Podolský sokolík Jaroslav Míth:

Transkript

Podolský sokolík Jaroslav Míth:
PRAHA 4
místo pro celý život
| www.pravaadresa.cz | Pro obyvatele Prahy 4 ZDARMA |
Podolský sokolík
Jaroslav Míth:
Nechci o věcech jen mluvit, chci je dělat!
Podolí a Praha 4 je dnes živá a rozvíjející
se čtvrť, poskytuje krásná místa k bydlení a dobré podmínky pro obchod
a podnikání.
Jako první bych vám rád zprostředkoval
příběh domu Hanzlberg, jehož historie
je košatá a jsou s ní spojeny osudy mnoha osobností naší umělecké sféry. Jsem
rád, že dnes mohu v tomto domě bydlet
a díky svému tchánovi fotografu Ivo Gilovi tak být alespoň symbolicky součástí
jeho odkazu.
Hanzlberg aneb
legendární umělecká
kolonie v Podolí
V
ždy jsem se zajímal o veřejné
dění, spoluvytvářel místní společenské aktivity a vyznával morální
hodnoty. Snažím se tyto hodnoty
naplňovat mimo jiné i jako starosta
místního Sokola.
Do komunální politiky chci vstoupit, protože mně jako obyvateli a nyní již i patriotovi záleží na mém bydlišti a chci přispět
k rozvoji naší obce. Nechci o věcech jen
mluvit, chci je dělat.
Společně s předními kandidáty ODS
v dalších volebních obvodech, kteří jsou
stejně jako já místními patrioty, vám chce-
Kdo jsem?
Je mi 40 let a jsem otec dvou dětí školou povinných. Zajímám se o veřejné
dění a historii. Rád sportuji a zahradničím. Vystudoval jsem VŠE a pracuji jako
manažer ve finančnictví v mezinárodní
divizi. Bydlím v Podolí v rodinném
domě, který zde stojí téměř tři století.
me pro volné letní chvíle přinášet zajímavé čtení o nějaké zajímavosti nebo oblíbeném místě z volebních obvodů, kde
žijeme, pracujeme a vychováváme děti.
Podolí má 13 913 obyvatel, 76 ulic
a 1147 domů. V jednom zdánlivě nenápadném domě v romantické uličce Pod
Vyšehradem, hned naproti klasicistní katovně bývalo v šedesátých letech pěkně
rušno. V ruině určené k demolici zvané
Hanzlberg podle duchovního otce Leo-
Letní
magazín
1/2014
Jestli si myslíte, že rok
1989 byl počátkem úpadku
naší země, pak nás nevolte!
Neuvěřitelným společenským kýčem poslední doby je absolutní zpochybňování
všeho a všech za poslední desetiletí. My
na to odmítáme přistoupit. Myslíme si, že
ještě nikdy v historii jsme se neměli tak dobře a svobodně jako
v uplynulých dekádách. A pokud
nám někdo tvrdí, že
většími veřejnými
zásahy tento stav
zlepší, pak se mýlí.
Společně jsme na
Praze 4 prožili již
téměř 25 let svobodné společnosti. Po celou tu dobu byla
ODS vedoucí silou na radnici Prahy 4. Udělali jsme nepochybně i spoustu chyb a nechali se mnohokrát reprezentovat lidmi, kteří
si naši důvěru nezasloužili.
Praha 4 se za tato uplynulá období stala
opravdu „dobrou adresou“. Z původního
místa pro přespávání bez pracovních příležitostí i občanské vybavenosti je dnes nejrychleji se rozvíjející čtvrť s nejnižší mírou
nezaměstnanosti a s nejvyšším průměrným
příjmem na hlavu. Víme, že to není zásluha
politiků, ale každého jednotlivce, který je aktivní a usiluje o štěstí své a svých blízkých.
Úkolem politiků, a to i těch komunálních,
je především nepřekážet: spravovat jen to
nejnutnější a nevytvářet zbytečné překážky
ke svobodné a tvořivé práci každého z nás.
Náš program vychází přesně z těchto zásad.
Obec není podnikatel, ale pokorný správce
věcí veřejných ve prospěch každého obyvatele Prahy 4. Neslibujeme vám „modré
z nebe“, jak to dnes činí mnozí naši konkurenti. Slibujeme dobrou správu a maximální
prostor pro každou soukromou iniciativu.
Předkládám nám všem reprezentanty „pravé ODS“, jak ji definoval pan profesor Fiala.
Strany vycházející ze své tradice zásad, ale
kterou už nereprezentují představitelé se
špičatými botami a zlatými řetězy.
Budu rád, pokud si tyto kandidáty vyberete
a dáte jim v komunálních volbách svůj hlas.
Váš Marek Benda, předseda ODS Praha 4
a poslanec Parlamentu ČR
Jak vzpomínal jeden z tehdejších účastníků Ludvík Hess (šéfredaktor Divokého
vína a nynější zakladatel baby boxů),
„pilo“ se rozdávané divoké víno a při
avantgardních kreacích občas tuhla krev
v žilách. Zkrátka vedle alkoholu tekla občas i krev a dům přetékal emocemi.
