, že naše
družstvo ve složení Katka Nešpůrková (2. r.), Hanka Šulcová (3. r.), Vláďa Konečný (4. r.) a Dominik Ondra (5. r.) zvítězí.
Rozhodla 4. disciplína, ve které se lovily „granáty“ ze dna bazénu a molitanové tvary z hladiny vody. Předběhlo nás jedno družstvo z Němčic, které se
umístilo na prvním místě a družstvo ze ZŠ Nová Ves, kteří byli druzí. Naši žáci
se umístili na třetím místě. Hned za nimi skončilo druhé naše družstvo ve složení
Anetka Ondrovčáková (2. r.), Tomáš Dobrovodský (3. r.), Zdenda Houser (4. r.)
a Dan Kristýnek (5. r.). Za sebou tak nechali ještě 7 družstev. Odvezli jsme si
diplomy, spoustu krásných výher a pocit z dobře stráveného dne.
Mgr. Lenka Hercová
37
Zápis do 1. tříd
V úterý 27. ledna proběhl na naší škole zápis dětí do 1. třídy. Na předškoláky
čekala plná škola zvířátek .
Děti a jejich doprovod přivítali Jů a Hele. Barevné stopy dovedly budoucí
prvňáčky ke třídám v prvním poschodí. V každé z nich pro ně měla tři zvířátka
připraveny úkoly.
U chytré kočičky přiřazovali ke zvířátkům jejich mláďata, poznávali pohádku podle obrázkové osnovy a dobře si poradili i s menšími úkoly na pracovním
listě.
I počítání s medvídkem zvládly děti hravě. Poznávaly geometrické tvary,
barvy, stavěly z kostek a skládaly zvířátko.
A cvičení se zajíčkem? Tady byla připravena trampolína, prolézání tunelem,
porážení kuželek, hod na cíl a přechod lávky.
Kdo úkoly splnil, vydal se po stopách do druhého poschodí k pejskovi. Pokud
tu dobře složil puzzle, objevil se papoušek, kterého si malý šikula mohl odnést
domů. Děti spojením teček domalovaly zvířátko.
Na interaktivní tabuli umístily zvířata do ZOO, poznávaly je po hlase a spojovaly ty, které k sobě patří.
38
Děti byly šikovné, a když úkoly splnily, každé zvířátko jim dalo razítko do
karty a odměnu.
Potom už na ně čekala paní ředitelka a paní zástupkyně. Pro každé dítě měly
plyšové zvířátko. Maminky jistě potěšila pozornost v podobě krásné květiny.
Nejvíce překvapeni byli určitě tatínci, kteří dostali malou sladkost.
Na všechny prvňáčky se moc těšíme. Přejeme jim, aby byli ve škole spokojení a líbilo se jim tu.
Mgr. Marie Machová
Zimní olympiáda ve školní družině
V pátek 16. ledna se prostředí sokolovny proměnilo v olympijský areál. Konala se zde Zimní olympiáda naší školní družiny. Sportovci, rozděleni do pěti
družstev, měli za úkol co nejlépe zdolat pět disciplín připomínající olympijské.
Za nejlepší sportovní výkon získal soutěžící v každém družstvu symbolický
olympijský kruh určité barvy. Zdolávaly se tyto disciplíny:
modrý kruh – skoky z můstku – skok snožmo na bednu, kterou jsme postupně
zvyšovali
černý kruh – biatlon – běh po okruhu tělocvičny, v průběhu střelba na cíl
červený kruh – hokej – střelba na branku
žlutý kruh – lyžování – chůze po dvou papírech, které závodníci kladli před
sebe
zelený kruh – krasobruslení – posouvání se s papíry pod chodidly
Všichni olympionici bojovali fair play a s nasazením všech sil. Vítězi se po
velmi těsném boji staly děti, které získaly tři olympijské kruhy – Erik Haičman,
Terezka Klapalová, Anetka Živnová a Katka Nešpůrková.
Ti nejlepší byli odměněni diplomy a cenami, ostatní soutěžící sladkostmi.
Sláva vítězům, čest poraženým!!!
M. Sojková
39
O krále SUDOKU
V úterý 10. 2. odpoledne se sešli „nadšenci“ logické hry SUDOKU, aby
se utkali o titul „Krále SUDOKU“. Bohužel, chřipková epidemie se projevila
i v počtu soutěžících, proto se tohoto klání zúčastnilo 7 odvážlivců.
Pro soutěžící byly přichystány 3 obtížnosti, každý si mohl vybrat, na kterou
obtížnost si troufá. Během 45minutové soutěže žáci přišli na chuť všem typům.
Nejlehčí SUDOKU byla hodnocena 1 bodem, střední obtížnost 2 body a nejtěžší
obtížnost 3 body.
Ocenit a pochválit je nutno všechny soutěžící – Petra Dvořáka (6. B), Báru
Felklovou (6. B), Janka Sovu (7. B), Anitu Severovou (8. tř.), Martinu Klikovou
(8. tř.), Lucku Jakubů (8. tř.) i Filipa Vozába (9. B). Všichni ukázali maximální
nasazení pro hru, bohužel „Králem SUDOKU“ může být jen jeden: vítězkou
se stala Lucka Jakubů (8 bodů), na 2. místě se umístil Janek Sova (3 body)
a 3. místo obsadila Bára Felklová (2 body). Vítězové si odnesli drobné ceny,
malou sladkostí byla oceněna snaha všech soutěžících.
Doufám, že v příštím kole, které se uskuteční v dubnu, se nás „nadšenců“
SUDOKU sejde víc a klání „O krále SUDOKU“ tím bude ještě napínavější.
K. Skládalová
40
Lyžařský kurz (obr. na titulní straně)
17. 1.–24. 1. 2009 Lipová Lázně-Jeseníky
Penzion Pod Sněhulákem, lyžařský areál Miroslav
V letošním roce se „konečně” opět konal lyžařský kurz pro žáky 7., 8. a 9.
tříd. Předešlé zimy byly velmi mírné a pro nedostatek sněhu se tyto kurzy neuskutečnily. Zájem z řad žáků nebyl příliš velký, nakonec nás do penzionu Pod
Sněhulákem odjelo 21 dětí a 3 dospěláci. Kurz jsme pořádali ve spolupráci se
SVČ a díky tomu si mohli v letošním roce žáci poprvé vybrat mezi sjezdovým
lyžováním a snowboardingem.
Hlavní náplní lyžařského kurzu je naučit lyžovat začátečníky a zdokonalit
v technice sjíždění už zkušenější lyžaře, totéž platí i o snowboardistech. Myslím,
že tento cíl se nám podařilo splnit. Sněhové podmínky první dny pobytu v Jeseníkách byly přímo ideální – dostatek sněhu, mráz a slunce. Bohužel během týdne
tuto idylu vystřídala obleva, déšť a rychlé tání. Naštěstí technický sníh je odolný
a vydržel, mohli jsme tedy lyžovat po celý týden. Užili jsme si nejen lyžování,
ale i společné koulovačky, večerní diskotéky a soutěže, trochu málo přednášek
a hlavně spoustu legrace.
A co na to účastníci kurzu?
Jan Vaněk 9. B „Na horách to bylo super. Byla tam sranda a hlavně dobrej
kolektiv. Byly tam pěkný holky, hlavně Polky.”
Lenka Jahodová 7. A „Jsem ráda, že mě naučili „lyžovat”. A taky se mi líbila
mega diskotéka a ploužáky s klukama. Asi nejlepší bylo, jak jsme se cestou k vleku všichni koulovali i s učiteli. Hrozně jsme se nasmáli.”
Lucie Řezáčová 7. A „Líbily se mi diskotéky, bingo a dívání se s klukama na
DVD. Prostě se mi tam líbilo a chtěla bych tam jet ještě jednou, nejlíp se stejnými
lidmi.”
Martin Čermák 9. B „Hory byly super. Nehorázně jsme si to tam užili. Byli
tam super děcka a myslím, že si to každý užil a doufám, že příští rok pojede víc
lidí než tenhle rok. Všem to doporučuji. Když jsme odjížděli, tak se nikomu nechtělo, protože to tam bylo super, ale nějak jsme to museli překousnout. Prostě
NEJ hory….”
A na závěr…..Všichni jsme se vrátili živí, zdraví, spokojení a plní zážitků…….
Chtěla bych ještě touto cestou poděkovat Simoně Chabinové, vedoucí kurzu,
instruktorce a zdravotnici v jedné osobě a Honzu Kleiblovi, instruktorovi snowboardingu. I díky nim se tento kurz opravdu „mega” vydařil.
A úplně na závěr pozdrav jednomu snowboardistovi, který se teď „válí v posteli”. Ondro, dej se rychle dohromady, ve škole je bez tebe nuda, nikdo nemá
tolik připomínek jako ty.
Mgr. Zdeňka Adamová
41
Poprvé na lyžích
V životě je to tak zařízeno, že všecko, co děláme, jsme dělali kdysi poprvé.
Poprvé jsme vykřikli, poprvé jsme řekli „mama“, poprvé jsme sedli do školní
lavice, poprvé jsme šli na rande, zkrátka, všechno bylo kdysi poprvé. A tak si
dobře vzpomínám, kdy jsem stál poprvé na lyžích.
Je to už šedesát let, kdy jsem nastoupil na učitelské místo na ústavu pro
neslyšící. Už tehdy jezdilo celé toto zařízení zjara do školy v přírodě a v zimě
na lyžování. Ty jarní akce spočívaly zpravidla ve výměně ústavů. Tak ústav
z Kremnice přijel na celý měsíc do Ivančic a my jsme pobývali měsíc u nich na
Slovensku. Ne tak v zimě. Nejčastějším naším zimním pobytem byla zotavovna
Vojtěchov na Vysočině.
