Zpravodaj I/2008 - Kulturní zařízení

Zpravodaj číslo 1.
44. Mezinárodní festival poezie
20. - 22. listopadu 2008
Dnes večer
M-klub 20.00
VYHNANEC Z ARBATU
Hrají a zpívají: Milan Dvořák a Věra Slunéčková
Zpravodaj 1
Čas oponou trhnul
Čtyřiačtyřicítka není příliš kulaté číslo. Dokonce není ani půlkulaté. Ale je
to hezké číslo. Alespoň mně připadá
docela hezké a symetrické a snadno
zapamatovatelné. I když s tou zapamatovatelností to bude možná tím,
že jsem se v takovém roce narodil.
Ovšem když se k tomu přidá ještě
devatenáct století. A vypadá to tak,
že 44 bude snadno zapamatovatelným číslem i u našeho Mezinárodního (Moravského, krajského) festivalu
poezie, neboť čas oponou trhnul a
letošním čtyřiačtyřicátým ročníkem
festival ztrácí svůj charakteristický
rys, který jej provázel od prvního ročníku a odlišoval od všech Poetických
festivalů ostatních. Končí veřejné
hodnocení číselnými tabulkami ihned
po přednesu, které jeho odpůrci opovržlivě přirovnávali k hodnocení krasobruslařů.
Já patřil k obhájcům tohoto hodnocení. Už proto, že tento systém vymyslel zakladatel festivalu ing. Jiří Broll
a já mám rád tradice. Ale také proto,
že je to podle mě ze všech známých
systémů hodnocení přednesu ten
nejférovější a já jsem za celá ta dlouhá léta nenašel žádný důvod, proč ho
měnit. Údajně sice byl pro soutěžící
stresující, ale copak i sám život není
stresující? A kde jinde už bychom
měli vyprodukovat trochu toho adrenalinu, než na soutěži? Vždyť tady
nejde jen o to, abych si tu jen tak
zarecitoval, ale také o to, abych se
v recitačním umění měřil s ostatními.
Přiznávám bez mučení, že tento způsob hodnocení byl náročný pro porotce a ne každý z nich se s tím dokázal
vyrovnat. Je těžké vynést správný
soud o nějakém přednesu už minutu po jeho odeznění a nemít čas si
ho pořádně promyslet. Ale na druhé
straně to znemožňuje zákulisní porotní dohody. A také se nemůže stát,
že názor jednoho dominantního porotce nabude vrchu a ti ostatní jsou
tam pak zbyteční.
Neviděl jsem proto nejmenší důvod
tento způsob hodnocení měnit, kromě uvedené férovosti už proto ne,
že hodnocení náš festival odlišovalo
od festivalů ostatních. Ale jiní členové organizačního výboru buďto
podlehli neutuchajícímu remcání odpůrců bodování, nebo se jenom tak
chtěli zapsat do historie festivalu, a
tak bodové hodnocení zrušili. Jsem
z toho sice trochu smutný, protože
mizí poslední z pravidel festivalu,
podle nichž probíhal první ročník tehdy ještě Krajského festivalu poezie
v roce 1965, ale to přejde. Ti z vás,
kteří sem letos přijíždíte poprvé, ho
už vůbec nepoznáte a nebude vám
chybět. Ale možná bude těm, kteří
v soutěži neuspějí, chybět jedna z
dosud občas používaných výmluv,
onen výše uvedený stres z nezvyklého způsobu hodnocení. Jenže to je
tak asi vše. Ti z vás, kteří sem už nějaký ten pátek jezdíte, prostě budete
i tady hodnoceni jako na jiných soutěžích. A všichni dohromady budeme
zapomínat. Já sice o něco pomaleji
než ostatní, protože mi ten způsob
hodnocení nějak k tomuhle festivalu
a k Jiřímu Brollovi patřil, ale nakonec
zapomeneme všichni.
Snad nám zůstane poezie.
Josef Fabián
2
MFP 2008
VLADIMÍR
vých diskuzích se rodila pravidla, která z původně krajského, tedy vlastně
regionálního festivalu, vytvořila festival
česko-slovenský, na kterém soutěžil snad úplně každý, kdo v českém
a slovenském uměleckém přednesu
amatérů něco znamenal. Festivalu, na
němž nic nezůstalo nedomyšleno a se
vším se zde počítalo. Festivalu, který
si zachovával čistou tvář i v dobách,
kdy to nebylo vůbec jednoduché.
Vladimír byl, s výjimkou roku 1991,
členem naší poroty od 3. do 29. ročníku festivalu a od 6. do 26. ročníku,
po němž byl zaveden systém rotace
předsedů, také jejím předsedou. Ale to
není vše. Jako doprovodné programy
byly na festivalu uváděny ty nejlepší
programy pražské Violy, kterou Vladimír vedl, a účastníci festivalu tak měli
možnost vidět a slyšet výkony nejlepších profesionálů. A ani to ještě není
vše. Byl to opět Vladimír, kdo po roce
1989 zařídil pro náš festival první ministerský grant a pomohl mu tak přežít
zmatené porevoluční časy. Ale pomáhal nám i jinak a o festivalu napsal do
časopisů řadu prací. Jeho zásadními
statěmi o festivalu jsou „MFP má za
sebou čtvrtstoletí“ (1989) a „Ad memoriam – et laudatio“ (1999).