Jaroslav Míth
| volební obvod číslo 1 |
Pamětní deska nejméně
padesáti osobností
še Hanzla (loutkáře a rekvizitáře v divadle J. Wolkera, později Vinohradského
divadla) vznikla dnes již legendární umělecká kolonie s životním stylem blízkým
hippies. Právě za Hanzla zde byl zaveden
princip otevřených dveří, nikdy se nezamykalo, kdo přišel, najedl se, vyspal se
a mohl jít zase dál, jak popisuje situaci
jeden z tehdejších obyvatel komunity
a dnešní spolumajitel domu fotograf Ivo
Gil.
Happeningy a bujaré večírky
Tento mýtický dům objevila z kraje šedesátých let ilustrátorka Jarmila Halámková, která se znala s majitelkou paní Marií
Vogelovou, dříve Šaškovou, svéráznou,
do předklonu ohnutou starou paní, jejíž
rodina údajně spoluvlastnila i další dva
sousedící domy. Dům stavěl jeden z jejích předků, v přízemí byla konírna a kromě bydlení sloužil také jako přepřahací
Jakub Kohák
P
raha 4 je s mým životem spojena přímo fatálně. Kdysi náš
dům v Karlíně — v Dobrovolného ulici — musel
ustoupit dnešnímu metru Florenc, a tak byla
naše rodina, přesídlena na jedno z nově budovaných sídlišť.
Ano — tušítě správně — na Prahu 4. Právě tam jsme s dalšími malými chlapci
bojovali o svá území.
Pokaždé mě ohromí rozlehlost, jakou
se Praha 4 pyšní. Od panelákových
propletenišť až ke klasickým vilám
z první republiky v Hodkovičkách
a Braníku. A právě posledně jmenované čtvrti mám nejraději — nejen proto,
že tam žije můj tatínek. Ta místa totiž
skýtají rozličná tajemná zákoutí, ve kterých jakoby se zastavil čas, a která mě
i po letech nepřestávají fascinovat.
| režisér, multimediální umělec |
2
stanice pro formanské potahy na pražských stavbách, např. Palackého mostu.
Majitelka neměla děti ani rodinu a většinu času trávila se svým druhem na chatě v Modřanech. Celý zchátralý dům se
suchým záchodem a vodou dostupnou
jen z pouličního stojanu připojeného
na městský vodovodní řad tak byl plně
k dispozici bujarým večírkům, happeningům a různým tvůrčím kreacím.
Od Borise Hybnera, Jaroslava
Myslivečka až k Pavlu
Hudec-Ahasverovi
Začátkem sedmdesátých let dostal Leoš
Hanzl služební byt od Vinohradského
divadla a otevřená komunita, která se
zapsala do duší řady našich významných
umělců, nadobro zanikla. Obyvatelé po
dokončení studií na uměleckých školách postupně odcházeli, někteří z nich
se rozhodli dům koupit a začali v domě
budovat rodinné zázemí pro své blízké.
Střední věk a nutnost existenčního zajištění přispěly k utlumení nevázaných aktivit. Zůstal jen název, který se k domu stále
váže. Do dnešních dnů v něm stále bydlí
dva tehdejší protagonisté komunity fotografové Pavel Hudec-Ahasver a Ivo Gil
se svými rodinami. Jak oba říkají, rádi by
na domě umístili pamětní desku se jmény osobností, které jím prošly. Bylo jich
nejméně padesát.
Inspiraci tu hledaly nebo azyl našly kulturní osobnosti všech možných uměleckých
oborů. V domě pobývala celá generace
umělců se společným pocitem tvůrčího neklidu, vzdoru a rebelství, jak uvádí
ve vzpomínkách fotograf Jan Reich. Trvalý pobyt zde měli fotografové Pavel Hudec-Ahasver, Ivo Gil, malíř Jaroslav Mysliveček, jediný s rodinou, televizní režisér
Eduard Sedlář, mim Boris Hybner, grafici
Ivana Pavlová, Ivo Pošmourný a sochař
Bohouš Zemánek. Krátkodobé přístřeší
poskytl Hanzlberg řadě mladých hereček, herců, básníků a malířů, kteří zrovna
neměli kde složit hlavu.
Střed Evropy podle Hrabala
Hanzlberg žil bohatým kulturním životem
a vždy se tam něco zajímavého a extravagantního dělo. Pořádaly se koncerty,
ve světlíku se hrálo divadlo, pantomimické kreace, absurdní dramata, dadaistické
a avantgardní happeningy. Pilo se pivo
a hodně debatovalo. Tyto aktivity přitahovaly na Hanzlberg i další pravidelné
návštěvníky, jako byl spisovatel Bohumil
Hrabal, historička fotografie Anna Fárová, Lubomír Hess, Václav Havel, režisér
Ján Roháč, Pavel Landovský, rocker Pavel Sedláček, mim Ctibor Turba nebo
dokonce i básník Allen Ginsberg, král
Majáles v roce 1965. Při jednom z těchto dýchánků vyhlásil Hrabal Hanzlberg
za „Střed Evropy“.
Víte že...