Lyžařskou přípravu vedl měsíc předem kolega Josef Klega. Byl pro lyžování zapálený od doby, kdy sloužil v Tatrách u horského pluku a lyžování měl
v krvi. Když nastal den D, který rozhodl o zájezdu, kdy se rozdělovali žáci do
družstev a jmenovali jejich vedoucí, nečekal jsem, až dojde na mě řada a sám
jsem se přihlásil do družstva posledního, do družstva začátečníků, nejmenších
žáčků, kteří stejně jako já nikdy na lyžích nestáli. Výcvik se vedl podle osnov.
To nás Klega, vedoucí zájezdu, postavil den předtím do latě a vysvětlil, co a jak
máme cvičit.
Tak jsem postupoval i se svými prvňáčky. Po ranním nástupu, kdy už byli
všichni dávno v terénu, trvalo věčnost, než jsem stačil všem svým svěřencům
upravit oblečení a připnout vázání. Lyže, vázání, hůlky – to bylo tenkrát vzácnost. Sehnal to ředitel kdoví odkud. Nakonec to vypadalo podle hesla: každý
pes jiná ves. Zdržovali jsme se blízko chaty, protože jeden nikdy neví, co se
může přihodit: špatné vázání, pád, pláč, čurání.Ale cvičili jsme pilně pěkně od
začátku, jak to bylo předepsáno. Šlo to pomalu, ale v pohodě. Když se chýlil
pobyt ke konci, už jsme mohli sjet bez pádu přiměřený svah i mezi brankami
a po odpoledním klidu vyjít na delší vycházku k všestranné spokojenosti: dětí
i mé.
Z jídelny, která byla po celé stěně prosklená, bylo vidět daleko do kraje. Jednoho krásného dne, když jsme seděli u oběda, zahlédl jsem daleko na zasněžené
pláni osamělého lyžaře. Byl to neobvyklý zjev. Vojtěchov byl daleko od lidských
sídel. Nicméně lyžař se blížil a nebylo pochyby, že jede k nám. Nabýval jisté
42
podoby. Byl to muž. Zastavil u budovy a odstrojil se. Když vstoupil, představil
se vedoucímu Klegovi: „Jsem krajský školní inspektor Kopeček a přijel jsem se
na vás podívat.“
Nastalo to, co vždycky nastane, když přijde školdozorce: vzrušení, neklid,
očekávání, co bude. Inspektor se zajímal především o organizaci zimní školy,
protože jsme byli první v kraji, kteří si troufali na takovou akci. Prohlédl ubikace, nahlédl do kuchyně, na jídelní lístek, podíval se do ošetřovny. Mezi tím děti
odpočívaly. Po této tradiční kontrole vznesl pan inspektor přání, že by rád viděl,
jak se provádí výcvik v terénu. Klega dal všecka družstva nastoupit a pak v jejich
čele nás vyvedl jako hada po jedné stopě na vyhlédnutý svah. Byl takový zdánlivě nevinný, taková úzká enkláva mezi lesními porosty. Dole mez, za mezí cesta,
za cestou keře, za keři potok. Pan inspektor nebyl zvědavý na to, jak jsou zdatní
žáci, ale učitelé, instruktoři. Převzal velení. Postavil nás do řady a každý, jeden
po druhém, měl ukázat, jak umí jezdit. Po vydání instrukce jsem málem omdlel.
Já, který jsem zvládl obraty, sem tam i obloučky a uměl se zastavit bez pádu, byl
jsem postaven před neřešitelný úkol. Zase se objevilo cosi poprvé. Poprvé sjet
strmý svah. Pan inspektor, aby si nezadal, sjel příkladně první. A pak to šlo ráz
naráz, až přišla řada na mě, na poslední družstvo. Dostal jsem nápad, že pojedu
jinak než ostatní, metodou cikcak. Hezky pomalu po vrstevnici doleva, zastavit,
obrat; klidně po vrstevnici doprava, zastavit, obrat. A tak podle potřeby až k mezi
dole nad vozovkou. Bez pádu! Ti čumfurti nahoře se jistě v duchu chechtali, ale
mně to bylo fuk. Zato moje drobotina byla velmi potěšena, jak to jejich instruktor
zvládl, a radostí poskakovala. Pan inspektor už se s námi nevracel. Ne, že by už
toho měl dost, ale stmívalo se a vlak v Rudné nečekal.
I náš pobyt ve Vojtěchově skončil a šťastně. Bez úrazů jsme se vrátili domů.
Za několik dní přišel zápis o inspekci. Pan inspektor se dal slyšet, že byl nadmíru
spokojen, protože jsme byli první škola v kraji, která průkopnicky propagovala
zimní pobyt na lyžích. Na konci zprávy byla nenápadná poznámka, aby neurazila. Jakési doporučení: „Bylo by vhodné, aby se v příštím lyžařském výcviku
uplatnily moderní metody lyžování.“ Ten můj úspěšný sjezd nešel panu inspektorovi zřejmě pod fousy. Nešť!
Od té doby jsem přišel lyžování na chuť. Průkopníkem moderních metod
jsem se však nestal, protože vždycky, když se jelo na hory, jsem si vzal k výcviku ty mrňavé chlapce a děvčátka, kteří by byli zkušeným lyžařům na obtíž.
Potřebovali se někdy i vyčurat.
43
Moudrá slova o příteli
Starý přítel je nejlepší.
Plautus
Jistého přítele poznáš v nejisté situaci.
Ennius
Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratil přítele.
R. Bacon
Přítel miluje vždy, za nesnází se stává bratrem.
Bible
O všem uvažuj s přítelem, ale nejdřív uvažuj o něm samém.
Seneca
Tvůj přítel má přítele a přítel tvého přítele má přítele. Buď opatrný!
Talmud
Nehažte perly své před svině!
Bible
Přítel tvé duše dá za tebe duši. Přítel tvého bohatství
prstem pro tebe nehne a nedá ti ani jehně.
Anglické přísloví
Když pravíš, že jsi můj přítel, proč biješ mého psa?
Čínské přísloví
Nevíš, koho máš za přítele, dokud se pod tebou
neprolomí led.
Eskymácké přísloví
Přítele v soukromí kárej a veřejně chval!
Srbské přísloví
Starý přítel a staré víno zřídka chybuje.
České přísloví
Dobre tomu, kto má priateĺov. Beda tomu,
kto ich potrebuje.
Slovenské přísloví
Vývoj názvů ivančických ulic (XXIV)
Růžová ulice
Leží v historickém centru města, tedy uvnitř
hradeb. Tak pěkné pojmenování najdeme už
v knihách z 16. století. Jen v Rychtářských registrech se uvádí šestnáctkrát. Změnu chtěli zavést
jedině Němci za okupace, když ji nazvali „Alois
Koblischek Gase“ podle ředitele někdejší německé školy, která tady měla své sídlo. Jinak německy Rosengasse (1942).
Proč Růžová? Podle květin, kterých tam snad
bývalo mnoho, ale také v jiných městech mají
takovou ulici, např. v Oslavanech nebo v Brněmapy©PLANstudio, Praha
-Tuřanech.
Navzdory takové představě to tu před věky nevypadalo pokaždé právě růžově
a vábně. Z počátku 19. stol. máme zprávy, jak se město dožadovalo u židovské
obce, aby zamezila odtoku splašků veřejnými ulicemi, a popisují, jak tyto tekutiny mířily potůčkem pěkně po spádu dnešní ulicí Josefa Vávry, Schwarzovou,
Žerotínovým náměstím, Růžovou ulicí, Drůběžním trhem a nakonec uličkou do
44
mlýnské strouhy. K tomu si přimysleme, že ulice ještě nebyly dlážděné. Teprve
od r. 1854 se pokládala kanalizace a ulice se dláždily.
Pohled do Růžové ulice ze Žerotínova náměstí. K Růžové ulici patří také dva domy v sousedství Žerotínova náměstí na našem snímku vpravo. Ty náležely do r. 1919 k židovské
obci. Dům č. 2 s balkonem v klasicistním slohu je citlivě opravený a udržovaný.
Východní řada domů v ulici sestávala z dříve ze stejných přízemních domů,
jejichž pěkné zahrady sahaly až k městské hradbě. Většinou to byly domy měšťanských řemeslníků. Na severním konci ústí ulice do Žerotínova náměstí. Dům
č. 1 patříval učiteli Fr, Muchovi, který byl v 1. sv. válce v ruských legiích, a který
byl otcem ve 2. sv. válce zahynuvšího letce Mirka Muchy. V dalším domě byla
vyhlášená Heliova cukrárna a dál kadeřnictví pí. Táborské. Vedle již stojí budova Základní školy Vladimíra Menšíka.
Budova školy má svou historii: vystavěli ji r. 1895 zdejší Němci pro svou
školu (ta v Ivančicích působila již od r. 1885). Po vzniku čs. republiky německá
škola zanikla a bylo sem umístěno právě založené gymnázium. To se pak postupně přemísťovalo na Komenského náměstí a od r. 1935 sem přišla rolnická škola
z historického objektu v ulici Jana Vrby. Za 2. světové války německé úřady
dočasně obnovily německou obecnou školu, ale v posledních dnech okupace zde
bylo vojenské skladiště potravin. Od 60. let min. století zde sídlí Základní škola
Vladimíra Menšíka.
45
Začátek Růžové ulice od Drůbežního trhu. V pozadí je Základní škola Vl. Menšíka.
Při rekonstrukci a úpravách školy byly zbořeny dva sousední rodinné domy,
čímž škola dostala potřebný prostor, je tam vjezd a prostranství. Z obou asanovaných domů si zaslouží připomínku onen sousedící kdysi přímo se školou.
