C - Základy biochemie

Komentáře

Transkript

C - Základy biochemie
Základy biochemie KBC / BCH
Metabolismus lipidů
Inovace studia biochemie prostřednictvím e-learningu
CZ.04.1.03/3.2.15.3/0407
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem
a státním rozpočtem České republiky.
Osnova
• Rozdělení lipidů.
• Mastné kyseliny, membránové lipidy (fosfolipidy,
glykolipidy a cholesterol).
• Triacylglyceroly.
• Vstup mastných kyselin do matrix mitochondrie a βoxidace.
• Odbourávání mastných kyselin na peroxisomech.
• Syntéza mastných kyselin.
• Syntéza cholesterolu.
• Žlučové kyseliny, steroidní hormony, vitamin D, terpeny,
fytol a karotenoidy.
Lipidy
• LIPIDY – jsou ve vodě nerozpustné biomolekuly,
dobře rozpustné v organických rozpouštědlech
(např. chloroform).
• Lipidy zahrnují:
•
•
•
•
•
•
A) Mastné kyseliny
B) Triacylglyceroly (neutrální tuky)
C) Alkoholy s dlouhým řetězcem a vosky
D) Sfingoidy a další báze s dlouhým řetězcem
E) Glykolipidy, fosfolipidy a sfingolipidy
F) Karoteny, polyprenoly, steroly, terpeny a další
isoprenoidy.
Mastné kyseliny – nositelky hydrofobních vlastností
O
C
Palmitát
O
-
-
(ionizovaná forma kyseliny palmitové)
O
C
Oleát
(ionizovaná forma kyseliny olejové)
O
-
-
Názvosloví mastných kyselin
•
Nasycená mastná kyselina s 18 atomy C (C18) se nazývá oktadekanová
(podle uhlovodíku oktadekanu), s dvojnou vazbou pak oktadekenová a se
dvěma dvojnými vazbami oktadekadienová kyselina.
•
Záznam 18 : 0 značí mastnou kyselinu C18 bez dvojné vazby.
Záznam 18 : 2 znamená, že kyselina obsahuje dvě dvojné vazby.
•
Uhlíky mastné kyseliny se číslují od karboxylu, atomy 2 a 3 se také
označují α a β. Koncový methyl se označuje ω-uhlíkový atom.
•
Poloha dvojné vazby se označuje symbolem ∆ a číslem v exponentu. Tak
např. cis- ∆9 značí polohu dvojné vazby mezi uhlíky 9 a 10.
•
Dvojné vazby je také možné označovat od ω-uhlíkového atomu (má číslo 1).
Např. ω- 3 mastná kyselina má dvojnou vazbu na třetím uhlíku od konce.
Značení uhlíkových atomů mastných kyselin
O
β
H3C
ω
H2
C
3
C
H2
n
2
C
H2
α
C
1
-
O
-
Některé přírodní živočišné mastné kyseliny
Počet C Počet dvojných
vazeb
Název
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Laurová
Myristová
Palmitová
Stearová
Arachidová
Behenová
Lignocerová
Palmitolejová
Olejová
Linoleová
Linolenová
Arachidonová
12
14
16
18
20
22
24
16
18
18
18
20
0
0
0
0
0
0
0
1
1
2
3
4
Systematický názeb
n-dodekanová
n-tetradekanová
n-hexadekanová
n-oktadekanová
n-eikosanová
n-dokosanová
n-tetrakosanová
cis-∆9-hexadecenová
cis-∆9- oktadecenová
cis, cis-∆9, ∆12-oktadekadienová
all-cis-∆9, ∆12, ∆15-oktadekatrienová
all-cis-∆5, ∆8, ∆11, ∆14-eikosatetraenová
Fosfatidát (Fosfatidová kyselina)
R1
Acylové skupiny
mastných kyselin
R2
O 1
CH2
C
O
O
C
O
Fosfatidát
2
C H
3
H2C
(diacylglycerol-3-fosfát)
O
O
2-
P
O
+
O
Schematická struktura fosfolipidu
Mastná kyselina
Mastná kyselina
G
l
y
c
e
r
o
l
Fosfát
Alkohol
Alkoholy, které se váží esterovou vazbou na fosfatidát:
-
OOC
HO
C
H2
H
C
HO
+
NH3
Serin
C
H2
H2
C
HO
+
NH3
C
H2
Ethanolamin
HO
C
H2
H
C
C
H2
Glycerol
OH
H
H
OH
H
H
Inositol
+
CH3
H
OH
OH
HO
HO
N
Cholin
H
HO
H2
C
OH
CH3
CH3
Fosfatidylserin – příklad fosfolipidu
R1
R2
O
C
O
C
O
O
CH2
C H
H2C
O
O
P
-
COO
H
O
+
-
O
Fosfatidylserin
CH2
C
NH3
+
Struktura sfingosinu a sfingomyelinu.
H3N
+
C
C
HO
Sfingosin
H
H
O
C
R1
NH H
CH3(H2C)12
C
C
HO
H
C
H2
O
P
O
+
O -O
Sfingomyelin
C
H2
H2
C
N
+
CH3
CH3
CH3
C
H2
OH
Glykolipidy- sacharid obsahující lipidy.
• Glykolipidy živočichů jsou odvozeny od sfingosinu. Aminoskupina
sfingosinu je acylována mastnou kyselinou (shodné se
sfingomyelinem). Na rozdíl od sfingomyelinu je na hydroxylu
sfingosinu vázán sacharid. Rostlinné glykolipidy obsahuji
glukosu, živočišné galaktosu.
O
Mastná kyselina
Cukerná jednotka
C
R1
NH H
CH3(H2C)12
O
HO
H
Cerebrosid
(glykolipid)
Glukosa
nebo
galaktosa
Cholesterol
• Cholesterol je lipid na bázi steroidního skeletu – steranu.
• V membránách je cholesterol orientován rovnoběžně se
řetězci mastných kyselin. Je až 25 % součástí
membránových lipidů nervových buněk, ale je nepřítomen
v intracelulárních membránách. Cholesterol neobsahují
prokaryotní membrány.
H3C
CH3
CH3
CH3
CH3
HO
Cholesterol
Úloha mastných kyselin:
• 1. Součást biologických membrán – fosfolipidy a glykolipidy.
• 2. Mnohé proteiny jsou modifikovány kovalentní vazbou s
mastnými kyselinami a tímto způsobem jsou lokalizovány v
membránách.
• 3. Mastné kyseliny jsou zásobárnou energie. Obvykle jsou
skladovány jako triacylglyceroly (nebo také neutrální
mastné kyseliny, triglyceridy).
Triacylglyceroly
• Triacylglyceroly skladují velké množství metabolické energie,
protože jsou bezvodé a redukované.
• Kompletní oxidací jednoho gramu mastné kyseliny se získá 38 kJ
energie, zatím co z 1 g sacharidů nebo proteinů pouze 17 kJ.
• Triacylglyceroly jsou výhodně skladovatelnou energií. Jeden
gram tuku skladuje 6 x více energie než 1 g hydratovaného
glykogenu.
• Typický 70 kg vážící muž má energetickou rezervu 420 000 kJ
ve formě triacylglycerolu, 10 000 kJ v proteinech (svaly), 2 500
kJ v glykogenu a 170 kJ v glukose.
• Celková hmotnost triacylglycerolů je 11 kg. Pokud by se takové
množství energie skladovalo v glykogenu, byla by tělesná
hmotnost 55 x vyšší.
• Zásoby glykogenu a glukosy vystačí zásobovat organismus energií
jeden den. Triacylglyceroly týdny.
• U savců je hlavním místem akumulace triacylglycerolů cytoplasma
adiposních buněk (tukových buněk).
Triacylglyceroly z potravy.
