Protiradonové izolace

Komentáře

Transkript

Protiradonové izolace
Radon – Stavební souvislosti I.
Sešit I
Protiradonové
izolace
Návrh a pokládka proƟradonových izolací
v nových i stávajících stavbách
Martin Jiránek
Milena Honzíková
STÁTNÍ ÚÅAD PRO JADERNOU BEZPE¼NOST
STAVEBNÍ FAKULTA ¼VUT V PRAZE
2012
Publikace zahrnuje výsledky výzkumu zamĢƎeného na vývoj proƟradonových opatƎení a hodnocení jejich efekƟvity,
který pro Státní úƎad pro jadernou bezpeēnost realizovala Fakulta stavební VUT v Praze.
První díl publikace Radon – stavební souvislosƟ sestává z 6 kapitol uspoƎádaných do samostatných sešitƽ:
O
I
P
M
SRNA
D
VýbĢr proƟradonových opatƎení
ProƟradonové izolace
OdvĢtrání podloží
VenƟlaēní vrstvy
Prvky proƟradonových systémƽ
Souēinitelé difúze radonu
Recenze: Ing. VlasƟmil Švarc
© MarƟn Jiránek, Milena Honzíková
ISBN 978-80-01-05023-1
OBSAH
1
Princip opatƎení
5
2
Požadavky na proƟradonové izolace
5
3
ProƟradonová izolace versus hydroizolace
5
4
4.1
4.2
4.3
4.4
Materiály pro proƟradonové izolace
Asfaltové pásy
Plastové fólie
NátĢrové, stĢrkové a stƎíkané izolace
Bentonitové izolace
6
6
7
8
9
5
5.1
5.2
5.3
5.4
Faktory ovlivŸující úēinnost proƟradonových izolací
Spojitost izolaēního systému
TĢsné napojení vodorovné izolace na stĢny ve stávajících stavbách
TĢsnost spojƽ
TĢsnost prostupƽ
9
9
10
10
12
6
Úēinnost proƟradonových izolací
13
7
7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
Návrh a realizace proƟradonových izolací
Použiơ v nových stavbách
Použiơ ve stávajících stavbách
Podklady pro návrh v nových stavbách
Podklady pro návrh ve stávajících stavbách
Výpoēet tloušƛky proƟradonové izolace
ProvádĢní proƟradonové izolace
13
13
14
15
15
16
16
Literatura
27
Protiradonové izolace
O I P M SRNA D
3
1 PRINCIP OPATÅENÍ
Základním úkolem proƟradonové izolace je zvýšit tĢsnost
kontaktních konstrukcí proƟ pronikání radonu z podloží
do interiéru budov. Aby mohla tuto funkci plnit, musí být
proƟradonová izolace aplikována souvisle po celé ploše
konstrukcí, které jsou v kontaktu s podložím. Vlastní materiál izolace musí výraznĢ omezovat transport radonu
difúzí a celá izolaēní soustava vēetnĢ spojƽ a prostupƽ
musí eliminovat konvekƟvní složku transportu radonu.
2 POŽADAVKY NA PROTIRADONOVÉ
IZOLACE
ProƟradonová izolace plní souēasnĢ i funkci hydroizolace, a proto musí splŸovat všechny požadavky kladené
na hydroizolace. Od bĢžných hydroizolací se proƟradonová izolace odlišuje požadavkem na stanovení souēinitele difúze radonu, který popisuje odolnost vlastního
materiálu izolace proƟ pronikání radonu difúzí. Všechny
materiály a prvky používané v systémech ochrany spodní
stavby proƟ radonu musí tedy splŸovat následující požadavky [1, 5, 8].
ƒ musí být stanoven souēinitel difúze radonu ve vlastním izolaēním materiálu, ve spoji a popƎípadĢ i v pƎípoji izolace k materiálu pƎíruby plášƛové trouby. Znalost souēinitele difúze je toƟž nezbytná pro výpoētové
posouzení potƎebné tloušƛky proƟradonové izolace
v závislosƟ na typu objektu a radonovém indexu
stavby. Hodnota souēinitele difúze v místĢ spoje izolaēních materiálƽ ukazuje na to, zda je propracována
technologie spojování, neboƛ tĢsnost spojƽ hraje
klíēovou roli v zajištĢní bariérové funkce izolace. Investor musí od dodavatele vyžadovat takový druh
spoje, na který byla izolace testována. Tuto skuteēnost je tƎeba mít na pamĢƟ zvláštĢ u fóliových izolací,
u nichž byl souēinitel difúze stanoven až na výjimky
jen pro spoje vytvoƎené horkovzdušným svaƎováním.
Ve snaze zlevnit izolaēní práce však nĢkteƎí dodavatelé nahrazují svaƎované spoje neotestovanými spoji
na bázi samolepících páskƽ, což je nepƎípustné, neboƛ
tĢsnost tĢchto spojƽ je ve vĢtšinĢ pƎípadƽ v reálných
podmínkách problemaƟcká,
ƒ musí mít životnost shodnou s pƎedpokládanou životnosơ objektu, neboƛ ztraơ-li izolaēní schopnost,
mƽže to zpƽsobit poškození konstrukcí, které by jinak
mohly plnit svou funkci v prƽbĢhu celé životnosƟ objektu. Navíc jsou po svém zabudování do konstrukce
nepƎístupné a jejich výmĢna ēi oprava by si vyžádala
znaēný stavební zásah a vysoké invesƟēní náklady
(zpravidla vyšší než poƎízení nové izolace v novém
objektu),
ƒ musí odolávat veškerému namáhání, kterému budou
v prƽbĢhu své životnosƟ vystaveny, tj. nejen namáhání hydrofyzikálnímu, ale i mechanickému a koroznímu
(nesmí být z biologicky odbouratelných látek, musí
být odolné proƟ chemismu podzemní vody, proƟ
prorƽstání koƎenƽ, atd.),
Protiradonové izolace
O I P M SRNA D
ƒ všechny prvky a materiály použité v izolaēním systému musí být navzájem sluēitelné, tj. nesmí se negaƟvnĢ ovlivŸovat. Plaơ to samozƎejmĢ i o vrstvách
podkladních a ochranných,
ƒ mechanické vlastnosƟ izolace (pevnost v tahu, tažnost atd.) musí být takové, aby pro daný typ založení
a dané konstrukēní provedení spodní stavby pƎenesla
pƎípustné mezní deformace.
3 PROTIRADONOVÁ IZOLACE VERSUS
HYDROIZOLACE
Jak již bylo výše uvedeno, ochrana proƟ vodĢ i radonu se
zajišƛuje pouze jednou izolaēní vrstvou. Požadavky na bezpeēnost a kvalitu izolaēního souvrství jsou však v obou
pƎípadech dosƟ proƟchƽdné. Zaơmco na hydroizolaci
jsou nejvyšší nároky kladeny tam, kde je objekt zakládán
pod hladinou podzemní vody, nebo kde se kolem podzemí
vyskytují nepropustné zeminy, v pƎípadĢ proƟradonové
izolace je tomu zcela naopak. Nejvyšší bezpeēnost a spolehlivost musí vykazovat v zeminách suchých a vysoce
propustných [5].
Dƽvodem je skuteēnost, že v zeminách nepropustných
nebo dokonce pod hladinou podzemní vody, je jen velmi
malé nebo témĢƎ žádné množství pƽdního vzduchu, který
se navíc mƽže šíƎit jen difúzí. Zato pro suché a propustné
podloží je charakterisƟcký vysoký obsah pƽdního vzduchu a jeho transport proudĢním. V dƽsledku podtlaku
ve spodních parƟích domu je pak tento vzduch spolu
s radonem nasáván netĢsnou konstrukcí spodní stavby
a to až ze vzdálenosƟ nĢkolika metrƽ od domu.
Má-li být stavba chránĢna proƟ radonu z podloží prostƎednictvím proƟradonové izolace, musí být na její ochranu vždy použity kvalitní, trvanlivé a spolehlivé izolaēní
materiály, byƛ by k tomu z hydroizolaēního hlediska nebyly
dƽvody.
Je samozƎejmé, že požadovat absolutní plynotĢsnost
izolace není v reálných podmínkách možné. Není to ale
ani zapotƎebí. Existují toƟž technicky pƎijatelná a cenovĢ
výhodná Ǝešení, která dokáží zvýšit spolehlivost izolaēního povlaku a jeho odolnost vƽēi prƽniku radonu. Mezi
tato Ǝešení patƎí odvĢtrání podloží, vytvoƎení podtlaku
v podloží pod budovou, podtlakové odvĢtrání vzduchové
5
Radon – stavební souvislosti I.
mezery umístĢné v kontaktních konstrukcích a nucené odvĢtrání vnitƎního vzduchu. Do ochrany je však zaƎazujeme
až pƎi zvĢtšených nárocích na bezpeēnost, tj. pƎi vyšších
hodnotách propustnosƟ a koncentrace radonu v podloží.
Na ochranu proƟ radonu tedy není nutné vytváƎet ÞnanēnĢ nákladné izolaēní povlaky s akƟvním nebo pasivním
kontrolním systémem, umožŸujícím kontrolu tĢsnosƟ
vytvoƎením vakua mezi izolacemi a pƎípadnĢ i dodateēné
utĢsnĢní izolaēních defektƽ.
4 MATERIÁLY PRO PROTIRADONOVÉ
IZOLACE
4.1 Asfaltové pásy
Z hlediska ochrany proƟ tlakové vodĢ a radonu patƎí mezi
klady asfaltových pásƽ skuteēnost, že je lze celoplošnĢ
natavovat k podkladu, ēímž je vylouēena existence vzduchové mezery mezi izolací a stavební konstrukcí, kterou
by se mohla nekontrolovatelnĢ šíƎit voda i radon.
VlastnosƟ asfaltových izolaēních pásƽ závisí pƎevážnĢ
na druhu a materiálu nosné vložky a na typu asfaltové
krycí hmoty. Podle typu krycí hmoty rozlišujeme pásy
z asfaltƽ oxidovaných a asfaltƽ modiÞkovaných.
Asfaltové pásy z oxidovaného asfaltu – jedná se o vývojovĢ nejstarší typ asfaltových pásƽ s dnes již pƎekonanou mechanickou i korozní odolnosơ. Tepelná stálost je omezena
cca 70 °C a ohebnost teplotou 0 °C. V praxi se doporuēuje
tyto pásy zpracovávat jen pƎi teplotách vyšších jak 5 °C,
jinak dochází pƎi jejich rozvinování k praskání krycí vrstvy.
RovnĢž tažnost dosahuje pouhých 2–5ര% (bez výztužné
vložky). Pohyby v konstrukci vyvolané sedáním, smršƛováním a teplotními zmĢnami vedou k namáhání pásu
v místĢ spáry a k jeho postupnému trhání. asem nebo
vlivem nižších teplot pásy kƎehnou, stávají se neohebnými
a lámou se. V žádném pƎípadĢ je není možné považovat
za plasƟcko-elasƟckou látku, která snadno pƎeklene rƽzné
deformace podkladu pƎi zachování funkēních vlastnosơ.
