Barack Obama

Komentáře

Transkript

Barack Obama
George Washington
Andrew Jackson
John Adams
Martin Van Buren
Thomas Jefferson
James Madison
William Henry Harrison
John Tyler
John Quincy Adams
James Polk
Zachary Taylor
Andrew Johnson
Ulysses S. Grant
Benjamin Harrison
William McKinley
Millard Fillmore
Franklin Pierce
James Buchanan
Rutherford B. Hayes
James Garfield
Chester Arthur
Grover Cleveland
Theodore Roosevelt
William Taft
Woodrow Wilson
Warren G. Harding
Calvin Coolidge
Herbert Hoover
Franklin D. Roosevelt
Harry Truman
John F. Kennedy
Lyndon B. Johnson
Richard Nixon
Gerald Ford
Jimmy Carter
Abraham Lincoln
James Monroe
Dwight Eisenhower
Ronald Reagan
George H.W. Bush
3
William J. Clinton
George Walker Bush
Ministerstvo vnitra Spojených států amerických / Úřad pro mezinárodní informační programy
Barack Obama
44. prezident Spojených států amerických
O sobě
V tomto úryvku jednoho ze svých projevů Barack Obama hovoří o době, kdy ve svém životě
„začal vnímat svět mimo sebe“ a o své touze stát
se někým, kdo přinese změnu. Tato slova zazněla
při zahajovacím projevu na Wesleyan University v Middletownu ve státě Connecticut dne 25.
května 2008.
Z
apojil jsem se do hnutí proti režimu
apartheidu v Jižní Africe. Začal jsem
sledovat debaty v této zemi o chudobě
a zdravotní péči. Takže v době, kdy
jsem absolvoval univerzitu, jsem byl posedlý
bláznivou myšlenkou – že začnu pracovat úplně
od té nejnižší úrovně a dosáhnu změny.
Psal jsem dopisy všem organizacím z této země, na
které jsem si vzpomněl. A jednoho dne mi církevní
skupina chicagské oblasti South Side nabídla,
abych pracoval jako komunitní organizátor ve
čtvrtích, na něž těžce doléhalo zavírání oceláren.
Má matka a prarodiče chtěli, abych šel studovat
práva. Moji kamarádi se ucházeli o místa na Wall
Street. Mně zatím tato organizace nabídla 12.000
dolarů ročně a k tomu 2.000 na ojeté, otlučené
auto. A já jsem řekl ano.
V Chicagu jsem neznal jedinou duši, a ani
jsem netušil, co vlastně práce komunitního
organizátora obnáší. Vždycky mě inspirovalo
hnutí za občanská práva a výzva ke službě prezidenta Johna F. Kennedyho, ale když jsem přijel na
South Side, nebyly tam žádné manifestace, žádné
vzletné proslovy. Ve stínu prázdné ocelárny byl
jen houf lidí, kteří to nechtěli vzdát. A moc daleko jsme se na začátku nedostali.
Ještě dnes se mi vybavuje jedno z prvních setkání,
která jsme zorganizovali, abychom se skupinou
vedoucích představitelů komunity diskutovali
o kriminalitě místních gangů. Čekali jsme a čekali, až se objeví nějací lidé. Konečně vešla do
haly skupinka několika starších osob. Sedli si a
jedna stará paní zvedla ruku a zeptala se: „Tady
se hraje to bingo?”
Nebylo to jednoduché, ale nakonec jsme udělali
pokrok. Den za dnem, blok po bloku jsme
dokázali dát dohromady celou místní komunitu, registrovali jsme nové voliče, zakládali
mimoškolní programy, bojovali za nová pracovní
místa a pomáhali lidem žít trochu důstojně.
Ale začal jsem si také uvědomovat, že nejen
pomáhám jiným. Díky službě jsem našel komunitu, která mne přijala; našel jsem občanský život, který měl smysl; našel jsem směr, který jsem
hledal. Prostřednictvím služby jsem objevil, jak
můj nepravděpodobný životní příběh zapadá do
širšího příběhu Ameriky.
Barack Obama
44. prezident Spojených států amerických
Obsah
Barack Obama – americký život . ..................................................
Vize budoucnosti podle Baracka Obamy .......................................
Obamova rodina ............................................................................
Viceprezident Joseph Biden . .........................................................
1
2
10
12
14
Barack Obama –
J
Svým vytříbeným řečnickým projevem, výmluvností a inspirativní rétorikou, schopností podchytit nadšení mladých voličů a promyšleným využitím internetu jako nástroje předvolební kampaně byl Obama vskutku kandidátem 21. století. Během kampaně Obama zdůrazňoval dvě hlavní témata: změnu
způsobu, jakým Washington tradičně řídil národní
záležitosti, a výzvu, aby se Američané bez ohledu
na ideologické, sociální a rasové rozdíly spojili pro
společné dobro.
edinečná životní cesta Baracka Obamy a
jeho úspěšná prezidentská kampaň otevřely v politice USA novou kapitolu.
Prezident Obama, první afroamerický prezident Spojených států, přináší životní
příběh, který se od všech dosavadních amerických
vůdců liší. Syn rodičů dvou různých ras, Keňana a bělošky ze samého středu Ameriky, vstoupil
do povědomí národa svým kladně přijatým proslovem na národním sjezdu Demokratické strany
v roce 2004, ve stejném roce, kdy byl zvolen do
Senátu USA za stát Illinois. O pouhé čtyři roky
později stanul v čele startovního pole těžkých vah
demokratických kandidátů, aby si zajistil nominaci své strany pro volební klání o Bílý dům a zvítězil v prezidentských volbách nad republikánským
kandidátem senátorem Johnem McCainem.
Mladý Barack se svou matkou
Ann Dunhamovou, kolem r. 1963.
„Není liberální Amerika a konzervativní Amerika – jsou jen Spojené státy americké,“ prohlásil
Obama ve svém projevu na demokratickém národním sjezdu v roce 2004. „Není černá Amerika
