Analýza inovačního potenciálu firem Karlovarského kraje

Transkript

Analýza inovačního potenciálu
firem Karlovarského kraje
Terénní průzkum
Závěrečná zpráva

Projekt: SRKKK – Průzkum inovačního potenciálu firem KVK

Zadavatel: Karlovarský kraj, odbor regionálního rozvoje, KÚ KV

Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.

Spolupráce: Karlovarská agentura rozvoje podnikání, p.o. (KARP)

Datum: 31. března 2010
Analýza inovačního potenciálu firem Karlovarského kraje – Terénní průzkum
Kontakty
Na zadavatele:
Na zpracovatele:
Ing. Jaromír Musil
RNDr. Jan Vozáb, Ph.D.
vedoucí odboru regionálního rozvoje
konzultant
[email protected]
[email protected]
Krajský úřad KV kraje
Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.
Závodní 353/88
Na Květnici 25
360 21 Karlovy Vary
140 00 Praha 4
www.kr-karlovarsky.cz
www.bermangroup.cz
Datum verze
Březen 2010
© 2010. Berman Group pro Karlovarský kraj.
1
OBSAH
1
Úvod...........................................................................................................................................3
1.1
Metodika ................................................................................................................................3
2
Shrnutí nejdůležitějších poznatků................................................................................................4
3
Specializace a vývoj Karlovarského kraje....................................................................................6
4
Přehled základních zjištění z navštívených firem.......................................................................11
5
4.1
Tržby....................................................................................................................................11
4.2
Trhy......................................................................................................................................12
4.3
Lidské zdroje – zaměstnanci a mzdy ....................................................................................14
4.4
Tržní strategie firem a současné plány navštívených firem....................................................15
4.5
Výzkum, vývoj, inovace – role inovací ve strategii firem ........................................................18
4.6
Spolupráce firem v oblasti inovačních aktivit .........................................................................20
Oborové specializace a specifika jednotlivých oborů v kraji .......................................................22
5.1
Strojírenské obory ................................................................................................................22
5.2
Elektrotechnický průmysl ......................................................................................................24
5.3
Automobilový průmysl...........................................................................................................26
5.4
Sklo, keramika, porcelán – výroba ostatních nekovových minerálních výrobků......................27
5.5
Obnovitelné zdroje energie – recyklace ................................................................................29
5.6
Lázeňství a cestovní ruch .....................................................................................................30
6
Hodnocení podnikatelského prostředí v kraji .............................................................................31
7
Hlavní identifikované bariéry kraje a potenciál pro další rozvoj ..................................................32
8
Implikace pro plánované podpůrné nástroje a SRKKK ..............................................................36
8.1
Výsledky poptávky podle průzkumu ......................................................................................36
8.2
Hodnocení konkrétních nástrojů podpory..............................................................................38
Přílohy ..............................................................................................................................................47
2
1
Úvod
V rámci zahájení realizace aktivit navržených ve schválené Strategii rozvoje konkurenceschopnosti
Karlovarského kraje (SRKKK) byly provedeny návštěvy vybraných firem podnikajících v kraji
v oborech, které byly na základě analýz identifikovány zpracovatelským týmem jako klíčové pro
budoucí ekonomický rozvoj kraje. Tato závěrečná zpráva z průzkumu obsahuje popis metodiky, dále
souhrnné demografické informace o navštívených firmách, specifické informace a jejich expertní
interpretaci a popis implikací výsledků průzkumu pro připravované nástroje Strategie
konkurenceschopnosti.
1.1
Metodika
Firmy byly navštíveny konzultanty společnosti Berman Group, která má s realizací průzkumů
podnikatelského prostředí dlouholeté zkušenosti nejen z Česka. Konzultanty doprovázel často také
některý ze zaměstnanců nově vzniklé Karlovarské agentury rozvoje podnikání (KARP). Rozhovory
byly vedeny téměř výhradně s nejvyšším vedením dané firmy (s ředitelem nebo přímo s vlastníkem),
trvaly 45 – 60 minut a týkaly se předmětu podnikání dané firmy, její tržní strategie, exportní orientace,
pozice v rámci hodnotového řetězce, cílů, kapacit a bariér výzkumu a vývoje, lidských zdrojů a
v neposlední řadě mapovaly poptávku po konkrétních asistenčních nástrojích, které by daná firma
využila k udržitelnému rozvoji svých aktivit v Karlovarském kraji.
Cílem návštěv bylo poznat a popsat situaci firem v kraji, zprostředkovat tyto informace tvůrcům a
realizátorům Strategie konkurenceschopnosti (zejména Karlovarské agentuře rozvoje podnikání) tak,
aby mohli připravit asistenční nástroje na míru pro konkrétní rozvojové potřeby firem a zahájit trvalejší
komunikaci s firmami, které svými aktivitami přispívají k udržitelnému ekonomickému rozvoji.
Tuto aktivitu nelze považovat za statisticky korektní šetření, firmy nebyly vybrány náhodně, jejich
odpovědi jsou považovány za upřímné a nebyly kontrolovány, nástroj pro sběr informací byl jen volně
standardizovaný a obsahoval řadu otevřených otázek. Při práci s informacemi obsaženými v této
zprávě je třeba mít tyto podmínky na paměti, všude, kde je to možné, uvádíme přesně, kolik firem na
danou otázku odpovědělo a jakou část vzorku reprezentují, aby nedošlo k neuvážené interpretaci
prezentovaných informací.
Pro realizaci rozhovorů bylo vybráno 80 firem na základě statistické analýzy objemu a změny tržeb,
obratu, exportu, počtu zaměstnanců, ale také jejich oborového zaměření a inovačního potenciálu.
Cílem nebylo vybrat pouze velké („významné“) firmy regionu, ale především ty, které mohou mít
zajímavý technologický / znalostní potenciál. Vybrané velké firmy byly proto doplněny o potenciálně
dynamické malé a střední podniky.
Rozhovory probíhaly od poloviny ledna do konce února 2010. Celkem bylo navštíveno 50 firem, a to
v následujícím složení: strojírenství (20), elektrotechnika (6), automobilový průmysl (6 – různé
specializace), keramika, porcelán (5), IT (2), lázeňství (2) a ostatní obory (9 – chemický průmysl,
výroba plastů, textilní průmysl, recyklace, výroba tepla, výroba zdravotnických potřeb). Rozdělení do
těchto oborů není jednoznačné, protože řada firem (zejména strojírenských) nemá vzhledem
k zakázkovému charakteru činností jasnou specializaci, některé pak mají v rámci kraje jedinečné
zaměření. Vzhledem k relativně malému vzorku firem a různorodosti jejich zaměření nejsou výsledky
průzkumu prezentovány podle jednotlivých specializací, ale agregovaně za celý soubor.
Pro rozhovory byl jako podklad připraven dotazník, který obsahoval 6 okruhů otevřených otázek
a několik tabulek pro základní kvantitativní údaje o firmách. Dotazník nebyl respondentům ukázán,
sloužil pouze jako podklad pro vedení rozhovoru, který byl neformální a ne vždy sledoval přesné
pořadí otázek v dotazníku.
3
Informace získané během rozhovoru byly zaznamenány ve dvou formátech – informace využitelné pro
základní statistické přehledy a analýzu ve formátu MS Excel a obtížně kodifikovatelné informace
o jednotlivých firmách ve formátu MS Word.
Terénní šetření ve firmách bylo doplněno o on-line průzkum mezi zbývajícími firmami z Databáze,
který obsahoval zjednodušené otázky řízeného rozhovoru. Cílem bylo získat doplňující informace o
dalších firmách kraje a identifikovat také případně další, potenciálně dynamické / inovativní /
technologické subjekty. V elektronickém dotazníkovém šetření bylo získáno celkem 16 odpovědí.
Vzhledem ke zjednodušení otázek pro on-line průzkum a mírným odlišnostem oproti rozhovorům
nejsou tyto zahrnuty do prezentovaných výsledků, ale byly předány představitelům Kraje jako podklad
pro plánování nástrojů podpory SRKKK.
2
Shrnutí nejdůležitějších poznatků
 Ekonomika zakázkové výroby pro německé odběratele. U firem v kraji převládá zakázkový
charakter výroby, která je v lepších případech doplněna o vývoj / návrh konstrukčních řešení,
ovšem dle poměrně přesného zadání od zákazníka. Poloha Karlovarského kraje na hranicích
s Německem společně s nízkou úrovní mezd oproti německému trhu práce umožňuje německým
firmám při zadávání činností náročných na pracovní sílu výrazně snížit provozní náklady a zvýšit
tak jejich konkurenceschopnost na světových trzích (většina výrobních firem z průzkumu je
orientována z více než 90 % na německý trh). Tyto zdánlivě příznivé podmínky pro ekonomický
rozvoj v Karlovarském kraji nebyly vzhledem k absenci jiných důležitých faktorů (vzdělanostní
struktura, kritická masa obyvatelstva, vědeckovýzkumná infrastruktura, nadprůměrné podnikatelské
a pracovní příležitosti v lázeňství a cestovním ruchu) využity tak jako v jiných krajích ČR ke
zvyšování kompetence a posilování významu výrobních aktivit v rámci globálních hodnotových
řetězců. Naopak, zakázková výroba zůstala dominantní.
 To vede ke značně závislému postavení místních firem v příslušných hodnotových řetězcích.
Hlavní zákazníci firem (většinou zahraniční firmy) ovládají trh včetně kontaktů s konečnými
zákazníky (marketing, informace o poptávaných inovacích, trendech apod.) a svými rozhodnutími a
aktivitami de-facto určují objem a zaměření práce pro místní firmy. Firmy v Karlovarském kraji se
dostávají do obtížné situace: na jedné straně pro aktivity s nízkou přidanou hodnotou jsou dražší
ve srovnání s oblastmi v Rumunsku, na Ukrajině a v Číně a na druhé straně pro náročnější aktivity
si nevybudovaly potřebné kapacity a specializované kompetence. Důsledkem je to, že výrobní
firmy v kraji mají dostatečné technické kompetence, mají často i svůj produkt, dobře znají
proces výroby, ale neznají koncové zákazníky a trhy, nevědí, jak zákazníkům svůj produkt
dobře nabídnout, nemají výzkumné aktivity a jejich vývojové aktivity jsou závislé na technickém
zadání, tj. jsou pouze zprostředkovaně provázány na potřeby zákazníků. Inovace ale začíná i
končí u zákazníka.
 Podniky v tomto závislém postavení v době předchozí konjunktury zapojily veškeré kapacity do
plnění zakázek a dostatečně se nevěnovaly vývoji na koncových trzích, vnitřní efektivitě a
investicím do budoucího rozvoje směrem k znalostně náročnějším aktivitám, což jim nyní
v době krize výrazně omezuje možnosti aktivní reakce a přizpůsobení.
 Další méně příznivou charakteristikou kaje je také stále silný podíl tradičních odvětví, resp.
tradičních (standardizovaných) aktivit (například v odvětvích strojírenství) na ekonomice kraje.
Tato odvětví mají omezený potenciál dalších inovací (např. odvětví tradiční keramiky a
porcelánu) a kvalitativního posilování vůči konkurentům ze zemí s nižšími náklady. Cílem
realizovaných podpůrných aktivit by proto mělo být diverzifikovat ekonomiku, nikoliv nutně
odvětvově, ale směrem k aktivitám s vyšší přidanou hodnotou (včetně a především v oblasti
globálního marketingu) a inovačním a rozvojovým potenciálem.
4
 Přes omezený inovační potenciál kraje se v průzkumu objevilo několik dynamických a inovačně
orientovaných firem s dobrým technickým potenciálem, které představují slibné zárodky
rozvoje inovačního podnikání v kraji. A právě tyto firmy, firmy s vlastní strategií, komunikací se
zákazníkem a vlastními produkty, by měly být v této fázi hlavními „klienty“ KARP. Právě tyto firmy
si také nejčastěji uvědomují potřebu uplatnit své know-how v nových oborech/odvětvích mimo ty
stávající, silně konkurenční. Tyto firmy mohou přispět k potřebné diverzifikaci ekonomiky kraje a
rozvoji nových aktivit a pokud uspějí budou příkladem pro další firmy v kraji
 Důležitým výsledkem průzkumu je také to, že tyto firmy – které se na rozdíl od většiny firem
průzkumu snaží aktivně reagovat na vnější podmínky, plánují své aktivity, jejich rozvoj a inovace
považují za důležitý faktor jejich konkurenceschopnosti – dosahují také v průměru většího růstu,
tvoří nová pracovní místa, zaměstnávají vyšší podíl vysoce kvalifikovaných pracovníků a
vyplácejí mírně vyšší mzdy.
 Mezi dynamické subjekty lze zařadit i navštívená lázeňská centra. Ta za svou hlavní
konkurenční výhodu považují neustálé inovace / zlepšování jak léčebných postupů tak jejich
„nástrojů“ (pomůcek k jejich aplikaci).
 Všechny tyto subjekty zároveň uvedly, že při svém rozvoji a realizaci inovačních aktivit narážejí na
bariéry, jak z hlediska vlastní kapacit, tak i z pohledu toho, co jim nabízí Karlovarský kraj.
 Za hlavní bariéry lze podle oslovených manažerů firem označit:
(i) omezenou poptávku ze strany zákazníků po inovacích a silný podíl odvětví, kde „již
prakticky není možné inovovat“ (jedná se o typický mýtus, protože (1) zákazníci nikdy
nepoptávají inovace, ale vždy se rozhodují podle lepší hodnoty za peníze a (2) odvětví, ve kterých
není prostor pro inovace musí zaniknout (s určitou mírou nadsázky může být vhodným příkladem
opisování knih před Guttenbergovým vynálezem knihtisku, kdy by jistě mnohý písař v podobném
průzkumu prohlásil, že „v produkci knih není možné inovovat, protože to už opravdu rychleji
opisovat nejde …“. Guttenbergova inovace neukončila produkci knih, ale vedla k tomu, že jejich
výroba vyžadovala jiné kompetence než krasopis při masivním nárůstu produktivity.
(ii) chybějící technické kreativní know-how – chybějící vysoce kvalifikovaní a kreativní
pracovníci, které by mohly firmy pro tyto aktivity najmout. Nalákat je z ostatních regionů je pro ně
velmi obtížné,
(iii) obtížnost zajistit si tyto „služby“ externě – v kraji chybí potřebná inovační infrastruktura a
kontakty firem například na VŠ mimo kraj jsou omezené; firmy proto volají i po zprostředkování
kontaktů s VŠ (případně dalšími organizacemi) a podpoře jejich vzájemné spolupráce a
komunikace.
(iv) omezenou motivaci a ochotu podstoupit riziko spojené s investicemi do inovací a do
nové specializace firemní strategie
(v) chybějící netechnické kompetence zaměřené na aktivní vyhledávání a získávání informací o
nových potřebách stávajících zákazníků, vyhledávání nových příležitostí mimo stávající obory
zákazníků (tj. nedostatek informací pro výběr nosné úzké specializace) a vyhledání potřených
kontaktů a spolupráce v oblasti inovačních aktivit. A právě tyto kompetence a jejich
prostřednictvím získané informace řada firem v průzkumu označila za rozhodující pro správné
nastavení vnitrofiremních procesů souvisejících s inovacemi a budováním konkurenční výhody.
 Na základě těchto vnímaných bariér jsou v závěru zprávy doporučeny konkrétní nástroje
podpory, které lze shrnout do následujících oblastí:
o
Podpora rozvoje kvalifikovaných lidských zdrojů (maximalizace kvality absolventů,
podpora talentů a dostupnosti špičkových LZ v kraji)
5
o
Podnikatelská a inovační akademie (aktivity na posilování netechnických kompetencí
firem)
o
Podpora spolupráce v oblasti VaVaI
o
Podpora podnikavosti a šíření inovační kultury
 Bariérou rozvoje v Karlovarském kraji je podle provedeného průzkumu také nízká míra důvěry
(mezi firmami i vůči aktivitám kraje) a skepse k přínosům vzájemné intenzivnější spolupráce.
Vedle konkrétních nástrojů podpory proto doporučujeme na úrovni kraje a KARP výrazně posílit
komunikaci s firmami a dalšími klíčovými aktéry v kraji a díky tomu posílit vzájemnou důvěru,
podpořit povědomí o aktivitách kraje a cíleně (efektivně) nastavovat plánované nástroje podpory.
Intenzivnější komunikace a spolupráce při řešení konkrétních problémů by navíc měla přispět
k vytvoření nových partnerství a aliancí, které mohou představovat posílení konkurenční výhody na
stávajících trzích.
3
Specializace a vývoj Karlovarského kraje
Karlovarský kraj je dlouhodobě ekonomicky nejslabším krajem v Česku. V období 1995–2007 kraj
vykázal nejvýraznější propad ekonomické produkce na obyvatele oproti průměru Česka (viz graf 1 a
také tabulka v příloze).
Graf 1: Vývoj HDP na ob. Karlovarského kraje (relativizováno k průměru ČR)
105
100
95
93,5
90
90,5
87,2
85
84,9
83,3
83,7
79,6
80
81,2
80,1
77,7
75,3
75
70
1995
71,8
1996
1997
1998
1999
2000
Průměr Česka
Min hodnota krajů bez Prahy
2001
2002
2003
2004
2005
2006
71,3 71,8
2007
2008
Karlovarský kraj
Max hodnota krajů bez Prahy
Zdroj: ČSÚ (2007): Regionální národní účty za rok 2006
Karlovarský kraj se vyznačuje po Praze a Jihomoravském kraji třetím nejvyšším podílem terciéru
na tvorbě HPH. V roce 2008 činil podíl terciéru na HPH přibližně 58 %. Samotný zpracovatelský
průmysl se na tvorbě HPH v roce 2008 podílel naopak pouze 22 %, což je mírně pod průměrem
Česka (25 %), nicméně výrazně pod průměrem oproti zbytku Česka po odečtení hlavních řídících
center Prahy a Jihomoravského kraje. Důvodem je absence trendu nárůstu významu
zpracovatelského průmyslu během devadesátých let a počátkem tohoto desetiletí, který ve většině
krajů souvisel s vysokým přílivem PZI. Kraji se tyto investice do značné míry vyhnuly a stále zde tak
dominují tradiční odvětví průmyslu s nižší produktivitou.
Z hlediska podílu na zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu, jsou nejvýznamnějšími odvětvími
Karlovarského kraje: OKEČ 26 výroba ostatních nekovových minerálů – sklo, keramika, porcelán,
stavební hmoty (16,6 % na zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu 20071), OKEČ 28 kovodělný
průmysl – výroba kovových konstrukcí (15,9 %) a OKEČ 29 strojírenský průmysl (9,8 %) a dále OKEČ
1
Novější data nejsou v současnosti dostupná.
6
31 elektrotechnický (9,9 %). Dalšími relativně významnějšími odvětvími která se v roce 2007 podílela
více než 5 % na zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu kraje, jsou OKEČ 15 potravinářský
(7,2 %), OKEČ 17 textilní (8,5 %), OKEČ 36 nábytkářský (6,3 %) a dřevařský (5,1 %) průmysl.
Dohromady činil podíl těchto osmi odvětví 78,2 %. Vedle tradičních průmyslových oborů je dalším
specifikem kraje těžba hnědého uhlí.
Význam odvětví v regionální ekonomice se mírně odlišuje, pokud je vztáhneme k jejich významu na
úrovni národní (viz graf 2). Strojírenské obory a elektrotechnika jsou mnohem více zastoupeny i
v jiných krajích, zatímco pro Karlovarský kraj jsou typická spíše tradiční odvětví skla, porcelánu,
keramiky, textilní průmysl či výroba nábytku. Vzhledem k vážnosti současných problémů a
technologickému zaostávání těchto odvětví nelze předpokládat, že se tato odvětví mohou
2
v dohledné budoucnosti opět stát nosnými obory rozvoje kraje .
Graf 2: Změna průměrného (kompozitního) lokalizačního
zpracovatelského průmyslu v Karlovarském kraji, 2003-2006
kvocientu
pro
odvětví
3,5
2003
2005
3,0
2,5
2,0
1,5
1,0
0,5
Ost. dopravní prostř.
Kanc. stroje a počítače
Motorová vozidla
Zdr., optické a přesné př.
Hutnický
Papírenský
Polygrafie
Pryž a plasty
Strojírenský
Elektronický
Kožedělný
Dřevařský
Chemie a farmacie
Elektrotechnický
Oděvní
Recyk. druhot. surovin
Potravinářský
Výroba nábytku
Kovodělný
Textilní
Ost. nekov. minerály
0,0
Poznámka: Kompozitní LQ je prostým průměrem LQ přidané hodnoty, zaměstnanosti a tržeb.
Zdroj: MPO - Panorama průmyslu ČR
Dostupná data na úrovni OKEČ, i díky tomu, že jsou publikována vždy se zpožděním, jsou relativně
hrubá. Pro identifikaci klíčových borů je proto nutné využít i dalších zdrojů informací, včetně
kvalitativních informací a již realizovaných studií (např. Analýza potenciálu rozvoje terciárního
vzdělávání v Karlovarském kraji). Kombinací těchto zdrojů lze za klíčové obory v kraji určit tyto:




Specializované strojírenství. Specializované strojírenské obory, včetně návaznosti na
elektrotechniku, napojené na existující obory a know-how kraje
Ekologie / energetika. Obnovitelné zdroje energie, recyklace, ochrana životního prostředí
v návaznosti na existující aktivity i jako nové
Lesnické a dřevařské obory, rekultivace a sanace krajiny, agroekologie
Automobilový průmysl (pokud se podaří posílit postavení exitujících firem)
2
Dokládá to i klesající exportní úspěšnost OKEČ 26. Firmy z tohoto odvětví mají stále větší problém umístit svou produkci na
zahraničních trzích, zatímco domácí trh je více a více obsazován konkurencí ze zemí s nižšími náklady na produkční faktory. A
tak přestože odvětví zaměstnává téměř pětinu zaměstnanců zpracovatelského průmyslu, jeho podíl na exportu je výrazně nižší.
Podobná situace panuje také v textilním průmyslu
7


