z české a slovenské Vídně a okolí $`

Komentáře

Transkript

z české a slovenské Vídně a okolí $`
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Antonie Bruha – Táòa Brùhová, roz. Špátová, Rakušanka èeského pùvodu, se narodila ve Vídni roku 1915. Její matka pocházela z jižních Èech, do
Vídnì pøišla jako osmnáctiletá a zde se provdala za Rakušana, sociálního
demokrata. I když otec èesky nemluvil, poslal dceru do èeské školy Komenský na Sebastianplatzu. Chtìla studovat slavistiku, ale vyuèila se holièkou
– kadeønicí, chodila do lidové univerzity na ruštinu, privátnì se uèila anglicky. Psala krátké povídky, básnièky do èeských Vídeòských dìlnických listù, pozdìji i do èeskoslovenských novin Mladý dìlník. Cvièila ve spolku
Dìlnické tìlocvièné jednoty (DTJ). Tady také poznala svého budoucího
manžela, který zde byl náèelníkem. Její manžel byl od mládí pøesvìdèený
sociální demokrat, èlen Schutzbundu. S manželem a s vídeòskými Èechy
s rùzným politickým zamìøením a z rùzných spolkù (Èeské srdce, Akademický spolek, Sokol, Orel, DTJ), k nimž se pøipojují i rakouští ze Schutzbundu, se zapojila do aktivního odboje proti nacistùm. I pøes narození
dcerky pokraèovala dále v odbojáøské èinnosti. Byla zatèena gestapem,
psychicky i fyzicky muèena, bylo jí odebráno dítì – dcerka – a urèeno
k adopci, bez soudního øízení byla odsouzena k smrti. Následoval transport do koncentraèního tábora v Ravensbrücku. Pøežila koncentraèní tábor (s odbojáøkou Irmou Trksákovou, také vídeòskou Èeškou, se jí podaøilo v dubnu na konci války uprchnout), ale zaplatila svým zdravím. Po válce ve Vídni pøekládala pro rádio, pøispívala do Vídeòských svobodných listù, spoleènì s Táborovou pospolitostí Ravensbrück, jejíž byla èlenkou, se
podílela na instalaci první výstavy o tomto koncentraèním táboøe v budovì
vídeòské mìstské školní rady. Byla èinná ve Svazu vìznìných v koncentraèních táborech. Pomáhala pøi vybudování Dokumentaèního archivu rakouského odboje (Dokumentationsarchiv des österreichischen Widerstandes), kde pracovala takøka až do své smrti. Pøednášela na školách jako
svìdek doby. Sepsala své vzpomínky v knize Ich war keine Heldin. Navštìvovala èeské krajanské spolky a podílela se na krajanském životì.
Èest její památce!
Zarmouceni oznamujeme,
že v úterý 19. prosince 2006
ve vìku 84 let náhle zemøela krajanka
Olga Matalová, roz. Röszler.
Pohøeb se konal v pátek 29. prosince na Ústøedním
høbitovì, II.
Èest její památce!
Výbor a redakce Kulturního klubu Èechù a Slovákù v Rakousku
$'
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Olga Matalová od dìtství vyrùstala v prostøedí èeské menšiny ve Vídni,
do roku 1939 navštìvovala DTJ. Absolvovala hlavní školu, dvouletou školu
pro ženská povolání, jednoletý obchodní kurs školy „Komenský“, byla
èlenkou Ès. sociálnìdemokratické mládeže. V roce 1946 se provdala za
Karla Matala, oba dva byli èinní v menšinových spolcích, napø. v knihovnì
Ès. sociálních demokratù. Nìkolik desetiletí pracovala pro èeskou menšinu: jako jednatelka v ústøedí a pokladní v odboru Èeského srdce ve XII/XV.
okrese, tajemnicí v Ès. sociálnìdemokratické stranì a v Jednotì Máj, do
roku 2006 pokladní v Menšinové radì a Vídeòské pracovní skupinì pro
otázky národnostních skupin – Institut pro národnostní skupiny. Spoluorganizovala promítání èeských filmù a èetné turistické zájezdy pro krajany.
Kulturní klub uctil její památku kyticí.
Výbor a redakce Kulturního klubu
Èechù a Slovákù v Rakousku
Tomáši Lionovi udìlena významná cena
Èlenu našeho Klubu, univ. prof. MUDr. RNDr. Tomáši Lionovi, vedoucímu laboratoøe Výzkumného ústavu v oboru
dìtské rakoviny nemocnice St. Anna, bylo koncem roku
2006 udìleno vysoké vyznamenání mezinárodního významu – Velká støedoevropská cena za výsledky jeho interdisciplinárního bádání v oblasti rakoviny.
Kulturní klub Èechù a Slovákù v Rakousku svému èlenu Tomáši Lionovi k udìlení vysokého vyznamenání srdeènì blahopøeje!
Výlet do Bratislavy a Modry
I když se poèasí celý týden chovalo jako na jaøe – svítilo
slunce, bylo teplo, v sobotu dne 16. 12. 2006 se pøes noc
„zašprajcovalo“ a ukázalo, že vládne zimní období. A bylo
mlhavo a vlhko, které pìknì zalézalo pod kùži. S tímto
„bonusem“ se rozjel autobus s úèastníky zájezdu do Bratislavy a Modry, který uspoøádal Kulturní klub. Toto spoleèenství, které do posledního místa zaplnilo autobus, nezlomilo ani to, že topení v autobuse nechtìlo fungovat. Na
rozdíl od poèasí se však toto, díky zásahu pana øidièe
Skoumala, polepšilo.
Pøi první krátké zastávce v Bratislavì pøistoupila do autobusu známá slovenská hereèka, paní Krystýnová, která
provázela výkladem jízdu zájezdu do známého mìsta vína
a keramiky – do Modry. Zde si skupina prohlédla muzeum
význaèného, mezinárodnì proslulého mistra keramiky –
slovenského umìlce Ignáce Bizmayera (narozen 20. dub-
Jedna z vystavených prací národního umìlce Ignáce Bizmayera v Modre
na 1922 v Košolnej), jež je umístìno ve støedovìké obranné vìži mìsta. O historii mìsta Modra (mj. zde pùsobil
