Aerodynamika plachty

Aerodynamika plachty
v
as cd (asu, fak pficbá2tif noví čteniíh, je povr11ností každého jacblai'ské/_10 Č(lsopis11
11l'c(ej11(1 11a st fx:h st1rÍl1kách teore!fcki' k111z jachtingu dopf11ř1zÍ' zrísada1ni a prauidly, která pon10/Jou zfc;kal z plac bet co 11ej1:ě1ší l'.íikon díkv jejich optin1ťil11í111u 1u1
statení a i:1 tl'arol'állí podle sí(;• cětru _Proto .1r i na strii11kác/J Yacl-1111 hudete od toboto čís!n
C
xetkávat se serid/c111, klel): .<;i klade za cíl ~ýt i~ 1š(í Kko!ou plachtěnf, ({f~v n11i pro
jin1i: zatfln praxe cby/Jí. 11ez1u1n1e11a! .<pičko1~ý jacbti11g žád11é čá1y.
i1;\usíinc
nehoť
7nčít
s acro<lynan·,iko',l plarhty,
o<lpo\·ídá na otázku, jak dokáže pla-
chetnice to ncjpoctst:-1t11ěj:ff - plout proti
\·ětru. PraY<la, pi'ín10 proti něinu \ll nejde, ale
jf'Stližc \'Ítr přichází od přídě pod úhle111 asi
30 -45°, netnámc ž:idný pn1b\én1. Jak je to
n1ožné? Uchopn1e ~ist papíru po stranách
0' čte11tí!'e,
kratší li ťany a podržine si jej vodorovně před
listy. List se ohne, nehol zadní hrana, kterou
11cdržín1c, vlastní váhou k\rsne <lolú. Jestliže
nyní dŮ listu foukneme, narovná se (obr. 1).
Pť1sohf tedy na něj nč)aká síla, kterou vytl'áří
proud v71luchu - a stejná síla, vyvozená rCtrem, působí i na plachtu a na křídlo letadla.
jelikož jak plachta, tak křídlo letadla jsou zakřiveny
n1]uvín1e o profilu plachty !ltbo
o lete<.:kém profnu 1ná vLdušný proud na
závětrné ~!raně placfJ)' delší dráhu než na
straně návětrné. Proto 5e proudící vzduch na
návětrné strané zhušťuje - vzniká tlak, a D<t
závčtrné straně řídne
vzniká podtlak (obr.
2) Podle Bernoulliho zákona platí, že čf1n je
rychlost "\?.duchu vyšší, tín1 je pcdtlak hlubší
:i o to více se sna:u plachtu „vsát". Opravdu
se dá říci, 7.c plachetníce ic vodou jakoby nasávána, neboť z celkové síly tvoří sání profilu
asi 70 %a tlak z návětrné strany zbytrk. Cel
kol'á síla na profilu se pak rozkládá na dvě
i:ztlak (lifl)
~ C\;;c_ K<::
E
E-···!
---~
'.
···...
celko1ui sfla
plachty
i
,
>·-:...
01lpor (drag)
-~-'
--~--------------------
složky - na sílu vztlakovou lift, která je
kolmá na s1něr ofukování, a na odpor -drag
(obr. 3). Obě tyto složky pak narůstají s rychlostí \'ětru, avšak odpor roste n1nohem rychleji než vztlaková síla. rrzlkální zákony tedy
nejsou jachtařů1n přfliš nakloněny a trošku
předbíháme, když uvede1ne, že lidé se s tfn1to
problémem dlouho potýkali, než vyvinuli
plachtu takového tvaru, aby 1něla co nejmen
ší odpor. Stalo se tak až v polovíně 20. století
na základě rozvoje letecké aerodynan1iky, jež
potvrdila, že nejn1enší odpor bude n1ít taková
plachta, která se bude co neivíce podobat
štíhlén1u a dlouhému křídlu, jaké n1aj í větro­
ně. 7.de niají kořeny vysoké vratiplachty
s krátkým ráhne1n a velkýrn vyklent1tín1 zadního lenni ve špičce, jaké se navrhu)í pro n10de1'11Í oplachtění, a které vyžadují průběžné
výztuhy (spíry).
Při plavbě
proti větru {křižovánÍ) si kaž<lý
aby ieho plachta n1ěla co největ­
ší vztlak a co nejn1enší odpor, když ale přichá
zí vftr zezadu, při zadníin a zadobočnfch kur
zech, je to naopak odpo1; který žene plachetnici
vpřed. Vyplývá z toho důležitá skutečnost:
Plachta pracuje podle kurzu ve dvou
rozličných
fyzikálních režimech,
které se řídí protichůdnými pra\·idly,
a proto musí jachtař volit pro každý
režim i různé techniky ovládáni.
iachtař přeje,
Rozklad sil, jak je zachycen na obr. 3, zobrazuje pon1ěry na plachtě, která jakoby nebyla
k niče1nu připevněna. Jestliže je ale plachta
spojena se <>právně tvarovanýin lodnín1 trupc1n, celková ~íla na plachtě se rozloží poně­
kud jinak. Vznikne vla~tní hnací ~na a jako
druhá složka boční síla (ohr. 4).
Jinací síla žene skLtlečně plachetnici vpřed,
kdežto boční síla se ji snaží odsunout bokein,
a kdybychon1 vztyčili plachtu na veslici
s plochý1n dneni, obě sílr by se zase složily
a hnaly by veslici bokem přítno po větru. Tajemství plachetnice se skrývá pod vodou
její trup je tak konstruován, aby se z plachty
získala co největší hnací síla a přitom boční
síla zůstala v rozumných mezích. Pro další
vysvětlení se neobejdeme bez hydrodynan1iky. Boční sílu plachty, o kterou nestojf1ne.
musíme vykompenzovat nějakou jinou silou
s opačným znaménkem. Přcdstav1ne si, Ze
pode dno člunu, 7, něhož chceme mít plachetnici, připevnín1e v ose trnpu svisle desku.
jakn1ile vztyčíme plachtu a vítr se do ní opře,
deska, která rná ve vodě obrovský boční
odpor ale n1inin1ální dopředný, zabrání naše1nu člunu, aby splul bokern. ~lusí se tedy
rozjet dopředu (obr. S) a deska začne být obtékána vodou, která na nf vyvolá tytéž jevy
jako \·ftr na plachtě. Věc n1á ale 1nalý háček.
Aby i ploutev nebo k-ýl (jak se desce říká)
mohly Y)'\'ozovat vztlak nutný ke kompenzaci boční síly plachty, musí voda proudit
kolen1 desky pod určitýin úhlem náběhu.
Prakticky to znainená, že žádná plachetnice
nikdy nepluje v ose, pokud její plachta pracuje s aerodyna1nický1n vztlake1n, a v tomto
režin1u vždy trocliu splouvá do závřtří.·.'l'o111uto splutí se pak říká drift.
Celý fyzikální stroj. jín1ž plachetnice je, funguje tak, že úhel náběhu ploutve nebo kýlu a tín1
drift lo<lě se zvyšuje tak dlouho; '.-IŽ vztlak vody
vyrovná okamžitou ho<lnotu boční síly na
plachtě. Z tohoto n1echanis111u vyplývá jeden
důležitý fakt pro konnidelníka plachetnice:
Se zesílením větru roste I drift. Naroste i při každém por}1'U a při
opravdu silném včtru ntůže plachetnice schopnost plout kupředu,. kombinaci s náklonem ztratit vůbec. Pak
nezb)'Yá než plochu plachet on1ezit
nebo povolení1n otěží nechat část
plachty V}1'lát.
Plachetnice s hlubokýn1 trupen1 a tedy s velkýn1 ponoretn, jakými byly nákladní a váleč­
né koráby n1inulých století, žádnou zvláštní
desku pode dne111 nepotřebovaly, prů11'.Čt ponořených částí jejich trupů do svislé rovinyjak jr. definován laterál - byl dostatečně
velký, ah)' kon1penzoval boční sílu jejich plachr.t. Takové trupy ale n1ěly vel\...J' odpor,
a proto byly tyto plachetní koráby pornalé.
Dne~ní sportovní a závodní plachetnice iuají
ploché trupy s 1nalýn1 ponorern, takže převa­
žující část jejich laterálu tvoří krotně kornli<lelního listu právě ploutev nebo kýl, jehol
zátěž pak zajišťuje kýlovýn1 plachetnicí1n
nepřevrati telnost.
3
celkoťá
sna
plachty
~
'""'"~:;t.·.·._
''~~
boóif sila
,,I
o
E -ÚIJel splo11vá11f (drift)
Ql - Vzt(11ková sna /<1terá/11
Ql-Odporol'á sfla laterdlu
~ LATERÁL
o<;,-..
VEL.KÝ ÚHEL
NARfJIU
Pl'ep/11ě11f v pi'ed11f
části pl<1clJtJ; viry 11a
sací s/.ra11ě, projf(
zlrácf vz1t11k.
SPRÁrNÝ ŮHEL
NÁBĚHU
Na kurzech se zadnín1 vě1re1n, kdy plachta
nepracuje se vzt!ake1n ale jenom s odporen1
a ne\)'\'ozuje žádnou boční sílu, žádný laterál
nepotřebujen1e a mohli bychon1 ký! nebo
ploutev k\'Ůli zn1enšení vodního odporu od
hodit. To sa1nozřejn1č nejde, ale u závodních
ploutvových plachetnic jejich posádky při
zadních větrech ploutve skutr.čnč zatahují do
ploutvových skříní ahy získaly na rychlosti.
Profi/je /amllrár11ě
obtéká111 111a.i:i111áf11f
vztlak.
o---~
J.JALÝ ÚHEL fl'ÁBĚllU
Pl'edtJf řtisl profilu se
prolnm11je, vztlnkje
red11kowf1~
rovnoměrné zakřiveni
zakřlvenf v 112
plochy profil
zakřiveni v 1/3
koeficient vztlaku
1,3
1,5
1,53
0,74
-----------·-.-----------výsledný vztlak (kg)
21),3
25,0
23,9
11,6
-------·-----koefldent odporu
O, 17
0,2
0,3
D,16
odpor plachty (kg)
2,66
3,12
4,68
2.5
Profil:
----
---------.- -
dopředn!i sila (kg)
17,6
20.7
21,6
10,0
------------------··----·---------brzdkl sila (kg)
1,3
1,6
2,3
1,3
-----··--hnací síla (kg)
16.3
19,1
19,3
8,7
Tabulka I -Ab)'Cbo1Jt si uč/1111111rízo1'1/0lt p1'edsta1,11,jakoll l'ťlikost urá b11acf síla placbty a jak
zrítiisf 11a t1•ar11 pl'ofl/11, podfi•ť}me se 11a tl!b11/k11, ktť1·01111 šedesátfcli letecb 11l!111ěf1/ a spočftal
l'J'llilu1jfci česk(l.dore11skf Ztíi•od11fk 111g. Ctibol' Brirda. ilfěfe11f a 1.jlpořty se tfkaji placbl)' o ploše
1() 111' (O-jola) při sf/e 1•ěln15 111/s a za pfedobočirfbo ~·ě1r11v1l/Jf11 6() 0, Tabulka 11vrídf bod11otypro
profil s 1·0111romlr11i111 zakfil•e11fm, se zakflt•e11f11r v jed11é tfťtf11ě, se zakfll•e11l111 v polor•i11ě a pro
pf(IC/Jj pr(lfll
Profil:
rovnomi'!rné
koeficient vztlaku
výsledný vztlak (kg)
zakřiven1
zakřivenf
v 111
1,0
1,23
-----------15,6
19,2
koeficient odporu
--------odpor plachty (kg)
D,08
---
0,113
zakřiveni
1,5
v 1/2
~-Sftoťé složky
111obo11 být sloie11y
<lo vfsletfflé síly.
plochý profil
0,44
-------------·
23,4
6,9
0,24
0,05
ldá11fivý v/11· - 1"e/n1/v1rí vítr~ vítr 11r1 placbtě ·
--------------·--- ---
1,25
1,76
3.7
0,78
---------·------··-------13,5
16,6
20,3
6,0
1
brzdíc/ síla (kg)
0,5
hnací sila [kg)
12,9
dopředná
sila (kg)
---------------------·
2
0,9
1.9
0,4
3
15,7
18,4
5,6
4
Tabulka 2 -Tato 111b11/k11 11kaz11je,jak se bod11oty změ11f, když pfac/Jfll 1111stavf111e 1111 ti/Jel 11áběh11
o 6° 111e11šf, 11ež je opti111á/u(jakje 1•ldět, ln1acf sf/a je podstaf11ě 111e11š~ a pro/o je 1i/Je/ 11áběb11 tak
d1/ležltf.
5
úhel
náběhu
Aby plachta tnohla flingovat jako profíl a vyvozovat nutnou sílu pro pohyb plachetnice,
1nu~í být do účinného profilu vyfukována
větrcn1. Říkáme, že plachta je niěkký profil
(jako třeba rogallo nebo řiditelný padák).
Aby byla plachta takto vyfukována, 1nusí <lu
ní vítr dopadat pod určilý1n mini1nálním
úhlein náběhu. Obvrkle jej n1ěříme jako úhel
n1ezi sn1ěren1 větru a tětivou profilu, což je
spojnice předního a zadníl10 len1u plachty
(v naše1n případě). Je-li úhel příliš velký, odtrhávají se proudnice na závětrné straně
plachty, laminární proudění se mění na tur·
bulentní a sání plachty rapidně klesá, což má
za následek i pokles hnací síly. Při přetažení
plachet loď ztrácí \1kon, je tlačena do strany,
roste drift a za silného větru je tlačen trup do
vody, zvyšuje se odpor a ivyšuje se namáhání
takeláže. Vpřípadě příliš inalého úhlu nábě­
hu nedokáže vítr profil správně vyfouknout,
ten se v přední části plachty deforn1ujc (prolan1uje z druhé strany nebo se třepotá)
a plachta opět netáhne (ohr. 6) Z hlediska
praxe je drnhá chrha sná1e rozpoznatelná,
flatrující plachta vydává při třt'petání dosti
hl;c;ité zvuky, které i nezkušeného jachtaře
••••••",,__C~·-·-•
upozorní na to, že něco není v pořádku. Naopak přetažení plachet je zrádné a celá výuka
začínajícího závodníka 111usí být zan1čřena
na to, aby k této chybě nedocházelo. A je
hodně Sl'álečních jachtařl1, kteří jinak než
s přetaženými plachtami plout neinnějí.
Zapa1natuj1nc si 1.laté pra\'idlo jachtin~u: Plachta je spťávně nastavena
těsně předtún, než by začala OatroYat.
Abychoni přesně pochopili, v četn spočívá
úhel náběhu, musíme trošku zabloudit do
části 1natematiky, které se říká vektorová al
gebra. V této matematické disciplíně se dají
všechny fyzikální síly rozkládat podle rovnoběžníku sil na silové složky (obr. 7). 'lb už
jsme dělali se vztlakem a s dalšín1i silami na
plachtě. Podle téže zásady, tedy opCt po1nocí
silového rovnoběžníku, se dají síly i skládat.
Totéž platí obecně pro všechny veličiny, které
n1ají jiston velikost a směr. 'I')'tO rci ičiny, ji niž
se říká vekto1y, se nejlépe graficky zobrazují
šipkarni, které tvoří strany vektorového rovnoběžníku.
Proč
se tÍlnto odtažitý1n téniatem tak široce
zaobíráme? Abrchon1 dokázali správně na-
·..
SkuteéJif
5111/s
,Jfzd11F vítr
(reakce 11a
IJ'Cblosf fodi!)
v~;:···-..,
5111/s
·-•••••.
Zdd111ivf i>ftr
9,,,;s
0
1
stavit úhel náběhu, nn1síme znát směr včtru.
Jenže, a v to1n je problén1, tín1, že se plachetnice pohybuje, „vyrábí" vlastní vítr, který se
s tírr1 skutečný1n vektorově skládá ve zdánlivý vítr, který dopadá do plachty a na který
1nusí1ne nastavil úhel náběhu! Když kupří­
kladu jet.leme za bezvětrného <lne motorovýn1 člunem rychlostí 10 uzlů, vane nám do
tváře od přídě zdánlivý vítr o rychlosti
10 uzlů, ale skutečný (truc) vítr 1ná
rychlost O. V případě, že nebude bezvětřf,
bude náin vát do tváře ko111binace skutečné­
ho a „jízdního" větru, které se říká zdánlivý
(apparent) vítr, a jestliže přejde1ne z n1otorového člunu na plachetnici, pak to bude tato
ko1nhinacc, která nám bude dopadat do
plachty· a podle jejíhož sn1ěru hudeme muset
nastavit úhel náběhu (obr. 8). ~11ižcme to
shrnout v dalším pravidle jachtingu:
Zdánlivý \'Ítr, který dopadá do Illachet
plachetnice, je kombinací (l•ektoro,f1n
součtem) „jízdního" větru daného
vlastní rychlostí plachetnice a skuteč­
ného větru.
Ze základního pravidla
pak vyplývají další poučky:
l) Zdánlivý vítr, na který pluje1ne, přich;ízí
v?:dy více od přídě než ten skutečný.
2) Při přcdobočnfch kur1ech je zdánlivý yflr
1·7dy silnější než skutečný, nehoť si jej urychlujeme vlastníni pohybern_
3) Při zadohočuích kurzech ie naopak zdánli\1 víti~ který n:l lodí vní1n:in1e, ~!abší než
skutečný právě o naši rychlost.
Pochopení vztahu niezi skutečným a zd:ínlivýin větren1, a jakou roli v ji.:jich relaci hraie
vlastní rychlost lodě, je alfou a on1egou
jachtinf;u. Proto je na obr. 9 vykreslena růži
ce os1ni kurzů a kaž<lému přlřazen příslušný
1'ektorový součet rychlosti lodě a skutečného
1'ělru. Věnujte jeho prostudov{iní náležitou
puloniost, v dal~í lekci naší školy jachtingu
by~te se bez důkladné znalosti poj1nů zdánlivý a skutečný vítr neubc-~li.
Text Frnntišrb ;\io1inl11)í
f()'f() 1!RC1ífl" 1;1 (,'H'f
Sk11teč11j-1,ft~ -;Jfzdni" vf1r-z,;~;11l1'f- 1~f1i_·
Tr11c wl11d-Bnal speetl-Appare1111vl11d
o
Sk11tcč11f
vftr
5111/s
,Jízd11ť' vftr
1111
(reakce
IJ'Cb!ost lodě) 5 111/s
pro lodě li« v.{eclJ k11rzec/)
" Ztlá11livj iftr ~O 111/s.
,Jiz1l11f"j1flť a sk111eč11f
- ·v11r se navzáje111_ t11š{ --
Zdá11/il'f vft1·
10111/s
"
1AJíť A pluje s 111otore111 l)'ClJ/os!f 5 111/s.
její ryc/J/ost a sk11teč11f vítr se sč(tajf
a tlávaji zdá11fivf i'ftr 10 11'/s.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - ---
---~--~--
--
-----~--·-------
Jachting
ro~J)~®oo ž~rJJro& !ff~frJJ
Plachetní kurzy
T
oz11ače11(n1
1níní111e plavební
s111ěry pfache111ice 111léi větru, jnk
í1nto
jsou zacbyce11y 11a obrázku 4.
K cě/111 je pN11ráce11 čeri'enJ' zakáza11;>
sektor on1pze11;> ku12y ostře profi 11ětr11.
V 10111/0 sektoru idd11d pf(lchetníce llf!do-
ven syn1hol plachty. Opčt se projevuje úhel
náběhu, který na nás \'}'Žadujc plachtu nas!al'it tak, aby hrla na všech kurzech v n1odrých sektorech dodržena jeho jediná optin1ální hodnota koleni 10°.
káže plout a sna/Jou lodních konslr11ktén't
je, aby I~)'! co 11ej1nP11ší.
Proč jenom v modrých
sektorech?
Kurze1n O)tře proti větru pluje plachetnice
tehdy, když s rna,xirná\ně dotaženými plachtaini je natočena k větru, jak to nejvíce jde,
aby byl ještě dodržen minimální úhel ná-
Plachta pracuje ve dvou oclli~ných fyzikálních režin1ech. jako profil, kde záleží na
úhlu náběhu, pracuje od kurzu ostře proti
větru do zadobočního kurzu (inodré sekto·
ry), kdežto jako odpor funguje při zadních
kurzech (šedý sektor), kde se naopak snažíme, aby projekce plachty do roviny koltné ke
směru větru b)'la co největší (obr. 4).
běhu
a plachty
neflatťovali'
(obr. 1). Je to
kurz, který plachetnice používá při křižová­
ní. Timto pojrnem označujen1e plavbu, při
níž plachetnice střídánín1 !evobočních a pravobočních úseků postupt1)e proti větru.
K těin dalšín1 kurzůn1 patří pak kurz na
boční vítr, při něn1ž plachetnice pluje koltno
k větru. \'ětšín1 odkloněním od větru se vyznačuje zadobočnf kurz a růžici uzavírá
kurz na čistý zadní vítr. \'šimněine si, že při
každén1 kurzu n1á plachetnice jinak nasta-
jemnější dělení
zorňují
plachetních kurzů pak zná-
dalšf obrázky. .'.'l'ezi kurzem
ostře
proti větru, kdy plachetnici opravdu t!ačín1e
proti větru, co to jeno1n jde, a bočnín1 kurze1n leží přcdobočnf kurz (obr. 2). Při nčm
jsou plachty oproti maximálnímu dotažení
Kl'liová1ri ostfe
pl'otl ťětn1
trochu povoleny a loď je poněkud odpadnutá od kurzu ostře proti větru. Zde jsme narazili na jedno ze dvou nejčastčji používaných slov jar.htař:>ké rnluvy. Každá zn1ěna
kurzu, při níž se plachetnice odchyluje od
větru a úhel n1E'Zi sn1řrcm větru a kurzem se
rozevír<Í, se nazývá odpadání. Opařnému
procrsu, kdy se plachetnice naopak točí
k větru a zrnenšuje se úhel rnezi srněre1n
větru a kurzen1, se říká ostření. Další odpadání zachycuje obr. 3. Od bočního kurzu,
kde jsou plachtr vypuštěny asi na 45° k ose
lodi, se další1n vypouštěním plachet a odpadnutín1 přechází na zadoboční vítr. Zde
již není 1nožné a ani účelné, abychom
plachtu kvůli dodržení úhlu náběhu nadále
vypouštěli a ta začíná pracovat jako aerody·
nainický odpor. Všimně1ne si, že na zadoboční vítr ještě pracuje kosatka nebo gena.
ještě není zastíněna hlavní plachtou a stále
táhne na ton1též boku, kde je vyložena hlavní plachta. Při dalšín1 odpadání na zadní
vítr ale táhnout přestává a je jl třeba pomocí spinakrového pně vyložit na O{lačný bok
Osfi'c pl'oli rělnl
\
O
....,
rftl' 11a11e z Pl'al'Obokr~ lod'pl11je
leroboke111(llltf11·lože1iy plachty vlevo).
(Lod' plac/J/f
proti 1•ětr11,
jak to
'\
je110111
jde.)
90°ke
O
skr1teč11€m11
l'lfl"l1 (fJoč11l
\
loď odpadd
1111
··~.
Ročulvftl'
l'it1)
\~
Pfedoboč11C 1•111'
'
)
o
~
pi'edobok,
"":-...
Q
kurz.
......
\
odpadá a plachty se
1/ále po110/ujf.
Loď odpndfa
~ ~11a zadoboč11i
plar:bty se
poi'ol11jl.
Loď jeftě vice
E
Zado bok
Zadul
vftr
~~
loď odpadla
tak, že
kosatka je stfněna
bfavuf placbto1~
(ohr. 5). Jestlilc korn1idclník i na tointo
kurzu nadále odpadá, dojde přes kurz
čistý1n zadnín1 vťtre111 až k ohratn po včtru,
jen111ž se řfká halr.a. Plachty n1usejí hýt vyloženy na opačných stranách a plachetnice
pluje zad11ín1 větrern na opačnén1 boku Za
silného vť\ru patří halza k ncjnl'hezpečněj­
šíin nianévrůni.
Jíž vín1e, že rozhodující vliv na výkonnost
plarhctnice n1ií úhel náběhu a že je třeba
neustále hlídat jeho opthnální nastavení.
Problén1 je\' to1n, že vítr není nikdy ideálně
pravidelný a že neustále 1nění jak 5ílu lak
~rněr. Pokud křižujeme s n1axi111~ílně dotaženýini plachtan1i, ml1žeine reagovat na
jeho zrněny abychom dodrželi optiniální
úhel nastavení jenom tak, že korn1idle1n
natáčíme k větru celou loď a právě ~chop­
nost využívat tyto změny k co neirychlej~í­
n1u po,tupu proti větru svědčí o kvalitě jachtaře. Pokud plujeme jiný1ni kurzy, které
musíme pevně držet, je nutné plachty v zá
vislosti na okan1Zité 7'1nčně sn1ťru větru seřizovat otěžen1i. Stejně tak je n111síme seři­
zovat po obratech a jiných z1něnách kurzu
- říkárne toniu triinování.
Slovo trin1 nebo lrirnování 111á 1nnohcn1 širší
význa1n:
I) Ncjpn'e se uplatňuje jako triln lodě. i\lyslí
se tírn základní vy1 ážení lodě, například
posun stělně v patce či jeho sklon, ahy síly
v konn!d!e byly 1niní111ální. Provádí se \1 nové
lodě nebo v případě výn1ěny některých prvk1'1
takeláže (nový stěžeň, nová plachta, jiuá plo
cha geny), ale také při úpravě trupu.
2) Uále tritnování lodě 1.na1nená vyvážení
lodě pro konkrétní povětrno~tní podn1ínky.
3
Plachetní kurzy
Zdtf11//v_ý vf/I'
Lakázr111ý sek/01;
1• 11ě111ž 11elze
plt1c/J//1
Osiře
/
proti
věll'U
/
/1uč11f
-·- _8-0čttf
!'ftť
!'fit"
',.,,
Lt1tloboč11f
11/tr
1
Sft/IUlkťOl'J' pe11
'
Zadul vftr
je nasaze1~ nliy
1110/Jla kosalkt1
t6/J11011t.
~------
,
čistJ1zaď11fiy~
.
"
Lo1/" se otočiltl,
Zad11í
vftr
Pfac/Jtyj:;uu l'.)!fožeuy ~-~-obrdceně, l'ft1· přlcház(
z lerabok11, plache/11fce
~
pluje p1·1n'-Oboke11~
W
J;
Člslf zndnf 11ftr
zdánlivý vítr
boční
vítr
zadobočni
skutečný
20-40°
křižování
vítr
40-135"
135-180°
Y t11b11lce jsou 111•ede11y 1i!J{r, j(lk je plac/Je/11ice při k1'fžoL"á11f ale i pf/ jlt~fť/J
ztlti11/i!'é11111 ti kr .sk11tečt1é1111r i'llru.
Průhybcn1 stěžně n1ůžeme rněnit
profil
plachty podle síly větru, posunutí1n prův!a·
kU kosatkových otěží pak tvar ko>atky, profi
ly plachet ml1že1nc ještě trin1ovat po1nocí
spouští, lany v zadních lících a <lal~ími otě­
žovýn1i prvky.
3) Nakonec je trin1ování plachet to vlastní
jen1né na.~tavování plachet pon1ocí otěží,
klcrýn1 re;.gujc posádka na každou z1něnu
větru 7.a plavby. Velký \·fznan1 iná po ohra
tech, kdy obvykle do1<íhne1ne plachty Lak,
aby nri!atrovcily. Teprve až se plache!nicť
rozjedl' a usatlí na no\·é1n kurzu, \e nutno
vltr
35--55"
55-1 S0°
150·180°
k11rzeťll
1u1tole11n ke
plachty dotrin101'al, to je jen1ně dostavil Ha
optimální úhel náběhu, pokud plu)en1e
v 1nodrÝch sektorech (obr. 4), nebo se snažil,
aby představovaly pro vítr co největší odµoro
vou plochu, pokud plujen1e zadními kurzy
(šedý sektor na obr. 4).
Všechny tyto druhy tri:nování a obslnha technických prvk1°1, které sr pro tri1nování používají, pak bndou tou nejdl11ežitCjší náplní ná
sledujících lekcí naší \)'ŠŠÍ školy plachtění
Tť.YI
Frn111išeh 1\'ovo/11)'
i.
Jachting
m~J}~®m
žrn(jjw& lffrn~JJ
O
Tvar plachty
/011110 pokračová11f ško{1• jacbti11g11
V
se b11de111e 2a~ývat !11r1rc1n plachty.
Jestliže u auta záoisí 11ýko11 na
~·011s/n1kci 1notor11, u pfacbetnice pak /Jrťíi'ě
ua tl'a111 pk1cht)' a stejně jako je1101n dobre
seiYze!IJ' 111otor nuiie podat 111a.\·inuí/11í
L'.J'ko11, 1111/že jej také podat je110111do!Jre1J'tvaro11a11á .w.'1Yze11á plachta.
Je obtížné popsal ideální tvať µJachty, proto si
po111áhárnc tře11Ji neidl!lc7.itějšf1ni hodnotarni:
1. Vydutí111 plachty neboli hlol1bkon profilu,
ienHlŽ se obecně říká „břichu".
2. Un1ístěnín1 břicha.
3. Uzavření1n plachty na koncové hraně proíilu, jíž se říká zadní lík. Vjachtařské angličtině ~e tento údaj 11azývá „twist", neboť
také souvisí s pktočení1n profilů
plachty a~ rozdílným s1něren1 zdánlivého
větru v různých výškách.
Hloubka profilu
Hloubka profilu neboli břicho se udává v procentech délky profilu a profily p!acbet s rCiznými břichy jsou uvedeny na obr. J. Břicha­
tost plachty je tedy hloubka jejího klenutí.
čára „k" spojuje přední okraj plachty tzv.
přední lík s líkern zadnírn a od této čáry, tčti­
ry profilu, se n1ěří hloubka profilu. Obvykle se
pří1uo ne1něřf, zkušený jachtař odhadne „bři­
cho" oke111 a poměřuje je v relaci s jiný1ni
plachtami. Zopakujrue si, že břichatá plachta
\'y1 ozuje velký vztlak a ted)' hnací sílu, avšak
n1á i velký odpor. Naopak plochá plachta má
menší vztlak ale také 1nenší odpor.
1
Poloha
břicha
Velký vliv na vlastnosti plachty má pozice bři·
cha,~- v jaké v7.dálenosti od předního líku dociluje profil maximální hloubky. Na obr. 2 jsou
Vl'Dv:rf PLICHTY
BřlclJo v%~
„
d/k ,; JOO
U11tfs1ě11f břicho
'
v p1"0Ce11/ccb "'Vk :1: 100
L'.•mnt••n m••••nm••
PloclJil plachta: 111e11ši vzr!ak, 111e11šf odpOr
Břicho zo stěž11ě111 11111oi1l11jc 11d1"žet Ideálnf
k111"Z. Jfolf zisk výšky ofe 11tlroč11é
kon11ldlo11á11f.
L'
mHU
. Hnnmnn•n-1„
·I
I
Bl'icbotd ploL·hta: uětšt vztlt1k,
E
I
uětšf odjior
Břkbo
pod sehou uvedeny tři t/1lické případy. Na horní
jr. hřicho a~i \'c 215, jak je šita včL~ina
plachet. Prostřední kresba 7achycnje plachtu
s břichern hned za stě7.nčrn. S takovou plachtou
se nejlépe drží ideální kurz (kurz s n1lnin1á\nín1 počteni oprav a pohybl1 konnidla) a snadno se s ní konnidlujc. Ale břicho hned za stčž­
něrn vyžaduje věL~í úhel náběhu, a proto [od'
s touto plachtou pluje při křižování n1éně ostře.
Opak zachycuje dolní kresba s břiche111 v polo1-:ině profilu. Taková plachta bude náročná na
kom1idlováiú, avšak při křižování lln1ožní plachtil ostřeji proti l'Čtru. Pro náinořní jm.:hting
pak z této teorie vyplývá praktícká z(tSada jak si
seřídit plachtu: Při \'Zedmutém 1noři posunout
břicho dopředu, IDychom rněli ~naz..ší kom1idlování, při klidném moři posunout břicho dozadu, abychom i za cenu náročnějšího konnidlování získávali včl{í výšlc1 při křižování.
kresbě
Vice VZfldll znes11od1i11je držel ldeál11( ,
k11rz. l'ětšl zisk výšky afe s11r1d11é
'
kon111'/lová11f.
Přední část
plachty
Tvar náh<"žné části p\ach~· rná Zi'l:íštní \~'7.nan1
pro stěhovky - placl1ty, kterř nejsou vedeny ~třž­
nčin a 1nají volný přední lík. 1)1)\ckon stěhov­
kou je kosatka, 11'$pektive gena. Ch1i)Í 7.de h1.1latina (neho v případě rolfoku 1ná příliš n1alý
prr'.'Hněr), která by nišila obték{u1í, a proto je kosatka 1nnohen1 citlivější na úhel náběhu než
hlavní plachta. Na obt 3 jsou den1011strov1ín)·
<ll1sledky rozdílně tvarované přední části voln~
redené plachty. U 1'Clkoplošných kosatek (gen)
má na !l'ar pň:tlní části rozhcxlující l'liv vypnut
předníl10 ~těhu, o čenižse znúnín1e později v ka
pitole o seřizování plachet Vtéto souvislosti nen
od včci podotknout, že t.<ísadní vliv na lva
plachty, ať už hlavní nebo kosatky, 1ná dotažen
spouště. Nedostatečně vytažená nebo lajdáck
vypnutá plachta se vsilném rčtru defonnnje, trr
přebytečnou břichatostí, h1erá loď klade na bo1
Naopak za slabého větru si povolením spoušt
7.ádoucí břicho 1níi7,e1nr vytvořit.
Přetočení
plachty
Tu ním o hladinu síla větru klesá, takže ve výši
st~žnč vane vítr s!lněji.Jestliže si připomeneme,
že zdánlivý vítr, ktc11 je naší1n pracovním vět­
rc1n, tvoří součet včtru skutečného a větru V)'VOlaného pohybem lodi, snadno pochopúne, že
1.dánlivý vítr dopadá na plachtu v jejích jednotlivých „patrech" pod n1znýin úhlem a různou
si\9u. Na obr. 4 máme zachyceny diagramy
7.dánlivého větn1 pro tři výšková „patra". Znich
vyplývá, že čín1 v)~. tín1 lepší zd,1.nlívý vítr. 11-\Cli
bychon1 tedy 1nít pro rozdílné větry v !cdnotli•1ch patrech plach~· íinak nastaveny a vytvarovány profily - v horní čásli nejvíce 1"j1očené
a nejbřichatější, s1něre1n dolů uzavřenější k ose
lodi a plošší. To >e dá docílit tú11, že horní část
plachty přiměřen.ýn1 způsobem otevře1ne. :tl'1ateriál, z něhož je plachta ušita, není absolutně
tuhou látkou. U plachty ve tvaru trojúhelníku
jen s 1naxin1álně dvěma pevnýn1i hranan1i
(stěžeň a ráhno u hlavní plachty) se n1ůže třetí
volná hrana - zadní h'k - nlzně deformovat
a přet1čet - odtud anglic!..f název t\vist. Vexlréinnrm případě, kdybychom například na zadobočnfm kurzu dovolili ráhnu, aby se na
konci zvedlo do v%e, by se zadní lík přetočil tak
radikálně, že by celá plachta vytvořila opravdový kornout (což je věc krajně nežádoucí a nebelpcčná). Správné přetočení hlavní plachty,
tzv. t\v!st, se na'ila\'llje nejlépe po1nocl posuvného závěsu otěží hlavní pi ach~' neboli otěžového
vozíku hlavních otěží. Napříč kokpitcn1 nebo
na střeše kajuty je u111ístěna kolejnice, po ní7.
popojíždí vozík se spodní otěžovou kladkou. \'ypouš1ěrún1 vozíku do slranr se n1ění úbel, pod
kterýn1 otěže stahují ráhno do středu lodě,
a tín1 se také n1ění pí'etoče1ú plachty. Na obr. 5
je zleva doprava znázorněn nedostatečný, při­
n1ěřený a příliš velký l\Visl. Obloučky zcela vlevo
sy1nbolizují patřičnou břicha!ost.
tkaniny se zadní len1 šije jako dvojitý a dutinou se protahuje lanko pro regulaci zadního líku jako další prostředek otcvíránUzavíránf plachty. Především u kosatek
dotažením zadního lfku zabraňujcine, aby
flatrovaly jejich zadní len1y. Toto f!atrování
je ob7.vlášť nežádoucí, neboť narušuje obtékání hlavní plachty a rapidně zkracuje životnost kosatky (pokud necháte za silného
větru flatrovat zadní lcn1 kosatky, začne se
již za pár hodin třepit). Vposlední fázi se do
plachty všívají nebo zalisovávají oka a další
kování. Jednotlivé části kosatky a hlavní
plachty ison popsány na obr. 6.
