Abbas - - Abbé 7

Abbas -- Abbé
7
spiration d'Angleterre (Lord. 1676). — 2) A. Abbasidé čili Abbasovci, druhá i poslední
Ant. a 3) A. A r n o l d M i ch.,
pověstní ce­ dynastie kalifů arabských, jensž nastoupila po kr­
stovatelé, bratří nar. z fr. rodiny v Dublině 1810 a vavém, boji proti Ommajádům i. 750 A h u l Abba1815. Z mnohých cest jich je pověstná zvláště ona sem na trůn světské a duchovní moci nad Musulv Ethiopii (kdež trvali 1837—1845), a v zemi Gal- many, a položila základ к nynější správě orientál­
las-ův (do 1848), kdežto se roznesla pověst o jich ské, ustanovováním vezírů. Druhý kalif, A. Al­
zavraždění, a třetí hrab* — 4) A. Karel pro ně m a и s o r (754—775) založá residenci A — d ů Bagdad;
došel; Arnold vrátil se tam r. 1853 na rok. Dů­ pode čtvrtým H a r u n el R a š i d e m (786—809) do­
kladné zprávy jich o těchto zemích jsou tištěny sáhl kalifát vrchu moci své v Asn iv Africe, síla
v aktách geog. spol. v Paříži, zvláště v Note sur le však jeho počala již nádherou marnotratnou kalifů
hautfleuveBlanc. (1849). Právě teď chystají se a odpadáním vzdálených místodržitelů hynouti. M o к vydání velkého díla o cestách svý*ch у Němcích. tassem Billah (833—842) zavedl osobní stráž
Abbas, osobní jméno mužské u orientálův. Nej­ otroků tureckých, která však brzo kalify ssazovala
slovutnější toho jména muž byl bratr otce Mohame­ i tyrannisovala, až A c h m e d IV. (od r. 933) vezíra
dova, nejprve protivník bratrovce svého; potom když svého, nazvaného E m i r al O m r a (kníže věřících) vší
r. 623 v bitvě u BedeH-u jat byl, stal se horlivým světskou mocí nadal, a sobě jen duchovní podržeti
hlasatelem nového proroctví; umí*, r. 654. Od něho Kalifové zvláště pod Buidy (od r. 945) vždy více
pošel později rod panovnický u Arabův, A b b a s i d é jen jako vězňové v palácích svých trvali, jakož
(v. t.) — V Persii od r. 1500, kdežto nová dynastie i pod Seldžuky, až r. 1258 Mongol H u l a g u dobyl
Sofi na trůn se dostala; vyniká tři A1 »basové: 1) Bagdadu, při čemž poslední kalif padl. Říše ka­
šach A b b a s L, příjmím veliký, od r. 1586 bojoval lifů se více neobnovila, jméno jich zůstalo však po­
šťastně zvláště proti Turkům, na nichž několik kra­ tomkům A — c ů do r. 1517 v Egyptě bydlivším. Do­
jin dobyl; přenesl stolec do Ispahanu; vládl slavně saváde známí jsou potomci A — c ů v Turecku a Inda.
ale ukrutně, a f 1628; — 2) pravnuk jeho A.
Abbate, Niccolo delV A., od současných také
IL, Evropanům a vzdělání příznivý, panoval šťastně pouze Messer Niccolo nazvaný, nar. v Modeně r.
1642—1666; dobyl Kandahara. — 3) A. H L , po­ 1512, jeden z výtečnějších malířů svého věku. Děje­
slední chau z domu Sofi, umřel co dítě 1736, a na piscové jej pokládají brzy za napodobitele Corregia,
jeho místo vstoupá Nadti- šach (v.ti),jenž již od brzy za Rafaelistu; jisté jest, že zvláště Rafaela
r. 1732 jeho jménem byl panoval.
za vzor měl. Zdržoval se déle v Bolonii, kdež obra­
A b b a s Jlirza, nar. 1785, druhý syn perského zem svým o narození Páně, jak báseň Agostína Cašacha Feth-AH, kterýž jej ustanovil za následníka raccia svědčí, bratří Caracci-ův hluboce dojati Od
trůnu. Již záhy nevšedními vlohami a láskou k evr. Primatiecia, dv. malíře kr. Františka L, do Francie
vzdělání a politickému pokroku se vyznamenav, byl pozván, maloval ve Fontainebleau děje Odyssea v38
by se A. M . jistě stal reformátorem své vlasti, kdyby obrazech, kteréž ale již v polovici před. století se
jej smrt ještě před nastoupením vlády 1833 nebyla stánou v nic přišly, j- ve Francii 1571. Též jeho
uchvátila. Veškera síla A. Mirzova sestředila se ve vnuk Ercole (f 1613) a pravnuk Pietro (f 1630)
vášnivé nenávisti proti ruské říši, od níž větší ne­ vyznamenali se co umělci.
