stáhnout PDF

ZAHRADA MORAVY
VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK PRO MLÁDEŽ ŽUPY UH.-HRADIŠŤSKÉ.
ROČNÍK
ZÁŘÍ
II.
ČÍSLO
1924.
1.
k
nám!
Janko,
Přijdi,
Hluk, Velká Bia Lnice.
fPřijdi,Janko.
k
nam,
d
-
le
nechod
poco mfi
i
m
yPrijd^Janko, k nám,
i
d-le
/•PrijdtJanko,
I
/
I
9^=F
pre 5 ty
F
naše
in
p
pres,
J
le
rdf7.
* J
i
-
^
m.
nechoď Mni.
ale nechoď
2.
5i
i^ny—báj
P
•*>
se,
kamarády
pres ty naše
V zeleném
[:
háju na ťa čekajú,
tam fa, Janko, mé srdenko,
tam ťa, Janko, mé srdenko,
tam
vinohrady,
3.
Tsamr—
Nevysekáš sa, lebo je
oni by ťa porúbali,
[:
oni by ťa porúbali,
hodili pod most.:]
<5S$£G)
m
buA/'/c
karnarady
ka marady
5
fem po
£ F.
pres zele ný
háj
pres zelený
* fern no
háj.
pí
m
pres ten
hájT
Nezabijú ňs, nebojím sa já,
mám šablenku ocelovú,
[:
na dvě strany nabrúšenú,
vysekám sa
ťa zabijú.
4.
m^avolaj
f/*
1
^Zavo-laj
mm
si
E
yooco rvg/V,
vi-nohrddyzcy pres^ze^_
mo^óo.
»y&volaj
71
Přijdi,Janko,
Ě
na
ty
knám, apoco
Tftcno
nechoď sam.
pocó r&n.
sam:
jich
moc,
já.:]
Ruda Šoupal:
Uhelná pánev jihomoravská.
Slovácko tvoří pánev hnědouhelnou, v níž uložen jest tak zv.
lignit. Je to smíšenina kořenů a dřeva hnědé barvy, spojená drobivým
tmelem. Vrstva hnědouhelná je uložena v nestejné hloubce. Tak na př.
Jindřichova šachta u Lužic je asi 50 m hluboká a má ílec asi 2—3 m
Jižní
mocnou.
Pánev hnědouhelná nachází se v prostoru, jehož obvod je vy
značen místy: Moravská Nová Ves, Velké Bílovice, Cejč, Kyjov, Kelčany, Temnice, Rohatec, Hodonín, Mor. Nová Ves.
t
.Dtfma/nn
Klobouky
:Dubňany =^_KatiSKoyice
v.Parioyicc
0
Mutenicc
^Bqyanówce
S tri mice
Hodonín
O
v-SÍoyice
Uh. SKajice
Geologický rár jim Morary:
__
PoJtornÁ
V
době rgzkvětu, v devadesátých
•
V
letech
lign/t,
Značky:
li^nifo»a
mj$ti
»
pánev.
uhelné pinii,
mísId.Me «doluje,
"ď «de«dolovalo.
minulého
století,
bylo v
tomto prostoru 12 podniků, z nichž jen osm bylo v provezu. V té době
pracovalo v Kyjově, Kelčanech, Dubňanech, Hovoranech, Čejči a Lu
žicích asi 500 dělníků a vytěžili l 1/* milionu medických centů .hnědého
uhlí za rok. Není "to mnoho, neboť poptávka nebyla tak značná. Jednak
je výhřevnost hnědého uhlí menší (pouze 50—75o/o), jednak obsahuje
mnoho popela (1—6o/o) a značnou část vody. Také se nesnadno do
pravuje. Na denním světle ztrácí soudržnost, měrií se v 'drobty, kdežto'
v dole je uhelný balvan téměř nezdolatelný. V domě vylučuje nepří
jemně páchnoucí plyny. Proto se hnědého uhlí užívá k tope.ií jen v bliž
ším okolí dolů. Jeho důležitost jest však jiného rázu: umožňuje rozkvět
továren, kterých je v okolí celá řada a které se právě proto zde zaří
dily.
2
Jsou to sklárny, cukrovary, pivovary, mlýny, naftové podniky a
j.
V
dolech hnědouhelných není nebezpečí výbuchů
třaskavých plynů,
jako třeba v pánvích kamenouhelných v Moravské Ostravě a j. Zato ztě
žuje práci horníkům spodní voda a pohyblivý písek. Voda se čerpá a
odstraňuje stroji, avšak písek na některých místech nelze spoutati, tskže
bylo nutno někdy i další těžení v nebezpečných místech zastaviti.
Význam hnědouhelné pánve zasluhuje, aby se o ní více povědělo,
zvláště o těžbě, o práci horníků, jejich životě a pod. Proto se v příštím
čísle k tomuto předmětu vrátím.
_
Josef Perútka:
O muchomůrkách.
Kdož by z vás neznal muchomůrek s bradavičnatými kloboučky?
Kdož by neznal královského zjevu muchomůrky červené se vše
mi odrůdami, od šarlatově červené až do zářivě zlatožluté a oranžové#
Představíte si tiché, temné zákoutí lesní ve smrčině, zdobené čaroděj
nými kruhy těchto nádherných hub t pokud zde neřádila noha barba
rova? Jsme jako v pohádce a oko bezděky hledá bradatého trpaslíka,
klímajícího na některém kloboučku. Málokdy uvidíme v přírodě něco
nezaslouží si tato houba tolik opovržení, které ji
stíhá. Vždyť zaměnili si ji nemůžeme se žádnou jedlou houbou a k to
mu- slouží nám jako osvědčený prostředek proti obtížným mouchám.
I
jinak není tak prudce jedovatá, jak se doposud u nás myslilo. V Pol
sku a Rusku požívají lidé muchomůrek červených, ovšem když je dříve
po několik hodin močili v octě aneb v roztoku kuchyňské soli. Náro
dové severovýchodní Sibiře (i na Kamčatce) váží si vetmí muchomůrky
červené. Vyrábějí z ní zvláštní opojný nápoj. Ovšem že zd rqvi to ne
prospívá, tak jako u nás požívání lihovin. Četl jsem loni, že zajatí Ru
sové ve světové, válce u Domažlic najedli se muchomůrek červených, ale
pěknějšího.
Jistě
!
nezemřel nikdo,
křeče
když příznaky otravy
se
dostavily. (Vrhnutí, průjem,
svalové, bolesti v zažívacích ústrojích atd.) Dokonce čtu v jed
i
nom velkém houbařském
že muchomůrky červené po'jidaji místu i
v Čechách, ovšem oloupané z červené pokožky, a velmi si ji chválí.
Snad tedy jest jen pokožka nebezpečna. Z toho vidíte, že netřeba se jí
tak báti, třeba bych ji k jídlu nedoporučoval*
Kromě
díle,
_
8 druhů jiných
muchomůrek, z nichž toliko 2 druhy jsou prudce jedovatý, ostatní jsou
této
muchomůrky. sbírám na Zlínsku
ještě
jedlé.
muchomůrek je r ů ž o v k a (much.
načervenalá). Připravujeme ji různým způsobem, ale vždy podržuje
slabé
s
kloboučkem
muchomůrka
statná
to
chuf
a
křehkost.
Jest
jemnou
osmahle načervenalým s bílými bradavkami. Někdy bývá ze spodu jako
Nejchutnější ze všech našich
neb
barva
Načervenalá
aspoň
nožky
(třené)
posypána cihlovým práškem.
míst
činí ji snadno poznai
červenání
poraněných
jakož
hlízy vespod,
telnou. Snadno červiví a dírky po červech jsou též červené. Roste u nás
v ohromném množství v letních měsících a málokterá houba se ji chutí
vyrovná.
