zde - eDen-X.cz

Časopis 100+1 - 12/2007
Stránka č. 1 z 5
aktuální číslo | připravujeme | profil časopisu | pro inzerenty |
předplatné | soutěže | archiv
EUNUCH JAKO PROFESE
Byli terčem kritiky, posměšků, závisti i nenávisti. Přesto měli v Číně unikátní
postavení. Eunuši. Obklopovali císaře, jeho manželku, konkubíny i úředníky.
Podíleli se na správě země a rozhodovali o osudu lidí. Měli velkou politickou moc
a někteří patřili k nejbohatším mužům země.
Na začátku sedmnáctého století žilo v
Zakázaném městě v císařském sídle v Pekingu osm až deset tisíc eunuchů.
Jejich služeb se už před tím využívalo po celá staletí, ale za dynastie Ming
(1368 až 1644) éra eunuchů vrcholí.
Kdy se vlastně v Číně začali objevovat první eunuši, není známo. S jistotou se
ví jen to, že už na úsvitu první čínské civilizace, za královské dynastie Šang v
šestnáctém až jedenáctém století př. n. l., se kastrace prováděly.
První písemné zprávy a literární texty o eunuších pocházejí z druhého století př.
n. l. Tehdy už byli eunuši určeni k službě na císařském dvoře. Za dynastie
východních Chanů už museli být podle rozkazu císaře Kuang-wu-ti (vládl 25 až
27 n. l.) všichni mužští sluhové sloužící dvorním dámám vykastrováni.
DYNASTIE MING
Dynastie Ming znamenala rozkvět instituce, kterou se eunuši stali. Bydleli v
císařském paláci, to znamená od roku 1421 přímo v Zakázaném městě v
Pekingu. Starali se o každodenní potřeby císaře, jeho rodiny a císařských
úředníků. Podle poslání se dělili do čtyřiadvaceti základních kategorií: eunuši
pečující o kuchyň, zařízení, oděvy, pořádání slavností, atd. Kromě čtyřiadvaceti
základních funkcí byly i desítky dalších, drobnějších. Jiní eunuši pečovali o
císařské parfémy, o květiny, o cukrovinky. Celý chod obrovského Zakázaného
města závisel na eunuších.
http://www.stoplus.cz/archiv/eunuch_jako_profese.html
25.5.2008
Časopis 100+1 - 12/2007
Stránka č. 2 z 5
VÝZNAMNÉ FUNKCE
Mezi eunuchy v Zakázaném městě existovala přísná hierarchie. Ti nejmocnější
odpovídali za správné uspokojování potřeb císaře a jeho dvora a řídili ostatní
eunuchy v paláci. Nejdůležitější byli eunuši úředníci. Císař je většinou nechával,
aby za něj vše vyřizovali sami. Získávali tak obrovskou moc a ještě větší
úplatky. Za dynastie Ming patřili k nejbohatším a nejmocnějším mužům říše.
Celá řada eunuchů diktátorů řídila vládu a další v ní měli významné pozice.
Jako příklad může posloužit proslavený eunuch Liu Čchin. Měl v letech 1505 až
1510 vlivné postavení na čínském císařském dvoře a velmi krvavě a krutě
potlačil povstání šlechticů. Díky jemu padlo mnoho hlav významných mužů a na
jejich místa dosadil své přátele eunuchy.
Eunuši měli významné posty v tajné policii. Císař jim svěřoval velení vojenských
pluků se zvláštním posláním. Byli diplomaty, členy čínských vyslanectví v
zahraničí, pracovali v justici i v námořních silách. Někteří byli velmi vzdělaní a
jejich jména jsou spjata s řadou významných vynálezů.
TISÍCE KANDIDÁTŮ
Vidina moci a bohatství, ale i jen představa dobrého života v paláci lákala tisíce
mužů, kteří se nechávali dobrovolně kastrovat a snažili se stát císařskými
eunuchy. Kastrace byla prostředkem, jak se dostat z bídy. Všichni se proto
stahovali do Pekingu.