Kolem let 1850–60 patřil městskému tajemníku Juliu Fialovi a později zeti
Inocenci Švédovi, řediteli nemocenské pokladny. Právě tento dům byl dějištěm
známých schůzek malíře a našeho rodáka Alfonse Muchy se svými ivančickými přáteli. Bylo o nich vícekrát psáno, také v našem „Zpravodaji“. A existují
snímky z ruky fotografa Josefa Musila. Je také vzpomínka, snad ještě nikde
nezveřejněná, jak jednou mistr Mucha už ve stařeckém věku přišel ke Švédům
na návštěvu a spatřil na zdi dívčí portrét a zvolal: „Julinka!“ Byla to dcera Fialova, teta tehdejších majitelů, která zemřela 25 letá a byla to první a velká láska
mladého Alfonse Muchy. Chodili spolu sedm let. Po mnoha letech se o ní zmínil
své manželce, ale nejmenoval, takže totožnost této lásky byla později badatelům
záhadou. Nakonec ji vyzradila před několika
léty blízká příbuzná a tak se z paměti vynořila i naše vzpomínka.
V pořadí Růžové ulice se vymyká okolnímu rázu domů obchod čís. 9. Původně to
byl průjezd do hospodářství Františka Jonáše,
v Ivančicích známého a populárního majitele
řeznictví. Platil za úspěšného podnikatele a na Křižovatka ulic Růžové (vlevo) a Na
počátku padesátých let na to doplatil odeslá- Spojce (přímo) v 1. polovině 20. stol.
na kresbě Jakuba Svobody.
ním do tábora nucených prací.
46
Připomeneme si dalšího obyvatele, a to z čís. 15, Osvalda Kaplera, ve své
době známého veřejného a osvětového činitele v Ivančicích. Byl ředitelem Občanské záložny a měl hlavní podíl na akcích a podporách ve prospěch města,
kulturních podniků, dobročinnosti apod. Byl divadelním ochotníkem a dlouhodobým funkcionářem městského zastupitelstva, ještě po roce 1945. Za tuto
aktivní činnost v duchu křesťanských ideálů ve veřejném životě udělil Osvaldu
Kaplerovi v roce 1931 papež PIUS XI. papežské vyznamenání PRO ECCLESIA
ET PONTIFICE.
Protější strana Růžové ulice byla ve starší době tvořena humny nebo zadními
trakty domů na dnešním Palackého náměstí. Postupem času se tato místa zastavovala. Vznikaly tam byty, dílny, dvorky a podobné objekty. Vzhledem a uspořádáním se tato západní strana ulice nemohla k protější straně přirovnat. Tu si
zaslouží připomínku hudební škola pana Pirochty s velmi dobrou pověstí, kam
chodilo mnoho ivančických dětí i odrostlých „do hraní“. Působilo tu Juřenovo
zámečnictví a v ještě v pozdějších letech i jiné provozovny. Ve dvorním traktu
domu, kde je dnes samoobsluha pí. Studené nalezl za 2. sv. války příbytek učitel
Karel Šrot s rodinou, který po záboru pohraničí Hitlerových Německem v říjnu
1938 musel jako Čech opustit své působiště Podmoklí na Znojemsku.
K Růžové ulici patří také dva domy v sousedství Žerotínova náměstí. Ty
náležely do r. 1919 k židovské obci. Dům č. 2 s balkonem v klasicistním slohu
je citlivě opravený a udržovaný. Zajímavostí je objekt někdejší lisovny, který
dokládá, že v době slávy ivančického vinařství se Židé zabývali lisováním vína
„na kšeft“, že totiž prováděli tyto práce pro menší vinaře, kteří neměli vlastní lisy
(náročná investice). Přitom neměli žádnou svoji sklizeň, protože nesměli vlastnit
pozemky a tedy ani vinice. Také číslo 4 a Na Spojce čís. 1 (dnešní finanční úřad)
byly součástí židovské obce a zápisy ve starých městských knihách svědčí o tom,
že se dostaly do vlastnictví židovských obyvatel již během 17. století.
Karel Figer, Jiří Široký
POUŽITÉ PRAMENY
Pamětní kniha města Ivančice – SOkA Rajhrad, fond C 36
Ivančický zpravodaj – různá čísla
Rudolf Kondei
Z MÉHO ŽIVOTA (VI)
Zatím jsem ale hledal hlavně v rodných Ivančicích. Tady ale pro moji profesi
jsem zaměstnání nenašel. Obrátil jsem se proto na svůj mateřský závod, brněnskou Zbrojovku. Tam mě přijali s otevřenou náručí. Setkal jsem se tam znovu se
svým bývalým mistrem, panem Koutníkem. Pan mistr byl ještě ze staré školy.
47
Nosil bílou košili a motýlka. Zřejmě by mu vázanka zavazela. Nastoupil jsem do
oddělení „Pomocná dílna motorů“. I tam bylo několik mých bývalých spolupracovníků. Pracoviště to bylo zajímavé. Mimo mé původní profese řezání závitů,
zaučil jsem se jako brusič. Začal obvyklý kolotoč. Ráno o půl čtvrté vstávat,
domů se vracet o čtvrté odpoledne. Něco nového přece jen začalo. Naplno se
opět rozjel kulturní život. Naše kapela Modrá hvězda doplněná kamarády, kteří
za války nemohli hrát, se rozrostla na patnáct muzikantů. A protože se všem
stýskalo po tanečních zábavách, byli jsme na roztrhání. Znamenalo to shánět
nový repertoár, který se musel řádně nazkoušet. Postavili jsme i dechovku, takže
se hrálo také na hodech.
Já jsem si konečně
vzpomněl na malování. V té
prašivé době na to nebyl čas
a ani nálada. Sehnal jsem si
akvarelové barvy a začal se
toulat po svých oblíbených
místech. Ze začátku mně
to moc nešlo, brzy jsem se
však dostal do formy. Jeden
můj kamarád z kapely, Jožka
Voborný, také maloval, tak
jsme bloumali po krajině
spolu. Brzy jsme se shodli,
Klarinetista Rudolf Kondei
že by to chtělo koupit si
olejové barvy a zkusit novou techniku. V Ivančicích byl výtvarný kroužek pod
vedením akademického malíře profesora Jiřího Dvořáka. Dostal jsem nabídku
k členství, kterou jsem s radostí přijal. Nastalo nové období v mém malování.
Pod odborným vedením jsem brzy dosahoval slušných výsledků. Bylo také nutno starat se o rodinu. Dosud jsme hospodařili společně s rodiči. S otcem jsme
z velké komory, kterou jsme rozdělili, zařídili malou kuchyňku. Do ložnice jsme
pořídili nový nábytek, na který nám děda Kavalíř přispěl nemalou částkou. Teď
jsme měli samostatnou domácnost.
Sotva válka skončila, už se zadělává na další. Jsou totiž odvody. Ročníky,
které nebyly na vojně, musí si vojnu odkroutit. Z mladých, starších i z otců rodin
jsou najednou rekruti. Já byl také odveden a 1. října jsem narukoval do Znojma.
Tam nás ostříhali dohola, vyfasovali jsme uniformy po německé armádě, značně
poničené. Nastal normální vojenský život. Ráno budíček, nástup na rozcvičku,
snídaně, nástup na cvičák, vpravo v bok, vlevo v bok, pochodem v chod, poklusem v klus, prostě hrůza! Asi za týden, večer, po celodenním blázinci na cvičáku,
vpadne na světnici šarže, asi štábní rotmistr. Postavil nás do pozoru a prý: „Kdo
umí hrát na nějaký hudební nástroj?“ Ticho. Já ani nedutám. To tak, jít pucovat
48
záchod. Tehdy se na vojně tradovalo, že se takhle vybírají dobrovolníci na rajóny. Jenže kamarádi, kteří mě znali jako muzikanta, to na mě píchli. Dostal jsem
vynadáno, a když se vysvětlilo, čeho jsem se obával, a já se přiznal, že jsem
muzikant, nařídil, že půjdu k raportu, dostanu propustku a pojedu si domů pro
klarinet.
Tak jsem se po týdnu k překvapení rodiny objevil doma. Málem by mě nepoznali. Když jsem smekl čapku, jako by se v domě rozsvítilo. Když jsem se
vrátil s klarinetem, přestěhovali mě k pomocné rotě a pro mě skončil život na
cvičáku. U pomocné roty sloužili krejčí, ševci, údržbáři a muzikanti. Z těch se
začala formovat posádková hudba znojemské posádky. Ze začátku to nebylo nic
moc. Muzikanti, každý pes, jiná ves. Pod odborným vedením byl brzy znát pokrok. Cvičilo se denně hned po snídani, až do oběda. Žádná rozcvička! Po obědě
znova do večerního rozkazu. Potom volno až do večerky. Sloužilo se ještě podle
prvorepublikového řádu A I/1. To nám později branci, sloužící pod gen. Čepičkou, mohli jen závidět. Hrálo se tedy od rána do večera až do 28. října, kdy byla
přehlídka a přísaha nově vzniklé armády. Hudba musela šlapat jako hodinky. To
znamenalo perfektně nacvičit hymny čtyř vítězných velmocí a několik pochodů.
Na přehlídce všechno klaplo ke spokojenosti kapelníka, štábního rotmistra Šebesty i nás, teď už vojenských muzikantů. Ovšem tím to ještě nekončilo. Cvičilo
se dál, repertoár se rozšiřoval. Chodili jsme s hudbou vyprovázet útvary, bývalé
moje kamarády ve zbrani, ze cvičáku. Zatím co oni se sotva ploužili, my jsme
před nimi hrdě vykračovali.
Dny ubíhaly, zima se blížila a u nás nastala změna. Začaly se budovat další
orchestry. Jazzový a smyčcový. Znovu jsem se dostal domů. Jel jsem si pro saxofon. V krátké době už podruhé. Tentokrát jsem měl už hlavu trochu obrostlou,
takže malý Miloš, když mě uviděl, volal: „Tata oják“. To mu bylo asi 1 rok. My
jsme začali znovu zkoušet, a tak se hudba ozývala ze zkušebny od rána do večera.
