z české a slovenské Vídně a okolí - Kulturklub der Tschechen und

z české a slovenské Vídně a okolí - Kulturklub der Tschechen und

z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Superkrátká vernisáž
probìhla 3. 5. 2006 v Èeském centru ve Vídni. Umìlec Petr
Nikl si výstavu svých obrazù otevøel sám krátkým pìveckým èíslem s doprovodem kytary. Petr Nikl, absolvent Akademie výtvarných umìní v Praze, získal øadu ocenìní (Cena Jindøicha Chalupeckého – 1995, soutìž o nejkrásnìjší
èeskou knihu – 2002), úèastnil se festivalu Cirkus v New
Yorku – performance, je autorem prezentace ÈR na Expo
2005. Návštìvníci se v Èeském centru potìšili prohlídkou
Niklových obrazù malých i velkých rozmìrù, jež vysílaly
vlny klidu.
(mb)
Výstava SOVY – Symbol vzdelania a múdrosti
Ve Slovenském inštitútu ve Vídni byla 18. 5. 2006 otevøena
výstava SOVY – Symbol vzdelania a múdrosti. Majitelkou
Zyklus 1. O Tschechien – „Ferne Nähe“
V rámci Künstlerische Nachbarschaften Tschechien – Niederösterreich byla 21. 4. 2006 otevøena výstava Zyklus
1. O Tschechien – „Ferne Nähe“ v Stift Lilienfeld. Zúèastnilo se jí svými díly dvanáct výtvarníkù z ÈR a Rakouska.
Èeskou republiku vedle Jiøího Èernického, Tomáše Císaøovského, Mileny Dopitové, Veroniky Holcové, Krištofa
Kintery, Karla Malicha a Jana Merty prezentoval nejen
v èeské Vídni známý Jan Brabenec. Z rakouských umìlcù
se na výstavì pøedstavili Franz Beer, Arnulf Rainer, Markus
Redl a Hannah Stippl. Výstavu otevøel velvyslanec ÈR
v Rakousku, dr. Rudolf Jindrák a LR dr. Petra Bohuslav,
v zastoupení zemského hejtmana dr. Erwina Prölla, pozdravné projevy pøednesli Herbert Schrittwieser, starosta
mìsta Lilienfeld, a prelát Mag. Matthäus Nimmervoll, opat
kláštera Lilienfeld.
Konference „Musik. Verfolgung. Freiheit“
Ve dnech 3.-5. 5. 2006 se konala na Universität für Musik
und darstellende Kunst ve Vídni a ve Wiener Konzerthaus
konference „Musik. Verfolgung. Freiheit.“ – Verfolgte Musikschaffende – verdrängte Musik in den totalitären Regimen in Europa des 20. Jahrhunderts. Konferenci uspoøádalo rakouské ministerstvo zahranièních vìcí spoleènì
s ministerstvy zahranièních vìcí Èeské republiky, Polska,
Slovinska, Maïarska a Slovenska pøi pøíležitosti rakouského pøedsednictví v EU.
Výstava Welt aus Glas
Hrabì a hrabìnka Pilati von Thassul zu Daxberg a Dr.
Cornelia Mensdorff-Pouilly otevøeli vernisហvýstavy Eine
Welt aus Glas – Kunst und Design im Herzen Europas,
která byla otevøena 10. 5. 2006 v Barockschloss Riegersburg v Dolním Rakousku pod záštitou ministrynì školství
Rakouska Elisabeth Gehrer, velvyslankynì Rakouska v ÈR
dr. Margot Klestil-Löffler, velvyslance ÈR v Rakousku dr.
Rudolfa Jindráka a generální øeditelky ORF dr. Moniky
Lindner. Výstavu zahájili svými projevy dr. Monika Lindner, dr. Rudolf Jindrák a Mag. Carl Aigner, øeditel NÖ Landesmuseum v St. Pöltenu. Výstava potrvá do 5. 11. 2006.
Výstava Recycling – Reflexionen über
die wahren Werte und Marginales
Landeshausgalerie Ausstellungsbrücke v St. Pöltenu otevøela 30. 5. 2006 výstavu Recycling – Reflexionen über die
$
wahren Werte und Marginales. Výstavu uvedl Milan
Ráèek, vedoucí Landeshausgalerie Ausstellungsbrücke,
a dr. Martin Michalitsch, poslanec Zemského snìmu Dolního Rakouska. Výstava potrvá do 25. 6. 2006.
Zleva: øeditelka Slovenského institutu Mag. Theodora Chmelová,
slovenský velvyslanec Prof. dr. Josef Klimko, ministr zahranièí SR
JUDr. Eduard Kukan, jeho manželka Zdenka Kukanová
a èeský velvyslanec JUDr. Rudolf Jindrák (foto: Vladimír Èevela)
sbírky je manželka slovenského ministra zahranièí paní
Zdena Kukanová. Její sbírka, možná nejvìtší na svìtì,
dnes obsahuje nìco více než tisíc objektù. Jsou to sovy
z rùzného materiálu
jako porcelán, textil,
døevo, umìlá hmota
èi kov, ale také rùzných velikostí, barev,
nìkteré jsou i pletené. Její sovy byly již
vystaveny nejen na
Slovensku, ale také
napø. v New Yorku,
Moskvì èi Praze.
8. bøezna 2004 bylo založeno obèanské sdružení SOVIÈKA, jehož cílem je
podpora vývoje hodnot v oboru dìtské
výchovy. Toto sdružení nabízí hospodáøskou a finanèní pomoc mladým talentùm a taktéž poskytuje pomoc postiženým dìtem a mládeži. Viz www.sovicka.sk.
Spoleènost Rotary Club
Na základì pozvání spoleènosti Rotary Club se sídlem Geras/Waldviertel pøestavila Dr. Marie Brandeis v minulém
mìsíci èlenùm Rotary Clubu svou knihu Wir kamen von
anderswo... Na setkání v Maissau, které zahájil prezident
Rotary Clubu Mag. Gilbert Zinsler, pøestavil autorku kni-
O perzských básnikoch a neabstinujúcich agnostikoch: ¼ubomír Feldek ako hos Literárnych revov Dada Nagya vo Viedni
Neve¾ká miestnos Rakúsko-slovenského kultúrneho spolku sa opä zaplnila – ako vždy, keï príde Dado Nagy vyspoveda osobnos zo slovenskej literárnej oblasti. Tentokrát nás v rámci povestných Literárnych revov navštívil
známy slovenský spisovate¾, prekladate¾, „fantastický interpretátor veršov, diel a básní“ (cit. D. Nagy) ¼ubomír
Feldek.
¼ubomír Feldek preložil nieko¾ko Shakespearových
diel. Preklad Shakespearovho Sna svätojánskej noci (pod¾a Feldeka je práve tento slovosled správny) a Hviezdoslavova hra Hájnikova žena ho inšpirovali k napísaniu hry
Horor v horárni, ktorá sa hrala na doskách èinohry SND.
Pán Feldek spomenul minuloroèné výroèie úmrtia básnika Sergeja Jesenina, ktorý bol známy závislosou od alkoholu a svoj život ukonèil samovraždou.
Na otázku Dada Nagya, èi sú aj normálni básnici, ¼ubomír Feldek odpovedal: „Dúfam, že nie.“ A pridal historku o tom, ako sa do intelektuálneho rozhovoru dvoch duchovných zapojil vetou „My agnostici nahrádzame metafyziku alkoholom,“ na èo mu jeden z nich vtipne odpovedal: „Berieme aj vás.“
Dado Nagy nám predstavil aj preklad Dušana Tarage¾a Vražda ako spoloèenská udalos, ktorá vysvet¾uje, ako
zabi tak, aby neutrpela spoloèenská prestíž. Dielo pochádza od dvoch amerických autorov, ako inak, vrahov, toho
èasu za mrežami a má by pokusom zodpoveda otázku, èi
umenie polepšuje ¾udí.
Keïže „básnik nemôže by abstinent“ (¼. Feldek), dozvedeli sme sa aj o prvom perzskom básnikovi, ktorý písal
štvorveršia, Omarovi Chajamovi, ktorý rád vo svojom diele provokatívne vzdával hold Bacchusovi a jeho družine
a iným témam, v islamskom svete nadmieru dráždivým.
Chajamova tvorba sa Feldekovi ve¾mi zapáèila a tak jeho
verše preložil do slovenèiny s feldekovským zvyèajným vtipom a zmyslom pre satirickú pointu. „Šastný to národ,
ktorý má Chajama dobre preloženého – èiže Slováci sú
šastný národ.“ (¼. Feldek)
S typickou satirou poznaèenú odpoveï sme dostali aj
na otázku Dada Nagya, kto sa vlastne stane dobrým básnikom a literátom. Po prvé, ten, „kto èítal dobrú literatúru,
má šancu, že aj nieèo dobré napíše“, a po druhé „Èítaj, èítaj a nevypytuj sa. A pi!“ Ale aby veèer nepôsobil sám ako
alkoholická satira, preèítal nám pán Feldek aj vlastný, životnou trpkosou okorenený fejtón Pocta Jožkovi Lettrichovi. A upozornil nás na dôležitos uctievania si významných ¾udí – aj keï žia¾ už post mortem.
Štvrtého mája sme sa na Otto-Bauer-Gasse dozvedeli
ve¾a. Nielen z oblasti novej literatúry, ale aj tej staršej
a najmä z literatúry prekladu. Pretože: „Pre národnú kultúru sú dôležité preklady rovnako ako pôvodná tvorba.“
(Andrea Ozábalová)
Dvakrát nové knihy
Dòa 9. mája sa uskutoènila na Viedenskej univerzite, Inštitúte pre východoeurópske dejiny prezentácia dvoch nových zaujímavých kníh: doktor Paul Ullmann prezentoval
svoju knihu Eine schwierige Nachbarschaft: Die Geschichte der diplomatischen Beziehungen zwischen Österreich und der Tschechoslowakei von 1945-1968 a pani doktorka Beata Blehová prezentovala svoju knihu Der Fall des
Kommunismus in der Tschechoslowakei.
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
hy Rozhovorù DI Wolfgang Schuhmann. Se zájmem si posluchaèi vyslechli nejen struènou charakteristiku knihy, ale
i základní informace o Kulturním klubu Èechù a Slovákù
v Rakousku, jenž knihu Rozhovorù vydal. Pro vìtšinu to
byla zcela nová zpráva o historii i souèasném stavu èeské
národnostní skupiny ve Vídni.
Rotary Club založil v roce 1905 v Chicagu Paul Harrys.
Tato organizace se vìnuje humanitární pomoci. V souèasnosti existuje Rotary Club ve 163 zemích svìta.
Ako hostia sa na prezentácii zúèastnili dr. Arnold Suppan, prednosta Inštitútu pre východoeurópske dejiny, dr.
Alfred Kohler, dekán historicko-kultúrnovedeckej fakulty,
dr. Elisabeth Vyslonzil, riadite¾ka Východo- a juhoeurópskeho inštitútu, a Richard Kisling, asistent vydavate¾stva
LIT, v ktorom obe diela vyšli. Kniha pani doktorky Blehovej otvára nový rad kníh inštitútu Europa Orientalis, ktorý
sa bude orientova na dejiny východnej Európy a ich súvislos s dejinami západnej Európy. Kniha pána doktora Ullmana vychádza ako 20 zväzok radu Wiener OsteuropaStudien.
Obe knihy vydalo vydavate¾stvo LIT Verlag GmbH
Wien, Krotenthallergasse 10, 1080 Wien, tel. 01/409 56 61,
fax: 01/409 5697, e-mail: [email protected].
