Untitled

J.W. GOETHE
UTRPENÍ
MLADÉHO
WERTHERA
MLADÁ FRONTA
SMENA
NAŠE
VOJSKO
SVĚT
SOVĚTŮ
1968 P r a h a
P Ř E L O Ž I L E. A. SAUDEK
ILUSTROVAL
KAREL
MACHÁLEK
Translation © Věra Saudková, 1968
Illustration © K a r e l Machálek, 1968
Vše, čeho jsem se o ubohém
Wertherovi mohl dopídit,
bral jsem pečlivě a zde
to podávám,
že
se vám zavděčím.
jeho
A
ducha a
vám
a jsem si jist,
Neodepřete svůj podiv a svou
charakteru,
své nové slzy jeho
ty, dobrá duše, která jsi strhována
lásku
osudu.
týmž vírem jako on,
naber útěchy z jeho utrpení a učiň tuto
knížku svým příte­
lem, nedovedeš-li si sudbou nebo vlastní vinou nalézti
šího.
se­
bliž­
První díl
4. května 1771
J a k j s e m r á d , ž e j s e m v á m ujel! Příteli rozmilý, j a k p o ­
d i v n é j e srdce č l o v ě k a ! T e b e j s e m opustil, j e h o ž tolik
miluji, s n í m ž j s e m b ý v a l n e r o z l u č n ě spjat, a j s e m t o m u
r á d ! V í m , ž e m i o d p u s t í š . Což n e b y l y m é o s t a t n í záplet­
k y j a k o b y vymyšleny o s u d e m , a b y přestrašily srdce j a k o
m é ? C h u d i n k a L e o n o r a ! A p ř e c e j s e m byl n e v i n e n ! Což
j á z a t o m o h l , ž e v t o m u b o h é m srdci vzklíčila n á k l o n ­
nost, z a t í m c o m n e z a j í m a l a svéhlavá krása její sestry?
A p ř e c e — j s e m zcela n e v i n e n ? Neživil j s e m s n a d její
p o c i t y ? N e b a v i l j s e m se s á m jejími projevy skrznaskrz
nelíčené p ř i r o z e n o s t i , k t e r é nás tak často rozesmávaly,
j a k k o l i m á l o v l a s t n ě byly směšné? N e b y l j s e m t o j á ,
k d o — ? Ó , c o j e člověk, ž e s á m n a sebe ž a l u j e ! — P o ­
lepším se, m i l ý příteli, slibuji, p o l e p š í m s e ! N e b u d u už
j a k o d o s u d p ř e ž v y k o v a t t u trošku t r á p e n í , k t e r o u n á m
osud strojí. C h c i u ž í v a t p ř í t o m n é chvíle a m i n u l o s t mi
b u d i ž m i n u l o s t í . Zajisté, m á š p r a v d u , p ř í t e l i : bylo b y
m é n ě bolesti m e z i lidmi, k d y b y n e v y n a k l á d a l i tolik o b r a ­
z o t v o r n o s t i — s á m p á n b ů h ví, p r o č j s o u t a k ustrojeni —
n a to, a b y s i z p ř í t o m ň o v a l i m i n u l é u t r p e n í , místo a b y
k l i d n ě snášeli lhostejnou p ř í t o m n o s t .
Budeš t a k laskav a vyřídíš m a m i n c e , že se p i l n ě sta­
r á m o její záležitosti a ž e j í b r z y p o d á m z p r á v u , j a k j s e m
p o ř í d i l . M l u v i l j s e m s t e t o u a n e s h l e d a l ji a n i z d a l e k a
t a k o v o u d r a č i c í , j a k o u z ní u n á s d o m a dělají. Je to vese­
lá, živá ž e n a z l a t é h o srdce. Vyložil j s e m j í m a m i n č i n y
stížnosti n a z a d r ž e n í d ě d i c k é h o p o d í l u . Ř e k l a m i d ů v o ­
dy, p ř í č i n y a p o d m í n k y , z a j a k ý c h b y b y l a o c h o t n a vy-
d a t vše a ještě m n o h e m více, než na ní ž á d á m e . — Z k r á t ­
ka, n e b u d u se teď o t o m rozepisovat, ale řekni m a m i n ­
ce, že všechno p ů j d e h l a d c e . A j á , milý příteli, j s e m při
té celé věci zase j e d n o u zjistil, že n e d o r o z u m ě n í a p o ­
hodlnost ve světě n a t r o p í m n o h e m více svárů než ú k l a d y
a š p a t n ý úmysl, které jsou a s p o ň neskonale vzácnější.
O s t a t n ě je mi tu m o c a m o c d o b ř e . S a m o t a v této
rajské krajině je m é m u srdci skvostným b a l z á m e m a m l a ­
distvé j a r o s y t ý m b o h a t s t v í m své krásy z a h ř í v á m é často
z i m o m ř i v é s r d c e . K a ž d ý s t r o m , k a ž d é křovisko j e j a k o
kytička a člověk by se nejraději p r o m ě n i l v c h r o u s t a
a nalézal v m o ř i sladkých v ů n í v š e c h n u svou p o t r a v u .
M ě s t e č k o s a m o j e p r o t i v n é , ale p ř í r o d a k o l e m d o k o l a
nevýslovně k r á s n á . T o p ř i m ě l o n e b o ž t í k a h r a b ě t e z M . . .
a b y založil z a h r a d u n a j e d n o m z p a h o r k ů , k t e r é s e t u
rozmanitě a půvabně, j a k to dovede j e n příroda, navzá­
j e m přetínají a vytvářejí r o z k o š n á ú d o l í . Z a h r a d a j e
prostá a člověk cítí, sotva do ní vstoupí, že to n e b y l vě­
decky školený o d b o r n í k , k d o j i založil, n ý b r ž c i t u p l n é
srdce t u c h t ě l o u ž í v a t sebe s a m a . N e j e d n u slzu j s e m u ž
uronil z e s n u l é m u v z p u s t l é besídce, k t e r á byla j e h o za­
m i l o v a n ý m m í s t e č k e m , a teď j e t a k é m ý m . Brzy u ž b u d u
p á n e m z a h r a d y , z a h r a d n í k m i přeje, získal j s e m s i h o
za těch několik d n í a m y s l í m si, že a n i on z t o h o n e b u d e
mít škodu.
10. května
C e l o u m o u duši z a p l a v i l o z á z r a č n é veselí, p o d o b n é
sladkým j i t r ů m jara, kterých p l n ý m douškem užívám.
J s e m t a k zcela s á m a těším se z t o h o , že žiji, z d e , v t é t o
krajině, k t e r á j e s t v o ř e n a p r o duše, j a k o j e m á . J s e m t a k
šťasten, d r a h ý příteli, t a k p o h r o u ž e n d o p o c i t u k l i d n é h o
bytí, ž e t o j e a ž n a škodu m é m u u m ě n í . N e d o v e d l b y c h
teď kreslit, a n i č á r u b y c h nesvedl, a p ř e c e j s e m n i k d y
nebyl větším m a l í ř e m n e ž p r á v ě v t ě c h t o o k a m ž i c í c h ,
když celé ú d o l í se v y p a ř u j e a výsostné s l u n c e spočívá na
n e p r o s t u p n ý c h t e m n o t á c h m é h o lesa a j e n o m j e d n o t l i v é
p a p r s k y se vkrádají do nejvnitřnější s v a t y n ě a k d y ž tu
p a k ležím ve vysoké t r á v ě poblíže v o d o p á d u a m n ě , p ř i ­
b l í ž e n é m u k z e m i , r o z m a n i t á stébélka se stávají z á z r a ­
k e m — k d y ž c í t í m blíže s v é m u srdci v š e c h n o to h e m ž e n í
m a l é h o světa m e z i t r a v i n a m i , t ě c h nesčíslných zjevů, n e -
v y z p y t a t e l n ý c h červíčků a mušek, a cítím p ř í t o m n o s t
V š e m o h o u c í h o , j e n ž nás všecky stvořil k o b r a z u s v é m u ,
d e c h Všemilujícího, j e n ž n á m d á v á bez konce vznášet se
ve věčné slasti — — Příteli, a když se p a k kolem m ý c h
očí s m r á k á a všechen svět kolem d o k o l a a n e b e n a d e
m n o u cele spočívají v mé duši j a k p o d o b a m i l e n č i n a tě­
la — p a k často z a t o u ž í m a myslím si: a c h , kdybys t o m u
v š e m u zas d o v e d l d á t výraz, kdybys t a k d o v e d l v d e c h ­
n o u t p a p í r u to, co t a k sytě, t a k ž h o u c n ě v t o b ě žije, a b y
s e stalo z r c a d l e m tvé duše, tak j a k o t v á d u š e j e z r c a d l e m
n e k o n e č n é h o božství. Příteli — ale d r t í mě t o , h y n u
p ř e t ě ž k o u krásou t o h o z ř e n í .
12. května
N e v í m , z d a j s o u to d u c h o v é , vznášející se n a d t o u t o
krajinou, k d o k l a m o u mé smysly, a n e b o dlí-li v m é m
srdci živoucí božská fantazie, že se mi v š e c h n o k o l e m
d o k o l a zjevuje j a k o u č i n ě n ý r á j . T u j e h n e d z a městeč­
k e m s t u d n ě , k níž j s e m p ř i p o u t á n j a k o M e l u z í n a a její
sestry. Sejdeš s m a l é h o p a h o r k u a zastavíš se p ř e d k l e n u ­
t í m , o d k u d asi d v a c e t s c h o d ů v e d e d o l ů d o h l o u b k y , k d e
se z m r a m o r o v é skály prýští nejčistší v o d a . N í z k á zídka,
j e ž n a h o ř e tvoří o h r a d u , vysoké stromy, k t e r é zacloňují
v š e c h n o p r o s t r a n s t v í k o l e m d o k o l a , c h l á d e k místečka, t o
v š e c h n o j e t a k přitažlivé, t a k t r o c h u p ř í z r a č n é . . . N e m i ­
ne den, abych tu neproseděl aspoň hodinku. Tu pak při­
cházejí d ě v č a t a z m ě s t a p r o v o d u ; je to prostší, a p ř e c e
nejnutnější p r á c e , k t e r o u kdysi zastávaly s a m y dcery
k r á l ů . K d y ž t u t a k sedím, ožívá k o l e m m n e celý t e n
p a t r i a r c h á l n í svět, v i d í m p r a o t c e , j a k se u s t u d n ě sezna­
mují a j a k se n a m l o u v a j í ; a j a k se n a d s t u d n ě m i a p r a m e ­
n y vznášejí d o b r o d ě j n í d u c h o v é . Ó , k d o b y t o n e d o v e d l
procítit s e m n o u , t e n s e n i k d y p o cestě p a r n ý m l e t n í m
d n e m nesvlažil d o u š k e m z c h l a d n é s t u d á n k y !
13. května
T á ž e š se, z d a m i poslat m é k n i h y . P r o b o h a t ě p r o s í m ,
příteli, n e c h m ě s n i m i n a p o k o j i ! N e c h c i u ž , a b y m ě
cokoli vedlo, p o v z b u z o v a l o a r o z d m y c h o v a l o , vždyť mé
srdce je i bez m ě c h u v p l a m e n e c h ; je mi t ř e b a u k o l é b a v -
ky, a tu j s e m nalezl dosyta v svém H o m é r o v i . J a k často
u h ý č k á v á m svou kypící krev, neboť j a k ž i v jsi neviděl
nic tak v r t k a v é h o , nic tak n e s t á l é h o j a k o mé s r d c e . Pří­
teli, n a č to v y k l á d a t t o b ě , j e n ž s tak často s lítostí viděl,
j a k p ř e c h á z í m z žalu do nezřízenosti, ze sladké m e l a n ­
cholie do z h o u b n ý c h vášní. A v ů b e c , z a c h á z í m se svým
s r d é č k e m j a k o s c h o r ý m d ě c k e m : má ve všem svou vůli.
Ale ne abys to vyzvonil, j s o u takoví, že by mi to měli
v e zlé.
15. května
Prostí lidé mě tu už znají a mají mě r á d i , z e j m é n a d ě t i .
Z p o z o r o v a l j s e m s m u t n o u v ě c : když j s e m se k n i m zprvu
p ř i d r u ž o v a l a přátelsky se j i c h v y p t á v a l na to a o n o , tu
n ě k t e ř í myslili, že se j i m p o s m í v á m , a n ě k d y mě i h r u b ě
o d b y l i . N e b r a l j s e m t o t a k v á ž n ě , j e n j s e m z n o v u , a ž pří­
liš živě, pociťoval, č e h o j s e m si všiml už č a s t o : K d o jsou
j e n p o n ě k u d vyššího stavu, v ž d y zachovávají m r a z i v ý
o d s t u p m e z i sebou a l i d e m , j a k o by se báli, a b y si důvěr­
ností n e z a d a l i . A p a k tu j s o u t a k é j e š t ě větroplaši a n e ­
p o d a ř e n í šibalové, kteří předstírají b l a h o k l o n n o s t j e n
p r o t o , a b y u b o h é m u l i d u j e n t í m bolestněji dali pocítit
urážlivost své p ý c h y .
V í m , d o b ř e v í m , ž e m y lidé nejsme, b a a n i n e m ů ž e m e
b ý t m e z i sebou r o v n i . Ale z d á se m i , že člověk, k t e r ý se
z o b a v y o svou důstojnost s t r a n í t a k z v a n é luzy, n e n í
o n i c m é n ě směšný než z b a b ě l e c , j e n ž se skrývá p ř e d
n e p ř í t e l e m , p r o t o ž e se bojí p o r á ž k y .
N e d á v n o , k d y ž j s e m přišel k s t u d n i , našel j s e m u ní
mladou služebnou, která měla n á d o b u postavenou na
nejspodnější s c h o d a rozhlížela se, nepřijde-li d r u ž k a ,
k t e r á b y j í v y z d v i h l a k o n e v n a h l a v u . Sešel j s e m dolů
a podíval s e n a n i : „ M á m j í p o m o c i , p a n n o ? “ řekl j s e m .
Celičká s e z a r d ě l a . „ K d e p a k , p a n e , “ řekla. „Bez okol­
k ů ! “ U r o v n a l a si kroužek na hlavě a já jí pomohl. Po­
děkovala a stoupala nahoru.
17. května
S e z n á m i l j s e m se s všelijakými lidmi, společnost j s e m
s i d o s u d nenašel. N e v í m , c o lidé n a m n ě mají, j e j i c h to-
lik, k d o mě mají r á d i a k d o se na m n e věší; a p a k je mi
t o h o vždycky líto, ž e naše společná cesta j e j e n o m tak
k r a t i č k á . Tážeš-li se, j a c í jsou zdejší lidé, o d p o v í d á m :
takoví j a k o v š u d e j i n d e . Lidstvo j e p o č e r t e c h j e d n o t v á r ­
n é . S k o r o všichni p r o p r a c u j í větší část d n e , a b y
m o h l i ž í t ; a ta troška svobody, k t e r á j i m zbývá, je tolik
znepokojuje, že dělají, co m o h o u , a b y se jí zbyli. A c h ,
ú d ě l e lidský!
Ale lid j e t u d o b r ý ! K d y ž s e m i n ě k d y p o d a ř í z a p o m e ­
n o u t na sebe a u ž í v a t s n i m i skrovných radostí, k t e r é
člověku nejsou u p ř e n y : p ř i vkusně p r o s t ř e n é t a b u l i u p ř í m n ě a prostodušně žertovat, uspořádat v pravou
chvíli vyjížďku n e b o t a n e č e k , tak mi to d ě l á d o c e l a d o b ­
ř e ; j e n c h r a ň p á n b ů h , a b y m ě n e n a p a d l o , ž e v e m n ě dříme j e š t ě tolik j i n ý c h sil, k t e r é bez u ž i t k u všechny zetlívají
a k t e r é ostražitě z a k r ý v á m . A c h , to všechno t a k děsí mé
srdce — A p ř e c e ! Žíti n e p o c h o p e n , to je n a š i n c ů v o s u d .
A c h , ž e odešla p ř í t e l k y n ě m é h o m l á d í , a c h , ž e j s e m j i
k d y p o z n a l ! Ř e k l b y c h si: jsi b l á z e n , hledáš, c o n a z e m i
n e n í . Ale m ě l j s e m ji, cítil j s e m t e p j e j í h o srdce, cítil její­
ho velkého d u c h a , v j e h o ž p ř í t o m n o s t i j s e m se s á m sobě
z d á l n ě č í m víc, n e ž č í m j s e m byl, neboť byl j s e m vším,
č í m j s e m b ý t m o h l . M ů j t y b o ž e ! Což p ř i n í z ů s t a l a j e d i ­
n á síla m é h o d u c h a n e z u ž i t k o v á n a ? N e m o h l j s e m p ř e d
n í r o z v i n o u t v š e c h n o t o z á z r a č n é cítění, k t e r ý m m á d u š e
p ř í r o d u o b j í m á ? Což n e b y l o naše o b c o v á n í v ě č n o u h r o u
nejjemnějších p o c i t ů , n e j b ř i t č í h o ostrovtipu, j e h o ž n e j různější p o d o b y i t e h d y , když byly t é m ě ř z v r á c e n é , byly
vesměs p o z n a m e n á n y p e č e t í g é n i a ? A c h , léta, o k t e r á
byla slabší, j i p ř i v e d l a dříve d o h r o b u n e ž m n e . N i k d y
n a n i n e z a p o m e n u , n a její p e v n o u mysl a její božskou
trpělivost.
P ř e d několika d n y j s e m se setkal s j a k ý m s i m l a d ý m
V . . . ; u p ř í m n ý h o c h n a d m í r u milé t v á ř e . P ř i c h á z í p r á v ě
ze studií, n e m á se z r o v n a za m u d r c e , ale myslí si p ř e c e ,
že t o h o ví víc n e ž j i n í . Byl s n a d t a k é pilný, j a k s o u d í m
z r ů z n ý c h p ř í z n a k ů , z k r á t k a m á slušné v ě d o m o s t i . K d y ž
se dověděl, že m n o h o kreslím a že u m í m řecky, k o ř e n í to
u n á s p ř e v z á c n á , seznámil se se m n o u a vyvalil spoustu
učeností, o d B a t t e x u e p o W o o d a , o d D e Pilese p o W i n c k e l m a n n a , a ujišťoval m ě , že p r o č e t l celý p r v n í díl Sulzeroyy T h e o r i e a že má H e y n e n o v a s k r i p t a o s t u d i u a n t i ­
ky. Ř e k l j s e m si: p á n b ů h s t e b o u !
J e š t ě j e d n o h o d o b r é h o člověka j s e m p o z n a l , knížecího
s p r á v c e ; j e t o u p ř í m n ý , b o d r ý m u ž . Říkají, ž e člověku
poskočí srdce v těle, vidí-li ho m e z i j e h o d ě t m i , j i c h ž má
d e v ě t . Z e j m é n a o j e h o nejstarší se m o h o u p ř e t r h n o u t
c h v á l o u . P o z v a l mě k s o b ě ; n a v š t í v í m ho v nejbližších
d n e c h ; bydlí v knížecí myslivně, p ů l d r u h é h o d i n y od­
t u d ; d o s t a l svolení, a b y s e t a m o d s t ě h o v a l , p o s m r t i své
ženy, p r o t o ž e p o b y t v městě ve v r c h n o s t e n s k é m d o m ě
příliš j i t ř i l j e h o bol.
J i n a k j e š t ě zkřížilo m o u cestu několik p o t r h l ý c h origi­
n á l ů , nesnesitelných od h l a v y až k p a t ě , z e j m é n a svou
přátelskostí.
M ě j s e d o b ř e ! D o p i s ti, d o u f á m , b u d e p o c h u t i , j e j e n
a j e n historický.
22.
května
Z e život člověka j e j e n o m sen, t o u ž l e c k o h o n a p a d l o
a a n i m n e se t e n p o c i t n e c h c e spustit.
K d y ž t a k u v á ž í m , j a k ú z k á j e klec, k t e r á svírá v š e c h n y
č i n o r o d é a p o z n á v a c í síly člověka, že v š e c h n a činnost
m á j e n j e d e n c í l : ukojit p o t ř e b y , k t e r é zase n e m a j í j i n é h o
ú č e l u n e ž p r o d l o u ž i t naši u b o h o u existenci, a k d y ž si p a k
m u s í m d o z n a t , že v š e c h n o u k l i d n ě n í v n ě k t e r ý c h otáz­
k á c h j e j e n o m polosnovou rezignací, k t e r á p o m a l o v á v á
stěny vězení, ve k t e r é m t r č í m e , p e s t r ý m i p o s t a v a m i a jas­
n ý m i p r o s p e k t y : t o v š e c h n o , V i l é m e , m i r d o u s í slovo
v h r d l e . V r a c í m se do sebe a n a l é z á m t a m celý svět.
O v š e m že zase víc ve svých t u c h á c h a t e m n ý c h t o u h á c h
n e ž ve v ý r a z u a živoucí síle. A tu mi v š e c h n o p ř e d o č i m a
p l y n e , a u s m í v á m se a s n í m si d á l .
Že d ě t i n e v ě d í , p r o č mají vůli, v t o m j s o u všichni veleu č e n í školometi z a j e d n o . Z e s e však t a k é dospělí, p o d o b ­
n i d ě t e m , potácejí p o z e m ě k o u l i , ž e j a k o o n y n e v ě d í ,
o d k u d přišli a k a m j d o u , že a n i o n i nejednají z p r a v ý c h
pohnutek, že také j i m i vládne rákoska a cukrátko, t o m u
jaksi n i k d o nevěří, ačkoliv s e m i z d á , ž e t o r u k a m a h m a ­
t á m e . R á d t i p ř i p o u š t í m (neboť vím, c o m i n a t o o d p o ­
víš), že nejšťastnější j s o u ti, k d o j a k o d ě t i d e n ze d n e svůj
život prožívají, k d o tahají svou p a n e n k u , k d o j i oblékají
a svlékají, s v e l k ý m r e s p e k t e m se plíží k o l e m police, k d e
m a m i n k a z a m k l a cukroví, a k d y ž k o n e č n ě u r v o u kousek,
p l n o u p u s o u žvýkají a volají: j e š t ě ! To jsou šťastní tvo­
rové. — A t a k é t ě m n e n í zle, k d o dávají své p i t o m é ro­
b o t ě a n e b o nanejvýš svým v á š n í m p a t e t i c k á j m é n a , oz­
n a m u j í c e člověčenstvu, ž e t o j s o u o h r o m n á díla, p o d n i ­
k a n á p r o j e h o spásu a v y k o u p e n í . Blaze t o m u , k o m u j e
d á n o t a k h l e ž í t ! K d o však v e své p o k o ř e p o z n á v á , o č
vlastně běží, k d o vidí, j a k k a ž d ý n a o b ě d v a n ý o b č a n svou
z a h r á d k u d o v e d e p ř i s t ř i h n o u t n a u č i n ě n ý ráj, a j a k n a
d r u h é s t r a n ě t a k é u b o ž á k p o d svým b ř e m e n e m leze d á l
svou cestou, byť i sebevíc h e k a l , j a k k o n e c k o n c ů všichni
bez r o z d í l u znají j e n j e d e n p r o s p ě c h : z ř í t světlo sluníčka
a s p o ň o m i n u t k u déle, a n o ! — t e n je p ě k n ě z t i c h a a tvo­
ří si svět k o b r a z u s v é m u , a je t a k é šťasten, p r o t o ž e je
člověkem. A p a k , byť i byl sebevíce s p o u t á n , c h o v á n a ­
v ž d y v svém srdci sladký p o c i t svobody, že o p u s t í t e n t o
ž a l á ř , kdykoli se mu zlíbí.
26. května
Víš, ž e m á m odjakživa v e zvyku, a b y c h n a n ě j a k é m
m i l é m místečku rozbil svůj stánek a v n ě m p ř e b ý v a l ve
vší skromnosti. I z d e j s e m si zase n a l e z l t a k o v é místečko,
k t e r é mě k sobě p ř i p o u t a l o .
Asi p ů l h o d i n y za m ě s t e m leží d ě d i n a , k t e r é říkají
W a h l h e i m 1 . J e v e l m i zajímavě p o l o ž e n a n a p a h o r k u , a
k d y ž z n í n a h o r n í m konci p o stezce v y c h á z í m , p ř e h l é d ­
n u j e d i n ý m p o h l e d e m celé ú d o l í . D o b r á k h o s p o d s k á ,
k t e r á je i na s t a r á k o l e n a veselá a p l n á o c h o t y , čepuje tu
víno, p i v o a k á v u , a co je n a d e vše, j s o u tu dvě košaté
lípy, k l e n o u c í své k o r u n y n a d c e l ý m p l á c k e m p ř e d kos­
t e l e m , kol d o k o l a o b k l o p e n ý m selskými usedlostmi, sto­
d o l a m i a d v o r k y . N e n a l e z l j s e m d á v n o místečka, a b y
bylo t a k d ů v ě r n é , t a k milé, a sem si t a k é d á v á m vynést
z h o s p o d y svůj stůl i židli a t a d y p o p í j í m k á v u a č t u si ve
svém H o m é r o v i . K d y ž j s e m n á h o d o u kteréhosi k r á s n é h o
o d p o l e d n e přišel p o p r v é p o d ty lípy, bylo celé místečko
j a k o p o v y m ř e n í . V š e c h n o bylo n a poli. J e n o m hošík asi
č t y ř l e t ý seděl na z e m i a p ř i d r ž o v a l k h r u d i o b ě m a p a ž e 1
č t e n á ř se n e b u d e snažit, aby na m a p ě nalezl místa zde j m e n o ­
vaná. Nastaly okolnosti, které přiměly vydavatele, aby p r a v á j m é n a ,
v originále uvedená, pozměnil.
ž e m i d r u h é , asi p ů l r o č n í d ě c k o , sedící n a z e m i mezi j e h o
n o h a m a , t a k ž e mu sloužil za j a k o u s i lenošku. A přes čipernost, s j a k o u j e h o č e r n á k u k a d l a t ě k a l a po všem okolí,
seděl zcela tiše. Ta p o d í v a n á se mi líbila a usedl j s e m na
p l u h , j e n ž stál n a p r o t i , a d a l se s p r a v o u rozkoší do kres­
lení b r a t r s k é s k u p i n k y ; p ř i d a l j s e m j e š t ě nejbližší plot,
v r a t a do stodoly a několik r o z b i t ý c h kol, tak j a k všech­
no stálo za sebou, a za h o d i n k u j s e m shledal, že j s e m vy­
robil j a k se p a t ř í k o m p o n o v a n o u a velmi z a j í m a v o u kres­
bu, a n i ž j s e m t o n e j m e n š í p ř i d a l z e svého. T o m ě u t v r d i ­
lo v předsevzetí p r a c o v a t v b u d o u c n u j e d i n ě p o d l e p ř í r o ­
dy. O n a j e d i n á j e bez m e z í b o h a t á a v y c h o v á v á p r a v é h o
umělce.
N a p r o s p ě c h regulí j e m o ž n o leccos říci, asi tolik j a k o
ke cti a c h v á l e o b č a n s k é společnosti, č l o v ě k , který se
v e svém vývoji j i m i řídí, n i k d y n e v y t v o ř í n i c n e c h u t n é h o
a š p a t n é h o , asi t a k j a k o o b č a n , k t e r ý se d á v á h n í s t záko­
ny a blahobytem, nikdy n e b u d e nepříjemným sousedem
a n i k u r i ó z n í m z l o s y n e m ; z a t o však t a k é k a ž d é p r a v i d l o ,
ať si k d o c h c e co chce říká, ničí p r o v ž d y p r a v ý cit p r o pří­
r o d u a její p r a v d i v ý v ý r a z . N a t o ty, ž e t o j e příliš k r u t é !
P r a v i d l o j e n učí u s k r o v n ě n í , o b ř e z á v á p l a n o u r é v u a t d .
M i l ý příteli, p o v í m t i t o p o d o b e n s t v í : S u m ě n í m j e t o
j a k o s láskou. D e j m e t o m u , že m l á d e n e c z celé d u š e m i l u ­
je dívku, že u ní t r á v í v š e c h n y h o d i n y d n e , že vyplýtvá
v š e c h n u sílu a v š e c h n o j m ě n í , j e n a b y j i m o h l přes t u
chvíli o t o m přesvědčit, že se jí cele o d d á v á . A tu by p ř i ­
šel šosák, m u ž , který má svůj veřejný o u ř a d , a řekl by
m u : v z á c n ý m l a d ý p a n e , m i l o v a t , t o j e lidské, ale m u s í t e
lidsky m i l o v a t ! R o z v r h n ě t e si svůj čas, j e d n u část věnuj­
te své p r á c i a h o d i n u o d d e c h u své dívce, rozpočítejte své
j m ě n í , a co v á m p ř e b ý v á z n e j n u t n ě j š í h o , za to jí sem
a t a m ( j e n o m ne příliš často) k u p t e d á r e k . T ř e b a k n a ­
r o z e n i n á m , a n e b o k d y ž m á svátek a t d . — U p o s l e c h n e - l i
t e n člověk, b u d e z n ě h o u ž i t e č n ý m l a d ý m u ž a j á s á m
b y c h r a d i l k a ž d é m u knížeti, a b y h o p o s a d i l d o svého
s e n á t u . J e n ž e p o j e h o lásce j e v e t a , a je-li u m ě l e c , p o j e h o
u m ě n í . Ó p ř á t e l é , p r o č t a k z ř í d k a se p r o v a l í p r o u d génia,
t a k z ř í d k a se p ř i ž e n e z v i c h ř e n ý m v o d s t v e m a o t ř á s á d u ­
šemi v ú d i v u ? D r a z í p ř á t e l é ! Bydlí t u p o o b o u březích
usedlí c h l a p i , k t e r ý m by se zničily besídky, z á h o n y a zel­
né z a h r á d k y ; a ti t e d y včas h r á z e m i a p r ů p l a v y zabra­
ňují h r o z í c í m u n e b e z p e č e n s t v í .
27. května
U p a d l jsem, j a k vidím, do vytržení, podobenství a deklamací, a zapomněl, že ti m á m ještě dovypravovat, j a k
t o d o p a d l o s t ě m i d ě t m i . Seděl j s e m asi d v ě h o d i n y n a
svém p l u h u , zcela p o h ř í ž e n do m a l í ř s k ý c h p o c i t ů , o n i c h ž
tě t a k p o p l e t e n ě p o u č u j e m ů j včerejší list. Tu k v e č e r u
p ř i j d e k d ě t e m , j e ž s e p o celou t u d o b u a n i n e p o h n u l y ,
m l a d á ž e n a s košíčkem n a p a ž i a v o l á u ž z d a l e k a : „ F i lípku, jsi h o d n ý k l u k ! “ P o z d r a v i l a m ě , j á j í p o d ě k o v a l ,
povstal j s e m , p ř i s t o u p i l k ní a o p t a l se, je-li m a t k o u t ě c h
d ě t í . P ř i t a k a l a m i , a p o d á v a j í c s t a r š í m u p ů l koláče, zved­
la to mladší a líbala je s v r o u c í m a t e ř s k o u láskou. „ D a l a
j s e m Filípkovi,“ řekla, „ n a starost to m a l i č k é a šla j s e m
s e s v ý m nejstarším d o města, a b y c h n a k o u p i l a housek,
c u k r u a h l i n ě n ý rendlík n a kaši.“ T o všechno j s e m viděl
v košíku, j e h o ž víko u p a d l o . „ C h t ě l a j s e m H o n z í č k o v i “
(tak se j m e n o v a l n e j m l a d š í ) „ k večeři u v a ř i t polívčičku,
ale t e n šibal, nejstarší, mi v č e r a rozbil rendlík, když se
s F i l í p k e m t a h a l o v ý š k r a b e k “ . P t a l j s e m se po nejstar­
ším a o n a mi sotva d o ř e k l a , že se na l o u c e p r o h á n í s h u ­
s a m i , k d y ž už přiskotačil a d r u h o r o z e n é m u přinášel lís­
k o v ý p r u t . Bavil j s e m se s ní d á l e a d o v ě d ě l j s e m se, že je
učitelovic d c e r k o u a že její m u ž o d c e s t o v a l do Švýcar,
a b y si přivezl d ě d i c t v í po b r a t r a n c i . „ C h t ě l i ho o ně oši­
dit,“ řekla mi, „a neodpovídali mu na j e h o dopisy; tak
s i t a m zajel s á m . J e n a b y s e m u n i c z l é h o n e p ř i h o d i l o ,
d l o u h o j s e m o n ě m neslyšela.“ Bylo m i z a t ě ž k o o d t r h ­
n o u t se od n í ; dal jsem k a ž d é m u z dětí po krejcaru a také
p r o t o n e j m l a d š í j s e m j í d a l krejcar, a b y m u p ř i n e s l a
h o u s k u k polévce, až p ů j d e do m ě s t a . A t a k j s m e se r o ­
zešli. —
N a m o u duši, d r a h o u š k u , k d y ž s e m i všech p ě t smyslů
u ž rozkližuje, t a k m i t o v ž d y c k y z t l u m í m ů j v n i t ř n í svár,
dívám-li se na t a k o v é stvoření, k t e r é v nejšťastnější p o klidnosti opisuje ú z k ý k r u h svého bytí, d e n z e d n e s i p o ­
m á h á , vidí, j a k listí o p a d á v á , a n i c j i n é h o si nemyslí, než­
li že přichází zima.
O d t é d o b y j s e m často t a m v e n k u , d ě t i s i u ž d o c e l a
na m n e zvykly. Dostávají c u k r , k d y ž piji k á v u , a z v e č e r a
se se m n o u dělí o c h l é b s m á s l e m a o kyselé m l é k o . N e ­
děle s e n i k d y n e m i n e bez k r e j c a r u , a k d y ž t u p o m š i n e ­
jsem, tak má hospodská nařízeno, aby j i m ho vyplatila.
R o z u m ě j í si se m n o u , vypravují mi leccos. Z e j m é n a
mě baví jejich vášně a p r o s t é výlevy žádosti, když se
sejde více dětí ze vsi.
D o s t p r á c e m i t o d a l o , a b y c h upokojil jejich m a m i n k u :
„ J e n aby p á n a neobtěžovaly!“
16. června
P r o č ti nepíši? T á ž e š se a jsi p ř e c e t a k é z u č e n ý c h p á ­
n ů ! M ě l bys u h o d n o u t , ž e s e m á m d o b ř e , a t o — z k r á t k a
d o b ř e , s e z n á m i l j s e m se s n ě k ý m , a to se m é h o s r d c e p o ­
n ě k u d blíže d o t ý k á . J s e m — a v l a s t n ě a n i n e v í m .
Abych ti po pořádku vypravoval, j a k se to všechno
z b ě h l o , že j s e m se s e z n á m i l s j e d n í m z nejroztomilejších
stvoření, to sotva p ů j d e . J s e m veselý a šťastný a t e d y m á ­
lo způsobilý k t o m u , a b y c h psal h i s t o r i c k y !
A n d ě l a ! F u j ! T o ř í k á k d e k d o o t é s v é ! Viď? A p ř e c e
nejsem s c h o p e n t i říci, p r o č j e d o k o n a l á ? Z k r á t k a , za­
ujala všechnu m o u mysl.
T o l i k p r o s t o t y s t a k o v ý m r o z u m e m , tolik d o b r o t y
s t a k p e v n ý m c h a r a k t e r e m , a t e n klid duše, s k t e r ý m žije
svůj o p r a v d o v ý , č i n n ý ž i v o t ! —
To všechno je protivné žvanění, co tu o ní povídám,
s u c h o p á r n á a b s t r a k c e , k t e r á n e z a c h y c u j e a n i j e d i n ý rys
její p o d s t a t y . A ž p o d r u h é . — N e ; n e p o d r u h é , ale teď
h n e d ti v š e c h n o p o v í m . Vždyť — m e z i n á m i — co j s e m
z a č a l p s á t , u ž t ř i k r á t j s e m odložil p e r o , a b y c h d a l osedlat
k o n ě a vyjel si v e n k ní, ačkoliv j s e m si r á n o p ř í s a h a l , že
t a m n e p o j e d u — a b ě h á m přes tu chvíli k o k n u , a b y c h
se p o d í v a l , j a k vysoko j e š t ě stojí s l u n c e . —
N e d o v e d l j s e m s e p ř e m o c i , musil j s e m k n í v e n . T a k ,
a teď j s e m zase d o m a , V i l é m e , a p o v e č e ř í m svůj c h l é b
s m á s l e m a n a p í š i ti.
J a k á j e t o p r o m n e slast, k d y ž j i v i d í m v k r u h u t ě c h roz­
t o m i l ý c h , č i p e r n ý c h d ě t í , j e j í c h osmi s o u r o z e n c ů ! —
K d y ž tak b u d u pokračovat, nebudeš na konci ani za
m á k moudřejší než na z a č á t k u : tak tedy poslouchej, bu­
du se nutit do podrobností.
N a p s a l j s e m t i n e d á v n o , j a k j s e m s e s e z n á m i l s e správ­
c e m S. a j a k mě p o ž á d a l , a b y c h ho b r z y navštívil v j e h o
p o u s t e v n ě , n e b o správněji v j e h o m a l é m království. Z a -
p o m n ě l j s e m na to, a byl b y c h se t a m s n a d n i k d y nevy­
p r a v i l , k d y b y m i n á h o d a n e b y l a o d k r y l a p o k l a d , který s e
skrývá v t o m t i c h é m kraji.
Zdejší m l a d á c h a s a p o ř á d a l a ples n a v e n k o v ě a j á
j s e m s i d a l k o n e č n ě t a k é říci. N a b í d l j s e m se, ž e d o p r o ­
v o d í m j e d n o z e zdejších d ě v č a t , d o b r o u , k r á s n o u , ale ji­
n a k b e z v ý z n a m n o u dívku, a u j e d n a l i j s m e , že n a j m u ko­
č á r a p o j e d u se svou t a n e č n i c í a s její sestřenkou k veseli­
c i ; cestou ž e s e s t a v í m e p r o C h a r l o t t u S . „ T o p o z n á t e
krasavici,“ ř e k l a m á společnice, k d y ž j s m e h l u b o k ý m ,
p ě k n ě p r o k á c e n ý m lesem ujížděli k myslivně. „ M ě j t e se
n a p o z o r u , “ d o d a l a sestřenice, „ a ť s e n e z a m i l u j e t e ! “
„ J a k t o ? “ řekl j s e m . „ J e u ž z a d á n a , “ o d p o v ě d ě l a , „ v e l m i
h o d n é m u člověku, který odcestoval, a b y p o s m r t i svého
o t c e u r o v n a l své záležitosti a a b y se u c h á z e l o v ý n o s n é
m í s t o . “ C e l á věc m i b y l a dost lhostejná.
S l u n c e stálo j e š t ě č t v r t h o d i n k u n a d p o h o ř í m , k d y ž
j s m e zastavili p ř e d v r a t y ; bylo v e l m i d u s n o a dívky se
b á l y b o u ř k y , k t e r á se z ř e j m ě s t a h o v a l a z šedobílých,
t ě ž k ý c h m r á č k ů , r o z h á z e n ý c h p o c e l é m o b z o r u . Snažil
j s e m s e o k l a m a t jejich bojácnost, p ř e d s t í r a j e , ž e j s e m n á ­
r a m n ý z n a l e c p o v ě t ř í , ačkoliv j s e m s á m h n e d tušil, ž e s e
n á m naše zábava zhatí.
V y s t o u p i l j s e m . D ě v e č k a , k t e r á vyšla z v r a t , p o p r o s i l a
n á s , a b y c h o m chvilku posečkali, ž e slečna L o t t y n k a t u
b u d e c o n e v i d ě t . Popošel j s e m d v o r k e m k v ý s t a v n é m u
d o m u , a k d y ž j s e m vystoupil p o s c h o d e c h n a p a v l á n
a vkročil do dveří, s p a t ř i l j s e m n e j p ů v a b n ě j š í p o d í v a n o u ,
j a k á se mi k d y zaskytla. V p ř e d s í ň c e se p r o h á n ě l o šest
d ě t í , o d j e d e n á c t i d o d v o u let, okolo dívky p ě k n é p r o ­
s t ř e d n í p o s t a v y ; m ě l a n a sobě p r o s t é bílé šaty s b l e d ě
červenými stuhami na loktech a na prsou. V ruce měla
p e c e n č e r n é h o c h l e b a a u k r a j o v a l a k a ž d é m u p o krajíci,
j e h o ž velikost b y l a ú m ě r n á v ě k u a h l a d u d í t ě t e . P o d á ­
v a l a jej k a ž d é m u s laskavostí t a k n e v š e d n í a k a ž d i č k é
řeklo t a k u p ř í m n ě s v é : d ě k u j u p ě k n ě , n a t a h u j í c k n í
d r o b n é ručky, j e š t ě n e ž u k r o j i l a ! P a k s e svou večeří b u ď
vesele odskotačilo, a n e b o o d c h á z e l o k l i d n ě , bylo-li p o ­
v a h y rozvážlivější, k v r a t ů m d v o r a , a b y si p r o h l é d l o ci­
zinky a k o č á r , j e n ž o d v e z e jejich L o t t k u .
„ P r o s í m z a p r o m i n u t í , “ ř e k l a „ ž e vás obtěžuji d o v n i t ř
a n e c h á v á m slečny č e k a t . P r o strojení a všelijaká o p a t ř e -
ní v d o m á c n o s t i na d o b u , co b u d u p r y č , z a p o m n ě l a j s e m
d á t svým b r o u č k ů m večeři. A o n i nechtějí c h l e b a od ni­
koho j i n é h o n e ž o d e m n e . “ Ř e k l j s e m j í b e z v ý z n a m n o u
p o k l o n u , z a t í m c o v š e c h n a m á d u š e spočívala n a její
postavě, n a j e j í m hlase, n a j e j í m c h o v á n í , a m ě l j s e m
p r á v ě j e š t ě p o k d y , a b y c h s e p r o b r a l z e svého p ř e k v a p e n í ,
když si odskočila do světnice p r o r u k a v i č k y a p r o vějíř.
Š p u n t i si mě z b e z p e č n é v z d á l e n o s t i po o č k u p r o h l í ž e l i .
Přistoupil j s e m k n e j m e n š í m u , k t e r ý m ě l n á r a m n ě h e z ­
kou t v á ř i č k u . C o u v a l p ř e d e m n o u , k d y ž p r á v ě L o t t a
vystoupila ze d v e ř í a ř e k l a : „ L o u i s , dej strýčkovi p a c i n k u ! “ Hošík uposlechl bez ostychu a já jsem se nezdržel
a políbil j s e m ho z celého srdce, n e d b a j e j e h o u s m r k a n é ho nosánku. „Strýček?“ řekl jsem, podávaje jí ruku,
„ m y s l í t e , že zasluhuji t o h o štěstí b ý t s v á m i s p ř í z n ě n ? “
„ B o ž í n k u , “ ř e k l a a u s m á l a se n e z á v a z n ě , „ n a š e p ř í b u ­
zenstvo je t u z e r o z v ě t v e n é a b y l o by mi líto, k d y b y s t e vy
byl z e všech p r á v ě nejhorší.“
O d c h á z e j í c n a ř í d i l a Žofce, nejstarší sestře po sobě,
děvčeti asi j e d e n á c t i l e t é m u , a b y d o b ř e o p a t r o v a l a m a ­
ličké a p o z d r a v o v a l a t a t í n k a , až se v r á t í z projížďky.