O
jiných jedlých
;
muchomůrkách
se
nebudu zmiňovati,
jelikož jsou
těžko poznatelny.
3
Musím
se však zmíniti o
oněch muchomůrkách, které každoročně
vyžádají u nás v republice několik lidských životů vinou trestuhodné
to
mnozí
lidé
s
Jsou
jakou
houby sbírají.
lehkomyslnosti,
hlízovitá (čertoplach) a
citronová,
si
mučhomůrka
můrka
mucho
ona s kloboučkem nazelenalým, temně čárkovaným, obyčejně bez bra
davek na klobouku. Tím je na prvý pohled muchomůrkám nepodobna.
Že je to mučhomůrka, poznáme po širokém prstenu na třeni a široké
cípaté pochvě dole. Mučhomůrka citronová jest jí podobna, jest však
menší, s kloboučkem slabě žlutozeleným a zapáchá. Jsou obě prudce
jedovatý. Tři gramy stačí k usmrcení člověka. Příznaky otravy dosta
vují se někdy až na druhý den po požití, kdy jed pronikl do krve.
Pomoc lékařská je marná a člověk za hrozných bolestí skonává.
K osudným omylům
s
muchomůrkami dochází většinou
těmito
při
žampionů na lukách při lesích aneb na lesních pastvinách. Aby
se předešlo podobným omylům, nutno u každého žampionu zjistiti
růžové lupeny a prsten na nožce. Pochva dole schází. Muchomůrky
mají p rsten, pochvu a lupeny vždy bílé.
Abyste poznali, jak jen náhodně dochází k smrtelným otravám,
uvádím: Mezi mnoha sty druhy hub, které na Zlínsku sbírám, napočítal
sbírání
dvě
prudce jedovaté, pět prostě jedovatých a ostatní, ne•—
neškodné.
V kuchyni zužitkovává naše rodina
jsou-li jedlé, jsou
po celý rok asi 120 druhů chutných hub.
jsem toliko
B. Fišer:
Věrnost Hradišťanů husitskému
králi.
Královské město Hradiště bylo od dávných časů pevnosti, která
svými hradbami a posádkou vojenskou byla důležitou oporou krá
lovské moci nejen v zemi proti rozkladu vnitřnímu, ale také proti ne
přátelům vnějším. Blízkost hranice uherské, přes kterou nepokojné živly
slovenské i madarské snadno se přelévaly, zvýšovala ještě význam mě
sta
Hradiště.
i
Královská města
ostatními stavy přísahala králi věrnost a mezi
nimi také svými zástupci město Hradiště. Přísahu věrnosti složilo také
králi Jiřímu z Poděbrad a zůstalo jí věrno,
když nejstrašnější moc světa,
stolice papežská, vznesla nad nejčeštějším králem a všemi jeho věrnými
těžkou klatbu. Zůstalo věrno i tehdy, kdy vykonavatel této klatby,
proradný král uherský Matyáš Korvin, po deset let stíhal město Hra
diště obléháním a vojenskými svízeli.
s
i
V
lednu roku 1459 dlel král
v Hradišti, přijal hold měšťanů
hradišťských, potvrdil staré výsady městské a ujistil se věrností měš
ťanů i posádky. Od té doby těšilo se město přízni krále Jiřího, který
je
dařil
stále
Jiří
novými výsadami.
Těžké časy nastaly velkému
králi!
Stolice
papežská
nutila ho,
aby
zradil viru otců, vlastní své přesvědčení,
aby ohromnou většinu českého
národa přinutil k témuž a s ním navrátil se do poslušnosti církve
aby zapomněl smrti velkého mučedníka kostnického M. Jana
Husa a zřekl se slávy a pýchy národa
dějů husitských. Král Jiří
odmítl a těžká kletba vydala celému světu na pospas jej i celý huřímské,
4
—
sitský národ. Do Hradiště poslán v květnu roku 1467 správci farního
kostela, jakož i moudrým a opatrným pánům, purkmistru, konšelům a
vší obci, list děkana kapituly olomoucké Jana, jímž uvádí ve známost
klatbu papeže Pavla II. na Jiřího z Poděbrad. Na rozkaz biskupa Ru
dolfa napomíná hradišťské, by se krále heretika a schismatika nedrželi,
ale jako s takovým s nim nakládali. To znamenalo, že papež zbavuje
které přísahalo bohu
všemohoucímu a Jiřímu věrnost, si řeklo, že více sluší poslouchali boha
než lidí, nezradilo svých přísah a společně i s posádkou nasadilo své
životy i jmění pro svého panovníka.
město přísahy poslušnosti
a
To nebylo
nic
v té době to
a
věrnosti.
Město však,
potom město samo
která mohla člověka potkati.
snadného! Klatba papežská
byla
nejstrašnější
věc,
stihla
5
Stal se vyvrhelem světa i lidi. Nepřátelé královi chtěli užiti papežské
klatby k boji proti svému pánu. Na Moravě se zvedl proti Jiřímu
odpor především v německých radách moravských měst královských.
Jen města Hradiště a Uničov zůstala svému pánu věrna.
Největší nepřítel králův, ctižádostivý Uher Matyáš Korvin, který
bažil po koruně české, postavil se v čelo nepřátelských vojsk. Roku
1468 vpadl jeho předvoj, vedený Blažejem Podmanickým „Balašem",
ze Slovenska na Moravu a dobyl Brodu. Král Matyáš sám táhl od Brodu
na Hradiště a s návrší zvaného „Rochus" shlížel pyšné město,
které se mu postavilo k obraně. Nevelká posádka královská, sesílená
lidem městským, obsadila hradby. Král Matyáš sevřel město kruhem
bašt a podnikal útoky. Rozbily se o hradby a statečnost obhájců. Král
byl poražen a musel od hradeb městských s hanbou odtáhnouti. Boje
však tím nebyly ukončeny. R. 1469 Hradiště znova ohléháno, řeka Morava
sevřena řetězi, aby po ní město nemohlo býti zásobováno potravi
nami, ale opět marně. Městu nastaly ovšem časy zlé. I když nebylo
dobýváno, jeho obchod a živnosti vázly, zásobováni bylo špatné, vždyť
celá Morava byla v rukou Matyášových a v tomto moři nepřátel bylo
Hradiště pouhým ostrůvkem, který se hrdě bránil. Král Jiří odměnil
město za jeho věrnost a dal mu 13. června 1469 předměstí hradišťské,
řečené Hradiště Staré Město, se vším příslušenstvím, sladovnami i sady,
bez placení gruntovného na věčné časy i s rybáři. Jménem hrdinného
obhájce, velitele pevnosti J. Obešlíka, označili v Hradišti zastrčenou
uličku. Mnozí z dnešních obyvatel nevědí, kdo by to byl, a přece
jméno pochází z nejslavnější doby dějin města, které i dnes ještě se
píše královským. Král Jiří poslal na Moravu oba své syny Viktorina a
Jindřicha, aoy zavedli pořádek a obranu země. Jindřich vyslal pana
Oldřicha z Kounic se 600 rejtary na pomoc Hradišti. Sám táhl s moci
vojenskou proti Korvinovi, jenž zane'chal obléhání Hradiště a vyšel mu
U
nedalekých Bílovic strhla se bitva. Posádka hradišťská vy
razila tenkrát z bran městských a zasáhla včas do boje. Madaři byli
porazeni a král Matyáš koňmo spěchal do Brodu. Tedy i v poli bitevním
se Hradišťané osvědčili! K této době porážek a útěku Madarů vztahuje
se prý písnička:
Hopsá, Matyáš,
z turkyniska boty máš
vstříc.