Chemický průmysl (zatím vazba na relativně malý počet subjektů, nicméně potenciál pro
rozšíření)
Potravinářství propojené i s dalšími specifiky kraje (lázeňství, cestovní ruch)
Lázeňství. Další zásadní specifikum Karlovarského kraje představuje lázeňství, jehož tradice byla
rozvinuta na mimořádné koncentraci léčivých pramenů na území kraje. Díky této tradici je
v Karlovarském kraji na rozdíl od většiny zbývajících krajů (s výjimkou Jihomoravského kraje a Prahy)
vysoký podíl ekonomicky aktivních obyvatel zaměstnán také ve službách, značná část z nich přímo
v lázeňství a s cestovním ruchem spojeném pohostinství a ubytování.
Podílu terciéru na hrubé přidané hodnotě v Karlovarském kraji v roce 2008 činil přibližně 54 %.
Specializace terciéru na cestovní ruch (tedy pohostinství a ubytování) a lázeňství (resp. zdravotnické
služby) je patrná z tabulky 2 a lokalizačních kvocientů3 těchto odvětví.
Odvětví OKEČ H – pohostinství a ubytování a N – zdravotnictví (a sociální služby) jsou podle LQ
jednoznačně nejvíce koncentrovány právě do Karlovarského kraje, a to jak podle zaměstnanosti, tak
podle přidané hodnoty (viz tabulka v příloze). Jedná se sice o odvětví služeb, nicméně je nutné
poznamenat, že i sektor služeb může představovat znalostně náročné aktivity a být zdrojem
významných inovací. Podobně jako v průmyslu je klíčové, jaké aktivity a jakým způsobem jsou v tomto
sektoru realizovány.
Tabulka 1: Hodnota lokalizačního kvocientu zaměstnanosti pro odvětví služeb, 1996-2007
G
H
I
J
K
L
M
N
O
Praha
1,28
1,33
1,22
2,25
2,35
1,10
1,10
1,14
1,87
Středočeský
1,04
1,01
1,23
0,99
0,91
1,09
0,89
0,88
0,93
Jihočeský
0,95
1,17
0,88
0,89
0,69
1,06
0,97
0,92
0,80
Plzeňský
0,94
0,97
0,93
0,80
0,86
1,06
0,86
0,96
0,79
Karlovarský
0,93
1,60
0,88
0,72
0,75
0,11
0,89
1,22
0,99
Ústecký
1,02
0,90
1,27
0,76
0,78
1,02
0,83
1,02
1,05
Liberecký
0,79
0,94
0,79
0,74
0,65
0,80
0,94
0,81
0,94
Královehradecký
0,99
0,90
0,83
0,86
0,76
0,11
1,00
1,03
0,84
Pardubický
0,92
0,82
0,99
0,86
0,72
0,93
0,99
0,94
0,66
Vysočina
0,78
0,78
0,73
0,73
0,56
0,88
0,94
0,92
0,59
Jihomoravský
1,01
0,82
0,92
0,89
1,20
0,99
1,21
1,02
0,95
Olomoucký
0,95
0,83
0,97
0,70
0,62
0,98
1,05
1,02
0,78
Zlínský
0,97
1,05
0,75
0,69
0,70
0,73
0,93
0,93
0,91
Moravskoslezský
0,95
0,92
0,98
0,75
0,74
0,95
1,08
1,07
0,89
Poznámka: G - Obchod, opravy motor. vozidel a spotřebního zboží; H - Pohostinství a ubytování; I - Doprava, skladování, pošty
a telekomunikace; J - Peněžnictví a pojišťovnictví; K - Nemovitosti, pronájem, služby pro podniky, výzkum a vývoj, L - Veřejná
správa, obrana, sociální zabezpečení; M – Školství; N - Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti; O - Ostatní veřejné,
sociální a osobní služby
Zdroj: Výběrové šetření pracovních sil, ČSÚ
Ačkoliv lázeňství představuje významný potenciál pro ekonomický rozvoj kraje, představuje zároveň
4
riziko, které ekonomové označují termínem „náklady z ušlé příležitosti“ . K tomu, aby se z cestovního
ruchu a lázeňství mohl stát významný motor ekonomiky kraje, je jednoznačně nezbytné dosažení
skutečné mezinárodní špičky a využití potenciálu pramenícího z rychle rostoucí poptávky v oblasti
wellness a péče o zdraví.
3
Lokalizační kvocient zaměstnanosti odvětví představuje relativní podíl zaměstnanosti v odvětví v daném regionu vztaženou
vůči podílu zaměstnanosti v daném odvětví v celém státě.
4
Příklad: pokud se kvalifikovaný manažer věnuje rozvoji firmy závislé na příjmech z lázeňství nevěnuje se zároveň rozvoji firmy
navázané na jiné globální trhy, které mohou představovat dlouhodobě vyšší potenciál růstu, nižší míru konkurence, vyšší
potenciál inovací a vyšší příjmy na pracovníka - tedy i vyšší potenciál pro regionální rozvoj. Cestovní ruch přitom vykazuje
poměrně silnou cenovou elasticitu poptávky a také vysokou míru volatility. Náklady z ušlé příležitosti lze vztáhnout nejen k lidem
ale i k nemovitostem nebo kapitálu.
8
Situaci v lázeňství můžeme popsat podle Porterova diamantu konkurenceschopnosti5. Karlovarský
kraj podle něj disponuje de-facto dokonalým podmínkami na straně dostupných faktorů (přírodní
zdroje, vysoká koncentrace celé řady subjektů napojených na tento obor, nehmotné hodnoty
pramenící z tradice, dlouhodobé investice do značky Karlovy Vary a souvisejících značek Becherovka,
Karlovarské minerální vody, Mattoni ad.). Existují zde také dobré podmínky na straně poptávky, kterou
značí například početní nárůst lázeňských hostů. Firmy v lázeňství se snaží prosazovat aktivní
strategii založenou na inovacích a nejenom v kraji existuje zdravá konkurence a rivalita. Otázkou
zůstává především poslední vrchol diamantu, a tím je přítomnost schopných a přizpůsobivých
místních subdodavatelů a firem v návazných odvětvích a také vysoká míra interakce a spolupráce
mezi firmami.
A právě tento faktor v kraji podle našich dosavadních zjištění6 ve velké míře chybí. Mezi subjekty
spojenými s lázeňstvím existuje velmi vysoká rivalita a nízká spolupráce, zejména na nejvyšší úrovni
vedení firem. Důvodem je snadný přeliv klientů a svezení se na úspěchu druhých, potencionálně
možné velké zvraty mezi sezónami a proto vysoká opatrnost / přecitlivělost. I firmy navštívené
v našem průzkumu označily za jednu z bariér svého rozvoje jen obtížné hledání partnerů pro
spolupráci na inovacích svých produktů.
Jako bariéra je ale ze strany lázeňských center vnímána i kvalita navazujících služeb spojených
s mimo-lázeňskými aktivitami. Kvalita těchto služeb a nabídka dalších „volnočasových“ aktivit pro
návštěvníky lázní je v kraji na velmi různorodé úrovni – není zaručen určitý standard kvality, nabídka
dalších atraktivních aktivit je omezená a informace o nich nejsou příliš centralizované (tj. jednoduše
dostupné po návštěvníky). Kvalita celkového prostředí je ale pro atraktivitu samotných lázeňských
domů důležitá.
A právě v těchto dvou bodech se zdá, že je prostor ke zvýšení konkurenceschopnosti lázeňství a
cestovního ruchu v Karlovarském kraji.
Předchozí identifikované klíčové obory kraje ve zpracovatelském průmyslu lze tedy doplnit o odvětví
lázeňství zaměřující se podle současných trendů na:




tradiční léčebné pobyty a balneologii ve špičkové kvalitě
wellness a relaxační pobyty
spojení krásy a zdraví
podpora služeb o stárnoucí obyvatele (gerontologie)
Slabou stránkou ekonomické struktury Karlovarského kraje je skutečnost, že velká část z klíčových
odvětví prochází v současnosti úpadkem. Jedná se zejména o tradiční výrobu porcelánu, skla a
keramiky a textilní výrobu. Do obtíží se však v současném nepříznivém období dostávají i další
průmyslové obory kraje (např. poměrně silná strojírenská výroba) orientované velmi silně na
zakázkovou výrobu.
Právě dominance zakázkové výroby (případně i vývoje/konstrukce) je hlavní charakteristikou
navštívených firem kraje. Hlavní nevýhodou zakázkové výroby je velmi silná závislost firem na svých
zákaznících/odběratelích, jejich rozhodnutích a aktivitách, které de-facto určují objem a zaměření
práce pro místní firmy, daná především tím, že se jedná často o zakázkovou výrobu motivovanou
výhradně snížením zdrojů na komponenty. Tato závislost a s ní spojené postavení na nejnižších
5
Porterův diamant konkurenceschopnosti zjednodušeně řečeno naznačuje, jaké typy podmínek musí být splněny na určitém
území, aby na něm mohlo dojít k rozvoji globální konkurenční výhody v určité specializaci. Jedná se o (1) podmínky faktorů /
vstupů, (2) podmínky poptávky / výstupů (zejména nároční zákazníci, kteří umožní předvídat trendy vývoje globálního trhu), (3)
podpůrná a svázaná odvětví a infrastruktura a instituce podporující danou specializaci a (4) rivalita, interakce a agresivní tržní
strategie firem.
6
SRKKK, Národní klastrová studie, Analýza potenciálu rozvoje terciárního vzdělávání v Karlovarském kraji.
9
7
úrovních hodnotových řetězců s sebou nese také silnou znalostní a technologickou závislost . Firmy
produkují na základě dostupných technologií a díky absenci kontaktu s konečnou poptávkou jen
s relativně omezenými vlastními dovednostmi a znalostmi, které jsou však v současnosti snadno
nahraditelné, resp. dohledatelné v podstatě kdekoliv na světě.
Dosud tato závislost díky světovému ekonomickému růstu znamenala zejména omezené možnosti
rozvoje (růstu), což dokládá mimo jiné i limitovaný růst největších firem kraje (viz tabulka 1). Do
budoucna, s ohledem na změny makroekonomického prostředí, které přináší i současná krize (resp.
které současná krize urychluje), znamená tato „specializace“ ekonomiky Karlovarského kraje
významné riziko dalšího rozvoje.
Tabulka 2: Základní charakteristiky vývoje největších 50 firem kraje (dle počtu zaměstnanců
v roce 2007)
Průměrné tržby na 1 firmu (tis. Kč)
2005
2008
Index 2008/2005
682 220
714 803
1,05
Průměrná mzda
17 136
21 195
1,24
Průměrná přidaná hodnota na 1 firmu (tis. Kč)
257 122
275 084
1,07
579
656
1,13
Průměrná PH na 1 zaměstnance (tis. Kč)
Počet zaměstnanců celkem
22 218
20 981
0,94
Poznámka: V souboru firem jsou vybrány firmy zpracovatelského průmyslu a firmy z oblasti CR/lázeňství jako významného
odvětví kraje. Z největších 50 firem kraje tak byly vyřazeny pouze 3 firmy zajišťující specifické služby – kasino, autobusová
doprava a poradenská společnost a 3 firmy, ze které nebyly dostupné potřebné údaje.
Zdroj: Výroční zprávy, účetní závěrky, výkazy zisků jednotlivých firem
Podle tabulky 2 je patrné, že největší firmy v kraji nezaznamenaly v době silného ekonomického růstu
mezi roky 2005 a 2008 výrazný růst. Tržby vzrostly v průměru pouze o 5 %, mírně více vzrostla
přidaná hodnota a zčásti i díky poklesu zaměstnanců také produktivita práce. Významnější nárůst
však zaznamenaly pouze mzdy zaměstnanců, které se v průměru zvýšily o 24 %. Rychlejší růst mezd
sice zvyšuje koupěschopnost obyvatel, zároveň ale, protože převyšuje růst produktivity,
snižuje konkurenceschopnost tuzemských výrobců.
Při podrobnějším pohledu na data za jednotlivé firmy je patrné, že část růstu tržeb lze přiřadit třem
novějším firmám, které byly založeny těšně před sledovaným obdobím, a dále také zahraničním
firmám. Naopak tradiční firmy regionu v řadě případů zaznamenaly mezi roky 2005-2008 pokles tržeb
doprovázený také poklesem počtu zaměstnanců.
Tyto údaje zjednodušeně poukazují na obtížné postavení tradičních firem Karlovarského kraje, jejichž
výrobky míří v naprosté většina na saturované trhy se silnou konkurencí, kde se soutěží především
nabízenou cenou. Navíc mzdy zaměstnanců, které jsou v řadě případů důležitým konkurenčním
faktorem, těchto firem rostly a jejich postavení se vůči konkurenci hlavně z východoevropských a
asijských zemí pomalu zhoršovalo.
V době silného světového růstu se situace nemusela zdát tak dramatická. Firmy měly relativní
dostatek zakázek, které navíc často nemusely aktivně vyhledávat. Důvodem bylo především to, že
byly pouze dílčí součástí globálních produkčních sítí (GPN), marketing a komunikace se zákazníky se
odehrávala jinde, v kraji byla lokalizována pouze výroba. A ačkoliv významně nerostly, nebyly ani
významně ohroženy. Už v době růstu však bylo patrné, že je něco špatně. V době krize se problémy
jen umocnily. To svým způsobem charakterizuje i ekonomiku kraje jako celku. Ten také v období
poslední konjunktury rostl, nicméně výrazně pomaleji než ostatní regiony Česka (viz graf v příloze).
Významným faktorem, který do Karlovarského kraje přilákal řadu zahraničních investorů, je jeho
poloha na hranicích z Německem. Faktor, který byl dříve příznivým (především v druhé polovině
7
Zásadní problém je především absence kontaktu s poptávkou, která generuje informace pro zaměření inovací. Tyto signály
zachytí při takto nastavené zakázkové výrobě pouze „integrátor“, který následně rozhoduje de-facto o osudu takto silně
zakázkově orientovaných firem
10
devadesátých let umožnil do kraje přilákat na rozdíl od „východnějších“ regionů zahraniční investice),
je v současnosti spíše slabou stránkou danou vysokou závislostí na přesunuté standardizované
výrobě z Německa. Současná ekonomická krize totiž dnes jen umocňuje hrozbu přesunu této výroby
dále na východ, do regionů s nižšími náklady. Navíc, jak ukázal realizovaný průzkum, jen u malé části
z těchto investic existuje potenciál pro jejich rozšíření a navázání užších vazeb.
Dalším faktorem, který ovlivňuje rozvoj Karlovarského kraje je blízkost významných ekonomických
center – především Prahy, což je nejvýznamnější a velmi atraktivní centrum české ekonomiky, ale
také Plzně, čtvrtého největšího města, které dosahuje samo o sobě podle počtu obyvatel více než
poloviny velikosti Karlovarského kraje. Tyto dvě metropole díky své atraktivnější nabídce (například i
zázemí terciárního vzdělávání, diverzifikovanější ekonomika ale i image) měla vůči Karlovarskému
kraji v podstatě odsávací efekt – pro investory, studenty ale i řadu pracovníků.
Karlovarský kraj s nimi v podstatě nemůže rovnocenně soupeřit. Jejich blízkosti lze ale využít, a to
užší spoluprací a provázáním těchto regionů. Patrné je to například na nabídce vysokoškolského
vzdělání. Jak SRKKK tak Analýza potenciálu rozvoje terciárního vzdělávání potvrdily, že vznik vlastní
(technické) vysoké školy v Karlovarském kraji má spíše menší šanci na rychlý úspěch. Cestou jak
zajistit v kraji potřebné vysokoškolské vzdělání je proto spíše spolupráce s existujícími VŠ a
nalákáním jejich aktivit do regionu. A právě zde je jednoznačnou výhodou blízkost těchto dvou center,
v nichž se navíc nachází vysoké školy a univerzity nabízející v kraji potřebné obory.
4
Přehled základních zjištění z navštívených firem
Tato kapitola shrnuje hlavní (kvantitativní i kvalitativní) výsledky průzkumu mezi firmami Karlovarského
kraje. V případě přehledu datových informací jsou u těchto údajů uvedeny také počty firem, ke kterým
se vztahují. Ne všechny firmy byly ochotny poskytnout všechna zjišťovaná data. V řádcích počet firem
v jednotlivých letech je proto uveden počet firem, k nimž se vztahují uvedené hodnoty tržeb a počtu
zaměstnanců.
Souboru dominují malé (16) a střední (22) firmy, firem s více než 500 zaměstnanci bylo pouze pět, což
odráží i strukturu ekonomiky kraje (viz tabulka 3). Podíl větších firem je však celkově ve vzorku
navštívených firem vyšší, což dáno velkým počtem malých firem v ekonomice kraje, které nelze
v průzkumu pokrýt. Ze vztažení hodnot počtu zaměstnanců v tabulce k celkovému počtu pracovníků
v Karlovarském kraji vyplývá, že průzkum pokrývá cca 10 % ekonomiky kraje.
Tabulka 3: Základní charakteristiky firem Karlovarského kraje a navštívených firem – počet
firem v dané kategorii počtu zaměstnanců a počet zaměstnanců celkem (2008)
KV kraj celkem
Průzkum
absolutně
%
Absolutně
%
2 150
84,8
16
32,0
50-249 zaměstnanců
336
13,3
22
44,0
250-499 zaměstnanců
36
1,4
7
14,0
500 a více zaměstnanců
13
0,5
5
10,0
147
17,2
14
28,0
6-49 zaměstnanců
*
Počet zahraničních firem
148 000
x
15 208
x
Počet zaměstnanců celkem
Poznámka: * Údaj se týká subjektů s více než 10 zaměstnanci podle databáze Albertina 2009
Zdroj: ČSÚ – Krajská ročenka Karlovarského kraje 2009, Terénní šetření ve firmách Karlovarského kraje (leden-únor 2010)
4.1
Tržby
Tabulka 4 prezentuje vývoj tržeb zúčastněných firem. Ze získaných hodnot o vývoji tržeb plynou
následující charakteristiky ekonomiky Karlovarského kraje.
 Tržby v celém vzorku firem mezi roky 2005 a 2008 vzrostly jen mírně (6 %), po odečtení údajů za
největší navštívenou firmu došlo mezi sledovanými roky dokonce k mírnému poklesu tržeb (o 6 %).
11
 K silnějšímu propadu tržeb došlo v roce 2009 v důsledku ekonomické krize, oproti roku 2008 se
jedná o více než 10% pokles tržeb (s vynecháním největší firmy vzorku). V porovnání s dostupnými
statistickými údaji se jedná o průměrný pokles – podle dat ČSÚ tržby z průmyslové činnosti
v běžných cenách byly v roce 2009 meziročně nižší o 15,1 %. Lze očekávat, že v samotném
zpracovatelském průmyslu byl pokles vyšší – například v prvním pololetí roku 2009 oproti stejnému
období roku předchozího činil 22 %.
 Důvodem mírně nižšího poklesu tržeb než ukazují statistické údaje může být skutečnost, že tržby
navštívených firem v Karlovarském kraji klesaly již v předchozích letech. Oproti ekonomice
v Česku, která v předchozích letech zaznamenala velmi silný růst, nemohly firmy v Karlovarském
kraji již tak výrazně propadnout – situace zde nebyla příznivá ani v době před ekonomickou krizí.
Nižší pokles tržeb i z tohoto důvodu nelze chápat pozitivně.
 V průběhu řízeného rozhovoru byli oslovení zástupci firem dotazováni také na odhad vývoje tržeb
na rok 2010. Nejčastější odpovědí bylo odvolání se na to, že současná situace je natolik nejasná,
že nelze nic přesně odhadovat. Tato velká míra nejistoty je velmi pravděpodobně také důsledek
závislosti navštívených firem na svých odběratelích a ukazuje, jak nesnadné je strategické
plánování pro firmu, která se dostane do takového pozice. Přesto nakonec většina firem určitý
odhad učinila a porovnání s rokem 2009 ukazuje, že většina firem v letošním roce očekává mírné
zotavení (20 firem z 39, které odpověděly na tuto otázku). Zároveň však většina oslovených ihned
dodala, že záleží, zda situace z konce roku 2009 a začátku roku 2010 vydrží – většina objednávek
je stále totiž realizována na kratší časové období než tomu bylo v období před krizí.
 I přesto lze tento závěr považovat za příznivý. Ukazuje na to, že pokud firmy dokáží plánovat a
odhadovat další vývoj, tak rostou, zatímco firmy, které jsou ve vleku událostí, táhnou celý vzorek
dolů. Implikací tohoto závěru pro aktivity kraje a KARP je podpora zvyšování kompetencí ve
strategickém řízení firem, která povede k růstu ekonomiky.
Tabulka 4: Vývoj tržeb ve firmách mezi lety 2005 a 2009
Tržby bez největší firmy
celkem (mil. Kč)
Průměrné tržby na 1
firmu (mil. Kč)
Počet firem
Tržby firem s největší
firmou celkem (mil. Kč)
Průměrné tržby ne 1
firmu (mil. Kč)
Počet firem
2005
2008
2009
2010
2008/2005
2009/2005
Odhad
2010/2009
16 870
15 849
14 301
10 328
0,94
0,85
1,07
351,5
323,4
291,9
264,8
0,94
0,85
0,88
48
49
49
39
48
48
39
24 307
25 805
22 800
-
1,06
0,94
-
496,1
516,1
456,0
-
1,04
0,92
-
49
50
50
-
49
49
-
Zdroj: Terénní šetření ve firmách Karlovarského kraje (leden-únor 2010)
4.2
Trhy
Česká ekonomika je tradičně exportně orientovaná a export dosahuje kolem 60 % HDP. Stejně tak je
tomu i v případě ekonomiky Karlovarského kraje, kde vývoz v roce 2008 dosahoval přibližně 65 %
jeho HDP v b.c. Dominantními exportními obory jsou výrobky skupin 77 elektrická zařízení, přístroje a
spotřebiče, j.n., 69 kovové výrobky a 66 výrobky z nekovových nerostů. Poslední dvě skupiny jsou
vázány na tradiční odvětví kraje, první skupina výrobků je naopak spojena s některými zahraničními
investory, kteří do kraje přišli a jejichž výrobky směřují mimo jiné do automobilového průmyslu.
Z podrobnějšího přehledu hlavních exportních položek roku 2008 (viz tabulka 5) je patrné, že ve
většině případů se jedná o výrobky s nižší přidanou hodnotou. Tam, kde to zřejmé není (například
nejvýznamnější položka 77) nám toto tvrzení umožňuje právě provedený průzkum – podle něj je
možné do této skupiny zařadit například jednoduché elektrické svorky, pojistky, jističe, zabezpečovací
zařízení či kabelové svazky apod.
12
Tabulka 5: Hlavní exportní položky Karlovarského kraje v roce 2008
SITC
773
699
Název třídy SITC
Prostředky k rozvodu elektrické energie
Výrobky ze základních kovů
% z exportu KVK
12,2
11,8
% z exportu ČR
12,8
8,3
268
784
666
Vlna, vlákna živočišná ostatní
Díly a příslušenství motorových vozidel
Zboží hrnčířské
5,6
5,1
4,9
98,2
<5%
70,3
893
772
Předměty z plastických hmot
Elektrické přístroje ke spínání elektrických obvodů
4,1
3,7
6,3
<5%
513
664
892
Kyseliny karbonové a jejich anhydridy, halogenidy, peroxidy
Sklo
Tiskoviny
3,6
2,5
2,4
50,0
7,3
<5%
322
821
Brikety, uhlí hnědé, rašelina
Nábytek a jeho díly, žíněnky, matrace
2,3
2,3
54,6
<5%
575
728
621
Hmoty plastické ostatní v prvotních formách
Stroje, zařízení ostatní pro určitá odvětví průmyslu, díly
Výrobky pryžové (lepidla, desky, pláty, tyče aj.)
2,1
1,7
1,6
19,5
<5%
8,5
65,9
x
Uvedené SITC celkem
Zdroj: ČSÚ – zahraniční obchod
Graf 3: Exportní orientace navštívených firem v roce 2009
9,2
22,3
7,9
Česko
Západní Evropa
Střední a Východní Evropa
Svět
60,6
Pozn. Z hodnocení byla vynechána největší navštívená firma ve vzorku.
Soubor navštívených firem odpovídá statistickým datům – přibližně 77 % produkce dotazovaných
firem míří za hranice Česka, dominantní je orientace na Západní Evropu, především sousední
Německo (podíl na exportu kraje v roce 2008 činil přibližně 63 %, na dalších místech byly Slovensko
5 %, Polsko s 4 % a Itálie a Rakousko s 3 %), kam v případě některých firem míří více než 90 % jejich
produkce. Ostatní státy západní Evropy jsou zastoupeny již jen limitovaně. To odpovídá předpokladu,
že do Karlovarského kraje jdou ty nejméně náročné výroby a montáže v rámci Česka, zatímco
náročnější výroby míří do dalších regionů, které dokáží nabídnout i další faktory (kromě nízkých
nákladů a lokalizace např. kvalifikovanější lidské zdroje, blízkost technických vysokých škol ad.).
Většina z navštívených zahraničních firem v průzkumu má také sídlo v Německu (8 z 13 firem ve
vzorku). I z tohoto důvodu se mezi firmami ozýval často požadavek na německy mluvící pracovníky,
kteří v kraji chybí.
Exportně orientovaná je většina firem – u celkem 32 navštívených firem je exportována alespoň
polovina jejich produkce. Z hlediska oborů jsou v tomto případě zastoupeny v podstatě všechny hlavní
obory v průzkumu, výjimkou je pouze oblast obnovitelných zdrojů energie a recyklace, kde je důvodem
jak specifičnost oboru, tak i skutečnost, že se jedná o relativně mladý obor v kraji, specifickou roli hrají
ale i legislativní bariéry, a dále oblast informačních technologií. Zde se jedná především o informační
13
systémy vyvinuté a (nebo) přizpůsobené na míru zákazníka, zakázkový SW a služby v oblasti
systémové integrace. Tato oblast je samozřejmě světově obsazena velkými nadnárodními
společnostmi, které jsou na lokálních trzích často „doplňovány“ právě místními firmami. Jejich výhodou
je zejména detailní znalosti místních podmínek a možnost připravit řešení flexibilněji podle přání
zákazníka, zejména pak menších zákazníků, kteří nemusí být pro velké hráče tak zajímaví.
Vzhledem k velikosti Karlovarského kraje jsou vazby většiny firem z hlediska jejich obchodu na
domácí region jen velmi nízké. Výjimkou jsou pouze dvě firmy, které mají úzké vazby na velké firmy
přítomné v kraji (například místní elektrárny, největší zaměstnavatele kraje ad.).
4.3
Lidské zdroje – zaměstnanci a mzdy
Tabulka 6 prezentuje vývoj zaměstnanosti v navštívených firmách. Počet zaměstnanců se
v navštívených firmách mezi roky 2005 a 2008 mírně snížil (přibližně o 3 %), pokles je v tomto případě
v souladu s mírným poklesem tržeb v souboru firem bez největší navštívené firmy. Naopak, tento
trend není zcela v souladu s celkovým vývojem míry zaměstnanosti v celém kraji, která se mezi roky
2005 a 2008 mírně zvýšila. Tento „rozpor“ (jedná se však pouze o jednotky) lze vysvětlit dominantním
zastoupením firem zpracovatelského průmyslu v našem průzkumu. Tyto firmy v podstatě až do
současnosti procházejí restrukturalizací a potřebným zvyšováním produktivity, které je spojováno
s poklesem počtu zaměstnanců. Toto se pak odráží i na statistikách, kde došlo sice k celkovému
nárůstu zaměstnanosti, tento se však týkal stavebnictví a některých odvětví služeb (například
finančnictví, ubytování a stravování, vzdělávání ad.). V odvětví zpracovatelského průmyslu (celkem –
data za jednotlivé skupiny nejsou dostupná) a také těžby nerostných surovin naopak došlo k poklesu
zaměstnanosti, a to dokonce vyššímu než ve skupině navštívených firem.
Tabulka 6: Vývoj zaměstnanosti ve firmách mezi lety 2005 a 2009
Počet
zaměstnanců
Průměrný počet
zaměstnanců
Medián počtu
zaměstnanců
Počet firem
Průměrná mzda
2005
2008
2009
Výhled 2010
2008/2005
2009/2005
Odhad
2010/2009
15 648
15 208
12 896
12 094
0,97
0,82
1,01
313
304
258
295
x
x
x
98
100
80
85
1,02
0,82
1,06
50
50
50
41
50
50
41
x
x
20 260
X
x
x
x
Graf 4: Vývoj míry ekonomické aktivity, míry zaměstnanosti a míry nezaměstnanosti
v Karlovarském kraji (2001-2008)
Míra ekonomické aktivity
Míra zaměstnanosti ČR
64
Míra ekonomické aktivity ČR
Míra nezaměstnanosti
Míra zaměstnanosti
Míra nezaměstnanosti ČR
12
11
62
10
9
60
8
58
7
6
56
5
54
4
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Zdroj: VŠPS
Informace získané v průběhu průzkumu (kvantitativní týkající se například tržeb, ale i kvalitativní
popisující strategie firem) bohužel naznačují, že pokles zaměstnanosti není spojen jen s nutnými
14
strukturálními změnami, které firmám zvýší jejich produktivitu. Spíše je důsledkem toho, že většina
firem je „ve vleku“ makroekonomického vývoje – jejich stávající trhy nejsou tak růstové a firmy tolik
neinvestují do inovací a získávání nových trhů a ke snižování nákladů jsou nuceny propouštět.
Z hlediska rozvoje Karlovarského kraje je určitě zajímavé, co se děje s propuštěnými lidmi – zda
zůstávají v evidenci úřadů práce, jsou absorbováni jinými firmami, či zda si hledají nové uplatnění
založením vlastní firmy. Toto samozřejmě nebylo možné v průzkumu zjistit, data o nezaměstnanosti
v Karlovarském kraji však značí, že často platí bohužel první varianta. Záměrem kraje, konkrétně
v současnosti KARP by však měla být především druhá a třetí možnost. Jedna z dynamických firem
v našem průzkumu je příkladem třetí varianty – zatímco tato nová firma dokáže proniknout na světové
trhy i k nejnáročnějším zákazníkům, původním zaměstnavatelům se daří o poznání hůře a patří
k jedné z firem, jejichž tržby a počty zaměstnanců od roku 2005 do roku 2008 poklesly.
Podobně jako v případě tržeb i podle počtu zaměstnanců očekávají firmy v letoším roce mírný růst.
V celkovém souboru 41 firem, které tento údaj dokázaly odhadnout, by počet zaměstnanců měl vzrůst
jen mírně, přibližně o 1 %. Zajímavé je, že větší růst očekávají především MSP – v průměru o více než
10 %, ale i zde převažují firmy, které očekávají zachování počtu zaměstnanců. Naopak u větších firem
(nad úroveň mediánu) je očekáván v průměru dokonce mírný pokles. Konkrétně pokles očekávají čtyři
firmy. T také v průběhu rozhovoru zmínily (resp. zdůvodnily další úbytek pracovníků) potřebu dalšího
zvyšování produktivity. Ve třech případech se jedná o tři větší, tradiční firmy kraje.
Podíl vysokoškoláků v navštívených firmách se pohybuje v průměru pouze okolo 5 %, u naprosté
většiny firem se pohybuje do 10 % (celkem 37 firem, přičemž 7 firem údaje neuvedlo), naopak jen ve
dvou firmách dosahuje více než 50 %. Hranici 10 % vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců tedy
přesahuje jen 6 firem. Tento údaj odráží i vzdělanostní úroveň celého kraje – dle výsledků SLDB 2001
mělo pouze 5,6 % populace starší 15ti let ukončené VŠ vzdělání, zatímco celostátní průměr činil 8,9
%. Podle údajů z VŠPS za rok 2008 se situace mírně zlepšila, vysokoškolského vzdělání dosáhlo
v kraji 7 % populace starší 15ti let.
Pouze jedna z firem s nadprůměrným podílem zaměstnaných vysokoškoláků (nad 10 %) zaznamenala
mezi roky 2005 a 2008 pokles tržeb, zatímco dvě zaznamenaly poměrně silný růst (více než
dvojnásobný nárůst tržeb). Pouze jediná z těchto firem také zaznamenala mírný pokles počtu
zaměstnanců mezi roky 2005 a 2009, u ostatních k poklesu nedošlo. Vzorek je to samozřejmě malý a
nelze podle něj vyvozovat jednoznačné závěry, i přesto jsou tyto údaje zajímavé.
Průměrná mzda se v navštívených firmách pohybuje v rozmezí od 12 tisíc do 38 tisíc Kč, vážený
průměr činil pro rok 2009 necelých 24 tisíc Kč. Tato hodnota je nad krajským průměrem z roku 2008
(průměrný mzda činila necelých 20 tis. Kč), odpovídá však průměru za odvětví zpracovatelského
průmyslu a těžby nerostných surovin. Mezi zahraničními a domácími firmami není podle celkové
průměrné mzdy rozdíl a například mezi 6 firmami, které uvedly průměrnou mzdu vyšší než 30 tis. Kč
měsíčně jsou 4 domácí a dvě zahraniční firmy. Na druhé straně se zde umístila pouze jedna firma
z nejvíce zastoupeného odvětví strojírenství, celkově však ani podle odvětví nelze usuzovat na jasné
rozdíly mezi navštívenými firmami. Rozdíly existují mezi firmami spíše podle náročnosti jejich
aktivit – v průměru vyšší mzdy platí častěji firmy realizující znalostně orientované aktivity.
Předchozí kapitoly představily základní kvantitativní výsledky průzkumu firem v Karlovarském kraj.
Z hlediska nastavení strategie a nástrojů podpory podnikání v kraji jsou však zajímavější kvalitativní
informace, mimo jiné i proto, že získaná data „kopírují“ i dostupné statistické údaje. Právě na
kvalitativní (do určité míry také subjektivní) informace se zaměří následující dvě podkapitoly zprávy.
4.4
Tržní strategie firem a současné plány navštívených firem
Tržní strategii většiny navštívených firem Karlovarského kraje lze charakterizovat jako reaktivní. Tu jim
do značné míry umožnil silný globální ekonomický růst v posledních letech. Navštívené firmy se
15
soustředily především na naplňování potřeb zákazníků, kteří je ve valné většině sami oslovovali (viz
dominance zakázkového charakteru produkce). Aktivnímu vyhledávání nových zákazníků nejsou u
většiny věnovány významnější zdroje (důvodem mohou být chybějící kompetence). Pouze výjimečně
realizovalo několik firem (7) aktivní expanzivní strategii založenou na vývoji vlastních výrobků a
hledání jejich zákazníků.
I v současnosti tak většina firem podle vlastních slov volí „vyčkávací“ strategii (29). U většiny firem
tedy z hlediska řízení převažuje operativa a zaměření se na snižování nákladů, ke kterému je tlačí
zákazníci a zároveň nutí propad objednávek. Naopak na realizaci aktivní a expanzivní strategie
založené například na rozvoji vlastních produktů, která se přitom nabízí jako možná reakce na výrazný
pokles poptávky a vývojové trendy v oborech stávajících klíčových zákazníků, chybí firmám potřebné
zdroje – a to nejen finanční, ale zejména „lidské“ – především kreativní pracovníci s dostatečnými
manažerskými a strategickými kompetencemi.
Typologii tržní strategie navštívených firem shrnuje graf 5, který potvrzuje předchozí závěry. Cílem jen
minima z navštívených firem (6) je vytvářet svým způsobem zcela nové8 výrobky na základně
vlastních vývojových a inovačních aktivit. I tyto firmy však přibližně z poloviny charakterizuje zatím
spíše reaktivní strategie, kdy se snaží naplňovat přání a potřeby svých zákazníků, spíše než strategie
založená na „aktivním vyhledávání nových příležitostí“. Příčinnou jsou i podle vlastních slov
oslovených zástupců firem nedostatečné zdroje, v tomto případě však zejména chybějící špičkové
lidské zdroje a netechnické (manažerské a strategické) kompetence9. V důsledku toho nejsou firmy
dostatečně schopné vyhledávat nové příležitosti mimo stávající obory zákazníků a uvádět nová řešení
(nové produkty) na trh.
Přibližně dvojnásobně početná skupina firem (16) plánuje svůj rozvoj v nadcházejících letech
prostřednictvím geografické expanze – proniknutím na nové trhy. S výjimkou jediné mají všechny tyto
firmy vlastní výrobky, které neustále vylepšují a které chtějí uplatnit i na nových trzích. U řady firem je
tato strategie v současnosti spíše přáním v reakci na zhoršenou situaci než jasně definovanou
strategií včetně plánu na konkrétní kroky a aktivity.
Kromě toho tři z těchto firem chtějí tuto geografickou expanzi doplnit také diverzifikací svých aktivit –
jejich záměrem je nalézt uplatnění svého know-how v jiných oborech, než kde dosud působily. Řadí se
tak k progresivnějším firmám zaměřujících svoji strategii na vytváření nových produktů. I mezi nimi
jsou také tři firmy, které zmínily jako svůj cíl hledání nových uplatnění pro již existující produkty bez
geografické expanze.
Oborově je těchto 6 firem velmi různorodých, což jen potvrzuje, že tento typ strategie je mezi firmami
v Karlovarském kraji spíše výjimečný.
A právě tyto dvě poslední skupiny firem by měly být v tuto chvíli hlavní cílovou skupinou KARP. Tedy
firmy, které plánují či jsou ochotny začít plánovat rozvoj svých aktivit, posilovat své manažerské
kompetence a diversifikovat, možná nelépe směrem k souvisejícím klíčovým kompetencím
Karlovarského kraje10.
Další, vetší skupinu firem, charakterizuje snaha udržet se (jen v několika případech výrazně
expandovat) na stávajícím trhu a zároveň na něm vyhledávat nové zákazníky, přičemž tato druhá
strategie je u několika z nich důsledkem právě současné situace. Tyto firmy jsou do určité míry
podobné té největší skupině (zaměřené na snahu „přežít“), rozdílem je ale skutečnost, že si uvědomují
nutnost aktivně reagovat na současnou situaci a nastávající změny a nikoliv jen pasivně čekat až
ekonomická krize odezní.
8
Zcela nové výrobky v kontextu Karlovarského kraje ale i Česka – v naprosté většině případů se nejedná o globálně nové
výrobky – radikální inovace, ale nové směry a zlepšení existujících technologií.
9
Mezi netechnické (manažerské) kompetence patří zejména tzv. „manažerských kompetencí“ jakými jsou: strategické
plánování, marketing a vývoj nových produktů, řízení inovací, řízení zahraniční expanze apod.
10
Například IT firma pro lázeňství nebo elektrotechnika pro envrionmentální byznys, apod.
16
Graf 5: Tržní strategie firem – budoucí rozvojové plány
30
25
20
15
10
5
0
Vytvořit novými
Udržet se / posilovat Proniknout stávajícími Vstoupit na existující Přežít současnou krizi
výrobky nové trhy
na trzích, kde jsme již produkty na nové trhy, trhy v jiných oborech
a stabilizovat firmu
(vývoj "zcela" nových
přítomni
kde dosud nejsme
(tzn. růst v jiných
výrobků / nové
etablování
oborech)
technologie)
("geografická"
expanze)
Poznámka: Některé firmy charakterizuje několik typů strategie, celkový součet tedy neodpovídá počtu navštívených firem –
několikanásobné odpovědi byly v této otázce možné.
Přibližně polovina těchto firem se zaměřuje převážně na výrobu na zakázku podle přání zákazníka,
který na ně v některých případech přenáší i část odpovědnosti za konstrukci výrobku a vývoj procesu
výroby. Pro tyto firmy jsou tak inovace spíše okrajovou záležitostí či se jim dosud nevěnovaly, ale
považují je do budoucna za významné, a snaha hledat nové zákazníky je reakcí na ztrátu těch
současných (dosavadních).
Druhá polovina firem s touto spíše „neexpanzivní“ strategií disponuje vlastními výrobky a větším
důrazem na jejich zlepšování a inovace, s výjimkou dvou však nejsou inovace zatím klíčové (zásadní)
pro jejich uplatnění na trhu. Dokáží zde uspět díky jiným faktorům, přičemž pro jejich zákazníky je
důležitá zejména kombinace kvality a ceny výrobků, spíše než jejich radikální zlepšování.
K této skupině firem lze přiřadit i několik strojírenských firem (převážně s vazbou na německý trh) se
specifickou strategií. Jejich cílem je vytvořit si vazbu na užší okruh dlouhodobých zákazníků tak, aby
se do budoucna vzájemně potřebovali. Tak, aby bylo pro tyto zákazníky výhodné a v podstatě nutné
spolupracovat s těmito firmami v Karlovarském kraji. Na druhé straně nevýhodou je, že se jedná o
firmy, které realizují dominantně zakázkovou výrobu podle přesného zadání a výkresů svých
odběratelů. Na jejich straně chybí specifické know-how, které by dále bránilo přesunu pozornosti jejich
stávajících zákazníků na „levnější“ regiony (tj. změna regionu zdrojování subdodávek) v době, kdy pro
ně budou náklady a ceny firem z Karlovarského kraje již příliš vysoké. Otázka je, kdy tato situace
nastane, v důsledku současné ekonomické krize to může být dříve než bylo předpokládáno v minulých
letech. I tyto firmy si začínají uvědomovat význam inovací a existence vlastního specifického knowhow. K jeho rozvoji jim však chybí kompetence, nápady, lidské (i finanční) zdroje, ale do určité míry i
motivace – inovace jsou samozřejmě spojeny s rizikem, zatímco dosavadní vývoj byl charakterizován
relativní jistotou plynoucí z převisu poptávky a přetrvávající konkurenční výhodě v podobě stále o něco
nižších nákladů. Tato motivační bariéra se však v provedených rozhovorech zdála silná a představuje
tedy významné riziko pro výsledný přínos těchto firem k rozvoji konkurenceschopnosti a diverzifikaci
ekonomiky, pokud by byly krajem podpořeny. Toto je třeba mít při výběru firem pro podporu na paměti.
Typologie strategií nezachycuje plně situaci v lázeňství a v jedné společnosti zaměřené na
obnovitelné zdroje energie. Mezi navštívenými firmami byly dvě lázeňské firmy, jejichž strategií je
v obou případech nabízet špičkové léčebné a rekondiční pobyty a zvyšovat podíl na českém trhu.
Jedním z cílů těchto subjektů je také zvýšit příjmy od zahraničních klientů, ovšem po ekonomickém
17
posouzení a vyhodnocení tuto strategii zatím aktivněji nesledují. Důvodem jsou stávající preference
hostů (pro léčebné pobyty jsou preferovány snadno dostupné (domácí a v blízkém zahraničí) a
ověřené lokality často na osobní doporučení), na jejichž zvrácení jsou potřeba značné zdroje. Ač firmy
dosud v tomto směru příliš neuspěly, do budoucna se určitě jedná o perspektivní marketingový cíl,
který je třeba dále sledovat a pokoušet se nalézt inovativní (například na základě klastrové
spolupráce) přístupy k jeho naplnění (tj. ekonomizace nákladů na změnu preferencí u pečlivě
vybraných skupin). Důvodem je další charakteristika navštívených lázní, a to fakt, že za svou hlavní
konkurenční výhodu považují navštívené lázně neustálé inovace / zlepšování jak léčebných postupů
tak jejich „nástrojů“ (pomůcek k jejich aplikaci).
Celkově lze shrnout, že většina navštívených firem nemá jednoznačně definovanou dlouhodobou vizi
a strategii svého rozvoje. Většina firem nebyla nucena až do příchodu ekonomické krize svou aktivní
strategii řešit, poptávka po jejich produktech byla dostatečná, soustředily se tedy na modernizaci
svých technologií, zkvalitňování výroby a co nejlepší naplňování přání stávajících (popř. samostatně
nově příchozích) zákazníků. V současnosti se naopak většina zaměřuje na pasivní přežití do
okamžiku, kdy se jejich zákazníkům a hlavním trhům bude dařit lépe. I v některých případech, kdy
firmy hovoří o expanzivní strategii, se jedná spíše o „teoretický“ plán, uvědomění si potřeby aktivní
reakce na měnící se podmínky než o jasně definovanou strategii s konkrétně naplánovanými kroky.
Oslovení manažeři připouští, že v této sféře mnohdy chybí potřebné zkušenosti a kompetence (ve
většině netechnické, ale i technické), v některých případech i finanční zdroje. Opětovně se tedy
potvrzuje jedna z klíčových bariér rozvoje kraje – chybějících strategické manažerské kompetence. A
právě zde se tedy otevírá prostor pro aktivity a podporu KARP, pospané v závěru tohoto dokumentu.
4.5
Výzkum, vývoj, inovace – role inovací ve strategii firem
Z 50 navštívených firem pouze dvě uvedly, že realizují výzkumné aktivity, a to v oblasti chemického
průmyslu – syntéza speciálních látek – a v oblasti spalování rostlin za účelem výroby tepla. Jedná se o
velmi specifické aktivity v kraji, které zde (zatím) nemají žádné vazby na další subjekty. Nicméně,
podle provedeného rozhovoru existuje potenciál (resp. ochota) pro širší spolupráci, který by mohl
v kraji například nastartovat širší využívání obnovitelných zdrojů energie či spojení jejich pěstování
s problematikou rekultivací (blíže je této oblasti věnována pozornost v kapitole věnující se jednotlivým
oborům kraje). V obou případech tyto firmy poměrně intenzivně spolupracují s dalšími institucemi ze
sféry VaV – univerzitami a výzkumnými ústavy AV ČR, případně i s dalšími firmami. Všechny subjekty
se však nacházejí mimo kraj.
Dalších 27 firem v průzkumu uvedlo, že realizuje (v menším či větším rozsahu) vývojové aktivity.
Charakter vývoje těchto firem je však poměrně heterogenní. Zahrnuje:

vývoj v oblasti výrobního procesu (např. vývoj forem na odlévání finálních, standardních
výrobků),

vývoj zaměřený především na design výrobků nikoliv například na materiály, které jsou dané
či v jejich vývoji již existují silně dominantní hráči,

návrh/konstrukce výrobků podle představ zákazníků (zákazník dodá pouze základní design,
firma musí vyřešit konkrétně, včetně toho, jak výrobek vyrobit),

vývoj výrobní technologie (např. vývoj specifických výrobních strojů přesně na míru pro
výrobní program firmy),