a bílá Amerika a latinská Amerika a asijská Amerika; jsou jen Spojené státy americké. … Jsme jeden národ, všichni přísaháme věrnost naší hvěz-
Devítiletý Barack v Indonésii se svou
matkou; jeho nevlastní otec Lolo Soetoro;
nevlastní sestra Maya.
2
Barack ve věku deseti let a jeho
otec, Keňan Barack Obama starší.
americký život
K
dám a pruhům, všichni bráníme Spojené státy
americké.“
dyž bylo Obamovi šest, matka se znovu provdala, tentokrát za manažera indonéské ropné
společnosti. Rodina se přestěhovala do Indonésie a
Obama chodil čtyři roky do školy v hlavním městě Jakartě. Nakonec se vrátil na Havaj a navštěvoval tam střední školu, přičemž bydlel u prarodičů
z matčiny strany.
Mladá léta
Obamovi rodiče pocházeli ze zcela odlišných prostředí. Matka, Ann Dunhamová, se narodila a vyrostla v malém městečku v Kansasu. Když se její
rodina přestěhovala na Havajské ostrovy, setkala se s Barackem Obamou starším, keňským studentem, kterého jako stipendistu přijala Havajská univerzita. V roce 1959 se vzali a 4. srpna
1961 se v Honolulu narodil Barack Obama mladší.
O dva roky později Obama starší svou novou rodinu opustil, nejprve kvůli univerzitním studiím
na Harvardu a poté kvůli práci vládního ekonoma
doma v Keni. Mladý Barack Obama se znovu setkal se svým otcem jen jednou, ve věku deseti let.
Barack Obama (uprostřed) jako
hráč juniorského studentského
basketbalového týmu na Havaji, 1977.
Ve své první knize Dreams from My Father (Sny
od mého otce) Obama popisuje tuto část svého
života jako období, kdy procházel více než jiní
zmatky dospívání a kdy se snažil vyrovnat s příslušností ke dvěma různým rasám, jež tehdy byla
ve Spojených státech ještě stále poměrně neobvyklá. Jeho kořeny v černošské i bělošské kultuře mu
možná pomohly získat širší obzor, který později
vnesl do politiky a který nachází porozumění pro
různé úhly pohledu.
Oslava zakončení středoškolských studií s prarodiči
Madelyn Payneovou a Stanleym Armour Dunhamem
na Havaji, 1979.
3
Obama jako student na Columbia
University v New Yorku, kolem
roku 1983.
„Barack má neuvěřitelnou schopnost shrnovat
zdánlivě protichůdné skutečnosti a nacházet v nich
souvislosti,“ řekla jeho bývalá spolužačka Cassandra Buttsová reportérce časopisu New Yorker Larrise MacFaquaharové. „Pochází to z toho, když
chodíte domů, kde vás vychovávají běloši, a pak
vyjdete ven do světa, kde vás ostatní vnímají jako
černocha.“
blicisty u mezinárodní poradenské společnosti v New
Yorku a vydal se v roce 1985 do Chicaga. Tam pracoval
jako komunitní organizátor pro sdružení místních církví v městské oblasti South Side, chudinské afroamerické čtvrti, na kterou těžce dolehla transformace hospodářství z výrobního centra na odvětví služeb.
„Právě v těchto čtvrtích se mi dostalo nejlepšího vzdělání, jaké jsem kdy měl, a právě tady jsem pochopil
skutečný význam své křesťanské víry,“ líčí Obama
o mnoho let později v projevu, v němž oznámil svou
kandidaturu na úřad prezidenta.
Obama na dva roky odjel z Havaje, aby navštěvoval Occidental College v Los Angeles. Později se
odstěhoval do New Yorku a v roce 1983 získal na
Kolumbijské univerzitě akademický titul Bachelor
of Arts. V jednom projevu z roku 2008 Obama popsal své úvahy z té doby takto: “… od doby, kdy
jsem absolvoval univerzitu, jsem byl posedlý bláznivou myšlenkou – že budu pracovat na té nejnižší
úrovni a dosáhnu změny.“
Obama dosáhl v této práci některých hmatatelných
úspěchů, když obyvatelům čtvrti South Side umožnil
ovlivňovat otázky, jako je hospodářská obnova, odborná příprava na zaměstnání a řešení ekologických zátěží. Za svůj hlavní úkol v roli komunitního organizátora však považoval to, aby napomohl zapojení běžných
občanů do úsilí, které mělo v procesu směřujícím zdola nahoru vytvářet místní strategie řízení politického a
hospodářského rozvoje.
Výzva k veřejné službě
Při hledání své identity a smysluplného směru života Obama následně opustil svou práci finančního pu-
Na právnické fakultě Harvardské
univerzity v Bostonu, Massachusetts,
kolem roku 1991.
Při registraci voličů v Chicagu,
kolem roku 1992.
4
Barack a Michelle Obamovi
v den své svatby, 18. října 1992.
P
S odhodláním pokračovat ve veřejné službě se
Obama v roce 1996 rozhodl pro svou první kandidaturu na volenou funkci a získal křeslo senátora státu Illinois za Chicago. V mnoha ohledech
byly tyto volby logickým pokračováním jeho dřívější činnosti komunitního organizátora a Obama
v nich přinesl do své vize politiky ve značné míře
tentýž široký obzor – vnímání politika jakožto člověka, který umožňuje občanské aktivity na místní
úrovni a buduje široké koalice.
o třech letech této činnosti Obama došel k závěru, že aby dosáhl skutečného zlepšení v těchto sužovaných komunitách, je třeba působit na vyšší úrovni, a to v oblasti práva a politiky. Proto začal
navštěvoval právnickou fakultu Harvardské univerzity, kde vynikl tím, že byl zvolen prvním černošským prezidentem prestižního Harvard Law
Review a v roce 1991 absolvoval s vyznamenáním.
S tímto diplomem „Obama mohl dělat cokoli chtěl,“
poznamenal David Axelrod, který pracoval jako
