V. V. Majakovskij

~
'.
,"
J..;JJ'~""
.•••....••.. j.
'''~.''L,''''
.••.•..,O'E'·"·'-·,········
Já mám
kone
Synek otci
tvrdil jiste
nejmín aspon tristakrát:
"Vyrostu a pujdu k jízde,
Mel bys mne už kone dát."
Rozhodli se najednou.
V hrackárství
je hracek
mnoho.
A už
syn a otec jdou
pro tu hracku ctvernohou,
Prodavac
dal odpoved:
"Kone nemám práve ted.
Znám však
mistry remesniky,
odborníky
na koníky."
Tu je mistr. Promluvil:
(
I
I
••Tuhý
papír
kdyby byl,
I
!
II
22
I
t.
ri
li
lil
:i
1\
•. ··
..........•..-'i
'1 ,d I~ I j •
.J
"JL.l;~ L..: . I l .•.•.
I
.•
I.
J
"
,'.
j,
Povrch koníkova tela
nejlíp z lepenky se delá."
U štetkare,
kartácníka.
Kartácník pomohl zas,
Syn a otec rovnou z dílny
rozbehli se do papírny.
Delník se jich vyptával:
"Tlustou lepenku,
ci tenkou ... ?iI
Papír vzal,
tri archy dal
a usmál se nad lepenkou:
"Nu, abyste
nerekli,
dám vám k tomu
ješte klih,"
Kdo už jezdil,
rekne hned,
že se bez kol nedá jet.
Šel syn s otcem ke stolari.
Stolori se práce darí.
Kola rovná,
a ne krivá
stolar rychle vyrezal.
Kola máme.
A co hríva?
Kdo by
na chvost žíne dal?
jak jim pomohli už jiní.
Na hrívu
a
na ocas
konovi dal trochu žíní.
Chyba lávky, chybí hreby!
A hrebu je zapotrebí.
Krácí otec i syn zdárný
ke kovári do kovárny.
Rád je kovár:
"Prosím, hosté,
II
I.,
i
mám hrebícky
pevné, ostré,"
Drív než k práci zasedli.
všechno
znovu prohlédli
a zas rekli si: "I nyní
koník z lepenky a žíní,
z klihu, hrebíku a drev
bude bledý bez barev.
Takhle dojít pro malíre,
aby
natr-cl nám to zvíre."
Kde vzít ocas pro koníka?
A náš jezdec
zamíril
24
25
Ilii
,
i
I
I.
bez vóhóní k malíri:
"Mužete prý
jako nic
obarvit srst na koni?"
"Ovšem!"
rekl
a hned zved se
a vzal barvicky a štetce.
Zacli delat koni telo
a už telo mohutnelo.
Parta ani zbytek dne
zahálením neztrácela
a z lepenky výtecné
svého kone vyrábela.
Do práce se družne dali,
arch lepenky rozrezali,
už je klihem napita
pro konova kopyta.
Už kartácník ocas lepí,
kovár zase vtlouká hrebík,
stolar celý v potu je,
když kolecka hobluje,
a malír si štetcem tocí,
když maluje
koni oci.
Kun
zvláštního plemene
vpred i vzad
se lehce hne,
26
chceš-Ii - klus,
a chceš-Ii - skok.
Hezké oci blankytné,
žlute grošovaný bok
S uzdou,
v lesklém remení,
na remenech tremeny.
Vyskoc do sedla jemu pomáhej Budonnému!
·I •
Soudruhu
jsou mušky
a jiná jídla ..
ptáku,
rychle lef,
Špacci
procpak
už
dosud
nevracíš
se
pres more a lesy
neprilétli
k
zpet?
nám.
Proto na strom
vyleze si!
dnes pionýr radši sám.
S trubkou v ruce
Zni les
i cesty,
jeden kluk
zatácky,
obsadil si
d z lesa zpátky
na zatácky:
..Jaro!
Cekárne na špacky!
Vítáme zpátky milé špackyl"
V tech nejhezcích místech
nejhezcího kroví
je na vetvích
v listech
pripraven byt nový.
I pták 5 malou perutí
je však stále pri chuti.
Hned u nového
pekný suk:
"Umet tak létat
jako ptáci,
vzlétl bych s recí uvítací."
Ale je tu vada:
bez krídel jsou záda.
Bubínek drncí,
trubky rvou,
sluch zaléhá detem.
1\ deti
piští,
kricí,
zvou:
",Hei"
28
špacci,
prilétnete!"
bydla
29
: I .,
Bubínky duní a besnL
Proc nejsou
špacci presní
a zmeškali za horami?
Deti v ocekávání vesny
se pod koruny
lesní
ubytovaly samy,
Priletí
Májová
písnicka
Zase jsou zelené listy,
Lijeme bez zimy,
Náš život
je štastný a cistý,.
Jdem.
špacek
hledat hnízdo,
Já
reknou mu:
i ty
i my.
"Tady není místo!"
Vesna si rozvesila
Chci,
aby váš pokrik,
prehlušil
"Soudruzi,
silný dosti,
i pokrik jinací:
na pionýrské povinnosti
nezapomínejte
pro ptacíl"
své šátky nad svetem ..
V nás je mládí a síla.
My jdeml
My jdem!
My jdem!
Na bluzkách, na plátnech,
je ohen našitý.
Máme prapory rudé.
Já,
on a máš
i ty,
jsou i ulice rády,
Jsou jarem umyty.
31
všude
Historie
Krácejí naše rady.
My všichni,
o
já
i ty.
Vítovi,
lajdáku
a fulpasovi
\
l,
J
Vít ProchClzkaklouce smelé -
#
I
bral si ctení
do postele.
I
~
,
\
I
I
~
L
Nevynechal
stránku žádnou.
"Doctu,
i kdybych
i maminka
byli krátcí
Ina synka ..
Usínal až
,r
I~
na usvite,
leže
I
t
rnel padnout'"
Tatínek
napríc postele,
když už
každé
(:
jiné díte
zaclo
vstóvat vesele ..
f
I
J
l
33
i
A když jiný chlapec práve
sedal
sveží
za kávu,
Vít,
když slyšel
volat: "Vstávej!'"
stáh
pokrývku
pres hlavu,
Jiní
jsou už
na odchodu,
Vít
se vlece
k vodovodu,
Polooblecen
a bos,
mácí celo,
myje nos,
Bez caje a
bez koláce
do školy se
sotva vlácel,
zvolnil
a pak ustal v chodu.
až zlJstal stát
u obchodu,
Umím císt!
34
I.•.,
., Id.j
A proto štít
musím
ihned
rozluštit.
Nejdrív
zpredu
cetl slova.
Cte:
HOL/RNA SIMONOV A
Upoután
Vítek
vším tím dením
do školy
došel
se zpožden ím,
Trída na klíc.
Premítá:
trída Víta nevítá ..
Nac
na dvere
Od konce
cte
mrkat vícky?
vtipný hoch:
"Zahraji
AVONOMIS ANRíLOH
Prohrál
Pet minut
se zahloubal,
a Procházka
dal se dál.
Zaujala ho
v ulici téže
na stene
reklama
TEŽE.
PrecetL
Šel.
jednu kulicku,
hází další k dolícku. , .
A tak
s nosem
od hlíny
Vít prohrál
tri hodiny ..
Nu což, zbývá vývod krátký:
k rodicum
se vrátit
zpátky.
Zustal stát zakoukai
se
Rodice
i sousedé
na výklad.
36
si
o kulicky!"
37
,.
videli.
jak smutne jde.
Hned spustili:
"Co je ti?"
"Hlava se mi rozletí!
Nemohl jsem
- tak mne bolí! ani preckat konec školyl
P~šte dopis
muciteli,
muciteli
uciteli'"
;i:/.i.
I
Vít však
na závode znova
stejným zpusobem se chová:
jiným
práce nescházl,
Procházka se procházL
Minul mesíc.
minul denVít byl z práce
propušten,
Do hospody
chodí
Dal do školy
v bolu.
om!uvenku
a už znova behá
venku.