řešení konkrétních technických problémů,

až po vývoj nových výrobků / produktů.
Více než polovina z těchto firem (15) se zaměřuje pouze na jednoduchý vývoj směřující k dílčím
změnám v oblasti výrobního procesu, zakázkový vývoj podle představ zákazníka nebo jen postupné
18
zlepšování výrobků, které však negeneruje výraznou konkurenční výhodu. Vývojové a inovační aktivity
nejsou pro tyto firmy zásadním zdrojem jejich konkurenční výhody, velkou část jejich produkce tvoří
zakázková výroba s relativně nízkou přidanou hodnotou, u jedné firmy výroba poměrně
standardizovaného produktu, který nelze významným způsobem inovovat. Poptávka po inovacích ze
strany zákazníků těchto firem je velmi omezená, většina z nich tlačí především na cenu výrobků /
produktů při standardně požadované kvalitě. A to samozřejmě není směr, který by chtěl kraj / KARP
svými aktivitami podporovat. Aktivity kraje musí mířit tam, kde inovace realizují přímo firmy v kraji.
Dvě z těchto firem v rozhovoru uvedly, že cítí potřebu silnější role vlastního vývoje, a to ve směru
inovace produktu, která by znamenala stejně kvalitní produkt za nižší cenu, či ve směru vývoje plně
vlastních výrobků. A to je naopak to, co kraj chce podpořit.
Obě firmy však zároveň uvedly, že v tomto směru narážejí na vlastní kapacity, ale i kapacity kraje
z hlediska lidských zdrojů. V kraji podle nich nejsou dostupní kvalitní, kreativní, kvalifikovaní
pracovníci, které by mohly pro tyto aktivity najmout, nalákat je z ostatních regionů je pro ně velmi
obtížné, stejně jako si tyto služby zajistit externě, například prostřednictvím spolupráce s univerzitou.
Inovační potenciál těchto firem je v současnosti omezený, nicméně pokud vidí svou další strategii
právě v inovacích a diversifikaci svých aktivit a jsou ochotny do této oblasti investovat, jsou
potenciálními zákazníky kraje, resp. KARP, které jim mohou pomoci tyto aktivity lépe nastartovat.
Všechny tyto firmy zaměstnávají vlastní pracovníky, kteří mají oblast vývoje a konstrukce na starosti.
U většiny firem se však nejedná o samostatné oddělení firmy a většina pracovníků se těmto aktivitám
nevěnuje na plný úvazek, ale spíše ad-hoc v případě potřeby (například zcela nové zakázky apod.).
Průměrný podíl vývojových/konstrukčních pracovníků v těchto firmách je velmi nízký, pohybuje se na
úrovni 1 %. Spíše než tato konkrétní hodnota je důležitá skutečnost, že vývojové/konstrukční aktivity
nejsou jejich klíčovým zaměřením, ale realizují je spíše ad-hoc podle potřeby.
Tento výsledek naznačuje, že v kraji chybí tato (kvalitní) podpůrná odvětví jako např. consulting,
projektanti a konstruktéři, tedy jeden z vrcholů Porterova diamantu jako faktor významně ovlivňující
konkurenceschopnost. nabízí se zde tedy jednoznačně implikace pro aktivity Kraje (KARP) rozvoj
těchto aktivit podpořit (například i prostřednictvím plánovaného VTP), resp. případně dokázat firmy
v kraji na tyto subjekty propojit (vzhledem k velikosti Karlovarského kraje je samozřejmě otázkou, do
jaké míry lze tyto služby rozvinout přímo, a kde je efektivnější využít existujících služeb v okolních
regionech, včetně sousedního Německa).
U zbývající skupiny 12 firem, které uvedly, že realizují vlastní vývojové aktivity, hrají tyto aktivity
významnější roli. U firem sice jednoznačně převažují inkrementální inovace zaměřené především na
postupné zlepšování jejich stávajících produktů, inovace jsou ale vnímány jako zcela nezbytné
k pokračování existence firmy a po technické stránce se firmy této oblasti plně věnují. Všechny tyto
firmy také zaměstnávají vývojové pracovníky, pouze v případě dvou malých firem bylo zmíněno, že na
vývoji se částečně podílejí téměř všichni zaměstnanci a v rámci fungujících vnitřních procesů nebylo
třeba zřizovat samostatné vývojové oddělení. Průměrný podíl vývojových pracovníků v těchto
navštívených firmách se pohybuje kolem 7 %, u tří firem se však vývoji věnuje dokonce přibližně
polovina zaměstnanců. Zde se jedná sice o malé firmy, nicméně jejich rozvoj je na vývoji nových
produktů založen jednoznačně ze 100 %. Dvě z těchto firem působí v oblasti IT a pro každého svého
zákazníka, resp. pro každý úkol pro něj řešený musí vyvinout (alespoň z části) specifické řešení. Třetí
firma je založena na vývoji specifických strojů na výrobu obalů z plastu.
U dalších dvou firem z odvětví strojírenské výroby a elektronického průmyslu se podíl zaměstnanců
vývoje pohybuje na 12, resp. 20 %. V prvním případě se jedná o zakázkový vývoj strojů pro výrobu a
využití mechanické energie, kde základní platformu činí licence, a hledání možností na inovace dílčích
komponentů pro zvýšení účinnosti, minimalizaci nákladů na provoz apod. I v druhém případě se firma
zaměřuje na zakázkový vývoj, nicméně zde se častěji jedná o nové výrobky z oblasti průmyslové
elektroniky, telekomunikace, automatizace, zabezpečovací techniky na míru ušité potřebám
19
zákazníka. Firma tedy nemá konkrétní produkt, na jehož zlepšování a dalším vývoji by pracovala, ale
spíše specifické know-how určitých technologií, které dále rozvíjí pro různorodé produkty podle přání
zákazníků.
Inovační aktivity se týkají i specifické oblasti v průzkumu – lázeňské péče. Inovace zde představuje
zejména zlepšování metod a balneologických postupů aplikací nejmodernějších poznatků lékařské
vědy a využitím moderních technologií. Inovace v tomto oboru jsou však spojeny i s vytvářením
neustále (i) atraktivnějšího prostředí pro pobyt lázeňských hostů a (ii) nabídky specifických zážitků
v průběhu jejich pobytu. S tím jsou spjaty mj. nové produkty odrážející měnící se preference
zákazníků, tedy lázeňských hostů. Oba navštívené lázeňské subjekty považují neustálé inovace a
zlepšování jak léčebných postupů tak i jejich nástrojů (pomůcek k jejich aplikaci) za svou hlavní
konkurenční výhodu. Zatím však v tomto ohledu nemají dostatečně silné a spolehlivé partnery,
s kterými by mohly na těchto aktivitách spolupracovat – vyvíjet a testovat nové produkty a nástroje.
Graf 6: Role inovací ve strategiích firem
25
Počet firem
20
15
10
5
0
Inovace pro nás představují
základní zdroj
konkurenceschopnosti
Pravidelně vylepšujeme naše
produkty, nejedná se však o
naše zásadní/klíčové aktivity
Inovace jsou pro nás
okrajovou záležitostí,
zákazníci si je nepřejí
Cítíme potřebu inovovat,
nicméně dosud se tomuto
tématu příliš nevěnujeme
Graf 6 shrnuje základní typologii firem podle role inovací v jejich strategiích a rozvoji. Potvrzuje tak
kvantitativně předchozí hodnocení – pro naprostou většinu firem z navštívené 50 nejsou inovace zatím
významné, a dokonce pro 22 firem jsou inovace zatím velmi okrajovou záležitostí.
Za hlavní bariéry rozvoje inovací, resp. důvody dosud jen limitovaného významu inovačních aktivit
v navštívených firmách lze označit:
 limitovanou poptávku ze strany zákazníků po inovacích – zákazníci předávají přesné „návody“ na
výrobky a vyžadují jen minimální zlepšení – a zároveň silný podíl produktů, kde již v podstatě není
co inovovat, ale klíčovým faktorem konkurenceschopnost se stává cena
 motivace a ochota podstoupit riziko spojené s investicemi do inovací
 chybějící technické kreativní know-how (chybějící lidské zdroje) – firmy mají většinou poměrně
dobré technické kompetence, které však nedokáží kreativně rozvíjet v nové nápady, vlastní
produkty
 chybějící netechnické kompetence zaměřené na (i) aktivní vyhledávání a získávání informací o
nových potřebách stávajících zákazníků (ii) vyhledávání nových příležitostí mimo stávající obory
zákazníků a (iii) vyhledání potřených kontaktů a spolupráce v oblasti inovačních aktivit.
4.6
Spolupráce firem v oblasti inovačních aktivit
Většina navštívených firem, které realizují vývojové a inovační aktivity, využívá především vlastních
zdrojů a aktivit. Spolupráci s dalšími subjekty, ať firmami či výzkumnými organizacemi, uvedlo 15
20
firem, přičemž zajímavé je, že většina z těchto firem spolupracuje s univerzitami / vysokými školami,
v jednom případě i s výzkumným ústavem AV ČR, a naopak jen některé z nich spolupracují s dalšími
firmami.
Překvapivé to může být zejména proto, že spolupráce s akademickými pracovišti je obecně v Česku
vnímána jako limitovaná a i podle různorodých studií převažuje spolupráce napříč podnikovým
sektorem. Důvodem je v tomto případě skutečnost, že firmy neuváděly neformální, průběžnou
spolupráci se svými zákazníky či dodavateli. Ta probíhá v podstatě kontinuálně s tím, jak pro své
zákazníky připravují poptávané produkty či komunikují s dodavateli, k jakým zlepšením došlo
v případě dodávaných materiálů. Stejně jako i skutečnost, že spolupráce s univerzitami není tak
intenzivní, ale jedná se o spolupráci na menších dílčích aktivitách (viz níže). Navíc, firmy z podobných
či stejných oborů jsou často vnímány jako konkurence, s kterou nelze spolupracovat.
Spolupráce s dalšími podniky je ale samozřejmě důležitá, ač není explicitně vyjádřená
v kvantitativních výsledcích průzkumu. Zákazníci, ale i dodavatelé, jsou totiž často zdrojem informací o
potenciálních trendech v daném oboru v horizontu několika dalších let, trendů, které nemusí být mimo
ně zatím zcela patrné. Navíc, konkurenční prostředí je dnes velmi tvrdé a zákazník je stále více
náročnější. Podniky se proto předhání v tom, kdo nabídne zákazníkovi něco navíc, nějakou přidanou
hodnotu. K tomu je důležité znát jejich potřeby a přání a zároveň být schopen transformovat získané
informace do výroby (nákupu). U navštívených firem v Karlovarském kraji však zatím převažují
nenároční zákazníci orientující se v prvé řadě na cenu při určité standardní úrovni kvality spíše než na
specifickou přidanou hodnotu skrze inovativní řešení.
Celkem 13 firem uvedlo, že spolupracuje s univerzitami / VŠ, přičemž mezi jmenovanými bylo celkem
7 institucí – ČVUT, TU Liberec, VŠTB ve Zlíně, VŠCHT, VŠB-TUO, VUT v Brně a ZČU v Plzni, jedna
z firem uvedla také spolupráci s Ústavem anorganické chemie AV ČR. Spolupráce se nejčastěji týká
jednoduchých (ad-hoc) měření, ověření, testování a řešení konkrétních technických problémů
spojených s vývojovými aktivitami firem. Jen 4 firmy realizovaly, případně aktuálně realizují, společné
inovační projekty, většinou podpořené i prostřednictvím existujících národních podpůrných programů.
Poptávka po spolupráci s univerzitami / VŠ či dalšími výzkumnými organizacemi je však v kraji vyšší, a
to jak ze strany firem, které již s univerzitami spolupracují, tak ze strany těch, které s ní zatím nemají
zkušenosti. Pro oba typy firem je jednou z bariér intenzivnější spolupráce obtížnost nalézt vhodné
partnery – uvedené kontakty byly často navázány díky předchozím osobním kontaktům, pokud je firmy
nemají, jen obtížně se orientují v tom, co by jim mohly VŠ nabídnout.
Další bariérou jsou ale i finanční zdroje. Firmy v Karlovarském kraji se v minulosti a ještě více
v současnosti potýkají s nedostatkem finančních zdrojů na investice. Existující programy na národní
úrovni jsou zaměřené na financování zejména větších inovačních, vývojových či dokonce výzkumných
projektů, které jsou pro firmy z kraje jen obtížně naplnitelé. Inovace jsou navíc investice poměrně
rizikové, a to i proto, že firmy nemají jistotu, jaké služby od vysoké školy mohou získat. Roli hraje ale i
to, že řada z nich dosud necítila potřebu se těmto aktivitám věnovat intenzivněji a spolupráci
s univerzitami nevyhledávala.
Na tento problém narazila již SRKKK, která klade důraz na vytvoření užší vazby mezi firmami
z Karlovarského kraje a vysokými školami. Pro firmy je bez předchozích osobních kontaktů těžké najít
potřebné kontakty na VŠ, v Karlovarském kraji je to navíc umocněno tím, že „potřebné“ vysoké školy
jsou lokalizovány mimo regiony. Facilitace kontaktů mezi firmami a studenty vysokých škol tak, jak
navrhovala SRKKK, by podle výsledků průzkumu měla být doplněna ze strany KARP
zprostředkováním kontaktů mezi firmami a výzkumníky / výzkumnými týmy. Základem této aktivity je
tak, jak již navrhuje SRKKK, zejména mapování potřeb firem Karlovarského kraje a koordinace /
asistence při vytváření partnerských vazeb na VŠ či jiné výzkumné organizace.
21
5
Oborové specializace a specifika jednotlivých oborů v kraji
Předchozí kapitola shrnula hlavní výsledky realizovaného průzkumu mezi 50 firmami, a to v podstatě
bez ohledu na odvětví jednotlivých firem. Důvodem byl především malý vzorek firem pro jednotlivá
odvětví, ale také rozdílnost a specifičnost firem často spíše napříč obory. I přesto je zajímavé se na
základní charakteristiky klíčových oborů kraje podívat.
5.1
Strojírenské obory
Strojírenství je významným odvětvím kraje, které i díky nepříznivému vývoji dalších tradičních odvětví,
ale i díky zahraničním investicím v kraji dokonce mírně posiluje – jejich LQ (lokalizační kvocient) se
v kraji mírně zvýšil a významně se podílejí také na exportu kraje. Tato odvětví jsou silná i v dalších
krajích Česka, což může být příležitostí pro rozvoj spolupráce. Na druhé straně to ale znamená také
mnohem silnější konkurenci a potřebu jasně se odlišit od konkurence a nabídnout unikátní a kvalitní
produkt.
Podle realizovaného průzkumu jsou tyto obory charakterizované vyšším podílem menších firem
zaměřených na různorodé výrobky v oblasti výroby strojů a drobné kovodělné výrobky a díly. To by
mohlo vytvářet poměrně dobré podmínky pro budoucí spolupráci, podle navštívených firem je ale
slabou stránkou zatím nízká důvěra mezi jednotlivými subjekty a také skutečnost, že většina z nich
jsou více či méně přímými konkurenty. Ač si v současnosti řada z nich přímo nekonkuruje díky vazbě
na své dlouhodobé zákazníky, v boji o nové tomu je jinak.
Blíže lze strojírenské firmy rozdělit na (i) firmy, které mají vlastní finální produkty / určité celky a (ii) na
firmy zaměřující se na zakázkovou výrobu komponentů. Většina z navštívených strojírenských firem
patří do druhé kategorie (11), pouze 4 lze naopak zařadit mezi firmy s vlastními produkty a celky (př.
specifické stroje na výrobu výrobků z plastu, průmyslové pece ad.). Zbývajících 5 firem z velké části
realizuje zakázkovou výrobu komponentů, má ale i některé vlastní výrobky / celky, jejichž podíl na
celkových aktivitách firem je různorodý.
Firmy zaměřující se čistě či z velké části na zakázkovou výrobu komponentů lze charakterizovat velmi
silnou závislostí na svých odběratelích tak, jak bylo popsáno již výše. Tyto firmy měly až do začátku
ekonomické krize (relativní) dostatek zakázek, a to i bez aktivnějšího vyhledání nových zákazníků.
Svou roli v tom však samozřejmě hrály kromě velmi silné světové poptávky podstatně nižší výrobní
náklady Česka, resp. Karlovarského kraje. V případě Karlovarského kraje hrála (a stále hraje) v této
„specializaci“ velmi silnou roli pozice na hranicích s Německém (řada firem orientována z více než
90% na německý trh / německé zákazníky).
U firem zaměřených na určité celky či finální výrobky je nezbytná potřeba vlastních vývojových a
konstrukčních prací, což jednak zvyšuje přidanou hodnotu realizovanou v kraji, jednak vytváří do určité
míry zpětnou závislost odběratelů na místních firmách. Postavení těchto firem je tedy „autonomnější“,
závislost na hlavních odběratelích je ale i zde u většiny firem silná.
Hlavní nevýhodou zakázkové výroby je velmi silná závislost firem na svých zákaznících, jejich
rozhodnutích a aktivitách. Dosud tato závislost díky světovému ekonomickému růstu znamenala
zejména omezené možnosti rozvoje, které dokládá mimo jiné i vývoj tržeb největších firem kraje (viz
tabulka 1). Firmy v Karlovarském kraji musely samozřejmě kromě požadované, ale svým způsobem
standardní, úrovně kvality konkurovat především cenou, což je při rostoucí ekonomické úrovni Česka
a v současnosti při rostoucí konkurenci stále těžší11.
Užší specializace velké části firem byla dosud určena úzkou vazbou na dlouhodobé zákazníky – často
se jedná o specializaci na určitý obor (př. energetika, automobilový průmysl, elektrotechnika apod.),
ale ne vždy tomu tak je. Firmy tak mají určité kompetence na některé typy komponentů / celků,
11
Zatímco dříve zákazníci vyžadovali určitou kombinaci kvality a ceny, dnes je podle vlastních zkušeností oslovených manažerů
cena na prvním místě. To potvrzují navíc naše zkušenosti i z dalších regionů a firem mimo Karlovarský kraj.
22
nicméně se nejedná o specializaci na určitý výrobní program se specifickým unikátním know-how.
Existující know-how je velmi omezené (spíše se jedná o zručnost, kvalitní technologie, znalost potřeb
svých zákazníků, flexibilitu reakce apod. než o unikátní technické know-how) a vzhledem k silné roli
„zákazníků“ obtížně využitelné pro vlastní výrobky / služby.
Až do současné ekonomické krize však většina firem dokázala (relativně snadno) zajistit dostatečnou
poptávku po svých aktivitách k naplnění existujících kapacit a nebyla tak nucena přecházet k aktivitám
jiným, včetně rozvoje vlastních výrobních programů. K tomuto faktoru se přidávají další charakteristiky
kraje, zejména problémy v oblasti lidských zdrojů a inovačních aktivit a vstupů.
Ekonomická krize, která v Česku naplno propukla v druhé polovině roku 2008, však přinesla uvolnění
světových výrobních kapacit, které jsou dnes výrazně nad úrovní poptávky. Existující konkurence se
tak významně zvýšila, společně i s tlakem na cenu, který může být však v tuto chvíli pro řadu firem již
„likvidační“ – pokud nedokáží stávající aktivity nahradit jinými, kde je cena například jen jedním
z faktorů konkurenční výhody. Krize dopadla nepříznivě téměř na všechna odvětví ekonomiky a velkou
část ekonomických subjektů. Nevýhodou firem v Karlovarském kraji je však právě jejich závislost na
zákaznících/odběratelích, resp. jejich informacích o koncových trzích a zákaznících, a tím malý
manévrovací prostor, jak svou situaci v době ekonomické krize změnit. Firmy jsou totiž v mnoha
případech nuceny v podstatě čekat, až se jejich zákazníkům začne vést lépe.
Zakázková průmyslová výroba je navíc silně ovlivněna cyklickým vývojem ekonomiky. V reakci na
velké výkyvy v zakázkách jsou tak tyto firmy nuceny mít značně diverzifikované zaměření (např.
průmyslové pece pro metalurgii, porcelánky, sklárny apod.), což fakticky brání cílené úzké
specializaci, v níž by firma chtěla a mohla dosáhnout pozice „globálního lídra“. Při dotazech na tuto
alternativní strategii jsme narazili na několik bariér:
(i)
nedostatek informací pro výběr nosné úzké specializace (jedná se o důsledek současné
převažující pozice místních firem v globálních produkčních sítích),
(ii)
absence motivace pro takto náročnou změnu firemní strategie a obavy ze souvisejících
rizik,
(iii)
chybějící vysoce kvalifikovaní a kreativní pracovníci (nápady) v kraji.
Box 1: Moderní informační technologie jako cesta ke snížení nákladů a inovacím?
Navštívené strojírenské firmy, ale i další firmy v průzkumu, v rozhovorech zdůrazňovaly, že kvůli
ekonomické krizi a souvisejícím propadu poptávky hraje v dnešní době v konkurenci mnohem větší
roli cena. Řada firem se tedy zaměřuje především na snižování provozních nákladů. Rozhovory sice
nebyly primárně zaměřeny tímto směrem, nicméně je z nich patrné, že firmy většinou volí tradiční
cestu snižování nákladů – úspora nákladů na pracovní sílu propouštěním, snížení výdajů na aktivity,
které nejsou vázány přímo na výrobu apod.
Tato cesta snižování nákladů má ale určitě svá omezení, i vzhledem ke zvyšování mzdových nákladů
v české ekonomice. Náklady je však možné snižovat i díky inovacím. Inovace jsou tradičně chápany
jako technická zlepšení produktů nebo technologií výroby. Inovace ale mohou být spojené i
nastavením celkové organizace práce ve firmě. A tato oblast je úzce spjata s inovacemi v oblasti
moderních informačních a telekomunikačních technologií, které mohou efektivně asistovat při
optimalizaci výrobních procesů, plánování a rozhodování.
Podle našich zkušeností z dalších projektů je význam moderních ICT v Česku stále podceňován,
často i z důvodu neznalosti možností, které tyto technologie přinášejí. Využití moderních ICT
v Karlovarském kraji je i podle dostupných studií nedostatečné. Je zde tedy prostor pro jejich širší
využití, které by navíc mohlo přinést další provozní úspory. Neříkáme, že toto je řešení pro všechny
navštívené firmy, ani že je to řešení nejvýznamnější. Jen je podle nás třeba motivovat firmy
k překonání tradičních postupů a k širšímu chápání inovací a jejich významu.
23
Na druhé straně podle našich zkušeností existují v Česku pracoviště, které v této oblasti mají znalosti,
dlouhodobé zkušenosti a také výsledky. Firmy je neznají, neví jak by jim mohly pomoci a možná by je
ani nehledaly jako potenciální partnery.
A právě zde vidíme důležitou úlohu KARP – aktivně podněcovat a zprostředkovávat tyto vazby a
kontakty. Předcházet tomu nutně musí podrobnější poznání potřeb jednotlivých firem, sejně jako
vytvoření databáze těchto vnějších kontaktů, které budou firmám podle jejich potřeb doporučovány.
Mezi strojírenskými firmami jsou však také dvě relativně dynamické, ale menší inovační firmy. Menší
z nich je jednou z mála domácích firem se skutečně globálně konkurenceschopným a unikátním
produktem, který je výsledkem vlastního vývoje. Patří jednoznačně mezi firmy, jejichž vznik, růst a
rozvoj by kraj chtěl posílit. Vzhledem k počtu zaměstnanců (firma v kategorii do 25 zaměstnanců) je
její dopad na ekonomiku kraje zatím mizivý, co je však ještě méně příznivé, je limitovaná možnost či
schopnost dalšího růstu. V tomto ohledu tato malá, dynamická firma naráží na podobné bariéry jako ty
výše popsané. Především se jedná o motivaci pro další významnější růst, zdroje a schopnosti tento
růst řídit, ale samozřejmě také dostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří jsou k růstu potřeba.
5.2
Elektrotechnický průmysl
Význam elektrotechnického a elektronického průmyslu se v Karlovarském kraji zvýšil zejména
s příchodem zahraničních investic12 a tato odvětví tak patří mezi relativně nová. Mezi navštívenými
firmami spadá do tohoto oboru 6 firem, z toho polovina je v zahraničním a polovina v domácím
vlastnictví. A právě mezi zahraničními a domácími firmami je v tomto odvětví patrně největší rozdíl.
Dvě ze zahraničních firem představují pouze výrobní a montážní závody s velmi omezenou autonomií
vyrábějící kabely a komponenty kabelů pro velkoobchodní účely, energetické firmy a automobilový
průmysl. Jedná se o standardizované výrobky s nízkou přidanou hodnotou, jejichž případný vývoj je
realizován kompletně v zahraničí. K těmto firmám lze zařadit i jednu domácí firmu zaměřenou na
oblast technických dopravních zařízení. Ani tato firma nemá významné aktivity s vyšší přidanou
hodnotou, realizuje především jednoduchou výrobu a montáž na základě dostupných technologií.
Čtvrtá firma zaměřující se rovněž na výrobu kabelů je domácí firmou, která k vlastní výrobě realizuje
také potřebný vývoj a inovační aktivity. Ty jsou zaměřené sice primárně na splnění regulativních
nařízení, kromě toho je však snahou firmy vždy přijít s přidanou hodnotou navíc pro zákazníka.
Spolupracují proto úzce také se svými dodavateli materiálů a hledají využití jejich nových poznatků pro
své výrobky.
Firma se chce inovačním aktivitám věnovat stále intenzivněji a jejich rozvoj je součástí její strategie do
budoucna. S tím souvisí i snaha přeorientovat se z velkoobchodních zákazníků, kde je jen úzká vazba
mezi konečným zákazníkem a výrobcem a tudíž i omezená možnost spolupráce na zlepšování
produktů, na konečné zákazníky a s nimi společně pracovat na nových řešeních a produktech.
I další domácí firma tohoto odvětví vyrábějící zejména svorky, svorkovnice a spojovací
elektrotechnický materiál realizuje vlastní inovační aktivity. Jedná se o vlastní vývoj a konstrukci
zaměřené jak na zlepšování výrobků tak i výrobních procesů. Motivací je zlepšovat užitné vlastnosti
jejich výrobků, ale také naplňovat nové, přísnější normy na tyto produkty. Podle vlastních slov však
nelze v tomto oboru realizovat „zásadní“ inovace, ale pouze malá, postupná zlepšování, která jsou
však důležitou konkurenční výhodou firmy.
K získávání nových zákazníků tyto dvě firmy využívají tradičních marketingových nástrojů, které
doplňují nabídkou kvalitního servisu pro své výrobky. Nejedná se tedy o agresivní tržní strategii,
