ke stazeni: Orl-2015-8

2015-8
kognitivně disonantní občasník,
informační destilátor,
internetové(nejen) výstřižky ve
fraku, splaskávač simulákrů,
rozpouštěč falešných egregorů,
narušovač zpráchnivnělých
paradigmat, kompenzátor
hypotékového novinářství,
flokulant mediálního žaboklamu,
širokopásmové dráždidlo,
argenteum oppositus coffeteria
pragensis, kanonizátor síťové
pomíjivosti, virtuální plátek k
propagaci holé skutečnosti,
homeopaticko psychedelický
1
Motto:
"Jestli západní kulturní tradici
zbývá poslední záloha, je jí už jen
Latinská Amerika''
E. Bondy
Požáry Ze čtyř stran hoří léto
Omamně kvetou akátové háje
zelená duše vína doutná na
vinicích krvácí vlčí máky v obilí
Přichází tma a po stříbrném
mostě kráčí luna
Svět je jak chleba vytažený z
pece a noc ujídá
Jan Skácel
2
OBSAH
OBSAH
Obsah
Utečenci mají puzení dobyvatelů, znají radost z násilí. My si dobře pamatujeme, jak nás islám
chtěl dobýt.
5
Osudová arogance Nového ateismu: do očí bijící intelektuální lenost Billa Mahera a Richarda
Dawkinse
8
Kapitalisté bohatnou, pracující nikoliv. Zde jsou čísla. Ukázka z nové knihy Ilony Švihlíkové
10
Tajemná třetí část předpovědi: Proroctví z Fatimy se postupně naplňuje. Veliké světlo za noci.
Jak vypadají duše v pekle?
12
Nebuďte otrávení. Směřujeme z jednoho světa do světa dalšího
15
The Alchemy of Time: Understanding the Great Year & the Cycles of Existence
16
Imperial End Times, Progress & the Water Dragon
23
Pope Francis & the Prophecies of St Malachy
29
V USA jsme ze Zemana zklamáni. Ještě že je tady Schwarzenberg
33
Tři principy, pro které jsou Češi stále husity
37
Perzekuce křesťanů v islámských zemích aneb „Těšte se na opravdový holokaust!“
40
Existuje noční můra světových finančních podvodníků. Řecké neštěstí nebyla náhoda, je zde role
USA. Ukrajina jako nebezpečná popelnice?
43
Fakt jsme tak hloupí? Trochu jiná fakta o Islámském státu, Ukrajině a Evropě roztřesené z
Řecka
50
Co Varoufakis svému lidu neřekl
55
Assange: Google chce ovlivnit americké volby. Bude to jeho smrt!
57
3
OBSAH
OBSAH
Řecko může opět zachránit Západ
58
Jak civilizace umírají
60
Konflikt vědy a náboženství svědčí o velké společenské krizi
62
O kontaktérech a chanellistech
65
Oddělení vnímání souvislosti práce a peněz je příčinou současné krize
67
Bismarck si na onom světě kvůli Merkelové rve vlasy
72
Tahle země není pro muslimy
74
Třetí tajemství z Fatimy konečně zveřejněno: Opravdu? Vylité oceány a padající oheň. Japonská
stopa.
76
Jan Keller: Pokud se Evropa nevymaní z područí korporací, nepřežije krizi
79
Papež ostře promluvil proti globálnímu kapitalismu. Je prý nejvyšší čas na změnu
81
Kapitál bez Marxe
81
Osobní náboženství
84
Řecko ke koupi. Značka: Výhodně
84
Saturn & the Moon
87
Stanley Kubrick and The Saturn Death Cult
90
Američané ještě dnes podporují vrahouny z Islámského státu
95
Neonacistické gardy financované Američany už neposlouchají ani své vůdce, řádná armáda vypadá
asi jako Wehrmacht před Berlínem
96
10 poznámek k Islámskému státu
99
4
UTEČENCI MAJÍ PUZENÍ DOBYVATELŮ, ZNAJÍ RADOST Z NÁSILÍ. MY SI DOBŘE PAMATUJEME, JAK NÁS ISLÁM CHTĚL DOBÝT.
Utečenci mají puzení dobyvatelů, znají radost
z násilí. My si dobře pamatujeme, jak nás islám chtěl dobýt.
se aktivuje nějaká velmi hluboká historická masa, která je hodně
znepokojivá. A je tak znepokojivá, že mnoho lidí se to snaží ze
své mysli vytěsnit.
Maďarsko se chystá stavět plot na hranici se Srbskem. Vrací
se tím Evropa do období ostře střežených hranic a ostnatých
drátů a jaké jste na to v Maďarsku zaznamenal reakce?
Na touze uprchlíků z různých končin světa dostat se do Evropy
vydělává nejen kriminálně politické společenství lidí, ale podle
filozofa a klimatologa Václava Cílka i distribuční mafie, která je
maskována hesly o demokracii a otevřené společnosti. Obává
se toho, že sem přicházejí lidé ze společností, kde existuje radost z násilí a zločin proti jinému plemeni je glorifikovaný. Navíc
když přijmeme lidi bez vzdělání a bez ochoty naučit se jazyk, přijímáme někoho, kdo bude pravděpodobně zdrojem problémů.
V každém případě má tato stavba
plotu velký symbolický význam. To je
doopravdy začátek nějakého nového
procesu. Až se jednou budou psát
dějiny emigrace, tohle bude jedno z
těch dat, které bude určovat to, co se v
naší době dělo. Nikoho to však netěší.
Lidé se bojí a reakce, s níž se setkáváte,
je reakce strachu. Na jednu stranu je
to zaslepené a na druhou stranu to
vyrůstá z poměrně dlouhodobých historických zkušeností. Navíc to je aktivované těmi současnými případy, najíždění autem do davu lidí a podobně, to je tedy velká síla.
Když jsme se před týdnem domlouvali na rozhovoru, říkal
jste, že v nejbližších dnech se z Moravy vydáte do Budapešti
a pak do Vídně. Právě Maďarsko a Rakousko rázně bouchly
do stolu v otázce uprchlictví. Rakousko přestalo vyřizovat
žádosti o azyl, Maďarsko zahrozilo, že přestane přijímat vracené uprchlíky. Je v těchto dvou zemích znát nějaké napětí
v souvislosti s migrační vlnou, nebo se to zveličuje?
Je hrozně těžké najít rozumnou mez. Většina lidí se snaží na to
nemyslet, protože Rakušáci jsou mistry v nemyšlení nad problémy, i když Češi možná taky. Když však s nimi potom mluvíte, tak najednou zjistíte hluboký zájem, ale i velké znepokojení. Dá se to promítnout i v rámci historie střední Evropy. Budapešť byla skoro sto padesát let vlastně v područí islámu. My
říkáme Osmani, Turci, Osmanská říše, ale de facto jde o područí
islámu v letech 1541 až 1686. A obležení Vídně z roku 1683 je
doopravdy někdy popisováno jako bitva u Stalingradu, což znamená boj o každý metr prostoru. Tak si člověk najednou uvědomí, že součástí evropské civilizace možná od Tatarů, ale určitě
od 16. století je také pokus o zabránění expanze islámu a že
tohle máme v sobě. A že máme určitou historickou zkušenost,
na kterou jsme rádi zapomněli, protože jsme si vybájili takový
ten dobrý multikulturalismus. Ale veškerou komunikací a činy
Jsme podle vás svědky nejhorší uprchlické krize naší epochy,
jak to nazval šéf Amnesty International Salil Shetty?
Záleží na tom, jak budeme definovat naši epochu, nejspíš někdy
od období po Velké francouzské revoluci. Myslím, že to ještě
není krize toho rozměru, ale že se to v ní snadno může vyvinout.
Dá se očekávat, že přijde suchý rok nebo dva, dojde ke zdražení
cen potravin a uprchlíků pak bude třeba desetinásobek oproti
dnešku, a ta vlna bude ještě mnohem mohutnější. Můžu říci,
že i hodně kriticky uvažující lidi, jako jsem já, zaskočila rychlost
změny, ke které dochází, ta změna k horšímu. Tento proces
je rychlejší a intenzivnější, než jsem si třeba ještě před dvěma
měsíci myslel.
Veřejná debata a zpravodajství o vlně migrantů do Evropy se
začínají podobat ideologické válce mezi Západem a Ruskem.
5
UTEČENCI MAJÍ PUZENÍ DOBYVATELŮ, ZNAJÍ RADOST Z NÁSILÍ. MY SI DOBŘE PAMATUJEME, JAK NÁS ISLÁM CHTĚL DOBÝT.
Strana zastánců přijímání uprchlíků tvrdí, že většinou to
jsou rodiny s dětmi a utíkají z obav o své životy, zatímco ti
druzí nás přesvědčují, že jde především o mladé muže představující hrozbu pro Evropu. Které z nich věříte víc a proč?
jako političtí uprchlíci a třetí vlna už se týká oblastí zasažených
konflikty. Ale pořád to je jeden proces. To je hlavní linie. Nejenom podle mě se situace na Blízkém východě spíš zhoršuje,
než zlepšuje. Mockrát už bylo napsáno, že charakteristickým
znakem této doby je to, že staré konflikty se neřeší, třeba Somálsko je tady pořád. Takže spíš se dá očekávat problém tohoto
typu. Teď se objevují další a další studie o ohroženosti podzemních vod, tedy o limitu, který omezuje zemědělství, ale také
průmyslovou výrobu, to je též dost podstatná věc. Podle mého
názoru se ta situace bude dál zhoršovat.
Tady nejde o to, čemu více věříte, ale důležité je to, že ti migranti nesestávají z nějaké homogenní skupiny lidí, ale že jsou
to migranti více původů. Základní mechanismus je takový, že
je málo vody, lidé se bojí o potraviny, zároveň je lidí hodně,
a v tom okamžiku vzniká pocit, že musíte odejít někam, kde
ještě ty zdroje existují. Jako zdroje byly tradičně vnímány voda,
pastviny a dejme tomu zemědělská půda. Ale se vznikem moderní společnosti a Evropské unie se zdrojem stávají i sociální
dávky nebo dávky pro migranty. To znamená, že ti lidé z části
Afriky dělají to, co dělali vždy, jdou na nové pastviny. Ale mezitím se změnila definice zdojů, tak jdou vlastně tam, kde je
můžou čerpat.
Čím se to další zhoršování může ještě projevovat?
Budeme svědky útěku rodin, které už nebudou vědět, co a jak
dál. A co se týče těch mladých mužů, Římané měli termín, říkali
tomu „svaté jaro“. Je to o tom, že v zimě ti mládenci seděli
doma, protože se nic nepěstuje, bavili se, popíjeli a na jaře je
pak chytlo něco jako poloviční šílenství nebo nadšení. Vytvořili
skupinu a šli dobývat jiné země, šli si najít nějakou novou perspektivu. V římské mentalitě, byť jsme od toho hodně daleko,
to máme dobře popsané, bylo celkem jedno, jestli zahynou nebo
ne. Tak úplně jedno ne, ale šli do konfliktu, šli do obsazování nějaké cizí země, cizího ostrova s velkým nadšením. A takové malé
„svaté jaro“ se podle mě týká těch utečenců, mužů, kteří jdou
ze zemí s touto tradicí, že je doma nečeká nic dobrého, a tak
je zapotřebí jít jinam. To je skoro jako biologická síla, to nemá
nic moc společného s běžnou politikou, to je doopravdy jako
puzení dobyvatelů. Něco, co Evropa ještě znala ve středověku
nebo možná i v 16. století, ale posléze to už ztrácela a dnes jsme
od toho daleko. Takže není to otázka, jestli věřím jedné nebo
druhé verzi, jak jste se před chvílí ptal, ale obě verze jsou pravdivé. A je to jen otázka množství lidí, otázka těch pramínků, odkud ti lidé jdou.
Přesunout se z jedné pastviny na druhou je trochu něco
jiného, než se vydat tisíce kilometrů do neznáma. Přispívá
k jejich riskantnímu rozhodnutí i to, že jsou jejich pokusy
dostat se do zaslíbené země součástí skoro dokonalé organizace?
V okamžiku, kdy je něčeho nedostatek nebo hodně lidí chce
někam odejít a málo jich má šanci se tam dostat, vždy vzniká
– říká se tomu – distribuční mafie. Vznikne polokriminální nebo
kriminálně politické společenství lidí, kteří vydělávají na nouzi,
na chudobě. A když se na něčem dá hodně vydělat, tak se této
příležitosti snaží chopit, vzít ji za svou jiná distribuční mafie,
která je maskována hesly o demokracii, o otevřené společnosti
nebo o čemkoli. De facto tak dojde k souboji dvou distribučních
mafií. A ten souboj se odehrává jak politickými prostředky, tak
často s využitím všelijakých milicí včetně ozbrojené síly. To, co
původně začalo jako krize zdroje, začíná mít postupně politický
náboj a poté násilný. Ti, kteří ze země odcházejí jako první, ještě
odcházejí jako environmentální uprchlíci. Ti druzí už odcházejí
V uprchlických táborech v Řecku už došlo k demonstracím
stovek migrantů za lepší životní podmínky, zrychlené
vyřízení azylu a zajištění osobní bezpečnosti. V Itálii zase
6
UTEČENCI MAJÍ PUZENÍ DOBYVATELŮ, ZNAJÍ RADOST Z NÁSILÍ. MY SI DOBŘE PAMATUJEME, JAK NÁS ISLÁM CHTĚL DOBÝT.
jiní uprchlíci demonstrovali, protože jim Francie neumožnila
vstup do své země. Existuje nebo mělo by existovat něco
jako morální povinnost bohaté Evropy postarat se o lidi z
chudších regionů?
Když se podíváte na dlouhodobý vývoj nezaměstnanosti pro západní civilizaci, největší nezaměstnanost je právě u lidí s nejmenším vzděláním. Je tak pravděpodobné, že když sem tyto
lidi přijmeme, přijímáme budoucí nezaměstnané. I když někteří imigranti jsou pro ekonomiku důležití. Existují statistiky z
Kalifornie, že polovina malých firem jsou tam tvořeny imigranty.
Jsou to často Indové, jsou to specialisté, jsou to chytří lidé, kteří
hledají lepší uplatnění a společnosti něco přinášejí. Ale tady
to vypadá tak – a tento trend už je zhruba desetiletý, to není
nic nového – že se směřuje k nižším platům v nejnižších příjmových skupinách i k vyšší nezaměstnanosti. Když přijmeme lidi
bez vzdělání, bez ochoty naučit se jazyk, přijímáme někoho, kdo
bude pravděpodobně zdrojem problémů.
Myslím, že míra zodpovědnosti má být největší vůči sobě nebo
vlastní rodině. Evropa, má-li morální zodpovědnost, má morální
zodpovědnost za Evropu. Nejen za dobrý život, nejen za peníze,
za výhody, ale také za starost o kulturu, za péči o rozvoj. K
demonstracím ale bude docházet, protože ti lidé mají jinou
představu o světě, kam jdou. Najednou zjišťují, že ta představa
je chybná, a snaží se ji nějakým způsobem prosadit. To je právě
jeden z důvodů, proč já se těch uprchlíků poměrně obávám, že
to je riziková skupina.
V Eritreji je poměr křesťanů a muslimů přibližně jedna ku
jedné, v Sýrii je křesťanů deset procent. Mělo by Česko
brát jako jedno z kritérií přijímání uprchlíků náboženství,
a pokud ano, mělo by dávat přednost křesťanům?
V čem to nebezpečí z jejich strany především vnímáte?
Možná bych to řekl slovy svatého Augustina, jenž napsal slavný
spis Vyznání. Je to taková duchovní autobiografie a v ní mimo
jiné líčí, jak se svými vrstevníky, tehdy byl tak šestnáctiletý, šli
krást hrušky. A pak když ty hrušky stejně nebyly moc k jídlu, tak
je raději vyhodili prasatům, protože stejně za moc nestály. Ale
že bylo docela důležité, že v té společnosti to bylo bráno jako
hrdinský čin. Píše to velmi kriticky vůči sobě, že hřešili, ale z radosti, že můžou hřešit společně, že můžou něco špatného udělat
společně. A já se čím dál víc obávám toho, že sem přicházejí
lidé ze společností, kde právě existuje radost z násilí, radost z
toho, že něco obsadíte, že sem přijdou lidé, už je to často znát na
lidech ze zemí bývalé Jugoslávie, a když se jde dál do Afriky, tak
touha po obsazení nebo touha být silnější je doopravdy hodně
mocná. Bojím se společností, kde něco jako zločin a síla nebo
také čin proti jinému plemeni jsou glorifikovány.
Určitě. Je to myšlenka, o které jsem mluvil možná už před
dvěma roky. Zaprvé proto, že křesťané jsou ohroženi panujícími poměry. A zadruhé okolními muslimy. To množství úmrtí křesťanů na Blízkém východě v důsledku sektářského násilí,
mluví se o tisících až desetitisících lidech, je doopravdy hrůzná
záležitost. A ještě je tu kulturní pohled. Když přijdete do muslimské vesnice v Sýrii, nebo naopak do křesťanské, ty vesnice
vypadají jinak. Jsou to stejní lidé, se stejným DNA, s podobným
vzděláním, ale křesťanská komunita je nám doopravdy bližší.
V úterý přinesl do sněmovny na jednání petičního výboru
Martin Konvička zastupující Blok proti islámu téměř 150
tisíc podpisů pod petici proti povinným kvótám na uprchlíky, z toho 100 tisíc se jich podařilo sehnat za poslední dva
týdny. Co si o podobných aktivitách myslíte?
Největšími skupinami uprchlíků do Evropy jsou Syřané a Eritrejci. Podle prezidenta Miloše Zemana bychom neměli přijímat uprchlíky ze zemí nám kulturně velice vzdálených.
Jaké šance mají lidé právě z těchto dvou zemí na zvládnutí
přechodu do úplně odlišného prostředí?
Podobná hnutí jsou vždy něčím, co může přinést hodně dobrého
nebo ledacos špatného podle toho, jakým způsobem se zvrtnou.
Ale v tomhle případě si myslím, že zatím nic špatného neukázali,
7
OSUDOVÁ AROGANCE NOVÉHO ATEISMU: DO OČÍ BIJÍCÍ INTELEKTUÁLNÍ LENOST BILLA MAHERA A RICHARDA DAWKINSE
tak bych se jich spíš zastal. Vnímám to spíš jako reakci na jazyk
politické korektnosti. Kdyby Evropa nazývala věci správnějšími
jmény a nemaskovala je nebo neuhlazovala, i reakce těchto lidí
by byla mnohem slabší.
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/FilozofCilek-Utecenci-maji-puzeni-dobyvatelu-znaji-radost-z-nasili-Mysi-dobre-pamatujeme-jak-nas-islam-chtel-dobyt-Konvicky-sespise-zastavam-381308
Osudová arogance Nového ateismu: do očí
bijící intelektuální lenost Billa Mahera a
Richarda Dawkinse
Nový ateismus se objevil v roce 2004 jako druh literárního a
společenského hnutí. Pod vedením takových osobností jako
Richard Dawkins, Sam Harris a Christopher Hitchens, se Nový
ateismus stal součástí ducha doby, dobře načasovanou reakcí
na náboženský fundamentalismus. Noví ateisté jsou pověstní
svou bojovností. V tisku ani na pódiu nikdy neutíkají z boje. Ať
si o jejich taktice myslíte cokoliv, podařilo se jim díky ní zahnat
fanatiky a moralisty do defenzivy – což je dobře.
Nový ateismus se objevil v roce 2004. Pod vedením takových
osobností jako Richard Dawkins, Sam Harris a Christopher
Hitchens, se Nový ateismus stal součástí ducha doby, dobře
načasovanou reakcí na náboženský fundamentalismus. Navzdory své výmluvnosti však argumentuje často banálně. Bohužel
projevuje malý zájem o pochopení pohnutek věřících.
Ale jejich kritika cosi postrádá, cosi zásadního. Navzdory své
výmluvnosti argumentují často banálně. Bohužel projevují malý
zájem o pochopení pohnutek věřících. Bez přestání hovoří o
nepravdě víry, protože se domnívají, že na pravdě věřícím lidem
záleží především. A možná řadě z nich ano, ale jistě ne všem –
přinejmenším ne v tradičním smyslu toho slova. U mnoha lidí
nevychází náboženské přesvědčení z faktu, že jde o pravdu, ale
že jde o něco smysluplného, něco osobně proměňujícího. Noví
ateisté jsou k takovému druhu víry slepí.
K fenoménu Nového ateismu přinášíme překlad článku Seana
D. Illinga s názvem: Osudová arogance Nového ateismu,do očí
bijící intelektuální lenost Billa Mahera a Richarda Dawkinse. Zejména druhý jmenovaný je znám i v Česku. V dubnu tohoto roku
navštívil Olomouc.
Pro všechnu svou výmluvnost projevují Noví ateisté malý zájem o pochopení toho, jak věřící opravdu myslí a cítí.
Ateismus má na Západě bohatou historii. Od neuctivého
Voltaira po obrazoborce Nietzscheho byli bezbožní vždy slyšet.
Noví ateisté jsou ale jiní. Namítají, že víra není jen nesprávná; je
jasně rozkladná. Pokud jste v posledních letech slyšeli hovořit
osoby jako je Bill Maher nebo Lawrence Krauss, pak vám tento
přístup není cizí.
Je zcela racionální odmítat víru jako zásadu. Hodně lidí (včetně
mě) nevidí praktickou výhodu v tom, že věří něčemu bez
důkazu. Ale co ti, kteří v tom výhodu vidí? Pokud se takového
přesvědčení držíme kvůli efektu, nikoliv kvůli jeho pravdivosti,
proč by pro věřícího měla mít nesprávnost takové víry nějaký
8
OSUDOVÁ AROGANCE NOVÉHO ATEISMU: DO OČÍ BIJÍCÍ INTELEKTUÁLNÍ LENOST BILLA MAHERA A RICHARDA DAWKINSE
význam? Většina věřících samozřejmě považuje to, čemu věří, za
pravdu v určitém smyslu, ale to lze očekávat: útěcha odvozená
z víry je větší, pokud se její iluzorní původ zakrývá. Jde o to,
že takového přesvědčení se držíme proto, že je pravdivé jako
takové; víra je přebírá, protože je smysluplné.
mus byl ateista, ale chápal instinkt transcendence. A věděl, že
Bůh je řešením problému nesmyslnosti (i když falešným). A co
je na pozadí vidiny smrti důležitější: pravda, nebo důvod k žití?
„Nikdy jsem neviděl nikoho zemřít pro ontologický spor,“ napsal Camus, ale „vidím mnoho lidí umírat proto, že pro ně život
nestojí za to, aby ho žili.“ Dnes to není jiné; lidé se dál zabíjejí a
umírají pro přesvědčení, které dává jejich životu smysl a tvar.
Problémem je, že Noví ateisté uvažují o Bohu pouze v rovině
gnoseologické. Následkem toho nemohou oslovit ty, kteří věří
v Boha z existenciálních důvodů. Spisovatelé z řad Nových
ateistů mají tendenci přistupovat k víře z vědecké pozice: namítají, že konkrétní víra není pravdivá nebo že empirická tvrzení
věroučných textů jsou nesprávná. To je snadné. Zajímavější je
otázka, proč náboženství existují dál navzdory tomu, že jsou z
empirického hlediska nepravdivá. Existují samozřejmě miliony
fundamentalistů, pro které je Bůh prostá teze. Jejich tvrzení
týkající se Boha jsou empirická a mělo by se s nimi tak zacházet.
Pro mnoho lidí je však Bůh existenciální podnět, transcendentní
idea, která nemá žádný protějšek v realitě. Toto pojetí Boha je
nedotčené – a nedotknutelné – pozitivistickou vědou; ptát se,
zda Bůh je v tomto smyslu pravdivý, je stejné, jako se ptát, kolik
váží číslo 12 – je to nesmyslné.
Noví ateisté nemají pro tyto lidi uspokojivou alternativu. Namítají, že náboženství je falešné; že rozděluje; že je neetické; že ze
sebeklamu dělá ctnost; že více škodí, než prospívá – a možná,
že mají pravdu, ale pokud nechápou, že pro mnoho lidí je význam důležitější, než pravda, nikdy nepochopí životaschopnost
náboženství. Samu Harrisovi je třeba přičíst k dobru, že jeho
poslední kniha „Waking Up“ (Probuzení – pozn. překl.) se s
těmito tématy potýká opravdu obdivuhodným způsobem. S
hlubokým vhledem do problematiky píše o nutnosti lásky, významu a vlastní transcendence. Ale mezi Novými ateisty je osamělým hlasem. Většina z nich má spoustu práce s dokazováním
nesprávnosti náboženství a nemá čas zamyslet se nad tím, proč
tak dlouho přežívá a proč něco mimo vědu bude muset zaujmout její místo v tomto světě bez Boha.
V literatuře a filozofii takový typ otázek převažuje. Existenciální autoři, z nichž většina byli ateisté, brali problém významu
a pravdy vážně. Například Dostojevskij, byť křesťan, odmítal
bránit křesťanství na základě pozitivismu. Považoval Boha za
hybnou sílu, nikoliv za empirické tvrzení o realitě nebo historii.
Podle něj je Bůh mostem k vlastní transcendenci, způsob propojení jednotlivce s tradicí a komunitou. Kristova pravda je tedy
méně důležitá, než živá víra, kterou umožňuje skutečnost, že
Kristu věříme.
Noví ateisté hrají důležitou roli. Rozum také potřebuje své
zastánce. A náboženství je třeba vzdorovat, protože existují
ryze společenská rizika. Člověk může například jasně vymezit
hranici mezi náboženským dogmatem a vědeckým tmářstvím
nebo morální stagnací. To je skutečný problém. Pokud je ale
náboženství nevymýtitelné, musíme najít způsob, jak omezit
jeho destruktivní dopad. Satira a kritika jsou nutné, ale nestačí.
Lidé jako Harris a zesnulý Christopher Hitchens jsou silným
důkazem potřeby humanističtější etiky. Harris s obdivem píše
o potřebě více vnímat přítomnost a utrpení lidských bytostí. S
tím souhlasím. Pokud ale chceme vést lidi k tomu, aby se starali
o správné věci, měli bychom se stejně snažit vést je k tomu, aby
Richardu Dawkinsovi se toto rozlišení může zdát triviální, já si
to ale nemyslím.