Aby toho nebylo málo, hrávali jsme ještě večer na pokoji. Kvalita hudby vzrůstala, takže na silvestra jsme vystupovali ve Znojmě v plné parádě. To už jsme
měli nové uniformy, již od přehlídky. Nový rok se překulil a nastala doba plesů.
Příležitostí ke hraní bylo dost, vojenská hudba je vojenská hudba. Zajížděli jsme
na plesy i do okolí Znojma a často se dvěma orchestry, jazzovým i smyčcovým.
Kapelník s námi byl spokojen a tak občas po produkci dostal některý z nás propustku a mohl okamžitě jet domů. Toho využívali hlavně ti, u jejichž bydliště
se hrálo poblíž. Tak se i mně občas podařilo dostat se po hře domů. Navíc jsme
kromě žoldu vyhráli nějakou tu korunu k dobru. Prostě vojna jako řemen.
Náš ročník byl původně odveden na půl roku. Nakonec nám službu zkrátili
o jeden měsíc. Když na konci února zjistili na rotě, kam jsme vlastně patřili, že
nemáme odstřílen požadovaný kontingent, nastal poplach. Takže musíme na
střelnici a učinit předpisům zadost. Jenže my neměli pušky! Nevadí. Na vojně
se všechno hladce vyřeší. Pušky nám vypůjčili, na nádvoří zaveleli: „Na rámě
49
zbraň!“ My ale byli zvyklí držet klarinety, trumpety, housle a jiné nástroje, a ne
pušky. Nějak jsme ty flinty na rámě dostali, aniž jsme sousedovi vyrazili zuby.
Další problém byl na střelnici. Většina chlapů viděla pušku snad jen na obrázku
a teď z ní měli střílet. Nakonec jsme to zvládli bez obětí a mohli jsme být prohlášeni za záložníky.
Co mně vojna dala? Několik dobrých kamarádů a hlavně zdokonalení ve hře
na klarinet a saxofon. Někdy před Vánocemi přišlo z Prahy několik profíků.
Mezi nimi jeden klarinetista, se kterým jsem seděl u prvního pultu. Od něho
jsem se mnohému přiučil. O zábavách v menším obsazení hrával první klarinet,
já druhý. Měl rád dobré vínko a když byl unaven, pustil mě ochotně k prvnímu
pultu, což jsem s radostí přijal. Zkušenosti to byly k nezaplacení. I když vojna
u muziky nebyla zase tak špatná, už jsem se moc těšil domů. Čekala mě tam rodina, přátelé, malování. A naše kapela, která začala pěkně šlapat.
Léta běží jak koně splašený. Klučina roste jako z vody, máme z něho všichni
radost. V roce 1946 šel otec na zasloužený odpočinek. I když toho odpočinku
moc nebylo. Na domě bylo pořád co opravovat, zahrada, pole a dobytek vyžadovaly věčný kolotoč. Ovšem, maminka mu byla vždy velkou oporou. Stejně,
když děda ještě pracoval, byla to hlavně ona, která byla v jednom kole, i když
jsme jí pomáhali, jak to jen šlo. Všichni jsme ji obdivovali, byla plná elánu až
do vysokého stáří. Psal se rok 1948. Co se tehdy dělo na politické scéně známe
všichni dobře. Nebudu se k tomu vracet. Měli jsme tehdy jiné zájmy. 22. dubna
přišel na svět další přírůstek do rodiny. A byl to zase kluk! A protože by měl mít
24. svátek, dostal jméno Jiří. No a za kmotry byli zase Blížkovští.
Strýc František na konci války ovdověl, takže bydlel v domě sám. I když
se to dnes zdá nepochopitelné, v tehdejší divné době úřady strýce nutily, aby si
vzal na byt podnájemníka, přestože to byl jeho vlastní dům. Z toho důvodu nám
nabídl, abychom se k němu nastěhovali. Dlouho jsme neuvažovali. Jeho dům
nebyl o mnoho větší než můj rodný. Bydlel tam však sám a nabídl nám velký pokoj, sám se nastěhoval do menšího pokoje přes chodbu. Kuchyně byla společná.
Bylo domluveno, že budeme bydlet zdarma, přispěje nám na stravu a budeme
mu vařit. Dům stál na konci Hřbitovní ulice, dál byl už jenom domek hrobníka
a hřbitov. Pokračování ulice byla už jen cesta kolem hřbitova vzhůru ke kapli
sv. Jakuba, vroubená kapličkami křížové cesty. Je odtud nádherný rozhled po
širokém okolí. Dohlédnete až na Pálavu.
Bydlení v novém prostředí bylo příjemné. Z okna kuchyně a z verandy před
ní byl výhled na řeku a nad ní na kopec Rénu s rozhlednou. Provoz zde nebyl
skoro žádný. Bylo zde blízko do polí, ke sv. Jakubu, na „Šibenici“ nebo do „Joštů“, kam jsem chodil malovat. Jednu vadu na kráse bydlení mělo. Málo sluníčka.
Pokoje byly obrácené na sever, kuchyně sice k jihu, ale nad verandou, která byla
před kuchyní, stínila střecha. Další problém byl s vodou. U nás v Kounické jsme
50
Rudolf Kondei: Křížová cesta ke kapli sv. Jakuba
měli na zahradě studnu s pumpou. Tady se chodilo pro vodu přes zahradu do
další zahrady, která patřila našim přátelům Blížkovským. Nebo na ulici asi 300
metrů k hydrantu. To byla ovšem voda pitná, tvrdá, na praní se moc nehodila.
Mohlo se také jezdit k řece. To jsme dělávali v Kounické. Děda Kavalíř nám
vyrobil malý žebřiňáček, na něj se postavil škopek a už se jelo. Tam to ještě šlo,
tady to bylo daleko a do kopce. S tím vozíkem jsme také jezdili do lesa na dřevo
a šišky. I na nákup to bylo dál, než jsme byli zvyklí. Na vlak také. Nu což, byli
jsme mladí a zatím zdraví. K našim jsme to měli blízko. Stačilo jít přes hřbitov
a byli jsme na našem poli, které bylo hned za zahradou. Toho využívali hlavně
kluci, byli u babičky coby dup. Anička se ze začátku u hřbitova trochu bála. Z verandy bylo na hřbitov dobře vidět, takže když tam večer plápolaly svíčky, mohlo
to na někoho působit tísnivým dojmem. Já jsem byl na prostředí od mládí zvyklý,
vždyť naše pole skoro sousedilo se hřbitovem. Ten je osázen mohutnými stromy,
takže připomíná nádherný park. Když jsme hrávali v parku na Réně o zábavách
a já měl jít v noci domů ulicí oklikou, namířil jsem si to přes hřbitov a byl jsem
za chvíli doma.
Jak už jsem se zmínil, příležitostí ke hraní bylo víc než dost. Zajížděli jsme
i do okolí. V roce 1950 jsme hráli až v Krkonoších. Dostali jsme nabídku od
tehdejšího ROH, do Špindlerova mlýna. Zdarma pobyt a strava, ovšem bez honoráře. Samozřejmě jsme neváhali ani na okamžik. Manželky mohou jet s námi,
pokud si to zaplatí. Nabídka to byla výhodná, tak proč ne. Mělo to být malé
51
obsazení. Tři saxy, trumpeta a pozoun, klavír a bicí. Nacvičili jsme repertoár
a jelo se. Manželky samozřejmě s námi. Nástup byl na Boží hod vánoční a hráli
jsme pět dní, každý večer v jiném hotelu, jeden jsme měli pro sebe. Byl to nádherný týden. Přes den jsme se toulali po zasněžených Krkonoších a každý večer
jsme vyhrávali v jiném prostředí. Po těch válečných letech to byl zážitek na celý
život. Ještě jsme po úspěšném vystoupení oslavili silvestra a rozloučili jsme se
s krásnou přírodou a jeli domů. Ta malá kapela, s kterou jsme tam hráli, byla
výjimkou. Orchestr čítal 15 sólistů. Pět saxofonů, tři trumpety, tři pozouny, basa,
kytara, bicí a klavír. Byli jsme vybaveni kvalitním repertoárem, bílými saky,
pultíky s modrou hvězdou a radostí ze hry. Nástrojovým obsazením a kvalitou
hry jsme v okolí neměli konkurenci.
Orchestr Modrá hvězda
Diabetici, cvičte!
Pohyb prospěšně ovlivňuje léčení diabetu. Svědčí o tom lékařské zprávy od
nejstarších dochovaných záznamů naší civilizace. Již primitivní člověk musel
podstoupit fyzickou zátěž při hledání potravy ještě dříve, než začal jíst, takže by
se dalo říci, že fyzická aktivita předcházela dietu. Indický lékař Sushruta prokazatelně užíval některých fyzických cvičení při léčbě diabetiků víc než před šesti
sty léty před naším letopočtem.
Z novější historie víme, že tělesnou zátěž doporučovali významní diabetologové předinzulinové éry, ale také po objevení tohoto významného léku radila
52
řada vynikajících lékařů cvičení jako jeden ze tří základních principů léčby.
Současná světová diabetologie hledá velmi intenzivně odpověď na otázku, zda je
zátěž ve formě tréninku pro diabetiky skutečně vhodná.
