stránky 90 - 109 (část kapitoly Umělé světlo)

DEJTE SVĚTLU CHARAKTER A SMĚR
Jestliže nyní již víte, jaký zdroj umělého světla
můžete použít (nebo máte k dispozici) a jakou
roli budou jednotlivé lampy ve vaší scéně zastávat, je na čase vdechnout jim charakter a směr,
jak budou váš námět a scénu utvářet. Charakter
a směr světla jsme již docela detailně probrali
v kapitole o denním světle a tyto poznatky lze
beze zbytku aplikovat i na světlo umělé, jen
nástroje k tomu užité se mohou lišit a stejně
tak jejich účinek. U většiny nejužívanějších a zde
uvedených zdrojů osvětlení (halogeny, HMI, zábleskové zařízení) je sortiment doplňků velmi
podobný, pouze konstrukčně odlišný podle
typu zdroje a výrobce. A pokud vám některé
nákladnější doplňky chybí, ukážeme si, jakým
způsobem je nahradit nebo jejich použití obejít.
Vždyť nadarmo se neříká, že Češi jsou mistři
v improvizaci…
1. Standardní bílý reflektor: vejce vrhá stín s měkčí konturou.
2. Spot reflektor s optikou a přesně cíleným kuželem světla:
vejce vrhá ostře ohraničený stín.
• nástroje k usměrnění světla
Fotografická lampa (halogeny, HMI, zábleskové
zařízení) osazená standardním reflektorem se
svým charakterem blíží přímému slunečnímu
světlu (u halogenů je samozřejmě zabarvení
světla mnohem teplejší). Na šíři a délce takového
reflektoru závisí velikost kužele světla, který
vrhá. Čím je reflektor širší a kratší, tím je plocha
odrazu od stěn reflektoru větší a světlo měkčí –
zpravidla posuzujeme, jak se zobrazí hrana stínu,
který vrhá nasvětlený objekt. Užší a delší reflektory, až tzv. komínky, mají naopak tendenci světlo
více zaostřit a poslat svazek paprsků do určitého
místa. Rozptyl či směrování navíc ovlivňuje i velikost samotného zdroje světla (žárovky, výbojky
apod.) a povrch vnitřní strany reflektoru, který
bývá bílý (hrana stínu je měkčí), stříbrný (hrana
je zřetelnější) nebo zlatý (hrana je zřetelnější
a charakter světla na objektu teplejší).
J. P., Lavička (design Olgoj Chorchoj), 1995
Wista Field 45, f = 65 mm, 3 s, f /22.0, ISO 64, Kodak 64T,
halogenové světlo
90
KRE ATIVNÍ SVĚ TLO
UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ
K reflektorům lze většinou připojit různé
klapky a stínidla, které nadále mohou tok paprsků zužovat až do nepatrné štěrbiny a slouží
zejména k přesnějšímu směrování, případně stínění tam, kde nechceme, aby směrové světlo
reflektoru dopadalo. Podobně lze na reflektor
nasadit voštiny, tj. mřížku připomínající plástev,
která světlo rovněž soustřeďuje do určitého
místa, ale vytváří měkčí stíny – je s oblibou užívána módními a reklamními fotografy.
Klapkami nasazenými před reflektor v kombinaci s barevným filtrem lze vytvořit zřetelný a výtvarně působivý paprsek
světla. K ještě přesnějšímu zacílení stačí vytvořit ze stínidel (např. z kartonu) mimo záběr bariéru, která propustí světlo jen
skrze štěrbinu, kterou postavením stínidel vytvoříte.
91
Rovněž si ukážeme, že „hodně muziky za málo
peněz“ vytvoříte s obyčejnými kapesními svítilnami, které jsou dnes dostupné jak s výkonnými
kryptonovými žárovkami, tak i s LED diodami,
a některé lze i přesně zaostřovat a směrovat.
Často jimi nahrazuji v menších sestavách, zátiších
a table-topech (produktové fotografii) bodová
světla, zejména tam, kam by se mi klasický bodový
reflektor vůbec nevešel nebo by bylo složité
dostat jej do požadovaného úhlu. Toužíte-li však
po profesionálnějším přístupu, pak si opatřete
světelný štětec (neboli lightbrush), buď jako
nástavec (lze jej připojit jak na trvalé, tak zábleskové zdroje světla) nebo samostatné světlo.
Na ně je připojen kabel s optickými vlákny a tím
můžete směrovat světlo kamkoliv a pracovat se
zakončením kabelu z optických vláken doslova
jako se štětcem.