Dostojevského obranu představy Boha je třeba brát v úvahu, to
platí zejména pro kritiky náboženství. Velký spisovatel a humanista Albert Camus se s Dostojevským po většinu života přel . Ca9
KAPITALISTÉ BOHATNOU, PRACUJÍCÍ NIKOLIV. ZDE JSOU ČÍSLA. UKÁZKA Z NOVÉ KNIHY ILONY ŠVIHLÍKOVÉ
se starali o ty správné věci, o které se staráme my, když kritizujeme jejich víru.
kazem na Německo. Osloví i její tvrzení, že sociální stát byl
pro kapitál jen dočasným, nikoliv trvalým kompromisem. „Konsenzus mezi prací a kapitálem skončil a s ním je drcen i sociální stát, neboť kapitál tento konsenzus nepotřebuje,“ uvádí
autorka. Švihlíková také konstatuje, že celosvětově je tomuto
tématu věnována velká pozornost, v České republice zůstává ale
na okraji zájmu. Už sám název knihy „Přelom: Od velké recese
k velké transformaci” naznačuje, že se čtenář může, jak se dá od
Švihlíkové očekávat, těšit na fundované, ale také provokativní
závěry. Ukázka z knihy Ilony Švihlíkové: Knihu si můžete objednat ZDE.
zdroj:http://www.umlaufoviny.com/index.php?a=umlaufoviny/osudova-arogance-noveho-ateismu
Kapitalisté bohatnou, pracující nikoliv. Zde
jsou čísla. Ukázka z nové knihy Ilony Švihlíkové
Nad globalizací světové ekonomiky a krizí kapitalismu se opět
zamýšlí známá ekonomka, docentka Ilona Švihlíková tentokrát
ve zbrusu nové knize „Přelom: Od velké recese k velké transformaci”, jejíž úryvek poskytla exkluzivně ParlamentnímListům.cz.
Předestírá pohled na bitvu mezi kapitálem a prací. Jak se u Švihlíkové dá očekávat, kniha nabídne provokativní závěry. Kapitalisté bohatnou, pracující nikoliv. Zde jsou čísla. Exkluzivní ukázka
z nové knihy Ilony Švihlíkové Foto: Daniela Černá Popisek:
Ekonomka Ilona Švihlíková
Ve vyspělých zemích od 70. let klesá tzv. wage share neboli
poměr mezd na HDP. Právě wage share je oním ukazatelem,
který velmi dobře demonstruje bitvu mezi kapitálem a prací –
mezi tím, který z těchto dvou faktorů si uzme více přidané hodnoty. Není v kontextu výše uvedeného jistě překvapivé, že právě
v 70. letech wage share ve vyspělých zemích vrcholí a dále už
jen klesá. Na rozdíl od ČR, kde je toto téma na okraji zájmu a
de facto neznámé, se mu celosvětově věnuje velká pozornost.
ILO ve Wage Report 2012/2013 uvádí značné množství analýz a
studií, které se zabývají vysvětlením klesajícího wage share od
70. let. ILO se zaměřilo na čtyři faktory, jejichž relevanci zkoumalo: technologický pokrok, globalizaci obchodu, rozvoj financializace a pokles síly odborů. Dochází ve svých modelech
k závěru, že největším problémem je financializace. Podle modelů ILO je financializace zodpovědná téměř z poloviny za pokles
wage share. Pozoruhodná jsou zjištění týkající se technologií.
Zatímco ve vyspělých zemích mají vliv na pokles wage share
(jsou tedy pracovně úsporné), v zemích rozvíjejících se tomu tak
není. Zde technologie působí pozitivně, mají vliv na růst wage
share. Jasně se tedy ukazuje, že jsou v jiné fázi cyklu, rozvojové a
rozvíjející země jsou opožděny za vyspělými. Řeší tedy jiné problémy, což je limitujícím faktorem u přejímání inspirace z těchto
zemí. Poslední studie OECD Employment Outlook 2012 došla k
závěru, že hlavním faktorem poklesu wage share ve vyspělých
Ekonomka Ilona Švihlíková, známá kritikou nabubřelosti oligarchů, jednání elit i varováním před celkovou krizí společnosti,
na kterou nejsme připraveni, teď na svou předchozí tvorbu
navazuje knihou, kde předkládá další alarmující argumenty
popisující její náhled na, dle jejího názoru, gradující bitvu mezi
kapitálem a prací. V úryvku, který mají ParlamentníListy.cz k dispozici, upozorňuje na poměr mezd na HDP, tedy tzv. wage share.
„Právě v 70. letech wage share ve vyspělých zemích vrcholí a
dále už jen klesá,“ konstatuje také autorka. Vysvětlením situace
se zabývala Mezinárodní organizace práce, která se zaměřila na
čtyři faktory: technologický pokrok, globalizaci obchodu, rozvoj
financializace a pokles síly odborů. Tyto důvody Švihlíková podrobně rozebírá.
Autorka zdůrazňuje v ukázce, kterou ParlamentnímListům.cz
poskytla, vliv nevyváženosti exportu v intencích eurozóny s od10
KAPITALISTÉ BOHATNOU, PRACUJÍCÍ NIKOLIV. ZDE JSOU ČÍSLA. UKÁZKA Z NOVÉ KNIHY ILONY ŠVIHLÍKOVÉ
zemí v období 1990–2007 je technologická změna a kapitálová
akumulace. Podle OECD tyto faktory zodpovídají až za 80 %
poklesu wage share uvnitř odvětví.
neustále sledují (Global Wage Report 2010/2011), potvrzují, že
wage share klesá ve většině zemí OECD (tedy vyspělých) od 80.
let. Za roky 1990–2009 se wage share snížila z 66,1 % na 61,7
%. Navíc je potřeba vzít v úvahu polarizaci výše uvedeného jednoho procenta nejbohatších. Pokud bychom toto jedno procento z analýzy odstranili, pak bude wage share padat ještě strměji. Vrcholoví manažeři nejvyšších firem se dostávají příjmově
na úroveň vlastníků kapitálu.
Pokles wage share oslabuje spotřebu domácností a celkovou
poptávku, která je v řadě zemí udržována dluhem. Klesající
wage share zároveň vede ke značným nerovnováhám, jak uvnitř
země, tak v globálním měřítku. Nezapomínejme na to, že
význam wage share zdaleka překračuje „jen“ ekonomické implikace. Do značné míry je wage share vnímána i jako ukazatel spravedlnosti. Empirické výzkumy ILO ukazují, že pokles wage share má jednoznačný a nezpochybnitelný dopad
na spotřebu domácností, vedl k nárůstu hospodářské politiky
„export-led growth“. Dopad klesajícího wage share na investice není zcela jasný. Protože pokles wage share dramaticky
souvisí s nárůstem dluhového zatížení domácností, podívejme
se na hospodářské strategie podrobněji. Strategii růstu vedeného exportem (export-led growth) ve světovém měřítku nejintenzivněji sleduje Čína a Německo (na obě dvě země se ještě
podíváme).
…..
Kapitál si bere na úkor práce, konstatuje lapidárně Paul Krugman. Již tento fakt určitého návratu k tématům práce kontra
kapitál je nutno ocenit, protože v americkém prostředí se nejedná
o zrovna sledovanou problematiku. Krugman se, podobně jako
Skidelsky, ke kterému se ještě vrátíme v samém závěru knihy,
domnívají, že čelíme problému pracovně úsporných technologií.
Krugman uvádí příklad výrob, které se, jak Obama apeloval,
vrátily do Spojených států z Číny. Nikoliv ovšem kvůli tomu,
že by najednou v USA našly kvalitnější pracovníky, ale prostě
kvůli tomu, že výroba motherboard (klíčové složky pro počítač)
je tak automatizovaná, že pro ni lidská práce už skoro není
třeba. Klesající wage share je jedním z nejdůležitějších indikátorů, který nám o povaze dnešního socioekonomického systému
poví víc než mnoho stohů popsaného papíru. Konsenzus mezi
prací a kapitálem skončil a s ním je drcen i sociální stát, neboť
kapitál tento konsenzus nepotřebuje. Má k dispozici možnost
útěku (nadnárodní struktury s povahou politiky závod ke dnu)
a hlavně se opírá o výhodu technologickou. Je to práce, která
tahá za kratší část provazu. Sociální stát mohl fungovat za dvou
podmínek. Jednak tu byly pracovně-tvorné technologie, založené
na pásově výrobě s Fordovou „etikou“. Na straně druhé nesmíme zapomínat na strach, že východní model bude úspěšnější,
což se minimálně v 50. letech tak mohlo jevit. Proto tedy sociální stát, který byl ovšem pro kapitál jen dočasným, nikoliv trvalým kompromisem. Navíc, v prostředí poválečné obnovy a rostoucí ekonomiky a zisků nebyl takový problém s jeho financov-
Zde podotkněme, že čínskou silnou stránkou není jen masa
relativně levné a pilné pracovní síly, ale také podhodnocený
kurz jüanu. V případě Německa je to nízká inflace a mzdová
deflace, v této části rovněž uvedená. Čistý export pro Čínu
pak představoval až čtvrtinu přírůstku k růstu HDP, v Německu
dokonce mezi třetinou až polovinou HDP. Takovýto typ růstu
je snad ospravedlnitelný pro země ve fázi dohánění, nikoliv
ovšem u vyspělé země, navíc v rámci hospodářské a měnové
unie. Německo touto politikou vytváří závažné nerovnováhy a
poruchy v rámci eurozóny. Nadměrný důraz na růst vedený exportem (export-led growth) vyvolává nerovnováhy a může způsobovat i krize, podobně jako dluhově orientovaný růst. Ten
je typický pro Spojené státy. Růst založený na bublině nemovitostí (tedy efektu bohatství) a čistém dluhu nemohl samozřejmě fungovat donekonečna, jak Velká recese dobře ukázala.
Vraťme se ale k wage share. I poslední zprávy, které toto téma
11
TAJEMNÁ TŘETÍ ČÁST PŘEDPOVĚDI: PROROCTVÍ Z FATIMY SE POSTUPNĚ NAPLŇUJE. VELIKÉ SVĚTLO ZA NOCI. JAK VYPADAJÍ DUŠE V
PEKLE?
áním. To se ovšem počínaje 70. lety dramaticky mění. Konsenzus
pak zcela mizí s pádem Východního bloku. Navazujeme tedy na
body zmíněné u nezaměstnanosti, pracující chudoby i nerovnosti,
neboť jsou spolu všechny spjaty logikou kapitálu a moderních
technologií, které umožňují jiný typ hospodářské politiky a světové dělby práce. Část zisku (spojená s kapitálem) se jednak pokouší obejít klasické zdanění (parazitickou infrastrukturu jsme již
zmínili a ještě si ji dále probereme důkladněji), jednak usiluje o
to, vytvořit si pro sebe samu lukrativní podmínky dalšího zhodnocování (financializace, dobývání renty).
existenci dozvěděl na popud papeže Pia XII. teprve v roce 1942,
když v srpnu roku předchozího o nich sestra Lucie žijící v klášteře
napsala ve svých Pamětech:
„Tajemství spočívá ve třech odlišných věcech, dvě
z nich chci nyní odhalit. První bylo vidění pekla.
Madona nám ukázala velké moře ohně, které bylo
jakoby pod zemí. Do tohoto ohně byli ponořeni démoni a duše jako průhledné černé nebo bronzové
řeřavé uhlíky s lidským tvarem, které se míhaly v
požáru a byly nesené plameny, které z nich vycházely spolu s mraky kouře a padaly na všechny
strany tak, jako padají jiskry při velkých požárech,
bez tíže, či rovnováhy, uprostřed bolestných výkřiků
a vzdechů plných zoufalství, které vyvolávaly děs a
naháněly strach. Démony bylo možné rozpoznat podle hrozných a odporných zvířecích tvarů – úděsných
a neznámých, ale průhledných a černých. Toto vidění
trvalo chvilku. Děkujeme naší dobré nebeské Matce,
která nám na začátku (v prvním zjevení) slíbila, že nás
přivede do nebe; myslím, že jinak bychom byli zemřeli
děsem a hrůzou. Pak jsme pozvedli oči k Madoně,
která nám dobrotivě a smutně řekla: – Viděli jste
peklo, kam padají duše ubohých hříšníků.
Aby byly zachráněny, chce Bůh zavést ve světě
úctu k mému Neposkvrněnému Srdci. Jestliže lidé
udělají to, co vám řeknu, mnohé duše se zachrání
a navrátí se jim pokoj. Válka se schyluje ke konci;
nepřestanou-li však urážet Boha, začne během pontifikátu Pia XI. jiná, ještě horší. Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké znamení,
které vám Bůh dává, že se chystá potrestat svět za
jeho zločiny skrze válku, hlad a pronásledování církve i
Svatého otce. Aby se jí zabránilo, budu žádat o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci a o smírné
Přijímání o prvních sobotách. Budou-li přijaty moje
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/Kapitaliste-bohatnou-pracujicinikoliv-Zde-jsou-cisla-Exkluzivni-ukazka-z-nove-knihy-IlonySvihlikove-350556
Tajemná třetí část předpovědi: Proroctví z Fatimy se postupně naplňuje. Veliké světlo za
noci. Jak vypadají duše v pekle?
Michal Semín se vrací k úvahám o fatimském poselství statí o
tajemství, jež obsahuje i posledními papeži odmítané proroctví
o naší současnosti
Je asi pochopitelné, že to, co širší veřejnost – a nejen tu katolickou – na fatimském poselství nejvíce zajímá, je s ním spojované tajemství. Ne vše z ”Fatimy” totiž smělo spatřit světlo
světa. Proč?
První dvě části tajemství nesdělují vše
Připomeňme: Jedná se o výroky Panny Marie, svěřené Lucii,
Františkovi a Hyacintě v průběhu zjevení z 13. července 1917,
obsahující rozličné rady, proroctví a varování. Svět se o jejich
12
TAJEMNÁ TŘETÍ ČÁST PŘEDPOVĚDI: PROROCTVÍ Z FATIMY SE POSTUPNĚ NAPLŇUJE. VELIKÉ SVĚTLO ZA NOCI. JAK VYPADAJÍ DUŠE V
PEKLE?
požadavky, Rusko se obrátí a bude mír; když se tak
nestane, rozšíří své bludy po světě a bude podněcovat války a pronásledování církve. Dobří lidé budou
mučeni, Svatý otec bude muset hodně trpět, mnohé
národy budou zničeny. Nakonec mé Neposkvrněné
Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko, které se
obrátí, a světu bude dopřáno údobí míru…
obsahem seznámil, přechovával u sebe po několik následujících
let.
Proč rok 1960? Sestra Lucie uvedla dva důvody: 1) rozhodnutí
Panny Marie a 2) „tou dobou to všem bude srozumitelné“. P.
Schweigl: Třetí tajemství má dvě části
V září 1952 navštívil sestru Lucii rakouský jezuita Joseph
Schweigl, pověřený papežem Piem XII. zkoumat okolnosti
„třetího tajemství“. Později se jednomu ze svých kolegů svěřil:
„Nemohu odhalit nic z toho, co jsem se dověděl ve Fatimě
ohledně třetího tajemství, ale mohu říci, že má dvě části: jedna
se týká papeže. Druhá, logicky – přestože nesmím nic říci –
musí být pokračování věty: V Portugalsku zůstane dogma víry
zachováno atd“.
Trýznivá muka sestry Lucie
8. prosince 1941 pak do nového vydání Pamětí vepsala
před závěrečné věty slova, jež jsou všeobecně považována za
pomyslnou vstupní bránu k třetí části tajemství: “V Portugalsku
zůstane dogma víry navždy zachováno atd.“. V roce 1943 sestra
Lucie vážně onemocněla. Biskup da Silva se obával, že v případě
její smrti bude poslední část fatimského tajemství uložena spolu
s ní do hrobu. Proto Lucii přikázal, aby ji neprodleně přenesla
ze své paměti na papír. Pokoušela se o to po dobu dvou měsíců,
ale působilo jí to natolik těžké a neobvyklé stavy, že toho nebyla
schopna. Lucie si tehdy zapsala, že příčiny této neschopnosti
„jistě nejsou přirozené“.
Přichází „dobrý papež“ II. vatikánského koncilu Jan XXIII.
16. dubna 1957 byl text „třetího tajemství“ převezen do Říma,
kde byl uložen do sejfu v jednom z papežských pokojů. Není
příliš pravděpodobné, že Pius XII. text třetího tajemství znal.
Možná, že čekal na rok 1960, kdy se jej chystal nejen přečíst, ale
i oznámit celému světu. V roce 1958 však zemřel a na uprázdněný Petrův stolec byl zvolen Angelo Roncalli, známý pod svým
papežským jménem Jan XXIII. Nový papež si nechal obálku s textem tajemství převést v srpnu téhož roku do papežského letního sídla v Castel Gandolfo. Obálku nerozpečetil hned, ale až
za přítomnosti svého zpovědníka a tlumočníka z portugalštiny
až několik dní po převozu. S jejím obsahem seznámil i prefekta
Posvátného oficia (dnešní Kongregace pro nauku víry) kardinála
Ottavianiho.
Třetí tajemství mělo být ohlášeno v roce 1960
2. ledna 1944 se jí zjevila Panna Maria a ujistila ji, že biskupův
požadavek odpovídá Boží vůli. Současně s tím ona těžká duševní
muka, jimiž při předchozích pokusech třetí část tajemství napsat trpěla, definitivně ustoupila. Poslední část tajemství napsala před svatostánkem v kapli, v níž se jí v roce 1929 zjevila
Panna Maria. Vložila ji do obálky, na níž napsala, že její obsah
má být zveřejněn po její smrti, nejpozději však v roce 1960.
Zapečetěnou ji pak prostřednictvím svého zpovědníka předala
diecéznímu biskupu da Silvovi, který ji bez toho, že by se s jejím
Do Fatimy v těch měsících proudily milióny věřících v očekávání,
že se již také brzy dozví, co sestra Lucie v oněch pro ni tak dramatických dnech na počátku roku 1944 napsala. Nedočkali se.
13
TAJEMNÁ TŘETÍ ČÁST PŘEDPOVĚDI: PROROCTVÍ Z FATIMY SE POSTUPNĚ NAPLŇUJE. VELIKÉ SVĚTLO ZA NOCI. JAK VYPADAJÍ DUŠE V
PEKLE?
Církevní anonym píše dějiny
Roubík pro Pannu Marii
8. února 1960 byl k nelíčenému překvapení všech mariánských
ctitelů zveřejněn - prostřednictvím málo známé tiskové agentury - nikým nepodepsaný dokument, obsahující stručné oznámení, že se papež rozhodl obsah třetího tajemství nezveřejnit.
Prý proto, že se netýká jeho pontifikátu.
Z těchto slov lze vytušit, že to, co si papež a další svědkové
přečetli, je do té míry vyděsilo, že se raději rozhodli o věrohodnosti svědectví sestry Lucie pochybovat. Nebo jen nechtěli
mezi věřícími vyvolat zveřejněním případného hrůzného proroctví paniku? Můžeme se právem domnívat, že text třetího
tajemství nekorespondoval s optimismem Jana XXIII., jenž byl
přesvědčen o tom, že nadešel čas, aby se Církev smířila s moderním světem.
V tom případě však nedává smysl, proč dokument jedním
dechem sděluje, že s největší pravděpodobností nebude zveřejněn nikdy. Jako součást zdůvodnění v anonymním prohlášení
Svatého stolce stálo: „Ačkoli Církev uznává pravost fatimských
zjevení, nechce ručit za to, že slova, která Panna Maria třem
pasáčkům sdělila, jsou pravdivá“.
Vždyť již několik měsíců před otevřením obálky s třetím tajemstvím celému světu ohlásil, že po téměř sto letech svolává celocírkevní koncil, jenž má mimo jiné, všem „prorokům zkázy“,
jak kritiky modernismu při svém úvodním vystoupení na koncilu
pojmenoval, symbolicky zavřít ústa.
14
NEBUĎTE OTRÁVENÍ. SMĚŘUJEME Z JEDNOHO SVĚTA DO SVĚTA DALŠÍHO
Ruská básnířka Marina Cvetajevová říká, že člověk se každých
sedm let mění a co bylo před sedmi lety jako by se stalo sousedovi. Václav Cílek věří, že ty cykly existují. 27:36
Host: geolog, klimatolog a spisovatel Václav Cílek. Nebuďte otrávení. Směřujeme z jednoho světa do světa dalšího.
Moderuje Martina Kociánová.
Vložit na svůj web
„Spočívají v tom, že člověk, který nezmrtvěl a neuzavřel se do
nějaké skořápky, jednou za čas opustí svoji kůži. Je to pořád stejný had, ale něco se změnilo.“ Před časem spálil všechny fotky a
vysvědčení. „Přítomnost a budoucnost je důležitější než minulost. Ta mě vlastně nezajímá.“
Kopřiva je starou rostlinou. ”Je s námi 25 tisíc let. Kameny déle,” připomíná Václav Cílek
Ve skutečnosti tím zavřel ústa Panně Marii. S důsledky, jež
pociťujeme dodnes.
Soumrak a úsvit civilizací
A možná ještě pocítíme. Bez zveřejnění třetího tajemství (neboť
jak ještě uvidíme, text, zveřejněný Svatým stolcem v roce 2000,
není úplný) totiž máme tu nevýhodu, že netušíme, co nás čeká –
a co proti tomu činit.
Za 60 let, co Václav Cílek žije, se svět změnil zásadně. „Když
jsem vyrůstal, tak ještě existovala třída rolníků. Byla tady od neolitu. Teď zmizela.“ Posledních 30–50 let zažíváme prý největší
kulturní a civilizační předěl v dějinách. „Nedivím se, že jsme z
toho někdy otrávení. Ale směřujeme z jednoho světa do světa
dalšího.“
zdroj:http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovnisvet/1744-tajemna-treti–predpovedi-proroctvi-z-fatimy-sepostupne-naplnuje-velike-svetlo-za-noci-jak-vypadaji-duse-vpekle-co-se-nesmime-dozvedet-a-proc.htm
Václav Cílek je pravidelným hostem pořadu Jak to vidí... V
současnosti ho můžete slyšet i v pořadu Kupředu do minulosti
O správných sítích
Nebuďte otrávení. Směřujeme z jednoho
světa do světa dalšího
Václav Cílek nemá chytrý telefon, neřídí auto a neplatí kartou.
„Lidi jsou na sociálních sítích, ale zahánějí samotu. A dostávají se
do větší. Většina sociálních sítí je náhražka. Zatím to ví málokdo,
protože to funguje krátkou dobu.“ Říká, že on je na jiné síti. Je
to třeba síť knih.„ Spíš si čtu knihy zemřelých autorů. Žiju tak víc
ve společnosti mrtvých než živých. A to mi docela vyhovuje.“
Nemá chytrý telefon. Sociální sítě nepoužívá. Žije v jiných sítích.
V sítích knih. Díky tomu, jak sám říká, může být v kontaktu s
mrtvými. Hodně mu sděluje i příroda, kameny. Geolog Václav
Cílek mluví otevřeně o konci světa. A začátku nového.
15
THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE
Způsoby poznávání
Kromě řady klasiků si Václav Cílek rozumí i s řadou živých a
současných lidí. „Zajímavé je, že to jsou často lidi z nějakého
terénu: to znamená někdo, kdo chodí do přírody, prolézá šachty
nebo sbírá kytičky. Někdo, kdo má zkušenost fyzického kontaktu se světem, dotýká se ho a něco v něm dělá.“
Rozumí si ale i s kameny. I proto je nosí po . kapsách. Stejně jako
třeba kusy dřeva. „Jsou to věci dotyku a je to rozmanitost materiálů. Sice jsem s kameny nikdy nehovořil, ale hodně mi sdělily.
Lidi by měli mít doma hodně staré kameny jako jantar, malachit
nebo lazurit. Doteky s věcmi, které nás dlouho doprovázejí, stojí
za to.“
zdroj:http://www.rozhlas.cz/dvojka/jejakaje/_zprava/nebudteotraveni-smerujeme-z-jednoho-sveta-do-sveta-dalsiho-tvrdivaclav-cilek–1488577
While the details of this research can be found in other articles
written by myself and in the two books I co-authored,1 it can be
stated that the Great Cross at Hendaye appears to be describing not only the end of the great four ages of the Hindu Yuga
system but also the four ages of alchemical chronological time
keeping. According to the cross at Hendaye, the Iron Age, or the
Kali Yuga, will be coming to an end with the galactic alignment
on the winter solstice of December 21st, 2012.
The Alchemy of Time: Understanding the
Great Year & the Cycles of Existence
Jay Weidner
The age of iron has no other seal than that of Death. Its hieroglyph is the skeleton, bearing the attributes of Saturn: the
empty hourglass, symbol of time run out… – Fulcanelli
According to the mythology of the Yuga system, there are four
ages of life and time on our planet. It is important to remember
there are many cycles within cycles in the Hindu Yuga system
so the years mentioned next may have to do with a larger cycle
than the one addressed in this article. Perhaps the huge number
of years referred to below is the cycle of the solar system as it
The inspiration for this article comes from my almost nineteen years of research into the Great Cross of Hendaye and
the French alchemist Fulcanelli. The unknown, anonymous, alchemist Fulcanelli in his masterpieceThe Mysteries of the Cathedrals first brought the cross at Hendaye, France to the world’s
attention.
1
See www.jayweidner.com; The books A Monument to the End of Time:
Alchemy, Fulcanelli and the Great Cross and Mysteries of the Great Cross of
Hendaye: Alchemy at the End of Time are authored by Jay Weidner and Vincent Bridges.
16
THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE
circles another star, or perhaps it is a portion of the great cycle
of one revolution around the galactic centre.
The first age is the Satya Yuga or the Golden Age, according to
Fulcanelli. The Hindu texts tell us that this age lasts 1,728,000
years. This is an age of extreme splendour when the beings on
our planet appear to live much longer than they do now. In this
age there are no wars, famines, strife or evil.
The second age is called the Treta Yuga, or the Silver Age. As
in the second law of thermodynamics, or entropy, things begin
to slip in this age and the beings on Earth begin to deteriorate.
This slippage, at least during this second age, is the beginning
of corruption, and evil is introduced into the planetary sphere.
This age lasts 1,296,000 years according to the Vedic texts of
India.
The third age of this cycle is called the Dvapara Age, or the
Bronze Age. This is the beginning of the ‘fall’ of humanity. In
this age corruption comes on more fully, evil begins to spread,
and things start to fall into disharmony. This age lasts 864,000
years.
The last age is called the Kali Yuga, or the Iron Age. This age
is the age we are in right now. Evil and corruption become the
driving force as greed, wars, famine and disease spread across
the planet like a tidal wave of death and destruction. This age
lasts, according to the Hindu texts for 432,000 years.2
What is important to understand while discussing these huge
numbers found in the Hindu texts is they are describing the four
ages within a context of understanding that each successive age
is shorter than the previous age. The Satya Yuga, or the Golden
Age, is one quarter longer than the Treta Yuga, or the Silver Age.
The Treta Yuga is one quarter longer than the Dvapara Yuga, or
2
For more information, see ‘Tolkien at the End of Time: Alchemical Secrets
of the Lord of the Rings’ by Jay Weidner and Sharron Rose in New Dawn No.
82 (January-February 2004), and ‘Reflections on the Cycle of the Great Yuga’
by Sharron Rose at www.sharronrose.com.
17
THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE
the Bronze Age. Understanding these differences in the lengths
of the ages becomes important to the following discussion.
Of course it is well known that we are currently entering the
Age of Aquarius. The Cross at Hendaye and Fulcanelli are telling
us there are tremendous changes to be found here on Earth
when we enter into one of the four fixed signs. Apparently these
changes can be cataclysmic.
According to Fulcanelli and the cross at Hendaye, the alchemical
Four Ages comprise the four quadrants of a 25,920 year-long cycle called the precession of the equinoxes. Essentially, the precession of the equinoxes can be explained by the fact that our
Earth has a wobble. Like a top spinning on the floor, as it begins to lose momentum this wobble of the Earth takes nearly
26,000 years to unfold. The strange engraving of the four ‘A’s’
(see Figure 5) on the cross of Hendaye is a “hieroglyph of the universe”, according to Fulcanelli. It is “comprised of the conventional signs of heaven and earth, the spiritual and the temporal,
the macrocosm and the microcosm, in which major emblems of
the redemption (cross) and the world (circle) are found in association.”