Hrany hlavní plachty se nazývají přední,
spodní a zadní \ík. (lze také hovořit o le1nech ). Horní špičku hlavní plachty označu­
jen1e jako hlavu a je z<le- u1nístěné hlavové
kování nebo hlavové prkénko. Zadní spodní
roh je rohem otěžovým, pro přední spodní
roh 11e1ná čeština žádný zvláštní výraz, obvykle jsou zde oka k přichycení plachty. Kosatka má tytéž líky jako hlavní plachta. ~Iísto
hlavy pak hovořín1e o výtahovén1 rohu. Otěže
se upevňují k otěžovému rohu, pro přední
spodní roh (tack anglic1.}', halshorn německy)
opět neexistuje speciální český název.
Kro1ně
vodorovných
pásů
:Zak11tace1ú1 př~d1if čdst: 1;1éi1i
yýšky; s1uúf11ějši drie11{ kiirzu.·:·_-_·c.__<~
~-
-
'"
-
..'•:. -]SJ~c;1···~<
.· •· .
: -- -1 --.
. ;_,..
---c·--
-_:;<~--:'
'
.
'_,
plach~,
se moderní
šíjí podle radiálního střihu. V nCtn se pruhy
tkaniny sbíhají od rohů plachty do středu.
Tento způsob šití plachet je typický pro spinak1y
a geny. Podle toho, do \ak)'ch pod1nínek jsou
určeny, liší se plachty i gran1áží (tloušťkou tkaniny) a vypracovánfrn_ \'ětšin~. výrobc1i produkuje plachl)' ve třech provedeních, od lehkého
a?. po llodně tuhé určené pro oceánskou plavbu.
.Texl Fra111išek l\'ol'0/11.JÍ
KO,VSJ'RUKCE PUCJfJY
Konstrukce pakhty
Závěrem
si ještě něco řeknen1e o konstrukci
plachty. Výrobce fonnuje pfední lík do oblouku a sestavuje plochu plachty z pruhů
tkaniny, obvykle dakronu, u závodních !odí
z kevlaru a dalších n1odern(ch materiáhl.
Jednotlivé nástřihy pruhů se dnes generují
na počítači podle progran1u na výpočet profilu plachty. Pruhy se k sobě napřed přesně
lepí a poté sešívají. Oo rohů plachty se všívají rohové výzhihy, kapsy na spfry a zesilují se refovací pásy. Oo vypočítaných křivek se
také tvarnje spodní a zadnf \ík. Přchybcn1
-
-
--
-
-
-
-
-
---------------
-
--~----·-----:-----=-~--------
Jachting
rn~J]&®m
š(/J(j)rn& ťff(/jfl'JJ
prostředky
Trimovaci
V
j!l"edcboziln di/11 j.'lne lll'edlf, jak c/1iležilý je pro 1ychlosl jilachetuice lrar j,/ach(1; a že fxxlle
tt>Ži11111 j1/a1"1Jy ji poltehuje1•ie ni z ně natáčet a jrji //"(ff měnil - čnnuž .<e likrí tri11101ú11í. lf1iídí111e llťjliěž11ější j1rn1/fedky, jimiž 1111iie111e odi111/rn·11/ !rar a ;1as/ore11i plach[1•, a piilože11J o/}nizk)' denw11s!n1jíjejich fi111kci. Tfm se od !eoretick('ť:b po11{ek dosrá1Ii111e .k j1jirb prc1~'lÍéké11111 11plat11ěn[
O
šuje. Horní partie plachty naopak ovli\•ňuje tah
v zadnfn1 stěhu. Jeho dotažením je n1ožné ohnout
horní část stěžnč, čímž se uvolní zadní lfk, profil
plachty se sploští a v cxtré1nrlím případě n1i17.e
zadní část plachty v horní polovinč vypouštět.
průvlak a kolejnice, která
posunovat, inění úhel, pod
nímž je otěžo1j roh kosatky dotahován k palubě
(obr. 5). Dá se říci, 'l,e otě-"1smna o wbč 01•ládá úhel
nasta11~;ií kosatky k podélné o& lodč <I 1ná i vliv na
př-etočení profilů u této plachty. Aršak přetočení kosatky (jak relb.1 „kon1out" t~dělá) ovlil'iíuje přede­
všín1 poloha průvlaku na jeho kolejnicí. Pokud je
posunut dopředu, stahuje více zadní lfk ntž spodní,
kos<ltka se v horrú části za\íri a nad volný111 spodnÍln líken1 dělá „pytel'·. Je-Ji prL~l'lak posunut vzad,
napíná otěž přednostně spodní lík, kdežto zac\ní lík
je l'Olný a horní část kosatJ..)' může vextr€n1ní1n prfpade zcela 11•vlát.
Ko:;alkol"é
olěže,
jejich
umožř1uje s pn°1vlakt'1ll
(j) '
I
I
-_j
'
i
''
I
K 01,látlání a tvarování plachet ;]ou?.í u hlavní
plachty - otěl.e hlavní plachty (inain sheel), olě­
žový vozík {traveller), kikiug (booin vang), napínání spodního lfku (outhaul), zadní stěh (backstay), výtah hlavní plachy (1nain halyard),
přfpadně napínání předního lfl..1J (cunninghan1),
u kosatlq· - 11tah kosatky (jih halyard), kosatkové otěže (jib shcet), kolejnice kosatko1·ého p1ůvla­
ku (slieet lead), přední st~h (forestay) (obr. I).
Hlavní otěže ve spolup::áci s otěžovýn1 vozíkcin
Ol'ládají nastal'ení ráhna vzhledein k podélné ose
plachetnice (obr. 2). J:tk již 1'íme, u hlal'ní placht)'
dochází k přetočení profilů (twist) a prá1•ě polohou
otěžového vozíku mi1ženie regulo1·at toto přetoče­
ní. Je-li vozík ,-ypuštěn od středu k boku !ode, je
ráhno stahováno kolmo dolů a profily plachty se
přetáčejí málo a plachta se v zadní č:1sti zavírá. Jeli naopak vozík fL'\Ol'án do středu, 1nl1že plachta
s11á1,e vytvofit otevřený „kornout" s přetočenými
protilr Aby plachta nemohla tento „kornout" udě­
lat na plných kurzech, kdy je ráhno vypuštěno do
strany, rnusí být jeho z1'ednutí do \')"'šc zabránčno
jin\1n prostředkern, kterén1u &e říká kiking. Jedná
se ~ kladkostroj 'i~bo hydraulické táhlo ukotl'ené
<l.'>Í v jedné čr.vrtině až třetině délJ..1 ráhna a na patě
stěžně. Zabrai'iujc pohybu r:íhna ve Sl'islé ro1'i11ě,
n>:ipektive 1111tílŽÍÍuje tento pohyb regulovat.
hlavní plachly a kosatková spoušť slouží ke
fixování v pracovní poloze a ke spouštění přfslt1šní'Ch plachd (obr 3). Napětí 1·e spouštích (jakoc1 silou je dotáhneme) má též vliv na polohu 1naxi:11álního „břicha" plachty, o něn17. jsine
se zrnínili I' předchozí lekci. čím věL<f silou spoušť
dotáhneme, o to více se „břicho" posune dopředu.
Je zř-ejnié, že plachta se dá tvarovat z1něnou napětf
ve všech jejích lících, nejen v přednhn, kte1ý napíná spoušť. T11ké napětí spodníl10 lfku může být regulováno (obr. 11). Tímto napětín1 se přede>'ŠÍm
ovládá hloubka profilu v niEí části plachty. Jeho
dotaženín1 se hloubka profilu zmenšuje (v cxtrén1nín1 případě se vyklenutí profilu ;táhne do vodorovných varhánkir nad n\hnem), pol'olení1n zvět
Nemčli Drchom zapomínat, jak >e plachty 11·rábějí.
je to 1ýrobce, kletý jim dá1•á základní tvar. Určuje
nejen křivky všech líkú, ale také \)'Pouklé linie íednotli11ch pn1hů, z nichž je plachta sešita. &~a.ze­
ním pruhů podél obvodových křivek je pak \'lastně
do plachty všito „břicho" (obr. 6) podle přísné kalkulace (dnes se křivh1· jednotlivých pn1hfi \1'kreslují na tkaninu plotrem na základě počítačol'ých programů). Poln1d br byla taková plachta \')1aiena na
absolutně tuhý stěžeň nebo stěh a ideálně tažena
01ěžc1ni, dodržela by přesně ten tYar, který jí \1robce
Spou~ť
vztyčování,
K orládá11f a 11•a1u1'á11( p/(lcbet slo11ž!•
HUViVÍ PUCHTA
1. Otěže b/a1111f plac/;/y (11111/11 sbecl)
2. OtěiozJ1 ťozfk (ll"(IFellc1')
3. Klki11g (boo1111•aug)
4. Naplnt111I spodnfho /ík11 (011tba11/)
5 Zad11istěh (backstay)
6. ~ftah lifat•11( plac by (111af11 balya1·d)
pi'ípaá11ě 11apf11á11T pi'ed11f/Jo lfkll
(c111111l11g/Ja111)
E
KOSATKA
7. Výlab kos11tky Q/b balJ'ard)
8. Kosalkoré otěže ljlb sbeef)
9. Ko/ej11/ce kosatko11é/Jo pr1lv/!lk11 (sbeťf /e(I</)
10. Přeó/11( stěb ljol"estfiJ')
o
JAK PRACUJÍ OTĚŽE A KJKJ,\'G
Klkl11ge111 se ovládfl 1íbei kteri Sl'i1·a 1"á/J110
t• slěie1í. Teleskopický klkl1rg může bjt
bydM11rlcký 11ebo se zab11áoťa11f111
k/adkostroje11~
H/<1v11( otěže (1) ve spol11prácl s otěiovJ1111
vozfke111 (2) 011lddaji 11asta1•e11i 1"á/J11a vzl1/ede1'1
k poáéf11ť ose placl1el/1/ce a pr-etoče11f plachty,
klen! se oi,ládfl taki poiuoct klkflig/J (3).
dal. Tu však nelze u hídné reálné plachetnice splnit,
v praxi se plachta vidy nějak deforinuje. Az léto
nouze udělali jachtaři ctnost - zavedli prostředky,
které zde byly popsány, aby mohli ol'!ádat defon11aci plachty ve s1ťij prospěch.
o
Závětr11ý
šp/011se1fepe1d:
ljl?S!i'i uebo porvi otěí&.
'
'
Sprám1j
špióny
l'ÝJilHY HLAV.VÍ PUC111Y A KOSA1KY
spo11š/' h/1n·11( plachty (6) « kos11/kol'Ú ~poušť
(7) sfo11if ke t'zrytovriuf,fi.i:ová11f '' pr11co1•11í
f1oluze a ke spo11šti!11f přis/11š11J'cb plac/Jel.
Abychon1 niohli plachty správně vytriinovat, potřcbujcn1e infonnaci, jak k1•alitnč je pnifil plachty obtékán 1·čtix:1n, zda se proudnice ncodtrhá•:ají a nevytvářejí víry, které brzdf. Proto se
použÍ1'ají tenké vlající bavlnk·y nalepené nebo
našité 1· kritick·ých 1nístcch plachty, ktcrýn1 se
říká špiony (tcll!ales). Špičkoví výrobci plachet
opatřují svoje l'ýrobky špiony autoinatiekx (obr. 7).
Nicruéně není \'elkýn1 problérne1n dnpluil je dodatečně nebo počet st:ívajícírh ro1,~ířit v rnístech,
kče si 111yslín1e, Ze budou Ulilc7.itější. Stačí v ton1
n1ístě šetrně plad1lovinnt1 naplil protáhnou(
l'iněnl> vlákno n:ípadné han/' (čen·ené) o délce
asi 20 al. 40 cin a na k:i7dt sir;~ně zajistit uzlen1,
aby se nenioh!o vytřep;it. !llůžen1c také použít
proužek lehkého n1ateriálu na spinakry, který za
koneček přichytín1e na plachtu n1alýrn čtvercč­
k€in saniolepícího tlakronu.
Pokud špion pokojně leží na plachtě v horizontální poloze, signalizuje tín1, že v ton11nístě vítr plynule bez l'írů proudí po plachtě a plachta pracu
je, jak pracol'at 1ná Jestliže se ale začne třepetat,
'/'Zrazuje, že proudnice vzduchu se od povrchu
plachty odtrhl)', plachta nevyvozuje vztlak a tedy
ani dopfedný tah. Ob1·ykle je více inožností jak
korigovat situacl, když se špiony začnou třepetat.
NAPLVÁN/ SPODJ..'ÍllO IiKU
OTĚŽE KO.í.~TKY A on:žo11~ VOZÍK
Otěie111I se 01·/tldd libel 11asff1r-e11f kost•fi{J'
k podéb1é ose lodě, pPetoče11f a hloubka pr0Jlf11.
Po!obn)ť:zdce orl/1•fí11}!! pfetočenf kosntky.
fíf"'
-,\\
/ :
lrillL' Oba
jeslliže to jsou špiony na nárětrné straně plachty,
znan1ená to, že plujen1e příliš ostře proti větru
a n1usírne odpadnout. Jdou :ile otěže ještě přitá11nout? jestliže ano, dotažení plachtr n1á tentýž
ckkt jako odpadnutí. Jestliže :ile třepetají špionr
na zárčtrné straně plachty, naopak to z11an1ená, že
plachta je přetažena a n1usín1c ji pOl'olit, pokud
*1iony dtijí
dozadu.
se třepetá:
Odpad1JI 11ťbo pi'iriíhnt vtěže.
l\'d1'ě/J·11j ~pfo11
chrť111e
drJet kur1.. Nebo rnůženw více :.toupat,
tedy celou lorf \ s placl1to11 na!očit m,třeji k rětru
(obr. R)_
Ahy konnide\ník n1oh! dobřť \')llŽÍl špionů a 1~tri1norat pbchty optin1:í'.11ě, musf dodli: dobl'ť ko11n1nik~1ce S posádkou a \'l;Íjťlllllé Sf'O\l!p:·;ícť. Špiony
j~ou nejlep~í a nejle1'nější tritno1'3cí nástroje, které
jachtař n1á. ~polu s větrnou korouhvičkou na vrcholu stěžně dávají kon11idelníkovi dost!ltek infor1nací jak opti1nálně nastavit plachty. Musfn1c ale
hlídat jejich tendenci „1nizet" z plac hl)', 0JZ11tlště za
silného 1ttn1, kdy se plachl)' při obrated1 prudce z1ní
tají. Pak nezb}'vá nel.vč:.i.s „zpravodajskou síť" doplnit.
Další p01n\1ckou jsou tn1avé pásky profilu plachty
(draft stripcs) (obr. 7)-Jedná se skutečně o proužek t111;t1'ťho dakronu, který je ršit ne~o rw.lci;en
na plachtu po celé délce profilu r různých \}š
kách. Proužek velice názorně ukazuje, jak je pro
fil plachty plynulý, zda není dcfonnov:iný. U starší plac hl)' prozradí, jnk dalece je \~·tah:Iíl:Í a zda se
ješti; hodí k závoCěnl 1;ebo je11 pro rodinné výlety.
Klenutí pruhu také názon1č udá1'á, jak hluboký je
profil p!achty a jak se 1nční použit!in tritno1'acích
prostřcUkU, o nichž hyla tato lekce.
'/'r.YI Frl!!l!išel: ,Vo1'0li1J'
/, ' \v/
/:
.
ŠJlfOll)'
Sesaze11f111 pr111n1
; ' \ l'/acbtr1 se V)ltí/Ji
porlél ob~odovfcb
%}ed110/lii')cb
ekje do p/11c/Jf)' 1
pr11b1i (bd111i).
jťji profil
,,,,...- ---- \
:" '
i..
I
.---
I
i
~-
f(J..20 CTii
·~-.::.~
\
\:
,_ic
~-\
\
\.
,_}
\
,. -- .~···-\
„_.
šiti plac/Jet·-
Kos11tka: špionyjsor1 nalepeny 25-30 cm od předního /íku 1' ntui;\:b rjt{kác/J.
ma1'11f plachta: 25-30 cm d/ou!Jé špiony />011 připevHč11é na L>o11Ci spirovýcl;
kapes. Další špiony i11obo11 hjt por1iily uproslřed placbty.
Jac:htin
WrfJ}:;J®fJJ žďJriJrn@ (ffďJffJJ'
Trimováni geny
.. " ; '
--
předcbozín1
dffu js111e lll'l:'d/i, jak dliležil.Í' je /Jro 1ycb/ost p!achet11ice tuarp!acb~)i,
c1 ie podle reži11111 plavby/i potteb11je111e n)zne· 11atúčet (/ je/í /1;ar in(Hit - ~e111J1i se
říl'iÍ trilnouání. L'uádf111e 11ejbifž11~jší prostl"edkl', ji111iž 111i'!že111e nu/iu1Íol'at fl'ťlr
o J1aslfn·e11í placbly, a /Jřiložend obrázkv de111onstr11jí jejíc!J ji111kci. 'J'irn se od /eoretick);cb
porrčck dostáurínre k jejich p1nkrické11111 uplatnění.
V
Poté co jstne se n1inu!c seznán1ili s principy
jak tritnovat pL'lch~· a s prostředky, které pro
nastavení a trin1ování plachet n1á jachtař
k dispozici, přejdeme k podrohný1n mctodán1.
Přcdcvšín1 se so'.1~třcdín1c na kosatku, respektive na její včtší sestru grnu. Stará jachtařská
zisada říká, 7.e o 1ych!o~ti plachetnice rozhoduje kosatník. Skrývú I' sobě cinpirický poznatek, že u ~alupo1·ého oplachtění, které je vý\1radnč používané v zivndnún jachtingu
u víaposádkovfch lodí, předstaruje gena
nebo kosatka hlavní hnací ~ílu. Na hlavní
plachtu pak lze pohlížet jen !ako na \riniovací klapku, jež lod' vyl'aŽL1je a zlepšuje její
ovládání korn1i<llen1.
a za plachtou. Jr.likož je gena předsazena před
hlal'ní plachtu, je obtékána jrštč neohnutými
proudniccn1i a n1fi7.c z tohoto faktu tč7it tím,
že nc1n11sí b)1 tak dotaž.cna jako hlavní plachta. Naopak ta pracnje v jejíru (1plavu, v ohnutých proudnicích a niusí být dotažena více do
středu, než kdybr pracovala sani<L úko\c1n
jachtaře je \) !rin1ovat genu tak, aby dávala
1na.xl111ální hnací sílu a ve spoluµr:íci s hbt\'llÍ
plachtou dá1 ala ro1•no1'áhu na konnídle.
1
1
1. P/110.df ge11y (1•e/lkoslf b{1clH1)
2. Polollo11 břichu
J
P{-etoče11f111 /Jl"Ofl/11 geilJ' (lwls/e111)
K "J1l.l.1f0VÁA{ ,\lÁ,\111 mn l'ROST[UiDKY:
4. Sfl11 ln/111 olěžf
li
l'řesub
(%)
~
I.P/j.r: 100
5. Poloh11
ko~·(//koi<ého
o
pnii•/11k11
6.
l'ředpělf před11fbr> ~-1ěb11
7.
l'ředpěli ko.~11/kr11,é spouště
.,'
návrhu oplachtění lodní architekti pol:íta-
íí s celou škálou rťizně velkých příďorých plachet (obr. 2). Označují se jako gena č. 1, č. 2.
a č. 3 s postupně klesající plochou. Gena č. 3
\
L~-
l'r111•Id/11 }>l"o tl11!11že11( k11s1ilky
-
-
\\.,
E
'
;'.!
'·o __,_·_-:;.,_
Při
Kán1e11 úrazLt spolívá v to1n, že gena není vedena žá<lný111 stěžněm ani níhuem, a pinto je
její V)1rin1ování dvojná<iob důležité. Ncs1nímc
také ztrácet ze zřetele skutečnost, že gen a n1fJžc
být k větru nastal'eíl<l \' 1uzcvřenčjší1n úhlu než
hlal'ní plachla - a to s ohledem na ohyb
proudnic. Jak ukazuje ohr. 1, ohyb proudnic je
dán rozdíletn ve sn1ť,1u jejich proudění před
0
I\
I,
'Osrm1Plil
,,
<2fJPř1jízďě1111ryrblos~
'I
11
______
Střťd11( 1flr a ronui rodu,
~ MJ'Í sl přt>j11e maxfnrábiě ·:
'i
/
<::'.\ JVorwdlnf poďmhrky- -'V
i
i
.I
OJ
1e pak standardní kosatkou. Plocha se udává
v n1ctrech čtverečních, nrll.že ale být definová:1a také hloubkou. i\ly buden1e velikost geny
udávat tzv. přesahen1 (overlap). Je to hodnota,
která udává, o kolik gena přesahuje za stěželÍ.
v procentech vzdálenosti přední stěh- slěžeil.
Běžná hodnota pro genu č. i činí 150 %, pro
genu č. 2 130-140 ~~a proč. 3 !e to 100 %,
Ledy žáth1ý přesah. PŮvšin1ně1ne si, že přídOvé
stěhovky všech velikostí n1ají vždy plnou
~)fšku (s výiinikou bouřkové kosatky) a liší se
pouze délkou základny (spodního líku). Dů­
voden1 jsou opět zákony aerodynan1iky štíhlé vysoké plachty mají vyšší účinnost
Při silicín1 větru rostoucí silové 1no1nen~' plachet začínají ztncnšovat korn1id!ovatclnost
lodě, která se posléze n1ů7.e stát a7. neoYladatelnou. Pak nezbývá ne7. narefovat hlavní
plachtu a nasadit n1enší genu.
gu. Někteří j:lchtaři hovoří o pravidlu pčsti
(obr. 4), jiní ponžívají referenční barevné
proužky, které si 111a!ují na konce sálingů. Ten
se pak stává jakousi n1ěrkou, udávající sLupeií
dotalení kosatky, což je znázorněno na obr. S.
Nejlepší poloha se Hší loď o<l lo<lě, avšak při
optiniálních podn1ínkách, s\řednín1 větru
a klidnéni nioři je na většině plachetnlc gena
správně dota2ena v případě, že se právě dotýká špičky sálingu. Tak je dosaženo n1axin1ú\ní stoupavosti, jestli ale chce1ne loď pustit na
rychlost, musíine trošku otěže povolil, aby se
gena sá!ingu přestala dotýkat. Tento méně
ostrý rcžhn je přede\'ŠÍ111 výhodný za vehlli
slabého větru. Záleží jen na vás, jak rychle
nietodou zkoušky a on1y!u opttn1ální polohu
grny naleincte na vlastní lodi.
Přetočeni
(twist)
odtrl1nou špion)-; znan1ená to, že n1á nrdostateč­
ný twist (obt 8). V1011110 přípa<lě n1usí1ne kosatko\1 průvlak posunout dozadu, aby otěže táhly
1néně doll'i. Tin1 se zrnenší tah v zadn~11 líku
a plachta se n1liže více otevřít. Sekundární úči­
nek je r.de opačný než v předchozín1 případě gena se ve 5podní čá:;!i stane plošší. Gena 1ná
tedy příliš n1alý twis~ kl~·ž se při přeostření
plachta vyfukuje z druhé strany napřed v dolní
č{isti ~špiony se v dolní části odtrhnou nejdříve.
3
Kdy?: po5une1ne kosatko1f průvlak dopfedu,
přetočení geny se zn1enšf a břicho v dolní části
plachty se zvě\S"í. Když posunen1e kosatkový
prúYlak dozadu, přetočení geny se zvětšf a bři­
cho v dolní části plachty se zmenší. je tén1ěř
vždy lepší plachtit s t\11iste1n vč!šín1 než men
šín1. Je snmlně!ší při:sně korn1idlovat \od', jejíž
gena n1á větší l\vist než naopak.
Text I')nntišek 1Vovot11.i'
T11b11/k11
Stěhovka
Přesah
Zdánlivý vitr
m/,
uzly
1-6
Gena č. 1
Gena č. 2
Gena č. 3
%
150
150
130
100
2-12
6-20
Kosatková
otěž
Lehká
č.
1
3-10
10-13
20-26
24--32
12-16
Je nejběžněiším tri1novacím prostředken1 vpří
padě
geny. Zásadně ovlívňuje velikost úhlu
plachty k podélné ose lodě, avšak význainně
působí i na její vyklenutí a přetočení profllů.
čín1
více přitáhnete otěže plachet, tín1 více se
lod" natočit k větni. Nezapo111ei1te ale na
skutečnost, že kro111č této hlavní funkce n1ají
otě7..e i vedlejší vtiv na trar plachty. Jrst\i7.c dotáhnen1e otěže, úhel plachty k podélné ose
lodč. se z1nenší, přetočení ~e zrnenší a vydutí se
zn1enší jak dotáhnout oplilnálně otěže nán1
1' případě geny ukile její \'Ldá!eno~\ od sálíntnů7.e
.---
-----
----
,, ',,,,,, ,u;,'
o
,,
\
i
i
i O
Pdsk11 11ebo b11rt't1 - IJ•sky 5 cm od sebe
Jr dalšín1 prvken1 tvaru geny, je1nuž 1nusín1e
věnovat pozornost. Abychoni ji dokázali správně nastavit, přesuneme kosatko\f prŮ1'lak do
lakové pozice na kolejnici, aby osa otěžovébo
lana půlila přední Jík geny, jak je zachyceno
na obr. 6. Pak použijen1e špiony, abychon1
z této základní pozíce posunuli průvlak do pozice nejlepší. Zdánlivý vítr se s výškou nad hladinou přetáčí. Gena je pak správně nastal'ená,
když od paty ke špičce toto přetáčení sleduje.
Pokud jstne \\Vis! geny správně nastavili, začne
náin pří nadrněrnén1 vyostření vydouvat
z druhé strany po celé délce předníl10 stěhu.
A v tén1že oka1nžiku také začnou ílatrovat
všechny špiony na ná\"čtrné straně. Gena nlá
tedy nast:ivcno správné přetočení, když se při
přeostřrn! plachta vyfukuje z druhé strany po
celé délce předního !íku a současně se odtrhnou všechny špiony na návětrné straně.
)ťs!liže
gena začne ílatroval nejdříve v horní
části, je její twist příliš veliký. Totéž signalizuje předčasné odtržení horních špionú. Vtakovén1případě1nusín1e posunout kosa\kový prlivlak dopředu, aby otě~ táhla více dolů (obr. 7).
'Jítn se zvýší !ah v zadnín1 líku a gena se Hahoře uzavře. Rubem n1ince je $kutečno$l, že se
uvolní tah ve spodní111 líku a gena ve spodní
části nabude většího břicha. Gena n1á tedy pří­
liš velký t\vist, když se při přeostření plachta
vyfukuje 1 druhé strany napřed v horní části
a špiony v horní části se odtrhnou nejdříre.
Jestliže naopak začne při přeostření gena.flatrovat dříve ve spodní části, kde se také předčasně
_ _ _ _ _ _ _ ,_l__
'''
:~:_:,
·».--
>--;,"'.•
'-
Jachting
111<fjjfIJ®OO
ž(jjriJro& :ff(jjtY§J (!)
Trimováni geny
V
/"11/ť
ta'isl,
da/S"í Jek('/ naší .{ko()' jt1cbti11g11
/J11deJnu pokrn{íll!ft/ I' popisu
111etod lri11101ú11í grny. ,\fin11!e
s.W11{i/i
11y11í
11
tohu, jnk
:iprri1 1 11ě J1as/d1 1i/
1111l'ážen1e zthodn1ni trin101úJ1(
punrocí ulťií ti p1'edt)(f/( p/rd1111.11; střh11.
Nastaveni
otěži
Je~tliže j~1ne pře1nístěnín1
E
kosa1ko1·ého prů1·la­
ku dosáhli optin1álníl10 nastavení t1vistu, ti.
překroucení profih"i, které odpovídá "překrou­
cení" zdánlivého větru, nnlžen1e přejít k nasta\'ení úhlu g,en1· k podélné ose lodi. I\' tonito
případě budou ;1aší1n nejdůležitějšún poir.oc
níken1 špiony (obr. 1). Na kurzu ostře proti
větru platí jednoduchá pravidla: Návětrné
špioni: flatruj í - je n11t110 odpadnout. Závětrné
špiony flatrují - je třeba \')"O:>lřit. Pokud nekři­
žujen1e a <lržín1e plnější pří111ý knrz (třeba na
boční l'Ílr), pravidla se pozrněň11jí: Návětrné
špiony llatrují - je nutno přitáhnou\ otěž. Závětrné ~piony ilatrují - je ~n1t110 povolil otěž.
Vpřípadě, že plujenie z bodu A do bo<lH B, 11en1ění se síla H směr větru, n1l1žen1e kosatko\·é
otěže fixovat a držet ku1vl. Tento idefllní stav je
;ile spíše 1fji1nkou než pravidle1n a 111usín1e
počítat s tfin, že zdánlivý vítr se neustflle n1ě11L
Důvodern je poiyvovitost skutečného věl!u. Při
p01/'\'ll 1'7.roste 1~-chlost skutečného větru, ale
11·chlost plachetnice se r.ez111ění. \'ýs!edek
1nl1že být jenon1 jeden - zn1ó1í se nejen rychlost zdánli\'ého 1·ě1111, ale přederšÍln úhel, pod
ktcrýn1 dopadá do geny A to není ještě vše.
Jakrnile 1ocf pod 11árazcn1 l'ětrll I' pO!)'\U skočí
vpřed, zrlánlhf 1·ílr sr 7.llOl'll stočí - l'n[tí se
7pčt. i\hy za těrhto reálných pod1nínek gcna
optin11ílně táhla, n1usí po,ádk:i neustále pracovat s kosatko1·ou otěží (na plných k1\rZťch),
anebo při křižovflní n1usí korn1idcl11fk tt.I'. "vyjíždět" pO!)'\')'. Přijde-li tedy pOI)'\' na pfín1én1
kL1rzu, n1usí kosa\nrk ok:11nžitC reago1·:lt
a adekv;Í\ně µ01·olit otěž. Jakn1ile loď akceleruje, 111usí genu opět dotáhnout v ro7.~ahu,
který 11n1 ukáží špiony (obr. 2J). Při křižová­
ní µak pD!)'V umožňuje vyostření a zlsk 1~~ky,
naopak při zeslábnutí větru je třeba odpadnout.
To ale nen1usí být \-ždy pravda. Uvě<lo1nn1e si,
že jachting není nic jiného 11ež výjin1ky z \1iin1ek, a tak se n1ť1že stát, že pfi i;ury\'u se zd:ínlivý vítr stočí dopředu, neboť i skutečný vítr při
poryvu přeskočil dopředu. Toinuf.o nevýhodnérnu a zrádnén1u pl-eskoku poryl'u se anglicky
říká "header" a záYodní jachtaři, pokud se při
kfižování s ''headere1n" setkají, ok:unžité točí
na druhý bok Opačnéinu průběhu, kdy v pol)'\'ll skutečný vítr jenon1 zesílí a nepřeskočí, se
naopak řfká "lift".Jc to opravdu '\);tah", který
stočením zd,_1.nlivého větru vzad urnoži'tujc zá
vodníko\'i značné \}Ostřit a ryje! si výšku.
Vnucuje se otázka - jak nastavit n1axilnální
p~edpětí předního stěl1u? Jednou z 1nožných
n1etod je sledovat prlihyb při kurzu ostře proti
Yětru s genou č. l za rychlosti zdánliYého
rětru kolein '20 uzlů (!O n1/s) Pozorujn1e při
obratech proti větru průhyb volného přednf
ho stěhu a uložn1e někon1u z posádky, aby
stéh dotahoval. V oka111žiku, kdy další <lota
hování ncn1á na průhyb y\iv, je nastaYcno
lnaxin1á\:1í přcdpčtí.
Rckrrační
Na všech lodích s plnýn1 vrcholovýn1 oplach-
íachtafi ob\')'klc ncpřr-stavují kosatkové otřže při k:1~dř.n1 poryYn. D:í.vají před­
nost to1Hu, že při poryvu vyostří a při zesláh"
nutí YČlru odpadnou. Pravd;i, ztrácejí tíni
něco na rychlosti, ale ušetří na práci pos;í<lky.
Nicn1éně i pro rekrt'ačního jachtaře je dobré
znát všecl1ny finesy. \-ědět. jak jednotlivé trin1ovací prvky pracují a jak přizpů~obit plachty různorodý1n 1ě1rnýrn podnifnk:hn. Přesně
yytrin1ovaná Rena dáv:í n1íle na1ic, uspořené
n1inuty prorněiíu(e v hodiny, které za delší
plavby n1ohou rozhodnout, zda špatnén1u po
Casí ujedenie nebo ne.
po~un břicha
předpětín1
geny 1nuzen1e také ovllvnil
ve spoušti této plachty.
těnín1 <l částečně na lodích s red11kovan)'n1
oplachtfní1n (obr. 6) se předpřtí předního
stěhu rrguluje dotažení1n pardun (b;ikštágli). Pak je třeba si n1axi111álnl předpětí přeci-
11íl10 stěhu poznačit na kladkostroji pal'dun~:
na jejíin napínáku nebo hydraulickén1 \'álci
Pokud je nastavení předpětí v parduně na
otevřenérn n1oři obtížné, nastavírne je trvale
na 2/3 hodnoty 1naxi111a. J{edukované
oplachtění je pak citlivé na dotažení pohyblivých pardun a s:í.\'.ngorých upínaček.
Napnutější přední s!ěh
se doporučuje na
od středního k silnén1u větru.
nebo když nán1 \'ÍCe zúleží na zisku výšky než
na rychlosti. Volnější přední střh se dopon:"
čuje na zvlnřné hrchší vodě, za slabého
vř.tru, nebo když 1i.án1 \'ÍCC zále?í 11:1 rychlosti
než na zisku vý~ky. \. násle1h1jící lekci pak
trin1 geny dokončínir pral'idly pro přetlpín:í­
ní spouštč a pť<iktický111i poznán1kan1i_
hh~dké vodě
Texl F1Yn1tišel: i\101'0!11_1~
FOTO F. ,\JQU!>,'JS
S]J1·á1„1é
Pto1•ěše11f
11/IS//lťťllÍ
Nap1111J.f
předl//
hloubku profilu 1·e
sti'l:du a v horní části geny. Přední stěh nen1ůže
být absolutné tuh~. je tlakcn1 1·ětru, respektive
geny, prohýh:ín do z:ívělří a vzad. Po1•ole11í
stěhn pak tento prllhyh zrsilujr. a přid:ívá gcně
hloubku (obi: 4). l\ jevu docházíhlal'ně v horní
polovině plachty. kde pn1hyh tYoi'í \'ětší podíl na
délce profilu. Prllh)·b stčhu 11eovlivň11)e jrno111
\'elikosL µrofilu, ale také jeho tvar (ob1'. 5). Náběžn;\ ~Úsl je kulatěiší, což sice un1ož1\uje snadnější korrnidlo1·{ir;í bet. precizníl10 tri1nu, ale
na ~traně druhé d:ív{1 n1enší zisk vfšky. Cu se
týče Ylivu pře<lníli_o stťhu ua \\'ar geny, platí
tato pravidla: i\'.apnulý přední ~těh - plochá
plachta a ostrý náběh, po1·ole11ý přední ~těh hlubší profil a kulatý núbťh_
být přední stěh hodně
předepnut s ''Ýiirnkou slabého větru, kdy potřcbujc1ne plachtit s hluhšfn1 proíilern geny.
i\upětí stěhu by pak n1č!o činit 25 % napětí
n1a,\ilnálního. l\a zčeřené YOdč je rozumné
napětí ve stčhu z1nenšit, abycho1n získali kulatý náběh profl!u. Při kýv:íní lodě se nán1
bude snáze konnídlo1'at - zabraňovat, aby
gcna fl:l.lrovala. ~lěj1nr také na pan1ěti, že
Na hladké
vodě n1ůže
před11f/
slčfi ,
stělJ
I
·\
I
_\co/~
\
___,,- \ / ~/ \
Nastaveni hloubky profilu
Předpětí předního stě hu řídí
Pa1•0/e11)l/~\\ O
_/\
V.
Všecb11y 1ufl'ě/t11é
f Z1íii!tt11é špf611)'
1 /11jf dvz11d11.
..
'
'
o
'
, !
t.'np1111/f pfed11( slěb
-plochá pf11cbt11 a ostrý utíběb
. „ __ „ , __ .. , . . _ . . . . . . . . . . _. . . • . . • • . . . . . . .
Poťolr11f pted11f stěb
I
-/Jlubšf pi·ofil a k11lalf 11tiběh
I
I
I
Pf/liš dvll}
-zad11( I pfeif11( stě/J je
1pe1•uě1111a l'l'Chof11 s1ěž11ě.
