Starověk

Komentáře

Transkript

Starověk
Starověk
Vznik kultury se odvíjí od vzniku písma.
K tomu došlo již 3-4000
4000 let př.n.l.
p
v Sumeru,posléze v Egyptě,, a ve středním
st
Turecku
(tehdejší říše
íše Chetitů)
Chetit
- tedy
v úrodných oblastech, kde volně rostly
plodiny, které člověkk začal zemědělsky
zem
využívat. Pravidelné záplavy spolu se stálým
teplým klimatem vedly k několika
ěkolika úrodám za
rok, čímž
ímž vznikaly hospodářské
hospodář
přebytky.
Otevřel
el se tak prostor pro třídu
tř
kněžstva,
která rozvíjela náboženství. Na náboženství
se posléze navázal rozvoj celé kultury od
o
malířství po architekturu.
Egyptské hieroglyfy (slabičně-ideogramické
(slabičně
písmo)
Nejstarší civilizace pochází z Mezopotámie,
záhy ji následovaly kultury v Egyptě,
Egypt Turecku
(Chetité), Indii (Harrapové) a v Číně.
O něco později
ji vznikla civilizace v Evropě,
na Krétě (Minojská kultura), odkud se
rozšířila do Řecka. Řeckou
eckou kulturu rozšířil
rozší po
světě nejprve Alexandr Makedonský a později
pozd
Římané, kteří v Řecku viděli
li vzor i přes
p
to, že
si jej podmanili.
logogramické písmo)
Klínové písmo (slabičně-logogramické
12 000 let stará svatyně v tureckém Göbekli Tepe
Mezopotámie
Mezopotámie
Ninive
Ašur
Babylon
Uruk
Ur
Historie Mezopotámie
První říší v Mezopotámii (území mezi řekami
Eufrat a Tigris) byl Sumer (kolem roku 3200př.n.l.).
Nebyl to jednotný stát, existovalo zde několik
městských států (Ur, Uruk, Lagaš).
Kolem r. 2400př.n.l si Sumer podrobili nájezdníci
Akkadové. Převzali sumerský jazyk i písmo a
vytvořili jednotný stát. Jejich vůdcem a vládcem
byl Sargon Akkadský.
Na
jihu
Mezopotámie
po
čase
vznikla
Starobabylónská říše (jejím centrem byl Babylon).
Nejslavnějším
babylonským
panovníkem
Chammurapi,
který
první
vydal
byl
dochovaný
zákoník. Ten krutě prosazoval právo pomsty,
takzvaně oko za oko, zub za zub.
V severní Mezopotámii vznikla Asýrie, jejímiž
centry byly města Ninive a Ašur. Asyřané byli krutí
válečníci,
a
postupně
pronikli
i
na
jih.
V 16.stol.př.n.l. ovládla Asýrie celou Mezopotámii,
rozkládala se od Středozemního moře a Egypta až
po Perský záliv .
Významným
asyrským
panovníkem
byl
Ašurbanipal, který v Ninive založil ohromnou
knihovnu.
Na konci 7.stol. byli Asyřané poraženi porobenými
národy.
Do popředí se znovu dostal Babylon, vznikla
Novobabylonská
říše.
V ní
vládl
král
Nabukadnesar (podle Bible Nabuchodonosor).
Dobyl Palestinu, mnozí Židé byli odvlečeni do
zajetí do Babylonu, kde začali psát Bibli, poněvadž
si chtěli udržet národní identitu.
Nakonec v 6.století před naším letopočtem ovládli
celou Mezopotámii Peršané.
Chammurapiho zákoník
Architektura
V Mezopotámii byl vždy nedostatek kamene i dřeva,
dřeva pro
stavbu velkých budov se proto užívaly nepálené cihly.
V suchém klimatu Mezopotámie měl tento materiál více
než dostatečnou výdrž, torza některých staveb se
dochovaly dodnes.
Kromě paláců a běžných domů se stavěly mohutné
moh
Zikkurat v Uru
monumentální chrámy, takzvané zikkuraty. Jde o
ohromné stupňovité věžovité stavby se svatyní na
vrcholu, k níž vede široké, mnohdy rozvětvené schodiště.
Největším městem starověké Mezopotámie byl Babylon.