• Triacylglyceroly ze střevní sliznice jsou z důvodu nerozpustnosti
převáděny na micely za účasti žlučových kyselin. Žlučové kyseliny
jsou amfipatické (obsahují polární i nepolární části), jsou
syntetizovány v játrech a uvolňovány ze žlučníku.
• Žlučové kyseliny obalí triacylglyceroly a usnadní tak funkci
hydrolytickým lipasam. Např. glykocholát.
O
OH
H
H
CH3
H
CH3
HO
H3C
H
OH
Glykocholát
N
H
COO
-
Struktura hlavních žlučových kyselin a jejich Gly a taurinových
konjugátů.
Model transportu triacylglycerolů a cholesterolu u lidí.
Hydrolytické štěpení triacylglycerolu pankreatickými lipasami:
O
R2
H2C
O
O
O
Triacylglycerol
O
Lipasa
O
O
C H
H2C
R1
R3
R2
-
O
O
C H
CH2OH
O
H2O
H2C
O
R3
Diacylglycerol
R1
O
O
Lipasa
R2
-
O
O
C H
CH2OH
O
H2O
CH2OH
R1
Monoacylglycerol
Resyntéza triacylglycerolů ve sliznici střeva
•
•
•
•
•
•
Resyntetizované triacylglyceroly jsou sbaleny do lipoproteinových
transportních částic – chylomikronů, které přes lymfu vstupují do krve.
Chylomikrony se váží na membránách (přednostně adiposní tkáně a
svalstva) vázané lipoproteinové lipasy, kde jsou triacylglyceroly opět
hydrolyzovány na mastné kyseliny a monoacylglycerol, aby je bylo možné
transportovat do tkání.
Periferní tkáně využívají energii lipidů skladovaných v adiposní tkáni ve
třech stupních:
1. Mobilizace lipidů – hydrolýza na mastné kyseliny a glycerol, které jsou
transportovány do potřebných tkání.
2. Aktivace mastných kyselin a jejich transport do matrix mitochondrií.
3. Odbourávání mastných kyselin na acetyl CoA, který vstupuje do cyklu
trikarboxylových kyselin.
Krevní lipoproteiny
•
jsou nekovalentní komplexy lipidů se specifickými bílkovinami (tzv.
apolipoproteiny) vyskytující se v krevní plasmě. Zajišťují transport
a distribuci lipidů (triacylglycerolů, steroidních hormonů, vitaminů
rozpustných v tucích, cholesterolu, fosfolipidů atd.). Jsou tvořeny
jádrem nepolárních lipidů (triacylglyceroly, cholesterol), obklopeným
polárními lipidy a apolipoproteiny. Podle obsahu lipidů, který přímo
určuje jejich hustotu, dělíme krevní lipoproteiny na chylomikrony (obsah
lipidů 99 %), lipoproteiny s velmi nízkou hustotou (angl. very low density
lipoproteins, VLDL, 93 %), lipoproteiny se střední hustotou
(intermediate density lipoproteins, IDL, 89 %), lipoproteiny s nízkou
hustotou (low density lipoproteins, LDL, 80 – 75 %), lipoproteiny
s vysokou hustotou (high density lipoproteins, HDL, 65 - 50 %) a
lipoproteiny s velmi vysokou hustotou (very high density lipoproteins,
VHDL, 35 - 3 %). Jednotlivé frakce mají různé úkoly při transportu
lipidů; jejich stanovení v krevní plasmě má velký význam pro diagnostiku
řady chorob. Osud lipoproteinových částic je pestrý; mohou procesem
endocytosy vstupovat do buněk, kde jsou obvykle rozloženy lysosomální
hydrolysou, mohou být v plasmě hydrolysovány lipoproteinlipasami{EC
3.1.1.34}, přičemž jeden typ přechází postupně na druhý (ve směru od
chylomikronů k částicím s větší hustotou) atd.
Stavba krevního lipoproteinu
Lipoproteiny = komplexy lipidů a proteinů.
Proteinová složka = apolipoprotein.
Obrázek LDL – hlavní transportér cholesterolu krví.
Tvorba chylomikronů:
LUMEN
SVALOVÁ BUŇKA
Triacylglyceroly
Další lipidy a proteiny
H2O
Lipasy
Chylomikrony
Mastné kyseliny
+
Monoacylglyceroly
Triacylglyceroly
Do lymfatického
systému
Hormonální regulace hydrolýzy triacylglycerolů
Lipasy adiposních buněk jsou aktivovány adrenalinem, (nor…), glukagonem a ACTH.
Insulin inhibuje.
Lipolýzou uvolněné mastné kyseliny se váží na sérový albumin,
který slouží jako jejich nosič do tkání.
Albumin je rozpustný protein 66 kD. Rozpustnost samotných
mastných kyselin je ~ 10-6 M, v komplexu s albuminem je vyšší
než 2 mM !!
O
Glycerol se absorbuje v játrech.
O
R2
H2C
O
O
O
O
C H
H2C
O
Triacylglycerol
O
R1
Lipasa
R3 3 H2O
3 H+
R1
CH2OH
HO
C H
CH2OH
O
+
-
O
R2
O
Glycerol
-
O
R3
Mastné kyseliny
Glycerol se přeměňuje na meziprodukty glykolýzy
CH2OH
HO
C
H
CH2OH
Glycerol
Glycerolkinasa
ATP
ADP
CH2OH
HO
C
Glycerol-3-fosfátdehydrogenasa
H
2-
CH2O PO3
L-Glycerol-3-fosfát
NAD+
NADH + H+
H
CH2OH
O
Triosafosfátisomerasa
C
2-
CH2O PO3
Dihydroxyacetonfosfát
H
C
C
O
OH
2-
CH2O PO3
D-Glyceraldehyd-3-fosfát
Na vnější membráně mitochondrie jsou mastné kyseliny aktivovány za
katalýzy acyl CoA synthetasy (také thiokinasa mastných kyselin):
O
O
-
+
ATP
O
R
CoA
+
Acyladenylát
O
O
+
R
PPi
AMP
R
Mastná kyselina
+
AMP
Acyladenylát
HS
CoA
R
S
Acyl-CoA
AMP
Tvorba acylkarnitinu – karnitinacyltransferasa I.
Na vnitřní straně mitochondriální membrány se za katalýzy
karnitinacyltransferasy II přenáší acyl na CoA SH.
R
O
H3C
O
R
S
CoA
Acyl-CoA
+
H3C
N
HO
+
H
O
H3C
-
O
H3C
Karnitin
H3C
N
O
+
H
O
-
O
H3C
Karnitin
+
HS
CoA
Aktivovaná mastná kyselina je přenášena do matrix vázána
na karnitin přes translokasu.
Tvorbu acylkarnitinu katalyzuje karnitinacyltransferasa I.
Klasický experiment F. Knoopa (1904, potvrzeno až v roce
1950) dokazující, že mastné kyseliny se oxidují v β poloze
(odd –lichý počet uhlíků, even = sudý).
Odbourávání nasycených acyl CoA – β – oxidace.
1. Acyl CoA dehydrogenasa (FAD) – tvorba trans-∆2-enoyl CoA.
R
C
H2
H2
C
O
C
H2
C
S
CoA
Acyl-CoA
FAD
OXIDACE
FADH2
R
C
H2
H
C
O
C
H
C
S
Trans-∆2-Enoyl-CoA
CoA
2. Enoyl CoA hydratasa
R
C
H2
O
H
C
C
C
H
S
CoA
Trans-∆2-Enoyl-CoA
H2O
HO
R
C
H2
HYDRATACE
O
H
C
C
C
H
S
H
L-3-Hydroxyacyl-CoA
CoA
3. L-3-Hydroxyacyl CoA dehydrogenasa
HO
R
C
H2
O
H
C
C
C
S
CoA
H
H
L-3-Hydroxyacyl-CoA
NAD+
OXIDACE
H+ + NADH
R
C
H2
O
O
C
C
C
H
S
H
3-Ketoacyl-CoA
CoA
4. β-Ketothiolasa