,j
Zári!tr11é
špiony
flt1tr11jf.
je
Vl'cholové op/acb1ě11i
třeba
pai'ťJ/lt
,;;_ _..;FlL--
otěže
- ~~--~-~,--z
nebo
vyostřit.
-před11fstěbje
11pec11ě11 pod
i
I \
vn:110/e111 slěiuě
(ii
7/8,3/4ald)
I
i\143
Pl'l1kč11(
\placbtěui
\
3
Jachtin
Trimováni geny
V
pfede_{/é lekci j.1·111e se sez11ú111i!i
s ll"il!IOl'(Íl/Í!I/ kosotky /K!l/IOCÍ otěží
o ptvdpétí pFedního s!ěbu. \1to1nto
11okrt1/01ú11í naší jacbtar~·ké školy tuto ka-
pílolu uz(n'/"e111e popise111 re1-:11face b/011/1~v
firoj/111 pnJstfed11ic/1>Íl11 p;~edp(r/Í kusatkocé
s{XJ11šti> a p1Ypojínie d1vln11J /"U({j 1•
Posouvání hloubky profilu
Připon1eňme
sí <lli!ežité praYidlo, že o rychlos-
ti plachetnice se ša!upovým oplachtěním roz-
hoduje předcYšín1 přední stčhoYka
gcna
neho kosatka. Proto jr. tak důležité, abychoni
jí dali správný tvar podle oka1nžit)•rh podmfnek. ~lezi tyto pod1nínk/' patří 11ředevším knrz
(jestli kři~ujeme nr.ho n1án1e vítr ze zadních
kvadrant\°1), síla včtni a stav moře. Víine také,
7c k <lůle7.Hýn1 paran1etrl1n1 plachty patří
hloubka profí!u - břicho- a jeho poloha.
po\oht1 břicha ovládal pi'ťd­
pčtí1n spol1ště, tedy !ane1n, jí1nž plach\11 \'ytahuje1ne na přední111 stěhu. I velice tuhá plachtovina - dakron - 1ná určitou pružnost
a podle předpětí spouště ~e náin bude více
nebo n1éně protahovat přední !1~111 ge!l}'. Větší
př<"dpětí ve ~poušti pak posouvá břicho vpřed,
uvolnění 5pouště p:ik viad (obi: I).
U geny
1nť1~.e1nc
Zapamatujme si tedy další
pravidlo: Dotažením spouště se
břicho stěhuje dopředu.
Povo/enÍln spouště se
stěhuje dozadu.
Předpětí spouště
břicho
1ná také vliv na přední či~t
profilu, obdobně jako předpětí pfedního
stčbtl. Silně vypnutá spoušť zpťisobí, že náběžná část p1achty hude kulatější. S takovou
grnon se nán1 hude sná7.e korn1id!ovat ve v!-
nách, ale hudenie zlr<Ícet na výšce. Jinak řeče­
no, s hřichcrn ·více vpředu b11de gena n1Pně
citlivá 11a z1nčny kurzu, nebude tak často ílalrova! při kon11idelnické chybě (přeostření,
anp,licky ,Jorf',i\"ing"). Takové u~pořá<lái1í je
vfhodné při přťskakujícín1 větru a \"t:ednn1tén1 n1oři, nebu když je kormidelník nezkušený. Uvolněnější ko~atková spoušť, s 1nenšín1
předpětíin, vytroří plošší náběhovou č{i:;t profilu. Takový tl'ar je výhodný, když potřebuje­
n1e ma}.:in1ální stoupavost. 111ějine ale na pa
měli, že takto n1ůžeme tlačit loď proti větru
jenom za optitnálních pod1nínek, to je na
hladké vodC a za středního větru, Pokud takové podn1fnky nr.jsoa, ztráta na rychlosti bllde
tak 1narkantní, 7.e ná.<; lodě podjedou a vyšší
rychlostí ni~ zisk výšky překonají Praxí lze
nalézt vhodný ko111pron1is, jak scheniatic\,.··y
ukazuje ohr. 2.
Jak už js1nc ~c r.111ínili, <lefonnovaLelnost
plachty je dána n1a!eriále1n. \\ě!i llychon1 si
z.apa1natovat, že tny!arové a kevlarové plachty
jsou jtště n1éně prlhažné než. plachty z dilkronu. Z toho plyne, Ze kupříkladu ke t1'arování
kevlarové geny' posunu břicha bu<le1ne po1fuboval větší síly než. v případě 11,eny z dakronu. Prakticky to znarnen:í, že u kevlarových
předních pl;1chet bu<lerne spíše pracovat
s ptedpětím předního ~těhu než se spouští.
a
\)'še uvedené se dá opět shrnout do krátkých
pravidel: Dotaženější spoušť - dává geně kulalč!ší náběžnou část
více toleruje ztnčnu
úhln náběhu horší stoupavost, ale snazší
kormidlování. Volnější spo11šť - dává geně
plo~ší náhčžnou část - 1néně toleruje 7.n1řnu
tíhlu náhěhu - \)'ŠŠÍ stoupavost, alr náročnčj­
ší korn1idlování. Vzájcn1nou reakci a závislost
1ne7.i přrdpětín1 předního stěhu a kosatkové
spouště lze tčžko odlišit. Proto si pa1natujn1e,
že přcdpt•tí stčhu přcde1·ším ovlivilujc velikost
břicha a ll'ar náběžné Č<ÍS!i, kdežto předpětí
Potob(I břicha
[--;:---,_
'
f."
oc---c- --c- --- ------- -
I'or~leňd' SJio~ii1:-brÍcbo j,za:ht· -.
.·
LCÚ ""'~•-.l
i
;;;~;;;~;p,„;ť:bf;,;,,,p~~,/ -c~j
spouště přednostně re~uluíe
Sche1naticky jsou tyto vliv)'
obr. 3.
pozici
břicha.
zn<Ízorněny
na
Tabulka pak uvádí orlcntační hodnoty, jak
s přrdpčtín1 kosatko\'é spouště prm.:ovat.
Drobné
připomínky
•Jestliže je ohtí7.nč správně korn1idlovat, proto7.c návčti11é a závětn1ť špiony se střídavě
třepetají, znan1cná to, že gena má příliš plochý náběh. Povolte trošku přední stčh, aby se
náběžná č{JSt rnohla 7akulatit, nebo dotáhněte ~poHšl, aby se břicho niohlo přcsnnont
více dopředu.
• Když nťnÍ n1ožné pottžít sállng jako iněřítko
pro nastavení otěžového úhlu kosatl1' (dotažení k ose lodě), nalžete se řídit jinou vhodnou částí pevn~ho lanoví (upínačka1ni atd).
• Kosatková spou.~ť by 1něla být lak pl-e<lepnuta, aby na příslušné ~!ěhovce 11'n1izely vodorovné vrásky. i\1ějte na paměti, že moderní
mylarové plachty mohou být přetaženy,
pokud jr předpětf ve spoušti příliš l'elké.
•Vyhněte
se vypínání spouště v době, k<ly je
gena pevně dotažena kosatkovou otěží. Uvolnčte otč7. nebo čekejte na okamžik, kdy j1:
otěž odlehčena, například při obratu.
•V silnřj.~ín1 větn1 je obtí7.né vyn1ezit prt1hy1
předního stéhu na neúplně ostčhovaných lo
dích bez pardun (hakštágů). Nen1L17.etc pou
Pffklíld
L"nujJumU uuuu o
PF-ednf slěb a 1'.flab kosa/k;• dost 11í1p11111y
- poloha břicha as( 40 %.
/nnnnrn mm Un .....
Po1'Vle11;1 přednf slěh (11zed11111tě 111oře)
hlu11bk11, ale břicho se pos1111e
přidá plachtě
příliš dopřed11.
I
.... V
Kd;•žje vftab porok1Jje11 t1·ocb11,
břfcbo se pos111u! dozadu ke 40 %.
Přcd11f stěb -, vft'iihjso11slřcduě11ap1111ty.
Bficbojc l'~ 40_ %- _
11y11( optlmáf11ě 11ap1111lf.
Ptaihtaje plofši_S ploššim 11áběbe11~
Stěbje
ale bffcboje pfflfš L·zad11.
-.,_ .. --·· .,_.•
-.-„.~--·.
--•·--· .• --· ...
„
..... .
f\1ap11111(111 v)'tabil pos1111e111c břicho
dopi"-ed1111a 45 %,' fožje v tomto přlpadě
opllmáll1! · · -., ,- -
odpor proíllu, což vyžaduje větší hnací sílu
a zpětně větší úhel (obr. 4). Z1nenšit otěžový
úhel rnůžen1e pon1ocí přídavného lana (b<irber haul), o ně1nž bude pojednáno pozdě.ii,
nebo pon1ocí další otěžové kolejnice n:išroubované blíže lodní osy. Takto jsou ob1Tkle \)'baveny závodní plachetnice.
Zde popsaná pr;t1•idl:1 pro trimování plachet ne
jSO'J absolutní. 'l\1 a 1<1111 je zapotřebí je porušit .
ato proto, že jachting je kon1plikovanýn1 kornplexen1 1nnoha vliv1'i. jež nen1ohou b}t nikdy
popsány scznan1en1 jednoduchých pravidel.
Jako příklad zde byl uveden stav, k~e gena se
špatným twistc1n táhne daleko lépr nc7. grna
s tvi'istcn1 optin1ální1n. Trin1ová11í oplachtění je
v nejlepší1n případě kompron1isen1, v ně1n7.
počet plachet a jejich ovLídncích prvků je co
nejlépe sladěn do jedin~ho celku. Tyto ovládací
prvky často na každé lodi fungují jinak
a n1nobdy i protikladně. Přesto je nutné se základní pravidla dobře naučit, a tepťl·e na 10111\0
zúkladě ~i troufnout na experilnenty s konkrétní lodí. Ty ale n1usejí být konány systen1aticky
a je l'ždr snadnější, když jiná Jod' pluje s vánii
a slouží k porovnávání.
Text fi·anttšek 1\locolnf
FOlV OSCl!R KJHLBORG
žít z<idní stěh, aniž byste neprohnuli špičku
stěžně. Pokud křižujete proti \"ětru. d\1razné
dotaže11í otěží hlavní plach~· 1·á1n pon1l1že ve
\)'fHJutí pfudníl10 stčhu. Při po1~Yech l)"pouštčjte otěžový vozík, ale ncpoYolujtc hlavní
o
Otěžovj 1íl;e/
~:_
7-20' (111/11il11áf11f
otěio~i 1íbel)
,,
'i
,'
--: ;·
'
1
,-,_
''
.lfe11šf otěio1'..11 IÍ!Jef
-1~yššf sfoupar,ost,
i'ětš( olěior>j
11lišf IJCblost
tíhel
-11/i.f( SfOli]'fll'ůS!,
1-~·ššf
l)'Cblosf
Kosafkorá spoušť by 111ěl11 bJ1t l11k předep1u1ta, ab)' 11a přls{11š11é
stěhÓi<ce vy1iifzť6': rodoro1mé l'l'ílsky. }.Jějte 1111 pn111ětl,
že 111ode1·11i IJ/Jlílt_JJVé p!acbty n101Jo11 bfl přet11ie11y, paktu/je
pfedpětf ve
spoušti přfl/š t-elké.
otěže.
• Pokud je 11 geny dobh:~ n:1~tare110 přl'točcní
(twist). bude se ph vyostření rydournt přední
le:n z druhé s~r<lll)' vo celé délce. \'šediny
špiony >e také odlepí 1·e stejný ok:i111žik. Ale
d;í se také často pozoroval, že r~chlosl lotlč
vzroste. kdyf. horní špionr začnou třqietal
dřh-e, je-li tedr t\vist příliš velký
•
Otěž.011
úhel (shei:ting angle) se 1něří 1nezi
podélnou oso:1 lodě a spojnicí předního rohu
slěhol'h~· s rohen1 otěžo1ýrn. Tento óhel se
zrětšuje, když Jod' odpadá <inebo když se
zdánlivý rítr st<íčí dozadu. ,\!á jistou 1nini1ná!ní relikost (při n;iproslétn dot:iženíl,
klení íe dána konstrukcí oplachtění u každé
lodě. U zá1,odních dosahuje až 7 stupiil1,
u lěžk)ch turistickýcli lodí 20 stup1ll1. llpínačky a další p1Yky takeláže 0111ezují jeho 1·clikost. Se znalostí zásad acrodynan1í~·y 1·!n1e.
že n1inin1ál11í otčžo1~ úhel l~YoLí rclkf
Tab11f/.:n
Vitr
Napětí
Tvar kosatky
pfednlho
stěhu
Napětí
před1.iho
lemu
Hladká voda
plný- náběh
plochý
plochý
slabý
střední
silný
Vzedmuté
relativně
plochý
4Q-5Q O/o
rnaxin1um
maximum
volný
60-80 °/o
maximum
moře
slabý
plný s hlubokým
střední
středně
silný
plochý
pli1Y
náběhem
2'j O/o
60 o/o
80 °/o
volný
60-80 o/o
maximum
J
Jachtin
wrW~®w Ut/fw~
Stabilita
!llt11YJ O
e vzduchu do vody- tak (~pse dal charalderizo1-'af skok, k!eiJ' v naší v:/uce
uči11ín1e. Op1tstí111e plflcb!)• O'eštif se
k 11in1 i1·átbne) a podíl!á111e se, jak pracuje trup
plr1chetnice pod vodou, jak je zajištěna stabilita
pla11id/a a jaké fakto1:)' 1nají vliv na korn1icllovalelnost. Vtéto lekci se b11den1e za~)>vat stabi-
Z
litou, rov11ová/;o11 a cillii:oslf korn1ídfa, což je
praktickJ' dr{s/etlek pretk1JOzfcb faktor12. l'Še
sou1 isí s 10'běren1 a 11askn'í!11Ín1 plachet. jak Již
bylo lečeno, genu h·í11111yiJIJ1e piv 1na.\i1nál11í
1
zisk hnacísíly a hfa/ln(plnchtu piv op!flnaliza-
ci tlaki( na kon11id/o.
fato zásada je obzvlášť důležitá pro lodě
~ plným vysokostěžiío1~n1 oplachtěním, kde
plocha geny je minimálně stejně velká jako
plocha hlavní plachty. Nicn1éně 1ná význan1
i pro lodě s redukovaným vysokostěžňovým
oplachtěním, předevší1n kvůli ohybu proudnic, který kosatka vyvolává vždy.
Těžiště
Přrdsta\~ne
sí, že všechny vzducho\'é částice,
které tlač! na plachtu, nahradío1c jedinou silou.
Fyzíka takové řc.~oí připouští, pokud bude tato
„virtuální" síla plisohit v těžišti příslušné plochy, v na.~m případě plachty. To1nuto bodu se
pak ffká tě7.iště síly (centre of eilort CE).
jich ~'ziká!ní rozklad na další složky. Vidín1e,
že celkový vztlak plachtr se rozkládá na hnací
sílu F a boční tlak V. Ten je zadržován příč­
nýn1 odporen1 laterálu R, což je složka celkového hydrodynamického odporu trupu. Proti
hnací síle plachty F pak působí druhá složka
trupového odporu - podélný odpor H.
Příčná
stabilita
Uhrnná síla větru působí n:i. plachtu v tč7.išti CE,
krere je vl.dy vurčité \l'<ši nad hladinou.jcjíboční
složka Vse snaží loď naklonit Ci převrátit, zatfrnco hnací síla F ji 7.ťne rlopředu. Slo7.ka Vvyvolá
na laterálu (tír'ri, 7.e ka~dá plachetnice 1nahčko
splouvá a vzniká úhel, pod který1n je kýl - hlavní složka laterálu - obtékán) protisí\u R, která
o
1ná tutéž velikost ale opačný směr. Působí ale
v těžišti laterálu CI.R pod hladinou, t.1k7..c je nwzi
nilni vzdálenost b (obr. 2). Této vz<lá!enosti se ve
~'Zice říká ran1cno sf\y a z fyziky je také znán10,
že pokud působí dvojice sil na ran1eni, vznlká
mo1nent síly, v na.5em případě tzv. klq:iný 1non1ent, který se snaží plachclníci převrátit do závětří. Aby se plachetnice opra;·du nezvrhla, n1usf
.· o
,\
I
i
I
I .
Bvlní tlak "'klopný 1110111ent
·
E
[ V.ťb =Axa
..
Sila
1•ětr11
.
I
"' oďpor Jnterálrt
Lv=.11_J
Vztlak = b111ot110st
I
SILOVÝ DIAGit'lt PLtCJlE1iuCB
si}
Pokud sí pro1nítne1ne ponořenou část trupu
do svislé roviny, dostaneme také jakousi plochu, které se říká laterál. Aprávě tato n1yšlená plocha zabraňuje plachetnici, aby Splouvala bokem při ostrých kurzech. Také na ni
působí jednotlivé vodní částice a také v tomto
případě si rnůžen1e odpor vody nahradit jediriou silou, která opět pf1sobí v plošné1n těžišti,
kterému se říká těžiště laterálu (centre of hydrodyna1nic resistance CLR). Na obrázku 1 je
uveden silový diagra1n plachetnice, který ukazuje působen[ sil v příslušných těžištích a je-
PŘÍťNÁ.STABfU'LI
I
O=P
·. · · - - - · - · - -
DP
b
H11t1cf síla
ll111otnos/: P
ft. KO&IUDELllil
V YfVÁŽEiVOS'l'
Když~~ CE pohybuje„.
c '
':_-)(~)
DP
\
genu, její těžiště by se nacházelo před osou
procházející těžištěm CLR. Pokud hycbon1 nereagovali kormidlen1, loď hr se san1a začala
stáčet přídí od větru. Kdybychom naopak n1čli
vztyčenu jenoni hlavní plachtu, její těžiště by
padlo za osu těžiště Cl.R a loď by nán1 samovolně vyostřila. Podle těchto 1nožností pak definujen1e tři stavy plachetnice, rozkreslené na
obr. 3:
1) Zá\·ětrná lod'. Je to taková plachetnice,
jejíž těžiště plachet (společné pro genu a hlavní plachtu) leží před svislou osou těžiště laterálu CLR. Abychom takoYou plachetnici udrželí na kurzu, musíme ji tlačit kormidle·m
proti větru. je to nebezpečný stav, taková plachetnice nebude jevit tendenci při poryvu
sa1na vyostřit a o to více se bude naklánět.
"
2) VyYážená lod'. Vpřípadě,
že obě těžiště
le7.í nad sebou, prochází jhni tatáž osa, je loď
neutrální na korinidlo a jsou třeba jcno1n
1nalé zásahy, abychorn jí udrželi na kurzu.
3) Návětrná lod·. Jestliže se těžiště plachet
nachází za o'>ou Cl.R, jeví loď tendenci se
saina stáčet proti větru a n1y rnusíme kormidlovat od větru, abychon1 ji udrželi na kurzu.
~---.tf ~ .„
C- /\'ávětnui /od'
Ačkoli
by se zdálo, Ze vyvážená loď je neutrální,
plachetnice se konstruují tak, aby byly trochu
návětrné. Konnídelník má pak větší cit a n1ůže
přesněji korn1idlovi1t, kde7.to neutrální lodě
vzbuzují pocit „nn11 ého" korn1i<l\a. Velká návě­
trnost je ale nežádoucí, velká výchylka kormidelníl10 listu, kter:í je třeba ke zkrocení tako\'é
lodě, budí značný odpor a prnbtatně snižuje
I)'chlos(. ~lalá ná1·ětrnost je tedy tou žádanou
citlivostí korn1i<lla, která un10Zňuje kormidelníkovi precizně reagovat na každou z1něnu
větn1. Je také zárukou bezpečnosti, neboť v pří­
padě, že konnidelníkovi lí'padne konnidlo
z ruky nebo ho zneschopní cokoli jiného, návě­
trná plachetnice se autoniaticky stočí proti
Yětru a zůstane stát s vyvlátými plachtatni.
Vytočení kormidla zhruba o 5 stupňů do ziívět­
ří je optlmální stav (u kýlo1fch plachetníc).
1
disponovat ~tejně velkým 1no1nente1n, ale opač­
ného s1něru, klerý klopný n10111enl vyruší. Ukýlových plachetnic je tento monient příčné stability dán vztlaken1 O na ~!raně iedné a hn1otností
(posunutou balasten1 kýlu co nejníže) Pna ~!ra­
ně druhé. jak je nakresleno na obrázku 2, existuje i zde raineno síly. Je to vzdálenost rnezl tě­
žiště1n vztlaku Ba těžiště1n h1notnosti G.
Kormidelní vyváženost
Podívejme se napřed na polohu těžiště plachet a těžiště laterálu z bočního pohledu, jak
ukazuje horní část obrázku 3. Řekně1ne si rovnou, že pozice těžiště CE 'r7.hlcde1n k pozici
CLR n1á rozhodující význam pro pla1 ební
charakteristiku \odč. Před~tavtnc si, J.r, těžiš­
těn1 laterálu proc11ází svislá osa, koleni které
se m1l:7.e plachetnice natáčet jako koroubvička
na kon1íně. Aono to tak funguje i ve skuteč­
nosti. Kdybychoin n1ěli vytaženu jenon1
1
Poznámka: Obvykle je CE 5 až 15 %délky ve vo
dorysce před Cl.R, když je loď napřírnena
a v klidu. Jakmile se dá lnď do pohybu a nakloní se, dojde k deforn1aci on1očené plochy a laterálu, takže se tě7ištC vzájcninč posunou tak,
jak potřebujeme. Ale o toin si povíme příště.
Tei:t František A101;·otnJí
FOTO ARCHIV YACHT
l
I
!
---
1 ·
II·.....
. ·- ~,-
--·'·
KENTDYA
FREER
Dl
Staoice Metra Rafská iahradJ
Clglerova 1139, Praha 14
info@:kentoya.cz"
Jachtin
Návětrnost
111i111t!é lekci jsn1e se ze vzduchu
(ÍOS!alí do i:o((J\ když jsn1e se :zah)íllali /Jy(/roslaticki;1nf a.11iekty jacbtafské
V
pro!Jle111alikJ\
p1~e(/er'ší111
stabilitou plavírf{a.
a náklon
vyostří
až do stavu, kUy je pří1no proti větru,
pak tep1ve s vyvlátými p1:1cht:uni zpomalí, pochopitelně se napřímí a teprve poté začne poslollchat korn1idlo a je inožné odpadnout.
,Vakous!ijs111e í /1rob!é111 korn1idlo!'atelnos!i
a její zdvú·fost na tzv. 11drěf111osl!; respekfiťe
ztírět1110:,1f fot fě. Vté/o lekci si ob1C1s11Í!ne, ;t1k
ko11111(f/01ri!elnost .zá11isí na náklonu pfa-
cbet11ice a doko11a1 i na !/'aru hla11níplach~r.
tín1 se zase 11rtítín1e k !ri1norání plac/Jel.
t:I
Každý začátečník je Za.5kočcn divokým jevem,
k něinuž dojde při náklonu plachetnice. Korn1idlo jako by začalo ž(t vlaslnfm žlvote1n,
páka se nejednou prudce dere z n1k1· a síla,
které je marné se protivit, sainovo!ně stáčí !od'
do návětří. Při pn1dké1n poryvu větru a extrétnním náklonu nch:e plachetnic[ zvládnout,
přes jakékoli snahy konnidelníka n1ax!n1álně
~
I
-Y:•ii
. i"
Lod'pl11je
pffií10 vpfcď.
Sy111elrlcká
ploc/Ja ťodorysky
Asy111elrlcká
'plocha 1!fJdorysky
příčinoll tohoto nežádoucího jel'U, za
který se k:l7.dý trochu zkušenější korn1idelník
S~'dí? Když je plachetnice vzpfín1ena, plocha
vodorysky je syn1etrlcká, jak ukazuje levá polovina obrázku 1. Proudnice, které tn1p obtékají,
jsou v tomto případě také symetricky uspořádií­
ny po obou stranách tn1pu. Vpí1padč náklonu
se ale tato sltuacc dran1aticky zn1ční. Jak llkazuje pravá polovina ohrá7ku 1, plocha vodOt)"Sky se stane a<;yn1e\rickou, více vydutou na závě­
trné straně a tato strana začne produkovat větší
odpor. i\h''1žen1e si lo představil tak, že závětni;\
část přídě, která je více ponořena, hrne před
sebou větší vlnu než n:ívětmá strana a z rozdílu odpo1u vzniká síla, která chce celý trup !la·
točit do návětří. Učeně řečeno se tťžišlě hy<lro<lrnamického odporu CHR posune z osy
~ymetrie (levá horní polovina obrázku 1) do
závětří (pravá horní polovina obrázku 1)
a vzniklé raineoo síly vede k točivéinu 1non1en·
tu, se kte1ý1n se pak ko1midelník pere.
Co je
To ale není jediná příčina. Předsta1'me si, že se
díváine na plachetnici shora, jak je to naznače­
no v levé části obrázku 2. Ví111e, co to je těžiště
placbty F. Jestllže \e plachetnice \7.přímena
a stěžeň je tedy svislý, tě7.íště plachty F je téiněř
přesně svisle nad podélnou osou tn1ptt Vpřípa­
dě náklonu se sti>7.eň dostane do závětří a tín1 se
také těžiště~ v 11ě1nž půsohí hnací síla, vjrsune
1nin10 osu sy1netrie do závětří. Aopět vznikne
ra111eno síly (naznačeno v pravé části obrá?ku
2), h1eré se snaží lo<l' stočit <lo ná\'ětřL ~·ll1žen1e
tedy odvodit důležité pr:l\1dlo:
se zvětšLtje ~ n{1k!one1n protože ~e
plocha vo<lo11·shy ~tává asy111etrickou a těžglě
plachet CE po:;uuvú do závětří.
i\:ívětrnost
Silná návětrnn<>t íe krajně nežádoucí jev. \I cxtrén1ním případě 1nli7.c vést až ke ztrátě kor1nidlova\e\ností, přr<levšín1 7.a sllného nebo po1yvového Yětru. Udržet kurl. znan1ená silně
\')točit kornlidlo, což vede k poklesu 11·chlooti
a k nárůstu namáhúní celé lodnf konstrukce kornildelního zařízení, plachet a celé takelá7.e.
Proto u lehkých ploutvo\fch plachetnic platí
železná z{l!>ada - za každou cenu udrlet kxl'
vzpřímenou a tuto práci si usnadnit seřízenín1
takeláže, což je prostředek, jímž si pon1:íhá111r
také u lodí h-ýlových_
Faktory,
které redukuji návětrnost:
1) Posun tťžištč síly CE dopředu
• postln stčžnč dopřrdu
• sní7.cní :záklonu stěžně (mast rake)
• zinenšení plochy hlavní plachty (refováni
• 7.'.'ětšení plochy stčhoYk)' (věl~Í gena)
(Poznán1ka: Větší gena ale obvykle zuětší nr.
klon, takže se tfosk1nen1e z dťště pod okap._
2) Posuní tčž:iště laterálu f.LR \'Lad
• posun z.1těže dozadu (kotvy, vyhaver
z{u.oby atd.)
• u ploutvových lo<lí malé poV)1ažení plotit
3) On1ezcní náklonu
•přesun zátě'Le do nál'ětří (\1·v:lŽov{u1í pos<Í
kou, p~rp;ú1í vody tlo balastních tankti:
e vyploštění plachty, vypuštění otěžo1·ého
vozíku
o
o
t
otevření
zadního líku hlavní plachty
(7.vřL~ní přetočení - twistu)
Zavřená
íli]
~'.
naopak získal větší návětr­
nost, postnpuj1ne obráceně. Avšak lo je spíše
akadeniický problérn, to, co n;ís v pra.xi pálí,
je vždy zn1e11šení návětrnosti, přede\'ŠÍ111 za
silného větru.
blai·11i
Zt'ěfš11je
'Z:;? 11á11ětr11ost
Potřebujeine-li
l\'áklo11
·~.
pfac/Jra
J\
l!l"
;!:!,\'~~,,
\
,
Ote11ře11á
/Jla1111f plachta
ZIJ/(!l/.~ll}ť
Trimováni hlavni plachty
~\
'
Hlavní plachta se použíYá ve většině větrných
situací a té1něř při ršech stavech 1noře. Obvykle hlavní plachtu za plavby ne11•n1čiíujen1e,
s výjilnkou zcela extré1nní situace, jakou je
například orkán. Nejčastěji za silného větru
hlavní plachtu refujeme a v příhodnějších
pod1nínkách trin1ujr.n1c. ~'\noho jachtařů je
přesvědčeno, 7.c je snfl.dnější dobře V)1rin1ovat
hlavní placht11 než genu. Tri1nování, ve sn1ysl11 optimálního na<;tavení, je u hlavní plachty
pře<leYšín1 otázkou Sjlrávného tahu otěží.
i\léně vidit1;lné jsou pak druhotné efekty, které
dobrý jachtař nesn1í spouštět ze zřetele. Napří­
klad nastavení hlavní plachty ovlivňuje vyvážení a cltlivos\ korrnidlování. Trimování
plachty je nekonečný prOCť$, žádná plachta se
nedá optin1álně nastavit na delší dobu. To
platí i pro hla\'ilÍ plachtu, i v jejún případě se
jedná o kontinuální ladění.
Existují čtyři hlavní prostředky, které je th:>ba
neustále kontrolovat, respektive průběžně pře­
stavovat. Čtyři základní trilno1'ací operace:
1. Nastavování l\vistu pon1ocí tahu hlavních
otěží nebo kikingu.
Doraženi orěií
přÍlllO
-- . \.
'~
1uiťětr11ost.
Ol'ff1!/í11je
přetoée11í /Jlai;11í
-_ ·-. plachty.
'
2. Nastavování hloubky profilu pomocí
prohnutí střžnč a předpětí spodního lr1nu
v ráhnu.
3. Na.stavení polohy břicha pornocí h)a\'nÍ
spo11štč.
4. Nastavení konnidelní vyváženosti po1nocí
otěžového vozíku.
Hlavní plachta n1á zásadní vliv na „váhu'' lodě,
na ná\'ě\rnost/závětrnosl. Je vehni důležité l)'trirnovat hlavní placl1tu tak, aby korn1idlo
111ělo dostatečnou citlivost a přiton1 nebrzdilo
(ka?.<lý pohyb konnidla .i:na1nen~í ztrátu rychlosti). Zvláštní powrnosl je třeba věnoval zadnÍlnu líku, jeho předpětí. jak jstne se již zn1ínili, do zadního dl'ojitého le1nu hlavní plach~' je
navlečeno lano, jín1ž se dá zadní le1n plachty
stahovat nebo naopak \'}'pouštět (obrázek 3)
Utaho1 áilí zadního líku, tZ\'. zavírání hlavní
plachty, podstatně Z\'}'Šuje klopné síly, což vede
k většítnu náklonu lodě a tedy k růstu návětr­
nosti. Povolení zadního líku, tzv. otevírání
hlavní plachty, půsohí opačnř. a zn1enšujc síly
na konnidlo. Tin1 je i n1cnší korn1idelní odpor
při dr/cní kurzu a tedy i n1cnší ztráty l)'chlosti.
1
t?'
špiony
11a :rad11(111
{fk11 plachty
11kaz11jf
Platí tedy (obrázek 4):
•zavřená hlavní plachta Z\'ČLŠuje návětrnost
• otevltná hlavní plachta zn1enšuje ná\·čtrnost.
sprá1111é
·~, přetočení.
"::
Dotažen{
otěží
z111e11Š11je
přetoče11(.
Ztěchto pravidel a z toho, co jsrne si řekli dříve,
se dá odvodit poučka vzhledem ksíle větru: Čírn
silnější víll; tín1 více hla\~lÍ plm.:htu otvírárne.
~lějme ale ria p;uněti, že příliš povolený zadní
lík a tedy příliš otevřená hlavní plachta způso­
buje pokles jejího výkonu (hnací síly) a pokles
citlivosti kon11idla. I zde platí-všeho s n1íróu.
11!xt Franl1~rek 1\loi:o/11)1
Jachting
w~~®rn Uilw& /!rArr:1
Přetočeni
pfedcbozí leÁ'CiJ~'1J1e ~1· u1:eclfi t~1fi zá-
V
kladní operace, jin1it se lrilnuje
blavnípk1chta. Vléto lekci se b11den1e
1'ě11orat podrobnějšítnu popisu pr1;11fch dcou
pos!1t/J1! - nnstal'e11fple/očení (tu!fstu) a na
sfa1·e11í hloubk11 profilu.
'9
a hloubka profilu
jak jsn1e si už několikr:lt připomněli, jachting
není nic jiného než \fjilnky z pravidel. Platí
to i pro nasta\'ení twistu. Za středního větru
a hladké vod)' si n1l1žeme dovolit dlirainější1n
dotaženín1 otěží hl:l.vnf plachtu trochu pře·
táhnout, až horní spíra ukazuje l'Íce k 1·Ctru
než je nastaveno ráhno. Uniožní nán1 to včtší
zisk 1•ýšky, a to za stále slušné rychlosti. Takto
seřízená hlarní plachta je předevšín11fho<lná
u plného vysokostéžřlového oplachtění, kde je
gena vedena až na saniou špici stěžně. její
horní část ohýbá proudnice tak 1'fhodně, Ze
i přetažená horní část hlavní plachty dobře
táhne. Za slabého včtru anebo zvlněného
Nastavení přetočení
hlavní plachty
Základním pn•ke1n, ovlivňujícín1 přetočení
hlavní plachty, je napětí v hlavních otřiích, jak
jsou dotaženy nebo naopak povoleny. Správného přetočení docílírne prostřednictvím odpo1'Ídajícíl10 napětí v hlavních otCžích a pak posunen1c otčžový vozík, ahychom n;istavili
požadovaný úhel hlavní plachty k podélné o~e
\odě. Poté musí být zapoíen i kiklng (o něn1 se
v této sou1~slostí 7.mínínie v příští lekci). Nejlcpšín1 indik{ítorem, jak na tom s l\\~Stetn js1ne,
je zadní lík plachty. Pravidlo říká, že 1nán1e
hlavní plachtu dotaho\·at otěžemi tak dlouho,
až je horní spíra rovnoběžná s ráhne111 (obrázek 1). Kdrl otěže povolíme, špička plachty st
začne V)'dOu\'at více a l'ÍCe do zál'ělří, když naopak za olěže zaberen1e, začne~ plachta zavír;it
a přetočení zn1enšovat, což uvidítne na konci
horní ~pÍl)' - začne směrovat proti větru. Vtakol'ém případě je už hor nf část plachty přetaže­
na. Tento stav nám budou také ukazovi1t špiony.\' horní části začnou třepetat a ohýbat se za
lík plach~, do závětří (obrázek 2). Jinak řečeno,
přetažená plachta znan1ená v totnto p(ípadě
příliš zavřenou plachtu a je třeba otěže trošku
povolí!, aby se zadní lík otevřel a špiony ~ačaly
vlát zri plachtou, jak ukazuje obrázek 3.
Shri11ne sl znovu znak)', které
svčdčí
o to1n, že má1ne správně nastavený hvist:
•Horní spíra je rovnoběžná s ráhnem.
• Horní špiony spl)vají dozadu více než polovinu dohy.
1
7Avfe11ýZad11( lík- proudě11{ vzd11cb11
spráť11ě neobtéká ZfÍt"ětr11011 slm1111 plac/JJ)'. :
l
'
\
Pr1lhyb
stěině
vyploštf !Jornf
část /Jlav11í
plnclily.
\
Ote1•ře11ý zad11i lfk - pro11dě11i vzd11c/J11
správně obtéká závětr11011 stra1111 placbty.
.. Hloubka ve spod11i Msti placl1ty_
.
Roť11j
sri!Ieil: Pl11cb111je pHUJ bl11/JoJ11i do
sllnijšfbo rllr11.
1'rob1111t)'sti'feil: I'laMI p/11cb/11, ale
bHeboj~vz11d11.
not11irmj •l)'tnh; Bflcbo se z11nru i-rált
dopředu.
~
e
moře
nezhývá ne7. otčžc povolit, aby se horní
část plachty více otevřela~ horní spfra se vytočila do závětří. Nernflžcine sice tak stoupat
proti větru, ale plachta má větší "1kon, který
potřcbujeine prolí vlnán1.
Opět
n1i'1žen1e shrnout:
• Horní spíra n1ůže s1něřovat více proti \'ětru
za středního větru a na hladké vodě (u vy'oké geny).
dorní spíra 1núže ~n1ěřovat více do zá\'ětří
za Slabého větru do 3 ni/s, vzedinuté hladiny nebo těsně přetl obrate1n proti větru.
!akinile docílíme optimálního přetočení,
1nusí být nastaven úhel plachty k ose lodi
(bude pojednáno příště). Musín1e n1ít neustále na paměti, že je těsná závislost niezi napě­
tín1 v otčžích a polohou otčžového vozíku.