Pro billboard na velkou výstavu obrazů Mistra Theodorika v Anežském klášteře jsem se pokusil vyjádřit atmosféru původního nasvětlení gotické kaple osvětlené denním světlem procházejícím vitráží gotických oken nebo svícemi. Do alu-folie jsem různými ostrými předměty vytvořil řadu otvorů, které jsem pak zábleskovým reflektorem s projekční optikou ze strany promítal
na obraz nasvětlený zleva rozptýleným světlem (softboxem).
J. P., Mistr Theodorik, 1999
Linhof Kardan GT f = 150 mm, 1/60 s, f /16.0, ISO 100,
zábleskové světlo
K přesnému vymezení nasvětlení scény se
mimo již zmíněných stínidel používají i vykrývací desky (zpravidla z tmavého matného materiálu, nejlépe desky potažené sametem, ale
můžete použít černý matný karton apod.), které
se umísťují na zvláštní stojany a ramena. Často
se uplatní jako clony proti parazitnímu světlu, či
vzniku reflexů v objektivu, když použijete např.
směrové světlo jako protisvětlo.
Potřebujete-li tok paprsků opravdu přesně
směrovat do určitého místa, pak vedle jednoduchých komínků (alespoň 30–50 cm dlouhých),
které lze zhotovit i z kusu neprůsvitného papíru
stočeného do tubusu a přichyceného kolem
reflektoru (pozor u výkonných halogenů na teplotu a nebezpečí vznícení papíru!) nebo ještě
lépe ze silnější hliníkové fólie (pro filmové účely
92
se např. vyrábí hliníková teplu odolná fólie „black
wrap“ s černým matným povrchem), použijte
spot (bodové) reflektory nebo reflektory
s optikou. Ty většinou bývají spojeny s jednoduchou Fresnelovou čočkou, jejímž posunem
lze svazek paprsků přesně zaostřit nebo naopak
trochu rozptýlit. U spot reflektorů, u kterých je
použita projekční optika (jednoduché spojné
čočky), je možné vkládat mezi světelný zdroj
a optiku různé rastry, barevné filtry apod., tzv.
gobo, takže máte možnost promítat tyto rastry
(můžete si je vyrobit i vlastnoručně) méně nebo
více zaostřené na objekt či na pozadí. Jako náhrada bodových reflektorů může posloužit
i starý zvětšovací přístroj se silnější žárovkou
nebo diaprojektor. K zajímavým možnostem
projekce na fotografované objekty se ještě
určitě vrátíme v jedné z dalších kapitol.
Jan Jindra, Zelení šneci, 2001
Mamiya RB 67, f = 180 mm, 15 s, f /13.0, ISO 100,
zábleskové světlo, zelený a modrý filtr, lightbrush
Jan Jindra nápaditě využil techniku světelného štětce: „Pro relizaci snímku jsem použil lightbrush od české firmy Epado.
K barevnému osvětlení scény jsem využil zelený a modrý filtr nasazený na prodlužovacím nástavci pro lightbrush. Při použití
tohoto nástavce je světlo velice bodové a umožňuje pracovat na malém detailu připravené scény. Pozadí jsem rozostřil
expozicí, která byla částečně pořízena přes změkčovací filtr. Změkčovací filtr byl pro část expozice umístěn těsně před
rovinu filmu. Při tomto způsobu práce se obě barvy příjemně překrývají a neostrost je možno vytvořit na libovolném místě
snímku.“ Ze svých zkušeností k této kreativní technice dodává: „Zajímavé je použití lightbrushe v kombinaci s klasickými
světly. Malé plochy v popředí osvětlit ligtbrushem a velké plochy v pozadí osvětlit klasickými blesky.“
Princip goba (odvozeno ze slov „go between“) je založen na odstínění nebo částečném blokování světla při fotografování.
KRE ATIVNÍ SVĚ TLO
UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ
93
• nástroje k rozptýlení světla
Směrové světlo lze postupně změkčovat, rozptylovat pomocí různých difuzních folií a zvětšováním plochy reflektoru, až se jeho charakter
změní na zcela rozptýlené a měkce modelující.