Dívám se na popsané řádky a pořád
to není ono. Ale snad jsem to úvodní
heslo přece jenom trochu obohatil,
abychom mohli Vladimírovi k jeho letošním osmdesátinám poděkovat za
všechno, co pro Mezinárodní festival
poezie udělal.
Hodně zdraví a hodně úspěchů, ať
mají tvůrcové slovníkových hesel ještě
dlouho o čem psát, Vladimíre.
Máme tě rádi.
Josef Fabián
„Vladimír Justl (*27. 10. 1928) editor,
literární historik, divadelní vědec, jeden z největších žijících znalců české literatury a divadla. 1954 - 1990
působil jako redaktor nakladatelství
Odeon. 1965 - 1992 byl uměleckým
vedoucím pražské Violy, pro kterou
připravil desítky literárních pořadů.
Editor a komentátor děl desítek českých spisovatelů 19. a 20. století (V.
K. Klicpery, J. Mahena, J. Johna, J.
Durycha, B. Reynka, J. Seiferta, K.
Biebla, F. Halase, M. Holuba ad.). Vydavatel spisů V. Holana, F. Langera
a J. Škvoreckého. Pořadatel antologií, autor zabývající se problematikou přednesu aj.“
Slovníkové heslo revue Akademie věd
pro vědu a umění „Národní 3“ je možná pro většinu lidí docela dostatečné,
ale pro ty nás, kteří jsme tak či onak
propojeni s Mezinárodním festivalem
poezie, je přece jen nedostatečné.
Nedávný osmdesátník Vladimír sice
nepatřil k zakladatelům festivalu, těmi
byli Jiří Broll, Jan Trůneček a ostatní
členové tehdejšího valašskomeziříčského Divadla poezie, ale patři k těm
dalším, kteří tomuto festivalu dali jeho
tvář. Byla to zajímavá dvojice, předseda organizačního výboru Jiří, vzděláním a založením technik a předseda
poroty, literární odborník Vladimír.
Dvojice, v jejichž někdy docela vášni-
3
Zpravodaj 1
...o chvení modrých slov
(najmä všetkým recitátorom)
Chcela som čosi napísať o Valmeze.
Zaspomínať na prvý dotyk s mestom
i poéziou v ňom, prelistovať zažité,
robiť skicu najrôznejších pocitov a
situácií, čo ma tu po mnohé roky postretali.
závidieť a zároveň veľmi priať ten
okamih vyslovenia a stíchnutia.
Chcela som napísať viac o tom, že
Valmez pre mňa napriek dlhoročnému bodovaciemu systému, nikdy
nebol súťažou, ale najmä úžasným
stretnutím priateľov, a že diváci v
útulnej sále tu mali vždy k recitátorovi blízko.
Neostal mi čas na dlhšie spomínanie, už zajtra ma vlak povezie na
Moravu, a tak ešte pridám aspoň nedávno prečítanú báseň. Nech je pozdravením a prísľubom, že to ďalšie
si dopovieme po zvítaní.
Povedať aká dôležitá sa ukázala pre
mňa táto skúsenosť. Ako ma utvárala kdesi v tých nepomenovateľných
hĺbkach, v ktorých si uvedomujeme
sami seba. Človek si vraví, že to už
pozná, že vie ako sa naladiť, sústrediť, zvládnuť trému... A predsa, stále
nanovo sa ponára do toho rozpoloženia pred vypovedaním prvého
verša. A stále nanovo – a stále s
väčšou pokorou – sa učí vnímať silu
skrytú za slovami.
Malý Majko je hlupáčik,
dislektik, čo slová používa ako zvolania.
Znie to ako poézia.
Chcela som napísať o tom, ako som
netušila, že sa jedného dňa ocitnem
na MFP v porote a že sa mi z tej
predstavy chvejú kolená rovnako,
ako keď som stála na pódiu. A hoci
som prijala onen „úrad“ najmä s vedomím, že je asi načase vrátiť festivalu niečo z toho, čo mi dal, predsa
budem všetkým recitátorom trocha
Niekedy si predstavujem, že by slová, ktoré znejú z pódia zviditeľneli a
premieňali sa na obrazy. Ktovie prečo ich vidím modré. Možno aj vďaka
Valmezu a Vám, ktorí ste sem prišli,
je poézia stále viditeľná a ešte sa nestratila.
Ale slová ho nepočúvajú.
Preto je on trocha básnikom a
ona sa nemôže stratiť,
lebo tlie vnútri.
Joe Palaščák: Teloi (debut, vyd.
Modrý Peter, 2008)
Soňa Pariláková
4
MFP 2008
Petr Borkovec
Pokyny k ubytování
Praha - Berlín
Vážení účastníci,
v letošním roce jste ubytováni na
internátě SPŠ stavební, Máchova
ul.
Ve čtvrtek se můžete ubytovat od
16.00 hod.