Prakticky oboje rozhoduje o twistu pří ostrých
kurzech. Při kurzech plných (bočních až zadních) pak přebírá jejich roli kiking.
Nastavení hloubky profílu
Jak již vín1e, ohnutín1 s!čžně dokážeine vyploštit střetlní a horní část plachty - což je obzvlášť důležité za silného větnt na hladké
vodě, kdy potřebujerne stoupat co nejostřeji
a přitom plachta nemusí dávat velký výkon.
Co ohyb stěžně způsobuje, ukazuje obrázek 4.
Techniky ohýbání stěžně závisí na typu
oplachtění. U redukovaného oplachtění (k<le
gena není vedena až na vrchol stěžně) nám
půjde stěžeň ohnout snadněji než u plného\)'sokého oplachtěni. Velký tah předního stěhu
geny pravděpodobně způsobí, že naše úsilí
o prohnutí stěžně pomocí pardun neboli bakštágů (back stay) zůstane bez výsledků. Pokud
rná lo<l' hejby stčh (baby stay), tnú~.cme jeho
extrén1ní1n dotažcnín1 docílit 3)espoú částeč­
ného úspěchu. Také n:í1n n1ůžc pomoci, je-li
!od' vybavena dvojitýn1i bak~tágy. Dotažení
horních a vypuštění spodních pak vede ke ký7.cnéniu cíli (jedna z 1nctod u tfídy Star). Je to
ale nen1otorné a u nán1ořních plachetnic se
dnes takové uspořádání vyskytuje 7.řídka.
Prohnutí stěžně vzdaluje přední !en1 plachty
od zadního. To napíná tkaninu, břicho pl:ichty se vtahuje a plachta se v té částí ťyp!oštf.
Současně se břicho celé plachty začne stěho­
vat vzad. Abychorn 1naximátní hloubku profilu vráti!í zpět, musíme dotálmoul v}1ah hlavní plachty, neboť - jak bychon1 si měli
painatovat z předcho·
7.ích lekcí - předpětí
předního le111u posunuje břicho plachty vpřed.
Na 7.á.vodních plachetnicích patří do takeláže
zvláštní vypínací lano,
jíniž je ni.ožné přední
spodní roh plachty
stáhnout dolfl, k hlavě
ráhna. Anglicky ~e n1u
říká
cunnh1ghan1
a když se zarnyslín1e,
zjistín1e, že je jedno,
jestli napfná1ne přední
lein plachty nahoru pon1ocí spouště - nebo
dolů - pon1ocf cunnig
hatnu. Obofe působí
stejně - stěhuje břicho
dopředu. Cunninghan1
ovlivi'\ujc i velikost bři­
cha, ale o 101n se také
7.111íní1ne v příští lekci.
Jestliže je plachta
v horní části stále příliš
plochá, i když jsrne Ilf!Slabý v!lr
Střední vitr
I
,''
spodnf llk povolíme
SP<Jdnl Uk přitáhneme
Silný vítr
m<1ximální dot<1ženl liku
-~----Vrcho!!d vftr
pfitažený spodní lík
Vrcholfd moře
o něco povolený spodní llk
pnutín1 předního lemu (ať spouští nebo cunnighatnem) vrátili břicho zpět, musín1e ji
v horní části přivřít. Jinak řečeno, musínie
zn1enšit twist dotažením hlavních otěží. Jak se
všemi těrnito zásahy mění tvar plachty v její
horní částl, je zachyceno na obrázku 5.
Hlavní plachtu ncchán1c v horní a střední
části plochou:
• Při silné1n větru a relativně hladké rodě.
• Kdy7. potřf:hujen1e více stoupat než plout na
rychlost
• Když je loď veln1i n:h·ětrná a nechce1nc
(nen1flžen1e) refovat.
Spodnllík
Spodní le111 neboli Jík (outhaul) je ve<len
u hlavní plachty ráhnen1 (nebo těsně na<l
ním a je k ně1nu na koncích připevněn). To
un1ož11uje, abychon1 lík vzhlede111 k ráhnu
napínali nebo naopak povolovali. l o toin
jsnie se již z1niiío1•ali a vín1e, Ze napnutí spodního líku ovlivúuje hloubku profilu a - co je
méně příjemné
n1á i vliv na zavřenost či
otevřenost p!achty. jakn1He spodní lík více vypneme, vyp!oští se nán1 spodní část plachty.
Plochý tvar plachty ve spodní části opět uplat
nírne za silného větru na relativně hladké
vodě. Tfn1 i plachtu otevřeine a zmenšín1e ná
větrnost. Naopak, když potřebujetne více síly
proti vlnán1 na vzcd1nutén1 moři, povolín1c
spodní !ík, aby byla plachta hlubší. Vliv dotažení spodního líku na r:ar plachty demonstruje obrázek 6.
Na závěr si poznampnejn1c, že 7.a velmi slabého včtru se vyplatí yyplnštit plachtu a z1·ětšit
trošku twist. Dl1voden1 tohoto protisn1yslného
opatření je skutečnost, že proudnice velnii
slabého větru nejsou schopny obtékat hluboký profil. Otomto nastavení plachty hovoříine
jako o protikladnén1, neboť síla, generov(uia
plochou plachtou, je za těchto po<l1nínek obl'ykle příliš 1nalá, :iby pohnula s těžkou kýlovou jachtou.
Text f:'rantišek /\1oi'ot1ui
FO?D ARCI!W !AC!IT
I
ht•111
.ac
w~~®fB Ytrilw& (//Jf!JY (i)
Poloha břicha
plachty
a jezdec
hlavních otěží
n1i11u/é lekcí jsnze zacYl!i s clelai/11ín1
V
popisen1 trilnu b!a1!//Í p/acb!J'. V!01nto
pokračo/'dní !e11!0 trún dokončfJne
11ácoden1,jak se reguluje pozice hficba aJak
z!epšf1ne vytáženosf lodě 11astarenín1 fezdr::e
hla11ních otěží.
ještě
než se budc1ne věnovat metodán1 jirniž
se posunuje n1axhnální hloubka profllu
p\:ichty, 1nusín1e vyrovnal n1alý rest z předcho­
zí lekce.\' jejírn závěru jsn1e sl popsali, jak se
1
hla\'llÍ plachta 11rp!ošťuje či prohlubuje ulaženírn nebo povolením spodního líku. Zb}·vá
dodat, že u starších plachet se můžeme setkat
se zařízenírn, jernuž se říkú vyplošťujícf ref
(llattening ree!). Zařít.ení je schematich/' zachyceno na obrázku L Tvoří ho oko \'Sazené
do zadního lemu plachty asi 25 až 50 cn1 od
konce 1~íl1na je jím provlečeno lano, které podobně jako v případě refování 1nůže přitáh­
nout oko ke konci ráhna. Tíin vznikne nad
ťáhne1n jaká.si kapsa, do níž se „odloží" bři­
cho a plachta se \')'ploští. ~loderní p!;ichty jsou
ale střiženy tak, že k regulaci břícha zcela postačuje předpětf spodního líku a okem pro \)'plošfující ref již nejsou vybaveny.
Vyploš1't1jícf rej
\
Posun
břicha
přishipujcme
až poté, co js1nc si podle síly
nastavili hloubku profilu.
Pro nejběžnější podrnínky se břlcho urnísťuje
asi 45 až 50 % délky ráhna od stěžně a jeho
polohu n1ěnín1e povolťnín1 nebo dotažení111
výtahu hlavní plachty (obrázek 2). Čín1 více
předepnen1e výtah nebo dotáhne1ne cunnigvětn1
V tomto přípaQč rozun1ÍITlC břichrm n1axirná!ní hloubku profilu a moderní trin1ovací
prostředky umožňují nejen na5tavit velikost
této hloubky, ale i její posouvilní od stč:ř.ně
ncho naopak ke stěžni. K tornuto posouvání
l'ofo/Ja
a sta\'ll
tnořc
břicha
Cu 1111i11ghn111
--~--~
....... tt
_----,
/\'or111ál11f pod111í11ky
I
o< . ... Ú. . '-...
'
Kdyi dotnb11je111e
C/11111 f11g/Ja11t,
bflcho se poso111'á
dopfed11.
Slabý vítr
--"'----------------------------····--
--
·--
-
~1an1,
tín1 blíže se břicho posune ke stěžni
11 starších plachet musírne předepínat o něco
, lce, neboť opotřebovávání1n plachty se bři­
.:ho posouvá vzad. Za slabého větru povolín1e
');tah tak, aby se břicho posunulo vzad, asi na
.:;5 až 65 % délky ráhna. Přiton1 bude1ne ig11orovat 1nalé vrásky, které se vytvoří na před­
nín1 lemu plachty u stěžně, přede1'ŠÍm na p!11ých kurzech nehrají žádnou roli. Jestliže vítr
více zabere, břicho se stěhuje vzad a n1usíme
1)'tah. dotáhnout, abvcho1n
ho vrátili na pů'
vodní n1ísto.
vírá. Akonečně při použití cunninghan1u docílíme stejného posunu břicha při vynaložení
mnoben1 n1enší síly. Pár vrásek koleni oka
a „pytel" plachto1•iny pod nín1 je 1nalou
cenou za optín1álnf tvar plachty,
• Cunningha1n posunuje bNcho snadněji než
tah spouště.
•Dotažení cunninghan1u otevírá zadní lík
n1nohen1 významněji než tah spouště.
Vyvážení
lodě
pomocí
je nonná!nč ve 15 až 50 % otěžového jezdce
• Pozice břicha
délky ráhna.
• Za slabého včtru má být břicho posunuto
vzad na 55 až 65 %, přederším na bočním
a zadním kurzu.
O cunninghan1u jsme se již z1nínili a slíhili
si, že se k něn1u podrobněji vrátín1e. '.'l'yní je
k ton1u ten správný čas a funkce c11nninghan1u je scheinaticky zachycena na obrázku 3.
Základern tohoto zařízení na s!ahO\'ánf před­
ního dolního rohu plachty je lano, které prochází oke1n v rohu plachty. Tahen1 za lano se
oko stahuje k hlavě ráhna a tíin se velice
účinně vypíná přední lem plachty, n1nohen1
účinněji, než jak n1fižeme docílit vypnutím
1')itahu.
Cunninghan1 poskytuje 1fhodu také tírn, že
při jeho dotažení se otevírá zadní lík v horní
části plachty, což je žádoucí při zesilujícín1
větru, kdežto při použití výtahu se naopak
zadní lík v horní partii plachty nevhodně zaJdeá/11( nle
11epraklická
kolej11/ce. Pleloée11(
Pozice jrzdce hlavních otěží na příčnr kolejnici řídí (spolu s dota7.cnín1 otřží) nastavení
úhlu hlavní plachty k podélné ose lodě a tedy
k větru. Jezdec ale také ovlivňuje náYětrnost
a závětrnost, respektive netitfální cho\'ání
lodě na korn1idlo. Vztahu n1ezi polohou jezdce a dotaženíni O\ČŽÍ se dá obtížné porozuniět.
Představine si pro názoťno~t, že kolejnice, po
níž se jezdec pohybuje, je čá:;tí kruhu se s1ře­
den1 v patě stěZně na palubě. Napřed doláhnenie otěže tak, abychorn si nastavili žádoucí
přetočení profilu. Pak 1nůžeme posunen1
jezdce po kruho\"é dráze natočit plachtu do libovolného úhlu k podélné ose lodi, aniž bychom n1use!i povolovat otěže a přetočení
n1ěnit (obrázky 4 a 5). Ve skutečnosti je na
lodi pouze krátká přín1á kolejnice, situovaná
kohno k ose lodě buď do kokpitu nebo na
střechu kajuty. Některé jednoduše vybaYené
lodě nemají ani to a spodní závěs otčžového
kladkostroje tvoří nepohyblivé kování v ose
Poso11rá11b11 jezdce
111ě11(111e
se 11e111ě11f, když
plach~I'
n1ě11(111e polobu
k l'iflru.
jezdce.
M43
'
Íídyž poťolf111e otěže z bod1i 1 do bodu 2,
rálJJ10 se Zťcd11e a 2i·ětši se pfctoče11(, Když
Pouze pos11ne111e jezdec, přetoéc11í zťista11e
1íhel
11astaťe11(
lodě.
Kontrolu nad hlavní plachtou nán1 pak
dává ko1nbinace dotažení otěží, klkingu a nastavení polohy jezdce.
• Nastavíme
přetočení
dotaženín1 hlavních
otěží, p{ičen1ž íczdec je ve středu lodě.
• Při křižování a ostrých kurzech posunen1e
jezdec tak, abychon1 nastal'ili žádaný úhel
plachty k větru.
• Při plných kurzech a kurzu zadnín1 vypus
ií1ne jezdec co nejvíce do záyčtří.
Se zesílenín1 větn1 se jezdec vypouští do r.ál'ět­
ří, dokud se nezačne hlavní plachta těsně za
stčžněn1 lehce chí'ět. Za slabého vřtru se 11:10·
pak jezdec přttahuje do návčtří, ale jcnon1 tak,
ahy ráhno nepřelilo přes podélnou osu lodě.
Přiton1 je třeba nr.llstále sledo\'al špiony, přfde­
\·šín1 ty v horní části plachty. illusejí ukazovat,
že plachta je pl)11ule olHékána a že za 7adní111
líke111 nevznikají ž{1dné vít)'. Pokud na \-íry
ukazují, je hlavní plachta přetažena.
• Za slabého vč!ru patří jeLdec do návětří.
• čín1 více vítr zesiluje, tín1 více se jezdec\'}'pouští do závětří, aniž by se ale velké plochy
plachty chvěly.
Návětrnost lodě
se zn1enší, když jezdec Y)'pustí1ne do závětří. Kormidlo nen1usí být extré1nně vytočeno, aby se loď udržela na kurzu.
Snadněji se korn1idhqe a rychlost vzroste.
Uvědornn1e sl, že když plujen1e s korn1idle1n
vytočenýn1 o více než 5 stupňů, je to totéž,
jako kd)•hycho1n n1čli u auta 7atažcnou ruční
brzdu_ Ncváhcjn1e v takovén1 případě úplnč
otěžový jc7dcc vypustit do závětří, a!c pozor
na to, aby se hlavní plachta nezačala 1·e rclké1n rozsahu třepat. Hlavní plachta 1111'17.e být
vypuštěna po větru jenon1 na krátkou dohu
a z nouzových dt1vodli - když není k dispozici refování nebo isou šp:llné poll1nínk1'. \'takové situaci se snažírue zabránil přílišnéniu
flatrování a „práskání" plachty.
Shrnerne-!i si n1etody, jin1iž se trin1uje hlal'!!Í
plach!a, n1ůže1nt si YY\'Odit jak)~i základní
1nechanismus: Trojúhelníková hlavní plachta, Šitá z 1nodernfch materiálů, je kon~truová­
na tak, aby v sobě ,.obsahovala" několik
různě tvaroYaných plachet. Zn1ěnou předpětí
ve stranách tohoto plachtorého trojúhelníku
pak jakoby rolí1ne konkrétní „plachtu" pro
konkrétní větrné podn1ínky.
stejné (3), ale t1as/aťc11i placbl)' vzblede111
k ťětr11 se z111ě11{ s/ej11ě.
li:.r.I fi't1nt1šeR 1Voi-ot11Jr
Jachtin
Tryska
c11í náhot!a, fe r/r/f1:á
N
z:řtšfna
zá
l'odnícb plac!Je!nic nese ša!uporé
op!ach!ě11í. .\Jc::i kosatkou a hlr11'11/
pfr1chto11 dochází ke 1:zdje1n11é!l111 011/i1•11ol'!Íní, které Z'l')~~uje l'.Jíkon celé pfacbtoré
so11sfa!J'. Afe jen za p1rerlpo/dad111 že
pfach~l'
obě
Pon1oci si 1nl1žen1c třen1i zpt'lsoby:
• Trošku po\u1ín1e oteže geny.
• Z\·řtší1ne přetočení hlavní µJach~' líni, že
přcsunen1e otČŽO\ý jezdec do n:.í.vřti'í a povolín1c hlal'nÍ ntřžc.
• Vyplnštínie hla\'níplachh1.
jsou /!Z'/J/erlen1 k sobě sprár11ě na-
slr111e11)1.
Již v lekci o triniov:íní geny jsn1e si 11k:\zali,
jak přední stěhov;í plachta význarnně O\'liviíuje obtékání hlavní p\;ichty. Proto 1nusíme
pohlí?.et na obě plachty jako na jediné křídlo,
u 11ěhož zadní lfk hlavní plachty ln':lje 111\i tri1novací klapkr Podle téhož příměru pak prů­
tokový pro~tor 1nezi kosatkou (a ještě VÍ'zna1n11ěji v případě geny) a hlavní plachtou
plní roli li)~ky, k<le se proudnice urychlují
a Z\)"Šují účinnost křídla letadla (hlavně při
nízk-ých rychlostech), v našem případě hlavní
plachty. U letadla vzniká tryska tak, že pilot
\)'Sune z náběžné hrany ld'ídla zvláštní klapku slot, u lodě s oplachtěním šalupy pak
existuíe tryska trvale, avšak fejí funkce závisí
na jeií šířce, tedy na vzájen1né1n nastaven[
geny a hlavní plachty (obrázek I).
Při slabén1 a střrdníin větru lrin111jc1ne hlavní plachtn hčhcn1 křižování tak, ahy se při \)'ostření přední len1y geny i hlavní plachty po
celé délce začaly chvět v tentý7. okan1.žik
(špiony na obou plncht;í.ch se odlepí a začnou
vířit současně). Za silnějšího větru r11ůžen1e
hlal'ní plachtu o něco popustit, aby byla loď
vyvážena a pokle~l tlak na konnidlo. Hlavní
plachta se niůže za stěž11č1n maličko proh1n1ovat do návětří. Jestliže~ prolanntje příliš
velká část hlavní plachty, je lryska příliš úzká
a on1ezuje proudění na sací straně hlavní
plachty (obrázek 2).
Upozornění!
Poklid se h la\11í plachta 7.H stěž­
ně1n příliš prolan1uje do nál'ětří, n1ť17.e to být
způsobeno špat11f1n il':tl"en1 gen); jejín1 příliš­
ný1n uza\·řenírn, tedy tírn, Ze je p\"Lliš dotažen
její zadní lík (lanko 1• za<lnírn le11H1 ~eny).
I když gena lanko I' zadnhn lcniu nc111;í, jr.
náš problérn způ~oben příliš l'zadu u111ístě­
nýn1 břichen1 geny. Abychoin jej zkorigovali,
111usí1ne dotiíhnout l'ýlah geny nebo otěže
(tí1n se břicho přestěhuie více dopředu).
mrsKA
Obé plachty by 111ěly bft
sladěny
a zadul fík geny
by 111ěf vytt•ářet křivku
co 11ej1•fce podob11011
křlt'Ce zad11í!Jo ffk11
/Jla1•J1{ plachty.
jestliže je tryska příliš široká, ztr:ící hlavní
plachta přídavný t<Jh daný ur)'chlcní1n proudnic na sací straně. Opět n1l1žen1e zkusit tři
zpfisoby, abrcho1n si pomohli:
• Porolírne oiéže hlavní plachty (získ:.í.1ne
větší t.'lh a rychlost).
• Dotáhne111e kosatkové otěže (větší stoupa
vost).
• Zrčtšín1c hloubku profilu hla1'11Í plachy
(větší tah a 1ychlost).
llpozornční! Samozřejmě 7e ršc rnusíme 'iladit s tí1n, co již bylo o trin10\·ání geny a hlav~
ní placbty řečeno. Vyhlíží to \'dice kon1p1ikovaně, ale v zásadě platí:
• Plachta je nejúčinnější na ~an1érn okraji
své funkčno:;\i.
• Plachta je nejúčinnější přl co nejvíce povolených otěžích (jakékoli další povolení otěží
by vedlo k třepání plachty a tedy ke z\rátě jt:jí
funkčno:;ti).
• T1)'Ska rnezi genou a hlavní plachtou je
.,
·~
;;,&·~~~~·
...•.~
{ Pmud„~J
c C•
~
~ se l'l"r/Cl
~.:...·
O
•
\~
:~
Znd11{ fík geny je přfllš za1'Ťe11)1,
pra11dě11{ se toč( do /Jf(fv11í plachty.
optin1ální tehdy, když se na hla1'nÍ plachtě za
stťžněrn objeví náznak prvníl10 prolo1nc11í do
návětří.
Když se
třepe
zadní lík
Kěkdy můžeme vidět
ale hlavně slyšet, jak se
zadní lemy našich plachet chvějí. je to nežá
doucí jev a to hned ze dvou dúvodú. jednak
klesá tah a tím rychlost, jednak plachty niechanícky trpí a klesá jejích životnost. jestliže
má plachta napínání zadního líku (leech
cord), jeho dotaženíin chvění ustane (obrázek 3). Dotažení zadního Hku n1ť1žc někdy
zp1lsohit, že se zadní letn zvlní nebo se dokonce přehne zpčl do plachty. Tín1 se sice
sníží jr.jí výkonnost, ale to je v7.dy přijatelněj­
ší než roztřepení 7.adníl10 le1nu a poSkozP.ní
plachty následken1 chvění. Velké geny n1ají
často nejen napínání zadního líl:u, ale i napínání spodního líku.
Zařazení
„trojky" zna1nená:
• \'e!ini ploché plachty dotažené „natvrdo".
Ostré náběžné hrany plachet a břicha posunuL.1 dozadu.
• ~1axin1ální stoupavost, n1enší hnací síla.
Nejvyšší l)'chlost také řadí1ne za veln1i silného
větru a nechcerne/nen1ůže1ne-li refovat. Vtakovén1 případě zvětšíme přetočení a popustíme otěže, aby poklesl tlak do plachet.
l\tll~Ei'teí•
CóNNECTING PEOPLE
NCl<IA
~fJ~:ir--~i 71550
Se stále stejně dotažený1ni p!achta1ni rnťiže
1ne v rámci ideálního kurzu 1naximá!ně
stoupat nebo naopak pustit loď na rychlost.
V ktcré1n režin1u p\11jcn1e, poznán1c podle
špionů (obrá7.r.k 4). Příště si poví1nc o "rnnkci
a součinnosti geny a hlavní plachty na plných knrlcch.
Teti FranlišPk flioi;o/10~
..
I
/\'r1pf11á11i
z11d11lbo lík11
je p1~ipev11ě110
k placbJě.
Na triniování plachet se n1Uže1ne v <Utalogii dívat
jako na řazení !)'chi o.stí u auta (obrázek 4).
„Jedničku" použijeme, když potřebujeme
výkon ke zrychlení a k plachtění na vlnách.
Potřebuje1ne více sílu než schopnost stoupat
proti větru, a proto vytvaruje1ne plachty tak,
aby by!)' břichatější a vyznaČO\'aly se bohatšírn přťtočením. ,Jednička" tedy znan1ená:
•Vyduté plachty s velkým přetočenún a kulatýrn náběhent
•Širokou toleranci při držení kurzu, plný tah
ale malou stoupavost.
,.Dvoika" přichází v Úl'ahu, když vítr zesílí,
ale moťe ještě zůstává klidné. Přejeine si
plout rychleji a přiton1 neztrácet výšku.
Plachty jsou dliraznčji dotaženy a \1'ploštěny,
avšak náběžné hrany n1ají stále tupý kulatý
tvar, aby nebylo nutné dr7.rt úhel náběhu
v malé toleranci (úzkostlivě korn1idlol'at).
„Dvojky" pak docílín1e, kdyl:
• Plošší plachty jsou dlirainěji dotaženy, ale
kulatý náběh přetrvává.
• Střední síla tahu a stoupavost jso11 v rol'nováze.
Nejvyšší rrchlosL „trojku" řa<línie za ideálních podn1ínek - při střednírn větru a klidnérn n1oi'L Un1ožiíuje d0:;áhnout u1axin1ální
stoupavosti za relativně vysoké rychlosti.
Plachty jsou trin1ování1n vyploštěny a 1naxi1nálně dotaženy kvlili stoupavosti. Náběžná
hrana geny je ostrá (dopnutín1 předního
stěhu) a břicho je jak u geny tak u hlavní
plachty posunuto dozadu.
e
ŘA7Y.NÍ NA lODÍ
•V
o
~
3
2
1
,yfžšf ''J'l'blost - Plué plachty s kulat;i111
11áběbe111 a i-elkf tab
D-ššf rychlost - Ploché placbly s ostrý111
11áběbe111
1
a ťětšl sto11pa1.'0S/.
Jr1ko11 rychlo~·t 1111íle zařt1ze1111
____ (!oznáte podle šp~t"~"~''~·_ __
~;;, __ ;;; ;m: ilfa.i:l11uí/11( r;·chlost
/
fft!;,,«<<Jd4í.
upt/11111111111ezl rJchlostl
a sto11pá11{111
L,,..., Alo.,·lmďfof •loopď"i
v
>U
>
Jac: tin
Zadní a
a za<lnícb r1 I<((fobočnícb .~urzech se
1t /;fache!JI fce n1if11fjj.'z1'k<íf11í/Jorfstatn hnací s1~v. lb kfade sjJecijlcké ndro.k)I na trhno1'tÍl!Í pfacbet, na lizájen1né
nas/ai:ení kosatkv a b!a1111f plachty.
N
V této lekci si popíšeme trhnování plachet
u ša\upového op\achtční rři zadních a zadobočních knr7.cch. Jestliže ještě při boční1n
větru pracují plachty jako letecké profily - to
7.nanicná, 7.e jsou pod nrčitýn1 úhlern nábčhu
obtékány včtrr1n a \)'Vozuj( vztlak, jenž se
rozkládá na hnací sílu a odpor, při zadoboč­
ních kurzech je ton1u jinak. úhel náběhu je
tak velký, 7.e se proudnice odtrhnou a vytvoří
na závětrné straně plachty VÍl)'. Placht.1 má
pak jen odpor, avšak vzbledein k jejín1u 1ypulitění je tento odpor téiněř souběluý s po
<lélnou osou lo<lě (při čistéin za<lní1n větru je
pak (1plně souběžný) a stá\·á se hnací silou.
1 přesto platí mnohé z toho, co bylo řečeno
v přť<lchozí lekci. Je důležité až do poslední
chvíle udržet obtékání plachet a součinnost
n1ezi hlavn( plachtou a kosatkou. Jakinile se
rítr stoč( na zadoboční anrbo se dokonce
změní na zadní, je tčn1to snahám konec.
Gen a
Když se 7.dánlivý vítr stočí natolik, že z ostrého kurzu se stane zadoboční (více než
35 stup1íů), vstupujen1e <lo sekton1, v něn1ž je
veln1i obtížné ndr7et celou genu naplněnou
včtrern. Vtakové in přfpadě je výhodné, aby byl
prl1vlak kosatkových otěží vysL1nut na sarný
okraj paluby, ideálně až n1i1no trup (obrázek
l). Po nutné1n popuštění otěží se profily geny
ve!nii přetočí, !HL~tane tedy nežádoucí twist.
zadobočni
Posunutí kosatko\·ého průvlaku Ypřed, jíinž se
snaží1ne \\\~S\ on1ezil, má ale neblahý ná.~le­
dek v ton1, že ~e gena příliš \~'klene (zkulatí),
přtdevší1n v dolní části. Na závodních jachtách >C proto používá tzv. Barber haul, který
stáhne kosatkovou otěž doll1 a ke kraji lodě,
jak je zobrazeno ve >podní část\ obrázku 1.
Pok'Jd na lodi Harher ha11lc1n ncdisponnjcine, je prakticlq nemo7.né na';tavit genu tak,
aby všechny špiony na jrjí nábě7.11é Č<Ísti při­
lehly a tíin signali7.ovaly správné obtékání.
1
\ takové situaci se so11střťdí1ne na stfední část
geny a ignorujeine horní a dolní~piony. Kontrola µ01nocí špionl1 ve střední C{L~tí dává nejrětší lllOŽllOU hnací sJ1u (obrázek 2).
kurzy
Po/oba jezdce kosatkor!)'cb
otěi{
-~- -; ' ~
/_,,'
1
-~--~';'
Pfl fl.ň"iof'á11i: Dgtlnuíl11(polo/Jajczdce
kosntkoz>f'Cb olezi 11a palt1b~ (A)
,\'a Ztltfobočnl titr: Opt1111ábd polobt1jcidcc
ko.~atko1,J'cb otii{ nli1110 pnlub11 (H)
Jestli7.e se vítr dále sláCí k zádi, dostanerne se
do bodu, k<ly je gena zakryla hlavní plachtou
a není rnožné ji udržet naplněnou větren1.
Vtakovéin případě ji n111~íme pl1!táhnout do
návětří a použít spinakrový peň - nastavit
plachty „na rnotýla". Nejl'ýhodnější je však
použití speciálních plachet pro p!avbu zadob0Cnf1ni kurzy, například genakr nebo spina-kr, které budou pops<Íny později.
Základní pťavidla:
Když se yítr stáčí dozadu
• posunujen1c bod, v nčinž táhnou kosatkové
otěže, dopředu a co nejvíc k zábradlí
• pečlivě nastavllje1nc střed geny a ncdbán1e
na příliš utaženou spodní část ani na velký
twist horní č<i~ti nebo použijen1c Barber
haul
''ane-li vítr 7.C zadoboku
• genu přet<Íhnenle do n<ívčtří a použije1ne
spinakrový peň
• pokud inárne, nasadíme spinakr nebo
genakr
•
'
<--------- ---
'
\
I
\,
I'
Hlavní plachta
Vždy pozorně sle<lujen1e špiony v horní část\
plachty, když odpadá1ne na zadoboční kurz.
Pokoušíme se, aby všechny špiony splý1•aly
s plachtou.
Hlavni otěže
Na zadobočních kurzech a hlavně na čistý
zadní vítr hlavní otěže již nen1ohou ovládat
přetočení profilů hlavní plachty. Při vypuštční
plachty otě7.e táhnou ráhno dozadu a nikoli
dol Ujako při křižování s dotaženou plachtou.
:.lěktcří jachtaři vybavují plachty přídavnýn1i
Kiklng
Příltš 1·e/kf twist.
/Iornl {dst plttthlyje
přflfš oteirfená, borui
_šp/011 se za(at11uje. \
Sprd1•t1f
twist.
~le..-IJny
"šplony-
lťlkll1gje
příliš po1,ole11,
11/ají
dozaď11.
ráb110 se .zreďtf
4 VJ'fťáf{
příliš l'efký
'
·rwl.s/.
špiony, které umisťují doprostřed plachty, asi
60 až 90 cn1 od stěžně. Pokud tyto špiony na
závětrné straně plachty třepetají, je plachta
přetažena a je zapotl-ebí povolit otěže natolik,
aby se špiony vodorovně přimkly k plachtě
(obrázek 1). Je to nejlepší indikátor správného nastavení blavní plachty při bočním větru,
avšak když se vítr stočí na zadohoční, nclJ..c už
tohoto stavu docílit - plachta už nepracuje
jako profil a žene nás vpřed pon7.c silou svého
vzdušného odporu.
Kiking ovládá tvar hlavní plachty při boč­
ních a zadních kurzech. Proto nastavujerne
tv>'ist po1nocí kikingu dříve, než povolíme
otěže. Přiton1 dbán1e, aby ~piony (hlavně
v horní partii plachty) spl}'Va!y více než 50 %
plavebního času (obrázek 3). Pokud tomu
tak není, je třeba přestavit kiking. Za slabého větru význam kikingu klesá. Váha ráhna
1nUže dokonce způsobit, že se ná1n plachta
nevýhodně zavře. jakmile ale vrtr zesílí, je
třeba kiking utáhnout tak, aby horní spfra
byla ro\'noběžná s ráhnen1. Je to stejnč dobré
pravidlo jako to, které říká, že všechny špiony rnusejí přilehnout k plachtě v tentýž
oka1nžik.
Hloubka profilu (břicho)
Na zadobočních kurzech jsou výhodné plachty s včtšín1 břichem, neboť \'}'\'07.ují yčgí
hnací ~nu. Předevší1n bychon1 měli zvětšit
břicho ve spodní partii plachty, což Uocílíine
popuštěníin spodního le1nu. Dále povolí1ne
zadní stěh, aby se napří111ila horní část ~těžně
a plachta se nahoře prohloubila. Pak zn1enšín1e napětí ve spoušti hlavní plachty nebo
t1rolní1ue cunningha1n, aby se břicho přeiní~­
lilo vzad.
1
1ila1,nf plachty /11dlk11jf,
zda je plachta přetaie11a.
-,
-
Základní pravidla:
• Nastaví1ne l\vist pon1ocí kikingu a kontrolujenie, zda špion u horní spíry splfvá za
plachtou více než 50 %plavebnf doby.
• Zvětšíme břicho plachty uvolněním spodní
ho ternu v ráhně a narovnánín1 stěžně.
špiony 11t1 .zái-ltr11é straně
~'·::m@M 71650
Kiking
:_<ť'-
Kfkf11g je sprdm1if dotniu11.
NOKIA
Příště si povírne o značkách a stupnicích,
které nárn po1nohou rychleji nastavit přísluš­
né trimovací prvky.
1/Jxl Franltfek A'ovotn.JÍ
"u
>U
>U
o
u
>U
Jachting
"
VIJ
!VI
ne1sou zaune cary
Značky
optimáRního trimu O
VycbJílc11f kor111fdlr1
PHkl11J:
Z
át'Odní jachtali zna1í ten stav, kdy
cítí, že Jllfljf lad' oj!lilnáfně r'•!ril110i·a1101L Zlltl)Í ale i stav zurivosti, kdy
sí /od' toz!adf a ne1J1obou si vzpon1e11out,
jak f~>'Ó' všechll)' !rin1011acf pl'vky ideálně
nastai•en)1, Profesioná!nf závodníci se z tťr:h­
!o dilvodií nijak ueosf)íc/Jají si pozice lri1110f:t1cícb pruk1l znt1čtt a 11edí111ou součástí kotYiní š/JičkoV)íc/J 1~frobc1l jsou rlnes n1ěřícf
škdfJ1 a značky.
K to111u, abychom si zaz11a1nenáva\i polohu
kosatkových pn°11'laklt, předpětí hlaYnÍ plachty 1·e stěžni a v ráhně, dotažení zadního stěhu
a všech dalších trtniova<.:ích prvků za různých
poyětrno~tních podinínek, vede jednoduchá
úvaha: Když zrrovu nastarrou stejné podn1ínky, podle záznamu velice rychle a přesně nastaví111c příslušný trim. Je s podive in, jak málo
jachtařů dbá na tak zřejmou věc a \'Ždy znovu
a znovu hledá to na~tavcní, kdy jejich loď
plachtí nejlépe. Spoléhají na z~<l~enost a na
to, Ze si vzpoinenou, jak 111ají bf1 plachty za
konkrétních podn1ínek nasta>'ť,ny. To ic sice
1nožné, ale existuíc mnoho situací, kdy je oči­
vidné, Ze dobrý systém značek, dobré ocejchování, znamená nezanedbatelnou \1hod11.
Značení
E
vychýlení kormidla
Neid11\ežitějším indikátorein sprá111ého naMavení plachel je \'}'Vážení lodě. Není to ale
podn1ínka jediná - i když se kormidlo chová
neutrálně, ještě tu nezn;unená, že j:sou plach
ty opravdu optimálně na~taveny. Přesto platí:
Jestliže musí být konnidlo vychýleno o více
než 8 stupňů, abycho1n udrželi kurz, nezbývá
než plachty přetri1nuvat. Je to poměrně 1nalá
hodnota a z tuho Y}'plývá důležitost indikátoru, který by nás přesně infonnoval o poloze
korinidla. Pokud má loď korn1idclní páku, je
na ní >fchylka kormidla přímo viditelná
a můžen1e si ji jednoduše ocejchovat, jak je
7.ná7.orněno
na obrázku I. \'případě, že 1nán1c
loď s kormidelnín1 kole1n, je situace ohtí7.nčjší
a \1 žaduje značku na obvodu kola. Ohrá7.ck 1
taktéž ukazuje 1nctod11 značkování kon11idclního kola, které se nejlépe provádí po sezónč,
když je loď vytažena z vody. Vychýlín1e korn1idelní list do n1axin1álnf polohy a pak počítáme
otáčky du opačné kraj11í polohy. Kdy7. vydělín;e
výchylku listu ve stupních zjištěnýn1i násobky
obvodu kola, dostanen1e údaj, kolik délky obvodu pripadá na jeden stupeti \i''Chylky. Pak
1nůžen1e v intervalu těchto délek un1í:;tit na
obvod konuidelního kula n1ěřící z.načky (barevné oplety, pásku a podobně).
