Čakovice od 16. století do začátku 20. století

Novovék nezačal pro Čakovice dobře. Z té dobyv známe pouze jedinou
zprávu. V r. 1510 je řeč o tvrzi a nájemném dvoru v Cachovicích,
který Petr
z Křinévsi postoupil Dorotě z Blahotic.
Rozvrácené
poměry v celé zemi, násilnosti začátkem 16. století, morové
rány i změny politické měly neblahý vliv na život obce.
Podstatné byly i v klášteře Slovanském
(který pořád Cakovice vlastnil)
jako odklon od slovanské liturgie, právo dosazování
(a ne volby) opata od
krále, případné konše)ů novoměstských.
Ti dosadili bez účasti duchovního
úřadu opata Sovku, který po odjezdu krále Vladislava
z Prahy v r. 1510
prohlásil na kázáni, že se odříká strany pod obojí. Na jeho doporučení
a se
svolením konšelů novoměstských
byl zvolen opatem mistr Martin z Vlašimi
V podstatě šlo o záměr převést opatství z rukou duchovenstva
pod obojí
zase ke straně pod jednou, protože nástupce Sovky sdílel i jeho názory.
Tehdejší
dějepisec
komentuje
změnu opatů slovy: "Sowa
wyletěla
z kláštera a weyr wklauzl do kláštera"
Konec 15. století a celé 16. století (mimo r. 1510) nemáme o Čakovicích
žádné zprávy. Nájemní smlouvy z té doby se ztratily nebo neexistovaly.
Byl
to mor nebo nějaká jiná pohroma, která téměř vymazala dějiny obce více jak
na 100 let?
Neměli v 15. i 16. století pronajmuty
Čakovice
Cachovští
z Jinočan a
Čachovští ze Svémyslic? V té době vlastnily tyto rody sousedníTřeboradice
i zanikl~ Tryskovice.
8ezpo~hyby
ovlivnilo toto vlastnictví
i změnu názvu
obce z Cekovic, případně z Cakovic na Cachovice.
Život obce však musel jít v této historicky mlhavé době dál, protože při
stanovení
terminů
konání a placení za bohoslužby
v r. 1615 při počtu
zádušním,
za přítomnosti
Adama Benedikta Bavorovského,
opata Slovanského kláštera, bylo dohodnuto,
že odměna za každou službu bude 1 kopa
míšeňských
"jak dříve se platilo". To znamená i dokazuje, že obec i v těchto
dobách žila.
Z uvedeného
počtu zádušního se dovídáme i jiné zajímavé údaje, které
nám osvětlí poměry v r. 1615.
V zápisu se uvádí jméno obce "Čachovice",
tzn. že tento tvar vznikl před
r. 1615.
v
Je to první dosud archivovaný
počet zádušní. V zápisu se uvádí, že tento
počet zádušní, konaný 20. ledna 1615, byl pravděpodobně
první. Text to
dokumentuje
"který téměř nad pamě" lidskou od žádného.?e
nečinil."
Jednání se zúčastnili
poddaní místní, ale i občané z DábHc (poddanlarcibiskupa pražského) a Letňan (poddaní Adamaz Valdštejna),
"kteříž tak
po předcích svých i jináč k tomu chudému záduši se přiznali, bývajic tu
účastni jak služeb Božích, křtu svýCh dítkám a pohřbův pro sebe i pro
čeládku",
Čakovice byly pronajímány
klášterem Slovanským,
který si i po zápisech
(upsáni majetku státu) cisate Zikmunda,
udržel všechny statky v pražském
okoli, a to i dvory poplužni v Cakovicích.
Nájemcem jednoho panskeho dvora
byl v té době Jan Turek Načeradský,
který se uvolil "dobrovolné,
jiným ku
příkladu" pokud bude nájemcem
dvora, přispivati
ročně zdejšimu
záduší
1 kopu mršeňských.
Opat Slovanského
kláštera byl zřejmě již přikloněn ke straně katolické.
Aby si zajistil vliv; při zdejšich bohoslužbách,
vymínil si jejich konání "skrze
kněze řádného od pana opata vyslaného a skrze žádného jlného~
Přesto však strana pod obojí měla silné kořeny nejen v obci, ale i podle
obsazeni farnosti v okol(, hodně stoupenců.
V r. 1612 byly na Brandýsku
obsazeny jen 2 fary katolíky.
Někteři čakovičti občane - poddaní si v r. 1615 stěžovali na opata u komory cisařské a nechtěli jej uznat za dědičného pána Čakovic. Pravděpodobně tuto stížnost sepsali na základě jednáni opata při počtu zádušnim,
které
se uskutečnilo
již začátkem roku (20. ledna).
Lidé byli rozděleni na dva tábory.
Jedni poslušni pana opata. kteři se zúčastnili jednáni a po počátečnim
zdráháni
("cizopansli
dlouho na odporu byln se uvolili různou lormou
přispívati ročně zdejšimu kostelu. Nejdřive to byl nájemce dvora panského,
dále dědiční poddani klášternJ a jeden poddaný (Aron) dosazený na statek
od vrchnosti,
tj. od opata. Z Cakovic to byli celkem tři občané a rychtář, z
Letňan 5 občanů a z Óáblic včetně rychtáře 4 občané. Toto zastoupeni
nemohlO reprezentovat
míněni obce.
Druhá skupina lidí poznala kam jednání směřuje. Nechtěla návrat pod
klášterní vrcl1nost
Jistě pod vlivem Majestátu,
který zaručoval
svobodu
náboženstv( /byl vyhlášen cisařem Rudolfem II. v r. 1609), bylo rozt)odnuto,
že zdejši poddaní podají stížnost. Ta byla sepsána nejen před strachem jha
klašlerniho,
ale snad i z příčin, že statek měnil v náboženských
třenicích
majitele a byl dvě stoleti pronajfmán.
Z dalšiho Jednáni opata Bavorovského,
který měl v Čakovicich
i kOllaluru,
můžeme usuzovat, že podanásližnostovlivnila
i jehodalšl
rozhodnuti. Podal
ještě v r. 1615 clsaři žádost, podepsanou
všemi opaty benediktinskými.
aby
mohl Cakovice prodal. Bylo mu však doporučeno,
aby se nejdřive obrátil na
apoštolského
nuntia a arcibiskupa pražského. To provedl a žádost zduvodnil
potřebOU získat peníze na opravu klášterní střechy, ale j Hm, že dva sedláci
čakovičtí,
podporovani
od "jinověrců"
odmitají,
aby klášter byl dědičným
pánem Čakovic a tím se snaží "jho klášterní svrhnouti"
Návštěvy Čakovic nepřinesly
opatovi mnoho radosti. V žádosti Sl dále
stěžuje, že v Čakoviclch
SI "není ani životem
jist"
Spor rozřešila porážka stavovského vojska na Bllé hoře. Karel Lichtenštein,
jmenovaný
17. XL 1620 mimořádným
komisařem
pro správu Čech, určil
ještě v tomtéž roce dva zplnomocněnce,
Jana Hlmmelšleina
a Vojtěcha
~::~.,~.
Prosete,
aby opala Bavorovského
na statek čakovický
opět "řádně
Jaký měl jmenovaný
správce úkol? Potrestat odboj a provést okupaci a
rekatolizaci všech obci. Byl též předsedou soudu, který v r. 1621 odsoudil 45
hlavnich účastníků odbOje ke zlrátě statků a 27 ke ztrátě hrdla. Nastoupilo
právo moci - období Války třlcetileté. Střední Evropa vřela od r. 1618 až do
r. 1648. F~rdinand
II. zakázal nekalolická
vyznání, ulvrdll robotu a rod
habsbLJrsky dosadil dědičně na český trůn.
Nespokojenost
selského lidu na panstvíbrandýském
a Iysském dostoupila vrcholu v r. 1625. Poddani byli nuceni, aby přistoupili
k viře katolické.
Shr~máždili
se ~e velk~m .počtu pod bílými prapory se zlalými kalichy.