Zkrátka.
vyrost po case
v takového tulpase,
že nemohl
žal utápí
v alkoholu
a pak za plot
v kalužine
jde si lehnout
v hadrech,
špíne,.
hloupý Vít
do vyšších tríd
Nebudte,
postoupit.
sotva prijat
hoch ten zdárný
za nádeníka
deti.
takové jak Víti
Byl
Vesele
s knihou
do továrny,
38
bežte do svých tríd I
39
Nad ucebnicí
sedte rádi!
Rozum si bystrete
již v mládí!
Myslete na školu vždyt jen v ní
vyroste
stavitel
Cím budu
Já chlapcem nezustanu,
sílím a rostu.
Cím budu, cím se stanu,
až povyrostu?
štastných dní!
Jsou potrební truhlári,
tesari o stolori.
Sáhnem do hromody,
vytáhneme klády
a ciste o hezky
narežem z nich desky.
A zase práce nová.
Stoupnu si za hoblík,
Chci suky zahoblovat,
tam hranu zaoblit.
Žluté hoblovacky
hezké jako hracky,
Potom roztocíme páku
a sevrem je do sveráku,
Reže desku, reže pila,
až se celá rozpálila.
4']
Chceš válec nebo kouli,
kolecko nebo kruh?
Ruce nedovedou-Ii,
spolehni na soustruh!
Povrtí se soustruh trošku
a máš válecek neb nožku.
Hle.
kolik stolku.
židlí!
Jdi.
kup si je -
a bydli!
Stolar peknou práci má.
Též inženýr jiste!
Stavet - to me zajímá,
Naucili
byste ... ?
Nejdrív dum si prenesu
z hlavy na arch výkresu.
Je má snaha taková:
at se z plánu dívá
má budoucí budova
docela jak živá.
42
Kde je predek každý zná,
fasáda je tady.
Jinak každý rozezná
Inženýr
Doktor
Lécit Naucili
svou práci má,.
- hezcí jiste.
to me zajímá.
byste" , ,,?
vanu od zahrady.
Plán je hotov.
Lécit detské choroby.
Co lepšího
Po príprave
tisíc rukou
bylo by?
Já se ptám Péti.
zacne stavet.
A až vzhuru k nebi cni
ptám se Oly:
"Co je vám, deti?
Co vás bolí?"
žebríky a lešení.
A tam, kde je zedník krátký,
používá lan kladky.
Ptám se jich na zdraví:
"Žaludek netráví?"
Tok jako jsme zdvihli
t-lned s pomocí lžicky
kouknu na jazýcky!
vypálené cihly,
zvednem
'"Na horecku berem
i
na ní trámy
jako stébla slámy.
Na krov dáme listy plechu a je dum. A dum má strechu .
Dum jak hromada.
Detí bude plný.
Pekne vypadá,
zdravý, pohodlný.
teplomer pod paži."
i-1nad deti s teplomerem
naloží s kuráží.
.At tady
Vašek
užívá prášek
a vždycky za hodinu
na lžíci medicínu.
Vy
s obkladem poležíte " , ,
44
45
___
Ten
at radši málo jí ...
Zkrátka než se oženíte,
všecko se vám zahojí.
Lékar peknou práci má.
Delník hezcí jiste.
Továrna me zajímá.
Naucili byste .... ?
Houká!
Vstávej!
V okamžiku
jdeme branou do podniku.
••••••••••••••
L
'
•••••..
_,
•• ,•••••••••••• ,_,_
pracuješ ty,
pracují ti,
všichni stejne duležití.
Já režu šroubu tisíce,
jiný zas seká matice.
A muj díl, i tvuj. i náš
odváží se na montáž.
Nýt
do otvorul
Bijte!
Kujte!
Stroj
jako horu
sešroubujtel
A pak
Delníku je kupa celá,
jsou jich stovky tady.
To, co jeden neudelá,
zmohou dohromady.
Stroj umí narezat
na kusy železa.
Které neunesu, ty
nese jeráb visutý.
Drtí parní buchary
ocel jako suchary.
Jinde olovo se taví.
hromem,
prachem,
dýmem
celým
domem
rachotíme.
A už jeráb
parní stroj nám snes,
aby i vás,
i nás
pak vzai
a vez.
Žádný stroj se nezastaví,
46
47
•••
~*_
••
nJ••iJ
••.•••••
' ••••••
r
"'_l
"'_l"L._ •..~
•
Delník peknou práci má.
Pruvodcí též jiste.
Tramvaj - to me zajímá.
Naucili byste. , ,?
Pruvodcí, ti vpredu mají
velkou brašnu z kuže.
Každý z nich se na tramvaji
zdarma vozit muže.
"Pristoupili jste?
Kupte si lístek!
Lístek koupený
je modrý a žlutý,
zelený, cervený.
každý proštípnutý'"
Jedem po kolejích.
Skoncily koleje.
Kd e Je
. k onec JeJlc
... h .,'. 2
louka dole je.
Pruvodcí svou práci má šofér hezcí jiste.
Rídit - to me zajímá.
Naucili byste ... ?
Automobil se rítí
a houká do ulic.
Jsem šofér znamenitý.
mne nezastaví nic.
Já vozím všemi smery.
Nasedejte a jedu I
Dovezu pasažéry
bez koleji až pred dlJm.
Koukám,
houkám:
Nelez
ty
do
cesty!
Šofér peknou práci má,
letec hezcí jiste.
Letectví me zajímá.
Naucili byste. ,?
Vlil jsem benzín,
dovnitr vlez,
Vol6m na vrtuli:
"Stroji, vez me do nebes,
abych nad pole a les
mezi ptáky ulít!"
48
49
Nebojím se, že me chytí
dešte nebo krupobití.
Obletuji mrácky
jak hadrové hracky.
Pak stroj nebe preore a už letí za more.
Bez rozhovoru
Zurí boure, zurí kolem,
preletím horu.
Než nad knížkou
Let, motore, let
sklapne deska.
dobre na pameti mej:
k lune,
k houfu hvezd,
i když stovky let
musel bys me nést!
Letec hezkou práci má.
lodník také jiste.
Plavba - to me zajímá.
Naucili byste ... ?
Stuhu na své capce mám,
kotvu na rukáve.
O prázdninách oceán
preplaval jsem hrave.
Zlob se, však ti vytru zrak.
oceáne starýl
Šplhám jako cirkusák
k plachtám
50
na stožáry.
prestan, vetre mizernýl
Až se setkám
s jižním
pólem,
pak objevím severní.
Však je každá práce hezká po libosti
vybírej!
•
.,.,••••
_ •••••
_.
__
'
••• r ••• __
-" ••
,-
Rodného
Písnicka - blesk
rodný má tu
jak rodnou zemi svou.
Máme velkého tátu svou trídu delnickou ..
Za more modré a sivé
Nestuj
na jednom míste,
vpred
leninskou cestou se nesl
Nás vede
po celém svete let,
písnicko - blesku.
A zpívej,
je pionýrský sletl
Všichni k nám!
Dneska patrí táborák
pevne a jiste rudý všem!
náš soudruh
Sem,
milióny bratrí!
Tisíce sester,
seml
Kdo vede
kroky vaše
do práce,
do boje?
Vždyt
velká máma naše
má republika je.
Rok co rok rostem tady
jak naše prostory.
Na sady,
na zahrady
meníme úhory.
52
VKS
Ub.
n
~
,
.
••••••
•- •••••••••••••••••
fl.dLJ
AI.
u_.'~
Smála se ulice"
Pekný
Jen já jsem stál
a nevmísil se do zábavy živé.
pomer
ke koním
Vidím,
jak se kun
na mne zadívaL
Cvakala kopyta
v tomto metru:
Ulice
smýkla seboua proudí jako dríve.
Jdu blíž a vidím -
"Hrib.
Hrab.
Hrob.
Hrub."
po konove tlame
kulí se kapicky,
ledem pobitá,
v ostrém vetru,
ulice klouzala.
ztrácejí se v srsti ...
Kun uklouzl a - rup!
upadl
a hned
lítost popadla
módní šviháci,
kterí tu na chodnících
sbehli se
kolem
a mají legraci:
"Upadl kun!"
"Hele, kun se válí!"
