Za pramenem Divoké Orlice
Transkript
Za pramenem Divoké Orlice
Za pramenem Divoké Orlice Jednodenní exkurze – autobus, pěší turistika Náročnost: vysoká Zaměření: biologické, zeměpisné, enviromentální Navržená trasa: Žamberk – Torfowisko pod Zieleńcem – Mezivrší – Žamberk (Ze Žamberka autobusem do Zieleńce – odtud pěšky do Czerneho Bagna a Topieliska, dál po červené turistické značce po cestě dr. M. Orlowicza do Lasowky, autobusem přes Orlické Záhoří na Masarykovu chatu a pěšky po cestě A. Jiráska přes Pěticestí na Mezivrší a odtud autobusem do Žamberka) Tento projekt je spolufinancován z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis Navržená trasa: Ze Žamberka autobusem do Zieleńce – odtud pěšky do Czerneho Bagna a Topieliska, dál po červené turistické značce po cestě dr. M. Orlowicza do Lasowky, autobusem na Masarykovu chatu a pěšky po cestě A. Jiráska přes Pěticestí na Mezivrší a odtud autobusem do Žamberka Řeka Orlice Původ názvu řeky Orlice není znám. Poprvé se objevuje pojmenování Orlice v roce 1336 jako „ flavius Orlice. Předpokládá 2 se, že název je odvozen od hojného výskytu orlů v povodí. Přívlastek Divoká se v názvu objevuje až v 16.století. Divoká Orlice se původně nazývala „ Veliká" nebo „Dravá", v německém překladu „Wild Adler". Charakterizuje ji prudký tok v poměrně kamenitém korytu. Divoká Orlice je jedním ze dvou zdrojů řeky Orlice, měří 99,3 km, odvodňuje území o ploše 806,5 km² a v místě nad soutokem s Tichou Orlicí dosahuje průměrný průtok 11,5 m³/s. Pramen se nachází v Kladsku v nadmořské výšce 754 m, v bažinatých lesích Bystřických hor, v rašeliništích u Zielence a pod severovýchodními svahy Orlických hor. Tvoří přirozenou státní hranici mezi Polskem a Českou republikou. Na naše území vstupuje nad obcí Trčkov v nadmořské výšce 695 m. Od soutoku s Černým potokem tvoří státní hranici v délce téměř 30 km. Pohraniční úsek končí chráněným územím Zemská brána. Horní hraniční tok až k Zemské bráně je velmi půvabný a romantický, odtud kamenitými peřejemi pokračuje řeka až pastvinské ke vzduté hladině přehrady. Pod přehradou je údolí otevřenější a osídlené. Protéká obcemi Líšnice, Žamberk, Helvíkovice. Úsek mezi 3 Liticemi nad Orlicí a Potštejnem tvoří romantické údolí s peřejnatou částí řeky, která je vodákům známá jako Litický oblouk. Od Doudleb a Kostelce nad Orlicí se tok řeky zklidňuje a před železničním mostem u Albrechtic se slévá s Tichou Orlicí a vytváří řeku Orlici, která dále pokračuje kolem Týniště nad Orlicí do Hradce Králové, kde se vlévá do Labe. Divoká Orlice má několik přítoků, například Bělou, Zdobnici, Říčku. Řeka Orlice patřila k nejčistším řekám v Čechách. Časté záplavy neumožňovaly v povodí rozvoj zemědělské činnosti, a tak se hospodářský význam Orlice omezil jen na rybolov a vorařské řemeslo. Jediný mlýn postavený na řece ve 12. století byl již ve 14. století zrušen. Zieleniec Zieleniec je nejvýše položená kladská obec v nadmořské výšce 800 – 960 m nedaleko státní hranice, na východním úbočí Orlických hor. Z památek v Zielenci stojí za pozornost kamenný kostel sv. Anny z počátku 20. století. Stojí na místě původně dřevěného kostelíka z 18. století. Uvnitř kostela se nachází pozoruhodné barokní sochy Johanna Postlera. Zieleniec je atraktivním centrem lyžování a zimních sportů. Počátky zdejšího rozvoje lyžování a turistiky sahají až do poloviny 19. století. Velkým propagátorem turistiky v Zielenci ( tehdy Grünwaldu ) byl Heinrich Rübartsch, který nechal vybudovat na Vrchmezí ( Orlica ) chatu a 16 m vysokou dřevěnou rozhlednu. 