Cvičí-li pacient pravidelně, může u něho potřeba podávaného inzulinu
klesnout. U špatně kompenzovaných diabetiků můžeme naopak prokázat zvýšení plazmatické glukózy. Z poznatků je však zcela zřejmé, že při vypracování
pohybového režimu ve spolupráci s lékařem, fyzická zátěž prováděná správně
a ve správných indikacích pomáhá. Zároveň snižuje nadváhu, hladinu krevních
tuků a cholesterolu a působí prevenci nemocí srdce a krevního oběhu. Stále
častěji bychom se měli setkávat s tím, že při návštěvě diabetologické ordinace
sdělí nemocný lékaři údaje o čase stráveném sportováním, chůzí, jízdou na kole,
plaváním. Při dostatečné informovanosti pacienta a při jeho spolupráci na účelné
motivaci mohou prospěšností tělesné zátěže jako jednoho z principů léčby využívat všichni diabetici. Není však lehké přesvědčit člověka, aby změnil způsob
života a začal cvičit. A tak i léčba pohybem vyžaduje, aby byl nemocný sám
přesvědčen, že mu pomůže.
M. Krýdlová
§ PRÁVNICKÁ PORADNA §
Dotaz:
Před dvěma roky jsem se z velké lásky vdala a teď stojím před rozvodem.
Můj muž hraje automaty a jeho dluhy dosahují k milionu. Nevěděla jsem,
že začal hrát na automatech už v 16 letech. Jeho rodiče mi až teď prozradili,
že když utratil kapesné, začal jim krást peníze z peněženky. Otec ho z domu
vyhodil, a když nadělal velké dluhy a nevěděl co dál, matka ho vzala zpátky
a dluhy uhradila. V 18 letech se sám rozhodl, že s hraním přestane. V té
době jsem se s ním seznámila a o jeho hraní jsem neměla tušení. Dva roky
chození a první rok manželství byly bez problémů. Po svatbě si našel práci
a narodil se nám syn. Postupně se mi začaly ztrácet peníze, určené na chod
domácnosti. Netušila jsem, že začal znovu tajně hrát. Půjčoval si peníze nejdřív z bank, pak od různých soukromníků, zastavoval a zpětně vykupoval
elektroniku, pořízenou z novomanželské půjčky. Když k nám začaly chodit
výhružné dopisy, žádala jsem vysvětlení. Následovalo nejdřív velké lhaní,
pak doznání a sliby, kterým jsem věřila, a po jejich porušení hádky a konflikty. Zpočátku jsem se před rodinou, i sama před sebou, snažila manžela
omluvit. Sama jsem si půjčovala od svých známých, abych zaplatila jeho
dluhy. Jenže manžel hraje dál. V současné době není schopen vnímat rodinu ani dítě, jeho prioritou jsou automaty. Svou hráčskou vášní uvedl nejen
53
sebe, ale i mě do velkých dluhů. Nemáme zaplacené účty, neplatíme nájem,
vyhazují nás z bytu. Nevím, co mám dělat, jestli mu pomoci splácet dluhy
nebo se s ním rozvést a nechat ho svému osudu. Poraďte prosím, jak mu
pomoci, jeho dluhy narůstají, bojím se o sebe i o děti.
Alena P., Rosice
Odpověď:
U Vašeho manžela se jedná o typický případ patologického hráče. Patologické hráčství je v převážné většině tajné a z toho důvodu si rodiče jako první známky mohou všimnout, že jejich dítě ztrácí zodpovědnost, má absenci ve škole,
ztrácejí se nejdříve peníze z peněženek, později věci z domácnosti. Velmi negativní účinky má patologické hráčství na manželský vztah, dochází k postupnému
odcizování, hádkám, konfliktům a nedůvěře. Manželství s patologickým hráčem
má špatnou prognózu a více než často končí rozvodem. Ženy patologických hráčů, tak jako Vy, zpočátku nemají o hraní svého partnera ani tušení. Jak přibývá
nezaplacených účtů, nesrovnalostí ohledně financí, partnerka ve snaze omluvit
manžela před jinými, i sama před sebou, přijímá jeho výmluvy a lhaní. Partner
tráví více času mimo domov, pokud je doma, dochází ke konfliktům. Partner
se mění. Bývá uzavřený, skleslý, značně labilní. Problémy bývají v sexuálním
životě. Některé ženy partnera podezírají, že má milenku.
Problémy s hazardní hrou nelze udržet dlouho v tajnosti, ale partnerky se
dlouho snaží manželovi pomoci, samy si půjčují peníze a pomáhají mu ve splácení dluhů. Pokoušejí se domluvou regulovat mužovo hraní, ale tato snaha nikam
nevede. Samy se dostávají do bludného kruhu a mají obavy z věřitelů, vymahačů,
exekutorů. Tyto důsledky se přenášejí i na děti. Možnost léčby je v současné
době hodně omezená.
Podle typu závislosti přicházejí u nás v úvahu 2 varianty léčby. Ambulantní
a hospitalizace. V případě ambulantní léčby dochází hráč pravidelně do specializované ambulance, kde probíhá individuální nebo skupinová psychoterapie.
Hospitalizace probíhá většinou v psychiatrických léčebnách a program bývá
obdobný jako při léčbě závislosti na alkoholu. Celková délka léčby trvá cca 3
měsíce, pacient se musí zúčastňovat denního programu. Tím na jedné straně
jeho život získává opět pravidelný řád, který většina pacientů před hospitalizací
postrádá, zároveň i dostává zpětnou vazbu za své chování. Denní program se
skládá z různých aktivit, např. individuální a skupinové psychoterapie, nácviku
relaxačních technik, pracovní terapie atd. Po skončení ústavní léčby následuje
ambulantní. V každém případě musí hráč spolupracovat s lékařem i s rodinou
a musí sám chtít se své závislosti zbavit.
Pokuste se manžela přimět k léčení. Pokud to nepůjde nebo se po absolvování
léčení ke hraní vrátí, rozhodně Vám doporučuji, abyste v první řadě ochránila
sebe a své dítě a raději se včas s patologickým hráčem rozvedla, neboť dluhy,
které vzniknou po dobu manželství, patří do společného jmění manželů.
54
Dotaz:
Bydlím v družstevním bytě spolu s rodiči a v jedné místnosti žije se mnou
můj přítel, který má tady trvalé bydliště. Můj přítel si nabral půjčky, které
není schopen splatit a věřitelé na něho podali exekuci. Exekutor zahrnul do
soupisu movitých věcí postižených exekucí i věci, které patří mně a mým
rodičům. Chceme se bránit. Existuje nějaký prostředek obrany proti sepisu
věcí exekutorem?
Jaroslava R., Rosice
Odpověď:
Proti soupisu movitých věcí exekutorem se lze bránit, a to podáním návrhu
na vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, tzv. excindační žalobou dle ustanovení
§ 267 odst. 1 občanského soudního řádu. Podání předmětné žaloby jste oprávněná Vy i Vaši rodiče, pokud jste byli soupisem věcí exekutorem poškozeni
a prokážete, že se jedná o věci Vaše, které nepatří do soupisu. Žaloba se podává
u věcně a místně příslušného soudu, jímž je soud, u kterého je prováděn výkon
rozhodnutí – exekuce. Žalobu je nutné opatřit kromě kolku ve výši 1.000,- Kč též
doklady prokazujícími, že sepsané nemovitosti nepatří do výlučného vlastnictví
Vašeho přítele, ale Vám.
JUDr. Petronela Sojková, advokátka
Rosice, Brněnská 555, tel. 546413003
ROSTOU KOLEM NÁS
KAPRADINY
Na řeznovických slepencových
skalkách, na skalkách podél železniční
tratě z Ivančic do Moravských Bránic
nebo na skalách Pekárky nad silnicí
můžeme najít sleziník červený (Asplenium trichomanes). Vřetena listů této
hustě trsnaté kapradiny jsou zbarvena
tmavohnědě až červenohnědě.
Ø
55
× Sleziník severní (Asplenium septentrionale) je nízkého vzrůstu. Jeho
listy mají dlouhé řapíky. Čepele listů se
nepravidelně vidličnatě větví. Sleziník
severní roste na skalách v údolí řeky
Rokytné mezi němčickou hájovnou
a „Vrbičkami“, na skalkách na pravém
břehu Jihlavy proti Zolcarům i jinde.
Ù
Poměrně hojnou kapradinou
středního vzrůstu je osladič obecný
(Polypodium vulgare), jehož listy často
přezimují. Vyskytuje se na skálách,
trouchnivějících kmenech, mechem
zarostlých sutích, v lesích. Na Ivančicku ho najdeme na skalkách u parku
a nad splavem na Réně, na skalnatých
svazích na pravém břehu Rokytné, na
skalkách podél železniční tratě z Ivančic do Moravských Bránic,...
× V lese nad Alexovicemi, na skalkách na pravém břehu Jihlavy nad
splavem na Réně, na severních svazích
Pekárky a jinde roste kapraď samec
(Dryopteris filix – mas). Tato statná
rostlina s nálevkovitě rozloženými
listy může dorůst více jak do jednoho
metru výšky.
RNDr. Zuzana Lotreková
POUŽITÁ LITERATURA: Klíč ke květeně České republiky (Academia 2002)
56
Velkolepá výstava Alfonse Muchy ve Vídni
Dne 11. února 2009 v 19 hod. proběhlo v Dolním Belvederu ve Vídni slavnostní zahájení výstavy světově proslulého ivančického rodáka Alfonse Muchy.
Více než 250 exponátů se podařilo organizátorům výstavy shromáždit na prestižním místě a vytvořit tak výstavu, která v Rakousku zatím neměla obdoby. Je to
totiž vůbec poprvé, co je zde Mucha prezentován v takovém rozsahu. Kurátorem
expozice je Jean Louis Gaillemin, historik umění z pařížské Sorbonny. Při slavnostním zahájení nechyběla Muchova rodina, Dr. Claudia Schmied – rakouská
spolková ministryně kultury, Dr. Agnes Husslein-Arco – ředitelka Belvederu.
Z české strany náměstek ministra kultury Ing. Jaromír Talíř. Město Ivančice zde
zastupovali místostarosta Jaroslav Pospíchal, Ing. Bohumil Smutný a město Moravský Krumlov starosta Ing. Jaroslav Mokrý.