Vnitrozemím, daleko od všech břehů,
co nejdál od pláží a ryb,
s očima zapíchlýma v polním sněhu,
v kraji bez ozářených míst.
Les okno zatáhne, v příšeří zdá se ti,
že mapa na stehnech se rozsvítila.
Jíš chleba se šunkou. A dole u trati
očima hledáš mrtvá ženská těla
Lůžkoviny obdržíte v recepci.
PO ODCHODU Z UBYTOVÁNÍ
ODEVZDEJTE KLÍČE A POVLEČENÍ NA RECEPCI.
WC a sprchy jsou na chodbě. Při
příchodu na ubytovnu v nočních
hodinách zvoňte na vychovatele.
V nočních hodinách zachovávejte
prosím klid.
Ubytovaní v sobotu musí uvolnit
pokoje do 8.00 hod. v neděli ráno.
Doufáme, že studenti, v jejichž pokojích bydlíte, je najdou ve stejném
pořádku, v jakém vám je předali.
Členové organizačního týmu MFP Eva Králová, Roman Štěrba, Vlasta
Frantíková
Příjemný pobyt Vám přeje organizační výbor MFP.
Miloš Doležal
V noci smrt mě škubala
černý hranostaj hryzal do srdce
oknem stará hrušeň zírala
a šila z proutí střevíce
někomu do hrobu.
Ještě tu jsem, ještě vás vidím
čaj srkám v posteli
sic tomu nevěřím že stále žiji
že po neděli přijde zase podnělí
sic tomu nevěřím ale pořád piji
z prázdného hrnku a ležím v útlém
bednění
a koukám, na nohách mám boty
z divného proutění.
Lidé, kteří ví - Roman Štěrba
a Petr Zahradníček
5
Zpravodaj 1
Jiříkovo vidění
Písně ksindlu
Když se začíná blížit termín MFP,
obvykle dlouho přemýšlím, o čem by
tak mohlo být Jiříkovo vidění, aby to
utáhlo tři články. Letos mě ale inspirace sama praštila přes frňák. Zpívaná poezie. Málokdo se z této polohy
protlačí mezi „sektu“ opravdových
básníků, jako se to podařilo třeba
Karlu Krylovi, ale najde se v té svérázné komunitě hodně zajímavého.
Tak se pojďme podívat na tři texty,
které mě tentokrát zaujaly…
A začneme pěkně zostra. Podivným
(nebo podivuhodným) (z)jevem současné folkové scény je hip-hop-folkař
Ondřej Ládek čili Xindl X. Někteří ho
za ksindl skutečně považují, většinu
ale ohromil. Určitě hlavně tím, že přinesl něco hudebně nového, což už
uvnitř lehce zahnívající folkové scény
asi možné nebylo, ale také podstatně
přímočařejším vyjadřováním. Moderátor Miloš Keller o tom psal: „…jak
je většina folku zoufale out nudnými
popisy svých hluboce niterných pocitů a vyumělkovanými textovými obraty a jen mudruje, umírá-li, nebo je už
mrtva. A přitom Xindl hluboce niterné
pocity popisuje také a neotřelá slovní
spojení vrší taky – jenže (a to je rozdíl) přirozeně a s lehkostí.“
Ano, to je vcelku přesné. Xindl nápadité metafory vkládá do textů naprosto samozřejmě a jsou navíc přímočaré a až depresivně pravdivé.
Abych jenom netlachal, podívejte se
na jednu ukázku – text písně Cool v
plotě. Škoda, že k ní nemůžu připojit i ten svérázný hudební doprovod.
Před časem Jaromír Nohavica s
lehkým nadhledem nazpíval ironic-
kou generační výpověď Třiatřicet.
Dnes, už v podstatně přeměněných
podmínkách, Xindl X rapuje životní
pocity dnešních třicátníků. A neřekl
bych, že je to o moc veselejší… spíš
naopak.
Tak nás aspoň třeba potěší to svobodné a radostné využívání nižších
a ještě nižších vrstev jazyka, obecné
řeči a slangu, ze kterého se některým
tradicionalistům lehce obrací žlučník.
Líbí se mi hlavně refrén, ve kterém
to Xindl krásně „natřel“ několika oblíbeným „trendy“ slovům. A vzkaz pro
konzervativce – přeskočte píseň a
čtěte raději až zítra.