4 Největší rozvoj Zielence nastal ve 20. století, kdy v 70. letech nastal intenzivní rozvoj lyžařského areálu, kde je dnes v provozu 22 vleků. Přírodní rezervace (Torfowisko pod Zieleńcem) Rašeliniště Zieleniec se rozkládá na ploše 120 ha, na území evropského rozvodí. Dušnická Bystřice odvádí své vody do Baltického a pramenná oblast Divoké Orlice do Severního moře. Jedná se o rašeliništní přírodní tundrovou rezervaci, jejíž stáří se odhaduje na 7 600 let. Přírodní rezervací bylo toto území vyhlášeno v roce 1954. Vrstva zbarvené rašelinné slatiny se pohybuje od 3 do 10 metrů, na které přetrvala unikátní flóra z doby ledové. Přírodní rezervaci tvoří dvě rašeliniště, Topielisko, rozvodí Odry a Labe a Czarne Bagno, kterým protéká potůček, zárodek Divoké Orlice. 5 Záhoří Orlické Záhoří je společné pojmenování osad a obcí v údolí Divoké Orlice na českopolské hranici. Nachází se zde hraniční přechod Mostowice – Orlické Záhoří. V roce 2004 byla na sníženině mezi Bystřickými a Orlickými horami vyhlášena Ptačí oblast Orlické Záhoří v soustavě Natura 2000. Předmětem ochrany na ploše 903,73 ha je populace chřástala polního(Crex crex). Trčkov (Trschkadorf) je původně pohraniční osada chalupníků (dřevorubců), která se připomíná r. 1790. V roce 1913 je zde uváděno 527 Němců a 1 Čech. Díky odlehlosti a opuštěnosti se v okolí zachovalo množství původních ekosystémů: Národní přírodní rezervace"Trčkov" byla vyhlášena v na území 65 ha, její stáří je více než 150 let. V rezervaci převládá lesní typ jedlové bučiny s výskytem původního buku, jedle i smrku. Z hlediska fauny bezobratlých patří k nejvýznamnějším lokalitám v Orlických Horách. Přírodní rezervace"Trčkovská louka" byla vyhlášena v roce 1982, patří k posledním zbytkům vegetačně bohatých polokulturních lučin, které nebyly dosud meliorovány. Je zde zjištěno asi 200 druhů vyšších rostlin, mimo jiné starček potoční, prstnatec májový, upolín evropský. Byl zde nalezen i koprníček bezobalný, karpatský migrant, který má v Orlických horách hranici svého celosvětového rozšíření. 6 Přírodní rezervace "Hraniční louka" ležící při Černém potoce, je to polokulturní rašelinná louka s bohatou bylinnou skladbou a rozptýlenou zelení. Z fauny zde žije velmi vzácný pavouk Alopecosa pinetorum, který byl v ČR poprvé nalezen koncem 80. let 20. století na rašeliništích v Jeseníkách, následně také v Jizerských horách a v Krkonoších. Nález v Orlických horách doplnil prázdné místo v řetězci jeho nalezišť v severních pohraničních horách ČR. Bedřichovka (Friedrichswald) je původní horská osada, která vznikla kolem sklářské hutě, vybudované roku 1614 sklářem Johannem Friedrichem. Kolem roku 1700 tehdejší majitel sklárny přenesl výrobu skla do vsi Kaiserswalde (dnešní polská Lasówka), kde sklárna s vynikajícími výsledky pracovala až do roku 1945. Přírodní rezervacíe"Bedřichovka" byla vyhlášena v roce 1982. Jedná se o bohaté naleziště vzácných a chráněných druhů rostlin bledule jarní, prstnatec májový, pcháč různolistý, starček potoční, upolín nejvyšší, kozlík dvoudomý a další. Zelenka (Grünborn) byla založena roku 1613 Benjaminem z Vlkánova jako chalupnická ves, jejíž první obyvatelé si získávali obživu prací pro blízké sklárny, prací v lese a na neúrodných polích. Jadrná (Kerndorf) vyrostla již před rokem 1613 v souvislosti s dálkovou dřevoplavbou po Orlici do Labe a dál ke Kolínu. 