Muchova rodina a zástupci Ivančic J. Pospíchal a Ing. B. Smutný (vpravo).
57
Nadace Alfonse Muchy zapůjčila originály obrazů, které putovaly z Ivančic
do Vídně. Jedná se konkrétně o tato díla: 2 x skica ke Slovanské epopeji – Bratrská škola v Ivančicích, 1x návrh na okno chrámu sv. Víta – Ostatky sv. Klimenta, studie Staří Slované, studie Slovanské dožínky. Z Moravského Krumlova se
pak do Vídně dostala plátna z cyklu Slovanská epopej. Šlo o několikametrové
obrazy, které zde sahaly až po stropy výstavního sálu: Slavnost Svantovítova na
Rujáně a Schůzka na Křížkách.
Bezpochyby mezi nejzajímavější lákadla expozice patří plně zrekonstruovaný interiér pavilónu Bosny a Hercegoviny, který byl představen na Světové
výstavě v Paříži v roce 1900. Zde byla díla zapůjčena jak z Prahy, tak z Paříže.
Návštěvníci si tedy mohou prohlédnout identickou expozici, jako kdyby se vrátili
v čase o jedno století zpět. Na výstavě však ani nechybí slavné Muchovy plakáty,
ilustrace a šperky, které vznikaly na počátku 20. století v Paříži při spolupráci se
slavnou herečkou Sarah Bernhardtovou.
Zeptali jsme se místostarosty města Ivančice Jaroslava Pospíchala, jaký
dojem na něho zanechalo slavnostní zahájení této výstavy a o čem se bavil při
setkání s rodinou Muchových:
„Na této významné společenské akci došlo k opětnému setkání mojí osoby
s rodinou Muchových. Bylo velice milé, že paní Geraldina reagovala na můj
dotaz, kdy opět uslyšíme koncert jejich skladeb v Ivančicích, pozitivně a ani
přes svůj věk se nebrání opakování koncertu, najde-li se vhodné hudební těleso. Velmi se také chlubila svým vnukem, se kterým jsme se viděli v minulosti
pouze jednou a přesto jsme se poznali. Bylo sympatické, že i vnuk mluví česky
a to lépe, než o naší minulé návštěvě konané u příležitosti 90. narozenin paní
Geraldiny.
S paní Sárou se mohu bavit nejen česky, ale i italsky, takže po více než srdečném uvítání šla řeč o přípravách této mimořádné akce, kdy paní Sára trávila i dva
dny v Ivančicích, a dále o významu této výstavy pro kulturní Vídeň. Rovněž
paní Sára přislíbila brzký příjezd do Ivančic, neboť je nutné některé věci ohledně
pojištění obrazů upřesnit.
S Johnem jsme se přivítali velice srdečně ihned poté, jakmile se jen trochu
uvolnil z obležení novinářů, fotografů a blízkých hostí, jimž jsem měl tu čest být
představen. Byly to vesměs osobnosti kulturního života z Lucemburska, Norska,
Belgie a samozřejmě Rakouska.
Postěžoval jsem si, že Ivančice a potažmo Moravský Krumlov nebyly vůbec
zmíněny při zahajovacích projevech – jednak ze strany ředitelky Belvederu, tak
i kurátora výstavy. Co mě však nejvíce zaráželo, že se tak nestalo ani ze strany
náměstka ministra kultury pana Talíře. Johnovi přátelé však byli vesměs velmi
informováni o Ivančicích a rodiště mistra secese měli pevně v podvědomí.
58
Ostatně i materiály o Památníku Alfonse Muchy a Průvodce městem, které jsme s laskavým svolením pořadatelů umístili na oficiální informační pulty
u vstupu a v press centru, byly v době odchodu naší delegace téměř rozebrány.“
Vídeňská výstava Alfonse Muchy probíhá od 12. února do 1. července
v Dolním Belvederu (adresa: Rennweg 6, 1030 Wien). Otevřeno je denně od 10
do 18 hodin, ve středu dokonce do 21 hodin. Vstupné do všech prostor celého
Belvederu činí 13,50 eura. Do samotného Dolního Belvederu a zdejší oranžerie
stojí vstup 9,50 eura. Milovníci umění a kultury by si tento jedinečný zážitek
rozhodně neměli nechat ujít.
Ing. Bohumil Smutný
Obraz Alfonse Muchy v Severní Dakotě
Pisek, na rozdíl od českého Písek, je město ve Walshském okrese Severní
Dakoty ve Spojených státech. Severní Dakota je prérijní stát, který na severu
sousedí s Kanadou. Město bylo založeno v roce 1882 Čechy a Moravany, kteří
sem přišli z tehdejšího Rakouska-Uherska, a dostalo jméno Pisek proto, že větší
část nových osídlenců byla z jižních Čech z okolí Písku.
Novoosadníci si vybudovali provizorní kapli ve škole v květnu 1884. O rok
později zde žilo už 16 rodin osadníků a proto se zřizovala farnost. Dne 16.
května 1885 byl posvěcen
základní kámen pro kostel,
který byl zasvěcen sv. Janu
Nepomuckému.
Pro Ivančice je Pisek
i kostel důležitý, protože je
zde obraz sv. Cyrila a Metoděje od Alfonse Muchy. Obraz si u Alfonse Muchy objednal v roce 1885 František
Rumreich. Jméno Rumreich
bylo v Ivančicích a zvláště
v Němčicích známé. Právě z Němčic se František
Rumreich spolu se sestrou
Marií vystěhovali do Spojených Států a on byl také
jedním z prvních osadníků,
kteří do těchto míst z Evropy
přišli. Zde se podílel na zalo59
žení města Pisek. Často se vracel na Moravu a mimo jiné finančně podporoval
školy v Budkovicích a hlavně v Němčicích. Ještě v roce 1926 věnoval jeho syn
A. Rumreich němčické škole 10 000 K. Nad němčickými písečňáky, při tehdejší
„Vanecké cestě“ do Budkovic, nechal v roce 1908 Fr. Rumreich postavit kříž na
místě sešlého dřevěného. V současné době je kříž hodně poškozen. Vždy při zpáteční cestě do Států se vracel s přáteli a příbuznými, kteří se pak usadili v Pisku.
Můžeme ještě připomenout kříž u kaple v Němčicích, který věnovali manželé
Jelínkovi, kteří se usídlili také v Pisku. Naposled navštívil Fr. Rumreich, spolu
s manželkou a dcerou, Němčice v roce 1903. František Rumreich zemřel v únoru
1909.
Kde se Fr. Rumreich setkal
s Alfonsem Muchou a jak se
spolu dohodli o malbě obrazu sv.
Cyrila a Metoděje už asi nezjistíme, ale v době objednávky měl
asi být zamýšlený kostel v Pisku
bude zasvěcen sv. Cyrilu a Metodějovi – patronům Moravy.
Obraz byl přivezen Františkovou
sestrou Marií v roce 1887, kdy
také ona připlula s celou rodinou
do Ameriky. Mezitím byl kostel
zasvěcen sv. Janu Nepomuckému, ale velkolepý obraz o rozměrech 6 x 10 stop (cca 1,9 x 3,3 m)
visí v kostele dodnes.
Místo, aby Mucha požadoval
provizi, věnoval obraz obci bezplatně. „Obraz bude zadarmo,
poněvadž je pro naše krajany,“
napsal Mucha údajně v tomto
čase svému otci. Místní náboženská obec nedávno nechala obraz
zrestaurovat díky Aileen Jelinkové, dlouholeté obyvatelce Pisku
a kostelní dirigentce.
Muchův obraz znázorňuje
sv. věrozvěsty. V levé části je
Svatý Cyril a Metoděj
sv. Cyril v nahnědlém mnišském
Oltářní obraz pro kostel moravských
rouchu, jeho pravá ruku ukazuje
vystěhovalců v městě Pisku v Dakotě (USA)
namaloval v životní velikosti Alfons Mucha.
na Boha – Stvořitele světa. Pod
60
jeho nohama je poražený pohanský bůžek Slovanů Radegast. V pravé centrální
části je v arcibiskupském rouchu sv. Metoděj v klečící poloze. Na jeho kolenou
jsou kříž, kniha a přilba. Pod sv. Metodějem ve spodním pravém rohu je obraz
Velehradu, kde byl údajně pohřben, a hrad Buchlov. Obraz sv. Cyrila a Metoděje
visel v hlavní lodi piseckého kostela sv. Jana Nepomuckého mnoho let. V dalších
generacích se pozapomnělo, co obraz představuje a jakou má hodnotu. Proto jej
později přesunuli na kůr.
Po roce 1950 navštívil pisecký kostel sv. Jana Nepomuckého prof. ThDr. Petr
Lekavý z Brna, kterému se v roce 1949 podařilo emigrovat. Všiml si obrazu sv.
Cyrila a Metoděje, poznal, že je to dílo Alfonse Muchy, kterého v mládí znal. Při
čištění obrazu objevil na obrazu i jeho podpis. Seznámil farníky jak s motivem
obrazu, tak i se životem malíře. Prozradil, že se narodil v Ivančicích. Později se
zjistilo, že jsou v Pisku i někteří Muchovi příbuzní, kteří přesídlili v období 1880
–1890 do Ameriky.
Nevíme a už zřejmě nezjistíme, kolik osob se v popsaném období vystěhovalo do Ameriky. V současné době má Pisek 8200 obyvatel. Stálo by za pokus požádat starostu nebo kronikáře města Pisku o informace o osadnících z Ivančicka.
Současně vyvstává otázka, kde všude jsou obrazy Alfonse Muchy, které maloval
při svém pobytu ve Spojených státech
Děkuji p. St. Liškutínovi z Mor. Bránic za upozornění na obraz v kostele
v Pisku a sl. Magdaleně Kabelkové za překlad článku z Grand Forks Herald
Tribune.