Spravce
panstvl brandyskeho
Jun sliboval, že jejich přesloupeni
k viře
katolic,~é s~ odkládá a~ do dalšil10 nařizeni. Lid se však nedal těmito sliby
upokOjil. Vysled.ek manifestace
neznáme. Dle některých zpráv byli účastníci
rozehnáni
a přlsně potrestáni.
Není známo, zda se tohoto shromáždění
zúčaslnili i sedláci čakovišlí.
V r. 1611, za vpádu Pasovských,
byl zpustošen
1 klášter Slovanský.
Ferdinand II. předal r.. 1636 klášter i s kostelem španělským
monserátským
benediktům;
kteři jel obnovili. Lid je nazýval "černí Španělé" pro jejich
tmavou plet
~osláni Slovanského
klášte~a. které mu ~věřil jeho zakladatel
Karel IV.,
de.flnillvně
skonČilo. Benedikllni
se museh vystěhovat
ze Slovanského
klašlera liž v r. 1635 ke sv. Mikuláši na Starém městě Pražském.
Kromě
opala 10 byli i dva poslední mrllšl. Dostali 10000 zl. a kostel sv. Mikuláše
polovinu kost~lního náčiní a zustali jim všechny statky a platy kromě Prah/
Pro čak~vlcke o~čany to znamenalo len přestěhováni
pana domácího.
Z~e vsak ~asahla vlna válečná. Cakovlce byly od vojska vykradeny,
zboreny a spaleny. V r. 1646 odvezlo císařské vojsko 163 korců obilí za dva
roky řádilJ v čakovickém
dvoře Švédové. Odvedli 37 kusu dobytka. 'Odvezli
3 vozy, 288 korců obili a dvůr zbořili. Nové zvolený opat kláštera Libor se
vzdal hodnosti z o~avy, že zkáza statků znemožni výživu jeho řeholniků.
Kostel čakovicky
byl zničen tak. že z něho zbylo pouze zdivo. V r. 1642
byl okraden o zádušní potřeby v hodnOlě 99 kop.
. Dvůr hořejší, zvaný Fouskovsky
(po plVnim známém rychtáři čakovickem), byl během válečných
lel také vyrabován
a spálen.
Prostředn( dvůr byl velmi spustošen
a po válce pronajat opatem Man-
nerem
za ročn(
plat
pražskému
měšťanu. Obdobný
osud
stihl
i ostatní
ča~o;~~~tc~~:~~~~'dní
obce byly uprostřed rozmístěných posáde~ císařského
vojska, které leželo r. 1621 v Praze, Kostelci nad Labe~ a 8r~ndysu. R. 1631
obsadili Sasové Brandýs a drancovali v širokém okoll. Totež se opakovalo
v rN~~;~~í zlo pro Čakovice i okolí přinesli však Švédové, kteř~ ?6. 5. 1~39
přešli brod mezi Kostelcem a 8randýsem
a 2. 6. 1639se zmocmll Brandysa.
Osm c(sařských
pluků svedlo se Svédy bitvu. Císařští ustoupili.ku
Pra~e,
sledováni Švédy. Ti byli opět zatlačeni k Brandýsu, kde se 26~?
svédskYC~
vojáků opevnilo. Pokusili se ještě o j~den ,utok n,a ~ra~u, byli vs~k odražem
a 19. 8. 1639 se stáhli opět do Brandysa. Utok clsarskych
byl v ~reznu 1~40
odražen.
20. 3. 1640 začíná přesun oslabené
švédské armady do Lito·
měřicka. Od 24. 3. 1640 jsou již císařští vojáci v bran?ýs.~ém zá~ku, ~ to až
do r. 1648. Švédové přichází opět od Litoměřic, dob.yvaJ,1 Br:sndys a tahnou
opět na Prahu právě v době, kdy je uzavřen Vestfalsky
mlr. Rokem 1648
kO~Č~:~~I~li~~~~čV:~~~ přehledu vidíme, že v okolí ~ocház~l?
n~ustále k
přesunům tisícových armád. Zásobováni
potravinami
~ro vOJaky , koně se
provádělo loupeží, při které se každý snažil ještě obohatl~ osobně. Kradlo se
na polich i v domech.
Sedláci uHkali z gruntů, ~tere pustly. ~ Malém
Brázdimu nebyly obsazeny ještě v r. 1654.a ve Sluhach byly gruntY.1 chalupx
opuštěny ještě v r. 1670. Tam byla též od Svédů.zbo~en.a .tv.rz. Totez prov~dll
v dobách války ve Velkém Brázdimu,
kde měli upalltl I!dl, které. tam dnve
zahnali a uvěznili. Farní kostel v Třeboradicích
byl od VOjska zboren, grunty
opuštěny.
Od Švédů byly Sluhy (al~ ji~tě i v~sn.ice ~ .~kolf) vypáleny:
obyvatelé pobili. pokud se n~zachra~llI
utekem .•Sved~ve radl~ krutě. Sami
se chlubili, že za 1 rok vypáh v Čechach 6000 me~t~ VSI ~ d~oru. ,?ocho~ala
se i zpráva, dle které hovorčovický
ovčák zachranll sve stado pr~d vOJák~
lim, že ovce ukryl v místním kostelíčku. Ten se potom dlouho nazyval "OVČI
kostel".,
••
Po válce zůstaly obce rozbořené
a. vylidněné.
Jen tez~o a pomal~ se.
probouzel život vesniček. Například vylld~ěn.é S!uh~ o~sadllo panstvo lidmi
z Přezletic, Mratin lidem z Lukovce a Brazdlm lidmi az z~ Slezska.
Pro ilustraci poválečných
poměrů je dále uveden plny .t~xt. o. poměrech
v Čakovicích, sepsaný neznámým pisatelem německy. Onglnal Je uveden v
příloze.
Ve volném
překladu
zní:
,Na budouci památku.
Ve všech lěch mnohých válečných dobách, které v uplynulýc~ let~ch toto
Královstv(
České, kleré Je naší vlasti, sužovaly,
byly mnohe nadherné
kostely vypáleny
a proměněny
v, hromady
k~menů a sice takovým. způ~
sobem, že z kostelu nezůstalo nic jiného než zdi. K těmto kostelům patřlltake
kostel sv. Remigia, který se nachází v Cakovicích.
Jakmile byl opět obnoven mír a veledůstojný
pan Mallháus
Ferdinandus
von Bihlenberg
byl zvolen opalem kláštera sv. Mikuláše na Starém Městě
Pražském, řád sv. Benedikta a tak řečeno podal pomocnou ruku ve věcech
finančních svému filiálnímu kostelu.
V roce 1651 byla opravena kostelní věž a na kostel byla nově položena
střecha. Ve znovuopraveném
kostele nebyla sloužena
mše svatá, nebol'
svěcení kostela bylo zrušeno. Zvolený veledůstojný
svalý prelát dne 5. října
1659 se získaným svolením znovu posvětil gregoriánskou
svěcenou vodou
kostel ke chvále Boží.
Jaké byly důchody a příjmy kostela, prok~zují také svrchu j~en~)Van~
záležitosti na počátku této knihy. Tenkrát byla Ještě zbožnost starych Cech~
silná. avšak v té době den za dnem slábla. zvlášľ u farníků, kteří přislušell
k tomuto kostelu. Neboť právě v tomto roce, kdy byl kostel znovu opraven,
byla zádušni pole opět oseta a sklizena, ale staré dluhy byly neudržitelné.
Z běžných závazků bylo plněno pouze dle vlastni ůvahy, nikoliv dle povin·
nosti. Tomuto zlořádu jsme chtěli učinit přílrž a zavedli ročni farni ůčel. Tímto
farním ůčlem měla být napříště plněna přIkázání Boží a kostel postupně
znovu povznesen.
Tak jsme snížili zádušní pole z množstvf 62 kop na 18 kop. Shledal.i jsme
správným
zapsat ty farniky, kteří nechali pole ležet ladem a ne~rállli. O~
oněch jsme požadovali českou kopu grošů. Toto opatření se použlvalo nynl
u všech okolních kostelů."