Šéfka z Dvorců
Eva Kárníková:
Na legendární Dobešku nedám dopustit.
B
ydlím v Podolí
a není mi lhostejné, co se kolem mě
děje, kam směřuje
celá společnost. Jak se
bude vyvíjet prostředí, ve kterém žijeme,
a jaká budoucnost
čeká naše děti. To je
také hlavní důvod, proč jsem se rozhodla kandidovat v letošních komunálních
volbách.
Můj zájem o komunální politiku pramení z obav z budoucnosti, která by mohla přijít, a zároveň z poznání možností
komunální politiky ze zahraničí. Chci se
aktivně zasadit o to, aby se měly dobře
nejen naše děti, ale i naši rodiče. Aby
místo, ve kterém žijeme, bylo co nejhezčí, naše sousedské vztahy co nejlepší
a aby nám naše komunita vedle bezpečí nabídla také aktivní život s možností vzdělávaní, komunikace i rodinné
zábavy. Ráda bych vás blíže seznámila
s Dobeškou, ke které mě vážou krásné
vzpomínky z mládí spojené s prvními
láskami, ale i pravidelnými návštěvami
koncertů a představení v Branickém divadle a hlavně „Sklepáků“ v divadle Na
Dobešce v osmdesátých letech.
Stavět se na Dobešce začalo
před 100 lety
Pojďme se vydat proti proudu času
do hlubší historie Dobešky. První osadníci se zde objevili v roce 1913. Založili
na Dobešce stavební spolek, aby mohli
stavět společně svá obydlí. Každý stavebník si musel najit svého stavitele,
nebylo možné stavět svépomocí, podle
vlastního stavebního projektu, to bylo
podmínkou. Na kopci nad Branickou
skálou se začalo stavět na jaře, roku
1914. Téhož roku ale vypukla první svě-
tová válka a stavební činnost byla utlumena až do roku 1919.
Keltové a Libuše na Dobešce
Za zmínku jistě stojí i legendy, které se
k Dobešce vážou. První z nich praví, že
v místě dnešní ulice U Dubu stával vysoký dub a v jeho blízkosti se údajně nacházelo jezírko, odkud měla bájná Libuše věštit slávu Prahy. Podle jiné legendy
zanechali na Dobešce své stopy Keltové,
Fifinka z Čtyřlístku
Já i moje manželka Lucie bychom mohli
vyjmenovat opravdu spoustu důvodů,
proč se cítíme nejlépe právě v Praze 4.
Zde jsou alespoň čtyři nejdůležitější.
Žijeme téměř v centru a přitom v zeleni. Jako vášniví cyklisté to máme
coby kamenem dohodil k cyklostezce
podél Vltavy na Zbraslav. Stejně tak rádi
využíváme plavecký areál a Žluté lázně.
A v neposlední řadě náš těší výborná
spolupráce s radnicí Prahy 4. Zejména
si vážíme jejího odmítavého postoje
k neuváženým projektům.
Zdraví vás
Jaroslav a Lucie Němečkovi
protože jedním z dominantních prvků tohoto místa byl i velký lesklý černý kámen.
Černá barva je totiž označovaná slovem
„dubh“ ve všech keltských jazycích.1
© Jaroslav Němeček
Kdo jsem?
V prvé řadě jsem matkou dcery
Klaudie. Dále rovněž vystudovanou
ekonomkou, která pracuje ve finančním sektoru a v roce 2007 získala titul
Manažerka roku. Ve volných chvílích
ráda sportuji, cestuji a poznávám
nové lidi.
Jedinečná Dobeška se musí
dál rozvíjet
Ať tak či onak, legendami a teoriemi
opředená Dobeška je místem opravdu
mimořádným. Pravdou ale je, že na Praze 4 jsou i jiná místa, mající, nejen pro
obyvatele Prahy 4, legendární, historickou či významovou hodnotu. Já a moji
kolegové chceme, aby tato místa byla
nejen zachována, ale i rozvíjena tak, jak
se o rozvoj Dobešky zasloužil architekt
David Vávra, jeden ze spoluzakladatelů divadla Sklep.
1
Svoboda, Jiří: Braník nebo Bráník, internet 2011
Eva Kárníková
| volební obvod číslo 2 |
Hana Hegerová
P
raha 4 vždy patřila
k mým oblíbeným
pražským čtvrtím. Ráda
navštěvuji své přátele
v Podolí a Braníku.
V raném mládí i zralém
věku jsem v malebných
zákoutích Prahy 4 prožila
žila skutečně
skutečně nezapomenutelné
nezapomenutelné chvíle.
chvíle.
Ať
Ať už
už se
se svými
svými láskami
láskami či
či s přáteli,
s přáteli,
které
které sem
sem jezdím
jezdím navštěvovat
navštěvovat dodnes.
dodnes.