Jakási zvírecí
zevlovali,
me.
protéká, uniká mi
jako voda z hrsti:
"Koni, prestante.
Poslyšte, konícku,
myslíte, že vy jste horší?
Nedbejte o ne!
Detátko,
všichni ,jsme konum podobní
trošícku,
svým zpusobem všichni jsme tak
trochu kone,"
54
55
Muj soudt
snad
Muj
máj
mu pripadal ubohý.
Snad byl už starý a mazleni
nesnášeL
Všem,
Tu se
kterí vyšli do ulic
a stroji zhnetená tela moji.
kun
vsem,
zvedl,
kterým prosí o svátek
nad zemí ohýbaný vaz
První máji
První den v májil
at, soudruzi,
vyskocil na nohy,
zarehtal -
a šel.
Ohonem pohazovaL.
Zrzavé detátko.
vítá náš sdružený hlas,
Zvesela prišel domu,
stanul II stáji..
A porád se mu zdá,
že je hríbátko,
a práce a život se mu
Jaro, svet zaplavuj I
Snehu, v slunci taj I
Jsem delník -
zase hezké zdají..
to je muj máj.
to je máj muj!
Jsem rolník -
Všem,
kterí jdou, aby zabili,
a zemí II zákopech prolézají,
všem,
kterí na bratry
z križníku
namírili delovými hlavnemi·
57
~~--""'.I-••
"II-••
-.iÍI-i1·-"'J
aL&.Iu.t
••
"".~"".iJI.;':dL"
il.
.... iIL·•••
• .•.••
.aIU·~
•• -IIl'Io·••'k··
..".;..".L .•.•~_
".-&"'.
První máj!
První den v máji
vítejme tím,
že válkou roztržene
ruce spojíme slavne my!
Mlc, kulomete, stuj!
Rucnice, strely ltoi!
jsem námorník ..
to je máj muj I
Jsem voják -
to je muj máj.
Všem
domum,
námestím,
ulicím,
jež v zime mrazy provívají,
všem stepím,
lesum
o nivám,
jež ztýral hladový zmarPrvní máj!
První den v maji
slavte
zátopou lidí,
úrod
a jar!
58
-
•.•
I."" .•'tl•••
IIIi
••~••tll·
••••••
-._••.
~"
.•• __ •••••
_••••
1 ••••
_11II1 ••••••••••
-----------
_
.-,;;,:-
-~~~.,--~
.•." .. .uI,j,"'ILL~~
•• ~'ii.t~
•• ~
-
--
.jj;!i
_
••••
n
•••••••••••
I•••••••••••••••
_H •••m..•• " ••
_
•••
1 __
I
Vánku, po polích duj I
Siréno fabrik, hraj!
Jsem železo-
Komsomo/skó
to je máj muj!
Jsem zeme to je muj máj!
Ani sto smrtí nerozdrtí ...
!
Buduje,
borí,
staví
a rve,
kypí,
tichne
a pení znova,
hovorí,
hucí,
mlcí
i rve
mladá
armáda
leninova.
My jsme
nová krev
mestských žil
i krev,
jež v tele niv
bije,
ól
••,•••••• -••••.
_""
•
-"~""""'J1I:~~..L:L_·-·i:rft
"~I.&-~~
•• ,ti' •••••
..L'~
.-.,
I
Jsme ideje
tkalcovská nit.
lenin
žil,
Lenin
žije,
lenin
bude žít.
Žal hlodá.
Zemrellenin.
Mauzoleum
jeho telo skrylo..
Však nepodlehne
zemi,
casu
ani tleníí
to hlavní z Lenina dílo.
Smrt
at kosu položí!
Její verdikt
lží
Takový
je!
mrtvý
pro nebe je
príteží!1
lenin
žil,
62
-
-
,
••••.•••
'w·~
'·••• ,•.•••••·n r
-
~
"
r
Na vedomost smrti,
lenin
babizne zpráchnivelé.
žije,
kosící lidi
lenin
jak trávu na luzích:
"Lenin" a "smrt" -
bude žít.
Žiie
J
V
lit ~
krocích
za kremelskou stenou.
Zajatci
kapitálu
dívají se s~m,
lenin bude žít
a jeho jméno
bude s pýchou
opakovat zem.
"Lenin"
Žal
sevri
ze všech sil
v hrudi,
jež hore
kryje!
Nebudem
slzy lít.
Uragán
povstání
svetem zabouril.
Boure hranice
zryje.
Komune
cestu
pLljde prorazit.
Lenin
žil ,
Lenin
zlJe,
Lenin
bude žít.
Lenin
je tu.
lenin
žil,
lenin
žije,
S námi je Lenin.
Nezemre ani,
až zemrem
jednou my.
lenin
bude žít.
64
tot slova - neprátelé,
a "život" dva soudruzi!
65
"~TT-
V
--.
W.11IiIIij·
Vždy znovu
se narodí
~.,._~,
-
-
••• __
••••••••••
--
•• - •••••
------------------------
I ty
z hlubin let
a z hlubin trídy
s každým narozením
žen vzhuru,
jako cíl,
jako síla,
jako vedomí.
At se
na každý díl
sveta
jeho
slovo lije.
Slova,
jdete
zemi rozvichrit!
rozvetvuj se
v Lenina.
Treste se steny
palácu a vil!
Burzu,
jež z mozolu tyje,
budem
dobytou
bít!
Lenin
žil,
Lenin
Lenin
žije,
žil,
Lenin
Lenin
bude žít.
žije,
Lenin
bude žít.
I Lenin
zacal
abecedou bídy.
Vždyt život matecná je
zemina.
Lenin - je velikán
mezi velkými,
ale
i tento
zázrak,
kupodivu,
stvorili
malí všech veku my
66
67
.~
~r
__
• __
1"
malí
My jsme
kolektivu.
Svaž
sval
i krev,
nová krev
mestských žil
jež v tele niv
uzly žil!
At mozek se
do vedy
vryje.
Zahloubej se,
mládeži!
Lenin
Jsme ideje
tkalcovská
Lenin
žil,
lenin
žije,
žil,
Lenin
lenin
bude žít!
žije,
lenin
bude žít.
Buduje,
borí,
staví
a rve,
kypí,
tich ne
a pení znova,
hovorí,
hucí,
mlcí
i rve
mladá
armáda Leninova.
68
bije.
nit.
•••••••••••••••••••
-.iIil~
II'
.oi.j; ~•••••••
''V.liI·",
••.•••·•••
UI•••
Naš;m
chlapcum
Jdi bez brýlí, bez klapek
životem,
svým ostrým zrakem ber všade
všechno,
co dobré má vaše zem
a co mají na Západe.
Však nikdo z vás
nehnevej se ted,
netrísni svou rudou duši:
Soudruhu chlapce,
k Moskve hled!
Zaostri
na ruštinu
uši!
Kdybych já
starý
cernoch byl,
já bez únavy a lenošení
bych ruskou rec se
naucil
už proto,
že jí mluvillenin.
Tenkrát, když Ríjen
v palebném
70
rozsevu
IIIii''· •••
II••••• -•••••••.••••
_••••••••••••••• _"•••
_~.
------------------
••-------
T
'H-V 1 II
v ulicích
prolitou
krví rozkvet,
r
-
•. ,••••
--
--
Nu což!
vlm:
S šustením
osud Tiflisu
a Kyjevu
setehdy rozhodoval
v Moskve.
Nám Moskva
není lasem,
kterým stát
za námi táhne zeme mnohé.
Vždyt já Moskvu
ne jako Rus
mám rád.
ale jak prapor - ohen!
stránky v novinách
jsem prohledával ...
A od všech hranic
strelný prach
sem ostre zavál.
Mají snad ti.
kterým je dvacet.
rust zase v bouri ... ?
Nemáme proc
z toho radovat se.
však ani se soužit.
Voda dejin se žene.
Válku
a vyhružky
na prostorách
rozrežeme,
jak vlnu
reže kýl.
73
-
_
w
aoqK uzneckstroii
kuzneckých
-"V,.
lidech
Na toto místo se v petiletce
sveze 1 000000
vagónu stavebního materiálu. Zde bude hutní
a uhelný gigant a mesto pro nekolik set tisíc
Z rozmluvy
obyvatel.