Poznámka: Čím lépe před n1ěřenírn \ymez[tne \'Ůli v ko111lldclnún zařízení, tín1 přesnější
výsledky obdržíme.
1
Značení
l= lOOc111"' 1111
.r=3"d=5,2c111
x=6"rl=l0,4c111
.r=9°d=15,6c111
fť·fl ťť tdťJll
přlp1/fll I = 80 r111,
je třebr1 hodnoty r tab11/ce
l')IUÍsob/f liod11u/011 0,8.
f
I
'j
- ·"-
I '
I f:
.
\ !t)
' '
!I
'
i-! l
'
I• I
· ·-. . 41
plachtových výtahů
Jestliže si 11místí111e měrnou stupnici pod prů­
vlak, kde například hlavní \')'tah přechází
z vnitřku stěžně na vnější po\'rch, můžcn1e
snadno zjistit (a 1.azna1nenat sl), jak je hlavní plachta ve stěžni \1'pnuta, respektive povolena. Pochopitelně n1u~í111e také na výtahu
vyznačit 1něřící značku. Dobrý zptisob, jak ji
urnístit do správného n1ísta, spočívá v následujícím po~tupu. Vytáhneme plachtu do 111axl111ální výše, až je šek\ v hlavě plachty prakticky' „vtažen" do kladky na l'rchulu stěžně.
Pak vytvořín1e na výtahu značku kousek pod
průvlaken1, aby byla v rozsahu stupnice nalepené, našroubované nebo \)T}1é svisle na
stěžni. A jak ukazuje obrázek 2, můžen1e si
usnadnit práci, že i na stěžni použijeme
jenom značkJ', přičen1ž horní koresponduje
s 1na,xin1álně vyta7.cnou plachtou. Rlizná sa
molepící neho pla_~tová či kovová 111ěřítka, jrž
jsou často už součástí příslušného kování,
používají obvykle závodní jacbtařl, kdežto
námořní turisté se obrčejně spokojují s jednoduššími značkami.
Poznámka: V případ(> klasického refuvání
pomocí pruhů je výhodné hlavní výtah opatřit značkami i v místech, která odpovídají
nutnétnu spuštění plach~, pro první, druhý,
respektive třetí ref. :-Jaleznen1e tak příslušnou
polohu rychleji.
Pozice kosatkového
průvlaku
Jak si usnadnit na.~tavcní kosatkového průvla­
ku při zn1ěnč přcdnf stěhovky ukazuje pravá
é:íst obnízku 2. jl'dnoduše ~i příslušné o\VO!)' na
rJliejnici ozn::čín1e značk<uui pro všeclu1y ko
'.1tky a Reny, které m{une k di~pozici. Pokud
pou1.ijcn1e 1něřítka, n1ůžen1e Cihel, pod nín1ž je
t~osa!ka ta'l.ena k palubě, na:;tavovat 1nnohen1
'c'lll!lěji.
Značení otěží
:)patřit kosatkové otěže značkou a s ní kores)Ondující ~tupnicí je někdy prohlém, obzvláš;ě jsou-li používány pro různě veliké geny.
Sr:adněji se značí hlavní otěže, přrsto ale
:11noho jachtařů pokládá cr.jchov:íní otč7.í za
:1eřešitelný probléin a přistupuje k ncpřhnýni
:11etodá1n. Jednou z nich (horní část obrázku
J) je: využití ramene sálingu jako rnčrné stupnice. Podle znaCr.k na jeho konci nnižcn1e po1něrně přesně nastav([ štěrbinu inezi r,enou
a hlavní plachtou. Jako n1fru také 1nť'1žen1e
použít vzdáleno$! geny od naµínákU či boč­
:1ích uµínaček, což je ale 1néně přesné.
Značení spodního líku
_lak již ví1ne, dotahování či naopak popouště­
ní ~podního lfku hlavní plachty 1ná zásadní
,•ýzna1n pro \eF tYar - a lo již při malé zruě­
r>ě. \'ětšina turistických iachtařů si ohvykle vy1'.načí jeno1n maximální napnutí, ČÍfflŽ se šidí. neboť jemné nastavrní po1nocí měřítka,
jak ukazuje spodní část obrázku 3, 1ná vž<ly
sv-ůj význan1.
Značeni
napínání zadního
použít vypínací volant s profe<;ionálnř vyrohe
nou stupnlcí a indikátore1n.
Ocejchování všech tri1novacích prvkú 11án1
usnad1'luje práci s tri1novánín1 a je11on1 tí1nto
zpfisoben1 js111r schopni přesně obnovit ji7,
jednou dosažené nai;tavení pro konkrétní stav
n1ořc a sílu rřtru. Stupnice a inčřící ~nařky
obzvláště occnín1c při noč11ín1 plachtění, za
tčžkřhn počasí :t při zrněně posárHq: Nrzapo1nínej1ne ani na označení plachet a k Li"n1to
účrll1n1 použírejme prací barvu. Předcvší111
u spinakrti je nutno popsat olťžoyé rohy (levý,
pravý) a roli horní, výtahový. A když nezapo1nenen1e ani na popis refovacích pruh6 na
hlavní plachtě, ušetřírne si 1nnohť krítické
okan1~.iky. Přfště si povírne o n1ateriálech na
plachty a o jejich konstrukci.
A
~
'coNNECTING
P~J'LE
H.'.rl F1"te1tišel: 1\'uz:ot11Jí
Ge1u1 a spotl11í le111 blt11•11í plachty
0111otá11í111 pd.~ko1111l!bO
br1r1v11 1:yt1·ufff 1u1 stif/1ig11
z11t1i'ky re vzdále11ostl
5 r-111, ab)·ste 1110/Jll stn11orft,
jak je ge11n dotnie1111.
opntřeff' ko11l!r ráb11n
pnd oketn ,, z4,/11í111
rob11 blnntf p/nrfJl1•
111ěfítke111 1Jebu •
Zflllffw111/.
stěhu
Napínáuín1 zadního stěhu Sť kontrohije poloha a prohnutí stť~.nč. S 1Írl1, jak už vín1e, je
spoj('Jl nejen tvar hlavní plachty, ale také tvar
geny. Jedná se tedy o vehni <lli!ežitý triniovací
prvek, který si vyžaduie přesné 1uěřenL Ph redukované111 oplacll\ění (předn( ~těh ani gena
nedosahují až na vrchol stěžně) se situace poněkud kon1plikuje a napínání zadním stčhen1
pochopitelně nen1ůžen1e použít u těch turis
tických jachet, které zadní stěh ne111ají a tlaky
zcz;i-tlu zachycují boční upínačky, vrdené pře i;
šípový sáling za patu stěžně. Jnk je zná1ornč­
no na obrázku !i, napínání zadního r;těhu se
dá snadno n1Čřít a tedy přesně nastavovat. Na
každé turistické jachtě je inožné použít pásku
k vytvoření 7naček na tčle napínáku zadního
stěhu a ti, kteří mají vyšší an1bicc, n1ohou
Oznalle ~·/
111a.Y!l111ál11i
znamení
osobnosti
llflp1111tl Ilf!
11apí11ák1111t>bo
Ilf/ tJ"P(lltlCÍ/11
\f'O/t111f/1.
'
;:'.i1::'j:~~o~~1~1:~~-~-:-7
-··:-·n_
/.plus
t."5431:'571152
-.-,
~iili\>@a(ior~> ,Óz. ~ 'v.i W w,nQí:.r„. c"'
-,•"._-·:
•--'.'"
''•'->",0:'."_C~-,.,_.
•''-"'-''·"
AUTORIZOVANÝ DISTRIBUTOR
-----------
-
Jachting
v 'd' ' v'
ne1sou za
ne cary
o
Materiál a vrásky na plachtách
cetfnské zát:ody kole111
O
j'iou (/nes
zen1ěkoule
běiné stejně jako sk11teč-
11ost, že h'af)' těchto závodil 1:e1/01t
oblast1J1i ve/in/ sib1;'cb větrzf. A1ic z toho by
nebylo n1ož11é, kdyby rozvoj p1·1Jn1;,s/11 plasfick;!cb hn1ot po 2. sr;ětové válce a v 60. letech
pak rozt'Oj kosn1onautiky neverll k l!J'l'oji
u1něl.1(cb vláken o téže pevnosti jako ocel.
Stu~y se základeni nejrlfíve te1J lenov:;ícb
(rlakronov_(cb), pozclif}i kevk1ro11;1th a 1nylarovfcb plachet, jež pro jachting, ať už okr11bovj nebo 11á1nor11í, znan1ena!y revoluci.
1
Plátno Jsoří síť kolmo se křižujících a proplétajících se vláken, osnova a útek. Takovýn1
plátnem byla i klasická plachtovina z bavlny.
Jelikož vlákna mohla po sobč volně klou?.at,
't
O {}
--"
._,,,
o
bavlněné
plachty se rychle defonnovaly, pře­
devšún v přfpadč, kdy byly na1náhány diagonálně. Jako přírodní vlákno ttpěla bavlna
značnou nasákavostí a při 11edokonalén1 vysušení plachty zplesniYěly. Také pe\'l105l vlákna b)'la nízká a při silněj~í1n větru se i nová
plachta záhy roztrhla.
Nejběžnějšítn n1ateriále1n pro turi~lický jachting je dnes dakron. Ji:dná si: o plachtovinu
7. terylenových vláken, která je po utkání podrobena zvláštnÍinu tepelnén1u procesu. Protahuje se mezi dvěn1a vyhřívanými ocelovými
válci, které vlákna částečně nataví, takže útek
a osnova nen1ohou po sobě klouzat. 1ím je
nul.teriál n1nohem odolněiší proti diagonální
deformaci, má hladší povrch a také je méně
,o
PlAf'JIT0~1.YA
Tka11é látky se profa·
,,,_ b11j( ~ dlago1uíf11(111
-..-' s111ěn1 a zkrac11jl
ko'1110 k tab11
Navíc terylcn nrnasákává \'odou,
nehnije a n1á rnnohcn1 vyšší pevnost \'tahu
než bavlna. Rozpadá se ale l'liven1 ultrafialového záření, a rroto jsou dakronové plach~,
choulostíYé na sluneční svit
Pravidlo: Předevšín1 v oblastech bohatých
na ~luneční záření je nutné okan1Zitě po zakotvení chránil dakrono1·é plachty přísluš­
nýn1 krrtern a genu navinout pořádně na rolfok, aby ji chránil pás našitý na zadní lern.
Pro závodní účely se používají ještě kvalitněj­
ší n1ateriály na bázi uhlíkového vlákna, které
je „odpadem" kostnických technologií. Jedná
se o niateriál kevlar typicky nahnědlé barvy,
který má ještě blíže k charakteru blány než
P~.E!l'Ý .VÝX411 GE.YY
'
._.
•• „
...-·-···
••
„
••••
Kole111 i
pfed11fhoj
if-_·:-
fe11111
se~
tl'nfí 1
i•rásky
l
- -I
„~
Pfachfo1'f1u1 se tki~ nlnv'ch
vlríke11n1111)ic bJ't I fa111f11orá11a
fll111e111, ktcrj ze.dl11je rfák1u11·e
s111lr111111111.
průdušný.
1'1:1111/1111 kape~7lik11je dfago111if11ě
1111pf11á11a, takže se zkrac11je kof111rl
Ilf/ OS/I tah11. Objelf se l)pirki
I
urásky, krfJ'Ž tah ze5íff.
·
o
J'OLVÝ
f'ÝT,IH
11IAY!l1
· PLIUJJY
l'tásky na ;
-, Pfacblě'
-"jS(J/I kOffllf'
:--
k pfed11(11i -'
'
ti S(ě!JI('
,,
i
O pil/LJS
srttEi\·
Olll'tWÝ
(
vrmky~·e­
r11dlál11ě
rozbfbajf od
o
VRÁSKY MW &iH:rEJt
k(J11C~ rábt/r/
k pfed11f11111
Ie11111.
J,,_
..
u\.
Přetaieni spoá11/ho
E
·---<
Uku
zp1hobf rrá5kypoilfl ·
ráb11a
d:tkron. \'yznaCuje ~e značnou pevností a n1i:·i111~Hní <lelornioyatelností. O stupc11 vfše leží
1~1ylar, col je v podstatě neobyčejně pevná
~1 přilon1 lehká fólie.
koln1é k pře<lnín1u stěhu. To je vhodné jenon1
pro Yelrni slabé větry a 1n:í.!o zčeřené n1oře.
Příliš
l'lachty se obvykle šijí z pruhů plachto>'iny.
1cž se kladou tak, aby v nich nedocházelo
\: dia~onálnín1u na1náhání. Předevšín1 u vel-k)'ch gen se přešlo k radíálnín1u střihu, kde se
1·,ruhy plachtoviny táhnou od jednotlivých
rohů do střrdu plachty a vytvářejí jakousi
trojcípou hvřzd'J. Ohdohnč se ~ijí i spinakry,
respckli\'e genakry. Na 7.ákladř. n1odelo\'\Í.11Í
<l, které plachtu na1náhají, v7.nikají počíta­
čové progran1y, pod1e nichž se pak díly na
plachty stříi1ají.
Obdobně
jako kapesnik na obrázku 2 se chová
. tkaná plachta. I na nf se obje\'Í iáhyby pod(~!
:·áhna, kdy.l µřežene1nť napětí spo<lníl10 líku,
a totéž se stane s předníin !e111en1, když příliš
11apne111e \ýtah. l\ic1néně je to pr;ívě prt"1Laž:1ost plachtoviny, která ná1n do\·o!uje tri1no
val plachty podle z;é;ad, které jsine si již po
ps;di. Pokud si to ~pojírne s fakten1, že
;noderní plachty jsou čím dá! tín1 více odolnější proti změně tvaru, vypl~'\'á z toho, že pro
danou sílu větru a stav 1noře hude nutná
jedna konkrétní plachta. Závodní jachtaři
j5ou proto vybare:1i několika sadatni plachet,
které nasazHjí podle konkrétní inetcorologické situace pro d:i.nou rozjí7.ďkn.
Příliš
dotažený výtah geny
Kdrž dotáhne111e výtah geny, posune se břicho
dopředu. 'IT1n se její náběžná část zkulatí
;o lod' 5e bude snáze konnidlol'al, i když nepopluje tak o~lře proti vťtru. Pokud dotažení
spouště přeženeme, vytvoří ~e podél předního
!e1uu dlouhé varhánky.
dotažený hlavni výtah
Uotažení hlavní spouště (nebo cunninghan1u)
posune břicho hlavní plachty dopředu a současně zploští její přrdní část. To je vhodné pro
sílný vítr, neboť zn1rn{ín1e jak náklon, tak n:í
větrnost lodě. JťstlE~_e napnc1r.e \~rtah příliš, ob
jeví 'c za stčžnřm dlouhé podélné vrá,ky.
Přiliš
'f.il
t! 11 trl\ (!;' ·rr·· fJ ~\\JI
ltjl ~)'I , ,~
lÍU U !§i
U! \1'J tt:l101 [) · • 12: g
Nejlevnější
profi hosting
volný hlavní výtah
Při slabé1n a slřednírn Yělru n1á být hlavní
výtah (nebo cunninr,harn) povolen až
k bodu, po jehož překročení se na přednín1
!eniu objeví vodorovné \'rásky. 'Za vehni slabého větru 1nt°1že1ne jít kousek za \uto hranici
a rnalé vr{isky tolerovat. Pokud ale povo!ínie
výtah příliš. l'odorol'né vrásky se zvětší nad
únos11ou 111ez.
Příliš
ohnutý
stěžeň
Stčžet'í
ohýbánie, ahychon1 yyp!oštili horní
hlal'ní plachty, což po1náhá 7a sílícího
větru u<lržet lotf vzpří1nenou a zn1enšuje její
návčtrnost. Při plnén1 vysokosttž11ové1n
oplachtění je obvykle prohlén1 stěžeň vi'ibcc
ohnout, avšak při redakovnnén1 oplachtění
n1Gžcn1e stčžeíl naopak ohnoul v horní části
přílíš. Jeho oblouk pak táhne plachtovinu
více, než střih plachty doYolL!je, takže se na ní
(jako na kapesníku na obrázku 2) objeví
velké dlouhé l'r{isky, je:I. se radiálně táhnou od
konce ráhna k přednúnu len111.
čá~t
Vrásky nad ráhnem
Poznátuka: Budine opatrní při do 1.ah0Yáuí
kosatkového \1tahu u n1oderních plachet
a řilfine se instrukce1ni \~]robce.
Příliš
volný výtah geny
llrolnění
kosatkového \1tah11 učiní náhčh
geny ostřejší a un1ožní ostřejší křižování, ale
cenou je náročnější konni<llování - nclistálc
1•e střehu reagovat na seben1enší z1něny
sn1ěru větru. Jestliže povolín1c vý[ah příliš, objeví se v přední části geny drobné vrásky
Dotaženíin zadního ~podníl10 oka ke konci
ráhna napíná1ne spodní lík hlavní plachty.
Tínito zpi'isoben1 vyplošťujen1e její spodní
čist. Činín1e tak, když vítr sílí a potřcbuje1ne
redukovat hnací sílu a on1ezit náklon. Přeta­
žení pak zpf1~obí, 7.e se nad ráhnr1n objeví
dlouhé podélné vrásky. To je a\e zcela nor·
nl;ilní a vrá'iky nijak neuhli:í.ují plachtě a ne
zhoršují její účinnost na<l námi zvolenou
rnez. \'příští lekci si probere1ne několik pří­
kladi°t trlm11 pří křižování.
Texl František 1Vo~ot11;i
J~\:;j:.~.
I <\l•,'l!)j_i
''. 1/',' ',',,'.i,,, i,\',
„ __ ; lJ 11 •, (;,
) 'I
Jac tin
nejsou žádné čáry
při křižováni
Trimování plachet
ato lr:kce naší jacbtafské škob' je jakJín1si prahlick)íln C/!kYlnÍln, lYle si
plectižně na grafecb b1ulc1ne {/e1nonslro1•at rllz116 ptík!acf;1 trin101!fÍní piache! /n~i
kližová11l VstupnÍlni boc!nalanli pak jsou
sila 1iětru a stav n1ore.
T
Na.~i
galerii přfl<ladfi musín1e zahájit upozorže 'i"Šl'chny níže uvedené hodnoty jsou
jenom vzorky, které mají pouze vytvořil přcd­
stal'll, jak se n1ají plachty trin1ova1 v závislo>ti
na povětrnostních podmínkách, a nernohou
nikon1u dát návod s číselným údajcrn - kolik
procent profilu si 1ná na sré konkrétní plachtě
nas~a1·it za daných p1xhnínck.
něním,
Slabý vítr
Při
E
slabé1n Yětru potřebujeine veškerou hnací
sílu, kterou jsn1e schopni, lidoYě řečeno, z plachet vyináčknou!, neboť s rrchlostí lodě ro:i!e
i J)'chlo~t zdánlivého větru a lÍ111 vzniká Ul)'Chlovací efekt (}.;trost kur1,u neboli stoupavost
proti větru není v ton1to případč prYořadá.
Proto n1usejí být n<íběžné čá.~ti na.~ich plachet
kulaté a u plachet samých je žádoucí čá.5tečné
přetočení profil U(l\vist), abychoin se vyvarovali příliš vielkén1u úhlu náběhu v horní části
plachty, když budeme křižoyat o trochu 1nénč,
než bychom mohli. P0Yolí1ne kosatkové otčže
tak, aby ~c kosatka nebo grna nedo~'kala
v zadní čisti sálingu a byla od nčho vzdálena
a.<>i na dvě pěsti. Zadní stčh a bak~tágy (parduny), jestli je jimi kxf vybavena, rnuscjí být
u\·olněny, aby nebylo žádné předpětí v pi'ednún
stěhn. To, jak víme, jeho prově.~ení1n zpíisobí
přestěhování břicha gťny dopředu a zkulacení
náběžné hrany. Proto nes111í být ani příliš dotažen kosatkový v)'tah. StěZelí nn1sí být napřf­
n1cn a podohnč jako kosatkový nesmí být pře­
tažen ani výtah hlavní plachty. ~1axi.1nálně by
ničlo být povo\('IlO i napínání spodního !íku
v l"áltně, aby hlavní plachta měla 1.:0 nejplnější
proHI. Jezdec hlavních otěží tlačúne do návětří
a zafb„ujeme v poloze, ktení nán1 umožní dostat ráhno do podélné osy lodě. \'~erou h1nolnost, kterou 1nUžeme pře~unoul (posádka),
un1ístímc v závětří, abycho1n získali náklon
do závětří. Ten pon1Uže vla<itní vahou vytvarovat plachty do správného profilu, když YÍtr
na to nen1á ,nu. Takť. hydrodrna;nický odpor
tnipu se zn1cnší, když je Jod' mírně nakloněna
do :závč!ří, a navíc citlivěji reaguje na konnid··
Jo, neboť se stává nárčtťnčjší a tím se neutrali:zuje 7ávčtrnost, k níž n1ají za Yehui slabe110
l'Č!11J Yšechny lodě tendenci. Dejrne lodi ~anci,
aby se rozjela. Každá ne(ekaná :z1něna kuiv1.u
a náklonu (poliyb posádky po palubě) znaincná chvění plachet a přerušení proudnic kolern
profilu - tedy 'J'Sazcní hnací ~íly. To, co zde
bylo řečeno, i!ustn1jf obrázky 2, 3 a 4_
Další dva grafy se týkají vytrin10Yání plachet za středního větru do 1ychlostí IO Hl.IS.
Na obrázku 5 jsou uvedeny doporučené hodnoty v případě, že ~e n1oře j~tě ne:itačilo zvednout, obrázek 6 pak doporučuje na<itavení při
zvlněné hladině.
Při silném větru
nad IO ni/s je zbytečné kalkulo1'al s hladkou vodou, neboť 1noře se prakticky okan1žitě zvedá. Problém není v tom, jak
získat dostatečnou hnací sílu, ale jak ji omezit.
Klopný n1on1ent způsobuje velký náklon a ten
je odpovědný za dran1atický nárůst návětn1os·
ti, takže loď se stává kormidlem nezvladatelná.
Proto 1nu~íme plachty maxilnálnč vyploštit
a otčžový je7.drc hlavní plachty n1axlmálnč \)'p11'\tit do závětří. Pokud to nepon1áhá, n1usímc
redukovat plochu plachet - huď částečné na·
rolovat genu nebo ji vyn1čnit 7.a n1rnší kDsatl..11
a narefovat hlavní plachtu. Pokud ani to ncpo1náhá, nebo z jiných dúvodů ne17.e dále redukovat plachty, rnusínie korrnidlovat p(x!lc toho, jak se loď naklání. V první řadě plujeinc
ostřeji než norn1álně, tak7.e zrncnšujenie plochu plad1et o podfukované náběl.né části, kde
plachta flalruje. 1ín1 ZJne1lŠÍn1e náklon a návětrnost. Kdrž vidírne, že~ loď příliš napřúni­
!a a ~!rácí rychlost, odpadnen1e, abychoni zvět­
šili hnací sílu a nabrali rychlos!. Avšak jakiníle
se loď rozjede, oka111žitě yyostřujeme, abychom zmenšili náklon a udrželi si kormidlovate!nost. Zkušení jachtaři dokáží reagovat tak
Porněmě p!o~ rl~d·tv
s jemněj;(
ni1b<foou hronOll d3voj(
na hloďlérn rn<lÍE lép~I schopn~t
stoupání p~ do<tat&né rychlo>li.
SLABÝVITR
l"j~
Hladká \1>•fa
TRIM
Plné plachty' p1njm profilem,
kteréll1useji ,d-jd'l~t"
[
13m1'~
~'
'
. _-_nT~!-
Volný. P!Ohnu1/ zvětšuje břicho geny
1-ZIDS'i.'His-:%~
.. záia >o!ný. P!irny >!ělOň zv~tšuje bř'<óo
·· v homl olol'lně 'a<h .
Voln~ (drobil wásk'/i.
!'<1lke br.cha v 55-<i5 %.
\'olný.
--·
Do 11jill11.J Mino 11 "'"·
Přirnflť'1~_.,,,[oé (vk~ tvri,tu)._ ·
Neútle loď, oby si ~ama uii'ovala !•mjl{I,
kaldý pohrb !©!midi a wamená ztrátll.
40 a~ so % pfedPéii dává p!ný prnfil "ernn()'J n.lb~!nou hrancu.
ilhy D01i<e h.'Kho ft la v 4'i %.
'o"'""~ Relalffllě V<lln.'1
I
V'aJI'.,:: Voln diobnévrll .PoiicebMd>ave·i~
Otěfo ' ~'- Re1ativně V<iln! _(piadlta na 2 pésté od sá'in u).
o~
"""'""""
0
;ff~"?,'0:?-Nii ~
.
ll'\:m'.~0.1j!;.-éffi.'.i
Pfu:lni~
~
VELMI SlABÝ VITR
o~
~~so~
l'l:MIB ;ioarso %pl'«li)ětrVétš! prohnu~
!o!tfhcm! část Ioch,'
Oa1olroe. Wk, o~l:>ř~ha U,la v 50 %. -·
No 50 % do!ožen ~ro 'tlednl bílcfio \'~ wodnl
/;lsti p!odity.
·--··
_
V piípadě ~třoby pie1ueout dn návNřl kvMi
vvvái.enf na kormklle.
-·
Oatáhncu~ a? iatnou horní !9!ony v závétfl
,-.,-,;; 1'irit.
,
l)'Chle, že popsané111u
kličkování předcháze­
;í a dok:'tží dl'žet lod' s částečně ílatruiícín1i
placl1tami prakticky na příiné111 kurzu. Platí to
pře<levší1n pro závodní jachtaře, kteří netnonou (nechtějí) refovat.
ob\')'k\e, přetočí se i její profil (otevl'r. se její zadní lík), což opťt Yede k01nezení hnací síly a klnpivého 1no1nentu. Pozor ale na poškození ílatrujÍt:Í zadní lík velnii trpí a 1nů7.e se záhy
roztřep;!.
Upozornění:
Jinou teclmikou jak on1ezit hnací sí\u a s ieií111
µřebytken1 spojený náklon je vypouštění hla\11í
plachty. Otěžový jezdec je 1naxl1nálně 1ypuštěn
do závětří a při nárazu l'ětru posádka ještě po
ji US tf hlavní otěž. 'lín1 se zvýší přetočení profilu
(twist), takže úhel náběhu v horní části plachty je nulový. Plachta tedy v horní části začne
'.latrovat a nebude vyvozovat žádnou hnací sílu
ani klopivý n1on1cnt.
Je vždy lepší n~<lukovat plachty,
když si n1yslí111e, že vítr lesflí \'ždy si p<unalujn1e, že za silného \'ětru rychlost lo<lě bude s redukovaný1ni plachtan1i ~ice o něco tllenší, 1iež
by byla J)'Chlosl optitnálnl, ale vždy o hodně
\')'ŠŠÍ než rychlost s plný111i plach1an1i.
Poznátuka k údajinn v grafech: Všilnně­
te si, že předpětí přťdního a zadního stěhu vždy
koresponduje. Vypl)v:i to ze skutečnosti, že
předp~tí přťdního stěhu se prakticky jinak než
předpčtíin stěhu zadního docílit nedá.
1
Obdobné n1ůl..e1nr pracoYat s genon. Pok11d
přťsunen1r.
I
'I
kosatko\f
průl'lak
Vzedieu!é mofe vyža:luje "'!tli hnacl
>ílu" !ir!i úhel n~běhu pro snol.l!
ko'lmďovánl - to zna'!1oná křiiovat
s plo~limi plachtc'lll a 01tlej!í nóbHcou
hiano'J nelna hladk~ vWé
SLAB'i' VlTR
I
.>-4niil'
Zvlněn;i
voda
•
~
..
"°
•
I
1-'1:.i'.EAAS
7ť.rt František 1\locotn.f
více dozadu ne?:
r„faěherr:
i
.
Wta~-
s,,_n(lik
)e>dec ctě!!
~~e
40 01 50 % přectpěti. Vé!\1 ptonr,Jli stóině
"l'P10ti h>rcl 1~1odotf. _ _
_
Ootillrnnut tak, o'oy pozice bi1cha b)'lc
na 4'>%40 % oredpétL O něco h'>Jbli pio',I ,.e spodnl
lás!i ·1a<ht
rlesum.rl kou1el do -zá,•o!\h
Povolil !al, aby !piony 'plývaly I p!Jchlou.
VITR
[__!-10 mls
J
Hladk.! voda
,-
c,:·.:,.o::.'-·4Qr,,~
IPřednl stěh 'l-0 % p1eďp0ti pro li1kjnl p:o>ll qen~
.. _ _ sjomn@_n~liťh,m__
_
[~ __
EJ.otaieo_ P~li<e bfa\ia na~
Otěle_ t?ot;lhooul ahy se plodila dolýkala 'álin_!i~-
o~
_' .,;:_--45.% :'<'-'
E'<li<c'...'5.0.%5.':f:~
steh
STŘEDNI
.
~
o~
za~n
plachty s jeirnjm
Oá·«ají dohrou s1ocpa·•O>I
a rychlost oa hlodté voli•.
I
ť'R::-4
30 al 40 % pleďP'tl pro vi!tll b'kho
~ - --- akula.UnábOh.
,,,,_h_ _ O<l!áhnout tAk, ;ibl' l<Q!'._il~ břicha !cild ~D ~\
1 0těk_____ R~lati;·'1~ vcl~á, plachtil na p!sl t>d '<á'iogu.
-Předni stěh
I Re!a1iw1ě ~!O(~é
I
~
I lO~" ste" 90 % ?fe<Jp1~i. VN\i pronnut; s~Nri~ V)'plc\li
.
!rnrnl li\1! p~oc.\ty
l
Vj!ih-- DolaieC:-fulohabfi<liAi-ta'>0%. -·
Spodnf111-; Dctalen na 00 at 90 %. aty se l'jplo\tiia
s o;d1[ <'ást olach"'
Jezu2c olěff ~" st!edu (!rošku v iá1,ěth, je-I: lod p<11i!
nó·«Hmil
Otě;e
Dctaleeé a ftXovor.ť v o1<am1oku, kd)' !pi ony
I
leii r• pla<hté.
~-
_
---
---
P:oché plathty 1 jemr.1m
p-os<ytujl do1!atek hnad
'•nd'jm nj~lnn\·flL
n<ibět1e'Tl
'''Y
I
11.'1 .
tr'o
----;_Ný' ~fTR
~ad10rn~
Zvlnfn.i ,._,da
I
I
_
Spo!Ečnost
~
o-·-------- _;____ -------
o~
c'
EO!S0"4S%;"2'.~ni
f' -- -:c-.~·so % '''
-~/l
SCOOTERS - autorllCOVaný dovolCCE
PEUGEOT, p~Ueb
VEMAR, motooblečEní JOFAMA, HALVAASSONS,
LINDSTRANDS, výfukU GIANNELL!, kltU
MALOSSI a dětských čtyřkolek LEM do ČR.
motocyklů
Zadn~fi )100 %P/e.0?ěti. M.i('il!~lni prahnOli stéfoli
· •o
Po·10 en na 70 al eo o/, pledpětl pro r.-éti~nl
1br,cha ve 1 dr.I č~>ti fa,h
JNdec otě'1 '{i«' do z~vNfi (rAhno 5 ol !O% 00 osy).
OtNe
Dotok"t J f11((}Vár11, a> lpiony leii ni! plachtě.
S nf l1k
--
l-0ltě-1i
hoonl ástj hlavni Iach
\00 % dutal:•nl pw vyrlolt~nl 'I'" ni i'á>ti
,1.dit\I________
Jez~
ot<'il l'rPu!""
ó@e- fixo~11y !ak, abiši)l!,n1 !eie:j1'ajilad1ló.
a~'.r,~1i1ad
impor:er ol
~~ugeQI
Stoolers
SCOOTERS a. s.
Žarošická !8, 628 00 Brno, Czech republlc
tEI. 00420 544 213 935, fax. 00420 544 211 659
lnfo@peugeot ,scooters .cz, www.scooters.cz
i:lll~r
·~"
11\l!ll
t ln
„
'd
,
v,
neysou za ne cary
v
'
Refováni
profí okrubo1,é111u 11rí111or11íj{/cbting
11i·'!r11/11fe, a lo v pri:é IÝl(/i!;ébo tu1is-
O
!icklÍ 1...>tl11oi, rel/111!01:d11í j1{ocl~1· pla-
chet <a sib1dho 1.i!/r11 ap/i vzet!111uté1111110/i.
Prdl'iJ sta11 111ofe je tou praz:ou pfítinou,
proč
re/i{fe111e h!ar11f plachtu, neboť ;inak
~rcho11111a
hrubé !'orlě neuc!riefi l!or1nitllnl't1fel11ost a nad lodí ztratili ko11trolu.
Zn1enšování plochy plachet pornocí kn~ání,
nebo jak se v jachtingu řfká pon1ocí refování,
znali evrop~tí mořeplavci ji7. ve l'čku karavel.
'
Člrercové p!ach!y byly pod horním
le1ne111 v určité hloubce opatí"ťny
vodoro1'nou řudou pevných tkanic, !in1iž se pak plachta dala při
vázat přín10 k ráhnu. t\cchybě!a ani
rcfovací lana, upevněná k hokÍlm
plachty \·c \iši kasacího pruhu, kterými
se těžká plachta pozvedla, nž se řada tkanic dostala tř~nč pod ráhno. Pak '>C kil~ací
pruh plachty shrnul a tka11icen1i ov:í7al
k l'áhnu. Tín1 se plocha plachty o k::sací pruh
z1nenši!a. Tentýž princip ~e dodnť$ použív<Í
u
n{uuořních plachetnic, k<le ~e poklúdá za
klasický. Jediný rozdíl je ten, Ze plachta 5e
refuje s1nřren1 dolů, neboť u n1oderního
oplachtění íe ráhno dole.
Kdy je
čas
refovat?
Staní n1oudrost říká, Ze v tom
okan1Zikll, kdy nárn to přijde
na n1ysl. 1\!odcrní poučka uvádí, že čas r1Jovat nastává tch-
REFOVÁNI HLAVNI PLACHTY
Rolfok ku~·atky
Postup při rcfOl'fÍ11( klaslt>k)1111 zp1isobe111 (s tka11ít>e111J).
O
U1'ob1(111e kikl11g (b110111 uw11g A) a hfav11f otlie {R), ,\'aopak Pl'lfflh11e111e dlrk
11eboll tope11a11/11 (loppi11g li.ft l), aby po 11rol11ěn{ .\j1ortště nekleslo rábuo
11a palubu.
8
l'ol'olf111c hfat'JI( l')fta/J {bt1l)'flťd D) lnk, nfiy 11erezov;f rejol't1c( kro11žek
t• přrd11ít1t lik11 p/arbly (E) šel zaklesuo11t do háku (F) ti paty ráhna.
@ Dop11e111e t)ftt1/J blt1v11{ filachty. A to 1lriraz11ě, neboť i:ftt1/J je 11y11i
delší a 1111ižc víre pružil. l'ok11d 11/tÍ 111alé přetfpělí, Ja/J slluébo ťětrtt
11á111 na zrefo11a11é plat>hfě l')'tvořf 11eíádo11cf t'(Jdo1•01•11é 1wásky.
O
Dotdb11e111e refol'tlt'Í la110 (6), které procbáz( oke111 v zad11b11
Liku piarii ty na vJ1Ji refot•acfho pr11b11.DolafJ11je111e tak dlouho,
dokud oko 11e11( l1111e111 přltaže110 t1Ž k 1"ábn11. llefovac{ la111.1
11111si bft 11« rfÍIJ11ě t1111(stě110 tak, aby 1u1 oko ptisob/lo šik·
111;f111 tahe111 dozadu. Tí111je zar11ře1to, že 11arefo1'1111á pfac/J·
ta se vypne I fwdél rá/J11a a 11eiJ•l11ořf 11adn1ě1·11é břicho.
0
Uťo!11b11e dil'k. Pokud byc/Jo111 zapo11111ěfi, ráf1110 by
1'1selo 11a dirk11, zadní le111 by byl plfllš 1.•ofný a pokud by
přbno 11ej11tlroral, 111ěla by plt1cbla příl{~ velký l1t>fst.
0
UotáfJ11e111e klkl11g, aby se srov11al t1vfsl, a pak otě­
že. 1\'y11( 1111iie111e placbtfl .~ 1111refova11ou hft1v11í
placb/011.
t) 1'011žlje111e refo1111c( tkanice (li), t1byc/Jo111jf111f
přel'ázall pod rúfn1e111 1·ob1011 pf(lcfJ/01,i1111.
fl 111orler11fcb dakro11ovJ1<!J plachet .~e 11 pod·
statě jerl11á o kos111etlcko11 ztlleiltost, aby
plat/Jin 11ei:rtvořila po.ti rríl111e111jlalr11j(cf Pstel.