Tento list, neopatřený
datem, sepsal pravděpodobně
farář z kláštera sv
Mikuláše. Stěžuje si na slábnoucí zbožnost éakovických
larn(ků, přiznává,
že některá pole byla oseta ažv r. 1651. Také musel být odpor sedláků proti
vrácení poli, která před válkou patřila záduši.
Po válce došlo i k závažným majetkovým
změnám u čakovických
dvorů:
dvůr horni, zvaný Fouskovský,
prodal v r. 1633 se svolením opatovým Jan
Fousek Václavu Albrechtovi Vltavskému
za 600 kop. V r. 1615 byl odhadnut
na 2000 kop, ve válce však byl vyrabován a spálen. Dalším novým majitelem
se stává se svolením
klášterní
vrchnosti
r. 1655 Jan Jindřich
Hubryk,
hejtman poděbradský
a kolínsk,Ý, který dvůr koupil za 2~00 kop. V r. 1668 jej
prodal za 2400 kop hraběti Vratislavovi
z Mitrovic. který Již měl koupený dvůr
prostřední - Aronovský,
dvůr prostřední,
zvaný Aronovský,
měl 55 kop záhonů, zadní a přední
zahradu u dvora, vlastnil Vít Čurda. Zničený válkou byl opatem Mánnerem
prodán za roční plat (pronajat) pražskému měšťanu Matěji Kunstedtovi.
Ten
nájem zrušil a klášter jej opět prOnajal r. 1660 hraběti Aleši VratislavovI
z Mitrovic. který za opata Matouše z 8ilenberka
koupil dvůr za 2000 kop,
dvůr dolejši (panský) koupil 25. 2.1674
za 14 000 zlatých hrabě Karel
Leopold Carreto z Millesimo.
Povoleni k prodeji obdržel nástupce starých
slovanských
opatů. opal Prokop Manner, od císaře Leopolda I. To Již byl opat
i slovanští mniši "přestěhováni"
z kláštera. který pro ně postavil Karel IV .. do
kostela sv. Mikuláše na Starém Městě. Timto prodejem skončilo pro klášter
slovanský vlastnictví Čakovic, které držel ze všech majitelů nejdéle.
Dvůr horní a prosaední koupil v roce 1671 až 1673 hrabě Karel Leopold
Carreto z Millesimo. Po provedené koupi dvora dolejšiho r. 1674 mu náležely
9akovice úplné. Byl přislušníkem
italského hraběcího rodu, který přesídlil do
Cech v 17. stol. Žádný z členu toholo rodu však nezasáhl příliš do našich
národních dějin.
Kupní smlouva na dolejší dvur z r. 1674 Je pro nás zajímavá i z důvodu
změny názvu obce. Dle histonka A. Sedláčka je to prvni listina, kde se uvádí
název obce "Čakovice~
místo dosud uživaného
"Čachovlce"
Záznam
v Knihách zádušnich
však tento udaj vyvrací. Tam se název obce "Čakovice" piše již v r. 1660.
Od r. 1674 začali v Čakovicích vládnout feudální majitelé, cirkevníjho
bylo
nahraženo
panstvem dalšího vývojového
typu.
Nový majitel, hrabě Mllleslmo, nebyl schopen platit dluhy. Za dvůr dolejši
měl doplatit 4000 zl., a to ročně po 1000 zl. s 3% úrokem. Přesto, že byl
opatem
Mannerem
upomínán,
nemohl
pro jiné dluhy platit dojednané
splátky. Tři hlavní věřitelé,
hrabě Vojtěch
Kolovrat,
hrabě Jan Václav
Vratislava
nový opat Maurus, zabrali dolejší dvůr a dělili se o jeho výtěžek.
Pro dluhy převzali správu dalších dvorů (homi a prostřední)
v r. 1687
věřitelé: Anna Angelina hraběnka
Galiová, metropolilní
kapitula v Praze,
hrabě Černín z Chuděnic a pan Diviš z Čakovic.
V r. 1686 byl prováděn odhad pro věřitele, ve kterém je proveden popis
statků:
"V dolejšim dvoře bývala tvrz, ale v ten čas z ni zbyla Jen věž a byt pro
správce,
v prostřednim
stála tvrz. bylo to stavení poschodl vysoke. které mělo v
hořejším "ponebí" šest pokOJů,
při dvoře hořeJšim, zvaném Fouskovský,
tvrze nebylo.M
Mimo tří dvoru měly Čakovice
kovárnu s chalupou
panskou krčmu
koncem
17. stoleli:
a polem I
stoJici u kostela, pravděpodobně
na místě
původní fary. V r. 1665 se zde přlpominá
krčmář Pavel Krejči. R. 1691 je zde šenkýř
Salátek, ale také sládek Angr - krčma měla
tedy I své pivo
kde hospodařil
Václav Kalysta. Stál u rybniku, na straně polední (jižnl)
dvě chalupy
postaveni opaty a pak prodány. Jedna z nich
byla u rybníku na straně půlnoční (severní)
s polem i a loukou.
umístění druhé se neza·
chovaly žádné zprávy.
panská chalupa
(asi dnešni Č. p. 12), kde neJdřive bydlel
zahradník, který byl současně i kostelnikem.
R. 1696 byla zabrána pro panského zaměstnance Zikmunda Jeřábka, betváře a kostelnika.
Koncem 17. stqletí nastaly opět majetkové změny. Čakovice koupil hrabě
František Josef Slik, prezidenl
dvorské komory, zemský soudce a tajný
rada, člen starého hraběciho rodu, který pochazel ze západních Cech. Jeho
bratr působil ve Vidni, v r. 1713 jako nejvyšší kancléř. Vnuk Leopold Jindřich
razil do r. 1767 dukáty a tolary.
Nový majitel Čakovic koupil nejdřfve dvůr hořejší a prostředni a v r. 1698,
po získání podílu opata MaL!.ruse za 5000 zl., koupil i dvůr dolejši.
Rodina Slikova vlastnila Cakovice až do r. 1771 - tj. 73 let.
Před prodejem dolejšiho dvora se snažil ještě opat slovanských
benedlklů
Maurus vyplatit ostatní spoluvěřitele
a statek koupi\. Nebylo to však možné
bez povoleni císařského.
Opat je nezískal a tak se církev musela definitivně
vzdát zbývajicího
poddu na majetku v Čakovicíctl.
Prvni počet zádušní byl konán po Válce třicetileté až v r, 1660. Je v něm
uvedeno. že staré dluhy za pole zádušní nechtěl nikdo platit a z novýct1 dluhů
platil co kdo chtěl a ne co měl. Proto bylo v r. 1659 roztlodnuto,
že kostelníci
budou dohlížet, aby pole neležela nikdy ladem, neboť "z těch jediný duchod
jest.~ Mimo polí vlastnilo čakovické záduší ještě v 17. století I Iři Vinice, a to
u Ctenic, "Odpoéivadel"
i za kostelem. Ani koncem století farnici neplatili
řádně nájem za zádušni pole. R. 1698 musel purkrabí Václav Prutký uzavřít
nájem lim způsobem,
že nájemníci
Ihned po sklizni odváděli každý třetí
mandel z úrody. V té době byla asi postavena i zádušní stodola za koslelem,
v míslech, kde stojí nyní stará škola. Tam bylo obili sváženo a za úhradu
mláceno. Sláma byla dána do panského dvora "k stráveni dobytku ovčimu
zádušnímu~
statek
°
Hrabě F. J. Šlik vlastnil Čakovice až do r. 1740- plných 421el. V létodobé
provedl přestavbu
tvrze na zámek v prostřednim
dvoře, byl patronem při
stavbě druhého čakovického
kostela a držitelem Čakovic při prováděném
soupisu půdy -tzv. Tereziánský
katastr. Jeho zpracováni
bylo zahájeno r.
171,3 prvn~m př~znánim poZ?mků. Ukončen byl až v r. 1790. Rozdělen byl na
2 dlly. rustlk~lnl (poddansky
katastr) a dominikánský
(panský). Tereziánský
katastr česky - sv. 2 - rustik~1 uvádí ~a str. 45 pod pař. Č. 698, že Čakovice
mě!y statek a hosr.ooářs.tvl,
výlažnl rybník na 24 kop (užívá vrchnost) ve
f.~S! ~vede~ 1 se!1kyr, ~tery byl současně švec. Ve vsi byli též 4 chalupnici.