.
.
.
Jaké poměry vládly tehda v Hradišti, vidno nejlépe z toho, že
farář Jan Lankes byl exkomunikován, t. j. vyhoštěn z církve a proklet
za to, že zůstal věren králi Jiřímu a v místě interdiktem stíženém sloužil
dále mši.
zemřel roku 1471 a město zůstalo věrno i jeho ná
stupci králi Vladislavovi, který rytířskost města odměnil tím, že zbavil
je všech královských daní a uložil městu čestnou povinnost, aby na
znamení své statečnosti odvádělo králi každoročně meč v ceně 30 uher
ských dukátů. Rozmnožil a rozšířil svobody městské tak, že bylo mezi
Velký král
Jiří
nejprvnějšimi na Moravě.
Útrapám města nebylo však konce. Král Matyáš znova se pokusil
o Hradiště. Roku 1474 oblehl město po čtvrté, rozšířil obléhací šance
a dokonale je vyzbrojil obléhacími prostředky.
Nový
velitel
města Czikan,
města
tentokrát. I jemu je v Hradišti
věnovaná malá ulička, nazvaná Sloupskiho. Město se drželo a král
Matyáš uherský znovu s nepořízenou musil odtáhnouíi od Hradiště, tak
kvapně, že zanechal v šancích před městem mnoho zbraní, mezi nimi
veliké dělo, krásně pracované, které Hradišťané až do roku 1773 cho
vali na radnici jako důkaz své statečnosti. Potom však lidská chamtivost
znevážila slávu města a prodala dělo na rozliti. Tak jediný a vý
mluvný svědek statečnosti, vytrvalosti a věrnosti měšťanů hradišťských
nevděčným potomstvem byl zničen. A přece doba krále 'Jiřího jest
dobou nejvělši slávy a také hospodářského rozkvětu města Hradiště.
I král Matyáš uznal jeho
rytířskost a když se stal úmluvami s Vladi
slavem pánem země, odpustil Hradišťanům a odměnil je rytířským zna
kem, jehož město dodnes užívá.
řečený Slubský,
hájil
a
uhájil
i
ru^
Rytířský znak města Hradiště.
Petr Bednařík:
Kaple
Na
sv.
Jana
Křtitele v Kudlovicích.
v Kudlovicích na křižovatce cest stojí kaple sv. Jana
Křtitele. Byla postavena z křesaného kamene roku 1747. Vznik kaple
je zajímavý. V zahradě podsedku nyní p. Rudolfa Dudeška čís. 38.,
zrovna naproti kaple, stávala ještě na počátku tohoto století malá nahrblá chaloupka, sroubená ze dřeva, blátem oplácaná a obílená, s dveřmi
asi metr vysokými, velmi jednoduché práce, s petlicí na provázek, s okénky sotva 35 cm vysokými, stáří zajisté úctyhodného, neboť podle
ústního podání bývala to kdysi myslivna, ještě v době, kdy lesy u
Kudlovic táhly se až po žleb „Jašku". (Žleb je pojmenován podle
hajného Jaše, který v těch místech před dávnými lety míval svou há
jovnu.) Myslivna tato po vymýcení lesů, po založení vesnice Kudlovic
a po
návsi
rozděleni půdy takto
získané, byla
změněna v podsedek, jehož
majitelem kolem roku 1747 byl Jan Tomaštik. U myslivny byla zděná
studna, která připadla rovněž podsedku J. Tomaštíka. Byla však již
chatrná a sesypávala se. Když jednou zrána vážila děvečka vodu, na
bralo se jí do nádoby také několik zlatých peněz. Majitel studnu pro
zkoumal a objevil v jednom boku značný poklad, o němž je těžko říci,,
kdo jej zde ukryl. Snad to byl sám majitel panství napajedelského,
jemuž patřilo také zboží kudlovické, který v bouřlivých dobách vá
takto pojistili část svého movitého jmění.. Stalo se to
jistě dávno, možná za
války třicetileté, kdy svědkové činu kdo ví
ve kterých "koutech světa pohynuli, takže památka na ukrytý poklad;
lečných chtěl
"si
zašla.
Jan Tomaštik odevzdal poklad tehdejšímu majiteli panství napa
jedelského hraběti Janu z Rottalu, který však značnou jeho část po
nechal poctivému nálezci. Tomaštik pak podsedek prodal a odstěhoval
Kud
se do Holešova, kde si zakoupil měšťanský dům a 100 mír pole.
lo vících dal postavili zmíněnou kapli. Dosvědčuje to latinský nápis, vtesaný do jednoho kvádru. V překladu zní: Bohu živému a svatému da
roval jsem. Služebníku Janu Křtiteli zřizuje se tato kaple r. 1747 s do
volením konsistoře a nějjasnějšiho pána p. Adama hraběte z Rottalu.
V
Dle závěti zemřelého pana Jana Tomaštíka, občana holešovského, rodem
z Kudlovic.
Za
Kudlovicemi při silnici k Babicím stojí jiná kaplička,
nad níž se košatí dvě mohutné lípy, jistě mnoho set let staré. Možno
je snad považovali za zbytek a poslední svědky bývalého lesa, který
se po stráni nad vesnicí táhl až v tato místa. Rostou v rriezi těsně pří
sobě), z čehož je vidno, že je nikdo nesázel, protože člověk by je byl
vsadil kus od sebe. Kmeny obou lip jsou srostlé, takže jen dole je možno
rozpoznati kmeny dva. Korunu tvoří však jedinou, ohromnou a krásně
utvářenou.
vesnicí
Kaple i lípy jsou pěknou historickou památkou a zdobí nejen obec,
nýbrž i celý kraj.
M.
S.
Dobiáš:
U
hrnčířů v Tupesích.
Tupesy jsou vesnice jako sta jiných slováckých vesnic. Obyvatel
stvo se zabývá hlavně zemědělstvím, mnoho lidí odchází také do světa
za prací a výdělkem. Živí se zde skrovně také několik řemeslníků. Z nich
zaujmou nás nejvíce hrnčíři. Usadili se kdysi na Výpustě, v částí
obce rozložené malebně po severním návrší nad osadou. Ještě v r.
1909 bylo jich v Tupesích čtrnáct, dnes zde žijí poslední tři rodiny hrn~>
čířské, Petráš, Fridrich a Vlček. Úpadek hrnčířství zavinila továrenskáí
výroba nádobí porculánového, plechového, hliníkového a železného, dále
i
ta okolnost, že hrnčířství je řemeslo velmi těžké a namáhavé,
Hrnčířství je řemeslo v rodě dědičné. Po otci hrnčíři ujímá se živ
nosti syn, který se vyučil u otce. Tážete-li se na př. hrnčíře Vlčka, jak,
dlouho se v jeho rodě hrnčířství provozuje, odpoví, že odjakživa. Všichni
tupešti hrnčíři mají práce dostatek a slušně se živí. Vyrábějí hlavně
8
Brodu
do
Hradiště,
vrchovaté
Napajedel,
vozy
jich
a o týden
v
obchodech
doma
kteří
a j. překupníkům,
je prodávají
městech.
okresních
všech
trzích
i
ních
po
výročních
a pracuje hrnčíř ze všech
látky na mléko. Vozí
<Za
poslední chaloupkou Výpustskou bydlí
úřední-t
hrnčířského
umění
Jaroslav
starého
nejzajímavější, obnovitel
bílé polévané
v
museu
nebo
staré,
doma
viděl
z
vás
jistě
ček.>Mnohý
a
modrými,
kubaně
pomalované
misky,
čutory,
talíře,
čepáky,
džbánky,
ba
dnes
vzacrté,
a
již
Jsou
zelenými lístky!