Po nebi
mraky beží,
tma padá
v deštíku.
Pod starým vozem
leží
skupina delníku.
A do tmy,
jež vodou
chladí,
nadšený
šepot pad:
"Za ctyri léta
tady
už
bude
mesto - sad!"
74
'iT
••.
,••••••••••
••"••.
""'
•.••
_
~
Tma z olovo se plouží,
déšt síte pavoucí;
delníci
sedí
v loužích
skrceni
u loucí.
Zima
T
a jedí
mokrý
chléb.
Však bodrost
nezahladí
ani šum kapek
a hlad:
"Za ctyri léta
jim roztrásá
brady,
však slyšíš
zašeptat:
"Za ctyri léta
tady
už
tady
uz
bude
mesto - sad!
Dynamit
zabubnuje,
zažene
bude
mesto - sad!"
Vlhkostí
zebe
a svedí
kout
chladný
jako sklep.
Delníci
medveda.
A gigant
šachty a sluje
navrtá,
kde se dá.
Sta
staveb,
težních klecí.
Do sirén,
potme
sedí
76
,
'VI
paro,
mlr.
77
••••••••
·.·.··.--·.·.·--····
.. ·11'··"'"11
..
Stem sluncí
vysokých pecí
zvednem se
nad Sibir!
Byt bude inu, bajka!
a bez prídelu chléb.
Zaženem
až za náš Bajkal
tajgu i pustou step."
Tak šeptem
hovoril
delník
pod temnem
oblacných
stád.
Dál šepot byl nezretelný
až na to
••...
mesto - sad!"
Já vím,
zde mesto bude.
Vím,
sady rozkvetou,
jestliže
takoví lidé
v sovetské
zemi jsou!
78
-11III •••••
1•••••••
- ••••• _
••
~•.••. ---------
•.• -------------------
-
•
Bourlivá
aktivita
cinnost
mezi šachisty.
Hraje se s ním
veru težce,
neb si
s dámou
Známý
komsomolec Petr
nezná klid
ni únavu.
Aktivitou
plete pešce
(však do neho ryjí!).
On však ...
hráce
by se pretrh,
neb má funkcí nad hlavu.
znaje teorii.
Skepsí
svou
Obed sní
a Péta
letí
se netají
o svetovém
do komise
posedeti.
zdrtí lehce,
turnaji:
"Capablanca s Aljochinem
meli to hrát
Pak byl spatren
o páté
v stylu jiném,
ten i onen
v klubu Mladý amatér.
špatne hrál,
aby nedotcen byl král.
Takhle
hrát -
Pak beží
po chodníku
do kroužku
ochotníku.
Odtud letí
nu, to je jisté,
mohou jenom nemarxisté.
Zásadou bud
zajistit
80
každé partie:
81
•
pešcem
do monarchie!"
_---~
... --•...•.------------------
•.......•..•.
,!
í
~
•..
že je hrozne aktivní.
Možná že
- i když v behu je -
Projevy má,
zasedání
cos
na stopkách
si zjištuje!
v dobe nocní,
v dobe ranní,
štve se,
Kde jste, podobní mu páni?
síly nešetrí.
K úcelum tem
On-
v kapse chrání
tužek ruzných tricet tri!
s vetšinou hlasuje,
s ní se i zdrží
hlasování.
Uplynul
Proverka.
Prošel
na sta schuzí jiste.
Týdny beží
zase dál ...
Až má
mozol
Tam mu rekli krátce:
i,
Petr
oci
vzdorovite:
jenom hlava,
ale v ní ... ?
si mladík
cení,
je
smysl práce?"
Na prítomné
obrací
videt není,
Vecným shonem urícený
sám sebe
"Výsledek
se podel
kam?
Kde
na tom míste,
na kterém se zasedá.
Telo témer
82
rok.
r
r
"Kde bych vzal
cas na práci
pri takové aktivite?"
-
•••
•••••••..••
Ir
li<
Kancelárské
boure
zvyky
otrásající
všude jen
nebesy -
úryvky veršu a prózy,
príjmení,
Jmena
Dva mesíce
jsem po prírode
brousil,
abych se díval
na kvety
i k hvezdám.
i adresy.
Zde byli Sona q Vána Chajlov.
Jedlo se tady a oddychalo.
Marne.
Celá príroda je cosi
jako telefonní seznam.
Všude -
Kolja
a
Zina
tu spojili duše.
Šipka
na skalách,
a srdce
na kopcích
v podobe hruše.
a výše,
na Kavkaze,
Pro/etári všech zemí,
na Krymu,
spojte
na tvrdých tvárích jeho,
na stenách záchodku,
na nebi
Podpis komsomolce
se!
Petra
Parulajtese.
i briše
komone Petra Velikého,
od prachu silnic
až do hor,
kde hrozí
84
Monsieur Goga,
kaderník z Tangaroga.
Na kmeni cypriše,
jenž tu veky ceká,
85
I
- __ ••••••••••••
_
na balkóne
písmena:
zunká,
A B C D E F G H CH / J K
Šplháním
ztratil vlohy
tento písák.
Vysoko
u samých nebes
on
vyškrábal
proste a mile:
hledí,
jak slunko nad houštinou stane nevnímá
východ ci západ,
dokonce zjev slunka
zaradí
mezi došlé
a odeslané.
Ech,
kdyby na chvíli
sverena mi byla
výchova,
/sák
Ja
Lebenson.
Káráním tech lidí
nemíním
cas marit.
Takoví
nemohou žít
bez jména a dat!
Ty zvyky
prinesli si z kancelárí.
I skalisko
posuzují
jako intimát.
železný dekret
bych na jare vykoval:
..Podle jmen
zdobících kmeny a skály
vypátrat všechny,
co se podepsali.
Každému patrí
do ruky hadrík;
do putny vodu
ado pochodu!
Prinutit
Takový
caj si
86
Kolju
87
í
j
__
r
TlT
jeho Zinu
svá jména smýt hadrou,
smocenou do benzínu.
-
,,--",
__
r.I
••
"
Správná
·
vec
v
o Rqnu
Básen
A aby neplýtvali
zbytecne energií,
necht obcas Aj-Petri
terpentýnem
myjí.
A ty,
I
I
Úryvky
co by nechteli snad
bez podpisu žít
a znovu by lezli
Treskutá zima,
na skály cmárat vety
kursech
v speciálních
mráz žhne jako divý.
Zpocené bluzy,
jíní na brade.
V bluzách
navždy
preškolit
na analfabety.
Pod dekretem
II
komunisté
nakládají
podpis preobrovský:
VLAD 1M (RMAJAKO
dríví
na pracovní
VSKIJ
brigáde.
Neodejdeme,
trebaže
mužem odejít,
odejít
právo máme.
Do svých vagónu
na své koleji
své dríví
nakládáme.
89
_
--------------------------------_ .•...
~••......•.
Jít
mužeme ve dve.
Nebo dríve.
My však
nemyslíme
na chuzi.
To naši soudruzi
naše dríví
potrebují.
Mrznou soudruzi.
Perná
práce,
až do samé tmy.
Težká drina
zdarma,
bez kopejek.
Ale my
pracujeme,
jako bychom my
psali
kapitolu
velké epopeje.
A z práce odejdeme
teprv poslední,
at život
rychleji
žene kola dni.
aby
90
šly
------------------------------------
n
lIN
TV
r
n
17 _.
••
v železných marších
našich stepích
naše
po
1_-••• __
--.'1.....
-------
predelat
a umýt zemi.
Jsem s temi,
vozy nákladní
kdož jdou
do mest
i stavet,
mrznoucích
našich.
i mést
s nadšením
"Strýcinku,
copak to
delat jdou
všichni ti
vždycky
a všude.
Já
tu vlast velebím,
vel ikánští strýci?"
která jest,
a trikrát tu,
která bude.
Co?
Socialismus.
Já
Práci svobodnou
lidé
svobodne
hory našich
plánu miluji,
krok na sáh
pracující.
i rozmach paže.