(ao)
Rozhovor s Marekom Vašutom
8. mája Kulturní klub na èeskom ve¾vyslanectve premietal
film Román pro ženy, v ktorom si hlavnú mužskú rolu zahral herec Marek Vašut. Prijal naše pozvanie do Viedne
a po filme som mala èas sa s ním trochu porozpráva. Po
celý èas rozhovoru mi odpovedal krásnou, èistou slovenèinou.
AO: Dobrý deò, pán Vašut, chcela by som sa Vás popýta na Vaše herecké zaèiatky. Ako ste sa dostali k herectvu, túžili ste vždy sa sta hercom?
MV: Nie. K herectvu som sa dostal tak, že ma v roku 1966
deduško priviedol na konkurz na film Káa a krokodíly. Do
filmu som sa dostal a potom to už pokraèovalo. Ako sa tak
pekne po slovensky povie – prischlo mi to.
$
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
AO: Máte nejaké nesplnené herecké sny? Nejakú rolu, ktorú by ste si
raz v živote chceli zahra?
MV: Ani nie. Herecké role beriem ako prichádzajú a každá
ma svojím spôsobom zaujme.
AO: Ïakujem Vám pekne za rozhovor a dúfam, že sa opä stretneme.
Želám ve¾a pracovných aj osobných úspechov.
(Andrea Ozábalová)
Jiøí Gruša zùstává v èele
mezinárodního PEN klubu
Populární herec a moderátor Marek Vašut a autorka rozhovoru
Andrea Ozábalová – Klub (foto: Eva Zemanová)
AO: Momentálne sa natáèa film Juraja Jakubiska Love Story Bathory
o živote krvavej grófky Alžbety Báthoryovej. Môžete mi o òom nieèo porozpráva?
MV: V tomto filme hrám iba malú rolu a nemôžem o òom
ešte ve¾a prezradi. Ale páèi sa mi jeho scenár, historická
téma je zaujímavá – má taký humorný nadh¾ad.
AO: Na Slovensku teraz pôsobíte èastejšie. Úèinkovali ste v seriáli
Medzi nami, pôsobíte v relácii Nákupná horúèka, nedávno ste moderovali slovenskú Miss. Vyhovuje Vám rola moderátora?
MV: Áno. Aj keï musím poveda, že je to podla mòa najažšia disciplína. Je to ove¾a ažšie ako herectvo – na javisku vám totiž môžu pomôc kolegovia, ale moderátor to má
celé v rukách, musí vedie, èo príde, dobre improvizova.
V takýchto programoch je všetko presne stanovené, èlovek si nemôže dovoli chybu. Je to taký adrenalínový šport.
AO: Dovo¾te mi kompliment – hovoríte krásne po slovensky. Kde ste sa
tak dobre nauèili?
MV: Vo¾akedy, za Èeskoslovenska, bolo ešte všetko dvojjazyèné – divadlo, televízia, knihy, tak som vnímal obe reèi
rovnako. Okrem toho, slovenèina sa mi ve¾mi páèi – je taká
¾ubozvuèná. Vïaka nej dostávam šance ako moderátor aj
na Slovensku.
Host Marek Vašut, Eva Zemanová (Klub), Helena Basler (Klub)
a David Mohelský, ZÚ (foto: Vladimír Èevela)
$
Øeditel Diplomatické akademie, èeský básník a spisovatel
a bývalý velvyslanec ÈR ve Vídni, diplomat Jiøí Gruša, zùstává v èele mezinárodního PEN klubu. Gruša, který má za
sebou tøíleté pøedsednické období, byl na 72. mezinárodním kongresu PEN klubu v Berlínì znovu zvolen. Oznámila to kanceláø PEN klubu s tím, že sedmašedesátiletý literát nemìl protikandidáta.
Výstava Žena – šperk v Mariánských Lázních
V novì otevøené galerii Spoleèenského domu Casino v Mariánských Lázních probìhla 12. kvìtna vernisហvýstavy
Žena – šperk. Mezi vystavujícími umìlci ze sdružení ART
kolegium se také nacházejí exponáty èesko-vídeòského
výtvarníka Jana Brabence. Výstava potrvá do 18. èervence 2006.
Umìlci: TomᚠBosambo, Jan Brabenec, Magdalena
Monhartová, Stanislav Pokorný, Vítìzslav Stoklasa, Romana Strnadová, Martin Šrámek, Dušan Tejkal, Evženie Tomková-Towenová a Josef Velèovský.
Hospùdko, hospùdko malá
si mohou vesele zpívat èeští krajané ve Vídni. Je zde totiž
nìkolik takových hospùdek a restaurací, kde si èlovìk
popovídá a pobaví se. Mezi ty nejznámìjší patøí napø. Böhmerwald, Povidl, Böhmische Kuchl a Švejk. Právì u Švejka hrála nedávno country skupina BOBO. Kdo si potrpí na
tento typ muziky, tak si pøišel na své. Zbývá dodat: Milí
krajané, pøijïte také nìkdy mezi známé a pøátele si trochu
potlachat.
(foto a text: Vladimír Èevela)
Zpìvná atmosféra u Švejka
Krásné poèasí s témìø letními teplotami provázelo úèastníky zájezdu Austro-Bohemia Klubu o víkendu 22.-23.
dubna do chránìné krajinné oblasti
Moravský kras. V sobotu dopoledne
jsme dorazili do mìsteèka Èerná Hora
a prohlédli si zde známý pivovar. První písemná zmínka o tomto pivovaru
pochází z roku 1530, kdy panství Èernou Horu vlastnili bratøi Tas a Jaroslav
Èernohorští z Boskovic. Od té doby se
tam pivo vaøí bez pøestávky do dneška. V souèasné dobì vyrábí a dodává
na trh pivovar Èerná Hora sedm originálních druhù piv – TAS, Moravské
Sklepní, Páter, Kern, Ležák, Granát
a Kvasar (pivo s pøísadou medu). Kromì sedmi druhù piv produkuje i svìtovou novinku – pivní aperitiv Black
Hill.
Pivovar Èerná Hora
Po vynikajícím obìdì v restauraci
Kopeèek v obci Rajec-Jestøebí pokraèovala naše cesta do Lysic. Tato obec
je poprvé pøipomínána roku 1308 s jejími prvními držiteli, pány z Kunštátu,
kteøí zde postavili støedovìkou tvrz.
Vodní tvrz se v první polovinì 17. století zmìnila na renesanèní zámek, který prošel v následujících stoletích øadou pøestaveb. Svou pùvodní podobu
si ponechala renesanèní terasovitá zámecká zahrada. V bohatì zaøízených
interiérech veøejnosti pøístupné národní kulturní památky lze obdivovat
sbírky skla, soubory orientálních umìleckých pøedmìtù, zbraní vèetnì japonských. Významné jsou i knihovny,
z nichž jedna je pøipisována slavné rakouské spisovatelce Marii Ebner von
Zámek Lysice
Eschenbach, rozené Dubské. Výpravný interiér státního zámku dnes slouží
také veøejnosti pro nìkteré slavnostní pøíležitosti, jakými jsou napøíklad
svatební obøady. Zde jsme ocenili pøedevším výkon naší prùvodkynì, která nás zjevnì zpamìti nauèeným nìmeckým výkladem zanícenì zasvìcovala do historie této skvostné památky. A my jsme pro ni na oplátku byli
velmi sympatickou skupinou.
Prohlídkou lysického zámku sobotní program zdaleka nekonèil. Po krátké jízdì jsme vystoupili pøed nenápadným domkem v obci Olešnice, kde již
po ètyøi generace rodina Danzingerova vyrábí tzv. modrotisk. Pan Danzinger, mistr svého oboru, nás provedl
dílnou, kde se dodnes dodržuje pùvodní postup ruèního tisku døevìnými formami a barvení plátna pøírodním indigem. Pøetlumoèení jeho výkladu do nìmèiny pro nìmecky mluvící
úèastníky zájezdu se ujala paní Eva
Zemanová. Zaøízení dílny je stále pùvodní, jako výroba sama a majitel vìøí,
že jim ještì aspoò dvì generace bude
sloužit, protože napøíklad starý mandl
se dvìma papírovými a jedním kovovým válcem by jim dnes už nikdo na
svìtì nebyl schopen vyrobit. Výroba
je výhradnì ruèní a závislá na zruènosti mistra. Døevìnými formami se
vzor tiskne na plátno, ale dnes také
napø. na popelín. Látka se pak napne
na tzv. korunu a ponoøí se do 2 metry
hluboké v zemi zapuštìné kádì z borového døeva, která obsahuje barvivo.
Po vytažení je látka nejprve zelená, ale
postupnì pøed oèima oxidaèním procesem zmodrá. Ponoøování a vytahování látky se nìkolikrát opakuje a jen
mistr rozhodne, kdy je proces ukonèen, tedy, kdy je dosaženo té správné
modré barvy a vzorek je krásnì bílý.
Dnes se už do modrotisku nikdo neobléká, a tak najdete v pøilehlé prodejnì pøedevším rùzné dekoraèní pøedmìty – vycpaná zvíøátka, nástìnné dekorace s nápisy, umìlecké dopisnice,
ale také pár praktických výrobkù, jako jsou kuchyòské chòapky èi zástìry.
Však si skoro každý z naší skupiny odtud nìco na památku odvezl.
Nocovali jsme v hotelu Macocha
v Blansku a druhý den hned po snídani jsme se rozjeli do oblasti nejvìtšího
jeskynního systému Èeské republiky.
Jeskyní je tam více než tisícovka, ale
jen ètyøi jsou zpøístupnìny veøejnosti
Propast Macocha
– Punkevní jeskynì, nazvaná podle tudy protékající øíèky Punkvy, jeskynì
Sloupsko-šosùvská, Kateøinská a Balcarka. My jsme navštívili jeskyni Punkevní a známou propast Macocha, která dostala jméno podle povìsti, která
se zde vypraví: Zlá macecha, náøeèím
macocha, se chtìla zbavit svého nevlastního synka shozením do propasti. Ten se však zachránil zachycením o strom a køikem pøivolal døevorubce. Za podlý tento èin byla pak do
propasti shozena jeho zlá macecha.
Oblast je atraktivním turistickým rájem, jezdí zde ekovláèek, kabinová lanovka vás vyveze nad propast, lodièkou projíždíte úzkými a nizouèkými
vodními chodbami jeskynì. Obdivujete se pøitom krápníkovým útvarùm
a zároveò uhýbáte hlavou stropním
výènìlkùm. Chodit po jeskyní musíte
ovšem také, chodbièkami i po schodech, a vždy po chvilce se prostor rozšíøí a jste zas v jiném „zdobeném sále“.
Pøíroda si tu vyhrála – vytvoøila tu za-
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Víkendové putování po Moravském krasu
Punkevní jeskynì
$!
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
jíèka, andìla, hrad na kopci, barokní
panenku. A tìch rùzných sloupù! A stalagmit a stalaktit pøímo proti sobì jen
s malièkou mezerou – prùvodci jim tu
øíkají Romeo a Julie. Protože se k sobì
už nikdy nedostanou když posuvem
horních vrstev už vápenec shora nekape a stalaktit tak už nikdy „nedoroste“.
Bloumali jsme po obchùdkách se
suvenýry a snad každý tu nìco pro sebe našel. A pochodili jsme tam celkem
dlouho, protože na sluníèku bylo pøece jen pøíjemnìji po hodinì strávené
v temnotì jeskynì pøi 7 o Celsia.
Odpoledne už následovala pouze
krátká návštìva vyhlášeného poutního místa – mariánského chrámu v Køti-
Kostel ve Køtinách
nách. V pùvabném køtinském údolí vybudovali již na poèátku 13. století premonstráti z Brna kostel a malý klášter.