V roce 1532 uspořádalo osm tisíc vykastrovaných mužů demonstraci před
císařským palácem. Požadovali, aby byli vzati do císařských služeb. Podle
písemných zpráv nejméně pět tisíc z nich byli nevzdělaní, špinaví tuláci vyhublí
na kost, kteří neměli nejmenší šanci se do paláce dostat. Místo toho se z nich
stávali delikventi. Banditi, kteří působili především v Pekingu a v okolí.
VSTUP DO PALÁCE
Pokud byl eunuch přijat do Zakázaného města,
dostal nové jméno jako symbol nového života a byl mu přidělen patron.
http://www.stoplus.cz/archiv/eunuch_jako_profese.html
25.5.2008
Časopis 100+1 - 12/2007
Stránka č. 3 z 5
Zkušený eunuch, který ho měl na starosti a zacvičoval ho. Mezi nimi se vyvinul
vztah učitele a žáka, velmi podobný vztahu noviců a mnichů v buddhistických
klášterech.
Vytvářely se také skupiny eunuchů podle toho, komu sloužili, zda císaři, některé
z jeho konkubín nebo úředníkům. Jednotlivé skupiny spolu tvrdě soupeřily a
vzájemně proti sobě intrikovaly. Občas docházelo i k přímým napadením,
srážkám, bojům.
Podle svého postavení měli eunuši i své erby či znaky, ozdobné pokrývky hlavy,
lišili se oděvem, účesem, opaskem.
Nejschopnějším eunuchům se dostalo patřičného vzdělání – mohlo být od
základního až po nejvyšší. V roce 1420 založil císař Jung-le (vládl 1403 až 1424
a patřil k dynastii Ming) v Zakázaném městě zvláštní školu pro eunuchy, v níž
se učili číst a psát, aby mohli opisovat státní dokumenty a vyřizovat císařovu
administrativu. Nezůstávali jen u základních textů, četli i čínské klasiky a
životopisy významných eunuchů. Mnozí z nich obvykle pod pseudonymem sami
psali texty a básně, hráli na hudební nástroje a skládali hudbu.
Jeden z eunuchů, který skončil ve vězení, tam napsal dílo, které je dodnes
hlavním zdrojem velmi detailních informací o tom, jak eunuši v první polovině
sedmnáctého století v Zakázaném městě žili, jak měli organizovanou práci, jak
se oblékali a podobně. Šlo o dobu císaře Čchung-čena (1627 až 1644),
posledního z dynastie Ming.
KARIÉRA
Kariérní postup představoval pyramidu. Nejvíce eunuchů bylo v základně s
nejmenším vzděláním a nejmenšími odměnami. Čím výš, tím bylo eunuchů
méně a postavení se úměrně zlepšovalo. Postup byl buď tradiční, nebo za
výjimečné služby. Trest za pochybení kariéru zpomalil nebo úplně zlikvidoval.
Ze dne na den končilo mnoho eunuchů i těch nejvýznamnějších bez práv, bez
poct, bez peněz, někdy ve vězení, někdy přímo na popravišti, v lepším případě
jako prostí vojáci na venkově, jako strážci císařských hrobů v Nankinu,
zahradníci nebo sběrači odpadů.
Výjimkou mezi eunuchy byli konfuciáni, většina byla buddhisty. Ti nejbohatší
nechávali stavět buddhistické chrámy a hráli významnou roli v tehdejším
náboženském životě v Pekingu.
Vzdělaní a úspěšní eunuši byli neustálým a vítaným terčem útoků literátů a
císařských úředníků. Byly popisováni jako krutí a lstiví, bytosti zcela bez
skrupulí, profesionálové v intrikování a v pochlebování. Jejich duševní kvality
byly přirovnány k jejich tělesnému zmrzačení. Terčem posměchu byla jejich
zženštilost, chvástavost, názorová vrtkavost a především sexuální neschopnost,
i když v tomto směru to nebyla tak docela pravda. Existují doložené zprávy o
tom, že eunuši byli v mnoha případech velmi přitažliví pro ženy a dokázali je
plně sexuálně uspokojit.