¼udovít Štúr, hlavní pøedstavitel národního obrození na
Slovensku a tvùrce spisovné slovenštiny, jehož pomník je
centrem modranského námìstí) informovala pøedsedkynì
Klubu ing. Baslerová. Zajímavým zážitkem byla návštìva
firemní prodejny modranského keramického závodu. Ni-
Univ. prof. MUDr. RNDr. TomᚠLion
Landhausgalerie – Ausstellungsbrücke
Øeditel galerie Milan Ráèek otevøel dne 18. ledna 2007 výstavu Begegnung mit Jutte. Autor Alfred Hruschka spojuje ve své tvorbì rùzné materiály – tkanivo, pøírodní vlákno,
len. Tyto „suroviny“ umìlec ve svých objektech zpracovává – støíhá, trhá, lepí, spojuje a vytváøí z nìho nové formy.
Výstava potrvá do 11. února.
%
Slovenská
lidová
majolika
v Modre
V Primaciálním paláci v Bratislavì sídlila
hlava katolické církve bývalých Uher
Nikdo se v tom bratislavském davu neztratil a všichni
dorazili pøesnì k autobusu. Jediným „opozdilcem“ byl tentokrát, aè je to k nevíøe, pan øidiè. Ale i ten se šastnì po
neoèekávaném zdržení pøi vyøizování parkování autobusu
vrátil a tentokráte v teplém autobusu jsme se vraceli zpìt
do Vídnì. Program zájezdu se zøejmì líbil, nebo se mluvilo o jeho pokraèování v jarních mìsících.
(mb)
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
kdo z pøítomných neodolal a každý si nìco z bohaté nabídky modranské majoliky zakoupil. Po úspìšných nákupech
zamíøil autobus do dalšího významného malokarpatského
mìsta – Pezinoku. Èekal nás tam nejen obìd v zámecké
restauraci, ale po nìm také prohlídka „Národného salónu
vín Slovenskej republiky“ ve vinných sklepech zámku. Velmi zdaøilá prezentace v historickém sklepì nabízí pøes sto
slovenských vín. Bohužel nezbyl èas na degustaci, nebo
bylo nutno se ještì za denního svìtla vrátit do Bratislavy.
Historickým jádrem hlavního mìsta Slovenska nás provázela dr. Ozábalová, spolupracovnice Klubu, která nám
ukázala „svou“ Bratislavu. Procházka skonèila pøed bratislavskou Starou radnicí s vánoèním trhem. Také zde, podobnì jako v jiných mìstech, bylo víc než plno. Atmosféru
vánoèní Bratislavy však podtrhl nikoliv tento vánoèní trh,
ale rùzné skupiny mladých koledníkù, kteøí stáli èi procházeli mìstem a radostnì zpívali koledy. Bylo to prosté,
upøímné, plné poezie.
Fresh Film Fest ve Vídni
V rámci posledního klubového promítání 8. ledna 2006
v kinosálu èeského velvyslanectví ve Vídni byl promítnut
výbìr z ocenìných filmù tøetího studentského filmového
festivalu Fresh Film Fest, který se pravidelnì koná koncem
léta v Karlových Varech. Díky navázané spolupráci Kulturního Klubu s FFF bylo opìt možné shlédnout tyto filmové
práce budoucí generace filmaøù i ve Vídni. Pøehlídka krátkých filmù zaèala dokumentárním snímkem režiséra Marcina Sautera Za plotem, Polsko (12. min.), (z varšavské
Školy filmové režie Andrzeje Wajdy), ocenìným Hlavní
cenou v kategorii dokumentárních filmù. Následoval pìtiminutový animovaný snímek podle názvu písnì skupiny
Tiger Lillies – Sleep with the Fishes (Spánek s rybami), UK
2005.Hraný filmSvatynì Jitky Rudolfové, ÈR 2005, (23
min.), jež zpracováním tématu i tématem samým (návštìva salónu krásy v ponìkud jiném podání, než je nám nabízeno v poøadech komerèních televizních stanic a na stránkách magazínù), vzbudil u vídeòské publika zøejmý souhlas. Film také nezapøel, podle našeho mínìní, vliv profesorky Vìry Chytilové a rovnìž získal zcela zaslouženì
Honza Vanìk
%
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Organizaèní tým: Romana Mlejnková, Miroslav Jura, Eva Zemanová a František Pisaøík (Klub), Andrea Hájková
cenu Magnesia pro nejlepší film v sekci Výbìr V4 (filmy
ze zemí Visegrádu). Kameramanem snímku byl Petr Bednáø, v hlavních rolích pøesvìdèivì vystoupila Halka Tøešnáková a Jan Budaø. Cenu divákù obdržel hraný film s názvem Nejlepší je pìnivá, režie Jan Prušinovský, ÈR 2005
(15 min.) – mladý muž ve vanì plné pìny, pouze se svou
fantazií, oproštìn od všedního, žijící ve spoleèné domácnosti se svou stále napomínající matkou. Pøehlídka byla
zakonèena francouzským inovativním experimentálním
snímkem s prvky èerného humoru Carlitopolis (4 min.),
režiséra Luise Nieto, ocenìným speciální cenou poroty.
Vídeòské publikum pøijalo vybrané filmy s velkým zájmem
a ztotožnilo se s výrokem poroty, že filmy festivalu, a tudíž
festival celý – je FRESH.
Druhá èást promítání probìhla v rámci kulturního veèera v Nachtasylu, který se snažil navodit atmosféru tohoto filmového festivalu s bohatým doprovodným programem. Zde v prostoru Tagasylu byla zahájena vernisហvýstavy fotografií Michala Volfa. Tato výstava mapuje více jak
mìsíèní putování nepálskou èástí Himaláje k Mount Everestu. Výstava je prodejní a koupí fotografie mùžete pøispìt na provoz recepèního centra v Dharamsale v Indii,
které poskytuje pomoc tibetským exulantùm, kterým se
podaøilo uniknout dlouhou a strastiplnou cestou z Tibetu
okupovaného Èínou. Po promítáni zahrál a zazpíval
brnìnský host Honza Vanìk a sklidil i zasloužené ovace,