R
C
H2
O
O
C
C
C
H
H
3-Ketoacyl-CoA
CoA
HS
S
CoA
THIOLÝZA
O
O
R
C
H2
C
S
CoA
+
Acyl-CoA
(zkrácený o 2 uhlíkové atomy)
H
C
C
H
S
H
Acetyl-CoA
CoA
Výtěžek kompletní oxidace palmitátu:
• Palmitoyl CoA + 7 FAD + 7 NAD+ + 7 CoA + 7 H2O →
→ 8 acetyl CoA + 7 FADH + 7 NADH + 7 H+
2
V dýchacím řetězci se získá z jednoho NADH asi 2, 5 ATP
a z jednoho FADH2 asi 1, 5 ATP.
Sečteno:
7 x FADH2 = 10, 5 ATP
7 x NADH = 17, 5 ATP
Oxidace 8 acetyl CoA v citrátovém cyklu = 80 ATP
Součet : 108 ATP
Spotřeba na aktivaci mastné kyseliny: 2 ATP
Konečný součet : 106 ATP
Odbourávání nenasycených mastných kyselin. Cis izomer je
převeden na trans isomerasou.
H
H
H3C
C
(CH2)4
C
H
H
C
H2
O
C
C
C
H2
C
S
CoA
Cis-∆3-Enoyl-CoA-isomerasa
H3C
(CH2)4
C
H
H2
C
C
H
O
H
C
H2
C
C
H
C
S
CoA
Další dvojná vazba mezi uhlíky 4 a 5 je odstraněna redukcí:
O
H
H3C
(CH2)4
C
C
C
H
H
5
4
C
C
S
CoA
H
3
2
1
2,4-Dienoyl-CoA
H+ + NADPH
2,4-Dienoyl-CoA-reduktasa
NADP+
H3C
(CH2)4
H2
C
5
O
H
C
H
4
C
3
C
H2
2
C
1
Trans-∆3-Enoyl-CoA
S
CoA
Odbourávání mastných kyselin s lichým počtem
uhlíků vede k sukcinyl CoA.
Převedení L-methylmalonyl CoA na sukcinyl CoA probíhá za účasti
enzymu methylmalonyl CoA mutasy jehož koenzymem je derivát
vitaminu B12 – kobalamin.
O
H3C
C
H2
C
S
Propionyl-CoA
-
CoA
ATP + HCO3-
O
ADP + Pi
O
O
C
C
H3C
C
O
O
S
CoA
H
D-Methylmalonyl-CoA
-
O
C
H3C
C
C
S
CoA
H
L-Methylmalonyl-CoA
O
-
C
O
H2
C
O
C
H2
C
Sukcinyl-CoA
S
CoA
Struktura 5´-deoxyadenosinkobalaminu.
Nedostatek vitaminu B12
• Vit. B12 byl zmíněn v roce 1926 v souvislosti s onemocněním
perniciosní anemie.
• Snížená hladina erythrocytů, nízká hladina Hb
a progresivní nervové onemocnění .
• Léčila se požíváním syrových jater.
• Vit. B12 byl izolován a popsán v roce 1948. D.C. Hodgkin, Nobelova
cena za chemii 1935 za rengenostrukturní analýzu biologických
molekul. (Třetí žena v pořadí NC za chemii).
• B12 není syntetizován rostlinami ani živočichy – jen některými
střevními bakteriemi.
• Lidé dostávají dostatek vitaminu z masa. V zachycení vitaminu
hraje roli tzv. intrinsic faktor produkovaný žaludkem.
Vegetariáni !!!
• Normální denní potřeba vit. B12 je ~ 3 µg. Játra skladují
3 až 5 letou potřebu vitaminu.
Další osud sukcinyl-CoA
• Meziprodukty C4 jsou katalyzátory CC a ne substráty.
• Pokud se má sukcinyl-CoA odbourat v CC musí být převeden
na pyruvát a posléze na acetyl-CoA.
• Reakce startuje převedením sukcinyl-CoA na malát (reakce
citrátového cyklu).
• Poté následuje transport do cytoplasmy a oxidativní
dekarboxylace na pyruvát a CO2 jablečným enzymem (malic
enzyme).
• Malic enzym je také součástí cyklu C4 rostlin při
fotosyntéze.
• Pyruvát je poté pyruvátdehydrogenasovým komplexem
převeden na acetyl-CoA, který vstoupí do CC.
Převedení malátu na pyruvát jablečným enzymem v cytoplasmě .
Odbourávání mastných kyselin na peroxisomech
• Peroxisomy obsahují velké množství enzymu katalasy, který
katalyzuje dismutaci peroxidu vodíku na vodu a kyslík !!!
• Na peroxisomech živočichů se mastné kyseliny jen zkracují
na délku oktanoyl CoA, který je posléze snadněji odbouráván
v matrix mitochondrií β-oxidací.
• Jediným místem odbourávání mastných kyselin u rostlin a
kvasinek jsou peroxisomy.
Základní struktura peroxisomu.
Funkce peroxisomů
• V případě, že se nahromadí nadbytek peroxidu vodíku
v buňce, převádí ho katalasa na vodu a kyslík podle
rovnice:
• 2 H2O2 = 2 H2O + O2.
• Hlavní funkcí peroxisomů je štěpení mastných kyselin
v procesu zvaném beta-oxidace.
• Vzniklý acetyl CoA je transportován zpět do cytoplasmy
pro další využití.
• V živočišných buňkách probíhá beta oxidace hlavně
v mitochondriích. V kvasinkách a rostlinných buňkách
probíhá beta oxidace jen v peroxisomech.
• V rostlinných peroxisomech probíhá fotorespirace.
V podobných organelách rostlinných buněk
(glyoxysomech) je lokalisován glyoxylátový cyklus.
První stupeň peroxisomální oxidace mastných kyselin katalyzuje
flavoproteinová dehydrogenasa, která přenáší elektrony na kyslík
za tvorby peroxidu vodíku (Rozdíl od β-oxidace). Oxidace se
zastavuje na řetězci C8 – thiolasa nekatalyzuje kratší řetězce –
pasívní transport do mitochondrie
H3C
C
H2
H2
C
O
C
H2
C
S
CoA
H3C
C
H2
H
C
O
C
H
C
S
Acyl-CoA-dehydrogenasa Acyl-CoA-dehydrogenasa
(ox, FAD)
(red, FADH2)
O2
H2O2
Katalasa
H2O + 1/2 O2
CoA
Další
oxidace
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Peroxisomy obsahují oxidační enzymy jako jsou katalasa, oxidasa Daminokyselin a oxidasa močové kyseliny.
Většina enzymů využívá molekulární kyslík za účelem odstranění
vodíkových atomů ze specifických organických substrátů (označeny
jak R) v oxidační reakci produkující peroxid vodíku (který je také
toxický).
RH2 + O2 = R + H2O2
Katalasa je dalším enzymem v peroxisomech využívající peroxid
vodíku k oxidaci dalších substrátů jako jsou fenoly, mravenčí
kyselina, formaldehyd a alkoholy..
2 H2O2 → 2 H2O + O2 - může za minutu přeměnit 5 milionů molekul
H2O2. (Obsahuje hem - prostetická skupina). Homotetramer – monomer
500 aminokyselin.
Peroxidační reakce:
H2O2 + RH = R-OH + H2O
Takto dochází k eliminaci toxického peroxidu vodíku.
Reakce jsou důležité v jaterních a ledvinových buňkách, kde
peroxisomy detoxifikují různé toxické substráty, které se dostaly
do krve.
Asi 25% ethanolu, který vypijeme je oxidováno na ethanal
(acetaldehyd) tímto způsobem.
Peroxidace lipidů !! (Iniciace ROS)
Antioxidanty. Vitamin E α (tokoferoly α až δ,
tokotrienoly); další antioxidanty askorbát, retinol,
ubichinol.