žlutými a červenými květy
a kovu, vynesli
z
zbožím
nahradili
lidé
Naši
porculánu
drahocenné.
je
odsoudili
nadáni
uměleckého
předků,
svých
za komín na půdu svědky
a milovníci lido
sběratelé
také
odnesli
zboží
Mnoho
je k zapomenutí.
mno
i
sbírkách,
v
soukromých veřejných
vého umění a přechovávají je
nezaniklo
Avšak
docela.
a
zmizel
hranice
za
i
odvezen
hý krásný kus byl
i
zna
dovednost
nimi
a
s
hrnčíři
staří
i
zmizeli
a nezmizelo
zboží,
•
jen
'
lost
výroby.
hrncirske
stare
ze
také
rodiny.
Úředníček
Hrnčíř Jaroslav
pochází
se
a
stroj
vyučil
Narodil se v Napajedlích, kde vychodil obecnou školu
sám
říká, poradí
ale
25
Jak
nevytrval.
let,
níkem. Pracoval jako strojník
vetsim
touha
k
láska
po
a
města
přírodě,
z
ven,
továrny
jej cosi táhlo
stal se cihlářem. Myslil
sil. Změnil železo za povolnější hlínu,
uplatnění
hnětl
kterou
rukama,
jej
tvárná
hlína,
na
však stále
umělejší,
výrobu
Ho
v
kursu
hrnčířského
do
1913
se
r.
přihlásil
stále zneklidňovala a tak
mnoho
keramiku,
lidovou
hrnčířské,
staré
doníně. Tam poznal
výrobky
neni
hrnčířů
umění
že
v
se
starých
utvrdil
o ní přemýšlel a
přesvědčení,
si staří hrnčíři
někdo
jak
pověděl,
ještě navždy pochováno. Jen kdyby
malovali!
zboží
své
jak
počínali,
a zkoušel sám. Neúspěchy jej neostrá-;
domů
odešel
kurs
Opustiv
Leccos
na
Slovensko
na
se
výzvědy.
že
vydal
šovaly, leda donutily,
ke
Do
Dechtic.
z
Ohlerová
hrnčíři
mu pověděla vdova po slovenském
a na
na
sebe
sám
Odkázán
nikde
nepustili.
ramických dílen však jej
znova
„Lidé
a
konal
pokusy.
do
se
vrátil
rad
Tupes
několik skoupých
a
zkoumal
a
měnil
to
zas
si.
říkal
jsem
„A
to dělávali, tak to musí jít",
krás
rozhlíží
se
dílnou,
plnou
a
radostně
zas a zas", vypravuje mistr
v jejím
v
záhada
celá
hlíně,
že
je
ného zboží
vyrobeného. „Myslím,
<
.
jím
s
nelze
Avšak
hlíně.
se
pracovali
složení. Je nutno přizpůsobiti
v
ohni
hlína
Některá
puká,
vlastnosti.
určité
míti
musí
hlínou'
každou
jiná
se
šmelc
dobře
(bílá poleva, glasura)*
barvami.
chytil
Aby
neslučuje
to jsou
ne
ale
dostatek
přespříliš
vápna,
musí hlína obsahovati
^
da
mu
se
První
jež
slovácké
keramiky.
slova obnovitele staré
barvy,^
a
čeivena.
žlutá
fialová.
a
zelená
Nejhůř vypadaly
řily, byly modrá,
zboží.
starém
na
uvidíme
že
jen
je
Dnes však má i ty a tak krásné,
Po
na
musil
mistr
vojnu.
další
Světová válka přervala
pokusy,
leccos
třetí
zkoušel
rok,
již
a
vyrobil
již
válce však začal opět. Pracoval
z pecs
zdaleka
ani
dílo,
vycházelo
jaké
to
nebylo
pěkného, ale stále ještě
nevšeho
musí
že
Několikrát
myslil,
starých našich hrnčířů-umělců.
nutno
v
domácnosti;
věci
bylo
chati, nebylo peněz na nejpotřebnější
s
_
^
úkradkem.
dělati
a
práci,
po
a
jen
zkoušky
sháněti jinou práci
výdělek
té době přišlo pozvání z Prahy. Utvořila se zde společnost lidi,
i se čtrnácti
Mistr
staré
keramiky.
jel
šlo také o obnovení výroby
V
jimž
letým
synem Antonínem.
V
Praze pobyli rok, ivšak bezvýsledně. Hlma
barvy byly dobré, nedospěli však k správnému nanášení a vypalování
barev, poleva neměla náležité bělosti a výrobky byly proto stále ne
dokonalé. Také pec nevyhovovala. Přece však zde poznal mnoho no
vého, viděl chemické pokusy, prováděné odborníky, přesvědčil se, že
to, oč marně stále usiloval, je vlastně práce vědecká, podmíněná pří
rodními vlastnostmi hmoty a tak s novými nadějemi odjížděl do Tupes,
aby své síly zkusil naposled.
Z bývalého chlévka si postavil sám malou dílnu a pec. Až dosud
mu dodával potřebné surové nádoby hrnčíř Petráš. Nyní však usedl k
hrnčířskému kruhu mladší, třináctiletý syn Svatopluk. Vidíte jej pěkně
na obrázku. Mezi okénky v koutě dílny má svůj hrnčířský kruh,
upev
něný železnou tyčí v jiném kruhu, zasazeném volně v zemi. Tímto doli
Misír Úředníček u své dílny.
ním kruhem pohybuje Slávek pravou bosou nohou, vlastně jej postrkuje
či pohání a tím roztáčí k prudšímu nebo pomalejšímu běhu. Mladý mistr
je v (pouhé košili a kalhotech, pomazaných a postříkaných hlinou. Rukávy
vyhrnul až k loktům, aby mu nezavazely při práci. Na lávce,
na níž sedí, má po levé ruce hlínu. Z ní si béře hrudky bud menší nebo
větší, podle toho, jak velikou nádobu chce vykroužiti. Hrudku.hodí
na kruh a nejprve ji vyrovná, t. j. tak upraví, aby jí bylo stejně kolem
myšlené střední osy. Kdyby toho nebylo, nedostal by z hrudky tvar pra
videlný, stejně všude vyvážený a symetrický. Nádoba by byla křivá,
nestejně vydutá, tedy spatná. Kruh se točí, k r u h a ř Svatoň bystrým
pohledem a citlivými prsty i dlaněmi měří hrudku, oběma rukama a vše
košile
si
mi prsty formuje poddajnou hlínu. Prsty má neobyčejně silné, zvláště
palce a ukazováčky. Těmi vlastně vše vytváří, na nich nejvíce záleží.
soustředěně obrábějí materiál, poznáváte, že
jsou poslušnými vykonavateli toho, čeho si přeje tvořivá duše tohoto
chlapce-školáka. Kruhař je při své práci tichý a soustředěný a má rád
klid, jako každý, kdo tvoří, kdo se snaží ztělesnit svou myšlenku.
i dla
oku
okamžik.
trvá
Jakmile
vyhovuje
pouhý
Vyrovnání hrudky
ním kruhařovým, propíchne ji palci obou rukou uprostřed shora dolů.