strategický poradce Obamovy prezidentské kampaně. Obama se vrátil do svého nového domovského města Chicaga, kde se jako právník věnoval
občanskoprávní problematice a vyučoval ústavní
právo na Chicagské univerzitě. V roce 1992 se oženil
s Michelle Robinsonovou, další absolventkou právnické fakulty Harvardské univerzity, a pracoval na
registraci voličů v Chicagu, aby pomohl demokratickým kandidátům, jakým byl například Bill Clinton.
Obama při výuce ústavního práva na
právnické fakultě Chicagské univerzity,
kolem roku 1993.
V
šichni Afroameričané, kteří hovoří pouze
o rasismu jako překážce našeho úspěchu, se
hluboce mýlí, pokud zároveň nechápou širší ekonomické síly, které vytvářejí ekonomickou nejistotu pro všechny pracující – bělochy, latinoameričany a asiaty,“ řekl tehdy. K legislativním úspěchům
během dalších osmi let ve státním senátu patří kampaň za finanční reformu, snížení daní pro chudé
pracující a zlepšení státního systému trestní justice.
„
V roce 1996 byl Obama zvolen do senátu státu
Illinois za Chicago. Znovu zvolen byl celkem třikrát.
Dreams from My Father (Sny od mého otce), vyšlo v roce 1995.
5
Senátor státu Illinois Barack Obama
se svou rodinou po boku uznává
porážku ve volbách do Kongresu
Spojených států, rok 2000.
Před celým národem
V roce 2000 Obama poprvé kandidoval do Kongresu USA, když se neúspěšně ucházel o křeslo ve
Sněmovně reprezentantů, které do té doby zastával
demokrat Bobby Rush z Chicaga. Sklíčený svou
jasnou prohrou s protikandidátem Rushem ve vnitrostranických primárkách a ve snaze najít prostor
pro své působení, jež by přesahovalo rámec zákonodárného orgánu státu Illinois, získal svou manželku Michelle pro myšlenku, že se zúčastní voleb do Senátu USA jako poslední pokus „hop nebo
trop“, pokročit v politické kariéře.
Protože republikáni měli v té době ve stočlenném
Senátu USA jen nejtěsnější většinu 51 křesel, demokraté přikládali senátorskému volebnímu klání v Illinois zásadní význam pro své šance získat
v listopadu senátní většinu znovu na svou stranu
(podařilo se jim to však až v roce 2006). Snaha
podpořit Obamovu kampaň prostřednictvím významné úlohy na stranickém sjezdu, Obamovy
dobře známé řečnické dovednosti a velmi příznivý dojem, který Obama už dříve udělal na demokratického prezidentského kandidáta Johna Kerryho, zpečetily rozhodnutí zvolit Obamu za hlavního
řečníka stranického sjezdu.
Volby do Senátu USA v roce 2004 ve státě Illinois
se rok před svým konáním proměnily v urputnou
bitvu, když dosavadní republikánský senátor Peter
Fitzgerald oznámil, že nebude kandidovat na své
znovuzvolení. V primárních volbách svých stran
se o nominaci na kandidaturu do senátorských voleb ucházelo sedm demokratů a osm republikánů.
Nominaci Demokratické strany si s přehledem zajistil Obama, když získal větší podíl hlasů – 53
procent – než všichni jeho straničtí oponenti dohromady.
Obamův projev, pronesený jeho vzletným, vybroušeným jazykem, o potřebě překonat stranické rozpory a jeho výzva k „politice naděje“ namísto politiky cynismu, nejen nadchly účastníky sjezdu, ale
vynesly Obamu do popředí zájmu národních médií
jako vycházející hvězdu Demokratické strany. Ve
volbách do Senátu toho roku na podzim pak s převahou zvítězil, když získal 70 procent hlasů voličů.
Třebaže k tak drtivému volebnímu vítězství nepochybně přispěl téměř úplný rozklad mezi republikány, Obamovo vítězství bylo svým způsobem im-
Senátor státu Illinois za
Chicago Barack Obama se
uchází o funkci senátora
USA za stát Illinois, červenec
Stále ještě jako kandidát na senátora USA je Obama
vyzván, aby přednesl hlavní projev na sjezdu Demokratické
strany, 27. července 2004.
6
Kandidát na senátora USA za stát
Illinois se svou chotí Michelle a
dcerami Sashou (vpředu) a Maliou
v den voleb v roce 2004.
zel „ne z principu, ale z politiky.“ Usiloval také
o zpřísnění etických standardů v Kongresu, zlepšení péče pro válečné veterány a zvýšené využití
obnovitelných paliv.
pozantní, protože vyhrál v 93 z celkového počtu
102 volebních krajů státu a hlasy bělošských voličů získal v poměru více než dvě ku jedné.
O
bamova pověst politika nového druhu, který
je schopen překonat tradiční rasové rozdělení, vytrvale rostla. V Obamově profilu zveřejněném
v časopisu New Yorker publicista William Finnegan, který si povšiml Obamova talentu „bystře
vstoupit do řeči svého protějšku“, napsal, že „Obama se domluví ve všech amerických nářečích“.
Obama nabídl své vlastní vysvětlení, proč dokáže
oslovit bílé voliče.
Kandidátem na prezidenta
Dlouhá kampaň před primárkami Demokratické strany v roce 2008, kdy probíhaly vnitrostranické volby prezidentských kandidátů nebo nominační sjezdy
ve všech 50 státech, byla historická hned v několika ohledech. Mezi kandidáty na prezidentský úřad se
sice Afroameričané nebo ženy už v minulosti objevili, ale tentokrát byli hlavními uchazeči o kandidaturu žena a Afroameričan. Když se začal připravovat
Barack Obama a sedm dalších uchazečů o nominaci
Demokratické strany na prezidentské volby, průzkumy veřejného mínění Obamu dávaly vytrvale na druhé místo za domnělou favoritkou, newyorskou senátorkou Hillary Clintonovou. Obama však v této fázi