Světlo můžete změkčit jak odrazem od nějaké
(obvykle bílé) plochy, tak průsvitem přes rozptylné fólie, textilie apod. I zde vstupuje do hry
několik faktorů:
Příležitost naučit se využívat nejen bohatý světelný park, ale
rovněž řadu odrazných desek i stínidel měli studenti tvůrčího workshopu Jiřího Turka v rámci SouthMoravian Photoworkshops v Lednici, zaměřeného na svícení portrétu,
módy a hairstylingu. K dosažení svrchního (hlavního) měkkého světla Turek používá velké rozptylné textilie na rámu
a boční softboxy ke zdůraznění linií i materiálu oděvu. Odrazné desky potažené stříbřitou folií zde, podobně jako
např. zrcadlo, eliminují výrazné stíny a vyhlazují pleť.
• Povrch, od kterého se světlo odráží, ovlivní jeho rozptyl: čím matnější povrch, tím je
rozptyl silnější, a naopak (lesklé povrchy se
mohou odrazem blížit směrovému světlu).
Podobně ovlivní hustota a struktura matné
fólie, plexiskla nebo textilie rozptyl světla,
které jimi prochází.
Příbor z pochromovaného nebo jinak leskle upraveného
kovu je klasickým příkladem, kdy je nejvhodnější použít přechodové svícení od odrazné desky, které nejlépe vytvoří
pocit plasticity kovových předmětů a podá jemně lesklý materiál. Nejtěžší bývá dobře vykrýt a plasticky nasvítit lžíci,
která svým sférickým tvarem odráží takřka vše kolem vás
(u vysoce lesklých pochromovaných příborů se chová jako
vypouklé zrcadlo). Světelný stan, box apod., jak si ukážeme,
je také jedním z řešení, ale nejlepších výsledků jsem vždy
dosáhnul touto jednoduchou metodou.
• Čím větší je plocha, od které se světlo odráží
nebo přes kterou se rozptyluje, a čím dále je
zdroj světla (žárovka atd.) od této plochy, tím
je světlo rozptýlenější.
• Povrch a barva odrazné plochy či zabarvení
rozptylné fólie ovlivňuje barevnost světla a je
dobré si případně nakalibrovat vyvážení bílé
pomoci středně šedé tabulky.
Natalie, svíceni modelu, 2010
Canon EOS 7D, f = 55 mm, 1/166 s, f /8.0, ISO 100,
zábleskové světlo
K dosažení odraženého rozptýleného světla,
které má nejen ve studiové fotografii velmi
široké uplatnění, lze použít odrazné desky
z bílého materiálu (např. z lehčeného polystyrenu potaženého papírem, tzv. kapa desky –
hojně užívaný materiál pro podlepení fotografií)
či dokonce obyčejný bílý karton, alespoň ve formátu A1. Potřebujete-li větší odraznou plochu,
poslouží dobře i bíle natřená stěna nebo třeba
strop pokoje. Nevýhodou těchto „pevných“
odrazných ploch je, že se nedají příliš směrovat
a odražené světlo ovlivňuje celou scénu a někdy
i to, co chcete ponechat ve stínu nebo nasvětlit pouze směrovým světlem. Lze si však účinně
pomoci např. různými stínidly – negry, jak o tom
již byla zmínka.
Odrazné desky mají své důležité místo např.
u fotografií kovových a lesklých předmětů, kde
je mnohdy potřeba vytvořit plynulý a jemný přechod světlem, který se do takových předmětů
od desek odráží.
94
Na obr. 2 je ukázka zcela nevhodného svícení – příbor je
nasvětlen pouze jednoduchým reflektorem. Kov odráží
jen bodový zdroj světla a okolí, které se v kovu odrazí jako
tmavá, případně nestejnorodá plocha. Na povrchu příboru
je vidět každý škrábanec, je-li příbor již jen trochu použitý.
KRE ATIVNÍ SVĚ TLO
Na obr. 3 je příbor nasvětlen pouze softboxem, což mnoho
fotografů tak činí… Světlo softboxu (případně deštníku) je
sice rozptýlené, ale v celé ploše stejnoměrné, což se projeví
tak, že příbor ztrácí částečně plasticitu a některé jeho části
(např. střenka nože) působí víc papírově než kovově. Nejproblematičtější je opět lžíce, kdy se většinou softboxem
nepodaří vykrýt celou plochu, kterou její zakřivený povrch
odráží. Je pak nutné kombinovat více softboxů či kombinaci softboxu a odrazných desek vedle sebe, což je vždy
v odrazu patrné.
obr. 2 – nevhodné svícení
obr. 3 – méně vhodné svícení
Samozřejmě, že můžete sáhnout ke komerčně
vyráběným odrazným diskům, o kterých již byla
zmínka v kapitole o denním světle a které lze
zakoupit nejen v různých velikostech, ale také
s různým povrchem. Vedle standardní bílé může
mít váš odrazný disk zlatý nebo stříbrný povrch,
kterým lze lépe světlo směrovat a také odráží
více světla, případně ho lze i upravit jako kruhovou rozptylnou plochu, přes kterou lze svítit.