Základní kámen souèasného chrámu
byl položen roku 1728 a v roce 1750 byl
chrám benedikován (požehnán). Souèasná velmi rozlehlá a nápadná stav-
Ve dnech 15. a 16. bøezna letošního roku uspoøádala Zemská školní rada pro Dolní Rakousko jubilejní dvacátý roèník dolnorakouské olympiády z cizích jazykù. Dìjištìm
soutìže se stalo stejnì jako v pøedchozích letech hlavní
mìsto Dolního Rakouska Sv. Hippolyt/St. Pölten. V rámci
soutìže, mimochodem nejvìtší svého druhu v celém Rakousku, probìhla rovnìž – podobnì jako v minulých letech – celorakouská olympiáda z èeštiny, letos již pošesté.
Soutìže v cizích jazycích se v tomto roce zúèastnilo 350
studentù a studentek z celkem 116 všeobecnì vzdìlávacích
i odborných støedních škol. Bìhem dvou soutìžních dnù
posuzovaly jazykovou kompetenci soutìžících zkušební poroty, sestávající z rodilých mluvèích a univerzitních
i støedoškolských uèitelù pøíslušného jazyka. Podveèer
druhého soutìžního dne byl pak vyhrazen slavnostnímu
vyhlášení vítìzù a udílení cen, jež se konalo za úèasti zástupcù školství, hospodáøství a veøejného života. Pøedávání diplomù a cen, které letos vìnovalo tøicet firem a institucí, se ujal prezident Zemské školní rady pro Dolní Rakousko, pan dvorní rada Adolf Stricker.
Soutìžilo se ve dvaceti kategoriích v celkem deseti cizích jazycích, v angliètinì, francouzštinì, italštinì, španìlštinì, latinì, klasické øeètinì, maïarštinì, ruštinì – a v neposlední øadì právì také v èeštinì.
Desátým soutìžním jazykem byla nìmèina: soutìže
se totiž už tradiènì zúèastnili také zahranièní studenti
z Èeska, Slovenska, Bulharska a Maïarska, kteøí si zde
mohli otestovat své øeèové dovednosti v nìmèinì, jež je
pro nì cizím jazykem. Zde bylo letos nejúspìšnìjší Slovensko, vítìzem mezi 24 soutìžícími se stal vloni „bronzový“ Juraj Gryga z Gymnázia Pierra de Coubertina v Piešanech.
Jednoznaènì nejbohatší úèastí na letošním roèníku jazykové olympiády se mohla pyšnit pochopitelnì angliètina
(128 soutìžících), následovaná francouzštinou (55 úèastníkù) a dalšími románskými jazyky a latinou a v tìsném
závìsu pak ruštinou (španìlština – 26 úèastníkù, latina
v kategorii šestiletého studia – 25 soutìžících, v kategorii
ètyøletého studia – 19 soutìžících, italština – 21 kandidátù,
ruština – 19 soutìžících), ale èeština jako jazyk zhruba desetimiliónové jazykové komunity zde byla se svými 13 soutìžícími zastoupena také dùstojnì a poètem úèastníkù se
rovnala klasické øeètinì a výraznì pøedstihla maïarštinu
(7 úèastníkù).
O zdaøilý prùbìh èeské èásti soutìže se zasloužila její
koordinátorka Mag. Johanna Bossniak-Aimet (gymnázium
ve Wolkersdorfu a Obchodní akademie v Mistelbachu)
a organizaèní tým ve složení Mag. Klaudia Laister (Vyšší
odborná škola turismu v Øíèi/Retz), Mag. Jarmila Doležalová (Vyšší odborná škola turismu v Øíèi/Retz) a Mag. Iva
Scherz (Gymnázium a Obchodní akademie v Lavì nad
Dyjí/Laa an der Thaya). Pøedevším však podìkování za
zorganizování celé soutìže patøí jejímu iniciátorovi, panu
dvornímu radovi Prof. dr. Bernhardu Seyrovi, inspektoru
Slavnostní zakonèení – pøedávání diplomù za èeskou èást soutìže
Zahranièní vítìzové soutìže v nìmèinì pøi pøebírání ocenìní
Šestý roèník jazykové olympiády z èeštiny
$"
ba pochází z pozdìjší doby a vznikla
podle projektu stavitele italského pùvodu Giovanniho Santiniho. Díky své
architektuøe a vnitøní výzdobì patøí k nejcennìjším památkám barokního slohu na Moravì. Souèástí poutního chrámu je i nevelký ambit (krytá
okružní chodba) s rajským dvorkem
uprostøed. V ambitu je krásná barokní kaple nesoucí jméno sv. Anny. Zdi
ambitu i kaple jsou ozdobeny množstvím obrazù. Jsou to votivní obrazy
malíøù-amatérù, ze kterých na první
pohled vyzaøuje zbožnost a úcta k Pannì Marii Køtinské.
Po tolika zážitcích a plni nových
dojmù jsme nastoupili zpáteèní cestu
do Vídnì.
(detto)
Kromìøíž podesáté
Vlastenecká omladina už 15 let jezdí do Kromìøíže, kde
v posledních letech pravidelnì hostuje v sokolovnì na po-
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
pro slovanské jazyky pøi Zemské školní radì pro Dolní
Rakousko.
Jazykovou kompetenci úèastníkù hodnotila tøíèlenná
porota, jejímiž èleny byly Mgr. Drahomíra Denerová (zástupkynì øeditele Gymnázia dr. Karla Polesného ve Znojmì), Mag. Dominique Kalteis (vyuèující èeštiny na Obchodní akademii v Øíèi/Retz) a dr. Taána Vykypìlová (asistentka pro západoslovanskou jazykovìdu na Ústavu slavistiky Univerzity ve Vídni). Své jazykové dovednosti prokazovali soutìžící nejprve v poslechovém testu (porozumìní neznámému mluvenému èeskému textu) a posléze
v asi ètvrthodinovém pohovoru se zkušební komisí. Obsahem ústní zkoušky byla jednak volná konverzace, jednak
rozhovor a vyprávìní na jedno z pøedem stanovených témat. Vedle bìžných tematických okruhù, jako jsou napøíklad rodina, škola, zamìstnání, volný èas, záliby, sport, návštìva restaurace apod., se objevila i témata speciálnìjší,
napø. Retz a jeho okolí.
Vítìzem soutìže, a tedy i výhercem penìžité odmìny
ve výši 300 €, se svým pøesvìdèivým vystoupením stal
Werner Steiner z Gymnázia v Lavì nad Dyjí/Laa an der
Thaya, který v loòském roèníku získal první místo v kategorii „èeština jako volitelný pøedmìt nebo tøetí živý jazyk“.
Druhé místo obsadila Monika Neustifter (Vyšší odborná
škola pro ekonomická povolání v Mistelbachu), následovaná Katharinou Pilwarsch z téže školy, obì získaly vìcné
ceny (MP3 pøehrávaè za støíbrnou a digitální audiopøehrávaè za bronzovou medaili). Na ètvrtém místì skonèila Katrin Kubica (Obchodní akademie v Bejdovì nad Dyjí/
Waidhofen an der Thaya), na pátém pak Nicole Scharf
z téže školy. Dále porota ocenila velmi pìkný výkon Petry
Waigner z Gymnázia v Lavì nad Dyjí/Laa an der Thaya.
Všem jmenovaným k jejich hezkému úspìchu srdeènì blahopøejeme a dovolujeme si vyslovit upøímné uznání také
jejich uèitelùm a uèitelkám.
Závìrem je tøeba ještì øíci, že potìšující nebyly jen výkony vítìzù, nýbrž také skuteènost, že jazyková úroveò
všech soutìžících, tedy nejen tìch nejlepších, byla obecnì
velmi dobrá, a to jak mezi úèastníky, kteøí se èeštinu uèí
jako povinný pøedmìt, tak mezi tìmi, kteøí si ji zvolili jako
tzv. volitelný pøedmìt nebo tøetí živý jazyk.
Zájem soutìžících o èeskou olympiádu i jejich výkony
jsou jasným svìdectvím o tom, jak opravdu dobrou práci
odvádìjí všichni (zde bohužel ponìkud nespravedlivì nejmenovaní) uèitelé èeštiny, kteøí vzbuzují (a co je ještì vìtší umìní – i udržují) zájem studentù o tento jazyk, a navíc
i dokázali získat své žáky pro úèast v soutìži a pøipravili je
na ni. Jim a jejich žákùm patøí proto právem podìkování
za to, že se soutìže zúèastnili – bez nich by nebylo pro
koho organizovat.
Vedle úsilí uèitelù a zájmu studentù je tu ještì jeden
faktor, který má na úspìšnosti prosazování výuky jazykù
sousedících státù (mezi nimi i èeštiny) v Dolním Rakousku významný podíl, a tím je institucionální podpora tìchto snah – a zde je tøeba ocenit zásluhy Zemské školní rady
pro Dolní Rakousko.
(Taána Vykypìlová,
Institut für Slawistik d. Universität Wien)
Podìkování Sokolské župy Hanácké
divadelnímu spolku Vlastenecká omladina
zvání Sokolské župy Hanácké. 13. kvìtna to bylo jubilejní
desáté pøedstavení, ve kterém jsme podruhé zahráli westernkomedii Tenkrát v San José. Tak jak stálo toto pøedstavení ve Vídni koncem dubna pod špatnou hvìzdou, tak
nám bylo v Kromìøíži všechno vynahrazeno. Sokolovna
byla vyprodaná, herci se tìšili dobrému zdraví a publikum
vdìènì a s nadšením kvitovalo trampské písnièky a smálo
se Zdenkovu cimrmanovskému humoru. Závìreènou melodii Glory, glory aleluja jsme snad zpívali spolu s publikem desetkrát. Dostalo se nám opìt hodnì pocty a slávy,
pánové obdrželi víno z arcibiskupských sklepù a hereèky
nádherný kvìtinový koš. Spolek jako celek pak dostal zarámované podìkování s následujícím textem:
SOKOLSKÁ ŽUPA HANÁCKÁ v Kromìøíži
ÈESKÉ VLASTENECKÉ OMLADINÌ z Vídnì
K patnáctileté vzájemné spolupráci a k desátému divadelnímu
pøedstavení westernové komedie „Tenkrát v San José“
v Sokolském domì oceòujeme zájem a práci
celého divadelního souboru OMLADINY z Vídnì.
Svými vystoupeními soubor významnì pøispìl k oživení kultury
v našem mìstì a èistým èeským jazykem se pøihlásil
ke kultuøe svých pøedkù.
Jarmila Kozáková
jednatelka
Sokolské župy Hanácké
JUDr. Ing. Oldøich Mohyla
starosta
Sokolské župy Hanácké
V Kromìøíži dne 13. kvìtna 2006
Po skonèení jsme tentokráte nezùstali v Kromìøíži, ale jeli
dále 30 km do pùvabné vesnice Brusné v Hostýnských vr-
$#
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
ších, kde na nás èekal penzion ve mlýnì, který se datuje od
roku 1377! To bylo velké pøekvapení pro nás pro všechny
strávit tento významný veèer v místech, kterým procházely dìjiny. Na interiéru byla vidìt láskyplná ruka a péèe, èíšník nám servíroval vynikající jídlo a pití a nechybìla ani
naše dobrá prùvodkynì, moravská slivovice. Jirka Èech
mìl tentokrát velkou výdrž, protože hrál na kytaru až do
èasných ranních hodin všechny písnièky, co ho napadly
a my jsme si k nim krásnì notovali s našimi kromìøížskými
pøáteli. Ráno jsme pak ukáznìnì nastoupili vèas k odjezdu, protože nás èekalo ještì bourání kulis, naložení do
pøívìsu a uhánìní k domovské Vídni na Èaj o páté.
Bìhem hostování máme vždycky spoustu zážitkù a je
to oboustranné potìšení nás i našich hostitelù. Obì strany to však stojí i hodnì námahy, finanèních prostøedkù
a ochotnické ochoty – ale právì proto z toho máme nakonec takovou radost!