Tokoferoly a tokotrienoly. Základem je 6-hydroxychroman + fytol.
Enzymová lipoperoxidace–lipoxygenasa a cyklooxygenasa
(arachidonová kyselina)
Eikosanoidy -prostaglandiny, anandamid-endogenní opiát
(ananda ze sanskrtu blaženost)
Schéma syntézy eikosanoidů.
Tvorba a funkce ketolátek
•
Vstup acetyl CoA do citrátového cyklu závisí na dostupnosti
oxaloacetátu. Při nedostatku sacharidů se hladina oxaloacetátu snižuje a
tím zpomaluje citrátový cyklus. Oxaloacetát se získává karboxylací
pyruvátu.
•
Známá biochemický bonmot: TUKY HOŘÍ V OHNI SACHARIDů.
•
Při hladovění nebo diabetu je oxaloacetát spotřebováván na tvorbu
glukosy.
•
Za situace nadbytku mastných kyselin a acetyl CoA se dva acetyl CoA
kondenzují za tvorby acetoacetyl CoA. Ten reaguje s dalším acetyl CoA
za tvorby 3-hydroxy-3-methylglutaryl CoA (HMG – CoA) a CoA. HMGCoA se posléze štěpí na acetyl CoA a acetoacetát. Dalšími ketolátkami
jsou redukční produkt
D-3-hydroxybutyrát a odpadní látka aceton.
Hlavním místem tvorby ketolátek jsou jaterní mitochondrie.
•
Role acetoacetátu
• Srdeční sval a kůra ledvin
acetoacetát před glukosou.
preferují
za
hladovění
• Taktéž mozek se za hladovění adaptuje na acetoacetát.
Při dlouhodobém hladovění je až 75 % energie mozku z
acetoacetátu !!!
• Acetoacetát
má
regulační
roli.
Vysoká
hladina
acetoacetátu v krvi je signálem přítomnosti vysokého
množství acetyl CoA což vede k poklesu lipolýzy v
adiposních tkáních.
• Ketolátky jsou ve vodě rozpustnou transportní formou
acetylů.
3-Ketothiolasa – tvorba acetoacetyl CoA:
O
H3C
C
O
S
Acetyl-CoA
CoA
+
H3C
C
S
Acetyl-CoA
CoA
1
H3C
CoA
O
O
C
C
C
H2
S
Acetoacetyl-CoA
CoA
Hydroxymethylglutaryl CoA synthasa:
H3C
O
O
C
C
C
H2
O
S
Acetoacetyl-CoA
CoA
+
H3C
C
S
Acetyl-CoA
O
2
CoA
-
O
H2O
CoA
C
HO
C
H2
CH3
C
C
H2
O
C
S
CoA
3-Hydroxy-3-methylglutaryl-CoA
Hydroxymethylglutaryl-CoA štěpící enzym:
O
-
O
C
HO
C
H2
CH3
C
C
H2
O
C
S
3
CoA
-
O
O
3-Hydroxy-3-methylglutaryl-CoA
H3C
C
O
O
C
C
C
H2
Acetoacetát
S
CoA
CH3
D-3-Hydroxybutyrátdehydrogenasa.
Acetoacetát spontánně dekarboxyluje na aceton.
O
-
O
C
O
C
H2
C
Acetoacetát
O
4
-
CH3
O
H+ + NADH
NAD+
C
H
C
H2
OH
C
CH3
D-3-Hydroxybutyrát
O
H3C
CO2
C
Aceton
CH3
Acetoacetát je aktivován přenosem CoA ze sukcinyl CoA
(transferasa) a posléze štěpen specifickou thiolasou na dva
acetyl CoA.
V játrech transferasa není !
Acetoacetát
Sukcinyl-CoA
CoA-transferasa
Sukcinát
Acetoacetyl-CoA
CoA
Thiolasa
2 Acetyl-CoA
Živočichové nedokáží převést mastné kyseliny na glukosu !!!
• Proč ?
• Acetyl-CoA nemůže být převeden na pyruvát nebo
oxaloacetát, neboť vstupuje do citrátového cyklu a oba
uhlíky se v jeho průběhu odštěpí jako CO2.
• Rostliny a některé mikroorganismy mají další dva enzymy
v tzv. glyoxylátovém cyklu a jsou schopné převést acetyl
CoA na oxaloacetát.
Rozdíly mezi odbouráváním a syntézou mastných kyselin.
• 1. Syntéza mastných kyselin probíhá v cytoplasmě, odbourávání v
matrix mitochondrií. Acetyl CoA vstupuje do cytoplasmy ve
formě citrátu.
• 2. Meziprodukty syntézy mastných kyselin jsou kovalentně
vázány na sulfhydrylové skupiny ACP (acyl carrier protein),
kdežto meziprodukty degradace jsou vázány na SH skupinu CoA.
• 3. Enzymy syntézy mastných kyselin vyšších organismů jsou
spojeny do polypeptidového řetězce zvaného synthasa mastných
kyselin. Enzymy degradace jsou v matrix volně.
• 4. Řetězec mastných kyselin se prodlužuje o dva uhlíky z acetyl
CoA. Aktivovaným donorem dvou uhlíků je malonyl CoA a
prodlužování řetězce je poháněno odštěpováním CO2.
• 5. Redukčním činidlem při syntéze je NADPH, oxidačními činidly
při degradaci jsou FAD a NAD+.
• 6. Prodlužování řetězce na synthase mastných kyselin končí
tvorbou palmitátu (C16). Další prodlužování řetězce a tvorba
nenasycených kyselin probíhá na jiných enzymech.
Srovnání syntézy a odbourávání mastných kyselin.
Trikarboxylátový transportní systém.
Vstup acetyl-CoA do cytoplasmy.
Klíčovým krokem syntézy mastných kyselin je tvorba
malonyl CoA.
Acetyl CoA + ATP + HCO3- → malonyl CoA + ADP + Pi + H+
• Katalyzuje acetyl CoA karboxylasa (obsahuje biotin).
• Reakce probíhá ve dvou stupních:
Biotin–enzym + ATP + HCO3- → CO2-biotin-enzym +ADP + Pi
CO2-biotin-enzym + acetyl CoA → malonyl CoA + biotin-enzym
• Acetyl CoA karboxylasa je regulačním enzymem metabolismu
mastných kyselin.
ACP – fosfopanteteinové raménko, na kterém jsou
vázány meziprodukty syntézy mastných kyselin.
Jednotlivé kroky syntézy mastných kyselin.
•
1. Syntéza malonyl CoA: acetyl CoA karboxylasa
•
2. Navázání acetyl CoA na ACP-CE: acetyltransacylasa
•
3. Navázání malonyl CoA na ACP: malonyltransacylasa
•
4. Kondenzační reakce: acylmalonyl ACP kondenzační enzym
Acetyl ACP + malonyl ACP → acetoacetyl ACP + (ACP-CE) + CO2
•
5. První redukce: β-ketoacyl ACP reduktasa
Acetoacetyl ACP + NADPH + H+ → D-3-hydroxybutyryl ACP + NADP+
•
6. Dehydratace: 3-hydroxyacyldehydratasa
D-3-Hydroxybutyryl ACP → krotonyl ACP + H2O
•
7. Druhá redukce: enoyl ACP reduktasa
Krotonyl ACP + NADPH + H+ → butyryl ACP + NADP+
Elongace řetězce je zahájena spojením acetylu na kondenzačním
enzymu(CE), který je součástí synthasy mastných kyselin,
s malonylem na ACP.
O
H3C
C
S
Acetyl-CE
CE
+
-
O
O
O
C
C
C
H2
KONDENZACE
S
Malonyl-ACP
ACP
H3C
CE + CO2
O
O
C
C
C
H2
S
Acetoacetyl-ACP
ACP
První redukce
H3C
O
O
C
C
C
H2
S
Acetoacetyl-ACP
ACP
REDUKCE
H+ + NADPH
HO
H3C
NADP+
O
H
C
C
H2
C
S
ACP
D-3-Hydroxybutyryl-ACP
Dehydratace
HO
H3C
O
H
C
C
H2
C
DEHYDRATACE
S
ACP
D-3-Hydroxybutyryl-ACP
H3C
H2O
O
H
C
C
C
S
H
Krotonyl-ACP
ACP
Druhá redukce