V neposlední
V neposlední řadě
řadě jsem
jsem se
se setkávala
setkávala
s Prahou
s Prahou 44 i profesně.
i profesně. Na Kavčích
Na Kavčích hohorách
rách v tehdejší
v tehdejší Československé
Československé televizi
televizi
jsem
jsem natočila
natočila mnoho
mnoho svých
svých oblíbených
oblíbených
písní
písní a šansonů.
a šansonů. Vystupovala
Vystupovala jsem
jsem
rovněž
rovněž snad
snad ve všech
ve všech sálech,
sálech, které
které má
má
tato
tato pražská
pražská čtvrť
čtvrť k dispozici.
k dispozici. Nejenom
Nejenom
proto
proto si
si přeji,
přeji, aby
aby se
se v Praze
v Praze 44 i nadále
i nadále
žilo
žilo blaze
blaze a její
a její obyvatelé
obyvatelé mohli
mohli být
být
pyšní
pyšní na to,
na to, že
že je
je to
to právě
právě „jejich“
„jejich“ čtvrť.
čtvrť.
|| šansoniérka
šansoniérka ||
...Spořilovu, kde po celý život žil, věnoval Adolf Branald knihu Převleky mého města?
3
Pražák z „konce světa“
Zdeněk Kovařík:
Mým životním krédem je svoboda a zodpovědnost.
J
sem lokální patriot,
chci se starat
o místa, která mám
rád. Chci, aby nám
všem, kteří jsme
s těmito místy spojeni, přinášela radost
a spokojenost. Narodil jsem se v Praze,
více než půl století si
svůj život bez ní neumím představit.
Být krčský patriot není jednoduché. Co
je vlastně Krč? Docela hezké sídliště na
místě někdejších polí a hájku. Thomayerova nemocnice, která byla Masarykovým
domovem pro starší a potřebné obyvatele Prahy. Domov pro novorozence,
co býval luxusním sanatoriem. Nádraží,
kde většina z nás nikdy nenastoupila do
vlaku. Několik rybníků, zámeček, kaplička a sokolovna. To všechno památky na
dvě stanice metra, ke kterým se stále obtížně dostáváme plnými autobusy okolo
nemocnice. Jedna z nich nahradila idylickou dřevěnou konečnou tramvají tehdy
skutečně „na konci světa“. Moderní rodinné domy byly postaveny na krásném
místě jižního svahu, kde ještě začátkem
šedesátých let byly nouzové kolonie.
Nekonečné množství zeleně v údolí už
vymazalo tvář původního krčského jádra.
Mám Krč rád, má tolik tváří,
že si každý může vybrat svůj
nejlepší kout!
Jsem lokální patriot, chci se po pár letech znovu starat o Prahu 4. Chci, aby
nám všem přinášela prosperitu, dávala
nám prostor pro naše sny i každodenní
aktivity. Aby nás neobtěžovala a nepletla
se nám do života, když nechceme. Aby
nám dokázala pomoci, když si nedokáže-
Kdo jsem?
Je mi 52 let, jsem ženatý, spokojený
otec dvojčat. Podnikám v oblasti
technologického řízení. Jako odborník
na veřejné rozpočty jsem zástupcem
tajemníka MČ pro finance a majetek.
Považuji se za vytrvalého milovníka
Prahy, hor, dobrého jídla, čísel a sportu.
me nebo nemůžeme pomoci sami. Aby
ctila naši svobodu i naši zodpovědnost!
Být patriotem Prahy 4 je nesmírně obtížné. Vždyť co je Praha 4? Historická
zástavba Nuslí a Michle s neprávem
opomíjeným geniem loci. Skromný starý Spořilov, vystavený z peněz střádalů,
vyhledávaný ctiteli rodinného bydlení. Domky ve Lhotce a Hodkovičkách
s kouzlem města v zeleni. Starý Braník
s trampským nádražím i kouzelnými hospůdkami a malebné Podolí na krásném
břehu Vltavy s porodnicí, odkud mnoho
z nás poprvé spatřilo svět.
historické Krče vedly z kopce do kopce
jako dlouhé nudle.
Mám Prahu 4 rád, protože jde
kupředu a nečeká na dary!
Kdysi byl v Krči „konec světa“
Jsem prostě Pražák. Nikdo mi nerozmluví to úžasné město s nezapomenutelným
kouzlem historického i nového. Město
s úžasnou polohou, která nepřeje do-
Dnes Krčí prochází dálnice nazývaná
spojkou, co nás kdysi rozdělila. Máme
4
Jsem připraven se opět starat
o Prahu 4
Chci jít dál, starat se o budoucnost města. Hledat taková řešení, která dokážou
spojit nádherný odkaz našich předků
s dostatkem příležitostí uspět v konkurenci pro naše potomky! Náš jedinečný
kousek města za trochu námahy a obětovaného času přece stojí, co říkáte?
Zdeněk Kovařík
| volební obvod číslo 3 |
Park Jezerka
P
odle legendy se sem jezdila kněžna Libuše z Vyšehradu koupat se
svými družkami v lázni. Pravdou je, že
odtud bylo vedeno dřevěné potrubí
zásobující vodou Vyšehrad. Dodnes
zde vyvěrá pramen zvaný Libušina
lázeň. Zachována zůstala původně
klasicistní zemědělská usedlost z konce 18. století. Začátkem 20. století
byla budova upravena jako výletní
hostinec, kde hrával i promenádní
orchestr. Později v majetku Sokola
a nakonec města: Osvětová beseda
a televizní studio Jezerka. Dnes Divadlo Na Jezerce.