Pro módní fotografii se vyrábějí tyto odrazky až
do velikosti lidské postavy pro dosažení rovnoměrného osvětlení celé postavy. Odrazné disky
bývají uchyceny na elastických rámech, takže
je lze pohodlně složit a snadno nosit s sebou.
Podobně lze k rozptylu použít odrazné deštníky umístěné před reflektory; jejich povrch
může být také z různých materiálů a rovněž
velikost a plocha odrazu i intenzita rozptylu
může být různá.
UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ
Pro řadu velmi lesklých povrchů, jako jsou šperky,
příbory, nerezové nádobí, vodovodní baterie
a jiné, zejména zaoblené předměty, které odrážejí vše kolem vás, se nejlépe hodí postavení tzv.
světelného boxu, tj. obložení těchto objektů ze
všech stran bílým papírem (nebo jiným materi-
álem) a světlo pak prochází např. přes difuzní
fólii (nebo softbox) z jedné strany nebo se
směrovým reflektorem odráží od jedné ze stěn
boxu. Ve vrchní desce, která box zakrývá, je pak
otvor pro objektiv fotoaparátu. Podobným způsobem lze z průsvitné rozptylné látky postavit
(nebo zakoupit i komerčně vyráběný) světelný
stan, který je možné nasvítit zvenku (látka stanu
by měla být perfektně napnuta, každé zvrásnění
se může v pochromovaném objektu zrcadlit!).
Obdobně lze použít i speciálně k tomu účelu
vyrobené matné plexisklo, které se dá různě
tvarovat a obestavět jím fotografovaný objekt.
95
K fotografování velkých lesklých předmětů či k vytvoření velmi jemného měkkého světla s minimem stínů se ve fotografii
používají i gigantické rozptylné plochy, které jsou opět přejaty od filmařů. Dvě difuzní plochy, tzv. „butterfly“, o rozměru 6 x
6 m napnuté na duralovém rámu jsem musel využít při fotografování Škody Octavie, abych vytvořil dostatečně dlouhý lesk
na jejím boku i přední kapotě a čelním skle (butterfly s reflektorem HMI byl zavěšen na jeřábu nad automobilem). K vytvoření iluze hvězdné oblohy jsem použil roli černého papíru, který byl propíchán obyčejným hřebíkem a prosvícen zezadu.
K doplnění atmosféry je připojen ještě směrový halogenový reflektor umístěný za autem v protisvětle.
Na podobné bázi jsou vyráběny průsvitné plastové stoly (např. od fy Foba), které lze prosvítit zespodu a jsou velmi užitečné pro fotografii
transparentních objektů, ale také např. kovových
lesklých objektů, které vyžadují světlo zespodu
nebo v kombinaci se světlem shora, případně
z boku. Někdy lze tímto spodním světlem eliminovat stíny vržené na podložku nebo vytvořit
nezvyklé spodní nasvícení objektu.
Nemusíte si však ihned shánět nákladné světlopropustné stoly, které jsou výtečnými pomocníky pro produktovou fotografii i jiné žánry.
96
Náramek, který byl nasvícen jedním softboxem shora, před
a po prosvícení zespodu skrze matné pískované sklo (je
patrná pískovaná struktura skla, která může být zajímavým
pozadím k hladkým a lesklým objektům). Spodní světlo lze
libovolně zabarvit pomocí filtrů, ale barevnost pak ovlivní
i samotný objekt.
J. P., Škoda na nové cestě (kalendář Škoda MB), 1997
Linhof Kardan GT f = 150 mm, 5 s, f /22.0, ISO 100,
Kodak EPP 100, kombinované světlo
Mnohdy vystačíte s matnou folií, kterou položíte
na tabuli skla o dostatečné síle (alespoň 5 mm)
zaručující potřebnou nosnost pro fotografované
objekty. Tabule skla může být umístěna na dvou
pracovních stojkách (kozách), stejně jako když
se fotografují skleněné objekty, aby byl dostatečný prostor pro světla umístěná na podlaze.