D ě t e m n a k á z a l a , a b y p o s l o u c h a l y svou sestru Žofku
p r á v ě t a k , j a k o b y t o b y l a o n a s a m a , což j í t a k é n ě k t e r é
s největším d ů r a z e m přislíbily. M a l á v š e t e č n á plavovlás­
k a však, asi šestiletá, ř e k l a : „ A p ř e c e t o nejsi ty, L o t t k o !
T e b e m á m e p ř e c e r a d š i ! “ D v a nejstarší c h l a p c i vylezli
v z a d u n a k o č á r a n a m o u p ř í m l u v u j i m dovolila, a b y s e
svezli s n á m i až k lesu, slíbí-li, že se n e b u d o u škádlit a že
se h o d n ě pevně přidrží vozu.
S o t v a j s m e se p o h o d l n ě usadili, slečny se sotva p o z d r a ­
vily a v y m ě n i l y několik l i c h o t i v ý c h p o z n á m e k o ú b o r e c h
a z e j m é n a o k l o b o u č c í c h a ř á d n ě p r o p r a l y společnost,
d o k t e r é jely, k d y ž L o t t a p o r u č i l a k o č í m u , a b y zastavil,
a b r a t r ů m , a b y slezli; ž a d o n i l i , a b y j í j e š t ě j e d n o u směli
p o l í b i t r u k u , což t a k é učinili, starší se vší n ě h o u p a t ­
náctiletého, mladší s nemalou prudkostí a lehkovážnos­
tí. Pozdravovala ještě j e d n o u maličké a jeli j s m e dál.
Sestřenice s e o p t a l a , přečetla-li u ž k n i h u , k t e r o u j í
n e d á v n o poslala. „ N e , “ řekla Lotta, „nelíbí se mi, v r á t í m
v á m j i . T a p ř e d t í m t a k y n e b y l a o n i c lepší.“ Byl j s e m
všecek u d i v e n , k d y ž j s e m s e o p t a l , j a k é t o byly k n i h y ,
a když mi o d p o v ě d ě l a 1 : — S h l e d a l j s e m ve všem, co
řekla, m n o h o c h a r a k t e r u . Viděl j s e m v k a ž d é m slůvku
n o v o u krásu, n o v é p a p r s k y d u c h a , vyrážející z její t v á ř e ,
k t e r á se o č i v i d n ě r a d o s t n ě rozjiskřila, p r o t o ž e vycítila,
že ji c h á p u .
„ K d y ž j s e m b y l a m l a d š í , “ řekla, „ n i c j s e m tolik n e ­
m i l o v a l a j a k o r o m á n y . B ů h ví, j a k blaze m i bylo, když
j s e m se v n e d ě l i stulila do k o u t e č k a a celým s r d c e m b r a l a
účast na štěstí a t r a m p o t á c h nějaké Miss J e n n y . N e z a ­
p í r á m a n i , ž e t e n t o ž á n r p r o m n e n e n í d o s u d bez p ů v a b u .
Ale když už se t a k m á l o k d y d o s t á v á m k č e t b ě , t a k m u s í
t a k é k a ž d á k n i h a b ý t zcela p o m é c h u t i . A m n ě j e z e
všech a u t o r ů nejmilejší t e n , u k t e r é h o n a l é z á m svůj vlast­
ní svět, u k t e r é h o se žije j a k o k o l e m m n e a j e h o ž v y p r a ­
v o v á n í j e m i p ř e c e t a k zajímavé a m i l é j a k o m ů j vlastní
d o m á c k ý život, k t e r ý ovšem n e n í ž á d n ý r á j , ale p ř e c e j e n
p r a m e n nevýslovné b l a ž e n o s t i . “
Snažil j s e m s e z a k r ý t své p o h n u t í n a d t ě m i t o slovy.
T o s e m i ovšem příliš n e d a ř i l o , neboť když j s e m j i m i ­
m o c h o d e m slyšel t a k t u z e p r a v d i v ě m l u v i t o Wakefieldském vikáři a o — 2 , b y l j s e m o v š e m všecek u v y t r ž e n í
a vyklopil vše, co j s e m v ě d ě l ; a t e p r v po d r a h n é chvilce,
když L o t t a o b r á t i l a h o v o r k o s t a t n í m , z p o z o r o v a l j s e m ,
že slečinky tu seděly po celou d o b u s r o z e v ř e n ý m a o č i m a ,
j a k o b y j i c h n e b y l o . Sestřenice n a m n e n ě k o l i k r á t p o ­
h l é d l a s p o s m ě š n ě v y h r n u t ý m n o s á n k e m , což mi však by­
lo jedno.
H o v o r s e dostal n a z á l i b u v t a n c i . „ J e - l i t a t o vášeň
c h y b o u , “ ř e k l a L o t t a , „ t a k s e v á m bez m u č e n í p ř i z n á m ,
ž e m ě t a n c o v á n í baví n a d e vše. A když m ě n ě c o tíží,
z a b u b n u j i si na svém r o z l a d ě n é m k l a v í r u t a n e č e k a vše­
c h n o je zase v p o ř á d k u . “
J a k j s e m s e z a h o v o r u pásl n a t ě c h č e r n ý c h očích, j a k
s p o u t a l y v š e c h n u m o u d u š i ty živoucí r t y a veselé, svěží
tvářičky, j a k často j s e m , zcela p o h r o u ž e n d o n á d h e r n é h o
smyslu jejího h o v o r u , neslyšel a n i slov, k t e r ý m i se vy1
Bylo n u t n é potlačit toto místo dopisu, aby si nikdo n e m o h l stě­
žovat, ačkoliv konec konců a u t o r ů m málo záleží na s o u d u nějaké
dívky a vrtkavého mladíka.
2
T a k é zde byla vynechána j m é n a několika domácích a u t o r ů .
K d o souhlasí s Lottčiným nadšením, t o m u zajisté srdce prozradí,
kdo je tu míněn, čte-li n á h o d o u toto místo. A ostatní t o m u rozumět
nemusí.
j a d ř o v a l a , to si d o v e d e š p ř e d s t a v i t j e d i n ě ty, p r o t o ž e mě
z n á š ! Z k r á t k a , vystoupil j s e m z vozu j a k o n á m ě s í č n í k ,
když j s m e zastavili p ř e d l e t o h r á d k e m , a byl j s e m t a k
z t r a c e n d o s n ů zšeřelého kraje, ž e j s e m sotva slyšel h u d ­
b u , k t e r á n á m z n ě l a vstříc z o z á ř e n é h o sálu v p a t ř e .
P á n i A u d r a n a jakýsi N . N . (kdo b y s i p a m a t o v a l vše­
c h n a t a j m é n a ) , kteří byli t a n e č n í k y slečny L o t t y a sestřenice, n á s u v í t a l i u v o z u a z m o c n i l i se svých d a m . I já
j s e m t u svou u v e d l n a h o r u .
T o č i l i j s m e se v m e n u e t e c h okolo sebe, vyzýval j s e m
d í v k u za d í v k o u , a p r á v ě t ě m nejprotivnějším se n e c h t ě ­
l o d o t o h o , a b y člověku p o d a l y r u k u a u d ě l a l y t r á p e n í
k o n e c . L o t t a a její t a n e č n í k se d a l i do anglické čtverylky,
a j a k b l a z e mi bylo, k d y ž v ř a d ě z a č a l a t a k é figuru s n á ­
m i , t o asi d o v e d e š p r o c í t i t . Člověk j i m u s í vidět, j a k t a n č í !
Víš, je t a k c e l ý m s r d c e m a celou duší p ř i věci, její tělo je
j e d n a j e d i n á h a r m o n i e ! J e tak svobodná, tak bezstarostná,
j a k o b y t o v l a s t n ě bylo vše, j a k o b y n a n i c j i n é h o n e m y s ­
lila, n i c n e c í t i l a ; a zajisté t a k é v t ě c h o k a m ž i c í c h všech­
no kolem ní mizí.
P o p r o s i l j s e m j i o d r u h o u čtverylku, přislíbila m i třetí,
ujišťujíc m ě s n e j p ů v a b n ě j š í p r o s t o t o u , ž e t u z e r á d a t a n č í
německy. „ J e zde zvykem,“ pokračovala, „že každý pár,
k t e r ý p a t ř í k sobě, i p ř i n ě m e c k é m t a n c i z ů s t á v á spolu.
Ale m ů j p á n t a n č í š p a t n ě valčík a j á s e m u j e n z a v d ě ­
č í m , k d y ž m u p r o m i n u t u l o p o t u ; vaše slečna t o t a k é
n e u m í a nechce se jí do t o h o . Viděla jsem při anglickém,
že d o b ř e d o v e d e t e valčík, a chcete-li b ý t p r o n ě m e c k ý
t a n e c m ů j , t a k j d ě t e a d o v o l t e s e u m é h o p á n a ; j á zase
p ů j d u k vaší d á m ě . “ D a l j s e m j í n a t o r u k u a z a ř í d i l o s e t o
t a k , ž e její t a n e č n í k m ě l z a t í m n a starosti m o u t a n e č n i c i .
Teď j s m e se do t o h o d a l i a bavili se chvíli r o z m a n i t ý m
p r o p l é t á n í m paží. J a k p ů v a b n ě , j a k lehce se pohybova­
l a ! A p a k , k d y ž j s m e se dostali do valčíku a otáčeli se ko­
l e m sebe j a k o d v ě n e b e s k é h v ě z d y ! Bylo t o ovšem p o n ě ­
k u d p o p l e t e n é , p r o t o ž e t o m á l o k d o u m í . Byli j s m e c h y t ř í
a n e c h a l i j s m e je v y b o u ř i t ; a t e p r v e k d y ž se ti n e j n e o b r a t nější v y t r a t i l i z kola, v p a d l i j s m e p l n ě a vydrželi s t a t e č n ě
do k o n c e j e š t ě s j e d n í m p á r e m , s A u d r a n e m a j e h o t a ­
n e č n i c í . J a k ž i v o m i t o t a k n e š l o ! N e b y l j s e m u ž člověk.
M í t v n á r u č í t a k o v é r o z k o š n é stvoření a l í t a t s n í m j a k o
vichr, až v š e c h n o k o l e m n á s m i z e l o — V i l é m e , a b y c h
p r a v d u řekl, p ř í s a h a l j s e m si, ž e d í v k a , k t e r o u b y c h
miloval, n a k t e r o u b y c h m ě l n á r o k y , n i k d y b y n e s m ě l a
t a n č i t valčík s j i n ý m než se m n o u , a k d y b y m n e to m ě l o
h l a v u stát, však m i r o z u m í š .
Prošli j s m e se několikrát po sále, a b y c h o m n a b r a l i
d e c h u . P a k usedla a r o z k r á j e n é a c u k r e m p o s y p a n é ci­
t r ó n y , které j s e m p r o ni u k r a d l , když vařili p u n č , a které
u ž byly j e d i n é , k t e r é zbyly, přišly j í n á r a m n ě v h o d ; j e n
m n e p o k a ž d é b o d l o u srdce, když si posloužila kouskem
její sousedka, k t e r o u j s e m ovšem t a k é musil p o b í z e t , a b y
čert za zlé n e m ě l .
P ř i t ř e t í m a n g l i c k é m byli j s m e d r u h ý p á r . K d y ž j s m e
tak p r o t a n č i l i ř a d u a j á , s á m p á n b ů h ví s j a k o u rozkoší,
visel na její p a ž i a na jejím o k u , j e ž p l á l o n e l í č e n ý m vý­
r a z e m u p ř í m n é , čisté r a d o s t i , dostali j s m e se t a k é k d á ­
m ě , k t e r á m i u ž p ř e d t í m b y l a n á p a d n á r o z t o m i l ý m vý­
r a z e m své ne už příliš m l a d é t v á ř e . P o d í v a l a se s ú s m ě ­
v e m n a L o t t u , p o h r o z i l a p r s t e m , a když j s m e s e m i h l i
kolem n í , vyslovila s n á r a m n o u v ý z n a m n o s t í j e d n o u n e ­
bo dvakrát jméno „Albert“.
„ K d o j e t o A l b e r t ? “ o p t a l j s e m s e L o t t y , „není-Ii t o
příliš s m ě l á o t á z k a . “ C h t ě l a m i p r á v ě o d p o v ě d ě t , k d y ž
j s m e se musili rozejít, a b y c h o m z a t a n č i l i velkou osmičku,
a z d á l o se m i , že byla t r o c h u z a m y š l e n a , když j s m e t a k
křižovali p r o t i sobě. „ P r o č b y c h v á m t o n e ř e k l a , “ pravi­
la, nabízejíc m i r u k u k p r o m e n á d ě . „ A l b e r t j e h o d n ý
člověk, s n í m ž j s e m t é m ě ř z a s n o u b e n a ! “ N u ž e , t o p r o
m n e ovšem n e b y l a ž á d n á n o v i n k a , vždyť m i t o d ě v č a t a
už cestou ř e k l a ; a p ř e c e mi to teď bylo d o c e l a n o v é , p r o ­
tože j s e m t o p o p r v é uvážil s e z ř e t e l e m n a n i , k t e r á s e m i
z a t ě c h několik chvil stala t a k d r a h o u . Z k r á t k a p o p l e t l o
m ě t o , z a p o m n ě l j s e m , ž e t a n č í m , a dostal j s e m s e d o
n e p r a v é h o p á r u , a ž v š e c h n o bylo v j e d n o m c h u m l u ;
a j e n o m L o t t i n a velká d u c h a p ř í t o m n o s t , její t a h á n í a šku­
b á n í , rychle zas v š e c h n o n a p r a v i l y .
T a n e c j e š t ě n e b y l u k o n c e , k d y ž se zdvojnásobily bles­
ky, k t e r é j s m e u ž d á v n o p o z o r o v a l i n a o b z o r u a k t e r é
j s e m p o celou t u d o b u p r o h l a š o v a l z a blýskání n a časy.
H r o m přehlušil h u d b u . T ř i t a n e č n i c e v y b ě h l y z ř a d y ,
z a n i m i jejich p á n i . Z m a t e k byl všeobecný a h u d b a usta­
la. J e p ř i r o z e n é , ž e p o h r o m a n e b o h r ů z a , k t e r á n á s p ř e ­
kvapuje p ř i z á b a v ě , p ů s o b í n e s k o n a l e větším d o j m e m
než j i n d y , j e d n a k k o n t r a s t e m , k t e r ý t a k živě pociťujeme,
j e d n a k ( a t o h l a v n ě ) , p r o t o ž e n a š e smysly j s o u u ž roz-
citlivělé a t e d y z p ů s o b i l é rychleji p ř i j m o u t j a k ý k o l i d o ­
j e m . T ě m t o p ř í č i n á m připisuji p o d i v u h o d n o u p o s u n č i n u ,
v niž n ě k t e r é slečny p r o p u k a l y . N e j m o u d ř e j š í si sedla
do k o u t a z á d y k o k n u a z a c p á v a l a si uši, d r u h á p ř e d
ni poklekla a schovala h l a v u do j e j í h o klína, t ř e t í
vklouzla m e z i ně a o b j í m a l a s v e l k ý m n á ř k e m a p l á č e m
svou sestřičku. N ě k t e r é chtěly d o m ů , j i n é zas, n e v ě d o u c e
v ů b e c , c o činí, n e b y l y a n i d o t é m í r y p ř i sobě, a b y za­
b r á n i l y d o t ě r n o s t i n a š i c h m l a d í č k ů , kteří z ř e j m ě m ě l i
p l n á ústa práce, aby všechny modlitbičky, u r č e n é ne­
besům, zachytily h n e d na rtech krásných ubožátek. N ě ­
kteří z n a š i c h p á n ů sešli d o l ů , a b y si v k l i d u z a k o u ř i l i ;
a o s t a t n í společnost n i c n e n a m í t a l a , když h o s p o d s k á
m ě l a m o u d r ý n á p a d a n a b í d l a n á m pokoj s o k e n i c e ­
m i a z á c l o n a m i . S o t v a j s m e t a m vešli, rozestavila L o t t a
židle d o k r u h u , rozsadila společnost a n a v r h l a , a b y s i n a
něco zahráli.
M n o h o j i c h v n a d ě j i n a š ť a v n a t o u z á s t a v u špulilo
p u s i n k u a m l s n ě se p r o t a h o v a l o : „ Z a h r a j e m si na počí­
t a n o u , d á v e j t e p o z o r ! B u d u vás v k r u h u o b c h á z e t z p r a v a
n a l e v o a p o d l e t o h o , j a k vás d o c h á z í m , b u d e t e p o č í t a t ko­
l e m d o k o l a ; k a ž d ý ř e k n e číslo, k t e r é n a n ě h o p ř i p a d n e ;
a to musí jít, jako když bičem práská! K d o se zarazí
a n e b o zmýlí, d o s t a n e políček. A t a k a ž d o tisíce.“ T o t i
byla p o d í v a n á ! Chodila dokolečka s n a p ř a ž e n o u p a ž í ;
„ j e d n a , “ z a č a l p r v ý ; „ d v ě , “ j e h o s o u s e d ; „ t ř i , “ další
a t a k d á l e ; p a k n á s z a č a l a o b c h á z e t rychleji a r y c h l e j i :
tu se n ě k d o spletl, plesk, už ji m ě l , a p r o s m í c h i t e n další
j e d n u slízl, plesk! A stále rychleji. S á m j s e m d o s t a l d v ě
a n a m l o u v a l si s n á r a m n ý m p o t ě š e n í m , že byly d ů k l a d ­
nější, n e ž j a k é u š t ě d ř o v a l a o s t a t n í m . V š e o b e c n ý s m í c h
a všeobecná m o t a n i c e učinily h ř e konec, ještě než j s m e
t o d o t á h l i d o tisíce. N e j d ů v ě r n ě j š í p á r k y s e v y t r a t i l y ;
b o u ř k a s e p ř e h n a l a . Šel j s e m z a L o t t o u d o sálu. C e s t o u
m i ř e k l a : „ P r o ťafky z a p o m n ě l i n a t u č i n u a n a celý
svět!“ Nevěděl jsem honem, co bych jí odpověděl. „Sa­
m a j s e m s e s n a d nejvíc b á l a , ale t í m , ž e j s e m d ě l a l a z e
sebe h r d i n k u , a b y c h o s t a t n í m d o d a l a mysli, p o m o h l a
jsem si s a m a na nohy.“ Přistoupili j s m e k o k n u : h r o m
v d á l c e d o z n í v a l a l í b e z n ý déšť š u m ě l do kraje. V l a h ý m
v z d u c h e m k n á m s t o u p a l a osvěžující v ů n ě . — S t á l a t u
o p ř e n a o l o k t e a její p o h l e d se n o ř i l do k r a j e ; p o h l é d l a
k n e b i a zase n a m n e ; viděl j s e m , ž e m á oči p l n é slz;
položila r u k u na m o u a ř e k l a : „ — K l o p s t o c k . “ T o n u l
j s e m v p r o u d u p o c i t ů , k t e r ý m m ě t o t o heslo z a p l a v i l o .
P ř e m o h l o mě t o . Sklonil j s e m se k ní a v slzách nejvyšší
rozkoše j s e m jí políbil r u k u . A p o h l é d l zase do j e j í c h
očí — V z n e š e n ý b á s n í k u ! kéž bys byl viděl své zbožštění
v t ě c h t o z r a c í c h ! A kéž b y c h teď už n i k d y n i k ý m nesly­
šel vyslovovat t v é často z n e s v ě c o v a n é j m é n o !
19. června
K d e j s e m v svém p o s l e d n í m d o p i s e uvízl, u ž n e v í m ;
v í m j e n , ž e byly d v ě h o d i n y s p ů l n o c i , k d y ž j s e m k o n e č ­
n ě ulehl, a ž e b y t o b y l o b e z p o c h y b y t r v a l o d o b í l é h o
r á n a , k d y b y c h m í s t o p s a n í byl m o h l d o t e b e h u č e t .
Co se j e š t ě p ř i h o d i l o , k d y ž j s m e se vraceli z plesu,
j s e m t i sice j e š t ě n e v y p r a v o v a l , ale a n i d n e s s e m i d o
toho nechce.
V ý c h o d s l u n c e byl rozkošný. T ě ž k ý m i k r ů p ě j e m i o r o ­
sený les a o s v ě ž e n á p o l e k o l e m d o k o l a ! N a š e společnice
klímaly. O p t a l a se m n e , nechci-li se p ř i d a t k n i m ; že
m i t o m i l e r á d a p r o m i n e . „ P o k u d t y h l e z r a k y b d í , “ řekl
j s e m a podíval se pevně na ni, „ p o t u d buďte bez obav.“
A vydrželi j s m e o b a , až j s m e dojeli k j e j í m v r a t ů m ; d ě ­
v e č k a j í t i c h o u n c e o t e v ř e l a a n a o t á z k u p o otci a p o d ě ­
t e c h ji ujistila, že j s o u všichni z d r á v i a že j e š t ě spí. A tu
j s e m se s ní rozloučil se slibem, že ji j e š t ě t é h o ž d n e uvi­
d í m . A d o s t á l j s e m s v é m u slovu a od té d o b y , ať si slunce,
měsíc a v š e c h n y h v ě z d y dělají co chtějí, já n i k d y n e v í m ,
z d a j e n o c č i d e n , a celý svět m i m i z í p ř e d o č i m a .
21. června
P r o ž í v á m d n y t a k b l a ž e n é j a k o ty, k t e r é B ů h s v ý m
s v a t ý m c h y s t á na n e b e s í c h . A ať se se m n o u s t a n e co sta­
n e : n e s m í m u ž n i k d y říci, ž e j s e m n e u ž i l r a d o s t í , n e j čistších r a d o s t í ž i v o t a . Z n á š m ů j W a h l h e i m . T a m j s e m
už jako doma. O d t a m t u d m á m jen půl hodiny k Lottě,
t a m m á m p o c i t sebe s a m a a všeho štěstí, k t e r é j e člověku
dáno.
K d y ž j s e m s i v y b r a l W a h l h e i m z a cíl svých p r o c h á ­
zek, netušil j s e m , ž e j e t a k blízko n e b e . K o l i k r á t j s e m n a
svých d a l e k ý c h t o u l k á c h , n ě k d y z v r c h o l k u h o r y , n ě k d y
roviny z a ř e k o u , viděl myslivnu, k t e r á n y n í o b m y k á
všechna m á p ř á n í .
M i l ý V i l é m e , zamyslil j s e m se n a d t í m , co že to j e , co
člověka stále p u d í , a b y r o z p r o s t r a ň o v a l , a b y činil n o v é
objevy, a b y se t o u l a l ; a p a k zase n a d t í m , j a k r á d i se
p o d d á v á m e o m e z e n í a v e z e m e v koleji zvyku, a n i ž se
ohlížíme n a p r a v o n e b o n a l e v o .
Je to d i v n é : K d y ž j s e m přišel s e m a díval se z k o p c e
do krásného údolí, všechno mě bůhvíjak přitahovalo.
T a m t e n lesík! A c h , k d y b y ses m o h l z t r á c e t v j e h o š e r u !
T a m t e n v r c h o l ! A c h , kdybys m o h l o d t a m t u d p ř e h l í ž e t
širý k r a j ! Ř e t ě z h o r a d ů v ě r n ý c h ú d o l í ! Ó , kéž b y c h
mohl do nich zabloudit! Spěchal jsem t a m ! a vrátil jsem
se zas a n e n a l e z l , več j s e m d o u f a l . Je to s d á l k o u j a k o
s b u d o u c n o s t í . Cosi v e l k é h o , zšeřelého stojí p ř e d n a š í
duší, n á š cit se v t o m z t r á c í j a k o n á š z r a k , a my z a t o u ­
ž í m e o d d a t s e celou svou duší, d á t s e n a p l n i t j e d i n ý m ,
n á d h e r n ě v e l k ý m p o c i t e m . — A žel, k d y ž se p ř i h r n e ,
když t o u ž n e n í „ t a m “ , ale „ t a d y “ , j e vše t a k o v é j a k o p ř e d ­
t í m , a my tu stojíme ve vší své c h u d o b ě a o m e z e n o s t i , a
n a š e d u š e ž í z n í zas p o n á p o j i , j e n ž p ř e d n í v ě č n ě c o u v á .
A t a k z a t o u ž í i nejnepokojnější t u l á k zas po své o t č i n ě
a n a l é z á v své chýši, na p r s o u své ž e n y , v k r u h u svých
d ě t í a v p r á c i , k t e r o u k o n á , a b y je uživil, v š e c h n u tu
slast, k t e r o u m a r n ě h l e d a l v š i r é m p u s t é m světě.
K d y ž se tak r á n o s vycházejícím sluncem v y d á v á m do
svého W a h l h e i m u a v z a h r a d ě k o l e m h o s p o d y si s á m n a ­
t r h á m lusek, k d y ž je v y l o u p á m a m e z i t í m si zase č t u
v s v é m H o m é r o v i ; k d y ž si v k u c h y ň c e v y b e r u h r n e c , vyd l o u b n u kousek m á s l a , p o s t a v í m h r á š e k n a o h e ň , p ř i ­
kryji poklicí a s e d n u k n ě m u , a b y c h jej p r o t ř á s a l ; tu cí­
t í m t a k živě, j a k t i n á d h e r n í c h l a p í c i , t i z p u p n í n á p a d ­
níci P e n e l o p i n i porážejí voly a p r a s a t a , j a k je rozbírají
a p e č o u . N e z n á m n i c , c o b y m ě n a p l ň o v a l o stejně p o ­
klidným a pravdivým pocitem jako úkony patriarchál­
n í h o života, k t e r é b o h u d í k y , b e z afektace, d o v e d u v e t k a t
do osnovy své existence.
J a k j s e m rád, že mé srdce dovede procítit prostou, ne­
v i n n o u r a d o s t člověka, j e n ž si nese na stůl h l á v k u zelí,
k t e r o u s á m vypěstoval, a p a k si p o c h u t n á v á n e j e n o m
n a t o m , c o uvařil, n ý b r ž i n a všech t ě c h d o b r ý c h d n e c h
a k r á s n ý c h j i t r e c h , k d y svou z e l e n i n u sázel, na l í b e z n ý c h
večerech, k d y ji zaléval a k d y se těšil, j a k p r o s p í v á .
29. června
P ř e d e v č í r e m přijel l é k a ř z m ě s t e č k a k správcovi a n a ­
šel m ě n a z e m i m e z i L o t t i n ý m i d ě t m i , j a k j e d n y m i le­
zou p o z á d e c h , j i n é m ě pokoušejí a j a k j e l e c h t á m a d ě l á m
s n i m i n á r a m n ý t a r t a s . D o k t o r je d o g m a t i c k ý p a n á k a v
r o z h o v o r u si v ě č n ě u p r a v u j e m a n ž e t y a p o p o t r h u j e krejzlík až po s a m ý p u p e k ; s h l e d a l t e d y , že se to nesnáší s d ů ­
stojností v z d ě l a n é h o č l o v ě k a ; t o j s e m m u viděl n a n o s e .
N e d a l j s e m s e však a n i v n e j m e n š í m r u š i t ; n e c h a l j s e m
ho h u d r o v a t o v e l e r o z u m n ý c h v ě c e c h a postavil d ě t e m
zase z k a r e t d o m k y , když j e z r o v n a r o z m e t a l y . V š a k t a k é
p o t o m c h o d i l po městě a stěžoval si l i d e m , že správcovic
d ě t i j s o u u ž t a k j a k o t a k dost n e z v e d e n é , a t e n W e r t h e r
ž e j e teď dočista p o k a z í .
Ba, V i l é m e , d ě t i j s o u m é m u srdci z e všech t v o r ů n e j bližší. K d y ž se t a k na ně d í v á m a v i d í m v t o m d r o b e č k u
z á r o d k y všech t ě c h ctností a sil, k t e r ý c h j i m j e d n o u b u d e
tolik z a p o t ř e b í , k d y ž p o z n á v á m v u m í n ě n o s t i v š e c h n u
tu b u d o u c í skutečnost a p e v n o s t c h a r a k t e r u , v r o z p u s t i ­
losti v š e c h n u b u d o u c í veselou mysl a lehkost p ř e k o n á v a ­
jící n á s t r a h y světa, a v š e c h n o t a k n e p o k a ž e n é , t a k u c e ­
l e n é ! P o ř á d , p o ř á d s i o p a k u j i z l a t á slova učitele l i d s t v a :
nebudete-li j a k o j e d n o z t ě c h . . . ! A prosím, s nimi, kdo
j s o u j a k o m y , k d o b y m ě l y b ý t n a š i m i vzory, z a c h á z í m e
j a k o s e svými p o d d a n ý m i ! M a j í b ý t b e z vlastní v ů l e !
C o ž my ji n e m á m e ? A v č e m je n a š e p ř e d n o s t ? — P r o t o ­
ž e j s m e starší a chytřejší? P a n e b o ž e n a n e b i , s t a r é d ě t i
vidíš a m l a d é d ě t i a n i c víc, a z k t e r ý c h m á š větší r a d o s t ,
t o n á m tvůj syn u ž d á v n o zjevil. Ale o n i h o vyznávají,
a neposlouchají ho — to je t a k é s t a r á vesta, a h n ě t o u své
d ě t i k s v é m u o b r a z u a — S b o h e m ,Viléme, n e c h c e se mi
už o t o m r a b u l í r o v a t .
1. července
Č í m j e L o t t a n e m o c n é m u , t o c í t í m n a svém v l a s t n í m
u b o h é m srdci, j e ž j e n a t o m h ů ř n e ž leckteré skomírající
n a s m r t e l n é m l ů ž k u . S t r á v í několik d n ů v m ě s t ě u j e d n é
h o d n é p a n í , jejíž k o n e c se p o d l e v ý r o k ů l é k a ř ů blíží a
v t ě c h t o p o s l e d n í c h o k a m ž i c í c h c h c e m í t L o t t u k o l e m se­
b e . Navštívil j s e m s ní m i n u l ý t ý d e n f a r á ř e v S t . . . ,
ve vesničce asi h o d i n k u s t r a n o u v h o r á c h . Došli j s m e
t a m okolo č t v r t é . L o t t a v z a l a s sebou svou m l a d š í sestřič­
k u . K d y ž j s m e vkročili n a d v ů r fary, d o stínu d v o u vy­
sokých o ř e c h ů , seděl d o b r ý s t a ř e c n a lavičce n a z á p r a ž í ,
a k d y ž u v i d ě l L o t t u , byl j a k o o m l a z e n ý , z a p o m n ě l svou
sukovici a o d v á ž i l se bez ní j í t n a p r o t i . Běžela k n ě m u ,
p ř i m ě l a h o , a b y si zase sedl a s a m a p ř i s e d l a k n ě m u .
V y ř i z o v a l a s r d e č n é p o z d r a v y od o t c e a p o l a s k a l a se s j e ­
ho u m r n ě n ý m , umolousaným benjamínkem. Tos měl
v i d ě t , j a k se k starci m ě l a , j a k křičela, a b y ji slyšely j e h o
n e d o s l ý c h a v é uši, j a k m u v y p r a v o v a l a o m l a d ý c h silných
l i d e c h , k t e ř í u m ř e l i z n e n a d á n í , o výtečnosti K a r l o v ý c h
V a r ů , j a k pochválila j e h o rozhodnutí pobýt t a m v pří­
š t í m létě a j a k se jí z d á l o , že v y p a d á o h o d n ě líp, že je
o h o d n ě čilejší o d t é d o b y , c o h o n a p o s l e d y v i d ě l a . J á
j s e m z a t í m p a n í f a r á ř o v é vysekl několik p o k l o n , starý s e
všecek rozjařil, a k d y ž j s e m n e m o h l n e p o c h v á l i t k r á s n é
ořechy, které nás tak líbezně obdařovaly svým stínem,
d a l se, n e bez okolků, d o v y p r a v o v á n í j e j i c h historie.
„ K d o sázel t u h l e t e n starý, n e v í m e , “ řekl, „ j e d n i ří­
kají, že t e n , a j i n í zas, že j i n ý f a r á ř . Ale t e n m l a d š í
t a m v z a d u m á tolik let j a k o m o j e ž e n a , v říjnu m u
b u d e p a d e s á t . J e j í o t e c jej sázel z r á n a t o h o d n e , k d y s e
n a v e č e r n a r o d i l a . Byl m ý m p ř e d c h ů d c e m v ú ř a d ě ,
a j a k d r a h ý m u byl t e n s t r o m , t o v á m a n i n e v y p o v í m .
A m n ě j e v ě r u stejně m i l ý : m á ž e n a seděla p o d n í m
n a k l á d ě a p l e t l a , k d y ž j s e m p ř e d s e d m a d v a c í t i lety
j a k o c h u d ý s t u d e n t přišel p o p r v é s e m n a d v ů r . “ L o t t a
s e p t a l a p o j e h o d c e ř i ; šla p r ý s p a n e m S c h m i d t e m
n a l o u k u z a ž e n c i , a s t a ř e c p o k r a č o v a l v e s v é m vy­
pravování o tom, j a k si ho j e h o předchůdce zamiloval
a j e h o d c e r a r o v n ě ž a j a k s e stal n a p ř e d j e h o v i k á ř e m
a později j e h o n á s t u p c e m . S o t v a d o v y p r a v o v a l , k d y ž
se z a h r a d o u přinesla farářovic dcerka s t a k z v a n ý m p a ­
n e m S c h m i d t e m . V í t a l a se s L o t t o u s r d e č n ě a v ř e l e .
A p ř i z n á v á m se, že se mi l í b i l a : p r u d k á u r o s t l á b r u n e t k a ,
k t e r á b y člověka n a l e t n í m b y t ě nějaký t e n m ě s í c d o c e l a
d o b ř e p o b a v i l a . P a n S c h m i d t byl její n á p a d n í k , j a k s e
h n e d u k á z a l o — j e m n ý , ale t i c h ý člověk, k t e r ý s e n e ­
c h t ě l p ř i d a t k n a š e m u r o z h o v o r u , ačkoliv h o L o t t a d o
n ě h o n e u s t á l e v t a h o v a l a ; a c o m ě nejvíc m r z e l o , četl
j s e m m u n a t v á ř i , ž e p ř í č i n o u j e h o z a m l k l o s t i j e spíš
u m í n ě n o s t a m r z o u t s t v í n e ž o m e z e n ý r o z u m . Později se
t o u k á z a l o p o h ř í c h u a ž příliš zjevně, k d y ž Bedřiška n a
p r o c h á z c e šla s L o t t o u a n ě k d y t a k é se m n o u : tu se t v á ř
p a n a Schmidta, jež tak jako tak byla poněkud snědého
z a b a r v e n í , d o č i s t a z a t e m n i l a , t a k ž e bylo n a čase, a b y m ě
Lotta zatáhla za rukáv a varovala, abych nechal toho
d v o ř e n í Bedřišce. M n e však n a světě n i c t a k n e m r z í , j a k o
k d y ž se l i d é n a v z á j e m m u č í , z e j m é n a k d y ž si m l a d í lidé
v k v ě t u svého života, k d y by m o h l i b ý t nejpřístupnější
všem r a d o s t e m , h l o u p o s t m i z t r p č u j í t ě c h p á r d n ů d o b r é
p o h o d y a t e p r v příliš p o z d ě p o z n á v a j í n e n a h r a d i t e l n o s t
toho, co tak z b ů h d a r m a utratili. M n e to dopalovalo a ne­
o d p u s t i l j s e m si, k d y ž j s m e se k v e č e r u vrátili na faru
a j e d l i m l é k o s n a d r o b e n ý m c h l e b e m a ř e č se stočila na
slasti a strasti v životě, a b y c h se t o h o n e c h y t i l a n e h ř í m a l
o d p l i c p r o t i š p a t n é n á l a d ě . „ M y , lidé, s i často stěžuje­
m e , “ začal jsem, „že je d o b r ý c h d n ů tak m á l o a zlých
tak m n o h o ; a jak se mi zdá, neprávem. K d y b y c h o m vždy
m ě l i s r d c e o t e v ř e n é , k t e r é b y bylo o c h o t n é u ž í t d o b r é h o ,
c o n á m B ů h k a ž d ý d e n chystá, m ě l i b y c h o m p a k dost sí­
ly, a b y c h o m snášeli zlé, k d y ž p ř i j d e . “ „ N e j s m e však p á n y
své d u š e , “ o p á č i l a f a r á ř k a . „ C o t o h o j e n závisí n a t ě l e !
K d y ž člověk n e n í z d r á v , a ť j e k d e j e , n i k d e h o n i c n e t ě ­
ší.“ T o j s e m p ř i p u s t i l . „ B u d e m e t e d y n a t o h l e d ě t j a k o n a
c h o r o b u a p o d í v á m e se, jestli p r o t i n í n e n a j d e m e l é k ! “ —
„ S t í m b y c h skoro souhlasila,“ ř e k l a L o t t a , „ j á a s p o ň
s i m y s l í m , ž e h o d n ě záleží n a n á s . V í m t o p o d l e s e b e :
k d y ž m ě n ě c o d o p a l u j e a c h c e m i živou m o c í p o k a z i t
n á l a d u , v y s k o č í m a z a z p í v á m si několik čtverylek a za­
tančím si po z a h r a d ě a h n e d je to pryč.“ — „ T o jsem
p r á v ě c h t ě l říci,“ p ř i d a l j s e m s e k n í , „ j e t o s e š p a t n o u
n á l a d o u p ř e s n ě t a k j a k o s leností. N e b o ť j e t o j a k á s i le­
nost. J s m e k ní od přírody velmi náchylní, a přece když
j e n m á m e d o s t síly, a b y c h o m s e v z m u ž i l i , j d e n á m p r á c e
o d r u k y a m á m e z č i n n o s t i p r a v o u rozkoš.“ Bedřiška
v e l m i p o z o r n ě p o s l o u c h a l a a m l a d í k m i n a m í t l , ž e člo­
v ě k s á m s e b o u n e v l á d n e , n e j m é n ě však svými p o c i t y .
„ J e t u ř e č o n e p ř í j e m n é m p o c i t u , “ řekl j s e m , „ k t e r é h o
s e p ř e c e k a ž d ý r á d z b a v í . A n i k d o neví, c o b y d o k á z a l ,
d o k u d to nezkusí. K d o je nemocen, p ř e p t á se přece
u všech m o ž n ý c h l é k a ř ů , c o m á d ě l a t ; a n e o d m í t n e n e j větší o d ř í k á n í a n e j t r p č í léky, j e n a b y se zas u z d r a v i l .
A t o s i p ř e c e p ř e j e . “ V š i m l j s e m si, ž e starý p á n n a p í n á
sluch, a b y m o h l s l e d o v a t n á š r o z h o v o r . M l u v i l j s e m
t e d y hlasitěji, o b r a c e j e se k n ě m u . „ K á ž e se p r o t i tolika
n e ř e s t e m , “ řekl j s e m , „ a l e neslyšel j s e m d o s u d , a b y se
z k a z a t e l n y h ř í m a l o p r o t i š p a t n é n á l a d ě 1 — " „ T o by
m ě l i d ě l a t h l a v n ě faráři v m ě s t e c h , “ řekl, „ v e s n i č a n é
š p a t n o u n á l a d u neznají, ale a n i j i m b y t o o b č a s neško­
dilo. Byla b y t o a s p o ň lekce p r o jejich ž e n y a p r o p a n a
s p r á v c e . “ S p o l e č n o s t se s m á l a a on s n á m i , až se z a k u c ­
kal, což n a chvíli přerušilo n á š r o z h o v o r . N a t o s e zas p a n
S c h m i d t ujal slova: „ N a z v a l j s t e š p a t n o u n á l a d u neřestí.
Z d á se m i , že p ř e p í n á t e . “ — „ N i k o l i v , “ o d p o v ě d ě l jsem,
„zasluhuje-li t o h o j m é n a t o , č í m š k o d í m e sobě i svým
b l i ž n í m . N e n í s m u t n é dost, ž e s e n e d o v e d e m e n a v z á j e m
obšťastnit, m u s í m e se t a k é j e š t ě o l u p o v a t o r a d o s t , j a k o u
si k a ž d é srdce n ě k d y d o v e d e s a m o p o s k y t n o u t ? A j m e n u j ­
t e m i člověka, a b y m ě l š p a t n o u n á l a d u , a p ř e c e m ě l tolik
slušnosti, a b y j i skryl, a b y j i snášel s á m , a n i ž p o r u š í ra­
dosti, k t e r é k v e t o u k o l e m n ě h o . A n e b o j e t o s n a d v n i t ř n í
nespokojenost s naší vlastní b e z c e n n o s t í , nelibost n a d
n á m i s a m ý m i , k t e r á j e v ž d y spojena s e závistí, p o d n ě c o ­
v a n o u h l o u p o u m a r n i v o s t í : V i d í m e šťastné lidi, k t e r é
neobšťastňujeme my, a to je n á m nesnesitelné!“
L o t t a s e n a m n e u s m í v a l a , k d y ž viděla, j a k s e rozo h ň u j i , a slzička v Bedřiščině oku mě p o b í z e l a , a b y c h
p o k r a č o v a l . „ B ě d a t ě m , “ řekl j s e m , „ k d o zneužívají
m o c i , k t e r á j e j i m d á n a n a d s r d c e m b l i ž n í h o , a b y j e olup o v a l i o p r o s t é r a d o s t i , k t e r é z n ě h o s a m é h o klíčí. Všech­
n y d a r y , v š e c h n y o c h o t y světa n e n a h r a d í o k a m ž i k radosti
z n á s s a m ý c h , k t e r o u n á m z t r p č i l a závistivá řevnivost
našeho t y r a n a ! “
Srdce mi překypovalo v t o m t o okamžiku, vzpomínka
l e c č e h o m i n u l é h o d o t í r a l a n a m é n i t r o a slzy m i stouply
d o očí.
„ K d y b y s i člověk j e n d e n n ě o p a k o v a l , “ zvolal j s e m :
„ N e d o k á ž e š n i c p r o své p ř á t e l e , n e ž l e d a n e r u š i t jejich
r a d o s t i a r o z m n o ž o v a t j e j i c h štěstí t í m , že ho užíváš s ni­
m i . M ů ž e š j i m p o s k y t n o u t j e d i n o u k r ů p ě j úlevy, když
j e j i c h nejinternější d u š e s e m u č í h r o z n o u vášní a n e b o
j e r o z k r v á c e n á s o u ž e n í m ? A k d y ž p a k n a člověka u d e ř í
poslední, nejúzkostnější c h o r o b a , n a člověka, k t e r é h o jsi
p o d l a m o v a l , d o k u d kvetl, a k d y ž tu p a k leží v u b o h é m
o c h a b n u t í a oko tupě zírá k nebesům a smrtelný pot
1
M á m e nyní od Lavatera skvělé kázání na t e n t o n á m ě t v j e h o
řečích o knize Jonášově.
vyráží na j e h o čele, a ty stojíš p ř e d l ů ž k e m j a k o z a t r a c e nec a cítíš z h l o u b i duše, že n i c n e z m ů ž e š veškerou svou
mocí, a když tvé n i t r o svírá t a k křečovitý s t r a c h , že bys
d a l všechno, abys h y n o u c í m u stvoření m o h l v d e c h n o u t
t r o c h u síly, j e d i n o u jiskru o d v a h y . “
V z p o m í n k a n a j e d n u t a k o v o u scénu, k t e r o u j s e m zažil,
se při t ě c h slovech veškerou svou t í h o u h r o u t i l a na m n e .