Podle Bible se zde lidé snažili postavit Babylonskou věž,
stavbu, která by sahala až do nebes, za což byli
potrestáni zmatením jazyků. Kromě zbytků této věže, ve
skutečnosti zikkuratu, se zde dochovala překrásná
Ištařina brána,, obložená modrými dlaždicemi s reliéfy
Mardukův zikkurat v Babylóně (Babylonská věž)
bájných i skutečných zvířat.
Samostatný
mostatný oddíl si zaslouží také takzvané Visuté
zahrady
královny
Semiramis
Semiramis,
jeden
ze
sedmi
starověkých divů světa. Nechal je údajně vybudovat král
Nabukadnesar II. pro svou choť ,královnu Semiramis
kolem roku 600před naším letopočtem. Zprávy o
nádheře této stavby máme jen z děl antických
spisovatelů.
Ištařina brána v Babylóně
Visuté zahrady královny Semiramis
Socharství
š
Mezopotamské sochy jsou z kamene,
zobrazují
obvykle
nejrůznější
bohy,
démony a vládce. Při jejich tvorbě bylo
užívá
užíváno
základních znalostí lidského a
zvířecího těla, mezopotamské sochy mají
ale vzbuzovat spíše pocit ohromení a
působit majestátně, než být anatomicky
přesné.
Sochy
proto
bývají
strnulé
v postojích i ve výrazech.
Kamenné reliéfy oproti tomu předvádějí
obřadní scény a události ze života bohů a
králů.
Postavy
jsou
na
reliéfech
zobrazovány
obrazovány podle důležitosti, například
na
králové jsou vždy větší a stojí výše.
Podobně jako v egyptském umění jsou
postavy
zobrazovány
ze
složeného
pohledu – hlava z profilu, trup zepředu,
Socha krále Urnammu
Socha krále Nebo
nohy ze strany.
Reliéfy bývají pokryty také takzvané stély –
sloupovité
bloky
kamene.
Stélou
je
kupříkladu již zmíněný Chammurapiho
zákoník.
Drak, reliéf z Ištařiny brány
Královna noci (reliéf neznámé bohyně)
Keramika
V Mezopotámii měla jinde obyčejná hlína mnohé
využití, od podkladu na psaní (hliněné tabulky) až po
vypalovanou keramiku.
Keramika dosáhla již značného stupně dokonalosti, vytvářely se
nejrůznější druhy nádoby a mnohé z nich se i různě malovaly.
Hliněná tabulka.
Mnoho těchto tabulek se
dochovalo díky vypálení během
požáru knihovny v Ninive
Stará mezopotamská keramika
Malírství
š
Mnoho ukázek mezopotamského malířského umění se nedochovalo.
Svědectví dávných časů podává
pouze několik málo nástěnných
maleb a několik kusů malované keramiky.
Nástěnná malba z paláce v Mari
Užité umení
š
Na vysoké úrovni bylo v Mezopotámii užití umění ve
výrobě nejrůznějších šperků, zbraní, hudebních
nástrojů i mnohých drobných předmětů denní
potřeby.
Užívaly se nejrůznější materiály od drahého kamení,
Pečetní válečky
přes kovy (nejčastěji měď a bronz, vzácněji stříbro a
zlato) až po terakotu, dřevo a perleť.
S rozvojem keramiky souvisí hojně nalézané pečetní
válečky. Jsou to jakási malé válečky opatřené
negativním reliéfem (tj. reliéf do hloubky), které se
otiskovaly na hliněné tabulky jako potvrzení
pravosti.
Otisk pečetního válečku
Standarta z Uru
Kameninová deska v dřevěném rámu s asfaltem nalepenými střípky perleti, červeného vápence a lazuritu)
Písemnictví
Se vznikem písma se pojí i vznik literatury, tedy
psaných textů.
Nejstarší literární památky jsou nejrůznější úřednické
zápisy.
První skutečným literárním uměleckým dílem je Epos
o Gilgamešovi. Jde o hrdinský příběh o králi města Ur,
který hledá nesmrtelnost. Putuje po světě, zabíjí
nebezpečné příšery,
ery, snáší hněv bohů i smrt přítele a
setká se s mužem, který přežil potopu světa. Nakonec
zjišťuje že nesmrtelnosti lze dosáhnout jedině svými
činy.