Gusta Bubník
Nové centrum Prahy 4 na Budějovické.
čas, kdy v údolí bylo ještě centrum Dolní
i Horní Krče i s kinem Oddech s lavicemi
a mohutnými kamny uprostřed sálu. Mimochodem víte, že Dolní Krč nikdy nebyla dole a Horní Krč nebyla nahoře. Obě
pravě, ale o to více potěší svou krásou
a různorodostí!
P
raha Krč je pro mě,
řečeno ve sportovní
terminologii, „mateřským klubem“, na který nedám dopustit.
Za svoji dlouholetou
kariéru obyvatele této
pražské čtvrti jsem zde
sehrál spoustu přátelských i soutěžních
zápasů. V letech 1998 až 2002 dokonce na půdě radnice, kde jsem působil
jako zastupitel. Na většinu těchto
zápasů vzpomínám rád a s patřičnou
nostalgií. Dnes už sice nemám patřičnou rychlost v tahu na bránu, ale přesto
mě dění v naší čtvrti zajímá. Troufnu si
říci, že na zdejším hřišti mám ještě stále
větší přehled než spoluhráči o několik
generací mladší. Věřím, že Praha 4 se
bude i nadále držet v lize na nejvyšších
příčkách, kam bezpochyby patří a vždy
patřit bude.
| hokejová legenda |
Víte že...
Keny a Kuba Hradilů
Kuba: Pche, rybník, těch my u nás máme,
jen vyběhnu z domu a hned můžu
do jednoho hupnout, jdeme dál.
Keny: Ok, zavedu tě do Třešňovky, tu
jsem u vás neviděl.
Kuba: Jé, tady je to prima! A hele, cy­
klista. A jede po trávě, ulovím ho!
Keny: Paničko skákavá! To nééé! To je
tady běžný!
Kuba: Vážně? Zvláštní, u nás jezděj kolaři po silnicích, chtěl jsem ho teda trochu
proškolit, ale když říkáš…
Keny: Jasně, to je město, vidloňi! Jen
pojď hezky mezi lidi, vemu tě na Starák.
Rybník Hamrák – klidná oáza uprostřed moře kamionů
Psí zpravodajka
Klára Cingrošová:
Jsem patriot a nadšenec zajímající se o vše,
co se v mojí čtvrti děje. Apatii nesnáším.
M
ám ráda místo,
kde žiju. Protože se tady, na Spořilově a v jeho okolí,
pohybuji už poměrně dlouho a všechno
mi přijde důvěrně
známé a „normální“,
myslím, že by bylo
dobré slyšet názor
nové krve. Požádala jsem proto věhlasného žurnalistu VM, aby položil pár
otázek mému psovi Kenymu, abychom
se od něj dozvěděli, jak tu jde život.
Takhle to dopadlo:
VM: Nazdar Kenouši! Mimochodem:
doufám, že ti můžu tykat.
Keny: Samozřejmě, Václave. Jsem sice
šlechtic, pravda, ale je mi teprve rok.
VM: Kenouši, přistěhoval ses do Prahy z Moravy, jak se ti tu líbí?
Keny: Moc, bydlíme s paničkou blízko Hamráku, tam je to prostě báječný!
Kdo jsem?
MUDr. Klára Cingrošová, 47 let,
manažerka klinických studií.
Pocházím z Františkových Lázní
a od toho se odvíjí moje „orientace“:
Je naprosto nezbytné, aby prostředí,
ve kterém žijeme, bylo čisté, klidné
a zalité sluncem…
Hlavně ráno: čmuchanda, klídek, koupání, kačenky… Občas sice panička
hlasitě pronáší cosi o dobytku, ale to
mě nevzrušuje a procházku si pokaždý parádně užiju. Pozdějc už začíná
přibývat lidiček a kolařů, panička po-
každý říká, že se těší na ty karamboly…
Já sice nevim, co to znamená, ale těšim
se teda taky.
VM: Kenouši, když je u rybníka hodně rušno, kam paničku odvedeš?
Keny: Pak rychle pelášim do Třešňovky.
Když se v trávě nepovalujou vagabundi,
je tam taky pěkně. Tudle panička na někoho řvala, že láme větve. To sem teda
nepochopil, já mám klacíčky tuze rád, ty
pánové teda určitě taky…
VM: To byli vandalové, Keny.
Keny: Hmm, to se mi moc nezdá, panička jim řikala nějak jinak, začínalo to myslím na k…
Panička: Brzdi, Kenysi!!!
VM: Nedal jsem vám slovo, mlčte!
Kenouši, kam ještě se rád podíváš?
Keny: O víkendech chodíme na Starák.
V sobotu na trhy, tam je krásně rušno
a voňavo. V neděli odpoledne se procházíme mezi domama, já nakukuju do
zahrad, už je dobře znám. Zvlášť teď
v létě je tam úžasně zeleno, to se mi líbí
úplně nejvíc, to si pak vzpomenu na Moravu… A víte co? Mě to tlachání nebaví,
končíme, paničko, hybaj na procházku.