souboje velmi úspěšně získával nadšené stoupence, zvláště mezi mladými lidmi, zdola vytvořil celonárodní organizaci pro volební kampaň a zajistil si
pro svou kampaň finanční sbírky prostřednictvím
internetu.
„Já ty lidi znám,“ řekl. „Jsou to moji prarodiče. … Jejich způsoby, na co jsou citliví, jejich
smysl pro dobré a špatné – to všechno je pro mě
naprosto blízké.“
V senátu si Obama připsal další volební rekord
stejně jako celé liberální křídlo Demokratické
strany. Kritika války v Iráku byla jedním z jeho
poznávacích znamení, a to už od dob projevu
v roce 2002, tedy ještě před začátkem války, kdy
varoval, že jakýkoli vojenský zásah by vychá-
Senátor USA Barack
Obama s tehdejším
předsedou Výboru senátu
pro zahraniční věci
senátorem Joem Bidenem.
Obama se svou keňskou
babičkou, Sarah Hussein
Obamovou ve vesnici Kogelo v Keni, srpen 2006.
Obamova rodina klade věnce
k památníku obětem bombových útoků
na americké velvyslanectví v Nairobi
v Keni z roku 1998, srpen 2006.
Barack Obama se svou rodinou
po boku oznamuje svou kandidaturu na prezidenta, únor 2007.
The Audacity of Hope (Odvaha naděje), vyšlo 2006.
7
J
Strategie se vyplatila znovu na „Velké úterý“ (Super Tuesday) – s datem 5. února, kdy proběhly souběžně volby ve 22 státech – když souboj s Clintonovou dopadl nerozhodně a Obama vzal útokem
venkovské státy na západě a jihu Spojených států.
A ještě jednou se vyplatila, když Obama během února zvítězil v deseti po sobě následujících soubojích, čímž upevnil svoje vedení v počtu získaných
hlasů, který pak Hillary Clintonová už nedokázala
stáhnout.
elikož Hillary Clintonová měla známější jméno,
dobře fungující volební stroj a podporu čelních
představitelů Demokratické strany na úrovni států,
Obamův tábor přišel s novou strategií jak tyto výhody
potlačit: zaměřit se na státy, které delegáty vybírají na
nominačních sjezdech strany, a ne v primárních vnitrostranických volbách, a soustředit se na menší státy,
které tradičně ve všeobecných volbách volily republikány. Tento přístup těžil ze systému poměrného zastoupení Demokratické strany – hlasy delegátů sjezdu
v každém státu se udělují zhruba v poměru odpovídajícím procentu získaných hlasů daného kandidáta – na
rozdíl od systému Republikánské strany, kde se hlasy
většiny nebo všech delegátů stranického sjezdu udělují vítězi v každém státu.
V prezidentském úřadu
Barack Obama patří k nejmladším prezidentům
USA. Narodil se na konci období populační exploze 1946-1964 a je také prvním prezidentem,
který dospěl v 80. letech, což samo o sobě mohlo
předznamenávat změnu. Atmosféra v níž vyrostl
byla výrazně odlišná od sociálně bouřlivých 60.
let, která utvářela světonázor starších příslušníků
této generace. Jak sám Obama kdysi řekl o prezidentských volbách v letech 2000 a 2004, v nichž
se utkali kandidáti z mnohem dříve narozené části
této generace, „občas jsem měl pocit, jako bych se
díval na psychodrama o poválečné generaci – pří-
Strategie se vyplatila při prvním nominačním sjezdu v Iowě 3. ledna 2008, kdy Barack Obama neočekávaně zvítězil nad Hillary Clintonovou. Výhra v Iowě znamenala obrat; jak napsal deník Washington Post, „porážka Clintonové… změnila průběh klání, když se Obama zapsal jako její hlavní
rival – jediný kandidát s poselstvím, organizačními schopnostmi a finančními zdroji, který dokázal
ohrozit její přední pozici.“
Obama (třetí zprava) v televizní debatě
se šesti dalšími uchazeči o nominaci
Demokratické strany na kandidáta pro
prezidentské volby, listopadu 2007.
Předvolební kampaň v městečku
Peosta v Iowě. Obama získal
nominaci předvolebního stranického sjezdu v Iowě, který se
konal 3. ledna 2008.
8
Na oslavě volebního vítězství o Velkém úterý (Super
Tuesday) mezi svými přívrženci, 5. února 2008.
V debatě se svou největší volební
soupeřkou senátorkou Hillary Clintonovou.
Imperativem dne byla změna, nikoli zkušenost.
Největší silou volební rétoriky razance, nikoli promyšlenost detailu. Slibem nejcennějším čisté odříznutí minulosti, nejen pouhý návrat k lepším časům.
běh založený na nevyřízených účtech a plánech
pomsty osnovaných někdy dávno na několika univerzitách – které se hraje na národním jevišti.“
P
ublicistka časopisu New Yorker Larissa MacFarquharová přišla s teorií, proč je Obama znatelně přitažlivý i pro tradiční zastánce odlišných
politických linií. „Obamovo hlasování patří k nejliberálnějším v Senátu,“ píše, „ale Obama vždy dobře působil i na republikány, snad proto, že mluví
o liberálních cílích konzervativním jazykem.“
„Svým pohledem na historii, svou úctou k tradici, svým skeptickým postojem, že svět lze změnit,
ale velmi, velmi pomalu,“ píše autorka, „je Obama hluboce konzervativní.“
Prezident Obama dokázal v americké politice
vstoupit na pole neorané. Jeho kandidatura přišla
přesně v době, kdy mnozí Američané nabyli přesvědčení, že jejich země potřebuje zásadní změnu kurzu. Politický komentátor deníku Washington Post E. J. Dionne možná trefně shrnul neobyčejně šťastnou shodu mezi Obamovou kandidaturou a americkým duchem doby, když napsal:
Barack a Michelle Obamovi na volebním
setkání 3. června 2008. Vítězství ve vnitrostranických primárních volbách v ten den zajistila