Historicky nejvýznamnější literární památkou vzniklou
v Mezopotámii je ale bezpochyby Bible. Paradoxně ji
nestvořil žádný ze zde vládnoucích národů, nýbrž
Židé, dovlečení do Babylonů jako otroci. Protože si
chtěli zachovat svou národní identitu a kulturu, začali
sepisovat své legendy a mýty. Tak vznikla kniha knih,
nejdůležitější písemná
emná památka křesťanského
křesťanskéh světa,
respektive její větší část – Starý zákon.
Gilgameš, čtvrtý král města Ur.
Bible
Kniha knih
Egypt
Egypt
Gíza a Sakkára
Údolí králů
král
Karnak
Abú Simbel
Historie Egypta
Historie Egypta,, země kolem veletoku řeky Nil, se dělí do
30 dynastií. Obecněji se rozlišuje několik období:
Stará říše – 2800-2180 př.n.l.
Byl sjednocen Horní a Dolní Egypt, v čele říše stál faraon,
syn boží, kterému patřil celý Egypt. Důležití byli kněží.
Centrem náboženství bylo město Véset (řecky Théby).
Vzniklo obrázkové písmo – hieroglyfy, začaly se stavět
pyramidy.
Střední říše – 2000 – 1700 př.n.l.
Centrem říše byl stále Véset, ale faraoni se pohřbívali
v údolí králů. Byl vytvořen rozsáhlý zavlažovací systém.
Začaly
aly výboje do Palestiny.
Palestiny
Pšent, koruna sjednoceného Egypta
Nová říše – 1550 – 525 př.n.l.
Vrchol Egypta, říše se rozkládala od Súdánu až k Turecku.
Nejvýznamnější faraoni
araoni byli z dynastie Ramessů. Amenhotep IV. provedl reformu náboženství,
zavedl jediného boha Atona,
Aton přejmenoval se na Achnatonaa a odstěhoval se do nově postaveného
města Amarny. Po jeho smrti se vše vrátilo zpět. Jeho synem byl Tutanchamon,
Tutanchamon, jehož hrobka byla
nalezena nevyloupená.
Období úpadku – 1000 – 30 př.n.l.
Po roce 1000 př.n.l.začal Egypt slábnout, čehož využili nájezdníci.. Na určitou dobu se tam dostali
Asyřané,, nakonec se objevili Peršané,, od té doby nebyl Egypt nikdy samostatný.
Roku 330 př.n.l. jej dobyl Alexander Veliký. Po Alexandrově smrti se Egypta chopil generál
Ptolemaios a založil dynastii Ptolemaiovců. Z ní pocházela i poslední egyptská královna Kleopatra.
Roku 30 př.n.l. obsadil Egypt římský vojevůdce Octavianus a připojil jej k Římské říši.
Faraon Ramess II. při obléhání Dapuru, Véset
Architektura
Podobně jako v Mezopotámii jsou i egyptské stavby
velké a monumentální. Kromě
Krom tradičních staveb
paláců a chrámů se v Egyptě
Egypt nachází ohromné
množství různých
zných hrobek, starověcí
starov
Egypťané totiž
velmi dbali na posmrtný život..
V Egyptě se postupem času
odlišných druhů staveb:
objevilo
Mastaba
n
několik
MASTABA
Zděná hrobka ve tvaru komolého čtyřbokého jehlanu.
Nejstarší typ hrobky, do místností
tností v nadzemní části se
ukládaly pohřební dary, tělo mrtvého bylo uloženo do
prostory pod zemí.
Džosérova pyramida
PYRAMIDA
Jehlanovitá stavba z kamenných kvádrů. První pyramidu
postavil v Sakkáře architekt Imhotep pro faraona
Džoséra.
a. Šlo vlastně o několik mastaveb nad sebou.
První pyramidy byly stupňovité, až později začaly mít
hladký povrch, nejvýstavnější stavby byly obloženy
leštěným vápencem a měly na vrcholu pyramidion, malý
jehlan z blyštivého materiálu (zlato nebo křišťál).
Největší
pyramida
se
nazývá
Chufuova
(řecky
Cheopsova). Spolu s Rachefovou a Menkaureho (před ní
stojí Sfinga) pyramidou a několika dalšímmi menšími se
Pyramidy v Gíze
nachází v Gíze na okraji Káhiry.
