Motodovolená 2016

Kronika v pořadí čtvrté, první klubové, jízdy na
motorkách
1.7. – 10.7.2016
Účastníci:
El Presidente
Dadly
Vichr
Pablo
Martin
Carlos
Cesta po stopách Tour de France a četníka Cruchota
Francie 2016
Plánovaná trasa:

Sobota 2.7.2016: Panenské Břežany – 6 Rue de la Liberté, 42800 Rive-de-Gier (odjez autem
mezi 6:00 -7:00): přesun autem do Francie: 1 132 km

Neděle 3.7.2016: 6 Rue de la Liberté, 42800 Rive-de-Gier – Thonon les Bains: 222 km

Pondělí 4.7.2016: Thonon les Bains – Modane : 305 km

Úterý 5.7.2016: Modane – Entrevaux: 273 km

Středa 6.7.2016: Entrevaux – Toulon: 242 km

Čtvrtek 7.7.2016: Volný den

Pátek 8.7.2016: Toulon – Alés: 237 km

Sobota 9.7.2018: Alés – 6 Rue de la Liberté, 42800 Rive-de-Gier: 330 km

Neděle 10.7.2016: 6 Rue de la Liberté, 42800 Rive-de-Gier – Panenské Břežany: přesun autem
z Francie zpět do Čech: 1 132 km
Plán celkem:
3873 km
Autem:
2264 km
Motorky:
1609 km
1|S t r á n k a
Francie 2016
Účastníci Francie 2016
Z leva: Vichr, Pablo, Martin, ElPresidente, Dadly, Carlos
2|S t r á n k a
Francie 2016
Prolog
Ještě plni zážitků z Chorvatské dovolené jsme začali doufat, že konečně vyjde vysněná francouzská
motodovolená. Postupem času to vypadalo stále nadějněji, a tak jsme se začali věnovat i dalšímu z cílů
a to založení klubu.
Průběžně jsme řešili možné názvy klubu až 29.4.2016 byl jednohlasně odsouhlasen název Devils Riders
Panenské Břežany. V souvislosti s tím, jsme začali zkoušet návrhy znaků. Po mnoha slepých cestách
jsme došli k dohodě nad centrálním motivem ďábla a začali řešit barvy. Na webu jsem vyčetl podmínky
založení klubu. A proč chodit ke kovaříčkovi (MC klub z okolí), když se dá jít za kovářem (Hells Angels).
Spojil jsem se s HAMC se žádostí o radu a pomoc. Ozval se nám Vlasta 81, který má na starosti
„kolečkové kluby“ a ten nám řekl, co můžeme kde na vestách mít. V tom rychlém řešení asi někde
zapadly možné barvy, což se následně ukázalo trochu jako problém.
S ElPresidentem jsme rozpracovali červeno černobílé návrhy v různých obměnách, z nichž jsme si jeden
finálně odsouhlasili. Když jsme to poslali Vlastovi k projednání na presidentské radě, tak nám zavolal,
že znak je super, jen barvy jsou problém. Námi navrhovaná barevná kombinace, je vyhrazena pouze
pro HAMC a my tedy musíme alespoň jednu barvu do znaku dodat. To nebylo pro nás příjemné zjištění,
ale připravili jsme několik variant a z nich vybrali nejpřijatelnější barvu – světle šedou. 27.5.2016 jsme
vedení klubu vyrazili najednání s Vlastou na Maxlování 2016. Vlasta se projevil jako fajn týpek, který
nám z našich návrhů dva schválil. Z nich jsme finálně odsouhlasili znak se světle šedou a ten předali,
jako náš znak. Vlasta nám následně potvrdil, že tím je pro nás vše vyřízeno a můžeme si nechat udělat
nášivky. Vzápětí po zveřejnění na Kolečkářích a spuštění první verze webu, se s bandurskou ozvali kluci
ze Shooters Máslovice, kteří se ptali, kdo nás schválil, kdo nám schválil barvy apod. Po vyjasnění tohoto
drobného nedorozumění jsme obdrželi pozvánku na jejich zářijovou akci, kam máme přijet na prase.
Na stanování s Ďábly nám všem Vichr nabídl, že mu bývalý kolega nabízí 6-7 tis euro, ale že to musí být
v pondělí hned po víkendu vyřízeno. Tak všichni začali narychlo shánět peníze (vybírat, půjčovat si) a
Carlos dokonce sedl na motorku a přijel s penězi z Jablonce. Až po návratu ze stanování Vichr zjistil, že
to není 6-7 tisíc euro, ale euro za 6-7 tisíc Kč . Všechny to dost pobavilo. Asi mu předám pokladnu –
to by byl pokladník .
Výroba nášivek netrvala ani moc dlouho a po prvním ročníku stanováni s Ďábly byly hotové – fakt se
povedly. Na trika jsme zatím čekali.
Nášivka byly hotové, po rozdání jsem se pustil do jejich našívání na vestu. Ve středu 22.6. 2016 ve 12
v noci, jsem je došil a plný radosti poslal klukům vyfocené. Obratem přišla od ElPresidenta pochvala,
že je to super, jen, že to mám obráceně. Málem mě z toho jeblo. Samozřejmě, že z toho kluci měli
velkou prču, která překonala i eura za 6-7 tis. No nic jiného než odpárat a přešít mi nezbylo.
Všichni kluci to do dovolené měli přišité a v den odjezdu v pátek 1.7.2016 přišli i trika. Bylo to ale
zklamání, protože se v tiskárně nepovedla červená barva, je spíš oranžová. Nyní řešíme reklamaci, ale
zatím bez úspěchu. Tak uvidíme.
Během všech těchto událostí, jsme řešili montáž tažného zařízení na Multivana, pronájem vleku na
odvoz motorek a hlavně trasy. Po původním plánování cesty přes Rue de Napoleon, jsme nakonec
s ElPresidentem usoudili, že bude lepší jet cestou přes celé Alpy - Route des Grandes Alpes. Přes
několikeré rozeslání návrhů tras to nikdo z kluků nečetl. Na stanování s Ďábly, kdy jsme s ElPresidentem
mluvili o trase ve Francii se kluci zděsili, kudy a kam, že to jedeme. Přejezdy přes 2500 m vysoké
průsmyky je vyděsili natolik, že začali řešit zimní oblečení. Dost by mne zajímalo, co by dělali,
kdybychom je na jízdu horami neupozornili – no nechci předbíhat, ale měli by štěstí, zima nás na horách
3|S t r á n k a
Francie 2016
nezastihla. Když jsme viděli vyděšené obličeje kluků, že by měli spát ve výšce 1600 metrů nad mořem,
jsme raději ještě v rámci plánování zabukovali ubytování. Takže, žádné spaní ve stanech, ale pěkně
v postelích.