Z a k r y l j s e m si oči k a p e s n í k e m a opustil společnost; j e n
L o t t i n hlas, že už m u s í m e j í t , mě zase vzkřísil. A j a k mi
p o cestě v y c i n k a l a , ž e b e r u n a všem příliš v r o u c í ú č a s t
a že mě to všechno připraví do h r o b u ! Abych se prý
šetřil! Ó t e n a n d ě l ! T o b ě kvůli m u s í m ž í t !
6. července
Je stále u své u m í r a j í c í p ř í t e l k y n ě a je stále t á ž , stále
t o t é ž č i n n é , láskyplné stvoření, k t e r é k a m s e p o d í v á ,
utišuje bolesti a d á v á l i d e m štěstí. Vyšla si v č e r a večer
s M a r i a n o u a s malou M á l k o u na procházku. Já jsem
o t o m v ě d ě l a p o t k a l j i ; šli j s m e t e d y spolu. Po cestě, kte­
r á t r v a l a p ů l d r u h é h o d i n y , vraceli j s m e s e s m ě r e m k měs­
t u . Přišli j s m e k s t u d n i , k t e r á j e m i t a k d r a h á , a n y n í s e m i
stala j e š t ě tisíckrát dražší, k d y ž s i L o t t a sedla n a z í d k u .
R o z h l é d l j s e m se, a c h ! , a d o b a , k d y j s e m byl t a k d o c e l a
s á m , zas v e m n ě ožila. M i l á s t u d n ě , řekl j s e m si, o d t ě c h
d o b jsem neodpočíval u tvých chladných vod a někdy
jsem se v spěchu na tebe ani nepodíval. Shlédl jsem dolů
a viděl j s e m , j a k M á l k a s e sklenicí v o d y , v e l m i z a b r á n a
d o svého ú k o n u , s t o u p á v z h ů r a k n á m . Z a t í m j e t u j i ž
M á l k a s e sklenicí, M a r i a n a c h c e j i d í t ě t i vzít, ale „ n e ! “
v o l á d í t ě s nejroztomilejším v ý r a z e m : „ N e , t y musíš p í t
první, L o t t y n k o ! “ Mě ta opravdovost a d o b r o t a jejího
z v o l á n í t a k n a d c h l a , ž e j s e m n e v ě d ě l , j a k projevit své
c i t y ; p o p a d l j s e m d í t ě a zlíbal j e t a k p r u d c e , ž e s e h n e d
dalo do křiku a do pláče. „ N e m ě l jste to dělat,“ řekla
L o t t a . Byl j s e m z a r a ž e n . „ P o j ď sem, M á l k o , “ p o k r a ­
čovala a vedla ji za ruku po schodech dolů. „ N a , tady
se u m y j z čisté s t u d á n k y , rychle, rychle, p a k ti to v ů b e c
neublíží.“
T a k j s e m tu stál a d í v a l se, s j a k o u horlivostí si ta m a ­
ličká t ř e l a t v á ř e , s j a k o u v í r o u , ž e z á z r a č n ý p r a m e n smy­
j e v š e c h n o znečištění a o d č i n í v š e c h n o p o h a n ě n í , ž e j í u ž
n e n a r o s t o u ošklivé v o u s y ! J a k L o t t a ř e k l a „ u ž d o s t “
a j a k s e d í t ě p ř e c e m y l o p o ř á d horlivě d á l , j a k o b y víc
b y l o účinnější n e ž m á l o — Ř í k á m ti, V i l é m e , ž e j s e m
n i k d y necítil více z b o ž n é úcty, a n i p ř i k ř t u , n e ž t a d y ;
a k d y ž L o t t a přišla zase n a h o r u , byl b y c h se p ř e d ní v r h l
d o p r a c h u j a k o p ř e d p r o r o k e m , j e n ž sňal v i n u z celého
národa.
V e č e r j s e m si n e m o h l o d p u s t i t , a b y c h v své r a d o s t i
n e v y p r a v o v a l celý p ř í b ě h k o m u s i , k o m u j s e m přisuzoval
lidský cit, p r o t o ž e j s e m viděl, ž e m á r o z u m . T o j s e m s i
d a l ! Řekl, ž e s e L o t t a d o p u s t i l a n á r a m n é c h y b y , ž e t o
není d o b ř e děti takhle bulíkovat, takové báchorky že
zavdávají p ř í č i n u k n e s p o č e t n ý m b l u d ů m a p o v ě r á m a že
je třeba děti hned od samého začátku před nimi chránit.
T a k m ě n a p a d l o , ž e t e n rozšafa sotva p ř e d t ý d n e m d a l
p o k ř t í t své d ě c k o ; myslil j s e m si t e d y , ať si m u d r u j e ,
a z ů s t a l v srdci v ě r e n své p r a v d ě : m á m e s d ě t m i j e d n a t
t a k , j a k B ů h j e d n á s n á m i ; obšťastňuje n á s nejvíc, k d y ž
nás n e c h á potácet se v blaženém b l u d u .
8. července
J a k é jsme to děti! J a k lačníme po jediném pohledu!
Jaké jsme děti!
Vyšli j s m e si do W a h l h e i m u , slečny j e l y n a p ř e d , a na
p r o c h á z c e se mi z d á l o , že v L o t t i n ý c h č e r n ý c h očích —
J s e m b l á h o v ý , odpusť m i t o , m ě l bys j e vidět, t y o č i !
A b y c h t o t e d y řekl s t r u č n ě , neboť sotva k o u k á m , j a k
j s e m o s p a l ý : T a k slečny t e d y n a s t o u p í a k o l e m k o č á r u
stojí m l a d ý W . . . , Selstadt, A u d r a n a j á . K d y ž s e usadily,
k o n v e r z o v a l y s p a n á č k y o sto šest; j e d e n větší floutek
a větroplach než d r u h ý . H l e d a l j s e m Lottiny oči! Ach,
t ě k a l y o d j e d n o h o k d r u h é m u — ale n a m n e , n a m n e ,
j e n ž j s e m t u stál zcela s á m , s j e d i n o u m y š l e n k o u n a n i ,
n a m n e s e v ů b e c n e p o d í v a l a ! M é srdce j í šeptalo tisíceré
s b o h e m ! a o n a m ě n e v i d ě l a ! K o č á r odjel a m n ě vstoupi­
l y slzy d o očí. D í v a l j s e m s e z a n í . V i d ě l j s e m , j a k s e její
k l o b o u č e k v y k l á n í z v o z u , j a k se ohlíží, a b y mě u v i d ě l a .
A c h ! M n e ? — P ř í t e l i ! V t é t o nejistotě s e p o t á c í m ! T o
je má j e d i n á útěcha. Snad se přece ohlédla za m n o u .
Snad. — Dobrou noc! Jsem já to dítě!
10. července
J a k se h l o u p ě v y j í m á m , k d y ž se ve společnosti m l u v í
o ní, to si n e p ř e j v i d ě t . A k d y ž se m n e d o k o n c e ptají, j a k
s e m i líbí — l í b í ! T o slovo j e m i n a s m r t p r o t i v n é ! J a k ý
b y t o musil b ý t t u p ý c h l a p , a b y s e m u L o t t a j e n líbila,
a b y m u n e z a b í r a l a v š e c h n y smysly a všechen c i t ! L í b í !
O n e h d y s e m n e kdosi p t a l , j a k s e m i líbí O s s i a n !
11. července
P a n í M . . . j e u ž velmi c h a t r n á , m o d l í m s e z a její život,
protože trpím, kde trpí Lotta. V í d á m ji j e n občas u pří­
telkyně; dnes mi vypravovala úžasný p ř í p a d : Starý M . . .
j e l a k o m ý , n a b r u č e n ý pes, který s e u ž n a t r á p i l a n a o m e zoval své ž e n y víc n e ž dost. O n a si však v ž d y c k y v ě d ě l a
r a d y . P ř e d n ě k o l i k a d n y , k d y ž j í l é k a ř řekl, ž e j e k o n e c ,
z a v o l a l a s i svého m u ž e a p ř e d L o t t o u m u ř e k l a t o t o :
„ M u s í m se ti s něčím přiznat, co by po mé smrti mohlo
způsobit zmatek a mrzutosti. Vedla jsem ti dosud do­
mácnost tak p o ř á d n ě a úsporně, j a k jsem j e n dovedla,
a l e p r o m i n e š m i , ž e j s e m t ě p o třicet let p o d v á d ě l a . U r čils m i n a p o č á t k u n a š e h o m a n ž e l s t v í p á r grošů n a ku­
c h y n i a j i n é v ý d a j e v d o m ě . K d y ž se n a š e d o m á c n o s t
r o z r o s t l a a n a š e živnost v z m á h a l a , n e m o h l a j s e m t ě ži­
v o u m o c í p ř i m ě t k t o m u , abys m i p ř i d a l , j a k b y b y l o
o d p o v í d a l o n a š i m p o m ě r ů m , z k r á t k a víš, žes v d o b ě , k d y
d o m á c n o s t b y l a největší, c h t ě l , a b y c h vystačila s e s e d m i
zlatými na týden. Brala jsem je bez odmluvy, a co jsem
potřebovala nadto, opatřovala jsem si týden jak týden
z výtěžku obchodu, protože nikoho nemohlo n a p a d n o u t ,
že by p a n í o k r á d a l a kasu. Nic jsem n e p r o m a r n i l a , a byla
b y c h i b e z t o h o t o p ř i z n á n í k l i d n ě odešla n a v ě č n o s t ; ale
t a , k t e r á p o m n ě p o v e d e tvůj d ů m , b y s i n e v ě d ě l a r a d y ,
k d y b y s m o h l t r v a t n a svém, ž e t v á p r v n í p a n í s t í m vy­
stačila.“
M l u v i l j s e m s L o t t o u o n e u v ě ř i t e l n é zaslepenosti lid­
ského d u c h a : t o h o člověka n e n a p a d n e , a b y větřil, ž e z a
tím n ě c o vězí, k d y ž ž e n a vystačí se s e d m i z l a t k a m i , ačko­
l i vidí n á k l a d j e d n o u t a k veliký. Ale z n a l j s e m s á m lidi,
kteří by se a n i nepodivili, k d y b y shledali, že mají v s v é m
d o m ě p r o r o k ů v d ž b á n e k s nevysýchajícím olejem.
13. července
N e , n e k l a m u s e ! Čtu v jejích č e r n ý c h očích, že na m n ě
b e r e u p ř í m n o u účast, n a m n ě a n a m é m o s u d u . A n o ,
cítím, a v t o m s m í m s v é m u srdci d ů v ě ř o v a t , že — Ó,
s m í m a m o h u v t ě c h t o slovech vyslovit celé n e b e ? — že
m ě miluje.
Ž e m ě m i l u j e ! J a k s i s á m sebe h n e d v á ž í m ! J a k —
t o b ě t o s n a d s m í m říci, t y m á š smysl p r o t a k o v é věci
j a k s á m sebe z b o ž ň u j i o d t é d o b y , c o m ě miluje.
A n e v í m , z d a j e t o domýšlivost, a n e b o z d r a v ý cit p r o
věci, j a k é j s o u : N e z n á m člověka, od n ě h o ž b y c h se v L o t t i n ě srdci čehokoli o b á v a l . A p ř e c e — k d y ž h o v o ř í o
svém s n o u b e n c i s veškerou t o u láskou a v r o u c n o s t í , p a k
j e m i j a k o k a v a l í r u , k t e r é h o sesadili z e všech p o c t a ú ř a ­
dů a k t e r é m u vzali k o r d .
16. července
A c h , j a k m i t o p r o c h v í v á všemi ž i l a m i , k d y ž s e m ů j
prst m i m o d ě k d o t k n e jejího, k d y ž s e n a š e n o h y setkají
p o d s t o l e m . C o u v á m j a k o p ř e d o h n ě m , ale t a j e m n á síla
m ě zase p u d í k u p ř e d u : h l a v a m i z t o h o j d e k o l e m . Ó ,
její n e v i n n o s t , její čistá d u š e netuší, j a k h r o z n ě m ě m u č í
tyto malé důvěrnosti. A když dokonce v rozhovoru klade
ruku na m o u , a a b y c h o m si lépe rozuměli, přisedne
blíž ke m n ě , t a k ž e nebeský d e c h jejích úst d o l é t á k m ý m
r t ů m — P r o p a d á m se j a k o h r o m e m u d e ř e n . A Viléme,
k d y b y c h se j a k ž i v opovážil t o t o n e b e , t u t o d ů v ě r u —
r o z u m í š m i . N e , t a k p o k a ž e n é m é s r d c e n e n í ! S l a b é , slabé
j e ovšem d o s t ! A n e n í t o u ž p o č á t e k z k a ž e n o s t i ?
J e m i svatá. V š e c h n a ž á d o s t t i c h n e v její p ř í t o m n o s t i .
Nevím už ani, j a k mi je, když jsem u n í ; je mi j a k o by se
mi duše v nervech obracela na ruby. Má jakousi melodii,
k t e r o u h r á v á na klavír, s a n d ě l s k o u silou, t a k p r o s t ě ,
a p ř e c e t a k v r o u c n ě ; je to její z a m i l o v n á písnička a mě
h n e d d o v e d e vyléčit ze všech t r a m p o t , z m a t k ů a n á l a d ,
sotva u d e ř í p r v n í t ó n .
Co se říká o k o u z e l n é m o c i s t a r é h u d b y , n e n í mi a n i
dost m á l o p r a v d ě n e p o d o b n é , uvážím-li, j a k m ě d o j í m á
ten prostý p o p ě v e k . A j a k jej d o v e d e z a h r á t v p r a v ý oka­
mžik, n ě k d y p r á v ě t e h d y , k d y ž b y c h se nejraději zastře-
lil. A v š e c h n o b l o u d ě n í a t e m n o mé d u š e se p r o t r h n e
a d ý c h á m zase v o l n ě .
18. července
V i l é m e , č í m b y byl svět n a š e m u srdci bez l á s k y !
L a t e r n o u m a g i k o u b e z světla.
S o t v a d o n í postavíš l a m p i č k u , objeví s e t i n a bílé
stěně nejpestřejší o b r a z y . A k d y b y to n e b y l o n i c víc n e ž
t o , n e ž pomíjivé p ř e l u d y , j s m e p ř e c e j e n p o k a ž d é d o k o ­
n a l e šťastni, stojíme-li p ř e d p l á t n e m j a k o m a l í c h l a p c i ,
p l n í n a d š e n í n a d k o u z e l n ý m i zjevy. D n e s j s e m s e n e ­
dostal k L o t t ě ; společnost, k t e r é j s e m se n e m o h l v y h n o u t ,
m ě z d r ž e l a . C o j s e m s i m ě l p o č í t ? Poslal j s e m t a m svého
h o c h a , j e n a b y c h m ě l k o l e m sebe človíčka, j e n ž d n e s
d ý c h a l v její blízkosti. S j a k o u n e d o č k a v o s t í j s e m h o c h a
očekával, s kolikerou r a d o s t í j s e m ho zase s p a t ř i l ! Byl
b y c h h o r á d p o p a d l z a h l a v u a zlíbal, k d y b y c h s e n e b y l
styděl.
V y p r a v u j e se o b o l o ň s k é m k a m e n i , že položí-li se na
slunce, p ř i t a h u j e j e h o p a p r s k y a že v n o c i p a k chvilku
z á ř í . T a k m i t o p ř i p a d a l o s t í m h o c h e m . P o c i t , ž e její
oči s p o č i n u l y n a j e h o obličeji, n a j e h o t v á ř í c h , n a k n o ­
flících j e h o k a b á t u a n a l í m e č k u j e h o s v r c h n í k u , m i
v š e c h n o posvěcuje, n e d a l b y c h v t é chvíli h o c h a a n i
za tisíc t o l a r ů . Bylo mi t a k d o b ř e v j e h o p ř í t o m n o s t i . —
C h r a ň t ě p á n b ů h , a b y ses t o m u p o s m í v a l ! V i l é m e , j s o u
t o přeludy, když j e n á m blaze?
19. července
„ U v i d í m ji,“ zvolám zrána, když se p r o b í r á m ze spán­
ku a vesele h l e d í m vstříc k r á s n é m u s l u n í č k u . „ U v i d í m
j i ! “ A t u p a k p o v š e c h e n ostatek d n e u ž n e m á m j i n é h o
p ř á n í . Všechno, všechno tone v tůni této naděje.
20. července
N e d o v e d u s i d o s u d z v y k n o u t n a váš n á p a d , ž e b y c h
m ě l j í t s v y s l a n c e m d o xxx. N e j s e m z r o v n a m i l o v n í k e m
s u b o r d i n a c e , a n a d t o všichni d o b ř e v í m e , ž e t e n člověk
j e p r o t i v a . M a m i n k a b y r á d a viděla, a b y c h n ě c o d ě l a l ,
říkáš? T o m ě r o z e s m á l o . C o ž teď n e d ě l á m n i c ? A n e n í
t o k o n e c k o n c ů j e d n o , p ř e b í r á m - l i čočku n e b o h r á c h ?
V š e c h n o n a světě j e více m é n ě d a r e m n o s t , a c h l a p , k t e r ý
s e kvůli j i n ý m p a c h t í z a p e n ě z i n e b o p o c t a m i , a n i ž j e t o
j e h o vlastní vášeň, j e p o d l e m é h o h l u p á k .
24. července
K d y ž t i tolik n a t o m záleží, a b y c h n e z a n e d b á v a l kres­
lení, r a d ě j i b y c h o t o m d o č i s t a p o m l č e l , n e ž a b y c h p o
pravdě ti řekl: dělám toho pramálo.
N i k d y j s e m n e b y l šťastnější, n i k d y m ů j cit p r o p ř í r o ­
d u , a ž p o t e n k a m í n e k a p o t o stébélko, n e b y l sytější
a vroucnější, a p ř e c e — n e v í m , j a k b y c h se vyjádřil, má
p ř e d s t a v i v o s t j e t a k slabá, v š e c h n o m i p l y n e , v š e c h n o
m i p l a v e p ř e d o č i m a , n e a n e z a c h y t i t j e d i n ý o b r y s . Ale
m y s l í m si, k d y b y c h m ě l h l í n u a n e b o vosk, ž e b y c h t o
dovedl jaksepatří v y h m á t n o u t . T a k y si ji o p a t ř í m , když
se to nezlepší, a b u d u h n í s t ! A k d y b y c h t ř e b a u h n ě t l j e n
koláče.
L o t t i n u podobiznu jsem třikrát začal a třikrát jsem se
b l a m o v a l . C o ž m ě m r z í t í m víc, ž e j s e m p ř e d n ě j a k o u
d o b o u d o v e d l n á r a m n ě šťastně v y s t i h n o u t p o d o b u . U d ě ­
lal j s e m t e d y její siluetu a t o m i z a t í m p o s t a č í .
25. července
Ovšem, milá Lotto, všechno obstarám a vyřídím. J e n
m i t o h o u k l á d e j t e víc a h o d n ě č a s t o . A l e o j e d n o vás
p r o s í m : nevysušujte lístečky, k t e r é m i posíláte, p í s k e m .
D n e s j s e m vaše p s a n í č k o h o n e m přitiskl k e r t ů m , a za­
skřípělo mi o z u b y .
26. července
U ž j s e m s i k o l i k r á t p ř e d s e v z a l , ž e j i n e b u d u t a k často
v y h l e d á v a t . Ale v y d r ž e t t o ! D e n c o d e n p o d l é h á m p o k u ­
šení a d e n co d e n si svatosvatě slibuji : „ Z í t r a j e d n o u n e ­
p ů j d e š , “ a k d y ž t e n zítřek přijde, t a k si p ř e c e zas n a j d u
n e v y h n u t e l n ý d ů v o d , a n e ž se t o h o n a d ě j i , j s e m zase
u n í . Buď ř e k l a n a v e č e r : „ P ř i j d e t e z í t r a , viďte?“ —
k d o b y p a k o d o l a l . A n e b o m i n ě c o uloží a m n ě s e z d á
slušné, a b y c h j í s á m přinesl o d p o v ě ď . A n e b o d e n j e p ř í ­
liš krásný, vyjdu si do W a h l h e i m u , a k d y ž už j s e m j e d ­
n o u t a m — t a k je k ní už j e n p ů l h o d i n k y . J s e m v její
sféře, a š u p ! u ž j s e m u n í . M á b a b i č k a v y p r a v o v a l a p o ­
h á d k u o m a g n e t o v é h o ř e . L o d i , k t e r é se k ní přiblížily,
p o z b y l y n a j e d n o u všeho ž e l e z n é h o , h ř e b í k y uletěly k h o ­
ře a u b o ž á c i ztroskotali m e z i b o r t í c í m i se p r k n y .
30. července
A l b e r t přijel a já p ů j d u ; a k d y b y byl nejlepší, nejšlechetnější člověk p o d s l u n c e m , j e h o ž b y c h byl o c h o t e n
v k a ž d é m o h l e d u c e n i t výš n e ž sebe, p ř e c e b y t o b y l o nes­
nesitelné, k d y b y c h s e musil n a t o d í v a t , kolik d o k o n a ­
losti j e j e h o m a j e t k e m . M a j e t k e m ! — Z k r á t k a , V i l é m e ,
ž e n i c h j e t u . H o d n ý , m i l ý člověk, k t e r é h o k a ž d ý m u s í
mít r á d . Zaplať p á n b ů h , ž e j s e m t a m nebyl, když h o
v í t a l i ! Bylo b y m i t o s r d c e u t r h l o ! Byl t a k é d o s u d t a k
slušný, ž e L o t t u v m é p ř í t o m n o s t i j e š t ě a n i n e p o l í b i l .
P á n b ů h mu to zaplať! Pro úctu, kterou má k Lottě, ho
m u s í m m í t r á d . J e k e m n ě m i l ý a d o m n í v á m se, ž e t o
j e spíš z á s l u h o u L o t t i n y p ř í m l u v y n e ž j e h o v l a s t n í h o ci­
t u . V t o m jsou ženy n á r a m n ě chytré a mají p r a v d u :
když se j i m p o d a ř í d v a chlapy udržet v d o b r é shodě,
je to p r o ně vždycky výhra, ač se to málokdy povede.
Ale n e m o h u A l b e r t o v i o d e p ř í t svou ú c t u ; j e h o k l i d n ý
zevnějšek s e v e l m i ostře o d r á ž í o d v ě č n é h o n e k l i d u m é ­
ho charakteru, který nedovedu skrýt; má h o d n ě citu
a ví, c o v L o t t ě m á . Z d á se, n e m í v á š p a t n o u n á l a d u ,
a t y víš, ž e š p a t n á n á l a d a j e h ř í c h , k t e r ý n a l i d e c h n e ­
návidím h ů ř než který jiný.
Má mě za chytrého člověka; a má příchylnost k Lot­
t ě , v r o u c í r a d o s t , k t e r o u pociťuji, a ť d ě l á cokoli, j e n z n á ­
sobuje j e h o t r i u m f ; a miluje j i j e n t í m víc. N e t r á p í - l i
ji někdy tajně malými žárlivůstkami, to n e v í m : já aspoň
bych s e n a j e h o místě vždycky neubránil, a b y d o m n e
nevjel č e r t .
B u ď j a k buď, p r a n i c m ě u ž netěší b ý t u L o t t y . M á m
to n a z v a t b l á h o v o s t í a n e b o zaslepeností? — K č e m u
j s o u mi slova? V ě c m l u v í s a m a za s e b e ! — V ě d ě l j s e m
všechno, co v í m n y n í , ještě než přijel A l b e r t , věděl j s e m ,
že si na ni n e s m í m d ě l a t n á r o k y , a t a k y j s e m si je n e d ě ­
lal — o v š e m p o k u d t o j e v ů b e c m o ž n é , n e p o ž á d a t t v á ř í
v t v á ř tolikeré líbeznosti, a teď c h l a p e č e k vyvaluje kuk a d l a , k d y ž t e n d r u h ý s k u t e č n ě přijel a d í v k u m u v z a l .
Z a t í n á m z u b y a p o s m í v á m se své b í d ě , a d v o j n á s o b
a t r o j n á s o b b y c h s e p o s m í v a l t ě m , k d o b y m i přišli,
abych rezignoval, když to už j e d n o u n e m ů ž e být j i n a k .
Ať mi dají s v a t ý p o k o j ! — B ě h á m po lesích, a k d y ž p ř i ­
j d u k L o t t ě a A l b e r t si t a k sedí u ní na z a h r a d ě v besídce
a když už nevím kudy k a m , j s e m bláznivě rozpustilý
a t r o p í m šaškoviny, nesmysl z a n e s m y s l e m . „ P r o b o h a
vás p r o s í m , “ ř e k l a m i d n e s L o t t a , „ p r o s í m v á s ! N e d ě ­
lejte u ž t a k o v é scény j a k o v č e r a večer. J s t e strašný, k d y ž
j s t e t a k h l e veselý.“ — M e z i n á m i , v y č í h á m si v ž d y c k y
chvilku, k d y ž o n m á n ě j a k é p o ř í z e n í ; a h o p , u ž j s e m
v e n k u ; a j s e m n á r a m n ě r á d , když j i najdu s a m o t n o u .
8, srpna
P r o s í m t ě , m i l ý V i l é m e ! N e m í n i l j s e m n a m o u duši
t e b e , k d y ž j s e m n a p s a l : A ť m i dají svatý pokoj ti, c o m i
povídají o r e z i g n a c i ! O p r a v d u m ě a n i n e n a p a d l o , ž e bys
i t y m i m o h l b ý t t o u r a d o u . A v l a s t n ě m á š p r a v d u ! Ale
u v a ž , příteli, j e n t o h l e : j e m á l o věcí n a světě, a b y s e d a l y
o d b ý t s t r o h ý m : b u ď — a n e b o . M e z i city a z p ů s o b y j e d ­
n á n í j e tolik o d s t í n ů , kolik p ř e c h o d ů o d o r l í h o n o s u k t u ­
p é m u n o s á n k u . N e b u d e š m i t e d y m í t i z a zlé, k d y ž t i
připustím všechny tvé důvody, ale přece se pokusím
p r o k l o u z n o u t m e z i t v ý m b u ď —- a n e b o .
„ B u ď , “ říkáš, „ m á š n a d ě j i n a L o t t u , a n e b o n e . D o b r á .
V p r v é m p ř í p a d ě hleď, a b y s t o v y h r á l , hleď, a b y s d o ­
sáhl s p l n ě n í svých t u ž e b . A n e b o se v z m u ž a h l e ď se z b a ­
vit ž a l o s t n é h o c i t u , j e n ž n u t n ě stráví v š e c h n u t v o u sílu.“
M ů j milý, to se h e z k y ř e k n e — a s n a d n o ř e k n e .
A m ů ž e š c h t í t n a nešťastníkovi, j e n ž n e z a d r ž i t e l n ě p o ­
zvolna u m í r á na zákeřnou nemoc, aby rázem, bodnu­
tím dýkou učinil konec svým ú t r a p á m ? A nebere mu
n e m o c , k t e r á m u stravuje d ř e ň , z á r o v e ň i z m u ž i l o s t , j e ž
by ho vysvobodila?
M o h l b y s m i sice p ř í b u z n ý m p o d o b e n s t v í m o d p o v ě -
d ě t : k d o by si n e d a l raději o d n í t paži, než a b y n e r o z h o d ­
ností a bázlivostí d á v a l v sázku život? — N e v í m , n e ­
v í m — a n e b u d e m e se p o t ý k a t p o d o b e n s t v í m i . Z k r á t ­
k a — A n o , V i l é m e , m á m n ě k d y t a k o v é o k a m ž i k y od­
v a h y , k d y b y c h vyskočil a d o v e d l se sebe setřást vše —
a k d y b y c h j e n věděl k a m , odešel b y c h .
Večer
D n e s m i zas j e d n o u p a d l d o r u k y m ů j d e n í k , který u ž
nějakou d o b u z a n e d b á v á m , a žasnu, jak jsem tak vědo­
m ě , k r o k z a k r o k e m d o t o h o d o všeho z a b ř e d l ! J a k j s e m
stále m ě l o s v é m s t a v u j a s n o , a p ř e c e j e d n a l j a k o d ě c k o ,
j a k o n ě m stále m á m j a s n o , a stále a n i z d á n í o n ě j a k é m
zlepšení.
10. srpna
M o h l b y c h žít nejkrásnějším, nejšťastnějším ž i v o t e m ,
k d y b y c h n e b y l b l á z e n . T o l i k k r á s n ý c h okolností s e t a k
h n e d nesejde, a b y potěšily lidské srdce, j a k o j s o u ty, v e
k t e r ý c h teď žiji. N e m ů ž e b ý t p o c h y b y , ž e j e n o m n a š e
srdce s a m o j e t v ů r c e m svého štěstí. Být č l e n e m r o z t o m i l é
r o d i n y , b ý t s t a r ý m p á n e m m i l o v á n j a k o syn, d ě t m i j a k o
otec a L o t t o u . - - - A d o b r á k A l b e r t , j e n ž ž á d n ý m
v r t o c h e m a n i n e z p ů s o b e m neruší m é štěstí, j e n ž m ě m á
u p ř í m n ě a přátelsky rád, j e m u ž j s e m po Lottě nejmilejším t v o r e m n a světě — V i l é m e , j e t o r a d o s t n á s p o ­
slouchat, když se na procházce bavíme o Lottě. N i c
směšnějšího n e ž t e n h l e n á š v z t a h svět neviděl, a p ř e c e
mě n ě k d y d o j í m á až k s l z á m .
K d y ž m i t a k v y k l á d á o její h o d n é m a t c e , j a k n a s m r ­
t e l n é m l ů ž k u L o t t ě o d e v z d á v á svůj d ů m a své děti a L o t t u p o r u č i l a d o ochrany A l b e r t o v y , j a k o d t é d o b y j e j a k o
p r o m ě n ě n á , j a k se s t a r o s t m i o d o m á c n o s t a z v á ž n é s t r á n ­
ky života stala skutečnou m a t k o u , j a k u ní n e m i n e ani
o k a m ž i k b e z č i n o r o d é lásky, b e z p r á c e , a j a k j í p ř e c e
n e o p u s t i l a její veselá mysl, b a rozpustilost. J d u s i t a k
vedle n ě h o , t r h á m cestou kvítka, p ř e p e č l i v ě j e svazuji
do kytičky — a h á z í m je do ř e k y ; a p a k se d í v á m za n i ­
m i , j a k tiše p l y n o u p o p r o u d u . N e v í m , z d a j s e m t i u ž
napsal, že Albert zůstane tady a obdrží ode dvora, kde
j e n á r a m n ě o b l í b e n , místo s p ě k n ý m p ř í j m e m . N e v i d ě l
j s e m t a k h n e d člověka, a b y byl t a k p o ř á d n ý a p r a c o v i t ý .
12. srpna
Zajisté, A l b e r t j e nejlepší člověk p o d s l u n c e m , zažil
j s e m s n í m v č e r a z a j í m a v o u s c é n u . Přišel j s e m k n ě m u ,
a b y c h se s n í m r o z l o u č i l ; dostal j s e m totiž chuť zajet si na
k o n i d o h o r , o d k u d t i n y n í t a k é píši. A j a k s e t a k p r o c h á z í m
p o pokoji, v š i m n u s i j e h o pistolí. „ P ů j č m i své pistole n a
cestu,“ p o v í d á m . — „ A l e p r o s í m , “ o n n a t o , „ c h c e - l i s e
t i j e n a b í j e t ; u m n e t u j e n visí p r o f o r m a . “ S ň a l j s e m j e d ­
nu z nich a on pokračoval: „ O d té doby, co mi má opatr­
n o s t v y v e d l a t a k n e p ř í j e m n ý kousek, n e c h c i s t í m k r á ­
m e m n i c m í t . “ Byl j s e m z v ě d a v a c h t ě l j s e m t u historii
z n á t . „ Ž i l j s e m asi č t v r t r o k u u p ř í t e l e n a v e n k o v ě . M ě l
j s e m u sebe p á r n e n a b i t ý c h b a m b i t e k a spal k l i d n ě . J e d ­
n o u za deštivého odpoledne, j a k tak nečinně sedím, n a ­
p a d n e mě, sám nevím j a k : mohli by nás přepadnout,
m o h l o by se p ř i h o d i t , že b y c h o m je p o t ř e b o v a l i , a —
vždyť víš, j a k t o bývá, d a l j s e m j e sluhovi, a b y j e vyčistil
a n a b i l ; ale on pokouší d ě v č a t a , c h c e je p o l e k a t , a s á m
p á n b ů h v í j a k , r á n a vyšla, k d y ž v pistoli j e š t ě t r č e l n a ­
biják; vstřelil j í h o d o p r a v é r u k y a p o c h r o u m a l j í p a l e c .
T a k j s e m musil v y s l e c h n o u t v š e c h n y t y n á ř k y a j e š t ě
n a d t o z a p l a t i t felčara. O d t é d o b y j e n e c h á v á m n e n a b i t é .
M i l ý příteli, c o j e o p a t r n o s t ? N a n e b e z p e č í n e v y z r a j e š !
Sice
" J á , j a k víš, m á m A l b e r t a z e s r d c e r á d , a ž n a
jeho věčné „sice“. J a k o by to nebylo samozřejmé, že
k a ž d á v š e o b e c n á v ě t a m á výjimky. Ale t e n člověk j e t a k
spravedlivý, ž e k d y ž myslí, ž e řekl n ě c o u k v a p e n é h o ,
p o l o p r a v d i v é h o a n e b o příliš v š e o b e c n é h o , n e p ř e s t a n e
o m e z o v a t , modifikovat, p ř i d á v a t a u b í r a t , až n a k o n e c
z celé věci v ů b e c n i c n e z b ý v á . A p ř i t é h l e příležitosti se
obzvlášť r o z p o v í d a l , t a k ž e j s e m h o n a k o n e c u ž v ů b e c
neposlouchal a začal snít: a náhle jsem p r u d k ý m pos u n k e m přiložil h l a v e ň pistole k čelu n a d p r a v ý m o k e m .
„ F u j , “ ř e k l A l b e r t , s t a h u j e m i pistoli s čela, „ t o j e n á ­
p a d ! “ — „ V ž d y ť n e n í n a b i t á . “ — „Aťsi! T o j e n á p a d ! “
odsekl n e t r p ě l i v ě . „ V ů b e c s i n e d o v e d u p ř e d s t a v i t , j a k
člověk m ů ž e b ý t t a k pošetilý a zastřelit se. U ž p o u h é p o ­
myšlení n a n ě c o t a k o v é h o s e m i h n u s í . “
„ Ž e v y lidé,“ zvolal j s e m , „ k d y ž o n ě č e m h o v o ř í t e ,
musíte h n e d ř í c i : T o j e pošetilé, t o j e m o u d r é , t o j e d o b ­
r é , t o j e z l é ! A c o t o vlastně v š e c h n o m á z n a m e n a t ? Vy­
zkoumáte tím vnitřní pohnutky toho kterého skutku?
D o k á ž e t e s určitostí d o v o d i t p ř í č i n y , p r o č se stal, p r o č
s e stát m u s i l ? K d y b y t o m u t a k bylo, n e s y p a l i byste t y
své s o u d y t a k t u z e lehce z r u k á v u . “
„ P ř e c e n e p o p ř e š , “ řekl A l b e r t , „ ž e n ě k t e r é skutky j s o u
a zůstávají n e ř e s t n é , ať j s o u j e j i c h p o h n u t k y j a k é k o l i . “
Pokrčil j s e m r a m e n y a p ř i p u s t i l t o . „ J e n ž e , m ů j m i l ý , “
p o k r a č o v a l j s e m , „ i z d e j s o u výjimky. J e p r a v d a , ž e k r á ­
dež j e neřest, ale k d y ž n ě k d o vyjde n a l u p , a b y sebe
a své d r a h é z a c h r á n i l p ř e d h a n e b n o u s m r t í h l a d e m , z a ­
sluhuje soucitu, n e b o t r e s t u ? K d o b y zvedl k á m e n p r o t i
m a n ž e l o v i , k t e r ý v s p r a v e d l i v é m h n ě v u z a v r a ž d í svou
n e v ě r n o u ž e n u a j e j í h o n i č e m n é h o s v ů d c e ? P r o t i děvčeti,
k t e r é ve chvíli rozkoše u t o n e v n e z a d r ž i t e l n é m p ř í v a l u
m i l o s t n ý c h slastí? I n a š e z á k o n y , ti p e d a n t i s r y b í krví,
mají s n i m i soucit a netrestají j e . “
„ T o j e n ě c o d o c e l a j i n é h o , “ o d v ě t i l A l b e r t . „ N a člově­
ka, k t e r ý j e s t r h o v á n svými v á š n ě m i , k t e r ý p o z b y l všeho
v ě d o m í , s e d í v á m e j a k o n a o p i l é h o , j a k o n a šílence.“ —
„ A c h , v y r o z u m b r a d o v é ! “ zvolal j s e m s ú s m ě v e m .
„ V á š e ň ! O p o j e n í ! Šílenství! Stojíte t u t a k p o k l i d n ě , b e z
účastí, v y m r a v o p o č e s t n í o b č a n é , spíláte opilci, o p o ­
v r h u j e t e šílencem, nesete se m i m o j a k o veleknězi a d ě ­
kujete B o h u , j a k o t e n farizej, ž e nejste j a k o j e d e n z n i c h .
Byl j s e m u ž leckdy opilý, m é v á š n ě n i k d y n e b y l y příliš
v z d á l e n y šílenství, a a n i j e d n o h o , a n i d r u h é h o m i n e n í
líto, neboť n a u č i l j s e m se t a k p o c h o p i t , v svých m e z í c h
ovšem, p r o č všichni lidé, k t e ř í v y k o n a l i n ě c o v e l k é h o ,
n ě c o , c o s e z d á l o n e m o ž n é , musili b ý t o d j a k ž i v a p r o ­
h l a š o v á n i za opilce a za šílence. Ale t a k é ve v š e d n í m
životě j e t o nesnesitelné, k d y ž volají z a c h l a p e m , k t e r ý
v y k o n a l a s p o ň p o n ě k u d s v o b o d n ý , šlechetný, n e o č e k á ­
v a n ý s k u t e k : t e n člověk j e opilý, j e b l á z e n . Styďte se,
střízlivci, styďte se, m u d r c i ! “
„ T o j e z a s j e d e n z t v ý c h v r t o c h ů , “ řekl A l b e r t . „ T y
všechno přepínáš, a aspoň v t o m t o p ř í p a d ě nemáš prav­
d u , k d y ž s e b e v r a ž d u , o níž je ř e č , s r o v n á v á š s v e l k ý m i
činy, z a t í m c o j i n e l z e p o k l á d a t z a n i c j i n é h o n e ž z a sla­
b o s t ; j e o v š e m snazší u m ř í t n e ž z m u ž i l e snášet strasti­
plný život.“
C h t ě l j s e m u ž p ř e r u š i t r o z h o v o r , neboť ž á d n ý a r g u ­
m e n t n a světě m ě t a k n e d o p a l u j e , j a k o k d y ž s e n ě k d o vy­
tasí s o š u n t ě l o u p r ů p o v í d k o u , z a t í m c o já m l u v í m z celého
s r d c e . Ale o v l á d l j s e m se, p r o t o ž e j s e m to už v í c k r á t vy­
slechl a v í c k r á t se n a d t í m rozčiloval, a řekl j s e m mu ne
zcela k l i d n ě : „ T o m u t y říkáš slabost? P r o b o h a t ě p r o ­
sím, nedej s e ošálit p o v r c h n í m z d á n í m ! C o p a k smíš n á ­
rod, který úpí pod nesnesitelným j h e m tyrana, nazvat
s l a b ý m , k d y ž k o n e č n ě vzkypí a p ř e r v e svá p o u t a ? Člo­
věka, k t e r ý h r ů z o u n a d t í m , ž e m u h o ř í s t ř e c h a n a d h l a ­
v o u , sebere v š e c h n u svou sílu, a vynáší b ř e m e n a , j i m i ž
b y j i n d y a n i n e h n u l ? U r a ž e n é h o , j e n ž s e v s v é m spra­
v e d l i v é m h n ě v u n e z a l e k n e šesti a p ř e m ů ž e je — nazveš
j e s l a b ý m i ? A , m i l ý b r a c h u , je-li úsilí v ý r a z e m síly, p r o č
b y bylo p ř e p ě t í j e j í m o p a k e m ? “ A l b e r t s e n a m n e p o d í ­
v a l a ř e k l : „ N e m ě j m i t o z a zlé, ale z d á s e m i , ž e t y pří­
klady, k t e r é uvádíš, s e m v ů b e c n e p a t ř í . “ — „ M ů ž e
b ý t , “ řekl j s e m , „vyčtli m i u ž leckdy, ž e z p ů s o b , j a k ý m
spojuji myšlenky, h r a n i č í s r a b u l i s t i k o u ! P o k u s m e se tedy,
z d a s i d o k á ž e m e n a j i n ý z p ů s o b p ř e d s t a v i t , j a k j e člově­
ku, k t e r ý s e o d h o d l a l o d v r h n o u t t o j i n a k t a k m i l é b ř í m ě
života, n e b o ť j e n t e h d y , k d y ž s e d o n ě č e h o d o v e d e m e
vžít, s m í m e o t o m se ctí h o v o ř i t . “
„ L i d s k á p ř i r o z e n o s t , “ p o k r a č o v a l j s e m , „ m á své
m e z e . D o v e d e snášet r a d o s t , bolest, lítost a ž d o j i s t é h o
s t u p n ě , ale h y n e , j a k m i l e j e p ř e k r o č e n .
N e j d e tu t e d y o t o , je-li k d o silný či slabý, n ý b r ž vydrží-li tolik u t r p e n í , kolik m u b y l o n a l o ž e n o , a ť u ž j e t o
t r ý z e ň d u š e v n í či tělesná. A z d á se mi p r á v ě t a k pošetilé
ř í k a t , ž e j e z b a b ě l ý , k d o s i b e r e život, j a k o j e n e v h o d n é
nazývat zbabělcem toho, kdo umírá na zákeřnou ho­
rečku.“
„ P a r a d o x n í , v e l m i p a r a d o x n í , “ zvolal A l b e r t . — „ A n i
ne tolik, j a k si myslíš,“ odvětil j s e m .
