ravelovo bolero a orffova carmina burana na scéně velkého divadla

ravelovo bolero a orffova carmina burana na scéně velkého divadla

PREMIÉRA DIVADLA J. K. TYLA - TISKOVÁ ZPRÁVA
RAVELOVO BOLERO A ORFFOVA CARMINA BURANA NA SCÉNĚ
VELKÉHO DIVADLA V PLZNI
Dvě světoznámá hudební díla vzniklá ve 20. století, patřící i dnes k nejčastěji uváděným,
spojuje v sobě nová inscenace plzeňského operního souboru, na níž se vedle orchestru
DJKT podílí také baletní soubor. Premiéru bude mít v sobotu 8. června.
Slavnému Boleru bude v první části programu předcházet La valse z r. 1920. Maurice Ravel
ho zkomponoval na žádost šéfa Ruského baletu Sergeje Ďagileva, aby pro tento ruský soubor,
působící v Paříži, napsal balet na téma "Vídeň a její valčíky". Tak vznikla poměrně krátká
skladba La Valse, již však Ďagilev po vzájemném rozkolu do svého repertoáru nepřijal.
Skladba zazněla koncertně poprvé 12. prosince 1920 v Paříži, premiéra jevištního ztvárnění
La Valse se konala 12. ledna 1929 v Monte Carlu.
Bolero Bolero napsal Ravel pro Idu Rubinsteinovou, která je tančila v choreografii
Bronislavy Nižinské jako jediná sólistka baletu, jíž sekundovalo dvacet tanečníků. Premiéra
se konala v pařížské Národní opeře 22. listopadu 1928. Bolero je starý španělský tanec, který
vytvořil v roce 1780 Sebastian Zerezo na španělském dvoře v Cádizu. Byl tančen dvěma
tanečníky za doprovodu kastanět a citery, příp. dalších nástrojů. Ravel vytvořil moderní verzi
tohoto starého tance. O skladbě se skladatel vyjádřil: „Mé mistrovské dílo? Přirozeně Bolero.
Škoda jen, že neobsahuje žádnou hudbu." Sám také dílo označoval jako „prosté cvičení
instrumentace".
Se členy baletního souboru nastudoval obě díla v Plzni dobře známý choreograf Zdeněk
Prokeš. (V l. 1991-2007 tu vytvořil choreografie pro balety Gaité Parisienne a Vůl na střeše,
operety Netopýr, Čardášová princezna, muzikály Sugar a Funny Girl, opery Faust a Markétka,
Poprask v opeře, Carmen a Otello.)
K Ravelovu Boleru Zdeněk Prokeš podotýká: „Jsem si vědom, že s touto skladbou se od roku
1928 utkalo již mnoho významných choreografů, z mnoha jmen alespoň: Bronislava
Nižinská, Serge Lifar, Leonid Lavrovsky, Anton Dolin a Maurice Béjart. Taneční tok z
jednotlivých pramínků zvolna a jakoby mechanicky roste s plným napětím až do omračujícího
finálového proudu. V mé verzi jsem se snažil ve vztahu k hudební předloze vyjádřit
různorodost lidských vztahů, osamocenost člověka, ale i lidskou sounáležitost."
Druhou část večera bude tvořit koncertní provedení Orffovy kantáty Carmina burana pro
sólové hlasy a sbor s orchestrálním doprovodem. Jeviště plně ovládne orchestr DJKT a
operní sbor rozšířený o členy Nové české písně (sbormistr Zdeněk Vimr), posílený dále
Dětským sborem Základní umělecké školy B. Smetany (sbormistryně Lucie Hofmanová,
Alena Tupá).
V sólových partech alternují Olga Jelínková a Radka Sehnoutková (soprán), Jaroslav
Březnina a Tomáš Kořínek (tenor), Jiří Hájek a Zdeněk Hlávka (baryton). Hudební
nastudování je dílem dirigenta Jiřího Štrunce.
Carmina burana (Beuernské zpěvy) nesou název podle benediktinského kláštera v Beuern,
v jehož sbírkách Carl Orff objevil soubor středověkých písní s moralistními a satirickými
náměty, ale i písní tanečních, milostných či oslavujících pití, jídlo a hry. Písně vybrané z této
pestré směsice uspořádal Orff ve své kantátě do tří oddílů: 1. Štěstěna, vládkyně světa, 2.
V krčmě, 3. Dvorní láska. poprvé zazněla 8. června 1937 ve Frankfurtu nad Mohanem.
Dramaturg opery Zbyněk Brabec o Orffově díle: „Carmina burana je scénická kantáta, na níž
Carl Orff pracoval v l. 1934/36. Bývá provozována jak v divadle, tak (častěji) na koncertním
pódiu. Byla napsána na texty středověkých vagantských písní - náboženských, milostných,
pijáckých, satirických. Pocházejí z 11. - 13. století a jsou psány v různých jazycích - v
němčině, latině a starofrancouzštině. Výběr písní vypráví o vrtkavosti štěstěny a prosperity, o
pomíjivosti života, radosti z návratu jara a o nebezpečí z přehnaného pití, obžerství,
hazardních her a chtíče.“