Těsně před odjezdem, plánovaným na sobotu v 7 ráno, jsme se na přípravné schůzce domluvili, že bude
vzhledem k rychlosti jízdy naloženého Multivana a k možným zácpám okolo uzavírek na dálnici
vyrazíme již v pátek okolo 22.00. Jak se později ukázalo, bylo to prozíravé rozhodnutí.
Jedem.
Den první - pátek 1.7.2016 – dovolená začíná
V 1515 jsme s Carlosem vyrazili pro vlek. Waze nás vedl do Světic cestou necestou, kde by údajně neměly
být zácpy – byly. Nakonec mi pár kilometrů před cílem zdechl telefon a byli jsme bez navigace. Naštěstí
jsme to trefili jen s jednou zajížďkou. Týpek od vleku nám předal vlek, doklady a vzal si od nás peníze a
my jsme vyrazili zpět kdo Břežan normální cestou po dálnici – bylo to nakonec rychlejší než původní
nejkratší cesta. V Břežanech mne Carlos hodil domů a odjel s vlekem k ElPresidentovi na firmu, kam se
začali sjíždět kluci na nakládku motorek. Já jsem doma zabalil věci, hodil brašny na motorku a jel taky
nakládat. Než jsem přijel, byly všechny
motorky na vleku a zbývala jen
Zuzana. Při dokumentování nakládky
jsem si vyslechl pár poznámek na
téma, že kluci musí nakládku dřít sami
a já si jen natáčím a fotím – to už patří
ke koloritu našeho klubu. Nakládka
jinak, díky šikovnosti zúčastněných,
proběhla bez problémů. Po dokončení
jsme vyrazili do garáže rozdělit trika.
V garáži jsme byli rozladěni, z toho, že
červená barva se nepovedla a je
oranžová. Ještě za tepla jsem napsal
reklamační e-mail. Nakonec jsme si přece
jen trika rozdělili a jeli ještě na chvíli domů. Řidiči, aby se trochu prospali a ostatní, aby se před cestou
zkulturnili.
Odjezd stanovený na 2200 se tentokrát nijak nekomplikuje. Na firmě jsme naskákali do auta, Vichr měl
ještě pár připomínek, že pokud budu za jízdy ve tmě fotit tak nikdo nic neuvidí, ale jinak naprosto
v pohodě. S ElPresidentem jsme si načali první Plzeň a já začal psát kroniku.
Den druhý sobota - 2.7.2016 – ve znamení rumové cesty
Cesta autem ubíhá v poklidném tempu, řidiči si dohodli střídání a v 030 přichází ke slovu Martinem
zajištěné řízky. Martin s ElPresidentem se do nich pustili, jako by týden nejedli a pomlaskávali si nad
jejich kvalitou. Ostatní čekali na benzinku na hranicích s Německem.
Na benzince jsme dotankovali plnou nádrž, pojedli něco řízků a dalších poživatin a pokračovali cestou
Německem. Vyměnili jsme přeříznutou kurtu u ElPresidentova Haryka jede se dál. V autě všichni, mimo
4|S t r á n k a
Francie 2016
řidiče, postupně začínají usínat a venku začíná pršet. Vypadá to, že nás déšť začal pronásledovat a bude
pršet až do Lyonu, ale předpověď počasí tvrdí, že zítra bude slunečno a bez deště.
900 Francie kdesi u Carefouru. Musíme natankovat
a Pablo i já vybíháme z auta jak namydlený blesky a
okamžitě se dáváme do hledání záchodu. Ten
nenacházíme, tak bereme za vděk malým keříčkem.
Po 150 – ti km zadržování to byla sakra úleva. Venku
stále prší, ale v autě je veselá nálada. Cestu si
zpříjemňujeme popíjením rumu a Plzně a tak to
poměrně rychle utíká.
1430 Přijíždíme k Michelovi do dílny. Sundáme
z vleku motorky – to byl fofr. Nějak jsme se to za
cestu naučili. Vyložili jsme naše věci z auta, hlavně
ledničku plnou prázdných lahví od Plzně. Taky jsme
vyndali výtahovou rampu z auta Joseho. Nicméně Michel v dílně není, je tam pouze Linda. Michel nám
sděluje, že bude cca za 3 hodiny, že je na nějaké akci.
Pustili jsme se do skládání rampy, zjistili jsme, že je
zábradlí navařené na špatné straně a bude se to
muset odříznout.
Michel přijíždí i se svým kolegou – je to ten co jsme
ho nikdy neviděli nic udělat.
Vypadá to jako klasické volno ve Francii. Zase nejdřív
práce a potom zábava. Nakonec rampa stojí, funguje
a začíná ta zábava. Michel dá Martinovi do kupy
motorku – vymění svíčky, vzduchový filtr. Potom
roztopí gril a zábava se rozjíždí.
Piva a jídla je až až, Martin, ElPresidente a Vichr drží pozice Devils Riders s Francouzi až do konce.
Ostatní průběžně odpadají a jsou spát.
Skutečná trasa: Panenské Břežany – 6 Rue de la Liberté, 42800 Rive-de-Gier: 1 132 km
Den třetí – neděle - 3.7.2016 – ve znamení technických problémů a kruhových objezdů
Probouzím se v 615, jako vždy očekávám, že jsem první. Pablo mne však vyvádí z omylu a již se
připravuje, po první ranní cigaretě, k hygieně. Jdu si pro věci, abych se také trochu zkulturnil, a u toho
vyděsím k smrti Martina, přes kterého si beru věci. Jeho vyděšený výraz a nadávky co nespím, že je
brzy mne pronásledují celý den. Ne to je blbost asi tak 5 sekund.
Nejdřív jsem chtěl nastartovat motorku, aby kluci vstávali, ale to jsme s Pablem a Carlosem zavrhli. Pak
jsme se pokoušeli rozchodit rádio, ale to se taky nepovedlo. Mezitím, ale kluci vstali sami. Zjistili jsme,
že rádio stačí zesílit, že je muzika puštěná pořád.
5|S t r á n k a
Francie 2016
Michel s Josem přivezli croissanty k snídani. Dojedli jsme zbylé klobásky z grilu, kdo chtěl sladké tak
croissanty, dali si kafé a chtěli vyrazit.
Vichr při oblékání zjistil, že v noci při svlékání
si utrhl u kapsičky na pásek jeden cvok a ta
mu drží jen na jednom. Michel nám dal
nýtovačku a nýty a už na druhý pokus to
ElPresidente a Vichr opravili. Vyrážíme.