„Připustíš mi, že smrtelnou nemocí nazýváme tako­
v o u , k t e r á t a k p o d r ý v á p ř i r o z e n o s t , ž e její síly j s o u b u ď
v y č e r p á n y , b u ď d o t é m í r y o c h r o m e n y , ž e u ž nejsou s t o
se v z c h o p i t a n ě j a k ý m šťastným p ř e v r a t e m o b n o v i t o b ­
vyklý k o l o b ě h ž i v o t a . N u ž e , příteli, p o u ž i j e m e t o h o p o ­
z n a t k u n a d u c h a . P o h l e ď n a člověka, o m e z e n é h o z e
všech s t r a n , j a k n a n ě h o d o j m y p ů s o b í , j a k s e v n ě m usa­
zují utkvělé myšlenky, a ž h o k o n e č n ě vzrůstající vášeň
z b a v í veškeré k l i d n é r o z v a h y , a ž h o zničí. J e m a r n é , a b y
poklidný, r o z u m n ý o b č a n obhlížel nešťastníkův stav,
m a r n é , a b y m u d o m l o u v a l , j a k o j e z d r a v ý , stojící u lůž­
k a n e m o c n é h o , n e s c h o p e n vštípit m u sebemenší t r o c h u
svých sil.“
Albertovi se to z d á l o příliš v š e o b e c n é ; p ř i p o m n ě l j s e m
m u t e d y dívku, k t e r o u p ř e d n ě j a k o u d o b o u v y t á h l i
m r t v o u z vody, a o p a k o v a l mu její historii. D o b r é , m l a ­
dičké stvoření, vyrostlé v ú z k é m k r u h u d o m á c k ý c h p r a c í ,
t ý d e n c o t ý d e n stejných, neznající j i n é v y r a ž e n í n e ž p r o ­
j í t se v n e d ě l i s k a m a r á d k a m i za m ě s t e m , v p a r á d ě , kus
p o kusu n a s t ř á d a n é , j e d n o u z a u h e r s k ý měsíc s i z a t a n ­
čit a l e d a j e š t ě p o t l a c h a t si s g u s t e m a od plic se soused­
k o u o p ů v o d u nějaké h á d k y n e b o p o m l u v y — o h n i v á
p o v a h a této dívenky pocítí konečně p o t ř e b u hlubších
vzruchů, podněcovanou ještě lichotkami m u ž ů , všechny
její d o s a v a d n í r a d o s t í j i j e d n a p o d r u h é o m r z í , a ž k o n e č ­
n ě p o t k á člověka, k n ě m u ž j i n e o d o l a t e l n ě strhuje n e z n á ­
m ý cit, n a n ě h o ž u p í n á v š e c h n y své n a d ě j e , p r o n ě h o ž
z a p o m í n á n a svět k o l e m sebe, n i c n e v i d í , n i c neslyší, n i c
necítí n e ž j e h o j e d i n é h o , p o n i č e m n e t o u ž í než p o n ě m ,
po j e d i n é m . Nezkažena prázdnými radovánkami vrtkavé
m a r n i v o s t i , j d e její t o u h a p ř í m o z a s v ý m c í l e m : c h c e b ý t
j e h o , v e v ě č n é m spojení c h c e n a l é z t všecko štěstí, j e h o ž
s e j í n e d o s t á v á , c h c e u ž í t všech r a d o s t í , p o n i c h ž t o u ž i l a .
O p ě t o v a n é sliby, zpečeťující s p l n ě n í všech nadějí, smělé
laskání, s t u p ň u j í c í její žádosti, z a j m o u její duši c e l o u ;
vznáší se v p o l o v ě d o m í , v n e j a s n é p ř e d t u š e všech slastí,
j e n a p j a t a a ž n a nejvyšší s t u p e ň , k d e k o n e č n ě v z t a h u j e
r u c e , a b y u c h o p i l a v š e c h n y své t u ž b y — a její m i l ý ji
o p u s t í . — U s t r n u l á , b e z e smyslů, stojí n a d p r o p a s t í ,
a kolem ní je čirá t e m n o t a ; naděje není, není útěchy,
n e n í sebemenší t u c h y , n e b o ť opustil j i t e n , k ý m j e d i n ě
žila. N e v i d í širý svět, j e n ž leží p ř e d n í , n e v i d í m n o ž s t v í
těch, k d o b y j í m o h l i n a h r a d i t , č e h o p o z b y l a , cítí s e sirá,
všemi o p u š t ě n á — a slepě, s e v ř e n a strašlivou b í d o u své­
ho srdce, v r h n e se d o l ů , a b y v s m r t i , objímající ze všech
s t r a n , u d u s i l a svá m u k a .
„ — Podívej se, A l b e r t e , “ řekl j s e m , „ t a k o v á j e histo­
rie n e j e d n o h o člověka, a ř e k n i , n e n í t o o p r a v d u n e m o c ?
Příroda n e z n á východiska z bludiště zmatených, protik l a d n ý c h sil a člověk m u s í z e m ř í t . B ě d a t o m u , k d o by se
dovedl na to dívat a říci: Bláhová! K d y b y byla dočkala
času, zoufalství by se už bylo z t l u m i l o , b y l by se už n ě -
k d o našel, k d o by ji utěšil. A n e n í to o n i c chytřejší, n e ž
kdyby někdo řekl: Blázen! U m í r á na horečku! K d y b y
byl p o č k a l , až se j e h o síly zotaví, až se j e h o šťávy v z p a ­
m a t u j í , a ž s e j e h o r o z b o u ř e n á krev usadí, v š e c h n o b y by­
lo d o b ř e šlo a žil by d o d n e s z d r á v a v e s e l ! “
A l b e r t , k t e r é m u a n i t o t o p ř i r o v n á n í n e b y l o dost n á ­
z o r n é , n a m í t l j e š t ě leccos a m e z i j i n ý m t a k é t o : ž e j s e m
m l u v i l j e n o p r o s t é dívce, ale j a k b y c h p r ý m o h l o m l u v i t
v z d ě l a n é h o člověka, j e n ž n e n í t a k o m e z e n ý , j e n ž z n á
l é p e svět — to že n e c h á p e .
„ P ř í t e l i , “ zvolal j s e m , „ č l o v ě k j e člověk a t a t r o š k a
r o z u m u , k t e r o u m á , p l a t í m á l o n e b o n i c , k d y ž vášeň
z u ř í a h r a n i c e ho tísní. N a o p a k — Až j i n d y o t o m , “
řekl j s e m a s á h l po k l o b o u k u . Ó, s r d c e mi p ř e k y p o v a l o —
A rozešli j s m e se, a n i ž j s m e s i p o r o z u m ě l i . J a k o ž n a
t o m h l e světě v ů b e c m á l o k d y j e d e n p o r o z u m í d r u h é m u .
15. srpna
T o j e j i s t á věc, ž e člověku n a světě n e d o d á v á v ý z n a m u
n i c n e ž j e n o m láska. C í t í m t o n a L o t t ě , ž e b y m ě n e r a d a
z t r a t i l a , a d ě t i n e m a j í j i n é h o p o m y š l e n í , n e ž a b y c h vždy­
cky z í t r a zase přišel. D n e s j s e m zašel v e n , a b y c h L o t t ě
n a l a d i l klavír, ale n e d o s t a l j s e m se k t o m u , p r o t o ž e cap a r t i t a k d l o u h o loudili o p o h á d k u , a ž L o t t a s a m a ř e k l a ,
a b y c h j i m v y h o v ě l . K r á j e l j s e m j i m c h l e b a k večeři, kte­
r ý n y n í o d e m n e přijímají skoro stejně r á d i j a k o o d L o t ty, a v y p r a v o v a l j i m t e n slavný p ř í b ě h o p r i n c e z n ě ,
které posluhovaly ruce. M n o h é m u se p ř i t o m přiučuji,
t o m i věř, a ž a s n u , j a k h l u b o k ý m d o j m e m t o n a m n ě
p ů s o b í . K d y ž j s e m n ě k d y n u c e n vymyslit s i n o v o u okol­
nost a p ř i p ř í š t í m v y p r a v o v á n í n a n i zase z a p o m e n u ,
h n e d m i vytýkají, p o s l e d n ě ž e t o bylo j i n a č í , t a k ž e s i teď
d á v á m záležet, a b y c h j e z p ě v a v ý m s p á d e m o d ř í k a l b e z e
z m ě n y j e d n í m d e c h e m . Beru si z t o h o naučení, že a u t o r
d r u h ý m , z m ě n ě n ý m vydáním, i kdyby stokrát bylo bás­
nicky lepší, své k n i z e n u t n ě škodí. P r v n í m u d o j m u se
p o d d á v á m e o c h o t n ě a člověk je už t a k ustrojen, že si
n e c h á n a m l u v i t i sebevymyšlenější v ě c ; ale t a utkví,
a b ě d a t o m u , k d o b y j i c h t ě l zase v y m a z a t n e b o v y m ý t i t .
18. srpna
M u s í t o t a k být, ž e c o j e n a š í m b l a h e m , s e n a o b r á t k u
stává p r a m e n e m naší b í d y ?
P l n ý , t e p l ý cit m é h o s r d c e p r o p ř í r o d u , který m ě za­
p l a v o v a l t o l i k e r o u rozkoší, k t e r ý m i všechen v ů k o l n í
svět p ř e t v á ř e l v j e d e n j e d i n ý r á j , s t á v á s e m i n y n í n e s n e ­
sitelným mučitelem, m ů r o u , která mě tlačí, kudy cho­
d í m . K d y ž j s e m d ř í v e z e skály p ř e s ř e k u a ž d a l e k o k h o ­
r á m p ř e h l í ž e l ú r o d n o u d o l i n u a viděl, j a k v š e c h n o ko­
l e m m n e klíčí a kypí, k d y ž j s e m viděl t y h o r y , o d ú p a t í
a ž k v r c h o l k ů m h u s t ě o d ě n é lesy, v š e c h n a t a ú d o l í , r o z ­
m a n i t ě se klikatící, s t í n ě n á l í b e z n ý m i háji, a m í r n o u
říčku, j a k p l y n e ševelivými s í t i n a m i a z r c a d l í m i l o u č k é
mráčky, přikolébávané n ě ž n ý m večerním vánkem, když
j s e m p a k slyšel p t a c t v o k o l e m sebe, j a k oživuje les, a m i ­
lióny k o m á ř í c h rojů u d a t n ě t a n č i l y v p o s l e d n í r u d é z á ř i
s l u n c e a j e h o p o s l e d n í tetelivý záblesk vybavil b z u č í c í h o
b r o u k a z r o d n é trávy a všechno to hemžení kolem m n e
m i objevovalo p ů d u p o d e m n o u , a m e c h , j e n ž n a t v r d é
skále si v y n u c u j e o b ž i v u , a klest, obrůstající v y p r a h l ý
p í s e č n a t ý p a h o r e k , m i o d h a l o v a l y nejvnitřnější, ž h a v ě
svatý život p ř í r o d y — j a k m o c n ě j s e m t o v š e c h n o objí­
m a l h o r o u c í m srdcem, j a k j s e m se ztrácel v té nekonečné
hojnosti, a n á d h e r n é t v a r y n e k o n e č n é h o světa m i všeživě
prostupovaly duši! O h r o m n é hory mě obklopovaly,
p r o p a s t í ležely p ř e d e m n o u , v o d o p á d y s e řítily, řeky p r o u ­
dily p o d e m n o u , a v š e c h n o z v u č e l o , les i d o l i n a . A viděl
j s e m , j a k t v o ř í a p r a c u j í v š e c h n y t y síly, j e d n a s d r u h o u ,
v hlubinách země, nevýzpytně. A n a d zemí a pod nebe­
s y h e m ž í s e p o k o l e n í všelikého t v o ř e n í a vše j e o b ý v á n o
tisícerými t v a r y a lidé, hledající b e z p e č n o s t v d o m c í c h ,
v nichž hnízdí, vládnou po svém n a d světem! U b o h ý
b l o u d e , j e n ž t o h o m á l o d b á š , p r o t o ž e s á m jsi m a l i č k ý !
Od nepřístupných h o r přes pustiny, k a m nikdo nevkro­
čil, a ž p o kraj n e z n á m é h o o c e á n u v a n e j e d i n ý d e c h t o h o ,
který věčně tvoří a z každého z r n k a se raduje, jež ho
slyší a ožije. — A c h , t e n k r á t , j a k často j s e m z a t o u ž i l o d ­
letět na p e r u t í c h j e ř á b a , t á h n o u c í h o n a d e m n o u , k ne­
s m í r n é m u m o ř i , a b y c h se n a p i l z p ě n i v é číše N e k o n e č n é ­
h o kypící slasti života, a b y c h a s p o ň o k a m ž i k v o m e z e n é
síle své h r u d i pocítil j e d i n o u k r ů p ě j b l a h a bytosti, k t e r á
v sobě a s e b o u v š e c h n o v y t v á ř í .
B r a t ř e , u ž p o u h á v z p o m í n k a n a t y chvíle m i d ě l á d o b ře, s a m a n á m a h a z n o v u vyvolat, vyslovit o n y nevýslov­
n é city z d v i h á m o u d u š i n a d n i s a m o u a d á v á m i p a k
o p ě t d v o j n á s o b pocítit t e s k n o t u , k t e r á m ě n y n í obkličuje.
J a k o b y s e p ř e d m o u duší b y l a r o z h r n u l a o p o n a : dějiš­
tě n e k o n e č n é h o ž i v o t a se p ř e d e m n o u z m ě n i l o v p r o p a s t
věčně otevřeného h r o b u . Cožpak můžeš říci: T o t o jest!
K d y ž p ř e c e v š e c h n o pomíjí, k d y ž v š e c h n o s e p ř e ž e n e
rychlostí h r o m u , t a k m á l o k d y dotrvajíc d o d n a svých sil,
a c h , a je s t r ž e n o p r o u d e m , p o t o p e n o a r o z t ř í š t ě n o o ska­
liska? N e n í o k a m ž i k u , k t e r ý b y nestravoval t e b e a t v é
milé k o l e m t e b e , n e n í o k a m ž i k u , k d y bys n e b y l ničite­
l e m a n e m u s i l j í m b ý t . Nejnevinnější p r o c h á z k a p ř i ­
p r a v u j e tisíce u b o h ý c h červíčků o život, j e d i n ý krok roz­
v r a c í p r a c n é s t a v b y m r a v e n c ů a z a d u p á v á t e n m a l ý svět
d o p o t u p n é h o h r o b u . Nedojímají velké, a p ř e c e j e n
v z á c n é p o h r o m y světa, p o v o d n ě , odplavující vaše vesni­
ce, z e m ě t ř e s e n í , pohlcují vaše m ě s t a . M n ě u ž í r á s r d c e
všestravující síla, u k r y t á v celé p ř í r o d ě , k t e r á nestvořila
n i c , a b y t o souseda, a b y t o sebe n e n i č i l o . A t a k s e p o ­
t á c í m v ú z k o s t e c h ! N e b e a z e m ě a všechny tvořivé síly
k o l e m m n e ! N e v i d í m n i c n e ž v ě č n ě hltající, v ě č n ě p ř e žvykující o b l u d u .
21. srpna
M a r n ě po ní vztahuji ruce, zrána, když se p r o b í r á m
z m r á k o t t ě ž k ý c h snů, m a r n ě j i v n o c i h l e d á m n a lůžku,
k d y ž b l a ž e n ý n e v i n n ý sen m ě o k l a m a l , j a k o b y seděla
vedle m n e n a l o u c e , j a k o b y c h její r u k u c h o v a l v své a p o ­
krýval j i tisícerými p o l i b k y . A c h , k d y ž p a k j e š t ě z p o l a
v z á v r a t i s p á n k u po ní t á p á m a t í m se p r o b e r u — P r o u d
slz v y r á ž í z m é h o stísněného srdce a pláči b e z ú t ě c h y ,
vstříc č e r n o č e r n é b u d o u c n o s t i .
22. srpna
J e t o b í d a , V i l é m e ! V š e c h n y m é t v ů r č í síly j s o u r o z ­
l a d ě n y , c h á t r a j í v n e k l i d n é lenivosti — z a h á l e t n e d o ­
vedu a pracovat přece n e m o h u . Má představivost je
m r t v a , p ř í r o d a m i n e n í n i č í m a k n i h y s e m i oškliví. P ř í ­
s a h á m ti, n ě k d y b y c h s i p ř á l b ý t n á d e n í k e m , j e n a b y c h
měl z r á n a , k d y ž s e p r o b o u z í m , vyhlídku n a d e n p ř e d se­
b o u , n a d ě j i a n ě c o , c o b y m ě p u d i l o k u p ř e d u . Č a s t o zá­
v i d í m Albertovi, j a k je až po uši z a h r a b á n v lejstrech,
a p ř e d s t a v u j i si, j a k by mi bylo d o b ř e , k d y b y c h byl na
j e h o m í s t ě ! U ž n ě k o l i k r á t m ě n á h l e n a p a d l o : napíši
t o b ě a ministrovi, b u d u se u c h á z e t o to místo na vysla­
nectví, k t e r é b y m i , j a k říkáš, n e o d e p ř e l i . S á m t o m u
věřím, ministr mě má už d á v n o rád, dlouho mi domlou­
val, a b y c h si p ř e c e našel z a m ě s t n á n í . A n ě k d y t r v á h o ­
d i n k u , že mi s a m o t n é m u o to j d e . Ale p a k , k d y ž si to
zas r o z m y s l í m , k d y ž m ě n a p a d n e b a j k a o k o n i , j e n ž , n e ­
spokojen se svou s v o b o d o u , z a t o u ž i l po sedle a otěžích
a byl u š t v á n , tu zas n e v í m , co m á m d ě l a t — A h l a v n ě ,
příteli! N e n í snad to, co mi v n u k á t o u h u po změně, nejniternější t r a p l i v ý neklid m é duše, j e n ž s e m n e nespustí,
ať p ů j d u k a m k o l i ?
28. srpna
J e t o p r a v d a : k d y b y m é c h o r o b ě v ů b e c bylo léku, t i
k d o ž j s o u k o l e m m n e , b y m ě vyhojili. D n e s m á m n a r o ­
z e n i n y a h n e d č a s n ě z r á n a j s e m d o s t a l balíček o d Al­
b e r t a . H n e d p ř i r o z b a l o v á n í m i p a d l a o d očí b l e d ě r ů ­
ž o v á stužka, k t e r o u m ě l a L o t t a n a sobě, k d y ž jsem s e
s ní s e z n á m i l , a o k t e r o u j s e m ji od té d o b y už n ě k o l i k r á t
poprosil. V b a l í k u byly d v ě knížečky v k a p e s n í m f o r m á ­
tě, malý H o m é r ve Wettsteinově vydání, po kterém jsem
u ž často toužil, a b y c h s e n a svých p r o c h á z k á c h n e m u s i l
v l á č e t s E r n e s t i o v ý m . Podívej se, t a k m i č t o u p ř á n í n a
očích, t a k s i dávají záležet n a všech t ě c h m a l ý c h o c h o ­
t á c h přátelství, k t e r é jsou tisíckrát cennější n e ž oslňující
d a r y , k t e r ý m i n á s ponižuje d á r c o v a ješitnost. T i s í c k r á t
l í b á m tu stužku a s k a ž d ý m d e c h e m l o k á m v z p o m í n k u
blaženosti, k t e r o u m ě z a h r n u l o t ě c h několik m á l o šťast­
ných, nenávratných d n ů . Viléme, už je to tak a já nerept á m , květy života j s o u j e n o m p ř e l u d y ! K o l i k j i c h p o m i ­
n e , a n i ž z a n e c h a j í stopy, j a k m á l o j i c h z a k l á d á n a p l o d
a j a k m á l o t ě c h p l o d ů u z r a j e ! A p ř e c e j e j i c h j e š t ě dost
a přece — Ó bratře, m ů ž e m e nedbat uzrálých plodů,
m ů ž e m e j i m i o p o v r h o v a t a n e c h a t j e bez u ž i t k u u v a d ­
nout a shnít?
B u ď s b o h e m ! M á m e t u n á d h e r n é léto, s e d á m často
na L o t t č i n ý c h o v o c n ý c h s t r o m e c h a v její z a h r á d c e a bid­
lem s r á ž í m hrušky z v r c h o l k u . L o t t a stojí p o d s t r o m e m
a c h y t á j e , když je shazuji.
30. srpna
N e š ť a s t n í č e ! Nejsi b l á h o v ý ? N e k l a m e š s á m sebe? K če­
m u j e v š e c h n a t a z u ř i v á v á š e ň bez k o n c e ? N e z n á m u ž
j i n o u m o d l i t b u n e ž m o d l i t b u k ní, mé představivosti se
nezjevuje ž á d n á j i n á p o s t a v a n e ž její a v š e c h n o n a světě
kolem dokola vidím j e n ve vztahu k ní. A to mi dává ne­
j e d n u šťastnou h o d i n k u . — Až se od ní zas m u s í m o d ­
t r h n o u t , a c h , V i l é m e , a s r d c e m ě k t o m u často p u d í ! —
K d y ž u ní prosedím dvě tři hodiny, když jsem se d o s y t a
n a p á s l n a její p o s t a v ě , j e j í m c h o v á n í , n a n e b e s k é m v ý r a ­
z u j e j í c h slov, k d y ž p o n e n á h l u p o z b ý v á m smyslů, k d y ž
se mi s m r á k á p ř e d o č i m a , k d y ž sotva co slyším, k d y ž cosi
mě za h r d l o p o p a d á j a k o zákeřný v r a h a srdce divokými
ú d e r y c h c e ulevit s t í s n ě n ý m s m y s l ů m , r o z m n o ž u j í c j e n
j e j i c h z m a t e k , V i l é m e , p a k často n e v í m , jsem-li j e š t ě n a
s v ě t ě ! A k d y ž n e m á t e s k n o t a z r o v n a p ř e v a h u , což se
n ě k d y stává, k d y ž L o t t a m i povoluje b í d n o u ú t ě c h u , ž e
s e z e svého h o ř e s m í m v y p l a k a t n a její r u c e , t a k m u s í m
p r y č ! M u s í m v e n ! A z t r á c í m s e h l u b o k o d o kraje. Z l é z t
s t r m o u h o r u , r a z i t s i cestu n e s c h ů d n ý m lesem, h o u š t i n a ­
mi, které mě zraňují, t r n í m , které mě drásá, to je p a k
p r o m n e r o z k o š í ! T u s e m i t r o c h u u l e v í ! T r o c h u ! A když
cestou ú n a v o u a žízní n ě k d y klesnu, n ě k d y h l u b o k o v n o ­
ci, k d y ž ú p l n ě k stojí n a d e m n o u , u s e d n u v p u s t é m lese
na pokřivený strom, abych svým rozbolavělým n o h á m
d o p ř á l t r o c h u utišení, a k d y ž p a k vysilujícím k l i d e m
k l í m á m v m l ž n é z á ř i . . . Ó , V i l é m e , s a m o t a kláš­
t e r n í cely, ž í n ě n é r o u c h o a t r n i t ý p á s b y byly l é k e m , p o
j a k é m d u š e ž í z n í . S b o h e m . N e v i d í m j i n é h o k o n c e celé
té bídy než hrob.
3. září
M u s í m p r y č ! Děkuji ti,
váhavém rozhodnutí. Už
m y š l e n k o u , že ji o p u s t í m .
telkyně. — A Albert — a
V i l é m e , žes m ě u t v r d i l v m é m
celých čtrnáct d n í se zanáším
M u s í m . Je zase v m ě s t ě u p ř í ­
— musím pryč.
10. září
T o b y l a n o c ! V i l é m e , teď u ž p ř e t r p í m v š e c h n o . U ž j i
n e u v i d í m . Ó , ž e s e t i n e m o h u v r h n o u t kolem krku, ž e t i
n e m o h u tisícerými slzami vytržení vyjádřit, příteli, vše­
c h n y ty pocity, ž e n o u c í š t u r m e m na mé srdce. S e d í m a la­
p á m d e c h , chci se u k l i d n i t a č e k á m na r á n o : a se slunce
východem tu budou koně.
A c h , o n a k l i d n ě spí a netuší, že mě už n i k d y n e u v i d í .
O d t r h l j s e m se, byl j s e m silný dost, a b y c h d v ě h o d i n y
n a š e h o r o z h o v o r u n e p r o z r a d i l svůj z á m ě r . A , p a n e b o ž e ,
jakého rozhovoru!
A l b e r t mi slíbil, že h n e d po večeři b u d e s L o t t o u na
z a h r a d ě . S t á l j s e m n a terase p o d vysokými k a š t a n y a dí­
val s e z a s l u n c e m , k t e r é p r o m n e p r á v ě n a p o s l e d z a p a d l o
n a d l í b e z n ý m ú d o l í m , n a d m í r n o u ř í č k o u . T a k často j s e m
tu stál s ní a d í v a l se na t o u ž n á d h e r n o u p o d í v a n o u ,
a teď — P r o c h á z e l j s e m se alejí, k t e r á mi byla t a k m i l á ;
j a k é s i t a j e m n é kouzlo m ě t u často z a d r ž o v a l o , ještě než
j s e m p o z n a l L o t t u ; a j a k j s m e s e z a r a d o v a l i , když j s m e
na p o č á t k u své z n á m o s t i objevili společnou n á k l o n n o s t
k místečku, k t e r é je o p r a v d u j e d n o z nejromantičtějších,
j a k á k d y lidská r u k a vytvořila.
N a p ř e d tu m á š mezi kaštany t e n širý r o z h l e d — A c h ,
v z p o m í n á m si, n a p s a l j s e m ti, myslím, už h o d n ě o t o m ,
j a k tu člověka k o n e č n ě sevřou vysoké stěny b u k ů a j a k
háj s alejí h r a n i č í c í stále víc a víc ji z a t e m ň u j e , až se p o ­
sléze končí všechno v u z a v ř e n é m místečku, o b e t k a n é m
všemi taji s a m o t y . C í t í m j e š t ě , j a k d ů v ě r n ě m i p o j e d n o u
bylo, když j s e m p o p r v é s e m vkročil v p r a v é p o l e d n e ; t u ­
šil j s e m t i c h o u n c e , co se tu j e š t ě o d e h r a j e , co b l a ž e n o s t i
a co b o l u .
Pásl j s e m s e asi p ů l h o d i n y n a n y v ě sladkých myšlen­
k á c h loučení a s h l e d á n í , když j s e m je uslyšel s t o u p a t
v z h ů r u p o t e r a s e ; běžel j s e m j i m n a p r o t i , z b o ž n ě j s e m
u c h o p i l a políbil její r u k u . Došli j s m e p r á v ě n a h o r u , když
n a d c h l u m e m vycházela luna. Mluvili jsme o lecčem
a z n e n a d á n í j s m e se zastavili u p o c h m u r n é besídky. L o t t a
vešla d o v n i t ř a usedla, A l b e r t v e d l e n í , já též, ale m ů j
neklid mi n e d a l , vstal j s e m , stoupl si p ř e d n ě , p ř e c h á z e l
a usedl z a s e : byl t o h r o z n ý stav. U p o z o r n i l a n á s , j a k
č a r o v n ě p ů s o b í světlo měsíce, k t e r ý o d k o n c e b u k o v ý c h
stěn o z a ř o v a l celou alej p ř e d n á m i ; n á d h e r n ý p o h l e d , t í m
překvapivější, č í m ostřeji se o d r á ž e l od t e m n o t y , k t e r á
n á s k o l e m d o k o l a o b k l o p o v a l a . Byli j s m e tiši a po chvilce
zase p r o m l u v i l a : „ N i k d y s e n e p r o c h á z í m p ř i měsíčku,
a b y m ě n e n a p a d l a m y š l e n k a n a d r a h é zesnulé, a b y m ě
n e p ř e m á h a l pocit smrti a toho, co b u d e po ní. Budeme
žít,“ p o k r a č o v a l a a její hlas byl p l n n á d h e r n é h o citu,
„ a l e , W e r t ř e , n a l e z n e m e se z a s ? A p o z n á m e se? Co vy
tušíte, co vy ř í k á t e ? “
„ L o t t o , “ řekl j s e m , p o d á v a j e jí r u k u a s o č i m a p l n ý m a
slz, „ s h l e d á m e se z a s ! Z d e i o n d e se s h l e d á m e ! “ —
N e m o h l jsem dál. — Viléme, musela se m n e právě na
t o p t á t ? M n e , j e n ž j s e m v srdci skrýval úzkost l o u č e n í ?
„ A z d a l i p a k o n á s vědí naši d r a z í zesnulí,“ p o k r a č o ­
vala, „ z d a l i p a k cítí, k d y ž s e n á m d a ř í d o b ř e , ž e n a n ě
s v r o u c í láskou v z p o m í n á m e ? Ó , p o s t a v a m é m a t k y s e
stále vznáší k o l e m m n e , k d y ž z a t i c h ý c h v e č e r ů s e d í m
m e z i j e j í m i , m e z i svými d ě t m i , k d y ž s e s h l u k n o u k o l e m
m n e , j a k o kdysi k o l e m n í . K d y ž t a k s e slzou t o u h y hle­
d í m k n e b e s ů m a zastesknu si: k d y b y t a k na o k a m ž i k
m o h l a z a h l é d n o u t , j a k j s e m d o s t á l a s v é m u slovu, k t e r é
j s e m j í d a l a v h o d i n c e s m r t i , ž e b u d u m a m i n k o u jejích
d ě t í ! S t o k r á t v o l á m : o d p u s ť m i , nejdražší, n e d o v e d u - l i
j i m b ý t t í m , číms j i m b y l a t y . A c h , d ě l á m , c o m o h u ,
o d í v á m j e , živím, a a c h , co je víc, h ý č k á m a miluji j e .
K d y b y s m o h l a s h l é d n o u t n a naši svornost, m i l á světice!
v r o u c í m d í k e m bys velebila B o h a , j e h o ž s v n e j t r p č í c h ,
nejposlednějších slzách prosila o b l a h o svých d ě t í ! “
T a k to ř e k l a . . . V i l é m e , kdo dovede opakovat, co
řekla, j a k b y m o h l a c h l a d n á l i t e r a z p o d o b i t t y t o n e b e s k é
květy d u c h a !
A l b e r t j i n ě ž n ě p ř e r u š i l : „ P ř í l i š vás t o rozrušuje, m i l á
L o t t o ; v í m , vaše d u š e v e l m i s n a d n o p o d l é h á t a k o v ý m
m y š l e n k á m , ale p r o s í m v á s . . . "
„ Ó , A l b e r t e , “ řekla, „ v í m , ž e n i k d y n e z a p o m e n e š n a
t y večery, k d y j s m e spolu sedávali k o l e m m a l é h o k u l a t é ­
h o stolku, k d y ž t a t í n e k o d c e s t o v a l a m y poslali m a l i č k é
s p á t . M ě l s t a k často d o b r o u k n i h u a t a k m á l o k d y ses
dostal k č e t b ě . N e b y l styk s t o u t o n á d h e r n o u duší n a d e
v š e c h n o ? S t o u k r á s n o u , n ě ž n o u , čilou a v ě č n ě č i n n o u
ž e n o u ! B ů h z n á m é slzy, k t e r ý m i j s e m h o často n a l ů ž k u
zapřísahala: učiň mě jí p o d o b n o u ! “
„ L o t t o , “ zvolal j s e m , v r h a j e s e p ř e d n í n a k o l e n a ,
b e r a ji za r u k u a smáčeje ji z á p l a v o u slz. „ L o t t o , p o ž e h ­
n á n í boží spočívá n a t o b ě i d u c h tvé m a t k y . “
„ K d y b y s t e ji byl z n a l , “ řekla a tiskla mi r u k u — „ b y ­
l a h o d n a t o h o , abyste j i z n a l . “
Myslil j s e m , ž e z h y n u . N i k d y n i k d o o m n ě n e ř e k l
větší, hrdější slovo.
P o k r a č o v a l a : „ A t a t o ž e n a m u s i l a odejít v květu svého
věku, k d y ž j e j í m u n e j m l a d š í m u synovi n e b y l o a n i šest
měsíců. J e j í n e m o c n e t r v a l a d l o u h o , byla k l i d n a , p l n a
o d ř í k á n í , j e n d ě t i j í z p ů s o b o v a l y bolest, z e j m é n a n e j m l a d š í . K d y ž byl blízek k o n e c a o n a m i ř e k l a : ,Přiveď
j e sem n a h o r u , ' a j á j e p ř i v e d l a , m a l i č k é , k t e r é nevěděly,
co se děje, nejstarší, j e ž byly b e z sebe, j a k stály k o l e m
lůžka, j a k zvedla ruce, j a k se n a d n i m i modlila, j a k je
líbala, j e d n o p o d r u h é m , j a k j e poslala p r y č a ř e k l a m i :
,Buď j i m m a t k o u ! ' D a l a j s e m j í n a t o r u k u . ,Slibuješ
m n o h o , d c e r o , ' řekla, srdce m a t k y a oko m a t k y . V i d ě l a
j s e m často n a t v ý c h v d ě č n ý c h slzách, ž e víš, c o t o j e .
M ě j j e p r o své s o u r o z e n c e a p r o svého o t c e m ě j v ě r n o s t
a poslušnost m a n ž e l k y . T y h o utěšíš. P t a l a s e p o n ě m .
O d e š e l , a b y p ř e d n á m i skryl svou n e s n e s i t e l n o u strast.
Byl všecek r o z e r v á n .
A l b e r t e , tys byl v pokoji. Slyšela, že tu n ě k d o p ř e ­
c h á z í , z e p t a l a se a p o p r o s i l a t ě , abys p ř i s t o u p i l k n í .
A jak se na tebe dívala a na m n e pohledem p l n ý m útě­
chy, j e n ž ví, ž e j s m e spolu šťastni, ž e b u d e m e spolu
šťastni!“
A l b e r t s e j í v r h l k o l e m k r k u , líbal j i a v o l a l : „ J s m e ,
b u d e m e š ť a s t n i ! " T e n k l i d n ý A l b e r t byl všecek b e z sebe
a já nevěděl, k a m se p r o p a d n o u t .
„ W e r t ř e ! “ z a č a l a zas, „ a t a k o v á ž e n a m u s i l a odejít.
Bože, k d y ž si t a k n ě k d y p o m y s l í m , j a k člověk dovolí,
a b y m u odnesli, c o m á n a světě n e j d r a ž š í h o , a j a k d ě t i
j e d i n é t o d o v e d o u p r o c í t i t v celé příkrosti, d ě t i , j e ž j e š t ě
d l o u h o n a ř í k a l y , ž e č e r n í m u ž i odnesli m a m i n k u . “
P o v s t a l a . Já všecek r o z r u š e n a z d r c e n z ů s t a l sedět a
d r ž e l její r u k u ve své.
„ P ů j d e m e , “ řekla, „ j e p o z d ě . “ C h t ě l a s t á h n o u t r u k u ,
j á j i však sevřel pevněji. „ S h l e d á m e se, " z v o l a l j s e m , „ n a ­
j d e m e se, p o d j a k o u k o l i p o d o b o u s e p o z n á m e . J d u , " p o ­
kračoval jsem, „ j d u rád, a přece, kdybych měl říci: na
věky, nesnesl b y c h t o h o . S b o h e m , L o t t o , s b o h e m , A l b e r t e !
S h l e d á m e se z a s . “ — „ Z í t r a s n a d ! " o d v ě t i l a s ú s m ě v e m .
Z í t r a ! A c h , n e v ě d ě l a , když vyvíjela r u k u z m é , že — O d ­
cházeli alejí, já stál, díval se za n i m i , j a k mizí v měsíční
z á ř i ; v r h l j s e m se na z e m i a r o z p l a k a l se u s e d a v ě ; a zase
j s e m vyskočil a v y b ě h l na t e r a s u ; z a h l é d l j s e m ještě d o l e
ve stínu vysokých lip její bílé šaty, j e ž se t ř p y t n ě blížily
k v r á t k ů m , r o z p ř á h l j s e m n á r u č a — zmizely.
D r u h ý díl
20. října 1771
V č e r a j s m e s e m dojeli. V y s l a n e c c h u r a v í a n e b u d e
tedy několik d n í v y c h á z e t . K d y b y j e n n e b y l t a k o v ý m o ­
rous, bylo b y d o b ř e . V i d í m t o , v i d í m , ž e m i osud c h y s t á
těžké z k o u š k y ! Ale k u r á ž n ě d o t o h o ! L e h k á mysl v š e c h n o
snese. — L e h k á m y s l ! M u s í m s e a ž s m á t , j a k m n ě t o
slovo z a b l o u d i l o d o p e r a . Ó , j e n m í t t r o c h u lehčí krev,
a byl b y c h nejšťastnější člověk p o d s l u n c e m . B o ž e ! K d e
j i n í se svou t r o š k o u sil a t a l e n t u se p ř e d e m n o u nafukují
s b l a h o b y t n o u samolibostí, já si n a d svou silou a s c h o p ­
ností z o u f á m . D o b r ý b o ž e , j e n ž s m i d a l v š e c h n o , p r o č
n e z a d r ž e l s polovici svých d a r ů a n e d a l m i s e b e d ů v ě r u
a spokojenost!
S t r p e n í ! S t r p e n í ! B u d e l é p e . N e b o ť , ř í k á m ti, příteli,
máš pravdu. Od té doby, co se tak den ze dne p r o h á n í m
m e z i l i d m i a v i d í m , co dělají a j a k to dělají, snáším se
m n o h e m l é p e s á m s e s e b o u . Zajisté p r o t o , ž e j s m e u ž j e d ­
n o u t a k ustrojeni, že v š e c h n o s r o v n á v á m e se sebou a sebe
se v š í m ; t a k n a š e štěstí n e b o neštěstí závisí na t o m , s č í m se
měříme, a nic tu není tak nebezpečné j a k o samota. Naše
o b r a z o t v o r n o s t , u ž s a m o u svou p ř i r o z e n o s t í p u z e n á
k t o m u , a b y se z d v í h a l a k v ý š i n á m , a j e š t ě n a d t o ž i v e n á
fantastickými výtvory poezie, stvoří si ř a d u bytostí,
z n i c h ž my j s m e nejnižší a k a ž d á m i m o n á s n á d h e r n ě j š í
a dokonalejší. A to je d o c e l a p ř i r o z e n é : Pociťujeme t a k
často, že j s m e v l e c č e m n e d o k o n a l í ; a p r á v ě o t o m , č e h o
se n á m nedostává, se d o m n í v á m e , že to má někdo jiný,
k o m u p a k n á d a v k e m p ř i s u z u j e m e všechno, c o s a m i m á -
m e , a n a d t o ještě j a k o u s i vybájenou p o h o d u . A tak je
ten šťastlivec h o t o v , naše vlastní s t v ů r a od h l a v y až k pa­
tě.
K d y b y c h o m se místo t o h o , j a k j s m e slabí a t ě ž k o p á d ­
ní, j e n stále probíjeli k u p ř e d u , shledali b y c h o m často,
že se i se s v ý m l o u d á n í m a k ř i ž o v á n í m d o s t á v á m e d á l
než j i n í se všemi svými p l a c h t a m i a vesly — a — to p ř e ­
ce d á v á pravé sebevědomí, když j i n ý m stačíme a n e b o je
dokonce předstihujeme.
10.
listopadu
C e l k e m v z a t o z a č í n á m s e t u cítit d o c e l a snesitelně.
Nejlepší j e , ž e m á m p l n é r u c e p r á c e ; a p a k , t a spousta
n e j r o z m a n i t ě j š í c h lidí, všelijakých n o v ý c h postav, j e m é
duši p e s t r ý m d i v a d l e m . S e z n á m i l j s e m se s h r a b ě t e m
C . , s m u ž e m , k t e r é h o s i d e n z e d n e více v á ž í m . J e t o
j a s n ý , o b s á h l ý d u c h , a t ř e b a t o h o h o d n ě ví a z n á , a n i
dost m á l o c h l a d n ý ; n a t o z j e h o c h o v á n í vyzařuje příliš
m n o h o smyslu p r o přátelství a lásku. V z b u d i l j s e m j e h o
zájem, k d y ž j s e m m u vyřizoval ú ř e d n í z p r á v u ; všiml s i
h n e d po p r v n í c h slovech, že si r o z u m í m e , že se m n o u
m ů ž e m l u v i t j a k o ne s k a ž d ý m . A p ř e d e v š í m mě těší,
j a k u p ř í m n ě s i k e m n ě v e d e . N e n í n a světě opravdovější
a vroucnější r a d o s t i , n e ž s p a t ř i t velkou duši, k t e r á se ti
otvírá.
24. prosince
V y s l a n e c m ě často d o p a l u j e — tušil j s e m t o . J e p u n ­
tičkář a blázen, že mu není rovno. Všechno krůček za
k r ů č k e m a h e z k y z v o l n a j a k o k m o t r a . Člověk v ě č n ě n e ­
spokojený s á m s e sebou, k t e r é m u t u d í ž n i k d o n i c n e u d ě ­
l á p o c h u t i . J á p r a c u j i r á d j e n t a k z p r v n í vody, a j a k t o
n a p í š u , t a k t o n e c h á m ; a t o o n s i t ř e b a n a m n e přijde,
v r á t í m i referát a ř e k n e : „ J e d o b r ý , ale p r o h l é d n ě t e t o
j e š t ě j e d n o u , člověka j e š t ě v ž d y c k y n a p a d n e vhodnější
slovo, čistší spojka.“ T o b y m ě čert vzal. Ž á d n é „ a "
a ž á d n é „ a l e “ n e s m í c h y b ě t ; a je z a p ř í s á h l ý m n e p ř í t e ­
l e m všech inverzí, k t e r é m i n ě k d y u k l o u z n o u . K d y ž m u
n e z a d u d l á š p e r i o d u p o d l e osvědčené n o t y , j a k o když
klikou točí, t a k t i t o m u v ů b e c n e r o z u m í . J e t o kříž p r a ­
c o v a t s t a k o v ý m člověkem.
D ů v ě r a h r a b ě t e z C . . . j e j e š t ě t o j e d i n é , c o m ě z a vše­
c h n o odškodňuje. Řekl mi o n e h d y docela u p ř í m n ě , j a k
je nespokojen s p o m a l o s t í a rozvážlivostí m é h o vyslance.
„ T i lidé sobě a j i n ý m v š e c h n o ztěžují. Ale,“ říká, „ č l o ­
věk se s t í m m u s í smířit, j a k o pocestný, k t e r ý m u s í přes
k o p e c . O v š e m ! K d y b y n e b y l o k o p c e , b y l a b y cesta
o h o d n ě p o h o d l n ě j š í a kratší, ale k d y ž tu j e d n o u j e , n i c
naplat, na d r u h o u stranu se dostat m u s í m e ! “
M ů j s t a r ý p a t r n ě t a k y cítí, ž e m i h r a b ě d á v á p ř e d n o s t
p ř e d n í m , a to ho z l o b í ; c h á p e se k a ž d é příležitosti, a b y
m i h r a b ě t e z h a n i l , j á m u ovšem o d p o r u j i a t í m s e celá
věc j e n přiostřuje. V č e r a m ě u ž d o k o n c e d o p á l i l , m í ř i l
totiž t a k é n a m n e : T a k h l e p r o r e p r e z e n t a c i ž e s e h r a b ě
docela dobře hodí, také prý n á r a m n ě lehce pracuje
a u m í psát, ale c h y b í m u p r ý d ů k l a d n é v z d ě l á n í , j a k o
v š e m l i t e r á t ů m . Z a t o h l e b y c h m u byl nejraději n a p r á s ­
kal, vždyť j i n á ř e č s t a k o v ý m i c h l a p y stejně n e n í ; ale to
nešlo, a t a k j s e m s e j e n p o n ě k u d r o z h o r l i l . „ H r a b ě , “
řekl j s e m m u , „ j e m u ž , k t e r é h o s i t ř e b a vážit, j a k p r o
j e h o charakter, tak p r o j e h o vědomosti. N e z n á m niko­
h o , “ řekl j s e m , „ k d o b y byl d o k á z a l t a k rozšířit svého
d u c h a , t a k d ů k l a d n ě se v z d ě l a t v b e z p o č t u o b o r ů , a p ř e ­
ce nepozbýt obratnosti ve věcech všedního života.“ To
bylo ovšem p r o t e n r o z o u m e k m o c ; t a k j s e m s e p o r o u č e l ,
a b y m i d a l š í m ž v a n ě n í m nejitřil ž l u č .