Asfaltové pásy z modiÞkovaného asfaltu – cílem modiÞkace je zvĢtšit rozmezí použitelnosƟ, tj. odstranit nebo
snížit kƎehkost asfaltƽ pƎi teplotách pod 0 °C a na druhé
stranĢ omezit stékavost pƎi vyšších teplotách. ModiÞkací
se rozumí taková úprava, pƎi které se asfalty mísí s vhodnými látkami organického polymerního pƽvodu. V souēasné dobĢ pƎevládají dva zpƽsoby modiÞkace asfaltƽ:
1. plasƟcký typ modiÞkace pomocí atakƟckého polypropylénu (APP) – množství modiÞkaēní pƎísady se
pohybuje od 15 do 30ര%. Pásy tohoto typu vynikají
dlouhou životnosơ, odolnosơ vƽēi vysokým teplotám
6
(až do cca 140 °C), vƽēi UV záƎení a proƟ stárnuơ.
Ohebnost za chladu vyhovuje až do cca –20 °C. Prƽtažnost APP hmoty bez vložky dosahuje cca 50ര%.
PlasƟcký charakter modiÞkace však zpƽsobuje, že
po protažení se pás nevrací do pƽvodního tvaru. Pásy
tohoto typu se navrhují tam, kde rozhoduje trvanlivost a kde izolaēní povlak není vystaven nadmĢrnému
mechanickému zaơžení. Pásy s plasƟckou modiÞkací
bývají lacinĢjší než s elasƟckou modiÞkací, jejich vlastnosƟ pƎi nízkých teplotách jsou však horší.
2. elasƟcký typ modiÞkace pomocí SBS (styren-butadien-styren) kauēuku – tento typ pásƽ je elasƟcký
i pƎi teplotách hluboko pod nulou. Až do cca –35 °C
se netrhají a nelámou. Vynikají vysokou ßexibilitou
a tažnosơ, která mƽže dosahovat i nĢkolika stovek
procent (bez vložky). Po protažení se vrací do pƽvodního tvaru. Zato tepelná stálost 100 °C je horší než
u APP pásƽ a rovnĢž odolnost vƽēi UV záƎení je nižší.
Používají se na izolace pƎenášející stƎední až vysoká
napĢơ (SN 73 0600). Je nutno však upozornit, že
výsledné vlastnosƟ SBS pásƽ závisí na množství modiÞkaēní pƎísady. U kvalitních pásƽ by se mĢl obsah elasƟcké modiÞkace pohybovat mezi 7 a 15ര%. Poklesne-li
pod 7ര%, chová se asfalt za nižších teplot již témĢƎ
jako bĢžný asfalt oxidovaný. Vyšší obsah modiÞkaēní
pƎísady dává asfaltu i samozacelující schopnosƟ napƎ.
pƎi místním proražení.
VĢtšina pásƽ se vyrábí s nosnou vložkou, i když nĢkteré modiÞkované SBS pásy se obejdou i bez ní. Výztužná
vložka ovlivŸuje mechanické vlastnosƟ pásu, pƎedevším
pevnost v tahu a tažnost.
Vzhledem k nízké životnosƟ vložek na bázi papírových
a hadrových lepenek a netkaných jutových texƟlií nesmí
být na proƟradonové izolace použity asfaltové pásy s tĢmito vložkami. Podle SN 73 0601 (2006) nesmí být jako
jediný materiál použity ani asfaltové pásy s vložkou z kovové fólie (nejēastĢji hliníkové), které mají jen minimální
tažnost, navíc hliník mƽže pƽsobením alkalických vod
korodovat (nesmí být aplikovány na vlhký ēerstvý beton)
a koneēnĢ se i hƽƎe pokládají (po zahƎáơ nosné vložky
z ní asfaltové krycí vrstvy mohou stékat, vložka se láme,
pochƽznost je po delší dobu omezena atd.).
PƎednost by mĢla být dávána pásƽm s nenasákavými
vložkami z minerálních, sklenĢných nebo synteƟckých
vláken v podobĢ rohoží ēi tkanin. ObecnĢ plaơ, že vložky
z tkanin jsou pevnĢjší a odolnĢjší na proražení než vložky
z rohoží. Výrobky s vložkami z tkanin mají pevnost v tahu
až 20 kN/m, zato pevnost pásƽ s vložkami z rohoží se
pohybuje mezi 6 kN/m (sklenĢné rohože) po 16 kN/m
(polyesterové rohože). KromĢ menší pevnosƟ bývá nevýhodou nĢkterých sklenĢných rohoží i omezená tažnost
(do 4 %), což mƽže ēinit poơže pƎi tvarování pásƽ v místech detailƽ. Tento nedostatek odstraŸují v poslední dobĢ
znaēnĢ používané houževnaté a prƽtažné rohože z polyesteru (tažnost až 50 %), které poskytují pásƽm dobrou
tvarovatelnost. I pƎi roztavení krycí asfaltové hmoty drží
takový pás dobƎe pohromadĢ.
Nosnou vložku mƽže tvoƎit i plastová fólie, napƎ. polyetylén.
NĢkteƎí zástupci tĢchto materiálƽ mají na fólii nanesenu
samolepící vrstvu z modiÞkovaného asfaltu, která má jednak funkci izolaēní, jednak slouží k vzájemnému spojování
pásƽ a k plnoplošnému pƎipevnĢní k podkladu. Aplikace
izolace se tak ve srovnání s procesem natavování zrychlí.
Zavedení modiÞkovaných pásƽ a kvalitnĢjších výztužných
vložek umožnilo pokládat asfaltové pásy volnĢ (bez celoplošného natavení). Mechanické kotvení se provádí
pouze na svislých konstrukcích, obdobnĢ jako u fóliových
izolací. Z hlediska izolaēní bezpeēnosƟ a spolehlivosƟ však
pƎedstavuje volné kladení asfaltových pásƽ rizikovĢjší
variantu ve srovnání s celoplošným pƎipevnĢním k podkladu. U volného kladení závisí toƟž výsledná tĢsnost
izolaēního povlaku pƎevážnĢ na kvalitĢ spojƽ, prostupƽ
a pƎítomnosƟ defektƽ v izolaci.
4.2 Plastové fólie
Mezi nejēastĢji se vyskytující fóliové izolaēní materiály
Ǝadíme izolace z polyvinylchloridu, polyetylénu, polypropylénu, termoplasƟckých polyoleİnƽ a etylénpropylenových kauēukƽ. Každý z uvedených typƽ materiálƽ má své
speciÞcké vlastnosƟ, urēené jeho chemickou strukturou
a ơm do jisté míry i vymezenou oblast použitelnosƟ. Podle úēelu použiơ bývají jednotlivé polymery upravovány
rƽznými pƎísadami, jako napƎ. plasƟÞkátory, zmĢkēovadly,
anƟoxydanty, pigmenty, stabilizátory atd. Dƽsledkem bývají velké rozdíly ve vlastnostech i mezi pƎedstaviteli téhož
materiálového typu.
Pro tento druh izolaēních materiálƽ je typické volné pokládání fólií, které mƽže být jak pƎínosem, posuzujeme-li
rychlost realizace a pracnost, tak ne zcela ideálním Ǝešením z pohledu zajištĢní bezpeēné a spolehlivé funkce. Výsledná tĢsnost izolace toƟž daleko více závisí na tĢsnosƟ
detailƽ a pƎítomnosƟ poruch od mechanického poškození
pƎi následných pracích, než na kvalitĢ samotné izolace.
PravdĢpodobnost poškození tenkých fólií o tloušƛce
nejēastĢji v rozmezí od 1 do 2രmm je daleko vĢtší než
robustnĢjších asfaltových pásƽ. Vzrƽstají tak požadavky
na kvalitní ochranu položené izolace.
Fólie z mĢkēeného polyvinylchloridu (PVC-P)
Jednou z pƎedních vlastnosơ fólií z PVC-P je jejich rozmĢrová stálost, která zajišƛuje, že pƎi horkovzdušném svaƎo-
vání nedochází ke zvlnĢní fólie. Mezi další pƎednosƟ patƎí
vysoká pevnost a tažnost (až 250 %), pƎimĢƎená mĢkkost
a ohebnost a to i pƎi nižších teplotách, a v dƽsledku toho
i dobrá tvarovatelnost. NĢkteré fólie mohou být vyztuženy vložkou ze sklenĢných nebo polyesterových vláken.
Vyztužením se zlepšují mechanické vlastnosƟ (zvyšuje se
pevnost, snižuje smršƛování), ale zároveŸ klesá tažnost,
a to ze stovek % na desítky %. PƎi teplotách pod 0 °C PVC-P
fólie tuhnou a kƎehnou, a proto vyžadují velmi opatrné zacházení. Pokládka je možná už od teplot okolního vzduchu
–5 °C. PƎi teplotách pod –20 °C fólie pƎi ohybu praskají.
Jsou odolné proƟ prorƽstání koƎenƽ.
Protiradonové izolace
O I P M SRNA D
Nestanoví-li výrobce jinak, nesmí pƎijít fólie z PVC-P
do pƎímého kontaktu s asfaltovými výrobky, pĢnovým
polystyrénem, pryží a pĢnovým polyuretanem, které
urychlují proces uvolŸování zmĢkēovadel z fólie a ơm i její
stárnuơ. Od tĢchto materiálƽ se PVC-P oddĢluje separaēní
vrstvou. Fólie z PVC nejsou obecnĢ odolné ultraÞalové
složce sluneēního záƎení, a proto je nelze nezakryté vystavit vlivu povĢtrnosƟ (kromĢ stƎešních fólií).
Polyetylénové fólie (PE)
Polyetylénové fólie se vyrábĢjí buě z nízkotlakého nebo
vysokotlakého polyetylénu. Pro první skupinu je charakterisƟcká vysoká hustota, zpravidla v rozmezí 940–970 kg/m3,
a proto se tyto fólie oznaēují také jako vysokohustotní,
ve zkratce HDPE. Naopak jako nízkohustotní se zkratkou
LDPE nazýváme fólie z vysokotlakého polyetylénu, které
mívají hustotu 920–930 kg/m3, ale vĢtšinou se používají
v nalehēeném stavu (v dƽsledku pƎidání speciálních chemických pƎísad získají pĢnovou strukturu), kdy hustota
klesá až k 500 kg/m3.
Polyetylénové fólie mají vysokou životnost, jsou odolné
vƽēi plísním, mikroorganismƽm, agresivním podzemním
vodám a zƎedĢným roztokƽm bĢžných chemikálií. Podržují si pružnost a ohebnost i za chladu. Vyznaēují se
zdravotní a ekologickou nezávadnosơ. Ve srovnání s PVC-P
fóliemi neuvolŸují zmĢkēovadla a tedy nemĢní tolik své
vlastnosƟ.
Polyetylénové fólie se nejēastĢji spojují horkovzdušným
svaƎováním a to buě dvoustopým svárem se stƎedním
zkušebním kanálkem nebo jednoduchým svárem. SvaƎovat lze i topným klínem nebo extruzní technikou s pomocí
svaƎovacího drátu.