(aVa)
Slavnostní akt
V paláci Porcia ve Vídni bylo ve støedu 17. kvìtna 2006
v odpoledních hodinách slavnostnì udìleno vyznamenání – Goldenen Verdienstzeichens der Republik Österreich
umìleckému vedoucímu divadla MOKI (Mobiles Theater
für Kinder – existuje již 33 let) Mag. Stefanu Kulhánkovi za
jeho podíl na rozkvìtu dìtského divadelnictví v Rakousku
a za podporu a šíøení dìtského divadla i za hranicemi Rakouska. Vyznamenání Rakouského spolkového kancléøství
pøedal ministerský rada Dr. Alfred Koll, vøelé a osobní laudatio pøednesl dvorní radní Dr. Christian Kuhn. Slavnost
byla podmalovaná hudbou Franze Schuberta. Vedle èetných hostù a pøátel se slavnostního pøedání vyznamenání
zúèastnili i šastní rodièe vyznamenaného, kteøí pøijeli na
oslavu z Bratislavy. Slavnostního aktu se úèastnila pøedsedkynì Kulturního klubu ing. H. Basler, která jménem
Klubu a svým gratulovala Mag. Kulhánkovi a jeho rodièùm
k význaènému vyznamenání. Spoleènì s Mag. Stefanem
Kulhánkem byla vyznamenaná i rakouská malíøka a scénáristka Mag. Maria Hoffmann-Decker.
Red. pozn.: S Mag. S. Kulhánkem vedla pøed nìkolika lety rozhovor
dr. M. Brandeis, který najdete v její knize rozhovorù Pøišli jsme odjinud...
A pokud máte o divadlo MOKI zájem, mùžete se více dozvìdìt pod www.
theater-moki.at, 1040 Wien, Blechturmgasse 14, tel. a fax: 01/505 98 06,
e-mail: [email protected].
Spolkový prezident Heinz Fischer s manželkou Margit
v koncentraèním táboøe Mauthausenu na tzv. Appellplatzu
Vzpomínka ženských obìtí
Letošní pietní akt v bývalém koncentraèním táboøe Mauthausenu v nedìli 7. kvìtna 2006 byl v prvé øadì vìnován
vzpomínce na zde inhaftované ženy (8 000 žen a dívek).
Slavnostní øeè pøednesla Hannah Lesing, generální tajemnice Fondu odškodnìní. Vzpomínkového aktu v èele se
spolkovým prezidentem Heinzem Fischerem se zúèastnilo
na 12 000 lidí.
U èeskoslovenského památníku, který byl letos nákladnì obìma státy restaurován, se sešli tak jako každým rokem bývalí vìzni a poèetné výpravy z Èech a Slovenska.
Èeskou a Slovenskou republiku oficiálnì zastupovali velvyslanci dr. R. Jindrák a Prof. dr. J. Klimko spolu s diplomaty a vojenským doprovodem. Projevy zahájil prezident
Comité International de Mauthausen Walter Beck z Prahy,
poté se chopili slova oba velvyslanci. Èeská vládní delegace položila také vìnce a kytice nejen k Èeskoslovenskému
památníku, Pamìtní desce zøízené ÈR, k Památníku obìtí
brnìnských vysokých škol, ale také ke všem Pamìtním
deskám zøízeným èeskými menšinovými spolky.
Vzpomínkové slavnostní tryzny v bývalém koncentraèním táboøe Mauthausen se úèastnili z èeské menšiny pouze manželé Petøíkovi a paní Irma Trksáková, která pøežila
koncentraèní tábor v Ravensbrücku.
Školství národnostních skupin ve Vídni
Mag. Stefan Kulhánek a dr. Alfred Koll (foto: Livio Srodic/HBF)
$$
V pondìlí 15. kvìtna v ORF KulturCafé, v rámci „Wiener
Volksgruppengespräche, probìhla pódiová diskuse o zákonu týkajícího se školství národnostních skupin v Rakousku. V úvodním referátu se k právní situaci ve školství
vyjádøil Prof. dr. Bernd-Christian Funk z Institutu pro státní a správní právo Univerzity Vídeò. Podle jeho názoru
mají národnostní skupiny právo na menšinový školský zákon, který je ale neprosaditelný bez politické vùle. Diskusi, kterou moderoval Dr. Baumgartner (pøíslušník maïar-
obavy ministerstva. Z diskuse vyplynulo, že se ze zákonù
pøi dobré vùli dají vyvodit rùzné výhody pro menšinové
školství, na druhé stranì pøi špatné vùli se ale najde dosti
argumentù tento vývoj zdržet èi dokonce zadržet.
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
ské národnostní skupiny –
historik a žurnalista), se zúèastnili Mag. Oliver Henhapel, vedoucí sekce „Kultusamt“ ministerstva pro vzdìlání vìdu a kulturu, Mag. Dr.
Susanne Brandsteidl, prezidentka Mìstské školní rady
pro Vídeò, ing. Karel Hanzl,
starosta Školského spolku
Komenský, a rovnìž ing. Stefan Pauer, pøedseda Hradsko-chorvatského kulturního spolku ve Vídni.
Mj. ing. K. Hanzl uvedl,
že zatímco v roce 1993 bylo
na privátní èeské škole zamìstnáno 21 osob, zamìstnává
jich škola v souèasnosti 68, náklady se ztrojnásobily. Dr.
S. Brandsteidl vyjádøila svùj pozitivní postoj k otázce školství národnostních skupin. Mag. Henhapel tlumoèil rùzné
Dipl. Ing. Jiøí Nováèek byl vyznamenán cenou
Gratias Agit 2006
V Èernínském paláci v Praze byla 4. kvìtna 2006 pøi slavnostní aktu ministrem zahranièních vìcí ÈR Cyrilem Svobodou udìlena 22 významným osobnostem a organizacím, které se významnì podílejí na šíøení dobrého jména
ÈR v zahranièí, cena Gratias Agit 2006. Vedle bývalé ministrynì zahranièí USA Madeleine Albrightové, reprezentantky ÈR v lyžování Kateøiny Neumanové, kambodžského
krále Sihamoniho Norodoma, bývalého rektora Univerzity
Karlovy Praha Ivana Wilhelma, novináøky Petry Procházkové, spisovatelù Zdeny a Josefa Škvoreckých, kardinála
filozofa Tomáše Špidlíka a dalších byl také ocenìn krajan
a starosta Sokolské župy Rakouské, Dipl. Ing. Jiøí Nováèek.
Krajan a propagátor sokolské myšlenky Jiøí (Georg)
Nováèek se narodil 22. øíjna 1927 ve Vídni, kde absolvoval základní vzdìlání v èeské
škole Komenského a tam i maturoval. Po maturitì zahájil vysokoškolské technické studium
v Èeskoslovensku, po komunistickém pøevratu v roce 1948 dokonèil studium ve Vídni.
J. Nováèek se vždy hlásil k èeské národnosti a od mládí byl èlenem vídeòského Sokola. Jako nekompromisní zastánce demokracie se vždy podílel na rozvoji své
mateøské jednoty Sokol Vídeò III/XI. Tato jednota se i jeho
zásluhou otevøela novým èlenùm – èeským emigrantùm
po roce 1968. J. Nováèek podporoval a udržoval kontakty
a spolupráci jak se zástupci tehdy zakázaného Sokola
v Èeskoslovensku, tak i s Ústøedím èeskoslovenského Sokolstva v zahranièí a podstatnì pøispìl k organizaci sokolských sletù v zahranièí a sokolských setkání v Oetzu. Pùsobil rovnìž v pøedsednictvu Menšinové rady a kromì
toho byl a je èlenem dalších krajanských spolkù. V souèasné dobì je starostou Sokolské župy Rakouské.
Po roce 1989, kdy znovuobnovená Èeská obec sokolská v Praze pøenechala na žádost J. Nováèka sokolovnu ve
$%
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Ministr dr. Cyril Svoboda, DI Jiøí Nováèek a PhDr. Ing. Zdenìk Lyèka, øeditel odboru kulturních a krajanských vztahù
$&
Výbor Kulturního klubu Èechù a Slovákù v Rakousku
upøímnì gratuluje Dipl. Ing. Jiøímu Nováèkovi k udìlení
vzácného ocenìní – Ceny Gratias Agit 2006 Èeskou republikou. Potìšilo nás, že návrh na toto vyznamenání,
spoluiniciovaný Kulturním klubem a podpoøený Sokolem
III/XI, byl Ministerstvem zahranièí Èeské republiky pozitivnì pøijat a souèasnì výraznì doporuèen velvyslancem ÈR
v Rakousku dr. R. Jindrákem.
Srdeènì blahopøejeme našemu èlenovi
a starostovi Sokolské župy rakouské
bratru
Dipl. Ing. Jiøímu Nováèkovi
k obdržení ceny
Gratias Agit 2006
udìlenou Ministerstvem zahranièí Èeské republiky.
Dlouholetou nezištnou, pilnou a úspìšnou èinnost
br. Dipl. Ing. Nováèka pro vídeòský Sokol, zvláštì jeho zásluhu
o znovuvybudování sokolské tìlocvièny v 10. vídeòském okrese,
oceòují všichni vídeòští sokolové a jejich pøíznivci
a tìší se z tohoto vysokého vyznamenání.
Sokolská jednota Vídeò III/XI
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Vídni X a pozemek pod sokolovnou Sokolské župì Rakouské, se J. Nováèek zasloužil o znovu zapojení v roce
1948 odštìpených sokolských jednot Vídeò I/V a X do Sokolské župy Rakouské.
Jeho nedocenitelnou zásluhou je osobní angažovanost
pøi výstavbì nové sokolovny v X. okrese, kdy se mu podaøilo získat širokou podporu projektu i nezbytné subvence
od rakouského státu (Bundeskanzleramt – Volksgruppenförderung), mìsta Vídnì a jiných. Nová sokolovna je významným centrem sportovního a kulturního života nejen
vídeòského Sokola, ale i jiných krajanských spolkù.
Jiøí (Georg) Nováèek celý život obìtavì pracoval pro
zachování a rozvoj sokolské myšlenky a tradice a v zájmu
zachování èeského jazyka a kultury mezi èeskými krajany
ve Vídni.
Cena Gratias agit je každoroènì udìlováno významným osobnostem a organizacím kulturního, spoleèenského a hospodáøského života, které svou dlouhodobou
a systematickou èinností výrazným zpùsobem pøispívají
k propagaci Èeské republiky v zahranièí. Ocenìní Gratias
Agit založilo Ministerstvo zahranièních vìcí Èeské republiky v roce 1997.
Povodòové škody na trati Vídeò – Bøeclav
Dubnová povodeò zanechala na trati z Vídnì do Bøeclavi
škody ve výši pøibližnì 40 miliónù €. Na dvou místech byly
kompletnì podemlety koleje. Na mnoha místech je také
silnì poškozen železnièní spodek. Ve stanici Dürnkrut,
která byla kompletnì pod vodou, byla znièena trafostanice, øídící centrum zabezpeèovacího zaøízení a teprve nedávno novì otevøený podchod. Situaci navíc ještì komplikuje fakt, že na nìkterých místech kolem trati voda neopadla a bude muset být odèerpána.
ÖBB plánují od èervna alespoò èásteènì obnovit provoz a ukonèit tak NAD mezi Gänserndorfem a Hohenau.
Na poškozeném 12 km dlouhém úseku bude zprovoznìna
jedna traová kolej s maximální rychlostí 40km/hod. Zároveò také zaènou stavební práce na druhé traové koleji.
Kdy bude celá trasa uvedena do pùvodního stavu se zatím
nedá odhadnout.