Cool v plotě
Když jsi byl malej, jako ostatní děti
Věděl jsi, že život začíná ve třiceti
Tak jsi chtěl vyrůst a všem to nandat
A pak ti těch třicet bylo a to skončila
sranda
Měl jsi svoje ambice a svoji vizi
Prostě všechno, co předchází každý
životní krizi
Protože i když se podřídíš sebevyšším principům
Nepomůže ti to proti cipům
Co dělaj velký ramena a tvrděj, že
něco znamenaj
Aby chytli dojnou krávu a cucnuli si
z vemena
Zatímco ty máš svou citlivou duši
A červený uši a vůbec netušíš
Že když místo toho, aby sis lokty
brousil
Svý moudra trousíš jen sobě pod
vousy
A s ostatními morousy sedíš v koutě
Všichni ostatní předběhnou tě
6
MFP 2008
Jiříkovo vidění
Chtěl jsi být COOL, být boží
Být SUPERSTAR a nehorázně slavnej
Cítit se IN, jako boss
A mít VŠEHO DOST
Být NEJ
Jenže jsi COOL… v plotě
Jsi SUPER STÁR a stárneš dál den
za dnem
Cítíš se INvence prost
A máš VŠEHO DOST,
jseš NEJspíš na dně
Ale je
To celkem k vydržení, když se člověk
naleje
Protože v alkoholu ukrytá je naděje
Říkáš si, že to blbý období se přežene
A ne že ne
Že ještě nemáš život zkaženej
Že ještě někde ňáký body naženeš
Když jsi byl malej, měl jsi co říct
Ale tvejm slovům nikdo nevyšel
vstříc
Ono je sice hezký spoléhat se na
osud
Ale milej zlatej, jde to jenom odsud
pocud
Když se netváříš, jako bys měl na
chodníku v Hollywoodu svoji hvězdu
Sorry kámo, zákaz vjezdu
Brána ráje zůstane ti zavřena
Ostatní si užijou a ty budeš za křena
Byl jsi mladej a nadějnej, ale mládí
je v tahu
Ztratil jsi iluze a tvoje slova váhu
A teď jako čekáš ňákou cenu za snahu?
Prostě se smiř s tím, že tě život vzal
na hůl
A stáří klepe na dveře
A budík hlásí, že je čas lidí bez páteře
Co jenom dělaj gesta a hladinu čeřej
A ostatní zůstanou bez večeře
Když jsi byl malej, chtěl jsi bejt velkej
Teď se ti to povedlo, tak už nelkej
Nejsi jedinej, kdo čeká, až opadá listí
z dubu
A suší hubu, tak vítej do klubu
I my znali svou cenu a nebyla to
láce
Cejtili jsme, že ve vzduchu visí inspirace
Ale nebyla to inspirace, byl to jen
smog
A my místo v síni slávy skončili pod
vlivem drog
I my jsme chtěli roštěnky a máme jenom špeky
A podesátý vstupujeme do stejný
řeky
Tak to chodí, ale jsme na jedný lodi
A přestojíme každou bouři, když
bude co kouřit
No tak seber a zvedni se z matrace
Život skončil ve třiceti, teď začíná legrace
Vítej mezi lůzrama a zazpívej si s
náma
Na daleký cestě do neznáma
R: Chtěl jsi být COOL…
Žes chtěl být COOL…
Říkáš si, že život jsou permanentní
galeje
Jiří Jurečka
7
Zpravodaj 1
Organizační schéma 44. ročníku MFP
Ředitelka festivalu
Marie Havranová
Předseda občanského sdružení Valašské Athény
Josef Fabián
INFORMAČNÍ A
ORGANIZAČNÍ STŘEDISKO
Hana Marková
Magda Siekliková
TISKOVÉ STŘEDISKO
Karel Prokeš
Miroslav Kyšák
Ondřej Machala
Pavel Stojar
Josef Fabián
Vlastislav Navrátil
Martin Dobiáš
Jiří Jurečka
Renata Bechná
TECHNICKÉ ZÁZEMÍ
Roman Štěrba
Martin Janírek
Martin Krejčí
PÉČE O POROTU
Zdeňka Křížanová
PRODUKCE DOPR. PROG.
čtvrtek - Karel Prokeš
pátek - Hana Marková
sobota - Hana Kofránková
HOSPODAŘENÍ
Eva Králová
PREZENCE
Vlasta Frantíková
Eva Hajná
UBYTOVÁNÍ
POROTA
Aleš Vrzák - předseda
Libor Vacek
David Kroča
Martina Longinová
Marcel Šustek
Jaroslava Čajková
Soňa Pariláková
Peter Zemaník - náhradník
Nina Martínková - náhradník
TAJEMNÍK POROTY
Alena Juříčková
PROPAGACE
Dušan Utinek
MODERÁTORKA
Renata Bechná
ŠATNA
Jarmila Žitníková
Jitka Zemanová
8
Nina Martínková
MFP 2008
Seznam recitátorů 44. MFP
I. KATEGORIE
Lucia Tomaschová - Košice SR
William Saroyan - Had
Kryštof Bartoš - Drásov ČR
Milan Kundera - Žert
Dominika Zabrucká - Val. Meziříčí - ČR
Richard Brautigan - Mé jméno
František Bořík - Plzeň ČR
Dennis Leary - Rakovinu nevyléčíš
Anna Zemaníková - Banská Bystrica SR
Uršul‘a Kovalyk - Kúpeľňa
Pavla Cabáková - Krnov ČR