O
H
H3C
C
C
C
S
H
Krotonyl-ACP
ACP
REDUKCE
H+ + NADPH
H3C
NADP+
H2
C
O
C
H2
C
S
Butyryl-ACP
ACP
Pokračování syntézy
• V dalším kole syntézy se kondenzuje malonyl – ACP s
butyryl ACP za tvorby C6-β-ketoacyl ACP. Poté následuje
první redukce, dehydratace a druhá redukce za tvorby C6 –
acyl ACP.
• Prodlužování řetězce se opakuje až do délky C16 – palmitát.
• Thioesterasa je enzym, který odštěpuje palmitát z ACP a
tím je syntéza ukončena.
Savčí synthasa mastných kyselin.
• Savčí synthasa mastných kyselin se liší od synthasy z E. coli.
Savčí je homodimer 260 kDa podjednotek.
• Každá z podjednotek má tři domény spojené pohyblivými regiony.
• Doména 1 – vstup substrátu a kondenzační jednotka obsahuje
obě transferasy a β-ketoacylsynthasu (kondenzační enzym).
• Doména
2
–
redukční
jednotka
–
obsahuje
β-ketoacylreduktasu, dehydratasu a enoylreduktasu.
• Doména 3 – obsahuje thioesterasu odštěpující palmitát.
ACP,
Savčí synthasa mastných kyselin:
Doména 1 (modrá) AT-acetyltransferasa, MT-malonyltransferasa,
CE-kondenzační enzym. Doména 2 (žlutá) ACP, β-ketoacylreduktasa
(KR), dehydratasa (DH), enoylreduktasa (ER). Doména 3 (červená)
thioesterasa (TE). Flexibilní raménka (zelená).
AT
MT
DH
ER
KR
ACP
TE
CE
Cys
SH
SH
TRANSLOKACE
HS
SH
Cys
REDUKCE
TE
ACP
KR
ER
KONDENZACE
DH
MT
Uvolnění
palmitátu
CE
Vstup
substrátu
AT
Synthasa mastných kyselin funguje jako dimer. Ke kondenzaci
dochází mezi malonylem zavěšeným na jedné podjednotce ACP a
acetylem na SH kondenzačního enzymu druhé podjednotky.
CE
CE
ACP
SH
S
ACP
SH
HS
O
C
O
H3C
H2C
S
ACP
C
C
O
CH3
KONDENZACE
-
O
SH
CE
H2C
CO2
S
ACP
C
C
O
O
SH
CE
Obě redukce a dehydratace na fosfopantheteinovém raménku
ACP.
CE
ACP
CE
SH
HS
CH3
H2C
S
ACP
C
C
O
ACP
SH
HS
CH3
REDUKCE
O
H2C
SH
CE
S
ACP
C
CH2
O
SH
CE
Translokací se přenese řetězec z ACP na SH skupinu
kondenzačního enzymu stejné podjednotky.
CE
ACP
CE
SH
HS
CH3
H2C
S
ACP
C
SH
HS
CH3
TRANSLOKACE
H2C
CH2
O
SH
CE
ACP
SH
ACP
O
CH2
C
S
CE
Další malonyl se naváže na raménko ACP druhé podjednotky.
Probíhá druhá kondenzace na protilehlou podjednotku dimeru.
CE
ACP
CE
SH
HS
S
HS
O
CH3
H2C
SH
ACP
O
ACP
C
CH3
H2C
CH2
C
S
CE
Malonyl-CoA
CoA
SH
ACP
O
CH2
O
CH2
C
-
S
CE
C
O
Stechiometrie syntézy mastných kyselin
• Stechiometrie syntézy palmitátu:
Acetyl CoA + 7 malonyl CoA + 14 NADPH + 20 H+ →
→ palmitát + 7 CO2 + 14 NADP+ + 8 CoA + 6 H2O
• Stechiometrie syntézy malonyl CoA:
7 Acetyl CoA + 7 CO2 + 7 ATP → 7 malonyl CoA + 7 ADP + 7 Pi + 14 H+
• Celkově:
8 Acetyl CoA + 7 ATP + 14 NADPH + 6 H+ →
→ palmitát + 14 NADP+ + 8 CoA + 6 H2O + 7 ADP + 7 Pi
Citrát jako nositel acetylů z matrix mitochondrie do cytosolu
• K syntéze palmitátu je třeba:
8 acetyl CoA, 14 NADPH a 7 ATP
(8 NADPH se získá transportem citrátu do cytoplasmy a zbylých 6 v
pentosafosfátové dráze).
• Acetyl CoA je v matrix a vnitřní mitochondrální membrána acetyl
CoA nepropouští !!
• Při vysokých hladinách citrátu je transportován do cytosolu, kde je
štěpen ATP citrátlyasou.
Citrát + ATP + CoA + H2O → acetyl CoA + ADP + Pi + oxaloacetát
• Do cytosolu tak vstupuje spolu s acetyl CoA oxaloacetát.
Transfer acetyl CoA do cytosolu:
Zdroj NADPH pro syntézu mastných kyselin
•
•
Oxaloacetát vytvořený při transportu citrátu do cytosolu by se měl
vrátit do matrix. Vnitřní mitochondriální membrána je pro oxaloacetát
nepropustná.
Oxaloacetát je redukován za účasti NADH na malát cytosolovou
malátdehydrogenasou:
Oxaloacetát + NADH + H+ → malát + NAD+
•
Malát je oxidačně dekarboxylován NADP+-malátovým enzymem (také
jablečný enzym):
Malát + NADP+ → pyruvát + CO2 + NADPH
•
Konečně pyruvát vstupuje do mitochondrie, kde je karboxylován
pyruvátkarboxylasou:
Pyruvát + CO2 + ATP + H2O → oxaloacetát + ADP + Pi + 2 H+
•
Sumární rovnice:
NADP+ + NADH + ATP + H2O → NADPH + NAD+ + ADP + Pi + H+
Regulace metabolismu mastných kyselin
• Syntéza mastných kyselin probíhá za situace, kdy je dostatek
sacharidů a energie a nedostatek mastných kyselin.
• Ústřední klíčovou roli hraje acetyl CoA karboxylasa.
• Karboxylasa je pod kontrolou adrenalinu, glukagonu a insulinu.
• Insulin stimuluje syntézu mastných kyselin aktivací karboxylasy,
glukagon a adrenalin mají opačný účinek.
• Citrát, znak dostatku stavebních jednotek a energie, aktivuje
karboxylasu.
• Palmitoyl CoA a AMP, naopak, inhibují karboxylasu.
Místa regulace metabolismu mastných kyselin.
Souhrn metabolismu lipidů.
Glyceroneogeneze
• Dihydroxyacetonfosfát pro tvorbu glycerol-3-fosfátu pro
syntézu triacylglycerolů má původ v glykolýze nebo z
oxaloacetátu – glyceroneogeneze.
• Při hladovění je asi 30% mastných kyselin vstupujících do
jater reesterifikováno na triacylglycerol a ten poté
transportován VLDL.
• Adipocyty v situaci hladovění vykazují také
glyceroneogenezi.
• Nemají glukoneogenezi, ale mají enzym glukoneogeneze –
fosfoenolpyruvátkarboxykinasu (PEPCK), který je aktivován
při nízkých hladinách glukosy. Přvádí oxaloacetát na
fosfoenolpyruvát (GTP).
• Podílí se tak na glyceroneogenezi.
Prodlužování řetězce a tvorba nenasycených mastných kyselin
probíhá na cytosolární straně membrány endoplasmatického
retikula.
• Tvorba oleoyl CoA (cis ∆9-dvojná vazba) ze stearoyl CoA:
Stearoyl CoA + NADH + H+ + O2 → oleoyl CoA + NAD+ + 2 H2O
• Katalyzují tři membránové enzymy.
• Savci nemají enzymy katalyzující vstup dvojné vazby za uhlík C-9
řetězce mastných kyselin.
• Savci nemohou syntetizovat linoleát (18 : 2 cis ∆9, ∆12) a linolenát
(18 : 3 cis ∆9, ∆12, ∆15).
• Obě mastné kyseliny jsou pro savce esenciální – musí být dodány