(Ing. Jiøí Zajíèek)
Vídeò hostila mamutí kongres šedesáti
státníkù z Evropy a Jižní Ameriky
Pod vedením knížete Metternicha na poèátku 19. století se
Vídeò zapsala do dìjin. Zde se mocnosti dohodly o tom,
jak bude vypadat Evropa po napoleonských válkách. Skoro o dvì století pozdìji se ve Vídni uskuteènil tøídenní summit, který byl v rakouských médií oznaèen za nejvìtší shromáždìní státníkù v tomto mìstì právì od památného Vídeòského kongresu. Do Vídnì pøijelo na 60 státníkù z Evropy a Latinské Ameriky vèetnì kontroverzních vùdcù Bolívie a Venezuely Evo Moralese a Hugo Cháveze. Za Èeskou republiku se jednání úèastnil premiér Jiøí Paroubek
a Slovensko zastupoval pøedseda vlády MikulᚠDzurinda.
Cílem obøího summitu bylo zvýšit spolupráci mezi zemìmi Evropské unie, Jižní Ameriky a Karibiku. První podobné setkání se konalo v roce 1999 v Brazílii, další dvì následovala ve Španìlsku a Mexiku. Pøíští summit vlád EU,
Latinské Ameriky a karibské oblasti, v poøadí již pátý, by se
mìl uskuteènit za dva roky v peruánské metropoli Limì.
Argentinská èlenka hnutí Greenpeace a státníci na summitu ve Vídni
Návrh závìreèné rezoluce má potvrdit odhodlání k lepší koordinaci pøi uskuteèòování reformy OSN, v boji proti
terorismu, drogám a chudobì. Obsahuje Dohodu o užším
„strategickém partnerství“, i závazek posílení spolupráce
v energetické politice, který se však mùže stát pøedmìtem
sporu, protože právì energetických zdrojù se týká bolívijské znárodòování.
Jiøí Paroubek na tiskové konferenci potvrdil uzavøení
bilaterální smlouvy o posílení hospodáøské spolupráce
s Mexikem. Mimo jiné uvedl, že novì ustavená Rada OSN
pro lidská práva je velkou pøíležitostí posílit lidská práva
nejen v rámci systému OSN. Zároveò vyjádøil spokojenost,
že Èeská republika se na její práci podílí od samého zaèátku. „Situace v oblasti dodržování lidských práv se v posledních letech v Latinské Americe zásadním zpùsobem
pozitivnì zmìnila. Pøibylo standardních demokratických
režimù, s výjimkami již na kontinentu nejsou diktátorské
režimy a jen minimum autoritativních,“ uvedl Paroubek.
Jednání provázela pøísná bezpeènostní opatøení. Na
bezpeènost pøedstavitelù státù, vlád a tøí tisícovek èlenù
delegací a novináøù dohlíželo 1 500 policistù. Ve Vídni se
konal i „alternativní“ summit za úèasti asi 500 delegátù.
$'
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
V karlovarském hotelu Pupp
probìhla pøehlídka rakouských vín
Hvìzda Hedy Lamarr a magazín Elegantní svìt
Calling Hedy Lamarr
Do vídeòských kin pøišel v minulých dnech dokumentární
film režiséra Georga Mischse Calling Hedy Lamarr. Vídeòská filmová hereèka Hedwiga Eva Marie Kiesel, známá
pod umìleckým jménem Hedy Lamarr (1913-2000), se
proslavila jedinou filmovou nahou scénou v G. Machatého filmu Extase (1933). Jako „nejkrásnìjší žena“ svìta byla
angažovaná do Hollywoodu. Její kariéra po úspìšném zaèátku pozvolna zanikla, hereèka propadá alkoholu a jejím
posledním spojením s okolním svìtem je telefon a televize.
O tom, že vynalezla vysílaèové øízení torpéd a v roce 1942
pøihlásila spoleènì s Georgem Antheilem (filmový skladatel) další vynález, který se stal až v roce 1958 bází pro mobilní telefony, ví málokdo.
Pøípad støechy pøeènívající do Èeska
stále není doøešen
Kuriózní pøípad støechy hotelu, která z Rakouska pøeènívá na èeské území, stále není doøešen. Hotel v hornorakouském Guglwaldu stojí pøíliš blízko hranièní èáry s Èeskem a jeho majitel kvùli tomu musí nechat uøíznout asi
dvacet centimetrù støechy. Hoteliér s tím ale nesouhlasí;
nyní má ještì možnost odvolat se k rakouskému nejvyššímu správnímu soudu. Pøi stavbì hotelu prý vycházel z rakouských map a tím za nastalý problém nemùže. Èeští
geodeti ale zjistili, že mapy byly nepøesné, nebo podle
nich by se zeï hotelu i se støechou nacházela metr a ètvrt
od hranice, což není.
O støeše, která se øeší od roku 2004, nedávno opìt jednala èesko-rakouská hranièní komise. Na seøíznutí støechy
mají dohlédnout rakouské úøady, jež podle èeské strany
pøipouštìjí, že stavbou hotelu byla porušena smlouva
o státních hranicích. Hranièní komise se již døíve shodla,
že stavbu v metrovém ochranném pásmu bude tolerovat.
Èeši ale trvají alespoò na odstranìní èásti støechy.
%
V proslulém karlovarském hotelu Pupp se koncem dubna
poøádala rozsáhlá pøehlídka rakouských vín spojená s degustací, která byla prezentována poøadateli jako den vína.
Ochutnávalo se nejen samotné víno, ale zároveò si mohli
návštìvníci vyzkoušet, jak se vína snoubí s urèitými pokrmy. V Èeské republice mají rakouská vína podobné akce v poslední dobì velmi zapotøebí – pøestože zde v posledních letech spotøeba vinného moku pomìrnì výraznì
stoupla, rakouští vinaøi se na zdejším trhu neprosadili,
i když podle vìtšiny odborníkù pøedstavují jejich produkty v evropském mìøítku velmi dobrý kompromis mezi cenou a kvalitou. Jenže Èechy lákají spíše vína z jižní Evropy,
z Francie, Itálie nebo Španìlska a slušné pozice si v tomto
smìru vybudovala i laciná a pøitom èasto vynikající vína jihoamerická nebo australská. To je samozøejmì ovlivnìno
i skuteèností, že Èeši si potrpí spíše na èervené, zatímco
øada rakouských (stejnì jako moravských) producentù se
specializuje spíše na bílé. Svoji negativní roli však mohla
sehrát i nepøíliš prozíravá obchodní politika nìkterých rakouských producentù, kteøí prohospodaøili povìst rakouského vína v Èeské republice tím, že dodávali na tamìjší trh
naprosto nekvalitní zboží a domnívali se pøitom, že „chudé sousedy“ plnì uspokojí i zboží, které na domácím trhu
nemá šanci uspìt. Dnes pøitom situace dospìla tak daleko, že nejvìtší obchodní øetìzec pùsobící v Èeské republice, Makro, pøestal rakouská vína vùbec nabízet, protože
o nì dlouhodobì byl jen mizivý zájem. Propagaèní akce
podobné té, která probìhla v Karlových Varech, by však
mohla pomìry výraznì zmìnit.
(MaFr)
Praha v návštìvnosti pøekonává Vídeò
Tržby ze zahranièního turistického ruchu loni v Praze dosáhly zhruba 90 miliard korun (asi 3 miliardy) € a poèet cizích návštìvníkù v èeské metropoli dokázal pøekonat i poèty cizích turistù ve Vídni. Podle pøedstavitelù èeské Asociace cestovního ruchu pøitom rostl pøedevším zájem o luxusní ubytování v ètyøhvìzdièkových hotelech, naopak trochu menší zaplnìnost hlásily hotely se tøemi èi dvìma
hvìzdièkami. Podle odborníkù to souvisí se zmìnami ve
složení lidí putujících do Prahy – zatímco britští turisté
putující pøedevším za levným alkoholem a jídlem se postupnì pøesouvají dále na východ, Bratislavy, Varšavy a Talinnu, kde vyjdou jejich pijácké zájezdy ještì lacinìji, na
jejich místo nastupují usedlejší a movitìjší turisté, toužící
po vyšším komfortu pøi stravování.
Zmìna však neprobíhá nijak dramatickým zpùsobem
a i v roce 2005 byli Britové nejpoèetnìjší národnostní skupinou mezi zahranièními návštìvníky hlavního mìsta Èeské republiky. Až za nimi následují Nìmci, Italové, Amerièani, Španìlé a Francouzi. Do Prahy táhne návštìvníky pøedevším množství architektonických památek, pøedevším
na tzv. Královské cestì. Naopak ménì než by se èekalo je
pøitahuje èeská kuchynì – v módì jsou totiž odlehèenìjší
støedomoøské gastronomie a navíc se pražské restaurace
propracovávají k skuteènì mezinárodní úrovni pomaleji
než by bylo záhodno. Jako èeské národní pokrmy jsou stále v mnoha pøípadech nabízeny špatnì a bez invence pøipravené pokrmy, u nichž se „èeskost“ projevuje pøedevším
se stavební firmou Strabag Bohemia nasmlouval, jenže
stále není jasné, kdo a jak pøíslušnou èástku uhradí. Pøedstavitelé Státního fondu dopravní struktury pøitom tvrdí,
že jihoèeské dálnici nemohou pomoci, protože finanèní
prostøedky scházejí ve všech regionech, zejména po letošní tuhé zimì, která silnì poškodila už fungující silnice.
Pøedstavitelé fondu tvrdí, že stát by mohl potøebné prostøedky získat vìtším zpoplatnìním provozu erotických linek nebo hlasování v televizních reality show, to jsou však
spíše náhlé nápady než nìjaký ucelený koncept øešení. Firma Strabag Bohemia, pro níž stavba dálnice pøedstavuje
velkou zakázku, je samozøejmì ochotna o zpùsobu placení i vyjednávat a nabízí, že dobu, po níž se budou hledat
finanèní zdroje, je ochotná pøeklenout ze svého provozního kapitálu. Možné východisko pøedstavuje podle zástupcù Jihoèeského kraje vstup soukromého investora. O výhodnosti této varianty se vedení kraje pøesvìdèilo nedávno v Portugalsku, kde se tento zpùsob již nìjakou dobu využívá. Jenže v Èeské republice pùsobí jako varovné memento nepovedená úèast izraelských investorù na výstavbì ostravské dálnice, která skonèila spektakulárním krachem. I proto teï stát k podobným projektùm pøistupuje
s krajní opatrností a váhá s udìlením záruk. Jenže Jihoèeši
už nechtìjí žádné zdržení. Jediné, co je mùže v souèasnosti
trochu uspokojovat, je pøíprava trasy na jih od Tábora
smìrem k Bošilci, kde letos úspìšnì probíhá výkup potøebných pozemkù. První stavební práce by zde na mostech pøes rybník Koberný a pøes Èernovický potok mìly
probìhnout ještì do konce roku. V bøeznu roku pøíštího
pak poèítají se stavebním povolením pro trasu Tábor –
Sobìslav. Snad se ambiciózní plány podaøí uskuteènit
a v dohledné dobì bude skuteènì možné projet jižními
Èechami smìrem k Rakousku po dálnici. Zatím se však objevuje tolik ale, že se to celé jeví spíše jako sen. Ale i sny se
pøece obèas podaøí uskuteènit.
(MaFr)
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
pøebytkem tuku a nìkdy i ostrého koøení (aby se vypilo víc
piva).
Mezi suvenýry z Prahy stále pøevažuje výrobky ze skla,
ale stále èastìji se zahranièní návštìvy shánìjí po špercích
s èeskými granáty, které se pøepravují podstatnì snadnì
než vázy a podobné zboží. Nejvíce v Praze utrácejí podobnì jako v jiných zemích Japonci, kteøí zde nechají asi 147
dolarù dennì, po nich následují s malým odstupem Rusové. Tøetí pøíèku pak obsadili Izraelci.