Renata Bellingerová - Babička
II. KATEGORIE
Petra Fojtů - Valašské Meziříčí ČR
Daniil Ivanovič Charms - Příběh
Barbora Chybová - Svitavy ČR
Jakub Deml - Moji přátelé
Peter Galdík - Rimavská Sobota SR
Luigi Malerba - Láska v studni
Mária Gubricová - Komárno SR
Sylvia Plathová - Posledná vôľa a Hrana
Josef Kačmarčík - Praha ČR
Peter Bichsel - Jodok nechá pozdravovat
Tereza Lexová
Jasunari Kawabata - Případ mrtvé tváře
Eva Palkovičová - Bratislava SR
Dušan Kužel - Tajná jama starých rodičov
Lucia Lejková - Fintice SR
Elke Heidenreichová - Obyčajná cesta
Barbora Malkusová - Strakonice ČR
Miloš Macourek - Kudlanka nábožná
Martin Režný - Měrovice nad Hanou
ČR
Miroslav Holub - Zvěstování a My co jsme
se smáli
Pavol Náther - Bratislava SR
Ján Šimko - Petržalské príbehy
Jan Plecháč - Krnov ČR
Ivan Kraus - Kdybys nebyla, vymyslím si
tě
Anna Šafránková - Teplice ČR
Zbigniew Herbert - Pan Cogito
Radim Šíp - Brno ČR
František Halas - Přiznání
Vít Roleček - Chrudim ČR
Ladislav Fuks - Pan Theodor Mundstock
Jana Trojanová - Chrudim ČR
Fráňa Šrámek - Změněná situace
Šimon Stiburek - Praha ČR
Werner Holzwarth - O krtkovi, který chtěl
vědět, kdo se mu vykakal na hlavu
Laura Urbanová - Prešov SR
Woody Allen - Keby boli impresionisti dentistami
Matej Struhár - Brezno SR
Andy Turan - Prečo vylomiť mrežu
Vendula Valentová - Olomouc ČR
Patti Smith - Balada Hageny Wakerové
Lucia Šul‘ová - Levice SR
A. P. Čechov - Spať, len spať!
Olga Tomanová - Ostrov ČR
Eberhardt Hauptbahnof - Potrestaný trapič
Ingrid Zachorecová - Hurbanovo SR
Jukio Mišima - Smäd po láske
9
Zpravodaj 1
Jak básník Jaroslav Kovanda
Muzejní společnost ve Valašských
Kloboukách nedávno vydala nenápadnou, útlou, ale pozoruhodnou
knihu. Jaroslav Kovanda v ní sepsal
příběhy ze Zlína a okolí a nazval ji
„Nejaký Jura Vičík“. Příběhy jsou to
někdy smyšlené, jindy inspirované
skutečností. Podobají se prý těm,
které autor prožil v dětství. „Neumím
si moc vymýšlet. Když mně to, co
napíšu, nesmrdí vlastním zážitkem,
zdá se mně to falešné,“ vysvětluje
Jaroslav Kovanda.
ce zajímavá ještě jedna věc. Je totiž
psána valašsky. Není to ale ta pohádková valaština, kterou známe z
nejrůznějších souborů pověstí. Je to
valaština živá a přirozená. Dodává
všem těm příběhům zvláštního ducha, kouzlo a svižné tempo.
Proč autor psal své příběhy valašsky? „Částečně kvůli okouzlení,
které jsem z té perfektní řeči zažil.
Navíc hovorová valašština je daleko modernější jazyk než prudérní
spisovná čeština. Zájmena vztažná,
v nichž má kdekdo hokej, to jenž,
jež, již, nahradili si Valaši už dávno
kouzelnými slovíčky kerý, kerá, keré,
keří... Přechodník minulý, apendix,
který v češtině tak zahnívá, zrušili
Valaši úplně, a přechodník přítomný, jda, jdouc, jdouce, koule na noze
kdejakého novináře, se po valašsku
řekne jednou provždy iďa anebo nanejvýš iďaci. Valašsko se pěkně vypořádalo i s kroužkovaným ů, dalším
češtinotvorným nesmyslem. Ú k splnění svého účelu úplně dostačuje.
Přítel Karel Husička mně řekl, že mu
súsed vyprávěl o sově, která lítala
do jeho stromu dňovat. Jaká nádherná slovní svoboda. Když se nocuje,
musí se přece i dňovat! Anebo, že
troky musel vyhnusit... Což mně taky
připadalo přesnější než slovo vyčistit,“ říká Jaroslav Kovanda v rozhovoru zveřejněném v MF DNES.
Všechny ty příběhy se točí kolem
Jury Vičíka. Buď je jejich hlavní postavou nebo jen přihlížejícím. Obyčejné události jsou tu zasazeny do
běhu 20. století, jak ho lidé prožívali na východě Moravy. Jura Vičík je
průvodcem osudy těchto lidí. Je to
jednoduchý prostý Valach. Přitom
je na něm cosi výjimečného a stává
se na stránkách knihy skoro mytologickou tajemnou postavou. Takovým
valašským Járou Cimrmanem. Existoval vůbec „nejaký Jura Vičík“? To
nám autor nepřizná. A možná to ani
sám neví.