7 Kunštát (Kronstadt) vznikl přibližně kolem let 1590 - 1600 a jeho vznik je spojen s působením německých dřevařů. Na hřbitově se nachází pozdně barokní kostel sv. Jana Křtitele z let 1754 - 63, kterému předcházel dřevěný kostel, uváděný už v roce 1612. Masarykova chata Masarykova chata byla postavena Klubem českých turistů z Hradce Králové podle projektu arch. B. Fuchse. Veřejnosti byla otevřena 27. 9. 1925. Roku 1935 byla na Šerlichu zřízena meteorologická stanice a před chatou byla odhalena prezidenta Masaryka busta T. od G. Leoše Kubíčka. Dřevořezby jeho bratra Josefa zdobí uprostřed jídelny masívní sloup, na němž je z jedné strany znak Hradce Králové (lev s písmenem G) a z druhé strany Strom života se znakem KČST. Pod stropem je basreliéf vousatého horala od Ludvíka Goebela z r.1941, který byl dodatečně označen za Rampušáka, dobrého ducha hor. V 8 průběhu války zde byly ubytovávány rodiny fašistických pohlavárů, zotavovali se tu ranění piloti a bylo tu středisko Hitlerjugend. Chata byla osvobozena 10. 5. 1945 Sovětskou armádou. V blízkosti chaty stál hraniční kámen z doby vlády císaře Ferdinanda III. z roku 1636, nově byl přemístěn do muzea v Deštném. Jiráskova stezka Naučná stezka v délce 16 km, která byla zřízena v roce 1986. Prochází po červené turistické značce z parkoviště na Šerlichu na Mezivrší. Vede hlavním hřebenem Orlických hor. PěticestíPěticestí ( 1004 m. n. m. ) je křižovatka turistických a cyklistických cest na hřebenu Orlických hor. Nedaleko při stezce do Zdobnice se nachází, v pramenné oblasti potoka Říčky, rašeliniště Pod Pěticestím. 9 Za źródł źródłem Dzikiej Orlici – Torfowisko pod Zieleńcem Wycieczka jednodniowa – autobusem i pieszo Poziom trudności - ciężki Tematyka: geograficzna, biologiczna, środowiskowa Proponowana trasa: Žamberk – Torfowisko pod Zieleńcem Mezivrší Tento projekt je spolufinancován z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis 10 Proponowana trasa: Ze Žamberka autobusem do Zieleńca – stąd pieszo na Czerne Bagna i Topielisko, dalej po czerwonym szlaku turystycznym po drodze dr. M. Orłowicza do Lasówki, autobusem przez przejście graniczne Mostowice - Orlické Záhoří na Masarykową chatę i pieszo po szlaku A. Jiráska przez Pěticestí na Mezivrší i stąd autobusem do Žamberka Rzeka Orlica Niewiadomo od czego wywodzi się nazwa rzeki Orlicy. Pierwsza wzmianka o niej pochodzi z roku 1336 – „flavius Orlice“. Przypuszcza się, że nazwa wywodzi się od licznego występowania 11 orłów wokół rzeki. Miano Dzika znajduje się w nazwie dopiero w XVI wieku. Dzika Orlica pierwotnie nazywała się „Wielka“ albo „Drapieżna“, niem. „Wild Adler“. Rzeka płynie przeważnie kamiennym korytem i ma silny prąd. Dzika Orlica jest jednym z dwóch dopływów rzeki Orlicy, o długości 99,3 km, zbiera wodę z obszaru o powierzchni 806,5 km² i w miejscu połączenia z Cichą Orlicą jej przepływ sięga 11,5 m³/s. Źródło znajduje się na terenie polskim (ziemia kłodzka), na wysokości 754 m, w bagiennych lasach Gór Bystrzyckich, w torfowiskach pod Zieleńcem i pod północno-wschodnimi zboczami Góry Orlickich. Na teren czeski wchodzi nad wsią Trčkov na wysokości 695 m n.p.m.. Od miejsca, w którym wpada do niej Czarny Potok biegnie granica Polski państwowa i Czeskiej Republiki o długości niemal Graniczny 30 km. odcinek kończy się na początku obszaru chronionego krajobrazu Ziemska 12 Brama. Graniczny górny bieg aż do Ziemskiej Bramy robi bardzo romantyczne wrażenie, stąd rzeka płynie dalej kamiennymi przełomami aż do tamy w Pastwinach. Poniżej tamy dolina rozszerza się i jest gęściej zasiedlona. Rzeka przepływa przez gminy Líšnice, Žamberk, Helvíkovice. Odcinek