Fólie z vysokohustotního polyetylénu HDPE se od svého
pƽvodního uplatnĢní jako skládkové fólie dostaly mezi
izolace urēené pro spodní stavbu díky znaēné trvanlivosƟ
a mechanické odolnosƟ. Vysoká pevnost, nižší ohebnost
a znaēná teplotní roztažnost jsou však vlastnosƟ, které
tento materiál ēiní pomĢrnĢ hƽƎe tvarovatelným. U slo-
7
Radon – stavební souvislosti I.
žitĢjších pƽdorysƽ s mnoha zákouơmi a nárožími se tak
aplikace fólie stává pomĢrnĢ pracnou. PƎi svaƎování fólie
dochází díky velké teplotní roztažnosƟ polyetylénu k nevratnému zvlnĢní, které zpravidla výškovĢ dosahuje 1 až
2 cenƟmetry. ZvlnĢní fólie mƽže být vyvoláno i lokálním
ohƎevem sluneēním záƎením. Mezi podkladem a fólií tak
vzniká pomĢrnĢ velká vzduchová mezera umožŸující
transport vody i radonu.
Všechny fólie z nízkohustotního polyetylénu LDPE jsou
ohebnĢjší a rovnĢž jejich tvarovatelnost je lepší než u fólií
z HDPE. PƎitom plaơ, že ēím je hustota nižší, ơm je fólie
mĢkēí a lépe se s ní pracuje. ZároveŸ ovšem klesá pevnost
fólie v tahu. VĢtší poddajnost fólie zpƽsobuje, že zvlnĢní
pƎi svaƎování je minimální.
Na bázi HDPE se také vyrábĢjí nopované (proÞlované)
fólie, což jsou fólie s prolisy nejēastĢji ve tvaru komolých
kuželƽ o výšce od cca 6രmm po 20രmm. Vzhledem k špatné
tĢsnosƟ spojƽ realizovaných pomocí samolepících páskƽ
(kladených mezi pƎeložené fólie nebo na jejich povrch)
nesmí být tyto fólie podle SN 73 0601 (2006) používány
na proƟradonové izolace.
Fólie z termoplasƟckých polyoleÞnƽ (TPO)
Mezi základní pƎednosƟ termoplasƟckých polyoleÞnƽ
patƎí dobrá zpracovatelnost a ohebnost i pƎi nízkých teplotách, trvalá pružnost a rozmĢrová stabilita. Fólie z TPO
mají vysokou životnost a dobrou chemickou odolnost. ObdobnĢ jako PE fólie se vyznaēují zdravotní a ekologickou
nezávadnosơ (neuvolŸují zmĢkēovadla). Na rozdíl od PVC-P fólií mohou pƎijít do styku s pĢnovým polystyrenem.
TPO fólie lze velmi dobƎe spojovat svaƎováním horkým
vzduchem nebo topným klínem. ObĢma zpƽsoby je lze
spojovat i s fóliemi z HDPE, ēehož lze s výhodou využít pƎi
vzájemném napojování izolací z tĢchto materiálƽ.
Pryžové fólie (EPDM)
Fólie se vyrábí z trvale elasƟckého synteƟckého kauēuku EPDM (Etylen – propylen – dien – monomer) s pƎídavkem anorganických plniv (sazí), minerálních olejƽ
a vulkanizaēních ēinidel. Vynikají vysokou tažnosơ, elasƟēnosơ (i za nízkých teplot) a dobrou tvarovatelnosơ
zpƽsobenou mĢkkosơ fólie. Materiál je odolný proƟ ozónu, UV záƎení, vĢtšinĢ bĢžných chemikálií, mƽže pƎijít
do styku s asfalty.
Fólie se kladou volnĢ, z obou stran se chrání texƟliemi.
Spojování jednotlivých pásƽ se provádí lepením.
Vzhledem k pomĢrnĢ vysokému souēiniteli difúze radonu
nepƎedstavují fólie z EPDM výraznou barieru proƟ radonu.
8
V této oblasƟ se tedy uplatní spíše výjimeēnĢ, na hranici
nízkého a stƎedního rizika a v domech dobƎe vĢtraných.
4.3 NátÐrové, stÐrkové
a stÖíkané izolace
V podobĢ nátĢrƽ, stĢrek ēi stƎíkaných izolací se na povrch
konstrukcí nanáší za studena celá Ǝada izolaēních materiálƽ rƽzného chemického složení. ZaƎadit sem mƽžeme
napƎíklad polyuretanové ēi epoxidové nátĢry, polymercementové stĢrky (nejēastĢji na bázi akrylátové disperze)
a jednosložkové nebo dvousložkové hmoty na bázi emulze
z modiÞkovaných asfaltƽ s cementovou pƎísadou. \ada
z tĢchto materiálƽ poskytuje po vytvrzení pružný izolaēní
povlak, který je vĢtšinou schopen pƎemosƟt existující
vlasové trhliny v podkladní konstrukci. Nejsou však zpravidla odolné proƟ novĢ vznikajícím trhlinám. Ne všechny
hmoty jsou také schopné odolávat v zeminách bĢžnĢ se
vyskytujícím pƎírodním agresivním slouēeninám.
Hmoty lze aplikovat prakƟcky na všechny druhy podkladƽ jako jsou zdivo, beton, omítky, pórobeton, cementovláknité materiály atd. Zdivo vĢtšinou postaēí zaspárovat,
nemusí být omítnuto. Vyžaduje se ēistý a pevný podklad
bez zbytkƽ oleje a mastnoty. NĢkteré materiály pƎilnou
i k vlhkému podkladu. Rohy a kouty je tƎeba opatƎit fabionem z cementové malty.
U dvousložkových hmot je bezpodmíneēnĢ nutné dodržet mísící pomĢr a dobu zpracovatelnosƟ namíchaného materiálu, která však mƽže být ovlivnĢna okolní
teplotou.
PƎi aplikaci jednotlivých materiálƽ se musí dodržovat
pracovní postup udaný výrobcem, zejména co se týēe
požadavkƽ na penetraci podkladu, minimální aplikaēní
teplotu (vĢtšinou to bývá 5 °C), tloušƛku vrstvy nanesenou v jednom pracovním bĢhu, vyztužení armovací tkaninou, dobu schnuơ pƎed nanesením ochranných vrstev
atd. Doba schnuơ se vĢtšinou pohybuje mezi 1 až 3 dny
v závislosƟ na teplotĢ a vlhkosƟ vzduchu. PƎi chladném
a vlhkém poēasí se doba schnuơ prodlužuje.
VĢtšina polymercementových hmot a stĢrek z modiÞkovaných asfaltƽ není bezprostƎednĢ po aplikaci odolná
proƟ vodĢ (jedná se vesmĢs o vodou Ǝeditelné prostƎedky), a proto musí být z nich vyrobené izolaēní povlaky
chránĢny po urēitou dobu pƎed deštĢm. Odolnými proƟ
dešƟ se stávají v závislosƟ na materiálovém složení za 2 až
24 hodin od aplikace.
Nespornou výhodou této skupiny materiálƽ je, že umožŸují dokonale utĢsnit i tvarovĢ velmi složité detaily
a prostupy. Nevýhodou je velká pracnost, zvýšené nároky na povrch podkladní konstrukce, problemaƟcká
kontrola požadované tloušƛky izolace a znaēná závislost
na klimaƟckých podmínkách. Kvalita a tĢsnost výsledné
povlakové izolace zde mnohem více závisí na pracovní
kázni a na dodržování technologických postupƽ.
5 FAKTORY OVLIVÂUJÍCÍ Ú¼INNOST
PROTIRADONOVÝCH IZOLACÍ
ZƎetelnĢ je tƎeba zdƽraznit, že co se týēe kvality, je tato
skupina materiálƽ velice heterogenní. Dokonce i mezi
chemicky pƎíbuznými hmotami lze nalézt výrobky s výraznĢ odlišnou trvanlivosơ a odolnosơ vƽēi mechanickému
a hlavnĢ koroznímu namáhání. VýbĢr proto musí být vždy
podƎízen dƽkladnému prostudování chemického složení
a vlastnosơ konkrétního výrobku. V projektu musí být
vždy uveden název výrobku, nelze se spoléhat na obecné
oznaēení.
Spojitost izolace, neboli souvislé provedení izolaēní bariéry po celém povrchu konstrukcí, které jsou v kontaktu
s podložím, je základní podmínkou dosažení potƎebné
úēinnosƟ proƟradonových izolací. Jakékoliv, byƛ jen ēásteēné vynechání izolace, napƎ. v místĢ revizních ēi instalaēních šachet, jímek, mokrých sklípkƽ atd. snižuje výraznĢ
úēinnost izolaēního systému.
Bariérové vlastnosƟ vƽēi pronikání radonu se u jednotlivých zástupcƽ této skupiny také výraznĢ odlišují.
Epoxidové a PU nátĢry zabraŸují pronikání radonu obdobnĢ jako HDPE fólie, bariérové vlastnosƟ asfaltových
stĢrek odpovídají vlastnostem bitumenových pásƽ. Tyto
materiály lze tedy použít jako efekƟvní proƟradonové
izolace. Prodyšnost cementových stĢrek je však velmi
vysoká (o tƎi Ǝády vyšší než HDPE fólií) a ani po pƎidání
polymeru se vĢtšinou nedosáhne dostateēných bariérových schopnosơ.
4.4 Bentonitové izolace
Izolace tohoto druhu obsahují montmorilloniƟcké jílové
minerály s Þltraēním souēinitelem ƎádovĢ 1.10–11 m/s, tj.
o dva Ǝády nižším než u bĢžných jílƽ. Princip bentonitových izolací spoēívá v tom, že po styku s vodou zvĢtšuje bentonit svƽj objem a proniká do všech duƟn i trhlin
v chránĢné konstrukci, ēímž vytváƎí souvislý pro vodu
nepropustný povlak. PƎedpokladem úspĢšné funkce je
dokonalé sevƎení bentonitu mezi podkladní a chránĢnou
konstrukci.
Základním typem souēasných bentonitových povlakových izolací jsou bentonitové matrace, v nichž je suchý
bentonitový prášek rovnomĢrnĢ uložen mezi dvĢma
geotexơliemi nebo je nalaminován na plastovou fólii,
nejēastĢji z HDPE.
V suchém stavu netvoƎí bentonitové izolace prakƟcky
žádnou bariéru proƟ pronikání radonu (souēinitel difúze
radonu je ještĢ o Ǝád vyšší než u cementových stĢrek).
I když hydratace bentonitu snižuje souēinitel difúze o tƎi
Ǝády na úroveŸ PVC fólií, samotný bentonit není schopen
vytvoƎit trvalou ochranu proƟ radonu, neboƛ pƎi vyschnuơ
podloží ztrácí bariérové vlastnosƟ. \ešením mƽže být
kombinace bentonitu s PE fólií, která zde plní roli izolace
proƟ radonu (samozƎejmĢ pouze za pƎedpokladu, že spoje
fólie jsou svaƎeny nebo alespoŸ slepeny samolepícími
pásky).