Nyní rozežene kruh rychleji, přitlačí palci proti ukazováčkům a již
vytahuje kachlici, dutý hliněný válec s dnem, úplně rovný, o stě
nách všude stejně silných. Z kachlice teprve pracuje potřebný tvar. Upodřívka.
kousku
také
k
tomu
kromě
přihlazeného
čepele,
prstů
třebuje
Při tom si stále nohou pohání kruh, prsty si navlhčuje v k a 1 n í k u,
v hliněné nádobce s vodou, zakalenou od hlíny, aby vytvářená ná-
Když
si
je
prohlížíte, jak
Kruhař Slávek
při práci.
doba byla na povrchu stále kluzká a nezdrhuvala se. Čistou vo
dou se tvar navlhčovati nesmí, neboť v tom místě by hlína ihned žměkvypálené bylo by
la, jakoby ztenkla a v hotové nádobě nevypálené
to místo znát. Dělá-li kruhař několik nádob téže výšky, upevní si do
i
rozměrů.
uKazatelem
mu
kruhu
vedle
spolehlivým
dřívko,
jež je
skřipce
Práce pokračuje rychle a zdá se, že hravě a bez námahy. Avšak
že
kruhaře
na
čele
se
vy
často
jež
dosvědčují,
kapky
potu,
zaperlí
jak
tahování nádoby je práce velmi těžká! Dvoulitrových džbánků vytáhne
Slávek za den 12—15,
60—70,
vysokou vázu dělá celý den.
malých
%m
Hotovou měkkou nádobu uřízne kruhař těsně u kruhu strunou, opatrně
vezme do obou rukou a postaví na rovné prkénko bud plné nebo lať
kde
čerstvé
na
vsune
dílny,
stropem
to
kové,
polici, upevněnou pod
pak
na
slunci.
venku
suší
létě
dále.)
V
zvolna
schnou.
(Příště
je
nádoby
11
J.
Kovářová:
Jak stařenky
šily
a kroj tvořily.
O
tom správných dokladů písemných nemáme, ale ústní podání a
různé způsoby šití podnes zachované přivádějí nás k správným a prav
divým poznatkům. Jediným nástrojem a pomůckou při šití vyšívání byla
jim tenkráte hrubá jehla, konopná niť a křivák. Prádlo se nestříhalo,,
nebylo nůžek. Ještě v mém dětství byly nůžky v domácnosti vzácností.
Křivákem se plátno nařízlo a pak v rovné díly trhalo. Podnes se ucho
i
valo rčení: „Natrhat na košulu, rukávce, šorec, fěrtůšek atd.",
dnešní švadleny pomáhají již nůžkami. To vidíme i na
i
kroji, jak všude od opléčkové košilepočínaje až na
rukávce a jiné části kroje jest látka trhána a pak dle
měrů těla ne přistřihována, ale zvrapena (zřasena). To
si
na
ženském
na původním
třebaže
dnešním prádle
šorec, fěrtůšek,
potřeby a roz
lze pozorovali
mužském, drlách a košulách.'
Ba i staré práce krejčovské, jako haleny, kožuchy a kordulky jsou
rovně v jednotlivé části trhány neb řezány a pak ozdobnými stehy,
sešívány. Zvláště ženská kordulka s vrapenými varhánky vzadu nám,
tuto pravdu dokazuje. Knoflíků a různých háčků na připínání oděvu také
kroji
i
kroji
,
nebylo, ty nahrazovaly trháčky, trhané z téže látky jako šorec nebo,
fěrtůšek a těmito trháčky se opasovaly. Název trháčky se sice podnes
zachoval, ale jsou to již jen ozdobné květované stuhy, které slouží
jen k ozdobě, kdežto úkol trháčků konají kupované tkanice. Staré
výšivky: z koutnic a čepců sebrané, které tenkráte stařenky nosily místo
dnešních šátků, přesvědčují nás o tom, že
ty byly původně vyšívány
na konopném plátně konopnou nití a pojmenování výřezu, nejnesňadnější to techniky při našich výšivkách, dosvědčuje, že jednotlivé niti
se vyřezávaly.
Zajímavý postup při tvoření slováckého krgje svědčí o tom, že
stařenky nepřestaly, když stvořily potřebné, ale dle své zdravé obraz
nosti dále kombinovaly a tvořily. Počaly vyšívati bez jakýchkoli po
můcek! a nákresů přímo do vrapů různé vzory a tvary. Též dénka čepců
a koutnic zdobily výšivkami, které rovněž vyšívaly přímo do látky
mezi čítané niti.
i
doba pokroku a vynálezů. Různé látky bavlněné
zlaciněly a to působilo též na naše předky hospodářsky. Opouštěli
dosavadní způsob osevu polí a místo konopí počali pěstovali cukrovku.
Zlepšeným chovem dobytka dostavil se v domácnostech nový příliv
práce
nový zdroj příjmů. A to všechno nezůstalo bez vlivu na naše
lidi
na jeho kroj a tvořivost. Není již tolik času k přemýšlení jak'
Čas plynul.
Přišla
i
i
však vice peněz. JMa Slovácku dobře vystihli příznivou
situaci zvláště židovští obchodníci a využitkovali jí k svému prospěchu.
Správně rozpoznali, že lid miluje pestré barvy a Hradiště i venkov za
plavili různými křiklavými a často nevkusnými látkami. Naše ženy V
touze po novotě a přilákány živými barvami je kupovaly a na bavl^
bylo kdysi,
jest
něných látkách začaly vyšívati novým materiálem, hedvábím a tak vlou
dilo se do slováckého kroje, do té přirozené krásy, kterou stařenky;
tak pracně tvořily, mnoho nevkusu a nesouladu. Mužský kroj, pokud
')
12
Dnešní název rubáče.
.neporušen až na některé malé odchylky dosud,
ale kroj ženský, ačkoli hýřivost barev a nádhera látek oko oslňuje,
daleko se odchýlil od své původnosti a účelu. Jde-li děvčě dle nyněj
šího rčení v kroji, v rukávcích a vázaném velkém šátku (dříve se prostě!
2
obleče"
řeklo „bez
neužije v něm žádného pohodlí, poněvadž během
),
času do všech částí oděvu, rukávců, fěrtůšku i šorce se mnoho látky,
přidalo, aby se kroj stal řasnatějším, bohatším. Avšak ne dosti na tom!
Pod vrchni rukávce oblékají se dnes ještě jedny, silně škrobené, abyi
k
musí
tomu
Také
duté.
dvěi
hodně
dva,
býti
fěrtůšky
vy
rukávy
byly
až tři spodnice (sukně z osmi až desíti loktí).
Uvážíme-li, že takto
m
různé
na
50—40
dni
nese
sobě
letním
v
děvče
parném
vystrojené
látky, dosti těžké, neboť šorce se šijí z glotu, fěrtůšky z různých látek!
vlněných, z hedvábí a atlasu, kordulky z brokátů, k tomu turecký!
velký šátek na hlavě, pak se nedivíme, že se dnes rukávce i šátky od
i zdraví
našich
ále
stal
se
Tento
vy-)
nejen
nepohodlným,
kroj
kládají.
svá
část
každá
našim
Stařenkám
se
děvčat
byla
škodlivým.
víjejících
tečního oděvu zároveň součástí svátečni, a nedělní chvilky, kterou duše
obřadu prožívala. Družičky
její v kostele neb při některém posvátném
na pohřeb malým dětem strojily se vesměs bíle, šátky vázaly červené
na znamení radosti, neboť každé malé dítě dle lidového rčení stane
se hned po smrti andělíčkem. K pohřbu dospělé dívky svobodné vázaly
i dru
se
Na
na
znameni
smutku.