Obviously this 6,500 year long dating of the four alchemical
ages disagrees with the Hindu Yuga system, which insists that
each Yuga is of varying time lengths. It is in trying to iron out
the dissimilarities in these two time periods that the hyperdimensional aspects of time can be best revealed.
It is well known in modern physics that four dimensional space,
of which time is an aspect, is in the shape of a hypersphere (see
Figure 3). This hypersphere appears similar to the shape of a
donut, or a bagel. The energy, or the flow of the energy stream,
within this hypersphere works like this: As shown in the illustration, the flow comes out of the bottom of the sphere, winds its
way up around the outside edge, crosses the outside equator of
the torus sphere and moves towards the hole in the top of this
torus. The energy flow then begins to fall through the top of
the hole and begins to spin in a vortex. This energy flow continues until it comes out of the bottom side of the torus where
the energy flow begins its outward expansion again. This flow
is continuous and, in a sense, infinite.
The Precession of the Equinoxes
What Fulcanelli appears to be saying here is that the precession
of the equinoxes is to be divided into four distinct ages of 6,480
years each (4 divided into 25,920) or, to round off the figures to
approximately 6,500 years each. This is also interesting because
the zodiacal cycle, which lasts 25,920 years, has four fixed signs.
These are the signs of Aquarius, Taurus, Leo and Scorpio. These
four signs are separated by 6,500 years each. Also in the Book
of Ezekiel and in the Book of Revelation we are told of the angel with four faces. This angel has the face of a Lion (Leo), a Bull
(Taurus), a Man (the angel) and an Eagle (in older times Scorpio was represented by an eagle instead of a scorpion). Apparently, according to Fulcanelli, both of these books in the Bible
are warnings and messages about the four quadrants of the precession of the equinoxes and appear to be telling us that there
is some kind of great change whenever we arrive at one of these
four signs.
The Four Dimensional Hypersphere torus is also represented by
the hypercube. A hypercube is a cube within a cube according to
physicists. Essentially this cube, also called ‘The Cube of Space’
or the ‘Tetragrammatron’ by the alchemists, is a straight edged
version of the donut shaped hypersphere (see Figure 2).
Scientists love to be able to construct objects using straight
lines, so they have created the hypercube to help them better
understand the hyperdimensional universe that surrounds us.
Alchemists, however, like to use the curved lines of nature, so
the donut shaped torus or hypersphere, is a better, more natu-
18
THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE
ral visual description of hyperdimensional space and will be the
one I use in this article.
after tornados with my Bolex 16mm camera in order to capture
them on film. I became very familiar with these lethal vortexes.
The alchemists believe there is a hyperdimensional ‘body’
around every living thing on Earth. This hyperdimensional
‘body’ or sphere known to mystics as the luminous energy body,
also surrounds every planet and star as well. Each object in the
three dimensional world is an affectation of four-dimensional
space. Humans, animals, plants, planets and stars are the solid
inside of the fourth dimensional energy flow. As you will see,
time also travels in this fashion.3
But understanding tornados also helps us understand vortexes
and the density of forces in the hypersphere. Tornados (and also
hurricanes) are made up of air like that which surrounds us all
the time. But as the air begins spinning it takes on a strange solidity. While the swirling air at the top of a tornado is somewhat
dangerous, it is the spinning air near the surface of the ground
that is really dangerous. Near the tip of a tornado, where it is
in contact with the ground, the air takes on the quality of solid
iron. The tips of tornados can rip buildings apart, throw cars
and trucks thousands of feet, and punch chaffs of wheat into
the very centre of trees like a bullet. As the air spins more violently, the tip of the tornado vortex becomes as strong as 50
locomotives engines and possesses the density of the hardest
of metals. Yet it is just comprised of air molecules. But these
molecules are spinning so quickly they create a mass that is extremely powerful. It is the spin of the air that causes it to densify
and take on the solidity of metals.
In order to begin to comprehend the topographical nature of
time, it is very important to understand the guts of this hyperdimensional sphere. By the ‘guts’ I am referring to the vortexes
that make up the energy flow running through the centre of the
hypersphere. As the energy flow begins to fall into the vortex
that runs through the centre of the sphere, it takes on the shape
of a tetrahedron.
A tetrahedron, as shown in Figure 4, is the building block of
three-dimensional space and is the founding member of the Platonic Solids. The tetrahedron is the simplest object that can
be created in three dimensions. The only object with just four
sides, the tetrahedron is also shaped like a vortex.
Getting back to the central core of our hyperdimensional torus,
we can understand the vortexes inside this sphere and how time
unfolds by using the tornado analogy. As the energy flow begins to dip down into the top of the tetrahedral shaped vortex,
it begins to spin. As the energy flow descends, its spin becomes
more rapid and compressed. Like a tornado, as it reaches further down, the tip of the vortex ‘hardens’. It could be said that
his hardening of vorticular forces is what makes up the solidity of our three dimensional space. Each human, plant, animal
and indeed every planet and star alike are the hardened tips
of hyperdimensional vortexes, which are flowing all around us
constantly.
Let us digress for a moment and discuss vortexes. Back in the
Midwest of the United States, where I come from, there is a
place called Tornado Alley. This is the flat Great Plains that
stretches from Texas to the Dakotas. Each year this area is visited by numerous tornados, which wreak havoc on the farms
and towns of this area. These tornados usually start in May and
last until early August. Having witnessed several tornados in
my early years I became fascinated by them and was once even
a ‘storm chaser’. In my young and foolish days I used to chase
Like air, these hyperdimensional forces are pretty much invisible to us. It is only when these forces coagulate into a spinning
vortex that they can be seen and felt. It is through the rapid
3
For more information on the luminous energy body, see my films Healing
the Luminous Bodywith Dr. Alberto Villoldo, ArtMind with Alex Grey and Yoga
of Light with Sharron Rose.
19
THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE
spinning of four-dimensional space that the solidity of the third
dimension is actually created. The mystics from all great traditions know this and they realised these inner dynamics of the
fourth dimension as it interacts with the third dimension. The
fourth dimension is the surrounding sphere and the third dimension are the tetrahedral vortexes that make up the central
core of the sphere. To the ancients, four-dimensional space was
called ‘spirit’ and three-dimensional space was called ‘matter’.
Now as the flow of energy falls down the vortex towards the null
point at the very centre of the sphere it begins to harden as it
spins faster and faster. This goes on and on until the vortex is
so hard it is like iron. This is how the fourth dimensional forces
create three-dimensional reality. As the vortex spins faster and
faster eventually it compresses down to the point where it has
nowhere to go but outwards again. This occurs at the null point
in the centre of the sphere and the energy flow now begins to
once again expand.
So what does this have to do with time and the topography of
time? Remember the dilemma we face in trying to make the
four ages of the precession match up with the Ages or Yugas
from the Hindu system? By attempting to make the two into
one we can not only understand the topology of time, but also
we can map time like the ancients and we can know where we
are in the river of time.
The Golden Age is the time period that starts at the null point
in the centre of the sphere and continues through the bottom
vortex. As the energy flow expands outwards time appears to
slow down. The entire period of the Satya Yuga, or the Golden
Age, continues as the energy flow goes down the bottom vortex
and rounds across the top of the sphere. It continues expanding
until it arrives at the equator.
As shown in illustration Figure 3, imagine that we are coming
through the very centre of where the two tetrahedral tornado
vortexes intersect at the very centre of the inner hyperdimensional sphere. Moving down the bottom vortex towards the outside surface of the sphere, each spin in the vortex takes longer
and is wider and slower than the previous spin in the vortex. In
other words, the energy flow expands after it passes the ‘null’
point in the very centre of the hyperdimensional sphere, or
torus, where the tips of the two tetrahedral vortexes touch.
The equator of the outside of the hyperdimensional sphere is
the borderline between the Satya Yuga and Treta Yuga, or the
Golden Age and the Silver Age. Now the energy flow begins to
contract as it flows upwards towards the north pole of the hypersphere.
The Silver Age, or the Treta Yuga, continues until the energy
flow rounds the top lip of the hyperdimensional sphere and begins to fall into the upper tetrahedral vortex. This then is the
borderline between the Treta Yuga and the Dvapara Yuga, or
the border between the Silver Age and the Bronze Age.
This energy flow continues its expansion as it climbs over the
lip of the bottom edge of the sphere where the vortex meets
the outside edge of the sphere. The energy flow continues to
expand until it reaches the outside equator area of the sphere.
Once it gets past the equator, the energy flow begins to condense, the flow begins to move faster and the spin density increases. This flow continues until the energy flow reaches the
upper lip of the outside of the hyperdimensional sphere where
it begins to ‘fall’ into the top of the tornado tetrahedral vortex.
About two thirds down in the upper vortex, where the energy
flow is spinning so fast that it becomes as solid as iron, is the
beginning of the last Age, the Kali Yuga, or the Iron Age. This
spinning continues to gain density, compression and speed as
it races towards the central null point in the very centre of the
sphere. As it approaches this null point the forces become unbelievably fast, violent and dense. It is only when these forces
achieve maximum density and they can no longer compress any
20
THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE
further that they begin to suddenly flip and begin the expansion
of the flow. This happens in an instant. This is the shift from the
Iron Age, or the Kali Yuga to the Golden Age, or the Satya Yuga.
The borderline between the Iron Age and the Golden Age is the
most distinct border in this topographical illustration of hyperdimensional time. It is the most jarring and is instantaneous.
and with that expansion the anxiety and tension of the Iron Age
disappears. It is a paradise, especially to those who may have
survived the passing through the wormhole, or the null point at
the centre of the hyperdimensional sphere.
Therefore, the years listed within the Yuga system are actually
symbolic times that explain the lengths of time as it is felt not
as it is lived. So the Golden Age or the Satya Yuga feels like it is
much longer than the Kali Yuga, or the Iron Age.
Take notice of the hourglass shape of the two tetrahedral vortexes inside the hyperdimensional sphere. Is this why Fulcanelli
tells us about the hourglass in the quote at the beginning of this
article? In Hindu mythology the God Shiva dances the world into
and out of existence playing his dhamaru which is a two sided
drum shaped like an hourglass.
The shamans in Peru tell us that we are approaching the Pacha
Cuti, which means literally ‘the world turned upside down’. They
say that it will arrive in the year 2012. This is also the year when
the great Mayan calendar reaches its end point. The cross of
Hendaye is quite explicit in saying we are reaching the very end
of the Iron Age. I would suggest that the null point, or the wormhole at the very centre of the hypersphere, is very likely the 2012
date. Our hypersphere appears to be regulated by the periodic
alignment of the galactic centre with the Sun. This also matches
the four fixed signs of the zodiac and explains why the Christian
tradition is preparing for the endtimes.
Notice that, like the number of years in the Hindu Yuga system,
the distance travelled through our ages in the hypersphere is
similar; the Golden Age, which is the distance between the null
point in the centre and the outside equator is twice the distance as that travelled through the Silver Age which is the distance from the equator to the top of the lip of the upper vortex.
Equally, the distance travelled from the top of the vortex to two
thirds down, which is the Bronze Age, is half the length of the
Silver Age. Finally, the tip of the vortex is half the length of the
Bronze Age.
Oddly enough, it also appears that Stanley Kubrick is trying to
tell us about the end of our Age in his masterpiece film 2001: A
Space Odyssey. The Starchild at the end of the film has passed
through the Star Gate of the black monolith and is returning to
Earth to create a new world or a new Age.4
This part, called the Iron Age, is the Age in which we live. This
is also why, in the Iron Age, each second feels shorter than the
second before. This is why each day, each month and year appear to be going faster than they did previously. In the topology
of time this effect can be easily understood and explained.
It is through our understanding of the Four Ages, the fixed signs
of the zodiac, and the Yuga system that we can finally appreciate
the message our ancestors have handed down to us. We are
about to pass through the Star Gate, the wormhole, and the null
point of hyperdimensional space.
Also remember, even though the distance travelled is much further in the Golden Age than it is in the Iron Age, the number of
years it takes is the same. It takes 6,480 years to go through the
Golden Age just as it takes 6,480 years to go through the Iron
Age, but it feels much different. In the Golden Age each second,
each day, each month and year appear to be longer than the previous day, month and year. Time is expanding in the Golden Age
The Cross of Hendaye reveals the most important knowledge of
all, which is the end of time and the beginning of the Golden
4
See ‘Alchemical Kubrick: 2001: The Great Work on Film’at www.jayweidner.com.
21
THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE
Age. Awareness of this knowledge helps us all to more fully
comprehend the nature of the times in which we reside and the
destiny of the human race.
precession of the equinoxes, measured the Great Cycle or the
Great Year. What they understood was that the stars in the night
sky are not fixed. Through their long observation and meditation upon the heavens they came to realise that the stars and
the constellations were slowly changing their place in the sky
above us. Creating the zodiac to assist them in these huge measurements of time they used the twelve signs to act as a giant
time clock. Through this they began to understand the Great Cycle. They realised that it took 2,160 years to move through each
sign of the zodiac and that it took 25,920 years for the equinoxes
to move through all 12 signs. The creation of the Great Year
of nearly 26,000 years gave them a clock that allowed them to
measure time.
The Quality of Time
At the very core of all the great spiritual traditions to be found
across the planet from the ancient Egyptian to the Incan and
Mayan, Indo-Tibetan, Alchemical Europe and even the Hebrew
Kabbalah lies the knowledge of the secret of the alchemy of
time. Unencumbered by the excessive demands, stresses and
speed of the modern age, our ancestors spent lifetimes in contemplation of the essential mysteries of our world.
They then came to understand that each of the signs, or places
on the clock appeared to bring forth changes in the quality of
life here on Earth. So they came to realise that every 2,160
years the quality of time changed. They also began to understand that the four quadrants of this great chronological clock
appeared to bring forth even sharper changes in the quality of
time. The four signs associated with these four quadrants are
the signs of Aquarius, Taurus, Leo and Scorpio. There does seem
to be some historical linkage between this idea that passing
through the edges of these four signs brings great changes here
on Earth. About 6,500 years ago we passed through the sign
of Taurus. Coincidentally, the human race began domesticating cattle, building walled cities, developing agriculture, fighting wars and beginning the city-states that would evolve into
governments and monarchies. Thirteen thousand years ago, as
we passed through the Age of Leo, great changes occurred including a dramatic climate shift as the ice ages began to end.
The extinction of many animals including the Woolly Mammoth,
the Saber Tooth Tiger, the Giant Tree Sloth, and many other
species happened at about this time. Interestingly, according to
anthropologists, the emergence of Cro-Magnon Man appears to
One of the great mysteries they discovered was that time is not
stagnant or linear but flows in great transformative cycles. In
fact, it is only recently modern historians have begun arguing
that time travels in a straight line. Within the limited period
of historical examination these modern historians are viewing
a snap shot of history and believe this snapshot represents the
entire picture. But does it?
The alchemists of Egypt and Medieval Europe knew that time
moved in great elongated cycles, and that each part of the cycle had a ‘quality’. This quality shaped and reformed the world.
Just as sunrise has a different quality from midnight, so too
does each aspect of the great cycle possess a quality that distinguishes it from other parts of the cycle. When the cycle of
time changes, so too do events change here on Earth.
These sacred scientists and alchemists of our past used various
devices and practices to mark the changes in the quality of time.
Astrology, divination and prophecy are some of the more obvious processes that our ancestors used to understand the mysterious process of time.
At the heart of the secrets traditions of the Egyptian and Greek
mystery schools they knew that a process, which they called the
22
IMPERIAL END TIMES, PROGRESS & THE WATER DRAGON
have occurred about 26,000 years ago, the last time we passed
through Aquarius.
tainer of water. This symbology is interesting as DNA can only
be activated in water. So even the symbolic nature of the sign
of Aquarius seems to suggest a change in the genetic structure
of the human race.
The Great Cross at Hendaye is a 350-year-old alchemical monument to the end of time. It sits in a churchyard in Hendaye,
France. The Great Cross at Hendaye appears to be a symbolical
construct that explains this science of the cycles of time. The
Cross at Hendaye describes the extraordinary changes that are
about to occur in our present era. It speaks of the end of our
current Age of Iron and the creation of a coming Golden Age.
Our spiritual existence is really a unique combination of free will
and predestination. While we possess the ability to act freely
within the moment, there is little we can do about the larger
cycles of time and the qualities that emerge at the cusp of each
of the four great signs. So as the hand on the great cosmic time
clock passes into Aquarius one can expect massive changes to
occur. While the ancient art of alchemy is concerned with many
aspects of our existence including the extraction of light from
plants and minerals, the transformation of the dark lead of our
physical being into the pure gold of enlightenment and much
more, alchemy also is a symbolic ontology concerned with the
observation in the changes of the ‘quality’ of time through the
25,920 years-long duration of the Great Year.
The great cosmic time clock in the sky is changing. We are now
entering the quadrant of Aquarius. From what the alchemical
Cross at Hendaye is saying, this change is sure to have a dramatic
effect on our species and on our planet.
What these changes are, or will be, is anybody’s guess. But they
are sure to be spectacular and remarkable. The end of time,
the end of this age and the great transformation of humanity
is at hand. This change in the quality of time will govern and
dictate the changes here on our fragile planet. The changes in
the quality of time cannot be forestalled. The fundamentalist
revival taking place all over the world reveals more about the
quality of time from which we are emerging than it does reveal
anything about the quality of time for that which is coming.
The world is changing. The past will disappear and history will
become legend and finally myth. Our destination is unknown.
The only thing we know for sure is that it will change.
zdroj:http://www.newdawnmagazine.com/articles/thealchemy-of-time-understanding-the-great-year-the-cyclesof-existence
The Peruvian shamans living high up in the Andes Mountains
have come down to tell us that a new species of human being
is about to appear. They call this being ‘Homo Luminous’. They
tell us that forerunners of Homo Luminous are already among
us right now. Like Cro-Magnon Man of 26,000 years ago, the
last time we passed through the cusp of Aquarius, so too now a
new human is emerging.
Imperial End Times, Progress & the Water
Dragon
Reg Little
This new human will possess entirely new qualities that we do
not have. The great Avatars, Jesus Christ, Krishna and many others may have been early arrivals for this newly emerging species.
Aquarius is the only one of the four quadrant signs that is symbolically represented by a human, and this human carries a con-
English speaking people who have benefited from the past
200 years of Anglo-American global order have reason to view
progress through 2012 with some sense of trepidation.
23
IMPERIAL END TIMES, PROGRESS & THE WATER DRAGON
“All indications point to 2012 being a turning point year of unrelenting economic crisis spreading outward from Europe and
the US to Asia and its dependencies in Africa and Latin America. The crisis will be truly global. Inter-imperial confrontations
and colonial wars will undermine any efforts to ameliorate this
crisis.”
The peripatetic Brazilian born journalist, Pepe Escobar, in a German interview by Lars Schall carried by Consortium News on 29
December 2011, gave a much more geopolitical slant. He commented on the evolving global scene with passages that highlighted the possible further substantial growth of the BRICS
grouping, the Russian and Chinese dominance of Central Asia,
the pervasive influence of the Chinese diaspora throughout
South East Asia, the fact that US policy shapers know absolutely
nothing about other cultures and don’t even travel and the way
that US action and Chinese inaction is inevitably drawing Pakistan closer to China.
Almost everywhere, comfortable certainties are under challenge, whether from the widespread sense of economic decline
and overwhelming debt or from the sense of tectonic shifts in
geopolitical power blocs. Clumsy responses to these challenges
are beginning to raise serious questions about the viability of
some leading democratic powers. This is particularly so as their
ever more desperate initiatives engage them in lands where unfamiliar cultures and local resentment offer little more than
quicksands to devour military and other already depleted resources.
The geopolitical environment was presented even more starkly
by the Canadian based Mahdi Darius Nazemroaya in an article
on the Global Research website on 1 January 2012:
“Neither Russia nor China will be able to stand idly in the case
that a war is launched against Iran. In one way or another, if Russia enters a war against the US and NATO then countries like Belarus, Ukraine, Kazakhstan, Kyrgyzstan, Tajikistan, and Moldova
would all be dragged into the conflict as it broadens. The Collective Security Treaty Organisation (CSTO) and Shanghai Cooperation Organisation (SCO) would be collectively involved.”
At the end of 2011 various commentators foreshadowed this
from very diverse perspectives.
The Nobel prize winning economist, Joseph Stiglitz, in the Australian Financial Review of 2 January 2012, offered a profoundly
gloomy assessment of leadership in the US, without even referring to the above geopolitical challenges:
The prolific Bartle Professor (Emeritus) of Sociology at Binghamton University New York, James Petras, titled an article that appeared on the Global Research website on 25 December 2011
Unrelenting Global Economic Crisis: A Doomsday View of 2012
and concluded it with the following words:
“Americans will have to choose between a leader who has
proven that he can’t lead the US out of its economic morass
and one who has not yet proven his inability to do so – but who
24
IMPERIAL END TIMES, PROGRESS & THE WATER DRAGON
could make matters even worse through policies that increase
inequality and slow growth.”
Today, the ASEAN plus Three grouping comprises over 2 billion
people who lead the world in financial reserves, manufacturing production, applied technology, educational excellence and
much else, and who are all led by administrative and commercial elites shaped by the Confucian tradition that derives from
China. Over more than a decade since the 1997 Asian Financial
Crisis, they have been exploring prospects for a new currency
order and the recent China-Japan currency arrangement confronts America with a number of challenges with which it is ill
equipped to cope. These include the further weakening of the
US dollar as the global reserve currency, the growing consolidation of understanding across ideological boundaries between
the Confucian communities of Asia, heightened questions about
the longer-term allegiance of assumed US allies like Japan and
Korea and the increasingly irresistible attraction of China’s economic dynamic, particularly when compared with American decline and financial distress.
In other words, it will be difficult to emerge from 2012, the Chinese Year of the Water Dragon, without an escalation of recent
trends that have witnessed a steady decline in Western economic strength and a discreet but relentless growth in Asian
wealth. This has been accompanied by the restructuring of political and economic order beyond the effective reach of Western power. On occasions, these trends can prompt acts like the
“humanitarian intervention” in Libya and activities in Syria and
Iran that may provide brief pyrrhic victories that only serve to
strip away the last remaining threads of Western (NATO) credibility and authority.
While Escobar hinted that China often has to do little more than
allow American misjudgements and misadventures to run their
course to advance its interests, Nazemroaya suggested that the
SCO, including China, may be approaching the moment where it
is pressed to openly oppose American initiatives.
East and South East Asia showcase perhaps the fundamental
weakness of the US, which is an inability to think beyond popular stereotypes and work strategically with peoples of unfamiliar cultural character. American policy has proven vulnerable to
over-reliance on using its financial leverage to buy alliances and
wield military muscle, while neglecting serious diplomacy that
seeks to build bonds informed by an understanding of educational, economic and political values and practices.
The weight of evidence suggests that China has been intent on
a peaceful rise, committed to preserving the post-1945 AngloAmerican United Nations based global order. The desperation
that increasingly seems to infuse US leaders confronted with
problems on many fronts has the capacity, however, to lead to
a hastened decline in the authority of American led institutional
structures, adding further to a sense of disintegration throughout the West.
While America’s takeover of the British heritage of empire was
skilfully managed by Franklin D. Roosevelt prior to and after
1945, it might be suggested that it has failed to use the British
legacy to innovate successfully its own imperial tools. Perhaps
the two central aspects of British success might be seen as fundamental to US failure. The invention of the modern corporation was used brilliantly by British leaders to motivate and
mobilise young men to adventure out and discover and exploit
wealth far from British shores. Moreover, the British were first
As someone who has followed closely the rise of Asia and the decline of the US for almost half a century, since arriving in Tokyo
as a diplomatic language student in 1964, it has been a matter
of profound puzzlement that US policy has increasingly shown
itself to be totally inept in responding to the creative energies
of diverse Asian peoples. These have all at various times sought
to align themselves closely, and as tacit subordinates, with the
world’s “indispensable power.”
25
IMPERIAL END TIMES, PROGRESS & THE WATER DRAGON
movers in identifying and exploiting the power of fossil fuels –
coal and oil – in seeking to extend power across the world’s seas.
behind the most discreet and obedient of manners. In many
ways, it is the antithesis to the profit driven corporate spirit that
initially built and then sought, with less success, to maintain an
empire.
Unfortunately, American corporations might be described as
having gone feral, shipping American manufacturing and technology to countries that now do it better than the US and all too
often harming human well-being and environments by focusing
on short-term profit rather than on adding quality to human
lives. Added to this, the concern to maintain a near-monopoly
hold over fossil fuels seems to have been a major motive in initiating several recent disastrous wars. Moreover, there is growing
evidence that the US has failed to master all the financial tricks
that Britain developed as a centre of empire and may have fallen
victim to practices of rehypothecation encouraged by the City
of London.
If you appreciate this article, please consider a digital subscription to New Dawn.
In contrast, the peoples of East Asia, led initially by Japan but
now by China, informed by the world’s longest continuous written tradition, and matured by the most colourful and enduring
experience of imperial strength and weakness, have responded
with tact, caution, imagination and strategy to the opportunities offered by poorly educated American political and business
leaders. Indeed, education is probably the critical factor in the
success of Asian communities, shaped as it is largely by a Confucian tradition that placed it above almost any other human endeavour. Educational deficiencies also seem to be a critical factor in US failures, as it repeatedly ignores clear warnings about
its declining capacities.
The excellence of Asian and Chinese education is increasingly
taking on a new relevance. Many, of course, still dismiss rote
learning as being a poor preparation for life where innovation
and adjusting to continuing change plays a critical role, but this
is simply pandering to comforting and deceiving delusions and
prejudices. Those educated by rote practices may be allowed a
little longer by their societies to mature and apply the benefits
of their learning but their success is demonstrated by the manner in which first Japan and later China have taken monopoly
leadership positions in many of the hi-tech materials and components that are now fundamental in technological innovation.
Moreover, competition for the world’s fastest computer seems
now to be a two horse race between China and Japan. Asian
graduates regularly make up large numbers in advanced courses
in science, technology and engineering at Western universities
where they tend to excel. And China is now said to graduate
more students from domestic universities each year than America and India combined. As a consequence, it is difficult to see
America even today retaining any technological military advantage, except in the minds of poorly educated political aspirants.
Confucian education has qualities the West has never properly recognised and that place ignorant people from advanced
economies at a serious disadvantage. These include early rigorous rote learning that builds a lifetime skill for mastering new
subjects quickly, a knowledge of key classics and historical experience that is rare in today‘s West, a highly disciplined and social
approach to life from an early age, a broad foundation in lifetime knowledge and skills and a lively and active intelligence
The situation is made no better by a little examination of American corporate culture. With the growing employment of mercenaries to undertake US military initiatives this has become
even more critical in the projection of US power. Unfortunately,
whether it is synthetic pharmaceuticals that not infrequently
kill people quickly, processed food that poisons more slowly,
chemical agriculture that depletes nutrition or financial services
that can bankrupt a nation, the focus of US corporations on
26
IMPERIAL END TIMES, PROGRESS & THE WATER DRAGON
short-terms profit results has failed to guarantee quality in their
products. It is difficult to believe that US military-industrial corporate culture is fundamentally different in basic quality.