nicméně na rozdíl od většiny oslovených firem se tyto dvě snaží své zákazníky vyhledávat aktivněji,
včetně přímého oslovení a snahy získávat od nich informace o pro další vylepšení svých výrobků.
12
Mezi 10 největšími firmami v tomto odvětví je 8 firem pod zahraničním vlastnictvím.
24
Jejich nevýhodou je ale to, že zatím významná část jejich výrobků se prodává přes velkoobchody, kde
je samozřejmě kontakt s konečným zákazníkem pouze zprostředkovaný. A právě toto chce první
z jmenovaných firem nyní změnit – orientovat se na koncové zákazníky, kde vidí jasný potenciál i pro
své inovační aktivity a konkurenční výhodu.
I mezi elektrotechnickými firmami ale existuje v kraji dynamická inovační firma. Jedná se o již výše
popsanou zahraniční firmu s vysokou autonomií – viz box 1.
Box 2: Vývoj a výroba zákazníkem specifikovaných a na míru ušitích výrobků z oblasti
průmyslové elektroniky a komunikační techniky
Chebská firma Bonnel technologie, s.r.o. formálně naplňuje znaky zahraniční společnosti, ale od
zažité představy o zahraničním investorovi se podstatně liší. Společnost není odnoží nějakého
multinacionálního koncernu, zakladatelé pocházejí z České republiky. V roce 1991 byla firma založena
v Čechách jako s.r.o. a současně v SRN jako GmbH. Bonnel Technologie GmbH ve Schwarzenbrucku
(poblíž Norimberka) zajišťovala zpočátku vývoj, nákup materiálu a prodej hotových výrobků. Sesterská
firma v Chebu produkty vyráběla a dodávala je z převážné části do Německa, částečně na český trh.
Po vstupu České republiky do EU se těžiště vývoje a administrativy postupně přesunulo do Chebu,
takže dnes sídlí v Karlovarském kraji perspektivní konkurenceschopná firma se zaměřením na nové
produkty a inovace.
Hlavní činností dle obchodního rejstříku je vývoj, výroba, instalace a opravy elektrických strojů a
přístrojů. To ve své podstatě znamená vývoj a výrobu zákazníkem specifikovaných elektronických
přístrojů z oblasti průmyslové elektroniky, telekomunikační techniky, průmyslové měřicí a regulační
techniky, automatizace, zabezpečovací techniky, lékařské a všeobecné elektroniky. Ty jsou obvykle
dodávány jako OEM13 produkty.
Část produktů ale Bonnel Technologie vyvíjí také vlastního popudu, na základě vlastních nápadů a na
kompletně na vlastní riziko. Příkladem je aktuálně vyvíjené zařízení čistíren odpadních vod, které
sdružuje řídící elektroniku a vzduchový rozvaděč v rámci jedné kompaktní jednotky, zatímco
v současné době se obvykle realizuje řízení a vzduchový rozvaděč jako dva samostatné, fyzicky
oddělené celky. Cena nového systému by měla být výrazně nižší, než je součet současných
pořizovaných nákladů na tyto dva prvky. Princip vzduchového rozvaděče má společnost v současnosti
přihlášen k patentu. K hlavním výhodám patří bezhlučná funkce a také úspora elektrické energie.
Bonnel Technologie jako malá firma nemá ani možnosti, ani zájem konkurovat mezinárodním
koncernům, které produkují zboží pro masovou spotřebu. Místo toho se soustřeďuje na malé a střední
série. Elektronika vyvinutá a vyrobená v Chebu je tak schovaná v produktech a zařízeních, o kterých
to na první pohled nelze tušit. Velká část zákazníků jsou velké německé společnosti, zákazníci šíří
dobré jméno firmy mezi sebou a reference jsou tak nejčastějším způsobem získávání nových
zákazníků.
Už jenom z výčtu oblastí působení je patrné, že firma má velmi široký záběr a je schopná vyjít vstříc
zákazníkům v nejrůznějších oborech. Mezi její výrobky patří např. svařovací přístroj pro ortodentisty;
telekomunikační ústředny; ovládání čističek odpadních vod, bezkontaktní identifikační systémy;
ovládání invalidních vozíků; automaty na cigarety s možností kontroly věku kupujícího a řada dalších.
To ovšem současně znamená, že trvale stoupá náročnost na kvalifikaci vývojářů i na možnosti,
vybavení, kvalitu a tempo výroby. Důležitým kapitálem firmy jsou tak schopní a angažovaní vývojáři,
stejně jako kvalitní lidé v administrativě a ve výrobě.
A v neposlední řadě další rozdíl oproti „průměrným investorům“ – firma nesídlí v typické šedivé
„krabici“ v průmyslové zóně, ale od roku 1995 na vlastním pozemku a ve vlastním objektu (od roku
2005 v novém, předtím v částečně zrekonstruovaném) v ulici Pražská v Chebu.
13
OEM (zkratka anglického Original Equipment Manufacturer) je obchodní termín, který označuje výrobce zařízení, jenž při
výrobě používá díly, komponenty a zařízení od jiných výrobců, a hotový výrobek prodává pod svou vlastní obchodní značkou.
25
Zajímavé je, že žádná z firem s vlastními inovačními aktivitami nemá zatím významně rozvinutou
spolupráci s externími subjekty, například vysokými školami. Některé však zmínily, že zde určitě
potenciál je a rády by právě tuto spolupráci posílily. Najít však kontakty na VŠ je obtížné.
5.3
Automobilový průmysl
Podobně jako elektrotechnický, i automobilový průmysl patří mezi nová odvětví Karlovarského kraje
spojená se zahraničními investicemi. Jejich příchod do kraje byl kromě již zmiňovaných faktorů
motivován také růstem významu automobilového průmyslu v ekonomice Česka. Mezi navštívenými
firmami bylo celkem 6 firem, které dodávají své výrobky výhradně do automobilového průmyslu, což je
kvalifikovalo do této úzké skupiny. Jinak jsou firmy zaměřeny různorodě – 5 z těchto firem totiž
představuje tzv. tier-3 dodavatele. Tedy dodavatelé posledního patra, kteří dodávají pouze
komponenty s nízkou přidanou hodnotou, které se až v dalších fázích stávají součástí složitějších
komponentů a modulů. Konkrétní zaměření firem je v oblasti výroby textilií a kožených výrobků pro
automobily, výroba odlitků, svařování kovů, výkovky, výlisky pro systémy motorových vozidel a výroba
vyhřívacích prvků do autosedaček.
Na tento typ dodavatelů je vyvíjen v současnosti asi nejsilnější tlak, pokud jde o ceny jejich výrobků,
zároveň je zde vyšší konkurence a jsou tedy snáze nahraditelní14. Důvodem je skutečnost, že jejich
výrobky nejsou výsledkem vysoce specializovaného a odborného know-how, navíc na ně nejsou ze
strany výrobců automobilů přenášeny složitější funkce především v oblasti výzkumu a vývoje, což je
doménou dodavatelů prvního řádu. Naopak, dodavatelé tier-3 musí dodávat v podstatě striktně podle
zákaznické dokumentace, kde určující je cena a návrhy na zlepšení jsou vnímány spíše jako
nadbytečné náklady, které nejsou zákazníci ochotni platit.
Jedna z navštívených firem dokonce uvedla, že část její výroby je realizována jako práce ve mzdě.
Další, napojená svými výrobky na asijské automobilky, navíc uvedla, že díky typické velmi rigidní
hierarchii dodavatelů existující na straně hlavního zákazníka – vlastní automobilky, která však není
přímým zákazníkem této firmy – jsou prakticky všechny její aktivity zcela podřízeny jeho strategii,
včetně například výběru svých dodavatelů.
Rozvojový potenciál automobilového průmyslu v kraji je tedy velmi omezený a lze ho spojit zejména
s největší firmou tohoto odvětví. Jedná se o dodavatele druhého řádu (tier-2), který na vývoji
některých ze svých výrobků spolupracuje úzce také se svými zákazníky, tj. samotnými automobilkami.
Navíc, v Karlovarském kraji je lokalizován vývoj některých výrobků, který není realizován jinými
částmi/ závody mateřské společnosti. Vzhledem ke své velikosti a zaměstnávání i vysoce
kvalifikovaných odborníků může tato firma působit i jako atraktivní zaměstnavatel pro ty, kteří odešli
studovat mimo kraj. Právě ti jsou hlavním zdrojem nových, kvalifikovaných pracovníků pro tuto firmu
automobilového průmyslu, jejich „lákání“ zpět do kraje je však pouze vlastními silami obtížné.
Důvodem, který zmínilo více firem, je i chybějící jasná strategie, která by tyto návraty podporovala, a
to jak přímo (snaha přímo oslovovat studenty a motivovat je k návratu zpět), tak i nepřímo jasnou
podporou rozvoje kraje – vytvářením příznivějšího prostředí pro mladé lidi, podporou dostupnosti
bydlení, propagací zajímavých a atraktivních zaměstnavatelů v kraji apod.
Firma se navíc z ekonomických důvodů snaží využívat co nejvíce také místní dodavatele. Vzhledem
k velmi přísným pravidlům v automobilovém průmyslu na ně musí klást náročné podmínky, a to hlavně
na neustále se zvyšující kvalitu výrobků i na cenu. V Karlovarském kraji ale stanovené podmínky
splňuje jen málo firem, navíc, tak jak je tomu u firem z automobilového průmyslu obecně, jen u
výrobků a komponentů s nízkou přidanou hodnotou.
14
V průzkumech mezi firmami dodávajícími do automobilového průmyslu však nebyla zaznamenána snaha opustit tento
segment a najít uplatnění v jiném oboru, kde by mohl být tlak nižší. Tento výsledek jen podtrhuje omezenou snahu firem aktivně
reagovat na vývoj a změny vnějších podmínek.
26
5.4
Sklo, keramika, porcelán – výroba ostatních nekovových minerálních výrobků
Odvětví skla, keramiky a porcelánu patří k tradičním odvětvím Karlovarského kraje. V rámci
realizovaného průzkumu byli v rámci tohoto odvětví navštíveni jak přímo výrobci porcelánu, tak výrobci
průmyslových pecí, které se v této výrobě využívají, resp. využívaly v minulosti. Dnes se tito výrobci
orientují i na jiná odvětví, např. slévárenství. I přesto jsme tyto firmy zařadili do tohoto oboru.
Výroba porcelánu má v kraji dlouholetou tradici, jejíž vznik a rozvoj je spojen s místními zdroji surovin.
Výrobci porcelánu jsou vystaveni podobně jako například textilní výroba velmi silné konkurenci
výrobců z rozvíjejících se ekonomik, jejichž cenám v současnosti v podstatě nemohou konkurovat.
Výroba porcelánu v kraji tak v posledních letech prošla velmi nepříznivým vývojem, jehož
charakteristikou bylo snižování výroby a také zaměstnanosti, včetně krachu některých podniků. Lépe
se dokázaly udržet zejména ty firmy, které opustily trhy standardizované výroby, kde je konkurence
nejsilnější, a soustředily se více na luxusní, specifické segmenty trhu.
I zde však panuje silná konkurence, neboť v klasické výrobě porcelánu neexistuje tak specifické
technické a technologické know-how, které by umožnilo získat významnější náskok před konkurenty
z levnějších zemích. Materiál je již po staletí stejný a změny se jen těžko dočká, konkurenční výhodu
(kromě ceny) určuje tedy především unikátní design, značka výrobce (pověst) či schopnost flexibilní
reakce na požadavky zákazníka – a zde může hrát roli i fyzická blízkost, která umožní zajistit
například i co nejkratší dobu mezi přáním zákazníka a dodáním produktu na míru či zapojení
zákazníka do vývoje.
Nevýhodou firem v Karlovarském kraji oproti řadě konkurentů, která však platí i pro další odvětví, je
také technologické/ technické zaostání, především zastaralé technické vybavení, které je samozřejmě
z důvodu existenčních potíží firem jen obtížně obnovováno a modernizováno. Konkurence tak
dosahuje podstatně vyšší produktivity, která je dále zvýhodňuje. Problémem je podle navštívených
firem ale také obtížnost ochrany vlastních produktů a jejich designu. Vývoj nových tvarů a designu lze
velmi jednoduše kopírovat a trh v EU je proti přístupu kopírovaného zboží velmi nedostatečně a
neflexibilně chráněn.
I posun firem směrem k luxusními, specifickému či na míru pro zákazníka vyráběnému ale stále
klasickému porcelánu se tedy zdá velmi obtížným řešením (vzhledem ke konkurenci a charakteru
produktů, které již v podstatě nelze inovovat) pro budoucí rozvoj tohoto odvětví v kraji. Cestou by
mohla být specializace nikoliv na tradiční porcelán a keramiku, ale porcelán a keramiku pro
průmyslové či jiné specifické účely. Na tento obor se specializuje jedna z navštívených firem
průzkumu, jejíž vývoj je oproti tradičním porcelánkám příznivější. Otázkou však je, zda je to pro firmy
z hlediska dostupného know-how či technologií, ale i náskoku konkurence možné. Z navštívených
firem se zatím zdá, že o této strategii zatím neuvažovaly.
Řešením by mohla být i užší spolupráce výrobců porcelánu a společná strategie, ať při nákupu,
jednání s dodavateli, nebo při prodeji a snaze obsazovat nové trhy. O spolupráci však v kraji,
zjednodušeně, nemůže být ani řeč. Představitelé navštívených firem za hlavní bariéru označují
zejména špatné osobní vztahy a předchozí zkušenosti a nestrategické chování některých firem, které
kazí pověst a image místních výrobků.
Výše pospaným charakteristikám neodpovídá již zmíněná firma specializující se na průmyslový
porcelán a keramiku pro průmyslové obory. I tato firma na začátku svého vývoje, nicméně již před
desítkami let, vyráběla klasický užitkový porcelán. Postupně se však transformovala v dnes
významného exportéra průmyslové keramiky. I tato firma přiznává rostoucí konkurenci
z nízkonákladových zemí, které lze čelit pouze neustálým vývojem nových výrobků. Inovace jsou ve
firmě proto vnímány jako zcela nezbytné k pokračování existence firmy a po technické stránce se
firma této oblasti v rámci svých možností plně věnuje. I přesto firma vnímá budoucí rozvoj jako výzvu.
V rámci existujícího oboru totiž vidí jen velmi omezený a nepravděpodobný prosto pro radikální
27
inovaci, který by jí získal další náskok před konkurencí z rozvíjejících se zemí. Možnosti dalšího
rozvoje (ale i existence firmy) vidí firma především v nových příležitosti v oborech mimo dosavadní
hlavní zaměření jejích aktivit. Tím jsou například energetika a chemický průmysl.
Další dvě firmy tohoto oboru se specializují na výrobu průmyslových pecí. U obou firem převažuje
vývoj a výroba na zakázku dle konkrétního zadání zákazníka, zároveň však realizují vlastní vývoj
nových produktů. U obou tedy dominuje reaktivní tržní strategie, při které se firmy zaměřují na co
nejlepší naplnění potřeb zákazníků, kteří firmu sami osloví. Aktivnímu vyhledávání nových zákazníků
ani u jedné z firem nejsou (zatím) věnovány významnější zdroje. V obou firmách také zřejmě existují
technické kapacity na realizaci agresivní expanzivní strategie. Pro tuto cestu však patrně chybí
motivace a ochota podstoupit riziko specializace – zatím jsou obě firmy poměrně široce rozkročeny na
různé typy průmyslových pecí, případně i doplňkovou výrobu dalších produktů.
Strategie specializace na nový směr / obor se však nabízí i v reakci na problémy tradičních oborů a
výrazný pokles poptávky. A právě útlum tradičních oborů (výroba skla, porcelánu, keramiky a
hutnictví), které jsou hlavními odbytovými trhy, vnímají firmy jako hlavní výzvu (riziko) dalšího vývoje.
Obě by tedy uvítaly podporu právě v této sféře „hledání nové specializace“ a také nových zákazníků.
Box 3: Potřeba široké specializace na příkladu výrobců pecí
Specifickým „podoborem“ v rámci strojírenství Karlovarského kraje je výroba průmyslových pecí a
sušiček. Potenciální uplatnění těchto produktů (resp. know-how) je velmi široké, od oborů jako výroba
skla a porcelánu, přes slévárenství až po relativně nové obory, kde se používají více či méně
specializované sušičky a pece (automobilový průmysl ad.). V rámci kraje působí několik firem
zaměřených na tuto oblast strojírenství15.
Jejich společným rysem je dominance zakázkového charakteru produkce, kdy vývoj, aktivní marketing
a prodej vlastní produkce je v různé míře „pouze“ doplňující linií aktivit firem. S důrazem na schopnost
co nejkvalitněji naplnit specifické požadavky různorodých zákazníků (z různých oborů – viz výše) jsou
spojeny omezené možnosti pro úzkou specializaci a dosažení světové excelence v rámci takové
specializace. Úzká specializace v kombinaci s modelem zakázkové produkce naráží na velmi vysoké
výkyvy poptávky a nutí tak firmu rozšiřovat svou působnost. Jako příklad bylo uvedeno, že hlavním
světovým trendem v rámci oboru je rozvoj vakuových pecí, které díky vakuu místo určitého plynu
uvnitř pecí umožní uživatelům zjednodušit (a tím zlevnit) technologii výroby vynecháním nutnosti
řešení vlivu plynů na produkty uvnitř pece.
Podle navštívených firem je mimořádně náročné (ne-li nemožné) na uvedený trend zareagovat.
Důvodem je kombinace potřeby vysokých investic do vlastního vývoje (vč. výzkumu) a nedostatku
znalostí zákazníků a jejich potřeb v oblasti využívání vakuových pecí, neboť doposud se navštívené
firmy soustřeďují na uspokojování potřeb zákazníků, kteří si je sami našli, přičemž se jednalo o
zájemce o atmosférické pece.
Tento problém názorně ukazuje rizika plynoucí z vysoké závislosti na zakázkové produkci na úkor
orientace na vlastní produkci. Firmy orientující se na vlastní produkci jsou nuceny kontinuálně rozvíjet
vlastní technické znalosti a kompetence a aplikovat je na aktuální znalosti z koncových trhů usilujíce o
uspokojení zákazníků. Firmy s vlastními produkty tak mají výhodu možnosti dřívější reakce na nově
16
identifikované příležitosti , čímž si mohou vytvořit konkurenční výhodu, na kterou lze pro později
reagující firmy orientované na zakázkovou produkci obtížně reagovat
15
Je třeba doplnit, že se jedná do značné míry o obor hraniční mezi strojírenstvím a stavebnictvím, neboť samotná výstavba a
montáž některých typů pecí a jejich vyzdívek charakterem aktivit spadá spíše do stavebnictví.
16
Ať jsou vyvolané novými technologickými možnostmi nebo novými potřebami zákazníků.
28
5.5
Obnovitelné zdroje energie – recyklace
Tento obor – oblast obnovitelných zdrojů energie a recyklace – nelze svým způsobem považovat ani
za samostatný obor, k jeho vymezení vedla především přítomnost dvou zajímavých firem v průzkumu,
které se zabývají těmito aktivitami. V kraji (ale do určité míry i v Česku jako celku) se jedná o nové,
rozvíjející se aktivity. Díky tomuto charakteru by mohly kraji poskytnout potřebnou novou unikátní
specializaci, byť zpočátku velmi okrajovou, která je navíc příznivá i k potenciálu kraje v oblasti
cestovního ruchu a lázeňství. Cestovní ruch i lázeňství jsou stále více lákány i na příjemné a
zachovalé přírodní prostředí a tyto dvě firmy jsou v tomto ohledu zachovalé prostředí podporují.
A o jaké firmy, resp. obory se jedná? Jak bylo zmíněno, nelze je v žádném případě vztáhnout k jedné
specializaci, ale každá představuje specifickou aktivitu. A to:
 výrobu tepla z biomasy a výzkum a vývoj v této oblasti
 využití (recyklace) pryžových materiálů (blíže viz box 4)
Z části lze do této kategorie zařadit i dvě firmy z odvětví strojírenství – jedna je zaměřena na využití
vodní energie, druhá na výrobu specifických kontejnerů mimo jiné i pro tříděný odpad.
Výroba energie či tepla z biomasy prostřednictvím malých, místních zdrojů zažívá v současnosti
rozvoj, a to i díky veřejné podpoře věnované těmto aktivitám. Již před několika lety to vycítila i jedna
z navštívených firem průzkumu, která se kromě vlastní výroby tepla věnuje výzkumu v této oblasti,
konkrétně procesu spalování. Nikoliv tedy technologiím (tedy kotlům), které se ke spalování biomasy a
výrobě tepla využívají. Vazba na místní technologické firmy v kraji (z jakýchkoliv oborů) je tady zatím
nulová a vzhledem k již relativně dlouho existujícímu vývoji v této oblasti v zahraničí, ale i v Česku
není pravděpodobné, že by firmy v Karlovarském kraji mohly k tomuto trendu přistoupit (podle citace
by „objevovaly již objevené“). Vazba na kraj je tedy více v oblasti propagace „zelené“ strategie ve
vazbě na zemědělskou produkci, která je samozřejmě také nikoliv nevýznamnou součástí ekonomiky
kraje, a cestovní ruch a lázeňství.
Box 4: Bariéry rozvoje mimo firmy – chybějící trh či zkušenosti na trhu
Tři z navštívených firem, které lze úzce či jen návazně přiřadit do tohoto odvětví čelí specifickým
překážkám při svém rozvoji a uplatnění nových, technologicky vyspělých výrobků na trhu. Všechny tři
firmy přicházejí se zajímavou inovací, kterou se jim zatím nedaří uplatnit na trhu. Proč se věnovat
těmto překážkám je skutečnost, že tato zatím ne tak pozitivní zkušenost s inovacemi může firmy
demotivovat od dalších investic do inovačních aktivit. A to je přesně to, co si Karlovarský kraj nemůže
dovolit.
První z firem vyvinula nový stroj na recyklaci pneumatik – zpracování v materiál, který je využíván
v další výrobě. Pneumatiky je již nějakou dobu nutné zpětně odebírat od uživatelů a (není určeno
přesně jak) recyklovat. Očekáváním tedy bylo, že v důsledku přísnější regulace posílí i poptávka v této
oblasti. To se bohužel (zatím) nestalo. V reálném světě chybí dostatečný tlak na dodržování pravidel.
Pneumatiky tak jsou sice zpětně odebírány, nicméně jen menší část z nich je dále využívána. Jejich
zpracování a využití není motivováno ani silnější propagací ekologického nakládání s odpady,
investice do nového stroje jsou ale vysoké. Firma tedy sice přišla s inovací, trh, resp. zákazníci na ni
však svým způsobem nejsou zatím připraveni.
O tom se přesvědčuje zatím i firma, která je zaměřena právě na využití recyklovaného materiálu
z pryžových materiálů. Podle její zkušenosti je uplatnění jejích produktů spojeno s velmi intenzivním
přesvědčováním jak zákazníků, tak i regulátorů o výhodách aplikací druhotných gumových produktů.
Konkurenty jsou v tomto ohledu totiž zejména „tradiční“ výrobci, spíše než firmy s podobnými
aktivitami.
Kromě přesvědčování zákazníků o výhodách stávajících produktů se však firma věnuje také
neustálému vývoji nových produktů a hledání nových aplikací. Mezi ty stávající patří například
29
stavebnictví (materiály pro povrchy vozovek – podstatně tišší provoz, protihlukové stěny), sportovní
zařízení (protiskluzové povrchy – bezpečnost, povrchy s pružnými vlastnostmi) a zpracovatelé
granulátu.
Hlavní pomocí by podle těchto dvou firem bylo prosazování dosažení legislativních změn, které vytvoří
podmínky pro rozvoj recyklací – potřeba pomoci nastavit celý systém (odkup, sběr, recyklace,
aplikace). Bez změny legislativy a jejího důsledného vymáhání nelze podle nich efektivně realizovat
rozvojovou strategii.
V tomto ohledu s nimi souhlasí i další firma, kterou lze nepřímo přiřadit mezi „zelené“ obory. Jejím
zaměřením je výroba speciálních kontejnerů na tříděný (ale i jiný) odpad. Tato firma dokáže se svými
výrobky uspět poměrně úspěšně na zahraničních trzích, na domácím se jí tolik nedaří. Důvod vidí ve
velké roztříštěnosti „zákazníků“ – v tomto případě jednotlivých obcí. Ty mají povinnost zřizovat sběrné
dvory. Bohužel tuto povinnost v naprosté většině realizují samostatně, bez spolupráce či dokonce
podpory ze strany kraje, který by mohl aktivity efektivně koordinovat a poskytnout také potřebné
znalosti a informace o dostupných technologiích. Většina obcí je malých, s omezenými rozpočty, ale i
omezenými zkušenostmi a znalostmi v této specifické sféře. Většina z nich tedy hledá řešení podle
ceny, nikoliv však podle efektivity a účinnosti řešení. Náročnější technologie je samozřejmě dražší a
pro jednotlivou obec se nemusí jednoznačně vyplatit. Pokud by se však více obcí dokázalo spojit, či by
bylo řešení koordinováno centrálně, dražší technologie se díky efektivitě (například nutnosti menšího
počtu odvozů, lepší manipulace apod.) stane výhodnější.
Veřejný sektor se v tomto ohledu bohužel ukazuje jako jedna z významných bariér inovací
identifikovaných naší firmou v šetřením, které proběhlo v roce 2008 ve všech krajích Česka. Tou
bariérou jsou málo nároční zákazníci, kteří se řídí především cenou.
5.6
Lázeňství a cestovní ruch
Lázeňství a cestovní ruch jsou v kraji tradičně silným odvětvím, což ukázaly i dostupné statistiky. A
například podle statistik lázeňských hostů v Česku více než polovina z nich míří výhradně do
Karlovarského kraje. Vyplývá to z čísel Českého statistického úřadu. Unikátní postavení kraje se však
zatím neodrazilo dostatečně v jeho ekonomice (I přesto, že počet lázeňských hostů od roku 2000
trvale roste, s výjimkou loňského roku, který poznamenala ekonomická krize. Počet přenocování na
jednoho návštěvníka se však ve stejném období mírně snížil. Podle toho se lze domnívat, že i přes
růst počtu hostů dochází k propadu příjmů) To potvrdily i návštěvy dvou lázeňských center v kraji.
Obě navštívená lázeňská centra odpovídala velmi podobně. Jejich strategií, jak již bylo zmíněno, je
nabízet špičkové léčebné a rekondiční pobyty a posilovat svou pozici jak na českém, tak zahraničním
trhu, resp. vzhledem k zahraničním návštěvníkům.
Stále silná je orientace na léčebné lázeňství a pacienty z řad „hrazené komplexní lázeňské péče“. Její
zrušení nebo významné omezení považují za hlavní riziko svého rozvoje. Jedná se především o