které nepatøily pouze jemu, ale i zaèínajícím evropským filmaøùm, kteøí nás svými filmy opìt ubezpeèili, že se máme
v budoucnu ve filmové branži na co tìšit...
%
Michael Volf a Pavla Böhmová
U pøíležitosti 20. výroèí založení
Støediska rakouských národnostních skupin se dne 8. 11. 2006 konal v novì renovovaných místnostech v Teinfaltstrasse 4 slavnostní
akt. Toho se úèastnili kromì pøedstavenstva a zástupcù menšinových organizací také prominentní
osobnosti z øad diplomacie, vládních kruhu, kultury a vìdy. Pøítomni byli také slovenský velvyslanec
Jeho Excelence prof. dr. Jozef
Klimko a vyslanec Ing. Jiøí Èistecký
za Èeskou republiku.
Program moderoval Slovinec
Karel Smolle, rakouský poslanec
v. v. Poselství od pana prezidenta
Heinze Fischera pøeèetl prezident
Ústavního soudu v. v. dr. Ludwig
Adamowich, ohnivý projev si pøipravil pøítel Centra, jihotyrolský
zemský hejtman dr. Luis Durnwalder, za starostu mìsta Vídnì dr.
Michaela Haupla (ten se právì
úèastnil pohøbu Hanse Mayera)
promluvila radní Sonja Wehsely
a vynikající programovou øeè pronesla první prezidentka rakouského parlamentu Mag. Barbara
Prammer. Závìreèný projev mìl
prezident Centra Mag. Marjan
Pipp. Studenti Akademie múzických umìní v Lublani obstarali hudební rámec. Mj. byli pøítomni Ing.
Karel Hanzl, Mag. Zuzana Brejchová a dr. Jan Petøík, spolu s Karlem Smollem jediný žijící spoluzakladatel Centra.
(VMR MUDr. Jan Petøík)
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Støedisko rakouských národnostních skupin –Österreichisches Volksgruppenzentrum
Karel Smolle a MUDr. Jan Petøík
MUDr. Jan Petøík a první prezidentka rakouského parlamentu Mag. Barbara Prammer
Prezident Fischer pøijal bývalého chartistu
spisovatele Pavla Kohouta
Prezident dr. Heinz Fischer pøijal bývalého èeského disidenta a exulanta Pavla Kohouta. Èeského spisovatele,
s nímž se zná z dob železné opony, pozval do vídeòském
Hofburgu pøi pøíležitosti 30. výroèí vzniku Charty 77. Kohout øekl, že rakouský prezident jeho prostøednictvím ústnì tlumoèil své ocenìní signatáøùm Charty 77 za jejich odvahu a historickou úlohu.
Fischer poèátkem ledna v písemném prohlášení chartisty oznaèil za obhájce demokracie, lidských práv a svobody médií v tehdejším Èeskoslovensku a vyzdvihl jejich
podíl na cestì k revoluci z roku 1989.
„Pan prezident se vyjádøil v tom smyslu, že tøicet let po
jejím vzniku se ukazuje, že Charta 77 byla historická událost první tøídy, která se už vepsala do evropských dìjin,“
shrnul Kohout.
Jako prvního Rakušana na èeskoslovensko-rakouské
hranici v roce 1978 potkal nynìjšího šéfa prezidentova tiskového odboru Bruna Aignera, který doprovázel vznik
èeské chartistické scény tady ve Vídni. Aigner se tehdy oficiálnì ujal èeských exulantù z povìøení tehdejšího socialistického kancléøe Bruna Kreiského.
Fischer byl tehdy vysokým funkcionáøem Socialistické
strany Rakouska (SPÖ). Nynìjší prezident se v té dobì
mimo jiné zasadil o to, aby mohla do Rakouska vycestovat
Kohoutova bývalá žena.
„Zúèastnil jsem se jeho kampanì tím, že jsem deklaroval, proè si jej vážím a proè ho považuji za svého osobního pøítele,“ potvrdil Kohout.
Kohout odkazuje na své nedávno vydané dvoudílné
pamìti To byl mùj život??, v nichž se vìnuje své anabázi
exulanta v Rakousku, významným rakouským osobnostem a podrobnì popisuje místní reálie.
%!
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Pavel Kohout nyní žije støídavì ve Vídni a v Praze. Sám
øíká, že v rakouské metropoli „pøezimuje“ a píše, ale v Praze jej od jara èeká práce na spoluorganizování divadelního festivalu nìmeckého jazyka a maratónu ètení z 33 nìmecky píšících spisovatelù, kteøí žili v èeských zemích.
Redakèní poznámka:
S laskavým svolením autora pøinášíme v pøíloze KLUBU ukázku z jeho poslední dvoudílné knihy To byl mùj život??
Recepce na èeském velvyslanectví ve Vídni
U pøíležitosti nastoupení do funkce velvyslance Èeské republiky v Rakousku pozval ve ètvrtek 14. prosince 2006
J. E. Jan Koukal s chotí na recepci èeskou krajanskou obec
i další hosty do prostor èeského velvyslanectví. Po jeho
srdeèném a zajímavém projevu, který byl pøítomnou èet-
60 let od založení Èeskoslovenského
lidového sdružení v Rakousku
Ve Vídeòských svobodných listech, roèník 61, è. 49-52,
jsme se doèetli, že v minulém roce ubìhlo 60 let od založení Èeskoslovenského lidového sdružení v Rakousku,
pùvodní název Sdružení èeských dìlníkù a zamìstnancù
v Rakousku. Prvním pøedsedou tohoto nepolitického kulturního sdružení køesanských Èechù a Slovákù bydlících
v Rakousku, uvádí se v èlánku, byl Jan Nìmeèek (19461973), následoval František Buchal (1973-2003), nynìjším
pøedsedou od 2003 je Petr Gregory.
Sdružení mìlo za úkol peèovat o všeobecné vzdìlávání a zlepšování spoleèenské, národní a hospodáøské situace podle katolických zásad. Tento úkol, podle autora
èlánku, se plnil do šedesátých let minulého století, avšak
vìková infrastruktura a pøíchod Èechù a Slovákù z Èeskoslovenské socialistické republiky vedly k tomu, že poèet