ZIVICI se nadennl pracl.
Tereziánský
katastr český, sv. 3 - dominikál uvádí na Slr. 506 Čakovice
jak? sam?S!atné
panství č. 698 v Kouřimském
kraji, na str. 244 je rozloha
poli, ktera Člnll~ 532 str. (mimo luk). Majitelé platili daň z panství 824,38 zl.
N~ str. 2~5}e uvedeno, ž~ Čakovice ma.ji rybniky výtažné 16 kop - a to
Dolnl sedlistnl ~dnes k~upaltšlě) a Návesnl (dnes městský park se sochou
M. J. HUS~). Dale 1 mlyn o 1 kole - poddanský
- uživá jej vrchnost. Obec
měla též ~Inopal~u? m~sné.~rámy
a ovčí~ (Stará náves - č. p. 13).
• I když SI některe.~daJe.vzaJemněodpor~Jí,
např. výtažnost (výlov) rybnika,
presto nám Terezlansky
katastr poskytuje zajímavé informace.
Ten~o kataslr se ~tal také základem
pro sepsáni
knih purkrechtních.
Čak?vlCká byla zalozena v.~. 1732. Evidovala již existujici
grunty, ale i ty,
ktere vrchnost v 18. stol. zndlla, vrchnostensky
mlýn. panskou hospodu i
domky nebo chaloupky již dřive nebo v tom čase stavěné.
. !?Ie této purkrechtni
knihy, byla také předepsána
robota. Pro tehdy
Jediného sedláka to byla povinnost:
"k robotě potažni každý týden po 4
~ovadech 3 d~i, kd~Ž ~I~ svátek jest, půl dne tažní roboty, pěši celoročně po
J~dnom st~tn.em .kazdy tyden 4 dni, ruční ale také jen po jednom statném celý
tyden posllatl ma, za to ale ode žní denně, poněvadž žádnou stravu a cl1leba
nemají, po 6 kr. dostati maji."
?
• ~.a gruntech, zřfzených po r. 1747 byla robota: "každý týden bud 3 dny
pesl ~ebo 1 den s pot~hem robotovat,
ve žni ale každý týden jednoho
statneho 3 dny posílati, Jemuž na místě chleba po 6 kro denně dávati bude.
~dyž by ale r.obola .na ~Iat vzata byla, ročně 12 zl. skládat povinen bude, ve
zni ale celotydenne
1 zence za 6 kro denně posilat bude."
Podruzi, k.terým bylo v 1.8. stoleti ~skytnuto
panské misto na postavení
domku, odvadělt vrchnoslt z místa čtnži, obyčejné
1 zl. 10 kro a museli ve
žnich odpracovati
,,6 dní roboty statnou osobou".
Někteřl měli i jiné povinnosti.
Např. zednický
mistr Josef Sadil měl z
domku č. 5 ročně ,,3 dni práce jakýkoliv zednický a 3 dni ordinámi ve žních
ze zahrádky jeden den roboty".
'
Yšichni po.druzi b~li povin~i: "dle císařského
nařízení po řadě kurendy
(nem. oběznlky)
noSIt, v noc! po pořádku skrze škodlivej oheň ve vesnici
vartovat a pozor dávat, léž i s vojáky poselstvi chodit."
Pozd.ěji byla ~bot~ ješté.r~zšiřena:
"vojsko do.kvartýru přijmouti, připlat
na kasarny odvadětl,
bedhvy pozor na oheň dati, podezřelé
lidi u sebe
nepřechovávati,
nedovolené
schůzky netrpěti, se svýma přináležejícíma
bohabojný
příkladný živat wásli, v obci tichým a srovnanlivým
býti, všech
škod jak na panských i na selských gruntech se vystřihati."
V r. 1713 řádil v.Čechách
mor. Muselo zemřili mnoho čak.ovických
občanů. Byli pohřbem na hřbitov u kostela a 10 bez ohledu, platil-Ii zemřetý
poplatek kostelu Či nikoliv. Slufský farář Pubal zjistil, že v Mratině od 5. září
do 13. listopa?u r. 1713 na mor zemře.lo 45 lidí. Byla to asi jedna třetina
obyvatel Mratl0a. Aád Jesuitů musel přivést do Mralína nové osadniky.
Hrabě F.'J. Slik zemřel 5. 12. 1740 bez potomků. Odkázal poslední vůli
z 3.10.1740
své ženě (Anna Josefarodem Kolovrat Krakovská) veškeré
důchody ze statků - majitelé byli hrabata Josef a Quido z Weissenwolfu.
Trl1ovou sml?uvou z 16. 4. 1760 nabyla však vdova po hraběti Šlikovi plné
právo vlastnIcké na statek čakovický.
Před smrtí manžela hraběnky Šlikové vzplála opět válka, když zemřel
poslední mužský potomek habsburský.
Proti dědičce Marii Terezi! se spoji!
bavorský
vévoda
Karel Albrecht s králem pruským,
saským,
sicilským,
francou.zským
a španělským.
JIŽ v listopadu
r. 1740 obsadila cizi vojska
i okoli Cakovlc. Ubeznický
farář zapsal: "u nás bylo zle pro veliké daně a
luráže, ale za Labem bylo čtvernásobně
hůř. lid zděSené utíkal ze vsí do
lesů, dělal si záse~y, a tam se i v zimě ve dne v noci při ohni skrýval."
FrancouzI zřidih v r. 1742 v líbeznicich
poštu. Ještě koncem t. r. se dali
na pochod ku Praze. V řijnu rabovali ve Sluhách a Mralině, v listopadu
v Mírovicich
a HovorČovicích.
Co zbylo po Francouzich,
dobrali cisařšti.
V r. 1744 řádili v okoli zase Prušáci.
Podle císařského
nařízení museli všichni poddaní odevzdat
ročně 12
hlaviček vrabců, aby vrabce vyhubili - bylo to r. 1750. Ten roksetaké
mnoho
psů "pominulo"
Mnoho pokousaných
lidi zemřelo. lidi vycházeli ze svých
příbytků jen když byli ozbrojeni silnou holi.
Sedmiletá
válka (1755-1763)
přinesla opěl bídu a neštěsti.
Nejhorší
zde byl r. 1757 - válečný. V -dubnu t. r. táhlo císařské vojsko od Kostelce
ku Praze a vyhodilo most přes Labe do povětří. O měsic později to samé
provedla jiná část císařského
vojska v Brandýsu.
Prušáci, kteří dorazili
k Labi, zhotovili most nový a již v květnu obsadili oblast od Brandýsu až
ke Sluhám.
Začalo pustošeni
všech vesnic.
6. května zaviřily
bubny
u Sluh a celá pruská armáda se dala na pochod ku Praze. Střelba byla
slyšet od Vysocan až ke Kolodějím.
Raněných
a padlých Prusů bylo prý
asi na 40 000 mužů: 10. května táhlo 22 000 Prušáků zpět k Brandýsu.
11. května
rabovali
ve Zdibech,
Pakoměřicích
a Měšicích.
Sebrali
ještě 43 koní, 160 ks hovězího
dobytka,
300 ovci a 3300 str. obilí.
Cást
jejich
armády
ležela
13. května
v Hovorčovicích.
Odtud
podnikali
loupežné
výpravy
do okoli.
Kradli
lidem
šaty,
dobytek
i potraviny.
V červnu zvdězilo c1sařské vojsko u Plaňan a Prušáci odtáhli
Velká bída byla v r. 1770. Mrazy trvaly až do Velikonoc
Ptactvo, zmořené
zimou a hladem létalo do stavení. Ozimy vymrzly. Najaře se nedalo síli, pole
byla podmáčena,
někde vyrážely prameny. Dobytek padal hlady, lidé jedli
otruby, lebedu i maso chóplého
dobytka.