A t í m vším j s t e v i n n i vy, k d o j s t e d o m n e t a k d l o u h o
h u č e l i , až j s e m s á m vlezl do chomoutu, s vaší v ě č n o u
písničkou o aktivitě. A k t i v i t a ! N e k o n á - l i víc n e ž j á , k d o
sází b r a m b o r y a j e z d í d o m ě s t a p r o d á v a t obilí, j s e m
o c h o t e n r o b o t o v a t j e š t ě deset let n a galeji, k níž j s e m p ř i ­
kován nyní.
A té lesklé b í d y , té n u d y m e z i t ě m i p r o t i v n ý m i l i d m i ,
kteří s e t u spolu stýkají! T é žárlivosti m e z i n i m i , j a k j e n
číhají a p a s o u , a b y j e d e n d r u h é h o a s p o ň o k r ů č e k p ř e d ­
stihli! Nejmizernější, nejubožejší v á š n ě , n a h é , b e z pláští­
k u ! J e t u n a p ř í k l a d ženská, k t e r á n a p o t k á n í n e m l u v í
o j i n é m n e ž o svém r o d ě a o své vlasti, t a k ž e si k a ž d ý ,
k d o j i n e z n á , p o m y s l í : t o j e ale kus b l á z n a , ž e s i n a t é
trošce u r o z e n o s t i a na slávě své vlasti tolik z a k l á d á ! —
Ale j e t o j e š t ě tisíckrát horší, t a ž e n s k á j e d c e r a kancelisty
ze sousedství! — Na m o u duši, že l i d e m n e r o z u m í m , že
m o h o u být tak o m e z e n í a t a k h l o u p ě se b l a m o v a t .
Ale v š í m á m si d e n ze d n e víc, m ů j milý, j a k je člověk
pošetilý, když posuzuje j i n é p o d l e sebe. A jelikož s á m
m á m tolik p r á c e se sebou a srdce i d u c h a t a k r o z b o u ř e n é ,
a c h , m i l e r á d n e c h á m t y d r u h é c h o d i t , k u d y s e j i m zlíbí,
j e n k d y b y oni n e c h a l i m ě .
C o m ě n e j h ů ř pokouší, t o j e t o p r o k l a t é kastovnictví.
D o b ř e vím, j a k j e n u t n ý r o z d í l m e z i stavy a kolik v ý h o d
m n ě s a m é m u o p a t ř u j e , ale ať se mi n e p l e t e do cesty
z r o v n a t a m , k d e b y c h ještě m o h l užít t r o c h y r a d o s t i ,
záblesku štěstí n a t é t o z e m i . S e z n á m i l j s e m s e o n e h d y n a
p r o c h á z c e s n ě j a k o u slečnou z B . . . , s r o z t o m i l ý m stvoře­
n í m , k t e r é si v t o m n a š e m n a š k r o b e n é m životě z a c h o v a ­
lo j e š t ě dost p ř i r o z e n o s t i . D o b ř e j s m e se spolu bavili, a
když j s m e se loučili, poprosil j s e m ji o dovolení, a b y c h ji
směl navštívit. Svolila t a k s r d e č n ě , že j s e m se sotva m o h l
d o č k a t v h o d n é chvilky, a b y c h k ní zašel. N e n í zdejší
a bydlí tu v d o m ě své t e t y . F y z i o g n o m i e té s t a r é škatule
s e m i nelíbila. P r o k a z o v a l j s e m j í m n o h o p o z o r n o s t í ,
o b r a c e l j s e m svůj h o v o r skoro v ý l u č n ě k ní, a j e š t ě než
u p l y n u l a p ů l h o d i n k a , věděl j s e m p ř i b l i ž n ě , c o m i slečna
později s a m a d o z n a l a : Ž e t a m i l á t e t a n a s t a r á k o l e n a
n e m á nic, j m ě n í m počínaje a d u c h e m k o n č e , ž e n e m á
j i n é o p o r y n e ž ř a d u svých p ř e d k ů , j i n é o c h r a n y než svůj
stav, za n í m ž se z a t a r a s i l a , j i n é rozkoše, než ze svého
p a t r a shlížet s p a t r a n a h l a v y o b č a n s k é . Z a m l a d a p r ý
b ý v a l a k r á s n á a život j í p r o p l y n u l m e z i p r s t y ; n a p ř e d
svou u m í n ě n o s t í p o t ý r a l a n e j e d n o h o u b o h é h o c h l a p c e ,
později, v zralejších letech, se skrčila p o d k o m a n d o sta­
r é h o oficíra, který s ní p o d t o u t o p o d m í n k o u a se sluš­
n ý m d ů c h o d e m prožil m ě d ě n ý v ě k ; u m ř e l , a teď je v že­
l e z n é m v ě k u s a m a , a n i k d o by si jí a n i nevšiml, k d y b y
n e m ě l a t a k r o z t o m i l o u neť.
8. ledna 1772
J a c í j s o u t o j e n lidé, jejichž celá d u š e spočívá n a o b ř a ­
d e c h a kteří po léta ve d n e v noci neusilují o n i c j i n é h o ,
n e ž j a k by se p ř i t a b u l i dostali o židličku výš! A ne že by
t i c h l a p i n e m ě l i j i n ý c h starostí, n a o p a k , p r á c e s e j i m
k u p í p r á v ě p r o t o , že se p r o m a l i c h e r n o s t i a m a l é m r z u t o s -
ti n e m o h o u d o s t a t k vyřízení t o h o , co je d ů l e ž i t é . M i n u ­
lý t ý d e n se při sanici p o h á d a l i a bylo po z á b a v ě .
T i h l u p á c i nevidí, ž e vlastně p r a m á l o záleží n a místě
a že ten, kdo je na prvém, málokdy má hlavní ú l o h u !
K o l i k a k r á l ů m v l á d n o u ministři, kolika m i n i s t r ů m sekre­
t á ř i ! A k d o j e p a k p r v n í ? M y s l í m , ž e ten, k d o m á větší
r o z h l e d n e ž o s t a t n í a sdostatek sil n e b o lsti, a b y d o v e d l
z a p ř á h n o u t jejich m o c a vášně do v o z u svých z á m ě r ů .
20. ledna
M u s í m v á m n a p s a t , m i l á L o t t o , o d t u d , z e světnice
selské h o s p ů d k y , d o níž j s e m s e u t e k l p ř e d p r u d k o u b o u ­
ří. C o ž i v o ř í m v t o m s m u t n é m h n í z d ě D . . . m e z i cizími,
m é m u srdci p r a c i z í m i l i d m i , n e m ě l j s e m o k a m ž i k u a n i
j e d i n é h o , k d y b y m i srdce bylo velelo, a b y c h v á m n a p s a l .
A teď t a d y , v t é t o c h a t r č i , v t é t o s a m o t ě , k d e zas n á l e ­
ž í m sobě, k d e sníh a k r o u p y třískají do m é h o o k é n k a ,
t a d y jste m o u p r v n í m y š l e n k o u b y l a vy. K d y ž j s e m vstou­
pil, p ř e p a d l m ě v á š o b r a z , v z p o m í n k a n a vás s e m n e
z m o c n i l a . Ó L o t t o , t a k svatě, t a k v r o u c n ě ! P a n e b o ž e ,
p r v n í šťastný o k a m ž i k p o d l o u h é d o b ě .
K d y b y s t e m ě viděla, d r a h á , v t é z á p l a v ě r o z p t ý l e n í ,
j a k vysušené j s o u m é smysly, j a k n e m á m j e d i n é h o oka­
m ž i k u , a b y m i srdce p ř e k y p ě l o ; j a k n e m á m j e d i n é blaže­
n é chvíle, a b y c h s i z a p l a k a l . N i c ! N i c ! Stojím j a k o p ř e d
k u k á t k e m a v i d í m , j a k p a n á č c i a koníčci se posouvají
s e m a t a m , a t á ž u se často sebe s a m a , není-li to v š e c h n o
o p t i c k ý k l a m . H r a j i s n i m i , a n e b o správněji, hrají m n o u
j a k o l o u t k o u ; a když n ě k d y v e z m u souseda z a d ř e v ě n o u
ruku, zamrazí mě.
J e d i n o u ženskou bytost j s e m t u našel. P o d o b á s e v á m ,
m i l á L o t t o , je-li v ů b e c m o ž n á s e v á m p o d o b a t . „ P o d í ­
vejme se,“ ř e k n e t e , „ W e r t h e r s e d a l n a k o m p l i m e n t y . “
D o c e l a n e p r a v d u byste n e m ě l a . O d nějaké d o b y j s e m
n a d m í r u způsobný, protože konec konců musím; jsem
t u z e d u c h a p l n ý a d á m y o m n ě říkají, že n i k d o n e d o v e d e
t a k j e m n ě c h v á l i t j a k o j á ( a l h á t , dodejte, neboť bez
t o h o se člověk n e o b e j d e ; však mi r o z u m í t e ) .
C h t ě l j s e m m l u v i t o slečně B . . . ! M á m n o h o duše,
k t e r á jí z p l n a h l e d í z jejích m o d r ý c h očí, její stav je jí
n a obtíž, p r o t o ž e nesplňuje a n i j e d i n é p ř á n í j e j í h o srdce.
T o u ž í p r y č z t é t o vřavy a spolu p r o b l o u z n í m e n e j e d n u
h o d i n k u o venkovských výjevech čisté blaženosti, a a c h ,
o v á s ! J a k často v á m m u s í h o l d o v a t . N e m u s í , d ě l á t o
d o b r o v o l n ě , r á d a p o s l o u c h á , k d y ž vypravuji o vás, m i ­
luje vás. —
Ó, kéž b y c h seděl u vašich n o h o u ve v a š e m ú t u l n é m
pokojíčku a naši m a l í m i l á č k o v é by se v c h u m l u váleli
k o l e m m n e ! A k d y b y v á m příliš křičeli, ukonejšil b y c h
je p o h á d k o u o s t r a š i d l e c h : a tiší j a k o myšky usedli by
k o l e m m n e . — S l u n c e n á d h e r n ě z a p a d á n a d rozjiskřen o u s n ě ž n o u p l á n í ; b o u ř e s e p ř e h n a l a . A j á — j á s e zas
m u s í m z a m k n o u t d o své klece. S b o h e m ! J e A l b e r t u vás?
A j a k — ? B ů h mi odpusť tu o t á z k u !
17. února
O b á v á m se, ž e m y d v a , m ů j vyslanec a j á , u ž d l o u h o
spolu n e v y d r ž í m e . T e n člověk j e n a p r o s t o nesnesitelný.
J e h o z p ů s o b p r á c e a v y ř i z o v á n í j e t a k směšný, ž e s e n e ­
z d r ž í m a často mu o d p o r u j i . U d ě l á m si věc po svém, což
m u ovšem n e n í p o c h u t i . P r o t o s i n a m n e n e d á v n o stě­
žoval u d v o r a a m i n i s t r mi u d ě l i l d ů t k u , m í r n o u sice,
ale b y l a t o p ř e c e j e n d ů t k a , a c h t ě l j s e m p r á v ě ž á d a t z a
p r o p u š t ě n í , když j s e m o d n ě h o d o s t a l s o u k r o m ý d o p i s 1 ,
p ř e d k t e r ý m j s e m poklekl, a b y c h s e kořil j e h o v y s o k é m u ,
šlechetnému, m o u d r é m u d u c h u , j a k m i vyčítá m o u
přecitlivělost, j a k sice ctí j a k o m l a d i s t v ý z á p a l m é p o ­
n ě k u d p ř e p j a t é myšlenky o činnosti, o vlivu na j i n é ,
o ú ř e d n í iniciativě, j a k s e n e s n a ž í j e v y m ý t i t , n ý b r ž j e n
h l e d í j e z t l u m i t a odvést t a m , k d e j s o u n a místě, k d e
m o h o u p r o n i k a v ě p ů s o b i t . T a k j s e m n a b r a l sil a s p o ň n a
o s m d n í a scelil j s e m se v sobě. D u š e v n í klid je n á d h e r n á
v ě c ; a t a k é r a d o s t , k t e r o u m á člověk s á m z e sebe. J e n ,
m i l ý příteli, k d y b y t a věcička n e b y l a p r á v ě t a k k ř e h o u č ­
ká, j a k j e k r á s n á a d r a h o c e n n á .
1
Z úcty k t o m u t o výbornému muži byl tento dopis a ještě j e d e n ,
o n ě m ž je později zmínka, z této sbírky vypuštěn, protože se n á m
nezdálo, že by taková smělost byla omluvitelná, byť i byla veřejnost
sebevděčnější za jejich uveřejnění.
20. února
B ů h v á m p o ž e h n e j , moji milí, a dejž v á m v š e c h n y
dobré dny, které m n ě odepřel.
Děkuji ti, A l b e r t e , žes m ě o k l a m a l . Čekal j s e m n a
z p r á v u , k d y b u d e vaše s v a t b a , a slíbil j s e m si, že t é h o ž
d n e sejmu slavnostně L o t t i n u siluetu se z d i a že ji p o ­
h ř b í m v o s t a t n í c h p a p í r e c h . N y n í j s t e už svoji a její o b r a z
tu d o s u d visí. N u ž e , ať t a m t e d y z ů s t a n e . A p r o č by t a k é
n e ? Vždyť v í m , ž e j s e m t a k é s v á m i , v í m , ž e a n i ž t e b e
o cokoli zkracuji, j s e m t a k é v L o t t i n ě srdci. M á m , a n o
m á m t a m d r u h é místo a chci j e p o d r ž e t , m u s í m j e p o ­
d r ž e t . Ó , zešílel b y c h , k d y b y m o h l a z a p o m e n o u t —
Alberte, ta myšlenka je peklo! Alberte, buď sbohem, buď
sbohem, anděle z nebe, buď sbohem, L o t t o !
15. března
Z a ž i l j s e m čistou věc, k t e r á m ě o d t u d v y ž e n e : Skří­
p á m z u b y . Ď a s a ! J e n e o d č i n i t e l n á , a v i n n i j s t e t í m vy,
j e n o m vy, k d o jste m ě štvali, pobízeli a m u č i l i , a b y c h
přijal m í s t o , k t e r é s e p r o m n e n e h o d í . T e ď t o m á m , teď
t o m á t e . Abys zase n e ř e k l , ž e svými p ř e p j a t ý m i n á p a d y
všechno pokazím, tak ti tady p o d á v á m , vzácný p a n e ,
historku, u m y t o u a u č e s a n o u , j a k b y j i z a z n a m e n a l k r o ­
nikář.
H r a b ě z C . m ě m á r á d , v y z n a m e n á v á m ě , t o všichni
vědí, u ž j s e m t i t o s t o k r á t řekl. V č e r a j s e m t e d y k n ě m u
byl p o z v á n n a o b ě d , p r á v ě t o h o d n e , k d y s e u n ě h o večer
schází t a v z n e š e n á společnost p á n ů a d a m , n a k t e r é j s e m
si jakživ ani nevzpomněl; aniž mě kdy napadlo, že my
p o d ř í z e n í d u c h o v é m e z i n ě n e p a t ř í m e . D o b r á . Pojedl
j s e m u h r a b ě t e a po o b ě d ě se p r o c h á z í m e po velké síni,
h o v o ř í m s h r a b ě t e m a s p l u k o v n í k e m B., j e n ž t a m t a k é
přišel, a t a k n a j e d n o u se přiblížila h o d i n a v e č e r n í spo­
lečnosti. B ů h j e m ů j svědek, ž e j s e m n a n i c n e p o m y s l i l .
T u vepluje p ř e m i l o s t i v á p a n í z S . . . s e svým nejmilostivějším u r o z e n ý m c h o t ě m a s d o b ř e v y s e d ě n o u slečnou
h u s i č k o u s p l o c h ý m i ň a d r y a k ř e h o u n k o u t a i l í ; dělají
en p a s s a n t své nejurozenější oči a aristokraticky n a d ý m a j í
n o z d r y ; a že mi t e n celý p r o n á r o d je z d u š e p r o t i v n ý ,
c h t ě l j s e m se p r á v ě p o r o u č e t a čekal j e n , až si h r a b ě o d -
b u d e t y p r o t i v n é h o n n e u r y , když t u p r á v ě vstoupí m á
s t a r á z n á m á slečna z B . . . , a že mi to vždycky t r o c h u
potěší srdce, k d y ž ji v i d í m , zůstal j s e m a postavil se za
její ž i d l i ; t e p r v po d r a h n é chvíli j s e m si všiml, že se m n o u
m l u v í m é n ě s r d e č n ě n e ž obyčejně, b a skoro t r o c h u roz­
p a č i t ě . T o m i bylo n á p a d n é . „ J e j a k o t a o s t a t n í čelád­
k a ? “ pomyslil j s e m si, „ č e r t j i v e m ! “ a m ě l j s e m t o h o
dost a chtěl j s e m j í t . A p ř e c e j s e m zůstal, p r o t o ž e mě
p o p a d l a chuť posvítit si na tu celou věc. Z a t í m se společ­
nost s c h á z e l a : B a r o n F. v g a r d e r o b ě z d o b k o r u n o v a c e
F r a n t i š k a P r v n í h o , b l a h é p a m ě t i , p a n d v o r n í r a d a R.,
z d e však i n q u a l i t a t e n a z v a n ý p á n z R . . . s e svou h l u c h o u
polovicí, a t d . a t d . , p a k , a b y c h n e z a p o m n ě l , b í d n ě oble­
čený J . , v jehož oděvu kontrastovaly prvky obstarožné
s n e j m o d e r n ě j š í m i a t d . , ti všichni se s e m n e s o u . H o v o ­
ř í m s n ě k t e r ý m i ze svých z n á m ý c h a ti všichni j s o u t u z e
l a k o n i č t í . M y s l í m s i . . . a d á v á m j e n d o b r ý p o z o r n a svou
slečnu B. N e v š i m l j s e m si, že ženské si v k o u t ě špitají do
ouška, ž e š t ě b e t á n í p ř e c h á z í t a k é n a m u ž e , ž e p a n í z S . . .
p r o m l u v i l a s h r a b ě t e m (to v š e c h n o mi později v y p r a v o ­
v a l a slečna B.), až k o n e č n ě h r a b ě z a m í ř i l ke m n ě a od­
vedl m ě k o k n u . „ Z n á t e , “ řekl, „ n a š e k u r i ó z n í k o n v e n c e ;
společnost j e , j a k v i d í m , n e s p o k o j e n a , ž e vás t u vidí, ale
n e c h t ě l b y c h za n i c na světě — — — " — „ E x c e l e n c e , “
v p a d l j s e m m u d o řeči, „ p r o s í m tisíckrát z a p r o m i n u t í ,
m ě l j s e m s i n a t o v z p o m e n o u t dřív, d o b ř e v í m , ž e m i
laskavě o d p u s t í t e m o u n e d ů s l e d n o s t : chtěl j s e m s e u ž
p ř e d chvílí p o r o u č e t ; zlý d u c h m ě z a d r ž e l , “ d o d a l j s e m
s ú s m ě v e m , u k l á n ě j e se. H r a b ě mi tiskl r u c e s c i t e m ,
který ř í k a l v š e c h n o . P o k l o n i l j s e m s e u r o z e n é m u p a n ­
stvu a šel. U s e d l j s e m do k o č á r u a zajel j s e m si do M . . . ,
a b y c h se t a m s k o p c e d í v a l na z á p a d slunce a a b y c h si
p ř i t o m v svém H o m é r o v i p ř e č e t l t e n n á d h e r n ý zpěv,
j a k b o d r ý p a s á k p r a s a t hostí O d y s s e a . — T í m t o bylo
odbyto.
Z v e č e r a se v r a c í m a u s e d á m k j í d l u . Bylo jich v hos­
tinské místnosti j e š t ě m á l o ; o d h r n u l i n a r o h u u b r u s a h r á ­
li v kostky. Tu vejde poctivec A., odloží k l o b o u k , p o d í v á
s e n a m n e , p ř i s t o u p í k e m n ě a ř e k n e tiše: „ M ě l jsi m r z u ­
tost?“ — „ J á ? “ p o v í d á m . — „ H r a b ě tě vypověděl ze
společnosti.“ — „ č e r t j e v e m , “ řekl j s e m , „ p ř i š l o m i t o
v h o d , že j s e m se dostal na čerstvý v z d u c h . “ — „ J e š t ě
d o b ř e , “ řekl, „ ž e si z t o h o n i c n e d ě l á š . Ale m r z í mě j e n ,
že už o t o m ví celé m ě s t o . “ — Tu mě ta k o m e d i e t e p r v
z a č a l a d o p a l o v a t . Všichni, k d o přišli na večeři a dívají
s e n a m n e , s i myslím, h l e d í n a m n e j e n p r o t o . T u s e v e
m n ě r o z e h ř á l a krev.
A když mě teď d o k o n c e , ať p ř i j d u k a m chci, litují,
k d y ž se d o s l ý c h á m , že mí závistníci triumfují a říkají:
T u ž e j e vidět, k a m t o p ř i v e d o u furianti, j a k t o d o p a d á ,
když se člověk n a f o u k n e , že má t r o c h u vtipnější h l a v u ,
a k d y ž si myslí, že smí n e d b a t všech stavovských r o z d í l ů !
A t a k o v ý c h psovských ž v á s t ů víc. To by si člověk n ů ž
vrazil do s r d c e . M l u v t e si o soběstačnosti co c h c e t e , t o h o
b y c h r á d viděl, k d o b y snesl, a b y h o l u m p o v é p o m l o u ­
vali, k d y ž mají j e d n o u p r á v o b r o u s i t s i n a n ě m z u b y .
K d y b y tlachali n a p r á z d n o , nebylo by to nic těžkého
nechat je žvanit.
16. března
V š e c h n o mě š t v e ! D n e s v aleji p o t k á m slečnu B. N e ­
z d r ž e l j s e m se a oslovil j i . N e z a m l č e l j s e m jí a n i , j a k m i l e
j s m e se p o n ě k u d vzdálili od o s t a t n í společnosti, že se
m n e její n e d á v n é c h o v á n í t r a p n ě d o t k l o . „ M i l ý W e r t ř e , “
řekla v r o u c n ě , „ c o ž j s t e s i m é r o z p a k y m o h l v y k l á d a t tak,
k d y ž m ě p ř e c e z n á t e ! C o j s e m p r o vás v y t r p ě l a o d oka­
m ž i k u , k d y j s e m vkročila d o s a l ó n u ! V š e c h n o j s e m p ř e d ­
v í d a l a . S t o k r á t j s e m v á m t o c h t ě l a říci, v ě d ě l a j s e m , ž e
b y p a n í z S . . . a z T . . . s e svými m u ž i r a d ě j i odešly, n e ž
a b y s v á m i setrvaly v j e d n é společnosti, v ě d ě l a j s e m , ž e
s i t o h r a b ě s n i m i n e s m í p o k a z i t . . . A t ě c h řečí teď — "
„ J a k ž e , s l e č n o ? “ řekl j s e m a skrýval svůj ú l e k ; v š e c h n o ,
c o m i p ř e d e v č í r e m řekl A d e l i n , projelo m i ž i l a m i j a k o
vařící v o d a . „ C o m ě t o u ž s t á l o ! “ řeklo t o r o z k o š n é
stvoření se slzami v očích. N e b y l j s e m už p á n e m sebe a
chtěl j s e m s e j í v r h n o u t k n o h á m . „ P o v ě z t e m i v š e c h n o ! “
zvolal j s e m . Slzy jí tekly po t v á ř í c h ; byl j s e m všecek bez
sebe. Osušila j e , a n i ž j e skrývala. „ Z n á t e m o u t e t u , “
z a č a l a . „ B y l a t a m p ř í t o m n a a d í v a l a se na v š e c h n o , ó
panebože, s j a k ý m a o č i m a ! Wertře, minulé noci jsem
toho vytrpěla! A r á n o jsem musila vyslechnout kázání
o svých stycích s v á m i , musila j s e m vyslechnout, j a k vás
h a n i l a a p o n i ž o v a l a , a n e m o h l a a n e s m ě l a vás hájit víc
než p o l o v i č a t ě . “
K a ž d é slovíčko m ě b o d l o j a k o d ý k a . N e t u š i l a , j a k m i -
l o s r d n á by byla, k d y b y o t o m všem p o m l č e l a . A teď j e š t ě
d o d a l a , j a k ty klevety p o r o s t o u a j a k si na t o m smlsnou
všichni m i z e r o v é , j a k s e n y n í b u d o u rozkřikovat, ž e j e
zdeptána, ztrestána má pýcha a má hrdost, kterou mi
už odjakživa vyčítali. — To v š e c h n o , V i l é m e , vyslech­
n o u t od n í ! J e j í hlas se chvěl n e j u p ř í m n ě j š í účastí. Byl
jsem zničen a dosud zuřím. K d y b y měl aspoň někdo
k u r á ž a vyčtl m i t o d o očí, a b y c h h o p r o b o d l ! K d y b y c h
viděl krev, t a k b y m i o d t r n u l o . A c h , s t o k r á t j s e m u ž p o ­
p a d l n ů ž , a b y c h ulevil s v é m u s t í s n ě n é m u srdci. — Sly­
šel j s e m o u š l e c h t i l é m d r u h u koní, kteří, když j s o u nejvíc
u š t v á n i a r o z e h ř á t i , s a m i si z p o u h é h o p u d u p r o k o u s n o u
t e p n u , a b y p o p a d l i d e c h u . M n ě j e často j a k o t ě m ko­
n í m : nejraději b y c h si otevřel žílu a v p l y n u l do v ě č n é
svobody.
24. března
Z a ž á d a l j s e m u d v o r a za p r o p u š t ě n í a d o u f á m , že mi
b u d e p o v o l e n o . A vy mi p r o m i n e t e , že j s e m se u vás n a ­
p ř e d nedovolil. M u s í m z k r á t k a p r y č , a t o , c o byste m i
m o h l i říci, abyste m ě p ř e m l u v i l i , v í m v š e c h n o z p a m ě t i ,
a t e d y — V p r a v to m a m i n c e , p o k u d m ů ž e š b e z b o l e s t n ě ,
nedovedu si sám pomoci, ať mi tedy odpustí, že ani jí
n e m o h u p o m o c i ! Ž e j i t o m u s í bolet, t o j e j a s n é . V i d ě t ,
j a k k r á s n á d r á h a k t a j n é m u r a d o v i a n e b o d o k o n c e k vy­
slanci, k t e r o u její syn p r á v ě t a k z d á r n ě n a č a l , j e pojed­
n o u p ř e r v á n a — a š u p , z p á t k y s t e b o u do c h l í v k a ! Vy­
ložte si t o , j a k c h c e t e , a k o m b i n u j t e , za j a k ý c h p o d m í n e k
j s e m m ě l a m o h l z ů s t a t , m n e t o n e h n e . J d u . A a b y s t e vě­
děli, k a m s e p o d ě j u : j e z d e k n í ž e * * a t o h o m á společ­
nost z ř e j m ě b a v í ; k d y ž uslyšel o m é m r o z h o d n u t í , p o ­
ž á d a l m ě , a b y c h s n í m odešel n a j e h o statky, a b y c h o m
t a m spolu strávili k r á s n é j a r o . Slíbil m i , ž e b u d u n a ­
p r o s t o svým v l a s t n í m p á n e m ; a že si n a v z á j e m do jisté
m í r y r o z u m í m e , z k u s í m to n a z d a ř b ů h a p ů j d u s n í m .
19. dubna
N a vysvětlenou:
D í k z a o b a dopisy. N e o d p o v í d a l j s e m , p r o t o ž e j s e m
t e n t o dopis z 24. b ř e z n a neodesílal, d o k u d n e d o j d e o d e
d v o r a p r o p u š t ě n í . O b á v a l j s e m se, že by se s n a d m a ­
minka obrátila na ministra a znemožnila můj záměr.
N y n í však j e p o všem, p r o p u š t ě n í došlo. N e b u d u v á m
v y k l á d a t , j a k n e r a d i m i j e d á v a l i a c o m i n i s t r p í š e : spus­
tili byste zas n o v é l a m e n t a c e . P r i n c m i n a r o z l o u č e n o u
poslal p ě t a d v a c e t d u k á t ů a několik slov, k t e r á mě až
k slzám d o j a l a . N e n í t e d y t ř e b a , a b y m i m a m i n k a posí­
lala p e n í z e , o n ě ž j s e m n e d á v n o p s a l .
5. května
Z í t r a o d t u d odjíždím, a p r o t o ž e m é rodiště leží j e n
šest mil s t r a n o u od cesty, chci se t a m zase p o d í v a t a roz­
p o m e n o u t s e n a d á v n é , šťastně p r o s n ě n é d n y . C h c i t a m
vejít t o u ž b r a n o u , k t e r o u m a m i n k a s e m n o u vyjela, k d y ž
p o otcově s m r t i o p o u š t ě l a t o milé, ú t u l n é h n í z d e č k o , a b y
s e z a v ř e l a d o svého nesnesitelného m ě s t a . S b o h e m , Vi­
l é m e , uslyšíš j e š t ě o mé v ý p r a v ě .
9. května
V y k o n a l j s e m pouť k s v é m u d o m o v u s veškerou zbož­
ností p o u t n í k a a okusil j s e m všelijakých n e č e k a n ý c h p o ­
citů. U velké lípy, k t e r á stojí č t v r t h o d i n y p ř e d m ě s t e m
s m ě r e m k S . . . , j s e m d a l zastavit, vystoupil a řekl poš­
tovskému, ať si j e d e , a b y c h pěšky k a ž d o u v z p o m í n k u
zcela n o v ě , zcela živě a celým svým s r d c e m v y c h u t n a l .
T u j s e m t e d y stál p o d lipou, k t e r á kdysi byla cílem a m e z ­
níkem chlapcových vycházek. J a k j i n é všechno b y l o ! T e n ­
k r á t j s e m v b l a ž e n é n e v ě d o m o s t i toužil v e n d o n e z n á ­
m é h o světa, k d e j s e m s e n a d á l p r o své srdce veškeré p o ­
t r a v y , všeho p o ž i t k u , j i c h ž se mi t a k často v h l u b i n á c h
h r u d i n e d o s t á v a l o . A n y n í j s e m se v r a c e l z širého s v ě t a —
m i l ý příteli, a s kolika z h r o u c e n ý m i n a d ě j e m i , s kolika
z t r o s k o t a n ý m i z á m ě r y ! — V i d ě l j s e m p ř e d sebou h o r y ,
k t e r é tisíckrát bývaly p ř e d m ě t e m m ý c h t u ž e b . V y d r ž e l
j s e m tu p r o s e d ě t celé h o d i n y a t o u ž i t k a m s i d a l e k o , z t r á ­
cet se s v r o u c í duší do lesů, do d o l i n , k t e r é se m é m u z r a k u
jevily v t a k l í b e z n é m zšeření — a k d y ž j s e m p a k v u r č e ­
n o u h o d i n u zase musil zpět, j a k n e r a d j s e m o p o u š t ě l své
z a m i l o v a n é m í s t e č k o ! — Blížil jsem se m ě s t u ; v š e c h n y
staré besídky j s e m p o z d r a v o v a l , n o v é mi byly p r o t i v n é ,
j a k o ž v ů b e c všechny z m ě n y , které s e j i n a k u d á l y . V k r o ­
čil j s e m d o b r á n y a věděl h n e d k u d y k a m . Příteli, n e c h c i
se o t o m p o d r o b n ě r o z e p i s o v a t : k d y b y c h to všechno
v y p r a v o v a l , bylo b y t o p r o t e b e p r á v ě t a k n u d n é , j a k t o
p r o m n e b y l o rozkošné. R o z h o d l j s e m se, že se ubytuji
n a r y n k u , h n e d vedle n a š e h o s t a r é h o d o m u . C e s t o u j s e m
si všiml, že t ř í d a , k a m nás d ě t i n a p ě c h o v á v a l a rozšafná
stará žena, je p ř e m ě n ě n a v krám. Vzpomněl jsem ne­
k l i d u , slz, d u s n a a úzkosti srdce, k t e r é j s e m v té d í ř e vy­
t r p ě l . — T u n e b y l o kroku, a b y c h nepřišel n a n ě c o zají­
m a v é h o . P o u t n í k v svaté z e m i sotva přijde na tolik míst
n á b o ž n é h o v z p o m í n á n í a j e h o duše není tak plna svatého
zanícení.
J e š t ě j e d n u věc z a tisíc j i n ý c h : Šel j s e m p o řece dolů,
k u d y j s e m i d r u h d y c h o d í v a l , a přišel j s e m až k d v o r c i
a k m í s t ů m , k d e j s m e j a k o hoši h á z e l i ž a b k y . V z p o m í n á m
si t a k živě, j a k j s e m tu n ě k d y stál a díval se za v o d o u , j a k
teče, s j a k p o d i v n ý m i t u c h a m i j s e m j i sledoval, j a k d o ­
b r o d r u ž n ě j s e m s i p ř e d s t a v o v a l kraje, k a m p l y n e , j a k
b r z y j s e m n a r a z i l n a m e z e své představivosti, a j a k j s e m
se p ř e c e n e d o v e d l zastavit, d á l a d á l , až j s e m se d o c e l a
z t r a t i l v e v i d ě n í n e v i d i t e l n é d á l k y . Pohleď, příteli, t o j e
p ř e c e t o , c o cítili n á d h e r n í p r a o t c i ! K d y ž Odysseus
p r o m l o u v á o nedozírném moři, o nekonečné zemi, není
to pravdivější, lidštější a vroucnější, než když si teď k a ž d ý
školáček myslí, ž e j e bůhvíjak m o u d r ý , dovede-li p a p o u š ­
kovat po jiných, že je kulatá?
N y n í j s e m t a d y , n a l o v e c k é m z á m k u svého k n í ž e t e .
J e s n í m d o c e l a p ř í j e m n é živobytí, j e t o c e l k e m u p ř í m n ý
a p r o s t ý člověk. N ě k d y mě ovšem m r z í , že m l u v í příliš
často o věcech, k t e r é z n á j e n o m z doslechu a n e b o z čet­
by, a to p r á v ě z hlediska t ě c h , k d o ho p o u č i l i .
V á ž í si t a k é víc m é h o r o z u m u a m ý c h schopností n e ž
m é h o srdce, k t e r é j e p ř e c e j e d i n o u m o u p ý c h o u , k t e r é j e
j e d i n é p r a m e n e m všeho, veškeré síly, veškerého b l a ž e n ství a veškeré b í d y . A c h , co v í m , m ů ž e k a ž d ý v ě d ě t —
Své srdce m á m j á j e d i n ý .
25. května
M ě l j s e m n ě c o z a l u b e m , o č e m j s e m v á m n e c h t ě l říci,
d o k u d t o n e p r o v e d u . N y n í však, k d y v í m , ž e z t o h o n e -
b u d e nic, j e t o j e d n o . C h t ě l j s e m d o v á l k y ! D l o u h o j s e m
to v sobě nosil. H l a v n ě p r o t o j s e m šel s k n í ž e t e m ; je ge­
n e r á l e m v xxxských s l u ž b á c h . J e d n o u n a p r o c h á z c e j s e m
se mu svěřil se svým z á m ě r e m a on mě z r a z o v a l . A že to
byl u m n e spíš r o z m a r n e ž s k u t e č n á vášeň, uposlechl
jsem j e h o d ů v o d ů .
11. června
Říkej si, c o chceš, n e m o h u déle z ů s t a t . C o b y c h t u
d ě l a l ? J e m i d l o u h á chvíle. K n í ž e s e m n o u z a c h á z í j a k o
s b r a t r e m , a p ř e c e nejsem v své kůži. A p a k , n e m á m e
vlastně m n o h o s p o l e č n é h o . O n j e m u ž z n a č n é h o r o z u ­
m u , ale r o z u m u d o c e l a o b e c n é h o , a styk s n í m mě n e b a v í
víc než č e t b a k o r e k t n ě n a p s a n é k n i h y . Z ů s t a n u ještě o s m
d n í a p a k se zas v y d á m na svou b l u d n o u pouť. Nejlepší,
c o j s e m t a d y u d ě l a l , j s o u m é kresby. A kníže m á u m ě l e c ­
k ý c i t ; byl b y ještě silnější, k d y b y h o nesvírala t a t o p o r n á
vědeckost a b ě ž n á t e r m i n o l o g i e . N ě k d y s k ř í p á m z u b y ,
k d y ž ho s v r o u c í o b r a z n o s t í v o d í m p ř í r o d o u a u m ě n í m
on n a j e d n o u , a b y se zvlášť v y z n a m e n a l , p ř i š k o b r t á s od­
borným výrazem, j a k se patří ouředně orazítkovaným.
18. června
K a m půjdu? To ti důvěrně prozradím: Čtrnáct dní
p ř e c e j e š t ě m u s í m z ů s t a t t a d y , a p a k , n a m l u v i l j s e m si,
c h c i navštívit doly v x x x ; ale je to vlastně p o d v o d , chci
j e n zase b ý t blíže u L o t t y ; to je vše. A směji se s v é m u
v l a s t n í m u srdci — a n e c h á v á m mu j e h o vůli.
29. června
N e , j e všechno d o b ř e t a k ! V š e c h n o d o b ř e ! — J á b ý t
j e j í m m u ž e m ! P a n e b o ž e , j e n ž s m ě stvořil, kdybys m i byl
p ř i p r a v i l t o t o blaženství, celý m ů j život by byl n e u s t á ­
lou m o d l i t b o u . N e c h c i s t e b o u s m l o u v a t a odpusť mi
t y t o slzy, odpusť m i m é m a r n é t u ž b y . — O n a b ý t m o u
ž e n o u ! K d y b y c h v n á r u č í sevřel nejmilejší stvoření p o d
s l u n c e m ! — M r á z mi p ř e c h v í v á tělem, V i l é m e , k d y ž ji,
štíhlou, A l b e r t o b j í m á .
A s m í m t o říci? P r o č n e , V i l é m e , b y l a b y s e m n o u
šťastnější než s n í m . O n n e n í t e n , k d o b y d o v e d l v y p l n i t
její s r d c e a j e h o t u ž b y . J i s t á n e s c h o p n o s t citu, n e s c h o p ­
nost — říkej si t o m u j a k chceš — že j e h o s r d c e n e s o u zvučí p ř i — p ř i č e t b ě m í s t a v d r a h é knize, k d e mé srdce
s L o t t č i n ý m v j e d n o splývá. A t a k i v tisíci j i n ý c h p ř í p a ­
d ů , když se t ř e b a s t a n e , že vyslovíme svůj ú s u d e k o j e d ­
n á n í n ě k o h o t ř e t í h o . M i l ý V i l é m e ! — J e p r a v d a , miluje
ji sice z duše, ale č e h o by n e z a s l u h o v a l a t a k o v á l á s k a ? —
Nějaký d o t ě r a m ě p ř e r u š i l . M é slzy oschly. J s e m roz­
ptýlen. Sbohem, příteli!
4. srpna
Nejsem j e d i n ý , k d o t a k h l e t r p í . V š i c h n i lidé j s o u kla­
m á n i v svých n a d ě j í c h a ošizeni o t o , co čekají. Navštívil
j s e m svou m i l o u z n á m o u p o d l i p a m i . Nejstarší k l u k m i
vyběhl vstříc, j e h o j á s o t p ř i v o l a l m a t k u ; v y p a d a l a v e l m i
sklesle. J e j í p r v n í slovo b y l o : „ A c h , m i l ý p a n e ! H o n z í ­
ček mi u m ř e l ! “ Byl to n e j m l a d š í z j e j í c h c h l a p c ů . Byl
jsem zticha. „A m u ž se vrátil ze Švýcar a nic si nepři­
nesl; a n e b ý t h o d n ý c h lidí, byl by se musil d o m ů p r o ž e b r a t . D o s t a l cestou z i m n i c i . “ N e v ě d ě l j s e m , c o b y c h j í
řekl. D a l j s e m kloučkovi n ě j a k o u m a l i č k o s t ; p o p r o s i l a
m ě , a b y c h si v z a l několik j a b l e k . Přijal j s e m a opustil
místo s m u t n é p a m ě t i .
21.
srpna
M ě n í m s e j a k o c h a m e l e ó n . N ě k d y m i zase zasvitne
r a d o s t n ý p o h l e d d o života, ale a c h , j e n o m n a o k a m ž i k .
K d y ž se t a k z t r á c í m v s n á c h , n e d o v e d u se u b r á n i t myš­
l e n c e : což k d y b y t a k A l b e r t u m ř e l ! Byl b y c h ! a n o , b y l a
b y ! — a p a k se ž e n u za t o u m á t o h o u , až mě d o v e d e
k p r o p a s t i , p ř e d níž t r n u .
K d y ž t a k vyjdu z b r á n y a j d u , k u d y j s e m t e n k r á t j e l ,
když j s e m se cestou k v ě n e č k u stavil p r o L o t t u , n a p a d á
m ě : j a k zcela j i n é t o v š e c h n o t e n k r á t b y l o ! V š e c h n o ,
všechno p ř e š l o ! N i c n e z b y l o z m i n u l é h o světa, a n i j e d i n ý
ú d e r m é h o srdce. Je mi j a k o přízraku, j e n ž se vrací do
rozvalin svého v y p á l e n é h o z á m k u , k t e r ý kdysi vystavěl
a vybavil všemi d a r y n á d h e r y , k d y ž byl k v e t o u c í m kní-
ž e t e m , a k t e r ý u m í r a j e p l n n a d ě j í z a n e c h a l s v é m u milo­
v a n é m u synu.
3. září
N e c h á p u n ě k d y , j a k j i m ů ž e , j a k j i smí m í t r á d j i n ý ,
když já ji přece jediný tak vroucně, tak z celého srdce
miluji, n i c j i n é h o n e z n á m , n e v í m , a n e m á m n e ž j i .
6.
září
D a l o m i t o dost, n e ž j s e m s e o d h o d l a l o d l o ž i t m o d r ý
frak, v n ě m ž j s e m s L o t t o u p o p r v é t a n č i l ; ale n a k o n e c
u ž byl příliš o š u m ě l ý . D a l j s e m s i ušít nový, zcela j a k o
t e n p r v n í , s l í m c e m a v ý l o ž k a m i , zase se ž l u t o u vestou
a žlutými kalhotami.
A p ř e c e to n e n í o n o . N e v í m — M y s l í m si, že se mi
časem i ten nový stane dražším.
15.
září
č l o v ě k by se z a p r o d a l ďáblu, V i l é m e , k d y ž si v z p o ­
m e n e n a v š e c h n y t y psy, k t e r é p á n b ů h strpí n a z e m i ,
b e z e smyslu a citu p r o t o m á l o , c o n a n í j e š t ě m á n ě j a k o u
c e n u . Z n á š t y o ř e c h y , p o d n i m i ž j s e m kdysi s L o t t o u
seděl u d o b r á k a f a r á ř e v S t . . . , ty n á d h e r n é o ř e c h y , k t e r é
mě — p á n b ů h ví — p o k a ž d é z celé d u š e potěšily. J a k
z d ů v ě r ň o v a l y faru, j a k n á d h e r n é byly j e j i c h r a t o l e s t i !