Přijíždíme k benzince natankovat a
Carlos upozorňuje Martina, že mu
nesvítí zadní a brzdové světlo. Po
cca 15- ti km stojíme, volám
Michela, jestli nemá žárovku. Ten i
se standardní žárovkou za 20 minut
přijíždí, ale zjišťuje, že má Martin
speciální patici na světlo, do které
žárovka nejde nandat. Michel odjíždí i
s paticí do dílny a za 30 minut přiváží novou. Montuje ji Martinovi do Haryka a jedem.
Po 5- ti km zjišťuji, že mi nebliká zadní blinkr. Kašlu na to a po 30 – ti km na zastávce měním přední
žárovičku za zadní, s tím, že si novou koupím někde na pumpě. Mýlím, se takovou žárovičku ve Francii
prostě nemají. Připevníme na helmu kameru a vyrážíme vstříc další cestě. Tedy cestě, kruhovým
objezdům. I na sebemenší křižovatce je kruhový objezd a za ním nejlépe hned další. Za chvíli se nám
z toho skoro motá hlava.
Na oběd jsme se zastavili
v městečku Saint-Thibaud v
„restauraci“ Restaurant Relais des
Alpes. Uvažujeme co k obědu.
Nabízejí nám „koňský steak“, ale
ten není z koně, je to mleté hovězí
s volským okem. Nakonec skončíme
u klobásek a toho mletého masa.
Majitel nám říká, že jezdil až do
infarktů s Hells Angels a ptá s, jestli
nemáme nálepku. Bohužel tomu
nemůžeme sloužit. Do příště je
musíme pořídit.
Po jídle vyrážíme, ale!!!
6|S t r á n k a
Francie 2016
Vichrův (elektrikářský) Haryk při pokusu nastartovat
ani neškytnul. Vichr nechal rozsvícené světla a jeho ne
úplně zdravé baterii se to vůbec nelíbilo. Vichr byl
vytočený do nepříčetnosti. Pokusy o roztlačení se
minuly úspěchem. Vichr po 500 m tlačení a pokusech
o nastartování byl zralý na infarkt. Samozřejmě, když
se před jízdou pořádně oblékl, aby mu nebyla zima. To
mu opravdu potom už nebyla. Odstavili jsme motorky,
Pablo s ElPresidentem se vrátili do restaurace shánět
startovací kabely. Zatím jsem ze Zuzany sundal sedlo,
abych se dostali k baterce. Za chvíli ElPresidente
přivezl chlapíka s kabely a malá Zuzana nastartovala
velkého Haryka.
Jako poděkování od nás dostal chlapík klubové tričko a
byl z toho úplně hotový. Děkoval nám, jako by dostal
zlaté cihly. Vůbec tomu nechtěl věřit, že je triko pro
něj. Říkal, že tomu jeho brácha nebude věřit a na konec
zastavoval, svým původním červeným tričkem
dopravu, abych mohli v klidu odjet.
Je to zvláštní, ale ElPresidente ještě nic neztratil.
Cesta až do Annecy ubíhala bez komplikací. To se
změnilo až tam. Při pokusu o tankování automat
odmítal jak Vichrovu tak i Pablovu kartu a vypadalo to,
že je zablokoval. Ve městě jsme uhnuli v zácpě
špatným směrem a trochu jsme si zajeli. Při zjišťování
místa kde jsem a kudy máme jet, se Pablo s Vichrem
pokusili obnovit funkčnost karet a v následujících dnech
zjistili, že se to povedlo pouze částečně, resp. že to ve Francii karty budou někdy fungovat a někdy ne.
Po zjištění, že budeme muset jet v koloně kus cesty zpět, jsme si trochu zanadávali na francouzské
značení, zablokovali kolonu a zařadili se do ní. Při objíždění kolony si Pablo zahrál na ElPresidenta a
vytrousil celou peněženku, včetně dokladů a karet. Naštěstí jezdím poslední a všiml jsem si toho, tak
jsem opět zastavil kolonu, posbíral Pablovo věci a v zubech sem mu ji dovezl na nejbližší křižovatku,
kde si Pablo zapnul tankvak aby z něj už nic nepoztrácel.
7|S t r á n k a
Francie 2016
Dorazili jsme do Thonon les Bains, našli hotel F1.
Ubytovali jsme se v mikro pokojích a začali se
shánět po jídle. Bohužel v socialistické Francii
v neděli ani restaurace nemají otevřeno.
Nakonec jsme vzali za vděk jídlem z dovozu: 3x
Čína a 2x Burgry a 1x Pizza nás alespoň zasytili.
I pivo přivezli.
Nakonec jsme stáhli data z kamery a foťáků a šli
spát. Zítra nás čeká první horská etapa.
Skutečná trasa: 6 Rue de la Liberté, 42800 Rive-de-Gier – Thonon les Bains: 281 km
Den čtvrtý – pondělí - 4.7.2016 – ve znamení 300 zatáček Gustava Havla
V 630 nás s Pablem a Carlosem probouzí příšerný zvuk. Chvíli tápu, co by to mohlo být a naštěstí Pablo
ten zvuk ukončí – byl to jeho budík. Vstáváme
v „Plastovém hotelu“ dáváme se do pořádku a
konstatujme, že sice je ubytování drsné, ale
postel je postel. Dáme si v F1 snídani, která je
tedy také nic moc. V 801 (pouze minutu po
plánovaném odjezdu) dáváme hotelu sbohem
a vyrážíme vstříc horám.
Cestou něco málo natáčím a jak ubíhá čas a
silnice tak se ze zimy stává čím dál tím větší
vedro. Cesty se klikatí vzhůru a celkem bez
problémů uháníme k horám.
Cestou se zastavíme na kávu v Morzine
v Carefouru, kde poprvé uvažujeme o
sundání teplého oblečení.
Na oběd zastavujeme v restauraci na
kruhovém objezdu Auberge des Aravis,
kde mají v nabídce menu za 13 euro.
Jídlo bylo vč. předkrmu, zákusku a vína
v ceně. Fakt super. Martin po jídle začal
vyhrožovat, že teď na motorce usne.
Pokračujeme směrem na Albertville a
potom uhýbáme na Val-d'Isère. Je to
přece logické jezdit do vyhlášených
lyžařských středisek v létě.
8|S t r á n k a
Francie 2016
Cestou se kocháme scenériemi, zaujme nás podhorské jezero Lac de Roselend s modrozelenou vodou.
Uděláme si pár fotek a
pokračujeme
dál.