Sp.
bezpečenství pro perské mocnářství očekával, než od
Abbatucci [tuči], rodina korsikánská. — 1) A .
Angličanů, od vý*chodu k němu se přibližujících; pro­ J a k u b Petr, nar. r. 1726., výt. vůdce Korsikanův
čež těmto i přál, nepřestávaje nikdy pokoušeti se v bojedo, které tito v poslední polovici 18ho století
o to, aby mola ruskou moc v Asii ztenčiti, ruský o samostatnost svou vedli proti republice Janovské
vplyv na Persko zuičiti. A však nepodařilo se m u a proti Francouzům. A. podrobiv se poslední Fran­
to, ano uu sám jen к podrobení Perská pod ruskou couzům, kteříž r. 1770 dobyli Korsiky, odřekl se
moc bezděky dopomáhal. Stav se již r. 1811 ve později strany národní a stal se pod Ludv. XVI.
vojně proti Rusku nejvyšším velitelem nad per­ generálem fr. a rytířem řádu sv. Ludvíka. R. 1793
ským vojskem, Hojoval přes všecku osobní sta­ bojoval proti P a o li-mu, ktei*ý pomocí Angličanu
tečnost s velmi špatným prospěchem, napořád jen chtěl vysvoboditi vlast svou od vlády fr. A. nená­
s porážkami se potkávaje, načež Persie mírem Gu- viděn od krajanů svých, vystěhoval se do Francie,
listanskýni (12. říj. 1813) krajiny kavkazské ztra­ odkud vrátiv se co privátník, у v Korsice r. 1812.
tila. Podobně vedlo se m u i v pozdější válce r. 1826, 2) A. Jan Karel, nar. r. 1771 v Korsice, syn před.,
kde A. M . dvakráte, u řeky Samhory od Madatova, vychovanec vojenské školy Metz-ské, Hyl generálem
a 25. září u Elisabetopole od Paskeviče na hlavu v 26 roku svého stáří a padl před pevností Hünin­
poražen byl. A. M . vyjednával osobně o mír turk- gen v noci od lho na 2. pr. r. 1796. Generál Mo­
mančajský (od 22. ún. 1828), který к ruské říši reau dal m u vystavěti pomník na ostrově v Rejně.—
ptívtělil provincá arménskou (Erivan a Nahiče- 3) A. Jan Karel, bratrovec předešlého, nar. r. 1791
van), a Rusku vůbec velmi prospěšným byl. v Korsice, studoval práva na universitě Pisanské,
R. 1829 odebral se A, .11. do Petrohradu, aby od- stal se r. 1816 zástupcem státním v Bastii, r. 1819
prosil cara za vraždu, kterouž Hd teheránský v po­ členem král. soudu, a byl vyvolen v červnu 1830 za
vstání na rus. vyslanci byl spáchal. A. M . umřel poslance do komory fr. Téhož roku po revoluci
náhle 1833, zanechav 51 dětí. Na jeho místo přišel červencové stal se předsedou král. soudu Orléan­
po smrti dědově r. 1834 na trůn syn jeho nejstarší, ského. Opět volen do komory r. 1839 (v městě Or­
Mohamed Mirza (nar. i. 1806.).
Sp.
leans), přidružil se к opposici a patřil v posledních
A b b a s Pasa, syn Jussufa Beje, vnuk Mehe- letech vlády Ludvíka Filipa к nejhorlivějším podněmeda-AHho, nar. v Džeddě v Arabu r. 1813. Po covatelům reformy parlamentární, pak byl oddaným slu­
smrti strýce svého Ibrahima r. 1848 stal se správcem žebníkem cis. Napoleona IH. Stal se senátorem, pak
Egypta, po smrti Mehmeda -Aliho 1849 místo­ ministrem práv а у v list. 1857. Oba jeho sy­
králem. Po nastoupení vlády odstranil nejhlavnější nové, Karel a Severin—deputovaní a třetí Ant.
břemena poddaných, daně zmírnil, vojsko ztenčil a D o m . plukovník, jsou horliví Napoleonisté.
A b b é fr., abbate it. slovo, mělo v prvních stoletích
zavedl lepší hospodářství ve státním vydání. Po­
stavil železnici z Alexandrie do Kahiry. Ve válce křesťanského věku ten samý význam co české opat,
Porty s Ruskem (1853) podporoval оци vojskem i pe­ t.j. představený kláštera na opatství povýšeného. Ta­
nězi. Umřel v čci. 1854, zavražděn prý od milcův. Ikové opatství (abbaye) bylo za onoho času v Gallii jako