Já
Mne netreba
veršem
jen chválu vzdát
z toho tempa
se raduji,
když
všemu,
do práce jdeme
i srážek!
co deláme my.
Já
Já
pul vlasti
mohl bych rozbourat,
pul
92
.....
---
pres tlející
smetí dní
vidím
93
_
·
-
1. "1R'1f1l
F •..•
l•••••••
i__ .l__ ••
·_O'-'
i v težkém
jen hlínu prostou,
v ní setbu
jak v osení
stavení komuny
rostou.
republiku
Už mužik ztrácí
k prírode
duveru
s tou
úrody kupkou krtcí.
Už mužikum zní
písen
traktoru
do okoralých
srdcí.
boji -
svoji!
Já prešel
zemi prec
z konce
až na konec:
život správná vec,
i žít jej správná vec.
Však v naší vrave,
v zápasech a sláve
A plány,
jež vázly
na tratích cel
je líp
o to práve.
Had ulic
dnes,
zachyt se,
pod domy se dme.
To je má
ulice.
vdechnuty v kov
a do cihel,
vzhuru
To domy jsou mé.
Zívly
výlohami
do blanky tu vrostly.
Jak vesnu lidstva
zrozenou
všeho plné
krámy.
Mnoho
-
v práci
94
_
já opevám
rodnou zemi svou,
i to,
pod brzdou
zaostalosti
•
potravin,
95
I:
Bachraté
ovoce a vín.
Jídla
gumy
VIrI
pod poklopy.
dlažbu šedou .
Sýr
od much
není.
V
mi
poslanci jedou.
V budove
rudé
Lampy
svetlo kropí:
Snížené
zasedání
bude.
ceny.
Roste
Sedte,
radte se tu
jako divá
moje
v mem
Mossovetu.
Dlouhá
ulice.
kooperativa.
Za groš
lívanec,
hrozne
Chodí
'I.
správná vec!
na ni
i
il
Kupy knih
prohlížím,
mOJe
milice.
LI
výkladu stoje.
Mé jméno dali
k básním
do rubriky.
Raduji senebot i práce moje
je kus
práce
mé republiky.
,
I,
I
I mne
chrání.
Rukou
mává.
Dám se
vpravo prec.
dl
Ide je
prava.
I
96
mém
automobilu
'I
I
li
97
__ "~_"
.·"'_.Il••••••••
-.·••
Velmi
správná vec!
Nebe se
modrá,
slunce pec.
Jak je to
dobrá
a
správná vec!
A pod tou pecí
proleteli
letci.
Jsou to
letci moji.
I__
.JJ•••
J.ll_r••.• ---
••••••
!II!l
•.•••••••.••..
-.1
,··
Pevný
krok,
I
~,í (J
v rt1kou.
DÓICl
kolem jezdí,
I(lhnou
rudohvezdí.
Mne rytmus
marse
proniká
telem:
nepntel
Vidím,
jak nebe pretnou.
Nepríteli
v boji
dají
na pametnou.
váš je
rnyrn
nepntelem.
Lezou?
To je vec!
Prede. mnou
naše
Chytnem
pluky jdou.
Bubnum
v bok
Vzduchem
vojska
tlukou.
Mraky hadríky.
98
99
za límec.
dýmy
dují.
··----
_
-----------------------------_
Hu-fu
••...~
•..
""
'--------------------
....••...
Tam
ufu -
rolníci jsou
kují
moje
pány.
Bradky jak
fabriky.
Stroji,
rychle
tkej,
metlicky.
Z ocí jim
srší.
Pohladí
nedej
stanout
pleše.
Zem
koleckám,
pluhem
ješte víc
vrší,
plátna
dej
mým
komsomoleckám.
Vítr
zadul
psali by
verse.
At ves,
at samota
behají
vzadu v sadu,
voní až
za kopec.
Ach, jak
krásná vec!
Za mestem lány.
V lánech vesnicky.
100
jak
semotam,
práce je
treba.
T
.J
••
I nf 1
1Ft
Rozhovor
se soudruhem
Leninem
Pres kupu klopot
v kvapu denním
den prešel
a ztemnel nerušene.
V pokoji dva jsme.
Já a Lenin
na fotografii
na bílé stene.
Rty pootevrenými
plamenná
rec tryská!
Klín bradky
vztycil se.
vyrovnal.
V záhybech cela
je sevrena
lidská
v ohromném
cele
myšlenka ohromná.
Ted' pod ním
tisíce
stojí jak steny ...
Les praporu ...
102
Ili"
••••••••••••.
-.-
••••••
r••• ----------~-----------
••••••••••••••••
__ ••••••
_ •••••••••••
T••
v•••••••
~
•.
t".II:
.~
114_ ~
111
Bez vás tu
rukou osení ...
zacali být
mnozí nezbední.
Já vstal jsem ze židle
radostí rozsvícený.
Chce se mne
pozdravit.
prednést hlášení:
po naší zemi chodí
a kolem ní.
Težko ríci,
"Soudruhu
Lenine,
referuji vám.
ne ze služební
kolik jich je
a jak je zváti.
povinnosti.
ale z duše.
Soudruhu
Velmi cetní
a ruzn í darebáci
Lenine,
Typové však rozmanití
a jako vybraní.
Bohatá sedlaciska,
byrokrati.
práce bourlivá
bude provedena
a též v behu už je.
potolízalov6.
scktári
a pijan i
Hrejeme.
oblékáme bídu nahou.
chodí
~,ipyšlle
s trupy vypjotými,
težbou se
(J( 11IHlky
uhlí a rudy hromadí.
a plnicí pera
bijí do ocí.
A vedle toho je.
nu ovšem,
mnoho.
M•Y.
I
zatocíme.
mnoho
se všemi s nimi.
všelijaké
plevele a chamradi.
Unaví se clovek
ale je desne težké
se všem i zatocit.
od ran, jež shrábl
i vrací.
104
se VI.
105
11
"Soudruhu
Lenine.
u stroju. soustruhu,
Létající
pro/etár
na zemi,
kterou
sníh i žalva kryje,
my vaším srdcem
f
Úryvek z básne
I
i jménem.
soudruhu,
myslíme
dýcháme,
sklízejí
pro mne
chleba.
bojujem
a
Sejí.
žijem!"
Pres kupu klopot
v kvapu denním
den prešel
a ztemnel nerušene.
Ten sváží,
ten váže.
ten ryby
lovívá.
Republika
nose
V pokoji dva jsme.
Já - a Lenin
v~.lc'IV('I,
okhvá.
na fotografii
na bílé stene.
.Jd,' jiným
zemlm
na sto let.
Historie - hrob.
Spi v Pánu.
Ale má zeme
je pachole.
Tvor!
Hlavu lom!
A plánuj!
107
Radost napíná.
Od nás až k tobe.
Užasni!
Život je
podivuhodný
a krásný,
úžasný.
Nám sto let
nebude dosti,
žít budem
stárí prosti!
Rok od roku
rusti
budem
v chrabrosti.
Kladivo,
verši prostý,
chval
zemi
mladosti!
CO BUDE
Letopocet bude
nulami nulit se.
Odrachotí
poslední
bitvy - hromy.
108
•••••••••••••••••••••••••••••••••••
r•••••••••••••
V Moskve
nebudou
ulicky
ani ulice.
I'.·,~
.-.i..tl·
r •••
"'-I-" ••. "' .••••••.•.
_ .•.~
.•..•• _ ••. .l ••••• '_
•••~••••
"Dík!"
V drímotách,
ale už
jako by chystal bitvu.
jenom letište
obcan
a domy.
Budoucí dny jsou nám
jiste
tem né dosti.
Tož i vám
~pustil
elektrobritvu.
V mžiku
žertem zobrazím.
jak obcan budoucnosti
jediný svuj den
prožívá.
_
je ucesán
a tváre
má hladší
než obcanka
Venuše miloská,
a mladší.
Vsunul zástrcku,
otevrel ústa hup!
RÁNO
Už elektrokartácek
mu cistí
Osm.
Radiobudík
zdvorile vyvolává:
"Soudruhu.
ten, kdo se vzbudil,
vstává!
Píštaly
už hvízdaly.
Na shledanou!
Není príkaz
pro budík?"