Jiří Široký
POUŽITÉ PRAMENY
Pamětní knihy Němčic a Budkovic – SOkA Rajhrad
Kotulan J.: Šlapaničtí misionáři – 2008
PODĚKOVÁNÍ
Ivančický pěvecký sbor děkuje panu faráři P. Fatěnovi, že nám umožnil pořádat koncert v kostele – nejpříhodnějším prostoru pro duchovní muzicírování.
Dále p. uč. Kouřilovi za zprávu o koncertu v minulém IZ, místostarostovi p. J.
Pospíchalovi, který jako zástupce MěÚ přišel s rodinou, a všem občanům, kteří
nám jsou už po léta věrni i těm kreří přišli prvně. Jistě jsme jej nezklamali, i když
nám již hodně zpěváků chybí. Pět jich zemřelo, ostatní odešli z různých důvodů,
jádro zatím zůstává, ovšem jak dlouho ještě? Roky přibývají všemu a všem...
Předpokládáme, že to společně prožité novoroční odpoledne nás všechny
svým způsobem obohatilo a vlilo alespoň pramínek uspokojení a dobré nálady
do všednosti dnešního života.
61
Kostel sv. Mikuláše ve Stupavě na Slovensku (viz obr.) – tady jsme uspěli s adventním koncertem. Návštěvnost velká, pohoštění „větší“ jak před i po
koncertě. Rodina Kovácsova nám až k autobusu přivezla dva džbery stupavské
speciality – výborného kvašeného zelí – v přepočtu asi 40 zavařovacích sklenic.
Když jsme ve Stupavě zpívali na „Slavnostech zela“, celý sbor u nich pak večeřel. Napsala jsem jim tehdy, že opět přijedeme v prosinci, a takto nás překvapili.
I tamní pan farář a pracovníci kulturního střediska se nám moc věnovali. Poslali
jsme písemné poděkování a slíbili jsme, že zas někdy přijedeme.
To z našeho KICu naše koncerty moc nenavštěvují, nu a nejvíc nás mrzí, že
z Ivančické televize neposlali kameramana pro pár záběrů.
Za Ivančický pěvecký sbor M. Antlová
62
Ze života šachistů
V sobotu 17. ledna 2009 se ve Vranovicích hrál 3. turnaj seriálu krajského
přeboru mládeže v rapid šachu, pořádaný zároveň jako otevřený okresní přebor
Brna-venkova. Hrálo se sedm kol švýcarským způsobem tempem dvacet minut
na hráče a partii. Nejsem povolaný kritizovat pořadatele, ale po třech samostatných ročnících se mi to zdálo jako krok zpět. Ze 72 hráčů bylo 25 z oddílů
v okrese Brno-venkov (z toho 16 domácích z Vranovic) a třeba každý ze zástupců Ivančic sehrál s „venkovanem“ jedinou partii ze sedmi. Další paradox:
nejlepší z „venkovanů“ byl Tomáš Straka z Vranovic na 16. místě (získal titul
okresního přeborníka v kategorii H14), za ním na 25. místě Pavel Doležal z Ivančic (okresní přeborník pro rok 2009 v kategorii H16).
Ale tím už jsem trochu
předběhl. Z Ivančic se turnaje zúčastnilo tradiční trio
posledních čtyř let: Pavel
Doležal, Pavel Just a Jan
Podolský. Všichni tři se
v průběhu turnaje pohybovali zhruba uprostřed startovního pole a nakonec získali
shodně po čtyřech bodech.
Trochu kuriózně se ve výsledkové listině seřadili hned
za sebou: 25. Pavel Doležal,
26. Jan Podolský a 27. Pavel
Just. Turnaj vyhrál se ziskem
6 bodů Jiří Musil z Lokomotivy Brno.
Pro zajímavost uvádím
závěr partie sehrané mezi
Tadeášem Bočkem z Durasu
Brno (bílý) a Pavlem Doležalem (černý). Bílý se pře- Pavel Doležal z Ivančic, okresní šachový přeborník
v kategorii do 15 let.
svědčil o tom, jak stresující
je časová tíseň. Už v průběhu partie nehrál příliš dobře, ztratil jezdce a dostal se
do nepříjemného postavení (viz diagram).
63
Po 1. g4 mu svitla naděje. Zdá se, že získal
jezdce zpět. Černý má ale výmluvu 1. ... Jf4+.
Po 2. Kg1 Dg5 není napadena ani jedna černá
figura. Partie pokračovala: 3. Kh1 Dh4 4. Dg1.
Bílý neměl dost času promýšlet účinný plán,
tahal figurami tam a zpět a do vidličky si vlezl
pro změnu sám. 4. ... Jh3 5. Dg3 Dxg3 6. hxg3
Jxf2+ 7. Kg2 atd. Oběma soupeřům zbývala asi
minuta do vyčerpání časového limitu, proto se
bílý pokoušel hrát dál, i když měl o celou věž
a jezdce méně. Nakonec soupeře nechytil do
patové pasti a byl to on, kdo překročil časový limit a prohrál.
Mgr. Petr Doležal
?
KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM
IVANČICE, Památník A. Muchy, tel.: 546 451 870, pořádá:
13. února (pátek) – 26. dubna (neděle), galerie Památníku A. Muchy
Muzeum Brněnska – Muzeum v Ivančicích pořádá ve spolupráci
s Muzeem Vysočiny Třebíč výstavu
TAJEMSTVÍ ŠKOLNÍHO KABINETU
Výstava známých i zapomenutých školních pomůcek
4. března (středa) – 29. března (neděle), chodba Památníku A. Muchy
Prodejní výstava
KERAMIKA – PETR JURNÍČEK
Vstup zdarma
7. března (sobota), odjezd v 9.30 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd – Praha – Divadlo Karlín – muzikál
CARMEN
Velkolepá divadelní podívaná v broadwayském stylu. V hlavní roli LUCIE
BÍLÁ, dále účinkují: Dasha, M. Poulíčková, R. Jícha, V. Noid Bárta, M.
Pošta, T. Trapl, H. Křížková
Cena (vstupenka a doprava): 1 130 Kč
64
18. března (středa) v 8.15, 9.45 a 11.15 hodin, kino Réna Ivančice
Hudební pořad pro děti MŠ a I. st. ZŠ
PAVEL NOVÁK ml. – TRADICE A ZVYKY
Vstupné: 45 Kč
19. března (čtvrtek) v 18.00 hodin, kino Réna Ivančice – velký sál
HORAMI ETIOPIE NA KOLE
Přednáška ZDEŇKA BERKY s videoprojekcí o výpravě, ze které se právě
vrátil.
Vstupné: 30 Kč
22. března (neděle), odjezd v 8.30 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd – Praha – Divadlo Hybernia – muzikál
DRACULA
Nejúspěšnější původní český muzikál Karla Svobody, Zdeňka Borovce
a Richarda Hesse se vrací...
Účinkují: Daniel Hůlka, Josef Vojtek, Leona Machálková, Monika Absolonová, Jiří Langmajer, Bohuš Matuš, Tomáš Savka, Šárka Vaňková,
Kamila Nývltová
Cena (vstupenka a doprava): 1 130 Kč
24. března (úterý) v 19.00 hodin, kino Réna Ivančice
MORAVĚNKA
Koncert populární dechové hudby
Vstupné: 140 Kč
PŘEDPRODEJ OD 16. ÚNORA V KIC IVANČICE!
28. března (sobota), odjezd v 17.30 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd – Brno – Mahenovo divadlo
TAJEMSTVÍ ZLATÉHO DRAKA
Hudební drama s detektivní zápletkou DANIELA LANDY
Cena (vstupenka a doprava): 630 Kč
PŘIPRAVUJEME
7. dubna (úterý), kino Réna Ivančice
ELENA SONENSHINE A JOCOSE JAZZ
Koncert 1. dámy českého jazzu
Vstupné: 80 Kč
65
9. nebo 10. dubna (bude upřesněno), odjezd od Besedního domu Ivančice
Zájezd – Brno – Divadlo Bolka Polívky
MÍNUS DVA
Účinkují: BOLEK POLÍVKA a MILAN LASICA
v hlavních rolích příběhu dvou mužů, kteří utíkají z nemocnice, aby poznali život.
Cena (vstupenka a doprava): 430 Kč
11. dubna (sobota), odjezd v 8.30 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd – Praha – divadlo Broadway
Muzikál
MONA LISA
Účinkují: I. Bartošová, M. Absolonová, Dasha, P. Muk, B. Josef, P. Kolář,
J. Vojtek, H. Vondráčková, H. Zagorová, A. Bastien, V. Čok, T. Savka...
Cena (vstupenka a doprava): 1 080 Kč
18. dubna (sobota), odjezd od Besedního domu Ivančice
Poznávací zájezd
ZBIROH – ŽEBRÁK – TOČNÍK
13. června (sobota), odjezd v 9.30 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd – Praha – Divadlo Karlín – muzikál
CARMEN
Velkolepá divadelní podívaná v broadwayském stylu. V hlavní roli LUCIE
BÍLÁ, dále účinkují: Dasha, M. Poulíčková, R. Jícha, V. Noid Bárta, M.
Pošta, T. Trapl, H. Křížková
Cena (vstupenka a doprava): 1 130 Kč
Listopad 2009 (sobota), odjezd od Besedního domu Ivančice
Zájezd – Praha – Divadlo Na Jezerce – Divadelní společnost Jana Hrušínského
PANÍ PLUKOVNÍKOVÁ
Komedie, která vám dodá chuť do života.
Hrají: Jiřina Bohdalová, J. Štěpánková/L. Švormová, S. Stašová/V. Jeníková, Z. Maryška/R. Novák, A. Švehlík/J. Satoranský, V. Zawadská, Z.