By highlighting apparent Australian dilemmas, without seriously addressing the sources of the West’s economic and political malaise or the East’s unique cultural and educational
strengths, the article can be seen to illustrate the lack of informed forward strategising in even a front-line Western community like Australia. As elsewhere, a narcissistic assumption
of Western, and American, superiority has caused a prosperous, but critically situated, nation to neglect even basic preparations for a world that would be profoundly reshaped by another
decade of 10 percent per annum Chinese growth.
The recent Iranian hacking and capture of a US drone with the
latest technology can only reinforce such conjecture. Moreover,
an article on 9 January 2012 titled The Heritage Foundation:
Then and Now released by Counterpunch reveals fundamental
and shocking inadequacies in the latest US fighters, F22 and F35,
and is explicit about a web of institutional corruption that feeds
defense mega-corporations:
Of course, recently there have been a number of commentators warning of a bust in Chinese real estate and the decline of
Chinese manufacturing markets in Europe and America. These,
however, often have the character of wishful thinking or some
form of political posturing and correctness. Invariably, they
ignore China’s internal development strategies, growth of domestic markets and external strategic positioning in alternative global markets. In other words, there has been little or
no reflection in the West on how best to accommodate China’s
“peaceful rise.” In contrast, the “peaceful rise” itself has been
achieved through careful and far-sighted strategising and sensitive diplomatic manoeuvring.
“Here is a paradigm of the moral decay so visible among contemporary Washington defense ‘intellectuals’. These dabblers
in defense pretend to serve seriously the real needs of our national defense and our people in uniform – when, in fact, they
are serving the needs of foundations, universities, non-profits
or politicians funded by defense mega-corporations seeking to
expand their sources of government largesse.”
The unique and curious dilemmas posed by America’s decline
and China’s peaceful rise for Australia, a country with Western
history and culture but overtaken by Asian geo-political and
geo-commercial realities, were captured acutely by another 2
January 2012 article, this by Andrew Clark, in the Australian Financial Review:
The harsh reality from a Western perspective is that numerous
dangers and uncertainties loom large as the Mayan calendar
foreshadows an approaching critical moment in December 2012.
Yet these are likely to be viewed somewhat differently from an
Asian perspective, where the Year of the Water Dragon accompanies a pervasive if discreet understanding of Chinese political and strategic tradition. It would seem that China has now
advanced to a strategic position of economic and technological power and influence where anything other than informed
and disciplined understanding and acceptance will prove highly
damaging to would be rival powers. In other words, the biggest
threat to a world already confronting a growing number of
problems may derive from ignorant attempts to defend posi-
“So China – Australia’s biggest trading partner, the biggest foreign investor in Australia, the nation that generated the resources boom, transformed Australia’s terms of trade and has
accumulated more spare cash than any other country – is about
to take another great leap forward. This means a pervasive
Chinese presence spreading from mining to farming, services,
education, manufacturing, high tech industries, medicine and
tourism and presenting a dilemma for Australian foreign policy
traditionally wedded to retaining a strong US presence in the
western Pacific.”
27
IMPERIAL END TIMES, PROGRESS & THE WATER DRAGON
tions of privilege that have already been surrendered through
neglect and complacency.
that do not impose on it the burdens of a monolithic global order.
It is from this position that it will become increasingly important
to address China’s peaceful rise from a perspective informed
by an understanding of Chinese culture and history and accept
with some resolution that those who achieve the best deals are
likely to negotiate them by anticipating Chinese needs, goals
and intentions. In this respect Russia’s Vladimir Putin seems to
be well ahead of his Western rivals as he continues to show a
keen interest in Chinese martial culture and traditions during
frequent visits to his dynamic neighbour.
Nevertheless, it is hard to see any other power that is positioned to play a comparable role in the post Anglo-American
world. Given its likely role in shaping the ASEAN plus Three
and SCO communities, with which it has geo-political and historical intimacies and its likely capacity to influence events in
most parts of the world through the growing reach and importance of the BRICS community, both America and Europe may
find themselves struggling to establish their relevance and importance if present trends continue. Their disposition to understand the character of changes taking place around them in
terms of their recent, but declining, global dominance and to
disparage unfamiliar cultural norms and standards leaves them
particularly vulnerable to the unintended consequences of their
own actions.
While it remains to be seen how Hu Jintao’s successor, Xi Jinping, defines his responsibilities, he dropped some hints in a 1
September 2011 address to the Communist Party school when
he strongly recommended the careful study of Chinese history,
particularly since the mid-19th century Opium Wars. Western
behaviour in China in the second half of the 19th century is not
something that puts it in the best light. The time may be approaching for some serious and objective work on strategies of
how to negotiate with a revitalised Confucian civilisation and
how to move on from the false and misleading stereotypes of
Communist authoritarianism that remain popular in Western
discourse.
In this context, it is possible to see a situation evolving where the
US, the UK and their close allies are the least aware and clearsighted about the increasingly likely consequences of present
trends and policies. Corporate and financial power, which fragmented private interests exercise within democratic communities, has so taken over media and academia that only the most
determined and experienced alternative thinkers are likely to
be able to formulate a sense of the rising influence of groups
like ASEAN plus Three, SCO and BRICS and the inept and selfdestructive actions of the global communities erstwhile leaders.
Yet some Western comment suggests that many recent developments have been driven by a determination to strengthen the
influence of the inter-generational financial families that control the West’s central banks and move towards a new and dominant global order. If this is true, such interests are approaching
a decisive moment where they are far from well positioned to
achieve their goals. Rather they seem to have created a global
situation where they are in inevitable retreat and where a reluctant China will find itself in a dominant economic, technological
and political position, desperately seeking to define strategies
The processes touched on above are now so far advanced that
attempts to address and reverse them are only likely to harm
the personal and professional fortunes of those so bold to attempt such work. The corporate energies and fossil fuels that
built and maintained imperial structures have not been able
to nurture a more subtle and mature sense of civilisation and
means of exercising power. The Chinese experience of imperial decline at various times over three millennia will suggest
28
POPE FRANCIS & THE PROPHECIES OF ST MALACHY
to them that these situations are rarely if ever reversed. The
absence of a comparable interest in and knowledge of history
in the contemporary West only further reinforces, through neglect, the dynamics leading to Western decline.
Enlightenment, such as democracy, rule of law, human rights
and, most intriguing of all, progress? After all, the innovative
culture of the modern world has depended on a close alliance
between capital and science and it might in future be said that
this must be seen to have failed in terms both of human politics
and natural order. While the profoundly cyclical and holistic
consciousness of Chinese civilisation is unlikely to surrender its
recent technological conquests, it remains to be seen whether
it will continue to be enamoured with the Western illusion that
humanity can continuously reconstruct nature for the better.
The concluding words of an article, appearing in Global Research on 7 January 2012, by Dr. Paul Craig Roberts, a senior
Treasury official in the Reagan administration, reminds that US
policies offer little hope of reversing its present decline:
“I cannot predict how long policymakers can hold economic armageddon at bay with spin, money creation, currency swaps, intervention in gold and silver markets, and outright lies. The onset could be sudden and take place this year, but we shouldn’t
underestimate the power of spin over a gullible public that
trusts ‘their’ government and fervently believes that Muslim terrorists are out to get them and that the demise of the Constitution, the product of an eight hundred year struggle that produced Anglo-American civil liberty, is worth the price of ‘safety’.
zdroj:http://www.newdawnmagazine.com/articles/imperialend-times-progress-the-water-dragon
Pope Francis & the Prophecies of St Malachy
by Robert Howells
We think of prophecy as a revealing of information that can
include warnings or spiritual insights. In the Old Testament,
prophets were revered and the wisdom they imparted considered of the highest authority. They acted as a conduit to divine
revelation as the will of God was revealed to them through communication with the Holy Spirit.
“There is no safety in a police state and a debauched currency.
The comfortable world that Americans have known is falling
apart at the seams.”
Of course, US attempts to maintain its standing in the world
through increasing and disruptive involvement in the domestic
politics of those who are not “with us” and the incessant rhetoric
and posing about Muslim terrorists has made the movement towards “a police state” an almost inescapable defence measure,
necessary to avoid the deployment of US tactics against “the
home of the free.” The simultaneous peaceful rise of China is in
some respects the restoration of a global order where China led
the world with forms of production and political authority until the Western intrusion into China’s domestic affairs with the
Opium Wars in the mid 19th century.
Christianity was built upon a Messianic figure whose coming was
prophesied in the Old Testament books of Daniel and Isaiah. Yet
in recent times, prophecy has fallen out of favour within the
Church. Respect is still given to the biblical prophets such as
Isaiah and St John of Patmos, to who is attributed the Book of
Revelation, but the Catholic Church has refused to condone any
post-biblical prophetic utterance as being true regardless of the
source.
A peculiar question emerges from the probable end of a period
of Anglo-American Empire – does it also signify the end of the
mythologies of universal values that derive from the European
In spite of this, seers continued to add to the great body of
prophetic work throughout history. Hildegard von Bingen, Nostradamus, numerous saints and even some of the popes were
29
POPE FRANCIS & THE PROPHECIES OF ST MALACHY
compelled to share their visions of the future. The accuracy of
some of their prophecies cannot be denied.
St Malachy
According to the historian Cucherat,
Malachy received a vision during a visit
to Rome wherein he had witnessed every pope from that day to the Last
Judgement. Known as the ‘Prophecies
of the Popes’, these were recorded as
112 brief Latin descriptions, which were
clues to the identities of the popes
from medieval times to present day.
The prophecies conclude with the last
pope whom Malachy predicted would
oversee the end of the papacy and the
fall of the Roman Catholic Church.
An example was Mother Shipton, a 16th century English
prophetess who appeared to have a clear vision of the 20th century and the Second World War. Her writings include: “Carriages
without horses shall go. Around the world thoughts shall fly, in
the twinkling of an eye. Underwater men shall walk, women
will dress like men and trousers wear, and cut off all their locks
of hair. When pictures look alive with movements free. When
ships, like fishes, swim beneath the sea. When men, outstripping birds, can soar the sky, then half the world, deep-drenched
in blood, shall die.”
Shipton’s writings have an apocalyptic feel and like many
prophecies, biblical or otherwise, share a common theme in describing the End Times. This is known to Christians as eschatology.
It is said that Malachy bestowed these
prophecies upon the then current
pope after which they were deposited
in the Vatican and remained hidden for
nearly 400 years.
Another widely accepted example of prophecy concerns the
Great Fire of London. Three famous seers, Nostradamus,
Mother Shipton and the astrologer William Lilly, all predicted
a fire would engulf London in 1666. Astrologer Lilly was so accurate in his divination that he was able to name the actual day
the fire would start, and as a result he was arrested and dragged
before Parliament accused of having caused it himself. He managed to prove otherwise and was set free.
The Release
The prophecies were rediscovered
in the Vatican archive in 1590, and
published in 1595 by Arnold Wion in
his publication Lignum Vitae. Wion
claimed these were the authentic
prophecies as had been penned in the
12th century by St Malachy.
The above examples were not a matter of coincidence or luck,
nor were the seers attempting to gain fame or credibility. They
were simply communicating these foresights as inevitable facts
of what had been revealed to them through divination or vision.
Members of the Catholic Church also continued to produce
prophecies by those blessed with visions and among these stood
St Malachy of Armagh, a devout Catholic bishop who helped to
reform Ireland during the dark days of the 12th century.
The sudden ‘rediscovery’ of the prophecies in the 16th century
allowed them to be used as propaganda in the campaign to
promote Pope Gregory XIV to the throne. Since that time, debate has raged over whether the prophecies were a fabrication
30
POPE FRANCIS & THE PROPHECIES OF ST MALACHY
purely invented for this purpose. However, when studying the
accuracy of the prophecies from both before and after publication, it seems unlikely they are complete fakes.
Other prophecies were also based upon external factors such as
the location of the conclave, historic events or feast days that
coincide with the election. Clement IX (1667-1669) was prophesied as the “Swan constellation.” He was elected in the ‘Chamber
of Swans’ within the Vatican, but any cardinal could have been
elected in that place and would have fitted the prophecy. This
does not invalidate the prediction, but it changes the focus from
the identity of the individual to the environment.
Accuracy
When the prophecies were published in 1595, the corresponding pope for each prophecy up to that date was known and
could easily be identified. In the centuries since then, many have
poured over these sayings seeking evidence of a connection in
the lives of subsequent popes. The brevity of the text in the
Latin phrases allows for some room for interpretation, but many
are very specific and in no way as vague as one might expect. For
a document that is at least 400 years old, there has always been
a certain degree of accuracy.
Further evidence for the sustained accuracy of the prophecies
can be seen in Pope Clement XIII (1758-1769), whose prophecy
was “Rose of Umbria.” Clement was a former governor in
Umbria which has a rose for its state emblem. Pope John
XXIII (1958-1963), whose prophecy described him as “priest and
mariner,” was previously the Cardinal of Venice, and Pope Leo
XIII (1878-1903) is described in the prophecies as “Light in the
heavens.” His coat of arms shows a shooting star. This example
and numerous others are accurate 700 years after the time of
being inscribed, and 400 years following publication.
A possible explanation for this would have been if the papal elections were somehow influenced by the prophecies, but
there are many examples that refute this.
Pope Innocent XII (1691-1700), whose prophecy translates as
“Rake in the door” had the surname Rastrello, Italian for rake,
and originally had a rake on his family coat of arms. This has
to be the most accurate and one of the hardest to contrive. Innocent’s election came at the end of a very difficult five-monthlong conclave, so it is unlikely his selection was a simple attempt
to fulfil prophecy.
The prophecy for Pope Pius VII could not have been contrived.
His reign coincided with the rise of Napoleon whose fame and
power overshadowed the pope considerably. The prophecy for
the time of Pius was “rapacious eagle,” and the eagle was the
symbol by which Napoleon was identified.
Another important example of the accuracy of the prophecies
is the reign of Pope Benedict XV (1914-1922) in which he witnessed the Bolshevik Revolution outlaw Catholicism in Russia,
the 1918 Spanish Flu pandemic that ravaged Europe and the outbreak of the First World War which killed a further 20 million
people. His correlating prophecy was “religion depopulated.” It
must be noted these world events could not have been averted
so it would not have mattered which pope reigned during this
time. The prophecy is linked to the timing of historic events and
not to the man, but it is clear the link to the pope could not have
been contrived in any way.
The Final Pope
The ‘Prophecies of the Popes’ join that long tradition of apocalyptic prophecy by concluding with a final pope, “Peter the Roman” who is destined to witness the destruction of Rome and
the Last Judgement.
In the final persecution, the seat of the Holy Roman Church
will be occupied by Peter the Roman, who will feed the sheep
31
POPE FRANCIS & THE PROPHECIES OF ST MALACHY
through many tribulations, and when these things are finished,
the city of seven hills will be destroyed, and the formidable
Judge will judge His people. The End.
gation, corruption within the Vatican bank and the scandal of
child abuse.
In terms of addressing the loss of the faithful, Pope Francis can
speak directly to the wider audience of disillusioned priests and
parishioners. His Argentinian birth and Jesuit background is
well suited to stemming the exodus from Catholicism sweeping
through South America where over 75 million Christians have
converted to Pentecostalism.
According the ‘Prophecies of the Popes’, the time of the last
pope is finally upon us.
On 13 March 2013 Jorge Mario Bergoglio, hailing from Argentina,
became the first non-European pope for 1,300 years. As Pope
Francis, he is proving popular, as his displays of humility and
focus on poverty are fast becoming the stuff of legend.
Poverty is a huge issue between the clergy of South America
and the Vatican as there is so much wealth in Rome, and yet, so
many Catholics worldwide are mired in destitution. Pope Francis is devoted to alleviating the suffering caused by poverty, and
as Archbishop of Argentina, he refused to live in the palace assigned to that role and would travel on public transport to visit
the poorest people in slums and prisons.
The identification of Pope Francis as Peter the Roman requires
no great leap of deduction. Members of the Curia are automatically referred to as being Roman, having held a position in the
Vatican administration. Bergoglio previously held five such positions in the Roman Curia. The links to the ‘Peter’ aspect of the
prophecy were less clear until Bergoglio chose his papal name
from Saint Francis of Assisi, whose full name was Francesco di
Pietro di Bernardone – Pietro meaning Peter.
He may have good intentions for mitigating poverty, but first he
will need to put the Vatican finances in order in the wake of the
banking scandals that dogged his predecessor, Pope Benedict
XVI. There is also a possibility that in terms of financial fluidity,
Pope Francis may find the Vatican coffers are already empty, and
he cannot easily sell off the family silver.
There is a precedent for this with Pope Paul IV who was elected
in 1555. The prophecy described him as “from the faith of Peter.”
Paul’s middle name was Peter.
The issue of child abuse speaks to a deeper problem. The vow
of celibacy, which was inspired by the passage in Matthew 19:12
where Jesus actually refers to eunuchs, is an attractive factor to
paedophiles who have shame around their sexuality and wish
to suppress it. Consciously, they choose celibacy while unconsciously they are putting themselves in a position of power over
minors. Pope Francis needs to realise the shackles of celibacy
deter new priests from joining, and it is an attractive factor
for paedophiles entering the Church. He might also reconsider
the Vatican’s stance on marriage and open the doors to female
priests to help transform the Church.
Challenging Times
The timing of the ‘many tribulations’ of the prophecy may also
seem apposite as there are many challenges on the horizon that
threaten to unseat the new pope and bring to an end one of
the oldest institutions in the world. For nearly 2,000 years the
Catholic Church has been besieged by persecution and threats
of invasion, but in recent years those armies have receded and
been replaced by the judgments of the press and public opinion.
The three main challenges facing the Catholic Church today are
the exodus of members from both the priesthood and congre-
32
V USA JSME ZE ZEMANA ZKLAMÁNI. JEŠTĚ ŽE JE TADY SCHWARZENBERG
Conclusion
Pope Francis is well suited to address the challenges facing the
Catholic Church, but in the shadow of a 700-year-old prophecy,
he may find that fate has other plans for him. Christianity is an
apocalyptic religion and it might be within reach of its conclusion: the Rapture clothed in death and destruction.
We can only wonder if the Roman Curia will truly embrace that
of prophecy, or if they are hoping to maintain the status quo.
In the end, they might not have a choice.
Ti, kdo se u nás věnují vašemu regionu, přesouvají centrum pozornosti na Polsko a všímají si, že Poláci obecně jsou daleko více,
silněji proti Putinovi. Nevíme, co si o české politice myslet. Co
se týká Středního východu, je to stále dobrá politika. Přáli bychom si však, aby Češi byli silným a morálním hlasem i v otázkách
teritoriální svrchovanosti a lidských práv v širším slova smyslu.
Naštěstí jsou lidé jako Karel Schwarzenberg a Michael Žantovský,
které obdivujeme a nasloucháme jim.
zdroj:http://www.newdawnmagazine.com/articles/popefrancis-the-prophecies-of-st-malachy
V USA jsme ze Zemana zklamáni. Ještě že je
tady Schwarzenberg
Jak hodnotíte agresivní chování Vladimira Putina na Ukrajině? Čeho se snaží dosáhnout a jak je úspěšný?
Známý americký politolog Kenneth R. Weinstein stojí v čele
prestižního konzervativního Hudson Institutu od roku 2005.
Původně se věnoval myšlenkám osvícenství, v poslední době
se však soustředí na současné mezinárodní vztahy. Píše pro
vysoce sledovaná média ve Spojených státech, Evropě a Asii. Za
svoji práci byl Weinstein francouzským ministerstvem kultury
odměněn Rytířským řádem svobodných a humanitních studií.
V rozhovoru s Tomášem Klvaňou, hostujícím profesorem New
York University, který vedl pro ParlamentníListy.cz, vyjádřil Weinstein mimo jiné zklamání z proruské orientace prezidenta
Miloše Zemana.
Putin má dva cíle. Zabránit tomu, aby model demokratické Ukrajiny sloužil příkladem Rusům, kteří by chtěli skoncovat s jeho
kleptokracií, a rovněž chce obnovit ruskou hrdost po pokoření
z rozpadu Sovětského svazu. Jeho dlouhodobým cílem je destabilizovat NATO.
Zahraniční politika prezidenta Baracka Obamy je zcela jasně
odlišná od politiky jeho předchůdce. Je pouze protikladem
té Bushovy, je ve všem pouze reaktivní, nebo přece jen existuje ucelená Obamova doktrína?
V USA jsme Českou republiku považovali za hráz proti Moskvě, za
zásadního spojence ve střední a východní Evropě, za hrdý národ,
který svým duchem odporoval sovětské invazi v roce 1968. Teď
jsme ovšem zmateni, jsme zklamáni z postojů prezidenta Zemana
a některých dalších politiků nalevo i napravo k Ukrajině a Rusku.
Prezident veřejně nevyslovil jasnou vizi, v co věří – Obamovu
doktrínu – protože je politicky neudržitelná. Ovšem z hrubých
obrysů můžeme říci, že zahraniční politika prezidenta Obamy
odmítá Bushovu doktrínu v jejích různých formách, i hodně z ob33
V USA JSME ZE ZEMANA ZKLAMÁNI. JEŠTĚ ŽE JE TADY SCHWARZENBERG
sahu americké politiky za období několika posledních desetiletí.
Zdá se, že věří, že rozsáhlé nasazení amerických vojenských jednotek v zahraničí škodí jak Americe, tak těm, komu se pokoušejí
pomáhat. Obama si necení americké výjimečnosti a energické
obrany lidských práv. Avšak nemůže to veřejně hájit, tyto názory jsou velmi nepopulární.
v mnohem lepším stavu. Bush tam chtěl nějaké jednotky
ponechat, ale Obamova administrativa se držela ideologie ústupu, nepochopila, co bylo naléhavě potřeba, a bagatelizovala
ISIS, když tato organizace rostla ve vážnou hrozbu.
Vůči Rusku měl být Obama tvrdý okamžitě v reakci na invazi na
Krym, vyžadovat jednotu spojenců a poskytnout zbraně Ukrajině, a to tváří v tvář nejhoršímu porušení státní suverenity v
Evropě od II. světové války. Budapešťská dohoda, která zaručovala svrchovanost Ukrajiny, pro Obamu neznamenala nic. Reagan, Clinton, Bushové a Carter by odpověděli úplně jinak, a stejně tak i Mitt Romney. Všichni chápali, že Amerika má jedinečnou úlohu při velkých mezinárodních krizích, a sice vést. Obama
nečinně přihlížel a usiloval o spojenecký konsenzus pomocí
sankcí, což nápravu nezjedná.
Raději, než ukazovat sílu, věří, že musíme záměrně zredukovat naši globální obrannou stopu a zapojit se do jakéhosi sebezadržování, jak to nazvali v roce 2011 mí kolegové z Hudsonu
Seth Cropsey a Doug Feith. Prezident má tendenci zlehčovat
zásadní bilaterální i spojenecké vazby, které byly budovány desetiletí a měnit rovnováhu tím, že se zaměřuje na kontakt s diktaturami, jako jsou Írán a Kuba.
Obama sklízí kritiku za to, že je slabý vůči Rusku, Sýrii, Iráku
a Libyi. Není nespravedlivé obviňovat ho za všechny ty nesmírně složité, obtížné situace? Lze si představit, že se neměl
stahovat předčasně z Iráku, ale koneckonců byl to prezident
Bush, kdo se rozhodl opustit Irák. A co měl Obama udělat
podstatně jinak ohledně Ruska, Sýrie a Libye?
Byla to přece Obamova váhavá reakce na Asadova vážná
porušení lidských práv a použití chemických zbraní, která dala
Putinovi zelenou, aby udělal, co udělat chtěl.
V Sýrii jsme měli spolupracovat s neislamistickou opozicí. Měli
jsme šanci svrhnout Asada, když do opozice naskočil generál
Idriss a byl schopen s sebou vzít i klíčové části armády. Ale pracovat na svržení Asada by znamenalo znemožnit kontakt s Íránem,
což je úhelný kámen prezidentovy politiky. Situace s lidskými
právy v Sýrii je daleko horší, než kdy byla za Bushe v Iráku, navíc
jsme viděli, že Asad použil zbraně hromadného ničení. Někdy
se musíte ujmout role vůdce, přesvědčit veřejnost o nutnosti
bolestivé oběti a použít ozbrojené síly, abyste zamezili ještě
větší tragédii.
Svět je určitě složitý, ale moc a odpovědnost prezidenta jsou
unikátní. Jádrem problému prezidentovy zahraniční politiky
je, že se zatvrzele drží různých fixních představ, idée fixe,
včetně nutnosti „soustředit se na budování státu doma“, což mu
zabránilo v agilnější a efektivní zahraniční politice.
Změnit kurz znamená být intelektuálně čestný: přiznat chybu
a jít za rámec svých nejbližších poradců. Všichni naši prezidenti
se v úřadu učili a významně se posunuli včetně Jamese Cartera
poté, co Rusové šli do Afghánistánu. Také to znamená, že využijete prezidentského přístupu k médiím, abyste utvářel veřejné
mínění ve prospěch třeba i nepopulární, avšak potřebné politiky. Obama toto nevykazuje.
Charles
Krauthammer,
otec
slavné
myšlenky
„jednopolárního okamžiku“, před pár lety napsal, že
úpadek Spojených států není nevyhnutelný. Tvrdil, že
tento sestup byl rozhodnutím elit a bylo jej možné odvrátit
politickou cestou. Souhlasíte s jeho hodnocením?
Bush opravil politiku v Iráku eskalací vojenských aktivit v roce
2007. Udělal to navzdory radám téměř všech poradců, neměl
žádnou veřejnou podporu, ale uspěl a zanechal Obamovi Irák
Plně s Charlesem souhlasím. Roste středolevý a pravicový konsenzus, že politika ústupu se musí zvrátit. Pohromy roku 2014,
34
V USA JSME ZE ZEMANA ZKLAMÁNI. JEŠTĚ ŽE JE TADY SCHWARZENBERG
tedy Krym a ISIS, přinesly základní posun v mínění veřejnosti
i elit. Všichni republikánští prezidentští kandidáti, s výjimkou
Randa Paula, dali jasně najevo, že je nutná vedoucí role USA ve
světě. A klíčoví demokraté v Kongresu se v soukromí vyjadřují k
prezidentovi i jeho hlavním poradcům kriticky.
Vztah USA – Čína je kriticky důležitý, ale komplikovaný.
Obrovský čínský hospodářský růst byl částečně poháněn americkým kapitálem a americká životní úroveň se zlepšila kvůli nízké
ceně čínských výrobků.
Jsou ale mezi námi geopolitické rozdíly v náhledu na různé
otázky – od lidských práv až po čínskou agresi v Jihočínském
moři. Zvládání tohoto vztahu je navíc komplikováno tím, že procesy čínské politiky jsou neprůhledné a soustředí se kolem prezidenta Si Ťin-pchinga. Tendence k nedorozumění je obrovská,
zvláště proto, že Čína chce odstranit USA z pozice dominantní
globální mocnosti.