dostatečný počet hlasů delegátů stranického
sjezdu k získání nominace Demokratické strany.
Při rozhovoru s reportéry na palubě letadla,
s nímž cestoval při
volební kampani.
9
Kandidát na prezidenta Barack Obama (úplně
vpravo) se spolukandidátem Joem Bidenem
(úplně vlevo) a jejich manželky na národním
sjezdu Demokratické strany, 28. srpna 2008.
Vize budoucnosti
Úryvky z projevu před Chicagskou radou pro globální záležitosti (Chicago Council on Global Affairs) nazvaného
„The American Moment“ (Chvíle pro Ameriku), 23. dubna 2007
V
ěřím, že naprosto nejdůležitějším úkolem každého prezidenta je chránit americký lid. A stejně tak jsem přesvědčen, že účinné plnění tohoto úkolu v 21. století si vyžádá novou vizi amerických vedoucích představitelů a novou koncepci naší národní bezpečnosti – vizi, která se
poučila z minulosti, avšak není spoutána překonaným myšlením.
V dnešním globalizovaném světě je bezpečnost amerického národa nerozlučně spjata s bezpečností všech národů. Když pašování drog a korupce ohrožují demokracii v Latinské Americe, je to i problém Ameriky. Když chudí vesničané v Indonésii nemají jinou možnost než posílat na trh svá kuřata nakažená ptačí chřipkou, nelze to vnímat jako vzdálený problém. Když náboženské školy v Pákistánu káží dětem
nenávist, jsou tím ohroženy i naše děti.
Bez ohledu na to, zda se jedná o globální terorismus nebo pandemickou chorobu, dramatické změny klimatu nebo šíření zbraní hromadného ničení, hrozby, kterým čelíme na úsvitu 21. století, už nelze uzavřít zátarasy a hranicemi.
M
*****
noho Američanů může být v pokušení uzavřít se do sebe a náš díl vůdčí úlohy při řešení
světových záležitostí přenechat jiným.
Já však trvám na tom, že takto opustit naši vůdčí úlohu je chybou, které se nesmíme
dopustit. Amerika nemůže čelit hrozbám tohoto století sama, ale svět se jim nedokáže
postavit bez Ameriky. Nesmíme ani ustupovat světu ani jej zahánět do kouta – musíme
svět vést, činem a příkladem.
Musíme jej vést budováním armády 21. století, která zajistí bezpečnost našeho národa a zvýší bezpečnost
všech národů. Musíme jej vést mobilizací všeobecného úsilí zastavit šíření nejnebezpečnějších zbraní světa. Musíme jej vést budováním a posilováním partnerství a spojenectví nezbytných k tomu, abychom dokázali čelit společným výzvám a překonávat společné hrozby.
A Amerika musí svět vést tak, že se obrátí ke všem, kdo žijí v zoufalství v zapomenutých končinách světa
– protože i když se vždy najdou lidé, kteří podlehnou nenávisti a připevní si nálože na svá těla, je mnohem
více milionů těch, kteří se chtějí vydat jinou cestou – kteří chtějí, aby jim svítil náš maják naděje.
10
Baracka Obamy
A
merika je zemí, která pomohla osvobodit kontinent od řádění šílence. Jsme zemí, která
řekla statečným lidem rozděleného města, že i my jsme Berlíňané. Posílali jsme generace
mladých lidí, aby sloužili jako vyslanci míru v zemích na celém světě. A jsme zemí, která
přispěchala přes celou Asii na pomoc obětem zničující tsunami.
Nyní je tu náš moment, abychom svět vedli – čas, aby naše generace vyprávěla další velký
příběh Ameriky. Tak abychom jednou našim dětem mohli říci, že to byla doba, kdy jsme pomáhali vytvořit mír na Blízkém východě. Že to byla doba, kdy jsme podnikli kroky proti změnám klimatu a zneškodnili zbraně, které by mohly zničit lidstvo. Že to byla doba, kdy jsme do zapomenutých končin světa přinesli
příležitost. A že to byla doba, kdy jsme obnovili tu Ameriku, za níž se vydávaly celé generace vyčerpaných
poutníků z celého světa, aby nacházely příležitost, svobodu a naději u našeho prahu.
Nahoře: Barack Obama při projevu k Chicagskému výboru pro globální záležitosti, 23. dubna 2007.
11
Obamova rodina
Obamovi se baví při sledování přehlídky na oslavách Dne nezávislosti v městečku Butte ve státě Montana, 4. července 2008.
Zleva jsou Michelle, Sasha, Barack a Malia.
O
tu ani neměla stát. Jsem statistická rarita. Černoška,
která vyrostla ve čtvrti South Side v Chicagu. Měla
jsem jít na Princeton? Ne. … Říkali, že právnická
fakulta na Harvardu pro mě možná bude příliš velké sousto. Ale vystudovala jsem ji, šlo mi to dobře.
A určitě tady nemám stát.“
bamovi jsou první afroamerickou
rodinou, která se nastěhuje do Bílého domu.
Prezident Barack Obama a jeho
žena Michelle jsou si dobře vědomi
historického významu jeho zvolení a co pro mnoho
Američanů znamená. Ve svých projevech v průběhu kampaně paní Obamová často hovořila o desetileté holčičce, s níž se setkala v kosmetickém salónu
v Jižní Karolíně. Ta jí řekla, že bude-li Barack Obama zvolen prezidentem, „znamená to, že si můžu
pro sebe představit cokoli.“
První dáma se za svobodna jmenovala Michelle
Robinsonová a vyrostla v dělnické rodině v Chicagu ve státě Illinois. Otec pracoval v městských vodárnách a byl okrskovým předákem Demokratické
strany, zatímco matka byla v domácnosti a starala
se o Michelle a jejího staršího bratra Craiga.
Michelle Robinsonová pilně studovala a dostala se
na Princetonskou univerzitu, ročník 1985. Po získá-
„Mohla jsem to být já,“ řekla paní Obamová časopisu Newsweek. „Protože popravdě řečeno, já bych