køesansko-katolicky myslících krajanù drasticky pokles.
„Od té doby se prioritou v rámci svých možností,“ pokraèuje autor, „pracovalo ve všech krajanských spolcích bez
ohledu na politické smýšlení, a to je i v souèasné dobì nejdùležitìjší úkol.“
Vídeòská Jednota svatého Metodìje
slavila minulý rok 140 let
Velvyslanec dr. Jan Koukal v kruhu hostù na ZÚ (foto: Vladimír Èevela)
nou krajanskou komunitou pøíznivì kvitován, byl velvyslanec odvolán k pøímému televiznímu pøenosu Èeské televize k odpovìdím na otázky stále se vracejícího brizantního
tématu atomové elektrárny Temelín. Pan velvyslanec na
své hosty nezapomnìl, a tak i poté, co si splnil své povinnosti, mìlo mnoho krajanù možnost pokraèovat v zapoèaté debatì.
Vídeòská jednota svatého Metodìje oslavila 140 let založení tradièní poutí do Marianky. V roce 1866 byla ve Vídni založena Jednota svatého Metodìje. Cílem Jednoty bylo pøedevším udržování a rozšíøení pravidelných èeských bohoslužeb. Všeobecné pøání mít alespoò v jednom kostele po
celý rok èeské bohoslužby se splnilo až v roce 1903, kdy
se JSM podaøilo s pomocí penìžních darù duchovenstva
a vìøících a za pøispìní protektora jednoty hrabìte Harracha zakoupit kostel øeholnic redemptoristek na Rennwegu, píší VSL (roèník 61, è. 35/36).
Jednota sv. Metodìje mìla i další cíle, jako zøizování
knihoven, obstarávání pracovních míst, rozšiøování èeského katolického tisku ve Vídni, poøádání divadelních pøedstavení, koncertù, poøádání pøednášek a kurzù, vedení uèòovských besídek, poutí a mj. VSL daly podnìt k založení
nových spolkù, napø. Tøetí øád sv. Františka, který založil
èeské oddìlení na ústøedním høbitovì, i Ès. Orel ve Vídni.
V roce 1922 pøedala Jednota sv. Metodìje správu kostela
na Rennwegu a vedení èeských bohoslužeb do rukou kongregace tìšitelù, kteøí se po delší pomlce, kdy rektorát kostela pøevzali salesiáni, vrátili roku 2003 do pùvodního mateøského kláštera na Rennwegu 63 a zároveò pøevzal
rektorát kostela generální superior tìšitelù P. Viliam František Va¾a CCG, jak uvádìjí VSL.
Koncert na èeském velvyslanectví
J. E. Jan Koukal s chotí
%"
U pøíležitosti losování mistrovství Evropy kadetù a kadetek
ve Vídni, Kremži a Brnì pozval velvyslanec Jan Koukal na
koncert èeského houslového virtuóza J. Svìceného v pondìlí 15. ledna 2007 do mramorového sálu èeského velvyslanectví ve Vídni. Po pøivítání èelných pøedstavitelù mezinárodních a národních volejbalových sekcí vyslancem Jiøím
Èisteckým byli rovnìž pøedstaveni hostùm aktéøi koncertního odpoledne – houslista Jaroslav Svìcený, mnozí si jis-
Houslista Jaroslav Svìcený, skladatel Richard Pachman, zpìvaèka
Dita Hoøínková; v popøedí vyslanec Jiøí Èistecký (foto: Vladimír Èevela)
tì vzpomenou na jeho brilantní a zajímavé vystoupení ve
Vídni v Bösendorfersallu propojené se seznámením historie rùzných typù houslí s patøiènou ukázkou, skladatel, klavírista, zpìvák a také malíø Richard Pachman a známá
operní a muzikálová zpìvaèka Dita Hoøínková.
V hodinovém koncertì zaznìly ukázky z jejich spoleèného díla nazvané Colours. První setkání a první spolupráce Jaroslava Svìceného a Richarda Pachmana se uskuteènila v roce 2004, kdy se sešli ve studiu na natoèení alba
Pianoviolin, po jehož vydání následovalo nìkolik spoleèných koncertù. Na základì pozitivních reakcí publika na
tento projekt vznikl nápad vytvoøit album, které vznikne
od poèátku jako spoleèné dílo obou umìlcù. Vzhledem
k tomu, že skladatel Pachman je zároveò i malíø olejomaleb, dohodli se oba umìlci na názvu Colours (Barvy) –
a vìtšina skladeb vznikla jako hudební pøedstava barev.
K nìkterým skladbám namaloval R. Pachman i stejnojmenné obrazy. Aèkoliv ani jeden z hudebníkù není pùvodem z Prahy, J. Svìcený pochází z Hradce Králové a R.
Pachman z Olomouce, oba bydlí v Praze a oba toto mìsto
milují. Proto se dohodli, že barevná paleta hudby Colours
bude doplnìna i o nìkolik skladeb popisující krásy a barvy
Prahy. Do projektu pøizvali i operní a muzikálovou zpìvaèku Ditu Hoøínkovou, dlouhodobou spolupracovnici R.
Pachmana, a spoleènì pøipravili i multimediální pøedstavení Colours, které mìlo premiéru 16. 8. 2006 v rámci Festivalu Tóny chodovské tvrze v Praze.
Richard Pachman (klavír i zpìv) také uvedl spoleènì se
zpìvaèkou Ditou Hoøínkovou své oratorium Mistr Jan
Hus, do libreta, jak upozornil autor oratoria, byla zakomponována pùvodní slova z dopisù Mistra Jana Husa. Pachmanovo oratorium bylo v roce 2006 ocenìno v rámci Mezinárodního festivalu Zlatá Praha cenou Nadace Vize 97
Václava a Dagmar Havlových.
Jaroslav Svìcený (1960), jeden z nejlepších souèasných èeských houslistù a výrazná osobnost èeské hudební scény. Jeho sólistická dráha zaèala již
v dobì studií na pražské konzervatoøi a Akademii múzických umìní, kde
studoval u prof. Františka Pospíšila a prof. Václava Snítila. Své vzdìlání
dovršil mistrovskými kurzy u slavných svìtových virtuosù Nathana Milsteina a Gideona Kremera. Jaroslav Svìcený je známý popularizátor houslové