s potravou.
Biosyntéza cholesterolu
• Cholesterol má 27 uhlíkových atomů a všechny mají původ v
acetyl CoA.
• Syntéza cholesterolu se uskutečňuje ve třech stupních:
• A) Syntéza isopentenyldifosfátu, jako aktivní isoprenové
jednotky.
• B) Kondenzace šesti molekul isopentenyldifosfátu za tvorby
skvalenu.
• C) Cyklizace skvalenu řadou reakcí na tetracyklický produkt,
který je bezprostředně převeden na cholesterol.
• Cholesterol:
Modulátor fluidity živočišných membrán
Prekurzor steroidních hormonů
Prekurzor žlučových kyselin
Prekurzor vitaminu D
Značení uhlíkových atomů cholesterolu v návaznosti na značení
acetylu.
H3C
C
HO
C
C
C
CH3
C
C
C
C
C
C
C
C
C
CH3
C
C
C
C
C
C
CH3
C
CH3
C
C
C
H3C
C
Číslování cholesterolu a steroidů:
21 H3C
20
18 CH3
19 CH3
2
3
HO
1
A
4
10
5
11
9
B
6
12
C
13
14
8
7
17
D 16
15
22
23
24
25
27 CH3
CH3
26
Syntéza isopentenyldifosfátu v cytoplasmě
• Meziprodukty jsou 3-hydroxy-3-methylglutaryl CoA (HMG-CoA)
a mevalonát.
• HMG-CoA se v mitochondriích převádí na acetyl CoA a
acetoacetát (ketolátky) !!!!
• V cytosolu na mevalonát !!
• Syntéza mevalonátu je klíčovým stupněm syntézy cholesterolu.
Redukce HMG-CoA enzymem HMG-CoA reduktasou je
ireversibilním stupněm, kontrolním bodem syntézy. Reduktasa je
integrální součástí membránových proteinů v endoplasmatickém
retikulu.
HMG-CoA + 2 NADPH + 2 H+ → mevalonát + 2 NADP+ + CoA
Přeměny 3-hydroxy-3-methylglutaryl CoA v cytosolu
a mitochondrii:
CYTOSOL
H3C
O
O
C
C
C
H2
+
S
2 H
+
2 NADPH
CoA
O
Acetoacetyl-CoA
-
+
O
O
H3C
C
S
CoA
H2O
CoA
C
H3C
C
H2
OH
C
C
H2
CoA
+
2 NADP+
O
-
O
H3C
C
C
H2
C
C
H2
CH2
Mevalonát
O
C
OH
OH
S
CoA
O
3-Hydroxy-3-methylglutaryl-CoA
(HMG-CoA)
C
H3C
Acetyl-CoA
CoA
S
Acetyl-CoA
O
-
O
MITOCHONDRIE
C
+
C
H2
CH3
C
Acetoacetát
O
Syntéza isopentenyldifosfátu:
COO
-
COO
CH2 OH
COO
CH3
CH3
OH
-
ATP
ADP
Mevalonát
ATP
P
O
COO
O
+
O
5-Fosfomevalonát
2-
ADP
OH
CH2 O
ATP
P
O
-
H2C
CH3
CH3
OH
CH2 O
-
-
O
+
O
ADP
P
O
+
O
5-Difosfomevalonát
O
2-
CH3
2-
O PO3
CH2 O
P
O
-
CO2 + Pi
O
+
O
P
O
O
+
O
2-
CH2 O
P
O
-
O
+
O
P
O
+
O
3-Isopentenyldifosfát
O
2-
Izomerizace isopentenyldifosfát – dimethylallyldifosfát:
H2C
H3C
CH3
CH3
3-
CH2O PO2PO3
3-Isopentenyldifosfát
3-
CH2O PO2PO3
Dimethylallyldifosfát
Mechanismus kondenzace allylového substrátu
(dimethylallyldifosfát) s 3-isopentenyldifosfátem.
Kondenzace hlava – ocas.
3-Isopentenyldifosfát
CH3
3-
PO2PO3
CH3
CH3
R
H
Allylový substrát
PPi
CH2O
H2C
+
CH2O
R
3PO2PO3
-
CH2
H
Allylový karbanion
Geranyl = dimethylallyldifosfát + isopentenyldifosfát;
Farnesyl = geranyl + isopentenyldifosfát.
3-
PO2PO3
CH3
+
H2C
CH3
CH2
R
C
H2
CH3
CH2O
H
CH2O
H2C
CH3
+
H
3-
PO2PO3
CH2
R
H
H
Geranyl(10C)-(farnesyl-15C)-difosfát
Geranyldifosfát
CH3
3-
H3C
OPO2PO3
Dimethylallyldifosfát
CH3
3-
H2C
OPO2PO3
3-Isopentenyldifosfát
PPi
CH3
3-
OPO2PO3
CH3
H3C
Geranyldifosfát
Farnesyldifosfát
CH3
OPO2PO3
CH3
3-
H3C
Dimethylallyldifosfát
CH3
3-
H2C
OPO2PO3
3-Isopentenyldifosfát
PPi
CH3
CH3
CH3
H3C
Farnesyldifosfát
3-
OPO2PO3
Skvalen = 2 x farnesyldifosfát + NADPH
Kondenzace hlava – ocas.
CH3
3-
OPO2PO3
CH3
CH3
H3C
Farnesyldifosfát
Farnesyldifosfát + NADPH
PPi + NADP+ + H+
CH3
CH3
CH3
CH3
CH3
H3C
CH3
Skvalen
CH3
Cyklizace skvalenu na lanosterol přes skvalen epoxid
a protosterolový kationt.
O2 + NADPH + H+
H2O + NADP+
O
Skvalen epoxid
Skvalen
H+
H
H3C
+
CH3
CH3
H
H
H3C
H
CH3
CH3
H
H+
HO
H3C
H
CH3
Lanosterol
HO
CH3
CH3
H
Protosterolový kation
Lanosterol přechází řadou reakcí na cholesterol.
Odstranění tří methylů (3xCO2), redukce jedné dvojné vazby
NADPH a přesun druhé dvojné vazby.
H3C
CH3
CH3
H3C
CH3
H3C
CH3
H3C
19 KROKŮ
CH3
CH3
HO
CH3
HCOOH + 2 CO2
HO
H3C
CH3
Lanosterol
Cholesterol
Regulace syntézy cholesterolu.
•
Dospělý člověk syntetizuje denně 800 mg cholesterolu (játra, střevo).
•
Syntéza cholesterolu je regulována jeho buněčnou hladinou
zpětnovazebně přes aktivitu a množství HMG-CoA reduktasy !!
•
1. Rychlost syntézy reduktasové mRNA je kontrolována zvláštním
proteinem (regulatory element binding protein SREBP) – transkripční
faktor. Nízká hladina cholesterolu aktivuje SREBP, vysoká inhibuje.
•
2. Rychlost translace reduktasové mRNA je inhibována nesteroidními
metabolity odvozenými od mevalonátu a cholesterolem z potravy.
•
3. Odbourávání reduktasy – proteolýza je spuštěna při vysokých
koncentracích cholesterolu.
•
4. Fosforylace snižuje aktivitu reduktasy. AMP aktivovaná proteinkinasa
vypíná syntézu cholesterolu. Syntéza se zastavuje při nízkých hladinách
ATP.
Inhibitory syntézy cholesterolu.
• Syntéza cholesterolu může být
efektivně
blokována
třídou
sloučenin zvaných statiny (např.
lovastatin
také
s
názvem
mevacor). Jedná se o silné
inhibitory (Ki = 1 nM) HMG-CoA
reduktasy.
• Obvykle se podávají s inhibitory
reabsorpce žlučových kyselin.
• Atherosklerosa !!
HO
COO
-
OH
H3C
O
H
O
Lovastatin
CH3
H3C
CH3
Syntéza žlučových kyselin.
Polární deriváty cholesterolu – vysoce efektivní detergenty.
Cholesterol
O
OH
H3C
COO
-
OH
CH3
H3C
SCoA
CH3
H3C
CH3
CH3
HO
CH3
OH
HO
Trihydroxykoprostanoát
OH
CH3
Cholyl-CoA
Taurin
Glycin
O
OH
H3C
CH3
O
NH
COO
CH3
HO
CH3
OH
-
H3C
CH3
CH3
OH
Glykocholát
HO
CH3
OH
Taurocholát
-
NH
SO3
Steroidní hormony.
• Cholesterol je prekurzorem
pěti hlavních tříd steroidních
hormonů:
• Progestageny,
glukokortikoidy,
mineralokortikoidy,
androgeny a estrogeny.
• Regulace genové exprese.
• Biosyntetická cesta tříd
steroidních hormonů.
Funkce a místo syntézy steroidních hormonů.
• Progestagen progesteron – připravuje dělohu pro přijetí vajíčka.