5.1 Spojitost izolaÎního systému
Protiradonové izolace
O I P M SRNA D
Izolaēní povlak musí probíhat bez pƎerušení i pod nosnými
konstrukcemi, tj. pod sloupy i stĢnami. V tĢch místech
konstrukce, kde je pƎestupováno dovolené namáhání izolace, se spojitost izolace zajišƛuje pomocí tzv. hydroizolaēních pƎepážek, jejichž pƎíklad uvádí I5.
V místĢ dilataēní spáry, kde je izolace vystavena zvýšenému mechanickému namáhání, se dlouhodobá spojitost
zajišƛuje zesílením izolaēního povlaku pƎídavným pásem
o minimální šíƎce 300 až 500രmm podle materiálu použité
izolace. PƎíklady Ǝešení jsou uvedeny na I6.
SprávnĢ provedená spojitá proƟradonová izolace musí
eliminovat i tzv. radonové mosty, kterými proniká radon
z podloží spárou mezi deskami tepelné izolace a obvodovým základovým pasem do vzduchových duƟn v obvodových stĢnách (Obr. 1i). Radonové mosty se mohou
vyskytovat zejména u staveb s obvodovými stĢnami z tvarovek se svisle orientovanými duƟnami kladenými na sraz
bez promaltování svislých spár a s ložnými spárami, které
vzduchové duƟny pƎerušují buě jen ēásteēnĢ nebo vƽbec
ne. Vyskytovat se ale mohou i u lehkých sendviēových
konstrukcí na bázi dƎeva nebo oceli. Takovéto stĢny se
pak stávají zdrojem radonu v domĢ. Výskyt radonových
mostƽ závisí na vzájemné poloze základu, obvodové stĢny,
tepelné izolace a proƟradonové izolace v soklové parƟi
domu. Možné zpƽsoby pƎerušení tohoto radonového
mostu pƎináší detaily na I7.
Obr. 1i. PƎíklad tepelného
mostu, kdy radon
proniká z podloží spárou
mezi tepelnou izolací
a obvodovým základovým
pasem do duƟn
v obvodové stĢnĢ
9
Radon – stavební souvislosti I.
5.2 TÐsné napojení vodorovné izolace
na stÐny ve stávajících stavbách
ZajisƟt spojitost izolace ve stávajících stavbách není
jednoduché, neboƛ nelze zaruēit, že novĢ instalované
izolace do podlah se podaƎí napojit na stávající izolace
pod stĢnami, které navíc nemusí být již plnĢ funkēní.
Vkládání nových izolací pod stávající stĢny bývá omezeno materiálovým složením stĢn, konstrukēním systémem
budovy, obơžnou proveditelnosơ u objektƽ s podzemními
podlažími a v neposlední ƎadĢ poƎizovací cenou. RovnĢž
dodateēné provádĢní izolací z vnĢjší strany suterénních
stĢn bývá pracné a nákladné. Nespojité provedení izolace
se pak projevuje velmi nízkou úēinnosơ, která zpravidla
nepƎevyšuje 40ര%.
Základním pravidlem zajišƛujícím u stávajících staveb
alespoŸ ēásteēnou spojitost izolaēní bariéry je, aby proƟradonová izolace dodateēnĢ pokládaná mezi stávající
stĢny byla plynotĢsnĢ napojena na stávající izolaci pod
stĢnami. Není-li pod stĢnami izolace nebo je její funkēnost narušena, transport radonu stĢnami a spárou mezi
podlahou a stĢnou se omezí:
ƒ podƎíznuơm nebo podbouráním stĢny a vložením
nové izolace do vzniklé spáry, na kterou se plynotĢsnĢ napojí nová izolace v podlaze,
ƒ injektáží stĢny utĢsŸovacími roztoky. ProƟradonová
izolace se plynotĢsnĢ pƎipojí na stĢny opatƎené soklíkem z cementové omítky o výšce minimálnĢ 100രmm
nad rovinu injektáže,
ƒ odvĢtráním podloží v místĢ napojení podlah na stávající stĢny. ProƟradonová izolace v podlaze se plynotĢsnĢ pƎipojí na stĢny opatƎené soklíkem z cementové
omítky o výšce alespoŸ 100രmm,
ƒ umístĢním venƟlaēní vrstvy do podlahové konstrukce
nejlépe pod proƟradonovou izolací, která se plynotĢsnĢ pƎipojí na stĢny opatƎené soklíkem z cementové
omítky o výšce alespoŸ 100രmm.
Postupné vkládání izolaēních pásƽ do proƎezané nebo
vybourané spáry je považováno za nejdokonalejší a dlouhodobĢ nejspolehlivĢjší metodu. V závislosƟ na konkrétních podmínkách lze k podƎíznuơ použít buě ruēní pilu
(u cihelných stĢn o tloušƛce do 600രmm, kdy se Ǝez vede
v ložné spáƎe), nebo elektrickou pilu, ēi diamantovou lanovou pilu, u níž nezávisí na tloušƛce ani materiálu zdiva.
ProƎezávání i probourávání se provádí na etapy – po pracovních zábĢrech v délce 750 až 1 500രmm, pƎiēemž se
obvykle postupuje od rohƽ budovy a meziokenních pilíƎƽ.
Po vložení izolace se spára zaplní cementovou maltou
s vodoodpudivou pƎísadou (na vyzdívky se použijí kvalitní
10
pálené cihly). Další pracovní zábĢr je možno provést až
po Ǝádném zatvrdnuơ cementové malty. Tato metoda
není pƎíliš vhodná pro objekty s pilíƎi a klenbami.
Použitelnost injektážních metod pro omezení transportu
radonu stĢnami vychází z teoreƟckého pƎedpokladu, že
zmenšením pórƽ a kapilár, popƎípadĢ jejich úplným zaplnĢním a utĢsnĢním se sníží množství transportovaného
radonu. K tĢmto úēelƽm lze použít pouze utĢsŸovací roztoky, které mohou být na bázi draselného nebo sodného
vodního skla, organických pryskyƎic, paraİnƽ ēi živiēných
emulzí a v pƎípadĢ vĢtších duƟn v nehomogenním zdivu
i na bázi cementové a mikrocementové suspenze. PrakƟcké ovĢƎení injektážních metod jako prostƎedku pro
omezení transportu radonu stĢnami nebylo ale zaơm
provedeno.
OdvĢtrání podloží se nejēastĢji realizuje pomocí perforovaného odsávacího potrubí, které se umísƛuje do štĢrkového lože pod novou podlahou po obvodu stĢn podle P4
nebo P5 tak, aby bylo v blízkosƟ styku podlahy a stĢny.
Vzduch proudící v drenážním potrubí odvádí nejen radon,
ale i vlhkost, ēímž se zároveŸ eliminuje transport vlhkosƟ
do stĢn.
VenƟlaēní vrstva vytvoƎená v podlahové konstrukci pod
proƟradonovou izolací, napƎíklad podle M3 snižuje nejen
transport radonu, ale i vlhkosƟ do stĢn. Úēinnost odvodu vlhkosƟ je vyšší pƎi provedení venƟlaēní vrstvy z plastových tvarovek spoēívajících na štĢrkovém podsypu.
VenƟlaēní vrstva nad proƟradonovou izolací podle M4
vytváƎí jen pojistku proƟ prƽniku radonu do interiéru. Její
schopnost odvádĢt vlhkost ze stĢn je minimální a pƎísun
vlhkosƟ do stĢny neovlivŸuje vƽbec.
Napojení proƟradonové izolace v podlaze na stĢny opatƎené soklíkem z cementové omítky se v závislosƟ na materiálovém složení izolace Ǝeší podle I3.
5.3 TÐsnost spoj×
Spojitost izolaēního povlaku pƎi provedení z prefabrikovaných pásƽ závisí na plynotĢsnosƟ spojƽ mezi jednotlivými
pásy. Jednotlivé technologie spojování musí být podle
SN 73 0601 (2006) ovĢƎeny pomocí stanovení souēinitele
difúze radonu. Hodnota tohoto parametru v místĢ spoje
musí odpovídat hodnotĢ pro vlastní izolaēní materiál. Je-li
v místĢ spoje zmĢƎena vyšší hodnota souēinitele difúze
radonu, je spoj netĢsný.
Vzájemné boēní a ēelní pƎesahy asfaltových pásƽ se obvykle plynotĢsnĢ spojují natavením asfaltové krycí vrstvy. V pƎípadĢ pásƽ se samolepící úpravou na spodním
povrchu je tĢsnost spoje dosažena aplikací pƎimĢƎeného
tlaku na horní pás, jehož pƎesah pƎilne k povrchu níže
situovaného pásu. Je-li však horní povrch pásƽ opatƎen
minerálním posypem, samotná samolepící úprava není
schopna zajisƟt požadovanou tĢsnost spoje. Samolepící úprava pƎilne toƟž pouze k vrchním zrnƽm posypu
a vzduchové mezery mezi níže položenými zrny zƽstávají
nevyplnĢny. Spoj propoušơ radon, což lze dokumentovat hodnotami souēinitele difúze radonu zmĢƎenými
v místĢ spoje. Tab. 1i a 2i ukazují, že souēinitel difúze
radonu „samolepícího“ spoje je minimálnĢ o dva Ǝády
vĢtší než natavovaného spoje nebo vlastního materiálu.
Má-li spoj vykazovat požadovanou tĢsnost proƟ pronikání radonu, musí se spoje mezi samolepícími pásy
s minerálním posypem Ǝešit natavením samolepící vrstvy
v místĢ pƎesahu.
Tab. 1i. Souēinitel difúze radonu pro SBS modiÞkovaný asfaltový
pás s Al vložkou, natavovaný spoj a samolepící spoj
SBS modiÞkovaný asfaltový pás
s Al vložkou
(4,9 ± 0,5).10–14
Natavovaný spoj
(5,1 ± 0,5).10–14
Samolepící spoj
(4,3 ± 0,4).10–10
k sobĢ pƎítlaēnými (pohánĢcími) váleēky svaƎovacího
agregátu.
Pojistná PVC
zálivka
30
Obr. 2i. Jednoduchý svar
10
8 10
Obr. 3i. Dvojitý svar se
stƎedním zkušebním
kanálkem
10
Obr. 4i. Extruzní svar
s pƎídavným materiálem
Obr. 5i. PƎeplátování
jednoduchého spoje
Tab. 2i. Souēinitel difúze radonu pro SBS modiÞkovaný
asfaltový pás vyztužený polyesterovou rohoží, natavovaný spoj
a samolepící spoj
SBS modiÞkovaný asfaltový pás
vyztužený polyesterovou rohoží
(7,1 ± 0,2).10–12
Natavovaný spoj
(8,6 ± 1,0).10–12
Samolepící spoj
1,2.10–8 – 1,7.10–11
Spoje polymerních fólií se obvykle provádí lepením
(pryžové fólie, PVC-P) nebo ēastĢji svaƎováním. SvaƎuje se horkým vzduchem, horkým klínem nebo extruznĢ
s pƎídavným svaƎovacím materiálem (Obr. 4i). Vzhledem
k tomu, že místa spojƽ jsou vždy slabým místem z hlediska
vodotĢsnosƟ i vzduchotĢsnosƟ, požaduje se ēasto spojení dvojitým svárem s vytvoƎením zkušebního kanálku
(Obr. 3i). Správnost spoje lze pak odzkoušet pƎetlakováním kanálku. Jednoduché spoje (Obr. 2i) se zkouší obơžnĢji podtlakovou zkouškou pomocí vakuových zvonƽ
pƎikládaných na povrch izolace. Bezpeēnost jednoduchého svaru lze zvýšit jeho pƎeplátováním (Obr. 5i). Vzniklý
vzduchový kanál lze podtlakovĢ odzkoušet.