Byl jste teď v Číně. Jak pozorně tam sledují události v
Evropě, zvláště na Ukrajině? Jak figurují v jejich zahraničněpolitických úvahách?
Číňané sledují Evropu pozorně z ekonomických i strategických důvodů. Ukrajina je staví před dilema: chtějí podpořit
svou spřátelenou autokracii a partnera v šanghajské spolupráci,
Rusko, ale podpořit otevřeně ruskou invazi na Ukrajinu by znamenalo podkopat teritoriální integritu, což je ústřední věcí čínské politiky.
Bude-li Čína usilovat o to, aby využila své rostoucí hospodářské
zdatnosti k mlhavým, nejasným cílům – ať jde o výhrůžky
sousedům v Jihočínské moři nebo o hackerské útoky na
databáze amerických federálních zaměstnanců – bude vztah
mezi těmito dvěma aktuálními mocnostmi stále obtížnější.
Bude-li se Čína soustředit na ekonomický růst, transparentnost
a demokratický právní stát, bude vztah ku prospěchu obou zemí.
Ovšem Čína není liberální demokracií a není ani trochu transparentní.
Čína stejně jako Rusko chce rozdělit Evropu a USA. Velice posílila
svoji lobbistickou přítomnost v Bruselu a hlavních městech jednotlivých států, aby utvářela mínění elit a podporovala obchod
i jiné formy spolupráce. Si Ťin-pching a jeho politika „jednoho pásu, jedné cesty“ se snaží přivést i partnery v Evropě k
úzké spolupráci s Čínou na mnoha frontách; součástí této politiky, jejího strategického úmyslu, je neutralizovat tyto partnery
ohledně citlivých mezinárodních otázek, jakými jsou agresivní
čínské teritoriální nároky v Jihočínském moři.
Evropa čelí obrovskému problému s uprchlíky, který divoce
rezonuje na celém kontinentu a vyvolává xenofobní, rasistické a neonacistické politické síly. V menší míře čelí USA
podobnému problému. Jaká je vaše rada Evropanům, jak
zacházet s miliony uprchlíků převážně z muslimských zemí,
kteří budou chtít přijít? Jaký je správný poměr humanitární
a rozvážné politiky?
Rusko se obrátilo na Čínu jako na svého klíčového ekonomického partnera, uzavřelo zásadní hospodářské obchody v oblasti
energetiky a infrastruktury, protože Čína se nepodílí na režimu
hospodářských sankcí. Čínsko-ruská vojenská spolupráce významně narostla, a to i ve společných vojenských cvičeních.
Evropa čelí téměř nemožné situaci – poté, co opustila sebevědomou politiku občanské asimilace (tedy přizpůsobení na občanském základě; pozn. překl.), je nyní postavena před otázku, jak
dosáhnout integrace svých dlouhodobých obyvatel a uprchlíků,
z nichž se mnoho asimilovat nechce. Tato výzva je zesílena tím,
že ISIS je přitažlivý pro mladé muslimy, a to představuje problém
pro vnitrostátní bezpečnost.
Jak budou USA zvládat svoje vztahy s Čínou v několika
příštích desetiletích? Tento vztah přece jen bude v mnohém
určovat budoucnost světa. Měli bychom být v této věci optimisté, nebo pesimisté?
35
V USA JSME ZE ZEMANA ZKLAMÁNI. JEŠTĚ ŽE JE TADY SCHWARZENBERG
Nám se ve Spojených státech daří daleko lépe integrovat
naše muslimské přistěhovalce ekonomicky – nikdo do USA
nepřichází, aby žil z podpory. Převážná většina amerických muslimů odmítá násilnický radikalismus. Ale přesto máme každý týden případy, kdy radikálové plánují nebo se dopouštějí násilí.
nehraje roli? Co by měli lidé sledovat, co bude důležitým
ukazatelem budoucího úspěchu?
Kampaň je na samém začátku. Je brzy na to, aby se něco
rozhodlo – ani Barack Obama, ani John McCain nebyli nevyhnutelnými vítězi v této fázi primárek, a Mitt Romney čelil v této
fázi kampaně značné nepřízni osudu. Nominace je během na
dlouhou trať. Jasné je, že Hillary Clintonivá a Jeb Bush nemusejí
být nominováni – budou muset vést chytrou a efektivní kampaň
po celou dobu tohoto dlouhého závodu.
Evropa se nemůže k uprchlíkům otočit zády, ale potřebuje politiku, která opět umožní občanskou asimilaci. Po útoku na
Charlie Hebdo si Francie uvědomila, že dávat přednost hodnotově neutrálnímu, měkkému multikulturalismu před republikánskými zásadami otevírá dveře radikalismu. I další by měli
následovat příklad ministerského předsedy Manuela Vallse v
jeho zásadovém přístupu, který posiluje policejní práci vůči
radikálům spolu s obranou liberálních ideálů.
Politické akční výbory (Super PACs, organizace soustředící
se především na získávání finančních prostředků na kampaň
určitého kanditáta; pozn. překl.) financované malým počtem
„megadárců“ budou tentokrát hrát daleko důležitější úlohu.
Pole republikánů se mnohem více otevřelo kvůli „primárkám“
mezi přispěvateli Politických akčních výborů; Scott Walker a
Marco Rubio získali význačné sponzory, a omezili tím Bushovu finanční výhodu. Tyto výbory budou zásadní i pro kampaň Hillary,
ovšem jestli ona závažně klopýtne a bude ji chtít vyzvat vážný
oponent, pak on či ona dostanou okamžitou a masivní podporu
od Super PAC.
Dluhová krize států, která v případě Řecka ohrožuje eurozónu, britský euroskepticismus, který dostane v referendu příležitost vyvést Británii ven z EU, nebezpečí z Východu a migrace muslimů – zdá se, že toho mají politici EU na
talíři plno. Přesto se zdá, že zde není jasný evropský vůdce s
vizí, který by měl legitimitu, schopnosti a energii, aby kontinent sjednotil. Kdyby se nějaký takový uchazeč připravoval
vyjít na veřejnost, který z amerických prezidentů by mu měl
být inspirací a proč?
Takže si nemyslíte, že nominace Hillary bude jasná?
V žádném případě není Hillary jasná. Její výkon v kampani
je přinejlepším průměrný. Jsme ale na samém počátku procesu primárek. Bernie Sanders ukazuje skutečný tah na branku.
Sanders nemůže být nominován, ale bude-li dál získávat podporu základny, může do závodu nastoupit jiný kandidát, který
může zvítězit.
Evropa potřebuje lídra, který bude mluvit otevřeně, bude mít
jasnou vizi a sjednotí evropské národy s ohledem na společné
výzvy. Evropa potřebuje evropského Ronalda Reagana, který
osloví průměrného Evropana, postaví se bruselské byrokracii,
avšak znovu oživí evropský projekt, a současně bude stát pevně
proti ruské výzvě a podporovat občanskou integraci migrantů.
Toto je zásadní výzva – výzva, kterou EU představuje pro státní
svrchovanost na různých frontách, monetární, regulační i frontě
občanské integrace; to také činí obranu Evropy ještě složitější.
Její znovunastavení vztahů s Ruskem, čili reset, skončilo
žalostným selháním. Ublíží jí to během volební kampaně?
Jejímu výkonu jako ministryně zahraničí včetně otázek Benghází
a ruského resetu hodně scházelo. Její síla je v roli mluvčí za ženská a lidská práva a spočívá také v tom, že byla tahounem od-
Svět sleduje úvodní fázi americké prezidentské kampaně
roku 2016; a většina lidí v Evropě jí nerozumí. Jak mají číst,
co se děje mezi demokraty a republikány? Co nyní hraje a
36
TŘI PRINCIPY, PRO KTERÉ JSOU ČEŠI STÁLE HUSITY
klonění politiky USA směrem k Asii. Je spíše symbolem, je pilná
a vždy si dobře nastuduje přípravné materiály.
ocenili. Ztratíme-li se v nepatrných detailech regulace, ať v USA
nebo v EU, bude to znamenat, že ztratíme příležitost prosperovat v budoucnu, ale rovněž ztratíme příležitost mít silnější Západ.
Jeba Bushe musíme považovat za jednoho ze tří favoritů
mezi republikány společně se Scottem Walkerem a Markem
Rubiem. Zdá se však být trochu zrezivělý. Máte také ten
dojem?
(Rozhovor pro ParlamentníListy.cz vedl akademik a hostující
profesor na New York University Tomáš Klvaňa)
Jeb je už nějakou dobu mimo úřad a před pár lety neplánoval,
že bude kandidovat. Jeho přechod do režimu kampaně byl dobrý, ale ne bezchybný. Jeho kampaň nezastavila opozici, jako
tomu bylo u jeho bratra v roce 1999. Jestliže jsme řekli toto, je
třeba říci i to, že klopýtnutí v začátku není vůbec fatální, Jeb je
zdatným politikem a vydrží až do konce kampaně.
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Prominentni-americky-politologWeinstein-pro-PL-V-USA-jsme-ze-Zemana-zklamani-Jeste-ze-jetady-Schwarzenberg-381585
Tři principy, pro které jsou Češi stále husity
Americké průzkumy mínění v současné době ukazují
zlepšení u George W. Bushe. Bude jméno Bush pro Jeba
zátěží, pozitivem, nebo bude mít účinek neutrální?
Josef Staněk
Rodné příjmení bude politickou zátěží, ale sítě jeho rodiny
budou k získání financí a pro úspěch jeho kampaně kriticky
důležité. George W. a jejich otec George H. W. jsou u republikánské základny velmi populární.
Že to nejsou principy ledajaké, nějaké
teologické tahanice o výklad něčeho,
čemu stejně nikdo nerozumí, o tom
nás poučuje způsob odlišení věcí lidských a božích. Názorně jej dokládá
učený rabín Gamaliel v Evangeliu, kdy
o Ježíšovi přibližně říká: „Kolik již tady
bylo proroků a povstalců, a kdo o
nich dnes po létech něco ví? Jestli
bylo Ježíšovo poselství z člověka, bude
rychle zapomenuto. Jestli bylo od
Boha, marně proti němu budete bojovat!“ Tímto kontrastem výsledku historických dějů dal rada Gamaliel jakémukoliv člověku návod k odlišení subjektivních lidských představ od výroků
a činů, které jsou nejméně částečně zakotveny v Pravdě. Neboli jinak řečeno
Mnoho lidí na levici a někteří na pravici v Evropě jsou proti
TTIP, obchodní úmluvě, protože se bojí, že to bude jen další
nástroj dominance USA. Jak se na dohodu a na to, jak se
utváří, díváte vy? A jak by ji měli politici, kteří jsou pro,
vysvětlit svým voličům?
TTIP je dohoda kritická pro vazbu mezi USA a EU, ekonomickou
i politickou. Je nezbytná pro oba partnery, ale její důležitost
široce překračuje ekonomiku. Jde o projekt, který posílí jednotu
Západu mnohem hlouběji – a je přímým důsledkem amerického
snažení v Asii, tedy dohody TTP, která se zdá, že nyní směřuje
ke schválení. Říci ne TTIP znamená říci ne vybudování velikého
společného trhu a také ne významným obchodním a investičním
příležitostem; co je důležitější, byla by to velká facka západní
jednotě, tedy něco, co by Putin a jeho autokratičtí přátelé velice
37
TŘI PRINCIPY, PRO KTERÉ JSOU ČEŠI STÁLE HUSITY
v Duchu svatém (božím) nebo v objektivitě duchovních zákonů.
do původní židovské víry. V době nástupu renesance se toto
oslabení projevovalo mimo jiné prodejem odpustků a posílením
pocitu „zmocnění“ kněží k odpouštění. Absence etiky neboli
opravdovosti a shody slov a činů začala ohrožovat věrohodnost křesťanství jako náboženství civilizaci formující. (Z téhož
důvodu vzniklo před tím i vystoupení Mohamedovo.) Hrozilo, že
se křesťanské náboženství promění jen na soubor pověr a prázdných rituálů. Jakmile toto směrování Hus zevnitř prohlédl, vystoupil proti němu celou vahou své osobnosti. A právě pro toto
směrování se jeho duše napojila na vyzařování ducha Pravdy.
Toto usilování dalo jeho slovům onu sílu!
Tím, že šest století všemocná katolická církev včetně světské
moci potírá odkaz Husova způsobu myšlení, a nepodařilo se
ho vymýtit, lze považovat za prokázané, že jeho přístupy byly
v něčem zakotveny v Pravdě. Existuje tolik teologů a vědeckých historiků, ale ještě jsem od nich nečetl přesvědčivý rozbor
těchto Husem v Pravdě zakotvených principů. Vysvětlení sporu,
jako že šlo o spor okolo „přijímání pod jednou či pod obojí“
nebo o požadavek asketického života duchovních, považuji za
povrchní až naivní. Proto se o rozbor příčin přetrvávání Husova
odkazu (neboli ducha) v českém národě pokusím jako nezávislý
samouk.
Druhým nepochybným Husovým odkazem z Ducha je před koncilem neboli světem vyslovený požadavek na právo každého
člověka na vlastní názor! (Včetně výkladu Písma svatého.)
Tímto přístupem jeho vystoupení před koncilem neboli světem
učinilo vlastně začátek konce skupinového myšlení! To byl stav
komunity, v níž „právo na názor“ má jen hlava kmene či církve.
Tím je na ni přenesena odpovědnost za veškeré chování členů
církve, svědomí jednotlivce je nekompetentní. Za to má mít
každý zajištěno „vplutí v lodi církve“ do nebe! (Za předpokladu
poslouchání církevní vrchnosti.)
Prvním nepochybným Husovým poselstvím a odkazem českému
národu je požadavek zachování etického poselství křesťanství!
Všechna náboženství jsou v podstatě pokusem „lidského
rozumu“ o „i prostému lidu pochopitelný“ komplexní výklad světa a smyslu života jednotlivce v něm. S ohledem na
posluchače musí být všechny „věrouky“ zjednodušené až naivní.
Proto je jinak vysoce vyspělí autoři výkladů světa formují do
tvarů legend, pohádek a bájí. (Odtud moudří vědí, že v pohádkách je více pravdy než v denním tisku.)
Neboli Jan Hus vyslovil na auditoriu světa požadavek přechodu
k nové vyšší kvalitě duchovnosti a tím civilizace lidstva. Ta
je postavena na poznání, že každý člověk je jednotlivě a individuálně odpovědný za své myšlenky a činy před Bohem!
Žádná finančně a poslušností církevní vrchnosti honorovaná
rozhodnutí údajně Ježíšem pověřených k odpuštění přestupků
na „druhé straně života“ neplatí! Jakmile duch člověka opustí
tělo, nevplouvá do záhrobí na „lodi církve“. Jen Ježíš sám
vpouští ducha zemřelých do své záhrobní úrovně, do svého
„království“! Na to musí mít odpovídající lehkost, kvalitu. Tváří
tvář Světlu žádná „legitimace“ pozemské organizace či dokonce
koupený odpustek nemá cenu! To vždy platilo a platí.
Kromě výkladu světa je další pravidelnou funkcí všech náboženství proměňovat život člověka z nudného každodenního
souboje o přežití v existenci smysluplnou! (Jaký by byl nudný
občanský rok bez svátků?)
Jan Hus si v době svého života povšiml, že v době přechodu éry
od asketicky a mysticky pojatého gotického křesťanství k jeho
renesanční podobě se z něho čím dál více vytrácí jeho etický
rozměr. První oslabení etického apelu křesťanství nastalo ostatně při spojení světské a církevní moci za císaře Konstantina.
Viz Petr Chelčický v traktátu „Sieť viery pravé“. Tu potrhali
„dva velryba veliká, císař a papež“! Neboli tyto dvě instituce,
moc světská a církevní oslabily Ježíšův etický apel, vsazený
38
TŘI PRINCIPY, PRO KTERÉ JSOU ČEŠI STÁLE HUSITY
Od tohoto prohlédnutí stavu věcí, většinou formou osvícení,
došli Wycliffe, Hus a mnozí jiní (také já), k poznání skutečného
stavu věcí duchovních: hlavou pozemské církve není za hlavu
se deklarující papež, ale jen a jen Ježíš Kristus sám! (Ježíš: „Já
jsem s vámi až do konce světa!“) Uvedené je třetím poselstvím
Jana Husa, které odcítil z Pravdy. A ono jej učinilo „v duši národa
nesmrtelným“. „Zapečetil“ jej tím, že za toto přesvědčení obětoval svůj život. Skrze tuto oběť Jan Hus nepochybně vstoupil
do Ježíšova království.
3. Hlavou neviditelného pozemského křesťanského
společenství je Ježíš. (Církev pouze napomáhá poznání a
žití jeho poselství.)
To, že tyto pravdy pochopili v Evropě Češi jako první, mě
naplňuje hrdostí. Přetrvávání masy těch, vlastně „husitů“, kteří
v českých zemích uznávají výše zveřejněné principy, je znakem
toho, že jsme stále duchovním těžištěm Evropy. Pouze doba
se změnila. Dnes se nebojuje za pravdu cepy, ale odoláváním
ohlupování materialistů a scholastiků a vlastním duchovním
úsilím. Úsilím o lepší mezilidské a duchovní poznání. Neboli o
přiblížení chování a myšlení, které je milé Bohu.
I podle mého vnímání není viditelná církev totožná s tou skutečnou. Ježíšova církev na zemi se skládá z lidí, kteří přijímají
duchem (intuicí) duchovní a vitální vyzařování Zdroje. Odtud
uzdravování z víry. Tomuto Zdroji osobně říkám „kosmický princip Krista“. Je to Stvořitelem ustanovený vzor muže a ženy,
který pomáhá najít cestu duším v těle, neboli lidem putujícím
hmotným stvořením. Osobně jsem přesvědčen, že ti, kteří Ježíše
a jím vyslovené etické zásady milují, a obětují v pozemském
životě něco pro Boha, dočkají se nepochybně s Ježíšovou pomocí setkání se Světlem po smrti svého těla. Neboli pak uvidí,
že i za života byli členy jeho společenství, ať si toho byli či
nebyli vědomi. A již se do nového těla zde na zemi nenarodí. Živočišný život žijící také nejsou zatraceni. Podle mého
vnímání takoví dostanou možnost reparátu života prostřednictvím „reinkarnace“ a opětovné možnosti objevení průvodcem stvoření, Krista. Jsem přesvědčen, že do věčnosti nelze
vstoupit bez pomoci Ježíše, který provádí nejen na zemi, ale i
záhrobím.
Jsem přesvědčen, že Jan Hus je nejen největší český hrdina,
ale že bude spolu s mnoha svatými, dokonce i proroky jiných
náboženství, jedním z učitelů duchovnosti obnovené církve. Jen
ta může lidstvo posunout do žití nové vyšší civilizace. Ta bude
tím druhým příchodem s mocí (skrze poznání). Kdo bude něco
vědět za šest století o minulých a dnešních „koncilových otcích“
a vědeckých analyticích Jana Husa? Duch věčnosti promění jejich „učenosti“ a vědeckosti v prach země. Českého kazatele ale
budou znát lidé i za dalších šest století.
Na těchto na institucích a hodnostech lidí nezávislých společenských procesech může každý vidět, jak „vane Duch věčnosti
(svatý)“! Jeho nepředvídatelnosti jsou podivné jen v našich
očích, protože jsme nadměrně uvězněni v pozemsky zneužívaném rozumu. „Více pohledu z hlediska věčnosti“ na život by
nám poradil „starý husita“ T. G. Masaryk.
Takže Jan Hus za cenu svého života, jinak by si toho nikdo
nevšiml, umožnil zveřejnění těchto duchovních pravd:
zdroj:http://hledani.gnosis.cz/tri-principy-pro-ktere-jsou-cesistale-husity/
1. Těžiště křesťanství není v rituálech, ale je v etickém pojetí
způsobu života.
2. Každý člověk má právo na vlastní názor neboli na individuální svědomí.
39
PERZEKUCE KŘESŤANŮ V ISLÁMSKÝCH ZEMÍCH ANEB „TĚŠTE SE NA OPRAVDOVÝ HOLOKAUST!“
Jejich perzekuce v islámských zemích dosahuje šíře a intenzity
hrozící odstartovat největší humanitární katastrofu naší doby.
Děje se to stejně jako u tolika předchozích genocid a pogromů
za téměř totálního mediálního zatmění a mlčení politických a
církevních institucí – s výjimkou několika specializovaných humanitárních organizací a jejich internetových stránek.
Těmi nejaktivnějšími jsou dvě, obě nezávislé a financované ze
soukromých příspěvků:
• The Gatestone Institute je zaměřený na „vzdělávání
veřejnosti o událostech přehlížených hlavními médii a
představujících hrozby naší individuální svobodě, svrchovanosti a svobodě slova“.
• The Barnabas Fund je organizace nejen informativní, nýbrž
i charitativní, pomáhající specificky křesťanům perzekvovaným v islámských zemích, odkud podává podrobné informace z první ruky.
Perzekuce křesťanů v islámských zemích aneb
„Těšte se na opravdový holokaust!“
Na světě je ohroženo až sto milionů křesťanů. Najde se někdo
s neokoralou duší, kdo by věděl, jak pomoci zachránit několik
tisíc sirotků?
Sýrie
Těšte se na opravdový holokaust!“ je již hezkou řádku let populární heslo islámských demonstrací v západních velkoměstech.
A vedle podobných důmyslností, jako je „Svobodo, jdi do
pekla!“, „Islám ovládne svět!“, „Usekávejte hlavy těm, kdo islám
urážejí!“ nebo „Zabíjejte židy pro mír!“
Pro ředitele The Barnabas Fund Patricka Sookhdea je nejnaléhavější tragédií uplynulých několika měsíců Sýrie, kam za
minulé dva roky uprchl téměř milion (dvě třetiny) křesťanů z
Iráku před masivní islámskou perzekucí odehrávající se přímo
před bezradně přihlížejícími západními vojáky. Na tyto křesťany
a na jejich syrské souvěrce, jichž jsou další dva miliony, se teď valí
postupující povstání proti Asadovi, jehož režim křesťany chránil.
Alespoň v tom smyslu, že se choval tyransky ke všem „rovnoprávně“, bez ohledu na náboženskou příslušnost.
Dlouho se nad nimi svět shovívavě usmíval jako na fantazii
rozzlobených puberťáků, z níž jednoho dne vyrostou a stanou
se normálními západními demokraty jako všechny předchozí
generace imigrantů. Málokoho napadlo, že to tyto děti budou myslet ještě vážněji v dospělosti nebo že tento opravdový
holokaust (ten předchozí se nepovedl) by se mohl nevztahovat
na Židy (nenávist k nim je přece pochopitelná tradice chudých
a utlačovaných), nýbrž tentokrát (nebo po několika stoletích
opět) na křesťany.
Nejen džihádisté, ale i část západních médií označují syrské
křesťany za kolaboranty s Asadovým režimem, a proto pro ně
bude vítězství povstalců rozsudkem smrti
Povstalecké jednotky, které ovládli džihádisté a příslušníci alKáidy, vyhánějí křesťany po tisících, město po městě a vesnici
40
PERZEKUCE KŘESŤANŮ V ISLÁMSKÝCH ZEMÍCH ANEB „TĚŠTE SE NA OPRAVDOVÝ HOLOKAUST!“
po vesnici, jak je obsazují. The Barnabas Fund má nejen informace přímo z míst, kde se tragédie dějí, ale i síť kontaktů,
jimiž postiženým na místě pomáhá. Díky zatím vstřícné politice
Asadovy armády, pod jejíž ochranu křesťané prchají.
na doživotí, zatímco všichni zúčastnění muslimové byli žaloby
zproštěni, třebaže poškodili víc než 50 křesťanských obydlí,
kanceláří a obchodů.
Nový egyptský prezident Muhammad Mursí si sice do kamer
potřásl rukou s křesťanskými duchovními, ale obavy křesťanů
tím nerozptýlil
Syrští (a uprchlí iráčtí) křesťané uvázli ve šlamastyce politické
absurdity. Křesťanský západ fandí jejich pronásledovatelům
proti jejich ochráncům, které zase podporuje bizarní kombinace
Íránu, Ruska a Číny. A protože nejen džihádisté, nýbrž i část
západních médií označují křesťany za kolaboranty s Asadovým
režimem, vítězství povstalců pro ně bude rozsudkem smrti. Ten
podle hojně uváděného povstaleckého islámského klerika má
vypadat: „Roztrhat, rozsekat a hodit sežrat psům!“
Mezi odsouzenými je i křesťanský právník a kandidát do parlamentu, před jehož domem se šarvátka odehrála – v jeho nepřítomnosti a bez jeho vědomí. Jeden křesťanský teenager byl
odsouzen bez předložení důkazů ke třem letům vězení za údajnou urážku islámu na svém facebookovém profilu, třebaže
jeho obhájci dokazovali, že neumí zacházet s počítačem, a tudíž
nemohl Facebook používat. Za další urážku islámu v diskusi s
muslimským kolegou byl odsouzen křesťanský učitel na šest let
v soudním přelíčení, jemuž skandoval 2,5tisícový dav.
Egypt
Dalších deset milionů křesťanů viněných i z kolaborace s bývalým prezidentem Husním Mubarakem, sekularisty a levicí
vázne v Egyptě, kde vítězství Muslimského bratrstva v parlamentních i prezidentských volbách povzbudilo muslimy k
otevřené perzekuci, přepadání a vypalování kostelů, zabíjení
kněží, únosům křesťanských dětí a násilné konverzi a kde
se každou chvíli čeká nastolení zákonů šaríi proměňujících
křesťany v druhořadé občany platící muslimům extra daň a
trestané za urážku islámu nebo pokus konvertovat muslima na
křesťanství. To si podle posledních sondáží přeje víc než 60 procent Egypťanů.
Další muslimské země
Za tři měsíce od konce března z Egypta uprchlo přes sto tisíc
křesťanů a exodus pokračuje. Od března zostřená perzekuce
byla vyprovokovaná – nebo posvěcená – prohlášením saúdského vrchního muftího, že „je nutné zničit všechny kostely v
oblasti“. A zprávou, podle níž se nový egyptský prezident Mursí
prořekl, že „provede druhé islámské dobytí Egypta a donutí
křesťany konvertovat na islám, platit daň nebo emigrovat“.
Křesťanští duchovní volající o pomoc říkají: „Před sebou máme
moře, za zády džihádisty.“
Nový egyptský prezident Muhammad Mursí si sice do kamer
potřásl rukou s křesťanskými duchovními, ale obavy křesťanů
tím nerozptýlil. Trvalým politickým programem jeho Muslimského bratrstva je: „Alláh je náš cíl, Korán náš zákon, Prorok náš
vůdce, džihád naše cesta a smrt v boji za Alláha naše nejvyšší
touha.“ V soudnictví se už objevilo několik cíleně protikřesťanských rozsudků. Po křesťansko-muslimských šarvátkách způsobených dopravní zácpou bylo dvanáct křesťanů odsouzeno
Jak širokou „oblast“ měl vrchní muftí na mysli, si vysvětlují muslimové v různých zemích po svém. Severní Nigérii samopaly a
kulomety ozbrojené muslimské jednotky Boko Haram prakticky
vyčistily od všeho křesťanského, přičemž tamním křesťanům
daly na vybranou buď zmizet do tří dnů, nebo smrt. Poslední
zbytky křesťanů jsou likvidovány v Mali a v severním Súdánu.