12
ní nižšího akademického titulu v sociologii s vedlejším zaměřením na afroamerická studia navštěvovala právnickou fakultu Harvardské univerzity.
Obamovi doufají, že jejich nadšení pro veřejnou
službu a jejich rozsáhlé profesní zkušenosti a úspě-
Barack Obama a Michelle Robinsonová se setkali
v roce 1989. Michelle, tehdy spolumajitelka právnické firmy Sidley & Austin, byla určena jako mentorka pro Baracka Obamu, který do firmy přišel na
letní stáž.
Budoucí prezident ji požádal, aby se přišla na jedno komunitní setkání v Chicagu. Nabídku přijala a
přišla na setkání, kde, jak řekla týdeníku Newsweek,
Obama mluvil k účastníkům o tom, jak překlenout
propast mezi „světem, jaký je, a světem, jaký by
měl být“.
Michelle Robinsonová a Barack Obama se nadále
scházeli a v roce 1992 se vzali. Manželé Obamovi
mají společnou vášeň pro veřejnou službu a značnou část svého dospělého života věnovali činnosti
ve veřejném sektoru.
Nahoře: Michelle Obamová hovoří na národním sjezdu Demokratické strany, 25. srpna 2008. Dole: Obamovi většinu
prezidentské předvolební kampaně cestovali spolu.
Po odchodu z právnické firmy, kde poznala svého
budoucího muže, paní Obamová zastávala několik různých funkcí v chicagské samosprávě a stala se zakládající výkonnou ředitelkou Public Allies – Chicago, což je organizace, která podněcuje
mladé lidi k tomu, aby se svou profesní dráhu zasvětili veřejným službám. V poslední době pracovala jako viceprezidentka
pro komunitní a vnější záležitosti Lékařského centra
Chicagské univerzity.
chy jim pomohou čelit výzvám, které před nimi stojí. Za Obamovou touhou stát se prezidentem a kladně působit na svět stojí jeho dcery Malia, narozená v roce 1998, a Sasha (zkrácená podoba jména
Natasha), narozená v roce 2001. Obě děvčata jsou
nejmladšími obyvatelkami Bílého domu od doby
Amy Carterové, které bylo v době, kdy byl její otec
Jimmy Carter v roce 1976 zvolen
prezidentem, devět let.
„Můj život se točí kolem mých
dvou děvčat,“ řekl tehdejší senátor
Obama při projevu v chicagském
kostele u příležitosti Dne otců. „A
myslím na to, jaký svět jim po sobě
zanechám. Uvědomil jsem si, že
život nemá valnou cenu, jestliže nejste ochotni udělat svůj malý
díl práce pro to, abychom svým dětem – všem našim dětem – po sobě
zanechali lepší svět. To je naše nejvyšší odpovědnost, kterou jako
otcové a rodiče máme.“
„Určitě působí jako člověk, který by využil výhody, jaké jí pódium Bílého domu skýtá,“ řekla Dr.
Myra Gutinová, historička
a profesorka komunikace
na Rider University v New
Jersey. „Je bystrá, je vzdělaná a má profesní zkušenosti v managementu.“
13
Viceprezident
Kandidát na viceprezidenta Joe Biden (vlevo) s nominovaným kandidátem na prezidenta Barackem Obamou na národním
sjezdu Demokratické strany, 28. srpna 2008.
Z
se podařilo získat vysokoškolský diplom, a je absolventem právnické fakulty Syrakuské univerzity
v New Yorku.
a okamžiky svého působení ve veřejném životě, na něž jsem nejvíce hrdý, považuji to, že jsem pomohl v úsilí ukončit genocidu na
Balkáně a zajistil schválení zákona proti násilí páchaném na ženách.“ Tato slova napsal tehdejší senátor Joseph R. Biden, viceprezident Spojených států, ve své autobiografii z roku
2007 nazvané Promises to Keep: On Life and Politics (Sliby, které se dodržují: o životě a politice).
„
Obrat v Bidenově politické dráze přišel, když byl
poprvé zvolen do Senátu USA, aby zastupoval stát
Delaware. To bylo v roce 1972, když mu bylo 29
let. Několik týdnů předtím, než složil přísahu, aby
se ujal funkce, jeho manželka a dcera přišly o život při automobilové nehodě. Jeho dva malí synové nehodu přežili, ale byli vážně zraněni. (Biden
se znovu oženil v roce 1977 a v tomto manželském svazku se narodila dcera.) Další rána ho postihla v roce 1988, když lékaři diagnostikovali na
dvou místech mozku výduť cév, která je potenciálně smrtelná. Jeho léčba byla dlouhá a bolestivá.
Senát opustil na sedm měsíců, z nichž valnou část
musel strávit na lůžku.
Klíčem k pochopení tohoto sebehodnocení je Bidenův životopis. Je irským katolíkem, který se narodil v roce 1942 ve skromných poměrech ve Scrantonu, což je převážně dělnické město v severovýchodní Pensylvánii. Jeho matka pracovala jako
hospodyně, otec jako prodejce automobilů. Když
bylo Josephu Bidenovi deset, rodina se přestěhovala do státu Delaware. Byl prvním v rodině, komu
14
Joseph Biden
invazi do Iráku, zatímco Obama (v té době ještě nebyl v senátu) vystupoval proti němu.
Během kariéry v senátu Biden vystupoval většinou
liberálně. Ačkoli je v oblibě i mezi republikány a
hlasoval bez ohledu na stranické linie, převážně
podporoval svou vlastní stranu. Například podle deníku Washington Post během svých posledních let
v senátu Biden hlasoval v 96,6 procentech případů
s demokraty. Je „obecně vnímán jako liberálně uvažující internacionalista,“ napsal Michael Gordon
v New York Times. „Zdůrazňuje potřebu diplomacie, avšak je připraven občas ji podpořit hrozbou
síly.“
Před hlasováním o tomto závěrečném usnesení však
Biden spolupracoval s republikánským senátorem
Richardem Lugarem z Indiany, aby společně prosadili usnesení, jež by opravňovalo k vojenskému