Teď už stejně všichni víte, kde pobíhám,
tak si mě klíďo píďo zastavte, až se pot­
káme, a můžeme se bavit dál.
VM: Děkuji za rozhovor, konečně
víme, o čem se začne toto léto
mluvit!
Samozřejmě že se Keny rozhovorem
pochlubil. Ozval se i kámoš od Třeboně, že by se na tu krásu přijel podívat a oplatil tak Kenymu minulou
návštěvu…
Klára Cingrošová
| volební obvod číslo 4 |
Keny vyhlíží Kubu z balkonu
Kuba: Krůtí brko, co to tady je? Hrůza,
příšery co řvou a smrděj! Paničkoooo,
chci domů!
Keny: Neblázni, kámo, to jsou přece
kamiony!
Kuba: Cože? To slovo neznám, takoví
smraďoši u nás doma nejsou, jak tu můžeš žít? Někomu se to snad líbí, nebo co?
Kuba Hradilů v Třešňovce
Keny: Taky jsem se nejdřív bál, pak jsem
je chtěl pochytat, aby zmizely, ale panička mi vysvětlila, že to musej lidi zařídit,
aby kamiony jezdily tudy, co nikdo nebydlí. Tam kde jsou psi a lidi nemůžou
jezdit kamiony!
Kuba: Tak dost, dál nejdu. Zpátky k rybníku, potřebuju se zchladit, utrpěl jsem
šok! Chci pryč!
Keny: Paničko, udělej něco! Já chci, aby
za mnou Kuba zase přijel…
Tak vidíte, a mám další důvod, proč
bojovat s kamiony dál, současný stav
evidentně není normální. Globus nad
Spořilovem, zástavba Trojmezí…
Proboha, vždyť to všechno pojede
zase přes Spořilov! Zdravý rozum
přece musí vyhrát. A aby se na mě
Kuba s Kenym mračili? No to bych
nepřežila!
...do parku Jezerka prý jezdila již kněžna Libuše?
5
Restaurace Na Paloučku na dobové pohlednici
Sběratel příběhů František Nikl:
Historie hostince Na Paloučku je už 22 let také mojí historií.
R
ád bych vám představil jedno místo,
pevně věřím, že většina Nuseláků jej dobře
zná. Jedná se o hostinec Na Paloučku, jenž
se stává v horkém létě
oázou, kde lze najít
příjemné osvěžení.
Na Paloučku
se čepuje již 82 let
Historie malebného hostince sahá až
do roku 1932. O šedesát let později
moje rodina zakoupila budovu, ve které
se tato osvěžovna nachází. V té době mi
sice bylo teprve devět let, ale už tehdy
mě zajímalo, jak hostinec dříve fungoval,
kdo jej navštěvoval a jestli se s ním nepojí nějaké zajímavé historky.
Oblíbený podnik
propuštěných trestanců
Dozvěděl jsem se například, že jej kdysi s oblibou navštěvovali propuštění
trestanci z nedaleké Pankrácké věznice,
kteří zde nejspíš zapíjeli znovu nabytou
svobodu. Vedle této svérázné sorty hostů
sem s oblibou zajížděli také mimopražští
návštěvníci. Důvodem byl patrně fakt, že
před druhou světovou válkou byly Nusle
ještě okrajovou částí Prahy a končila zde
tramvajová linka.
Rozlehlá zahrádka
a pivo jako křen
Právě v předválečných Nuslích začínaly zájezdy mimopražských diváků, kteří
do hlavního města přijížděli na divadelní představení. Na Paloučku se mohli
občerstvit a díky dobré dostupnosti
do centra být za chvíli v Národním či
Vinohradském divadle. Vedle výhodné
polohy je do hostince bezpochyby lákala rozlehlá zahrádka s kuželnou a podle pamětníků rovněž pivo jako křen. To
v neposlední řadě.
Budoucnost Nuslí
i celé Prahy 4 mi leží na srdci
Také dnes patří hostinec Na Paloučku k oblíbeným zastávkám Pražanů.
Sejdeme se Na Paloučku?
6
Přijďte si sousedsky poklábosit o Praze 4 do hostince
Na Paloučku. U piva za „desítku“ můžeme společně mluvit
otevřeně a bez zbytečných formalit s kandidáty ODS.
Ostatně tak, jak by to také dobří sousedé měli dělat.
Na oběd či večeři si sem s celou rodinou rád zajdu i já osobně. Z devítiletého chlapce jsem dospěl a vybudoval
Kdo jsem?
Je mi 31 let a s manželkou právě
očekáváme narození našeho prvního
potomka. Vystudoval jsem Veřejnou
správu a regionální rozvoj a následně
Evropskou agrární diplomacii. Studia
jsem završil na University of Northern
Virginia, kde jsem získal titul MBA.
V profesním životě se věnuji podnikání
v oblasti cestovního ruchu. Žiji v Nuslích
a jsem lokální patriot.
jsem si hluboký vztah nejenom k tomuto hostinci, ale vůbec k celým Nuslím
a Praze 4. Stal se ze mě lokální patriot,
kterému záleží na místě, kde moje rodina a vůbec my všichni žijeme. Věřím,
že naše čtyřka bude místo, kde se bude
dobře žít!