• Androgeny (jako testosteron) – vývoj sekundárních pohlavních
znaků mužů.
• Estrogeny (jako estron) – vývoj sekundárních pohlavních znaků
žen, ovariální cyklus.
• Glukokortikoidy
(jako kortisol) – ovlivňují metabolismus
sacharidů, proteinů a lipidů, inhibice zánětů.
• Mineralokortikoidy (aldosteron) – regulace vylučování vody a solí
ledvinami (zvýšení reabsorbce Na+ a vylučování K+ a H+ což vede
ke zvýšení objemu a tlaku krve).
• Hlavními místy syntézy steroidních hormonů jsou:
• Žluté tělísko (Corpus luteum) pro progestageny. Vaječníky pro
estrogeny. Varlata pro androgeny. Kůra nadledvinek pro
glukokortikoidy a mineralokortikoidy.
Základní steroidní hormony.
Vitamin D – kontrola hladiny Ca2+ a fosfátů.
Aktivním hormonem je kalcitriol. Nejedná se o pravý steroid.
CH3
CH3
H3C
H3C
CH3
CH3
Ultrafialové záření
HO
HO
7-Dehydroxycholesterol
Provitamin D3
H3C
CH3
H3C
CH3
OH
CH3
H3C
OH
Kalcitriol
(1,25-Dihydroxycholekalciferol)
CH3
H3C
CH2
HO
CH3
H3C
CH3
H3C
CH2
HO
Vitamin D3
(Cholekalciferol)
Funkce vitaminu D
• Vitaminy D2 (ergokalciferol)
a D3 (cholekalciferol) jsou
neúčinné; enzymovou
hydroxylací v játrech a
ledvinách na C25 poskytují
1a,25dihydroxycholekalciferol
(kalcitriol) – aktivní vitamin
D.
• Vitamin D zvyšuje
koncentraci Ca2+ v séru a tím
depozici Ca2+ v kostech a
zubech. Zvýšení hladiny vit.
D lze dosáhnou ozařováním
kůže UV světlem 230-313nm.
Struktura vitaminu D2
• Vitamin D2 (ergokalciferol)
má shodnou strukturu s
vitaminem D3 až na vedlejší
řetězec v poloze 17 !
• Vytváří se v kůži působením
UV záření z rostlinného
ergosterolu (je v mléce).
Vitaminy D se ukládají v
tucích. Vysoké hladiny vedou
k intoxikaci - kalcifikují se
měkké tkáně, tvoří ledvinové
kameny.
• Pigmentace chrání před
intoxikací vitaminy D.
CH3
CH3
H3C
CH3
CH3
CH3
9
10
Ergosterol
HO
CH3
CH3
H3C
CH3
CH3
CH2
HO
Vitamin D2 (ergokalciferol)
Isopentenyldifosfát je prekurzorem terpenů, řetězců ubichinonu,
chlorofylu, karotenoidů a vitaminu K.
Myrcen
(bobkový list)
Limonen
(citronová silice)
Zingiberen
(zázvor)
Vitamin K (Koagulation) je syntetizován rostlinami jako
fylochinon a bakteriemi jako menachinon (střevní bakterie).
Funkční při srážení krve.
Vitamin E – antioxidant v buněčných membránách – proti
stárnutí.
Eikosanoidy (20C) – deriváty arachidonové kyseliny. Prostaglandiny
= prostacykliny, thromboxany, leukotrieny a lipoxiny
Eikosanoidy.
• Eikosanoidy působí při velmi nízkých koncentracích a
způsobují bolest a horečku. Regulují tlak krve, srážení krve
a reprodukci.
• Nejsou transportovány krví, ale působí lokálně v blízkosti
buněk ve kterých se tvoří. Rozpadají se řádově v minutách
a sekundách.
• Hlavním enzymem syntézy prostaglandinů je prostaglandin
H2 synthasa. Má dvě katalytické aktivity: cyklooxygenasa a
peroxidasa. Označuje se COX !
• Aspirin inhibuje syntézu prostaglandinů acetylací
specifického Ser prostaglandin H2 synthasy.
• Další nesteroidní protizánětlivé látky jako ibuprofen a
acetaminophen se nekovalentně váží na enzym a podobně
blokují aktivní místo.
Nesteroidní inhibitory prostaglandin H2 synthasy
CH3
C=O
CH3
H3C
C C
H3C H H2
NH
C COOH
H
Ibuprofen
OH
Acetaminofen
Vitamin K2 a ubichinon
O
O
Isoprenová jednotka
(
O
Vitamin K2
)
CH3
6
H
MeO
Isoprenová jednotka
(
MeO
O
Ubichinon
(Koenzym Q10)
)
CH3
H
10
Vitamin A – produkt přeměny β-karotenu. Retinal je oční
fotoreceptor.
Fytol a karotenoidy
• Fytol-vedlejší řetězec chlorofylu je složen ze čtyř isoprenových
jednotek.
• Karotenoidy – barviva rajčat a mrkve. Absorbují světlo, protože
obsahují konjugované dvojné vazby (mezi 400 až 500 nm).
• Jejich C40 uhlíkatý řetězec je skládán z C5 jednotek až po
geranylgeranyldifosfát C20, jehož dvě molekuly kondenzují
způsobem hlava-ocas za tvorby fytoenu C40.
• Fytoen přejde po dehydrogenaci na lykopen. Cyklizací obou konců
lykopenu získáme β-karoten – prekurzor retinalu.
Fytol (20C) = diterpenový alkohol – prekurzor vitaminu E a K1,
součást chlorofylu.
Karotenoidy
Lykopen
β-Karoten
Fotoreceptorová molekula rhodopsin sestává z proteinu opsin
a 11-cis – retinalu jako prosthetické skupiny.
Absorpční maximum rhodopsinu je 500 nm.
H3C
CH3
CH3
CH3
H3C
H
11-cis-Retinal
O
Vlastnosti biologických membrán
• 1. Membrány tvoří vrstvené struktury o síle dvou molekul.
Tloušťka membrán je mezi 6 nm až 10 nm.
• 2. Membrány obsahují hlavně lipidy a proteiny v poměru od 1 : 4
až 4 : 1.
• 3. Membránové lipidy jsou malé molekuly s částmi hydrofilními a
hydrofobními. Vytváří lipidové dvojvrstvy.
• 4. Specifické proteiny zprostředkovávají různé funkce membrán.
Proteiny slouží jako pumpy, kanály, receptory, přenašeče energie
a enzymy.
• 5. Membrány jsou nekovalentní seskupení.
• 6. Membrány jsou asymetrické. Dvě strany biologické membrány
se od sebe liší.
• 7. Membrány vytváří fluidní mozaiku.
• 8. Většina membrán je elektricky polarizována.
Plasmová membrána – fluidní mozaika.
Sacharidové komponenty(zelené a žluté kroužky) glykoproteiny a
glykolipidy jsou jen na vnější straně membrány.
Řez plasmatickou membránou erythrocytu
Tři typy membránových lipidů:
• Fosfolipidy
• Glykolipidy
• Cholesterol
• Fosfolipidy sestávají ze čtyř složek: mastné kyseliny,
glycerol – základ na který se váží mastné kyseliny, fosfát a
na něj vázaný alkohol. Kromě glycerolu se jako základ může
uplatňovat alkohol sfingosin.
• Fosfolipidy
odvozené
od
glycerolu
se
nazývají
fosfoglyceridy.
• Fosfoglyceridy obsahují glycerol na který jsou vázány dvě
mastné kyseliny a fosforylovaný alkohol.