Světlo umístěné příliš blízko skla nebo plastového stolu může vytvářet výrazně ohraničený
světelný kruh, ale rovněž může tepelně poškodit
váš stůl (jednou mi takto praskla velká deska skla
1 x 2 m o síle 1 cm).
KRE ATIVNÍ SVĚ TLO
J. P., Náramek, 2007
Canon EOS 5D, f = 105 mm, 1/4 s, f /22.0, ISO 100,
halogenové světlo
J. P., Twist (sklárny Libera) 2003
Linhof Kardan GT f = 210 mm, 1/15 s, f /5.0, ISO 64,
Kodak EPY, halogenové světlo
Při fotografování detailů skla jsem pod a za tabuli skla umístil matnou folií, abych dosáhl změkčení protisvětla, případně využil
již zmíněného spodního světla.
UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ
97
Pro fotografování katalogu šperků jsem namísto živého
modelu použil pouze černobílé fotografie, jako podklad
pod šperky, které by byly na modelu příliš drobné. Navíc
jejich velmi lesklý povrch vyžadoval velmi měkké, relativně
rovnoměrné, ale přesto plastické světlo a eliminaci všech
nežádoucích odrazů. Proto jsem si z dětské postýlky vyrobil
obložením stěn difuzní matnou folií (přes kterou jsem svítil)
a bílým kartonem relativně velký světelný box.
Pro reklamní kampaň na nový notebook zn. Samsung vytvořil přední český módní a reklamní fotograf Jiří Turek pomocí
denního světla a zejména HMI světel, rozptýlených rozsáhlou paletou odrazných desek, velejemné měkké světlo podtrhující
takřka nehmotný image interiéru. V této high-key scéně je tmavý notebook výraznou dominantou (umístěnou navíc do zlatého řezu celkové kompozice obrazu).
Jiří Turek, Samsung, 2010
Phase One P 45+, f = , 1/2 s, ISO 100,
zábleskové + denní světlo
J. P., Soliter šperky, 1993
Pentax 6x7, f = 135 mm, 1/60 s, f /16.0, ISO 100, Kodak EPN,
zábleskové světlo
98
KRE ATIVNÍ SVĚ TLO
UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ
99
SVĚTLO DOTVÁŘÍ PŘÍBĚH
Ani sebelepší fotografická technika a úžasně vybavené studio nejsou nikdy zárukou, že uděláte
skvělé a zajímavé fotografie. Klíčová je vždy vaše
myšlenka, nápad, co a jak chcete vyjádřit; někdy
také rozhoduje, komu je fotografie určena (např.
u reklamy). Světlo bude asi vždy hrát důležitou
roli (stejně jako kompozice, barevná skladba
či dynamika) a vy už z předešlých kapitol víte,
jak jím scénu ovlivnit. Zkuste však nejprve svůj
příběh stavět těmi nejjednoduššími prostředky.
V jednoduchosti, jak zde bylo mnohokrát
řečeno, je krása i síla sdělení.
J. P., Stolek (arch. J.M. Wilmotte), 1993
Wista Field 45, f = 65 mm, 1 s, f /22.0, ISO 125, Ilford FP4,
halogenové + denní světlo
Výrazný mřížovaný design stolku od předního francouzského architekta J. M. Wilmotta by na pozadí písečné pláně v Praze
na Letné nebyl asi nijak zajímavý. Jediné halogenové světlo umístěné nad objektem jej však dostatečně akcentovalo a vržený
stín i lesk na povrchu stolku vyjádřil to, co by v ambientním světle a nepříliš vysoko umístěné kameře nebylo takřka vidět.
Úhel světla, jeho zabarvení, směrování nebo větší rozptyl vtiskne objektům často odlišný charakter, náladu. Stejně tak jsem
změnou polohy dvou světel (jedno shora, druhé v protisvětle s barevným filtrem) i odlišným svícením na pozadí vytvořil
celou řadu variací fotografií krystalu.
UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ
J. P., Krystal, 1998
Pentax 6x7, f = 135 mm, 1/60 s, f /4.0, ISO 100, Kodak GPX,
zábleskové světlo
101
Maximum s minimem světel
Prohlédnete-li si pozorně řadu mistrovských
fotografií vzniklých v průběhu dějin fotografie,
pak vás asi nepřekvapí, co všechno lze vyjádřit
pouze jediným umělým zdrojem světla doplněným odrazem přirozeného světla z okolního prostoru. Má to svou logiku: Jeden světelný zdroj je obdobou denního (slunečního)
světla a vy máte teoreticky podobné možnosti
s jedním zdrojem umělého světla pracovat jako
s denním osvětlením. Pochopitelně že intenzita
světla a také vzdálenost zdroje od scény, kterou
osvětlujete, bývá ve srovnání s denním – slunečním světlem nepatrná. Máte ovšem, jak jsem
v předešlé kapitole naznačil, daleko větší paletu
nástrojů, jak světlo usměrňovat, rozptylovat,
kam je umístit a ovlivnit tak charakter scény.