František Nikl
| volební obvod číslo 5 |
Na Paloučku
Na Paloučku
Na Paloučku
Pivo za
Pivo za
Pivo za
10 Kč
10 Kč
10 Kč
Platí dne 9. 9. 2014
Platí dne 23. 9. 2014
Platí dne 7. 10. 2014
Strážce zeleně Petr Fifka:
Chci, aby i moje děti vyrůstaly v moderním městě plném přírody.
K
dyž jsem před
téměř čtvrtstoletím přišel po studiích
na univerzitě do našeho hlavního města, věděl jsem, že jsem zde
nalezl nový domov.
Měl jsem to štěstí, že
jsem se usadil v Podolí, v jedné z nejpříjemnějších lokalit nedaleko od vltavského
nábřeží. Podolí se mi za ty desítky let
dostalo pod kůži a mám s touto báječnou lokalitou spojené nejdůležitější
životní události. Jak by také ne, když se
v blízké podolské porodnici narodily
všechny tři mé děti.
Komunální a celostátní politika
se liší
Postupem času jsem se v místě svého
bydliště začal intenzivněji zajímat o politiku a v roce 2000 jsem vstoupil do ODS,
která mi tehdy přišla jako strana nejlépe
reprezentující moje názory a můj životní
styl. Při své politické činnosti v komunální
politice jsem záhy pochopil, jak je důležité, kdo a jak dobře pracuje na radnici
a jaký z toho má obec a její obyvatelé
užitek. Každý z nás by se měl čas od času
rozpomenout, jak jeho okolí vypadalo
před deseti či patnácti lety a zamyslet se,
kdo v té době seděl v křesle starosty a jakou stranu reprezentoval. Pro velké město a jeho obyvatele je někdy těžší rozlišit
mezi momentální popularitou politické
strany na celostátní úrovni a dlouhodobou viditelnou prací jejích komunálních
představitelů.
Celý život se zajímám
o přírodu
Rád bych ve své další politické práci uplatnil nejen svoje odborné a řídící znalosti
osvojené praxí v oblasti zdravotnictví, ale
především občanské postoje například
v oblasti ochrany přírody a zdravého životního prostředí. Od dětství se o příro-
Víte že...
du zajímám. Patřím mezi ty, kterým není
jedno, že náhle zmizel vzrostlý strom či
dokonce celý park. Během své profesní
dráhy jsem navštívil mnoho evropských
velkoměst, takže inspirace, jak velkoměsto pečuje o své zóny zeleně ve prospěch
občanů, mám dostatek. A nejde jen o důslednou ochranu a kultivaci městských
parků, jako jsou u nás park Družba, park
Jezerka či drobné parčíky v obytných
zónách, ale i vhodný a ekologicky citlivý
rozvoj přirozených přírodních lokalit jako
Michelský les, Kunratický les nebo Modřanská rokle.
Rovnováha města a přírody
udělá Prahu ještě krásnější
Po zkušenostech získaných ve dvou volebních obdobích v Zastupitelstvu MČ
Praha 4 jsem se v letošních volbách rozhodl kandidovat do Zastupitelstva hlavního města Prahy. Myslím, že v Praze musí
být dostatek prostoru pro odpočinek jejích obyvatel, ať již je to klidné posezení
nebo aktivní sportování v přírodě. I naše
rodina miluje procházky nebo projížďky
v pražské přírodě. Právě ten úžasný pás
podél pravého břehu Vltavy, začínající
náplavkami na Výtoni a končící až za soutokem s Berounkou, je pro mě stále tím
nejoblíbenějším místem k relaxaci. Přestože se zde již vytvořily mnohé zajímavé
podmínky pro trávení volného času obyvatel Prahy, tento rozsáhlý prostor stále
poskytuje možnosti na vytvoření dalších
sportovišť, klidových zón, ale i míst, kde
se dá dobře najíst, napít a koneckonců
i zaparkovat.
To vše udělá naši městskou část i celou
Prahu skvělým místem pro bydlení, místem pro kvalitní aktivní život a třeba ještě
atraktivnějším místem pro ekonomicky
přínosný turistický ruch. A právě s takovými představami bych rád pracoval
v Zastupitelstvu hlavního města Prahy.
Prof. MUDr. Pavel
Dungl, DrSc.
U
ž dávno se považuji za branického
starousedlíka. Když
jsem na své zahrádce
u domu založil vinici,
všichni přátelé si mysleli, že se mi tam nikdy
nic neurodí. Naštěstí
se mýlili a posledních deset let tak
můžeme pořádat oslavy na počest
našeho Branického burčáku. Víno
navíc chutná tak dobře, jako kdyby se
urodilo na mém rodném Znojemsku.