110
chrup.
Obsluha
- žádná.
Knoflíkem zvána
sama se
pod ním
rozvlnila vana.
Nejdrív
namydlila
a pak
vydrhla a smyla.
111
-...................•••••.••••••••••••••••..........
'".--- .._ ..•...• .••.......... -...- _-~---___ _----------_-
Stiskl zvonek.
Obcanovi
pod nos
sam
se nese
a už jede na pestrou
plochu strechy.
Rídic
presne
k pracovišti
s cajem podnos.
Oblek.
chod,
prilétá až k rímse
vzducholod.
Žádný kabát.
Žádné kalhoty.
Žádná košile
do krku
V zamyšleni
(ne však
ze ctveráctví jiste)
obcan
pokusil se
nastupovat
nereže ho.
Najednou
obléká
v jízde.
Nato -
od hlavy do paty
kus hedvábí
geniálne striženého.
Obuv tesná není ...
Na okno-
l..ldržujíc nejvlídnejší
obcana
zadržela
aviomilice.
líce -
Žádné protokoly,
ba pokuty ani" ,..
Pouze zdvoriioucké
zazvonení.
pokárání.
Nesa
Potom -
prímo
až k posteli koš,
vlétá
okrídlený listonoš.
Pokojem vede zdviž.
Sedl -
vykloniv se
pres gondolu ~~
volá
na své známé letce dolu:
"Pockat,
soudruhul
žádné spechy 112
..•.
•..
Nu, kam
113
te certi ženou?
...•
------ --------- .•...- -- -------- •••......... ,- --...••............
.•...
Zalet k nóm
-..•.•..
---.-----"'.--.---
Kostku na kabinku.
na návštevu
I když sebevetší aere máte,
se svou
celý den budete mít
vzduch s lesním aromatem.
ž.enou!1
Takto
Když vám nekdy
volné chvíle zustanou,
prilette k nám
v onen dávný vek
Z maggi delaly se
porce polévek.
Zde rovnež
z oblaku
na aviokopanou,"
"Dobrá!
Avynechcete si prisednout?
Sednete si,
jsou stloukóna
umelá mléka
a smetana.
je tu ješte volný kout"
Presedl.
Brzy
Patnáct minut
zapomene se
i kraví jméno.
A v minute príšt~
obcan
Což tolik
dolétá
vydojíš,
taháš-Ii za vemeno?
k pracovišti.
Závodni budova.
Poschodí - ctyricet
PRÁCE
Ctyricet lidí.
Jdou,
Závod ..
nadšení šíríce.
Vzduchotechna.
Cisto,.
Nikde ani saze
nevidíš.
Zde dílny jsou na tyh~et)!
kostky
lisovaného vzduchu
pro mezipianetárnll
lety.
115
--
••• _-
__
•••••••
_IIIIIIIIlIIIIIIIII __
•••
-_----
••
-r--_u
",
Ir
••
-.
--
I
I
Pracovní doba -
Po jednom
na poschodí
Na hrmot
i na
je ctyrhodinová.
rozvezla je zdviž.
V nálade
lidi
Pouhá klaviatura
veverice,
je závod chud.
jako underwood.
tancoval
bys hned.
Pod sprchu!
A ovšem -
Dobre a lehce
startuj na obed I
se pracuje.
Fakt.
Z rádia
OBED
hudba
vytukává takt.
Startoval.
Deti.
Klávesy.
Videl je pres mrácky.
Tukej na znacky
rýsované na ne.
A všechno ostatní
se delá
motorisovane.
Ctyri hodiny.
Minuly
rychlostí necekanou.
A každá
se vzduchem,
s mlékem,
se smetanou.
Nikdo se neunaví
jak ospalá sova.
116
Dohnal
ze školy
letící školácky.
"Kampak, deti?"
"Na obed se letí!'''
Žádná kuchyne
a nad plotnou práce.
Létající servírované
masnorestaurace.
Vystoupil.
sedl.
Nekoupil.
jedl.
J(?l 117
nikdo nenutí.
_ •••••••••••••••••••••••••••
v•••••••••••••
r••
_" •.. _ .••.......
O~
.0"
...-
treba pet kusu.
..Alejen to,
Vybírej po chuti
a podle vkusu. Príbory samouklízecí .
že dávno jsme se spolu
nevideli.
Zale'f k nám
Sytý bez spechu a shonu zvedl
k uchu
sluchátko radiofonu.
..Dobrá!
na zápas aviobalu."
Hodinu pobavím se
tímhletím
<O
jiste priletím.
Trošícku se zpozdím.
Priletím však prec.
Vesnice
sverila Imi
malou vec.
S detmi žertuje,
na aparátu
ucho má:
"Spojte
s Cuchlomskou
komunou I
Halo, Cuchloma
Prosím Ivana Desátého."
"Kterého?
Bez vousu?"
"Ale ne,
vousatého!
Nu, jak se darí?
Dobrý denl"
"Práve jsem
za našimi stády
ven
k šesté hodine
., . ?
Obilí nyní
trpí vedrem.
Manipuluji tedy
umelým deštem
<O
Musí býti
rádný dešt,
ovšem -
žádné krupobití.
Na shledanou I"
vyletel.
Co jsi chtel?"
118
119
vetrem,
••••
_
••••••••••••••••••••••••••••
llIlm.r ••••••••••••••••
,.••
'_
•••
"-
-
--
--"~,,-
(
DAlŠI
ZAMESTNÁNI
HRA
Ted se
Za hodinu doma.
poucíme,
Obcan
Odpocinek.
Smena,
presne na minutu
prilétá
Místo bluzy -
k Vysokému
smetanoinstitutu,
o
S údaji
tech n ickým
i
povetrím zaHcí,
srovnávaje nové,
bádó
\f
laboraton
v oblasti smetanovEi
zamestnání -
Dneska
ruzné druhy,
Rekneme -
nádeník nakládó
a poezie je pro duchovní kruhy.
Tehdy však
nebude
ten vážený,
ten neváženy,
At mlékarka,
ci
šveckaždy génij"
120'
sportovní dres.
Zmena"
závod s vetrem
proletí kolem
a chnapá po míci.
Oblohou
ietadélka letí.
Postavy dospelých,
postavicky detI.
I starí
pokukuji,
ztrácejí apatii.
Rudí proti žlutým.
Partie za partiL
Míc
prihraji
z výšky
takhle velké.
Chytni ho do síte,
podlétni
121
letadélkem.
-
-
•......••.•....•..•..•••..••...•••..•..•••......•.
-
/
Uprímne receno je nuda ,kopanc:"
Tak pro kone
hodí se to
zamestnání pracné.
Ale zde?
Skvelé!
Botiska ,- neokopaná,
mícem
ti
nikdo
nos nerozplácne.
Ten kotrmelcuje.
ten vzduch ryje
jako krtek,
ten letí klouzave,
ten padá do vývrtek.
Konecne
jeden
I
nich
nezachytil hod.
Volání:
"Hu-r-rá!
Vyhrávome bod,'"
Nahoru,
dolu,
kupredu
a vzad ,nekolik premet{l
a zase pád.
122
....
---
nu
LH
-
U
-
Zádny vzdech udychaný
,
nebo
tváre neveselé.
Spíš hraví delfíni
než odpovední
Když mraky priletí
cinitelé ..
a dále dovádejL
Soumrak,
ale nikdo prestat
a je znovu den.
•••••
Tak jsem letel
poohlédnout
se
s Petkou
po komete.
Našli jsme.
Ohromnanánská
faktak
není ochoten;
dohoní slunce -
,",",-"""-"~:.u_~
Jinak bych byl lekci
poctu zameškal.
Hodina odpadla nám,
Volno.
a proudy dešte leJí,
vznesou se nad mraky
velikost!
že udrželi jsme jí
ve dvou chvost.
A potom zahodili.
Konecne
Príliš velká váha.
unavilo ho
A pak-
chytat míc
a vracet.
Snesl se
je zákaz
komety do škol tahat."
Dcerka zas:
a vletel
••Dneska
tažením vetru
oknem restaurace.
Knoflík.
spadlo mi klubko
z trí tisíc metru.