Kdo Kovandu zná, ví, že to je také
určitá forma protestu literáta proti
globalizaci. „Ještě padesát let míru
a koexistence s angličtinou a máme
Na nové Kovandově knížce je veli-
1O
MFP 2008
ve své próze oživil valaštinu
v Čechách a na Moravě po řeči. Tak
jako na začátku 19. století, kdy jsme
se málem zadusili němčinou. My
jsme totiž velice snaživý až vlezlý
národ. Jen tak mimochodem, vždyť
my už nemáme kino ve Zlatém jablku, ale Golden Apple Cinema. Ve
znaku zlínského klubu kopané jest
psáno Football club Tescoma Zlín.
Sportovní reportér řekne v televizi:
po tom strašném dizástru v Sydney
mu napreparovali strategii. Nemáme
rozhodčí, ale arbitry. Kde co je top.
Píše se a říká po anglicku: stalo se
to týden zpátky, pojďme začít, mějte
hezký den,“ rozohňuje se spisovatel.
psacího stroje napršelo a stroj zrezl,
jindy se „o“ a „p“ pářily už ve vzduchu cestou ku papíru, pravidelně
jsem blbě namotával kopíráky. A datloval jsem velice uboze. Všechno,
co teď píšu, by mělo mít na začátku věnování: Billu Gatesovi, Johnu
Scanerovi a Mirkovi Prokešovi. Ten
posledně jmenovaný je počítačový
technik, který mně pomáhá, když se
něco v mém písíčku zasukuje. Takže: všechno je mnohem prozaičtější.
Bez současné techniky bych nenapsal ani ň. Natož prózu.
Kovandova novinka je prostě po mnoha stránkách zajímavým počinem.
Pochválil ji i nestor české literární
vědy a výjimečná kulturní osobnost
Valašska, kritik Mojmír Trávníček.
V závěru své recenze zveřejněné v
časopisu Texty píše: Chvályhodné
také je, že autor nepracuje s „klasickými“ folklorními typy, nehraje si
na lidového vypravěče s očekávanými smíchotvornými pointami, ani
se nezaklíná, že ty stránky „napsal
život sám“. Samozřejmě ani nedává
záruku, že si všechno od a do zet
vymyslil a připomíná-li text události
a osoby povědomé, jde o podobnost
čirou náhodou. Devatenáct příběhů
své knihy napsal Jaroslav Kovanda,
smísil dokument s básní, vzpomínku
s pohádkou, výmysl se svědectvím;
a převzal plnou odpovědnost za text
i za Juru Vičíka, neboť víme, že podobní hrdinové bývají zbaveni svéprávnosti.
Jaroslav Kovanda je známý jako
básník. Vyšlo mu mnoho sbírek, léta
vydával časopis Psí víno věnovaný
současné poezii. K próze se zatím
příliš neměl. I proto je nová knížka
pozoruhodná. V rozhovoru s Radimem Kopáčem na Portálu české literatury Jaroslav Kovanda svůj příklon
k próze komentuje těmito slovy: Já
jsem dlouho trénoval jenom poezii...
Podle norem, jaké nám schystala
„poezie všedního dne“, verše psávaly se krátké, na pár řádků. Úlety
k próze u mě troskotaly zpravidla
na psacích strojích. Jednou mně do
Pavel Stojar
11
Zpravodaj 1
FESTIVALOVÉ MENU
OTEVÍRACÍ DOBA
Zámecký guláš
55 Kč
Smažený vepřový řízek,
bramborový salát
60 Kč
Klobása
25 Kč
2 ks dietních párků 20 Kč
Valašská kyselice
25 Kč
Pečivo 1ks
3 Kč
čtvrtek 23. listopadu 2006
divadelní kavárna:
14.00 - 20.00 hod.
prezence, ubytování:
15.00 - 24.00 hod.
cestovné:
15.00 - 22.00 hod.
šatna M - klub:
14.00 - 24.00 hod.
bar M - klub:
18.30 - 24.00 hod.
pátek 24. listopadu 2006
divadelní kavárna:
8.00 - 24.00 hod.
sekretariát, cestovné, ubytování:
8.00 - 13.00 hod.
šatna S klub:
8.00 - 24.00 hod.
sobota 25. listopadu 2006
divadelní kavárna:
8.00 - 18.00 hod.
šatna S klub:
8.00 - 18.00 hod.
M - klub:
18.30
šatna M - klub:
17.30
12
Ernst Jandl
Nasycení
být hladov
změnit svět
být syt
svět je změněn
žrát dál
svět zůstal beze změn
prahnout po hladu
na všecko už je pozdě
MFP 2008
Recitátoři 43. MFP
Ernst Jandl
Nic a něco
v hlavě nic
sedám
ke stroji
zasunu list
na němi nic
na něm něco
vytáhnu list
ze stroje
a čtu jako text
něco ze své hlavy
Dominika Bogdanová
Martin Režný
Naďa Plíšková
Nemoc je od slova nemoci
Petr Horth
Lenka Marhanová
13
Začátkem každého dne
očekávám
že
něco udělám.
A druhý den končí středou,
kdy
opět očekávám
že
ve čtvrtek
něco udělám.
Hormon smrti.