Nejen kvůli tomu je pro mě domovský
Braník ideálním místem k bydlení. Není
to daleko od centra a přitom kousek do
přírody. Braník si stále uchoval něco
starosvětského. Je to místo, kde se cení
sousedské vztahy. Stačí se projít kolem
řeky, zaskočit k našemu „posvátnému“
dubu v Branickém mezivrší, posedět
se sousedy a přáteli... My místní prostě
máme jasno. Tady jsme doma a nic na
tom rozhodně nehodláme měnit!
| přednosta ortopedické kliniky |
Petr Fifka
| kandidát do ZHMP |
Kdo jsem?
Je mi 47 let, jsem ženatý a mám tři děti.
Vystudoval jsem Farmaceutickou
fakultu UK a později také management
na Open Business School. V roce 2000
jsem vstoupil do ODS, za kterou jsem
byl dvakrát zvolen do Zastupitelstva MČ
Praha 4.
Zajímám se zejména o oblast zdravotnictví, které se věnuji ve svém profesním
životě, a o ochranu životního prostředí,
která je mi blízká jako občanovi.
...pivo se v Praze 4 vařilo již v 17. století?
Nuselský pivovar
H
rabě Jan Josef Sezima z Vrtby (majitel Nuslí) postavil na místě dnešního náměstí Bratří Synků Nuselský dvůr,
Nuselský zámek a o něco níže u Botiče
Nuselský pivovar (1694), pouze ten je
zachován dodnes. Byl to ve své době
největší pivovar ve střední Evropě. Pivo
se v něm přestalo vařit v roce 1960.
7
Křížovka na závěr
Vyluštěnou tajenku nám pošlete na adresu: Oblastní sdružení ODS, Pujmanové
1219/8, 140 00 Praha 4 – Krč. Tři vylosované správné odpovědi odměníme věcnou
cenou – stostránkovou fotoknihou formátu A4 s fotografiemi podle vlastního výběru.
Ceny do soutěže věnovala společnost eFotokniha, s.r.o. www.efotokniha.cz
Nápověda: DNK, IM, PSA, VINTA
STRHNI
NA
ZEM
1.
TAJENKA
OBYVATELKA
LEŠAN
KLUB
SBĚRATELŮ
KURIOZIT
DĚLALA
PODKOVY
BOUŘLIVÝ
POTLESK
3.
TAJENKA
ALKOHOL
VRCHOL
5.
TAJENKA
ZTRÁCET
BONUS
TAJENKA
DROGY
SPISOVÁ
ZNAČKA
TROPICKÉ
OVOCE
VÁCLAVOVA
latinská
PŘEDPONA
PŘEDLOŽKA
RUČIČKA
CITOSLOVCE
POCHOPENÍ
angl.
JEZERO
CHUŤ
CITRON
něm.
DLOUHÝ
SPÍLAT
angl.
TENIS
TRUHLÁŘSKÝ
KOLOVRÁTEK
ŽVÁSTY
KOVÁNA
angl.
KOUPIT
2.
TAJENKA
LOUKY
latinská
SPOJKA
CITOSLOVCE
PLÁČE
V OBDOBÍ
STRAŠIT
ZNEČIŠŤUJÍCÍ
LÁTKY
SMYČKY
JEHLIČNAN
SEKATI
angl.
TO
TENISOVÁ
ORGANIZACE
LUPENÍ
PUNČOCHY
ČÍSLOVKA
NEJVYŠŠÍ
KVALITA
POČÍTAČOVÁ
JEDNOTKA
římská
ČÍSLICE
OSLOVENÍ
MUŽE
AUTOR
INDIÁNEK
česká
SPZ
OBUTÍ
STRČENÍ
SADA
STAROŘEKOVÉ
SPÁT
DLOUHO
ZVÝŠENÝ
TÓN
OPAK
NAPRAVO
TELEVIZE
UHLOVODÍK
BRÁZDIT
PLUHEM
TADY
MÁTE
POSLANEC
ODS
TVRDÝ
BONBON
NEVOLNOST
BOŽSKÝ
POKRM
SPOJKA
LIDSKÝ KÓD
česky
HUMANITNÍ
ORGANIZACE
ŠIKOVNOST
ŠVÝCARSKÝ
KANTON
A PODLE
DODAVATEL
ENERGIE
SPZ MOSTU
FIRMA
PEUGEOT
OTCOVÉ
nářečně
KNEDLÍKY
hovorově
PRACÍ
PRÁŠEK
ZVUKOVÉ
ZNAMENÍ
ZNAČKA
KOSMETIKY
STAROČESKÉ
ZÁJMENO
ZBOŽŇOVAT
ZOLŮV
ROMÁN
VPRAVEN
DO
PŮDY
PAPOUŠEK
NARYCHLO
OPÉCT
fr.
URČITÝ
ČLEN
4.
TAJENKA
MEZINÁRODNÍ
POZNÁVACÍ
ZNAČKA
OHRADA
PRO PSY
VYŠŠÍ
DŮSTOJNÍK
(Zkratka)
angl.
MUŽ
ZAZVONIL
LÉČKY
HOBBY
MARKET
Vydalo: Oblastní sdružení ODS, Pujmanové 1219/8, 140 00 Praha 4 – Krč. Fotografie: archiv autorů a www.wikipedia.org
ÚSILÍ