Stiskne.
Stul a na nem jídlo ..
Synek vypravuje:
"Dneska jsem si krídlo
náhodou zlomil.
Musela jsem dolu,
když jsem je
smotat chtelo.
Od vetru nit byla celá
Petka mne však vzal.
124
___ ••..
zchlupatelá .••
125
••
•
'- .•....
...
'. u
~
•••.
(
Mladší
A tátovi,
zatímco
je docela
zahloubán
Otevrel deník
v práci.
raduje se z nich,
rádio
a zacal psát si:
predcítá
..Dneska Jsme
problém
ve škole rešili
stránky knih.
.,
pokusem:
je-Ii buh,
Potom - a v budoucnu
anebo není-Ii?
Podle nás
náboženství
jak opium opíjí.
Ikonu zkoumali jsme,
prý bohovu kopií.
A potom
s ucitelem
po nebi zavírily tance nakonec"
Nepráší, nedupají
ani na chvilku,
aladne
se houpajíce
pod kridýlky,
jsme vzlétli k nebesám.
Každý at presvedcuje sebe
sám!
Nebe jsme zkoumali
zevnitr
i zevne.
Zjišteno:
buh ani andel
nežije v nem."
126
bude tato vec·
vytácejí
fantastickou
ctverylku.
A rádio
vyhrává jim
do ctverylky.,
Kolem milióny
stolku létajících,
Pij a obcerstvuj se zkus jen zazvonit si.
Nápoje
bez alkoholu,
127
---------------------------Krejcího
i ševce
desí lihoviny.
Nikdo je ani cítit nechce.
Chorému
••......
,""
•...
Skoncil se let dnešní.
letadlo
složilo se a do kouta
jak deštník.
Svlékl se
stopku dají
jako normu,
a stejne jen
s použitím
chloroformu.
a brouk!
nad membránou:
"Zítra
vzbudit
o pul osmé ráno!"
Obcan si na bok !ehl.
Zavrel vícka,
zazíval
Pul dvanácté.
a usnul
Volá aparát:
"Obcané!
Hlásím
-
s pocitem vdeku.
Takto tedy
své dny
je nacase spáti"
Prudkostí,
prožíval
nhcon
až prechází mu zrak.
;rozletel se,
zanechav ples plesem,
Obcan
prudce zatocí a pak
oknem ložnice
se nese.
Slezl.
Stiskl knoflík.
v XXX. veku.
VÝZVA
Tech okrídlených
jsou daleká
data.
V radosti
nevzkriknem
129
128
dnu
•••••••••••••••••••••••••
1.V.lf1
•••••
rn••
i••••••
1 •••••••.
_
•••••
~H
•.••••.•,,~··,
, ••. ~
•.•~ .•• ~.
tak brzo:
Netreba
Nes!
jak veš oblézat zem!
Ale já budoucích
k nim
dní agitátor
-
aspon na krok blíž vás
vedu dnes.
To proto,
aby v príštím veku
život lidský
jak raketa
vzlétnout mohl
v nebesa,
já vecer co vecer
až do únavy vždycky
jsem tyhlety
verše psal.
Delníku!
Rolníku!
Zkušeností svou
si over,
že nebe tvé je
ted!
Napln
silou
stotricetimiliónovou
vuli
vzhuru
vyletet!
130
Což jiné cesty
najít nedovedem?
Sem
s nebem!
Sami
déšt nad žita donesem,
at sprchne
nad naším chlebem.
Sem
s nebem!
Broušená
slova veršu vem
a pred oci
budoucnosti
Sem
s nebem!
pribij
jako hrebem:
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
1•••••••
Revoluce
I
Úryvek
I
Nám,
obyvatelum Zeme,
každý obyvatel Zeme stejne drahý je dnes.
Bratri od soustruhu,
z kancelárí,
z dolu do rady!
My všichni
jsme na zemi
vojáci jedné
život budující armády!
Obehy planet,
existence státu
naší jsou podrízeny vuli.
Zeme je naše.
Vzduch je náš.
Naše jsou démantové hvezdné kopy.
A z nás už nikdo
nikdy
nikomu nedovolí
naši zem náboji trhat,
náš vzduch párat ostrím nabroušených
132
kopí!
,i•••.••••••••••
~U:.La.f~
.•••.•...•.
•
•.•
'....Ii:.bIJ~~-~
...lW'IM!t
••••••••••••••••••••••••••••••••
I••••
n·.I •••••
" .•..••••.•••
.....-lItlllJ'"
u.! l.I..UA~j
!',/--.;."••••
·u'._
.-.-
-----
Na cestu
Co to naši zemi ve dví rozlámalo?!
našim
Kdo to rozdul dýmy nad lidskými jatkami?
Což jednoho slunce pro všechny je málo?
Což je snad málo modré nebe nad námi?
ctenárum
Poslední dela chraptí v krvavých hrách.
Brus dotocil se pod posledním bajonetem.
My donutíme
My z granátu
všechny, aby rozsypali prach.
mícky nadeláme detem.
To není zbabelost, co zpod pláštu vríská nám.
To není krik drcených hladovou tíhou.
To z hrdla obrovského lidu duní:
"Vyznávám
velikost srdce clovecího!"
Jednou
jsme
se procházeli
prijeli
do Suchumi.
a prohlíželi
Potom
rád slýchával,
jeho príjmení
Ze vzpomínek
si mesto.
mu zarízení
ujal maják. - Vysvetlili
jáku: že svítí daleko
cestu ...
a ukazuje
když spolužáci
a ríkali mu Voloda
básníkovy
Hodne
jsme
Volodu
za-
a úcel manámorníkum
zkracovali
Maják.
maminky
To nad blátem, bitvami rozvíreným,
nad každým, kdo v zoufalství láskou hryže se,
dnes
v nebývalou skutecnost se mení
socialistu velkolepá herese!
Predkládáme vám knížku, která je malým výberem
1 vcršu velkého ruského básníka
Vladimíra Majakovského.
Jeho jméno jiste neslyšíte poprvé.
Kdybyste si chteli sepsat všechny významné
sovetské spisovatele, dostali byste porádne
dlouhou rádku. Urcite by se vám nevešla na jednu
stránku této knihy. A na zacátku té rady by byla
dve jména: Gorkij a Majakovskij. Oba jsou
zakladateli revolucní socialistické literatury,
literatury
135
sovetské.
___
""""u_nIlWII"
linII.
"""
.c_
•
i
Tak jako Gorkíj
Majakovskij ve svých dílech, která
napsal pred Velkou ríjnovou socialistickou revolucí,
predvídal, že musí dojít k prevratu, který nastolí
vládu delníku a rolníku, osvobodí národy Ruska
a ze zaostalého carského státu uciní první
socialistickou zemi, která dá celému lidstvu príklad,
jak odstranit vykoristování pracující vetšiny
nepracující menšinou, jak odstranit umele
udržované nepi'átelství mezi národy, bídu a války.
A tak jako Gorkij i Majakovskij po revoluci celé své
nadání (] tvorbu dal do služeb budování nového,
svobodného života.
I", '1/1
po dedu
kozák,
po druhém Síce potomek
(I
I l(Jrozentm
Gruzín.
Majakovskij se narodil li gruzínské vesnici l3agdady
19. cervence r. 1893, tj. náhodou zrovna li den,
kdy jeho otec, který byl lesníkem, mel narozeniny.
Proto dostal jméno po otci.
kde prožíval své
detství, by!
Ci dosti
ale ves 8agdady
bylo obklopena ovocnými zahradami a vinohrady,
kde se pestovaly výborné druhy gruzínské révy.
Obyvateli Bagdady byli Gruzínci, Arméni, ba
i Poláci, a rodina Majakovských žila s nimi
v uprímném prátelství. Otec umel plynne gruzínsky,
arménsky i totarsky a deti -- Vladimír a obe starší
sestry Ludmila a Olga - se stýkaly denne s detmi
hajných a lesních delníku a mluvily gruzínsky stejne
dobre jako rusky. Zde budoucí básník získal obdiv
a úctu k jiným národum, a to je nejpevnejší základ
pravého internacionalismu.