A v z p o m í n k a na všechny ty faráře dobráky, kteří je před
tolika lety sázeli! K a n t o r n á m n e j e d n o u ř í k a l j e d n o j m é ­
n o , k t e r é slýchal o d svého d ě d e č k a ; t a k o v ý h o d n ý m u ž
t o p r ý b y l ! J e h o p a m á t k a m i v ž d y b y l a svatá, k d y ž j s e m
seděl p o d t ě m i s t r o m y . Ř í k á m ti, ž e k a n t o r m ě l p l n é
oči slz, k d y ž j s m e v č e r a m l u v i l i o t o m , že byly p o k á c e n y .
P o k á c e n y ! Člověk by se z t o h o z b l á z n i l , z a b i l b y c h h o ,
t o h o psa, j e n ž d a l p r v n í r á n u ! J á , j e n ž b y c h s e usoužil,
k d y b y c h m ě l p á r t a k o v ý c h s t r o m ů n a svém d v o r k u a j e ­
den by mi věkem ztrouchnivěl, já se musím na tohleto
d í v a t ! D r a h o u š k u , ale j e d n a v ě c m ě p ř i t o m p ř e c e těší:
L i d é p ř e c e mají z d r a v ý c i t ! C e l á ves r e p t á a d o u f á m , ž e
t o p a n í f a r á ř o v á ucítí n a m á s l e a n a vejcích a v ů b e c n a
v š e o b e c n é d ů v ě ř e , j a k o u r á n u z a s a d i l a své vsi. N e b o ť
o n a t o j e , ž e n a n o v é h o f a r á ř e (starý farář, n á š z n á m ý ,
t a k é u ž u m ř e l ) , v y c h r t l é , c h u r a v é zvíře, jež arci m á
m n o h o d ů v o d ů n e v š í m a t si světa, neboť ani jí si n i k d o
n e v š i m n e . M a š k a r a , k t e r á c h c e b ý t u č e n á , k t e r á s e plete
d o v ý k l a d ů d o g m a t , z u ř i v ě p r a c u j e o m ó d n í kritické
r e f o r m a c i křesťanství a š k u b n u t í m r a m e n e o d b ý v á L a vaterovo zanícení, tvor s úplně podemletým zdravím,
který p r o t o v c e l é m b o ž í m světě n e m á r a d o s t i . T a k o v é
stvoření t a k é j e d i n é m o h l o b ý t s to, a b y p o k á c e l o m é
o ř e c h y . Člověče, n e m o h u se z t o h o v ů b e c v z p a m a t o v a t .
P ř e d s t a v si, o p a d á v a j í c í listí jí p r ý znečišťuje a z a n e ř á ďuje dvorek, s t r o m y jí ubírají světla, a k d y ž dozrávají
o ř e c h y , kluci p r ý p o n i c h házejí k a m e n y ; t o j í j d e n a
n e r v y a to ji ruší v jejích h l u b o k ý c h d u m á c h , k d y ž srov­
n á v á K e n n i k o t a a Michaelise se Semlerem. K d y ž jsem
viděl, j a k v e s n i č a n é , z e j m é n a starší, j s o u nespokojeni,
tázal j s e m se: „ P r o č jste to strpěli?“ — „ K d y ž starosta
u n á s n ě c o c h c e , “ řekli, „ c o s e d á d ě l a t ? “ Ale j e d n a věc
s e p o p r á v u s t a l a : s t a r o s t a a farář, j e n ž c h t ě l t a k é j e d ­
n o u n ě c o m í t z v r t o c h ů své ženy, k t e r é m u b e z t a k j e š t ě
polévky n e o m a s t i l y , myslili si, že se o to r o z d ě l í ; tu se
o t o m dověděla komora a řekla: p r r ! a prodala stromy
t o m u , k d o u č i n i l největší n a b í d k u . — L e ž í ! Ó k d y b y c h
j á byl k n í ž e ! J á b y c h j i m d a l , farářce, starostovi a ko­
m o ř e . — K n í ž e ! — A n o , ale k d y b y c h byl k n í ž e t e m , co
b y m i záleželo n a s t r o m e c h v m é z e m i ?
10.
října
K d y ž j e n v i d í m její č e r n é oči, u ž j e m i d o b ř e . Podívej
s e : m r z í m ě , že se mi A l b e r t n e z d á t a k b l a ž e n ý , j a k se —
n a d á l — n e ž já b y c h — myslím, byl — k d y b y — N e ­
d ě l á m r á d p o m l č k y , ale t a d y s e n e d o v e d u jasněji vy­
j á d ř i t — a z d á se m i , že až příliš j a s n ě .
12. října
O s s i a n v m é m srdci zatlačil H o m é r a . J a k ý t o svět, d o
n ě h o ž m ě , n á d h e r n ý , u v á d í ! K r á č e t stepí, k d y ž vichřice
fičí, j e ž m l h a m i v zšeřelém svitu l u n y u n á š í s sebou duše
o t c ů . O d h o r v ř e v u bystřiny slyšet z p o l a z a v á t é ú p ě n í
d u c h ů z jeskyň, slyšet n á ř k y z b ě d o v a n é h o d ě v č e t e n a d
čtyřmi kameny, m e c h e m obrostlými, travou zakrytými,
n a d h r o b e m milence, jenž, chrabrý, p a d l ! K d y ž ho pak
p o t k á m , krvácejícího š e d é h o b a r d a , j e n ž v širé stepi h l e ­
d á šlépěje svých p ř e d k ů a , a c h , n a l é z á jejich m o h y l y .
A p a k , b ě d u j e , vzhlíží k m i l é večernici, k t e r á se skrývá
do vln b o u ř n é h o m o ř e ; a m i n u l é časy ožívají v h r d i n o v ě
duši, k d y j e š t ě laskavé s l u n c e z á ř i l o b o h a t ý r ů m v jejich
n e b e z p e č e n s t v í c h a měsíc o z a ř o v a l jejich o v ě n č e n o u ,
v í t ě z n ě s e navracející loď. K d y ž t a k č t u h l u b o k ý ž a l n a
čele, k d y ž t a k v i d í m , j a k p o s l e d n í o p u š t ě n ý b o h a t ý r , z b ě ­
d o v a n ý a z m o ž e n ý , v r á v o r á h r o b u vstříc, j a k vysává
stále n o v é a b o l e s t n ě ž h o u c í b a r v y v slabošské p ř í t o m ­
nosti ze stínů svých z e s n u l ý c h , j a k h l e d í k s t u d e n é z e m i ,
do vlajících t r a v i n a v o l á : Přijde p o u t n í k , přijde, k d o
m n e z n a l , d o k u d j s e m kvetl k r á s o u , a p t á t s e b u d e : k d e
že je pěvec, Fingalův statečný syn? K r o k j e h o n o h o u ho
převede přes můj h r o b a m a r n ě se b u d e po m n ě tázat
n a z e m i . Ó p ř í t e l i , j a k o š l e c h e t n ý z b r o j n o š b y c h tasil
m e č a osvobodil svého k n í ž e t e r á z e m o d h r o z n ý c h m u k
ponenáhlého o d u m í r á n í ; a za osvobozeným polobohem
b y c h poslal vlastní svou duši.
19. října
Ach, ta trhlina! Ta hrozná trhlina, kterou cítím tady
v své h r u d i ! M y s l í m s i č a s t o : K d y b y s j i j e n j e d n o u , j e n
j e d i n k r á t m o h l p ř i v i n o u t k s v é m u srdci — ta h r o z n á
t r h l i n a by se v y p l n i l a .
26.
října
A n o , příteli, j s e m si t í m skoro jist, stále víc a víc, že na
životě j e d i n é h o t v o r a m á l o záleží, p r a m á l o . K L o t t ě
přišla p ř í t e l k y n ě a vešel j s e m k n i m do vedlejšího pokoje,
a b y c h si v z a l k n i h u . N e m o h l j s e m číst. A p a k j s e m se
c h o p i l p e r a , a b y c h p s a l . Slyšel j s e m j e tiše r o z m l o u v a t ;
v y k l á d a l y si, č e m u se ř í k á „ b e z v ý z n a m n é v ě c i “ , n o v i n k y
městečka: ta že se vdává, j i n á že je nemocná, velmi ne­
m o c n á . „ M á p r ý s u c h ý kašel, kosti j í lezou z t v á ř e ,
m d l o b y se o ni pokoušejí, a n i k r e j c a r b y c h n e d a l a za její
život,“ ř e k l a j e d n a z n i c h . „ N . N . j e n a t o m t a k é b í d n ě , “
řekla L o t t a . „ J e p r ý už celý oteklý,“ řekla n á v š t ě v a . —
A má živá o b r a z o t v o r n o s t mě o d v e d l a k loži těch ne­
šťastníků, viděl j s e m j e , j a k n e r a d i opouštějí život, j a k —
V i l é m e , a ty p a n i č k y vedle o t o m hovořily, j a k se prá­
vě o t a k o v ý c h věcech m l u v í : že n ě k d o cizí u m í r á . —
A když se r o z h l í ž í m a p r o h l í ž í m si světnici kolem d o k o l a ,
L o t t č i n y šaty, t a d y její n á u š n i c e n a stolku, A l b e r t o v a
lejstra a n á b y t e k , s n í m ž j s e m n y n í t a k d ů v ě r n ě s p ř á t e ­
len a ž p o t e n k a l a m á ř , t u s i m y s l í m : Pohleď, číms n y n í
t o m u d o m u ! V e všem v š u d y ! T v í p ř á t e l é t ě c t í ! J s i často
p ř í č i n o u j e j i c h r a d o s t i a t v é m u srdci se z d á , j a k o by bez
n i c h n e d o v e d l o b ý t ; a p ř e c e — k d y b y c h teď odešel?
K d y b y c h odešel z t o h o t o k r u h u , cítili b y t o ? J a k d l o u h o
by cítili t r h l i n u , k t e r o u tvůj o d c h o d z p ů s o b í v jejich
o s u d u ? J a k d l o u h o ? — Ó , t a k pomíjející j e člověk, ž e
i t a m , k d e s e p ř í m o d o h m a t á v á svého v l a s t n í h o bytí,
k d e j e d i n é vytiskl p r a v d i v ý o b r a z své p ř í t o m n o s t i , ž e
i v p a m á t c e , v duši svých m i l ý c h h a s n e , že i o d t u d vy­
mizí, a to b r z y — t a k b r z y !
27.
října
č a s t o b y c h si r o z e r v a l h r u ď a r o z d r á s a l m o z e k , že
člověk člověku d o v e d e t a k m á l o d á t . A c h , lásku a r a d o s t
a v r o u c n o s t a slast, k t e r o u si s á m n e p ř i n á š í m , tu mi ten
d r u h ý n i k d y n e d á , a a n i s e s r d c e m p o kraj p l n ý m blaže­
nosti n e o b š ť a s t n í m svého b l i ž n í h o , k t e r ý p ř e d e m n o u
stojí c h l a d n ý a n e m o h o u c í .
30.
října
S t o k r á t j s e m u ž b y l t a k d a l e k o , ž e b y c h s e j í byl v r h l
k o l e m k r k u ! B ů h n a n e b e s í c h ví, j a k j e člověku, vidí-li
p ř e d sebou p ř e c h á z e t tolik líbeznosti a nesmí-li po ní
s á h n o u t . A s a h á n í p o v ě c e c h j e p ř e c e nejpřirozenější lidský
p u d . Nesahají-li děti p o všem, c o s e j i m n a m a n e ? A j á ?
3.
listopadu
P á n b ů h ví, ž e často u l é h á m s p ř á n í m , b a n ě k d y s n a ­
dějí, že se už n e p r o b u d í m ; a z r á n a zase o t v í r á m oči, vi­
d í m s l u n c e a j s e m p l n ý b í d y . Ó , k d y b y c h a s p o ň byl v r t o -
šivý, k d y b y c h d o v e d l ze všeho vinit počasí, třetí osobu
n e b o nějaký n e z d a r ! P a k b y p ř e c e nesnesitelná t í h a n e ­
pokoje j e n z p o l a spočívala n a m n ě . Ale b ě d a , c í t í m a ž
příliš j a s n ě , ž e n a m n ě j e d i n é m j e v š e c h n y v i n a — n e
v i n a ! Dost n a t o m , ž e j s e m s á m sobě p r a m e n e m veškeré
bídy, t a k j a k j s e m s i kdysi b y l p r a m e n e m v š e h o b l a ž e n ství. C o ž nejsem j e š t ě d o s u d týž člověk, k t e r ý kdysi se
vznášel v p ř í v a l u p o c i t ů , který, ať k a m k o l i vkročil, nesl
si s sebou ráj a m ě l s r d c e sdostatek veliké, a b y p o j a l o
celý svět? A totéž s r d c e je n y n í m r t v é , n e p r a m e n í se
z n ě h o z a n í c e n í , mé oči vyschly a mysl, n e s v l a ž o v a n á už
osvěžujícími slzami, m i ú z k o s t n ě svrašťuje čelo. M n o h o
t r p í m , neboť j s e m p o z b y l t o h o , c o b y l o j e d i n o u slastí
m é h o života, svaté, vzrušující síly, se k t e r o u j s e m si tvořil
světy k o l e m sebe. J e t a t a m ! K d y ž s e z e svého o k n a dí­
v á m n a d á l n é hory, j a k r a n n í slunce n a d nimi proráží
m l h o u a z á ř í na t i c h á l u k a , a ř í č k a p o d l e h o l ý c h v r b se
vine k e m n ě , ó , k d y ž t a t o n á d h e r n á p ř í r o d a p ř e d e m n o u
stojí m r t v ě j a k o barvotisk, a v š e c h n a ta slast n e n í s t o ,
aby ze srdce vyčerpala j e d i n o u krůpěj blaženosti do
m o z k u , k d y ž t e n c h l a p t u stojí p ř e d b o ž í t v á ř í j a k o vy­
schlá s t u d n ě , j a k o rozeschlé v ě d r o ! T o l i k r á t j s e m s e v r h l
na z e m i a prosil B o h a o slzy, j a k o r o l n í k o déšť, k d y ž n e ­
b e n a d n í m j e o l o v ě n é a z e m ě k o l e m n ě h o u m í r á žízní.
Ale, a c h , c í t í m t o ! B ů h n e d á v á a n i deště, a n i s l u n c e n a ­
šim n e u r v a l ý m p r o s b á m , a ty časy, na k t e r é s t o l i k e r o u
trýzní v z p o m í n á m , p r o č byly t a k b l a ž e n é ? J e n p r o t o ,
že jsem trpělivě očekával j e h o d u c h a a protože j s e m
slast, k t e r o u n a m n e vylil, c e l ý m v r o u c n ě v d ě č n ý m srd­
cem přijímal.
8. listopadu
Vyčtla mi dnes mé výstřednosti! Ach, tak roztomile!
M é výstřednosti, ž e s e n ě k d y sklenkou v í n a d á v á m svést
a vypiji celou l á h e v . „ N e d ě l e j t e t o , “ řekla, „ m y s l e t e na
L o t t u ! “ — „ M y s l e t e ? “ řekl j s e m , „ p r o č m i t o ř í k á t e ?
M y s l í m — n e m y s l í m — j s t e stále p ř e d e m n o u . D n e s
j s e m seděl n a místečku, k d e j s t e o n e h d y v y s t u p o v a l a
z k o č á r u — " Z a č a l a o n ě č e m j i n é m , a b y c h s e příliš n e r o z p o v í d a l . — Člověče, p o m n ě j e v e t a . M ů ž e s i s e m n o u
d ě l a t , co se jí zlíbí.
15.
listopadu
Děkuji ti, V i l é m e , za tvou s r d e č n o u účast, za tvou
dobře míněnou radu a prosím t ě : buď kliden! Nech mě
d o t r p ě t , m á m p ř i všem soužení j e š t ě dost sil, a b y c h vy­
držel. C t í m n á b o ž e n s t v í , t o víš, cítím, ž e j e n e j e d n o m u
z m o ž e n é m u o p o r o u , n e j e d n o m u , k d o u m í r á žízní, osvě­
ž e n í m . J e n ž e — c o ž p a k d o v e d e , c o ž p a k m u s í t í m být
p r o k a ž d é h o ? K d y ž s e p o d í v á š n a t e n široširý svět,
uvidíš j i c h tisíce, j i m ž t í m n e b y l o , tisíce, j i m ž t í m n i k d y
n e b u d e , ať j i m je už kážeš čili n i c . A p r o č by t í m vším
musilo b ý t p r o m n e ? Neříká-li s á m syn b o ž í : ž e b u d o u
k o l e m n ě h o ti, k t e r é m u d a l o t e c ? A což k d y ž j á m u
nejsem d á n ? K d y ž s i m ě otec c h c e p o n e c h a t p r o sebe,
j a k mi s r d c e š e p t á ? P r o s í m tě, n e v y k l á d e j si to c h y b ­
ně, nehledej snad posměch v těchto nevinných slovech!
J e t o celá m á duše, k t e r o u p ř e d t e b o u o b n a ž u j i . J i ­
n a k b y c h byl raději p o m l č e l , j a k o ž s e v ů b e c n e r a d pouš­
t í m do v ý k l a d ů o věcech, o n i c h ž v í m p r á v ě t a k m á l o
j a k o o s t a t n í . A p ř e c e j e t o j e n s u d b a člověka, d o d n a vy­
t r p ě t , do d n a vypít kalich u t r p e n í . — A zhořkl-li ka­
lich i n a l i d s k é m r t u B o h a n e b e s k é h o , p r o č b y c h s e n a ­
p a r o v a l a říkal, že mi c h u t n á s l a d c e ? A p r o č b y c h se
styděl v strašlivém o k a m ž i k u , k d y se celá má bytost tetelí
m e z i b y t í m a n e b y t í m , k d y m i n u l o s t z á ř í j a k o blesk
n a d černou propastí budoucnosti a všechno kolem m n e
se h r o u t í , k d y celý svět mi z a n i k á ? ! — Není-li to p a k
hlas zcela do sebe stísněného stvoření, k t e r é p o z b y l o se­
b e , k t e r é n e z a d r ž i t e l n ě p a d á d o h l u b i n , zaúpí-li z p r o ­
pastí svých m a r n ě p r a c u j í c í c h sil: B o ž e ! B o ž e ! p r o č s m ě
opustil? A m ě l b y c h se stydět za slovo, m ě l b y c h se b á t
o k a m ž i k u , k d y ž m u neušel a n i t e n , k t e r ý n e b e s a svinuje
jako baldachýn?
21.
listopadu
N e v i d í , necítí, že v a ř í j e d , j e n ž zničí mě i j i . A já s vr­
c h o l n o u rozkoší l o k á m n á p o j , který m i p o d á v á p r o m o u
z k á z u . K č e m u p o h l e d d o b r o t y , j í m ž se často — čas­
t o ? — n e , n e často, ale p ř e c e n ě k d y n a m n e p o d í v á ,
k č e m u o c h o t a , s k t e r o u p ř i j í m á b e z d ě č n ý projev m ý c h
citů, k č e m u soucit s m ý m i s t r á z n ě m i , k t e r ý se rýsuje na
jejím čele!
V č e r a , když j s e m o d c h á z e l , p o d a l a mi r u k u a ř e k l a :
„ S b o h e m , milý W e r t ř e ! “ M i l ý W e r t ř e ! Bylo t o p o p r v é ,
že mi řekla „ m i l ý “ , a m n o u to projelo až do m o r k u . Sto­
krát j s e m si to o p a k o v a l ; a v č e r a v noci, k d y ž j s e m ulé­
hal a s á m se sebou r o z p r á v ě l , řekl j s e m si t a k n a j e d n o u
z n e n a d á n í : D o b r o u n o c , milý W e r t ř e ! A musil j s e m s e
p a k s á m sobě s m á t .
24. listopadu
Cítí, c o t r p í m . D n e s m i její p o h l e d p r o n i k l h l u b o k o
d o srdce. N a l e z l j s e m j i s a m o t n o u . N e ř e k l j s e m nic, a o n a
s e n a m n e p o d í v a l a . N e v i d ě l j s e m u ž l í b e z n o u krásku,
neviděl z á ř i skvělého d u c h a ; t o v š e c h n o m ý m o č í m z m i ­
zelo. M n o h e m n á d h e r n ě j š í b y l o , c o j s e m v i d ě l ; v ý r a z
vroucí účasti a nejsladšího soucítění. P r o č j s e m se jí n e ­
směl v r h n o u t k n o h á m ? P r o č j s e m n e s m ě l v j e j í m objetí
o d p o v ě d ě t b o u ř í p o l i b k ů ? — U t e k l a se ke klavíru a slad­
kým, t i c h ý m h l a s e m v y d y c h o v a l a h a r m o n i c k é t ó n y k e
své h ř e . N i k d y n e b y l y její r t y t a k r o z k o š n é , b y l o t o , j a k o
by se žíznivě otvíraly a lokaly sladké zvuky, p r a m e n í c í
se z nástroje, a j a k o by se z jejích sladkých úst j e n v r a c e l a
z t a j e n á o z v ě n a . — Ba, k d y b y c h t o t a k d o v e d l ř í c i ! N e ­
o d o l a l j s e m , p o k l o n i l se a p ř í s a h a l : N i k d y se n e o p o v á ­
ž í m v á m v t i s k n o u t p o l í b e n í , v y rty, n a n i c h ž d u c h o v é
z n e b e se vznášejí. — A p ř e c e — chci — a — vidíš, je
t o j a k o s t ě n a m e z i m n o u a jí, t u t a k o v é blaženství, t a m
zánik, o d p y k á n í h ř í c h u ! — H ř í c h u ?
30. listopadu
Není, není mi přáno, abych se vzpamatoval. Ať j d u
k a m k o l i , v š u d y m ě n ě c o p o t k á , c o m ě d r t í . D n e s ! Ó osu­
d e , ó lidství!
P r o c h á z í m se p o d l e vody, o p o l e d n á c h ; n e m ě l j s e m
chuť n a j í d l o . V š e c h n o b y l o t a k p u s t é , s y c h r a v ý z á p a d n í
vítr vál o d h o r a šedá m r a č n a t á h l a d o ú d o l í . Z d a l e k a
v i d í m člověka v o š u m ě l é m z e l e n é m k a b á t ě p r o d í r a t se
m e z i s k a l a m i ; z d á l o s e m i , ž e sbírá k o ř í n k y . K d y ž j s e m
se přiblížil a o n , p o p l a š e n š r a m o t e m m ý c h k r o k ů , se o t o ­
čil, viděl j s e m n a d m í r u z a j í m a v o u t v á ř , j e j í m ž h l a v n í m
rysem byl tichý s m u t e k ; j i n a k p r o z r a z o v a l a j e n u p ř í m ­
n o u , laskavou mysl. J e h o č e r n é vlasy byly j e h l a m i sto­
čeny do d v o u k o t o u č ů a o s t a t n í spleteny v silný c o p , vi­
sící n a z á d a . Z d á l o s e m i , ž e j e h o šat u k a z u j e n a nízký
stav, pomyslil j s e m si, že mi to n e b u d e m í t ve zlé, když
ho b u d u pozorovat při j e h o počínání; i zeptal jsem se
ho, co hledá.
„ H l e d á m , “ odpověděl s hlubokým povzdechem, „hle­
d á m květiny — a n e n a l é z á m ž á d n é — " „ T o j s t e s i ale
t a k é n e v y b r a l v h o d n o u d o b u , “ řekl j s e m s ú s m ě v e m .
„ J e tolik květin n a s v ě t ě , " řekl a sešel k e m n ě . „ V m é
z a h r á d c e j s o u r ů ž e a zimolez, dvojí d r u h , j e d n y m i d a l
otec, r o s t o u j a k o býlí, h l e d á m j e u ž p o d v a d n y a n e ­
m o h u j e najít. T a d y v e n k u bývají t a k é v ž d y c k y květiny,
ž l u t é , m o d r é a červené, a t a k é z e m ě ž l u č , co má t a k pěk­
n ý kvítek. A n i j e d n a t u n e n í . “
Větřil j s e m něco podezřelého, a proto j s e m se ptal
o k l i k o u : „ A c o c h c e s t ě m i k v ě t i n a m i ? “ P o d i v n ý úškleb
s t á h l m u t v á ř : „ K d y ž m i slíbí, ž e t o n a m n e n e p r o z r a d í , “
řekl a přiložil prst na rty slíbil jsem své m i l é k y t i č k u . “
„ T o je hezké,“řekl
jsem.Ó,
řekl, „ m á m n o h o j i n ý c h
věcí, j e b o h a t a . “ , , A p ř e c e j e j í j e h o kytička milejší,“
odvětil j s e m . , , Ó , " p o k r a č o v a l , „ m á skvosty a z l a t o u
korunu.“
„ J a k p a k s e j m e n u j e ? “ — „ K d y b y m i H o l a n d ř i za­
platili, c o m i d l u ž í , “ odvětil, „ j á b y c h byl jinší p á n ! Ba,
b y l a j e d n o u d o b a , k d y m i bylo t a k d o b ř e ! T e ď j e s e
m n o u a m e n , teď u ž j s e m — " V l h k ý p o h l e d k n e b e s ů m
d o ř e k l v š e c h n o . „ B y l t e d y šťasten?“ t á ž u se. „ A c h , kdy­
b y P á n b ů h d a l a j á b y l zas t a k o v ý ! “ řekl. „ T e n k r á t m i
bylo t a k lehce, t a k vesele, j a k o r y b ě v p o t o c e . “
„ J i n d ř i c h u ! “ zvolala v t o m s t a ř e n a , přicházející ces­
t o u , „ J i n d ř i c h u , k d e p a k vězíš? V š u d e j s m e t ě h l e d a l i .
Pojď k o b ě d u ! “ „ J e t o váš s y n ? “ z e p t a l j s e m se, přistu­
puje k n í . „ B a arci, m ů j u b o h ý syn. P á n b ů h n a m n e n a ­
ložil těžký k ř í ž . “ „ J a k d l o u h o j e u ž t a k o v ý ? “ p t a l j s e m
se. „ T a k o v ý t i c h ý , “ řekla, „ t e p r v p ů l r o k u . P á n b ů h
zaplať, ž e j e a s p o ň t a k d a l e k o . P ř e d t í m celý r o k z u ř i l
a ležel v b l á z i n c i na ř e t ě z e . T e ď n i k o m u n i c n e u d ě l á ,
n i k o m u neubližuje, j e n ž e p o ř á d z a c h á z í s králi a císaři.
Býval t a k o v ý h o d n ý ; svým k r á s n ý m r u k o p i s e m p ř i v y d ě l á ­
v a l na živobytí a n a j e d n o u z n i č e h o n i c se v á m p o m a t e ,
j d e n a n ě h o h o r k o s t a p o t o m zuřivost a teď j e takový,
j a k é h o h o vidíte. K d y b y c h v á m m ě l a v y p r a v o v a t , milý
pane — "
Přerušil j s e m p r o u d j e j í h o v y p r a v o v á n í o t á z k o u , j a k á
t o b y l a d o b a , k t e r é s e n e m o h l a n i dost v y n a c h v á l i t , j a k
byl t e n k r á t šťasten, j a k m u bylo d o b ř e . „ B l á h o v ý , “ zvo­
l a l a a s o u c i t n ě se p o u s m á l a , „ m í n í d o b u , k d y byl bez
sebe, t u vždycky v e l e b í ! T o j e d o b a , k d y byl v b l á z i n c i ,
k d y o sobě n i c n e v ě d ě l — " T o m ě u d e ř i l o j a k o blesk:
vtiskl j e m jí p e n í z do r u k y a šel j s e m .
„ K d y jsi býval šťasten.'“ zvolal j s e m a r o z b ě h l se
k m ě s t u . „ K d y ti bylo j a k o r y b ě v p o t o c e ! — P a n e b o ž e
n a n e b i ! T o j e o s u d , kterýs d a l člověku, ž e n e m á p o z n a t
štěstí, n e ž p o k u d r o z u m u n e n a b y l a k d y ž h o zase p o ­
z b y l ? U b o ž á k u ! A p ř e c e ti z á v i d í m t v o u t r u d n o m y s l n o s t ,
z m a t e n í t v ý c h smyslů, v e k t e r é m h y n e š . P l n n a d ě j e vy­
cházíš, abys v z i m ě své k r á l o v n ě n a t r h a l kvítí — v zi­
mě — a teskníš, že ho nelze n a l é z t , n e c h á p e š , p r o č ho
n a l é z t n e m ů ž e š . A j á — j á v y c h á z í m b e z n a d ě j e , bez
ú č e l u , a v r a c í m se d o m ů s p r á z d n o u , j a k j s e m vyšel. —
D o m n í v á š se, ž e bys byl j i n a č í p á n , k d y b y t i H o l a n d ř i
z a p l a t i l i . B l a ž e n ý t v o r e , j e n ž d o v e d e š n e d o s t a t e k štěstí
p ř i p s a t h m o t n é p ř e k á ž c e . — T y n e c í t í š ! t y necítíš, ž e
t v á b í d a tkví v t v é m v l a s t n í m r o z v r á c e n é m srdci, v t v é m
v l a s t n í m z n i č e n é m m o z k u , a že ti a n i všichni k r á l o v é
světa n e p o m o h o u .
Ať v zoufalství z h y n e , k d o se vysmívá c h o r é m u , p u ­
tujícímu k nejvzdálenějšímu p r a m e n i , j e n ž mu ještě přitíží a zvýší j e š t ě bolesti j e h o s k o n u ; ať b í d n ě z h y n e , k d o
s e p o v z n á š í n a d u t r á p e n é srdce, k t e r é p o d n i k á pouť
k s v a t é m u h r o b u , a b y se z b y l o výčitek s v ě d o m í a zabilo
m u k a své d u š e ! K a ž d ý krok p o n e s c h ů d n ý c h c e s t á c h j e
k r ů p ě j í b a l z á m u p ř e s t r a š e n é duši a p o k a ž d é c e l o d e n n í
p o u t i s r d c e u l é h á lehčí o v e l m i m n o h o úzkostí. — A
s m í t e t o m u ř í k a t šílenství? — Vy, slovíčkáři, rozložení
po p o l š t á ř í c h ! Šílenství! P a n e b o ž e , vidíš mé slzy! —
Musils člověku, k t e r é h o jsi stvořil t a k j a k o t a k dost u b o ­
h é h o , j e š t ě p ř i d a t b r a t r y , k t e ř í h o olupují o t u trošku
bídy, o tu špetku důvěry, kterou do tebe vkládá, do tebe,
všemilující, n e b o ť d ů v ě r a v léčivý k o ř í n e k , v k r ů p ě j r é ­
vy, co je to j i n é h o n e ž d ů v ě r a v t e b e , žes do všeho, co n á s
obklopuje, vložil léčivou sílu utišení, k t e r é h o n á m j e n e ­
ustále zapotřebí. — Otče, kterého n e z n á m ! O t č e , jenžs
p ř e d t í m v y p l ň o v a l celou m o u d u š i a j e n ž s n y n í o d e m n e
o d v r á t i l svou t v á ř ! Povolej m ě k s o b ě ! N e m l č u ž d é l e !
T v é m l č e n í n e z a d r ž í m o u ž í z n i v o u duši — A horšil by se
člověk o t e c , k t e r é m u b y s e z n e n a d á n í n a v r á c e n ý syn
v r h l k o l e m k r k u a z v o l a l : N a v r á t i l j s e m se, m ů j o t č e !
N e h n ě v e j se, ž e přerušuji pouť, k t e r o u j s e m p o d l e tvé
vůle m ě l déle v y d r ž e t . Svět j e v š u d y stejný, v š u d y j e
stejně l o p o t y a p r á c e , o d m ě n y a b l a h a ; ale k č e m u mi
t o ? M n ě j e j e n d o b ř e , kdes ty, a p ř e d t v o u t v á ř í chci
t r p ě t a u ž í v a t . — A ty, m i l ý otče nebeský, ty že bys mě
zavrhl?
1. prosince
V i l é m e , člověk, o n ě m ž j s e m ti psal, t e n šťastný n e ­
šťastník, býval p í s a ř e m u L o t t č i n a otce, a nešťastná vá­
šeň k ní, k t e r o u živil, skrýval, projevil a p r o k t e r o u byl
v y h n á n z e služby, u č i n i l a h o šílencem. C h á p e j , člověče,
p ř i t ě c h t o s u c h ý c h slovech, j a k n e s m y s l n ě m ě t a historie
rozrušila, k d y ž m i j i A l b e r t p r á v ě tak p o k o j n ě v y p r a v o ­
val, j a k t y j i s n a d n y n í čteš.
4. prosince
P r o s í m tě — vidíš, po m n ě je v e t a — N e s n e s u to d é l e !
D n e s j s e m seděl u n í ; seděl j s e m , h r á l a n a klavír všelija­
ké písničky, a s j a k ý m v ý r a z e m ! P a n e b o ž e , s j a k ý m vý­
r a z e m ! — C o chceš? — J e j í sestřička n a m é m k o l e n ě
strojila svou p a n e n k u . Slzy m i vstoupily d o očí. Sklonil
j s e m se a m ů j p o h l e d uvízl na j e j í m s n u b n í m p r s t e n u . —
P l a k a l j s e m . — A n a j e d n o u z a h r á l a tu s t a r o u , nebesky
sladkou m e l o d i i , t a k n a j e d n o u , a duší mi p r o l é t l a ú t ě ­
c h a a v z p o m í n k a všeho, c o bylo, všech d n ů , k d y j s e m t u
píseň slýchal, všech p o š m o u r n ý c h m e z i d o b í , m r z u t o s t í
a z k l a m a n ý c h n a d ě j í , a p a k — c h o d i l j s e m po pokoji,
srdce s e m i t í m vším d u s i l o . „ P r o b o h a vás p r o s í m , “
řekl j s e m p r u d c e , „ p r o b o h a vás p r o s í m , p ř e s t a ň t e ! “ Z a ­
r a z i l a se a h l e d ě l a na m n e v u s t r n u t í . „ W e r t ř e ! “ ř e k l a
m i s ú s m ě v e m , a t e n m i p r o b o d l duši, „ W e r t ř e ! , j s t e
velmi n e m o c e n . M á t e o d p o r k svým z a m i l o v a n ý m pa­
m l s k ů m . J d ě t e ! P r o s í m vás, u k l i d n ě t e s e ! “ O d t r h l j s e m
se od ní a — P a n e b o ž e , vidíš m o u b í d u , a ty ji skoncuješ!
6. prosince
J a k mě její zjev p r o n á s l e d u j e . Ať b d í m či s p í m , vy­
p l ň u j e v š e c h n u m o u duši. T a d y , k d y ž p ř i m h o u ř í m oči,
t a d y , v mé h l a v ě , k d e se sbíhají všechny n i t k y v n i t ř n í h o
zření, t a d y j s o u její č e r n é oči. T a d y ! N e d o v e d u t i t o vy­
slovit. Z a v ř u - l i oči, j s o u t u , j a k o m o ř e , j a k o p r o p a s t spo­
čívající p ř e d e m n o u a ve m n ě , a n a p l ň u j í mé smysly, ko­
lik j i c h m á m .
C o j e člověk? N á d h e r n ý p o l o b ů h ! Není-li nejslabší
p r á v ě t a m , k d e j e m u nejvíc p o t ř e b í sil? A k d y ž s e vznáší
na perutích radosti anebo když se hroutí do bezedna
bolu, nebývá v obojím zadržován právě tehdy, právě
tehdy přiváděn zpět k t u p ě c h l a d n é m u vědomí, kdy si
p ř á l u t o n o u t v plnosti n e k o n e č n é h o ?
8. prosince
M i l ý V i l é m e , j s e m v t a k o v é m stavu, v j a k é m byli asi
nešťastníci, o n i c h ž věřili, že j s o u posedlí z l ý m d u c h e m .
Někdy mě to chytne, není to strach, ani žádost to n e n í !
J e t o n i t e r n á n e z n á m á zuřivost, k t e r á rozbíjí m o u h r u ď
a škrtí h r d l o . B ě d a , b ě d a ! A p a k b l o u d í v á m p ř í š e r n o u
nocí tohoto s m u t n é h o času.
V č e r a v n o c i m ě t o v y h n a l o z d o m u . N a v e č e r j s e m ješ­
tě slyšel, že ř e k a se r o z v o d n i l a a v š e c h n y p o t o k y , že od
W a h l h e i m u celé ú d o l í je p o d v o d o u . V n o c i o j e d e n á c t é
vyřítil j s e m s e v e n . Strašlivá p o d í v a n á ! V i d ě t , j a k s e
v měsíční z á ř i řítí ž í r a v é p r o u d y , p ř e s p o l e a l u k a a past­
v i n y a v š e ; a širé ú d o l í v z u ř e n í v i c h r u j e d i n é b o u ř l i v é
m o ř e ! A k d y ž měsíc zas v y s t o u p i l a stál n a d č e r n ý m i
m r a č n y a p ř e d e m n o u p o v o d e ň v strašlivě n á d h e r n é m
odlesku z n ě l a a h ř m ě l a , t u m ě zas z a m r a z i l o a t o u h a m ě
zas p o j a l a ! A c h , s r o z e v ř e n o u n á r u č í stál j s e m n a d p r o ­
p a s t í a d ý c h a l j s e m d o l ů ! d o l ů — a z t r á c e l se v slasti.
P r o p a d n o u t se t a m , se všemi s t r á z n ě m i , se všemi ú t r a p a ­
m i , r o z b o u ř i t se a řítit se j a k o v l n y ! A n o h u o d p o u t a t od
z e m ě n e d o v e d l s , n e d o v e d l s u č i n i t k o n e c veškeré t r ý z n i ! —
M é h o d i n y j e š t ě nedošly — c í t í m t o ! Ó , V i l é m e , j a k
r á d b y c h byl za to d a l celé své lidství: s v i c h r e m r o z e r v a t
m r a č n a , p o d c h y t i t p r o u d y ! A kdoví, nedostane-li se j e d ­
n o u vězni t é t o slasti!
A j a k j s e m teskně shlížel na místečko, k d e j s e m s ní
odpočíval pod vrbou na j e d n é procházce za p a r n é h o
d n e ! Bylo t a k é z a p l a v e n o a v r b u j s e m sotva p o z n á v a l .
A vy louky, pomyslil j s e m si, a celá k r a j i n o k o l e m mys­
livny, j a k z p u s t o š e n y j s o u asi n a š e besídky ž í r a v ý m p r o u ­
d e m ! A p a p r s e k , sluneční p a p r s e k v z p o m í n k y se v k r á d a l
ke m n ě j a k o k zajatci sen o s t á d e c h , l o u k á c h a velkých
důstojenstvích. Neskočil j s e m . — N e s p í l á m si za t o , n e ­
boť m á m o d v a h y dost, a b y c h d o v e d l z e m ř í t . — M ě l
j s e m — A teď tu s e d í m j a k o b a b i č k a , k t e r á s b í r á dříví
u cizích p l o t ů a u cizích d v e ř í prosí o boží d á r e k , a b y si
ulevila a své skomírající, b e z ú t ě š n é bytí p r o d l o u ž i l a j e š t ě
o chvilečku.
17. prosince
C o j e t o , m ů j m i l ý ? S á m sebe s e l e k á m . Není-li m á
láska k ní nejsvětější, nejčistší, nejbratrštější l á s k o u ? P o ­
cítil j s e m k d y t r e s t u h o d n é h o p ř á n í v své duši — n e c h c i
se d u š o v a t — a k o n e c k o n c ů — sny? Ó, j a k z d r a v ě cítili
lidé, k d y ž připisovali t a k p r o t i k l a d n é úsilí cizím m o c ­
n o s t e m ! T é t o n o c i , chvěji s e t o vyslovit, c h o v a l j s e m j i
v n á r u č í , přitiskl j s e m ji p e v n ě na svou h r u ď a zlíbal j s e m
její láskou šeptající ú s t a tisícerými polibky. Mé o k o se
u t á p ě l o v opojení j e j í h o o k a . Bože, j s e m t r e s t u h o d n ý , že
stále j e š t ě c í t í m blaženství, že stále ještě si p ř i v o l á v á m
z p ě t tu ž h o u c í r a d o s t s veškerou v r o u c n o s t í ? L o t t o , L o t ­
t o ! — P o m n ě j e v e t a ! Smysly s e m i m a t o u . U ž p o o s m
d n ů s e n e d o v e d u v z p a m a t o v a t , m é oči j s o u p l n y slz!
N e n í m i n i k d e d o b ř e a d o b ř e v š u d e . N i c s i nepřeji, p o
n i č e m n e t o u ž í m . Bylo b y l é p e , k d y b y c h odešel.
(VYDAVATEL
ČTENÁŘI)
A b y c h m o h l p o d a t historii p o s l e d n í c h p o d i v u h o d ­
n ý c h d n ů n a š e h o přítele, j s e m n u c e n p ř e r u š o v a t j e h o
dopisy v y p r a v o v á n í m , k n ě m u ž j s e m l á t k u s e b r a l z úst
L o t t i n ý c h , A l b e r t o v ý c h , sluhových, j a k o ž i j i n ý c h svědků.
W e r t h e r o v a vášeň p o n e n á h l u podemlela m í r mezi
A l b e r t e m a j e h o ž e n o u . M i l o v a l ji s k l i d n o u věrností roz­
šafného m u ž e a j e h o r o d i n n ý život se n a k o n e c víc a víc
p o d ř i z o v a l j e h o z a m ě s t n á n í . N e c h t ě l s i sice p ř i z n a t z m ě -
n u , k t e r á t a k ostře odlišila nynější stav od l í b á n e k , ale
v n i t ř n ě p ř e c e pociťoval j i s t o u nevoli k W e r t h e r o v ý m p o ­
zornostem k Lottě, které mu ovšem nebyly j e n o m nedo­
voleným ztenčováním j e h o práv, nýbrž i n ě m o u výčitkou.
T í m s e j e š t ě zhoršila š p a t n á n á l a d a , k t e r o u m u n ě k d y
z p ů s o b o v a l o j e h o vyčerpávající, omezující a c h a t r n ě
o d m ě ň o v a n é p o v o l á n í . A p r o t o ž e se i W e r t h e r svým
s m u t n ý m p o s t a v e n í m stal š p a t n ý m s p o l e č n í k e m , stráviv
tesknotou s r d c e o s t a t n í síly svého d u c h a , svou čilost a d u c h a p l n o s t , n e b y l o divu, ž e n a k o n e c t a k é n a k a z i l L o t t u ,
k t e r á u p a d l a v j a k o u s i t r u d n o m y s l n o s t ; A l b e r t si to vy­
k l á d a l j a k o r o s t o u c í vášeň k j e j í m u ctiteli, k d e ž t o W e r ­
ther j a k o hlubokou rozmrzelost n a d z m ě n ě n ý m chová­
n í m manželovým. Nedůvěřivost, kterou se o b a přátelé
n a v z á j e m h l í d a l i , m ě l a v z á p ě t í , ž e j e d e n d r u h é m u byli
na obtíž, k d y ž byli spolu. A l b e r t se v y h ý b a l pokoji své
ž e n y , když byl W e r t h e r u n í , a t e n , p o v š i m n u v si t o h o ,
n a v š t ě v o v a l j i , p o n ě k o l i k a m a r n ý c h p o k u s e c h zříci s e j í
dočista, k d y ž její m u ž byl z a n e p r á z d n ě n p o v o l á n í m .