Èeské školní mše svaté ve Vídni
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
hry, zejména jeho televizní, rozhlasové a koncertní projekty pøitahují publikum všech vìkových skupin. Poèetná koncertní turné a festivalová vystoupení pøivedla Jaroslava Svìceného do celého svìta. Je uznávaným
znalcem historie a stavby houslí. Jeho koncertní projekt pod souhrnným
názvem Violino pøedstavuje mistrovské housle významných houslaøù 17. až
20. století. Jako první èeský houslista nahrál kompaktní disk pro Sony Classical. V roce 1996 mu byla udìlena prestižní cena Masarykovy akademie
umìní za tvùrèí umìleckou èinnost. CD Colours je 44. albem J. Svìceného.
Info: www.sveceny.cz
Richard Pachman, èeský skladatel, zpìvák, klavírista, textaø, producent,
malíø. Od roku 1993 vydal 17 autorských CD, skládá hudbu k muzikálùm
a oratoriím (mj. Baron Prášil, Legenda o svatém Václavovi), k divadelním
pøedstavením, filmùm a dokumentùm. Koncertuje v ÈR i zahranièí (USA,
Izrael, Nìmecko, Rakousko atd.). Jako malíø poøádá každoroènì nìkolik
výstav svých olejomaleb, v roce 2004 vyšla jeho literární prvotina Jak chutná bolest. Info: www.pachman.cz
Na konci školního roku se konala spoleèná mše svatá ve
školní kapli Gymnázia Don Bosco v Unterwaltersdorfu.
V pondìlí 26. 6. 2006 odjeli žáci a žákynì, kteøí navštìvují
vyuèování øímskokatolického náboženství, tøemi autobusy
do krásného zeleného prostøedí u Vídnì. Doprovázeli je
tøídní uèitelky a profesoøi. Zpìvy a dekoraci pøipravily uèitelky náboženství. Mši svatou sloužil profesor náboženství
P. dr. Jan Horák z Kongregace salesiánù Dona Boska. Pøi
rozdávání svatého pøijímání pomáhala paní uèitelka Dipl.
Päd. Miriam Carmignato, která má k tomu povìøení od
vídeòského arcibiskupa.
Na zaèátku školního roku se konaly hned dvì mše svaté v budovì školy Komenský, Sebastianplatz 3. V úterý 5. 9.
2006 pro všechny tøídy obecné školy a ve ètvrtek 7. 9. 2006
pro tøídy sekundární školy a gymnázia. Dùvodù je k tomu
hned nìkolik. Pøedevším poèet žákù a žákyò rok od roku
vzrùstá. Dále pro naše nejmenší jde o zážitek zcela nový –
uèí se teprve chápat, že ke mši svaté patøí urèitý zpùsob
chování. Uèí se rozumìt symbolùm a znamením. Uèí se
poslouchat pozornì i tehdy, když nemohou všemu rozumìt.
Pøed Vánocemi se konala školní mše svatá ve ètvrtek
21. 12. 2006 již spoleènì pro všechny tøídy v èeském kostele na Rennwegu 63. A v týdnu pøed Velikonocemi pøipravujeme spoleènou školní mši svatou ve slovenském kostele v Jacquingasse 53. Je potìšující, že všechna tøi místa
k slavení mše svaté se nacházejí ve 3. vídeòském okrese.
50. výroèí zpívání koled ve Vídni
Pastoraèní asistentka a uèitelka Pavla Carmignato-Novotná opìt ukonèila, po mohutném Narodil se Kristus Pán,
dirigování tradièních koled v èeském kostele Nejsvìtìjšího
Vykupitele na Rennwegu 63, Vídeò 3. Od svého dìtství je
každý rok o Vánocích zpívala se svým oblíbeným uèitelem
a pozdìjším øeditelem školy Komenský panem Otou Homolkou. Také loòská dobøe navštívená vánoèní bohoslužba v kostele na Rennwegu v nedìli 25. prosince v 10 hodin
konèila tradiènì zpívanými koledami menšinový rok 2006.
Na varhany hrál pan MUDr. Alfred Klein-Watrycz. Hlavním celebrantem byl rektor èeského kostela P. Viliam Vala,
koncelebroval P. Jan Horák, duchovní správce èeské farnosti ve Vídni. Potìšující na tom je, že se køesanské tradi-
%#
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
ce pøedávají z generace na generaci, v tomto pøípadì již na
tøetí a ètvrtou.
Obchvat Moravských Budìjovic již od letoška?
Obchvat Moravských Budìjovic na Tøebíèsku na trase
smìøující pøes Jihlavu a Znojmo do Rakouska se možná
mùže zaèít stavìt už od letošního roku. Jihlavské Øeditelství silnic a dálnic dokonèilo pøípravné práce k celé stavbì
a požádalo o vydání stavebního povolení. Podle vyjádøení
jeho pøedstavitelù se s vlastním budováním objezdu zaène
snad už v závìru tohoto roku. Konkrétní termín však ovlivní i prùbìh výbìrového øízení na zhotovitele a také výsledek žádosti o podporu stavby z prostøedkù Evropské unie.
Nový obchvat samozøejmì pøivítá hlavnì vìtšina obyvatel
Moravských Budìjovic, protože mìsto nyní trpí mimoøádnì silným dopravním zatížením. Zároveò jen v minulém
roce zde došlo vlivem husté tranzitní dopravy celkem ke
ètyøem smrtelným úrazùm. Vybudování silnièního objezdu
však komplikuje jeho vysoká cena. I když jde o pouhých
6,5 kilometru, situaci znaènì ztìžuje nevhodné geologické podloží, které si vyžádá velký objem nároèných zemních prací. Souèástí obchvatu by mìly být vedle nìkolika
mostù i dvì mimoúrovòové køižovatky. Objezd Moravských Budìjovic nemá pøitom být jedinou stavbou svého
druhu na uvedené trase – výhledovì se poèítá i s dalšími
obchvaty. Cesta se tak snad o nìco prodlouží, ale mìla by
na druhé stranì zajišovat plynulejší jízdu a vyšší komfort.
A to v souèasné dobì rozhodnì není zanedbatelná záležitost.
(MaFr)
Pìvecké sdružení z Prahy zvítìzilo ve Vídni
Foerstrovo komorní pìvecké sdružení získalo Cenu mìsta