pomiędzy Liticemi i Potštejnem stanowi romantycznie wyglądająca dolina z przełomami rzeki, który jest turystom wodnym znany jako Łuk liticki (Litický oblouk). Od Doudleb i Kostelca nad Orlicí rzeka jest spokojniejsza, przed mostem kolejowym w Albrechticach łączy się z Cichą Orlicą i dalej, jako Orlica, płynie obok Týniště nad Orlicí do Hradca Králové, gdzie wpada do Łaby. Dzika Orlica ma kilka dopływów, np. Bělá, Zdobnica, Říčka. Rzeka Orlica jest jedną z najczystszych rzek w Czechah. Często występujące w dorzeczu powodzie nie pozwolały na rozwój rolnictwa, z tego powodu było znaczenie gospodarcze ograniczone do rybołówstwa i tratwiarstwa. Jedyny młyn zbudowany na rzece w XII wieku został zamknięty już w XIV wieku. Zieleniec Zieleniec jest najwyżej położoną wsią w powiecie kłodzkim, na wysokości 800-960 m n.p.m., niedaleko granicy, na wschodnim zboczu Orlickich Gór. Zabytkiem wartym uwagi jest kamienny 13 kościół św. Anny z początku XX wieku. Znajduje się na miejscu drewnianego kościoła z XVIII wieku. W kościele znajdują się barokowe posągi wykonane przez Johanna Postlera. Zieleniec jest popularnym ośrodkiem narciarskim oraz innych sportów. Tutejsza tradycja narciarstwa i kolarstwa rozpoczęła się w połowie XIX wieku. Wielkim zwolennikiem turystyki w Zieleńcu (wtedy Grünwald) był Heinrich Rübartsch, który wybudował na Orlicy (Vrchmezí) chatę oraz 16 metrowej wysokości wieżę widokową. W latach 70-tych rozwinęło się narciarstwo, działa tutaj 22 wyciągi. Rezerwat przyrody (Torfowisko pod Zieleńcem) Torfowisko Zieleniec zajmuje przestrzeń o powierzchni 120 ha, na terenie europejskiego wododziału. Bystrzyca Dusznicka wpada Bałtyku, do a potoki Dzikiej Orlicy do Północnego 14 morza. Torfowisko to rezerwat typu tundry, jego wiek oszacowano na 7600 lat. Rezerwat został utworzony w roku 1954. Na torfie o grubości od 3 do 10 metrów rośnie flora z epoki lodowcowej. Rezerwat przyrody tworzą dwa torfowiska, Topielisko, ciek wodny rzek Odry i Łaby, oraz Czarne Bagno, którym płynie strumyk, początek Dzikiej Orlicy. Orlické Záhoří (Orlickie Zagórze) Nazwa Orlickie Zagórze bierze się od miejscowości, utworzonej przez połączenie wiosek i osad, w dolinie Dzikiej Orlicy przy granicy czesko-polskiej. Znajduje się tutaj przejście graniczne Mostowice-Orlické Záhoří. W roku 2004 została między Górami Bystrzyckimi i Orlickimi utworzona Ptasia Dyrektywa Orlickie Zagórze należąca do systemu ochrony Natura 2000. Dyrektywa obejmuje obszar o powierzchni 903,73 ha, została utworzona dla ochrony derkacza (Crex crex). Trčkov (Trschkadorf) był osadą pograniczną drwali, pierwsza wzmianka o nim pochodzi z roku 1790. W roku 1913 mieszkało tutaj 527 Niemców oraz 1 Czech. W okolicy zachowało się, z powodu odległości, mnóstwo ekosystemów: Narodowy rezerwat przyrody "Trčkov" został utworzony w 1982 r. na obszarze o powierzchni 65 15 ha, jego wiek to 150 lat. Rezerwat jest zalesiony przez buki, jodły i świerki. Występująca fauna bezkręgowa jest jedną z najciekawszych na terenie Gór Orlickich. Rezerwat przyrody "Trčkovská louka" został utworzony w roku 1982, należy do resztki łąk półnaturalnych, które nie zostały do tej pory poddane melioracji. Znaleziono tu ponad 200 gatunków roślin wyższych, między innymi starzec potoční“(Tephroseris crispus), kukułka szerokolistna(prstnatec májový), pełnik europejski(úpolín evropský) oraz „koprníček bezobalný“, roślina pochodząca z Karpat, dla którego Góry Orlickie są granicą światowej ekspansji. Pomnik przyrody "Velká louka" jest jedną z