G,
\Vll46
r® r
\
fNOKIA
CO~ECT!NG PEOP~E
NOl<IA.
6610
•
•
dy, když přes vc~keré trin1ovací snahy náklon
lodě pl"ťsahuje 25 stupňf1 a \fchylka korn1idla
při snaze zvládnout náYětrnost překročí 8 sll1pňů. Když se odhodláme refovat, musírne mít
stále na 7.řctcli vyvážení lodě, jehož chceine do-
sáhnout. Napřed zkoušín1e vyniěnit přední s!ě­
hovku - 1nísto Yelké geny nasadí1ne genu
1nrnší nebo kosatku. Pokud plujen1e na lodi
s rolfokeni, navine1ne část geny. Plochu z1nenšuje1ne tak dlouho, až cílíme, že konnidlovatelnost lodě je obnovenu. Tepr\'e kdrž zjistí1ne,
že zn1enšení plochy přední plach~, nepřináší
žádoucí efekt, přistupujen1e k refování hla\11í
plachty. Samozřejn1ě i v tornto případě existují
\fjimky. U lodí s neredukovaným oplachtěnínl
(gena Yede až na vrchol stěžně) je při bočních
a zadobočních kurzech \1hodnější 11apřed narefovat hla1·ní plachtu a s celou plochou geny
pustit loď boken1 k vlnán1. Tak získán1(' velkou
hnací sílu. Také pro 11'1.'á?cní lodě bývá často
11hodnčjší začít s rcfovánfn1 hlavní plachty.
Náklon zvyšuje nárétrnost lodě a přední pl~.ch­
ta naopak tlačí loď <lo závě1řL Tí1n se sílr l)'rovnárají. Důležitý je thi.k na konnidle. Aby !od'
jela co nejl)·ch!eji, 1nusí být vyvá7,ená. Proto
věL~ina závodnrti.U začíná refo1'al hlavní plachtu a a7. poto1n genu, r.vlákť je-li na ro!foku.
Částečné narolování geny zdeforniuje její t1'ar
a výkon je tak nižší.
Refování pon1ocí tkanic (slab reefing), které
je vysvětleno na obrázku 1, vychází z již popsanél10 refování na starých plachetních korábech a je stále běžné i na n1oderních ná
n1ořních plachetnicích. Na n1enších plachet
nicích se používalo i navíjení plachty na ráhno, avšak to vedlo k deforn1acl jejíl10 tvaru.
1\loderní kulatiny z lehkých kovů un10žnily
zavést dva progrtsivní způsoby rcfovriní - do
stěžně a do ráhna. Systé1n s rcfo\'áním do stěž­
ně funguje úplně stejně jako rolfok. \'dutině
stěžně je un1ístčn prut, na nějž sic plachta beze
spír navíjí podle potřeby. Dá se nastavit libovolně velká plocha - a7 k úplnéinu kapesníku_ Nc\1hodon tohoto systén1u je negalivllÍ
křivka zadního len1u, takže základní plocha
plarht)' je omezená. Na\'ÍC n1usejí být plachty
reln1i ploché a jak při refování, tak při vypouštění je lřeb,; dbát na pečlivé navíjení respektive odvíjení, aby se plachta nezasekla v drážce.
Obdobně pracuje navíjeni do ráhna.
Texl František 1\'ocolnJí
FOFU AH.G111V YACHl'
1
·,
r'
.
f:
\'
'
'·' ·
NOKIA
Gallery
o
()
(}
o
®1
A Gva<I
plus
·
Jac tin
nejsou žádné
časté
chyby
bnto pokračo1„á11ín1 se uzavfrá jer/na
Mala stoupavost
z kapitol naší školy jacbting11. jako
Nelze udržet stejně 11hodný kurz při kři7.ová­
nf jako soupeřící lodě téhož typu.
rtlo7.ná příčina: Příliš volný přední stčh
(kulatý nábčh geny). Otč7.c geny jsou vedeny
příliš na okraji. Zadní lík hlavnf plachty je
nadniěrně otevřen (velh.1 twist). Otěžo1f je7.dec je příliš 'TPUŠtěn do kraje nebo nejsou dotaženy otěže. Příliš hluboká hlavní plachta.
~'l:t!ý záklon stěžně.
Odstranění: Dotáhnout zadní ~těh. Na
hladké vodě povolil výtah geny, aby se břicho
přesunulo vzad - za pomoci dotažení otěží.
Přitáhnout kosatkovou otěž blíže do osy lodě
pon1ocí táhla s kladkou na otěži (barber hauler). Dotáhnout hlavní otěže, přesunout otě­
žo11 jezdec do ná1'ětřf, za slabého větru mfrně
dotáhnout lanko zadního líku (leech chord).
Dotáhnout zadní stěh a povolit 1~1ah hlavní
plach~·, aby se její profil 1yploštil. ZvěL~it záklon stěžně.
T
sb11111tf predchozfho proto uvddbne
pfeh!ed n1oi11Jfcb cbyb a problénuí, jejich
pfíčin a jak se da1f pfetrl!1101iá11Í111 plachet
odstranit.
KŘIŽOVÁNÍ
Přílišná návětrnost
Ab)' se Jod' udr1ela v kurzu, je úhtl kormidla
větší než 8 stupňů. Konnidlo klade silný odpor.
illožná příčina: Plachty jsou příliš hluboké. Zadní lík hlavní plachty je uzavřen. Plocha
kosatky je příliš rna!á vzhledern k hlavní
plachtě. Plocha oplachtění je příliš Yelká (silný náklon). Velký záklon stěžně.
Odstraněn{:
Vyploštit hlavní plachtu
a genu většítn předpětín1 zadního stěhu a 11tahen1. Zvětšit přetočení profilů (twist) uvol
něním hlavních otěží. Vypustit otCžoif jezdec
do závětří. Nasadit větší kosatku, narefovat
hlavní plach~'. Nasadit 1ncnší kosatku a podstatně narefovat hlavní plachtu. Zmenšit záklon stčžně, respektive ho posunout vpřed.
Odstranění:
Mala rychlost
Při
stoupánf jako
soupeřící lodě
téhož typu
zůstáv:í1ne pozadu.
i\ložná
přfčlnii': Příliš plochá gena s ostrou
náběžnou
Závětrnost
Loď při pu~tční
korniidla odpadá a tnusí b)t
aby se udržela na kurzu.
l\ložná příčina: Plach~· jsou příliš ploché.
Zadní lík je nadrněrně otevřen. Hlavní plachta
je nedostatečně dotažená, respektivě otěžový vozík příliš vypuštěn. JJ!avní plachta 111á n1alou
plochu vLhledern ke kosatce. Stěžeň je přífíš
vpředu, respektive nedostatečně zakloněn.
Odstranění: Zvětšit hloubku profilu hlavní
plachty a geny uvolněnín1 zadního stěhu a l'Ýtabern. On1ezit twist uvolněníin zadního stěhu
a dotaž.ením otěžílkikingu. Přesunout jezdec
do stře<lu nebo až přes osu do návětří. Nasadit
n1enší genu, respektive rozn;!fovat hlavn[ phtchtu. Přesunout stěžeň vzad, zvětšit jeho záklon.
tlačena k větru,
čáry
hranou. Hlal'ní plachta příliš plochá nebo nadn1ěrně přetažená do stl'ťdu.
Odstranění: Popustit otěže a zadní stěh. Popustit ~)'!ah, aby ~e břicho posunulo vzad. Povolit zadní ~těh a spodní lem hlavní plachty,
ab)' se zvýšila hloubka profilu. V/pustit jezdec
hlavních otěží tak daleko do závětří, až začne
hlavní plachta za stěžněin lehce „dýchat".
BOčNi A ZADNi KURZY
Velka
Loď
návětrnost
se nekontrolovatelně stáčí do návětří.
l\tožná příčina: Pff!iš dotažená gena.
Hkt1'llÍ plachta je otěžemi tažena příliš do
středu a má nlalý twist.
Gen a hází fa!e.~ný vítr do příliš
přetažené hlavní plachty. Povolit kosatkol'é
otěže, aby se otěžo\1 roh geny dostal více
k okraji palubr. Popustit otěže hla1'ní plachty
nebo V)11ustit jezdec do závětří, abychon1 dostali přetočení. Povolit kiking a/nebo hlavní
otěž, aby se zvětšilo př~točenf.
Malá rychlost
Loď
je pomalejší než soupeřící lodě téhož typu.
-'ložná příčina: Hlavní plachta má špatný
twist nebo je příliš plochá.
Odstranění: 1\./astavit kiking, aby se l\l'ist
upravil. Popustit zadní stěh nebo bakštágy
a spodní lem hlal'ní plachty pro získání větší
hloubh1 profilu.
1
Gena se nechce naplnit větrem
Vítr zezadu zpod níhna zpl1sohuje, že se z geny vítr „vylévá".
rtfoiná příčina: Je ne1nožné nalézt sprá111é
umístění kosatkového priivlaku, gena je stíněna hlavní plachto1t.
Odstranění: Pornocí spinakrovél10 pně Y')'snnout otěžový roh gen1• více z osr lodě. Vyložit genu na spinakrové1n pni do návětří
(plachty „na rnotýJa«). Je třeba hlídat a při
přeskočení \'ětn1 odstranit a genu přetáhnout
zpět <lo závětří.
SHRNUTI
Jak začneme
s trimováním plachet?
jednoduchou n1etodou je začít s trin101'ánín1
hlavní plachty, kterou nasta\•ftne podle zdánlivého větru (při kurzech proti větru je plachta
n1nohe1n více přitažena ke stfud·J než při boč
ních a zadních kurzech). Poté obdobně podle
zdánlivého větru nastavín1c genu a při­
stoupíme ke kontrole a nastavení přetočení
profilů (N:isl) a kontrole dotažení otěží podle
špíoníi. Pokračuje1nc nastavenin1 hloubky
profilu břicha - a nastavenún jeho pozice.
Pak se vrátíme zpět k hlavní plachtě a doladín1e úhel náběhu je1nnýn1 nastavením otěž(
:1 znovu zkontrolujen1e přetočení, profil a poli1hu břicha. Pak si ověří1ne, jak se loď chová
podle tlaku na korrnidle. Je příliš návětrná?
Obvykle to tak b},vá, a tak nezbývá ric jiného
:1.~ž začít ladit plachty tak, abychon1 návětr11ost omezili. Zvláštní powrnost musíme věvat zadnímu líku hlavní plachty.Je loď stále
'·1odně návětrná? Pak zřejmě nese příliš plarliet a pokud jsou správně vyladěny stěhy, ne;hývá než vyměnit genu za menší a narefovat
1
' ;ivní plachtu. \'racíme se zpět ke geně
·iovu začneme celý proces. Aten opakujen1e
'louho, až jsou plachty optin1álně nastaa tlak na korrnidlo 1ninin1ální. Větrné
J1nínky se ale neustále n1ěnf, a tak proces
,.1n1ování nikdy nekončí.
loha
břicha)
se hlavně nastavuje pon1ocí
a v n1enšín1 stupni dotažením
předpětí >')'tahu
kosatkové otěže.
Trimováni hlavní plachty
•Povolujeme hlavní otěže tak dlouho, až se
plachta těsně za stčžněn1 počne pro!an10Yat
do návětří - lehce „dýchat". V ton1to oka
1nžiku je tryska n1czi genou a hlavní plachtou optimální.
• Zkontrolujcrnc a nasta1 í111r přetočení
(hvist) poinocí hlavních otěží a pozice otč­
žového jezdce, až je horní spíra rovnoběžná
s ráhnen1.
• Zkontrolnjc1ne a nastavín1e břicho prostředniclvín1 př€dpětí spodního lenni a prohnutí slěžně.
•Zkontrolujeme a nasta1 í111e polohu břicha
poinocí výtahu nebo cunnigharnu.
•Zadní tík je pak to, na co ~oustřťdíine pozornost.
1
1
Rekreační jachtař se obvykle spokojí se základ-
ní1n nastavenín1, ale i on by měl vědět, jak ze
,vé lodě dostat lep~í vyKon. Běžnou chybou je
plachtění s příliš návětrnou lodí. To je podob
né, jako kdybychoin jeli s autem, u něhož jsme
zapomněli povolit ruční brzdu. Navíc se lod'
obtížně kormidluje, je tř€ba vynakládat velkou
fyzickou sílu, přede;'Šún když je vítr nárazový.
~lalá návětrnost je naopak žádoucí, ideální pozice konnidla je 3 stupně do závčtří.
.Smys!e1n triniování plachet je Z\1šcní hnací
síly a redukce klopného n1on1cntu - vyvá7.cní
si\, které plisobí na plachtoví a na trup, na
jeho ponořenou Cást.
Gena se trin1uje tak, aby poskytovala niaxirnální hnací sílu a hlavní plach\a se jí při­
způsobuje v 10111 smyslu, aby interakce 1nezi
oběnia plachta1ni probíhala optimálně. Obě
plachty niusejí yytvářet jednotné „křídlo" od náběžné hrany geny až po zadní lík hlavní
plachty. Proto plat! úsloví - trimuje se přední
lein p;eny a zadní len1 hlavní plachty.
Trimování geny
Přednostně se soustředíme na přední část
plachty v blízkosti předního len1u. Používán1c
špiony, abycho1n se ujistili, že
• íe na.~taven správný úhel náběhu
• loď je správně vyvážena
• je na~taven správný 1:\vist
Hloubka profilu a poloha jeho n1axilna (po-
ZaYřený
zadní lík zpl1sob11je
•velkou klopnou sílu
• větší návětrnost
• lepší schopnost stoupat proti větru, ale
n1enší rychlost
Ote\'řený
zadní lík zptisobuje
• menší klopnou sílu
• ntcnší návětrnost
• vyšší rychlost na úkor stoupavosti
V)'Vá7.cní lo<lč, iež cítín1e na kormidle, nán1 řek­
ne, jestli je 7.adní lík příliš zavřen nebo otevřen.
' Pro opti11uíf11{ trl111je vftlJ' tfllležfté
porov11á11f s tfr11bo11 loá(
slejllébo typu.
:
0
I
l
II
Pokud je loď příliš návětrná, 1nusíme hlavní
plachtu vyploštit, posunout břicho dopřEdu
nebo zvětšit !\vist ~'\ěli bycho1n docílit stavu,
při něn1ž špiony více než 50 ~~času splývají za
zadnfln len1ent Pokud je nemán1e k dispozíci, dobrým indikátorem správného twistu je
rovnoběžno5t horní spíry a ráhna.
jak již bylo uvedeno, n1írná návětrnost je žádoucín1 staven1. Evědomine si, že obvykle je
lepší plachtit s věl~í111 twisle1n než s n1cnší1n.
Otěžový je7.dcc tnÍlžc b)1 při křižování za slabého a mírného větru přesunut do návětří, ač­
koli věl~ina jachtařů jej ponechává ve středu
Když vítr sílí, posunuje se otěžo\)' jezdec do
závětří. Výjin1kou je veln1i silný vítr, když nen1t\že1ne nebo nechcerne reíovat. Pak přetáh­
nen1e vozík do návětří a vydatně popustúnc
otěže (plachta udělá kornout, její v~ek vítr
V)'pustí a klopná síla se zmenší)
1í1nto js1ne si shrnuli pravidla jak trimovat
plachty. Avšak na plachty a plavební vlastnosti
trupu působí tolik rozličných íaktorů, že se 1nusúne obvykle sn1ířit s koinproinisy. Naše vlastní
zkušenosti (nebo kolegů jachtařů, kteří vlastní
stejný typ lodě) náin pak ukáží jak nejlépe Jod'
vytrin1ovat. Vždy je přínosné označit si a zaznamenával nastavení trin1ovacích prvkl1 a srovnávat výsledné efekty. Takto snadněji objevíme
a zopah.'Ujeme optin1á!ní seřízení lodě za daných pla•;ebních podn1ínck, což nám u1110Zní
plachtit rychleji a přitom bezpečněji.
Text František A1oi:otnJ'
F070 ARCHIV YACHT
q_
3
Jac: tin
nejsou žádné čáry
Spiinakr a genakr
a zadní1n a zaclobočnfch kurzech se
ke z1~iffenf 1ycbfos/i placbetníce po11ií1x1jíspecidf11í přídavnéplacb!J' ku!01~)1cb tuani, jin1"i se 1~íká spf11ak1y nebo
N
gcnakry, které nu1jí asy1netrick)í stfih. 7)•to
roz1něrné plachty s 11efkou hnací silou pzfsobí jako ,jorsáž" a 1no!Jo11 okofenit jinak
1111dno11 pon1a/011 plavbu. jeficb n1•fá{/rf11f
ne11f jednotbrché stejně jako korn1idlovcí11í
lodi, jet tyto placbf)' nese.
Když ~c zdánlivý vítr ~točí tak dalece k zádl, 7.e
hlavnf plachta zakrývá genu, nezbývá než
přetáhnout genu do návětří a vyložit na spinakrový peň. l lak se ryi;blost příliš nezvýší,
neboť vzhlede111 k tornu, že rychlost lodě ~e
odťčítá o<l 1ychlosti skutťčného l'ětru (jak
jsn1e si již obja:;ni\i), hnm.:í síla plachet je
rnalá. Je jasné, Ze v tornlo rťŽiinu by loď sne-
sla
větší oplachtění,
další nebo jinou velkorozn1črnou plachtu, která bytněla takový tvar,
aby její tvaro\f koeficient odporu byl rna:xin1álnL Jak již také vín1e, při zadních kurzech
nepracuje placbta jako profil, nýbrž jako
plošný odpor ve vzdušném proudu, jehož velikost je dána součinetn plochJ' a koeficientu,
který závisí na tl'anL
Již koncern 18. století bylo experitncntálnč
ověřeno, Ze největší koeficient odporu 1nají
vyduté kulo1<é plochy, a proto 111ě!y klasické
letecké padáky kulo1'é vrchlíky, aby zajistily
nejn1enší f)'Chlost opadání při dané ploše.
T)'tO znalosti vedly lodní konstrukté1)', aby
opatřili plachetnice \'Clkými kulovýn1i plachtarni z co nejlehčího 1nateriálu pro plavbu
zadnín1i kurzy, neboť předevšín1 za slabých
Yětr6 je účinnost základního oplachtění na
tomto kurzu n1izivá. Tak vznikl spinakr,
jen1už se také podle jeho tva1u říká balón.
Typy spinakrů
Spinakr střižený vodorovně (cross-cut) byl
prrnún 1noderním spinakrem sy1netrického
tvaru. Je sc~il z vodorovných pruhů, ale protože síly v této plachtě působí diagonálně, dochází v plachtoyině ke značnýrn pnutírn. To
vede k defonnacírn bočních len1l1, jakn1ile
vítr zesílí. Vo<loro1'ně střižený spinakr je \'hodný na čistý zadní vítr (run), méně llŽ na zadoboční až bočn[ kurL)-' (reaching). Na obrázku 1 11alezne1ne i radiálně střižený spinakr
(radia\ head) Jeho vrchol (head) tvoří svislé,
sn1ěrem do!l1 se rozšiřujh.:í pruhy, které za :silnějšího větru redukují v plachtovině pnutí.
Radíální střih horní části spinakru znan1enal
podstatné zlepšení vlastností plachty, ale stále
neuspokojoval při plavbě na boční kurzy. 'l'riradiální spinakr (tri-radial) n1á pruhy uspořádány ve třech srněrech. Je schopen n1nohem
lépe udržet tvnr i v silném větru a vyhovuje
---
) ________ „-~-
~--"----------------~------
Obrázek 1
~"
~pinakr
na
většině nán1ořních plachet~
nic. Počítačen1 navržené spiI
nakry {con1puter aidcd design) patří k ncj1noderněj ším. Počítačový program je
Cross-c11t
schopen navrhnout jcdnotli- ro1•11ě střiženi
\'é pruhy plachty tak, :i.hy
spl11akr
optimálně zachycovaly pnutí
v plachtovině.
jako univerzální
Materiály
Spinakry (a genaluy) se šijí,
respektive lepí z tenkého ny- · Radial /Jefld
radlál11č
lanu, aby byl)-' lehké a na- střižený sp/Ji"k
foukly se i za slabého větru.
Nylon se vyznačuje vysokýn1
poměrem pevnosti k hmotnosti a elasticitou, která
umo7.i1uje zachycovat větr­
né ráry po1yvů. Je to opak
toho, co požadnjcme od
hlaYní plachty a geny
aby byly tuhé. Nylon je
velmi citlivý na nltrafia- Trl-radiální spl1i
lové záření, a proto musejí být spinakry a· gcnakry
uloženy ve vacích, ka1n je
ukládá1nc jeno1n suché
a také 01nytí sladkou
vodou 1ninhnálně jednou
za rok prodlou?.í jejich živolnost.
11fo1fer11f .~plni
Vybaveni a názvosloví
Spin akry a genakry svými obrovský1ni plocha
rni, obvykle převyšujícími plochu základníh•
oplachtění, se za silnějšího větru stávají těžk,
zvladatelnými, a proto vyžadují speciální VJ
bavení, abychon1 je udd'.cli pod kontrolol
nezničili
je a nepoškodili loď.
V angličtině n1á loto vybavení přes­
né názvosloví, zatírr1co v češtině
není názvosloví ustáleno. A proto
z<le budeme uvádět také anglické
názvy.
Ilead
i-rc/101, hfan1
Otěže
.Leecb
.Leech
. tik
1a
Obdobně jako gena je i spinakr i
veden dvčn1a otěžen1i upevněnými
do otěžových rohů (cle\v) v protilehlých rozích spodního lemu. Avšak
pro návětrnou otčž, připojenou na
Cfe10
splnakrový peň, existuje zvlá.~tní
otiíiov)' roli
anglický výraz guy, kdel.to závětrné
Foot-spod11{ le111
'>e prostě říká otěž (sheet). Při ha lze
(gybe) se pak návětrná otěž stává Obr1fzek 2
závětrnou a naopak. Spinakrový
peň (spinaker pole) je připevněn ke Ub/"rÍZek 3
spinakru prostřednictví1n návětrné
olěže. Peň nlusf být bezpod1nínečně
bOO/Jj e11dflt/11g
opatřen závě!:ien1 (uphaul) a kikinko11covka spl11akroréf10 p11I
ge1n spinakrového pně (do\vnhaul),
f\#-které drží peň horizontálně a zabra- '"'-~·
\;:.......;,1
•
I,.".
.,
ňují, aby se peň nen1ohl zvedat
.
nebo naopak „viset" na spinakru. .
Ve svislé rovině muS€jí stěžeil.a peň
tvořit tuhý celek, který se na ''lnách
kývá v souladu s celou lodí a peň se
dá natáčet jenom ve vodorovné rovině jako dveřní pant. Závě" pně nemusf být nijak n1ohutný, stačí ho
dimenzovat tak, aby unesl h1not- '?~X.
nost pnC. Naopak spinakro\f kiklng se nesmí podcenit. Uvědon1n1e si, že otčžcrni dotažený spinakr
má tendenci „vyplavat" vzh1lrn zvednout konec spinakrového pně, Obr1ízek 4
kde vyvíjí značnou vertikální sílu.
Vždy ie třeba zařadit kladkostroj. Jak
návělrná, tak závětrná otěž jsou vedeny přes kladky na zádi lodě zpět
ke kokpitu na speciální pár spina»rif rtfb110, aby 11f'do§ro
krových vinšen. Pokud není další
k 11f'k011troloťa11é balze
.~
-
,
pár vinšen k dispozici, používají se-;::::::::::::::::::::::::;?! ,.
kosatkové. Ale mějme na paměti, ~
že to je pouze provizorní řešení,
~
které n1á daleko k op\itnu. Na vel,.-(Jkých námořních plachetnicích se
ještě používá pon1ocný peň ()ockey
pole), aby zlepšil tažný úhel návětrné otěže a vedl ji min10 upínači<)•.
Jl(slo ko11traJot11- pře~·1111e111e
hlan1( otěie z otito1'ébo jezdce
Výše popsnná část vybavení je za
a přfpav11f111aje 1111 bok lodě,
chycena na obrázku 3.
Pfi plachtění se spinakre111 se časlo používá kontrašot (preventer). Na obrázku
4 nahoře je znázorněna jeho funkce.
Přes kladku na přídi vedené lano od
(koni.:e) ráhna zabraňuje sa1novolnén1u přeběhnutí ráhna při nekontrolované balze. Právě ta je zdroje1n nejnebezpečnějších situací, které n1ohou při
jachtingu nastat. Čín1 blíže ke konci
ráhna kontra.šot upevnín1e, tfm pruž
nější a účinněiší srstén1 protl sa1novol
nému př€běhnutí ráhna dostaneme. Na
obr.1 vlevo dole n1áme naznačeno nouzové řešení, které nahrazuje kontra.~ot.
Přepneme spodní část otěžového kladkostroje hlavní plachty z otě?ového YOzíku na dčro11 anou len1ovku palnhy.
Vjedné z n1ínulýcb kapitol jsrne se zn1[nilí o systéniu, jín1ž je 11107.no stáhnout
kosatkovou o!ěž ke kraji lodi a dát geně
lepší tvar při plných kurzech. Jedná se
o kladku, která je navlečena na o'.ěž
před kosalkovýin prl1vlake1n a pomocí
lana je prostřednictvín1 další kladky,
upevněné n:i palubní le1novce, st:ihol'ána k okraji paluby. Phtoin vychyluje kosatkovou otěž od středu lodi a dolů k palubě. To1nuto systén1u se anglicky říká
barber hauler nebo twining a je nezbyl·
nou výbavou pro ovládání spinakru
(pokud nepoužíván1e systén1 čtyř otěží,
o něn1ž se zmínín1e později). Jedině
barber hauler, schen1atick1 znázorněn
na obrázku 4 vpravo dole, ml°1že zajistit,
že spinakr na dlouhých otěžích „nery·
plave" vzhůru.
1
Z tcrn1inologic je třeba ještě dodat, že
závětrná strana (leeward sidc) je vždy
ta, kde je vyloženo ráhno a angličtina
používá \fraz to hroach 1·e sn1yslu Jl('kontrolovaně vyostřil. K této situaci clo·
chází, když je korn1ídlo přetíženo nerovnováhou hnacích sil generovaných
µlachtan1i a loď se začne ~a1no1'oh1ě
stáčet přes l'eškeré snahy korrnide!nlka
ji l1<lržet ua kurzu. Stáčení vede k náklonu, který nerovnáhu hnacích ~il ještě
ZV)~Í, což vede k <l:i\šíniu ~táčení a k zesílení náklonu, až loď skončí s 1·yvlátými plachtan1i boke1n k l'ětru. V příští
lekci si poví1ne o přípravě spinakru před
vytaženf1n a o leho vytažení.
Text František iV01}olnJ 1
/iQJVARCHJV lílCHT
~
"'.
3
JACHTING.
posled11í lekt:i j'siHe se začali zabJícat
kapitolou {1íkajícf se speciáf11ích Ji/a
che!, které se pouiÍ/.wjí ptipl11.fch kur
V
zech a kte1:1r1n se ffkd spli1ak1; respektive ge
11ak1'. i:vz11ač11jí se Vl!fkou hnací silou, apro-
to jejich vytažení 1;vžad11je dobrou p1~ípra11u
posádkJ' a vyba1·ení lodě.
Přípravy
k vytaženi spinakru
\J námořních jachet, pokud to nejsou přínlfl
E
závodní speciály, se spinakr ob\~'k\c skladuje
v p)1li z plachtoviny, v nčinž ale n1usí být pří­
slušně složen. Spinakr Z:1čfnán1c ro\·nat do vaku od střrdu tak, aby hla1·a plachty a otčžové
rohy zlista!y nahoře. Spinakr nesiní bf1 v pytli
přetořen či dokonce nějak za1rzlová11. P)'lel
s takto 11ložený111 spínakrern l)'nese111e na palubu a 11111ístín1e k přednín1u koši na závětr­
nou stranu, jak ukazuje obrázek 1. ťlíusírne
n1ít již z;n·edeny spin;ikrové otěže, pro něž je
dobré volit rozdílné barvy, i kd}l. !evoboční otěž
nernusí bf1 bezpodrnínečně červená a pravoboční zelená. Na obrázku 1 je patrné, že otěže
obtáčejí Z\·enku jak upínačk)1 lak přední stěh
a přes otěžoyé kla<lk)' na zádi lodi Je vracejí ke
spinakrO\ fn1 vinšnáin, na něž 1nusejí být vždy
nmnotány. Tepn·e když inánie takto roznrístě­
ny a zkoutro!ovánr spinakrové otěže, n1l1Zen1e
je přípnout k odpovídajícín1 otěžo1tn1 rohůn1
spinakru. Pozor! Kesn1íme zapon1enout uchytit návětrnou otěž do oka na konci spinak.ro1'ého pně (detail 5 na obr:ízl-nJ 1). Poh'lid otěže
překřížíine a připojírne \evoboční otěž na pra
voboční otěžový roh a obráceně, zadělán1e si
nit problén1, který při silnější1n větru může 1·6t
až k roztržení spinakru.
V da!šín1 kroku pl'ipncn1e spinakro\'f 1ftah,
který také musín1e pečlivě zkontroloYat zda
třeha není podhozen pod s~lingy nebo zapleten do výtahu g'c"ny. Spinakr by mčl jít nahoru
rychle, ale přiloin bezpťčně, abychom příli~­
nou snahou nenadělali více škody než užitku.
~!usfnie n1n dát čas prol'léknou! se prostorc1n
n1ezi s\ěžnčn1 a hočnún stěhcn1, respektive za
genou.
Obrázek 1 - Příprava pro vyt11ie11( spl1t<1kr1
([) U111fstit pytel se spi11nkre111 k před11fnu1 ,
llfl Zál'Čfťl/011 S/l"fflt//,
® Pfip11011t otěžové kladky k zad11Í11111 koš,
a otěže jf111i provléci. /\'ebo použit již
zabuďo1·a11é kladky. Pra.\'e 1uí111 fek11e, k
pole v zdbradlf Zl'ofí111e pro pr11chod
k otěžoVJ~tlJ kladkd1111u1 zádi.
©® Jlfst otěže vně 11pf11aček a v11ě
kosatko11fch otěží. Pnk p1~lp11011t
k odpov(daj(cfrll otěžot')l111 rol11i111 spltu1
(ú@ 1Yárětr11á otěž prochází oke111 na ko111
spl11akro1'é!Jo pně a obtáčí Zťe11k11 pfed1
stěb.
® Připnout spl11akro1'011 spo11!f.
l'ozorl Zkuntrolorat,
že 1111iže
ť0!11ě ftl"oj{J před pfedtfÍlll
stěbe111(obzvlríšť1ftifežlté
11
redukov1111)1ch
oplt1chtět1f).
Vlastní vytahování
I
Kejbezpečnější
je yytahoYal a spouštět spinakr
\' závětří za genou. Pokud to nechcen1e dělal
tímto zpl1soben1, je třeba popustit ~pinakrový
peň k pl'e<lnín1u stěhu, jak je zn(tzorněno na
obrázku 2, aby byl spinakar při zredá11í stín~n
alespoií. hlavní plachtou. Zde záleží na Zv)'ku
a na o~obnín1 přfotupu každého, zda genu po·
111ocí rolíoku naroluje (nebo spustO před tím,
než začne vytahovat spínakr nebo až po \)'lažení spinakru, Pro turistický jachting s 1néně
zkušenou posádkou Je bezpečnější napřed genu uklidit a pak teprve vytahovat spinak1; když
je větrný stín za hlavní plachtou dostatečný.
Pro závodr je však nezbytné genu spou5tět až
po \)'tažení spinakru. Jakmíle je splnakr vytažen a jeho výtah upevněn, tahetn za návětrnou
otěž jednak přitáhncinc návětrný otěžo1ý roh
spinakru k \)'loženému koncl spinakrového
pně, který se v dlislc<lku dalšího dotahování
otěže začne ohíčct dozadu a vytahovat spinakr
ze stínu hlavní plachty (geny). Závětrnou otěží
pnk doladín1l"~ nastavení spinakru tak, aby se
c'€lý vyfoukl.
IJotabot'rll
Postup pro vytnhování spinakru v hodech:
1. Nastavit spinnkrový peií do příslušné výše
a dotáhnout jeho spodní i horní zárčs.
2. Rychle >'ytáhnout spinakr a zajistit jeho 111ah.
3. Dotahovat návětrnou otěž {guy), až je spinakro\ý pcií ve správné pozk:i a návětrný otě­
Žo\ý roh spinnkru u jeho \)'loženého konce.
4. Dotáhnout z;ívětrnou otěž (sheet), až se
spinakr naplní větren1.
5. Spustit/naroloval genu. Pokud bude vítr více z boku, vyfoukne se spinakr až po spuštění geny.
11klidín1c, tak snadno se nán1 bude znovu
vytahovat.
2. Přirá7emc pytel se spinakrc1n k zábrndlí/
přední1nn koši.
3. Dvakrát 7.kontrolujen1e zda jsou otěže
upevněny ke správnýn1 otčžo11n1 roh1'11n.
4. Nastavín1e spinakro\f pe:'i do sprál'né výše
a <lo správného úhlu ke stěžni (v koln1é rovině, obrázek 3).
5. Popustí111e návětrnou otěž, pokud by hyl návětrný otěžový roh příliš blízko spinakrového pně. Toto není bezpo<lrnínečně nutnf,
jestliže zve<lárne spinakr v zál'ětří za genou.
6. Zkontrolujeme dotažení zál'~S'.t sµin:ik1·0i'ého pně. Je nepřípustné, aby se tahen1 spinakru začal konce spinakru zvedat vzhť1ru
7. Vždy na1notán1e spinakroré otěže (hlav11ě
návětrnou - použírán1e-!i ráčnové kla<lkr,
závětrnou je n1ožné re slnbšírn větru nebo
Obrázek !l
90'
Držte sp/tu1krov;r per/ kol1110
11a stěžei"i. T({k bude splnnkr
nejdfi{e od ostat11íc/J pfncbct.
G.
11ávětr11011
otěž, dokud
se otěžovj rob
11epflblíií ke konci
~pl1u1krového pně.
I
•
•
D.
Obrázek 2
1
Při zadobočnín1
až hočnín1
větru nastavit spinakro>f pc11
do úhlu cca 15 stupňů orl podélné osy lodě a o něco níže
ne?. při zadnín1 kurlu. Silně
dotáhnout zárřs pně a pak
postupovat stejně.
Obl"ázek 4
:
krátkorlohř
Shrnutí
ZáYěren1 této lekce si ještě jednou shrúrne zásady pro vytahování spinakru.
1 Buďme veln1i pečliví již při ukládání spinakru do vaku. Když po vynťSení n:l palubu pytel rozvážeine, rozprostřen1e přes jeho
okraj všechny rohy plachty a to orientovaně - aby návětrný sn1ěřoval k přídi, závětr­
ný k zádi a hlava spinak.Iu ke stěžni. ]ak
pečlivě spinakr po předchozín1 nasazení
pndržct 1· ruce) n1lnin1á!ně jedenkrát koleni příslušných vinšcn v kokpitu, 11hycho1n po rytažení n:lr! spínakrcn1
11eztratili kontroh1.
8. Zn čistébo zadního kurzu, s 1ýjin1kou cxtrén1l1 slabého a silného větru, se V}11!atí popustil trošku spinakro\f výtah, ahy sr_ hlava
plachty poněkud 1·zdá\il:i od stěžně (ohrázek 4).
Text Franlišeh No_1:0/11;'
FOTO }ílCllT
www.suunto.cz
GSM: 606 603 999
!
1'>'
,
.·
r;·/:
;//'
v; taženín1 spinakru, jen111ž jsn1e se
1:ěno11ali 1uinule, naše starosti nekončí, ale tepn1e 2ačínají. Spinakrpla/ibu
:adní111f a ratfoboč11ín1i kurz; sice ná!eži!ě
opepff, a/!.fak n1usí b;ít neustále hfíd1f11 jako
nko 11 b!t111ě. Ojebo sp1·/an1éfunkcí rozhodují i takové 1nalh"(kosll; jako je pozice spinakroi:ébo pně. V111i11uté lekci jst!Je si uvedli,
jak si spinakr pfipravit a jak ho 11ytríb11ou!.
V této souvislosti jsn1e se také něko!1krtif
21J1ínili o sprá1 11é pozici spinakroz·ého pně.
lh je rf1fna rli:ěnta partoneb:r - VJíškou pně
od paluby, re;;pektf1,'e paty stěžně, a úblen1
natoi"(ení kpocléfné ose lodě, defaclv k větru.