SvaƎování fólií horkým vzduchem spoēívá v zahƎáơ spojovaných povrchƽ do plasƟckého stavu proudem vzduchu
vystupujícího z hubice horkovzdušné sváƎeēky a v následném stlaēení spoje. ŠíƎka homogenního jednoduchého
spoje musí být minimálnĢ 30രmm (Obr. 2i).
Spojování fólií horkým klínem spoēívá v natavení styēných ploch obou spojovaných fólií horkým (kovovým)
klínem a následným stlaēením obou roztavených ploch
Protiradonové izolace
O I P M SRNA D
PƎi extruzním svaƎování je na spoj obou fólií pƎitavena
„housenka“ z roztaveného pƎídavného materiálu shodného s izolaēní fólií. Svar musí být široký minimálnĢ
30രmm (Obr. 4i). Tento zpƽsob spojování se doporuēuje
pƎedevším v nepƎístupných místech pro svaƎování „horkým klínem“ a v místech vyžadujících zvláštní pozornost
a peēlivost provedení, mezi nĢž patƎí zejména opracování
koutƽ, rohƽ, prostupƽ, opravné svary apod.
Po kontrole kvality provedených spojƽ se u PVC-P fólií
doporuēuje zajisƟt jejich okraj pojistnou zálivkou. Zálivková hmota se na okraj spoje nanáší vytlaēováním z PE
lahviēky s výtokovou trubiēkou ve víēku. Pro snadnou
vizuální kontrolu provedeného jištĢní mƽže mít zálivková
hmota barvu odlišnou od barvy vlastní fólie.
Spoje polymerních fólií pomocí rƽzných samolepících
páskƽ nemusí v reálných staveništních podmínkách pƎi
zvýšené vlhkosƟ a prašnosƟ vykazovat požadovanou tĢsnost. U nopových fólií je tato technologie spojování zcela
neúēinná, a proto nelze podle SN 73 0601 (2006) nopové
fólie považovat za proƟradonové izolace.
Nemožnost vytvoƎení plynotĢsného spoje mezi nopovými
fóliemi pomocí samolepících páskƽ (Obr. 6i) je zƎejmá
z výrazného rozdílu mezi souēiniteli difúze radonu pro
vlastní nopovou fólii a pro spoj (Tab. 3i).
11
Radon – stavební souvislosti I.
Tab. 3i. Souēinitel difúze radonu pro HDPE nopovou fólii a spoj
HDPE nopová fólie
(4,1 ± 0,1).10–12
Spoj samolepícím páskem
mezi fóliemi
(7,4 ± 0,7).10–10
ka provádĢjícího izolaci, ani pro umístĢní konstrukēních
prvkƽ jako napƎ. pƎírub prƽchodek. Velmi obơžnĢ se dále
tĢsní prostupující média ležící na izolované konstrukci
(Obr. 7i). Takovýchto vedení je tƎeba se vyvarovat. Je-li
prostup v tloušƛce stĢny, musí se nejprve utĢsnit a teprve poté je možné zdít stĢnu. Opaēný postup vede vždy
k netĢsnostem (Obr. 8i).
Tam, kde dochází k dilataēním pohybƽm prostupujících
médií, se prostupy zásadnĢ Ǝeší pomocí ochranné prƽchodky s pevnou pƎírubou, na kterou se plynotĢsnĢ pƎipevní izolace (napƎ. natavením, pƎivaƎením nebo sevƎením
zesíleného izolaēního povlaku mezi volnou a pevnou pƎírubu napƎ. podle I4.3 a I4.4). Prƽchodka mƽže být z tuhého plastu, nerezové oceli nebo oceli opatƎené proƟkorozním nátĢrem. Mezera mezi prƽchodkou a prostupujícím
tĢlesem se tĢsní pružnými materiály, napƎ. pryžovými
proÞly stahovanými šrouby, tmely, asfaltovanými provazci
a bandáží, polyuretanovou pĢnou atd.
Obr. 6i. PƎíklady
nefunkēního tĢsnĢní spojƽ
nopových fólií pomocí
samolepících páskƽ
5.4 TÐsnost prostup×
TĢsnost prostupƽ proƟradonovou izolací patƎí mezi zásadní parametry ovlivŸující úēinnost celého izolaēního systému. TĢsnost prostupƽ lze opĢt testovat pomocí stanovení
souēinitele difúze radonu. SN 73 0601 (2006) vyžaduje,
aby dodavatelé izolaēních systémƽ uvádĢli zpƽsob napojení izolace na prƽchodku vēetnĢ hodnoty souēinitele
difúze radonu tohoto napojení.
Aby bylo tĢsnĢní prostupƽ proveditelné, nemĢly by být
prostupy umísƛovány do rohƽ a koutƽ, protože v tĢchto
místech není zajištĢn dostateēný prostor pro pracovní-
Obr. 7i. Noēní mƽra
izolatéra. Takhle ne.
Toto nejde plynotĢsnĢ
zaizolovat. Chyba vznikla
už ve stádiu projektu.
Obr. 8i. Vychází-li prostup
do stĢny, musí se nejprve
dokonēit napojení
izolaēního povlaku na
prostupující potrubí
a teprve poté je možné
pokraēovat ve zdĢní stĢny.
PƎi opaēném postupu
nelze izolaci na potrubí
plynotĢsnĢ pƎipojit.
12
V místech, kde nelze umístit ochrannou prƽchodku
s pƎírubou, se použije ochranná prƽchodka bez pƎíruby,
k níž se proƟradonová izolace plynotĢsnĢ pƎipojí pomocí
manžety z izolace osazené na prƽchodku. AlternaƟvnĢ
lze izolaci ukonēit u prƽchodky s utĢsnĢním spáry mezi
izolací a prƽchodkou trvale pružným tmelem s následným
pƎelepením manžetou ze samolepícího pásku.
U stávajících staveb, není-li souēásơ rekonstrukce i výmĢna instalací, lze použít i prƽchodku podélnĢ dĢlenou.
Prostor mezi prƽchodkou a pƽvodní konstrukcí se vyplní,
popƎ. zainjektuje betonovou smĢsí.
Nedochází-li k dilataēním pohybƽm prostupujících médií,
je možno izolaēní vrstvy pƎímo napojit na prostupující
tĢlesa za pomoci manžet z izolaēního materiálu, napƎ.
podle I4.1 a I4.2.
5.5
Podmínky provádÐní
Podmínky provádĢní jsou velmi dƽležitým aspektem zajištĢní spolehlivosƟ jakékoliv ochrany spodní stavby proƟ
vodĢ i radonu. Ukazuje se toƟž, že chyby vznikající ve stádiu provádĢní bývají fatální. Do provádĢcích podmínek
mƽžeme zahrnout následující aspekty:
ƒ klimaƟcké faktory – vždy je nutno uvážit, pƎi jakých
teplotách budou probíhat izolaēní práce a tomu pƎizpƽsobit výbĢr izolaēních materiálƽ a technologií.
ObecnĢ plaơ, že pƎi nižších teplotách izolaēní materiály kƎehnou a jsou mechanicky snadno poškoditelné.
Ani od pracovníkƽ vystavených záporným teplotám
nelze oēekávat bezvadnou práci. Dalším významným
klimaƟckým faktorem mƽže být vlhkost podkladu,
popƎípadĢ nepƎípustnost pokládky nĢkterých izolaēních materiálƽ za deštĢ. Vliv klimaƟckých faktorƽ lze
omezit ochranou staveništĢ mobilními pƎístƎešky,
ƒ technologické faktory – pro daný tvar izolovaných
ploch je tƎeba zvolit vhodnou izolaēní technologii tak,
aby izolace mohla být položena v co možná nejménĢ
pracovních etapách, neboƛ etapové spoje bývají ēastým zdrojem poruch. Ve spolupráci s projektantem
je tƎeba zajisƟt proveditelnost všech konstrukēních
detailƽ a prostupƽ (prostupy ani dilataēní spáry nemají být umísƛovány do koutƽ a rohƽ, atd.),
ƒ ēasové faktory – kvalita prací bývá znaēnĢ negaƟvnĢ ovlivnĢna rychlosơ výstavby, tj. minimalizací ēasu
potƎebného k položení izolaēních vrstev,
ƒ kvaliÞkaēní faktory – izolaēní práce je tƎeba svĢƎovat
pouze Þrmám s kvaliÞkovanými a prƽbĢžnĢ proškolovanými pracovníky a vybavených potƎebnou technologií,
ƒ kontrolní mechanismy – provádĢní izolaēních prací je
nutno prƽbĢžnĢ kontrolovat kvaliÞkovaným, na dodavatelské ÞrmĢ nezávislým odborníkem.
6 Ú¼INNOST PROTIRADONOVÝCH IZOLACÍ
Úēinnost souvisle provedených proƟradonových izolací
v nových stavbách mĢƎená procentem domƽ, v nichž koncentrace radonu nepƎekroēí smĢrnou hodnotu 200 Bq/m3,
se pohybuje v intervalu od 80ര% do 90ര%. To znamená, že
jen v 10 až 20ര% nových domƽ chránĢných proƟ radonu
pouhou izolací pƎekraēuje koncentrace radonu smĢrnou
hodnotu. ProƟradonovou izolaci lze tedy považovat ze
velmi úēinný prostƎedek bránící vstupu radonu do nových staveb. Plaơ to však jen za pƎedpokladu, že izolace
je navržena a použita v souladu s SN 73 0601 (2006) [1].
Úēinnost proƟradonových izolací dodateēnĢ vkládaných
do stávajících staveb není obecnĢ pƎíliš vysoká. Rozumíme-li úēinnosơ v souladu s SN 73 0601 (2006) procentuální vyjádƎení poklesu koncentrace radonu k hodnotĢ
pƎed opatƎením (vztah 1), potom na základĢ zjištĢní Státního ústavu radiaēní ochrany [9] se prƽmĢrná úēinnost
pohybuje okolo 37ര%. Jinými slovy Ǝeēeno, koncentrace
se sníží jen na 63ര%.
u=
Cp – C k
·100 [%]
Cp
Protiradonové izolace
O I P M SRNA D
(1)
kde u je úēinnost opatƎení [%], Cp resp. Ck, je koncentrace
radonu [Bq/m3] v pobytovém prostoru zjištĢná prƽkazným mĢƎením pƎed opatƎením, resp. po provedených
opatƎeních.