Z t o h o v z n i k l a n o v á nespokojenost, j e d e n n a d r u h é h o
n a s a z o v a l č í m d á l víc, a ž n a k o n e c A l b e r t dosti s u c h ý m i
slovy L o t t ě řekl, a b y a s p o ň kvůli l i d e m d a l a s v é m u styku
s W e r t h e r e m j i n o u t v á ř n o s t a a b y o m e z i l a j e h o příliš
h o j n é návštěvy.
P ř i b l i ž n ě v t o u ž d o b u se v duši u b o h é h o h o c h a vy­
h r a n i l o r o z h o d n u t í o p u s t i t t e n t o svět. Byla t o odjakživa
j e h o zamilovaná myšlenka, které se neustále oddával,
z e j m é n a o d d o b svého n á v r a t u k L o t t ě .
N e m ě l t o však b ý t u k v a p e n ý , z b r k l ý č i n ; c h t ě l p o d ­
n i k n o u t t e n t o k r o k p o k u d m o ž n á s nejlepším p ř e s v ě d č e ­
n í m , s nejklidnější r o z h o d n o s t í .
J e h o p o c h y b y , j e h o svár s e s e b o u s a m ý m s e o b r á ž e j í
v lístečku, j e n ž j e p r a v d ě p o d o b n ě z a č á t k e m d o p i s u Vi­
lémovi, n a l e z e n é h o bez d a t a v j e h o p a p í r e c h .
„ J e j í p ř í t o m n o s t , její o s u d a účast, k t e r o u b e r e n a
m n ě , j e j e š t ě t o j e d i n é , c o d o v e d e v y m a č k a t slzy z m é h o
s e ž e h n u t é h o m o z k u . Z v e d n o u t z á c l o n u a p o d í v a t se za
n í , t o j e v š e ! A p r o č o t á l í m ? — P r o t o ž e nevíš, j a k t o
t a m za tím vypadá? Protože se o d t a m t u d nevracíme? —
K u p o d i v u , n á š d u c h j e u ž j e d n o u takový, ž e t a m , k d e n i c
u r č i t é h o neví, tuší z m a t e k a n i c o t u . , ,
N e d o v e d l z a p o m e n o u t n a b l a m á ž , k t e r o u s i utržil n a
vyslanectví. Z m i ň o v a l se o t o m z ř í d k a k d y , ale když se
t a k stalo sebezahaleněji, bylo z n á t , ž e t í m m á svou čest
za p o c h r o u m a n o u navždy a že mu tento příběh naočkoval n e p ř e k o n a t e l n ý o d p o r k e v š e m u v e ř e j n é m u p o v o l á n í
a p ů s o b e n í . O d d a l se t e d y cele p o d i v n é m u cítění a myš­
lení, j a k é j s m e p o z n a l i z j e h o d o p i s ů , a vášni bez konce,
j e ž v n ě m o v š e m u d u p a l a poslední z b y t e k č i n o r o d é síly.
V ě č n á j e d n o t v á r n o s t styku s l a s k a v ý m a m i l o v a n ý m
s t v o ř e n í m , j e h o ž klid n a r u š o v a l , a křečovitý r o z m a c h j e ­
ho sil, b e z ú č e l u a bez n a d ě j e , veštvaly ho n a k o n e c do
strašlivého č i n u .
20. prosince
D ě k u j i ti za t v o u lásku, V i l é m e , že ses t a k c h y t l t o h o
slova. A n o , m á š p r a v d u : bylo b y m i l é p e , k d y b y c h o d e ­
šel. N á v r h , k t e r ý mi činíš, a b y c h se k v á m n a v r á t i l , n e n í
m i zcela p o c h u t i ; a s p o ň b y c h s i r á d j e š t ě p o p ř á l m a l o u
z a c h á z k u , z e j m é n a p r o t o , ž e teď stále b u d e m r á z a t u h á
cesta. Těší m ě t a k é velice, ž e s i přijedeš p r o m n e ; j e n
j e š t ě posečkej asi č t r n á c t d n í a vyčkej d a l š í h o dopisu o d e
m n e . Je třeba, aby nic nebylo utrženo, pokud to neuzrálo. A za čtrnáct dní se toho někdy h o d n ě u d á . M a t c e ,
p r o s í m , ř e k n i , a b y se m o d l i l a za svého s y n a a že ji p r o ­
sím z a o d p u š t ě n í všech t ě c h m r z u t o s t í , k t e r é j s e m j í z p ů ­
sobil. T a k o v ý byl m ů j o s u d : z a r m u c o v a t ty, j i m ž j s e m
byl povinován radostí. Sbohem, můj milý příteli! Žehnej
ti B ů h nebeský. S b o h e m !
T é h o ž d n e , b y l a t o n e d ě l e p ř e d v á n o c i , přišel večer
k L o t t ě . Byla s a m a . U p r a v o v a l a několik h r a č e k , k t e r é
c h y s t a l a p r o své m a l é s o u r o z e n c e k ježíšku. M l u v i l o r a ­
dosti, j a k o u d ě t i b u d o u m í t , a o d o b á c h , k d y t a k é j e h o
n e o č e k á v a n é o t e v ř e n í d v e ř í a za n i m i ustrojený s t r o m e k
s voskovicemi, c u k r o v í m a j a b l k y u v á d ě l y u v y t r ž e n í .
„ D o s t a n e t e , “ ř e k l a L o t t a , skrývajíc r o z p a k y p o d m i l ý m
ú s m ě v e m , „ d o s t a n e t e t a k é n a d í l k u , budete-li h o d n ý ;
voskovičku a j e š t ě n ě c o . “ — „A č e m u ř í k á t e b ý t h o d ­
n ý ? “ zvolal, „ j a k ý m á m být, j a k ý m o h u být, m i l á Lot­
t o ? “ „ V e č t v r t e k j e Š t ě d r ý v e č e r , “ řekla, „ p ř i j d o u
k n á m děti s t a t í n k e m , k a ž d i č k é d o s t a n e n a d ě l e n o ; p a k
p ř i j d e t e i vy — ale ne d ř í v e ! “ — W e r t h e r se z a r a z i l . —
„ P r o s í m vás o t o , “ p o k r a č o v a l a , „ n e j d e to j i n a k , p r o ­
sím vás, záleží-li v á m n a m é m k l i d u ; n e m ů ž e , n e m ů ž e t o
t a k d é l e z ů s t a t ! “ — O d v r á t i l o d n í oči, p ř e c h á z e l p o
pokoji a m u m l a l p o l o h l a s e m : „ N e m ů ž e t o t a k z ů s t a t ! “
L o t t a , j e ž cítila h r ů z u , d o níž h o u v r h l a její slova, snaži­
la se všelijakými o t á z k a m i rozptýlit j e h o myšlenky, ale
m a r n ě . „ N e , L o t t o , “ zvolal, „ u ž vás n i k d y nenavští­
v í m ! “ — „ P r o č t o , “ odvětila, „ W e r t ř e , m ů ž e t e , b a m u ­
síte n á s zase navštívit, ale m í r n ě t e se. Ó , p r o č v á m bylo
s o u z e n o n a r o d i t se s t o u p r u d k o s t í a n e z d o l n o u vášní ke
v š e m u , d o č e h o s e j e d n o u z a k o u s n e t e ! P r o s í m vás,“ p o ­
k r a č o v a l a a u c h o p i l a h o z a r u k u , „ m í r n ě t e s e ! Kolik
r a d o s t i v á m m o h o u z p ů s o b i t vaše v z d ě l á n í , vaše v l o h y !
V z m u ž t e se a o d v r a ť t e svou s m u t n o u věrnost od stvoře­
ní, k t e r é n e m ů ž e n i c n e ž vás l i t o v a t . “ —
Z a s k ř í p a l z u b y a zasmušile se p o d í v a l na n i . D r ž e l a ho
za r u k u : „ J e n o m na okamžik se vzpamatujte, W e r t ř e ! “
ř e k l a . „ C o ž necítíte, že k l a m e t e sebe, že se ú m y s l n ě ni­
číte? P r o č právě m n e ? W e r t ř e ! Právě m n e , která nále­
ž í m j i n é m u ? P r á v ě t u ! O b á v á m se, o b á v á m , ž e j e t o j e n
n e m o ž n o s t m ě d o s á h n o u t , c o způsobuje, ž e s e v á m t o
p ř á n í t a k zalíbilo.“
V y t á h l r u k u z její r u k y , dívaje se na ni s u s t r n u l ý m
p o h l e d e m nevole. „ M o u d r é , n a d m í r u m o u d r é , “ zvolal,
„ j e s n a d A l b e r t a u t o r e m t é p o z n á m k y ? Politika, výbor­
ná politika!“ — „ J e nasnadě,“ odpověděla na to. „A že
by o p r a v d u v široširém světě n e b y l o dívky, k t e r á by d o ­
v e d l a splnit p ř á n í v a š e h o s r d c e ? P ř e m o z t e se, h l e d e j t e j i
a p ř í s a h á m v á m , n a l e z n e t e j i . D á v n o m ě u ž leká kvůli
v á m i kvůli n á m , j a k j s t e s e o d nějaké d o b y m o h l o d ­
s o u d i t k t a k o m e z e n é m u životu. V z c h o p t e s e ! C e s t a b y
vás r o z p t ý l i l a ! J i s t ě vás r o z p t ý l í ! H l e d e j t e ! N a l e z n e t e
bytost h o d n o u veškeré vaší lásky. A p a k se vraťte a p o ­
z n á m e vespolek b l a h o p r a v é h o přátelství.“
„ T o byste m o h l a d á t v y t i s k n o u t , “ řekl a ledově s e za­
smál „a doporučit k výchovným účelům. Milá Lotto,
j e n m a l i č k é p o s h o v ě n í , v š e c h n o se č a s e m p o d d á . “ —
„ J e n t o j e d i n é , W e r t ř e , n e p ř i c h á z e j t e p ř e d Š t ě d r ý m ve­
čerem.“
C h t ě l o d p o v ě d ě t , v t o m vešel A l b e r t . D a l i s i m r a z i v ě
d o b r ý v e č e r a p ř e c h á z e l i r o z p a č i t ě vedle sebe, W e r t h e r
n a k o u s l lhostejný r o z h o v o r , který byl r y c h l e u k o n c e .
A l b e r t r o v n ě ž , p t a l s e p a k ž e n y p o několika o b s t a r á v k á c h , a k d y ž slyšel, že to d o s u d n e n í vyřízeno, zaryl si
d o n i š p i č a t ý m i slovy. W e r t h e r o v i t o m o h l o s r d c e u t r h ­
n o u t . C h t ě l odejít, ale n e z m o h l s e n a t o , a t a k t o p r o ­
t á h l až do o s m i : nevrlosti a n e v o l e stále p ř i b ý v a l o , až
p r o s t ř e l i ; W e r t h e r s e b r a l k l o b o u k a h ů l a A l b e r t mu
d a l n a cestu b e z v ý z n a m n o u z d v o ř i l ů s t k u : nechce-li p o ­
večeřet s n i m i .
Přišel d o m ů , v z a l sluhovi, j e n ž m u c h t ě l posvítit, svět­
lo z r u k y a vešel s á m do svého p o k o j e . P l a k a l u s e d a v ě ,
mluvil rozčileně sám se sebou, procházel se p r u d c e po
pokoji a v r h l se n a k o n e c v š a t e c h na postel, k d e ho
n a l e z l s l u h a , j e n ž s e k o l e m j e d e n á c t é o d v á ž i l vejít, a b y
se o p t a l , má-li p á n o v i z o u t b o t y . Svolil a n a k á z a l sluho­
vi, a b y d r u h é h o d n e z r á n a n e v s t u p o v a l , d o k u d h o n e z a ­
volá.
V pondělí ráno, d n e dvacátého prvého prosince, dal
s e d o p s a n í následujícího d o p i s u L o t t ě , j e n ž p o j e h o
s m r t i b y l n a l e z e n z a p e č e t ě n ý n a j e h o p s a c í m stole a j í
o d e v z d á n . O t i s k n u j e j z d e p o o d s t a v c í c h , j a k asi byl n a ­
psán.
J s e m r o z h o d n u t , L o t t o , z e m ř u ! A t o t i píši bez r o m a n ­
tické p ř e p j a t o s t i a k l i d n ě , z r á n a t o h o d n e , k d y t ě n a p o ­
sledy u v i d í m . A ž b u d e š t o t o číst, d r a h á , b u d o u u ž p o d
d r n e m o s t a t k y n e k l i d n é h o nešťastníka, j e n ž v posled­
n í c h o k a m ž i c í c h svého ž i v o t a n e z n á větší slasti n e ž za­
b ý v a t s e t e b o u . P r o ž i l j s e m strašlivou n o c , a l e p ř e c e t a k é
b l a h o d á r n o u ; o n a t o b y l a , k t e r á m n e , kolísajícího, u t v r ­
dila v m é m r o z h o d n u t í : zemřu. K d y ž jsem se včera od
t e b e o d t r h l , v nejstrašnějším r o z b o u ř e n í smyslů, j a k se
t o v š e c h n o sesypalo n a m é srdce, j a k n a m n e v t v é blíz­
kosti s á h l strašlivý c h l a d m é h o b e z n a d ě j n é h o , b e z ú t ě š n é h o b y t í ! S o t v a j s e m s e d o p o t á c e l d o svého pokoje, v r h l
j s e m se b e z sebe na k o l e n a a — ó Bože, d o p ř á l s mi p o ­
slední ú t ě c h y n e j t r p č í c h slz. A tisíce z á m ě r ů , tisíce n á ­
p a d ů mi z n ě l o v duši, až tu n a k o n e c stála, cele a n e o b ­
lomně, poslední myšlenka, j e d i n á : z e m ř u ! — Ulehl jsem
a z r á n a , k d y ž j s e m se k l i d n ě p r o b u d i l , stojí tu j e š t ě n e o t ř e ­
s e n a , silná, j a k byla, v m é m s r d c i : z e m ř u ! — N e n í t o z o u -
falství, je to j i s t o t a , že j s e m d o t r p ě l a že se p r o t e b e o b ě t u j i ;
a n o , L o t t o , p r o č b y c h t o z a m l č o v a l : j e d e n z n á s tří m u s í
pryč, a t í m b u d u j á . Ó d r a h á , v t o m z t r h a n é m srdci se
to vztekle plížilo — z a b í t t v é h o m u ž e ! — t e b e ! — se­
b e ! — Budiž t e d y ! K d y ž vystoupíš n a h o r u z a k r á s n é h o
l e t n í h o večera, v z p o m e ň s i n a m n e , j a k j s e m t o l i k r á t p ř i ­
cházel údolím k vám, a pak pohlédni n a p r o t i na hřbitov,
k m é m u h r o b u , j a k vítr v z á ř i z a p a d a j í c í h o s l u n c e běží
vysokou t r a v o u . — Byl j s e m klidný, k d y ž j s e m začal,
a n y n í , k d y ž si v š e c h n o t a k živě představuji, p l á č u j a k o dítě.
K d e s á t é zavolal W e r t h e r svého s l u h u a p ř i o b l é k á n í
m u ř e k l : ž e z a několik d n í odcestuje, a ť vyklepe šatstvo
a ať v š e c h n o p ř i p r a v í k b a l e n í . N a ř í d i l mu t a k é , a b y si
v š u d e v y ž á d a l účty, a b y se stavil p r o několik rozpůjčen ý c h k n i h a a b y několika c h u ď a s ů m , k t e r ý m t ý d n ě d á ­
val a l m u ž n u , vyplatil jejich p ř í d ě l n a d v a měsíce n a p ř e d .
D a l si p ř i n é s t j í d l o do pokoje a po o b ě d ě si vyjel v e n
k s p r á v c o v i ; ale nezastihl ho d o m a . P r o c h á z e l se z a d u ­
m a n ě p o z a h r a d ě a z d á l o se, ž e c h c e j e š t ě n a k o n e c n a
sebe n a k u p i t všechen s m u t e k v z p o m í n e k .
M a l i č k é h o n e n e c h a l y d l o u h o n a pokoji, p r o n á s l e d o ­
valy a o b s k a k o v a l y h o , v y p r á v ě l y m u : ž e a ž b u d e zítra
a zase z í t r a a j e š t ě j e d e n d e n , p a k že si p ů j d o u k L o t t ě
p r o j e ž í š k a ; a v y p r a v o v a l y mu o u č i n ě n ý c h z á z r a c í c h ,
k t e r é si jejich dětská o b r a z o t v o r n o s t slibovala.
„ Z í t r a ! “ zvolal, „ a zase z í t r a a j e š t ě j e d e n d e n ! “ A
políbil je v š e c h n y z c e l é h o s r d c e a chtěl je opustit, když
nejmenší j e š t ě prohlásil, ž e m u n ě c o z a š p i t á d o o u š k a .
P r o z r a d i l m u , ž e starší b r a t ř i n a p s a l i velká n o v o r o č n í
p ř á n í , t a k h l e veliká, p r o t a t í n k a , p r o L o t t u , p r o A l b e r t a
a také j e d n o p r o p a n a W e r t h e r a . Na Nový rok je prý
odevzdají.
T o h o p ř e m o h l o . D a l k a ž d é m u n ě c o , sedl n a k o n ě , p o ­
z d r a v o v a l t a t í n k a a se slzami v očích odejel.
K p á t é přišel d o m ů , p o r u č i l služebné, a b y z a t o p i l a
a o h e ň u d r ž o v a l a až do n o c i . S l u h o v i n a ř í d i l , a b y k n i h y
a p r á d l o uložil d o l e do kufru a zašil šatstvo. P a k n a p s a l
p r a v d ě p o d o b n ě t e n t o odstavec svého p o s l e d n í h o dopisu
Lottě:
Ty mě nečekáš. Myslíš si, že tě u p o s l e c h n u a že tě n e ­
n a v š t í v í m p ř e d Š t ě d r ý m v e č e r e m . Ó L o t t o ! J e š t ě dnes,
anebo nikdy už. O Štědrém večeru budeš držet v ruce
t e n t o list a b u d e š se chvít a b u d e š jej s m á č e t svými d r a ­
h ý m i slzami. C h c i ! M u s í m ! Ó , j a k j s e m r á d , ž e j s e m
rozhodnut.
O p ů l s e d m é šel do A l b e r t o v a b y t u a n a l e z l L o t t u sa­
m o t n o u . N á r a m n ě s e ulekla j e h o návštěvy. Ř e k l a m u ž i
m i m o c h o d e m , ž e W e r t h e r u ž n e p ř i j d e p ř e d Š t ě d r ý m ve­
č e r e m . A l b e r t si d a l b r z y n a t o osedlat k o n ě , rozloučil se
s ní a řekl, že si zajede k ú ř e d n í k o v i v sousedství, s n í m ž
p r ý má nějaké řízení. A vypravil se, n e d b a j e n e č a s u .
L o t t a , k t e r á věděla, ž e t u t o záležitost u ž d l o u h o o d s u n o ­
val a že se na n o c n e v r á t í d o m ů , p o c h o p i l a p o h ř í c h u až
příliš d o b ř e , c o z n a č í t a t o p a n t o m i m a , a u p ř í m n ě j i t o
bolelo. Seděla v své s a m o t ě , s r d c e se jí o b l o m i l o , viděla
m i n u l o s t , u v ě d o m i l a si svou c e n u a svou lásku k m u ž i ,
j e n ž n y n í m í s t o s l i b o v a n é h o štěstí p o č í n a l b ý t k ř í ž e m j e ­
j í h o života. V z p o m n ě l a s i n a W e r t h e r a . H o r š i l a s e n a n ě h o ,
a n e n á v i d ě t ho p ř e c e n e d o v e d l a . Byl tu jakýsi t a j e m n ý
rys, p r o k t e r ý s i h o oblíbila o d s a m é h o z a č á t k u jejich
styků. A n y n í , p o t a k d l o u h é d o b ě , p o tolika společ­
ně p r o ž i t ý c h o k a m ž i c í c h byl ovšem d o j e m z n ě h o n e v y h l a d i t e l n ý . J e j í stísněné srdce si k o n e č n ě ulevilo v sl­
z á c h a přešlo p a k do tiché m e l a n c h o l i e , v níž se č í m d á l
hlouběji z t r á c e l a . Ale j a k jí zabušilo srdce, k d y ž uslyšela,
že W e r t h e r s t o u p á po s c h o d e c h n a h o r u a že se v e n k u po
ní t á ž e . Bylo p o z d ě , n e m o h l a se j i ž d á t z a p ř í t a p ř e ­
m o h l a své r o z p a k y j e n zpola, k d y ž vstoupil d o pokoje.
„ N e d o s t á l j s t e s l o v u ! “ zvolala m u vstříc. „ N i c j s e m
neslíbil,“ b y l a j e h o odpověď. „ T a k j s t e m ě l a s p o ň splnit
m o u p r o s b u , p r o s b u o klid nás o b o u . “
Z a t í m c o t a k m l u v i l a , n a p a d l o ji, že p o z v e k sobě n ě ­
k t e r é ze svých p ř í t e l k y ň . Ať j s o u svědky j e j í h o r o z h o v o r u
s W e r t h e r e m ; a on je večer musí d o p r o v o d i t d o m ů , tak­
že se ho z b u d e v p r a v ý čas. V r a c e l jí n ě j a k é k n i h y : t á ­
z a l a se po n ě k t e r ý c h j i n ý c h a snažila se, a b y se r o z h o v o r ,
než přijde n ě k t e r á p ř í t e l k y n ě , o m e z o v a l n a všeobecnosti.
V t o m se v r á t i l o děvče a vyřizovalo, že o b ě p ř í t e l k y n ě
prosí z a p r o m i n u t í , j e d n a p r ý m á p r o t i v n o u návštěvu
z p ř í b u z e n s t v a , d r u h é se n e c h c e o b l é k a t a vyjít do té
psoty.
N a d t í m se na několik m i n u t zamyslila, až se pocit
její n e v i n y h r d ě v ní v z b o u ř i l . V z d o r o v a l a A l b e r t o v ý m
v r t o c h ů m a čistota j e j í h o s r d c e jí d a l a t a k o v o u j i s t o t u , že
n e z a v o l a l a d ě v č e , j a k p ů v o d n ě zamýšlela, k sobě do p o ­
koje, n ý b r ž , p ř e h r a v š i n a klavíru několik m e n u e t ů , a b y
se v z p a m a t o v a l a a utišila z m a t e k svého srdce, u s e d l a klid­
n ě vedle W e r t h e r a n a p o h o v k u .
„ N e m á t e u sebe n i c ke č t e n í ? “ p t a l a se. O d p o v ě d ě l ,
ž e n e . „ T a m v m é z á s u v c e , “ z a č a l a , „leží váš p ř e k l a d
n ě k t e r ý c h z p ě v ů z O s s i a n a , j e š t ě j s e m j e n e č e t l a . Doufa­
l a j s e m p o ř á d , ž e m i j e p ř e č t e t e vy, ale teď u ž b ů h v í j a k
d l o u h o nejste v ů b e c k n i č e m u . “ U s m á l se a došel p r o
písně, z a m r a z i l o h o , k d y ž j e v z a l d o r u k y a oči m ě l p l n é
slz, k d y ž do n i c h n a h l é d l . U s e d l a č e t l :
„ H v ě z d o zšeřelé noci, k r á s n á s e třpytíš n a z á p a d ě .
Z á ř í c í h l a v u z m r a č n a p o z v e d á š , s t a t n á se neseš n a d
k o p c e m . P o č e m tvé oko slídí n a stepi? Bouřlivé v i c h r y
ulehly. Bystřina h u č í v d á l i . Š u m n é vlny hrají kol v z d á ­
l e n ý c h skal. B z u k o t v e č e r n í c h m u š e k rojí se p l á n í . N a č
shlížíš, k r á s n é světlo? Ale ty se u s m í v á š a j d e š , r a d o s t n é
vlnky lemují t v o u t v á ř a smáčejí l í b e z n é vlasy. S b o h e m ,
p a p r s k u k l i d u ! Zjev se, n á d h e r n é světlo O s s i a n o v y d u š e !
A světlo se zjevuje ve své síle. V i d í m své zesnulé d r u h y ,
n a h o ř e L o r a s e scházejí, j a k z a d n ů , k t e r é u ž zašly. —
Fingal přichází, podoben m l ž n é m u sloupu. A j e h o boh a t ý ř i s n í m . A pohleď, b a r d o v é z p ě v u ! U l l i n e , v šedi­
n á c h s t a r č e ! s t a t e č n ý R y n o ! A l p i n e , l í b e z n ý p ě v č e ! A ty,
M i n o n o , ztišeně lkající! — J a k z m ě n ě n i jste, p ř á t e l é
moji, o d s l a v n é h o kvasu n a S e l m ě ! k d y j s m e s e u c h á z e l i
o čest pěvce, j a k o v ě t é r k o v é j a r a , kteří s t ř í d a v ě dují,
ohýbajíce tiše ševelivou t r á v u h o r .
Tu v y s t o u p i l a M i n o n a v celé své kráse, z r a k sklopený
k z e m i a p l a č í c . T ě ž c e jí vlály vlasy na n á r a z e c h v ě t r u ,
j e n ž od h o r y p ř i c h á z e l . — Šero se sneslo do duší h r d i n ,
když pozvedla líbezný hlas; častokrát viděla Salgarův
h r o b , často c h m u r n é sídlo b ě l o s t n é K o l m y .
K o l m a o p u š t ě n á n a h o ř e , K o l m a l í b e z n ě volá. S a l g a r
slíbil, že p ř i j d e . Ale pevněji svírá ji n o c . Slyšte K o l m u ,
j a k zpívá, s a m a a s a m a n a k o p c i !
(KOLMA)
J e n o c . J s e m s a m a . N a kopci, z t r a c e n á v b o u ř i . V i c h r y
na h o r á c h vyjí, b y s t ř i n a h u č í se s k a l !
Chýše n e m á m , která by mě před deštěm ochraňovala,
sama jsem, ztracena v bouři hor.
V y s t u p , měsíci, z m l h ! Zjevte se, h v ě z d y n o c i ! P a p r s ­
ku, b u ď k d o buď, k m í s t u m n e veď, k d e m ů j milý o d p o ­
čívá, z m o ž e n ý l o v e m ! T ě t i v u l u k u povolil a psi ho h l í d a ­
jí, č e n i c h a j í c e ! M n ě však j e seděti zde, s a m o t n é n a skále
z a r o s t l é h o p r o u d u . H u č í b o u ř e a p r o u d , neslyším hlasu
svého m i l á č k a .
P r o č otálí m ů j S a l g a r ? Z a p o m n ě l , co mi slíbil? —
T a d y j e skála, t a d y s t r o m , t a d y h u č í c í p r o u d . Ř e k l jsi,
s nocí že přijdeš. K a m , a c h , z b l o u d i l m ů j S a l g a r ? S te­
b o u j s e m c h t ě l a p r c h n o u t a o p u s t i t otce i b r a t r a , ty z p u p ­
né.
D á v n o j s o u n a š e r o d y n e p ř á t e l i , ale m y nejsme zne­
p ř á t e l e n i , S a l g a r e , slyš!
O d m l č s e n a chvilku, v i c h ř e , n a chvilku j e n s e o d m l č ,
p r o u d e , a b y m ů j hlas ú d o l í m s e nesl, a b y m ů j p o u t n í k
m ě uslyšel. S a l g a r e ! K o l m a t ě volá. T a d y j e s t r o m , t a d y
skála. S a l g a r e , m i l á č k u , t a d y j s e m , t a d y !
Proč nepřicházíš, můj milý?
Pohleď, měsíc se zjevuje. Ř e k a se v ú d o l í t ř p y t í . Skály
stoupají k v r c h o l k u , šedivé skály. J e h o však n e v i d í m na
hřebenech. Smečka, bouřící p ř e d ním, nehlásá j e h o pří­
c h o d . T a d y m u s í m sedět, a s a m a .
Ale k d o j e t o , k d o t a m d o l e n a p l á n i leží? M ů j m i l ý ?
M ů j b r a t r ? — Ó, p r o m l u v t e slovíčko, p ř á t e l é ! — N e ­
odpovídají. J a k j e m i ú z k o : — A c h , j s o u m r t v i . M e č e
j i m z r u d l y b o j e m . Ó b r a t ř e , b r a t ř e ! P r o č zabils m i m é h o
S a l g a r a ? Ó S a l g a r e , p r o č zabils m i m é h o b r a t r a ? O b a t a k
z d r á v i j s t e b y l i ! Ó, k r á s n ý byls v z á s t u p u p o d k o p c e m ,
on strašlivý v bitvě. O d p o v ě z t e m i ! Slyšte, slyšte m ů j
hlas, m i l e n í m o j i ! Ale b ě d a , j s o u n ě m i . N a věky n ě m i .
J a k h l í n a v y c h l a d l á j e jejich h r u ď .
Ó, ze skal, z v r c h o l u z v i c h ř e n é h o r y p r o m l u v t e , d u ­
chové m r t v ý c h ! P r o m l u v t e ! Nestrnu h r ů z o u ! K a m jste si
odešli o d p o č i n o u t ? V k t e r é horské sluji vás n a j d u ? —
Neslyším h l á s k u v š u m ě n í v ě t r u , o d p o v ě ď neslyším zavátou v bouři.
S e d í m tu z b ě d o v a n á . A v slzách na j i t r o č e k á m . K o -
pejte h r o b , vy p ř á t e l é m r t v ý c h , ale n e z a h a z u j t e ho dříve,
než přijdu. M ů j život mi mizí j a k o sen, j a k o b y c h tu zů­
stala s a m a . T a d y chci p ř e b ý v a t se svými p ř á t e l i , p ř i
p r o u d u z v u č n é skály. Až přijde n o c a vichr se p ř i ž e n e
p l á n í , v b o u ř i stát b u d e m ů j d u c h a n a ř í k a t b u d e n a d
s k o n e m m i l e n ý c h p ř á t e l . Myslivec v h o u š t i mě uslyší,
b á t se b u d e hlasu a b u d e jej m i l o v a t , neboť sladký b u d e
můj hlas, až n a d p ř á t e l i z a l k á m — a c h , o b a mi byli t a k
drazí!
T o byl tvůj zpěv, ó M i n o n o , T o r m a n o v a n ě ž n ě z r u m ě n ě n á d c e r o . N a d K o l m o u j s m e p l a k a l i a t e m n o bylo
n á m v duši. — U l l i n s v a r y t e m vystoupil a zpíval, co
zpíval A l p i n . — A l p i n ů v hlas byl líbezný, R y n o v a duše
p l a m e n n ý p r o u d . Ale u ž o d p o č í v a l i v u z o u n k é m d o m ě
a hlasy d o z n ě l y v Selmě. — K d y s i U l l i n z lovu se vrátil,
ještě než r e k o v é p a d l i . Slyšel, j a k zpívali o z á v o d . J e j i c h
píseň b y l a n ě ž n á , ale s m u t n á . N a ř í k a l i n a d smrtí M o r a ra, p r v n í h o z h r d i n . J e h o duše b y l a j a k o duše F i n g a l o v a .
J e h o m e č j a k o O s k a r ů v m e č . — Ale p a d l a j e h o otec zan a ř í k a l a oči sestřiny byly p l n y slz. M i n o n a m ě l a oči
p l n é slz, skvělého M o r a r a sestra. U s t o u p i l a p ř e d U l l i n o vým zpěvem jako na západě luna, jež předvídá bouři
a déšť a skrývá k r á s n o u svou h l a v u do m r a č n a . — U d e ­
řil j s e m s U l l i n e m do s t r u n k ž a l o s t n é písni.
(RYNO)
P ř e h n a l se v i c h r a déšť. Z j a s n ě n é p o l e d n e ! M r a k y se
rozestupují. Spěchajíc slunce ozařuje p a h o r e k . T a k r u d ě
p l y n e v ú d o l í ř e k a z h o r . Sladký j e , p r o u d e , tvůj š u m ,
ale sladší j e hlas, k t e r ý slyším. A l p i n ů v j e t o hlas, n a d
m r t v ý m naříkající. J e h o h l a v a j e s e h n u t a s t á ř í m , z r u d ­
l é j e oko p l n é slz. A l p i n e , n á d h e r n ý pěvče, p r o č jsi t a k
s á m na mlčící h o ř e , p r o č kvílíš, j a k zakvílí v i c h r v lese,
jak vlna na vzdáleném b ř e h u ?
(ALPIN)
Své slzy, R y n o , p r o l é v á m m r t v ý m , p r o o b y v a t e l e h r o ­
b ů z n í m ů j h l a s . Štíhlý jsi n a kopci, k r á s n ý m e z i syny
p l á n ě . Ale p a d n e š j a k o M o r a r , a n a tvou m o h y l u u s e d n e
tesknící. P a h o r k y na tebe z a p o m e n o u , v síni ležet b u d e
tvůj luk a n i k d o ho n e b u d e n a p í n a t .
R y c h l ý byls, M o r a r e , j a k o srnec n a h o r á c h , strašlivý
j a k o o h e ň na n e b i za n o c i , v i c h r n ý byl tvůj hněv. V boji
tvůj m e č j a k o blýskavice n a d p l á n í . T v ů j hlas byl p o d o ­
b e n b y s t ř i n ě p o dešti, p o d o b e n h r o m u z e z a h o r . M n o h o
jich p a d l o rukou tvou, p l a m e n e m hněvu strávených.
Ale k d y ž ses n a v r a c e l z boje, j a k m í r n é bylo t v é č e l o !
J a k o s l u n c e p o b o u ř i b y l a t v á t v á ř , j a k o měsíc z a m l k l é
noci. K l i d n á b y l a t v á h r u ď , j a k o j e z e r o , k d y ž u l e h l o
b o u ř e n í v i c h r ů . T ě s n ý j e n y n í tvůj byt, t e m n é t v é b y d l o .
T ř e m i kroky z m ě ř í m tvůj h r o b , ó ty, j e n ž bývals t a k
velký! Čtvero b a l v a n ů o m š e l ý c h h l a v , toť j e d i n á p a m á t ­
ka na t e b e . S t r o m bez listí, d l o u h é t r a v i n y , ve v ě t r u še­
velící, ukazují lovci h r o b m o c n é h o M o r a r a . M a t k y n e ­
m á š , a b y tě o p l a k á v a l a , d ě v č e t e n e m á š se slzami lásky.
M r t v a je, která tě zrodila. M r t v a je dcera Morglanova.
Ale k d o je to o h o l i ? Čí je to h l a v a , v ě k e m bílá, čí
oko, z r u d l é p l á č e m ? T v ů j o t e c j e t o , ó M o r a r e ! O t e c ,
j e n ž n e m ě l už syna, k r o m t e b e ! Slyšel o t v é slávě v boji;
slyšel o r o z p r á š e n ý c h o d p ů r c í c h . Slyšel tvůj věhlas, M o ­
r a r e ! A c h , a o tvé r á n ě neslyšel? Z a p l a č , M o r a r ů v otče,
z a p l a č ! Ale tvůj syn t ě neuslyší. H l u b o k ý s p á n e k m r t v ý c h ,
nízká poduška z p r a c h u . Nezaslechne tvého hlasu, ne­
p r o b u d í se v o l á n í m . Ó, k d y se v h r o b ě r o z b ř e s k n e r á n o ,
k t e r é b y velelo s p í c í m u : v z b u ď s e !
S b o h e m buď, nejšlechetnější z lidí, d o b y v a t e l i v p o l i .
Ale už n i k d y tě p o l e n e u z ř í , n i k d y se šerý les už n e r o z h o ř í leskem t v é oceli. S y n a jsi nezůstavil, ale z p ě v tvé
j m é n o z a c h o v á . B u d o u c í časy o t o b ě uslyší, uslyší o p a d ­
lém Morarovi.
H l a s i t ě se r o z e z v u č e l a t e s k n o t a h r d i n ů , nejhlasitěji
A r m i n ů v rozryvný vzdech. P ř i p o m í n á mu to synovu
s m r t : P a d l z a d n ů svého m l á d í . K a r m o r seděl p o b l í ž e
h r d i n y , k n í ž e h l a h o l n é h o G a l m a l u . P r o č vzlyká A r m i n ?
řekl, k č e m u tu p l á č ? C o ž n e z n í píseň a zpěv, a b y duše
r o z t á l a a o k ř á l a ? J e j a k o n ě ž n á m l h a , j e ž s t o u p a j í c z je­
zera, s p r c h á v á do ú d o l í a k v e t o u c í kvítí svlažuje; ale
s l u n c e zas p ř i c h á z í , silné slunce, a m l h y se z t r a t i l y . P r o č
tolik běduješ, A r m i n e , p a n e G o r m y , v l n a m i s m á č e n é ?
B ě d u j i ! A n o , běduji, a v ě r u ž e m a l á n e n í p ř í č i n a m é ­
h o ž a l u . — K a r m o r e , n i k d y jsi syna n e z t r a t i l , n i k d y jsi
kvetoucí d c e r y n e p o z b y l ! K o l g a r s t a t e č n ý žije a žije
A r m i r a , nejkrásnější všech d í v č i n . Rozkvétají ratolesti
t v é h o d o m u , ó K a r m o r e , ale A r m i n j e p o s l e d n í svého
r o d u . T e m n é j e tvé lože, ó D a u r o , d u s n ý tvůj s p á n e k
v h r o b ě . K d y se p r o b u d í š se svými zpěvy, se s v ý m la­
h o d n ý m hlasem, kdy? V z h ů r u , větrové jeseně, v z h ů r u !
Z a b u ř t e z t e m n ě l o u p l á n í ! Bystřiny, z u ř t e ! Zavyjte, vich­
rové v t e m e n i d u b ů ! Z t r h a n ý m i m r a č n y p r o c h á z e j , u k a ­
zuj měsíci zsinalou t v á ř ! Strašlivou n o c m i p ř i p o m e ň ,
kdy z a h y n u l y m é děti, k d y A r i n d a l m o h u t n ý p a d l , D a u r a , miláček, odešla.
D a u r o , m á d c e r o , k r á s n á bylas, k r á s n á j a k l u n a n a d
h o r a m i furskými, bílá j a k p a d l ý sníh, s l a d k á j a k o v á n e k .
A r i n d a l e , byl silný tvůj luk, r y c h l ý tvůj oštěp v poli, j a k o
m l h a n a d v l n o u byl tvůj z r a k , p l a m e n n ý m m r a č n e m
v b o u ř i tvůj štít. A r m a r , válečník slavný, přišel a o D a u ru se u c h á z e l . N e o d o l a l a . V štěstí doufali ti, k d o ž jí p ř á l i .
Z a n e v ř e l h n ě v e m E r a t h , O d g a l ů v syn, neboť j e h o b r a t r
A r m a r e m z a b i t ležel. Přišel, p ř e v l e č e n z a n á m o ř n í k a .
L e p ý byl n a v l n á c h j e h o č l u n . Bílé k a d e ř e v ě k e m ; k l i d n a
z v á ž n ě l a t v á ř . D í v k o nejlíbeznější, řekl, k r á s n á d c e r u š k o
A r m i n o v a ! P ř i skále t a m , o p o d á l v m o ř i , k d e n a s t r o m ě
č e r v e n ý p l o d s e skví, t a m A r m a r č e k á n a D a u r u . P ř i ­
c h á z í m , a b y c h m u lásku p r o v á z e l v l n a m i m o ř e .
D a u r a j d e z a n í m a p o A r m a r u volá. Ale n i c j í n e o d ­
p o v í d a l o n e ž o z v ě n a skály. A r m a r e , m i l á č k u , m i l á č k u ,
p r o č m ě t a k strašíš? Slyš m ě , A r n a t h ů v s y n u , slyš! D a u r a
tě volá! D a u r a !
E r a t h , zrádce, se smíchem k b ř e h u jí prchal. Pozvedla
hlas a v o l a l a o t c e a b r a t r a . A r i n d a l e ! A r m i n e ! C o ž ni­
kdo není, kdo zachrání D a u r u ?
J e j í h l a s přes m o ř e přišel. A r i n d a l , syn m ů j , sestoupil
s k o p c e , h r o z i v ý s kořistí l o v u . Š í p y mu po b o k u ř i n č e l y .
L u k nesl v r u c e . P ě t š e d o č e r n ý c h fen b ě ž e l o s n í m . E r a t h a
t r o u f a l é h o viděl n a b ř e h u , j a l h o a p ř i v á z a l k d u b u .
Pevně ovinul j e h o boky. S t o n e m naplnil větry.
A r i n d a l n a m o ř e vyjel v č l u n u , a b y D a u r u k p o b ř e ž í
odvezl. A r m a r přišel; rozlícen vystřelil šedivě o k ř í d l e n ý
šíp. Z a z n ě l a h l u b o k o zajel do t v é h o srdce, A r i n d a l e ,
m ů j s y n u ! M í s t o E r a t h a , z r á d c e , z h y n u l jsi ty. L o ď
d o p l u l a k skále. P o d ní se z h r o u t i l a u m ř e l . J a k z a b ě d o valas, ó D a u r o , když u t v ý c h n o h o u p r o u d i l a k r e v t v é h o
bratra.
V l n y roztříští č l u n . A r m a r s e d o m o ř e v r h á , a b y D a u -
ru zachránil, anebo zhynul. S pahorku p r u d k ý vichr do
vln v p a d : tonul a nevyplaval.
Avšak na skále, o niž se l á m a l y vlny, slyšel j s e m dceři­
n o l k á n í . M n o h o a hlasitě křičela. Ale otec j i n e z a c h r á ­
nil. Celou n o c j s e m n a b ř e h u p r o s t á l , viděl j s e m j i v c h a ­
b é m záblesku l u n y , p o celou n o c j s e m slyšel její křik.
A v i c h r řval a ostrými šlehy do b o k u h o r y bil déšť. Z e ­
slábl její hlas, než přišlo r á n o . Z m í r a l a j a k o v e č e r n í vá­
n e k v t r a v i n á c h skal. Z e m ř e l a , b í d o u z d r c e n a , a A r m i n a
s a m o t n é h o zůstavila. T a t a m j e m á síla v boji, t a t a m
má chlouba mezi dívkami všemi.
K d y ž h o r s k é vichry přicházejí, když severák n a d z v e d á
vlny, na b ř e h u s e d á v á m v r a c h o t u vln a h l e d í m k strašli­
v é skále. Č a s t o , když měsíc z a p a d á , v i d í m d u c h y svých
d ě t í . P r ů s v i t n é , v t r u c h l i v é svornosti, kráčejí s p o l u . “
P r o u d slz, vytrysklý z L o t t č i n ý c h očí a uvolňující ú z ­
kost j e j í h o srdce, zastavil W e r t h e r ů v z p ě v . O d m r š t i l p a ­
pír, u c h o p i l její r u k u a u s e d a v ě se r o z p l a k a l . L o t t a se
o p ř e l a o d r u h o u a skrývala oči v k a p e s n í k u : byli strašli­
vě r o z r u š e n i . Cítili vlastní b í d u v o s u d u h r d i n , cítili ji
d r u ž n ě a jejich slzy je spojily. W e r t h e r o v y r t y a oči ž h n u ­
ly na Lottčině paži. M r á z jí zalomcoval. Chtěla utéci.
Ale bol a soucit na ni dolehly j a k o olovo. T ě ž c e o d d y c h o ­
v a l a a c h t ě l a se v z p a m a t o v a t . Prosila h o , vzlykajíc, a b y
p o k r a č o v a l , prosila m o c n ě , jako n e b e . W e r t h e r se třásl.