V městečku Bourg Saint
Maurice natankujeme, mě se
podaří přelít Zuzanu, takže
potom
škube,
vydává
příšerné zvuky a přepadem
teče benzín. Už je nám
takové vedro, že jakmile
zajedeme na kávu a pití do
restaurace Le Tonneau tak
všichni svlékáme funkční
prádlo a je nám docela jedno,
že vypadáme jako úchylové. Měníme bundy za mikiny a chvíli odpočíváme. Z klidu nás vyruší pouze
přijíždějící auto, které při parkování nabourá květináče. Paní, co z toho auta vystoupila, by ale asi každý
všechno odpustil. Popíjíme hnusné pivo a
kávu a dáváme se do kupy.
Během pauzy mi ze Zuzany vyteklo dost
benzínu, aby přestala škubat a tak
vyrážíme vstříc Val-d'Isère. Na rozcestí
mezi Tignes a Val-d'Isère stavíme u
jezera Lac du Chevril opět fotíme a
pokračujeme stoupáním do hor
k našemu nejvyššímu cíli cesty Col de
l'Iseran.
Cesta je čím dál víc samá zatáčka.
Stoupání kolem 10% a jedna vracečka za
druhou nám dělá z rukou vánočky. Moc
motorek nepotkáváme, zato šílenců na
kolech co si hrají na Tour de
France je dost a dost. Snaží
se vyjet na kole tam, kam
my máme co dělat
abychom se tam dostali
na motorkách. Cestou
jeden cyklista v kómatu
málem spadl z kola přímo
na Vichra.
Col de l'Iseran překonává
naše očekávání. Obloha
modrá, zasněžené pláně
zalité sluncem, my a jen
pár motorkářů. Oproti
loňskému výjezdu na
Grossglockner klid a pohoda.
9|S t r á n k a
Francie 2016
Protože čas již pokročil, musíme, ač neradi, začít sjíždět dolů k ubytování. Máme ho zablokované
v městečku Lanslebourg-Mont-Cenis, keré se rozkládá ve výšce cca 1500 m nad mořem. Cestou
potáváme stádo krav, které se zmateně
motá po silnici a zastavuje dopravu. Motají
se nám mezi motorkami a moc se nechtějí
uhnout. Nakonec dojíždíme k ubytování
v ubytovně CIS Lanslebourg. Na
propagačních materiálech to vypadalo lépe
než ve skutečnosti. Navíc zájezd
španělských dětí řve víc než ty krávy na
silnici
Ubytovali jsme se a vyrazili zase shánět
něco k jídlu. Zastavili jsme u první
otevřené restaurace – Hotel La Vielle
Poste. Taky to z venku vypadalo lépe,
než jak se prezentovala kuchyně. Pivo
bylo drahé, hamburgery byly suché a
bez chuti. Trochu to napravila polévka a
olivy, co jsme dostali jako pozornost
podniku. Za námi seděli dva Němci v kožených kalhotách, co vypadali dost divně a chovali se taky tak.
Po jídle Carlos odjíždí k ubytování dřív, aby udělal údržbu motorky (vyčistit a namazat řetěz). My jedem
vzápětí. Tradičně stáhnu fotky a videa do NTB a jdeme spát. Naštěstí děti jsou na jiném patře tak je
klid.
Zítra pokračujeme do dalších horských průsmyků.
Skutečná trasa: Thonon les Bains - Lanslebourg-Mont-Cenis: 287 km
Den pátý – úterý - 5.7.2016 – ve znamení offroadu
Budíček opět v 630 se pomalu stává tradicí. Budíček v 630 se pomalu
stává tradicí. Po ranní hygieně se stává terčem posměchu a
sarkastických poznámek mé, pro ten den vybrané, spodní prádlo.
Chápete proč? Já ne. Poznámky, že jsem přepadl obchod
s dětským oblečením, nechávám bez komentáře.
Dnes vyrážíme po zkušenostech raději bez snídaně. Po40-ti
minutách jízdy přijíždíme do Modane, kde si na „náměstí“ dáváme
v Les Arcades, baru spojeném s trafikou, kávu. Obsluhující nám
ukazuje, kde lze koupit pečivo a usazuje nás ke stolkům. Strávíme
klidnou snídani a vyrážíme opět vzhůru do hor.
10 | S t r á n k a
Francie 2016
Cesta na Col du Galibier
se klikatí jako had.
Sněhu
v
okolí
s nadmořskou výškou
přibývá. Dávali jsme si
zatáčky jedna báseň.
Vichr cestou trefil řídítky
umělohmotnou
červenobílou vlaječku
označující nebezpečí na
cestě. Byla to pěkná
rána, i když Vichr tvrdil,
že jí jen štrejchnul
Na vrcholu silnice jsme si
ještě udělali krátký pěší
výlet k orientační tabuli,
abychom také věděli, na co
v okolí koukáme. V této
výšce jsem nemohl nechat
Zuzanu bublat na volnoběh.
Karburátoru se nedostával
tlak vzduchu a motor
chcípal. Udělali si pár fotek
a pomalu se chystali dolů.
11 | S t r á n k a
Francie 2016
No dolů. Nějakých výškových 600 metrů. Sjeli jsme tedy na Col du Lautaret. Tady jsme si dali kávu a
nějaký džus a kousek salámu jako svačinu. Při odchodu se Vichr jen tak tak vyhnul slunečníku, který ho
lehce líznul po helmě. Mě bohužel vítr slunečník otočil a praštil mě přímo do čela
Nepochopitelní jsou ti cyklisti, kteří se
na tyto vrcholy hrabou bez motoru,
hazardují se svým zdravím, protože
cestou z kopce jsme nebyli schopní
předjet trojici chlapíků, kteří vyrazil
těsně před námi a dolů jeli i víc než 70
km/h.
Ve městě pod kopcem nás zabrzdil
kamión plně naložený telaty, který se
rozhodl hrabat někam do hor.
Z kamiónu tekly pěkný hnusy, tak jak
to šlo, jsme ho předjeli, aby nás ještě
něco neošplíchlo.
Cestou na Col d'Izoard jsme se kousek pod vrcholem
zastavili na oběd v horké restauraci Refuge Napoléon du
Col d'Izoard, kde nás opět jídlo nezklamalo. A ten
výhled se nedá popsat. Po obědě jsme si ještě všichni
sjeli pár zatáček dolů a udělali si památeční videa z jízdy.
Dojeli jsme tedy na vrchol, kde nebylo proč se zdržovat
a pokračovali tedy „dolů“ Route des Grandes Alpes,
směrem k dalšímu horskému průsmyku Col de Vars. Při
sjezdu dolů jsme s nelibostí začali
sledovat jak se obloha potemňuje .