Hruška
Cena (vstupenka a doprava): 820 Kč
66
PROGRAM KINA RÉNA
Rezervace vstupenek na tel.: 546 451 469, mobil: 736 601 631, email: [email protected]
Vstupenky se prodávají hodinu před začátkem představení.
Neděle 1. 3. ve 20 hodin – ONI
Film USA, délka 85 min., horor, vstupné: 42 Kč (+ 1 Kč). Doporučená přístupnost od 15 let.
Hrají: Liv Tyler, Scott Speedman, Gemma Ward, Kip Weeks, Laura Margolis
Film inspirovaný skutečnou událostí. Kristen a James po oslavě svatby kamaráda pokračují v soukromém večírku v opuštěném domě rodičů. Ve čtyři ráno se
ozve klepání na dveře a zvláštní hlas. Z čeho máte doopravdy strach?
Středa 4. 3. v 17 hodin – CESTA NA MĚSÍC
Film USA, délka 98 min., animovaná komedie, vstupné: 42 Kč (+ 1 Kč)
Animovaná pohádka ve trojrozměrném formátu 3 D. Brýle dostanete zdarma při
zakoupení vstupenky. Český dabing.
Tři malí muší uličníci jsou nerozluční kamarádi. Každý je jiný. Nat je snílek
a rozený vojevůdce. IQ je chytrý a Scooter je neuvěřitelný jedlík. Když kosmická
raketa Apollo 11 odstartuje na Měsíc, muší hrdinové jsou u toho a jejich sen se
stane skutečností!
Neděle 8. 3. v 18 hodin a ve 20 hodin – LÍBÁŠ JAKO BŮH
Film ČR, délka – 115 min., komedie, vstupné: 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Kamila Magálová, Oldřich Kaiser, Eva Holubová, Jiří Bartoška, Milan
Šteidler
Helena je sympatická a oblíbená profesorka. S přehledem zvládá i svoji rozvětvenou rodinu. Když pozná doktora Františka a zamiluje se, vše se změní. Humorný
příběh plný lásky, rozchodů a návratů.
Středa 11. 3. v 18 hodin a ve 20 hodin – DOKAŽ TO!
Film USA, délka – 90 min., hudební, taneční film, vstupné: 42 Kč (+ 1 Kč)
Hrají : Mary Elizabeth Winstead, Tessa Thomson, Riley Smith, John Reardon
Mladá Lauryn po smrti rodičů pomáhá bratrovi s provozem autoservisu. Současně trénuje na zkoušky do taneční školy v Chicagu. Když není přijata, nastupuje
jako účetní v tanečním klubu…
Neděle 15. 3. v 19.30 hodin – AUSTRÁLIE
Film USA, délka 170 min., romantické drama, vstupné: 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Nicole Kidman, Hugh Jackman, David Wenham, Bryan Brown
67
Lady Sarah žije v povrchní dokonalosti. Manželství bez lásky a dětí ji dožene
k cestě do Austrálie, kde zdědila farmu. Ta je na pokraji bankrotu. Sarah chce
zachránit sebe i farmu…
Středa 18. 3. ve 20 hodin – VÝMĚNA
Film USA, délka 142 min., drama, vstupné: 42 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Angelina Jolie, John Malkovich, Colm Feore, Jeffrey Donovan, Gattlin
Griffith
Christine se před odchodem do práce loučí se svým devítiletým synem Walterem. Po návratu musí čelit noční můře, syn zmizel. Uběhne pár měsíců a policie
jí s velkou pompou předává syna. Christina je zoufalá – to není Walter. Podle
skutečné události!
Neděle 22. 3. ve 20 hodin – OCAS JEŠTĚRKY
Film ČR, délka 90 min., drama, vstupné: 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: David Švehlík, Karel Zíma, Marie Durnová, Stanislav Zindulka, Verica
Nedeska
Narození Josefa provází věštba – zemře ve věku 29 let. A je mu právě tolik, když
ho opustí žena se synem a jeho svět se hroutí. Přátelství s nespoutaným Gabrielem vnáší do jeho života nový impuls!
Středa 25. 3. v 17 hodin – LOVECKÁ SEZÓNA 2
Film USA, délka 76 min., animovaná komedie, vstupné: 42 Kč (+ 1 Kč)
Domácí vs. lesní hosté. Vyhraje dravější. Užvaněný jelen Elliot a medvěd grizzly
Boog musí čelit další hrozbě. Domácí zvířata vedená naondulovaným pudlem
vyráží do boje proti lesní zvěři.
Neděle 29. 3. v 19.30 hodin – Podivuhodný případ Benjamina Burtona
Film USA, délka 166 min., romantické drama, vstupné: 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Brad Pitt, Cate Blanchett, Taraji P. Henson, Julia Ormond, Jason Flemyng
Film o muži, který se narodil jako osmdesátiletý a stárne pozpátku. Příběh, který
se týká každého z nás, protože nejsme schopni čas zastavit ani zvrátit jeho chod.
S Benjaminem prožijeme skoro celé 20. století – jeho lásky, setkání, radosti
i smrt blízkých.
68
Základní umělecká škola Alfonse Muchy
slaví 60. výročí svého založení
Pro II. pololetí školního roku 2008/2009 připravujeme:
Út
Út
Út
St
17. 3.
24. 3.
31. 3.
8. 4.
Út
Út
Út
Út
Čt
Pá
14. 4.
28. 4.
19. 5.
26. 5.
28. 5.
5. 6.
Čt
Út
11. 6.
16. 6.
Út
St
So
Út
Čt
16. 6.
17. 6.
20. 6.
23. 6.
25. 6.
Krajské kolo soutěže-zobcové flétny
16.30 hod.
Žákovský koncert
17.00 hod.
Koncert učitelů k výročí založení školy
16.00 hod.
Vernisáž výstavy bývalých žáků školy
v Památníku A. Muchy
16.30 hod.
Žákovský koncert
16.30 hod.
Absolventský koncert
16.30 hod.
Žákovský koncert
8.30 a 10.00 Výchovné koncerty pro ZŠ v kině Réna
9.00 a 10.00 Výchovné koncerty pro MŠ v kině Réna
16.00 hod.
Vernisáž výstavy žáků výtvarného oboru
v Památníku A. Muchy
17.00 hod.
Vystoupení tanečního oboru v kině Réna
11.00 hod.
Výchovný koncert
pro ZŠ Dolní Kounice v KD
17.00 hod.
Žákovský koncert Dolní Kounice v KD
18.00 hod.
Žákovský koncert v Neslovicích
17.00 hod.
Den hudby na nádvoří radnice
16.30 hod.
Žákovský koncert
GJB Ivančice Koncert souborů a tanečního oboru
Pozn: pokud není uvedeno jinak, proběhne akce v koncertním sále školy na Palackého nám.27 v Ivančicích.
Na všechny koncerty a vystoupení Vás srdečně zveme!
69
70
71
Dramatický kroužek při SVČ Ivančice
vás zve na poměrně novou moravskou filmohru
ELÍŠA A ŠÚNEMANKA
Přijďte se spolu s námi vcítit do života jedné ženy z města Šúnem. Žije
spokojeně, byť s jednou pohřbenou touhou. Co si však počít, když obživlá
touha po chvíli umírá?
Hrají převážně dětští herci, využití audiovizuální techniky,
střídání divadla a filmu
Další dětský program
Neděle 29. března 16:00, Komenského náměstí 7
(SVČ, horní velká místnost)
Vstupné dobrovolné
Kam za sportem
HÁZENÁ
So
14. 3.
17.30 hod.
Ivančice–Bohunice
So
4. 4.
17.00 hod.
Ivančice–Telnice
72
MAŠKARNÍ KARNEVAL
Středisko volného času Ivančice proměnilo v neděli 15. 2. 2009 sportovní
halu na Rybářské ulici v Ivančicích na pirátské doupě.
Maškarním karnevalem všechny provázel Jack Sparrow, Elizabeth a skupina
pirátů, kteří dětem pomáhali plnit pirátské úkoly, jako například ládovaní lodního děla, přenášení pokladu, lovení chobotniček a řada jiných úkolů.
Kdo neměl chuť soutěžit mohl si zatančit na diskotéce nebo si vyrobit ve tvořivé dílně svoji masku piráta. Ti nejmenší si pohráli v dětském koutku.
Vybrat nejkrásnější masku asi ze 150 zúčastněných nebylo lehké. Mezi nejhezčí masky patřily různí piráti, jeptiška, sultánká, rytíř, indiánka, spiderman,
kteří si odnesli hodnotnější dárky. Ale ani ostatní masky neodešly s prázdnou,
každé dítko v kostýmu obdrželo pohádkové CD.
Jako na každém správném plese, byla i tady připravena tombola. 300 cen jistě
udělalo radost všem výhercům.
Poděkování patří partnerům této akce: GENERALI GROUP, ESTA, s.r.o.,
Nábytek – Radek Brázda, METAL-ALIANCE – zdravotní pojišťovna, Klenotnictví Hana Zavoralová, Potraviny – Mašovi, Knihkupectví – Marie Juřenová, Ovoce-zelenina – Jaromír Sova, Potraviny-lahůdky – Jaroslava Janíčková,
Čipera a syn – obuv-textil, Radek Halouzka.
Na setkání při dalších akcích se těší kolektiv pracovníků Střediska volného
času Ivančice.
73
IVANČICKÝ ZPRAVODAJ vydává KIC Ivančice, Palackého nám. 12, 664 91 Ivančice,
e-mail: [email protected], registrováno u MK ČR pod č. E 11378, IČ: 65268768. Odpovědný
pracovník Vít Karas, tel.: 546 419 429. Cena výtisku 20 Kč.
Tisk Gloria Rosice.
74
75
76