Srdce mu pukalo. Zdvihl rukopis a zlomeným hlasem
četl:
„ P r o č m ě b u d í š , v á n k u j a r a ? Laškuješ a ř í k á š : krůpějí
n e b e s t ě orosím. Ale blízek j e čas m é h o u v a d n u t í , blízek
vichr, k t e r ý m é listy serve. Z í t r a přijde p o u t n í k , přijde,
k d o m ě viděl v m é kráse — p o širém poli m ě h l e d a t b u ­
d e j e h o zrak, a u ž m n e n e n a l e z n e . “
C e l á t í h a t ě c h t o slov d o l e h l a na nešťastníka. V r h l se
L o t t ě k n o h á m , zoufale u c h o p i l její r u c e , tlačil si je do
očí a přitiskl je k čelu. A z d á l o se, j a k o by jí d u š í p r o l é t l a
p ř e d t u c h a j e h o strašlivého z á m ě r u . Smysly j i p ř e c h á z e ­
ly, tiskla mu r u c e , přitiskla je k p r s ů m , t e s k n o t o u r o z r u ­
šena sklonila se k n ě m u a jejich h o ř í c í t v á ř e se d o t k l y .
Svět s e p o d n i m i p r o p a d a l : ovíjel j i p a ž e m i , přitiskl j i
k h r u d i a p o k r ý v a l z u ř i v ý m i polibky její vibrující rty,
k t e r é c h t ě l y p r o m l u v i t . „ W e r t ř e ! “ zvolala p ř i š k r c e n ý m
h l a s e m a o d v r á t i l a se. „ W e r t ř e ! “ a c h a b o u r u k o u od-
s t r k o v a l a j e h o h r u ď . „ W e r t ř e ! “ zvolala z m u ž i l ý m t ó n e m
ušlechtilého s r d c e . N e o d o l a l , pustil ji z objetí a j a k o p o ­
m i n u t ý se jí vrhl k n o h á m . T r h l a sebou a v ú z k o s t n é m
z m a t e n í , t ř e s o u c s e m e z i láskou a h n ě v e m , ř e k l a : „ T o
bylo naposledy! W e r t ř e ! Už mě n e u v i d í t e ! “ A s pohle­
d e m nejsytější lásky n a u b o ž á k a o d b ě h l a d o d r u h é h o
pokoje a z a m k l a z a s e b o u . W e r t h e r z a n í n a p ř á h l r u c e ,
ale n e t r o u f a l s i j i z a d r ž e t . Ležel n a z e m i , h l a v a n a p o ­
h o v c e . T a k setrval d é l e n e ž p ů l h o d i n y , a ž h o š r a m o t
p r o b u d i l . Byla t o služka, k t e r á přišla p r o s t ř í t . P o b í h a l p o
pokoji, a k d y ž zase osaměl, p ř i s t o u p i l ke d v e ř í m p o k o ­
j í č k u a tiše v o l a l : „ L o t t o ! L o t t o ! j e d i n é slůvko, j e n sbo­
h e m ! “ M l č e l a , čekal — a ž a d o n i l — a čekal. P a k se o d ­
t r h l o d e d v e ř í a z v o l a l : „ B u ď s b o h e m , L o t t o ! N a věky
sbohem!"
Přišel k městské b r á n ě . S t r á ž e ho z n a l y a pustily ho
m l č k y . Sněžilo a dštilo. T e p r v k j e d e n á c t é zase z a b u š i l .
K d y ž s e W e r t h e r v r á t i l d o m ů , všiml s i s l u h a , ž e m u chy­
bí k l o b o u k . N e t r o u f a l si n i c říci a svlékl h o ; v š e c h n o b y l o
p r o m o k l é . K l o b o u k později našli n a skále, svažující s e
d o ú d o l í , a j e n e p o c h o p i t e l n é , j a k j i v t a k o v é t e m n é , sych­
r a v é noci slezl, a n i ž se zřítil.
U l e h l a d l o u h o spal. K d y ž m u s l u h a p ř í š t í h o r á n a n a
z a v o l á n í přinesl k á v u , viděl, že píše. N a p s a l v d o p i s u
Lottě tento odstavec:
N a p o s l e d y , n a p o s l e d y o t v í r á m oči. N e u v i d í u ž slun­
c e : kalný, m l h a v ý d e n je zakrývá. Truchli tedy, p ř í r o d o !
T v ů j syn, tvůj p ř í t e l , tvůj m i l e n e c se blíží s v é m u k o n c i .
L o t t o , j e t o pocit, k t e r ý n e m á sobě r o v n é h o ( a p ř e c e j e
n e j p o d o b n ě j š í m l ž n é m u s n ě n í ) , řekneš-li si: t o j e pos­
l e d n í jitro. P o s l e d n í ! L o t t o , n e m á m dost sil, a b y c h p o ­
c h o p i l slovo: p o s l e d n í ! C o ž tu nestojím ve vší síle, a z í t r a
b u d u bezvládně natažen na zemi. Z e m ř í t ! Co je to? Po­
hleď, s n í m e , k d y ž m l u v í m e o s m r t i . V i d ě l j s e m l e c k o h o
u m í r a t , ale t a k o m e z e n ý j e člověk, ž e ani n e d o v e d e p o c h o ­
p i t z a č á t e k k o n c e svého b y t í . T e ď ještě svůj. t v ů j ! T v ů j !
Ó m i l o v a n á ! A po chvilce — o d l o u č e n i , r o z v e d e n i —
s n a d n a věky. — N e , L o t t o , n e — j a k m o h u z h y n o u t j á ,
j a k t y ! V ž d y ť j s m e ! — Z h y n o u t ! — C o j e t o ? Z a s e jen
slovo! P r á z d n ý zvuk, j e n ž m i n i c n e ř í k á . — M r t e v , L o t ­
t o ! Z a k o p á n d o c h l a d n é z e m ě , t a k těsně, t a k t e m n ě ! —
M ě l j s e m p ř í t e l k y n i , t a m i b y l a vším, k d y ž j s e m byl n e -
z k u š e n ý m l a d í č e k . U m ř e l a . Šel j s e m z a její r a k v í a stál
j s e m n a d j e j í m h r o b e m . J a k spouštěli t r u h l u a v r z a v á
l a n a s n í sjela d o l ů a zase s e v r á t i l a n a h o r u , a j a k p r v n í
l o p a t a hlíny se skutálela dolů a schrána p o d d o p a d e m
úzkostně zaduněla a duněla t e m n ě a temněji, až byla
v š e c k a p o k r y t a ! — Z h r o u t i l j s e m se u h r o b u — Byl
j s e m d o j a t , o t ř e s e n , p ř e s t r a š e n , r o z e r v á n v nejvnitřnější
d u š i , a l e n e v ě d ě l j s e m , co se se m n o u děje — co se se
m n o u b u d e d í t — Z e m ř í t ! H r o b ! N e r o z u m í m t ě m slo­
vům!
Odpusť mi, odpusť! V č e r a ! Kéž to byl poslední oka­
mžik m é h o života! A n d ě l e ! Poprvé, poprvé zcela bez
p o c h y b n e j v n i t ř n ě j š í m n i t r e m m i p r o c h v ě l a t a t o slast:
o n a m ě miluje! Miluje m ě . N a m ý c h rtech ještě ž h n e
svatý o h e ň , j e n ž p r o u d i l z t v ý c h , n o v á v r o u c í slast vešla
do m é h o srdce. Odpusť mi, odpusť!
A c h , v ě d ě l j s e m , ž e m ě miluješ, v ě d ě l j s e m t o h n e d p o
p r v n í c h o d u š e v n ě l ý c h p o h l e d e c h , p o p r v n í m stisku r u k y .
A p ř e c e , k d y ž j s e m tě zas opustil, k d y ž j s e m v i d ě l Alber­
t a p o t v é m b o k u , t u j s e m s i o p ě t zoufal v h o r e č n ý c h p o ­
chybách.
V z p o m í n á š s i n a květiny, kterés m i poslala, k d y ž s m i
t e n k r á t v té p r o k l a t é společnosti n e m o h l a a n i slůvka říci,
a n i r u k y p o d a t ! C e l o u n o c j s e m p ř e d n i m i p r o k l e č e l a by­
l y m i p e č e t í t v é lásky. Ale a c h , t y t o d o j m y přešly, t a k
j a k o z d u š e v ě ř í c í h o p o n e n á h l u m i z í p o c i t b o ž í milostí,
k t e r á m u sytou n á p l n í svatě z j e v e n ý m i z n a m e n í m i b y l a
udělena.
V š e c h n o t o j e pomíjející — ale a n i v ě č n o s t n e u h a s í
ž h a v ý život, j e h o ž j s e m s e v č e r a n a p i l z t v ý c h r t ů , j e h o ž
jsem pln. O n a mě miluje! T a t o ruka ji objímala, tyto
r t y s e třásly n a jejích, t a t o ú s t a b l á b o l i l a n a j e j í c h ú s t e c h .
J e m á . Jsi m á ! Ano, Lotto, n a věky!
A t o , ž e j e A l b e r t tvůj m u ž ? M u ž ? — N a t o m t o světě
s n a d — A n a t o m t o světě j e t o h ř í c h , ž e t ě miluji, ž e
b y c h tě c h t ě l v y r v a t z j e h o objetí a s t r h n o u t do s v é h o .
H ř í c h ? D o b r á . Z t r e s t á m s e z a n ě j ; v e vší n e b e s k é slasti
j s e m h o o c h u t n a l , t o h o h ř í c h u , vsál j s e m sílu a lék v š e h o
ž i v o t a d o srdce, o d o n é chvíle jsi m á ! M á , L o t t o ! J d u
n a p ř e d ! J d u k s v é m u otci, k t v é m u otci, t o m u s i postě­
ž u j i ; a on mě utěší, n e ž p ř i j d e š ; a já ti p o l e t í m vstříc
a u c h o p í m t ě ; a zůstanu s tebou před tváří Nekonečného
v e v ě č n é m objetí.
N e s n í m , n e t á p á m v d o h a d e c h ! Blízko h r o b u se mi
rozbřesklo. B u d e m e , s h l e d á m e s e ! T v o u m a t k u u v i d í m e !
J á j i u v i d í m , n a l e z n u j i a z e všeho s e j í v y z p o v í d á m .
Tvou matku! Tvou podobu!
K j e d e n á c t é p t a l se W e r t h e r sluhy, vrátil-li se A l b e r t
d o m ů . S l u h a ř e k l : a n o , viděl p r ý , j a k t a m o d v á d ě l i j e h o
koně. N a t o m u d á p á n otevřenou cedulku, n a níž stálo:
„ N e p ů j č i l byste mi laskavě k cestě, na k t e r o u se chys­
t á m , své pistole? Žijte b l a z e ! “
U b o h á p a n í m á lo spala poslední noc. Její krev se ho­
r e č n ě b o u ř i l a a tisíceré pocity d r á s a l y jí s r d c e . P r o t i své
v ů l i cítila h l u b o k o v p r s o u ž á r W e r t h e r o v a objetí a z á r o ­
v e ň s e j í d n y její p r o s t é n e v i n n o s t i , b e z s t a r o s t n é d ů v ě r y
v sebe jevily d v o j n á s o b k r á s n é . U ž n a p ř e d s e b á l a p o ­
h l e d ů svého m u ž e a j e h o p o l o m r z u t ý c h , p o l o s m ě š n ý c h
otázek, až se d o v í o W e r t h e r o v ě n á v š t ě v ě ; n i k d y se n e přetvařovala, nikdy nezalhala, a nyní poprvé nebylo
z b y t í . O d p o r a r o z p a k y , j a k ý c h p ř i t o m zakoušela, v i n u
v jejích očích j e š t ě zvětšovaly. A p ř e c e n e d o v e d l a a n i
z a n e v ř í t n a p ů v o d c e t o h o všeho, a n i s i slíbit, ž e h o u ž
nikdy neuvidí. Plakala do rána, až u p a d l a do m d l o b n é h o
s p á n k u . S o t v a se p r o b r a l a a o b l é k l a , v r á t i l se její m u ž ,
jehož přítomnost jí poprvé byla naprosto nesnesitelná.
A p r o t o ž e se b á l a , že objeví, j a k á je n e v y s p a l á , u p l a k a n á
a p ř e p a d l á , stala se j e š t ě z m a t e n ě j š í a p ř i v í t a l a ho z u ř i ­
v ý m o b j e t í m , k t e r é b y l o spíše v ý r a z e m úleku a lítosti
než p r u d k é radosti. A právě t í m vzbudila Albertovu
p o z o r n o s t ; p t a l se jí zcela suše, r o z l o m i v několik b a l í k ů
a d o p i s ů , nepřihodilo-li se j i n a k n i c a nebyl-li tu n i k d o .
O d p o v ě d ě l a m u zajíkavě, ž e W e r t h e r t u v č e r a h o d i n k u
pobyl. —
„ T e n ví, k d y p ř i j í t ! “ ř e k l a odešel d o svého p o k o j e .
L o t t a č t v r t h o d i n y z ů s t a l a s a m a . P ř í t o m n o s t m u ž e , kte­
r é h o m i l o v a l a a ctila, z a p ů s o b i l a n a n i n o v ý m d o j m e m .
R o z p o m n ě l a s e n a v š e c h n u j e h o d o b r o t u , šlechetnost
a lásku a k á r a l a se, že se mu t a k h a n e b n ě o d v d ě č i l a .
N e z n á m ý p o c i t j i p u d i l , a b y šla z a n í m . S e b r a l a svou
p r á c i , j a k činívala, odešla do j e h o pokoje a t á z a l a se, n e potřebuje-li n i c . O d p o v ě d ě l : „ N i c ! “ a s t o u p l si k p u l t u ,
aby psal; L o t t a usedla k ruční práci. H o d i n u tak pro-
stáli a proseděli v e d l e s e b e ; když A l b e r t k o n e č n ě n ě k o ­
likrát prošel p o k o j e m a L o t t a ho oslovila, a n i ž si t o h o
v a l n ě všímal, ba když si zase s t o u p l k p u l t u , z m o c n i l a se
jí tesknota, k t e r á byla tím trapnější, že ji c h t ě l a skrýt
a s p o l y k a t slzy.
P ř í c h o d W e r t h e r o v a h o c h a j i u v e d l d o největších
r o z p a k ů . O d e v z d a l c e d u l k u Albertovi, j e n ž s e d o c e l a
chladně obrátil k p a n í a řekl: „Dej mu ty pistole!“
„ Ž e m u přeji šťastnou c e s t u , “ řekl h o c h o v i . T o d o n í
u d e ř i l o j a k o h r o m . V r á v o r a v ě vstala. N e v ě d ě l a , c o s e
s ní děje. P o m a l u p o p o š l a k stěně, třesouc se je sňala,
oprášila je a v á h a l a , a b y l a by j e š t ě otálela d l o u h o , kdy­
by ji Albert tázavým p o h l e d e m : „ T a k co j e ? “ nebyl po­
b í d l . D a l a sluhovi n e b l a h o u z b r a ň a n e v y p r a v i l a ze sebe
p ů l slůvka, a k d y ž byl z d o m u , složila svou p r á c i a n e ­
výslovně sklíčena odešla d o svého pokoje. S r d c e j í p r o ­
rokovalo h r ů z u n a d hrůzu. H n e d se chtěla svému muži
v r h n o u t k n o h á m , v š e c h n o m u zjevit, p ř í b ě h včerejšího
večera, svou v i n u a své o b a v y . H n e d zase n e v ě d ě l a , j a k
b y t o d o p a d l o , a u ž d o k o n c e n e m o h l a doufat, ž e b y p ř e ­
m l u v i l a m u ž e k t o m u , a b y došel k W e r t h e r o v i . Prostřelo
se. D o b r á p ř í t e l k y n ě , k t e r á s e přišla j e n o m n a n ě c o p ř e ­
p t a t a k t e r o u L o t t a u ž n e p u s t i l a , m ě l a t u z á s l u h u , ž e ho­
v o r p ř i stole byl snesitelný: n u t i l i se do řeči, m l u v i l o se,
v y p r a v o v a l o se, z a p o m í n a l i .
H o c h přišel s pistolemi k W e r t h e r o v i , j e n ž je n a d š e n ě
p o p a d l , k d y ž zvěděl, ž e m u j e d a l a Lotta. P o r u č i l s i
c h l é b a v í n o , poslal h o c h a k o b ě d u , usedl a p s a l :
Prošly t v ý m a r u k a m a , oprášilas j e , l í b á m j e tisíckrát,
ty ses j i c h d o t k l a . A ty, d u c h u na n e b i , přeješ mému zá­
m ě r u ! A ty, L o t t o , mi p o d á v á š n á s t r o j , ty, z jejíchž r u ­
k o u j s e m toužil p ř i j m o u t s m r t a o d níž j i n y n í p ř i j í m á m .
Ó, v y p t á v a l j s e m se svého c h l a p c e , chvěla ses, kdyžs mu
je p o d á v a l a , ale s b o h e m jsi n e ř e k l a . — B ě d a , b ě d a ! —
N e ř e k l a jsi s b o h e m ! — Že bys na m n e z a n e v ř e l a p r o
ten okamžik, jenž mě navždy připoutal k tobě? Lotto,
a n i tisíciletí n e z a h l a d í j e h o s t o p u . A j á t o cítím, n e m ů ­
žeš m í t n e n á v i s t k t o m u , k d o p r o t e b e tolik h o ř í .
P o j í d l e n a ř í d i l c h l a p c i , a b y dočista v š e c h n o z a b a l i l ;
r o z t r h a l m n o h o p a p í r u ; odešel a v y r o v n a l j e š t ě d r o b n é
d l u h y . V r á t i l se d o m ů a zase odešel. Vyšel p ř e d b r á n u ,
n e d b a j e deště, d o h r a b ě c í z a h r a d y , pustil s e h l o u b ě j i d o
kraje, v r á t i l se s v e č e r e m a p s a l :
V i l é m e , viděl j s e m n a p o s l e d pole a les a n e b e s a . T a k é
t y b u ď s b o h e m ! M i l á m a m i n k o , odpusťte m i ! U t ě š ji,
V i l é m e . B ů h v á m ž e h n e j . M é věci j s o u vesměs v p o ř á d ­
ku. S b o h e m ! S h l e d á m e se, a r a d o s t n ě j i .
Š p a t n ě j s e m s e t i odvděčil, A l b e r t e , ale t y m i o d p u s t í š .
Porušil j s e m m í r t v é h o d o m u , nasil j s e m n e d ů v ě r y m e z i
vás. Buď s b o h e m , u d ě l á m v š e m u k o n e c , kéž b y c h v á m
svou s m r t í v y k o u p i l štěstí! A l b e r t e , A l b e r t e ! U č i ň j i
šťastnou! A t a k r u k a P á n ě b u d i ž n a d t e b o u !
H r a b a l s e t o h o v e č e r a j e š t ě m n o h o v e svých p a p í r e c h ,
m n o h o jich roztrhal a hodil do k a m e n . Zapečetil něko­
lik b a l í č k ů s a d r e s o u n a V i l é m a . O b s a h o v a l y d r o b n é
č l á n k y a ú r y v k o v i t é m y š l e n k y : leccos z t o h o j s e m viděl.
O d e s á t é d a l přiložit do k a m e n a p ř i n é s t d ž b á n e k v í n a ;
p a k poslal s l u h u s p a t (jeho k o m o r a stejně j a k o ložnice
d o m á c í c h b y l a p r á v ě n a o p a č n é m konci d o m u ) . C h l a ­
p e c ulehl v šatech, a b y č a s n ě z r á n a byl p ř i r u c e ; neboť
p á n m u řekl, ž e p o š t o v n í k o n ě b u d o u p ř e d d o m e m p ř e d
šestou.
Po
jedenácté
V š e c h n o j e t a k tiché k o l e m m n e . A m á d u š e t a k k l i d n á .
Děkuji ti, Bože, j e n ž t ě m t o p o s l e d n í m o k a m ž i k ů m d á v á š
tolik v r o u c n o s t i a síly.
P ř i s t u p u j i k o k n u , má d r a h á , a v i d í m , v i d í m ještě
b o u ř l i v ě p l y n o u c í m i m r a č n y několik h v ě z d v ě č n é h o n e ­
b e ! N e , n e s p a d n e t e ! V ě č n ý d u c h vás nese n a svém srdci,
t a k j a k o m n e . V i d ě l j s e m o j V e l k é h o vozu, svého z a m i ­
l o v a n é h o s o u h v ě z d í . K d y ž j s e m v noci od t e b e o d c h á z e l
a v y s t u p o v a l z v r a t , stával p r á v ě n a p r o t i m n ě . J a k o p o ­
j e n ě j s e m často n a ň h l e d ě l ! K o l i k r á t j s e m jej z v e d n u t í m
r u k y učinil z n a m e n í m , b a s v a t ý m m e z n í k e m p ř í t o m n é h o
blaženství, a j e š t ě . . . . Ó L o t t o , c o b y m i t e b e n e p ř i ­
p o m í n a l o ? C o ž nejsi k o l e m m n e a nepřivlastnil j s e m si
h l a d o v ě j a k o dítě všelijaké maličkosti, j i c h ž ses d o t k l a ,
ty s v a t á ?
M i l á s i l u e t o ! O d k a z u j u ji zase t o b ě a p r o s í m tě, abys
ji ctila. Tisíc, tisíc p o l i b k ů j s e m jí vtiskl, tisíckrát jí za­
mával na pozdrav, když jsem vycházel anebo se vracel.
L í s t e č k e m j s e m poprosil t v é h o otce, a b y o c h r á n i l m o u
m r t v o l u . N a h ř b i t o v ě j s o u dvě lípy, v z a d u v r o h u smě­
r e m k p o l í m ; t a m chci o d p o č í v a t . M ů ž e t o u d ě l a t a p r o
přítele t o u d ě l á . P o p r o s h o t a k é . N e m o h u c h t í t n a zbož­
n ý c h křesťanech, a b y svá těla uložili vedle u b o h é h o
nešťastníka. A c h , p ř á l b y c h si, abyste mě p o h ř b i l i u cesty
a n e b o v p o u š t ě n é m údolí, a b y k n ě z a levita, křižujíce se,
m i n u l i v ý m l u v n ý k á m e n a j e n o m s a m a r i t á n u r o n i l slzu.
Z d e , L o t t o ! Bez h r ů z y c h á p u s e s t u d e n é h o , s t r a š n é h o
k a l i c h u , z n ě h o ž se napiji s m r t e l n é h o opojení. T y s mi jej
p o d a l a a n e o t á l í m . Vše, vše — t a k jsou n a p l n ě n y všech­
ny naděje a všechna p ř á n í m é h o života! T a k chladně,
t a k n e o b l o m n ě z a b u š i t d o železné b r á n y s m r t i !
K é ž b y s e m i bylo d o s t a l o t o h o štěstí, a b y c h u m ř e l p r o
tebe, L o t t o , a b y c h s e směl o b ě t o v a t p r o t e b e . S t a t e č n ě ,
radostně bych umíral, kdybych mohl znovu vybudovat
klid a k r á s u t v é h o ž i v o t a ; ale a c h , j e n několika m á l o
h r d i n ů m j e d á n o p r o l é v a t k r e v p r o ty, k t e r é milují,
a vlastní s m r t í nový, s t o n á s o b n ý život r o z n í t i t p ř á t e ­
lům.
V t ě c h t o šatech, L o t t o , chci b ý t p o h ř b e n . Ty ses j i c h
d o t k l a , tys je posvětila. T é ž o to j s e m t v é h o otce p o p r o ­
sil. Má d u š e se vznáší n a d rakví. Ať m ě , p r o s í m , nešacují! T a t o bledě červená stuha, kterous měla na ň a d r e c h ,
když j s e m t ě p o p r v é našel m e z i t v ý m i d ě t m i ! Ó , poceluj
je tisíckrát a v y p r a v u j j i m osud j e j i c h nešťastného p ř í t e ­
le. M i l á č k o v é , h e m ž í s e k o l e m m n e . A c h , j a k j s e m s e
k t o b ě p ř i m k n u l ! J a k j s e m s e t ě n e d o v e d l spustit o d prvé­
ho okamžiku! T a t o stuha budiž pohřbena se mnou. Dalas m i j i k n a r o z e n i n á m ! J a k j s e m t o všecko h l t a l ! —
A c h , netušil j s e m , že mě cesta p o v e d e s e m ! — — U t i š
se, p r o s í m , utiš s e ! —
J s o u n a b i t y — odbíjí d v a n á c t á ! — B u d i ž t e d y —
L o t t o ! Lotto, sbohem! S b o h e m !
Soused viděl záblesk a slyšel r á n u ; když se však n i c
nehýbalo, nedbal toho.
Z r á n a o šesté vstoupí s l u h a se světlem a vidí svého p á ­
na na z e m i a pistoli a krev. V o l á h o , z a l o m c u j e j í m :
ž á d n á o d p o v ě ď ; už j e n c h r o p t í . Běží p r o l é k a ř e a k Al­
b e r t o v i . L o t t a slyší z a ř i n č e n í z v o n k u , m r á z j i celou roz­
třese. V z b u d í m u ž e , v s t a n o u ; s l u h a vzlykaje a koktaje
ze sebe v y p r a v í z p r á v u . L o t t a se v m d l o b á c h z h r o u t í
před Albertem.
K d y ž d o k t o r přišel k nešťastníkovi, viděl, že mu na
z e m i u ž n e n í p o m o c i : T e p ještě bil, ale ú d y byly vesměs
o c h r n u t y . N a d p r a v ý m o k e m s e střelil d o č e l a ; m o z e k
vyhřezl. Pustili m u j e š t ě p r o všechno ž i l o u : k r e v tekla
a dosud dýchal.
Z krve na o p ě r a d l e usoudili, že to p r o v e d l sedě u psa­
c í h o stolu. P a k se svezl d o l ů a křečovitě sebou smýkal
k o l e m židle. Ležel s m ě r e m k o k n u , n a p r o s t o b e z v l á d n ě
na z n a k u , d o k o n a l e o d ě n , o b u t , v m o d r é m fraku se žlu­
t o u vestou.
D ů m , sousedství, b a celé m ě s t o bylo v z h ů r u . Albert
vstoupil. Uložili W e r t h e r a n a postel, ovázali m u čelo.
J e h o t v á ř u ž b y l a m r t v o l n á . Ú d e m n e p o h n u l . Plíce j e š t ě
strašlivě c h r o p t ě l y , h n e d slabě, h n e d silněji: čekali ko­
nec.
V í n a b y l a u p i t a j e d i n á sklenka. N a p u l t u ležela r o ­
zevřena „Emilie Galottiová“.
O A l b e r t o v ě h r ů z e , o L o t t i n ě b í d ě raději p o m l č í m .
L o t t i n o t e c přicválal, j a k m i l e uslyšel, co se stalo. Zulíb a l u m í r a j í c í h o ; h o ř c e p l a k a l . J e h o nejstarší synové p ř i ­
šli b r z y po n ě m pěšky. Klesli p ř e d postelí s v ý r a z e m n e ­
s m í r n é h o h o ř e , líbali ho na r u c e a na ú s t a . A nejstarší,
k t e r é h o v ž d y m ě l nejvíc r á d , přisál s e m u k e r t ů m , a ž
skonal, a c h l a p c e n á s i l í m o d t r h l i . U m ř e l v p r a v é pole­
d n e . Přítomnost správcova a j e h o opatření zabránily
s h l u k u . V n o c i , k j e d e n á c t é , d a l ho p o h ř b í t na místě,
k t e r é si vyvolil. O t e c a synové šli za m r t v ý m . A l b e r t
k t o m u n e m ě l sil. Báli se o L o t t i n život. Ř e m e s l n í c i ho
nesli. Z a r a k v í n e b y l o k n ě z e .
DOSLOV
ROMÁNOVÁ
PRVOTINA
KTERÁ ZNAMENALA EPOCHU
Zážitku, pod jehož dojmem mladičký J o h a n n Wolfgang
Goethe napsal prozaickou prvotinu Utrpení mladého Werthera,
předcházelo trojí milostné dobrodružství. První prožil pat­
náctiletý jinoch v rodném Frankfurtu; z blouznivého zbož­
ňování rázem vystřízlivěl, když se venkovská krasavice Mar­
ketka, na pokyn přísné patricijské vrchnosti z města vykázaná,
obhájila tím, že mu byla pouhou sestrou. Na studiích v Lipsku
vzplanul prudkou vášní k svůdné dceři vinárníka, Katce
Schönkopfové; po dvou letech jí pak, churavý na těle i na
duši, uprchl. Za pobytu ve Štrasburku rovněž útěkem bez
rozloučení ukončil milostnou selanku, kterou prožíval s pů­
vabnou dcerou sesenheimského pastora, Bedřiškou Brionovou.
Ve Wetzlaru, kde Goethe po právnických studiích formálně
praktikoval u říšského kamerálního soudu, zamiloval se bez­
nadějně do snoubenky přítele J. Ch. Kestnera Charlotty
Buffové. Když pak milostný vztah, užuž vzájemný, přerušil
a Wetzlar opustil, krátce se dvořil Maximilianě La Rocheové
a dvoření v pokračoval i po jejím sňatku s italským kupcem
Brentanem. Hrdinky obou těchto platonických milostných
epizod mu splynuly v jedinou postavu Lotty, Goethův šťastný
sok Kestner propůjčil zas své rysy ušlechtile nudnému Alber­
tovi. Podnět k tragickému závěru Utrpení poskytla Goethovi
sebevražda, kterou z nešťastné lásky spáchal jeho a Kestnerův
přítel K. W. Jerusalem.
Tiskem vyšel románek Utrpení mladého Werthera, po rousseauovsku a richardsonovsku složený v dopisech a v deníkových
záznamech, r. 1774, pouhá dvě léta po Goethově odchodu
z Wetzlaru. Téhož roku začal reformátorský pedagog J. H.
Campe vydávat své pedantsky didaktické přepracování Defoeovy dobrodružné knihy pod názvem Mladší Robinson, aby
tak čelil „ohavné morové nákaze sentimentalismu“; utěšoval
se bláhově, že řádění tohoto „duševního moru“ už
o c h a b u j e . Ve skutečnosti teprve Wertherem sentimentalismus
v Německu vyvrcholil.
Filosofické základy sentimentalismu, tj. přesvědčení o bla­
hovůli, vrozené člověku, položili ve Francii Montesquieu,
Rousseau, Diderot, v Anglii Shaftesbury, Locke, Hutcheson.
Vzápětí se vyrojili hojní pěstitelé ušlechtilého, zjemnělého,
k p u d ů m a vzruchům obráceného směřování v literatuře;
z nich zejména Goldsmithovi a Sternovi byl Goethe podle
Eckermannova svědectví „neskonale zavázán“. Z Lockovy
myšlenky, že pravdivý obraz vnějšího světa tkví v lidském vě­
domí a nevědomí, ne ve vnějším světě samém, vyvozovali
sentimentalisté, že všechno myšlení i konání je podřízeno
subjektu; obrazný život byl jim, žákům Rousseauovým, víc
než skutečnost; ve stopách Diderotových snažili se duševním
vzletem překonávat proměnlivost a neurčitost jevů.
K těmto myšlenkovým fermentům přistoupila obecná tou­
ha po svobodě, bořící dosavadní řád, touha po nevyzkouše­
ných a neprobádaných vzrušeních, jaká se zmocňuje společ­
nosti v předvečer tušených revolučních pohrom. Ve stati
o Montesquieuovi přirovnává tuto touhu Paul Valéry (Va­
rieté, II) k féerickému ohni, ženoucímu se po povrchu země,
zatím nerozhořenému v požár, bizarně ozařujícímu rej pří­
kazů a zásad, přičemž přicházejí vniveč mravy a odkazy a
v dým se obracejí tajemství i poklady, veškerá úcta mizí a
v šíleném žáru života a smrti měknou všechny okovy. Vyvr­
cholení sentimentalismu ve "Wertherovi spadá časově do ob­
dobí „kvasu a víru“, které kultem revolty, rozvrácenosti, titanismu ohlašuje první, radikální vlnu romantismu.
Ohlas, s jakým se Werther napoprvé setkal (v přepracova­
ném definitivním vydání vyšel pak r. 1787), vyvolal nejen
módu á la Werther v oblékání a oblibu wertherovských motivů
v uměleckém řemesle, ale také psychózu sebevražd mladých
lidí, jakou z odstupu téměř dvou století stěží pochopíme.
Goethe sám se později k Utrpení mladého Werthera, tomuto
„stvoření, které po způsobu pelikána živil krví vlastního srd­
ce“, nerad vracel, protože se podle Eckermannova svědectví
bál znovu procházet city patologického stavu, z něhož kniha
vznikla. Už v desítiřádkové básni napsané po vyjití románu
vyzývá čtenáře, aby se zachoval mužně a Werthera nenásle­
doval, j e n tak že zachrání jeho památku od hanby. V druhé,
delší básni z pozdější doby, nadepsané Wertherovi a postavené
do čela veršové Trilogie vášně, oslovuje Wertherův „mnohoželený stín“ jako svého dvojníka: básník sám tady zaslal,
Wertherovi bylo souzeno odejít, ale tím, že odešel dřív než
básník, o mnoho nepřišel.
O očistném a osvobodivém smyslu svého fiktivně svéživotopisného románku napsal Goethe ve vzpomínkách z mého života: ,.Mně bylo úlevou i osvícením, že jsem skutečnost pro­
měnil v poezii, moji přátelé se však mylně domnívali, že musí
poezii proměnit ve skutečnost, román znovu přehrát a roz­
hodně se zastřelit; co se zprvu událo jen mezi několika, odehrá­
valo se pak v širokém publiku, a knížka, která m n ě prospěla,
byla prohlašována za zhoubnou.“ Ještě jinak formuloval ob­
ranu Werthera: „Pokusil jsem se osobně od této choroby osvo­
bodit. Při vyjití nevyvolal Werther, jak se mu vytýkalo, nemoc,
horečku, nýbrž odkryl chorobu, dávno v mnohých myslích
utajenou.“
T u t o myšlenku rozvádí anglický goethovec Roy Pascal
(Design and Truth in Autobiography). Podle něho autor svéživotopisného románu zasazuje postavy do krajních situací, v nichž
se mohou nejlépe rozvinout jejich potenciální možnosti; tím
se postavy stávají intenzivnější, činnější, lepší nebo horší než
ve skutečném životě.
O smyslu konkrétní totality každého velkého duchovního
činu hovoří ve své vídeňské přednášce k Joyceovu výročí r.
1936 H e r m a n n Broch (James Joyce und die Gegenwart) : „Zvlášt­
ní konstelací osudu k tomu vyvolený nebo odsouzený má za
úkol stát se ohniskem anonymních sil epochy a jako učiněný
duch časuje v sobě soustředit, uspořádat jejich chaos a zapřáhnout je do služby vlastního díla.“
Že se Goethovi ve Wertherovi podařilo chaos anonymních sil
své epochy soustředit a uspořádat a proměnit v čin, o tom
svědčí nejen spontánní čtenářský ohlas, ale také dalekosáhlý
vliv, jaký měla jeho diagnóza „utajené choroby“ na vznik
m n o h a děl, z nichž některá patří k mrtvému inventáři lite­
rární historie, některá však nás dosud jímají svou poetičností.
Wertherovstvím jsou poznamenáni romantičtí hrdinové fran­
couzské, italské, ruské i anglické literatury, wertherovský je
Sénancourtův Obermann, Chateaubriandův René, Foscolův
Jacopo Ortis, Constantův Adolphe, P u š k i n ů v Evžen Oněgin, L e r m o n t o v ů v Hrdina naší doby, Byronův Childe Harold,
vzdálené wertherovské echo zaznívá ještě z rousseauovské
Sylvie od Gérarda de Nerval.
Závěrem ještě slovo o překladateli Utrpení mladého Werthera.
Hned na tomto prvním goethovském úkolu, který mu uložil
otcovský učitel Otokar Fischer, osvědčil Erik A. Saudek své
nevšední vlohy. Jeho překlad se po čtyřiceti letech s nepatrný­
mi úpravami čte stejně dobře jako při svém vzniku. J a k se mi
zdá, svědčí to o zvládnutí předlohy v míře přímo ideální, jaká
bývá dopřána jen tomu, kdo je způsobem myšlení svého auto­
ra hluboce zaujat až dojakéhosi ztotožnění sním. Na dotvrzení
toho budiž mi dovoleno citovat jedno místo ze Saudkova do­
pisu, datovaného 1. 4. 1932 a původně otištěného v doslovu
k jeho souboru kratších básnických překladů Labuť a růže:
„S Goethem je n á m společné generační i individuelní výcho­
disko: Werther (či, chceš-li: Faust v prvotní podobě). J e h o
životní úkol: Překlenout bolestný rozpor života (bez pomoci
daného formálního ř á d u ) ; rozřešit znova otázku všech otá­
zek: J a k zůstanu na živu, ač nejsem tupec? A co je víc: jak
vydolovat ze života čin a dílo: Krásu? Goethe rozřešil tento
úkol za sebe i za svou generaci (pročež i za každou jinou
wertherovskou) nikoli odpovědí lineární, nýbrž básnicky:
Protrpěv svůj rozpor až do dna má sílu učinit jej samou tektoni­
ckou podstatou obrozu, jenž osvobozuje, jenž očišťuje t o i o u t ó n
tón p a t h é m a t ó n (od tolikerých strastí), jenž autoru i n á m do­
bývá lidské svrchovaností, jenž bolestný rozpor života (aniž
jej překlenuje, aniž jej neguje) přenáší do roviny hudební,
abstraktní, povýšené n a d všechnu skutečnou či zdánlivou na­
hodilost pozemského, do roviny čiré, absolutní formy.“
ALOYS S K O U M A L
JOHANN
WOLFGANG
GOETHE
s e narodil
28.8. 1740 ve Frankfurtu n. M. (otec učený právník, snaživý,
chladný, pedantský, matka vlídná, vyrovnaná, veselá), vystudoval
práva v Lipsku (1765—68) a ve Štrasburku (1770—71), krátce
praktikoval u říšského kamerálního soudu ve Wetzlaru (1772),
vstoupil do vévodských služeb ve V ý m a r u (1775), kde až do smrti
působil jako tajný rada, ministr, ředitel divadla, knihoven a vědec­
kých ústavů, teoretický i praktický pracovník v přírodních vědách,
hojné cestoval po Německu, Švýcarsku, několikrát byl v západních
Čechách, dvakrát v Itálii (poprvé t a m po tajném odjezdu z K a r ­
lových Var pobyl v 1. 1786—88, p o d r u h é se na j a ř e r. 1790 dostal
jen do Benátek), stýkal se s významnými osobnostmi domácími i
cizími, také s našimi obrozenskými vědci a básníky, v 1. 1794—
1805 ho poutalo plodná přátelství s Friedrichem Schillerem, z hoj­
ných milostných poměrů výrazně do j e h o tvorby zasáhly ženské
postavy: K a t k a Schönkopfová, Bedřiska Brionová, Charlotta Bu­
ffová, Lilii Shönemannová, Charlotta von Stein, Christiana Vulpiusová (matka j e h o dětí, kterou si posléze vzal), Bettina Brentanová,
M i n n a Herzliebová, M a r i a n n a von Willemer, na sklonku života
pak mladičká Ulrika von Lewetzow z českých Třebivlic. J a k o olympsky vyrovnaný p a t r i a r c h a literatury zemřel ve V ý m a r u 22. 3.
1832. Po anakreontských prvotinách lipských začal psát původní
lyriku ve Štrasburku, době „kvasu a víru“ splatil d a ň Utrpením mla­
dého Werthera, d r a m a t y vzpoury Götz z Berlichingen, Clavigo, Stella, i
hojnými fragmenty, mezi nimi Urfaustem. Do apollinsky klidného
období, p o z n a m e n a n é h o stykem s klasickou i renesanční Itálií, p a t ř í
d r a m a t a Ifigenie v Tauridě, Torquato Tasso, Egmont, Pandora, Korintská
nevěsta, dvoudílný Faust, práce šedesáti let. K r o m ě lyrických sbírek
napsal hexametrový epos Heřman a Dorota, pod Schillerovým vli­
vem Balady, z cest vytěžil Římské elegie i Benátské epigramy, M i n n a
ho inspirovala k Sonetům, M a r i a n n a k Západovýchodnímu dívánu, U l ­
rika k Trilogii vášně a k Mariánskolázeňské elegii. V próze zanechal
dvoudílný bildungsromán z hereckého života Viléma Mastera léta
učednická a Viléma Meistera léta tovaryšská, r o m á n manželství Spří­
znění volbou, ř a d u novel, cestopis Italská cesta a vzpomínky Z mého
života s p o d t i t u l e m : báseň a p r a v d a . Goethe byl činný j a k o hi­
storik u m ě n í , literární a divadelní kritik, redaktor a překladatel;
ve studiích o metamorfóze rostlin a živočichů předjal Darwina.
Z hojných svědectví nejcennější jsou Rozhovory s Goethem od j e h o
o d d a n é h o sekretáře J . P . E c k e r m a n n a .
Bibliografie. Balady. Přel. O t . Fischer. P . , MF 1958. — Básně. Západovýchodní díván. Př. O t . Fischer. R, S N K L U 1955, — Faust. 1. — 2.
Př. O t . Fischer. P . , S N K L U 1957. Italská cesta. 1 . - 2. P ř . K. Arnstein a B. Plecháčová. P., Borový 1930. — "Láskyplné písně. P ř . K.
Bednář a K. Čechák. R, Čs 1955, S N K L H U 1953. - Utrpení mla­
dého Werthera. Spříznění volbou. Př. E. A. Saudek. R, S N K L U 1965. —
Viléma Meistera léta učednická. 1.—2. Př. V . J i r á t a E. A. Saudek. P.,
S N K L H U 1958. — Viléma Meistera léta tovaryšská a n e b Odříkání.
Př. K. Jiroudková. R, S N K L U 1961. - Výbor z díla. 1. Faust.
2. Básně. Egmont. Ifigenie v T a u r i d ě . Prométheus. P a n d o ř i n ná­
vrat. Procitnutí Epimenidovo. Z literárních statí. P . , Svoboda 1949.
- Z mého života. 1 . - 4 . Př. J. K a m e n á ř . R, Borový 1 9 3 1 - 3 2 . J. P. E c k e r m a n n : Rozhovory s Goethem. Př. K. J i r o u d k o v á . P.,
S N K L U 1955.
A. S.
J O H A N N
WOLFGANG
GOETHE
UTRPENÍ
MLADÉHO
WERTHERA
Z německého originálu přeložil
Erik A. Saudek
Doslov a p o z n á m k u o autorovi
napsal Aloys Skoumal
Ilustroval Karel Machálek
Přebal a v a z b u navrhl Leo Novotný
Graficky upravil Antonín Dvořák
Vydala M l a d á fronta
j a k o svou 2664. publikaci
O d p o v ě d n á redaktorka J i ř i n a Fleková
Výtvarný redaktor Josef H o c h m a n
T e c h n i c k á redaktorka Silva Hofmanová
Vytiskl M í r , n. p . , závod 3
P r a h a 1, Opletalova 3
6 příloh ofsetem vytiskla
Stráž, tiskařské závody, n. p . ,
České Budějovice, Vrbenská 23
6,33 AA, 6,47 VA
Náklad 118.500 výtisků. 4. vydání
103 stran textu. P r a h a 1968
13.32 23-068-68 602/22/8-5
C e n a brož. výtisku Kčs 6,70
vázaného výtisku Kčs 10,—