RODINNÝ ŽIVOT
http://www.stoplus.cz/archiv/eunuch_jako_profese.html
25.5.2008
Časopis 100+1 - 12/2007
Stránka č. 4 z 5
Mnozí eunuši měli nejen manželku, ale i řadu konkubín. Obvykle zastávali
významné posty a sňatek jim doporučil sám císař. Běžné bylo soužití eunuchů
se služkami, které pracovaly v paláci. Sexuální život eunuchů provokoval vždy
fantazii lidí. Vyprávělo se o eunuších, po nichž ženy šílely, a jejich sexuální
praktiky do všech podrobností popisovaly literární texty i dopisy.
Eunuši s významným postavením si často adoptovali děti, přesněji syny. Ti
dostávali vynikající vzdělání a stávali se obvykle dědici velkého majetku i
dědičných poct a titulů. Dokonce jeden císař z období Tří království ve třetím
století n. l. byl údajně adoptovaným vnukem eunucha. Na rozdíl od všeobecně
vžitých představ značné množství eunuchů mělo rodiny, které se téměř v ničem
nelišily od tradičních.
ÚPADEK
Počet eunuchů se podstatně snížil za mandžuské dynastie Čching (1644 až
1912). Faktem zůstává, že i přes stále menší roli instituce eunuchů v Číně
přežívala až do dvacátého století do posledního čínského císaře Pchu-i, tedy do
roku 1912. Poslední eunuch zemřel v roce 1996.
ANTICKÝ ŘÍM
Kastrace se z Asie rozšířila i do Evropy. Například v antickém Římě byli kastráti
velmi ceněni. Odrážela to i skutečnost, že cena kvalitního eunucha až
dvěstěpadesátkrát převyšovala cenu obyčejného otroka. Rozlišovaly se dva typy
eunuchů – bílí a černí, což nemělo nic společného s barvou kůže. Bílí kastráti
měli odstraněna pouze varlata, černí i penis.
NAVZDORY KORÁNU
V arabských zemích se eunuši objevují podstatně později než v Číně či v
Evropě. Islám výslovně zakazuje kastraci v jakékoli formě – u zvířat i u lidí.
Teprve kolem roku 750 se dokázali arabští šejkové, kalifové a sultáni vyrovnat s
náboženskými námitkami a začali využívat eunuchy jako správce a hlídače
harémů. Nenechávali je ale sami kastrovat, dováželi je už kastrované.
HIJRA V INDII
I dnes ještě existují skuteční eunuši v tradičním slova smyslu. Žijí v Indii, jsou
jich asi dva miliony a říká se jim hijra. Obvykle se o nich mluví jako o třetím
pohlaví, jako o lidech, kteří nejsou ani muži, ani ženy. Někteří jsou
hermafroditi, někteří praví kastráti.
I v Indii má kastrace dávné kořeny. Sahají až do dob vlády velkých Mogulů v
šestnáctém a sedmnáctém století. Tehdy byli ve velkém kastrováni vojáci
poražených armád. Dnes je kastrace v Indii protizákonná, nicméně v každém
větším městě jsou desítky tisíc těchto hijrů. Jen v Bombaji se jejich počet
odhaduje na 150 000. Žijí v malých uzavřených komunitách, v jejich čele je
guru a okolní svět na ně pohlíží jako na odpad společnosti.
Indové se jich většinou bojí. Věří, že jsou dětmi zlých duchů a mají
nadpozemskou sílu. V současné době toho využívají některé agentury a
používají tyto lidi jako vymahače dluhů. Obvykle stačí jedna jejich návštěva v
rodině dlužníka či v příslušném podniku – a dluh bývá zaplacen. (sei)
http://www.stoplus.cz/archiv/eunuch_jako_profese.html
25.5.2008
Časopis 100+1 - 12/2007
http://www.stoplus.cz/archiv/eunuch_jako_profese.html
Stránka č. 5 z 5
25.5.2008