Podobné dokumenty

C - Základy biochemie

C - Základy biochemie množství energie skladovalo v glykogenu, byla by tělesná hmotnost 55 x vyšší. • Zásoby glykogenu a glukosy vystačí zásobovat organismus energií jeden den. Triacylglyceroly týdny. • U savců je hlavn...

Více

Biochemie 10 lipidy biosyntesa

Biochemie 10 lipidy biosyntesa Syntéza isopentenyldifosfátu Syntéza cholesterolu se uskutečňuje ve třech stupních: A) Syntéza isopentenyldifosfátu, jako aktivní isoprenové jednotky.

Více

Emil Fischer

Emil Fischer medicínu a chemii u Leopolda Gmelina (1788-1853), který ho doporučil Jönsi Jakobu Berzeliovi (1779-1848), u nějž pobýval na stáži ve Stockholmu. V l. 1825-1831 byl učitelem na technice v Berlíně, o...

Více

Nádorové markery

Nádorové markery Metody stanovení tumorových markerů: nejčastěji jsou to imunochemické analýzy na principu vazebných testů .

Více

Přednáška 1 - Ústav sacharidů a cereálií

Přednáška 1 - Ústav sacharidů a cereálií sacharidy Živočišné tuky mají většinou vysokou senzorickou kvalitu, ale jsou méně vhodné z výživového hlediska (složení MK-nasycené, vyšší obsah cholesteroluzdravotní potíže). Ve stravě není problé...

Více

bílkoviny krevní plazmy

bílkoviny krevní plazmy V tomto textu se omezíme pouze na některé bílkoviny nacházející se v lidském těle. Předmětem našeho zájmu budou především bílkoviny krevní plazmy.

Více

Cyklus glykolýza Krebs Fotorespirace dýchání

Cyklus glykolýza Krebs Fotorespirace dýchání 5. Redukčním činidlem při syntéze je NADPH, oxidačními činidly při degradaci jsou FAD+ a NAD+. 6. Prodlužování řetězce na synthase mastných kyselin končí tvorbou palmitátu (C16). Další prodlužování...

Více

Metabolismus lipidů - Ústav lékařské biochemie

Metabolismus lipidů - Ústav lékařské biochemie • acetyl-CoA karboxylasa obsahuje dvě podjednotky, na každou z nich je kovalentně k lysinovým zbytkům proteinu přes εaminoskupinu navázán biotin (ve funkci nosiče CO2) • je to enzym určující rychlo...

Více

CELÝ ČLÁNEK VE FORMÁTU

CELÝ ČLÁNEK VE FORMÁTU o antimikrobiální [5], pozorování, že diterpen trichorabdal A izolovaný z  japonské rostliny Rabdosia trichocarpa přímo inhibuje Helicobacter pylori nasvědčuje spíše druhé možnosti [6]. V  in vitro...

Více

Univezita Karlova v Praze

Univezita Karlova v Praze splňujícímu podmínku normalizace3

Více