Řádily nemoce, všechny obce
měly velikou úmrtnost. Od té doby se
pěstovat brambory.
Dříve se
zde mimo obilí pěstoval hrách, proso
Předkové odmítali brambory
sázet, přesto že jim to vrchnost
nařizovala
do Evropy
v 16. století z Ameriky, v Sasku
Po hraběnce Slikové zdědili
v r. 1771
Kolovratové.
Filipnejv. purkrabí,
Prokop - nejv. sudí a Jan Nepomucký.
Po dědickém
vyrovnání získal Čakovice 12. 4. 1773 Leopold Krakovský, 11rabě z Kolovrat.
Tentýž měsic prodal zboži čakovické za 44 000 zl. Antonii - hraběnce z Klebelsberku (rozená hraběnka z Kolovrat - Krakovská).
R. 1774 žádali poddaní zrušeni roboty. Doručovali
své žádosti ósaři
Josefovi II. do Prahy. Nejsou důkazy, že se této akce zúčastnili i poddaní
z Čakovic. Jisté však je, že poddaní pakQměřického
panstvl' žádost doruéili
Povstání selského lidu z východních
Cech se do Cakovic a okolí dostalo
již v březnu r. 1775. Vzbouření
sedláci, ozbrojeni holemi. šli do Prahy pro
svobodu. Vyzývali lid na vesniclch, aby se k nim připojil. V hospodách
bylo
vypito všechno pivo. V Praze byli vehnáni do Invalidovny a 4 původci vzpoury
oběšeni.
Farář líbeznický
dokládá:
"Mnozí
byli potahováni
do Prahy na
examen z Ubeznic, Mratína, z Měšic a jiných vsí, kteří při té rotě byli a škodu
činili."
Hraběnka z Klebelsberku
držela Čakovice (ale i Miškovice, které koupila
7.9. 17960d náboženské
matice za 37 676 zl.) až do r. 1799. Nechala opravit
čakovický zámek. O něm se zmiňujeJ.
Schallerve
své Topografii Bbhmens,
vydané r. 1788 (10 sv. str. 248). V té době vkusně opravená budova zámku
byla pýchou obce, která měla celkem 19 domu. Topogralie
též uvádí, že u
čakovického
kostela byla laraještě v r. 1410- později zanikla. Čakovice byly
stále samostatné
panství
R. 1799 odkázala
hraběnka
z Klebelsberku
Čakovice
svému synu
Františkovi.
Od něho je koupil (i
v r. 1804 plukovník
hrabě
Deslours.
Pocházel ze šlecht. rodiny frarrcocrzskóho
původu. Zakladatel
české větve Nikolaus Deslours sloužil jako generál v císařském vojsku proti
Turkům a velel jezdeckému
pluku v bitvě na Bílé hoře r. 1620. Byl odměněn
statky na Turnovsku.
Hrabě Deslours ztratil Čakovice i Miškovice ve veřejné dražbě r. 1807
Koupil je Vilém kníže z Auersperka,
který Čakovice postoupil v r. 1822 své
manželce
Leopoldině,
rozené Valdšlein
Vartemberkové.
Miškovice
byly
prodány téhož roku Žolii, hraběnce Chotkové,
rodem Auersperkové.
Po výčtu nových majitelů začátkem
19. století se vrátíme k dějinám
Čakovic. Obec vstoupila do nového století, které vznikajícím
průmyslovým
podnikáním
způsobilo
její Jlejvětší rozkvět. Po staletí zemědělská
obec
změnila technickým
pokrokem
svou tvář. Přesto, že již od roku 1781 bylo
zrušeno nevolnictvi a zavedena zmírněná robota, obyvatelé při zemědělské
malovýrobě
stále těžce žili. Hospodářům
byly ukládány vojenské přípřeže a
dodávky.
Vláda vydávala
na ohromné
válečné výlohy papírové
penize
Císařským patentem r. 1811 klesla jejich hodnota na pětinu původní hodnoty. Mnoho lidí přišlo na mizinu.
V letních měsicích r. 1813byla vokolí ruská vojska. Služská kronika datuje
jejich příchod na 16. srpna. Přesunovala
se k Lipsku, kde byla svedena bitva
v říjnu
V r. 1820 vyhořely v Čakovicích 3 usedlosti, větší požár však byl r. 1842
Vyhořelo přes polovinu obce. Vrchnost i Jiní dobrodinci pomohli postiženým.
Ještě tentýž rok byly domky opět vystavěné.
Při výstavbě
byly poprvé
respektovány
urbanistické
zásady. Domky jsou stavěny v přímé linii podél
silnice.
Kněžna Leopoldina
Auersperková
držela Cakovice'do
r. 1827, kdy je
prodala nadporučíkovi
TomáŠkovi. Tenje prodal r. 1832. Novým majitelem
byla Aloisie hraběnka Deslours. Ta zdědila již r. 1831 statek Ctenický, který
s Cakovicemi odkázala r. 1841 Josefině kněžně Švarcenberkové
a Gabriele
hraběnce Dietrichšteinové.
Roku 1849, dne 16. 12 koupil statek Cakovice,
Ctenice i Miškovice Alexander Schoeller, velkoobchodník
z Vídně.
Tentonovýmajitel
byl první, kdozahájilv
Čakovících průmyslovou
výrobu,
uskutečnil velkoplošné
hospodářství
na zcelť:Zných pozemcích, ale současně
byl i poslední v řadě feudálnich
pánů, kteří Cakovice vlastnili.
Přehled majitelů Cakovic od 15. do 19. století:
r. 1409-1674
Slovanský
klášter
1674-?
K. I. Carreto z Millesimo
věřitelé
F. J. Slik
Josef a Quido z Weísenwolfu
A. J. Sliková
Prokop + Jan + Filip Kolovratové
L. Krakovský
Antonie, hraběnka z Klebelsberku
František, hrabě z Klebelsberku
F. J. Desfours
Vilém, kníže z Auersperka
Leopoldina,
kněžna z Auersperka
c. k. nadporučík
Tomášek
?-
1698
1698-1740
1740-1760
1760-1771
1771-1773
1773-1773
1773-1799
1799-1804
1804-1807
1807-1822
1822-1827
1827-1832
hraběnka Deslours
1832-1841
kněžna Švarcenberková
a hraběnka Dietrichšteinová
1841-1849
velkoobchodník
Schoeller
1849
V r. 1844 vydal v Praze topograf Johann Gottlried Sommer popis Čech.
Německy psaná kniha rozděluje Čechy na jednotlivé kraje. V Kouřimském
kraji, na str. 310 až 314 je proveden popis společného panstvi zboží Ctenice
a Čakovjce. V té době byl tento způsob spojováni několika obcí běžný. Např.
Císařská královská komora vlastnila panství Brandýs a Přerov, které tvorilo
61 obcí o celkové rozloze 46 800 Jiter.
Dle staré feudální ústavy, platící do r. 1848, byla veškerá půda rozdělena
na dominikální
a rustikální. Dominikální
půda náležela vrchnosti - byla to
půda svobodná.
Rustikální
půda patřila vrchnosti
nepřímo, vrchnost byla
sice jejím pánem, ale půda byla pronajata poddaným. Ti platili poplatky a měli
povinnost konati roboty. PlJda rustikálni byla půda nesvobo?ná.
Soupis údajů pro panství Ctenice - Čakovice byl však provaděn několik let
dříve, než byla kniha vydána. Dle soupisu hospodářských
zvířat pravděpodobně již v r. 1837.
Celé panstvi tvořilo:
1. zboži Clenice, k němu patřily vesnice: Ctenice, Předletice s dvorem Zlatý
kopec, Sluhy, a mlýn v Podolánce
2. zboží Čakovice - vesnice Velké Cakovice.
Vrchnosti patřito v Čakovicích
1. na dominikálním
základě:
rybníky, louky, zahrady, pastviny a orná půda
- celkem 306 jiter a 1439 čtv. sáhů.
2. na rustikálním základě:
orná půda, rybník, louky, celkem 189 jiter a
599 čtv. sáhů.