Cestou na Col de la Cayolle projíždíme
cesty, kde pokud by někdo spadl dolu tak
ho nikdy nikdo v těch stržích nenajde. Kus
pod vrcholem to vypadalo, že vážně začne
pršet. Stále jsem ale všem tvrdil, že pršet nebude, že nás to mine. Bohužel předpověď nevyšla a cestou
začalo krápat. ElPresidente zastavil a na nepromoky skutečně došlo. Všichni jsme se rychle převlékli,
jen Vichr měl pořád dost času. Zatím co jsme se dusili ve vlastní šťávě, jsme ho propichovali očima. Na
vrchol jsme dojeli za drobného deště, tak jsme se moc nezdržovali a pomalu za mokra jeli dolů.
12 | S t r á n k a
Francie 2016
V Guillaumes (město pod horami) zjišťujeme, že je
zase 28o C a my se zase dusíme ve vlastní šťávě.
Nicméně po konstatování, že to máme do cíle jen
20 km, se rozhodujeme, že vydržíme. Těch 20 km
se nám ale pěkně protáhlo. Projíždíme cestu podél
říčky Var vystavěnou v červené skále se 17-ti tunely
kaňonem Gorges de Daluis. Super točivá cesta ve
skalách. Když se nám už těch 20 km zdálo nějakých
dlouhých, tak jsme zastavili a zkontrolovali cestu.
Zjistili jsme, že jsme odbočku o 5
km přejeli. To že jsme žádnou
neviděli, nás mělo varovat. Vrátili
jsme se zpět k velmi podivnému
mostu přes Var. S obavami jsme jej
přejeli. Museli jsme ale postupně,
protože šířka 2m a
nosnost 3t byla trochu
výstraha.
TO, CO NÁSLEDOVALO,
BYL
NAPROSTÝ
HARDCORE.
13 | S t r á n k a
Francie 2016
Offroad naše motorky ještě nezažily. Za mostem byl ještě štěrk, potom následovaly větší kameny a pak
už jen kameny. Přes cestu se valila voda. Motorky poskakovaly po kamenech. Vlevo skály, vpravo sráz,
tak jsme museli dávat sakra pozor. ElPresidente se celou dobu chechtal do helmy, Pablo nadával od
chvíle, co zůstal viset svodem na kameni, já se tiše bál od chvíle kdy jsem se podíval dolu ze srázu.
Všichni jsme si přestavovali, jak touhle cestou pojedeme dolů, ať už proto, že nikam nevede a budeme
se muset vrátit, nebo zítra až pojedeme z ubytování zpět. Stupali jsme vzhůru a míjeli ohořelé vraky
aut, rozpadlá hospodářská stavení a představovali si, jak nás tady někdo zabije. Dost jsme se nelíbili
oslovi a koni, kteří s hýkáním a
ržáním vyběhli ze stáje a hodlali nás
pronásledovat. Naštěstí si to
rozmysleli, protože na té cesta
bychom neměli šanci jim ujet.
Najednou se začali objevovat
budovy a my dojeli do „městečka“
o 5-ti domcích, ale s nádherným
výhledem. Zaparkovali jsme u
hotelu Auberge du Coustet. Trochu
jsme
proklínali
ElPresidenta,
majitel trochu nechápal, odkud
jsme přijeli, ale nakonec řekl, že
jsme si tím offroadem ušetřili 40
km zajížďku.
Těch 6 km co to bylo k ubytování, se protáhlo na pěkných 30 minut.
Ubytovali jsme se v pokoji, kam jsme
se vešli všichni, ElPresidente k tomu
ještě usmlouval snídani v ceně. Dali
jsme se do kupy a majitel nám
předložil večeři. Bylo to fajn. Dobré
jídlo, studené pivo, dobré víno tak
jsme chvíli poseděli. Majitel se k nám
přidal. Domluvili jsme se, na
kolikátou chceme připravit snídani.
Potom, nám říkal, že tam lidé jezdí
v létě na turistiku, v zimě na lyže a
hlavně za klidem. Ten tam opravdu
byl. Večer nám ještě rozsvítil
lampičky na stromech tak jsme
poprvé trochu víc ponocovali a šli
spát.
Zítra nás čeká zbytek hor a pak
pobřeží a moře.
Skutečná trasa: Lanslebourg-Mont-Cenis - Saint-Léger: 315 km
14 | S t r á n k a
Francie 2016
Den šestý – středa - 6.7.2016 – ve znamení vedra a zácp
Ráno, budíček opět v 630, z říše snů. Snídaně, vřelé rozloučení s hoteliérem pak už jen cesta dolu. To,
že mě kluci nenechali v klidu si dojít na záchod, bylo to nejmenší. Cestou od hotelu do Entrevaux se mi
z ničeho nic udělalo špatně. Poprvé jsem musel zastavit v zatáčce, protože bych si nazvracel do helmy.
To jsem kluky ještě rychle dojel, takže nic nezpozorovali. Po druhé jsem to se zvracením vydržel až na
odpočívadlo, ale tam to bylo na delší dobu a tím jsem se ztratil klukům z dohledu. Za chvíli se vrátil
Pablo, co že se to děje, měl strach, že jsem to někde složil, potom přijel i Carlos. Oba jsem je ujistil, že
je mi jen zle, ale že to snad
bude v klidu. Carlos se vrátil
informovat kluky. Ještě jsem
se trochu vydýchal a pod
dohledem Pabla jsem sjel na
křižovatku za zbytkem.
ElPresidente, říkal, že málem
z toho dostal infarkt, když
jsme za ním na křižovatce
nebyli.
Pak cesta pokračovala bez
problémů dál až do doby, kdy
jsme zastavili v kaňonu Clue
de Saint Auban. Cesta
zasekaná do skály a uzoučká,
že se tam dvě auta nevyhnuli,
nás donutila na jednom
„odpočívadle“ tedy spíš rozšířené cestě si udělat pár fotek. Asi vlhkost, nebo to prostředí zapůsobila
na Martinova Haryka který se rozhodl, že si to tam prodloužíme. Motor sice točil, ale nastartovat ne a
ne. Motorku se pokoušel ElPresidente roztlačit a rozjet z kopce. Když nám zmizel z dohledu v tunelu,
tak se vzápětí z něj vyřítil náklaďák a to nám zatrnulo, protože jsme si říkali, kde se ElPresidente
tomuhle obrovi vyhnul.
Samozřejmě,
že
se
ElPresidente vyhnul, ale
motorka
z
kopce
nestartovala. Pod kopcem
zničeno nic na startér zase
chytla a dál už to bylo OK.
Projeli jsme zbyteček hor
a pokračovali směrem
k pobřeží.
Cesta ubíhala v příšerném
vedru. U jedné pumpy
jsem musel radit Italovi,
jak má natankovat.
15 | S t r á n k a
Francie 2016
V úmorném vedru jsme dojeli
do Cannes na pobřežní
promenádu. Tam jsme u
stánku zastavili a všichni ze
sebe
shodili
oblečení.