MĢƎeno procentem domƽ, v nichž koncentrace poklesne
po pokládce izolace pod smĢrnou hodnotu 400 Bq/m3, je
úēinnost dokonce ještĢ nižší, a to pouhých 22ര%. Tento
špatný výsledek je dƽsledkem nemožnosƟ provedení
izolaēního povlaku celistvĢ a souvisle a pƎecenĢní možnosơ samotných proƟradonových izolací ve stávajících
stavbách ze strany projektantƽ. Je tedy velmi pravdĢpodobné, že jakmile koncentrace radonu v objektu pƎekroēí
640 Bq/m3, nemusí se podaƎit snížit samotnou proƟradonovou izolací koncentraci pod smĢrnou hodnotu
400 Bq/m3.
PrƽmĢrná úēinnost proƟradonové izolace provedené
v kombinaci s pasivním vĢtracím systémem podloží nebo
s pasivnĢ odvĢtranou venƟlaēní vrstvou se pohybuje okolo 47ര%. Je-li základem vĢtracího systému svislé odvĢtrání
nad stƎechu objektu, potom se úēinnost v obou pƎípadech
zvýší až na 52ര%. Takovéto kombinované systémy je tedy
možné navrhovat v závislosƟ na zpƽsobu pasivního odvĢtrání až do koncentrace radonu v objektu 750 Bq/m3,
resp. 830 Bq/m3.
PƎekroēí-li ve stávajícím objektu prƽmĢrná koncentrace
radonu 800 Bq/m3, mĢla by být dodateēná izolace provedena v kombinaci s akƟvním odvĢtráním podloží nebo
venƟlaēní vrstvy nebo by alespoŸ mĢla být provedena
pƎíprava pro pƎemĢnu pasivního odvĢtrání na akƟvní.
7 NÁVRH A REALIZACE
PROTIRADONOVÝCH IZOLACÍ
7.1 Použití v nových stavbách
Použiơ proƟradonové izolace pro ochranu pƎirozenĢ
vĢtraných pobytových prostor v kontaktních podlažích
nových staveb je pƎehlednĢ znázornĢno schématem
na Obr. 9i.
13
Radon – stavební souvislosti I.
Samotnou proƟradonovou izolaci lze bez dalších doplŸkových opatƎení použít na ochranu proƟ radonu u všech
staveb s pƎirozenĢ vĢtranými pobytovými prostory v kontaktních podlažích pƎi stƎedním a vysokém radonovém indexu stavby, když koncentrace radonu v podloží rozhodná
pro stanovení radonového indexu stavby nepƎesahuje
následující hodnoty:
Použiơ kombinovaných opatƎení se doporuēuje i pƎi koncentracích nižších než jsou výše uvedené hodnoty, pokud
lze pƎedpokládat nĢkterou z následujících skuteēnosơ:
ƒ 60 kBq/m3 pro vysoce propustné zeminy,
ƒ 140 kBq/m3 pro stƎednĢ propustné zeminy a
ƒ 200 kBq/m3 pro zeminy s nízkou propustnosơ.
ƒ dojde ke zvýšení propustnosƟ podloží pod domem
napƎ. v dƽsledku odvodu povrchové vody, umĢlým
snížením hladiny spodní vody apod.;
PƎekraēuje-li koncentrace radonu v podloží výše uvedené limity, musí být proƟradonová izolace provedena
v kombinaci buě s odvĢtráním podloží pod objektem
(Sešit P) nebo s venƟlaēní vrstvou v kontaktních konstrukcích (Sešit M). Kombinované opatƎení je rovnĢž
nutné, a to bez ohledu na koncentraci radonu v podloží
i tehdy, je-li souēásơ kontaktní konstrukce podlahové
vytápĢní nebo je pod stavbou umístĢna drenážní vrstva
o vysoké propustnosƟ.
ano
ne
Štěrkový podsyp nebo
podlahové topení?
ne
Pro.radonová izolace
(Sešit I – I1, I2)
Obr. 9i. Použiơ
proƟradonové izolace pro
ochranu nových staveb
(Cs – koncentrace radonu
v podloží rozhodná pro
stanovení radonového
indexu stavby)
14
Kontrolní měření.
Koncentrace radonu menší
než směrné hodnoty?
ƒ celistvost kontaktních konstrukcí domu mƽže být porušena plánovanou okolní výstavbou (týká se zejména
Ǝadových a terasových domƽ, zástavby v prolukách
apod.).
ƒ ve všech místech kontaktního podlaží je zajištĢna spolehlivá výmĢna vzduchu bĢhem celého roku,
ano
ƒ stropní konstrukcí nad kontaktním podlaží nedochází
k proudĢní vzduchu, prostupy jsou utĢsnĢny,
ne
Dodatečné zásahy,
odvodnění, poddolování,
otřesy atd.?
ƒ dƽm se nachází v oblasƟ, kde lze oēekávat pohyby
v podloží, které by mohly vést k výskytu trhlin v kontaktních konstrukcích (napƎ. nestabilní svahy, poddolovaná území, otƎesy od dopravy apod.);
Na druhé stranĢ lze v urēitých objektech proƟradonovou
izolaci nahradit celistvou hydroizolací s vodotĢsnĢ provedenými spoji a prostupy navrženou podle hydrofyzikálního namáhání nebo jen vodotĢsnou železobetonovou
konstrukcí podle SN EN 206-1 o minimální tloušƛce prvkƽ
250രmm (bílou vanou). Jedná se o stavby, kde jsou buě
v kontaktních podlažích všechny pobytové prostory nucenĢ vĢtrány, nebo se v kontaktních podlažích nenachází
žádné pobytové prostory a plaơ, že:
Střední nebo vysoký
radonový index stavby
Cs > 60/140/200
kBq/m3?
ƒ oēekávají se dodateēné zásahy do kontaktních konstrukcí, které povedou k porušení proƟradonové
izolace;
ano
Pro.radonová izolace
(Sešit I – I1,I2) v kombinaci
s odvětráním podloží
(Sešit P) nebo s ven.lační
vrstvou (Sešit M)
ano
OK
ƒ vstupy do kontaktních podlaží z ostatních podlaží jsou
opatƎeny dveƎmi v tĢsném provedení a s automaƟckým zavíráním.
7.2 Použití ve stávajících stavbách
OpatƎení založená na proƟradonových izolacích nejsou
v pƎípadĢ stávajících staveb zdaleka tak ēastá, jako u staveb nových. Je to dƽsledek jednak nižší úēinnosƟ a jednak
pomĢrnĢ vysokých poƎizovacích nákladƽ. Jejich použiơ
pƎipadá v úvahu v objektech s pobytovými místnostmi
v kontaktních podlažích, v nichž koncentrace radonu pƎevyšuje 600 Bq/m3 a kde:
ne
Dodatečná opatření
ƒ jsou kontaktní konstrukce ve velmi špatném stavu
(napƎ. dƎevĢné podlahy na škvárovém podsypu, suché
dlažby pƎímo na podloží, neizolované betony atd.),
ƒ je potƎeba zároveŸ vyƎešit zvýšenou vlhkost kontaktních konstrukcí.
PomĢrnĢ omezené použiơ proƟradonových izolací vychází ze skuteēnosƟ, že jejich pokládka vyžaduje vytvoƎení
nových podlah nebo obnažení suterénních stĢn z vnĢjší
strany, což je zásah nejen velmi drahý, ale i ēasovĢ nároēný a neobejde se bez omezení provozu. Bez významu
není ani nejistá úēinnost zpƽsobená nemožnosơ zajisƟt
spojitost izolaēního systému (ne vždy je možné izolaci
vložit i pod stĢny nebo z vnĢjší strany suterénního zdiva).
Na druhé stranĢ, bude-li v objektu probíhat rekonstrukce
kontaktních konstrukcí (podlah a suterénních stĢn) ze
zcela jiného dƽvodu než je radon, je vložení nové proƟradonové izolace do novĢ budovaných konstrukcí jistĢ
efekƟvním opatƎením a to pƎi jakýchkoliv hodnotách koncentrace radonu v domĢ.
ProƟradonová izolace se do stávajících staveb instaluje
vždy v kombinaci s odvĢtráním podloží (Sešit P) nebo
s venƟlaēními vrstvami v kontaktních konstrukcích (Sešit M). Zvyšuje se tak úēinnost systému a eliminuje se
zhoršení vlhkostního stavu kontaktních konstrukcí pƎi
nespojitém provedení izolace.
Použití protiradonové izolace pro ochranu stávajících staveb je pƎehlednĢ znázornĢno schématem na
Obr. 10i.
7.3 Podklady pro návrh v nových stavbách
Podkladem pro návrh proƟradonové izolace v nových
stavbách jsou všechny údaje, který umožní projektantovi
urēit radonový index stavby, neboli radonový potenciál
na úrovni základové spáry. Dƽležité jsou zejména informace získané z:
ƒ radonového prƽzkumu stavebního pozemku [10, 11]
(hodnota tƎeơho kvarƟlu a maximální hodnota koncentrace radonu v pƽdním vzduchu, propustnost podloží pro plyny, popis základových pomĢrƽ s ohledem
na verƟkální proÞl propustnosƟ),
ƒ geotechnické zprávy (druh základových konstrukcí,
výšková poloha základové spáry, pƎítomnost podzemní vody, úpravy podloží majících vliv na plynopropustnost jako napƎ. hutnĢní, stabilizace, zƎizování
propustných štĢrkopískových vrstev o tloušƛce vĢtší
než 50രmm atd.),
ƒ projektu domu (velikost plochy v kontaktu s podložím,
zpƽsob vytápĢní a vĢtrání, násobnost výmĢny vzduchu, pƎítomnost podlahového topení v kontaktních
konstrukcích, dispoziēní Ǝešení, umístĢní pobytových
místnosơ apod.).
Protiradonové izolace
O I P M SRNA D
Stavebnětechnický průzkum
+ měření radonu
Je nutná rekonstrukce
podlah?
ne
Ven.lační vrstva na stávající podlahu
(Sešit M) nebo
odvětrání podloží (Sešit P)
ano
Je pod stávajícími
stěnami izolace?
ne
ano
Pro.radonová izolace v podlaze
(Sešit I) napojená na stávající (nebo
nově vloženou) izolaci pod stěnami
v kombinaci s odvětráním podloží
(Sešit P – P4) nebo s ven.lační
vrstvou (Sešit M – M3, M4)
Pro.radonová izolace
v podlaze napojená
na soklík (Sešit I – I3)
v kombinaci s odvětráním
podloží (Sešit P – P4)
nebo s ven.lační vrstvou
(Sešit M – M3, M4)
Kontrolní měření.
Koncentrace radonu menší
než směrné hodnoty?
ano
OK
ne
Dodatečná opatření
Z výše uvedených údajƽ se urēí hodnota koncentrace
radonu v podloží a propustnost podloží, na jejichž základĢ se stanoví radonový index stavby a rozhodne se
o tom, zda stavba mƽže být chránĢna samotnou proƟradonovou izolací nebo zda je nutná kombinace proƟradonové izolace s odvĢtráním podloží nebo s venƟlaēními
vrstvami.