Rybářství bylo provozováno
v zahradním rybníku u Ctenic, na mlýnském
rybníku ve Sluhách a v obecním rybníku čakovickém.
Další, již dříve zřízené rybniky, byly od roku 1789 zrušeny a využívány Jako
louky.
Obyvatel
bylo v celém panství
1290, z toho 3 rodiny protestantské
a 4 izraelské.
Obživu poskytovalo
hospodářství,
jen u několika obyvatel
řemeslo. Půda byla nejlepší u Sluh, s hlubokým nejlepším humusem, Vokoli
Čakovic černá ornlce. Nejvice se zde dařilo obilninám, luště~inám,
krmivům
a bramborám.
(V něm. orig. Erdapfel-z
toho vznikl starý nazev "erteple".)
Bylo zde také rozšiřeno ovocnářství.
Stav hospodářských
zviřat, které vlastnila vrchnost i poddaní: 89 ks koní.
334 ks hovězího dobytka, 1511 ks ovcí, 154 ks vepřů, 56 k?z a 23 včelstev.
Hospodářské
dvory vlastnila
vrchnost
ve vlastní reŽii ve Ctenicích.
Sluhách a na Zlatém kopci. V Čakovicich
byly dva, v len čas oba pronajaté.
Sluhy i Čakovice měly své ovčíny.
Robota poddaných byla u zboží Ctenice 2496 dnů, potahem dvojpřipřežným a 2244 dnů ručni práce, u zboží Čakovice 312 dnů potahem trojpřípřežným a 241 dnů práce ruční a sekání.
U Čakovic zřízená bažantnice poskytovala
i palivové dříví. Výtěžek však
kryl sotva vlastní potřebu.
Stav zajíců a koroptví byl podle tehdejších mě~ítek bezvýznamný.
V bažantnici bylo několik divokých bažantů.
U Sluh se těžil vyborný stavební kámen - piskovec.
Také vršek Zlatý
kopec měl k těžbě vhodny kámen pro stavby.
V panství byli 3 šenkýři, 1 sládek, 3 mlynáři, 3 kováři. 11 krejčích, 8 ševců,
3 truhláři a 2 povozníci. Ve Ctenicích 1 porodní "bába~.
Nejbližší poštu měl Brandýs, přesto však korespondence
byla odesilána
přes pražskou poštu.
Obec Čakovice byla vzdálena 3/4 hod. západně od Ctenic a 1/8 hod. od
Ďáblického
potoka. Vzdálenosti
se vždy uváděly ve zlomkách hodin. Obec
měla 32 domů s 295 obyvateli,
kostel, vrchnostenský
zámek. 2 dvory, 1
ovčin, bažantnici, hostinec a 1/4 hod. vzdálený mlýn, nazývaný "Malý mlýn~
Tento popis obce i panství,
do kterého
byla v polovině
19. století
začleněna,
ukazuje na poměry, existující na konci feudálního zřizeni.
Bouřlivý rozvoj průmyslu
zasáhl i Čakovice,
a to výstavbou
prvního
průmyslového
závodu - cukrovaru.
Nový majitel SchoeUer zkoupil i pozemky tří vesnic, aby ~ohl provádět velkoplošné
hospodářství.
Rod SchoeHer~
má původ v Porýnl. Převzal jméno od dvora Schoeler, který ležel v blízkosti
DOsseldorfu. Potomci rodu založili r. 1833 ve Vídni velkoobchod.
Firma měla
název "Alexander
Schoeller',
který byl v r. 1869 změněn na "Schoeller
a
Co.". Při svém založení měla pět rodinných společníků.
V prvopočátcích
obchodovala
s hedvábím,
vlnou a indigem.
Průmyslově
začala podnikat
v r. 1843, kdy společně s Hermannem
Krupem založila železámu.
Druhý,
průmyslově
podnikatelský
krok podnikla firma, když Alexander
Schoeller
koupil zboži Cakovice, Ctenice a Miškovice. V r. 1850 byl postaven cukrovar
v Čakovicich.
r. 1853v Čáslavi a r. 1857 ve Vrdech. Firma se stává největšim
poplatníkem
z výroby cukru v Rakousku.
Její cukrovary
vyráběli
1 %
celosvětové
produkce.
Schoellerové
stavěli však i mlýny, válcovny, továrny na výrobu vagónů,
ocelárny,
pivovary i jiné průmyslové
objekty. Firma Schoeller-Bleckmann
má ještě nyní obchodní zastoupení v Praze. Představitelé
podniků zaujímali
vysoké funkce ve společenském,
obchodním
i politickém životě.
Zakladatel
zdejšího cukrovaru,
Alexander Schoeller, byl za své zásluhy
přijat r. 1863 do rakouského
rytířského
stavu. Prastarý erb rodu měl na
starém rýnském štítě tří příčná břevna (Querbalken). Nové, P95ledni provedení
erbu je zachované na vstupní bráně čakovického
zámku. Stil je rozdělen na
4 stejná pole. Levé vrchní a pravé spodní je příčně rozděleno 3 pruhy symbol starého rodového znaku. V pravém horním rohu je ozubené kolo a
v levém spodním kotva - symboly průmyslu a snad i podnikatelského
štěstí.
Pro přehlednost uvád im jména, která byla spjata se založením a výstavbou
cukrovaru a tím j s rozvojem obce Čakovic.
Koupi obci (Čakovlce,
Clenice,
Miškovice)
provedl šéf vídeňské
firmy
Alexander Schoeller. Ten pocházel z rodové vělvevídeňské.
Zemřel 11. XI.
1886. založeni cukrovaru v r. 1850 uskutečnil společně se šéfem firmy
brněnské,
Phlllppem Wllhelmem
Schoellerem_
Ten již pocházel z rodové
větve brněnské. Zemřel v Srně 14.5.1877.
Správu slatků a Č8kovického
cukrovaru
vedl jeho syn Philipp Johann.
Bydlel v čakovickém
zámku od r. 1870, jeho rodina žila dříve na zámku
ctenickém.
Zemřel v Čakovicích
2. XI. 1892. Za něj byl postaven čakov.
kostel (v pořadí již třeli), útulek pro děti (dnes MNV).
dům válečných
vysloužilců
Č. p. 112, obytné
domy pro zaměstnance
a modernizován
cukrovar
Syn PhílíppaJohanna,
PhilippJosef,
byl poslední správce statků. Provedl
př~stavbu
cukrovaru,
byl veřejně činný v obci, pod jeho patronaci
byla
přistavěna
u kostela kaple. V čakovickém
zámku sídlil trvale od 9. V. 1891,
kdy se zasnoubil s Rosou, rozenou z Hauptmannů,
dcerou generála. Zemřel
29; Xl. 1906. Podle obecní kroniky ve Vidni, dle rodopisu Schoellerova rodu
v Cakovicích.
Dle pamětniků
sebevraždou,
ale o tom se v té době nesmělo
prý mluvit. Celkem měli 5 děti - 2 dcery a 3 syny. Jedna z dcer ráda malovala.
Její ateliér u zámku dnes uživá autoškola jako kancelář. Syn Johann se zabil
v Alpách při horolezeckém
výstupu. Bratr jeho Alfréd padl na ruské frontě,
odkud byl přivezen a v r. 1916 pochová.n do rodinné hrobky na evangelický
hřbitov ve Strašnicích
(proti krematoflu).
Jeho rčení "na každý Schuss
(výstřel) jeden Rus" se nevyplnilo. Ruská kulka ukončila jeho život. Nejstarší
syn Filip spravoval
železárny.
Manželka
Philippa Josefa Schoellera
žila
v čakovickém
zámku až do r. 1945, kdy odjela do Rakouska.
Pro zámek
ziskali Schoellerové
za úplatu i popisné Č. 1, kleré od r. 1770, kdy vznikla
povinnost označit domy čísly, měla jedna usedlost na Staré náVSI - majitel
Roub.
Panství Scho~llerů
v Čakovicích
začalo po bouřlivém
roce 1848, kdy
revoluce v PařížI, Vidni a Praze zakymácely
panovnickými
trůny. Končil
f~udální řád. Byla zrušena robota. Nastupuje dravý kapitalistický
systém.