Predkové z otcovy strany byli kozáci ze Záporožské
Síce, o níž píše N. Gogol ve své slavné knize
Taras Bulba. A mamincin otec Alexej Pavlenko,
který v hodnosti kapitána zahynul za rusko-turecké
války (1877-1878), byl Ukrajinec. O mnoho let
pozdeji Majakovskij napsalo tom ve verších:
Ul jako studentíka, navštevujícího gymnázium
v nedalekém meste Kutaisi, ho vzrušily dve velké
politické události. První byla rusko-japonská válka,
která vypukla v lednu r. 1904. Její prubeh velmi brzy
dokázal prohnilost carské vlády, která se vrhla do
pi'('d('llI IlIuccného válecného dobrodružství
(I v"llIHlI,! do jisté záhuby tisíce lidí. Mladý
tv](Ij,d(()v',kij (:ílúvClI tehdy dychtive válecné zprávy
II li·.k'·IVlrl plvllíjnsncjší
predstavy o spolecnosti,
v lIil liL DlI/hOli olrcsnou událostí, která mLI
I'o·,kyll(l wl k"~ poucen í a patrne dala jeho myšlení
,ÚklCldlli sllll~r IlU celý živo!. byla první ruská
Il'VOlllCe, ktcrú vypukla 9. ledna r. 1905.
Demollstrace, poulicní srážky a boje probíhaly
v Gruzínsku zvlášte prudce. Majakovskij se úcastnil
stávky studentu a táboru lidu. Pozdeji vzpomínal
na jednu príhodu, kterou zažil pri rozhánení
manifestantu. "V nastalém zmatku jsem upadl
(] dostal jsem ránu ohromným bubniskem do hlavy.
Polekal jsem se, myslil jsem, že jsem sám praskl."
KrÓtce noto zacal chodit do tajných kroužku, cetl
proklamace a politické brožury.
136
I
I
137
V únoru r. 1906 stihlo rodinu Majakovských velké
neštestí: zemrel otec na otravu krve. Matka se
rozhodla odstehovat s rodinou do Moskvy, kde
nejstarší dcera Ludmila navštevovala již tretí rok
Stroganovovu umeleckoprumyslovou školu. Rodina
žila v neutešených pomerech. Matka dostávala jen
nepatrnou penzi. a chtela-Ii udržet všechny tri deti
na studiích. musela pronajímat jeden pokoj malého
bytu studentum. kterí prijíždeli na studia do Moskvy
z cel~ho Ruska. Krome toho nejstarší sestra
pomalovávala a ozdobne vypalovala hracky
a krabicky pro moskevskou prodejnu obchodující
s památkovými predmety lidové výroby. Vladimír,
který již v Kutaisi projevoval znacné malírské
nadání. jí v tom pomáhal. On i sestra Olga dali se
dokonce zapsat do vecerních kursu Stroganovovy
školy.
Mezi studenty. kterí tehdy bydleli u Majakovských.
byli i mnozí úcastníci barikádových boju z r. 1905.
Porádali tajné schuzky, prinášeli do bytu politickou
literaturu a revolucní letáky. Mladý Vladimír
se sprátelil se studenty, úcastnil se jejich schuzek
a cetl se zájmem vše, co mu pujcili.
Roku 1908. když mu bylo patnáct let, vstoupil
do moskevskéorganizace bolševické strany. Dostal
krycí jméno Konstantin a zacal pracovat jako
propagandista mezi delníky. V letech 1908-1910
byl trikrát zatcen. Naposledy prosedel ve vezení pres
pul roku. Hrozilo mu, že bude vypovezen z Moskvy,
ole pro nezletilost byl propušten.
Ve vezenské cele zacal psát první verše. Popsal
jimi celý sešit, který mu však byl pri odchodu
z veznice odebrán.
PlOlolc po propuštení nemohl již pokracovat
ve sludiu na gymnáziu, zažádal si o prijetí
do Stroganovovy školy. kam vstoupil r. 1911. Tam
~,eseznámil s mladými malíri a básníky. kterí chteli
tvorit nové umení. V roce 1912 poprvé otiskl v jejich
sborníku verše.
Od té doby byla literatura jeho zamestnáním.
Nestal se malírem. ale básníkem.
Skupina umelcu. ke kterým se pripojil, vystupovala
s recitacemi svých básní na vereJnosti. A protože
útocila nekdy skryte. nekdy otevrene na porádky
za carismu, docházelo mezi ní a cástí obecenstva
k castým potyckám a k zásahum policie. Proto byl
Majakovskij s nekolika svými práteli ze školy r. 1914
vyloucen.
Majakovskému nezbylo než živit se pouze svou
spisovatelskou cinností. Vedlo se mu tehdy velmi zle,
plOlože pokrokových casopisu, které byly ochotny
oliskovat verše Majakovského, bylo málo a krome
toho carská cenzura bezohledne zabavovala
literární práce. které šírily revolucní myšlenky.
V roce 1914 byly zabaveny verše, kde Majakovskij
predvídal. že revoluce prijde. a zmýlil se pritom
jen o rok:
V tmavém venci revolucí
zabourí šestnáctý rok.
Roku 1915, tj. v druhém roce první svetové války,
byl Majokovskij odveden a sloužil jako voják
'138
139
v automobilovém oddílu v Petrohrade. Neprestával
psát, prestože vojenská služba mu brala príliš
mnoho casu a uverejnovat verše bylo mnohem težší
než dosud. Tam se dockal únorové revoluce
a svržení carské vlády. Jako clovek, který ve svém
mládí pracoval ve strane, predvídal. že
demokratická revoluce musí prerust v revoluci
socialistickou.
Když 7. listopadu vypukla Ríjnová revoluce. bylo mu
jasné: "Prijímat, nebo neprijímat? Taková otázka
pro mne neexistovala. Moje revoluce."
Teprve po této revoluci se Majakovskij pustil bez
prekážek s novým nadšením a silou do práce.
Rozšíril hranice poezie jako žádný básník pred ním.
V dobe, kdy mladá sovetská republika po tri léta
bojovala s vojsky ctrnáctí státu, Majakovskij kreslil
pro Ruskou tiskovou kancelár plakáty a psal k nim
verše, v nichž se vysmíval neprátelum vlády delníku
a rolníku a vybízel k odvaze její obránce. Takových
plakátu udelal témer 700. Psal scénáre pro film
a ve filmu hrával i jako filmový herec. Témer denne
se objevovaly v mnohých sovetských casopisech
jeho verše a clánky. A v divadlech i v cirkusové
oréne se hrály jeho divadelní kusy o satirické
scénky.
Majakovskij vždy hovoril o básníkove cinnosti jako
o težké práci, která se vyrovná "težbe rádio".
A kdysi uvedl. že sám literárne procuje 10-18 hodin
denne. Za osmnáct let, tj. od r. 1912 do r. 1930
Majokovskij napsalo vydol 98 knih a jeho
sebrané spisy ciní dvanáct svazku, jejichž rozsah
kolísá od 300 do 400 stran.
Majakovskij se vždy obdivoval lidem bystrých hlav
a dovedných rukou. Proto rád psalo všech
140
zamestnáních, vždycky v nich dovedl najít neco
nového o pozoruhodného a podat to zpusobem
zajímavým a vtipným. S nadšením psalo technických
vynálezech a vedeckých objevech, nebot si byl
vedom toho, že lidem nejen usnadní život, ole uciní
z jejich svobodné práce radostnou zábavu. bez níž
se žádný zdravý clovek neobejde, jako se nemuže
obejít bez jídla, knihy a odpocinku.
Rád uvažovalo budoucím živote o predstavám
o nem dával s oblibou ve svých verších humorne
fantastickou podobu. Není jiste bez zajímavosti.
že se mimo jiné velmi vážne zabýval studiem
nejnovejších objevu v oblasti ostronomie a fyziky.
Abychom mladým ctenárum co nejvíce priblížili
básníka Majakovského. zarazujeme do tohoto
výboru nejen vetšinu jeho básní pro nejmenšÍ,
ale i nekteré satirické verše, verše psané
do mládežnických casopisu o zajímavé úryvky
z nejznámejších dlouhých básní.