Zpravodaj 1
Dnešní program
Bulat Šalvovič Okudžava melancholický filosof, básník,
písnikář, prozaik
Ze všech textů a knih je patrné, že byl humanisticky orientovaným člověkem, který
věřil v laskavost a slušnost. V tehdejším
Sovětském svazu působil v jakési pololegalitě, podobně jako třeba herec a hřímavý
písničkář Vladimír Vysocký. Okudžavovy
přemýšlivé písně jsou však plné klidu a
smíření. Jejich autor a interpret ale dokázal
říci: „Do Prahy nepojedu, dokud tam budou
naše tanky." Na své jediné dva koncerty u
nás tak přijel až na sklonku života.
Bulat Šalvovič Okudžava, syn abcházského
otce a arménské matky, se narodil 9. května 1924 v Moskvě. Zemřel před jedenácti
lety, 12. července 1997 v Paříži. Necelé
dva roky před tím koncertoval v Brně a v
Praze. Záznam vystoupení, které proběhlo
27. října 1995 v brněnském divadle Husa
na provázku vyšel na kompaktním disku
pod názvem Poslední koncert.
Rodina Bulata Okudžavy do jeho třinácti
let žila v Moskvě, v Arbatské čtvrti, a on
sám se považoval za Rusa. Životní pocit
umělce, který oslovil posluchače a čtenáře
i za hranicemi své země, zřetelně ovlivnila
2. světová válka. Když v jedenačtyřicátém
narukoval do armády, bylo mu sedmnáct
let a ve válce utratil čtyři roky života. Jeho
slavné protiválečné písně Papírový vojáček, Píseň o pěchotě, Píseň o vojenských
bagančatech nebo Píseň o mém životě,
však vznikly až po válce.
Okudžava je i bez formálního hudebního
vzdělání známý především v roli písničkáře, který dokáže své hluboce prožité pocity a vycizelované názory vyjádřit několika
verši. Často je považován dokonce za
protirežimního zpěváka. On se však komunistickému režimu otevřeně nepostavil.
„Nikdy jsem se nepočítal mezi protestující,
byl jsem vždycky lyrickým básníkem. Moje
básnictví se samozřejmě nelíbilo těm, co
byli u moci," poznamenal v rozhovoru pro
Českou televizi sám Okudžava. „Myslím,
že skutečný umělec nemá kritizovat. Úkol
skutečného umělce spočívá v tom, aby vypověděl o sobě. A co už to dá člověku, to si
musí každý rozhodnout sám."
Jeho tvorba je dílem melancholického filosofa, který se zabývá nadčasovými tématy.
Ač se proslavil, jak je výše zmíněno, hlavně
baladickými písněmi, nepovažoval se za
hudebníka, ale za básníka a spisovatele.
Napsal několik historických próz - v Rusku velice oblíbených, u nás bohužel málo
známých.
Bulat Šalvovič Okudžava
Československo Okudžava poprvé navštívil v roce 1964. Z té doby byl jeho podpis na
zdi v divadle Semafor. On u nás tenkrát nezpíval, ale navštívil třeba redakci časopisu
Mladý svět, kde s ním hovořil později známý hudební novinář Jiří Černý. „Měl jsem
z něj okamžitě dojem osobnosti. Pak, když
jsem ho znova po těch letech viděl, tak se
mi zdálo, že se vůbec nezměnil v tom, že
mluvil málo. Vše co řekl, bylo k věci, že to
mělo nějaký smysl a že to byl člověk, který
se absolutně nepředváděl - ten dojem jsem
měl v šedesátém čtvrtém a už mi zůstal,"
vzpomínal na Okudžavu 3. března 1998 v
brněnském klubu na Leitnerově ulici.
„Pro mě," dodal Jiří Černý, „je
Okudžava téměř klasickým příkladem, řekl
bych Rusa, i když on je Abcházec, když
se povede. Pro něho mělo všechno cenu.
Všechno mu stálo za úvahu, nic takzvaně
neodmávnul. Ale zdálo se mi, že největší
cenu pro něj má, i když on to nikdy takhle
neřekl, lidská solidarita."
-pro-
14
MFP 2008
Vyhnanec z Arbatu
Vyhnanec z Arbatu Bulat Okudžava dál
oslovuje české publikum
v gulagu 18 let. Kniha líčí idylické zážitky
malého chlapce s arménskou matkou Ašchen v Moskvě i v Gruzii, na konci příběhu
jsou však trosky a číhá smrt.
Věra Slunéčková četbou z Okudžavovy
knihy v pořadu maluje obrazy autorova
bezstarostného dětství na pozadí pro nás
neznámých reálií stalinské Moskvy. Kytarista a zpěvák Milan Dvořák četbu prokládá
nezaměnitelnou interpretací do češtiny přebásněných písní, mezi nimiž zazní Mravenec a bohyně, Smolenská cesta, Píseň o
Arbatu, Píseň o Mozartovi, Píseň o kocourovi i Píseň o vyhnání z Arbatu, která připomíná násilné vykořenění z míst, v nichž
básník prožil šťastné dětství a ilustruje jeho
lásku k té poetické části Moskvy, přestože
nyní je už „okupována“ moderními supermarkety.