S
1
1
1
E
Úhel spinakrového pně k větru
Výška spinakrového
Pro nastavení správného úhlu spinakrového
pně platí jedno<luchá 1J1ne1nolechnická poin\i~ka.jak uka1L1je obrázek 1-jťstli·le zdánli\f vítr \'ane ze zadních segrnenli'I 120 a7. 180
stupiíl1, nat<ÍČÍlne spinakrový pe11 tak, aby b)'l
kolmo na siněr větru. Poku<l z1něnín1e kurL
nebo ~e vítr stočí tak, že vane \'ÍCe z boku, 1nusí1ne ~pinaki·ový perl natočil více k přídi tak,
aby ~e návětrný le1n neprolainoval z druhé
strany a závětrný rwtkpal. Nic1néně pel1 už ne1nť1že být kohno na s1něr \'ětru, v1ájenn1ý úhel
je pak menší než 90 stupňú.
Jednou z 11107.ností, jak rozhodnout o správné
výšce spinakrového pně, je sledování 11á1·ětrné­
ho leinu (windward leech, luft) spinaknt
Poku<l je spinakr příliš přeta7.en do návětří,
jeho návětrný le1n se chvěje nebo i prola1n11je.
Poku<l se tak děje přibližně po celé délce Jeniu,
je spinakrový pel1 nastaven do správné výšky.
Jestli se prola1nuje jen vrrhní část, je spinakro>1 peli nízko, a jestliže se prohunuje jen
spodní část, je naopak pel1 příliš vysoko. Vše
názorně ukazuje obrázek 2. Jiné jednoduché
a snadno zapamHlovatelné pravidlo říká, že
pně
Obrázek 1
Vhel zdánlivé/Jo větru větš(
·„ež 120 st11p1'hl - pe1í kol1110
t1a s11iěr větru
Obrázek 3
Ztfá1tllvý vftr
120-180 st11p1/ů
s"
'
Obrázek 2
· ProlanJ11je se
I
/
'
'
-·: ..
c·.cc~
-
I
I
kru se zvětší. Obrázek 4 pak slouží jako ilustrace k následující1nu pravidlu: Jestliže závětrná
otěž volně vede až dozadu, je závětrný lern
otevřen. Jestliže je otěž stažena více dopředu,
závětrný letn se zavírá.
PeJl vysoko
perl je správně vyi;oko, je;,tliže jsou oba otěžo­
vé rohy ~pinakru při plavbě na zadní kurz
v téže V)'šce. Vpřípadě, že vítr ze.slábne a závě­
trný roh po kle.sne, musúne pochopitelně snížit
i spinakrový pell. Avšak při zadobočních až
bočních kurzech n1usín1e n1ít na zřeteli jiné
zákonitosti. Potřebujen1e návětrný lem spinakru vypnout, napřímit, a proto spinakrový peň
přesouváme níž, bez ohledu na to, že návětrný
otěžový roh je pak níže než závětrný. Knastavení výšky spinakrového pně slouží v první
řadě jeho horní a dolní závěs. U něktetých lodí
je k dispozici ještě kolejnice na přední ploše
stěžně. Po této kolejnici se pohybuje jezdec
opatřený závřsnýtn okem pro spinakrový peň,
jehož pozice se ovládá lanky (obdobně jako
u otěžového je7.dce hlavní plachty).
Hloubka profilu
Jako každá plachta, má i spinakr určitou
hloubku profilu, kterou inu všil výrobce větší či
111cnší klenutostí jednotlivých pn1hů. Nic1nénč
i tak se dá hloubka profilu do jisté n1íry regulovat. J<0k ukazuíe obrázek 3, hlouhku v horní
části regulujeme výškou otěžovýl:h rohů.
Pokud je zvednen1e, lemy spinakru ~e otevřou
a plachta se vyploští. Pokud otěžové rohy stáhneme dolů, lemy se uzavřou a spinakr se více
vyduje. Platí pravidlo: je-li spinakro\1 peň
výše, horní část spinakru je p!ošší. Anaopak,
je-li spinakrový peň níže, horní část spinakn1
se zakulatí. Hloubku profilu ve spodní části regulujeme obdobně jako hloubku profilu geny
polohou závětrné otěže. Jak již vfine, spína-krové otěže jsou vedeny ke kladkán1 prakticky
až na sa1né zádi. Také jsme si řekli, že na závětrné otěži je navlečena kladka táhla, jen1už
se říká Barber hauler. Toto táhlo n1á stejnou
funkci jako posuvný průvlak kosatkových
otěží, neboť také mění úhel, pod nímž je zá\'č­
trná spinakrová otčž taJ.ena k palubě. Jinak ře­
čeno, při dotaliování Barhrr hauleru se bod,
v nčniž je závětrný otěžový roh spinakru ta7.cn
k pa\uh(\ přesouvá od zárlč k přídi. Jes!li7.c je
tedy Barhcr hauler volný, J:á•;čtrný otčžový roh
1nůže vystoupit výše, tín1 se závětrný !en1 otevře a spodn'. část spinakru se \)'Ploští. Jestli7e
naopak Barber hanler dotáhnen1e, je J:ávětrný
otěžový roli stažen k palubě, závětrný len1 se
u:zavře a hloubka profilu ve spodní části spina·
Poz11d111ka: A1ěkteří jachtaFi, aby se vyhnu!f
ko111plikací1n s Bar ber haulere111 - spfipojoi·ánf/n a odpojovánfnt zaklapávací kladky, což
zej111éna 11a velk;1ch lodích 11en1usf jft vždy
snadno, pouiívt{if tzv. s_ystént čtyř otěží. jak
ndvělrná, ta.~ závětrná otěž jsou
čen1ž pon1ocné otěže
zdvojeny, při­
1nají prtlvlakv 11 blfzkos/i
upfnaček. Pfenášen/!11 tabu z hla1111í na po111oc11ou otěž se docílí téže Zfl1Č11)' IÍ/Jlu jako za
pou1oci Barber bau/eru.
Texl František No1:0/11.JÍ
FOTO ARCHIV YACHT
Obrázek 4
Staie11d
Zál'ětr11á otěž
-
~
JACHTING'NEJ'SOU
Ž'ÁDNÉ
CARjY<,'>2i>
Ovládání 'spinakru
během plavby
I
v tfa/ší lekci l!a.~í jacbtafské školy se
butfen1e z;ě11onat plavbě se s/J/J1a!?re111.
1!le ještě 11ei si pr!1 Ílne o poloze bficba
{f 01;/árlduí .pinakru za plru;by, 1il'dlhne se
1Jhl()í111 dodr1tke111 k l)'ítil101)(ÍllÍ a s!abo11d1
ní tf/o /4acb~J'.
,,
'· V;;iabOÍ•dnf ,q;i/,'llk.~1~:'._.'°\_ ·.
Stoženébo li rukííú1i·······
·. ,_ .. ·
VYachtu 9/2003 jsn1e ~i nvctllí, jak s<> spinakr nl'jlépe \1'tahujc a stahuje. Popsali jsn1e si
:n<'todu, kterou je inožné označil jako klasickou. Existuje ;ile i rnoderněj~í 111et0Ja, která
operaci l')'!ahoYání a slahov:íní ~pinakru
usnadiíuje a je tedy vhodná pro turistitký jachting. Vtip je v \0111, že ~pinakr je pu~kládán
<lu rukúvu z klouza1,ého lehkého materiá!Lt.
Ruk;ív je !la spodnín1 okraji opntřen tuh}~ll
lírncein kruho\'ého průřezu. SoučftStÍ \'Ý~troje
je i prťiběžný ~;unostatný \ftah s kladkou
u hlavy spinakru, na niž Je !írnec za\'ěŠen. '.'la
stěžeíí se \)'táhne i.:clý rukáv, který i splach
tou složenou u\'ni!ř \'isí po jeho rlt'lce. Ačkoli
\)'tažen, spinakr je stále složen a je n1ožné si
\'klidu připra\'it neho zkontrolovat ~pinakro­
\'Ý peň a otěže. Teprve když n1án1c jistotu, že
je ršc v pořádku a rukáv není zapleten do \'Ýtahť1 nebo upínačrk, rukávo1ýrn výtahein
táhnenie 1ín1cc rukáYu nahoru a ncchán1e
vítr, aby plachtu postupně vyfukoval do jejího
knlového !Yani. Skasaný rukáv sire 1'ytvořf
u vrcholu stěžně 11 hlal')' spinakru nev{lbný
chuchvalce, ten ale funkci plachty nijak nc\'adí. Jrště lépe se ruk{lv uplatní při .'i!ahol';Íní
spinakru. Tahen1 za kontravýtah sláhncnie
!ín1ec dolil a navlcče1ne nik{lv zpět na spinakr a vytla(í1nc z něj vítr. Tín1 pomine tah
plachty, kterou pak i s rukávein bezpťčně
spt1stí1ne.
E
.
l\yní se 11rátín1e k 1ri1no11ání spinakru. Řekli
jsn1e si již, jak se nastavuje hloubka profilu,
a nyní se z111ínín1e, jak je rnožné u ~pinakru
hloubku profilu, tedy břicho, posourat. Poloha břicha je v ton1to případě dána relativní
výškou otěžo1fch rohů (clews). Neml1žen1e
ale ~poléhat na praridlo (řekli js1ne si íe n1inule), že když j~ou oba rohy ve steíné vfši, je
vše v pořádku. Při zadobočnún nebo bočnín1
větru n1ůžen1e břicho posunout dopředu,
když ~nížín1e ~pinakrorý peň. Když jej naopak pozyedneme, břicho se přestěhuje rzad
(obrúzek 1). Z toho yyplývá, že na turistické
jachtě bytně! být spinakr vylrin1ován násle
.:;
dující111 způsobe1n: Oba olěžoré rohy l'e stejné l'ýši nebo s nál'ětrnýn1 rohe111 o něco níže.
Za silnějšího větru l'Íce z boku suižuje1ne ~pi­
nakn.i1'f peň ještě <llirazněji, neboť je nutné
dostat nárěttný roh n1nohem níže než zárě­
trný, abychom přesunuli břicho Ypřed a zabránili nucenén1u vyostření lodě (broaching). Je-li možnost nez1'ladatelného
vyostření aktuální, je třeba povolit otěže a kí
é
- - - -·-·--"'·-· ---··-·------·· ··--···-----
·-·-----~·-
king, aby \'rchol hlavní plachty
nou\.
přestal
táh-
Pravidla na zapa1natování
• je )nadněfší spinakr \)'táhnout a stáhnout
v zfivětří za genou. (V případě vytahování
spinakru v rukávu tato poučka neplatí.)
--- ---·-.-.--,--
--------------------~-------
• Spinakrový peií 111á být nastaven kohno ke
zdánlivérnu větru při zadních a zadoboč­
ních kurzech.
• Spinakro\'Ý peú 1nusí být popuštěn dopře­
du, když zd;ínlivý vítr přichází od zádě ve
většún úhlu než 60 stupňfi.
• Peň n1usí být vždy držen kohno ke stěžni.
• Při zeslabujíclrn větru se pelí µosunuje
níže k palubě.
• Při plavbě na čistý zadní kurz a při zesilujícín1 větru se otěžové průvlaky po~unují
vpřed, dotahuje se Barber hauler (Yacht
10/2003)
• Při větru přímo zezadu mají být oba otěžo­
vé rohy v téže \')'%'i.
--
loY_ené obrázky. Situaci při slabé111 a s!řcdnín1
ukazuje obrázek 2. Spínakrový peř1 je
nas!aYen kalino ke s1něru zdánlivého větru
a sni7.u!e1ne ho, když vítr slábne. Konlroluje1ne, aby otěžové rohy byly ve stejné výši nad
p:tlubo11. Otěžové pn°1vlaky (kladky) jsou co
nejvíce vzadu. Za slabého větru a vzedn1utého
větru
Za silného větru bychon1 niěli na:;tal'il ~pina­
kr tak, jak ukazuje obrázek 3. Předevšírn 1nu~Ílne rnít na pa1něli, že loď bude obtížněji
zvladatelná. Nej<lll!ežilější ie zabránit rozkývání, které vede k nezvladatelnému vyostření.
Při zadobočnín1 kurzu (broad reachíng) pře­
stavín1e spinakluvý pei'\ a přcsune1ne jej doll1
po stěžni, abycho111 napnuli návětrný letn spinakru. Otčžové průvlaky jsou přesunuty dopředu a l.larber han!cr dotažen (je-li na lodi),
aby se spinakr vyplošti! a hyl pevnčF veden.
Nesiní se kolébat Zť. strany na stranu, aby nerozkýval loď, ohzv\áštč \"e velkých vlnách. Za
čistého zarlnílio knr?.u (dcad run) sí počíná
n1c jako v přcdchozín1, navíc trošku popustín1e návětrnou otčž (ah)' byl pei'í „podtrhnován"), abychon1 dostali spinakr více do osy
lodč a 7.abránilí tahu do návčtří, který hy loď
rozkýi al.
Poznántka: Jako vžd) u jachtingu nejsou
tato pravidla p!at1uí bez VJ!;ilnl:i'- la sdnébo větru, kr/.JI hrozí vyostfenf, je n111oben1
1
d1/fežltě/fí
stabilizovat spi11ah1; než z 11ěf
11y1náčk11out
co nej1~i·.'{ší 1:11cblos!. f'roto sní
žhne spinakror')í peií (111fsto ah)•cbon1 jej
n1usín1e spinakrový pe!1 „potltriinoval",
což ukazuje spodní .část obrázku 2. ~tf1?.en1e
také p0Yolenín1 otěží vypustit spinakr co nej\1'i};c nad příď. Bohatší profil ve spodní č{1Sli
nán1 dá \·ětší hnací sílu pro pohyb na 1'lnách.
A také n1i:lžerne pfusunout otěžové průvlaky
µonťkud dopředu, čín1ž sice nezísl..árne větší
hnací sílu, ale stabitněi~í vedení ~pinakrt1 na
k}'vající se lodi.
1nořc
Le/Jkj a slředuf 11ffr
21'e(//i j1od{e předcbozícb pravf(/e!), ab)'
chonl 1~1ploštfli vrchol 1<jiinakl'N.
Správné nastavení spinakru vyžad11jc neustálé 1iopouštřní závětrné otč7.c, až se návětrný
letn počne prolainovat, a opačně, pokud se
lcn1 prolan111je. Tato práce s nái'ětrnou otěží
je nutná, aby se zabránilo přetažení plachty,
která 1ná pak 111enší ítčinnm;t.
1
Stabilita
l'oznrffnka: Rťkreační jac/Jtaf asi nefJ11r/e
~/1inakr neustále b'i!no1.·af, ale trošku /1fachl11 přPldbne, a~)' 1ně! pohoflíney'šf plavbu.
Střední ~ev
sµinakru drží1ne :.vi~le, rovnoběž­
ně ~e stěL.něin. jestliže se začne horní část vykláněl do závětří, 1nusín1e povolit návětrnou
otěž, která je vedena přes ~pinakrový pel'!
(g,uy). A naopak - nakloní-Jí se l1orní část
spinakn1 do nárětří, 1nusín1e ná\'ětrnou otěž
dotáhnout. 1-'ři člstén1 zadnín1 kurzu za slabé
ho a středního rětru se v1•platí trošku vyo~lřit,
získat lepší obtékání plachet a tím zvý~it rych
Josl. I za silného rět1u je čistý zadní kurz se
spinakrcn1 riskantní a je také lepší poněkud
vyostřit. Tí1n se riziko rozkývání lodě a nezvladatelného vyostření 7.n1enší.
o spr;Í\'11én1 nastavení spinakru při
7.adních kurzrch 7.a rl1zné síly rř.tru dávají při-
zadním
větru
Silný l'Íll'
l'ftrze
zr1dobok11 přes111vil
pe1i
Čfstf
zad11{ k111'z
-
přesla11/t
pe1i
Stabilita
.Přl_zad11/1111·ětr11
Plavba se spinakre1n
na zadnim kurzu
Pře<lstavn
při
Sft/1takr tlÍblll-' V lllÍl"étfJ Q /Jf(/l"JIÍpf~ťfita I' l'árélřf.:
ť11n111d tai11J sflfl plachet pllsnbfpfiblli11i I' ose- ·
/1111/ pfínto ipň.•if a ilrifjl 1·e ~·tabl!11i pofQZe,
Chcen1e-!i zabránit rozkýi•ání lodě při Z('silujícÍln vělru, je nutné \·ypusti! spinakr co nejvíce dopředu, jak je to jen 1nožné. Ukazateleni, zda spinakr táhne v ose, je úhel sµinakrového výtahu k přeJnín1u stěhu (obrázek 4)
Jestliže je úhel příliš veliký, 1nt1sí111e ~pinakr
přetriniovat, aliycho1n úhel r11ini1nalizovaH.
A\šak ie obtížné a nepohotlh:é stále Líra\ vzhl1ru na stěžeú. Aproto, když se luď naklouí do
návětří, dotáhnerne otěž hlavní plachty a při
náklonu do závětří ji povo!ín1e. Konnidelník
mu~í být re střehu a hlídat pohyby lodě. Když
se loď nakloní do návětří, vyostří, a když do
zárětří, odpadne. I\lncmotcchnické pravidlo
zní: Konnidlo jde tan1, ka111 stčžcl'í. Také je
dt1ležité držet loď co nejvíce yzpřítnenou. Posádka by měla být přesunuta dozadu, aby její
hmotnost působila prevcnli\'ně proti crcntuálnín1u zaboření přídě do vlny a korniidlo neztrácelo účinnost.
text f/·an!išek A'otof11)í
FOTO DAlV!f<:f, (ll!NYČA
\ )Acj.iri.ii.. íCiJ~iFso.u
!
Boční
náročnosti
O
,~Aib•N)e~''Zt;,•A·.~·y, ·· . . 23)
kurzy
se spinakrem
obsluhy sp!nakru
svědčí další pakrflČ01>'ání jacb-
tatské šho!ji, v něn1i siprobe-
l'en1e, jak použí1Y1t ~plnakr pfi boč­
ních kurzech a jak st počínat pli ne-
Při
ko11trofova11é111 11J 1ostPení.
na každé 11!11ě rčas odpadfl111e
Boční
vítr (close reaching)
se dnes pou7.ívají při plavbě na
hoční vítr speciální plachty - jakési
hybridy n1ťzi genou a spinakrern, jin1ž
se ři'ká genakry - můžeine si \)'~tačit
i s klasickýn1 spinakrem. Za slabšího
větni bychon1 neiněll n1ít Zá<lné probléniy. jak ukazuje obrázek l, rnusíme
spinakroYý peň vytočit k přídi, aby spinakr táhl celou plochou. Závětrnou otěž
vedeme co nejblíže k zádL Tín1 se otevře závětrný lík a zn1enší břicho, což
oboje z1nenší boční sílu a tedy i náklon lodě. Principy pro plavbu na boč­
ní vftr platí i pro spinakr pfi kurzech,
při nichž zdánli\f vítr (součet vektorů
skutečného větru a větru zpllsobcného
pohyben1 lodč) vane \' úhlu od 50 do
120 stupňů. Pokud je úhel zdánlivého
větru menší než 120 stupňl1, přcstavf­
n1c spinakrový peň tak, ahy se celá plocha spinakru naplnila vřtrc1n, a popu5tírnc spinakr co nejdále od hlavní
plachty. Ale jen do okarnžiku, než se
začne prola1novat návětrný lík. I to dě­
hí1ne proto, aby tažná síla směřovala
co nejvíce dopředu a její boční složka
hyla co nejn1enší.
zdánlivého větru 60 stupňů, a nal1radit ho genou.
každé111 pol')'Vll případně
11 povol1l}c111e otěž hlavni
plachty, febce I otěž sp/11ak1·11
tak, aby z1ístá1•al stále
Boční kurz
za silného větru
správuě 11astaťe1J
v1lll ťět1·11.
Ačkoli
Vpodstatě platí zásady popsané v před­
chozíin odstavci. Navíc se snažírne
spinakrový peň snížil, aby se více vypnul návětrný len1. Tín1 se břicho pře­
sune vpřed, zmenší se náklon a poklesne tendence k vyostřov~ní. Ze stej
ných důvodů vede1ne závětrnou otěž
co nejblíže k zádi. Otevření závětrné­
ho lernu taktéž z111enší boční sílu
a tlak na kormidlo (obrázek 2). Jestliže 1námc problém s nák!onen1 nebo
s udťžcním kurzu, je třeba odpadnout, aby \'Ílr vál více od zádi, nebo
shíhnout spinakr.
Nastavení hlavní plachty
se spinakrem
při plavbě
Obrázek 1 - Lebkf il'střed11f vftr
1'1~estt1vfn1e
spf11r1krov)1 pe11dostrlleč11ě1lople1f11, aby
byl spluakr vypl11ě11 větre111. Z1í11ětrý fík 11u1sl b3>t
0Je11ře11, aby se z111e11šll11 bolu{ sflf/ p1isobfcf 11ákfo11.
POZOR! ,\'/kdy 11e11ecln11e spiuakro1f pel1, aby se opfef o pfed11f stěb!
E
Jak dalece se dá M: spinakren1 ostřit?
To je dobrá otázka a alibistická odpověď zní, že záleží na střihu spinakm.
Obecně ~e dá ale říci, že když úhel
zdánlivého rětru překročí hodnotu 45
stupňů, je čas nahradít spinakr genou. Rekreační jachtaři obvykle používají spinakl)', které nejsou střiženy
pro boční a ostřejší kurzy. Pak je lepší
spinakr stáhnout dříve, už při úhlu
Spinakr zakřivuje proudnice rnnohcn1
než gena a již první zkušenost nárn ukáže, že musí1ne hlavní
p!achtL1 při\áhnout o dost více, než by
příslušelo bočnímu větru. Co se týče
o~tatních paran1etrů, trirnujeme hlavní plachtu jako s !šenou, například
povo!Ítne spodnf lík., ab)' byla hlavní
plachta hlubší. Také zmenšín1e napě­
tí ve vfrtahu. Při ostřejších kurzech
naopak hlavní plachtu \)'plošťujeme,
abycho111 zmenši!! boční sílu !1 tedy
náklon. Při zadních kurzech za silnějšího větru n1usín1e zn1enšit přeto­
čení profi!l'l (tvást), abycho1n lodi
vzal! tendenci kývat se. Dotáhnenie
kiking, ale n1usín1e s! bft psti, že
1• případě potřeby pl1jde rychle povolit.
Za slabého větru s! naopak 1nůžen1c
dovolit použft !openantu (dirk, topping lift) nebo tcleskopich.i kiking
1nohutněji
Záťěll"111Í otěž je
l'etfe1111
co 11ejvlce dozadu, 11by
Kdyby byl spl11akro11ý peií
se otevfel zlÍ1'ět1·11ý llk.
11a~·ta1'e11 kolt11u 1111 vítr,
zál'ělr11f lik by se ,,(ce zui•řel
(řerre11ě tečko11r111á 1111/e).
~ maléinu po7.vcdnutí ráhna, abychorn
·.li1ucí t\vist získali (obrázek 3).
Nekontrolované
(broach)
7,{1-
vyostření
:v:>tliže námořní plachetnice pluje se spina,fe1n na zadnín1 kurzu v silnén1 větru, síly\'}'·. 11\ané plachtaini jsou při správnén1 vytrin10Obrázek 2
Sll11;í vftr
vání spinakn1 a hlavní plachty v rovnováze.
Loď je pak n1ožné držet na kurzu jenom n1alý1ni korn1idelní1ni korckcen1L Větrný poryv
nebo vět~í vlna, jež vyvolají náklon, ni ohou ale
učinit plavbu nestabilní. Tahy plachet přesta­
nou být v rovnov~t:e a vyvolají sílový motnent,
který loď stočí do návětří i přes vr.~kerou snahu
korinfdelníka. V7.niklý náklon vede k zesílení
točivého 1non1entn a korn1idelník ztrácí nad
lodí kontrolu. Ta se pak položí na bok, s ráhne1n hlavní placht)• ve vodě, a neovladatelně
vyostří (broach to V.'indward). :Na obrázku 4
jsou vyznačeny síly, které za popsanébo režimu
na plachetnici pl1sobí. Horní sché1na zachycu-'
je situaci, při níž jsou síly v rovnováze, spodní
pak vznik točirého n1omentu, který vede k nekontrolovanén1u vyostření.
Stočeni do závětří
(broach to leeward)
Stočení
r1ulst vytvrířl složklf silJ', která
při zad11'111 k11rz11 tlr1čl vrchol plac/Jty
do 11ávětřf. Dotáhněte kikl11g!
Jak zabránit
nekontrolovanému
závětří je ob1'ykle následované
balzou. To může být vehni nebezpečné, jestliže je použit kontra.šot nebo hlavní otěž přichycena k zábradlí. Ráhno se zvedne a vítr udeří do hlavní plachty z opačné
strany, což vede k prudkéinu náklonu a ná-sledně k položení lodě na bok_ Pokud nejsou
Co dělat, když dojde
k nekontrolovanému odpadnutí
•
redoucf ke stoče11f
•
Sfly 1u1 spl11akr11 r1 /Jlav1tl
se 11avzájc111
l')'roVllfÍL'ajf.
placlJJě
•
Stočeni
do záťěJf{
<
Sfly 1u1 spf/1akr1J
a na blav11f plac/Jtč se pokoušej(
sf(Jf/t lotl' ďo t1áťét1~{.
vyostření
• V krajní nouzi povolúne otěže splnakru.
•
'
vyostření
plachcy.
návělřf
Ci.
3
• Povolín1e otěže hlavní plachty.
• Povolíme kiking, aby poklesl tah hlavní
Stočen(
do
'
značné
PreventivnC nesmín1e dovolit kývání spinakru
(jachting nejsou žádné čti1y 22 - Yacbt
111200]), neboť to vede k rozkývání celé lodč. Při každén1 poryvu případně na každé vlnč
vča'i odpadán1e a povolnjerne otěž hlavnf
plachty, lehce i otěž spinakru tak, aby zůstá­
val stále správně nastaven vl1či větru. Kdy7.
vítr 7.r,slábne, mfižetne ostřit a přitahovat otě­
že hlavní plachty i závětrnou otěž spinakru.
Vsilnéu1 větru je třeba konnidlovat velice peč­
livě, citlivě a soustředěně.
•
Sf~J'
nabrat
do
Obrázek 5-,Vekontrofol'allé stočen( lodě
Obrázek 4 -
loď
Co dělat, když dojde
k nekontrolovanému
~)·nucenou
Obrázek 3 - Hlav11( plachta
zavřenr lukny, n1f1že
1nnožství vody.
Okan1žitě van1je1ne pos:ídku >1křiken1 „hlavy dollt"! Posádka n1usí bý1 n1lmo dosah
hlavních otěží a kolejnice otěžového jezdC€.
J{áhno, pokud nenf použit kontrašot, nen:!.
dále a divoce přeletí [ako gilotina nad kokpitem a setne vše, co by n1u stálo v cestě.
Uvolníme nebo přetneme kontrašot, aby
ráhno mohlo přejít na druhý hok.
Uvolnín1c kiking, abychon1 z hlavní plachty
vypustili vítr.
Vpřípadě krajní nutnosti uvolnín1c návě­
trnou otěž spinakru (po vynucené halze
nyní v závC:třO,
Abychotn zabránili poškození spinakn1 a spinakrového pně (nebo jeho ztrátě), je nutné
okainžltě povolit kiking spinakrového pně.
Dobrý konnide\ník by v;\lk nekontrolované
odpadnutí v Zádné1n případě neiněl dopustit
a nekontrolované vyostření se inu 1nf1že stát
jen v náročných po<l1nínkách za silného poryvovatého větru nebo velkých vlnách.
Te.tt Fra11!fšek f\'ovotn;'
JlOTO ARCIIIV J'AC!ff
... ·--·· ... yacht
->
Kormidlováni a halza
se spinakrem
Text
tr~~,~č.="
Foto TI" -.:<v
P
,;končit
h:„.
--~'-'Ý
"/~,"1·'-'.:Z.
µ_J· :::0' I
nutí poc1n,n si
rnť.že
bok (rolling), které nfi1n hude komplikovat
život, Ji'>tou pornoc nfin1 pn<>kytnc „upevně­
ní" spinakru tÍln, 7e přita7enín1 Barber I !auleru .11.íhnen\e 7:Ívétrný otť7o''Ý rnh k palubě
dr,1hého rn:ltl'iiilu. Prato
a 11pr,1ví1ne ntě7e (vi1 plavba za silného větru
vyo1třit.
lout se spinakrc:11 je j<1ko sešlápnout
plyno\ý pedál k podb7c a obzvlištč
za silného větru se j<'duá o adre-
nalinovou záležitost. kterj ale
zničrní111
v t'1vodu této lekce ~hrne111<",jak se spinakrern
v
konniJlovJt v těžkých pod111ínkách a jak pm-
7Cda 7JStavit nebo
\·jdět
1právnou korn1idelní technikou. ]<1k111i!e se
obrat po větn1 (h;117u), rná1ne-li k rlř~po­
předrho1ích
loď 7ačne nakHnět
zki jenorn jede-n 1pin:1kro\·ý peú.
:ie1~1e.
vyplývá
jl\ltli?e in~n1e nas;izťn spinakr ta silného "\'ětn1u~íme
pof-írnt s kýv:íníni
i
'\
'
.
A když se
-..-ýznanll1ě
do
závětří,
lodě
z boku na
onH"7it jtnon1
trochu odpad-
začne naklánět
trochu vyostlín1e. Z tohoto
t-t:AM STiÉ:ŽEŇ,
TAM KORMIDLO
ru,
lekcích). Avšak kýv:íní I<' d:í
pravidlo,jíni~je
do
návětří,
počínání
pak
lento odstavec nade-
psán - stáčínie loď ta1n, ka1n ukazuje stěžcr'i.
/\1usi1ne si d:ív,\l pozor na pohybov)• stereotyp
vbstní každé1nu
jachtaři,
který nás
rťilexně
ohr:íceně!
/,
kři7ová1ú
jsn1e
Z\'yklí při zvětšení náklonu vyostřit, a proto
rn:í hodně jacht,1řči při plavbě se >pinakren1
tendf'nri při n:íklonu lodě do závětří takrě7
Co7 je 7:Ísad1:ě špatně a vede nikoli
k 111lu1není kývání, ale naopak k n:Í.rt'htu
a111plitudy kývání.
Samozřej111ě
v případě, 2e plujernr na hr.1
nici halry, nelze k
potlačeiú
k)'vá11Í j<cště VÍCl'
odpadnout.To je další důvod, abychon1 nevo
lili
li
Cistě
zadní kur.ty (dead run) a korntidlova
poněkud
k
větru,
abychonl prostor na
pří.-
padné odpadnutí k dispozici rněli. Přestože
~ajistíine hlav11Í plachtu kwlitně upe-vněnýrn
kontrašoten1, n1usín1e být pi'i pou7'ívání -...··ýšc
I
,'
I
I
I
J2 j_ ---- „«--·---------------------··-----' ________________________ . ___________ ._ __________ - .
I
- r .-
yacht
dal~í
Obrbzek 1
(bzy
otč:7í,ji1117 Sť říká líně
sadu spinakrových
guy~/bzy
111ázorně11y,
p_l_~chetnice
Obrázek 2
sheets). N.1 obr.ízcÍC"h nejson
neboť
Halza s jednlm
splnakrovým pněm
uka1ují obt'cný postup
v tonuo sledu:
odpadnutí na
čistý
z.i.dní kurz (de,1d run)
©
ustálení spinakru
i
přesun
~IQ)
pně
spin,1krového
pnutí na
lávětrnou otěž
přehození
vyostření
hlavní plachty,
vení spinak1u na
11ově1n
~
----=r--
...-:_,
-
/
rek1eačuích
při­
~
a usta-
přehazqjí
:,,011časně,
hlavní
Splnakr je
ustaven
~,,\»\
při
halze
pllpc[f zévMrn;\
nakru. Ri~kují, že spinJ.kt za~tíuěný hlavní
návětrné olě~
u
Odpadáme na
čist)'
i
překroutí.
J.
následuě
kutzu.
je odpojen od s1ěině
a k volnému konci se
Peň
plachty postupně - hlavní před (nebo po) spiplachtou splaskne
na novém
'~--~
většinJ
;1však
přehazuje
jacht,11{'1
a
kur.<u
Závodiú pos,ídky oLvykle
plachtu a spinak1
záYětří
do
(sheet)
Pomalu
vyostřujeme.
otěl.
Pak se vysekne m
se :ZJ.111otá, 11cbo
Na :;tJbilnícb 'lodích
111čiže1nc
dot.í.hnout h11vní pbchtu do střcdn, přehodit
(?)
spinJkr,jenž neztrácí vítr, a pJ.k teprve hlavní
pbchtu vypustit na ž.ídané
Náklon do
Nilklon do liivlilif:
str.inč.
návětří:
troch~ vyostřlt
trochu odpadnaut
HAL ZA
"OD KONC:E l<.E l<ONCI"
J·:lal1a „od konce ke konci" (tnd to cnd gybe)
je neijednodušU ze tří nejohvykltjších tnetod.
nevyžaduje ž:idné
přídavné
lodč
dcYŠÍ1n vhodn:í pro
Gl
vybavení a je
pře­
n1enší než 30 stop.
Ivlóže ale být obdžné a nebezpečné ji upbtnit
ZJ
silného
YČtru
hbvně
a na vzednu1té111 nioi'i,
nJ vřtších lodfrh, ne boi v ji>tť chvíli je .;pin.ikrov)• peň zceb "\u\ný.
f'o1tup je následující:
Nepřťst:'iv:'iine
odpa<l1111tí n,1
kontrolo\',ll, zda vítr
llť7ačíná
při
reagovat konnid!e111, když
pr.l\'eni
oka111žitť
vidín1e,
Žť
příznak
vynuct;né balzy.
ráhno napíná kontrašot jako první
Dúležit.í je
předvídavost.
Senosl, kter<l ná1n uu1olilttje
účinn~ji
poťbří potlačit
nn1ohen1 bezpečnější než stočení do závětří,
halze. Ta pak n1ů­
že přinést poškoze1ú 1natt:riálu a ohrožení žipo1ádky, V každéin případč vyvolá chaos
a ztdtu pozirc v
kikingu (do\vnh~11l)
vypuštění hla\•1ú
vají. Pa1natujn1e si, Ž(: stočení do návětří je
palubě
D
pi-ídě
spinakr vyfouknut
kru n; novéni kurlu
<lobu, zi,ahy kor1uidk·111 lud .ieltě více rozký-
votů
držení
pohyby
naše redkce zpo11wlí a překročí_jisLou kritickou
na
~jeho
přc"dvídal
se n:íu1
vynnceně
7,1d11í knr7
uvolnění spinakrověho
to:nto než:ídoucí pohyb. Jestliže se ale naopak
které 111\°1že vést k
O
kolmý
otě7e J přit.1i-tni n.ivětr
né tak, ahy byl spinakro\·ý pe1i 11,1pi"íé
:1
peň
k ose lcdl.
Konnidelní zku-
lodě. (:íin dříve dok,í:lerne reagovat na boční
kyv trupu, tÍln
Čt>tý
uvolnéní závi'trné
spinakr tak, aby byl
c.- -
pops<1né konni<lelní techniky st.íle ve stl·el1u.
hbvní pbd1tu pocH\1kovat, a 11111sín1e být
zadní vitr e ustavlme
regdtČ.
zr1arnon8 11c1c;n
2Tnaře,,-,; 1-1a11évr"J,
alo r přír~1é
u!T-u2ení posá(J'"y,
JJ'\l.l\"ťllÍ
spin,1
Celý postup je sehéni,1ticl..y lll.ÍLon1t'-11
'i.1
obrázku 2.
Po~ú<lka
obvyklr: shled.í, i<: z.ívětrllá otěl ""
d;i >iLlle plipnout, kdy): je ilarb<0r H;u\<0r
dot.i.žeu. Někteří kosatníci 111,\ÍÍ \"e zyyku po
ni rlu'.·kov,1t, když j<lou 11J pi'íd', aby >Í 1nohh
přitáhuout ~.ív\'trný
ot\'Žo\")· roh
.l
pl"ípnout
ke stělni, odpojí
k nč1nu poo1'1. Úspěch z.íl<;ŽÍ na pl-e1né práci
od něho spinakrový petl a připne volný
korn1idelrn1a. \ 1y1111<.:en:í halz,1 pak Zlldlll~'n:Í
kane~
nejen
dříve,
než po1ddka
přejde
k z.'ivčtrně otěži. (i.T ton1tu okanlŽi-
ku ntusí b)•t př<0hozcnJ hlavní plachta, aby
se dal sp1nakrový
HAL.ZA SE SPINAKREM
plachty a
znovu
připnout
odpojení
ke
peň
druhýn1 konee111
stčžni.)
nivčtrné- otč-že
ní \'olné-ho konec spinakrového
kre1n.Velké a ZÍ\'odní lodč oh\•ykle používají
do kování na stCžni
~
nwnévnr, ale i
nou pos.ídkou
J
vnč
pří111é
ohrožení
kokpitu. S n1:ílo
za téžkého
počJsíjc
zku~e­
,1ltcnL1tl-
voi.1 spinakr sdhnout, provést halzu a p,1k spi-
posádkou,
j5ou tři htivní zpúsoby,jak halzo\'at se spina-
z111J.ření
po:.,ídky pracující
zavč5e­
pnč
znov11
dotažení kikingu
nJkr znovu vytihnout. Pokud je spinakr op.uřcn ka~ací1n
ruk.ívctn, je to
čit;: nejbczpcčnčj:\í
fešcní.
nej~n:idněj~í
a 11rli
yach
->
V
'
/
I
/
v
"
cary
r1DJSCll J z;1cine
Halza se spinarem
Text František Novotný
Foto Daniel Guryča
O
btížuost plavby a rnanévrování
a nasn.vení pně <lo 1ihlu 45 >tup1'iů k podél-
plachtu. A7.jc nová návětrná otěž dotažena a zajiš
; nasazeným spinakrcrn dokláJi
né ose lodi
tčna, můře
i toto
pokračovaní na~í ~koly
osazení drul1ého
pně
stěžeň
11a
a pi"ipnutí
jachtingu, v nčn1Ž si popf~cine
7:Ívčtrné
(budoucí
dva 1pú>;ohy,jak se <pin,1krc1n hal70\•,1t.