Někdy se také nevyhnete použití doplňkového
světla, ať již ve formě jednoduché odrazné
desky nebo druhé lampy, které vám pomůže
prokreslit stíny, snížit kontrast a dotvořit požadovanou atmosféru.
Většina lidí je z reálného života zvyklá na standardní plastické boční či výše položené světlo, podobně akceptuje i světlo
rozptýlené či neplastické, ačkoliv si tyto rozdíly málokdy uvědomí. Zkuste však svůj objekt, např. portrét, nasvítit směrovým
světlem razantně zdola nebo naopak zcela shora. Takové nasvětlení pravděpodobně vyvolá v divácích napětí a asociace
s divadelními či filmovými dramaty nebo dokonce horory, ale i s dětskými hrami, kdy jsme se „hrůzostrašně“ nasvětlovali
baterkou, abychom postrašili druhé – to může být jedna z mála asociací, které s takto nezvykle směrovaným světlem diváci
mohou mít. Jindřich Štreit v této fotografii velmi působivě ilustruje jedno z témat, kterým se dlouhodobě zabýval – drogy
a lidé, kteří se z tohoto bludného kruhu pokoušejí dostat ven.
Jindřich Štreit, z knihy Cesta ke svobodě, 1998
Leica M6, f = 28 mm, 1/30 s, f /2.8, ISO 400,
žárovkové světlo
Gabina, jedna z výrazných představitelek české inscenované fotografie, efektivně využila jednoduché svícení reflektorem zn. Mizar s výkonem 500 W umístěným na podlaze,
které dodalo scéně dramatickou až divadelní atmosféru.
Fotografie je zajímavou ukázkou práce s modelem, ale
také „hmotou“ stínů, které vrhá postava, stylizované kulisy
a rekvizity na pozadí.
Gabina, Balonky ze série Třídy, 1992
Asahi Pentax 6x7, f = 105 mm, 1/60 s, f /8.0, ISO 125,
ORWO NP22, halogenové světlo
102
KRE ATIVNÍ SVĚ TLO
UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ
Ve světle jedné lampy si nejlépe uvědomíte,
jak ovlivňujete tvar, povrch a strukturu nasvíceného objektu či scény. Pracujete-li s jediným,
tj. hlavním světlem, pak takové nasvícení může
mít jak velmi informativní charakter (světlo je
zpravidla neplastické = je umístěno zcela zpředu
od kamery), tak velmi dramatický charakter
(světlo je výrazně plastické = boční, svrchní
či spodní v závislosti na směru a úhlu světla i jeho
zaostření). Volba směru a úhlu světla může mít
navíc psychologické účinky na diváka (příjemce
fotografie), zvláště když použijete nezvyklý směr
nasvícení a využijete účinek stínů. Ty budou
pochopitelně zřetelnější u směrového světla
a použití soustředného toku paprsků pomocí
reflektoru. Velmi směrované světlo (spot
reflektory, využití klapek atd.) akcentuje zpravidla hlavní motiv. Světlem můžete ale také pouze
naznačovat důležité prvky obrazu a stínem zahalovat to, co považujete za nepodstatné, nebo to,
co si divák má domyslet. Podle mé zkušenosti,
je fotografie vždy účinnější, dává-li divákovi prostor pro imaginaci a nezahlcuje ho zbytečnými
podrobnostmi.
Vliv na charakter světla a vrženého stínu má
rovněž vzdálenost lampy od objektu, který
103
Při fotografování zátiší „Dogma II“ postupoval Ivan Pinkava
podobně jako u portrétu – bez zbytečných efektů, ale se
soustředěním na výraz celé kompozice. Ohnisko kompozice je zdůrazněno zábleskovým reflektorem s voštinami.
Expozice byla záměrně určena tak, aby vyznění obrazu bylo
relativně tmavé (podíl na tom má i měkké zpracování filmu
a pozitivu).