Cakovický
cukrovar se neustále modernizuje,
mění se technologie
výroby
cukru, podnik se rozšiřuje.
Buduje se nové vodní hospodářství,
které
cukrovar nutně potřebuje. Modernizují
se komunikace,
koncem 19. století
je v provozu j nově vybudovaná
železn!čni trat'. Čakovice se rozrůstají o nové pracovníky,
kteří přijíždí z celých Cech, Moravy i Slovenska.
Koncem
19. století je zde
V druhé polovině
již 158 domů. Z toho 38 pop. čísel patři firmě Schť:!eller.
19. století se počet domu zvýšil pětinásobně
a počet
obyvatel sedmi násobně. Z celkového počtu 2173 obyvatel bylo .3~ Němců.
a 2 Angličané. Obec měla vlastní poštovní a telegrafní úřad, staniCI finančnl
stráže a technické finanční kontroly, četr,ickou stanici v cukrovaru,
odkud
bylo také zřízeno jediné telefonní spojení s Prahou. $kola byla p~titřidní, pro
malé děti byla v provozu
opatrovna,
předchůdce
dnešnlch
školek.
Hospodářský
dvůr firmy Schoeller a spol. vlastnil přes polovinu veškeré orné
půdy. Zbytek byl obhospodařován
majiteli několika statků a rolnických
usedlostí. V r. 1890 odvádělo daň 21 rolniku. Obyvatelstvo
se živilo prací
v cukrovaru
(zaměstnával
v době kampaně 800 lidí) a v létě poskytovala
výdělek polní práce. V obci byla zastoupena
též nejpotřebnější
řemesla.
Spolková činnost byla soustředěna
v těchto korporacícl,:
1. Spolek vojenských
vysloužilců
2. Spolek dobrovolných
hasičů firmy Schoeller a spol.
3. Spolek živnostenský
4. Tělocvičná
jednota Sokol
5. Dělnický podpůrný spolek •.Rovnost".
Nejdůležitější
události v 19. století:
V r. 1832
byly Čakovice dle historika Sedláčka přikoupeny
ke Ctenicim.
Panství bylo spojení zboží takovického
a ctenického.
V r. 1851
se stavěla poprvé silnice ku Praze.
V r. 1866
se usídlili v obci Prusové a bydleli zde. Také kronika obce Sluhy
potvrzuje přítomnost
Prusů v jejich obci.
V r. 1872
zřízena první pošta, kterou vedla rodina Berounská.
V r. 1884
bylo zřízeno několik svítilen v obci. První veřejné osvětlení (asi
V r. 1885
V r. 1890
V r. 1892
V r.
1894
V r.
1898
plynové)
byl v Čakovicich
jeden lékař, jeden kupec a Jeden řezník.
velká povodeň.
Zvýšená
hladina obecního
rybníku přetékala
přes silnici do zámeckého
parku.
zaznamenává
obecní kronika větši neštěsti v cukrovaru.
Při
výbuchu zahynuli 3 pracovníci.
- 24. února - vznikl požár v cukrovaru. Zničil úplně oddělení,
postavené
r. 1857. Škoda činila přes milión korun. TentýŽ rok
byla provedena
přeložka
silnice, která vedla podél tehdejší
západ~í
strany .cukrovaru. k Třeboradicům.
Bylo to ~ ~ístě
železničního
přejezdu. Silnice. byla přeložena za želez~lčnltrat'.
byla přenesena socha sv. Flonána z původního stanovlšlě,
proti
domu č. p. 120, před kostel. Je to jediná socha v obci, chráněná
jako státní památka.
V r. 1899
projížděl Čakovice
cisař Franti~ek Josef L Čakovičti
občané
připravili slavnostní uvítáni na nádraží. Dle ůstn(ho podání projel
vlak, hudba hrála a v každém okénku byla zarostlá tvář. Nikdo
z mávajicich
však nepoznal, která vlastně patřila cisaři.
Konec 19., stoleti nám zachoval také první fotografickou
dokumentaci
ob~. Obytne domy byly postaveny převážně z kamene (piskovec ze sruh
a Vmoře, opuka z Prosekal.
Střechy měly vět~inou ještě krylinu doškovou.
Lidé ~pafi na sl~mě~ k!erá ~yla nastlána na podraze. V r. 1880 se udusily ve
Sluhach 2 male děli. Zhavy uhlik vypadl z kamen, sláma se vzňala. Rodiče
byli v práci, pomoc přišla pozdě.
Pro zajimavost
uvádím ještě platy a ceny, které platili v r. 1890 při stavbě
školy v Kojeticich:
12,30 zl
100 cihel
1 m3 říčnlho písku
1 m běž. trámů 26/30
1 m běž. trámů 26/32
1 m běž. krokve 15/17
1 m běž. žlabu
1 m2 tabul. okenního skla
0,40 zl
1,20 zl
1,60 zl
Denni mzda řemeslníků:
zednrk
nádeník
tesař
0,80-0,90
1,5 zl
1,- zl
1,60 zl
1,80 zl
1.30-1,80 zl
zl
Pro porovnání zalidněni uvádím počel obyvatel Prahy, který byl koncem
asi 500900. Rozloha tehdejšího
hlavního města měřila 14 km'.
Po připojení Cakovic k Praze, tj. 1. 1. 1968, byl již počet pražanů přes
1 mil. a Praha se rozrostla na 297 km'.
20. století způsobilo, že od nepaměti zemědělská
obec éakovice se mění
na prů~yslovou
oblast severovýchodní
části Velké Prahy. Od r. 1850, kdy
byl zalozen cukrovar, postupně přibyl průmysl elektronicky
(ZPA Čakovlce),
strojírens.ký
(Avia) i další potravinářský
Ualka). Teplárna
v sousedních
Třeboradlcich
do~á~á t~~lo pr~ Pro~e~ i .někte.r~ průmyslové
podniky.
Koncentrace
podniku zvy~da pochl dělnlku a uřednlku, kteří začátkem storeti
zakl~dali pro h.ájeni svých zájmů spolky politické I zájmové. 24. 6. 1905 byla
zalo.zena kronika obce. Všechny svazky JSou uloženy na MNV v Čakovicich
Zpravy v ni obsažené,
jsou základem
pro zpracování
historie obce až do
1. 1. 1968, kdy se Čakovice přičlenily k Velké Praze.
19. stol.
Počátkem století (r. 1904) se opravoval kostel a začala přistavba kaple.
Kostel byl umělecky
vymalován.
dána nová, barevná okna, provedeny
nátěry. oprava střechy. římsy na věži a omítky zdí - oprava ukončena až
v r. 1905
TentýŽ rok byla postavena
silnice podél rybnika (dnes městský park)
k nádraží nákladem fy Schoeller a Co.
V září 1. r. postavila fa Schoellerdva
domy, a to č. pop. 164 pro lékaře (Dr.
Šmakal, který vystřídal již v r. 1894 Dr. Navrátila, který působil v obci 15 roků)
a č. pop.
Provoz
č. pop.
č. pop.
Č. pop.
č. pop.
č. pop.
Č. pop.
Č. pop.
č. pop
165 pro
v
2
15
18
13
32
37
42
95
cukrmistra.
některých pop. číslech v r. 1905
- pošta - Josef Berounský
poštmistr
- provazník a kupec, truhlář, obuvnik
- mlynářství
(Bílý mlýnek) AdoU a Marie Wegrichlovi
- řeznictví s porážkou
- dělnické domy, zvané "kasárna
- dělnické domy, zvané "kasárnaM
- hostinec - manželé Da~kovi
- původní tovární konzum, pak bytcukrmlstra,
v r. 1905 obecní
M
úřad
č. pop. 102 - hostinec Trykalův - název "U sokola".
V r. 1906
byla zahájena stavba dílen pro hospodářský
dvůr a to mezi
dvorem
(stál před starým cukrovarem),
a nádražím.
Dle
kroniky na místě bývalé cihelny.
v tomto roce bylo provedeno
zvý~ení silnice pod zámkem a
část (před dvorem) vydlážděna.