ostatnich łąk bagiennych w Orlickich Górach, która uniknęła melioracji wodnej w latach 70-tych XX wieku. Teren jest cennym obszarem botanicznym i entomologicznym, gdyż znajdują tutaj schronienie zagrożone gatunki roślin i zwierząt. Rezerwat przyrody "Hraniční louka" leży wzdłuż Czarnego Strumienia, został utworzony w roku 1982, jest to cenna półnaturalna bagienna łąka z bogatą florą. Występuje tu pająk Alopecosa pinetorum, który został w Czechach odkryty pod koniec lat 80-tych XX wieku na torfowiskach w Jesenikach, następnie w Górach Izerskich i w Karkonoszach. Jego znalezienie w Górach Orlickich 16 wypełniło puste miejsce w łańcuchu jego siedlisk w południowym pograniczu gór Czeskiej Republiky. Bedřichovka (Friedrichswald) osada górska, która powstała przy hucie szkła, założonej roku 1614 przez szklarza Johanna Friedricha. Produkcja szkła została przeniesiona przez właściciela około roku 1700 do wsi Kaiserswalde (dzisiejsza polska Lasówka), gdzie funkcjonowała z dobrymi wynikami aż do roku 1945. Rezerwat przyrody "Bedřichovka" został utworzony w roku 1982 na obszarze półnaturalnych łąk górskich w obszarze zalewowym Dzikiej Orlicy. Znajdują się tutaj cenne i chronione gatunki roślin – śnieżyca wiosenna, „prstnatec májový“, „pcháč různolistý“, „starček potoční“, pełnik europejski, „kozlík dvoudomý“(Valeriana dioica) i inne. Zelenka (Grünborn) została założona przez Benjamina z Vlkanowa w roku 1613. Jej pierwsi mieszkańcy utrzymywali się z pracy w pobliskich hutach szkła, lasach oraz na nieurodzajnych polach. Jadrná (Kerndorf) jej powstanie tuż przed rokiem 1613 łączy się ze spławianiem drzewa rzeką Orlici do Łaby i dalej do Kolina. Kunštát (Kronstadt) jego powstanie w latach 1590 – 1600 jest związane z działaniem niemieckich drwali. Na cmentarzu znajduje 17 się barokowy kościół św. Jana Chrzciciela z lat 1754 – 63, zbudowany w miejsce drewnianego kościóła z roku 1612. Masarykova chata Masarykova chata została wybudowana przez Klub Czeskich Turistów(KČST) z Hradca Králové według projektu arch. B. Fuchse. Została otwarta 27. 9. 1925. W roku 1935 została utworzona na Šerlichu stacja meteorologiczna, przed chatą odsłonięto popiersie prezydenta T. Masaryka, G. dzieło Leoša Kubíčka. Jego brat Josef wyrzeźbił słup w jadalni, na którym jest z jednej strony herb Hradca Králové (lew z literą G), zdrugiej strony Drzewo życia ze znakiem KČST. Pod sufitem jest basrelief wąsatego górala, dzieło Ludvika Goebela z 1941 r., który został póżniej nazwany Rampušák, dobry duch gór. Podczas wojny zamieszkiwały budynek rodziny przywódców faszystowskich, powracali tu do zdrowia piloci 18 i znajdowała się tutaj baza Hitlerjugend. Chata została wyzwolona 10.5.1945 przez armię radziecką. W pobliżu chaty stał kamień graniczny z czasów cesarza Ferdinanda III z roku 1636, który jest jest teraz umieszczony w muzeum w Deštnym. Jiráskova stezka Ścieżka dydaktyczna o długości 16 km, była utworzona w roku 1986. Biegnie Czerwonym szlakiem z parkingu na Šerlichu do Mezivrší. Biegnie głównym grzbietem Gór Orlickich. Pěticestí Pěticestí (1004 m n.m. ) jest skrzyżowaniem szlaków turystycznych i dróg rowerowych na grzbiecie Gór Orlickich. W pobliżu szlaku w kierunku do Zdobnice, na terenie źródeł strumienia Říčky, torfowisko Pod Pěticestím. 19
Podobné dokumenty
CHKO Orlické hory
Orlické Záhoří je společné pojmenování osad a obcí v údolí Divoké Orlice na českopolské hranici. Nachází se zde hraniční přechod Mostowice – Orlické Záhoří. V roce 2004 byla na sníženině mezi Bystř...
Více