Obecnì však platí, že jestliže v poètu návštìvníkù dokáže èeská metropole porazit Vídeò, podunajské velkomìsto naopak mùže být vzorem ve schopnosti vytáhnout
návštìvníkùm z kapsy co nejvíc penìz. Svoji roli pøitom
hraje i skuteènost, že se Praze na rozdíl od rakouského
hlavního mìsta nedaøí pøilákat velice lukrativní tzv. kongresovou turistiku.
V tomto ohledu pøedstavuje velkou brzdu pøedevším
nedostatek ubytovacích i dalších kapacit, které by odpovídaly nárokùm kladeným na podobné akce. Chybí také
dlouholeté zkušenosti, kterými se mohou pochlubit vídeòští organizátoøi podobných akcí, tento náskok však nemusí hrát svoji roli donekoneèna.
Ovšem s jedním handicapem bude asi ve srovnání s Rakouskem turistický ruch v Èeské republice zápasit trvale –
zatímco Rakousko mùže vedle Vídnì nabídnout i øadu
dalších atraktivních lokalit, pøedevším Alpy, èeské zemì
prakticky žádné další „želízko v ohni“ nemají. V Praze se
realizuje asi 80 % veškerého cizineckého cestovního ruchu
v ÈR a tento podíl se spíše zvìtšuje, než aby klesal. Turisty
nedokážou v dostateèné míøe pøitáhnout ani taková místa
jako Kutná Hora, Karlovy Vary nebo Èeský Krumlov. Ještì
horší situace pøitom panuje na Moravì. I když byly podnikány všemožné pokusy o zmìny v tomto trendu, vesmìs
skonèily neúspìchem. Dùvodù se dá najít nìkolik – místním samosprávám vìtšinou chybí peníze na dostateènou
propagaci a infrastruktura na mnohých místech vypadá
stále dost ostudnì, podobným zájezdùm nesvìdèí ani stav
èeských silnic. Nicménì napøíklad Jižní Èechy pøiléhající
k Rakousku by v budoucnu na pozici turisticky velmi oblíbeného regionu mohly aspirovat ještì více než dosud.
Nábìhy v tomto smìru v roce 2002 silnì zabrzdily mohutné povodnì, velká voda èásteènì potrápila jihoèeský kraj
i letos. Nicménì obrovský potenciál zde stále zùstává a po
vylepšení dopravního spojení mùže Praze alespoò trochu
konkurovat, i když jako Grossglockner a další alpské hory
asi nikdy tolik tøeboòské a blatenské rybníky pøitahovat
nebudou.
(MaFr)
Smyslù plné pohovky
Design centrum Èeské republiky a Rakouské kulturní fórum v Praze pøipravili spoleènì ke 150. výroèí narození Sigmunda Freuda výstavu pod názvem Smyslù plné pohovky
pro Sigmunda Freuda. Do tohoto projektu se zapojilo 22
významných èeských designérù a 16 rakouských, italských
a amerických firem. Pokusili se vytvoøit pohovku, na níž by
v dnešní dobì Sigmund Freud zpovídal své pacienty. Návštìvníci výstavy mají tak možnost posoudit odlišné pøístupy a netradièní materiály, prototypy nebo již realizované
produkty. Výstava bude otevøena do 9. èervna.
(mk)
Stavba jihoèeské dálnice
do Rakouska ohrožena
Výstavba dálnic se v Èeské republice potýká s dvìma klíèovými problémy – houževnatými odporem ekologù v pøípadì staveb narušujících nìjakým zpùsobem životní prostøedí a s trvalým nedostatkem potøebných penìz. Rozestavìný úsek Chotoviny – Mezno dálnice D3, která má vést
z Prahy pøes Tábor a Èeské Budìjovice až k rakouským
hranicím, trápí druhý z uvedených problémù. Pøestože na
jeho dokonèení je tøeba minimálnì 900 miliónù korun (asi
30 miliónù €), k dispozici je ani ne tøetina, konkrétnì 270
miliónù (asi 9 miliónù €). Rozsah letošních stavebních
prací na dálnici D3 v hodnotì asi 1,1 miliardy korun stát již
%
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
V Jihlavì další rakouská firma
Hlavní mìsto kraje Vysoèina Jihlava patøí k lokalitám, kde
se v ekonomice projevuje èesko-rakouská spolupráce, což
také odpovídá její poloze relativnì nedaleko hranic. Zdejší èeští podnikatelé vyvážejí do Rakouska své výrobky
a dokonce dochází i k pøeshraniènímu poskytování služeb.
Rakouské podniky zase ve mìstì hojnì investují a zøizují
se zde své poboèné závody. Jako jeden z nejnovìjších pøíkladù mùžeme uvést firmu Balzers GmbH, která se rozhodla využít souèasného boomu automobilového prùmyslu v Èeské republice a oznámila, že v Jihlavì-Èerveném
Køíži vybuduje centrum na povlakování materiálù. V souladu se zamìøením firmy pùjde o závod na speciální povlaky zvláštì namíchaných souèástí. Nepùjde o nic gigantického – práci by zde mìlo najít pouze asi 35 lidí, ale na druhé stranì pøináší Balzers velmi slušnou technologickou
úroveò. Ostatnì ve svém oboru není tato spoleènost nìjakým neznámým zaèáteèníkem – letos slaví 60. výroèí svého vzniku a její závody mùžeme najít ve 26 zemí celého
svìta. Podnik v Èeské republice hodlá uvést do provozu
opravdu rychle – již 1. záøí by už z centra v Jihlavì mìly
odcházet první hotové výrobky.
(MaFr)
Èeské i rakouské dìti pøíliš pijí
Statistiky a výzkumy z posledních dob varují – èeské a rakouské dìti patøí vedle svých dánských vrstevníkù k nejvìtším pijákùm alkoholu ve své vìkové kategorii v Evropì.
Èeští školáci pak drží dokonce smutný primát, protože zaèínají požívat alkohol vùbec nejdøíve. Svoji roli hraje samozøejmì v Èechách skuteènost, že pivo je èasto nejlevnìjší
dobøe chlazený nápoj, který je k dispozici. Navíc mnozí rodièe sami dítìti pivo podávají s odùvodnìním, že zlepšuje
trávení. Èím dál èastìji se však v obou zemích objevují pøípady, kdy se školní dìti opíjejí do nìmoty tvrdým alkoholem. Pitky, pøi nichž dochází i k otravám alkoholu, se podle lékaøù pro èást mládeže stávají dokonce bìžnou souèástí životního stylu. I když nemùžeme podceòovat vliv
rùzných part, svùj díl viny opìt èasto nesou rodièe, kteøí se
více než dìtem vìnují své práci a kariéøe a pøípadné poklesky potomkù se snaží spíš omlouvat než nìjakým zpùsobem øešit. A navíc sami èasto dávají špatný pøíklad.
(MaFr)
Ve Vsetínu se inspirují rakouským vzorem
Již nìkolikrát jsme se zmiòovali, že rakouská mìsta slouží
tìm v Èeské republice jako vzor v oblasti ekologie, pøedevším ve využívání alternativních zdrojù energie pro mìstské potøeby. Další pøíklad tohoto trendu pøedstavuje moravský Vsetín, jehož vedení chce s pøedstihem øešit potíže
spojené s postupným vyèerpáváním zásob neobnovitelných zdrojù. Zamìøilo se pøitom zejména na biomasu, kterou chce využít nejenom na vytápìní, ale chce z ní získávat i elektøinu a pohon pro mìstské autobusy. Inspirovalo
se pøitom rakouským Güssingem, kde ve spolupráci s vídeòskou univerzitou založili centrum zamìøené na projekty k využití obnovitelných zdrojù, pøedevším biomasy, ale
také odpadních rostlinných olejù z fritování a energie solární. Mnohé z výstupù centra pak mìsto Güssing dokázalo využít i pro své potøeby. Vsetín pøitom láká, že podobnì
%
jako jeho zahranièní vzor mùže pøi nové orientaci své
energetické politiky využít okolní rozsáhlé lesy a poskytnout místním podnikatelùm šanci na dobrý výdìlek. Moravané pøitom zvažují i následování dalších výše zmínìných projektù z centra v Güssingu, napøíklad výrobu bionafty z odpadových rostlinných olejù nebo elektrárny na
sluneèní energii. Pøi svých plánech pøitom poèítají i s penìzi Evropské unie, která by mohla realizaci mnohých
pøedstav vsetínských radních mnohé investice do ekologického využívání obnovitelných zdrojù významnì dotovat. Bohužel se však vsetínští zatím nevyjádøili, jestli by
také nechtìli pøispìt vlastní høivnou i k samotnému výzkumu nových možností. Bylo by jistì zajímavé, kdyby i v Èeské republice vznikala výzkumná centra zamìøená na zkoumání alternativních variant v energetice. Jejich spolupráce
s rakouským pracovištìm by jistì mohla pøinést mnohé
vynikající výsledky, které by mohly prospìt obìma zemím
závislým v souèasnosti na dovozu ropy i zemního plynu za
drahé peníze.
(MaFr)
Gastronomie mùže i spojovat
Nìkteøí politici se pøi svém boji o národní zájmy vydávají
i na pole gastronomie, na nìmž chtìjí hrdinnì hájit odkaz
pøedkù. Ale problematika stravování a specifik kuchynì
jednotlivých kultur se jistì dá uchopit i mnohem šastnìjším zpùsobem. Hovor o labužnických zážitcích mùže èasto nastolit pøíjemnou a pøátelskou atmosféru i mezi lidmi,
kteøí si jinak nemají mnoho co øíct a v jiných otázkách by
se možná do krve pohádali. A mezi nejpøíjemnìjší zážitky
z cesty èasto patøí vzpomínka na skvìlé jídlo, které jsme
zde mìli možnost ochutnat. Obì tyto skuteènosti si uvìdomili odborníci na cestovní ruch v Jižních Èechách, Horních Rakousích a ve Waldviertelu, a proto se rozhodli, že
jejich akce na podporu turistiky ve zdejším pøeshranièním
regionu zamìøí právì na gastronomii. Doklad nového
trendu pøedstavuje mimo jiné i nová skládanka nazvaná
Gastronomické a kulturní zážitky tøí regionù, která pøibližuje místní kuchynì a pøipojuje i seznamy restaurací v pøíslušných lokalitách se struènou charakteristikou jejich nabídky. V skládaèce nechybí ani typické krajové recepty –
Jihoèeši samozøejmì pøicházejí se slavným tøeboòským
kaprem, kterého doporuèují pøipravit na kmínì s koèièákem. Hornorakušané zase dokazují, že vepøová peèínka
není oblíbená pouze v Èechách a doplòují ji vedle zelí
i knedlíky z podmáslí a selského chleba. Waldviertel pøipomnìl zase tradici svých makových polí a jeho zástupci poskytli pøedpis na nudle s mákem. Tvùrci brožurky pøitom
zdùrazòují, že nechtìjí oslovit jenom stále rostoucí øady individuálních turistù putujících za novými a novými kulináøskými zážitky, ale chtìjí gastronomický aspekt zdùraznit
i u hromadných zájezdù. Samozøejmì tvrdit, že tøeba do
Jižních Èech se nepojede ani tak za nádhernými památkami z rožmberských dob, ale za voòavých a nesmírnì chutným kaprem zní pro mnohé možná trochu svatokrádežnì,
ale ruku na srdce – nebylo by to v mnoha pøípadech jen
otevøené pøiznání reality?