41
PERZEKUCE KŘESŤANŮ V ISLÁMSKÝCH ZEMÍCH ANEB „TĚŠTE SE NA OPRAVDOVÝ HOLOKAUST!“
Bruselská džihádistická organizace Sharia4Belgium už Belgičanům radí, že když se jim islám nelíbí, ať se z Belgie vystěhují
• „Nesmíme vstupovat na tenké pole náboženské války a
měli bychom projevovat nestrannost.“
Předseda americké Komise pro náboženskou svobodu
je přesvědčen, že „křesťanství hrozí úplný zánik v Iráku,
Afghánistánu a v Egyptě“. Další na řadě jsou podle komise
Maledivy, Mauretánie, Írán, Somálsko, Jemen, Uzbekistán,
Pákistán a Turecko, v nichž muslimské populační většiny
nabírají na agresivitě. Ta sílí i v tradičně umírněnějších zemích,
jako je Indonésie a Malajsie. Útoky na křesťany se množí i od
muslimských menšin v Keni, Thajsku a na Filipínách. Celkem
je ohroženo až sto milionů křesťanů. Co může ten propastně
neinformovaný svět dělat?
• „Šíření vzdělání může pomoci v budoucnu a zmírnit či nedovolit vzniknout případnému konfliktu.“
• A nakonec: „Už mě zmáhá číst všechny e-maily o perzekuci
křesťanů.“
„Češi mají okoralé duše,“ řekla ČESKÉ POZICI bývalá náměstkyně
ministra pro místní rozvoj a statečná a noblesní dáma Věra
Jourová, která tu okoralost zažila na vlastní kůži. Omlouvá
je možná jen to, že ona ta okoralost je celosvětová – od zatmělých médií přes netečné vlády a církve až po Baracka Husseina Obamu, který spěchal novému egyptskému islamistickému prezidentovi popřát k vítězství.
Celosvětový problém
Podle Patricka Sookhdea jsou nejakutnější – a nám kulturně nejbližší – Sýrie a Egypt. Tam navíc zatím jeho organizace The Barnabas Fund působí a může na místě pomáhat. Jenže jak ještě
dlouho a kam je evakuovat, než Asadův režim padne a vládu
převezmou džihádisté? Jde o tři miliony lidí, a z toho desetitisíce sirotků.
Kdo zachrání jeden život, zachraňuje celý svět
My z toho všeho možná pochopíme, jak mohl nastat ten „nedokonalý“ holokaust a jak možná nedokážeme zabránit tomu
„opravdovému“. Většině lidí byl lhostejný, netýkal se jich, rušil
je z pohody a nestrannosti. Až nakonec dorazil i na jejich práh
a týkal se všech. Mnozí z těch, jimž lhostejný nebyl, si spočítali
ty miliony a pokrčili rameny, že tolik se tak jako tak zachránit
nedá.
The Barnabas Fund jedná s několika zeměmi, jednou z nich je
prý Rumunsko, které má stovky opuštěných vesnic. O kolik
takových sirotků by se dokázali postarat Češi? Tuto otázku
jsem položil české pobočce mezinárodní organizace, která má
dobročinnost za svoje raison d’etre a jejímž jsem byl donedávna
členem. Dopadl jsem takto:
A pak tu bylo několik tisíc těch, kteří věřili, že stojí za to
zachraňovat, co se dá. Podle starého přísloví, že kdo zachrání
jeden život, zachraňuje celý svět. Připomeňme si je:
• „Svízelné a neprůchozí díky legislativě našeho státu a
Evropské unie a mezinárodních úmluv.“
• Nicholas Winton téměř sedm set českých dětí posledním
vlakem z Prahy.
• „Jestliže jsme organizace nezávislá a sekulární, musíme se
vyjádřit k zásahu v této problematice negativně.“
• Oskar Schindler svoji tisícovku.
42
EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA
JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE?
• Irena Sendlerowá, s pomocí hrstky farářů, jeptišek a
venkovských katolických rodin dva a půl tisíce dětí z
varšavského ghetta.
Nemylme se, ono by nás to opět mohlo všechny jednou dostihnout. Bruselská džihádistická organizace Sharia4Belgium už
Belgičanům radí, že když se jim islám nelíbí, ať se z Belgie vystěhují. A Belgie je už zatraceně blízko. Ostatně, hodlá-li džihád
dobýt celý svět, brzy nebude kam.
• Španělský diplomat v Řecku pět tisíc španělským dialektem po čtyřech stoletích dosud mluvících soluňských Židů.
zdroj:http://ceskapozice.lidovky.cz/perzekuce-krestanu-vislamskych-zemich-aneb-teste-se-na-opravdovy-holokaust-1sb/forum.aspx?c=A120715_030000_pozice_72229
• Kodaňští cyklisté svých osm tisíc židovských spoluobčanů
zatarasením cesty německým kamionům, než je rybáři
stačili odvézt do Švédska.
• Bulharský král a pravoslavná církev nevydali 50 tisíc židovských spoluobčanů Hitlerovi.
Existuje noční můra světových finančních
podvodníků. Řecké neštěstí nebyla náhoda,
je zde role USA. Ukrajina jako nebezpečná
popelnice?
• Italské kláštery a vesnice 40 tisíc italských Židů.
• Italský guvernér 30 tisíc francouzských Židů v okupované
Nice.
Analytik Jan Schneider, někdejší zpravodajec BIS a nyní
spolupracovník České pozice a Lidových novin, v rozhovoru s
ParlamentnímiListy.cz ukazuje na některé zajímavé rozměry bující řecké dluhové krize. Zároveň odhaduje, že na Donbasu
nebudou obnoveny boje a obsáhle se věnuje uprchlické krizi
v Evropě. „Stále mluvím o tom, že současná vlna migrantů je
vhodná – bez ironie! – na zacvičení, na vyzkoušení způsobů, jak
absorbovat velké množství běženců, a zůstat přitom pocitově
„doma,“ říká k tomu.
• Francouzský odboj, sekulární, katolický i protestantský 50
tisíc.
• Raoul Wallenberg se třemi stovkami dobrovolníků 80 tisíc
maďarských Židů.
Všichni to dělali jako „svízelné a neprůchozí kvůli legislativě“.
Mnohým z nich podle této legislativy hrozil trest smrti.
Evropská unie nakonec v otázce uprchlíků přijala řešení, že
si stávající imigranty dobrovolně rozdělí mezi členské státy.
Nicméně se neřeší, co dělat do budoucna. Dokázali jsme se
s tím dostatečně vypořádat?
Džihád dobývá svět
Před lety jsem se setkal s jednou Holanďankou, která zachránila
několik desítek židovských dětí. Zeptal jsem se jí, proč riskovala život: „Protože ve světě bez Židů nestojí za to žít.“ Co
kdyby totéž platilo o světě bez křesťanů? Najde se ještě někdo
s neokoralou duší, kdo by věděl, jak pomoci zachránit několik
tisíc sirotků?
Je smutné až hrozivé, v jaké kondici se státy EU nacházejí.
Domluví-li se Francouzi s několika dalšími, že rozbijí Libyi, tak
všichni drží basu, každý se snaží urvat, co se dá, a nikdo ani
nepípne. Když pak má EU nést následky činů některých svých
členů, je z ní hystericky uvřeštěné stádo sobců a chamtivců.
43
EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA
JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE?
zemích migrace (tedy z přesného opaku toho, co udělaly USA
v Iráku). Hospodářskou pomoc nelze zaměňovat za dodávky
peněz nebo zbraní. Něco to bude stát, a čím déle se bude čekat,
tím to bude méně efektivní a dražší.
Druhá věc je těžší, protože stabilizovat situaci v klíčových přechodových státech migrace, zejména v Sýrii a Libyi, by předpokládalo, že politici vezmou za základ svých úvah ty nejškaredější
(myšleno nejpravdivější) zpravodajské analýzy. (Nebylo by bez
vtipu, kdyby ty materiály byly vyhodnoceny i z hlediska dopadu
trestního práva na některá rozhodnutí politiků.) Stejně by to ale
nejspíše vycházelo na okupační správu s mandátem OSN, protože jinak než kontrolovaným použitím násilí z třetí strany se
plameny místních konfliktů nesfouknou.
Jedinou neznámou pro mne je, zdali je to banda totálních
pokrytců, anebo tupců. Zdá se, že něco jako historické povědomí a takt dějin (o odpovědnosti vůči budoucnosti ani nemluvě) jsou aspekty zcela za jejich horizontem.
Třetí věc je jasně nejtěžší – nelze jen hystericky vřeštět „my tady
toho či onoho nechceme a nechceme a maminko búúúú“. Sine
ira et studio je jasné, že Evropa se musí na cosi vážného připravit,
nechce-li být zastižena v nedbalkách. Dokud je čas, nechal bych
zpracovávání přílivu migrantů na těch, kteří planě teoretizují.
Když by se v praxi naučili, jakých standardů lze reálně dosáhnout, začaly by se jim ty teoretické koncepce hroutit. Pak by
bylo nutno je rychle vyměnit, už kvůli běžencům samým. (Ze
zhrzených teoretiků se totiž může stát svoloč, jak to laskavě
podává výtečný film na toto téma – „Bylo nás deset“.) Pak
by snad byla atmosféra připravena na přijetí vybalancované
metodiky, pro migranty lidsky důstojné a pro místní obyvatelstvo bezpečné.
Rozčiluji se proto, že jakákoliv akce, která by mohla mít smysl,
by musela být společnou akcí. EU by musela jako celek přijmout
odpovědnost za hříchy některých svých členů (tentokrát Francie
a jejích kompliců – Češi by jim konečně mohli vrátit onu urážku
o tom, kdo by měl nyní „držet hubu“) a snažit se vymyslet něco
společně.
Zde se nakonec ukáže, jestli evropský projekt má vůbec nějaký
základ, zda cosi jako evropské hodnoty vůbec existují. Třeba
něco jako vzpomínka na Svatoplukovy pruty. Jestli Evropa
nepřekročí svůj vlastní stín, a nepřijme společnou zahraniční a
bezpečnostní politiku, budou se jednotlivé státy EU hroutit jeden po druhém. (Ta společná politika by však měla mít alespoň
trochu logiky a cti, tedy ne to, co EU nyní ochotnicky předvádí,
byvše ke všemu ještě tahána jako loutka proti Rusku.)
Před dvěma týdny o sobě velmi důrazně dali vědět teroristé. Jak to bylo ve Francii, zatím nevíme, ale přinejmenším
udeřili v Tunisku a Kuvajtu. Různé zpravodajské zdroje dávají najevo, že infiltrace Evropy tzv. Islámským státem je
značná. Dá se říci, že IS je ještě nebezpečnější, než byla alKáida po 11. září? Jde už v podstatě o souvislý útvar se všemi
atributy státu, obrovské zázemí a zdroje…
Co by jednotlivé státy Evropy měly udělat? Existuje projekt
na potápění pašeráckých lodí a větší ostraha hranic. Na kolik uprchlíků se v budoucnu máme připravit?
Ta společná politika musí vyjít z ofenzívní bezpečnostní a
hospodářské akce za účelem stabilizace situace ve zdrojových
44
EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA
JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE?
O Islámském státu (IS) bylo za krátkou dobu vysloveno tolik lží, že člověk pochybuje už o všem. Například nedávno v
Praze evropská velvyslankyně Jana Hybášková rozbila mýtus
o amébovitém charakteru „čehosi jako IS“, a vaše otázka je
důkazem, že přesvědčivě. Nicméně v jiném rozhovoru zase Hybášková tvrdí, že největší finanční zdroje IS pocházejí ze Sýrie
od Asada – snad aby se pokusila udržet jakousi politickou linii,
ať již má se skutečností co dělat, nebo ne. To, že většina účtů,
které IS používá, je v Saúdské Arábii a Kataru, tedy u největších
amerických spojenců, nějak říci opomněla.
hem víc vyhrotili a někdejší Saddámovi vojáci se vrátili v
podobě Islámského státu?
Tento mimořádně jasnozřivý výrok, který připisujete Zemanovi,
musím podpořit. Jak vidíte, stavím se k jeho autorství trochu
rezervovaně, protože sám Zeman Američanům do jedné pěkné
kaše pomohl, když mladšímu Bushovi v roce 2001 nakukal cosi
o údajném pražském setkání alkáidisty s iráckým muchabarátnikem (tzv. „pražská stopa“, což se pak ukázalo být obratně
vyfabrikovanou desinformací Ahmeda Chalabího, spolupracujícího s Teheránem). Proto bych radši pana prezidenta obecně
orientoval na témata, v nichž je silnější v kramflecích.
Velmi důrazně se hrdlila, a použila přitom majestátní plurál,
a přestože přiznala IS státotvorné atributy, řekla: „my jim
nepůjdeme uspořádat svobodné volby, ani je nepřijmeme do
OSN“. No, s veškerou úctou k paní eurovyslankyni, ono to asi
bude za čas jinak, když už se o tom takto (zatím odmítavě) hovoří.
Závěr vaší otázky je však i pro mne záhadou – totéž tvrzení se objevilo i v prohlášeních eurovyslankyně Hybáškové. Saddámovi
vojáci byli reprezentanty režimu velmi sekulárního, socialistického. Al-Káida byla Saddámovým nepřítelem! Že by se v takovém
množství dali Saddámovi pohrobci na modlení, nota bene přímo
do fundamentalistických struktur? Divné, nepravděpodobné.
Mimochodem, je zajímavé sledovat časové posloupnosti, odkdy
se IS začal chovat tak brutálně a dávat to spektakulárně najevo.
Úplně v počátcích, kdy se o něm vlastně ještě nemluvilo, a on tak
nějak potichu vznikal – k ostudě zpravodajců, jestli to nevěděli,
nebo vinou politiků, jestli to od zpravodajců věděli a nechali to
být – tak úplně v těch počátcích prý nejevil žádnou zvláštní zášť
vůči Západu. Možná to bylo i proto, že ještě byl přisát u prsu
nějaké západní mateřské organizace...
Celá věc ale může mít i jiné vysvětlení, že to je pravda – ale pak
by ten IS asi nebyl zase zak šíleně prosáklý fundamentalistickým
pojetím islámu.
Jak velké území může Islámský stát destabilizovat a
částečně i dobýt? Vezmeme-li si mapu severní Afriky a
Blízkého východu, kam až se mohou dostat? Vytvoří souvislý státní útvar?
Podle Břetislava Turečka zase vraždy cizinců začaly až po „humanitárně podmíněných aktivitách“ Západu. Nadto IS vznikl v
území, kde se již podobné brutality odehrávaly, ale útlocitný Západ to tehdy ještě nijak zvlášť nevzrušovalo.
Zde bych oponoval. Podle všeho (i podle Hybáškové) to vypadá, že IS naopak dobytá území stabilizuje. Ještě jednou
vzpomenu Břetislava Turečka, podle něhož IS provádí cílené
akvizice mnoha techniků a dalších „státotvorných“ úředníků.
Prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro PL kritizoval Spojené státy, kterým podle něho chybí sebereflexe a udělaly
řadu chyb, ať už jde o invazi do Iráku nebo nálety na syrské
vládní jednotky, které bojovaly proti al-Káidě. Lze říci, že
Američané v první dekádě tohoto století situaci ještě mno-
Napovím ale důležitou věc. Budoucí mapa Středního a Blízkého
východu bude formována (neříkám, že vždy zcela úspěšně) silami, provázejícími plány, kudy vést produktovody z bohatých
tamějších uhlovodíkových nalezišť. Tak je tomu ostatně již od
samého počátku devadesátých let. Mnohé záhadné geopol45
EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA
JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE?
itické hrátky – přiložíte-li na ně pauzák s realizovanými, či
byť jen plánovanými trasami produktovodů – začínají najednou dávat setsaframentský smysl. A podle zainteresovaných
investorů můžete odvodit i hybatele mnoha tehdejších, ale i
mnoha dnešních událostí. To nejsou konspirační teorie, jak se
budou veřejně zesměšňovat ti, kteří pokládají za záhadné vše,
co se neupeče na jejich dvorečku. To jsou praktiky, staré jako
svět.
mašinérie? Jaký byl ten mechanismus? Nebyl náhodou podobný
tomu, jak se Evropa nyní chová k muslimům?
Versailleskými smlouvami bylo Německo zatíženo tak děsivými
reparacemi, že většina obyvatelstva byla natlačena do houfu
těch, kteří se budou tak nějak od přírody (nebo přímo z diagnózy) vždy cítit uraženými a poníženými, ač dosud byla vůči
těmto pocitům rezistentní. Evropské národy si na Německu zchladily žáhu – a bylo zaděláno na šílený průšvih.
Nakolik podle vás jednou dojde k realizaci plánu, po kterém
dlouho volá prezident Zeman, tedy po velké mezinárodní
akci i s účastí Ruska a všech stálých členů Rady bezpečnosti
OSN?
Přitom v těch Němcích nebylo nic extra špatného, co by nebylo
v lidské přirozenosti obecně. Průkazně to dokázaly pokusy
profesora Philipa Zimbarda (Luciferův efekt) a srovnání jejich
výsledků s tím, co se dělo v Abú Ghrajb.
Ještě dlouho bude prezident Zeman volat po takové akci. Přál
bych si, aby měl alespoň v něčem, co se týká zahraniční politiky,
pravdu. Aspoň trochu – třeba v tom, že by si Západ uvědomil realitu, přestal po bolševicku ideologizovat a vyvážet revoluce, dal
si studenou sprchu a začal zase mluvit s Rusy, než bude pozdě.
Takže natlačit obyčejné lidi do kouta s extremisty a všechny
tam urazit, to umíme – a dodnes se přitom zaklínáme hrůzami
holokaustu; a dokonce jsme pod sankcí zakázali jeho popírání.
Mám jiný nápad – pojďme ten nesmysl z trestního kodexu vypustit, a pojďme se namísto toho v každodenním životě chovat
tak, aby k ničemu podobnému už nikdy nedošlo. Například tím,
že přestaneme urážet půldruhé miliardy normálních muslimů, o
jejichž existenci vlastně nic nevíme, nijak se nás netýká a nijak
s naší existencí nekoliduje. To ale vadí některým psychopatům,
kteří vidí jen ten extrémní okraj (který je v každé společnosti –
a tito váleční štváči jsou zase tím naším).
To znamená, že nikoliv akci, ale noty by si měli státníci zkoordinovat. To by úplně stačilo. Nejprve si vyčistit stůl sami mezi sebou – žádná dvojí měřítka. Ta jsou podle mého soudu zdí, která
brzdí jakoukoliv společnou akci. Chamtivost a sobectví. Protivník Západu pak má docela lehkou práci, stačí najít ty pukliny,
tam nasadit dřevěný klínek a počkat, až zaprší.
Vojenský analytik Jaroslav Štefec upozorňuje, že je spousta
deprimovaných muslimů v západní Evropě, tvořících ghetta,
a uprchlíci se už začínají bouřit a chtějí, abychom se o ně
postarali. Může i s použitím pobídek a kapacit IS dojít ke
koordinovanému výbuchu hněvu nebo povstání muslimů v
Evropě? Je něco takového naprosté sci-fi, anebo si to umíte
představit? A jak tomu případně preventivně zabránit?
S muslimy je třeba jednat jako s kýmkoliv jiným. S dobrými
dobře, se špatnými tvrdě. Já vím, řeknete – naivka. A máte
pravdu. Jak bychom to mohli umět s muslimy, když to neumíme
ani sami se sebou?
Co se týče výbuchů hněvu, jak o nich mluvíte, předejít se jim
dá pouze tím, že budeme znát jejich příčiny. Tedy že se nebudeme chovat podle toho, jak se nám co líbí nebo nelíbí. Ale
to je snad malá násobilka, to je elementární příčina zhroucení
mnohých režimů i organismů, že bojovaly s něčím, co nebylo, a
zahynuly na to, co bylo.
Často se dnešní hrozby zkusmo porovnávají s dobou nástupu
nacismu. Často se kritizují tzv. „mlčící většiny“. Málokdy se
však jde do hloubky. Jak to, že se z Němců, jednoho z nejkulturnějších a nejvzdělanějších národů Evropy, stala zločinná
46
EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA
JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE?
Co se týče muslimů v západní Evropě, je to otázka, co bylo
dříve, jestli vejce nebo slepice. Tedy zda byla chyba v tom, že
evropský sociální systém migrantů přijal příliš mnoho, aniž
by pro ně měl práci, a děti původních imigrantů mají s každou další generací menší šance se uživit. Anebo platí druhý
výklad, že jsou tak chudí a deprimovaní, protože my jsme
na ně zlí; a proto musíme se k nim chovat lépe a více se o ně
starat?
slovy, může nastat situace, že dokážeme sotva zabezpečit
sami sebe a bylo by nelogické pomáhat jiným na úkor nás
samotných?
Někteří lidé skutečně akceptují hledisko, že mezi základní lidská
práva nepatří právo na práci, ale právo ležet „hore kokotom“.
Myslím, že je naopak třeba prosazovat to, co kdysi jako snad
první český politik seriózně pravil zrovna prezident Zeman, totiž
vázat jakékoliv dávky na veřejně prospěšné práce. Projděte se
po kterémkoliv městě, koukněte se na zarostlé pankejty – no
všude je práce jak na kostele. Může mě vzít ďas, když slyším, že
„není práce“.
No, kdyby Evropané nebyli líní, a nesjednávali si na podřadné
práce migranty, byla by situace jiná. V případě, když už si gastarbeitery Evropa pouštěla ve velkých počtech domů, měla jim dát
jasná pravidla. Ostatně u muslimů i u židů platí od středověku,
že „zákony země jsou zákony, které mají dodržovat“.
A pokud ten technologický pokrok bude produkovat něco
jiného, než jen zbraně, měly by být dostatečné prostředky na
sociální systém. takže pak půjde jenom o to, zda budou zbůhdarma rozdány, anebo zda se v lidech budou udržovat pracovní
návyky a nebude jim přebývat veškerý čas, který mají, s tím, že
vlastně nikoho nezajímají a nikde nechybí.
Co ale chcete od nich aby dodržovali, když vidí, že Evropané si ze
zákonů dělají srandu (někdy právem, protože jich mají tolik, že
se v nich nevyznají, nebo zase tak blbých, že dodržovat je atakuje
lidskou důstojnost)? Že se nikdo ani nepídí po „duchu zákona“,
ale specialisté hledají díry v zákonech, aby je očůrali? Tak se
migranti přizpůsobí, a ještě jsou v lecjakých fintách kreativnější.
Profesor Miroslav Bárta, egyptolog a archeolog pro PL
uvedl, že dnešní migrace ještě není nic proti přesouvání milionů lidí, které nutně přijde, protože severní Afrika a Blízký i
Střední východ vysychají, a brzy tam nebude pitná voda. Co
si o tom myslíte? Čeká nás nové stěhování národů v tomto
smyslu? A lze tomu nějak předejít?
To vše asi není nic nového. Zajímáte se spíše o to, co s tím tady
a teď, kdy je každá rada drahá? No, rozhodně se k nim chovat přísně individuálně. Rozdělit je – aby ti, co budou respektovat zákony, byli na naší straně. Budeme potřebovat mnoho
policistů, vojáků, učitelů a dobrých úředníků, kteří umějí jejich
jazyky. Ať se to komu líbí nebo ne. Jiná cesta není. Na to je třeba
se ptát všech těch chytráků, co vřeští na náměstích – jaké mají
oni řešení? Mimochodem, to, co jsem leckdy od nich slyšel, bylo
přímo na zavření, jak kdyby promluvili váleční zločinci!
Hydrologové toto varování opakují, pokud vím, už deset let,
ne-li více. Nadto upozornili na souvislost vysychajících krajin a
terorismu. Země, kde se dá žít, zdaleka neprodukují tolik teroristů. A tento typ terorismu, když máte za zády sucho a smrt, ten
je naprosto nelítostný.
Přijímáme uprchlíky v situaci, kdy podle některých
ekonomů jsme ještě vůbec z krize nevystoupili. A někteří
tragičtěji uvažující ekonomové mluví o tom, že nebude
práce pro lidi především díky technologickému pokroku,
který nedá prostor tolika kvalifikovaným pracovním
místům, a zase se zvýší tlak na sociální systém. Jinými
Ale zatím jsme jen u migrace a přemýšlíme, jak potlačit související terorismus na minimum. Proto stále mluvím o tom, že
současná vlna migrantů je vhodná – bez ironie! – na zacvičení,
na vyzkoušení způsobů, jak absorbovat velké množství běženců,
a zůstat přitom pocitově „doma“. Určitě to jde, ale je nutné si
47
EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA
JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE?
věřit – to znamená vůbec něčemu věřit. A taky tomu něco obětovat. Jak se říká, přežije ten, který má věci, za něž je ochoten
zemřít.
Probleskly též náznaky, že Evropané by v případě vážných
ekonomických problémů mohli zakusit takové věci jako
zákaz hotových peněz (aby bylo možné skrze finanční instituce vše kontrolovat)?
Znovu opakuji své zhnusení nad těmi veřejnými akcemi, kdy se
zpovykané davy zaříkají, že nechtějí to či ono. Má to asi stejný
účinek, jako kdyby nechtěli, aby pršelo, nebo aby přišel večer.
Nebo aby se jim nechtělo na záchod. Konec je ve všech třech
případech stejný.
Ve Spojených státech už snad tyto tendence jsou. Nicméně je
to dvousečná zbraň. Co se týče těch pár tisícovek, co při troše
štěstí protečou mým účtem, ať si nad tím spánembohem bádají učenci i věhlasní. On by ale ten systém znamenal konec
igelitových tašek, přinášených do sekretariátů politických stran.
Takže – s vděčnou vzpomínkou na Ludvíka Vaculíka – mohu uzavřít tuto otázku po realizaci zákazu hotovostních peněz všemi
třemi zápory, co čeština podle Vaculíka má: ne, nikoliv a hovno.
To poslední kvůli těm politickým stranám.
Proto ti, kteří mají rozum v hlavě, povedou s voliči rozvážnou
debatu na toto téma. Neříkám, že ty uvedené nápady mají být
osnovou, ale mohly by být jedním z provokujících momentů.
Řekové v referendu odmítli návrhy úsporných opatření,
bude se tedy dál jednat. Nicméně, svět několik hodin viděl,
jak to vypadá, když ve vyspělé demokracii přestanou jít
bankomaty. Je možné, že v dohledné době můžeme zažít
scény, kdy v krachujících státech lidé nebudou mít možnost
dostat se ke svým penězům, nebo kdy dokonce zkolabuje zásobování? Je možné představit si finanční krizi tohoto typu
v Evropě?
Co se týká podstaty řeckého problému, může si za to Řecko
samo, nebo za to může Evropa nevhodnou konstrukcí modelu eura? Je pravděpodobné, že takovou ekonomickou implozi, jako je v Řecku, zažijeme i jinde?
Dva momenty je třeba nezapomínat. Jednak, že Řecko se velmi
pravděpodobně do eurozóny dostalo jako kukaččí vejce, a to
díky poradcům od Goldman Sachs, kteří Řekům pomohli zfalšovat výkazy. To nás už katapultuje do roviny střetu dolaru a
eura o roli světové rezervní měny. Na této úrovni se neděje nic
náhodně.