S Martinem jsme si nakonec
sundali i boty a kalhoty
abychom se neupekli. K obědu
jsme si u stánku dali sendviče,
pivko s limonádou, odpočinuli
a vyrazili směrem na SaintTropez.
Cesta, díky kolonám, moc neubíhala. Vedro bylo čím dál horší a pobřeží nás trochu zklamalo. Nebylo
to takové, jako v Chorvatsku asi i díky kolonám, které se táhly celým pobřežím až do Saint-Tropez. V
Saint-Tropez jsme nemohli
vynechat
legendární
četnickou stanici četníka
Cruchota. Vyfotili jsme se
před ní a konstatovali, že
je to celé předělané a
komercionalizované.
Raději jsme sjeli do
přístavu, okoukli jsme
lodě a sedli do baru
Senequier na nejdražší
pivo, které jsme kdy pili.
0,25 za 9 euro byl tedy
masakr. Navíc to ještě
v restauraci nějak podivně
zasmrádalo. Zkrátka a
dobře
nebyla
to
nejšťastnější volba.
Při odjezdu z přístavu si kvanta lidí natáčelo náš sehraný odjezd, kdy jsme za řevu motorů vyrazili pryč.
Cesta do Toulonu už byla zase pěkná, ne moc aut, dlouhé zatáčky bylo to zase fajn. Sice v jednu chvíli
se Carlos s Martinem k sobě až nebezpečně přiblížili, ale nic se nestalo, takže OK. Dojeli jsme do
Toulonu, kde jsme si ještě nakoupili jídlo a pití k večeři a k snídani. Dojeli jsme se ubytovat do Blue
Hotelu za Toulonem v La Seyne sur Mar. S Pablem jsme vyfasovali pokoj s nejmenší koupelnozáchodem, který jsme kdy viděli. Škoda, že jsme si to nevyfotili. Při spláchnutí záchodu tlak vody začal
tlačit, naštěstí čistou, vodu ven z umyvadla. Při večeři mi volalo neznámé číslo. Byl to chlapík z Full of
Energy s žádostí o pomoc při pořádání jejich srazu. Dohodli jsme se, že to vyřešíme po návratu z Francie.
16 | S t r á n k a
Francie 2016
Večer jsme se sjeli, bez Martina a
Carlose, kteří nechtěli, podívat na pláž.
Jeli jsme jen v kraťasech a žabkách jako
u moře jezdí všichni. I za tu krátkou
chvíli se mi povedlo si o výfuky spálit
nohu. Původní záměr dojet až na pláž
překazili místní trhy, které okupovaly
příjezdovou silnici. Tak jsme jimi prošli
na pláž, cestou jsem pořídil suvenýry a
sedli si u pláže do baru El Pacha.
Předtím jsme vyzkoušeli vodu a
byla docela chladná. Dali jsme si
pivko, kávu a debatovali o cestě a
plánovali co zítra s volným dnem.
Po návratu do hotelu, jsme
v debatě pokračovali už všichni a naplánovali návštěvu Toulonského přístavu s tím, že se uvidí co dál.
Povyměňovali se fotky, stáhl jsem videa a fotky do NTB a šli jsme chrnět. Zítra je volný den, tak si
přispíme, něco si prohlédneme a odpočineme si v baru na pláži.
Skutečná trasa: Saint-Léger - La Seyne sur Mar: 285 km
Den sedmý – čtvrtek - 7.7.2016 – ve znamení odpočinku
Vstáváme poprvé
později a hlavně
bez řevu budíku.
Neuvěřitelné se
stalo skutečností
a ElPresidente
s Vichrem byli
první venku a již
po
snídani.
S Pablem jsme se
také najedli a
domlouvali se, že
pojedeme
do
našeho
oblíbeného baru
na pláži na kávu.
17 | S t r á n k a
Francie 2016
Dohadovali jsme se, kdy vyleze Martin s Carlosem a dávali jim posledních pár minut. Najednou se
otevřelo okno a rozespalý Martin kouká jak vyoraná myš co že jsme už všichni venku. Tak jsme mu
nastínili plán a dali 5 minut, aby se vykulili taky ven. S mírným zpožděním jsme vyrazili na pláž zase jen
na lehko. Tentokrát jsme dojeli až k baru, kde jsme nechali motorky na dohled od našeho stolu. Dali
jsme si kávu, croissanty a džus a naplánovali podrobněji zbytek dne. Už brzo ráno bylo teplo a pláž se
plnila lidmi. Obsluhovala nás sympatická servírka, tak jsme si řekli, že po výletu z Toulonu se sem
vrátíme zpět, protože to co funguje je
nesmysl měnit. Později se ukázalo, že
to nebylo úplně ideální rozhodnutí.
Cestou do Toulonu mi na kruhovém
objezdu spadla pod kola nějaká
babka, která si zvrtla nohu
v odvodňovacím kanálku. Naštěstí do
silnice spadla jen nohama a ne celým
tělem a tak jsem se jí stihl vyhnout.
Vyhlédli jsme si u přístavu hlídané
parkoviště, kam jsme chtěli zajet,
ale obsluha nám vysvětlila, že na
toto parkoviště motorky nesmí, a
že máme jet zaparkovat na
souběžnou ulici s nábřežím.
Francouzi
jsou
fakt
divní,
parkoviště kam nesmí motorky!!!
Pozamykali jsme motorky a
vrhli se do víru přístavu.
Prošli jsme přístavem, až
k Námořnímu muzeu, které
jsme chtěli navštívit, ale
když jsme zjistili, že jsou tam
jen modely lodí tak jsme to
oželeli. Došli jsme až
k námořním základně kde
jsme
se
i
přes
všudypřítomné
zákazy
fotografování,
nechali
vyfotit – ani na nás nikdo
nevyběhl.
18 | S t r á n k a
Francie 2016
Cestou zpět do přístavu jsme se rozhodli pro výlet lodí spojený s prohlídkou francouzských vojenských
lodí. Bohužel výlety, které pořádá armáda, jsou z důvodu bezpečnosti zrušené, tak jsme vzali zavděk
soukromníkem. Kopili jsme si za
10 euro lístky a šli následující
dobu vyplnit prohlídkou zbytku
přístavu. Došli jsme na místní
trh, kde jsme si dali něco málo
k jídlu. Objevil jsem stánek
s
olivami,
nakládaným
česnekem
a
papričkami.