Vídnì a první cenu v kategorii ženských sborù. Tato ocenìní získalo Foerstrovo komorní pìvecké sdružení na mezinárodní Schubertovì sborové soutìži – pøi koncertì vítìzù se tento pìvecký soubor pøedstavil ve vídeòském
Schubertovì kostele. Èeský soubor soutìžil v Rakousku
s pìveckými sbory z Nìmecka, Norska, Rakouska, Ruska
a Ukrajiny. Kromì Schubertovy tvorby pøedneslo èeské
sdružení i èeskou tvorbu, vèetnì skladeb souèasných autorù Petra Ebena a Vìroslava Neumanna. Èeské neprofesionální ženské vokální tìleso z Prahy oslavilo v loòském
roce tøicáté jubileum. Od roku 2000 je jeho vùdèím èlenem
sbormistr LukᚠVasílek, který pùsobí v Národním divadle.
Tento sbor již získal øadu ocenìní na soutìžích v Itálii, Irsku, Maïarsku a Litvì.
(mk)
Nešastná Marie von Ebner-Eschenbach
Spisovatelka Marie von Ebner-Eschenbach, rozená hrabìnka Dubská, nemá klid ani dávno po své smrti. Její hrobka v rodné obci Troubky – Zdislavice nezadržitelnì chátrá
a další tvrdou ránu ji zasadil i nenechavec, který z její støechy ukradl skoro osmdesát metrù ètvereèních hliníkového
plechu. Místo posledního odpoèinku nìmecky píšící autorky je již nìkolik let uzavøeno a souèasný správce hrobky, Muzeum Kromìøížska, ani její vlastník, kterým je Zlínský kraj, nemají na øádnou opravu prostøedky. Ukradený
plech tak byl jen provizornì nahrazen lepenkou, aby do
památky alespoò nezatékalo. Ještì nedávno pøitom jedna
%$
místní rodaèka poøádala k hrobu výlety z Rakouska. Loni
však již nikdo nepøijel. V žalostném stavu se nachází i nedaleká klasicistní letní rezidence hrabat Dubských, v nìmž
spisovatelka vyrùstala. Ten v souèasnosti patøí bratrùm
Hlavnièkovým, jejichž matka byla sestrou Tomáše Bati
staršího. Oba muži však trvale žijí v Brazílii. Marie von
Ebner-Eschenbach má asi trochu smùlu, že její postava
není v èeském kulturním povìdomí nijak zafixována. Osud
památek je pak pochopitelnì naprosté vìtšinì èeské veøejnosti zcela lhostejný. Na druhé stranì však ani ratiboøické
údolí, pøipomínající jednu z nejslavnìjších postav èeské literatury 19. století Boženu Nìmcovou, není zrovna v ideálním stavu.
(MaFr)
Archeologie dokládá husté osídlení
èesko-rakouského pøíhranièí
Již pøed deseti lety zaregistrovali archeologové pøi prùzkumu gotického kostela svatého Petra a Pavla v Nové Bystøici na pomezí mezi Jižními Èechami a Dolními Rakousy základy jiné, starší budovy. Pak byl však výzkum pøerušen
a po pìti letech další propátrávání okolí kostelu odhalilo
hroby z konce tøináctého století, tedy z období pøed vznikem samotného kostela. Teprve v závìru loòského roku se
vykopávky provádìly znovu v kostele. Archeologové pøi
nich objevily zbytky obrovské rotundy o vnìjším prùmìru
17,5 metru, kterou s nejvìtší pravdìpodobností vystavìli
rakouští kolonisté na konci 12. století. Jedná se zároveò
o jednu z nejmladších, ale také nejrozsáhlejších staveb tohoto typu na území Èeské republiky. Kolonizaci tohoto
území provádìl na konci 12. století øád johanitù, které sem
vyslal Konrád z Raabsu. Rozmìry kostela nasvìdèují snaze o opravdu husté osídlení Bystøicka. Rakouská kolonizace lesù na jihu Èech patøí mezi zatím ménì probádané
problémy regionální historie a objev rotundy v Nové Bystøici do jeho zkoumání mùže pøinést nové aspekty. Rotunda samotná však fungovala jen pomìrnì krátce, maximálnì 150 let – v roce 1330 totiž na jejím místì vystavìl Vilém
z Landštejna stávající gotický kostel. I tak však poskytuje
mnohá cenná svìdectví, která snad pomùžou osvìtlit jednu zajímavou kapitolu èesko-rakouských stykù. (MaFr)
Klimt byl vystaven v Ostravì
Tìsnì pøed koncem roku byl v ostravské Galerii výtvarného umìní pøedstaven veøejnosti obraz Gustava Klimta Judita, jehož tržní cena by mohla dosáhnout až ke dvou miliardám korun. Odhadovaná tržní cena vyplývá podle odborníkù také z nedávného nákupu jiného Klimtova obrazu, Portrétu Adély Blochové-Bauerové, který získal miliardáø Ronald Lauder. Obraz Gustava Klimta Judita nebyl
v Ostravì vystavován poprvé. Na této expozici však v sále
visel sám, v restaurovaném zlaceném rámu a chránìn pancéøovaným sklem. Obraz galerie získala jako konfiskát
v roce 1950 z nìmeckého majetku.
(mk)
Èeskou filharmonii povede Rakušan
Od sezóny 2008/2009 by se hlavním hostujícím dirigentem Èeské filharmonie mìl stát osmaètyøicetiletý Rakušan
Manfred Honeck, jehož rodina má koøeny v jižních Èechách. Honeck má již rozsáhlé zkušenosti z rùzných zemí
Rakousko-èesko-chorvatský zpìvák
I v èeských médiích byla vìnována pozornost debutovému
albu vítìze chorvatské odnože soutìže Pop-Idol Patricka
Jurdiæe a zájem o nìj by mohl být i v Rakousku. Není divu,
protože u tohoto mladièkého zpìváka jako by se vracely
pomìry z doby rakousko-uherské monarchie. Jedenadvacetiletý Jurdiæ pochází z Vídnì, ale zároveò v jeho žilách
koluje èeská i chorvatská krev. Chodil ve Vídni na èeskou
školu a v souèasnosti hovoøí plynnì nìmecky, èesky, chorvatsky i anglicky. V souèasnosti tráví znaènou èást svého