černé
nevěsty
strojily
svatby
šátky
se
ještě uchoval, zůstal
hlavy bud zapentlené nebo s červenými šátky, znamením
poctivosti nevěsty. Na svatbu vdově neb vdovci vázaly si šátky černé,
lidem
starším
na
tak
se
též
chodívalo
(ženátmavé;
pohřeb
fěrtůšky
čům).Na výroční radostné svátky braly šátky červené a fěrtůšky pestrých
barev, tak i v hody a ostatky. V půstě a adventě nosily šátky černé
a fěrtůšky tmavé. (Doba smutku.) Na křtiny a úvody opasovaly si
vážnosti
na
znameni
ale
bílé
nebo
černé,
pro
šátky
pestré,
fěrtochy
rodičku. Přísné pravidlo bylo: při vázání šátků do kostela konce dolů.
„Dnes vyplesčíja všecky konce kolo hlavy a jidú si tak jak k mu-,
zice", odsuzovala stařenka dnešní způsoby.
žičky
bíle,
®Ö3
j
V
--
naše noviny.
j
j
©S
j
červnu navštívil Slovácko a přilehlé kraje náš osvoboditel pre
sident T. G. Masaryk. Mezi vítajícím občanstvem bylo vždy nejvíce
dětí-školáků. Zdaleka široka, často několik hodin pěšky šli, aby po
znali muže, jehož chudá kolébka stála v našem Hodoníně, jehož^ mládí
1
a Čejči. Jistě
dědinkách
ve
Mutěnicích,
Čejkovicích
plynulo
slováckých
vítá
národ
náš
také
řekli,
mezi
proč
Již
jsme
jste byli
vítajícími!
vy
s takovou láskou svého prvního presidenta. Ne svou vinou upadl český
lid do hrozného tělesného i duševního otroctví habsburského, trvajícího.'
300 let. Nikdo již opravdu nevěřil, že se nám vrátí doby bývalé slávy
a svobody. A hle, ten prostý hoch slovácký provedl nemožné! Již
budete
A
životem.
i národním
státním
rok
žijeme samostatným
šestý
žiti vy a všechna další pokolení. Vám, příštím občanům, náleží pře
devším radost ze svobody!
2
)
Název sám poukazuje
k pohodli, kterého šaty v letním parnu poskytovaly.
13
President všudé, kde se zastavil, rád a srdečně promluvil s dét-r
mi. Má je rád a věří v ně! Tak hned v Mutěnicích si
pohovořil set
školáčky Balešííkem a Brablcovou, kteří mu podali jakýsi obrázek. „Coje to?" tázal se president. „To je obrázek té chaloupky, kde jste, pane
presidente, bývávali." President poděkoval za obrázek a vypravoval:
„Když jsme bydlili s rodiči v tom malém domku, míval jsem šťastné dny r
když mně pan rektor občas dal kousek tužky a papíru. My jsme tenkrát
říkali ještě plavajs. To byly počátky mého psaní a kreslení, že
byste!
se
kdybyste ty čmáranice byli viděli. Ale tak všecko
v životě začíná nedokonale, ale pak pokračujeme a zdokonalujeme se„
Usilujte
vy o pokračování a zdokonalení." V čejči se zalíbil panu pre
sidentovi zvláště malý klouček ve vysokých botách s rákoskou za
holínkou. „Nač to máš?" táže se pan president. „Na koňa", odpověděl
klouček. „A jakého máš koňa?" „Jenom dřevěného", řekl ghlapec. A
tak všude jinde vážně
žertovně vítal se president s nejmenšími ob
čany státu, od nichž přijal sta kytiček jako projev upřímné lásky.
ta slova presidentova
„Usilujte
vy o pokračování a zdokonalení"
staňte se vaším heslem! V Kunovicích podala děvčátka presidentovi
I.
ročník naší „Zahrady Moravy". Slíbil, že na rok přijede k nám zas.
asi
byli g máli,
i
—
i
—
i
Staré
Vi sto n
lidské
sídliště
pod Děvinem. Na polní
cestě
z
Dolních
ic do P a 1 a vy bylo objeveno v těchto dnech sídliště diluviálního člověka, žijícího zde před mnoha tisíciletími. Kraj je vrouben
na jihu Palavskými kopci, vystupujícími z nížiny řeky Dyje horou
Děvinem
do výše 550 m. Nížiny při Dyji bývaly jistě kdysi džungli,,
v níž sídlilo plno různé zvěře, za níž přišel člověk-lovec. Nalezené
sídliště pravěkého člověka je vlastně veliké ohniště, kde si lovec při
pravoval pokrmy a kde žil ve větších nebo menších houfech. Dokazuje
to množství kostí mamutích, sobích, vlčích, medvědích, liščích, zaje
čích, koňských a jiných, dále různé pazourkové nástroje, jichž diluviální
14
člověk používal na lovu a doma, u ohniště. Kovů tito pralidé ještě ne
znali, své nástroje si hotovili z kamene. (Doba kamenná.) Je jisto, že
budou pod Děvinem objevena
ještě
další
kulturní vrstvy 4
poznáváme z nich aspoň
ohniště,
čili
Naleziště taková mají pro nás veliký význam;
přibližně, jak prastarý člověk žil, co již věděl a znal, co uměl a oč
se snažil. Můžeme také srovnati rozumový život člověka diluviálniho a
obrovská vzdálenost mezi člověkem, který krájel pa
zourkovým nožíkem a člověkem dvacátého století! A lidstvo spěje ještě
dál!
U Vistonic byla prozatím otevřena jen jedna kulturní jáma
nebo vrstva. Ležela pod příkrovem hlíny 80 až 120 cm silným. Obsa
hovala popel, zbytky dřevěného uhlí, zuhelnatělé kosti, vypálený jíl,
dále zachovalé kosti výše zmíněných zvířat a nástroje pazourkové.,
Velká skupina mamutích kostí byla vespod podříznuta, vyzvednuta a
v původním stavu odvezena do brněnského musea. V pracích se po
kračuje. Řídi je znamenití odborníci ředitel Knies, Čapek a dr. Absolon.
Dosud jsme měli na Moravě podobná naleziště v Předmostí u Přerova
dnešního.
Je
—
-
a
v
jeskyních moravského Krasu. Podrobnější zprávy příště.
Před historický nález. U
Mikulova vykopali
kosti
z lidských koster. Nález byl odborně prozkoumán a bylo zjištěno, že
jde o hroby skrčenců asi z druhého tisíciletí před Kristem. V místě
tomto i v okolí byly objeveny hroby skrčenců již několikrát. Patrně
dělníci
zde byla osada starých předhistorických obyvatelů našich kraun.
fcffiol
řctfro!
HRA
--
A PRÁCE. -
Řídi AI. Cablik, Uherské Hradiště.
Dětské hračky
a
[Q?P1
zábavky.
„Vezměte kudlu a pojdte ven, třeba za humna, na pastvisko, na
si ted na podzim na!