Neodolal jsem a přes výhružky
Pabla, že jestli mě bude bolet
žaludek tak mě zmydlí, jsem
zakoupil pikantní olivy a
nakládaný česnek. O kus dál jsem
si k tomu koupil bagetu a popíjíc s kluky pivo jsem to snědl - luxusní oběd. Zbytek času jsme vyplnili
posezením v cukrárně Le Chamo. No, i když cukrárna, prodávali tam všechno, zmrzlinu, kávu, pivo,
jídlo.
Pak jsme se nalodili na loď. Byli
jsme tam my a pak asi 10 dalších
turistů (asi Angličani). Protože
bylo příšerné vedro, tak jsme si
chtěli, stejně jako na lodi
v Chorvatsku, sundat trika.
Průvodce začal povykovat, že to
se nesmí, že pobuřujeme, že je
to veřejné místo a podobné
nesmysly. To byla ale poslední
komplikace výletu.
Lodí jsme projeli
okolo
všech
zakotvených lodí.
Navíc jsme měli
štěstí, že akorát do
přístavu přijížděla
údajně nejrychlejší
letadlová
loď
Charles de Gaulle. Je
to
jediná
francouzská
letadlová loď své
třídy s jaderným
pohonem.
Je
opravdu gigantická. Průvodce říkal, že pojedeme tak blízko jak to jen půjde, než na nás vyjedou hlídající
vojáci na rychlých ozbrojených člunech. Vzdálenost, na kterou jsme se dostali, se dá jen těžko
odhadnout, ale bylo to opravdu blízko. Výlet se opravdu vydařil a za ty prachy stál.
19 | S t r á n k a
Francie 2016
Po návratu z přístavu jsme na sebe hodili v hotelu plavky a jen tak na lehko jsme sjeli na pláž do
vytipovaného baru. Servírka z rána tam ještě byla a tak obsluha pokračovala bez problémů jako ráno.
Vykoupali jsme se a začali si dávat drinky. Bohužel se mezi tím vyměnila směna a servírku nahradil
číšník. Ten nás přehlížel jako širé lány. Asi nám záviděl naše vypracovaná těla a náš superperfektní look.
Když nás takhle přehlížel asi hodinu. El Presidente na něj hvízdnu. Číšník hned co jako na něj pískáme
a ElPresidente to jsme jako
neviditelný a číšník zase
nějaké
kecy
až
mu
ElPresidente řekl, ať kouká
dělat co má nebo si
popovídá s majitelem. Ani
se nedivím, že ho raději
nahradil jiný, taky tedy to
nebyl žádný rychlík, ale
alespoň tak nějak fungoval.
Pro večeři jsem sjel do obchoďáku
nedaleko od hotelu. Sice jsem
chvíli přemýšlel, že je to v dochozí
vzdálenosti, ale bylo to nad 200 m
daleko tak to už je na jízdu. Kromě
Carlose a ElPresidenta jsme se
najedli z nakoupených zásob.
Carlos s ElPresidentem se jeli najíst
k pláži. Zbytek jsme si pustili film
v telefonu. Najednou nás vyrušil rachot
Haryka a další zvuk. Vichr poznamenal, že ElPresidentovi asi běží větrák – byla to Carlosova motorka.
No a pak už jen chvíli posedět, kouknout kudy zítra pojedeme za historickou památkou a spát.
Skutečná trasa: La Seyne sur Mar – Toulon - La Seyne sur Mar: 24 km
Den osmý – pátek - 8.7.2016 – ve znamení historické pamětihodnosti
Standardní budíček opět v 630. Vymotáme se s Pablem z našeho mini pokoje, škoda, že jsem ho
nevyfotil, a posnídáme zbytek z našich zásob. Další si dají, pro někoho první, pro někoho druhou
snídani, v bageterii nedaleko od hotelu. Potom vyrážíme již ve vedru na cestu k Pont du Gard.
Pont du Gard je akvadukt v jižní Francii, asi 25 km severovýchodně od města Nimes. Je 49 metrů vysoký
a až 275 metrů dlouhý a byl postaven v 1. století, kdy jižní Francie tvořila provincii starověkého Říma.]
Skládá se ze tří na sobě stojících arkád a byl součástí kanálu, který přiváděl vodu do města. Pro svou
mimořádnou hodnotu byl v roce 1985 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO.
20 | S t r á n k a
Francie 2016
Po
hodině
jízdy
u
„mezinárodního“ letiště Du
Castellet
ElPresidente
zastavuje s tím, že se mu
uvolnil pravý heft na řídítkách
až ho stáhl. Opět přichází ke
slovu nářadí japonských
motorek, ale ani americká
verze japonského imbusu na
heft nepasuje. Zbytek cesty
tedy musí ElPresidente jet
bez něj držíc se pouze za
řídítka.
Cestou jsme odbyli oběd v KFC,
které bylo stejné jako naše – nic
moc. K Pont du Gard přijíždíme za
strašného
vedra.
Zatočíme
k mostu, ale místní ostraha nás
zastavuje, že se k mostu nesmí a že
je tam hudební festival Lives au
Pont a máme jet z druhé strany.
Přijeli jsme na parkoviště, kde nás
dost šokovala cena parkovného 12
euro za motorku. No když už jsme
dojeli tak jsme tedy zaplatili,
zaparkovali a šli po směrových
cedulích k mostu. ElPresidente
konstatuje, že to při jeho poslední
návštěvě (asi 30 let) bylo úplně jiné, nějaké
nekomerční.
Došli jsme k mostu a konstatovali, že to tedy
jako stojí za to. Po nezbytných fotografiích
jsme se, bylo vedro jako hrom, sešli dolu
pod most vykoupat do místní řeky. Voda
byla super, nebyla ledová, byla super
osvěžující.
Naskákali jsme do vody jen tak ve spodním
prádle, plavky zůstaly na motorkách, a
užívali si osvěžení. Když jsme vylezli, tak
někteří z nás konstatovali, že nemá cenu si
ani mokré prádlo sundávat, že v tom vedru
hned uschne a někteří si vzali kalhoty naostro.
21 | S t r á n k a
Francie 2016
Vrátili jsme se k infocentru, kde jsme zašli koupit
suvenýry (magnetky, přívěšky apod..). V Café du
Pont du Gard jsme si dali studené pití a potom
jsme šli zaplatit parkování.
Všechny parkováni se platili v automatu jen
motorky ne. Ty se platí v infocentru. Tam nás
potěšila pokladní, která když zjistila, že jsme Češi,
nám vysvětlila, že k motorkám patří 2 lidi a tak
nám dá parkování pouze za 3 motorky a zbytek
bude mít pouze průjezdní lístek. Tím nás
parkování vyšlo na ½ (pouze 6 euro). Pokladní
nám nakonec sdělila, že má původ na Slovensku,
kde má příbuzné. Sama byla z Itálii, žila ve Franci
a slovensky uměla jen pár slov. Cestou jsme
udělali ještě pár záběrů na kameru a mazali cestou
na Alès.