èasu v Brnì, kde také natoèil videoklip Party. Již v dìtství
vystupoval ve vídeòském souboru Amadeus Knabenchor
a jako sólista se objevil také ve vídeòské Staatsoper. Chorvatská soutìž nebyla první, které se úèastnil – již v roce
2003 se probojoval do dvanáctièlenného finále v rakouské
show TV Starmania a o rok pozdìji se ocitl v širším ètyøicetièlenném výbìru v podobné èeské show nazvané Èesko hledá Superstar. Vyšlo to však až na potøetí a z Patricka
Jurdiæe se stal Hrvatski idol. I proto se na jeho premiérovém albu objevilo nìkolik písní v chorvatštinì, která
Støedoevropanùm zní možná trochu exoticky. Patrick Jurdiæ je pøíklad nové dosti kosmopolitní generace, která se
volnì pohybuje v rùzných národních prostøedích. Rozhodnì by však byla chyba obviòovat ho proto z nìjaké povrchnosti. Spíše jen ukazuje šanci na pøekonání rùzných zbyteèných pøedsudkù jednoho národa o druhém. (MaFr)
dobnì s poranìným hrudním košem. Celá událost pøekvapila vzhledem k pøevládajícímu poèasí i místní. Ukazuje se
však, že i v dobì nedostatku snìhu se nemá nebezpeèí
vyplývající z ledovcù podceòovat.
(MaFr)
Elektrifikovaná trasa Šatov – Retz v provozu
Loni v prosinci byl po øadì týdnù obnoven provoz na trase mezi jihomoravskou obcí Šatov a rakouským Retzem.
V rámci modernizace byla celá trasa elektrifikována a letos
má být elektrifikován i další úsek mezi Šatovem a Znojmem. Bìhem dvou let mají provedené úpravy umožnit,
aby dennì spojovalo Znojmo s Vídní patnáct pøímých spojù. Pøitom by se mìla výraznì, o celou ètvrthodinu, snížit
i doba jízdy, protože cestující již budou ušetøeni pracného
pøesedání v Retzu. Rozšíøení spojù by mìlo mimo jiné
i usnadnit možnost konání výletù do Znojma a jeho okolí,
kde se dá najít spousta turistických zajímavostí, jejichž
návštìva mùže velmi zpøíjemnit víkend.
(MaFr)
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
v Evropì – v minulosti napø. øídil norskou národní operu,
pùsobil v curyšské opeøe. Loni nastudoval pro salcburský
festival operu W. A. Mozarta Cosi fan tutte a v pøíští sezónì ho èeká funkce hudebního øeditele Státní opery ve
Stuttgartu. V lednu 2006 dirigoval Manfred Honeck Èeskou filharmonii ve Stavovském divadle v celosvìtovém televizním pøenosu na koncertì v den 250. narozenin Wolfganga Amadea Mozarta. Pùvodnì se oèekávalo, že se
Honeck v Èeské filharmonii stane nástupcem Zdeòka Mácala ve funkci šéfdirigenta, podle øeditele Èeské filharmonie však tento post prozatím nebude obsazován. Mácalùv
kontrakt konèí za dva roky a s vedením Èeské filharmonie
se údajnì již dohodl na jiné formì spolupráce, která mu
umožní pøijímat i nabídky, které zatím musel vzhledem ke
svému pracovnímu vytížení odmítat. K rozhodnutí nejmenovat Rakušana do pozice šéfdirigenta možná do urèité
míry pøispìla i špatná zkušenost s nìmeckým dirigentem
Gerdem Albrechtem, který jako šéfdirigent Èeské filharmonie vyvolával znaèné kontroverze. Lze však oèekávat,
že Honeck si bude poèínat podstatnì diplomatiètìjším
zpùsobem a jeho angažmá nevyvolá žádné negativní odezvy. Doba se již také ponìkud zmìnila a èeská veøejnost se
stala otevøenìjší vùèi cizincùm.
(MaFr)
Budování dálnice Vídeò – Brno už nic nebrání
Jedna z hlavních pøekážek, které bránily zahájení stavby
dálnice A5 z Vídnì do Brna, poèátkem prosince padla.
Konsorcium Akor, jehož èlenem je vedle spoleèností Strabag a Porr také Raiffeisen Bank, totiž ponìkud pøekvapivì
stáhlo svoji stížnost na výbìrové øízení poté, co tak uèinil
i druhý stìžovatel, nìmecká stavební firma Billfinger Berger. Definitivnì se tak potvrdilo rozhodnutí, že dálnici nakonec postaví konsorcium v èele s rakouskou Alpine-Mayreder a nìmeckou firmou Hochtief. Zprávu o zmìnì nadšenì pøivítali pøedevším pøedstavitelé obcí, které v souèasnosti nejvíc trpí kamionovou dopravou na silnici B7
smìøující z Vídnì na hranièní pøechod Drasenhof/Mikulov
na Moravì, mezi nìž patøí napøíklad Poysdorf. Situace na
této komunikaci se vyhrotila zejména po vstupu Èeské republiky a dalších zemí do Evropské unie, což zvýšilo prùjezd kamionù Poysdorfem o plných 370 %. Nová dálnice
by mìla celkem stát kolem miliardy eur a s její výstavbou
se zaène patrnì již v nejbližších mìsících. První èástí komunikace by se mìlo stát spojení Vídnì a dolnorakouského Mistelbachu. Za ne až tak krátkou dobu tak bude možná koneènì možno komfortnì jezdit mezi Vídní a Brnem
a v dolnorakouských obcích, nyní sužovaných hlukem
a exhalacemi, si koneènì oddechnou.
(MaFr)
...a trocha humoru na závìr
Èeši v Tyrolsku obìtí laviny
Letošní zima dosud žádné šokující pøívaly snìhu nepøinesla a s nedostatkem snìhu se loni v prosinci potýkal i proslulý ledovcový region Obergugl. Pøesto zde, konkrétnì na
ledovci Gurgler Ferner, došlo k lavinovému neštìstí, které
postihlo tøi èeské turisty. Dva z nich se naštìstí vyprostili
sami a utrpìli pouze lehká zranìní. Tøetí výletník však již
takové štìstí nemìl a museli ho ze závalu vyprostit záchranáøi. Vrtulník ho pak pøepravil do nemocnice pravdìpo-
© Vladimír Jiránek
%%