Ivan Pinkava, Dogam II, 2010
Sinar 9 x 12 (6x9), f = 150 mm, 1/125 s, f /11.0, ISO 100,
Kodak T-Max 100, zábleskové světlo
nasvěcujete. Čím je zdroj světla od objektu
vzdálenější, tím je nasvícení rovnoměrnější,
ale kontura stínů ostřejší, případně (dle výšky
reflek toru) stín za objektem delší. To má praktický význam: například když chcete dosáhnout
rovnoměrného osvětlení celé postavy, pak
světlo musíte umístit do dostatečné vzdálenosti,
aby vrchní část těla nebyla nasvícena více než
nohy (zvláště u světla, které jde mírně shora).
Kontrolu rovnoměrného nasvícení proveďte
nejlépe expozimetrem nastaveným na dopadající světlo nebo pomocí bodového měření vaší
kamery a šedé tabulky přiložené jednou u hlavy
modelu, podruhé u nohou modelu (nemáte-li
bodové měření, jděte s kamerou k modelu tak
blízko, aby tabulka vyplnila většinu hledáčku vaší
kamery). Chcete-li naopak něco světelně „vypíchnout“, zdůraznit a zbytek mírně potlačit, pak
směrové světlo přibližte k objektu nebo použijte
již zmíněné modelační doplňky: spot reflektor
(komínek), klapky, voštiny apod. Stín objektu
vržený na pozadí korigujte umístěním světla
výše nebo odstupem modelu od pozadí. Proto
např. při fotografiích zátiší, soch nebo různých
předmětů pro reklamní a jiné účely ponechejte
mezi stolem, deskou, na které jsou předměty
umístěny, a pozadím dostatek prostoru, aby při
směrovém světle nevrhaly předměty rušivé stíny
na pozadí (pokud to ovšem není váš záměr).
Dostatečný odstup od pozadí je rovněž vhodný,
když potřebujete stíny zmírnit nebo zcela eliminovat pomocí proporčního světla, či zvláště
u protisvětla nebo pomocí samostatného nasvětlení pozadí (odstup bývá nutný i z důvodu
dostatečného místa pro umístění lamp směřovaných na pozadí či do protisvětla).
Obdivuhodnou úspornost světelného aranžmá, ale o to
větší soustředěnost na sdělení a výraz lze vysledovat z díla
Ivana Pinkavy. Modely a objekty na jeho fotografiích se
často téměř dotýkají pozadí, která – stejně jako vržený
stín – hrají v jeho snímcích nepřehlédnutelnou roli. V jeho
světelném řešení se zrcadlí tradice klasické malby i sochařství, stejně jako odkazy k filozofii, ale jeho posun výběrem
modelů, zvláštní až dekadentní náladou, aranží atd. je velmi
zneklidňující a divácky dráždivý. Svrchní měkké světlo (zábleskové světlo + softbox 60 x 80 cm) směrované šikmo
seshora na střed, obličej a tělo, autor doplnil ještě světlem
(zábleskové světlo + deštník) nízko nad zemí ve směru
od kamery ke změkčení stínů.
Ivan Pinkava, Zora, 1995
Mamiya 67, f = 180 mm, 1/125 s, f /11.0, ISO 100,
Kodak T-Max 100, zábleskové světlo
104
KRE ATIVNÍ SVĚ TLO
UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ
105
Jak již bylo řečeno, k vyjádření struktury stačí jediné světlo,
které bude svítit výrazně z boku (zde šikmo zleva shora).
Čím je světlo více směrované a blíže k objektu, tím se
více projeví efekt úbytku světla se čtvercem vzdálenosti.
U této papírové struktury /foto vlevo/ je levý horní roh
cca o 1,5 EV jasnější než pravý dolní roh. Pokud nemůžete
umístit zdroj světla dále od objektu (ovšem za cenu změny
délky stínu), můžete stíny prosvětlit doplňkovým světlem
/foto uprostřed/, ale za cenu ztráty výrazného kontrastu
a modelace, nebo použít světlo rozptýlené /foto vpravo/
(zde softbox 50 x 50 cm) a docílit vyrovnanějšího osvětlení s malým úbytkem světla odshora dolů, avšak za cenu
méně výrazné modelace struktury a méně významné role
vrženého stínu.
Karel Pobříslo použil k jemně erotické fotografii dvojice
proti tmavému pozadí jednoduché rozptýlené světlo softboxu a eliminoval dopad paprsků na pozadí pomocí vykrývací desky.