Také byl budován vysu~ovaci
kanál kolem kostela a dlážděna prostranství
před kostelem.
V r. 1908
kopány řepné kanály (již zavežene),
v místech skládky řepy.
Vykopány
kostry 39 dospělých a 9 děti. Některé měly kryté
hlavy kameny. Dle povolaného
znalce pohřebiště
z prvních
dob křesťanství. Poloha nebožtíků byla vose západ-východ.
Při silnici odkryta další kostra (položena od severu k ]ihu) u ní
nádoba, 2 misky a hrot kopí - dle odborníků hrob Z 8. stoleli.
Všechny nálezy předány zemskému
muzeu.
V r. 1909
se v Čakovicích, 'I bývalém Samohrdově
statku, v hořejší části
Staré návsi. narodila Marie Podvalová,
národní umélkyně.
interpretka Libuše ze stejnojmenné
opery Bedřicha Smetany.
Koncem 1. desetiletí bylo provedeno:
první pojmenování ulic, celkem 27 názvů, které byly v pozdějších
dobách změněny;
v červnu 1910 začalo zavážení
rybníka
zeminou z výkopu řepných jam a pokračovalo
v r. 1911;
k 31.12.1910 bylo provedeno
sčítáni lidu. v té době měly
Čakovlce
173 pop. čisel, ve kterých žilo 2213 Cechů, 39
Němců, 1 Polák a 1 Srb.
Vobci bylo 69 koní, 103 krav, 9 volů, 118 koz, 22 úlú, 89 vepřů,
982 slepic a 163 hus.
Začátkem
druhého desetiletí
(r. 1913) buduje obec první kanalizaci
a
provádí dlažbu silnice. Cukrovar zaplatil 65 % účtu za dlažbu, zbytek hradil
velkostatek
a obec rovnym dílem.
Hasiči oslavuji v r. 1913 čtyřicetileté
trvání. Pravděpodobně
nejstarší
spolek v obci. Jeho založeni si vynutily časté požáry v cukrovaru,
pod který
organizačně
patřil.
Elektrifikace
obce se projednává
v r. 1914. Jedná se o dodávce proudu
z Prahy nebo z cukrovaruprovádi se rozpočty, co bude levnější. Stále se
však svilí petrolejovou
lampou
Vyhlášením
první světové války 28. 7.1914
se mění živol obce na roky
bolesti a bídy
Vojáci jsou ubytováni v opalrovně,
z kleré Je Ještě koncem r. 1914 zřízen
lazaret. Ten má již k dispozici užitkovou vodu i elektrické světlo - zavedeno
zcukrovaru.
Důslojnícijsou
ubytováni v zámku. Vojenské přísahy se provádí
na zaveženém
rybníku.
Udé t~Pí nejdříve nouzi o petrolej, mouku, dle nařízení má chléb 70 %, v
r. 1915 JIŽ 50 % mouky, zbytek jsou náhražky.
Rok po vyhlášení války má obec již 8 padlych, 7 nezvěstnych
a 16 zaja·
tých občanů. Příděl chleba je v r. 1915200
9 na osobu a den.
V čekárně u doktora je slyšet osm řečí: Ceši, Němci, Maďaři, Rumuní,
~us, Polák, Rusin a Slovák. V obci je mnoho zajatců, kteří pracují ve statku
I cukrovaru.
V r. 1916 nedostali lidé chleba ani na listky - nebyla mouka. Byl
zaveden
příděl cukru, koncem roku prodáván
poprvé Odkolkuv
chléb z
velkopekárny
ve VysůČanech -téměř ze samé kukuřice. Padesáti let I branci
nastupují na vojnu.
Nařízena rekvizice zvonů k účelům válečnYm. Ve zdejším vikariátu to bylo
96 zvonů. Před snětím zvonily čakovické zvony čtvrt hodiny na rozloučenou.
Skola musela odevzdat
i 1 kg školní zvonek,
z přístavby
kostela byla
odvezena!
měděná střecha o váze 600 kg.
.. V r. 1916 byla zabila první ondatra v Obci, na potůčku u dráhy. 00 Čech
pnvezena
v r. 1905 a vypuštěna
na zámku Dobřiš. Za 11 let se rozšiřila
v okruhu'50
km.
Velkou pozo!nost
vzbudíl přelet vzducholodi,
která letěla v r. 1917 od
Miškovic přes Cakovice ku Praze. Zeppelinova
vzducholoď
byla pro obyvatele něco neobvyklého.
Letadlajiž poznali dříve. Zkoušky prvních aviatiků
se prováděly mezi Kbely, Letňany a Střížkovem.
Nouze o potraviny
se nadále zvyšovala.
V mnoha domácnostech
se
začalo vařit i pivo. Pole před sklizní byla střežena vojáky. Když zastavil vlak
na nádražl, vrhli se lide na vagóny a rozkrádali uhlí. Bída dohanala v r. 1917
i 161etého Josefa Nevima na šibenicI. Žádal od matky chléb. Ta mu jej
nedala, protože by nebyl k večeři. na kterou čekalo ještě dalších šest
sourozencu.
Oběsil se Přivolaný lékar mu však po dvou hodinách vrátil
ŽIVOI.
V r. 1917, při dalši rekvizici zvoniJ, byl odvezen 49kg zvon - umíráček.
jehož zvonovina byla dle kroniky použita ve zvonu původního čakgvického
kostela. Po 30titeté válce byl přelit poprvé ar. 1751 podruhé.
Cakovice
opustil definitivně 19. 10. 1917. Obci slouž, I sedm stoleti.Ještě
v r. 1918 byly
zabaveny v kostele cinové píšt'aly z varhan - v celkové váze 150 kg
Odpoledne,
dne 28 10.1918,
se rozlétla po obci zpráva, že Je utvořen
československý
stát, skončila válka, začal mir. Draze vykoupeny.
Oesitky
padlých i nezvěstnych
se nevrátily domu. Pod sochou M. J. Husa JSou na
věčnou paměť zaznamenána
jejich jména.
Ve zdeJšim chrámu se zpívá poprvé hymna "Kde domov mu(. V přistavěné kapli je později zasazena pamětní deska padlým
Začiná se svobodnó Žil. Aktivizují se politické i zájmové spolky, projednává se opět otázka eleklriflkace.
TělOCVičná jednota Sokol zřídila prvnl
biograf v továrním hosllncI (budova u želez. přejezdu, dnes pro veřejnost
nepřistupná
- kantina cukrovaru).
První promitání
r, 1920. Bylo to v roce
25tilelého vyročí založeni Sokola.
V r, 1920, a to 6. 10. bylo rozsvíceno
8 lamp - první elektrické veřejné
osvětlení. Lampy byly umístěny na hlavni silnici, Staré návsi a v ulici k na·
draži. Proud dodával cukrovar
Obecní rada žáda povyšit Čakovlce na město. Za tím účelem Je provedena 4. 5 1922 prohlídka obce_ Zjišt'uje se slav komunikaci,
zdravotnictví,
zásobování
atp. Zpráva má být podkladem k prohlášeni
Čakovic za město.
K lomu však nikdy nedošlo.
V r. 1921 je otevřena
první veřejná obecni knihovna.
I když změnila
několikrát
misto svého pusobeni,
slouži čakovickým
občanům
i nyní ve
zrušené Sládkově restauriaci,
č. p. 82.
V r. 1922 se řeš! dalši otázky elektnlikace
obce. Cukrovar
podmiňuje
zásobování proudem nákupem nových generátorů, jsou přijímány přihlášky
občanů, kteří chtěj! přIpojit své domy, staví se sloupy a natahUji dráty
Sportovnl klub oslavuje 1Otileté trváni.
Firma Schoeller a spol. darUje obci pozemek, kde byl dříve rybník.
Rozšiřuje se vodovodní
sil' užitkové vody.
V r. 1923 je zdárně ukončena elektrtflkace
- poprvé se svití v domech.
Proud dodává cukrovar.
Je zaveden telefon na poštu - dříve byl jen v cukrovaru.