Obr. 10i. Použiơ
proƟradonové izolace pro
ochranu stávajících staveb
7.4 Podklady pro návrh ve stávajících
stavbách
Návrh proƟradonové izolace do stávajících staveb musí
vycházet zejména z podrobného stavebnĢ technického
prƽzkumu zamĢƎeného na:
ƒ kvalitu a tĢsnost stávajících kontaktních konstrukcí
(složení, pƎítomnost hydroizolaēních vrstev, výskyt
trhlin, vlhkostní stav atd.),
ƒ uspoƎádání spodní stavby (hloubka pod terénem, tvar
podzemního podlaží, umístĢní podzemního podlaží
vzhledem k nadzemním podlažím atd.),
15
Radon – stavební souvislosti I.
ƒ hydrogeologické údaje (hladina podzemní vody a její
kolísání bĢhem roku, údaje o zpƽsobu odvodnĢní
dešƛové vody a odpadních vod, údaje o prosakování
vody do podzemních podlaží a o odvodu prosáklé
vody atd.).
Dalším nezbytným podkladem jsou výsledky doplŸkových
diagnosƟckých mĢƎení provádĢných s cílem zjisƟt zdroje
radonu, idenƟÞkovat a lokalizovat vstupní cesty radonu
v kontaktních konstrukcích a stanovit zpƽsob jeho šíƎení
po objektu.
Smyslem je pƎipravit takové informace, aby izolace byla
aplikována efekƟvnĢ, tj. zejména v místech vstupních cest
radonu do budovy a na stranĢ druhé, aby byly eliminovány možné negaƟvní projevy opatƎení (napƎíklad uzavƎení
vlhkosƟ v kontaktních konstrukcích).
7.5 VýpoÎet tloušªky protiradonové izolace
Minimální tloušƛka proƟradonové izolace se pro každý
konkrétní objekt stanoví výpoētem podle SN 73 0601
(2006) v závislosƟ na:
ƒ hodnotách koncentrace radonu v podloží a propustnosƟ podloží rozhodných pro stanovení radonového
indexu stavby,
ƒ parametrƽ objektu (plocha kontaktních konstrukcí,
intenzita výmĢny vzduchu, objem vnitƎního prostoru),
ƒ souēiniteli difúze radonu v proƟradonové izolaci
[2, 3, 7].
Podrobný popis výpoēetního postupu a pƎehled hodnot
souēinitele difúze radonu v jednotlivých izolaēních materiálech (asfaltových pásech, polymerních fóliích, stĢrkách,
nátĢrech atd.) je uveden v Sešitu D.
7.6 ProvádÐní protiradonové izolace
Podkladní vrstvy
Tvar izolovaných ploch má být co nejjednodušší, pokud
možno bez prostupƽ a dilataēních spár a s co nejmenším
poētem rohƽ, koutƽ a takových tvarƽ, které vyžadují velký
poēet etapových spojƽ.
Podklad pod proƟradonovou izolaci musí splŸovat podmínky (napƎ. na vlhkost, drsnost atd.) stanovené výrobcem, popƎ. dodavatelem izolace. Zpravidla se vyžaduje
rovný povrch, bez duƟn a ostrých nerovnosơ, výstupkƽ
a zlomƽ. Kvalitní pƎíprava podkladu je dƽležitá zejména
u izolací, které jsou s podkladem spojeny (nátĢry, stĢrky,
celoplošnĢ natavené asfaltové pásy) a u velmi tenkých
16
izolací. Kvalita povrchu podkladních konstrukcí musí být
pƎed zahájením izolaēních prací vždy zkontrolována.
Podkladní betony by mĢly být provedeny v nejmenší
tloušƛce 100രmm a s celoplošným vyztužením síơ ēi rozptýlenou výztuží. Je-li nutno pod podkladní betony umísƟt
drenážní vrstvu (napƎ. na jílovitých zeminách), musí být
odvĢtrána do exteriéru.
Podklad pro svislou izolaci provádĢnou do vany mohou
kromĢ cihelné stĢny tvoƎit i záporové, pilotové ēi štĢtovnicové stĢny stavební jámy. V takovém pƎípadĢ je zpravidla
nutné povrch pažící stĢny vyrovnat cementovou omítkou,
stƎíkaným betonem nebo jiným vhodným zpƽsobem podle nárokƽ použité povlakové izolace. Vzhledem k tomu,
že pažící stĢna i nosná konstrukce objektu mohou vykazovat odlišné deformace (posunuơ, sedání atd.), je vhodné
izolaēní povlak od pažící stĢny oddĢlit kluznou vrstvou
vyluēující namáhání izolace smykem. PƎíslušnou dilataci
musí umožnit i napojení vodorovné a svislé izolace.
Podklady pro izolaci musí být dohotoveny s takovým ēasovým pƎedsƟhem, aby byly dostateēnĢ vyzrálé a kvalitou
povrchu odpovídaly pƎedepsaným požadavkƽm. Musí být
osazena pƎípadná prostupující tĢlesa (ochranné prƽchodky atd.), k nimž se bude izolace pƎipojovat. Prƽchodky
musí být vytvoƎeny z materiálƽ odolných korozi, aby nesnižovaly životnost izolaēní bariéry.
Kladení izolaēního povlaku
Pokládka proƟradonové izolace by mĢla být zajišƛována
pouze zkušenými a proškolenými pracovníky vybavenými
potƎebnou technikou. PrƽbĢh izolaēních prací je tƎeba
pravidelnĢ kontrolovat, aby se ovĢƎilo, že použitý izolaēní
materiál, jeho tloušƛka a zpƽsob provedení spojƽ a prostupƽ odpovídají projektu.
V nových stavbách závisí podoba každého izolaēního systému na postupu výstavby podzemí objektu a na zpƽsobu
kladení svislé izolace. V principu jsou možné dva pracovní
postupy:
ƒ svislá izolace se provádí z výkopu (I1),
ƒ svislá izolace se provádí do vany
(provádĢní z jámy – I2).
PƎi provádĢní izolace z výkopu se nejprve na pƎipravenou podkladní betonovou konstrukci položí vodorovná
izolace, která se zakryje vhodnou ochranou. Dále se pokraēuje postavením obvodových suterénních stĢn, na nĢž
se z vnĢjší strany z výkopu umísơ svislá izolace vēetnĢ
ochranné vrstvy proƟ poškození od zásypu. Spojení svislé
a vodorovné izolace se v tomto pƎípadĢ Ǝeší zpĢtným
spojem, jehož minimální délka je 150 až 200രmm. ZpĢtný
spoj bývá ēastým místem prƽsaku vody a prƽniku radonu
do objektu, a proto je tƎeba v tomto místĢ izolaēní povlak
zesílit pƎídavným izolaēním pásem podle I1.1 nebo I1.2.
Toto Ǝešení se uplatŸuje pƎevážnĢ jen v podmínkách zemní vlhkosƟ a vody prosakující odvodnĢnými zeminami.
Provádíme-li izolaci z jámy, vytvoƎí se nejprve podkladní
vana, jejíž dno je vĢtšinou betonové a stĢny z plných ostƎe
pálených cihel zdĢných na cementovou maltu v tloušƛce od 65രmm do 150രmm podle výšky stĢny. NáslednĢ
se na vnitƎní stranu podkladní vany položí vodorovná
i svislá izolace, která se v koutech a na hranách zesiluje
pƎídavným izolaēním pásem podle I2.1 nebo I2.2. Nosná konstrukce stavby se realizuje jako poslední. Bude-li
tvoƎena monoliƟckým železobetonem, musí být ještĢ
pƎed kladením armatury a betonáží provedena dƽkladná
ochrana izolaēního povlaku, napƎ. pomocí polotuhých
plastových desek. Tato varianta se volí pƎi zakládání objektƽ pod hladinou podzemní vody nebo v neodvodnĢných
zeminách, kde hrozí možnost vzniku sekundární hladiny
od zadržené srážkové vody.
ProƟradonová izolace musí být provedena v celé ploše kontaktní konstrukce. Doporuēuje se její plnoplošné
pƎilepení (pƎitavení) ke konstrukci, což znaēnĢ redukuje
možnost transportu radonu neodvĢtranou vzduchovou
mezerou mezi podkladní konstrukcí a vlastní izolací.
Ochrana položené izolace
PƎed zakryơm izolace se musí provést kontrola její celistvosƟ a neporušenosƟ a tĢsnosƟ spojƽ a prostupƽ.
Vodorovná izolace musí být pƎed položením dalších podlahových vrstev chránĢna proƟ poškození vhodným zpƽsobem, napƎ. pƎekryơm ochrannou texƟlií o vyšší gramáži
(alespoŸ 500 g/m2), deskami z plastƽ, vrstvou prostého
betonu atd.
Protiradonové izolace
O I P M SRNA D
Svislá izolace se chrání proƟ mechanickému poškození pƎi
provádĢní zásypu napƎ. pƎizdívkou z ostƎe pálených mrazuvzdorných cihel, ochrannou texƟlií o plošné hmotnosƟ
alespoŸ 500 g/m2, ochrannými deskami, popƎ. fóliemi
z plastƽ. Na vysokém radonovém indexu se doporuēuje
tuto ochranu Ǝešit prostƎednictvím vlnitých desek nebo
plastových nopovaných fólií, které pƎi vytažení až nad
terén umožŸují zároveŸ odvĢtrání radonu. V nĢkterých
pƎípadech mƽže být výhodné použiơ tvrzených nenasákavých tepelnĢ izolaēních desek, neboƛ je souēasnĢ
s ochrannou funkcí Ǝešena i tepelná izolace stĢny.
PƎi ochranĢ izolace z tenkovrstvých materiálƽ (napƎ.
ochranných texƟlií, ochranných desek z plastƽ) nesmí
zásypové materiály obsahovat ostrohranné pƎímĢsi. ProvádĢní zásypu (vēetnĢ jeho zhutnĢní) musí být provedeno
tak, aby nedošlo k poškození izolace.
PƎi pƎerušení provádĢní izolace (napƎ. v místech pracovních spár, etapových napojení apod.) musí být zajištĢna
ochrana izolace proƟ provozním vlivƽm doēasnou (provizorní) vrstvou nebo konstrukcí.
Po rozpracované a nechránĢné izolaci je dovoleno pƎecházet jen v nejnutnĢjší míƎe. PƎímé pojíždĢní po izolaci nebo
ukládání kusových a sypkých hmot na ní je nepƎípustné.
17
Radon – stavební souvislosti I.