V Alès si Carlos zahrál na ElPresidenta a na
kruhovém objezdu vytrousil lahev s pitím, ale ten
chlapík v autě za ním se pouze klidně vyhnul letící
láhvi a bez zabrzdění pokračoval v jízdě. V
Boulangerii Marie Blachère , kousek před naším
hotelem, jsme si k večeři koupili sendviče, francouzské pizzy a další pochutiny. Jeli jsme se ubytovat do
Deltour hotelu. Tam nás přivítala asijská recepční, která neuměla pořádně snad ani francouzsky. Rychle
jsme se zkulturnili, šli se najíst.
Martin s Carlosem ten večer zabodovali. Vyrazili pro něco studeného k pití do nedalekého
supermarketu.
Dokázali
neuvěřitelné,
v supermarketu
našli lednici se
studeným
pivem a navíc ve
slevě. Pivo bylo
za 50 centů, což
je za ½ běžné
ceny
v supermarketu
a 20x méně než
pivo v Saint
Tropez. Vybrali jí
celou. Zřejmě si to pivo připravili zaměstnanci na nějaký svůj mejdan. My jsme měli díky tomu skoro
100% ní večer až na to, že jsme si nemohli zahrát karty. Každý den jsme navrhovali, že si zahrajeme
karty a Vichr to vždy zahrál do autu. Až tady přiznal barvu, že nechal karty v baťohu u Michela. Tak jsme
absolvovali večer filmových kritiků – probrali jsme všechny možné filmy, které kdo znal. Pak jsme šli
spát. Zítra už poslední den a zrychlený přesun zpátky k Michelovi.
Skutečná trasa: La Seyne sur Mar – Ales: 250 km
22 | S t r á n k a
Francie 2016
Den devátý – sobota - 9.7.2016 – ve znamení zrychleného přesunu
Budíček jako obvykle v 630 a
v 730 odjezd. Po 150-ti
metrech hned první zastávka
na snídani. Croissant a káva v
Boulangerii Marie Blachère
byla fajn. Po 30-ti minutách
vyrážíme vpřed. Vzdalujeme
se od pobřeží do vnitrozemí.
Cesta závěrečného dne se
vydařila. Silnice z Ales do
Langogne byla samá táhlá
zatáčka.
Jako
závěrečná trasa to
bylo prima. Cestou
jsme se zatavili na
přestávku u jezera
Lac de Villefort,
které
nás
dost
zaujalo. Pokochali
jsme se, něco vyfotili
a potom už jen
fofrem na základnu
k
Michelovi.
ElPresidente nařídil
zrychlený přesun a
tak cestu, kterou
jsme měli ujet za 1 hodinu, jsme jeli 45
minut. Zuzaně se chvíli zastavila
rafička tachometru o zarážku.
Dojeli jsme k Michelovi, dali se trochu
do kupy a ElPresidente s Vichrem
vyrazily do Lyonu vyzkoušet helmy,
aby se mohli objednat.
My zbývající, jsme naložili motorky a
odjeli koupit něco k večeři. Když se
kluci vrátili zpět tak jsme dokončili
nakládku, Carlos a Vichr si šli před
cestou lehnout, aby těch 1200 km
domu vydrželi odřídit.
23 | S t r á n k a
Francie 2016
Odpoledne nás přijeli pozdravit Michelovo kamarádi. Michel roztopil gril a zase pivo teklo proudem.
S Pablem jsme
konstatovali, že
bychom klidně šli
spát, ale že si to
šetříme na cestu
domu, aby to líp
uběhlo. Po večeři
jsme se rozloučili a
v 2200 jsme vyrazili
k domovu.
Skutečná trasa: Ales - 6 Rue de la Liberté, 42800 Rive-de-Gier: 264 km
Den poslední - 10.7.2016 – ve znamení cesty domů
Cesta ubíhala v poklidném tempu, řidiči díky cestě do Francie již věděli, jak můžou s plným vlekem jet.
Pablo v noci dělal Vichrovi
navigátora, ale i přes jeho nesporné
kvality se díky nepřesné navigaci
Dynavix podařilo trochu zakufrovat.
No zakufrovat, to není správný výraz,
na přejezdu z jedné dálnice na
druhou navigace nahlásila odbočení
na poslední chvíli, a tak jsme bohužel
sjeli místo na Mulhause na Paříž, tzn.
na druhou stranu. Pak se nás
navigace ještě snažila otočit na
nesmyslném místě dálnice. No zajeli
jsme si pár km na další sjezd. Pak už
cesta byla úplně bez problémů.
Pravdou je, že byla klidnější než cesta na
dovolenou. Jednak nebylo co pít a druhak, jsme byli všichni unavení a smutní, že už dovolená končí.
Na jednom odpočívadle, kde jsme zastavili, byl autobus plný, vypadalo to jak syrský uprchlíci,
podivných lidí, kteří hned začali okukovat motorky na vleku. Je pravdou, že jsme budili pozornost
všude, kde jsme zastavili. Šest motorek na vleku a šest chlapů v jednotných tričkách.
No v neděli ve 1400 jsme byli doma. U Barrisolu jsme sundali motorky z vleku, vyklidil auto, které bylo
nacpané až po střechu a mazali domů.
Skutečná trasa: 6 Rue de la Liberté, 42800 Rive-de-Gier – Panenské Břežany: 1 162 km
24 | S t r á n k a
Francie 2016
Závěr
Motorky i přes drobné technické problémy vydržely, nikdo se nikde nevysekal, cesta do Francie bez
problémů, cesta po horách skvělá, po pobřeží už méně, ale celkově vzato další úspěšná motodovolená.
Suma sumárum 1706 km na motorkách a 2 294 km v autě.
Možná přílišné očekávání a přílišné těšení způsobilo přemrštěné požadavky, ale nakonec jsme
konstatovali, že to bylo fakt dobré. Jeli jsme komplet, gang rozšířil Carlos. Tentokrát jsme se jen
nevozili, ale vyrazili jsme i za pamětihodnostmi. Přejezdy přes vrcholky hor byly těžko překonatelné.
Route des Grandes Alpes splnila bezezbytku vše, co slibovala. Pobřeží už bylo trochu horší, ale kdo
může říct, že si ho na motorkách natáčeli Francouzi. Příští rok to vezmeme po Čechách i případně
s čekateli aby se vidělo, jak to bude fungovat, a uvidíme, jaké to přinese nové zážitky.
Tak za rok zase ahoj.
25 | S t r á n k a
© Dadly 2016
Napsáno pro Devils Riders Panenské Břežany