Tam
nasbíráme
k
lesu.
nebo
k
potoku
příkop,
své řemeslováni šípků, jeřabin, duběnek, šišek, kaštanů, oříšků, ma
kovic a jiných podzimních plodů, jichž nám příroda poskytne úplněj
zadarmo." Ták asi svolával Jenda kluky po ulici. Asi za čtvrt "hodiny
s Jiřinou se přidaly. Šli
I
Vlasta
pohromadě».
byla výzkumná výprava
štěpnicemi po slunném břehu Moravy směrem k Jesu. Vůdce upozorňuje:
„Dívejte se dobře kolem sebe a sbírejte, čeho můžemé potřebovat!,,
ale nelámejte a neničte!" Tak prohlédli pozorně i okraj lesa, kdež se
rozložili s nasbíraným materiálem.
povím po pořádku. Malá děvčátka skládala z různých
říkala
učila:
kroužkům
škole
ve
se
o
nich
prsténky,;
obrazce,
jak
plodů
čtverečkům a obdélníčkům okénka a trojúhelníčkům střechy. Pak je
Co
robili,
1
ladně
Těšila
řadila
se
při
dle
barvy
práci,
květinový drátek, že
že
si
a
doma
je
zvadlou trávu jako
korálky^
nit neb
na
navléknou
konopnou
je
na
barvami
neb
nakreslí
pastelkami
navlékala ^na
si
vyšijí,
Z
lopuchy (vlků) zrobila
Vlasta
místo
dovnitř
a
hnízdečko
vložila
vajíček.
duběnky
Jiřina ptačí
dala místo vajíček jeřabiny a posadila na ně roztomilého ptáčka ze
žaludů a šípků.
malují a
kdo
ví,
co hezkého
si
ještě vymyslí.
15
Kluci seděli opodál a měli už hotovou výstavu výrobků: panáky:
různé podoby a velikosti, stádo prasátek i s pasákem ze žaludů, ky
tice ze šišek a květinek, opeřené slepičky i s kohouty a podobné.
Zvlášť podařený byl cáp. Dlouhé nohy a krk měl z pyoutků, peří vy
růstalo pod šupinami šišny. Ostatní vám, milí přátelé, nepovím. Pře
mýšlejte a robte samostatně, abyste měli radost dvojnásobnou!
Zapadající slunce upozornilo naše šťastné řemeslníčky, že je čas
vrátiti se k domovu. Byl to
věru radostný návrat po tolika objevech
a výzkumech. A cestou ještě vymýšleli, co možno z nasbíraného ma
teriálu doma a ve škole vyrobiti. Zaslechl
jsem něco o rámečcích ze
šupin smrkových šišek, o košíčcích a nábytečku z lopuchy, o louskáčku
a vodním mlýnku z ořechových
skořápek atd. Jenda prý vyřeže z tykve
moc strašného bubáka a poleká večer sousedova psa Karose.
Dnes už skončím s přáním, aby se vám práce z podzimních plodů
dařila a připravila
vám mnoho
radosti.
Tiskem grafického závodu Čeňka Pechtora v Kroměříží.
•
Zahrada Moravy
yz^x
»
!£
ROČNÍK IL * ZÁŘf 1924 • ČfSEO 1.
VYDÁVAJÍ UČITELSKÉ JEDNOTY V ŽUP£
UH.-HRADIŠŤSKÉ.
•
Vlastivědný sborník Zahradu Moravy vydávají učitelské jednoty župy uh. hradištskáv
Řídí redakční sbor.
Odpovědný redaktor M. S. Dobiáš.
—
Sborník vychází měsíčně
mimo
7 Kč. Jednotlivá čisla při hromadném
livých čísel přímo po .l Kč.
prázdniny. Druhý ročník bude míti 10 čísel zai
odebírání jsou po 70 hal., při odebírání jednot
Rukopisy, knihy pro redakci a časopisy na výměnu buďtež zasílány na adresut
Redakce časopisu Zahrada Moravy v Uh.
reklamace vyřizuje:
Uh. Hradišti.
Předplatné přijímá a objednávky
plsu Zahrada Moravy v
OBSAH:
— O
Přijdi,
Hradišti.
Janku, k nám!
i
(píseň).
—
Administrace řaso~
Uhelná pánev jihomuravská (Ruda
Věrnost Hradišťanů husitskému
—
muchomůrkách (Josef Perutka).
Šoupal).
králi (B. Fišer).
Kaple sv.< Jana Křtitele v Kudlovicich (Petr Bednařík).
U hrnčířů v Tupesich (M. S. Dobiáš). Jak stařenky šily a kroj tvořily (J. Ková
Hra a práce.
Naše noviny.
řová).
—
—
—
—
Zasíláme Vám 1. číslo druhého ročníku
vlastivědného sborníku „Zahrada Mo^
r a vy". Mnozí z Vás v něm najdou do
brého známého od loňska. Abychom Vám
usnadnili odebírání, snížili jsme předplatné.
Loni jste zaplatili za 5 čísel 4 Kč, letos
zaplatíte za 10 čísel druhého ročníku 7 Kč.
Radíme Vám, abyste platili
jednotlivá čísla
měsíčně a neodkládali placení až ke konci
školního roku. Těch 70 h za číslo se za
platí snadno, 7 Kč naráz je pro Vás značný
peníz! Předplatné odevzdávejte panu tříd
nímu nebo spolužáku, který byl sběratel
stvím pověřen. Peníze se zasílají pouze
poštovní složenkou. Přidáváme
k tomuto
ji
číslu.
Jakmile dostanete prvé číslo, zjistěte,
kdo bude ve Vaši třídě „Zahradu Moravy"
odebírali. Počet odběratelů z celé školy
nám oznámíte objednacím
tříte
10 h
známkou.
listem, jejž
Objednací
opa
list
přikládáme rovněž k 1. číslu. Pracujte
ihned, abychom do 8. října věděli,
kolik výtisků
škole zaslat
i.
2.
čisla
—
máme
Vaší
Přihlásíte-li se později,
jste v nebezpečí, že Vám nebudeme moci
2. čísla zaslati. Bude to pak Vaše vina!
Časopis budeme opět zasílati hromadně
na správy škol.
Stává se někdy, že Vám pošta zásilky
některého čísla nedodá, zásilka se ztratí.
Radíme Vám, abyste v takovém případě
číslo reklamovali. Když kolem 20.—25. dne
v měsíci nemáte ještě „Zahradu Moravy,"
vezměte kus kreslicího papíru ve velikosti
korespondenčního lístku a napište nahoře:
Reklamace. Pod to adresu: Admini
straci sborníku Zahrada Moravy v Uhi
Hradišti. A na druhou stranu lístku stručně:
číslo Zahrady Moravy,
Reklam uji 2. 3
Potom Váš čitelný podpis a přesná
—
Na takovou reklamaci se
známka poštovní nelepí, jde tedy
adresa!
jen o kousek papíru a chvilku času.
Oče
káváme, že nebude letos žádných zbyteč
ných nedorozuměni!
Zbytek 1. čísla nám pošlete laskavé
zpět! Loni jsme tiskli 5200 kusů, doufáme,
že se počet odběratelů „Zahrady Moravy"
ještě zvětši. Chceme, aoychom Vám na
hradili, nebo aspoň doplnili čítanky. To,
co Vám přinese Zahrada Moravy, nemůže
Vám přinésti žádná kniha a žádný jiný
časopis Je psána od nás a pro nás, je
věnována pouze Slovácku a tím nám všem
nejbližší
I
Své přispěvatele prosíme, aby nás podpo
rovali také letošního roku. Redakce nemůže
za
některé okresy ve sborníku-,
vůbec, zastoupeny, nebo jen chudobně.
Dopisovatelství si musí uspořádat! každý
okres sám. Pokud na nás záleží, chceme
to, nejsdu-li
uspokojili
všechny části župy Upo
!
zorňujeme opětně na náš loňský dotazníky
obsahující rozvrh vlastivědné práce. Jak
je patrno z
storii kraje.
I.
ročníku, nejde tu jen o hi
Nechceme snad pouze zazna
menávat!, jak náš kraj žil, spíše jak dnes
žije. A k zapisování této současné historie
kraje je jistě u nás lidí dost a dost! Če
káme proto letos pracovníků víc!
Doporučujeme Vám časopis „Děti re
publiky," jejž přikládáme k zásilce I.