Nové stavby – napojení vodorovné a svislé izolace
pomocí zpĢtného spoje
I1
Schéma:
Použiơ
V podmínkách zemní vlhkosƟ a vody prosakující horninovým prostƎedím v odvodnĢné
základové spáƎe
Pozor
ZpĢtný spoj musí být zesílen pƎídavným pásem o minimální šíƎce 300രmm (asfaltové
pásy) nebo 450രmm (polymerní fólie)
Detail provedení zpĢtného spoje
I1.1
18
CeloplošnĢ navaƎené
asfaltové pásy
I1.2
VolnĢ položené
polymerní fólie
Nové stavby – izolace spodní stavby
do podkladní vany
I2
Protiradonové izolace
O I P M SRNA D
Schéma:
Použiơ
Pod hladinou podzemní vody nebo v neodvodnĢné základové spáƎe, kde se prosakující
voda mƽže hromadit a doēasnĢ pƽsobit hydrostaƟckým tlakem na konstrukci – zejména
v zeminách o nízké propustnosƟ
Pozor
Kouty a hrany musí být zesíleny pƎídavným pásem o minimální šíƎce 300രmm
Detail napojení vodorovné a svislé izolace
I2.1
CeloplošnĢ navaƎené asfalt. pásy I2.2
VolnĢ položené polymerní fólie
19
Radon – stavební souvislosti I.
Stávající stavby – napojení nové izolace podlah
na stávající stĢny
I3
Schéma:
Použiơ
Je-li tƎeba ve stávající stavbĢ vytvoƎit novou podlahu z dƽvodu nefunkēnosƟ stávajících podlah
(napƎ. shnilé prkenné podlahy, rozpadlé betony atd.) a není možné napojit izolaci v podlaze
na izolaci pod stĢnami (pod stĢnami izolace není nebo je nefunkēní a pod stĢny nelze vložit
novou izolaci)
Pozor
Nová podlaha s proƟradonovou izolací ve stávající stavbĢ se vždy kombinuje buě s odvĢtráním
podloží nebo s venƟlaēní vrstvou v konstrukci podlahy
I3.1
20
Napojení asfaltového pásu na stávající stĢnu – pƎitavením na soklík
z cementové omítky opatƎený asfaltovým penetraēním nátĢrem
I3.2
Napojení PE fólie na stávající stĢnu – pomocí pƎídavného modiÞkovaného
asfaltového pásu s nosnou vložkou sklenĢnou nebo polyesterovou pƎitaveného na soklík z cementové omítky opatƎený asfaltovým penetraēním
nátĢrem a na PE fólii
I3.3
Napojení PVC-P fólie na stávající stĢnu – horkovzdušným pƎivaƎením
na podtmelený poplastovaný plech pƎikotvený ke stĢnĢ
Protiradonové izolace
O I P M SRNA D
21
Radon – stavební souvislosti I.
Prostupy
proƟradonovou izolací
I4
Prostupy bez dilataēních pohybƽ – pƎímé napojení izolace na prostupující tĢlesa
I4.1
Prostup asfaltovými pásy
Pozn. Na ocelová potrubí lze asfaltové pásy pƎivaƎit i natavením asfaltové krycí vrstvy. TĢsnící úsek na potrubí
(pƎetažení pásu) musí mít délku alespoŸ 150രmm.
I4.2
Prostup polymerními fóliemi
Pozn. Fólie z PVC-P lze horkovzdušnĢ pƎivaƎit na potrubí
z tvrzeného PVC. ObdobnĢ lze PE fólie pƎivaƎit na potrubí z HDPE. Tento spoj se však doporuēuje pojisƟt
asfaltovou bandáží.
Prostupy s dilataēními pohyby – napojení izolaēního povlaku na ochrannou prƽchodku
s pevnou pƎírubou
I4.3
Prostup asfaltovými pásy
Pozn. Volná pƎíruba podtmelena asfaltovým tmelem.
22
I4.4
Prostup polymerními fóliemi
Pozn. Fólie mezi pevnou a volnou pƎírubou podtmeleny.
Izolaēní
pƎepážky
I5
Protiradonové izolace
O I P M SRNA D
V tĢch místech konstrukce, kde je pƎestupováno dovolené namáhání izolace, nebo tam, kde není možné ze staƟckých dƽvodƽ pƎerušení probíhající výztuže, se spojitost izolace zajišƛuje pomocí tzv. hydroizolaēních pƎepážek. Ty
mohou být buě z ocelových desek nebo z nátĢrových povlakƽ ze synteƟckých pryskyƎic (epoxidy, polyuretany).
Probíhající výztuž se v pƎepážce utĢsní buě pƎivaƎením na ocelovou desku nebo nanesením nátĢru na výztuž až
do výšky 80രmm. PƎepážky pƎesahují obrys konstrukce minimálnĢ o 150രmm a na tento pƎesah se tĢsnĢ napojí
izolace (napƎ. nalepením, natavením, sevƎením mezi ocelovou desku a volnou pƎírubu).
I5.1
Izolaēní pƎepážka v povlaku z asfaltových pásƽ
Dilataēní
spáry
I6
Dilataēní spáry by mĢly probíhat alespoŸ 0,5രm od rohƽ a koutƽ. Vzhledem k tomu, že zde dochází k rƽzným
pohybƽm, je nutno izolaēní povlak zesílit pƎídavným pásem (asfaltovým, fóliovým, pryžovým) šíƎe minimálnĢ
300രmm. Do dilataēní spáry se pod izolaēní povlak vkládá expanzní pásek na bázi bentonitu nebo vodou bobtnajících pryskyƎic. Vhodným doplŸkem je pƎeklenuơ dilataēní spáry plastovým proÞlovaným pásem vloženým
do betonové podkladní konstrukce.
I6.1
Dilatace v povlaku
z asfaltových pásƽ
Pozn. Zesílení pryžovým pásem o šíƎce min. 300രmm vlepeným do asfaltové hmoty a stabilizovaným asfaltovým
pásem o šíƎce min. 500രmm.
I6.2
Dilatace v povlaku
z polymerních fólií
Pozn. Zesílením povlaku pƎídavným pásem o šíƎce min.
300രmm.
23
Radon – stavební souvislosti I.
Eliminace radonových mostƽ
v místĢ perimetru
I7
U objektƽ s obvodovým zdivem z tvarovek se svisle orientovanými duƟnami kladenými na sraz bez promaltování
svislých spár mƽže radon do tĢchto tvarovek pronikat spárou mezi základem a deskami tepelné izolace. Zdivo se
pak stává zdrojem radonu v domĢ. Na následujících detailech jsou uvedeny možnosƟ pƎerušení této spáry pro
pƎípad nepodsklepeného domu. ObdobnĢ se postupuje i u objektƽ s podzemními podlažími.
I7.1
Vodorovná proƟradonová izolace
je ve výšce alespoŸ 300രmm nad terénem
Pozn. U PVC-P fólií se místo pásu z HDPE fólie použije poplastovaný plech, k nĢmuž se PVC-P fólie horkovzdušnĢ
pƎivaƎí. Je-li proƟradonová izolace tvoƎena PE fólií, pak se tato fólie pƎetáhne pƎes hranu základového pasu o šíƎku
rovnající se vyložení cihelné tvarovky.
24
I7.2
Vodorovná proƟradonová izolace je nad terénem o ménĢ než 100രmm
Protiradonové izolace
O I P M SRNA D
Pozn. U PVC-P fólií se místo L lišty z HDPE fólie použije poplastovaný plech, k nĢmuž se PVC-P fólie horkovzdušnĢ
pƎivaƎí. Je-li vodorovná proƟradonová izolace tvoƎena PE fólií, mƽže být na svislou izolaci použit i asfaltový modiÞkovaný pás.
25
Radon – stavební souvislosti I.
I7.3
Vodorovná proƟradonová izolace je ve výšce 100–300രmm nad terénem
Pozn.: Souvislý pás tmelu musí vždy probíhat nad úrovní okolního terénu.
26
LITERATURA
[1]
SN 73 0601(2006) Ochrana staveb proƟ radonu z podloží. NI 2006
[2]
Jiránek M., Kotrbatá M.: Radon Diīusion Coeĸcients in 360 Waterproof Materials of Diīerent Chemical
ComposiƟon. In: RadiaƟon ProtecƟon Dosimetry 2011; 145(1), pp. 178–183, doi: 10.1093/rpd/ncr043
[3]
Jiránek M., Rovenská K., FroŸka A.: Radon diīusion copeĸcient – a material property determining the applicability of waterproof membranes as radon barriers. In: Proceedings of the American AssociaƟon of Radon
ScienƟsts and Technologists 2008 InternaƟonal Symposium Las Vegas NV, September 14–17, 2008. AARST,
2008
[4]
Jiránek M.: Spolehlivost a opƟmalizace proƟradonových opatƎení. In: Bezpeēnost jaderné energie 15(53),
2007 ē.3/4, pp. 102–108, ISSN 1210-7085
[5]
Witzany J., Jiránek M., Zlesák J., Zigler R.: Konstrukce pozemních staveb 20. Skriptum, Fakulta stavební VUT
Praha, 2006, ISBN: 80-01-03422-4
[6]
Jiránek M.: Ochrana staveb proƟ radonu z podloží podle revize SN 73 0601 (2006). In.: Sborník konference
Izolace 2006. Izolace spodních staveb. 1. 3. 2006, Praha, pp. 18–22
[7]
Jiránek M.: PƎehled izolací proƟ radonu na ēeském trhu. In: Materiály pro stavbu 6/2006, pp. 30–32
[8]
Jiránek M., Hƽlka J.: Applicability of various insulaƟng materials for radon barriers. In: The Science of the Total
Environment 272 (2001), pp. 79–84
[9]
Fojơková I. Zpráva o Ǝešení úkolu „Vyhodnocování efekƟvnosƟ proƟradonových opatƎení“, SÚRO Praha, 2001
[10]
Neznal M., Neznal M., Matolín M., Barnet I., Mikšová J.: Nová metodika stanovení radonového indexu pozemku. Práce eské geologické služby ē. 16, Praha 2004
[11]
Neznal M., Neznal M.: Ochrana staveb proƟ radonu. Grada Publishing a.s., Praha 2009
Protiradonové izolace
O I P M SRNA D
27
Doc. Ing. MarƟn Jiránek, CSc., Ing. Milena Honzíková
RADON ͵ STAVEBNÍ SOUVISLOSTI I.
Sešit I – ProƟradonové izolace
Návrh a pokládka proƟradonových izolací v nových i stávajících stavbách
Pro Státní úƎad pro jadernou bezpeēnost vypracovala Fakulta stavební VUT v Praze,
Katedra konstrukcí pozemních staveb, Thákurova 7, 166 29 Praha 6
Vydalo eské vysoké uēení technické v Praze
VyƟskla eská technika – nakladatelství VUT, výroba, Zikova 4, 166 36 Praha 6
GraÞcká úprava: Michaela Kubátová Petrová
Vydání první, 27/146 stran sešitu/dílu I.

Podobné dokumenty

Odvětrání podloží - Radonový program ČR

Odvětrání podloží - Radonový program ČR První díl publikace Radon – stavební souvislosƟ sestává z 6 kapitol uspoƎádaných do samostatných sešitƽ: O I P M SRNA D

Více

Akční leták 23-06-2015

Akční leták 23-06-2015 RƽznéokrasnédoplŸkynahƎeben:námĢsíēníci,kohouti,dokonceifotbalovýmíē!Vícenawww.stavinvest.cz/vyprodej

Více