(MaFr)
Výlety pana Brouèka – recenze
Ve Volksoper se konala 18. února 2006 premiéra Janáèkových Výletù pana Brouèka v nìmeckém pøekladu Ro-
Rakouský dramatik ocenil
spolupráci s èeským divadlem
Peter Turrini patøí mezi nejhranìjší souèasné rakouské
dramatiky a jeho díla znají v souèasnosti milovníci divadla
prakticky na celém svìtì. Turrini èasto kritizuje rakouské
malom욝áctví a jako polovièní Ital vyrùstající v Korutanech ostøe napadá projevy intolerance a xenofobie, vedle
spoleèensko-kritické polohy však v jeho tvorbì najdeme
i jemnìjší a niternìjší práce, mezi nìž patøí i jeho nejèastìji pøedvádìná hra Josef a Marie. Právì tu si zvolil také režisér Martin Porubjak pro inscenaci v pražském Národním
divadle. Hlavní role svìøil slovenské hereèce Emílii Vášáryové a Bronislavu Poloczkovi, který už pøed nìkolika lety
exceloval v dalším Turriniho dramatu Hotovo, konec! Nynìjší pražská inscenace však bude mít výrazná specifika,
která právì do èeské metropole pøilákaly i samotného dramatika – Martin Porubjak se totiž do hry rozhodl zapojit
i osobní osudy obou hlavních protagonistù. Peter Turrini,
který podle svých slov obvykle pøi režisérských úpravách
Peter Turrini
doslova trpí, pražské pojetí schválil. Josef a Marie podle
jeho slov vycházejí z rakouských dìjin, nová inscenace pak
pøedstavuje adaptaci na èeské pomìry, ale zásadní koøeny zùstávají stejné. Turrini vìøí pražskému provedení i proto, že si dùvìøuje Poloczkovu mistrovství a vynikajícího
èeského herce, který bohužel znaènou èást své kariéry
zùstával trochu ve stínu ve svých kolegù, oznaèil za „svého herce“.
(MaFr)
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
berta Brocka. (Naposledy byla opera uvedena v Rakousku
jevištnì v roce 1971, a to ve stejném divadle Jaroslavem
Krombholcem.) Burlesknì groteskní dílo nastudovala s vytøíbeným smyslem pro Janáèkùv specifický rukopis britská
dirigentka Julia Jones. Orchestr Lidové opery hrál znamenitì. Režie byla svìøena mladé hamburské rodaèce Anje
Sündermann, pro niž to byl debut v tomto divadle. Její
problematická koncepce se vyznaèovala karikaturní postmoderní nadsázkou, smyslem pro pùsobivý detail a pozoruhodnou situaèní vynalézavostí. Vnitøní smysl osobité
poetiky však zøejmì nepochopila. Zatímco scény na Mìsíci s funkèním využitím jevištní toèny byly s výhradami akceptovatelné, obdobnì i výjevy pøed Vikárkou, prostøedí
husitské Prahy s deformovanými postavami v nevkusných,
víceménì soudobých kostýmech bylo nezvládnuté, konfúzní a v rozporu s intencemi Leoše Janáèka i Svatopluka
Èecha. Scéna a pøedevším kostýmy (Sascha Weig a Claudia Kofler) pùsobily bizarnì futuristickým dojmem. Titulního hrdinu ztvárnil Heinz Zednik. Jeho postarší domácí
pán byl subtilním elegánem s fešáckým knírkem ve žlutém
sáèku a klobouèku, který stále touží líbit se ženám. Sakristiánova dcera Málinka, mìsíèní kráska Etherea i dcera
støedovìkého pražského m욝ana Kunka (pìvecky i herecky perfektní Edith Lienbacher), jsou objektem jeho neskrývaného erotického zájmu. A právì erotika je jedním
z atributù režijní koncepce. Zednik brilantnì vytvoøil sugestivní, nesympatickou postavu Janáèkova (anti)hrdiny,
akcentujíc jeho neomalenost, chamtivost a zbabìlý oportunismus. (Vloni exceloval ve Volksoper v roli principála
komediantù ve Smetanovì Prodané nevìstì.) Ferdinand
von Bothmer zaujal v exponované trojroli Mazala, Blankytného a Petøíka dobøe posazeným, pøíjemným hlasem,
Christian Sist byl dùstojným a starostlivým sakristiánem,
mìsíèním Lunoborem a støedovìkým Domšíkem od Zvonu. Nepøesvìdèivì podal trojroli Wurfla, Èaroskvoucího
a konšela Mathias Hausmann.
Uvedení nároèného opusu svìdèí o dramaturgické vyváženosti Volksoper. Premiérové publikum pøijalo inscenaci se zájmem, ale potlesk byl ponìkud chladný. Opera
mìla ještì šest repríz.
(Michael Soukup, Harmonie 4/2006, redakènì zkráceno)
Peter Turrini:
Rakušan bez portfeje
Doma se prý cítí jen mezi òadry své ženy. Dramatik, známý
skandalista a autor šokujících textù Peter Turrini (61) žije
v Retzu na rakouské stranì hranic a nejmíò tøikrát týdnì si
zajede do moravského Znojma na pivo. Teï se tento z nejznámìjších a nejhranìjších nìmecky píšících básníkù zastavil na skok v Praze. Podívat se na novou inscenaci své
hry Josef a Marie v Divadle Kolowrat. Ani vìk ho neuklidnil: naše povídání nakonec vùbec nebylo o divadle.
K smrti rád provokuje. V rozhovoru pro nìmecký èasopis Der Spiegel nedávno øekl, že Jörg Haider, rakouský
postfašistický politik, se ve skuteènosti jmenuje Jiøíèek
Hajduška. Že pochází z Èech. Tehdy ho Haiderova partaj
zažalovala poprvé.
Jiøíèek Hajduška
„Zajímavé. Dokud jsem proti haiderovcùm argumentoval
logicky a racionálnì, nereagovali. Dokud jsem je oznaèoval jen jako fašizující, nebezpeènou stranu, dali mi pokoj.
Ve chvíli, kdy jsem použil mystifikaci, kdy jsem øekl, že nacionalista Haider je Èech, pak vyletìli jak èertík ze škatulky. Žalobu ale bohužel stáhli. To mi bylo líto. Já jsem totiž
pøemluvil mnoho svých pøátel, kteøí byli pøed soudem pøipraveni vystoupit jako svìdci, že znají v Èechách rodinu
Hajduškovu. Bohužel, nìkdy je humor jediná zbraò,“ øíká
Turrini pøes svùj cigaretový dým v klubu pražského Divadla Kolowrat.
„Jsem starý levièák. Celý život volím socialisty. Lezou mi
na nervy, ale ty ostatní strany mi zpùsobují ještì vìtší utrpení. Já jsem ke komunistùm chtìl, v NDR mì k nim zvali
poøád. Ovšem vždycky mì pak vyhodili. Tøeba: mìl jsem
tiskovou konferenci ve východním Berlínì, kde jsem se
zeptal, jestli mám mluvit pomalu, aby si jejich tajnej od
Stasi mohl mùj proslov v klidu zapsat. A už mì expedovali,“ vzpomíná Turrini.
%!
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Ví velmi dobøe, že nedávno probìhla v èeském tisku
zpráva o rozhodnutí Rakouska, že pracovníky z novì pøistoupivších zemí EU, tedy i Èechy, nepustí do Rakouska
døív než v roce 2009. Možná až v roce 2011. Impulzivní dramatik ještì více brunátní a hned formuluje dùvod: „Strach.
Nejen z nové pracovní síly. Strach srovnávat se. V Rakousku existuje hodnì pøedsudkù: Èeši jsou falešní, Maïaøi
líní, Italové kradou, Židé jsou v úpadku. A èím více jste
konfrontováni se skuteènými lidmi, tím vìtší je riziko, že se
pøedsudek rozplyne, že ho budete muset vyvrátit jako nepodložený – to je strašnì nepøíjemné. A ještì jeden dùležitý motiv strachu: kapitalistické zemì si jaksi zvykly, že se
jim hospodáøsky daøí lépe než zemím socialistickým. Nyní
poprvé v historii požadují bývalé socialistické zemì svùj
podíl na kapitalismu – ten podíl jim patøí. To vyvolává
v Rakousku paniku: lidé pøece vìdí, že domy v Retzu byly
odjakživa opravenìjší než domy ve Znojmì. Ovšem možná, že za pár let bude líp vypadat Znojmo: je ohrožen rakouský cestovní ruch – další generátor strachu. A navíc,
Èešky jsou mnohem hezèí než Rakušanky!“
Pøed lety si vymyslel termín havajizace Rakouska. Teï
si myslí, že se Rakousko stává Havají s vlivem estetiky bývalé NDR: „Já nemám nic proti tomu, aby Rakousko vydìlávalo na cestovním ruchu. Vadí mi ale, když Rakousko
vypadá tak, jak si zbytek svìta pøedstavuje, že by mìlo vypadat. Prodáváme svou duši turismu. A tohle nebezpeèí
hrozí i Praze. Bojím se, že až pøijedu za rok, budou tady
pobíhat studenti pøevleèení za Švejka, protože každý turista si pøece myslí, že v Praze musí potkat Švejka. Vytváøíme
obrazy pro druhé, a pøitom ztrácíme ten skuteèný.“
Staøí náckové
Peter Turrini je jedním z nejvýznamnìjších stoupencù takzvané dramatiky šoku, jejíž autoøi se zaèali radikálnì prosazovat v šedesátých letech. Svlékli herce donaha, zaèali
nahlas nadávat publiku (Turrini do nìj i støílel, i když jenom jako), zvraceli nad kapitalisty, neonacisty i m욝áky.
Tvrdili, že šokující není jejich tvorba, nýbrž spoleènost, ve
které žijí. V Peterovi Turrinim kus skandalisty zùstal: „Žiju
dodnes v zemi plné starých náckù. Uvìdomte si: po velice
krátké dobì, tøeba hned po roce, mohli zpátky do úøadu
nacistiètí soudci, nacistiètí uèitelé se vraceli k výuce ve školách, tehdejší partajníci pøešli do socialistické strany. Celá
zemì odložila železnou helmu a nasadila si korutanský
nebo štýrský klobouk. To bylo možné jen proto, že se Rakousku ve Státní smlouvì podaøilo oznaèit za první Hitlerem okupovaný národ. To se Nìmcùm nikdy nepodaøilo.
Nìmci museli pøed tribunál svìta: tam jsou dodnes a je to
tak dobøe. A Rakušané šli do hospody, za barpult, za výèep, jako èíšníci, a tam jsou taky dodnes,“ tvrdí a pøidává
k tomu pocit, který má z Rakouska jedenadvacátého století: „Staøí náckové brzy zemøou, aè nikdy nezmoudøeli.
Ale rodí se nové nebezpeèí: mladí nezamìstnaní, kteøí mají
taky sklony k fašismu: k agresivitì, k nenávisti vùèi cizincùm. Je to logické: tihle mladí lidé nemají budoucnost.“
Peter Turrini má dvaadvacetiletou dceru. Aèkoli si pøál,
aby zùstala blízko „statku“ a stala se hereèkou, studuje
ekonomii. „Poprvé v historii je tady generace, které se
dává jasnì najevo, že ji nikdo nechce, že zùstane pracovnì nevyužitá. Já jsem vyrostl v šedesátých letech, kapitalismus lidi potøeboval. My jsme na tu jejich potøebu kašlali.