zásahu teprve v případě, že budou vyčerpány možnosti diplomatického řešení. Biden hlasoval pro vojenský zásah, až když byl jeho návrh usnesení za-
Během počátečního působení v senátu se Biden
soustředil na domácí záležitosti, zvláště občanské
svobody, vymáhání práva a občanská práva. V roce
1975 se stal členem Výboru pro soudnictví a od
roku 1987 do roku 1995 byl jeho předsedou. Bidenovým nejvýznamnějším legislativním úspěchem
během této doby byl zásadní zákon proti násilí páchaném na ženách (Violence Against Women Act)
z roku 1994, jehož předlohu vypracoval. Zákon
uvolňuje miliardy dolarů do federálních fondů k řešení problému genderově motivovaných trestných
činů. Biden se však od konvenčního liberálního názoru někdy také odchyloval. Například výrazně vystupoval na podporu zákonů zpřísňujících tresty za
drogovou kriminalitu. Postavil se také proti systému autobusové dopravy černošských dětí do škol
s převažující bělošskou populací, který měl zajistit
rasovou integraci ve školách, přičemž zdůrazňoval
svůj závazek zasazovat se o občanská práva.
Senátor Biden (sedící vpravo) s dalšími členy Výboru
senátu pro soudnictví, srpen 1986.
mítnut. Hlasoval však také proti pozměňovacímu
návrhu, který by býval požadoval od Bushovy administrativy ještě další souhlas před vlastní invazí do Iráku. V roce 2005 Biden označil své hlasování o Iráku za „chybu“. Při společném vystoupení
ve Springfieldu ve státě Illinois – poté, co si Obama
vybral Bidena za spolukandidáta – prohlásil Obama, že Biden je „odborníkem na zahraniční politiku, jehož přesvědčení a postoje mají pevné kořeny
v hodnotách střední třídy.“ Obama nazval Bidena
také „mocným kritikem Bushovy-McCainovy zahraniční politiky a zastáncem jejího nového směru,
který soustředí boj na teroristy a odpovědně ukončí válku v Iráku.“
Pohled na zahraniční věci
Biden v senátu vynikl svým působením na poli zahraničních věcí. Od roku 1975 byl členem vlivného Výboru senátu pro zahraniční věci a v letech
2001-2003 a 2007-2009 jeho předsedou. Barack
Obama byl jmenován do tohoto výboru po svém
zvolení do senátu v roce 2004 a díky časté spolupráci se s Bidenem dobře poznal. Obama vedl evropský podvýbor, jemuž dříve předsedal Biden.
V klíčové otázce zahraniční politiky se však Obama a Biden rozcházeli. Biden hlasoval pro závěrečné usnesení senátu udělující oprávnění k americké
15
Senátoři USA. Zleva John Kerry, Joseph Biden a Charles Hagel v pákistánském Islamabádu, únor 2008.
Bidenovým nejvýznamnějším úspěchem zahraniční
politiky bylo podle většiny pozorovatelů jeho úsilí bojovat proti násilnostem na Balkáně v 90. letech
20. století. Biden byl údajně vlivným hlasem, který
vyzýval Clintonovu administrativu, aby zasáhla proti srbskému vůdci Slobodanu Milosevicovi. Během
společného vystoupení ve Springfieldu Obama řekl,
že Biden „pomáhal utvářet politiky, které ukončí
zabíjení na Balkáně.“ Konkrétně Biden vyzýval
k zásahu, který zastaví etnické čistky mezi muslimy
v Bosně. Později podpořil letecké útoky NATO, které přinutily Srbsko opustit Kosovo. Biden se dvakrát ucházel o kandidaturu na prezidentský úřad –
v letech 1988 a 2008. V obou případech byl neúspěšný. Obama ve své kampani řekl, že Biden byl
vybrán jako spolukandidát z mnoha důvodů, avšak
především uvedl zkušenosti delawarského senátora
a jeho působení v zahraniční politice. Biden je prvním katolickým viceprezidentem a prvním viceprezidentem ze státu Delaware.
Během svého působení ve Výboru senátu pro zahraniční věci Biden často cestoval do zámoří a tyká
si nejen s mnoha čelními představiteli cizích států,
ale také s jejich zástupci a pobočníky – právě tak
jako s představiteli opozice. Zabýval se významnými otázkami, jako je například kontrola zbrojení, šíření jaderných zbraní, rozšíření NATO, rivalita supervelmocí a vztahy USA se zeměmi třetího
světa. Byl také horlivým zastáncem globální iniciativy proti AIDS a jako jeden z prvních podporoval mezinárodní úsilí o snižování uhlíkových emisí a skleníkových plynů. (Biden poprvé vypracoval
předlohu zákona o boji proti změnám klimatu před
dvaceti lety.) Obecně také vystupoval na podporu
smluv o volném obchodu. Jako senátor dlouhodobě
působící ve své funkci se zvláště zajímal o Afriku.
Byl mezi prvními kritiky režimu apartheidu v Jižní
Africe. V otázce Darfuru se zasazoval o razantnější zásah, který by v této oblasti zastavil krveprolití.
Všechny fotografie © AP Images s výjimkou: přední obálka: s laskavým svolením Úřadu senátora USA Baracka Obamy. Přední a zadní obal
(záložky): Americký úřad pro rytiny a tisk. Strana 4 (zleva): Time & Life Pictures/Getty Images. Produkce Šéfredaktor George Clack. Ředitelka
redakce Anita N. Green. Autoři Domenick DiPasquale, David Pitts, Kelly Bronk. Redaktorka Rosalie Targonski. Designer Tim Brown. Foto sestavila
Ann Monroe Jacobs
GPS Printed by Global Publishing Solutions (A/ISS/GPS)
16
Slavnostně přísahám,
že budu věrně vykonávat
úřad prezidenta Spojených států
a podle svých nejlepších schopností
zachovávat, chránit a bránit Ústavu
Spojených států. K tomu mi
pomáhej Bůh.
Prezidentská přísaha USA
17