Určitě je možné si v oblasti globalizovaného finančnictví představit nejneuvěřitelnější podrazy a následné krize. Globálním
finančníkům osudy jednotlivých lidí nic neříkají. Warren Buffet
– ať mu vypadají všechny zuby, až na jeden – prý řekl, že toto
je třídní boj, v němž jeho třída vítězí. Vida, Marx měl skutečně
pravdu!
Druhá věc – podle statistik NATO bylo Řecko v roce 2001 zemí,
která v rámci NATO vydávala nejvíce peněz na zbrojení (cca 4,2
% HDP). V roce 2011 bylo (s cca 3,1 %) „pouze“ druhou v pořadí,
za Spojenými státy (jejich křivka výdajů na zbrojení je taktéž pozoruhodná, z cca 360 mld USD v roce 1999 na zhruba 700 mld
USD v roce 2010 – jasně mírový vývoj, obrana proti Rusku, jehož
výdaje na zbrojení se ve sledované době „agresivně“ pohybovaly
cca od 30 mld do 50 mld USD..., ale to je na jinou kapitolu).
K jedné věci mě ta vaše otázka vede – totiž k lokálním měnám.
To je asi noční můra globálních finančních podvodníků! Stále
více a více oblastí, kde by si ty jejich nazelenalé papírky mohli dát
jako tapetu – to já vidím jako východisko. Určitá fragmentace
evropského prostoru, která by vyvážila tu základní společnou
zahraničně bezpečnostní politiku. Takový prostor by asi mohl
být bezpečně k žití.
První v eurozóně končí země, která z evropských zemí NATO dávala stabilně nejvíce na zbrojení. Kontrolní otázka – které země
byly asi největšími dodavateli zbraní pro Řecko?
48
EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA
JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE?
Řecko mi prostě přijde jako takový průtokový bankovod, od
banky zpátky do banky, americké, německé a francouzské zbrojovky dostanou vydělat, a Řekům ten dluh připíšou na futra.
sice příliš nebojuje, některé odhady ale tvrdí, že ve chvíli
ukončení výcviku ukrajinských batalionů, dojde k obnovení
velkých bojů. Co v tomto ohledu očekávat?
Takže – k vaší otázce – v případech, kde se země budou v oblasti
zbrojení chovat podobně jako Řecko, zažijeme.
Rusku nechybí sebejistota, i když to někdy drhne. Rusové mají
ale meze odolnosti trochu někde jinde, než zhýčkaný Západ.
Nadto Putin mluvil pravdu – západní sankce donutily Rusko
udělat to, co mělo udělat už dávno, a ještě Rusy stmelily, takže
to, o čem by jindy byla asi v Dumě debata, bylo nyní schváleno
hned, Západu na just.
Mnozí začínají vážně pochybovat o akceschopnosti Evropské unie jako celku, hovoří o rozpadu funkčnosti systému a
„poslední kapitole“ EU, která se chová vůči Řecku totalitně a
ukazuje to možná tak boj bankéřů a velkých korporací proti
zbývajícím 99 procentům společnosti. Co o tom soudíte?
Myslím, že Porošenko je papírový čert. Jacenjuk je nejlépe
charakterizován svou vizáží, protože jeho výrok, aby se svět
semknul kolem Spojených států proti agresivnímu Rusku, které
upírá americký nárok na světové vůdcovství, to už je opravdu
jak výkřik z bohnického pavilónu.
To, co chci říci, přirovnám jevově (nikoliv podstatou) k inflaci.
Někdo je rychlejší a vydělá na ní, mnohem více jich prodělá. To,
co chci říci, je to, že budoucnost závisí na tom, jak rychle mladí
ekonomové (kteří se nenechají zkorumpovat a nezůstanou po
studiích v USA, ale vrátí se domů) začnou dohánět finanční fígle
starých zkušených globálních banksterů, a zda začnou nacházet
protihru.
Strašně nebezpečný ale může být vývoj zprava, od těch dosud hýčkaných, nyní odvržených ukrajinských ultranacionalistů,
nebo spíše neonacistů.
A teď řeknu něco heretického: migrace by k nám mohla přinést
rychlejší rozvoj islámského bankovnictví. To totiž odmítá úrok.
Zdůvodnění má krásné, už jen proto, že je identické s tím, které
používal Mistr Jan Hus, který byl také proti úrokům:
Ale ještě jedné věci je třeba věnovat pozornost – ukrajinské zákonodárství otevřelo dveře téměř (prakticky) neregulovanému odpadovému hospodářství. Ta problematika se tam již
jednou objevila, v souvislosti s mordem Oleksandra Muzyčka.
Tak by se z Ukrajiny mohla stát velmi nebezpečná popelnice –
mluvilo se o „využití“ neobydlené oblasti kolem Černobylu ...
Úrok je zisk, který stoupá v čase. Avšak Bůh je pánem času – a tak
si lichvář ten čas nemůže přivlastnit, aby mu vydělával peníze.
Takže boje neočekávám, legislativa již byla přijata, teď se už
jenom „budou dít věci“ – a všechno bude „podle zákona“. Tato
část hry je u konce. Každopádně je však trvat na došetření
střelby na Majdanu, bude dobře trvat na vyšetřovacím pokusu,
který nabídl uskutečnit výrobce rakety BUK, aby tak přispěl k
objasnění, kdo sestřelil malajsijské letadlo, a bude třeba stále
vyvíjet tlak na potrestání vrahů z oděského masakru.
Docela bych se vsadil, že přepočítat řecké půjčky a splátky, došli
bychom asi k vyrovnané bilanci. Potom by nám byla asi ta
argumentace o totalitních manýrech eurofinančníků mnohem
pochopitelnější.
Myslím, že v tomto směru nás čeká ještě moc zajímavý vývoj!
Pokud jde o Rusko a dění kolem něho, na nedávno ekonomickém fóru v Petrohradě se ruský prezident chlubil, jak
všechno skvěle funguje a na čem dalším se pracuje apod. K
tomu EU tlačí Kyjev, aby udělil autonomii Donbasu, kde se
Na jedné straně Západ, směřující ke schválení TTIP a na
straně druhé BRICS, hlavně Čína a Rusko. Podíváme-li se
49
FAKT JSME TAK HLOUPÍ? TROCHU JINÁ FAKTA O ISLÁMSKÉM STÁTU, UKRAJINĚ A EVROPĚ ROZTŘESENÉ Z ŘECKA
obecně na kondici dvou formujících se bloků z hlediska
ekonomiky a geopolitiky, jak na tom tyto dva bloky jsou?
Myslím, že TTIP nebude schválena, protože zejména ono ustanovení o arbitrážích by mohlo leckterému politikovi zlomit
vaz – tedy obrazně, ale nevylučuji, že by mohly být podány
na odpovědné politiky žaloby, po těch všech zkušenostech, co
například Česko s arbitrážemi má.
Na druhou stranu ty zvěsti o tom, že Čína je vyčerpaná, že to
byl jen boom, a že už zase bude všechno jako dřív, s USA v čele
– to je zase výron proamerické propagandy. Čína neroste ekonomicky, jako dříve, ale roste. Dynamiku má ten vývoj úžasnou. Pravda, Číňané dost podstatně mění zvyky světového
společenství. Nad tím se můžeme vztekat – radost budou mít
pouze výrobci přípravků proti žaludečním vředům. Anebo s tím
můžeme pracovat a zkusit něco vymyslet.
Fakt jsme tak hloupí? Trochu jiná fakta o Islámském státu, Ukrajině a Evropě roztřesené
z Řecka
Islámský stát bude poražen až ve chvíli, kdy Američané budou opravdu chtít. Prozatím Turci vyhrožují zákrokem syrským
Kurdům, kteří zaznamenali značné výsledky v boji proti němu,
komentuje analytička a novinářka Literárních novin Tereza
Spencerová vývoj na Blízkém východě. Očekává, že Řecko
nakonec zůstane v eurozóně a s ironií sleduje, jak se naše média méně věnují situaci na Ukrajině.
Pro začátek bych navrhoval přijmout zákon, podobný americkému FARA, aby bylo zřejmé, která nezisková a lobbistická či do
politiky zasahující skupina přijímá peníze ze zahraničí. To by
pěkně pomohlo vyčistit vzduch, a ukázalo by se, za čí peníze někteří – jak fretky agilní – novináři neustále druhé osočují a dávají
je do nějakých seznamů. Velmi by to pročistilo mediální luft!
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Analytik-Jan-Schneider-Existujenocni-mura-svetovych-financnich-podvodniku-Recke-nestestinebyla-nahoda-je-zde-role-USA-Ukrajina-jako-nebezpecnapopelnice-383070
Byť to evropský establishment nechápe, Řekové řekli v referendu ne podmínkám, které jim nastavili jejich věřitelé,
a vyslali svého premiéra Tsiprase vstříc riskantnímu vyjednávání. Vy jste odhadla, že důchodci podpoří podřízení se a
mladí lidé dohodu odmítnou. V čem vás referendum překvapilo? Rozhodli se Řekové pro třeba deset let totální bídy,
ze které se bez eura budou moci vyhrabat, díky své odvaze,
nebo spíše díky nenávistným heslům typu „zase je tu nacistická Evropa“, „měli by nám platit reparace“, „porazili jsme
nacismus tehdy, porazíme ho i teď“? Jak se díváte na takto
vyhrocený diskurz? Chápete ho?
50
FAKT JSME TAK HLOUPÍ? TROCHU JINÁ FAKTA O ISLÁMSKÉM STÁTU, UKRAJINĚ A EVROPĚ ROZTŘESENÉ Z ŘECKA
Na výsledku referenda mě příjemně překvapil výrazný rozdíl.
Nejde mi teď o to, že zvítězilo NE drastickým škrtům, ale
spíš mám pocit, že kdyby konečná čísla byla vyrovnanější,
řeckou společnost by to jen ještě hlouběji štěpilo. Nicméně
možná právě těch vysokých 61 procent, které podpořily Syrizu,
umožnilo následný vývoj – vláda s opozicí se dokázala shodnout
na platformě dalšího a už společného – postupu a Řekové tím
„napříč politickým spektrem“ ukázali značnou dávku politické
vyspělosti i chápání demokracie. Není bez zajímavosti, že se k
dohodě připojily všechny parlamentní strany, ale cíleně přizváni
nebyli komunisté a neonacisté ze Zlatého úsvitu.
udělat konečné rozhodnutí. Žádné dobré totiž na obzoru není.
Pokud by kancléřka Merkelová Řecku schválila další miliardy,
posílí tím (nejen německou) krajní pravici a euroskeptiky, pokud
naopak bude trvat na splacení dluhů a Řecko ve výsledku v eurozóně skončí, padne vina zase na ni, pro změnu ale vina za
cosi, co může být počátkem konce projektu evropské integrace.
V době, kdy se Evropa polarizuje například kvůli nejistému budoucímu členství Británie v EU, nejasnému přístupu k imigrační
vlně nebo neshodám ohledně řešení ukrajinské krize, je to další
problém, který může Merkelové s konečnou platností zlomit
vaz a ohrozit až dosud vedoucí roli Německa v Unii. A k tomu
je tu ještě Washington se svými „naléhavými doporučeními“,
aby Unie Řeky z eurozóny nevyháněla, protože by to mohlo
ohrozit „strategické zájmy USA v Evropě“ a jednotu NATO. Pro
kancléřku Merkelovou přitom musí být každý takový „vzkaz“ z
USA aktuálně o to nepříjemnější, že nekončí sága s americkými
odposlechy; zatím poslední kapitolou je provalené špiclování
německých médií a jeden z postižených, týdeník Der Spiegel, v
úvodníku Merkelovou vyzývá, aby už „ukončila ďábelský pakt s
USA“. Takže babo, raď. Sázky jsou vysoké a odklad rozhodnutí o
těch pár dní, na neděli, jen ukazuje na míru zoufalství a bezradnosti evropských politických elit. Po měsících hrozeb a nátlaků
je to už jen křeč a myšlenková a politická bída.
Onen vyhrocený diskurs mě až tak nepřekvapuje. Německo je
vládcem EU, a když se na něj má cílit coby na zloducha, vámi
zmíněné paralely se budou v Evropě objevovat, obávám se, ještě
dlouho. Přinejmenším do doby než „kavárna“ s konečnou platností přepíše dějiny druhé světové války. Ale vážně… na druhou
stranu jsou Řekové už roky v Evropě vykreslovaní jako líní nemakačenkové, kteří jen pobírají milionové platy nebo penze, což
je samozřejmě také lež, ale pro přesvědčování západních voličů
lež očividně přijatelná. Takže ano, vyhrocený diskurs chápu. Ve
čtvrtek se má definitivně rozhodnout, zda Řecko bude odepsáno z eurozóny, nebo ne. Američané by rádi, aby ne, protože
za bukem číhá Putin s Čínou. Chudší země eurozóny by Řecko
rády poslaly do háje.
Oněch 61 procent z referenda je přitom důležitých i z hlediska
spekulací o možné „změně režimu“, jak se u nás na Západě
eufemisticky říká státním převratům, které sami iniciujeme.
Přihlédneme-li k utvoření široké politické koalice, mám dojem, že přinejmenším pro nejbližší dobu žádný Majdan Řecku
nehrozí. Co ale není dnes, může se zjevit za čas, samozřejmě.
Vyloučit se nedá zhola nic. Tím spíš, že je jasné, že nějakou přímou demokracií v podobě referend si demokracii v Evropě přece
rozvracet nenecháme!
Jak to celé podle vás dopadne? Uvědomují si Řekové, že v
takovém případě by mohla zemi hrozit humanitární katastrofa a nedostatek naprosto čehokoliv? Mimochodem objevuje se teorie, že Západ chce Řecko nechat vykrvácet a
„vycukat“, aby pak Řekové zvolili „hodnější“ vládu. Je to
možné?
Možná už se v tom všem ztrácím, ale mám dojem, že byla „nejzazší lhůta“ řešení řecké krize odsunuta až na unijní summit,
který se má sejít v neděli. Už jen to, že se „deadliny“ znovu
a znovu posouvají, značí, že se Brusel, nebo spíš Berlín, bojí
Mimochodem, Čína se v otázce setrvání Řecka v eurozóně se
Spojenými státy v zásadě shoduje, nicméně samozřejmě z jiných
důvodů – vnímá Řecko jako vstupní bránu své námořní Hed51
FAKT JSME TAK HLOUPÍ? TROCHU JINÁ FAKTA O ISLÁMSKÉM STÁTU, UKRAJINĚ A EVROPĚ ROZTŘESENÉ Z ŘECKA
vábné stezky do EU a Grexit by tyto plány Pekingu zkomplikoval.
A fakt, že Rusko Řekům rovněž nenabízí žádné miliardy, které by
jim usnadnily vystoupení z eurozóny, potažmo z EU nebo NATO,
značí, že plány jsou jiné. V tomto ohledu budou zcela jistě velmi
důležité závěry summitu BRICS, který se koná v ruské Ufě. Nám
všem, ale především Řekům, napoví, v jakých mantinelech mohou manévrovat. To ale platí pro situaci, jaká je dnes, tedy ve
čtvrtek ráno. Pokud se v neděli EU rozhodne, že Řecka a jeho
problémů už „bylo dost“, je jasné, že nějak zareagují i Peking a
Moskva. Nemá ale cenu předjímat „co by kdyby“.
referendu nemůže domů vrátit s nějakým „patolízalským“ paktem, Merkelová s německými bankami, které jí sedí za krkem,
nemůže projevit slabost a kompromisy vůči „líným“ Řekům, Unie
nemůže přiznat, že zavedení eura v zemích, které nebyly na stejné ekonomické úrovni, byl holý nesmysl, který se musel jednou
vymstít, Američané musejí mít pocit, že NATO je poslouchá až k
poslednímu frajtrovi… Sice si neumím žádný takový kompromis
představit, ale v unijním byrokratickém newspeaku se dá utopit
a tím i zakamuflovat cokoli.
A co se týče možností Ruska nebo Číny měnit Evropu, na to také
nemám jednoznačnou odpověď. Nezdá se mi totiž, že by třeba
EU nebo Evropa jako taková byla v „tanečním pořádku“ BRICS
nějak vysoko. Naopak, prioritou je posilování vazeb na dynamicky se rozvíjející regiony planety, a přiznejme si, Evropa v tomto
směru nijak přehnaně nevyniká. Možná by už bylo na čase přestat se vnímat jako pupek světa, o který mají všichni zájem a jsou
z něj u vytržení. Není tomu tak. Peking nedávný summit G7 posměšně označil za „sraz dlužníků“ a přesně tak se nejspíš také
dívá na Evropu. Čínský premiér před pár dny do Evropy přivezl
přes 300 miliard dolarů na investice, a je na jednotlivých zemích,
zda se přidají nebo ne. A možná tu platí „kdo chvíli stál, už stojí
opodál“. Třeba Francie proto s Čínou už stihla podepsat smluv
až „neurekom“.
Kdyby došlo na nejhorší, tedy odchod z eura... Co to
udělá s Evropou? A jak se díky Řecku, Rusku a Číně může
změnit situace v Evropě? Otázka je záměrně krátká, protože
odpověď jistě bude obsáhlejší.
Opravdu nevím, jak odpovědět. Grexit může v Evropě vyvolat
dominový efekt, protože vše, co platí pro Řecko, platí rovněž
přinejmenším pro Itálii, Portugalsko, Španělsko nebo Irsko.
Přitom se ale také nic katastrofického stát nemusí. Stačí přece
málo, třeba jen nějak zmanipulovat letošní parlamentní volby
ve Španělsku, kde mají na vítězství čáku revolucionáři z Podemosu, pro něž je řecké referendum jako králíček energizer, a
zajistit, aby dostatečně přesvědčivě vyhráli dosavadní vazalští
„výdajoví škrtiči“ z Lidové strany. A v zemi, která vypadá na nejžhavějšího rebelského následovníka Řecka, pak přinejmenším
na oko zavládne klid unijního střihu.
Zatímco my řešíme Řecko, v Ufě probíhá summit skupiny
BRICS a také Šanghajské organizace pro spolupráci. Co
od něj lze očekávat? V Číně se o třetinu zhroutil akciový
trh, Rusko stále čelí nízkým cenám ropy... Jak vysvětlit
nevěřícímu Tomášovi, že tato skupina eurasijských zemí je
vážná konkurence Západu?
V každém případě se ale k možnému dalšímu vývoji snad každou hodinu rojí stovky analýz a výsledky jsou tu takové, ondy
makové. Osobně si myslím, že už jen skutečnost, že nemáme ani
páru, jak by vše mohlo dopadnout, nakonec donutí unijní establishment vyhnout se situaci, aby se o důsledcích Grexitu musel
přesvědčovat v reálu, na vlastní kůži a nekontrolovaně. Zkrátka
mám za to, že žádný „průzkum bojem“ se konat nebude a Řecko
v eurozóně zůstane. Jen je třeba najít nějaké „řešení“, s nímž by
se všichni mohli tvářit, že jsou spokojení – Tsipras se po triumfu v
Nevěřícímu Tomášovi už z principu nelze vysvětlit nic, ale pro
všechny ostatní bych třeba zmínila, že společná produkce Číny,
Ruska, Brazílie, Indie a Jihoafrické republiky loni přesáhla tu americkou, byť ještě v roce 2007 nebyla ani poloviční. V Ufě se sešli
představitelé takřka poloviny planety, pokud bychom to pojali
52
FAKT JSME TAK HLOUPÍ? TROCHU JINÁ FAKTA O ISLÁMSKÉM STÁTU, UKRAJINĚ A EVROPĚ ROZTŘESENÉ Z ŘECKA
přes počet jejich obyvatel, přičemž Šanghajská organizace pro
spolupráci navíc představuje i drtivou většinu zemí Eurasie, tedy
zemí s bohatými zásobami surovin a společným zájmem, který
vychází z dekád špatných zkušeností se Západem. Vlastně se
stačí na mapě podívat na EU, USA, potažmo ještě Austrálii nebo
Japonsko, a pak si k tomu uvědomit celý ten „zbytek“ planety,
který se postupně sjednocuje. Můžeme se BRICS nebo „Šanghaji“ posmívat, ale v době, kdy Unie není s to řešit žádný ze svých
palčivých problémů – namátkou nezaměstnanost, pokračující
krize, imigrace, Řecko, Ukrajina – a některé členské státy si HDP
ze zoufalství vylepšují započítáváním prostituce a obchodu s
drogami, jen aby zůstaly „nad vodou“, je to spíš už jen trapné.
Svědčí to jen o naší zaslepenosti a zahleděnosti samotných do
sebe. I když, chápu to. Už Cimrman přece říkal, že když se člověk
nepochválí sám, nikdo to za něj neudělá…
coby nástroj k prosazování svých zájmů. Poslední týdny přitom
ukázaly, že Daeš není všemocný – syrští Kurdové dokázali obsadit řadu „jeho“ měst včetně pohraničních přechodů do Turecka,
přes něž proudí zásobovací trasy Daeše, spolu se syrskou armádou se dostali až k „hlavnímu městu“ IS, tedy k Rakká, a co myslíte, že následovalo?
Turecko hrozí vojenskou agresí do Sýrie, aby tamní Kurdy „umravnilo“ a zachránilo tak Daeš, USA už „musely“ Turecku slíbit,
že přestanou Kurdům dodávat zbraně, aby de facto zachránily
Daeš, a k tomu své nálety v rámci Obamovy „války proti Islámskému státu“ přesunuly na opačnou stranu Sýrie, hlavně
asi aby Daeši neublížily… zkrátka nastala naprosto bizarní a
pokrytecká situace, kdy Turecko, člen „našeho“ bohabojného a
mírotvorného a kdovíjak ještě pozitivního NATO, chrání Daeš ze
všech sil; USA se bojí tureckého sbližování s Ruskem v energetice, a tak prezidentu Erdoganovi splní vše, co mu na očích vidí – a
IS se tedy dál drží. Zkrátím to: Daeš bude poražen ve chvíli, kdy
od velkohubých slov přejdeme k činům. Daeš je totiž „upevněn“
jen do té míry, do níž americké nálety nemíří na jeho konvoje s
ropou či pohonnými hmotami a zbraněmi.
Barack Obama hrdinsky vyhlásil, že Islámský stát bude poražen, neboť jeho území se už teď zmenšuje. Je to zbožné
přání šéfa Bílého domu? Jak se vyvíjejí poměry sil mezi
Daešem a jeho protivníky? A co je nejdůležitější – podle
různých zpráv se na jeho území vydávají nejen bojovníci, ale
i civilní profesionálové, kteří chtějí upevnit jeho fungování.
Čili jak moc je IS upevněn? Velvyslankyně EU v Iráku Hybášková pronesla, že IS nikdy nemůže být přijat do OSN. Ale
jak dlouho by třeba mohl existovat a na jak velké rozloze?
Paní Hybášková opravdu přemýšlí o možném přijetí či nepřijetí Daeše do OSN?
A k tomu je třeba brát v potaz skutečnost, že řady bojovníků
Daeše sice sílí, ale u nás se píše hlavně o mladých až dětských
Evropanech, kteří se snaží odjet do Sýrie a bojovat jakousi „romantickou“ válku hrdlořezů. Většina místních bojovníků ale
prostě jen pobírá žold, a nerušené kšefty Daeše z něj činí bohatou organizaci, která je s to přeplácet bojovníky třeba z al-Káidy.
Stačí jim dát o sto dolarů víc a změní stranu. Těch sto dolarů je
totiž třeba cena, za kterou jsou s to doma nakrmit rodinu. Teď
si představte, že by Západ a Saúdové přestali financovat zbraně
pro Daeš nebo al-Káidu a peníze věnovali na „žold“ všech těch
džihádistů. Nabídněte jim o sto dolarů víc a pak se podívejte,
kolik lidí u Daeše po týdnu zůstalo…
Její problémy bych chtěla teda mít! Asi si taky řeknu o nějaký unijní ambasádní post! Ale dobře, nejdřív zkusím tedy
odpovědět vám.
Jistě, souhlasím s Barackem Obamou, že Islámský stát bude poražen, jednou, někdy… Stane se tak ovšem jen ve chvílí, kdy se
„svět“ – a tím míním především Západ a jeho regionální spojence
typu Saúdské Arábie, Kataru a Turecka – rozhodne ho opravdu
porazit, tedy až se „svět“ rozhodne, že přestane Daeš využívat
Je to rok od smrti našich vojáků v Afghánistánu. A zrovna
v tuto dobu se dozvídáme, že afghánská vláda vyjednává s
53
FAKT JSME TAK HLOUPÍ? TROCHU JINÁ FAKTA O ISLÁMSKÉM STÁTU, UKRAJINĚ A EVROPĚ ROZTŘESENÉ Z ŘECKA
Tálibánem, proti kterému naši padlí vojáci bojovali. Není
ono to takové... blbé? Zeptejme se takto upřímně.
jako že v lehce modifikovaných symbolech hákové kříže nevidí, a k tomu všemu ale neplní své sliby a Ukrajině finančně nijak nepomáhá – odtrhl ji od ruských penězovodů a plynovodů
a nechal ji na holičkách. A za této situace, kdy Ukrajina už jednou provždy přišla o Krym, teď Západ do nové ukrajinské ústavy
prosadil jeden z bodů minských dohod, tedy uznání autonomie
Donbasu. Porošenko poslušně kývl, protože dokud bude kývat, bude i nějaká vyhlídka na peníze zvenku, ale nacionalisté
v parlamentu jsou dnes už natolik silní, že ústava nemusí projít. Pro cyniky bude velkým svátkem sledovat, jak nacionalisté,
neonacisté a dnes už začasté i váleční zločinci, které k moci vynesl „demokratický“ Majdan, zabíjejí Západem předepsanou ústavu. A tím prohlubují krizi. A přiživují vizi nekonečného konfliktu. A kašlou na naše příkazy. To vše v době, kdy by přinejmenším EU chtěla alespoň jednu krizi, tu ukrajinskou, vyřešit v
klidu. A měla dojem, že když si něco sama vymyslela, tak že to
sama může i skončit. A ono to najednou nejde.
Blbé to rozhodně není, protože USA se s Talibanem – většinou
v luxusních dubajských hotelích – pokoušejí jednat už dlouhé
roky. Problém je ale v tom, že se snaží tálibům vysvětlit smysluplnost jakéhosi „holportu“ – koneckonců celá ta původní idea
okupace Afghánistánu měla zajistit bezpečnost plynovodů ze
Střední Asie – ale Tálibán, jako každé správné „národně osvobozenecké“ hnutí, Američany vždy poslal „kamsi“, tím spíš, že
má v posledních letech navrch a situaci jasně pod kontrolou.
Fakt, že kvůli těmto americkým energetickým zájmům, které
byly samozřejmě „prodávány“ se vzletnými, ale o to bizarnějšími
hesly o „demokratizaci Afghánistánu“, padli i čeští vojáci, je jen
téma na delší diskusi. Nebo vlastně na hodně krátkou.
Zcela na konec si dnes necháme Ukrajinu, protože čtenáři
českých novin by se mohlo zdát, že se tam vůbec nic neděje.