V předcho7i lekci jsn1c ;i řekli, že exi~tují tři
hbvní zpflsoby, jak se spinakrern halzovat,
,1 jako první jsn1c ;i popsali 1púsob „od konce
velikosti
lodě jť"
připnout
dr11hý ~pinakrový pcií k zJvětrné
stěžni.)
kt' konci". Pou:7h1jc<len spinakrový ptři,jehož
připn111i
konce ~i jenom prohazují role."lt>n, ktťrýrn hyl
natočeni
d1l~í
peň za\•ťš<"n
otéžový- a
n;i
stťžeú.
na
stě7ni,
poslouží po
pi\vodně otě·;ový
hal'lť
jako
1e 1uop,1k ~avl'sí
Odtud n:Ízev 1netody, kter.í vyžadu-
je synietrirká \..ování na koncích
pně a již žddné ;_falší yyb,1vení.
spin~kruvťhu
HALZA SE DVĚMA
SPINAKROVVMI PNI
Halz,i ''-' <lvčn1a ;pinaluul'ýnii pni (t\vo-polc
otě7i
k
(Podle
puvodní
výhodněj~í
napl-cd
přit5hnont
a pak ho t<'pr.'e
o~adit
pnč.
otě?ov,~
1Jvěsn
do líhl11 45
pod~lué
na druhý pe1í,
stupňú
eventuální
n.< opti1nální kur!
DVOJITÉ: OTĚŽE
kron1Č
dl'ou spinakruvýd1
i p.Ír <lallfrh >pin;ikrovýth
ot~lí,
pi'1ů
ji1nž se Hk:í
„líné" Oazy b'll)'),Jc 1nožnť druhý spi1ukrový peň
po<l kontrolou a odpa<lá žonglov:íní s volnýn1
na nč v předstihu připnout a uachy>tat .1i tak
pnčrn.V přípa<lč,
Že je loď vybavena d\'Čma ~pi-
novou n~\'Čtrnou otčž jc~tč před vbstnírn 1nanťv-
naluovými piů, ale pouze jednou -.adou spina-
rc1n. Nionénč to po1.\dkn nezbavuje povinnosti
luových otěží, mf1lc prUbéh h:1lzy '1'padat
připnout Tla
ni~lc<lovnč:
co~('
něj př,•ne.1e
k1king a
z'1\·Č~,
aby poté,
tah spinakrn, zůstal pod kon-
ttolou. Pak je teprve
pe
pni
stupňO
k oso.
vyostření
peň
dvěma
45
pně
druhý
otč
Odpadáme
na čistý zadnl
v!11 a uslavime
peii v OIJ!u
a dotriinování >pinakru
Na lodi, kter.Í. rná
umo7něno
@
v•hleden1
ose
>pi1iak1ového
je
vit kurz po hal7e a dotrÍlnov.1t spinakr.
Obrázek 1 - Halza se
kikingu a
čfrnž
na paluhn a ulo7it. 7hývá jenom upra
pfr•hození hlavní p!Jchly a uklize1ú prvního
na
Uvolní 1t,1rou n5\'ftrnou
"ady.
do kování na
gybc) je vdnů bczpci'.ná. Spinakr je ncu>tálc
odpadnntí na či:.tý 7,1dní kurz (de,1d run)
1pinakro\-ého
návťtrné} otě?e
nf-kdy
po1:ídka přikročit k úklidu prvníh,
ino7nč
přehodit
hhivní
Hal2a bilham závodu
ne bójce musí být
zvládnuta bez chyb
a navíc velmi 1ychle.
el
Když je
v
ú~lu
peň
45
stupňO
k ose
e vysl1ojen
klklngom
a závěsem,
plehezu]emo
Mavnl plachtu.
r.\/rně vyoslřlme
na nový kuri
e vytrlmu)leme
splnakr.
yacht .. ···--·--····
:JALZA SE SKLONĚNVM
~-· NEM
odpojení kikingu (když je nutué), •kluuční
! l,ilz.i se sklopnýn1 pnč1n (dip pol<: gybc) jl"
je-li pcií. del~í, pd1unutí jeho sti<7.i'iového
otčžuvého kont:e
točení
a ncjbczp<~<'ntjší pro včtSí turi>vybavenou loď, přcdcvšín1 ve variantě
pod
pnC k pa.lubé a jeho pro-
předníni •těhcn1
·1~:ivh0Jntj~í
z.'tvč>u
~1c-ky
chod pod stěhein
,,-no1n s jcd11oduchýn1i spinakmvý1ni otčžc­
~,)1nplikacL
1·c'_j,1ký1n jinýn1
vnitřnín1 stěhe111,je
přl'hození
Ve
zapoti'chí
přeho7e11;1
protažen do
n1ít tťnto pn°1hěh:
ti~rf
z:ívčtrné
1ku~enou
radní kurz a stabiliz.1ce
,;pinakrové otC.ži
a kikingu,jl'jirh dot.17.l'nÍ
~
dotri1110\•J11í spina.kru
skureřn0>ti
i:1ěl
v7hůru un1ožní prů­
hb\'llÍ pbrhty, 11•t.ivcní lodč na
novén1 kur1l1
'.'i·ed h;117on tyto stěhy odepnout. Manévr hy
odpad!lutí na
k
připnutí 1,Í\"Č''\u
Pokud plnjcn1c na pbvidlc
přednín1 stěhe111 (baby sby) i'i
po111ocný111
pnt~
pl-ipnutí
popí~e111e nejdřív. !\~5 ji~tou
r,i, ktcnl).l ,;i
po kolcjnit:i
1111iže být hbvní pbchtJ
to111téř okJn1žiku, kdy je pťr\
v
70Í\·ěti"í.
1néně
Avšak s n1álo nebo
pos;idkou je pl·ecr jeno111 bezpei'
<;pinakru, jcho7. liv,h1í, 1espek1ive kýv.íní
11čj.~í postupoval v sollL1d11 s výše uved,•nýini.
cl'lé lodi,jt:' n1H11é se vyvarov,\l
body.
uvolnť-11í pně
('~rázek
re
1;Ívěsu
a
2 - Halza se sklonéným
n;\vťtrné otě/.e
DVOJIYE Ol"ĚŽE.
pněm
odp,1dnutí na
Odpadáma
či;tý
z,1Jní kur.o a stabiliz,1ce
spiuJkru, jehož kývání, H:»pektivt kývání
na čistý
zadn! vf!r
a slah111zu]emo
celé lo<li,jc nutné se vyvarovat
~tč/.úového
Z\·e<lnutÍ
splnak1.
konce
nou stlanu
uvolul·ní zdvč1u a odpojení
\
pnč
tak, aby
pcú prošt:l pud pfední111 st1:hL'lll na lávčtr­
n,ívčtrné
oti:le
sklunO::ní pni:, proL1Že11í pud přcdnÍln sti'.--
he111 a připnutí „líné"
\
z5větrné otěže, kterd
butlt: po hJlzc prJt:10ící n:ívčtrnou otčží
přehození h~Jvní phchty \' rointéř
~p11~tční
stt\7{10\'ého konr('
ok.:in1žiku
pně
do jeho
7;Ívěsu
prirovní poiohy, dotažení
a nové
n:'ivčtrné oti>7ť
u1t:1ve11í nového kllr71l a dotriinov,iní spin~kru
vťln1i účinná
"1'1to 111eto<lJ je
a d;'iv;i se jí
piednost nn 1Jvndních lo<lírh. Vy~nduje ale
Kdyt je splnakr
dohle- st'hr;1nou po1ádku.Její jeden i'len rnnsí
před přldl s!abllni,
odpQjfme peň
od návětrné olěfa,
podtbhneme pod
předním stěhem
a připojíme
závětrnou otlíž
~:v~~l~~a~~~:l~n:ž~).
_.~"
~
ko\1, .iby
pi'tsnť
v oka1117iku, kdy spin<1krový peú prut:háY.Í pod
lllllf
=
·:
přednín1 stťhé1ll,
--
~llíl~
k jeho otťřovén1u konci
ble~urychlc připnu! 1~lož1ú
:.;-,ul~.~
nou
loď
přehozena.
{„línou") závětr­
otť.i:.
Ne111énč důk·žité
býl v tomhlž
okamžiku
pří<l'ové111
být pi"ipraven v
/.---·
je, aby kor111.idelník držel
n;< st.1bil11f1n kur.lu ;c spin.1kn:n1 pi'í1no
před přídí.
Nebol v oka111žiku, kdy
o(lpojcn, vcdo<1 l\i obrov:.kou plat:ht1i
j~·
petl
j~·noin
!dud otčží. Koru1i<lelník. ucsu1Í <lopu,tit, aby
Mírně
vyost?fme
na nový kurz
spiuakr ztr.1til vítr
a dotrlmulama
nc1ú pL·Ú připojen k no\{ 11ávětrné otO::li
splnakr.
d
t.hruutil 'c do sebe, dokud
a přt:hozcna hlavní plachta.
!
íl I
Pozná1nka: Spiu.1kr n1ůžc111c udržet vyplněný v2:tn~n1
otěže
i
při hJl7.f",
když donh~tjcn1c
hlavni phchty. 1Jokonr:c i v
případč,
že
hlavní phchtn na.před přc:hodh11c, pokud
ovšc1n již
n1~n1e přclo7cný
d připnutou
novou
<;pÍnaknrvý pcil
návětrnou
otéž.
•
->
p
Ia c
h_~J_l_!_i_~_!l!_
L__!_r1_m
yachl
J2c 0 ting ílOJSOU žódné
čáry
Stahováni spinakru
a plavba s genakrem
-----------
Text František Novotný
V
pbrhtu co
této lekci na;í školy Jachtingu rozsáhlý předrnčt s n;Ízvcn1 spinakr
11zavřcnK'
návodc1n,jak tuto vehcc
úCinnou, ale i
těžko
nejbezpečněji spouštčt.
zvbdatclnou,
A též _;c se-
zn.ítnínic s gcrukrcn1, s obdobou spinakrn pou-
žívanou 1x1 bol·ní
větry.
STAHOVANi SPINAKRU
:VI noho j.1rhtafú 1i 1ny<>lí, 7e st.íhnout spinakr je
obtí7né. Avšak kdr7- ho
hudť1ne
1tahovat v zá
\"ětří
7J hfavní pbchrou J postupov,1t podle ná-;\e,h0írích bodli, vyhnerne Sť vše111 ptobléinl'1n1.
Vyp11stínuo hla\'nÍ plachtu co nejvíce a od-
ný lík 1p11:.ikru n1ohl vlit v z;Ívět\·í jako
Když se ručkO\',ínín1 po len1u posádka dostane~
padncrne na čistý zad1ú kurz.
velká vb~kd.
Uvolnínu;- návětrnou otěž spi11,1kn1, až Sť
Rychle, Jle
k hlavě pldchty, ruťiže ji uchopit blí1e středu, cpi
ji pod sebe a ,\o přílfOl'é lukny.
AZ do ;třednil10 věnu je inožné, pokud j
spinakrový per\ opie o
Dot:íhneine
přední >těh.
závětrnou
otčž
přito1n kontrolo\~lně
Souča;ně
111e ,;pín.1krový výtah.
st.1hi.~c
;pinakru
uvolhuj0;:po;ddka
,pi1nkr pod spinakrovýtn
p11ě111
z;\vělrná
dost,Jtcčně
\')'vlátý, udriet
návětrný otěžový
11volněn
duh\ a cpe do přídOvé luk1iy. l),1lší člen
:i
haul} je dot,ižen.
po1.ídky ukládá ;pinJkruvý peťi, aby byl
v ruce
Odpojí1ne n(ivětrnou otěž od spínakn.i.
připrJ\'C'll
vede,_ie \•Ždy inožné přejít ke ;taliov,íní od bez
\l pí-ípadč nutno;ti povolíine závčs spinak-
ro
srnhov.íní od uěj, Když se to nepo
(dctml
návětrné
pod níhnenl vstupcnt z kokpin1 přín10 do kajuty.)
Při st.1hov;1ní si n1usfn1c dát po7or na l1rčité
S1nysl tohoto železného pravidl~ je j:isný. Spin:J
uvolní1nc otčž Z<ÍVČtrnou, ahy z.'ivětr-
kritické 11101nenty. Nikdy ncsnún1c dop11<;tit, aby
kr je 1nožné stahov.Lt jcdinč \'C Yyvl5té1n st,1vt
aby po;ádka dos,íhla na rozpí-
u,tcí ;ckl nebo na vypína<:Í l..i.nko
pnč
A na obrázku I).
J1k1nilc je ,;puiakr odpojen od
Obrázek 1 - Stahováni splnakru
'
Popuslíme sptnakmvý peň
někdo 7
a1 k přednímu $lěhu.
Uvolníme závitinou otě! tak,
aby závělmj lílc splnaktu vyvlál
a odp~]fme jef od olliže niv~trné.
-·~-~-------··----
._.
splnakr pod splnakrový pe~
l~l<ny.
otčž
n.í
a nékd
z posádky není připrJvcn ke stahov..iní pl~cht;
proto n1u~í být jeden otčžový roh volný.
závětrný
posádky
7.ÍVČtrnou otěž
roh,
pevně
co nej--
rob u a stahovánirn
7<1 75větrný,
pti':ně
otě7,
napoje11 na
nout.jt'" nejbezpečnější
t,1k7e
J
který je 11,íle br;
~e
dá v?dy pfit.íl·
t\ldí7 nejvhodnější pr
blíže spinnkn1
turistitký jachting. A tato rnttoda je pou7itell'
n1liže pěkně
i pfl
(který sebou
7l1řil'ě nilátit), všítn
větru
Ještě
vfre z bok\1.
owlá pozn.árnka k této nietodě: Kd)
ní plachtě a ručkovat po Jcjí111
b11den1e odpojovat
1ávťtrné111
len1u.
něnéni
že v tonuo
ok~1nžiku
vlaje
a co oe~ycble)I stahujeme
a cpeme do přítl\>vé
rohy! Pokud
ú1ilin1 se propr.Lcov,l\ nž k 1·bst
u~ororme výl~h
náv~n
!R'Ž je odpojcnJ
Jsou jl'itt' jiné rnetody spouštťní spiinkn
avlak pops.nný 1pihob s innlněnírn nJvětrnéh
uchopit
\;~.
dříve,
pos.ídka ztrJtih kontrolu nad
n111sí
./s
rohu.
Nikdy .1\c ncs11ú1nc Ul'olnit spi11,1kro\)' \)'ta
J
se so111tkdírne na
0
1,1,
pcčn~jšího zivčtrného ot~·Žo\·ého
n:ín1 spitukr VJ'\'HI rt"lý, aby
oběrna otěžo1'ý1ni
44 -.-·-- ------
d z.ičít
Celý postup je grafickr zn:ízornčn na
obr.ízkn 1.
(Spin,1kr !ze stcjný1n způsobcn1 stJhO\'Jt uké
rov~lio pnč,
otčže,
pro další použití.
~pi11akr
otťZ skutečně
a zkoutroluj0;:1ue, :..:Ja její stahovák (b;nber-
UvěJonune
si,
už spin,1kr
ob1áceně. R11~kov;Í11Íln
se
1,lvětrný
lík l)'pne, kdežto 111·ol-
ně11i
návětrné otěže
od
zpt1sobí,
že návětrný otěžový roh ,;11létn0;:" přeJ loď, kde volně vlaje.
návětrnou otť7
>l>inahr11, 1nusín1e
krový peií sebou
p1už11osti
1nť1že
otě:lovťho
počír.it
pli ještě \')'P
s tírn, že spin:
škubnout v
dť1sledk
lana. Tento eíekt, který l
ni o lil vést al k 1Ír<l7.U, se on1ezí pou:íitín1 kev ba
\"ých bn s 11llu.in1;í\11í ebsticitou.
V případě, že jde všechno špatně a spínal
padne do vody, zcela uvol11ín1e výt.1h. Pokud
yacht _ __ __ ______ .
111 jeho konri uzel, n1uo;í111e ho uříznout, aby
1:n1hl vyběhnout ze ~tě7ně n1Ílno loď. Spinakr
j'.l.~ hudťn1~
;•lfri z:i lodí pouze
n;1 otěžích,
HALZOVÁNÍ S GENAKREM
()dpadn('n1e nJ
otěž,
či>tý
7adní kur7.
aby g<'nakr spb~kL
,,_·,pektive jeno111 na zJvěu nf otěži.JťJÍill 1íplný111
lJvul11í111e
': pu~těníni
Vedern(' otf.7 koleni pi('dního
~isk~n1t"
1··"•tavili proti
věu ;1
řas,
prosto1 a
ah)'rhotn
loď
a n1ohll spirukr vylo\'it.
stťhu 1pět
na
1;hl" do pfí,[ušného prúvbkntkhdky a 2alo7ínie na vininn.
\)ot~hnetne
01f.ž na drub1;n1 boku. aby se
genakr ll<l no,·é111 kurLu vypl111\
Lilo plachta, které se také
říká
asy1netrickY spi-
11.,kr,je alternativou ke spinakru.jt'jí přední 1oh
("br.ízek 2) je
lio~ních
připevněn
na
přídi <l při předo­
STAHOVÁNi GENAt<RU
(KDVZ NENi NASAZEN NA PNI)
kurlcch se uaotavujc jako gena. Na zad-
11íd1 a zadobočních ktir..:cch se vy>atLijc na opi
11.tkrový pcú .iako spinakr nebo na čtlcn a ovl:ídá
,c· příslu{nýini otčicini. VěThiauu je gcuakr vťtší
Odp~jínu: závěs
tt1 s vysuko
unlÍ;tč11ýn1 otčžuvý1n
O<lpad11e1ue 1w
l .od11č pru1třiženou plachtu, aby vyhuvčla lirukč­
ud ukotvení 11a přídi až pu
Souč~~nč
pol! r.ilu1cn1 hh\•uí pLichty gcua-
kr stabujc1nc a cpcinc do ka1uty (v1tupcn1
ohr~7ek .1.
z kokpitu, přípa<l!lč pfcdní !uknuo), cvenni.ílnč
pytel s pbchtou 11,1
lJpevnÍ!ne- přední 1oh k příďové1nu kov:\ní
1n dlouhý1n bnťn1.
S volnýrni oti:7enli vytal110en1e g('nakr co
nejrychleji.
---
ObrlilOk 2 - Clenakr
a
dotrin1ujťlllť.
-----
pří~:! na<az~ní.
lodí, kde <c poui:ív.í pnuze
genakr, zúst:ív.\ \'
kajutě ncu~r.í!e
pfipojcn
k ot/\7Jn1 a k výtihn - a připr,1n~n k op/t-
přkL
tov11i.'111n vyta7e11Q.
V podsiatf použív,\111e oaéZ techniku jako při
a~i O,~
příslušnou otěž
pfipr,1\·ujcn1e prn
1ncn~ích
(lJ
\TVTAHOVA.Ni GENAKRU.
11ot,ihne1ne
ku1z a 11ech:í1ne
krovY výtah.
;1Jzení na spinJkrový pttl.J~k 1n:Í liýr vyhJvcna,
Přenesen1ť
čistý Zdlhlí
pončkud přitdlcnott b.lavn~ Plachtu.
Rychle, Jle kuutrolovanč uvolnín1c g-cn;1-
ruhnu, llv.
' nu rejstříku použití
,;\:1711jc
p1\:d11ího rohu.
UchopÍtne otčž "enakni.
IK"Ž gcna, ale n1e1~Í ncl spinakr.Jcd11á se u plach-
i,
vťln'llL
stsho;1ní spinak~u. Někdo
ol1~7.
1
pos~dky
gen,1kn1 co nejhlí-le pbdity
zad11ín1 len1u. Kdy?.
jť"
J
uchopí
ru{kt!ie po
u hbvy pi.1d1ty,
111ó?.ť
uchopit pldchtovinu hlí7e 1tíedt1 gc11ckn1 a dostat
ho pod kontrolu.
Při předoboč1úd1
a7 osllých kur1cd1 by nié!
1oh ge11,1kru upcvnéu co nejblii:t'
k pall1bť. B\:hc1n ki'ižování by placll',a n1i'la 11Ú\
tv.-!r jako gend typu Bigboy.Jt: tedy vhod1ié, aby
přední lá\'ť, gc11akru byl ua>tavitdn\·._1dk ukazu-
být
přední
JC obrálck ..\.
Tí111to j<;n1e vyécrpa!i cdou
t~inatiku
tri-
n1ov.íní pbchet a po1lcr'1oí kJpitob nalí jaL·hr,1f<;ké
Plodní roh
Obr~zek
3
~koly
hnoví.
··_ --~plony jsQU umís!ěny
· _45 cm od pledílfho
lemu (23cm
u plo!!Novjch 1odQ.
Dvoje o!ěio !sou
- •-- velmi užitečné.
Obrázek 4
hude v\:nován,1
n~stJ.1T11í
pevného
a
Jcslliže je přcdnl
záYlís veden přGs
kladku pled
kováním pfadnlho
":Musime dbát na !o,
s!lihu, milže
být výška
9anak111
abychom !e
vodou.
nad palubou
1egulová11a.
nevláčeli
'..~Kdyi užlv~me dvoj11
otěíe, návětrná otěž
musí býl vedena
l«!lem předního st~hu
•
···-------
o\li!ovému rohu.
NAVŠTIVTE NAŠI NOVOU PRODEJNU
HQH SYSTEM, PLZEŇ, TYLOVA 17
I
I
________ yacht
..+Lplachetnice I trim
!
Jochting nejsou /'ácJr:é c';áry ®
Serizováni takeláze
Text František Novotný
T
Obrá~ek
outo lekcí vstupuje n:tše
jachtingu
škol:t
1 - Typy
:1
do
- j~k zadn!,
slěh jsou vedeny ai: na
V1cholově oplachtěn!
'
po_;\ední kapitoly. Nf"jen
RliDUKOVANÉ OPLACHTĚNi
oplachtění
tak přední
Snadněji
špičku slěžně.
vbstni trin1ování pla-
chet, ale také celkové vybd~ní tJkel:í7e (rir;) ro7hoclujt o rychlosti ph-
\'elká hlavní plachta, 111éně
'
1
!
cl'P""-,
~
(s;iils). ZatÍln jsn1e se
Redukované oplachtěni
- před ni stěh je ukotven
v určité vzd6Tenostl
od vrcholu stčině.
a jejich tvaruvánírn pornocí
I
M43
ŠÍLh uvhí<lacích bn,j('Ž
~padají <lo složky
pohybliv~ho lanoví
(running rigging),
ale doposud jsn1c
o tom,
jaký vliv na vlastno~ti
nehovořili
plachct1úce má ust.l\'t'nÍ
lodních kulatin, konkrétné
stěžně,
a jeno111 okrajově j11ne se
z1nínili o vlivu pevného bnoví (standing rigging), když j1n1e popisovali,jak se projeví přcd­
pčri zadního _1rěhu na pmliln geny.
V~echll)' lodě, které 1nají špatně vybděnol1
takel:íž,json pornakj~í, hliře kh7ují proti větrll
a \' neposkdní řadě se obtížněji konnidlují.
vyladění
inohou
působit
až dra1na-
otnczínic JC!lorn na
rnodcrrú1ni
\
říká
Fi.-xJcc v podélné ose.
nastavc1ú pod pbchtanli.
Konečné
jež rnezi
plachetnicemi
žují. Nejčastčji p:tk nesou
Boční fixace takeláže.
"'···'
jednostěžníky,
ná1nořnínli
TA~-<ELAZE
převa­
op!Jchtění,jernuž
se
bern111dské (Bermudian rig) nebo her-
n1ud~ké
šalupy nebo
vysokostěžňové.
to
po~lední o7načení n~n1
při
další111
dělení
pou7ívá výr,11.
ko1nplik11je 7ivot
(obr,í1ek 1), nehoť
\'}'->okostě7ť1ové
oplachtění,
jc11on1 pro takové
1-lohožd
angličtina
(masthead rig)
jehož
stěh.
(a tudíž i gena) vede až na vrchol stěžně.
Česky snad 111úže111e takové oplachtění ozna-čit jako vrrholové, respektive jako neredukované - v protikladu k oplachtění redukované-
inu, kde je
přední stěh
redukce se pak udává v osrninách, rt'Spt'ktive
Kupříkladu
ho\'oř.írne
ve
o se<lrnios1ninové111 opfachtě1ú nt'bo je<lenácti<lvJ11áctinov.!1u oplachtění. Stále je to ale
1oz:Hřit
rejsti·ík korrnidelníka a pozvednout jeho
reputaci. Plal'ební hodnota lodi vztoste a ta se
bezpečnější
za šp:ttného
počasL
dvanáctinách.
oplachtění
bennudské šalupy. ObJ typy bcr-
n1ulhkého
oplachtě1ú
1e li;í ve vlastnostech,
které n:Ís budou zajímat.
TYPY OPLACHT~NJ
Anglické s]oyo rig se používá nejen v technickén1 srnys!ujako oznal:erú souhrnu kon;trukce nad palubou
plachetrůce,
jež
tvoří
její
pohon, ale t.iké k typologii plachetnic
ozn:tčení
chet, podle
jejího typu podle
opfacht~1Ú.
Pro
u;pořJ<lání
účely
na;í
rc!ativnč
se
snadné nastaYcnL
Nastavitelné v n1enší1n rozsahu než redukované
pla-
~koly
VRCHOLOVE OPLACHTĚNI
Tuhé,
Více
oplnchtčnL
stčhovek
s
včtší
1nal:i hlavní plachta.
Je~tě
než
při>roupín1e
k z:h:tdán1, podle nichž
<;e postupuje, 1nusí111e si definovat pojn1y.
Ačkoli
1e spr!ivné
říki upínačky, ře.1ký jachtař
orc!ovýn1 fan\'1111, jr7 dr?.í
neřťkne
>tě7eň
bokli,
7.
jinak ne7 vanty. R.o7liš11jen1e vant}'
obvodové (cap shrouds, upper sh.rouds), které
vedou
přes
sálingy ai k vrcholu
stěžně,
a WHlt}'
Obrázek 2 - Obvodové van1y
Stěžeň
musl být
vycentrov~~.
uchycen níže. Stl1pei'í
podstatně
zredukovat lÍnavu posádky,
FIXACE STEZNE DO BOKŮ
přední
tirky u každého typu pbchet1lice. !vlohou
k
na nast:tvení,jehož stálost vyža-
niniahu.
TŘI PRVKV NASTAVENÍ
---=
jejich výtahů., otěží a dal-
srane
větší
Juje
:z;ibývali spr.ívnýnt
nascavení1n pL1chet
Zni,,.ny ve
s n1erlŠÍ
prvky - locl1ú kulatiny (spars),
I
li
tři
1nhrntije1ne
J 1~Jano\"Í (rip.ging) a plachtoví
~~
'#,·
Ná1očnější
-.- -.I----
t:tkťlá7e
stěhovek
plochou.
11
chetnire.
[)o
nastavitelné než vrch.olové oplach
tění.
plochou,
relativně
Mliř1e vzdálenost výtahu
hlavni plachty k nějakému
bodu na kraji paluby,
k obvodová liště
yacht
pod1ilingové (lo\ver diroud>), Jež dos:1hují
Obrázek 3 - Záklon
,-..
Příklad:
stěžně
-
jeno111 k .~:ílingovén111 kov.íuí.
nírn P b -
Ma~lmální
lemu
hlavni
pl·cdního st('-hu. [Jopín:iní :z,1dního s1ťhu,
'
o hou .ltr.in.ích <.tejnr dotfibnerne.
11.1
i ''elkou silou, 111,í jeno1:1 n:alý l'li\' 1ia
vý záklon. C
ního
7.:1
n1írného poč.i<J lť přesvf'di'í1ne, že loď
~
>tojí koln10
není
n,1kloněn~ 11,1
nr"nf
ve svi<;lé poloz(".V
locf je \')'Strojena
povolín1e topenantu ne-holi dirk (topping lifr),
či
jistotu, že lod' stojí ve vodě oprJvdu koltno.
Metoda s 1nčře11Í111 pon1ocí stčžúovčho výt~-
střechu
hu je naopJk n:iprosto spolehlivá i v příp,1dč,
kajuty. l'ods~h11gové vanty a vntiřní přední
když niáine loď neznatelně n.1kloněnol1.
1tfh (h.ihy>tny) n111sí být povoleny. Un':í1ne <>i
V
dv.1 body, <>yn1etrickf k podélnf o-;e pb\·1dla,
vant}' stt~ný111 počtc1n otáček napín:íkó na
n,1přík!.1d
obou str.111ách
.iby konec r.'ihna kle1l na p.ilubu
obvodov\( palubní lišty, objúnku
některého
7.Íbradlí
na
ze sloupkil a
„1něřící"
7.kontroluje1ne, 7e tyto
~tejně
daleko od p;1tky
,\ pak
začnernc n1ěřit
;těžii.ových
podobně.
body jsou
>tě7nč/palubn!ho
boku,~
dru!tť111.
ze
výt.1hfi. Zaseknerne jej tak, aby ;;e
iekl na jeho konci dotýkal 1n°ěfícíl10 bodu
jed110111
ll<l
pak totéž proveden1e na boku
Jestliže je vztLíle1iost
vO,t~í,
z;Í\·Črcčn~n1
J
io o
;
!o
_,_
_.,
11111sín1e
Stěžeii
j<.> obvykl<" flxoviin ' 111,1lýn1
ní111 v1.1d, jen1u7 se J-ík:í :1.íklon
"""':~~?,-;·;~:>,
Při
kontroluje bot·uí kolniost >t~Znť
:.:'OUZC oc'.·i1n~. Obvykle to ;tačí, ale 1nusÍin<'
pro závoOni lodé
2"
(1nast
bť7ně činí
l
jeho nastaveni post11p10en1e
vodorovně
Jod·
Vyv,í:!:ínte
Mnoho jacht.J.řú používá 1netodll „~okolí­
:1ak!o11ť
sti'7.nť
1.ike). Záklon zlepšitie pbvební \'bstnosti (clt
11,bledovně:
v nl·ni:!: bude vzddleno~t stejná.
vzhleJe1n
k \ odory,cc.
Zn1ěřirne
Ne;uú111e zapo1nenout, že
;těžnč vět;í,
hoJnotu „b" podle ub1.ízl...u 3.
„_
ka - že van!)• nl:jso11 u\·oinťnč. Proto Sl z.ÍYť­
spočívJ
111Ít
ao
40
~o
„,;V., I „,i , ,/. , I
,,/ ,1
60 10 50 90 100 110
Hodnola b j~ko funkce vzdMenosti
P pro 1ilzné z~klony.
llHViÍ tvofit trllp
Trpick~
J 'itť7ei1
tuhý celek! Nikdy ne.;inín1c připu'­
V.lil[}'
un1ož11ily ~t<'7-
za vlnobaí učjaký vl.istní pohyb! Ze st
v toin, Ze výtah hbv-
vanry uvolnily, ti-eba prot.1ženírn ocelov·)·ch
bnek, a poEi\'bují dot.íhnout, po1n,í1ne pl-i
před1nčtu
a jak uk.1zuje
pou7ít vědro~ vodou.
10 20
ab:;olutnč
v olovnici přípnutín1
nějakého těžkěho
„L, d· „I .ul , I
nán1ořní pl~chenllci
tit, Jb)' !ll;Ílo pi-edcpnut~
pron1ěnín1e
že
z.íkl.1dní pr.1\·idlo: N.1
Jll
by n3n1 nastavení zkrcsWo.
obr.ízek 4, k utltnneni k.J1litú bna n1ůžen1c
Q
připonicún1t
prťihybu stěžně, což
12 lil
12---·-·
:63Clll
nllčky přcdpokLíd,111.
v poř.í<lku z bczpc<.'nostního hlcdi.;-
licky backstays) než z,1dní stčh. Tín1 zabr.ínín1c
13-
10-
\\\'<'-
cho1n docílili žjd,inč hodnoty.
Vtip n1ctody
b(<'m)
\f
takcl~žjc
ní plachty
o
1e Z<íklon
denéni textu js111e
Pozníi1nka: Ph rcduko\·anéin opbchtC1ú
1'-
ČÍln
ll<ÍV<\tnid~
PIT,t<1vÍlnc uapíuáky nebo jině >ld\'ěcí
je lépe použít bakšt.így (spisovně pJrduny, ang-
1S
tín1 více je !od'
prvky na předuín1 a lad11í111 slěhu, aby-
rcn1
P (ni)
11 -
1<1ad'r10, h;s.ál< •~bo kilt.
Věd10 1 voóou pal< uUumr
o!žáóo°'I kmity.
PREDOZADNÍ NASTAVENÍ
,, uvoli1ov,í1ún1 napínákú !lll.JsÚne docílit ,tdvu.
"
"
~ ---.~-~
;
obr,Íyek 2.
li1·01t, n.ívi'trnost) .1jeho hod11ot,1
I"
~těžně
'O -~----'cc--
(o ol
po111ocí výtJhu. Princip 111etody ilustruje
až 3 1tupn&.
slt!ině
4 - M$feni
prilhybu
znovu proveden1e kontrolu
kr,1t;í, pak povolit. Po1tup11ý1n dotahov,iní1n
Typické hodnoty záklonu
Obrá~ek
kroku dot:íhncn1c obvodové
Jot;íhnoul 11apín:Ík)' na p1otilehléin boku.je-li
ho oka"
-.-
lín1ce
někt,•rého
poniocí
U rcduko\'.Ulého oplachténí !ll<lií tutéž
ho ~těhu.
ll\'o!nit klíny
v p.ilubnín1 lí111ci. Min1e li tiž o•u7e110 rJhno,
zad-
přcJniho
van[)', které hhvnč kontroltijí prťihyb přední­
případ<\ 7ť tlJŠe
n1u>Ín1ť
kontroh1je pouze pn'ihyb
bez b.1k~t!igt"1 p.1k pl.uí, 7c to j1ou obvodové
\
průcho7Ín1 stč7něn1, opř,:­
r,ýn1 o k·ýlovou botku,
stěžúo­
vrcholovť rak.d,íi~· ptcdpčtí
funkci bak;tfir,y.A pro redukované op!achl.:'ní
o 7.ldního stěhu rnk dlouho, dokud
stě7eŤ1
stčhu
stčhu.
7J.dný bok.
l'r.1cujen1e s n.ipÍ11;íky oh\'odových v,111tíi,
přt-dního
63 cn1. Totťž zjistí1n.; bez
Pozná1nka: Záklon s!ěžné t~rču.ie délk;i
plachty
Nast.iví111e obvo<lovl" vJnty tak, Jby by! <.téje
~
předního
7eií kohný_
1-'orť
12 x 5,25
jakéhokoli počítání :z grafu.
dálka
ZASADV BOČNf FIXACE
.JSOU NASLEDUJíCi:
U lodě~ rcdukol'<1ný1n oplaclně­
12 Ill.. Z taLl'.ilky 1·yplý\"Í, Le
kři?ov.íní.
k)·v.~jí,_ie
Je-stliže
st>
7,Í\'ětrné
1'3llt)' \·olně
nutn,> rl:>·„·:~:- t:'.:·,:„";·i• k drr.i7e
<xie t.1kcláie podle po.,t11pti, které byly
hodnoty 7áklonu stť?"~ pro
popsány pr.ívě v této lekci.
Ill
7;Ívodní lodě llk~:-uc: rab\llkJ. Ještč sn~dnťji
ll<'Ž z t,1b11lky se hodnotJ „b", odpovídajírí
požadovanéntu
záklonu
stěžně,
odečítá
z gr.it\1.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - · 31