Podobné dokumenty

Dermatofytóza, Sarcoptes a Demodex

Dermatofytóza, Sarcoptes a Demodex 7LWRUR]WRþL 'HPRGH[FDQLV VHREMHYXMtYPDOpP PQRåVWYt X YãHFK ]GUDYêFK SVĤ 8 SVĤ V RVODEHQêP LPXQLWQtP V\VWpPHP QDSĜtNODG Y VWUHVRYêFK VLWXDFtFK X PODGêFK SVĤ QHER X GR...

Více

martin scorsese

martin scorsese na dalších sedmi titulech. Úspìch pøineslo i pro Scorseseho netypické ženské melodrama Alice už tu nebydlí (1974), ale byl to až Taxikáø (1976), kterým se Scorsese poprvé zapsal do encyklopedií. Te...

Více

Česká silnice květen 2016

Česká silnice květen 2016 pro Severoèeskou vodárenskou spoleènost a.s., Pøítkovská 1689,Teplice a vydává souhlasné stanovisko s výše uvedenou stavbou na p.p.è. 1213/3 v k. ú. Jetøichovice a potvrzuje uzavøení „Smlouvy o sou...

Více

17 - Hasičské noviny

17 - Hasičské noviny rovnìž 2. místo na poslední olympiádì ve Varaždinu v roce 2005. Celkovým vítìzem kvalifikace se v souètu obou kategorií stala dìvèata z Pískové Lhoty. Na vychutnání si vítìzství zbyl obìma novým tr...

Více