Stali se z nás hippies: ale jen proto, že jsme velice dobøe
%"
vìdìli, že pøinejhorším zítra seženeme jinou práci. Tahle
nová mladá generace ví, že je náhoda, když práci vùbec
dostane, a už vùbec není jisté, jestli si práci udrží. Svìt pro
nì vypadá jako uzavøená biliárová koule, takže se do ní
snaží navrtat díry. A díra mùže vzniknout jen pomocí extrémní agrese: je to výkøik, je to dramaturgie výkøiku v nadìji, že budou vyslyšeni,“ popisuje moderní dobu a moderní dramatiku Turrini, který v dobì, kdy byl ve vìku své
dcery, strávil rok s komunitou ostatních hippies na øeckém
ostrovì Rhodos. „Užili jsme si dobu literárních i lidských
pokusù a omylù, bylo tøeba znovu vymyslet a vyzkoušet
svìt. Zase jsem se od té doby tak moc nezmìnil: dnes už
mi jen schází síla k sexuálním experimentùm – a fakt, že je
moje žena o desítky let mladší, celou vìc jenom ztìžuje.“
V mém životì má místo i láska
Když se dívá na zprávy, dokážou ho prý svinstva rakouské
politiky zvednout ze židle rychleji než døív. Jen už nepíše
politická prohlášení, snaží se místo toho dát hnìv a sílu
postavám ve svých hrách: „Døív to bylo opaènì: neustále
jsem si politicky otevíral pusu, až jsem zjistil, jak málo èasu
mám na psaní. Musím ale øíct, že lidé mì stejnì spíš oslovují v souvislosti se scénami v mých hrách, než že by reagovali na mé veøejné proslovy. Napøíklad Josef a Marie,
kterou právì uvádíte v Praze. V podstatì je to hra o osamìlosti. Poté, co ji odvysílala rakouská televize, dostal
jsem tisíce dopisù od lidí, kteøí mi psali o tom, jak se cítí
sami,“ pøiznává se Turrini k faktu, že v jeho hrách je dnes
lidskost, laskavost i nadìje.
Režisérùm Turrini zpravidla leze na nervy, protože jim
vypráví, jak by si daný kus zrežíroval on sám. Takhle bojoval ètrnáct let (1986-1999) s legendárním režisérem Clausem Peymannem ve vídeòském Burgtheatru. Vytvoøili tak
nezapomenutelnou inscenaèní éru, která s pøehledem
vplula do uèebnic dìjin divadla. „Dnes mi Peymann chybí.
A to proto, že je blázen. Bylo to s ním vždycky velice napínavé. Na zkouškách jsme mìli souboje v hádkách: tuhle
peymannovskou vášeò jsem nikde jinde nezažil. Dokonce
si pamatuji, že jsme se jednou setkali na Štìdrý veèer
a diskutovali o nìjaké scénì. On je èlovìk, pro kterého
neexistuje nic jiného než divadlo. A kus tohohle šílenství je
i ve mnì. I když u mì má místo i láska. Peymann jenom
støídá hereèky.“
Rakušané jsou cibule
O Rakušanech tvrdí, že jsou jako cibule: nemají žádné jádro, ale hodnì vrstev: èeské, chorvatské, rakouské. Má
k takové teorii dùvod – jeho otec byl Ital a rakouská vesnice, kde žili, je proto nikdy nepøijala mezi sebe. I proto se
dnes uznávaný básník nenauèil dokonale nìmecky: nechodil poøádnì do školy, vždycky mìl pøíliš mnoho fantazie a pøíliš málo trpìlivosti, aby se uèil pravopis. „Kromì
toho, v mém nakladatelství sedí jedna germanistka vedle
druhé a dìlá jim hroznì dobøe zatrhávat v mém rukopise
chyby èervenou propiskou. Já tìm dámám nechci ani kazit radost, ani brát práci,“ tvrdí o svém handicapu dnes.
S letitou kamarádkou, rakouskou dramatièkou Elfriede
Jelinekovou, nedávnou nositelkou Nobelovy ceny za literaturu, vede dodnes nekoneèné debaty o možnosti emigrace: „Vždycky se s Elfriede shodnu na jediném: tu radost, že
bychom odešli, Rakušákùm neudìláme.“
nejkrajnìjší beznadìj. Prostì jiná doba,“ povzdychl si Turrini, jenž si dodnes øíká básník vlasti a nemyslí to ironicky.
Básník vlasti
Mnohá jeho dramata totiž popisují obyèejné lidi, kteøí žijí
v jeho vesnici. „Napsal jsem ètyøicet her, polovina z nich se
nikdy nevzpamatovala z porážky premiéry. Fascinuje mì,
že hry, jež ukazují úplnì nejmenší výøez mé vlasti, jako je
napøíklad text Josef a Marie, se hrají po celém svìtì. Dramata, ve kterých jsem se snažil popsat svoji malinkou korutanskou vesnici, zažily svìtový úspìch. Naopak hry, jež
se pokoušely vysvìtlit svìt, skonèily totálním fiaskem. To
platí i pro moje básnì. Jsou básnì, které popisují korutanské dìtství a mládí: byly pøeloženy do více než tøiceti jazykù. Pak mám poezii, kde všeobecnì vysvìtluju svìt a lásku:
ta se ani nevysápala z mého šuplíku,“ doplòuje Turrini,
který si o svém povolání rozhodl už v patnácti letech. „Už
jako dítì jsem pøemýšlel nad otázkou a odpovìdí zároveò,
mé fantazie nikdy nebyly fantaziemi prozaika, vždycky dramatika. Toužil jsem po nìjaké dívce, která o mì nemìla
zájem, tak jsem si vymyslel dialog, v nìmž mi øíkala, jak
moc se jí líbím – dramatika mì tedy zachraòovala. Když si
vymýšlíte, mùžete se pøed svìtem zachránit,“ vyslovuje
svoje krédo milovník rakouského vína a èeského piva, jehož dramata už dávno nejsou drastická, naturalistická ani
plná sexu, ale mají nádech sentimentu, romantického idealismu a porozumìní. Po zhlédnutí èeské inscenace hry
Josef a Marie ale pochopíte, že to rozhodnì neznamená,
že stárne.
(Veronika Bednáøová, Reflex 19)
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Šokující tatíkové
Ovšem byli by hloupí, kdyby odešli. Turrini patøí ke generaci dramatikù, jež se proslavila tím, že zcela nezøízenì kritizovala a kritizuje souèasné Rakousko. Jejich poèínání se
dokonce stalo módou: za hry, které plivou na rodnou zemi, jsou dobøe placeni, uvádìjí jim je nejprestižnìjší divadla, dostávají mezinárodní ceny. Skandál se stal souèástí
establishmentu: „Když jsme já, Wolfgang Bauer, Peter
Handke, Felix Mitterer nebo Harald Sommer zaèali s nadáváním publiku, používání mluvené øeèi v divadle bylo
provokací. O pìt let pozdìji byl dialekt a hovorová øeè na
jevišti módní. Je znakem buržoazní spoleènosti, že si ze
všeho, co nemùže znièit, jednoho dne udìlá módu. Zaèalo to hippies, pokraèuje to punkery, rappery. Estetické gesto vždycky skonèí v obchodech – pak je tøeba najít nové estetické gesto. Když v mé høe Hon na krysy byli dva
herci nazí, všichni mì napadali. Dneska jsou na jevišti jenom nazí lidé a už je to nuda. Já teï napíšu hru, kde se
budou všichni oblékat. Myslím, že to bude ta nejvìtší provokace.“
Rakouská dramatika má však po Turrinim své legendární pokraèovatele: napøíklad Wernera Schwaba (19581994), který se v pìtatøiceti letech upil k smrti a zanechal
po sobì patnáct dramat (v Èechách jej inscenuje režisér
Dušan Paøízek v Divadle Komedie – dosud tituly Prezidentky, Lidumor a Antiklimax). „Werner Schwab a já jsme
byli velcí pøátelé, ale poøád jsme se hádali o divadlo. O to,
že v mých hrách hraje nadìje centrální roli. Hlavním argumentem Wernera bylo, že je tøeba na diváky vystøílet tu
HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ
20. 1. 1841 se v Žamberku narodil Eduart Albert († tamtéž 26. 9. 1900), èeský pøekladatel, básník a popularizátor
èeské poezie (upøímné pøátelství ho pojilo s J. Vrchlickým).
Po vystudování lékaøské fakulty, kde se specializoval na
chirurgii, pùsobil v Innsbrucku a poté se stal pøednostou
chirurgické kliniky ve Vídni. Zde se stýkal s èeskými vìdci,
literáty a politiky, propagoval èeskou poezii v zahranièí.
Podílel se na nìmeckých pøekladech Poesie aus Böhmen,
pøispíval do nìmeckých a èeských periodik a sborníkù. Posmrtnì byla vydána jeho sbírka veršù Na zemi a na nebi
(1900) a Pamìti (1950).
TomᚠBaa starší (3. 4. 1876 – 12. 7. 1932)
Když mladý Baa od roku 1891, tedy od svých patnácti let,
pobýval ve Vídni, zabralo prùmìrnému ševci ušití páru
bot celé ètyøi dny a vyuèení ševcovskému øemeslu trvalo
sedm dlouhých let. Pozdìji údajnì vzpomínal, že mu Vídeò dala jedinou zkušenost: „Je úplnì jedno, že dìláte
nejlepší boty na svìtì, když okolo vás není nikdo, kdo by
si je mohl koupit.“ Vrací se proto domù na Moravu a se
svými sourozenci se v roce 1894 pouští do budování podniku, který má brzy obout polovinu svìta. O tøi roky pozdìji zaznamenává Baa první významný úspìch, možná
nejdùležitìjší v celé své kariéøe. Pøichází tehdy na trh s novým typem obuvi a tzv. baovky zná brzy každý. Nápad
nahradit èást drahé kùže plátnem umožòuje vyrábìt boty
tak levné, že už bylo pro mnohé jednodušší koupit si boty
nové než je nechat opravovat. S pøíchodem dvacátého století staví první tovární halu a po svém návratu z USA, kde
pracoval jako dìlník v obuvnickém prùmyslu, v ní zavádí
dvousmìnný provoz. Do Spojených státù se ještì nìkoli-
krát vrací, aby se uèil „pøímo u kováøe“. Celý rok 1911 tak
stráví u montážní linky Henryho Forda. Doma pak sází na
mechanizaci a inovaci, pøejímá pásovou výrobu, protože
v Americe zjišuje, že se hodí pro jeho málo kvalifikované
dìlníky. Obratu firmy prospívají i dodávky bot pro c. k. armádu bìhem první svìtové války, ménì již její povìsti. Baa byl až za hrob obviòován z protekce u dvora ve Vídni.
Pravdou ovšem je, že pro zdraví své firmy je Baa ochoten leccos a leckoho obìtovat. Za nejvážnìjší krize firmy,
vyvolané deflaèní politikou èeskoslovenské vlády v polovinì roku 1922, neváhá a snižuje ceny všech výrobkù o polovinu, mzdy padají ještì výraznìji, klesá i poèet zamìstnancù. Touto operací sice pøichází o polovinu svého jmìní, ne však na dlouho. V kombinaci s reklamní kampaní mu
snížení cen zaplòuje prodejny novými zákazníky. Baa takto efektivnì vyprázdní sklady a jíž následující rok mùže
zdvojnásobit výrobu i poèet zamìstnancù.
Staví pøedevším na optimalizaci pracovního procesu,
nenechá uniknout sebemenší zisk, který okamžité investuje do výroby nebo jiného odvìtví. Proto pokud možno prodává své výrobky ve svých prodejnách, zásobuje zamìstnance potravinami, pronajímá jim domky, a hlavnì školí
i vychovává odborníky a své pøíští zamìstnance.
Když se Bati lidé ptají, v èem tkvìjí jeho úspìchy, prohlašuje: „Nakupuji draho, prodávám lacino!“ Tím chce øíci,
že vyrábí z dobrých surovin co nejlevnìji. Že podporuje
tvrdou a poctivou práci. Továrnu vybuduje na nekvalitních, ale laciných pozemcích, zkultivuje je a dává pøíležitost k zamìstnání mnoha lidem v prostoru Zlína.
(Hospodáøské noviny, zkráceno)
%#