V roce 1980 stály překlady ruské poezie
abchazsko-arménského básníka s kytarou
Bulata Okudžavy vedle výpovědi téměř
o generaci mladších zpívajících básníků
Paula Simona, Leonarda Cohena, Joni Mitchell, či Boba Dylana v knize Víc než jen
hlas. Nejde o to, jak velké sousto si autoři knihy Jiří Vejvoda a František Novotný
tenkrát ukousli, nakonec žádná jiná taková
knížka u nás v té době nevyšla. Důležitější
je, že kniha, těžko dostupná prémie edice
Kamarád, šla tenkrát z ruky do ruky a tehdejší vlasatí posluchači angloamerických
proroků folkové a rockové hudby vedle
textů svých idolů pozorně, a mnozí poprvé,
četli i Okužavovy lyrické a protiválečné texty. O něco později, když nad Moskvou vyšla
politická hvězda Michaila Gorbačova, si tito
mladí lidé kupovali, pokud byly k sehnání,
nebo když měli tu možnost, rovnou nechávali z tehdejšího Sovětského svazu posílat
Okudžavovy vinylové desky, vydávané sovětskou firmou Melodia a vážili si jich stejně
jako desek Dylanových a Cohenových.
Českých překladatelů Okudžavových textů
je celá řada. Jeho písně tady zpívala šansoniérka Hana Hegerová, hráli je i folkoví
písničkáři Petr Lutka nebo Jiří Vondrák,
tleskalo jim publikum Jaromíra Nohavici.
Kongeniálně však souzní s verši a hudbou
Bulata Okudžavy hlavně překladatel, textař
a písničkář Milan Dvořák, který se před lety
na jednom překladatelském večeru potkal
s Věrou Slunéčkovou a z jejich spolupráce
pak vzniklo představení Vyhnanec z Arbatu.
Dramaturgicky je složeno z písní Bulata
Okudžavy s českými texty Milana Dvořáka
a z úryvků z Okudžavovy knihy Zrušené
divadlo, jíž do češtiny přeložil Milanův bratr
Libor.
Bulat Okudžava žil a do svých třinácti let
vyrůstal v arbatské čtvrti v Moskvě. Oba
rodiče byli významnými členy VKSb (komunistické strany), v roce 1937 byl však Bulatův otec zatčen a popraven. Matka strávila
Věra Slunéčková a Milan Dvořák
Pořad není jen četbou stylizovaných vzpomínek Bulata Okudžavy a přehráváním
jeho znamenitých písní. Má logickou stavbu
a spěje k dramatickému závěru, který předznamenává čtení o návštěvě Okudžavovy
matky Ašchen po zatčení Bulatova otce u
přítele z dětství, lidového komisaře, ministra vnitra Lavrentije Beriji. A Bulat Okudžava, třeba právě v pořadu Věry Slunéčkové
a Milana Dvořáka Vyhnanec z Arbatu, dál
oslovuje české publikum se stejnou silou
jako za svého života. Nachází zde nové
posluchače a čtenáře, jako před bezmála
třiceti lety, když se u nás objevily zmíněné překlady jeho textů v knize Víc než jen
hlas...
-pro-
15
MFP 2008
44. Mezinárodní festival poezie
Čtvrtek 20 listopadu
Divadelní kavárna
15.00 hod. - prezence účastníků
Sál
19.30 hod. - zahájení MFP
- losování 1. kola soutěže
M-klub
20.00 hod. - Vyhnanec z Arbatu
Písně, úvahy a vzpomínky Bulata Okudžavy.
Hrají a zpívají: Milan Dvořák a Věra Slunéčková
Pátek 21. listopadu
M-klub
9.00 hod. - 1. kolo soutěže
M-klub
14.00 hod. - pokračování 1. kola
M-klub
19.30 hod. - losování 2. kola soutěže
Sál
20.00 hod. - Sandra Pobodová: Songy
a kuplety
44. MFP
20. - 22. litopadu 2008
pořádá Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí
Občanské sdružení Valašské Athény a
Město Valašské Meziříčí
za finanční podpory Ministerstva kultury ČR,
Fondu kultury Zlínského kraje a sponzorů
ve spolupráci s NIPOS ARTAMA Praha a
Národným osvetovým centrom Bratislava
Za podporu děkujeme firmám:
Sobota 22. listopadu
M-klub
9.00 hod. - 2. kolo soutěže
Sál
14.00 hod. - rozborový seminář
M-klub
19.30 hod. - slavnostní zakončení
44. ročníku MFP 2008 s vyhlášením
výsledků a přehlídkou vítězů „O ŠTÍT
MĚSTA VALAŠSKÉHO MEZIŘÍČÍ“
Členové redakce přejí všem účastníkům pohodu, klid a spoustu nevšedních kulturních zážitků.
Zpravodaj 44. Mezinárodního festivalu poezie
pro účastníky festivalu vydává
Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí
Redakce: Karel Prokeš - šéfredaktor, Mirek Kyšák - editor,
Ondřej Machala - grafik, Vlastislav Navrátil - foto, Pavel
Stojar, Josef Fabián, Jiří Jurečka, Soňa Pariláková - autoři příspěvků