SKALNÍ HROBKA
Nejpozdější způsob pohřbívání, v podstatě několik
navazujících místností
vytesaných ve skále. Většina
skalních hrobek se nachází v Údolí králů.
králů Zde byl nalezen
i hrob faraona Tutanchamona, dosud jediný objevený
objeven
nevykradený hrob.
Údolí králů
OBELISK
CHRÁM
Na stavby chrámů si Egypťané velice
potrpěli, snad každý bůh rozsáhlého
egyptského panteonu se mohl těšit sobě
zasvěcenému
chrámovému
komplexu.
Největší chrámový komplex je Karnak u
města Vésetu (jinak také Théby či Luxor).
Luxor)
Sloup ve tvaru štíhlého komolého
jehlanu, na jehož vrcholu je celý
nízký jehlan. Jde o jakýsi pozdější
vývojový stupeň kamenné stély,
obelisky totiž bývají zdobeny
hieroglyfickými nápisy.
Má rozlohu přes 5000 m2 a je zasvěcený
bohu Amonovi.
Sloupořádí v Karnaku
Obelisk z
Karnaku
Chrám bohyně Hathor v Dendeře
Zádušní chrám Ramesse II., Abú Simbel
EKTURY
PRVKY EGYPTSKÉ ARCHITEKTURY
Megalomanské masivní stavby
Velké kamenné bloky
Sloupořadí s rovným překlenutím
řeklenutím
Zdi a sloupy pokryté hieroglyfickým písmem
Hlavice sloupů ve tvaru lotosového poupěte
Sochy před
ed stavbami i ve zdech
Socharství
š
Egyptské sochy bývají monumentální, mnohdy
velkých rozměrů, leč strnulé, přísně
p
se tvářící a
dopředu
edu hledící, obvykle sedící či stojící, upřeně
vpřed
ed hledící, což ovšem vyvolává dojem
vznešenosti, monumentality a oproštění od
pozemského světa (takzvané kolosy).
kol
Memnonovy kolosy, největší sochy Egypta
Sochy zobrazují postavy jen obecně,
obecn nedbají na
individuální rysy.
Díla egyptské sochařiny
iny nacházíme buď
bu volně
vztyčená
ená jako samostatné sochy, či ve formě
reliéfů na zdech chrámů a hrobek.
Faraon Ramses II, Abú Simbel
Busta královny Nefertiti
Písař, unikátní dřevěná socha
Velká Sfinga, Gíza
Malírství
š
Egypťané nevytvářeli obrazy věrně podle
skutečnosti, nýbrž podle daných pravidel, jak to
nařizovalo náboženství a odvěká tradice.
Detail z hrobky, Théby
Podobně jako umělci Mezopotámie používali
kombinovaný úhel pohledu, tedy zobrazovali věci
tak, aby byly co nejlépe a co nejvíce vidět.
Neznali
perspektivu,
důležitější
postavy
zobrazovali větší.
Výjimku tvoří doba vlády faraona Achnatona.
Ten provedl reformu náboženství i celé
společnosti, zavedl nového (jediného) boha a
nechal postavit nové hlavní město. Odvrhl také
tradiční způsob malby a hlásal zobrazování podle
skutečnosti, nikoli přikrášlování.
Hathor a Ra, Údolí králů
Drtivá většina egyptských maleb a kreseb byla
nalezena v hrobkách. A to jak na jejich zdech, tak
v jejich výbavě, bohatě ilustrované jsou takzvané
knihy mrtvých, papyrové svitky s návodem
k průchodu podsvětím.
Obřad otevírání úst, Tutanchamonova hrobka, Údolí králů
Uzité
š
š umení
Ačkoli nejstarší egyptské dynastie neznaly
železo,
dosáhli
Egypťané
dokonalosti
ve
zpracování kovů drahých.
Jako všechny ostatní civilizace tvořili šperky a
ozdobné předměty denní potřeby, egyptskou
zvláštností je ale výroba drahocenně zdobených
sarkofágů – rakví, do nichž se ukládala
nabalzamovaná těla – mumie.
Amulet boha Hora
Kartuše – hieroglyfické zobrazení faraonova jména
Pohřební maska faraona Tutanchamona
Trůn
Lehátko

Podobné dokumenty