čísla, dále knihu F. Pragra „Vinohrad
Komenského a jiné historickéobrázky." Vyšla u knihkupce Fr. Franty
v Uh. Brodě za 14 Kč, stran 245. Spiso
vatel přispívá také do Zahrady Moravy.
Na besedě
Bedř. Beneš-Buchlovan:
Na Holém
1.
V pravěkém
Vlků podobalo
se
hradišti
úlu
kopci.
Lov na medvěda.
na Holém kopci vládlo vzrušení, sídlo rodu
nebo mraveništi.
První stopu našel Mlsný Vlk. V údolí pod Holým kopcem v tu stra
nu ke Smradavce vypátral kdysi jeho mlsný nos ve zdoupnalém
kmeni roj divokých včel. Dutina stromu přetékala tam medem, který
tvořil krásně žluté lepkavé stružky po kůře, v nichž se přilipl nadosmrti
muška. Od té doby, co Mlsný Vlk našel tuto
nejeden mraveneček
vzácnou pochoutku, med už nepřetékal, neboť jej tento náhodný včelař
občas chodíval vybírat, nedbaje nejednoho žahadla, jež při tom uvázlo
v jeho kůži. Zato bylo pak dobře v hradišti, všecky Vlčice si olizovaly
prsty a děcka byla polepená od medu. A tu jednou shledá Mlsný, že
jeho medový klát měl návštěvu. Divoké včely byly rozdrážděny, medu
a vosku rozlito a rozhněteno po kmeni i po zemi.
i
Mlsný Vlk se rozhlížel po škůdci a brzy zkušený lovec poznal, kdo
byl tím druhým včelařem. V trní a otružinách uvázl chumáč šedohnědé
srsti, polepené medem, opodál byla v blátě zřetelně vytlačena stopa
medvědí tlapy. Vrátil se spěšně, aby se snad sám nesetkal s málo víta
ným
sousedem.
Včera se vracel Vlčí Pazour z lovu v témže údolí. Tu přj potoku,
kam sledoval stopu jelena, našel kusy roztrhaného paroháče. Lebka
s mohutně rozvětvenými parohy byla rozdrcena, z mozkovny čisťounce
vybrán mozek a nejchutnější části těla sežrány. Zbytky se tu povalo
valy. Rovněž Vlčí Pazour se tu dlouho neomeškával, neboť setkání s med
vědem, který jest naučený na maso, nebylo by příjemné. Přiběhl na
hradiště a chvatně podal zprávu.
Hned odbývána porada. Takového souseda v blízkosti nemohli po
třebovali, medvědí kůže má velkou cenu a masa bylo by také hodně.
Muži sesedli se do půlkruhu, v jeho středu náčelník Ohromný Vlk.
Byl to muž již starší, vzhledu pyšného, pánovitého, postavy mohutné,
takže si zasloužil svého jména. Jeho tělo bylo sarná jizva, stopy bojů,
lovů, zápasů. Lebka jeho byla dlouhá s úzkým obličejem a široko otev
řenými očnicemi. Nos, který byl úzký a vysoký, měl Ohromný Vlk pře
ražený, památkou na kterýsi strašný boj.
Na
hrdle měl silný bronzový nákrčník, podobající se velkému C,
jehož oba konce byly spirálovitě zatočeny, na pažích se skvěly náramky,
z trojhranného drátu bronzového, spirálovitě do krátké rourky stočeného.
Rovněž
mu
obepínaly podobné okrasy. Oděn byl v měkké kožišině,
sepjaté rovněž bronzovými jehlicemi. Jako zbraň třímal těžký kamenný}
mlat, vyhlazený, provrtaný a upevněný na topoře.
lýtka
•
Také
ostatní
mužové rodu Vlků
byli svalnatí a otužili, silných kostij
úzkých obličejů. Ozdobeni byli též náhrdelníky a bronzovými náramky,
ač ne tak skvělými jako náčelník; někteří měli na šňůrách navlečená
provrtané kly a mušličky.
Ohromný Vlk prohlásil, že půjdou na medvěda s oštěpy a jej ubijíJ
Všem Vlkům zasvítily oči mimo jednoho, Opatrného Vlka.
„Medvěd je zlý nepřítel. Pohubí mnoho psů. Pohubí snad několik
Vlků. Probodáte-li a roztrháte-li na něm kůži, nebude k ničemu. Udě
lejme jámu s vnadidlem, medvěd se do ní chytí."
Ohromný přerušil Opatrného.
„Vlci jsou velicí lovci. Už dlouho nelovili než malé zajíce. Jejich,
i
|
srdce se chce potěšiti. Vlci budou bojovat s
štěpy.
medvědem. Vytáhnou s
Ohromný Vlk bude mávati svým mlatem, porazí medvěda!"
„Hú—hú—"
zábavu.
přizvukovali muži.
Chtěli
vzrušující
zápas,
o-*
í
divokou
.—.
„Ohromný Vlk se vychloubá kamenným mlatem. Jen aby ho ka
—"
mlat
nezklamal
vrčel Opatrný.
menný
—
„Cha—cha—cha
Opatrný Vlk neví, co mluví. Opatrný je nepřítel
mlatu. On je přítel nových věcí. Ale když si se svým bronzovým nožem
netroufá před medvěda, ať zůstane opatrně doma u žen a dětí.
„Opatrný Vlk je přítel nových věcí, jsou-li lepší nežli staré. Se
svým bronzovým nožem si troufá před každého. Ä kdo ho posílá k že
nám a dětem, jest jeho nepřítel"
při tom vyskočil útoče hněvivými
pohledy na náčelníka. Muži vedle sedící ho. opět stáhli mezi sebe, aby
předešli bouři, jež by mohla snadno vypuknouti.
„Dobrá, nechť zítra také Opatrný Vlk ukáže, co umí. Zabijeme
medvěda v boji. Řekl jsem." Náčelník skončil poradu.
—
*
Lovecká družina vyrazila do lesa. Nebyl to již tady v blízkosti
hradiště neproniknutelný prales. Houštinami byly prosekány ce^ty, ve
vhodných místech kusy lesa vymýceny a proměněny v pole, kde se
Muži
ozbrojeni ponejvíce luky a oštěpy, jak!
toho vyžadoval jejich způsob boje s medvědem. Smečka p:ů, nízkých
a dlouhých, zuřivě štěkala; tito psi byli výborní slidiči, velmi odvážní,
vrhající se na každou zvěř, na srnce, rysa, divokého kance, zubra.
pěstovalo
obilí.
kráčeli
Sestupovali dolů do údolí nemluvíce, vyjma když okřikovali rámu
sící psy, kteří se rozbíhali a zbytečně plašili z houštin, kde co živého«
Nejedno bolestné zakvíknutí svědčilo, že ratiště kopí dopadlo citelně
na
psí hřbet.
Dole u potoka se srazili v hustší tlupu. V čele kráčel Ohromný Vlkj
s Vlčím Pazourem obezřetně ku předu. Napětí se zmocňovalo všech.
x
Vždyť lov na medvěda byl vzrušující boj, při němž šlo o život. Proto se
odvažovali na medvěda jen ve větší tlupě, vyzbrojeni šípy a několika
oštěpy, aby krutě umořili šelmu z dálky, neboť přiblížiti se na dosah
hrozných tlap znamenalo padnouti s rozmačkanými údy; ale i tak bylQ
mnoho nebezpečí, protože šelma, zdánlivě nemotorná a těžkopádná, uměla tak hbitě běžeti, že snadno dostihla
velmi dobrého běže?.
i
(Pokračováhí.)
1
Knihtiskárna Čeněk Pechtor v Kroměříži.
— Zhotovuje veškeré
>
tiskopisy.