Podobné dokumenty

TURISTICKÉ NOVINY

TURISTICKÉ NOVINY a krajem Vysočina. Výstava, která potrvá až do 1. listopadu, se koná ve městech Horn, Raabs an der Thaya a Telč. Expozice zachycují společnou historii obou národů a umožňují pochopit, v čem jsou je...

Více

Květen - Nové Hrady

Květen - Nové Hrady hlubší a fungující kontakty, ze kterých čerpá ve prospěch našeho města a regionu i nadále. Výstava fotografií, která se skládá z 55 velkých fotografií (5 jich bude ještě v průběhu května doplněno) ...

Více

Metodické pokyny pro učitele

Metodické pokyny pro učitele porozumět osudu těchto lidí. Příbuzní darovali některé dopisy, které byly nalezeny náhodnými chodci, sousedy a podobně. Jad Va-šem některé dopisy shromáždilo a publikovalo. • Svědectví deportovaný...

Více

diplomová práce - Jednota tlumočníků a překladatelů

diplomová práce - Jednota tlumočníků a překladatelů Na základě teoretických poznatků ze zahraničních a českých studií budou stanoveny hypotézy a oblasti průzkumu české reality. Prostřednictvím dotazníkového šetření budou provedeny celkem tři výzkumy...

Více

Propojení s Manhattanem

Propojení s Manhattanem tradice. Objev vyvolává další otázky: Odkud tito misionáři přišli, a proč se rozhodli mezi Delawary pracovat a žít s nimi? Začíná interkulturní výzkum a hledání způsobu života, který byl po dlouhé ...

Více