nestabilitu systému s „unáhlenými snahami o šetření ve zdravotnictví“, které vytváří nepředvídatelné
prostředí, a omezuje tak možnost/schopnost strategicky plánovat.
Toto zaměření primárně na tradiční lázeňské léčebné pobyty je ale zároveň některými odborníky
označováno za jednu z hlavních slabých stránek českého lázeňství a také důvod, proč u relaxačních
(resp. placených) pobytů i mezi domácími hosty často vyhrávají sousední země jako Slovensko či
Maďarsko. Podle navštívených lázeňských center je však velmi obtížné skloubit tyto dva přístupy
v jedné firmě. Strategií tradičních lázeňských domů je zlepšovat kvality lázeňské péče a dosahovat
pokud možno špičkové kvality. Na tu nejsou údajně v případě wellness takové nároky a tak je
nahrazení vysoce kvalitních lázeňských služeb méně kvalitními aktivitami ve wellness považováno za
neopodstatněné (snižování kompetence / deskilling). věnovat na aktivity wellness. Navíc wellness
pobyty jsou méně atraktivní pro poskytovatele i z důvodu kratší délky trvání – zatímco léčebné trvají
3-4 týdny, u relaxačních trvají nejčastěji několik dní (víkend), přinejlepším týden. To představuje vyšší
30
náklady na marketing na jednoho zákazníka a vyšší provozní náklady spojené s častějším střídáním
zákazníků. Změny trendů v chování zákazníků a jejich nové spotřební preference však nelze
ignorovat. Je třeba hledat možnosti koordinace a spolupráce na těchto aktivitách zapojením více
subjektů.
Navštívené firmy jsou si tohoto rizika vědomy a jejich reakcí je neustálé zlepšování jejich produktů a
jejich inovace v souladu s probíhajícími změnami preferencí zákazníků. Podle jejich slov jsou však
v tomto snažení zatím samy a jen obtížně hledají partnery, a to jak přímo pro spolupráci na inovačních
aktivitách, tak i pro širší spolupráci na propagaci kraje, tvorby propojených produktů CR a krajských
lázeňských center. Kvalitní výzkum posiluje kvalitu dostupné léčby a tedy postavení lázeňských center
oproti jednodušším relaxačním centrům. Ač je třeba relaxační a wellness pobyty také rozvíjet, lázně si
musí pro svou konkurenceschopnost udržet i kvalitní léčebné pobyty. I ty ale musí v současnosti
nalákat soukromé finanční zdroje.
V prvním případě jim chybí partneři pro výzkum v oblasti „objektivizace léčby“. Chybí zde výzkum,
který by jasně zhodnotil dopady aplikovaných léčebných postupů (nestačí subjektivní pocit
klienta/pacienta), a jehož výsledky v této oblasti by pomohly například i v lobbingu za zrovnoprávnění
postavení lázeňských úkonů vůči klasickým zdravotním úkonům. Marketingový význam takových
výsledků je také nesporný.
V druhém případě chybí lázeňským centrům partner na straně kraje. V Karlovarském kraji i přes jeho
jednoznačný potenciál v cestovním ruchu zatím chybí silný, koordinovaný destinační management,
který by dokázal do kraje lákat dostatečný počet návštěvníků na delší dobu. To ale platí i pro národní
úroveň – propagace českého (i krajského) lázeňství se sice zlepšuje, resp. spíše se zvyšuje počet
realizovaných propagačních aktivit. Ty jsou ale do značné míry nekoordinované, roztříštěné a jejich
efektivita je díky tomu nižší.
České lázeňství má ve světě, především ale v odborných kruzích stále pověst vysoce kvalitní
komplexní zdravotní péče, mezi širší veřejností se tato pověst a známost vytrácí. Kvalitnější marketing
má tedy stále na čem stavět. Kromě kvality lázeňské péče se k tomu musí ale přidat i kvalita dalších
navazujících služeb, především ubytování a pohostinství. V tomto kontextu je výzvou nalezení vhodné
strategie rozvoje dalších turistických atraktivit tak, aby mohli vzájemně a ve vazbě s lázeňstvím
vytvořit vysoce atraktivní nabídku relaxace, obnovy kondice a aktivního využití volného času.
Ze strany lázeňských center je skeptický i pohled na ochranu přírodních zdrojů, které jsou samozřejmě
pro lázeňství klíčové. Tuto nedostatečnou ochranu, resp. nedostatečnou pozornost tomuto tématu a
jeho vazbě na cestovní ruch a lázeňství v kraji přičítají lázeňská centra chybějící jasné strategii kraje.
Jedním z konkrétních bodů, jak tuto situaci napravit byl ze strany navštívených firem návrh na
přenesení pracoviště Českého inspektorátu lázeňství do Karlovarského kraje, který je nejsilnějším
lázeňským centrem v Česku. Zároveň by s jednalo o další posílení podmínek globální
konkurenceschopnosti lázeňské specializace KV kraje, přesně v duchu v úvodu prezentovaného
Porterova diamantu konkurenční východy (podpůrné specializované instituce).
6
Hodnocení podnikatelského prostředí v kraji
Firmy byly v průzkumu dotázány také na hodnocení podnikatelského prostředí v kraji a zkušenosti
s intermediárními institucemi. Spontánní hodnocení Karlovarského kraje bylo poměrně negativní, a to
jak směrem k samosprávě kraje, tak i směrem k jeho ekonomice. Většina firem nechtěla hodnocení
ani podrobněji komentovat s tím, že se jim v podstatě daří lépe, pokud kraj nepotřebují a za dobu jeho
existence si již zvykly, že kraj směrem k podpoře podnikání nerealizuje přínosné aktivity, a proto vše
vždy raději řeší samostatně. Z hodnocení kraje jednoznačně vyzařuje nedůvěra vzhledem k aktivitám
kraje a k tomu, že v současnosti jsou aktivity „myšleny“ vážně.
Kromě tohoto obecně negativního hodnocení a nedůvěry vůči kraji lze hlavní body, s kterými byly firmy
nespokojeny, shrnout takto:
31
 Průmyslová zaostalost kraje a nedostupnost kvalifikovaných pracovníků
Nejhůře byla firmami hodnocena kvalita pracovní síly v kraji a struktura jeho ekonomiky. Podpora
rozvoje kvalifikovaných pracovníků byla také prakticky u všech firem na prvním místě v odpovědi na
otázku, s čím by jim mohl kraj pomoci. Bohužel jejich rozvoji není podle slov navštívených firem v kraji
věnována dostatečná pozornost. Obecně lze zdůraznit potřebu zaměření na skutečné přínosy a jejich
kontrolu než na opakované proklamace a přípravu různorodých dokumentů. Někteří oslovení jsou
přesvědčeni, že i při nevhodném celostátním nastavení (zejména pravidel financování škol) existuje
dostatečný prostor pro iniciaci a realizaci změn z regionální úrovně.
 Chybějící strategie kraje
Kraj zatím nedokázal jasně říci, kam chce směřovat a k tomu zaměřit své aktivity. Aktivity kraje jsou
zatím z pohledu firem roztříštěné a nekoordinované, a to i na různých úrovních samosprávy. Na nižší
úrovni tak podle firem často dochází ke střetu s krajskými aktivitami a případnou snahou podpořit
rozvoj kraje. Důvodem, který firmy uváděly, je jednak neznalost aktivit kraje – není jasná strategie,
které by se například obce a města mohly také držet – ale i obecná neznalost a nedostatečné
informace o problematice ekonomického rozvoje a jeho provázanosti od lokální až po národní úroveň.
Z této bariéry však vyplývá na druhé straně slabá úroveň propagace a marketingu kraje a jeho aktivit.
Kraj řadu aktivit realizuje, mezi posledními k nim určitě patří Strategie rozvoje lidských zdrojů, SRKKK,
založení agentury KARP ad., firmy o nich ale nemají dostatečné povědomí. Jasnou implikací je proto
posílení a sjednocení marketingových/ propagačních/ informačních aktivit kraje a jejich jasné napojení
na konkrétní realizované aktivit, aby firmám (ale i dalším aktérům) bylo zřejmé, jaké aktivity kraj
realizuje a jakých výsledků je dosahováno.
 Nespokojenost s intermediárními institucemi
Většina firem na otázku zkušeností s v kraji přítomnými intermediárními institucemi odpovídala
„neutrálně“, tedy tak, že má jen omezené zkušenosti, o těchto institucích v kraji neví, případně nezná
jejich aktivity. Z celkových 39 firem, které na tuto otázku odpovědělo, jich 21 nemá bližší zkušenosti
s těmito institucemi, řada dokonce v tom smyslu, že o těchto institucích neví.
Navíc, pokud firmy s těmito institucemi zkušenosti mají, hodnotí je velmi negativně, někdy dokonce
tak, že tyto instituce spíše škodí než pomáhají. A to tím, že „odčerpávají“ zdroje, které by bylo možné
využít užitečněji / efektivněji. Pozitivně tyto instituce hodnotily pouze čtyři firmy, v jednom případě se
však nejednalo o regionální ale národní instituci.
Neznalost těchto institucí odráží v Karlovarském kraji ale i to, že až dosud zde žádná taková instituce
mající na starosti právě podporu podnikání a konkurenceschopnosti neexistovala. Toto prázdné místo
bylo nedávno vyplněno vzniklou Karlovarskou Agenturou Rozvoje Podnikání (KARP), která by se měla
stát potřebným partnerem pro firmy v kraji. Pro firmy je zatím v podstatě neznámým subjektem – účast
na tomto průzkumu je její první realizovanou aktivitou. Některé ale na druhé straně již během návštěvy
vítaly vznik konkrétního subjektu, který bude zaštiťovat aktivity směřující na jejich podporu, a tedy
jasného místa, kam se mohou obracet. Doporučujeme proto, i v souvislosti s výsledky průzkumu, tuto
agenturu aktivně propagovat, nejlépe konkrétními aktivitami a projekty realizovanými na podporu
rozvoje konkurenceschopnosti firem v Karlovarském kraji.
7
Hlavní identifikované bariéry kraje a potenciál pro další rozvoj
Na základě informací, které firmy v průzkumu poskytly o svých aktivitách, plánech, výzvách, ale i
problémech je možné identifikovat několik základních bariér rozvoje znalostně náročnějších
ekonomických aktivit v Karlovarském kraji, na které by měly reagovat v následující kapitole
navrhované a diskutované nástroje podpory. K hlavním bariérám rozvoje kraje patří:
32
 Stávající pozice ekonomiky kraje v GPN – silná dominance zakázkové výroby a vysoký
podíl tradičních odvětví
Tato bariéra byla diskutována v podstatě v průběhu celé zprávy a lze ji do jisté míry vnímat jako
výchozí pro další navazující, které jsou podrobněji diskutovány zde. Ekonomika kraje je zapojena do
GPN většinou na pozici „tier-3“ subjektů. To s sebou nese velmi silnou závislost na subjektech
nacházejících se mimo kraj (zákaznících / odběratelích místních firem, případně mateřských firmách)
a velmi omezené vlastní specifické / unikátní know-how a omezenou přidanou hodnotu realizovanou
v kraji. Kromě toho v kraji stále silný podíl zaujímají tradiční odvětví, kde je jen velmi malá (či dokonce
žádná) možnost další inovace.
 Chybějící strategické – velké firmy (investoři)
Karlovarský kraj se vyznačuje jasnou dominancí středních a malých firem a i podle některých z
oslovených je jednou z bariér jeho rozvoje právě chybějící kritické množství velkých firem. I tuto
bariéru lze vnímat jako výchozí bariéru, zčásti jako přirozený důsledek, zčásti jako příčina té
předchozí, na kterou navazují další jako selektivní migrace, omezená ochota riskovat či podnikatelská
motivace.
Chybí zde tedy jak tahouni, kteří by generovali zajímavé příležitosti pro malé a střední (technologické)
firmy, tak i atraktivní, velcí zaměstnavatelé, kteří by dokázali zpět do kraje nalákat ty, kteří odešli za
studiem VŠ. Důvodem je skutečnost, že kraji se bohužel nepodařilo přilákat dostatek významných
zahraničních investorů, kteří by pomohli nastartovat rozvoj například i mimo tradiční obory kraje.
Možnost řešit tuto bariéru z pozice kraje je samozřejmě omezené. Jednou z cest je podpořit rozvoj
vnitřních zdrojů kraje, nastartovat rozvoj aktivit s vyšší přidanou hodnotou, posílit kvalitu místních
lidských zdrojů, ale také zlepšit image kraje a dát mu jasnou vizi a strategii rozvoje. A na základě toho
se případně snažit přilákat významnějšího investora, či přilákat ty stávající k rozšíření svých aktivit.
 Nedostatek kvalifikovaných lidských zdrojů – od učňovských oborů až po vysoce
kvalifikované (špičkové) pracovníky
Karlovarský kraj disponuje ve srovnání s ostatními kraji v průměru nižší vzdělanostní úrovní
obyvatelstva. Zaostávání v podílu vysokoškoláků je navíc doprovázeno procesem selektivní migrace.
Firmy nejčastěji uvádějí, že mají silný nedostatek kvalifikovaných technických pracovníků pro řešení
technologických problémů a dosažení požadované kvality, a to jak na středoškolské, tak na
vysokoškolské úrovni. Stejně tak Karlovarský kraj výrazně zaostává za ostatními kraji Česka
z hlediska lidských a finančních vstupů do výzkumu a vývoje a podle dosavadních šetřeních i inovační
aktivity jsou jen omezené.
Firmy nejvíce kritizují kvalitu absolventů středních škol a učilišť. Absolventi podle jejich názoru vychází
ze školy převážně s teoretickými poznatky bez potřebné praktické přípravy. Pokud praktickou přípravu
mají, tak neodpovídá potřebám místních firem a situaci na trhu práce. Někteří oslovení zdůrazňují, že
vlastní pokusy o rozvoj spolupráce v této oblasti selhaly, zejména z důvodu absence reálného zájmu a
ochoty na straně vedoucích pracovníků škol. Školy údajně mají zájem spíše o formální projekty
(obvykle financované ze SF), kde je jednodušší naplnit formální kritéria a indikátory než produkovat
absolventy, jejichž kvalita postupně přesvědčí místní firmy o přínosu vlastní angažovanosti na
financování škol.
Firmám rozvíjejícím aktivity s vyšší přidanou hodnotou a inovační a vývojové aktivity chybí i pracovníci
s vyšší kvalifikací – především techničtí pracovníci s VŠ kvalifikací, ale také schopní obchodníci či
marketingoví odborníci. Několik firem dokonce označilo tento typ pracovníků za klíčové pro svou
konkurenceschopnost. Do budoucna navíc firmy očekávají větší potřebu těchto pracovníků než je
tomu dnes.
33
Za vysokoškolským studiem odcházejí lidé mimo kraj a firmám se je jen obtížně daří lákat zpět.
Důvodem je podle nich i chybějící kritické množství velkých firem, které by pro absolventy VŠ
představovaly atraktivní zaměstnavatele. Chybí zde také dostatečný počet technologických firem, kde
by tito absolventi mohli najít zajímavou práci. Navíc kraj nemá image regionu, kde by takové firmy byly
lokalizovány, o menších existujících firmách se studenti hůře dozvídají.
 Nedostatek financí na rozvojové a vývojové aktivity
Velká část firem v Karlovarském kraji v tradičních oborech byla a je vystavena silné cenové
konkurenci, kterou se jim snaží stále hůře vyrovnávat. Navíc řada z nich prošla i obtížnou a náročnou
restrukturalizací (změna vlastnických vztahů, rozdělování a zánik subjektů, změna sortimentu
produkce a exportních destinací ad.). A jak již bylo zmíněno, charakteristikou kraje je závislost na
zakázkové výrobě jen s nízkou vlastní a v regionu generovanou přidanou hodnotou. Důsledkem jsou
značně omezené investiční zdroje firem, které jsou ale nutné k rozvoji jejich konkurenceschopnosti.
Omezené investiční zdroje se promítají i do investic do nových aktivit a rozvoje vlastních nápadů. Ty
jsou navíc velmi rizikové. Firmy se tak obávají využít omezené finanční zdroje na rozvoj svého
nápadu, inovace, která by nemusela vyjít. Finanční zdroje věnované v kraji inovačním, vývojovým či
dokonce výzkumným aktivitám jsou velmi omezené.
 Problém „motivace k dalšímu růstu“
S výše popsanou bariérou souvisí i to, že mezi podnikateli v Karlovarském kraji silně převládá cíl
„udržení statu-quo“ a růst/rozvoj (resp. další rozvoj, diversifikaci a zahájení vlastních aktivit) chce
málokdo. Toto podnikatelské prostředí, kdy cílem není neustálý rozvoj a růst firmy, ale spíše mít svou
malou / střední firmu, která vydělává „dostatek“ zdrojů souvisí zčásti s celkovým charakterem i historií
kraje, zčásti je však typické pro českou ekonomiku jako celek (případně s několika málo výjimkami),
s výjimkou.
V kraji jsou sice firmy, které mají inovační potenciál a schopnost nacházet nová (technická) řešení.
Díky jejich orientaci na dominantního odběratele či jen několik hlavních odběratelů, pro které realizují
práci na zakázku (často sice s náročnými technologiemi, ale s hlavní přidanou hodnotou realizovanou
zákazníkem), neměly dosud dostatečnou motivaci inovační řešení realizovat a rozvíjet. Navíc díky této
„závislosti“ neznají dostatečně situaci na širším trhu (alespoň evropském) a neznají dostatečně
potenciální klienty pro nový směr svých aktivit. Chybějící motivace se ale týká i dynamických firem
v kraji (viz box 5)
Nutné je dále poznamenat, že u části firem není chybějící motivace „osobním“ problémem
manažerů/podnikatelů, ale je důsledkem omezené autonomie místních firem, které jsou řízeny
odjinud (zejména zahraničí).
Box 5: Výrobce specifických strojů – chybějící zdroje na expanzi technologické, inovující firmy
Problém motivace dokládá jedna z malých, ale dynamických a inovativních firem. Tato firma vyrostla
na základě vlastního know-how a neustále inovace svých výrobků do globálně konkurenceschopné
firmy, jejíž výrobky se uplatňují po celém světě. Firma v posledních letech významně rostla, právě
především díky exportu a umění vyhovět jak technologicky náročným zákazníkům, tak vytvořit řešení
pro levnější trhy.
Manažeři firmy cítí, že je zde velmi pravděpodobně potenciál pro další růst, včetně rozšíření svých
aktivit. Současně však při aktuálním vytížení nemají zdroje (lidské) se tomuto tématu věnovat a
vyhledávat například nové příležitosti pro uplatnění jejich specifického know-how a dovedností.
 Chybějící netechnické kompetence
Řada podniků v kraji má zajímavé technické know-how a dovednosti, díky dlouhodobé závislosti na
několika klíčových zákaznících / odběratelích a jejich dostačující poptávce nebyly nuceny aktivně
34
vyhledávat své zákazníky a rozvíjet další netechnické (manažerské) dovednosti, aby s jejich produkty
uspěly na trhu. Převažovala reaktivní strategie, neboť poptávka byla dostatečná.
Nyní tomu tak není a většina podniků čelí propadu poptávky od dlouhodobých zákazníků. Díky malým
zkušenostem s aktivní strategií většina volí „vyčkávací taktiku“, slovy nejednoho z respondentů „až se
povede našim dlouhodobým zákazníkům, povede se i nám“.
Zároveň však řada firem připouští, že tomu tak nemusí být. Zostřená konkurence zvýšila tlak na cenu,
která se stává pro řadu jejich zákazníků kritériem č. 1. Zakázková výroba a absence vlastní výrobní
strategie jim zároveň dává relativně omezený manévrovací prostor, jak svou situaci zlepšit. Ti, co se
pokouší hledat cestu z této situace, poukazují na zásadní problémy s nalezením nového směru a
připouštějí, že s tímto nemají potřebné zkušenosti a řídí se spíše intuicí než jasnou představou co,
proč a jak by firma měla dělat. Uvedené ukazuje, že existuje určitá poptávka, byť u některých
manažerů latentní, po specializovaném poradenství, manažerském vzdělávání, inspiračních
obchodních misí apod. Navíc lze očekávat, že tato poptávka postupně poroste s tím, jak se stále více
manažerů bude přesvědčovat o neudržitelnosti převládajícího modelu zakázkové výroby bez aktivního
vyhledávání nových příležitostí mimo stávající expertizu.
 Chybějící dlouhodobá strategie
Většina z navštívených firem se zaměřuje především na řešení aktuálních (často i ad-hoc) problémů a
výzev a řeší běžnou operativu s krátkodobými cíli a plány. Firmám a jejich manažerům chybí
dlouhodobější strategie a vize, kam by se jejich podnik mohl ubírat a jak zajistit dlouhodobý rozvoj
vzhledem k měnícím se vnějším podmínkám. Dosud se řadě firmě relativně dařilo a současnou krizi
považují za vnější faktor, který musí „přežít“ a počkat, až se vše vrátí do předchozího stavu. Firmy si
jsou zároveň vědomy stále většího tlaku na cenu svých výrobků a služeb, nicméně předpokládají,že
dokáží uspět díky kombinaci ceny a kvality a díky úzkým vazbám na dlouhodobé zákazníky. Zásadní
nevýhodou tohoto modelu je to, že o objemu produkce a tím počtu pracovních míst de-facto
nerozhodují místní podnikatelé, ale jejich odběratelé, případně odběratelé jejich odběratelů ještě výše
v příslušných produkčních sítích, kteří aktivně pracují s koncovými zákazníky a mají tak přístup
k zásadním informačním vstupům do inovačního procesu. Pokud tento model v regionu převládá, jak
dokládá tento průzkum, tak rozhodnutí ovlivňující objem i strukturu pracovních míst v Karlovarském
kraji jsou činěna mimo kraj bez významnější šance tato rozhodnutí jakkoli ovlivnit.
 Nízký potenciál spolupráce
Mezi navštívenými firmami byla zaznamenána výrazná skepse k možné užší spolupráci firem
z podobných oborů / podobné, navazující specializace. Podle koncentrace firem v klíčových odvětvích
je největší potenciál pro spolupráci v oborech (i) strojírenství, (ii) keramika, porcelán a (iii) lázeňství.
V odvětví výroby porcelánu a keramiky je, jak již bylo zmíněno, díky špatným osobním vazbám
spolupráce prakticky vyloučena. V oboru strojírenství firmy sice tuto možnost zcela nevyloučily,
zároveň však neopomněly dodat, že jsou si navzájem konkurenty a najít možnost spolupráce bude
velmi obtížné. Nejpříznivěji, ač stále rezervovaně, se stavěly ke společné spolupráci se školami.
Převaha vnímání se jako vzájemných konkurentů je opět v souladu s již uvedeným popisem
převládajíc pozice místních firem v globálních produkčních sítích. Na ČR, tím spíše na KV kraj, lze
totiž pohlížet jako na specifickou kombinaci vstupů (znalostních, lidských, infrastruktury,
institucionálních ad.) za daných cen a v daném prostoru, kterou si integrátoři (globálních) produkčních
sítí vybírají pro naplnění potřebných míst (rolí) ve „své“ síti. Pokud tedy dosud převládalo vyčkávání na
příchozí zákazníky17, není divu, že o vzájemné spolupráci může být jen těžko řeč.
17
Zejména pobočky NNS – ať přímo, či zprostředkovaně přes jiného domácího dodavatele s o stupeň vyšší pozicí v dané síti.
35
8
Implikace pro plánované podpůrné nástroje a SRKKK
Poslední část průzkumu se týkala poptávky po podpoře kraje, tedy jaké nástroje podpory podnikání by
podle názoru podniků byly žádoucí, a to jednak pro ně samotné, jednak obecně z hlediska jejich
vnímání podmínek pro podnikání v Karlovarském kraji.
Před vlastním hodnocením konkrétních nástrojů a směrů podpory je třeba zmínit, že mezi
navštívenými firmami, i přes vyslovenou nedůvěru k aktivitám kraje, existuje poměrně silný zájem o
téma podporu služeb a podmínek pro rozvoj (inovačního) podnikání v kraji. Souvisí to s tím, že řada
navštívených firem si stále více uvědomuje nutnost inovací pro svou vlastní existenci.
Mezi firmami byly také zaznamenány opakované otázky ohledně výsledků implementace SRKKK,
včetně projevů (začínající) ztráty důvěry, že SRKKK bude mít konkrétní přínosy pro firmy. Většina
firem si i díky dosavadním zkušenostem neumí představit, jak konkrétně může kraj podpořit rozvoj
inovačního podnikání (kromě přípravy adekvátně kvalifikovaných lidí, která je ale také nedostatečná).
V návaznosti na celkové nepříznivé hodnocení kraje je proto prvním (obecným) doporučením:
1) seznámit firmy s výsledky realizovaného průzkumu a to způsobem, který rozpoutá diskusi18
jak mezi firmami, tak napříč mezi podnikateli a představiteli veřejné správy a vzdělávacího
systému,
2) začít s nimi aktivně spolupracovat na přesném nastavení plánovaných nástrojů, a to nejenom
nyní, ale i v budoucnu jako nedílnou součást všech významných investičních akcí a
rozvojových politik v kraji (tj. zahájit otevřenější a intenzivnější, dlouhodobou komunikaci mezi
krajem, firmami a dalšími významnými subjekty v kraji) a
3) co nejdříve realizovat první (klidně i menší) aktivity, které firmám ukáží, že v tomto případě to
„kraj myslí opravdu vážně“.
Dle našeho názoru jsou vhodnými kandidáty na tyto projekty (i) inovační vouchery, (ii) krajské soutěže
o inovační firmu roku a podnikatelský záměr roku a (iii) oborová setkání a konference, na kterých se
mohou, jak koncipovat, tak konkretizovat, hodnotit a upravovat nástroje SRKKK, jakož i další záměry a
spolupráce směřující k vytváření příznivějšího prostředí pro inovační podnikání v kraji. Kromě těchto
pilotních aktivit je podle našeho názoru pro udržení znovu-získané důvěry firem důležité
v implementaci aktivit SRKKK neustále pokračovat a to i v době, kdy pro tržní ekonomiku inherentní
recese vytvářejí velmi silný tlak na úspory napříč všemi oblastmi působnosti krajské i místních
samospráv.
K dalším obecným závěrům a doporučením pro kraj, resp. KARP lze zařadit také nutnost zaměřit se
na firmy, které mají určitou představu o svém rozvoji, dokáží plánovat svoji strategii a zaměření firem,
uvědomují si význam inovací a potřebuje rozvoje vlastního know-how. A naopak neplýtvat zdroje (ty
jsou totiž vždy nutně velmi omezené a je třeba je jasně koncentrovat) na firmy, které k tomuto posunu
k vyšší znalostní náročnosti z různých (většinou psychických a stereotypních) důvodů nebudou
odhodlány. Tato podpora těmto firmám nepomůže, resp. pomůže v podařte jen oddálit jejich propad.