J. P., Struktura, 2005
Kodak DCS Pro 14nx, f = 46 mm, 1/20 s, f /16.0, ISO 160,
halogenové světlo
Mnohé objekty a povrchy ovšem vyžadují světlo
rozptýlené, které tolik nezdůrazňuje strukturu,
ale jemně modeluje tvary a nevytváří ostře
ohraničené stíny. V portrétní fotografii či fotografii aktu lze velmi dobře uplatnit jedno boční
nebo mírně svrchní rozptýlené světlo (např.
pomocí odrazné desky nebo softboxu), které
bude tvarovat objemy a vytvářet plynulý přechod mezi světlem a stínem. Mírně směrované
a rozptýlené světlo patří patrně vůbec k nejuniverzálnějšímu typu svícení, které lze aplikovat
takřka na vše a je „jen“ potřeba mu dát správný
směr, úhel a vhodně jej případně kombinovat
s dalšími světly.
Změna výrazu plastiky Otto Gutfreunda při více rozptýleném světle směřovaném mírně shora zprava (foto vlevo) a směrovaném světle, částečně rozptýleném difuzní folií směřovaném shora zleva a stíny prosvětlené bílým papírem nad plastikou.
Oba způsoby svícení jsou správné, ale záleží, co světlo zdůrazní. V každém případě bývá u sochařského portrétu důležité,
aby se oči dívaly, tj. aby světlo modelovalo oční víčka.
J. P., Hlava (Otto Guttfreund), 2008
Canon EOS 5D, f = 90 mm, 1/6 s, f /18.0, ISO 100,
zábleskové světlo
Karel Pobříslo, bez názvu, 2008
PENTAX K10D, f = 50 mm, f /8.0, ISO 100,
zábleskové světlo
106
KRE ATIVNÍ SVĚ TLO
UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ
107
Něžně smyslné fotografie Petra Šálka jsou postaveny na zdánlivě jednoduché kombinaci elegantního gesta doteku a výrazně
měkkém protisvětle, které dává námětu čistotu, svěžest. Šálek postavil model před velký softbox 2 x 1 m a k mírnému prosvětlení stínů použil bílou odraznou desku 1 x 1 m postavenou těsně vedle kamery. Rozzářené protisvětlo podpořil i mírnou
přeexpozicí, kdy nejvyšší jas pozadí takřka splývá v některých partiích s obrysem těla.
Tvorba Romana Sejkota je typická využitím až neuvěřitelných póz a tvarů nahých postav proti jednoduše osvícenému nebo
světlejšímu pozadí. Princip stínového divadla, záměrné redukce polotónů hlavního námětu až do téměř grafické podoby, je
v jeho fotografiích plný humoru a jinotajů, které ještě podtrhává poetickými názvy.
Vaše lampa tím, že může být na scéně jediná,
tak vždy hraje hlavní roli, ale zkuste ji umístit
i do jiné pozice… V protisvětle může vytvořit
zajímavé kontury a užitím světla na pozadí dosáhnete výrazné siluety objektu umístěného
před pozadím apod. Při měření expozice se při
siluetě převážně orientujete hodnotami naměřenými na pozadí s tím, že vždy záleží, jaký klíčový
tón pozadí přiřadíte – má-li být např. takřka bílé,
budete muset expozici zajisté 2–3 násobně
108
prodloužit. Silueta je dobrou školou jak pracovat s grafickou zkratkou, s náznakem, který však
může fungovat jen v některé fázi, kdy divák tuší,
co nebo kdo je zobrazován, např. tvar tváře
bude čitelnější z profilu apod.
Výhodou užití jedné nebo dvou lamp je nejen
snadná obsluha zařízení (kterou zvládnete většinou sami), nízké náklady, ale zejména možnost koncentrace na tvorbu, na komunikaci
Roman Sejkot, HEARPPLE, 1990
Nikon, f = 20 mm, 1/60 s, f /8.0, ISO 100,
žárovkové světlo
Petr Šálek, Katka, 2009
Olympus E-500, f = 76 mm, 1/100 s, f /11.0, ISO 100,
zábleskové světlo
s modelem a na výraz, který takto jednoduše
tvarující světlo poskytuje. Světlo z těchto zdrojů
může být směrové nebo rozptýlené s množstvím
variant, které jsou mezi těmito dvěma polohami
a které si můžete sami vytvořit a nastavit pomocí
folií, klapek a dalších modelačních doplňků. Tím,
že se svým charakterem často blíží k výrazovým
prostředkům denního světla, bývá i srozumitelnější a přirozenější pro adresáty vaší fotografie.
KRE ATIVNÍ SVĚ TLO
UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ
109