Bylo by jen plýtvání omezených veřejných zdrojů.
8.1
Výsledky poptávky podle průzkumu
Podle grafu 7 je patrné, že téměř všechny prezentované „hrubé koncepty“ služeb kraje se mezi
oslovenými firmami setkaly s pozitivní reakcí. Zároveň graf názorně ukazuje spontánní odpověď
naprosté většiny firem na otázku „Co byste uvítali od veřejného sektoru v oblasti inovací a podpory
rozvoje vaší firmy“ – „Lidi“ Nejvíce oslovených firem trápí dostupnost kvalifikovaných pracovníků.
Situace se sice díky ekonomické krizi mírně zlepšila, ale spíše z hlediska kvantity, nikoliv kvality.
18
Případně do ní vstoupí, pokud tato diskuse již uvnitř firem (např. SUS) nebo jejich zájmových seskupení probíhá.
36
Většina firem není spokojena s kvalitou absolventů v kraji a volá proto po zavedení sofistikovaného
způsobu spolupráce středních (ale i vysokých) škol a firem v oblasti přípravy (a získávání) absolventů.
Druhou nejčastěji zmíněnou podporou, kterou by firmy uvítaly, je kvalitní a profesionální asistence při
čerpání evropských (případně i dalších) programů, ve kterých vidí příležitost rozvoje. Čerpání je
administrativně náročné, a to již od samotného získávání informací o dostupných dotačních
programech a jejich podmínkách a firmy by v této oblasti uvítaly kvalitní a proaktivnější podporu ze
strany kraje, tj. přímé oslovování firem s informace o dostupných programech / finančních zdrojích,
předávání cílených informací podle zaměření firem (nikoliv všeobecné „přeposílání e-mailů“ apod.).
Silnou poptávku po podpoře při získávání veřejných prostředků (resp. cizích zdrojů) lze ale dát zčásti i
do souvislosti s omezenou „agresivitou“ strategií navštívených firem a schopností jít jednoznačně za
jasně vymezeným cíle a pokusit se ho dosáhnout bez pomoci. Odráží se zde tedy i omezená motivace
firem k růstu a schopnost jasně plánovat a odhadovat vývoj.
Graf 7: Zájem firem o konkrétní typy nástrojů Karlovarského kraje (počet firem)
36
37
Spolupráce
se školami
40
Podpora
čerpání SF
(EU) fondů
45
Počet firem
35
30
28
25
21
20
19
6
6
VTP*
10
Podnikatelský
inkubátor*
15
5
Podpora
exportu
Vzdělávací
služby pro
řídící
pracovníky
Finanční
zdroje na
podporu
inovací
0
Poznámka: * Nejedná se o zájem o umístění ve VTP/PI, ale využívání nabízených služeb popsaných níže – například špičkové,
manažerské vzdělávací služby, společné využívání technologického zázemí, poradenství k získávání veřejných zdrojů.
Alarmujícím výsledkem je s ohledem na současné plány Karlovarského kraje výsledek poptávky po
službách vědecko-technického parku a podnikatelského inkubátoru. Z celkových 50 firem pouze 6
odpovědělo, že by o služby nabízené těmito subjekty mělo zájem. Žádná z nich však nevyslovila
zájem o prostory, které by se v jejich budovách měly nabízet. Důvody lze shrnout do následujících
bodů:
 Většina firem si nedokáže představit, co by mohly tyto subjekty v kraji nabízet. Hodnotí, že se
v kraji v tomto ohledu „začíná od špatného konce“ – projekt VTP a PI hodnotí vzhledem
k charakteristice kraj jako příliš ambiciózní. Oba koncepty je tedy firmám třeba velmi jasně vysvětlit
a přiblížit jejich cíle a na tomto základě s nimi diskutovat konkrétní detaily nastavení těchto
projektů.
 Kraj podle řady firem v regionu dosud podnikání příliš nepodporoval, ani v oblasti podnikatelských
nemovitostí. Naprostá většina firem, kterým jejich stávající prostory nevyhovovaly, již svou situaci
vyřešily, některé dokonce relativně nedávno. Potřebu nových prostor nebo přemístění v rámci kraje
proto žádná z navštívených firem nemá, případně to nejsou prostory, které by mohl nabídnout VTP
/ PI (např. nové výrobní prostory pro strojírenské firmy).
 Jedinou oblastí zájmu, která by se dotýkala nabízených prostor ve VTP, je využívání
technologických služeb. Jedna z navštívených firem projevila dokonce zájem o umístění své
37
technologie ve VTP a její nabídce ke komerčnímu využití i dalším subjektům, dalších 5 projevilo
zájem o využívání technologie (zkušebna, laboratoř apod.), která by byla ve VTP umístěna.
Otázkou však je, zda se najde společný typ technologie pro firmy, které tento zájem mají (budou
mít)19.
Na základě těchto výsledků však nelze v žádném případě tvrdit, že by VTP / PI byly špatně zvolenými
záměry. Naopak. Jejich potřeba v kraji z průzkumu vyšla. Jen je tyto záměry třeba velmi aktivně
vysvětlovat a propagovat.
Dalším doporučením je proto urychlené aktivní vyhledávání zájemců o umístění ve VTP / PI a úzká
komunikace s firmami, které mají zájem o společné využití technologií s cílem zjistit, zda se zde najde
„průnik“, který by mohl VTP nabízet. Poptávka se totiž nakonec může zvýšit, pokud firmy dostanou
jasnější, konkrétnější popis záměru, včetně jasnějšího popisu spolupráce s univerzitami rámci
plánovaného VTP. Na druhé straně poptávka po společném využití musí být dostatečná tak, aby byl
jasný důvod pro její pořízení (zjednodušeně není možné pořídit nákladné technologické zázemí, které
by využila jedna či dvě firmy z kraje a jejich využití by nepokrylo z velké části ani provoz zařízení).
Níže je uvedeno hodnocení jednotlivých nástrojů, které je založeno na agregaci názorů oslovených
firem. Nejsou tedy diskutovány pouze nástroje, jejichž hrubé koncepty byly firmám přímo představeny,
ale i další, které vyplynuly z provedeného průzkumu. V textu jsou uvedeny také některé citace
oslovených manažerů (vždy v uvozovkách), které považujeme vzhledem ke zjištěním z průzkumu za
vysoce relevantní.
8.2
Hodnocení konkrétních nástrojů podpory
Průzkum realizovaný na začátku tohoto roku potvrdil závěry SRKKK a zde navrhované aktivity , které
vyplývají z realizované průzkumu, jsou zároveň náplní jejích tří hlavních pilířů (ač ne přesně ve
stejném pořadí) – viz obrázek 1.
Obrázek 1: Schéma vazby struktury SRKKK a navrhovaných nástrojů podle výsledku
průzkumu mezi firmami
19
Hledání odpovědí na tento typ otázek je příkladem náplně výše doporučených oborových setkání
38
(I) Kvalita lidských zdrojů
Průzkum potvrdil, že dostupnost kvalifikovaných lidských zdrojů je klíčovou bariérou rozvoje
Karlovarského kraje a základní výzvou dosažení cílů vytyčených v SRKKK je zajištění dostupnosti
vysoce kvalifikovaných profesionálů pro místní firmy.
 Zlepšování kvality výuky na technických středních školách a sofistikovaný způsob
spolupráce s firmami
Aktuální problémy v oblasti lidských zdrojů se v Karlovarském kraji vztahují stále zejména
k středoškolsky / učňovsky vzdělané pracovní síle. V kraji podle oslovených firem není dostatek
kvalitních absolventů v řadě poptávaných oborů. Problém vidí jak na straně škol, které nejsou
motivovány produkovat kvalitní pracovníky a spolupracovat na jejich vzdělávání s firmami, tak i
v nízkém zájmu studentů o technické obory. Navštívené firmy ale zmínily také velmi nízkou motivaci
lidí a studentů na sobě pracovat a dále se vzdělávat, i mimo „povinnou“ školní docházku. Tři
navštívené firmy konfrontovaly zkušenost z Karlovarského kraje i se svou zkušeností z jiných regionů
v Česku a tento faktor dávaly do souvislosti s celkově „skeptičtějším a nedostatečně motivačním“
prostředím v kraji.
K řešení tohoto problému může přispět pouze provázaný mix konkrétních nástrojů podporujících
rozvoj lidských zdrojů v úzké spolupráci s firmami (tj. obecně podpora klientského přístupu ve
vzdělávání):
o
Spolupráce firem a škol při výuce (jednotlivých předmětů, tvorbě obsahu učebních
oborů, tvorbě a obsazení zkušebních komisí) – podpořit společnou tvorbu učebních plánů
jednotlivých oborů až po obsah jednotlivých předmětů (rozhodně zde ale není cílem
upravit všechny předměty plně představám firem) a zároveň identifikovat firmy, které jsou
ochotné podílet se na výuce na školách (vedením specializovaných přednášek, vedením
prací studentů, realizací a financováním praxí pro studenty ad.) a tuto spolupráci
dohodnout s vybranými školami v kraji.
o
Propagace technického vzdělání i prostřednictvím firem na základních školách mezi
studenty a rodiči – vytvořit efektivní a sofistikovaný systém na propagaci technických
oborů a šířením informací o uplatnění a pracovních podmínkách absolventů konkrétních
oborů a škol, a to v úzké spolupráci s místními firmami.
o
Cílená modernizace propojená i s návrhem nových předmětů a směrů – modernizace
výukových programů i technologiích, a to nutně ve spolupráci s firmami, jinak nebude
aktivita dostatečně efektivní. Několik firem v průzkumu dokonce vyjádřilo ochotu školám
s modernizací jejich technologií pomoci, vč. vlastního financování při projevení upřímné
snahy o dosažení stanovených cílů ze strany škol.
o
Spolupráce firem a škol a kraje při vzdělávání pedagogů – špatní absolventi jsou dle
některých oslovených často důsledkem nekvalitních, resp. špatně / nedostatečně
vzdělaných pracovníků škol, kteří nemají přístup k praxi a k novým (moderním)
technologiím a postupům, které se v praxi využívají. Kraj by měl proto podpořit také
vzdělávání pracovníků škol ve spolupráci s firmami. Možnosti jsou podobné jako u
studentů – specializované přednášky pro učitele, krátké stáže u firem ad.
Kraj sice není odpovědný za nastavení národní vzdělávací koncepce a nemá odpovídající nástroje,
jak ji přímo ovlivnit. Na druhou stranu je zřizovatelem většiny vzdělávacích zařízení středoškolské
úrovně a může (a měl by) tak jako jeden z klíčových aktérů rozvoje iniciovat, facilitovat a dokonce i
přímo podporovat rozvoj sítí spolupráce mezi firmami a (nejen) místními školami.
V tomto bodě je však důležité upozornit, že důraz firem na SŠ a učně je odrazem stávající převládající
pozice v GPN. Dlouhodobou potřebu lidských zdrojů nelze samozřejmě jednoduše předpovědět,
39
nemůžeme znát budoucnost přesně. I proto je třeba aktuální poptávce firem naslouchat jen do určité
míry, v kontextu obecnějších trendů a potřeb rozvoje znalostí ekonomiky ne ji „slepě“ následovat.
Box 6: Konkrétní nápad na provázání potřeb firem a výuky na školách
Firmy pro řadu svých i zkušených pracovníků nemají dnes dostatek práce. K vyplnění jejich pracovní
doby využívají i dostupných dotací na jejich další vzdělávání, prostřednictvím nichž je jim hrazena část
z jejich úvazku ve firmě. A právě tento volný čas a kapacity firem je možné využít ke konkrétní
spolupráci firem a škol. Firmy mohu být dnes ochotny snáze uvolnit i zkušené pracovníky – nejlépe
mistry ve věku například 50a více let, kteří již mají motivaci trochu zvolnit a které firma v době recese
ze 100 % nevyužije, kteří by mohli část svého úvazku věnovat výuce či praktickým přednáškám na
středních / školách. Firmy by prostřednictvím těchto pracovníků měly možnost ovlivnit nastavení řady
předmětů a praktik podle svých potřeb. Pro školy by naopak byla přínosem výuka odborníka
s ohromnou praxí. Vedle odborných znalostí a dovedností by tito „mistři“ mohli předávat i vzorce
chování a přístupy, které ocení budoucí zaměstnavatel. A to se vyplatí nakonec i studentům až se
budou ucházet o práci. Bezprostřední kontakt s praxí navíc může posílit i zájem studentů se
zvolenému oboru věnovat i v budoucnu (v praxi), nikoliv pouze na škole.
 Návrat studentů VŠ zpět do kraje
Firmám kromě středoškoláků chybí i kvalifikovaní (a kreativní) vysokoškoláci, kteří v naprosté většině
studují na vysokých školách mimo kraj a firmám samotným se je nedaří lákat zpět. Navrhujeme proto
vytvoření nástroje na návrat (talentovaných) studentů/absolventů zpět do kraje, a to ve spolupráci
kraje a firem, které mají o tyto absolventy zájem. Tento nástroj tak de-facto plně navazuje na druhý
pilíř SRKKK, který je založen na principu „studuj jinde, pracuj v KV kraji“ a je zaměřen mimo jiné na
vytváření vazeb „student VŠ – firma v KV kraji“ s cílem generovat lidské zdroje pro rozvíjející se
inovační kapacity místních firem.
Nejjednodušším nástrojem je forma stipendia pro studenty, kteří se vrátí po studiu zpět do firmy
v Karlovarském kraji. Podmínkou je nejprve ověřit a přesně identifikovat poptávku místních firem po
těchto pracovnících a na základě ní nastartovat aktivní „headhunting“ studentů na relevantních VŠ
mimo Karlovarský kraj. Stipendium by mělo být primárně určeno pro studenty s trvalým bydlištěm
v kraji – pro ně bude jednoznačně atraktivnější se vrátit zpět než pro studenty z jiných krajů,
Karlovarský kraj bohužel v tomto ohledu, jak ukázalo šetření mezi studenty středních a vysokých škol
realizované pro Analýzu potenciálu rozvoje terciárního vzdělávání v Karlovarském kraji, nemá příznivý
image.
Motivací pro vybrané studenty (nutné předem definovat způsob výběru) by mohlo být:
(i)
stipendium od 3./4. ročníku na podporu dokončení studia ve vazbě na určité povinnosti vůči
vybrané místní firmě,
(ii)
startovací „stipendium“ po návratu do kraje (či odměna po úspěšném absolvování studia)
(iii)
nabídka zprostředkování výhodného ubytování v kraji či další finanční nástroje (nástroje na
motivaci studentů k návratu do kraje – např. poskytování záruky za hypoteční úvěr).
Další formou, jak podpořit v kraji dostupnost potřebných vysoce kvalifikovaných odborníků je podpora
stávajících pracovníků místních firem. Podobně jako u studentů by kraj věnoval „stipendium“ pro
vybrané pracovníky místních firem, kteří v souvislosti s (plánovaným) posunem na kvalifikovanější
pozice v rámci firmy potřebují doplnit VŠ vzdělání.
Konkrétní nástroje (forma podpory – motivace) bude potupně rozvíjena podle ohlasu, zkušeností
z pilotní aktivity a růstu zapojení místních firem. Důležité je u této podpory stanovit jasné podmínky
vyplacení podpory, stejně jako postup při jejich nesplnění (např. nedodržení doby zaměstnání ve
firmě z vlastních, osobních důvodů apod.). Zvážit je třeba také selektivní zaměření a to zejména
40
z hlediska velikosti firmy, ekonomické situace firmy. Doporučujeme také přihlédnout k oborovém
zaměření.
Navrhované nástroje je ale třeba doplnit dalšími aktivitami obecnějšího charakteru, které již nejsou
vázány přímo na firmy, které jsou ale nutnou podmínkou dosažení definovaných cílů. Jedná se o
aktivity zaměřené na posilování kvality vzdělávací sítě v Karlovarském kraji tak, jak jsou definovány
specifickými cíly druhého pilíře SRKKK.
(II) Specializované služby pro podniky v kraji (poskytované například VTP / PI)
Vznik podnikatelského inkubátoru a vědecko-technického parku jsou aktivitami, které byly navrženy
v prvním pilíři SRKKK jako základ regionální inovační infrastruktury v Karlovarském kraji a
v současnosti jsou krajem připravovány k realizaci. Jedním z cílů průzkumu bylo proto ověřit poptávku
po tomto typu podpory a konkrétních službách a aktivitách, které by mělo tyto instituce realizovat.
Průzkum potvrdil, že v kraji zatím chybí systém regionální infrastruktury (fyzické podmínky a
související služby) podporující vznik a rozvoj nových inovačních firem a zavádění inovací a realizaci
VaV v existujících firmách a že firmy po tomto typu infrastruktury volají. Na základě průzkumu
navrhujeme zaměřit VTP a PI na následující typy služeb:
 Sdílení specializovaných zařízení / laboratoře / testovacího centra pro potřeby místních
firem ve vybraném oboru (oborech)
Několik firem (7) v průzkumu vyslovilo potřebu využívat specializované technické a technologické
služby, zařízení, testování apod., které zatím nejsou dostupné v kraji, které jsou ale důležité pro rozvoj
jejich produktů. Jedna z firem dokonce v průzkumu zmínila možnost umístění vlastního speciálního
zařízení ve VTP, a to z důvodu nízkého vlastního využití. Ve VTP by mohlo sloužit i dalším firmám,
které jinak k němu nemají přístup. Zřízení a využívání takovéhoto typu zařízení je však podmíněno
dostatečnou poptávkou a stejnými požadavky, tedy možností pořídit do určité míry univerzální
technologii/e, která/é by sloužila/y širšímu okruhu firem.
Pro tento nástroj proto jednoznačně doporučujeme detailněji ověřit poptávku firem po těchto
specifických zařízení, a to i společně s univerzitami, které se mají na plánovaném VTP podílet a na
základě této diskuze rozhodnout o přesném zaměření tohoto nástroje.
 Systém podpory rozvoje strategických kompetencí místních firem
Z provedených rozhovorů vyplývá, že „přední“ firmy v kraji mají relativně rozvinuté technické
kompetence (konstrukce, výroba, některé i vývoj), avšak za svou konkurencí zaostávají v oblasti tzv.
netechnických kompetencí (zejm. aktivní marketing, řízení inovací, obchod a vyhledávání nových
příležitostí, trhů a zákazníků a to zejména v oblastech mimo dosavadní působení ad.). Navrhujeme
proto vytvořit systém služeb umožňujících rozvoj těchto kompetencí v místních firmách.
Podpůrný systém by zahrnoval tři provázané aktivity:
(i)
firemní koučing (funkce nezávislého konzultanta – zkušeného mezinárodního specialisty
v oblasti zájmu dané firmy),
(ii)
speciální „inspirační“ školení (vzdělávání) pro manažery – „Podnikatelská a inovační
akademie“ a
(iii)
zprostředkování (u malých firem vč. dotace na) zavedení potřebných změn ve firmě ze
strany renomované poradenské firmy.
Role „firemního kouče“ spočívá v provedení firmy celým schématem nebo částí dle potřeb firmy – (i)
po poznání konkrétního problému firmy motivuje k účasti a pomáhá vybrat speciální (inspirační)
školení, (ii) poskytuje osobní poradenství managementu zúčastněné firmy, (iii) pomáhá vybrat firmu,
která provede zavedení systému / potřebných změn přímo ve firmě, dozoruje výkon její činnosti. Tento
41
člověk by mohl být najatý přímo poskytovatelem podpory (po zvážení míry kofinancování placen
z prostředků speciálního systémového projektu). Jeho výběr by měl být konzultován s manažery firem
zúčastněných v tomto podpůrném systému. Vedle motivace, doplnění a rozvedení získaných
informací by jeho role spočívala také v pomoci managementu zúčastněné firmy v průběhu
implementace změn vnitrofiremních procesů.
Nezbytnou podmínkou fungování navrhovaných nástrojů je jejich aktivní propagace – řada firem nemá
v tento typ služeb důvěru, navíc v průběhu řady rozhovorů si firmy příliš nedokázaly představit, „jak by
jim specializované školení mohlo v současnosti pomoci“. V případě vzdělávacích / školících aktivit je
důležitou podmínkou jak aktivní vyhledání a oslovení klientů a identifikace jejich konkrétních potřeb
(může být provedeno i prostřednictvím „kouče“), tak specializace školení (školících cyklů) podle
vybraných oborů. Naše průzkumy ukazují, že potřeby firem se významně liší podle zaměření jejich
aktivit. Proto, aby byla podpora účinná, je potřeba ji v podstatě ušít na míru konkrétnímu okruhu firem,
resp. konkrétnímu oboru. Ty ale nemohou být ve většině případů vymezeny pouze podle stávající
hrubé klasifikace (např. strojírenství, textilní průmysl) ale i podle pozice produktů v hodnotovém řetězci
(tj. například výroba strojů pro energetiku, výroba ocelových konstrukcí a velkých strojních dílů apod.)..
 Podpora spolupráce firem a VŠ
Řada firem v Karlovarském kraji jen obtížně hledá vhodné partnery pro své inovační a vývojové
aktivity, hůře jsou na tom především ty, které s těmito aktivitami teprve začínají. Dalším nástrojem by
proto měla být podpora zprostředkování spolupráce / kontaktů (pro firmy ve VTP i mimo) – kraj či VTP
by měl být schopen podle potřeb firem zajistit kontakt na potřebné „odborníky“, které firmy potřebují.
Může se jednat o kontakty na VŠ, výzkumné instituce, další firmy, které mohou pomoci rozvinout /
vyřešit konkrétní problém či poradenské společnosti nabízející služby, které sám VTP nenabízí, ale
firmy je ke svému rozvoji potřebují. VTP (KARP) by kromě zprostředkování kontaktu představoval také
určitou záruku za kvalitní službu – nižší využívání poradenských (obchodních) služeb firmami často
pramení i z jejich nedůvěry k získané kvalitě.
Box 7: Inovační vouchery
Jedním z nástrojů, jak poměrně jednoduše stimulovat spolupráci mezi firmami a výzkumem jsou tzv.
inovační vouchery, zjednodušeně jde o poukázky pro firmy na provedení výzkumných služeb od
vybraných vysokých škol nebo výzkumných institucí. Příjemcem podpory nejsou v tomto případě
přímo firmy, ale právě VŠ a výzkumné ústavy, které pro firmy realizují dohodnuté služby / aktivity.
Firmy sice přicházejí se svými návrhy a získávají na základě nich dané poukázky, finálním příjemcem
podpory je ale VŠ / ústav VaV.
Hlavní předností tohoto nástroje je jeho jednoduchost a minimální administrativní zátěž jak pro firmy,
tak pro vysoké školy či výzkumné instituce. Cílem je iniciovat širší spolupráci mezi VŠ / výzkumnými
ústavy a firmami právě díky dostupnosti „jednoduchých“ financí. Firmy jsou dnes ke spolupráci
s akademickými institucemi stále skeptické a tato jednoduchá forma může být pro ně svým způsobem
„bezrizikovou“ zkouškou spolupráce, která se, pokud se podaří, může rozvinout do užší a
dlouhodobější vazby.
Další charakteristikou inovačních voucherů je relativně omezená částka, kterou mohou firmy, resp.
akademické instituce touto formou získat – důvodem je skutečnost, že při výběru se neověřuje
„kvalita“ daných aktivit, pouze to, že se musí jednat o aktivity ze sféry VaV realizované na
akademických institucích (výzva zaměřená na toto opatření by měla obsahovat specifický výčet aktivit,
kterých se podpora může týkat, resp. jejich definici – mělo by jít například o testování a měření,
přístup ke specializovanému zařízení, vývoj produktu / procesu, technologický/inovační audit apod.).
Obvykle se jedná o prostředky v řádů stovek tisíc až jednotek milionů (např. 200 000 – 1 000 000 Kč).
Díky takto omezené výši dotace je podpora směřována prioritně na MSP, nicméně formálně nemusí
být podpora takto omezena, může se týkat podnikatelských subjektů obecně. Tato jednoduchá
42
podpora spolupráce VŠ a firem (malé ale rychlé a jednoduché peníze) může pomoci nastartovat
„sofistikovanější“ aktivity v kraji také skrze určitý demonstrační efekt.
 Technologický scouting
Řada firem v kraji cítí potřebu diversifikace svých aktivit, resp. zahájení vlastních aktivit mimo
zakázkovou výrobu – využití existujícího know-how i v jiné oblasti tak, aby získaly větší prostor pro
dobu jakou je například současná ekonomická krize. Zároveň většina firem neví, jakým směrem by se
mohla vydat – vlastní výrobní program je samozřejmě náročný a také poměrně rizikový, firmy tedy
raději zůstávají u stávajících aktivit a spoléhají se navrácení předchozích úrovní poptávky.
Firmám by v této fázi pomohl tzv. „technology scouting“ – podpora společnosti při hledání informací o
dostupných inovacích a technologiích pro řešení konkrétních technických potřeb, srovnávací analýzy k
vyhodnocení potenciálu či získání povědomí o podobných technologiích již používaných a
využívaných v jiných zemích a / nebo společnostech apod. a na základě toho pomoci firmě nalézt
aplikaci vlastního know-how na uspokojení identifikovaných nových potřeb na trhu.
Svým způsobem se jedná o podmnožinu předchozího nástroje, kdy jsou firmám zprostředkovány
kontakty na potřebné odborníky / specializovaná pracoviště.
 Specializované poradenství pro začínající podniky PI
Cílem plánovaného podnikatelského inkubátoru je vytvořit v kraji příznivější podmínky pro vznik
nových technologických a inovativních firem. Potřeby začínajících firem se liší od těch již existujících,
často i díky jen minimální nebo žádné zkušenosti s podnikáním. V rámci podnikatelského inkubátoru je
proto třeba vytvořit i specifickou nabídku služeb pro začínající firmy – především možnost konzultace
svého podnikatelského plánu, pomoci zorientování se v praktické aplikaci účetní, daňové a jiné
legislativy související se zahájením a rozvojem daného podnikatelského záměru, pomoci v přístupu
k vnějším zdrojům ad. Tato služba by měla být nabídnuta především podnikatelům, kteří projeví zájem
o umístění v PI. Podnikatelský plán by měl být totiž zároveň podmínkou vstupu, pro začínající
podnikatele však může být bariérou.
 Podpora exportu / hledání nových trhů
Navštívené firmy Karlovarského kraje cítí v současnosti potřebu hledat nové zákazníky a pronikat na
nové, zahraniční trhy. Potřeba aktivního vyhledávání nových trhů a rozvoje obchodních sítí se týká
zejména rozvíjejících se MSP, nicméně i některé větší firmy přiznávají značné rezervy v této oblasti.
Konkrétní náplň agendy by měli podrobněji definovat zkušení specialisté. Dle získaných informací
z průzkumu by však mělo jít o aktivity v následujících oblastech:

Podpora poptávky po specializovaných službách zaměřených na průzkum nových trhů,
vyhledávání zákazníků a rozvoj exportu, například i formou spolupráce s odborníky na určité
trhy / oblasti a nabídkou jejich služeb místním firmám, které by na tyto trhy chtěly směřovat.

Vyhledávání zdrojů a zprostředkování zajištění úzce specializovaných obchodně–
informačních misí (i) do světových znalostní center v daném (sub)oboru a / nebo (ii) nové
nebo významné exportní trhy
(III) Podpora podnikavosti a šíření inovační kultury
V rámci této oblasti navrhujeme dvě pilotní (iniciační) aktivity, které mohou být realizovány v relativně
krátkém čase a přispět tak k posílení důvěry k aktivitám kraje. Zároveň to jsou aktivity, které by měly
přispívat ke změně podnikatelského prostředí v kraji směrem k vyšší podnikavosti a motivaci k růstu a
rozvoji. Z tohoto důvodu je zásadním aspektem nástrojů jejich správné marketingové uchopení.
Navrhované nástroje úzce navazují také na SRKKK a její první pilíř podporující zvýšení povědomí o
potřebě inovací, výzkumu a vývoje pro urychlení růstu firem pod jednotnou značkou „Karlovarský
43
inovační svět“. Realizovaný průzkum potřebu těchto aktivit jednoznačně potvrdil. Konkrétně
doporučujeme realizovat tyto dvě aktivity:
 Krajská soutěž o inovační firmu roku
První možností je soutěž o inovační firmu roku, obdoba národní soutěže o firmu roku na národní
úrovni, s důrazem ale na technologický a inovační charakter firmy a jejích aktivit, produktů. Soutěž by
měla být určena přednostně MSP (do 250 zaměstnanců) a vhodné by bylo, pokud by se z ní stala
každoročně se opakující aktivita. Takto může být využita i jako průzkum oblasti zakládání firem
v Karlovarském kraji (společně i se soutěží o podnikatelský záměr).
Vítěz soutěže by měl získat cenu, to by mohla být například účast na Inovační akademii pořádané
Jihomoravským inovačním centrem, která by mohla přispět k dalšímu rozvoji firmy. Či jiné podobné
služby, které by nabízel Karlovarský kraj.
 Krajská soutěž o podnikatelský záměr roku
Druhou možností je obdobná soutěž pro „nepodnikatele“ (osoby s trvalým bydlištěm v kraji, kteří zatím
nepodnikají, nebo podnikají max. do dvou let), kteří by soutěžili o podnikatelský záměr roku. Cenou by
mohla být malá finanční odměna, možnost využití služeb VTP / PI v oblasti konzultace
podnikatelského plánu praxe v v místní inovační firmě, pokud by se toto podařilo domluvit. Také cílem
tohoto nástroje je zvýšit v kraji motivaci po uplatnění zajímavých nápadů a zároveň hledat další
potenciální „zákazníky“ pro plánované služby kraje.
(IV) Další nástroje podpory
 Poradenství v oblasti dotací ze SF EU a dalších dotačních programů
Naprostá většina firem vyslovila zájem o podporu při získávání dotací z veřejných programů,
v současnosti především programů EU. Zejména se jedná o monitoring výzev a informování firem o
možnostech podpory a následné zajištění potřebné projektové dokumentace přesných informací o
všech podmínkách dotace při jejich zájmu o získání této podpory. Zásadním obsahem této služby jsou
pro firmy aktuální informace od Řídících orgánů jednotlivých programů (resp. jejich správců v případě
programů mimo SF, například programů VaVaI) a odbornost a profesionalita pracovníků nabízejících
tyto služby. Dosavadní zkušenost firem je spíše taková, že „poskytují pouze informace běžně
dostupné, které si navíc dokážeme rychleji najít samy.“ Důležitý je také pro-aktivní přístup –
vyhledávání příležitostí v oblasti veřejných rozvojových programů a jejich aktivní nabídka (oslovování)
vhodných zájemců z řad firem. K tomu by měla kraji, resp. subjektu, který bude tuto službu zajišťovat
pomoci intenzivnější komunikace s firmami v regionu, která je naším obecným doporučením.
V žádném případě by se ale nemělo jednat o služby dostupné v této oblasti běžně na trhu, tj. detailní
příprava žádosti a všech podkladů k ní potřebných. Tuto aktivitu by si měly firmy zajistit vlastními
silami, či s využitím služeb některého ze subjektů na trhu.
 Užší spolupráce firem a kraje – oborová setkání, konference, workshopy
V průzkumu byla zaznamenána velká skepse k možné užší spolupráci mezi firmami v kraji, i přesto se
některé z nich vyslovily pozitivně k tomu, pokud by tato spolupráce byla nějakým způsobem
organizována ze strany kraje a týkala se aktivit, ve kterých si firmy přímo nekonkurují (např. hledání
nových zákazníků).
Firmy především cítí možnost spolupráce na řešení společných problémů (například vzdělávání
nových pracovníků, potřeba využívat specializované technologie na testování apod.). Iniciace
spolupráce musí být tedy založena především na těchto tématech (řešení konkrétních problémů) a
neměla by být vázána na formální (často umělé) uskupení typu klastrů. Vůči těm jsou firmy skeptické
až averzní.
44
Možností je realizace úzce (tématicky i oborově) zaměřených akcí, které zároveň budou sloužit
k posilování komunikace mezi krajem a firmami a dalšími subjekty, které se těchto akcí, podle jejich
zaměření, zúčastní.
Vzhledem k identifikovaným bariérám rozvoje místních firem se v tomto ohledu nabízejí především
střední a vysoké školy, s kterými by firmy rády navázaly chybějící kontakty.
Zásadní podmínkou úspěchu těchto akcí je však to, aby neskončily pouze u samotného setkání, ale
byly navázány na konkrétní a jasné následné aktivity. Firmy se již zúčastnily celé řady těchto akcí,
bohužel zatím bez výsledku. Jejich ochota spolupráce se proto s každou další „schůzkou a povídáním
si“ snižuje. Firmy samozřejmě rozumí, že například změna ve spolupráci se školami a příprava
kvalitnější absolventů se neodehraje ze dne na den. Potřebují však vidět, že to, co bylo projednáno a
dohodnuto na dané schůzce, se opravdu začíná realizovat, jasnými, konkrétními aktivïtami.
 Dopravní obslužnost
Řada firem v průzkumu uvedla také potřebu kvalitnějšího spojení regionu se svým okolím – především
Prahou, ale také sousedním Německem. Dále několik firem upozornilo na špatnou dopravní
dostupnost některých menších měst a obcí v regionu a nesystematické plánování veřejné dopravy
v kraji, které omezuje i jejich možnost hledat nové pracovníky ve vzdálenějších oblastech kraje.
Dopravní dostupnost je důležitým faktorem rozvoje ekonomiky, nicméně není tím, který sám o sobě
rozvoj nastartuje. Navíc, z hlediska mezi-regionálního spojení je zřejmé, že není v možnostech krajské
ani místní samosprávy tohoto cíle dosáhnout. Možnost řešení se nabízí v lepší a efektivnějším řešení
regionální veřejné dopravy, důležitá je však otázka, zda se jedná rozsáhlejší problém, nebo zda
dostupné spoje, lokality zastávek apod. nevyhovují pouze potřebám určité konkrétní firmy, či několika
firem v okolí. V druhém případě nelze určitě hovořit o aktivitě zásadní pro plánované nástroje kraje na
podporu ekonomického rozvoje.
 Jasná strategie spolupráce v oblasti cestovního ruchu a lázeňství
Jednou ze slabých stránek rozvoje cestovního ruchu a lázeňství je chybějící jasná a ucelená strategie
podpory těchto aktivit a také roztříštěnost těch aktivit, které se realizují aktuálně. Cestovní ruch i
lázeňství jsou v Karlovarském kraji unikátní, a proto v této zprávě navrhujeme doporučení i pro tuto
oblast. navíc i této oblasti se v současnosti týkají inovační a vývojové aktivity, ač jiným způsobem než
například ve zpracovatelském průmyslu. Navíc, navštívená lázeňská centra potvrzují, že jejich hlavním
cílem je nalézat nová inovativní řešení pro jejich aktivity a prostřednictvím nich se snažit lákat i nové
zákazníky. Zatím se jim však například nedaří lákat dostatečný podíl zahraničních hostů na delší
pobyty, změna jejich preferencí je příliš náročná. Společnou iniciativou podpořenou i aktivitami kraje
(resp. KARP) by toho však mohli dosáhnout.
Hlavním doporučením pro tuto oblast je:
o
stanovit jasnou strategii a vizi kraje a zapojit do ní co nejširší spektrum subjektů, které
do této oblasti spadají (tedy sjednotit aktivity a vynakládané síly a zdroje a docílit větší
efektivity)
o
na základě společně definovaných cílů připravit kvalitní destinační management a
atraktivní produktové balíčky podle současných trendů a poptávky návštěvníků
o
vytvořit v kraji standard návazných služeb souvisejících s cestovním ruchem a za
dodržování tohoto standardu nabídnout subjektům určité výhody (například zařazení
do centrální krajské databáze a rezervačního systému, možnost prezentace na
jednotných stránkách apod.)
45
o
posílit inovační aktivity z lázeňství – posílit spolupráci s univerzitami a tím udržet
výhodu a pověst kvalitních léčebných procedur pod dohledem lékařů a odborných
terapeutů
V současnosti je více než zřejmé, že lázeňství se nemůže orientovat pouze na tradiční léčebné
pobyty. Podle současných trendů je třeba rozvíjet i další oblasti mezi něž patří především (i) wellness
a relaxační pobyty, (ii) spojení krásy a zdraví a (iii) podpora služeb o stárnoucí obyvatele
(gerontologie).
Nutné je ale dodat, že podpora cestovního ruchu a lázeňství si vyžaduje podrobnější průzkum, který
by konkrétněji (tak jako tento průzkum identifikoval potřeby firem převážně zpracovatelského
průmyslu) identifikoval jednotlivé aktéry, jejich potřeby, ale i možnosti.
46
Přílohy
Příloha 1: Vývoj HDP na obyvatele podle krajů Česka (v Kč)
Praha
2001
475 750
2003
530 334
2005
608 975
2007
709 125
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
213 711
207 727
216 637
238 328
225 621
235 913
268 429
262 632
275 169
322 364
300 158
322 162
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
183 083
182 559
201 861
202 270
208 128
204 456
219 627
236 810
244 447
240 901
275 837
279 775
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
212 580
193 575
226 640
214 667
255 518
240 245
291 472
290 693
Vysočina
Jihomoravský kraj
Olomoucký kraj
203 264
213 039
179 067
217 107
234 532
193 844
247 109
265 278
220 972
287 879
318 863
257 069
190 616
179 745
206 803
195 867
235 265
246 825
283 366
286 580
Zlínský kraj
Moravskoslezský kraj
Zdroj: Regionální účty – ČSÚ
Příloha 2: Změna podílu zpracovatelského průmyslu na hrubé přidané hodnotě v období 2002 2007
7
6
5
p.b.
4
3
2
1
0
-1
MSK
ULK
LBK
PLK
VYS
ZLK
STC
ČR
HKK
KVK
OLK
PAK
JHM
JHC
PHA
Zdroj: Regionální účty 2007 (ČSÚ)
podíl na hrubé přidané hodnotě
Příloha 3: Změna struktury hospodářství Karlovarského kraje mezi lety 2002 - 2007
70
KVK 2002
KVK 2007
ČR 2002
ČR 2007
60
50
40
30
20
10
0
prim ér (A+B)
těžba
zprac. prům ysl
energetika
stavebnictví
služby
Zdroj: Regionální účty – ČSÚ
47
Příloha 4: Reálný roční růst HDP Karlovarského kraje a Česka (v %, předchozí rok = 100), 19962008
Česká republika
10
Karlovarský kraj
8
6
4
2
0
-2
-4
-6
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Zdroj: ČSÚ – Regionální národní účty za rok 2008
48

Analýza inovačního potenciálu firem Karlovarského kraje

Transkript

Podobné dokumenty

Terénní průzkum firemní sféry

Stáhnout PDF

Regionální inovační strategii Karlovarského kraje (RIS3)

Autorizovaná servisní střediska výrobků digitální

TEXTOVÁ ČÁST - Airport Karlovy Vary

Prezentace aplikace PowerPoint