Je to jen zdání?
A co je na tom nejzajímavější? Západ si vymyslel al-Káidu. I vznik
Daeše lze mapovat podle politiky USA v Iráku. I vznik Azova,
Ajdaru a dalších neonacistických praporů na Ukrajině souvisí s
politikou Západu. Dnes už se otevřeně píše i o tom, že ukrajinským náckům v boji proti Donbasu pomáhají džihádističtí teroristé z Kavkazu. Otázka je přitom vcelku prostá:
Česká mainstreamová média o Ukrajinu ztrácejí zájem logicky, protože se jim zprvu – úplně stejně jako třeba v případě Saddáma-Hitlera, Muammara-Hitlera, Bašára-Hitlera nebo
Putina-Hitlera – podařilo rozjet virtuální příběh, který nelze táhnout donekonečna, neb ani stokrát opakovaná lež se pravdou
nestává. A protože už Unie i USA o Ukrajinu ztratily zájem –
přece jen je to po té oranžové z roku 2004 už druhá revoluce,
která se jim na Ukrajině nevyvedla – tak zmlkávají i česká média.
Proč vytváříme síly, které se nakonec – dříve či později – postaví
proti nám? Nebo jinak: Fakt jsme tak hloupí? Nebo už jsou
američtí politici placení jen vojenskoprůmyslovým komplexem,
tedy vlastně skoro posledním typem průmyslu, který v USA ještě
nezkrachoval nebo nebyl „outsourcován“? A pokud americké
politiky platí jejich zbrojaři, proč se jim v jejich nekonečných
válkách podřizuje EU? Ale nekažme si náladu hned ve čtvrtek
ráno…
Důvod je prostý. Když si to shrneme: Na Ukrajině se zatím podařilo jen svrhnout legitimně zvolenou vládu, jednu sadu oligarchů nahradit sadou jiných oligarchů, přičemž současný prezident Porošenko sloužil i ve vládě předchozí, ale čert to vzal,
hlavně, že je ochotný sloužit i nám. A k tomu se – na rozdíl
od roku 2004 – podařilo vypustit z láhve džina krajního nacionalismu (a to říkám s vědomím, že přesnější termín by zněl
„neonacismus“), s nímž si už Západ neví rady. Oficiálně přestal
některé neonacistické prapory podporovat, u jiných se tváří,
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za
poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v
nejbližší době rozhodně sledovat?
54
CO VAROUFAKIS SVÉMU LIDU NEŘEKL
Ke všemu výše zmíněnému bych připomněla, že vámi zmíněný
prudký propad čínských akcií předcházel i finanční krizi z roku
2008, z níž Západ ještě nevybředl, a tak se s napětím čeká,
co čínské akcie vyvolají dnes. K tomu bych přidala s napětím
očekávanou americko-íránskou smlouvu o jádře, která by mohla
být podepsána každou hodinou, a pokud se tak stane, výrazně
překreslí mocenské mapy nejen Blízkého východu. K tomu bych
přidala třeba Daeš, který už se tváří tak sebevědomě, že chce
„osvobozovat“ pásmo Gazy od Hamasu a hlavně od Izraele.
složeného úroku od těch, co mají
málo, k těm, co mají moc, přičemž nemusí mít ani vlastní kapitál,
jako je tomu v případě bank. Nikdy se nevyjádřil kriticky k modelu eura, které mělo přerozdělování z bohatší části Evropy k
elitám urychlit a hlavně pomoci udržet nadvládu angloamerického podvodného finančního systému.
Ať to dopadne tak, nebo tak, ano nebo ne, po zítřejším referendu
dojde k vysátí zbytků vkladů, které mají ještě někteří naivkové
na účtech bank, ale i na účtech podnikatelů. A kyperský odzkoušený bail-out, pokrácení všech peněz lidí a podnikatelů o 30
% (přesně dle toho, co doporučoval americký Boston Consulting
Group přede dvěma lety, jak jsme uváděli ZDE ).
Že by to byla až vyhlídka na možný atak IS na Izrael, co přiměje
Západ, aby změnil vůči Daeši přístup?
Uvidíme. Svět je ale v každém případě v pohybu a při pohledu na
často dogmatickou politiku Západu, která jako by ztratila schopnost flexibility a realistické analýzy, mám dojem, že ve všech aktuálních konfliktech či sporech vyhrát prostě nemůžeme.
Jenomže na rozdíl od Kypru, kdy nakonec byly okradeni ti, kteří
měli v bankách více jak 100 000 eur zkrácením 40 % svých peněz,
a kdy byla postižena zejména bohatá ruská klientela, zde půjde
o krácení o 30 % již u vkladů nad 8000 eur. Více si o tom přečtete
v dnešních Financial Times, eventuelně ZDE .
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/TerezaSpencerova-Fakt-jsme-tak-hloupi-Trochu-jina-fakta-oIslamskem-statu-Ukrajine-a-Evrope-roztresene-z-Recka-383241
Co Varoufakis svému lidu neřekl
Spojené státy volají Evropu po odpovědnosti. Soudný den
nastal. Angelu Merkelovou musí bolet hodně hlava. Řekové tak
budou volit mezi dvěma zly: Buď prý přijdou úplně o všechno,
nebo ”pouze” o 30 %.
Květa Pohlhammer Lauterbachová
Proč nesmí být dluhová krize vyřešena
V několika dřívějších textech,
například ZDE , jsem vyjádřila své
pochybnosti o úloze Syrizy, zejména jejích lídrů, ve scénáři zachování statu quo současného
modelu finančního systému. Yanis Varoufakis nikdy nezpochybnil vytváření peněz z ničeho,
které umožňují přerozdělování
hodnot prostřednictvím úroku a
Dluhový finanční systém funguje pouze do té doby, dokud se
státy, jednotlivci, banky a podniky zadlužují. Banky ovšem mají
výlučné postavení, a jak říká profesor Keller, pro jejich blaho
se neštítí jejich majitelé ani vraždit. Nezadlužují-li se subjekty,
chybí peníze na financování ekonomiky. A stát nemůže vybrat
tolik daní, aby zajistil chod společnosti, a tak si rovněž musí
půjčovat. A to je ten nejlepší byznys. Tím netvrdím, že stát je dobrý hospodář. Zejména ti „demokraticky zvolení politici“ dneška
nám předvádějí, jak se přisát úspěšně na cecík daňového poplatníka. Čím chudšího, tím hůř pro něj. Trojka požaduje privatizaci
55
CO VAROUFAKIS SVÉMU LIDU NEŘEKL
prakticky všeho, co zbylo ještě v rukou státu. Pro Řeky, ale i ostatní Evropany, to znamená pád do otroctví korporací. Stačí se
podívat do Česka nebo na Slovensko.
Německa a odtud opět k velkému vlastníkovi – to nyní přijde).
A tam se přičtou k HDP.
”Penzijní fondy bohatých zemí čerpají své příjmy právě částečně
z tohoto zdroje a bohatší si tak mohou dovolit krásný život.
Ovšem na úkor těch druhých. Pilné včeličky pěkně pracují a
velkou část plodů své práce odevzdávají „investorům“. A ti většinou nemají nic, než peníze, které vlastně neexistují. A to je
možné jen proto, že v roce 1971, kdy už byl stav v USA neudržitelný, zrušily Bretton-woodský systém dohodnutý v roce
1944 a opustily dolar, krytý zlatem, směnitelný za zlato, ale
pouze pro zahraničními rezidenty. A rozhodly si o své vůli, bez
souhlasu mezinárodního společenství, přivlastnit licenci na tisk
peněz z ničeho.
USA a Velká Británie mají 30 % podíl finančního sektoru na
HDP
Velmi trefně to popisuje pro hloupé Němce, kterým nedochází,
jaká past je na ně ušita, na svém blogu Peter Haisenko ZDE .
„Jak Velká Británie, tak USA vykazují ve svém HDP 30% podíl
finančního sektoru. To je velmi diskutabilní. Má být finanční
sektor součástí HDP? A jak vznikají jeho příjmy? Produkt je produkt a jeho výroba je spojená s prací. Výkon finančního sektoru
má ovšem s prací málo společného. Je jasné a prokazatelné, že
příjmy tohoto sektoru plynou z práce jiných zemí. 30 procent
toho, co vydávají tyto dva státy za vlastní HDP, nemá s výkonem
obyvatelstva těchto zemí nic společného. Ale plody práce lidí v
jiných zemích si užívají.
To není nic jiného, než obyčejná zlodějna a padělání měny.
Pokud by dluhy generující úrok - protože právě o něj jde - byly
splaceny, nebo nedejbože odpuštěny, jak by to měli křesťané
požadovat, znamenalo by to katastrofu pro USA a Velkou
Británii. I z tohoto pohledu je možné dívat se na návštěvu britské královny nedávno v Německu.”
Jak to? Dvojím způsobem, a obojí je podvod.
Druhý podvod:
První podvod:
Příjmy z úroků ze státních dluhopisů. Státy vydávají dluhopisy
a půjčují si nikoliv u své státní banky, nýbrž u soukromých bank,
a ty s nimi dále obchodují. Přitom si banky mohou půjčit velmi
levně mezi sebou nebo u centrální banky. Tak levně si stát
půjčit nemůže. Také hedgeové fondy na tom kasínu se státními
dluhopisy pěkně vydělávají. Aktuální stav eurozóny je, že se musí
počítat s částkou vyšší než 10 bilionů eur, což při průměrném
úroku 5 % hodí do kas bank, hedgových fondů a privátních investorů 500 miliard ročně. Jenom v Evropě a z evropské práce.
Protože státy tyto peníze musí stáhnout z lidí v podobě daní. A
ty neustále zvyšují.“
První způsob jsou příjmy z akciového majetku v zahraničí. (My
Češi bychom mohli vyprávět.) Proti tomuto by se nedalo nic
namítat, kdyby šlo o příjmy získané poctivě. To ale bohužel není
pravda. Jak Velká Británie, tak Spojené státy americké mají po
dlouhá desetiletí obrovský deficit obchodní bilance. Dováží víc,
než exportují. A zamlčují, že si to mohou dovolit jen díky tomu,
že mohou tisknout ničím nekryté peníze, které by vlastně neměly
vůbec existovat. Dostatečně zlé je již, že jim to svět od roku 1971
akceptuje. Mohou být dlužníci účastníky nákupních zájezdů? Dle
normálního zdravého rozumu ne, a přesto nakupují ostošest: akciové společnosti, nemovitosti, pozemky, ba i celé části národních
ekonomik jsou v anglosaském vlastnictví. Výsledky práce „těch
druhých“ odtékají od USA, Velké Británie (pozn. a od nás do
V tomto bodě doplním Haisenka: A to už vůbec není řeč o
úrocích, obsažených v cenách zboží a služeb – zhruba 35 %
úroku, jímž probíhá přerozdělování od nás všech, kteří platíme
56
ASSANGE: GOOGLE CHCE OVLIVNIT AMERICKÉ VOLBY. BUDE TO JEHO SMRT!
Assange: Google chce ovlivnit americké
volby. Bude to jeho smrt!
z peněz získaných naší prací a již zdaněných státem těm, kteří
mohou tisknout peníze z ničeho a půjčovat je za úrok podnikatelům, vytvářejícím skutečné reálné hodnoty. V Německu
činí toto přerozdělení 600 mil. eur denně, jak se dočtete v knize
Prof. Margrit Kennedyové Occupy Money, kterou jsem právě
přeložila, a kterou si budete moci objednat brzy i u nás na Erepublice.
Ve světě neznámý srbský týdeník „Nedeljnik“ s poměrně nízkým
nákladem se nenadál, že se mu podaří po několika letech úsilí
uskutečnit rozhovor Julianem Assangem. Stalo se tak díky Assangově příteli, se kterým se novináři Nedeljniku znají. Dokonce
se jedná o exkluzivní téma, po kterém by sáhla světová média
– ovlivnění AMERICKÝCH VOLEB. Rozhovor vyšel pod titulkem:
Musíme zničit Google, než se Hillary stane prezidentkou.
Bez příjmů z úroků by byly USA a Velká Británie na huntě. Tady
by mělo být jasné, proč Velká Británie nikdy nepřistoupí na euro.
Toto londýnská City nikdy nepřipustí. Z pádu eura bude profitovat Wall Street a hlavně londýnská City.
Tentokrát jde o víc, než pouhé špionování. Je to víc, než
aféra s NSA. Julian Assange v interview pro srbský týdeník
vypráví o tom, jak společnost GoogleNedeljnik Assange obal
vytváří a mění obraz světa, když spolupracuje s nejvyššími
posty americké diplomacie. Poprvé Assange otevřeně promluvil
o tajných vztazích mocné americké internetové společnosti a
Hillary Clintonové, kandidátky na post amerického prezidenta.
Yanis Varoufakis tohle velmi dobře ví. Působil jako profesor v USA, v Londýně má spoustu přátel. Pokud je vlastenec,
neměl mlčet. Dle mého názoru hrál poker, protože neustále
protlačoval zespolečenštění dluhů celé eurozóny a vytvoření
systému eurobondů, což by pomohlo Řecku krátkodobě, ale
aby euro fungovalo, musel by být nastolen systém plánovaného hospodářství z jednoho centra. Což je při kvalitě
dnešních politiků – pokud bychom to vůbec připustili – ještě
víc riskantní krok než tato evropská unijní katastrofa. Goldman Sachs radil Řekům, jak se dostat do eurozóny a vydělal na
tom. ECB prováděla zátěžové testy bank a přestože má každou
banku proklepnutou, nejednala, když jako finanční dozor nad
bankovním sektorem jednat měla.
S podporou, kterou lze jen od Hillary Clintonové očekávat by
měl Google odehrát v nastávajících amerických prezidentských
volbách v roce 2016 klíčovou roli. Hillary zaručuje dobré vztahy se State departmentem, neboť svého času jej vedla. Ve
společnosti Google je řada lidí, počínaje Jaredem Cohenem,
ředitelem Google Ideas - lépe řečeno ředitel pro změnu režimu,
který byl a je úzce svázán s americkou zahraniční politikou. Jsou
zde další lidé, kteří stejně jako Cohen pracovali coby Clintonové
poradci nebo asistenti.
Goldmanovci řídí procesy v Evropě a o své investice nepřijdou.
Ať Řekové řeknou ono OXI nebo NEI.
A prosím diskutéry, aby nás jenom proto, že říkáme o zlodějích,
že jsou zloději, hned nenálepkovali jako komunisty.
Assange ve svém rozhovoru dále upozorňuje na mocné nástroje
společnosti Google: „Osmdesát procent všech chytrých telefonů, které jsou v prodeji pracuje pod systémem Android, což
je operační systém Googlu. To znamená, že Google ví, kde se
tito lidé pohybují, co vyhledávají, co na internetu dělají a co je
obsahem mailů svázaných přes Gmail. To znamenám, že Google
je svým způsobem totéž co NSA.“
zdroj:http://news.e-republika.cz/article3199-Co-Varoufakissvemu-lidu-ne%C5%99ekl
57
ŘECKO MŮŽE OPĚT ZACHRÁNIT ZÁPAD
Julian Assange vysvětluje svůj zájem o Google: „Svým způsobem
se mi vyšší patra Googlu zdála nedosažitelnější a tajemnější, než
vládní chodby ve Washingtonu. Když mi kolega zavolal, že chce
se mnou mluvit výkonný ředitel Googlu, byl jsem tím zaskočený
a připadal jsem si, že jdu za Mohamedem. Po rozhovoru s Erikem
Schidtem a jeho lidmi potřeboval jsem poměrně dost času na to,
abych pochopil, s kým jsem vlastně měl tu čest jednat. Jedním
ze způsobů, jak je na společnost Google nahlíženo je, že se jedná
čistě o obchod. Ale, aby si tento americký internetový monopol
zajistil dominantní pozici, nemůže se zajímat jen o svůj byznys a
ponechat politiku stranou. Aby se tato společnost stala pupkem
světa, musí se nutně stát součástí nejmocnější velmoci,“ říká v
rozhovoru Assange a k tomu dodává, že přitom si Google vytváří
o sobě obraz firmy, která stojí nad věcí a údajně se nechová jako
„velká zlá společnost“:
člověk světa, tak by se stal nebezpečným subjektem a navíc by
jej NSA přesvědčila, aby jí předal své materiály,“ říká Assange.
Navíc Julian Assange se snaží přijít na kloub psychice lidí, jak
nazírají na internet: „Lidé přestože jsou každodenně šokováni
možnostmi pozorování jejich činnosti, nemají vůbec chuť zbavit
se svého účtu na Twitteru nebo Facebooku. Nedají si pokoj ani
s mailováním přes Gmail. Nemají totiž zdání a představu, jak
jsou pod drobnohledem, neboť nebyli nikdy účastníky toho, jak
se to dělá. NSA je pro ně něco jako Bůh, někdo neviditelný,
kdo nepozorovaně nahlíží a zapisuje, co děláme… Aktivity NSA
jsou obestřené tajemstvím a velice jsou komplexní. Stejně tak
Googlu. Lidé si často mydlí, že snad ani k tomu nedochází. Berou
to vše abstraktně, intelektuálně a myslí si, že se jich to netýká.“
zdroj:http://literarky.cz/politika/svet/20125-assange-googlechce-ovlivnit-americke-volby-bude-to-jeho-smrt
„Google chytá lidi do pasti svými gigabajty volného prostoru
nabízenými jako úložiště a zdá se, jako by společnosti nešlo
ani o profit. Google je mnohdy nazírána jako filantropická
firma, která investuje mnoho a mnoho peněz na tzv. korporativní odpovědnost, která by ve výsledku měla přinést sociální
změnu. Nejlepším příkladem je Google Ideas, ale jak se dá vypozorovat, všechna její filantropická úsilí jsou velice natěsno spojená s imperiální snahou USA. Aspirace společnosti Google jsou
úzce svázány se zahraničně politickou agendou největší velmoci
světa,“ tvrdí Assange.
Řecko může opět zachránit Západ
Paul Craig Roberts
Stejně jako u Marathónu, Thermopyl,
Plateau a Mycale zhruba před 2,500
lety závisí svoboda Západu opět na
Řecku. Dnes Washington a jeho říšské
evropské poddanské státy hrají roli
Perské říše a Řekové dali opožděně
dohromady vládu, Syrizu, která se
odmítá podvolit Říši Washingtonu.
Výše uvedená fakta jsou podle Assange všechno důvody, abychom se snažili rozbít monopol Googlu na vyhledávání a jeho
další služby. Za pomocí regulátorů je nutné rozbít tuto dominantní pozici, a musí se to udělat dříve, než se Hillary Clintonová
stane prezidentkou USA.
Jen pár lidí chápe, že v tomto konfliktu je v sázce osud západní svobody,
či toho, co z ní zbývá, a vskutku i osud
života na Zemi. Jistě, německá vláda
nechápe. Sigmar Gabriel, německý vice-kancléře, prohlásil, že
Internetový aktivista také tvrdí, že Google aktivně spolupracoval na programu PRISM – tajném americkém antiteroristickém
programu masové kontroly a sběru dat, který v roce 2007 NSA
zahájila. „I kdyby tento program měl šéfovat i ten nejuvážlivější
58
ŘECKO MŮŽE OPĚT ZACHRÁNIT ZÁPAD
řecká vláda je hrozbou pro evropský řád. Oním „evropským řádem“ míní právo silnějších zemí vykrádat slabší.
korporace, povzbuzované a nucené finančním sektorem, přesunuly západní průmysl, výrobu a profesní dovednosti, jako informační technologie a tvorba softwaru, do zahraničí. To, co Západu zůstalo, jsou jen vysoce leveragované derivátové sázky a
vylupování. Apple je americká korporace, ale ani jeden počítač
Apple není vyroben v USA.
„Řecká krize“ není o dluhu. Dluh je propaganda, kterou Říše
používá k oslabení suverenity v celém západním světě.
Řecká vláda požádala skupinu zemí, které tvoří „demokratickou“ Evropskou unii, o jednotýdenní prodloužení lhůty pro
splátku dluhu, aby Řekové mohli tvrdé podmínky vnucované
Řecku Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem, za pomoci Washingtonu, schválit
nebo odmítnout.
Německá, francouzská a holandská vláda, spolu s Washingtonem a západním finančním systémem, se za vylupování
postavily. Aby mohla být nějaká země vyloupena, musí být hlas
jejích lidí umlčen. To je důvod, proč Němci a EU namítají proti
tomu, aby řecká vláda dala možnost rozhodnout o budoucnosti
Řecka Řekům.
Odpověď z Evropy a od MMF a Washingtonu zněla „NE“.
Řecké vládě bylo řečeno, že demokracie neplatí, když jsou
věřitelé odhodláni donutit řecké občany zaplatit za chyby
věřitelů snížením penzí, poklesem zdravotní péče, poklesem
vzdělanosti, zaměstnanosti a propadem u sociálních služeb.
Postojem Říše je, že Řekové jsou zodpovědní za chyby svých
zahraničních věřitelů a že Řekové musí za chyby svých věřitelů
zaplatit, obzvláště za chyby umožněné Goldman Sachs.
Jinými slovy, na Západě je dnes suverenita lidí a zodpovědnost
vlád nekonsistentní s finančními zájmy 1%. Závěr: pokud může
být demokracie zničena v Řecku, může být zničena v celé Evropě.
Řekové mají ve svých rukou nejen osud demokracie na Západě,
ale také osud života ne Zemi. Mechanismem Washingtonu pro
vytváření konfliktu s Ruskem je EU a NATO. Porušováním dohod uzavřených předešlými americkými vládami přivedl Washington NATO k hranicím Ruska a v současné době rozmisťuje na
ruských hranicích další jednotky, výzbroj a rakety, zatímco vede
vůči Rusku agresivní řeči.
Jak bylo prokazatelně dokázáno, tvrzení Říše jsou podvodná. Úsporná opatření, která byla uvalena na Řecko, srazila
ekonomiku o 27%, čímž zvýšila poměr dluhu k GDP a zhoršila
finanční situaci v Řecku. Všeho, čeho úspory dosáhly, bylo srazit
Řeky ještě více k zemi, a tím učinit splacení dluhu nemožným.
Rusko nemá jinou možnost, než z těchto necitlivých vojenských
rozmístěných sil učinit cíl. Jak rozmisťování sil roste a nezodpovědná a zcela nepřesná propaganda Washingtonu proti Rusku
a ruské vládě eskalují, může to spustit válku.
Říše odmítla sobotní demokratické řecké referendum, protože
Říše v demokracii nevěří. Říše, stejně jako všechny říše, věří
v podřízenost. Řecko není poslušné. Proto musí být Řecko
potrestáno. Peršané Darius a Xerxes měli stejný názor, jaký má
Washington a EU. Řecká vláda má dělat to, co dělaly předešlé
řecké vlády, tedy přijmout splacení dluhu a umožnit plenění
Řecka.
Washington a jeho vazalové evidentně zahodili diplomacii a
místo ní používají démonizaci a pokusy o vydírání, aby donutili
Rusko akceptovat vůli Říše.
Tato nezodpovědná politika pokračuje, navzdory mnoha
varováním od ruské vlády, aby Západ nedával Rusku ultimáta.
Protože říše jsou charakteristické arogancí a nadměrným
sebevědomím, Říše tato varování neslyší.
Vylupování je jediný zbývající způsob, jak může západní finanční
systém vydělávat peníze. Ve jménu krátkodobých zisků západní
59
JAK CIVILIZACE UMÍRAJÍ
Nedávno jsme byli svědky toho, jak loutkový premiér Washingtonu v Londýně vyhrožoval Rusku, navzdory faktu, že Británie
silově na Rusko nemá a může být Ruskem zničena během několika minut. Tento druh šílenství je tím, co vede k válce. Šílený
britský premiér si myslí, že si může na Rusko otvírat hubu.
se množí dál. Převážně atheistická Evropa začíná vymírat
průměrnou porodností 1,3, silně náboženská Amerika zůstává
nad 2. Amerika možná přežije, Evropa se do konce tohoto století stane pouhou historickou památkou. Když lidé ztratí smysl
pro posvátno, ztratí touhu po životě. Odmítnutí rodit děti je
vrcholným projevem nihilismu. Bohaté národy mají materiální
komfort, ale ztratily motivaci předávat život dalším generacím.
Evropa se během jedné generace stane domovem důchodců bez
dostatečné ekonomické báze. Populační kolaps, provázený kolapsem ekonomickým, kulturním a duchovním, je důsledkem
ztráty víry, která je „pátým jezdcem Apokalypsy“ likvidujícím
naši civilizaci. Nehrozí konec světa, jen konec nás.
Washington peče Armageddon. Ale Řecko nás může zachránit.
Stačí, když Řekové podpoří svoji vládu a budou trvat na tom,
aby jejich vláda, aspoň protentokrát, zastupovala zájmy Řeků
a ukázala zkorumpované EU prostředníček, nesplatila dluh a
obrátila se na Rusko.
To by započalo rozpad EU a NATO a zachránilo svět před Armageddonem.
Tak čtenáři hned v úvodu knihy How Civilizations Die dává pěstí
do oka americký ekonom, hudební kritik a svého druhu prorok (jeremiášského pesimistického založení) David P. Goldman,
jehož sloupky (mnohdy pod pseudonymem titulem „Spengler“
podle německého historika Oswalda Spenglera předvídajícího
krach Západu) vycházejí v řadě internetových časopisů jako First
Things, Gatestone Institute, Asia Times Onine a Tablet. Profesním původem je finanční analytik a investiční manažer, jednu
dobu byl ekonomickým poradcem prezidenta Reagana a redaktorem The Wall Street Journal.
S největší pravděpodobností budou Itálie a Španělsko následovat Řecko ven z EU a NATO, neboť tyto země jsou také cílem
neúprosného vylupování. EU a NATO, mechanismus Washingtonu pro vytváření konfliktu s Ruskem, by se rozpadly. Svět by
byl zachráněn a vděčil by za svoji spásu schopnosti Řeků pochopit, co je v sázce skutečně. Stejně jak to učinili u Marathónu,
Thermopyl, Plateau a Mycale.
Je obtížné představit si jiný scénář, který by nás zachránil před
třetí světovou válkou. Modlete se, aby Řekové tuto zodpovědnost, že v jejich rukách není jen svoboda, ale také život na Zemi,
pochopili.
Civilizace nejprve samy sebe likvidují, než je může převálcovat
civilizace jiná. Důslednou sebelikvidací teď právě procházíme
my. Umíráme apatií, ne mečem nepřátel. Zatím. Ten nám jednoho dne možná jen dá ránu z milosrdnosti. Evropskou apatii
Goldman vnímá jako rub téže mince jako islámský extrémismus.
Jedna druhou přitahují. Obě ztratily napojení na kreativní prvky
své minulosti a tím důvěru v budoucnost.
zdroj:http://www.zvedavec.org/komentare/2015/07/6507-recko-muze-opet-zachranit-zapad.htm
Jak civilizace umírají
Ale zde hned na začátku Goldman přichází s překvapivou informací: zároveň s námi vymírá i ten dnešní nepřítel - svět islámu, kde po desetiletích prudké porodnosti nastává v ještě
kratším období ještě prudší kolaps, nejnápadněji v zemích jako
Irán a Turecko, kde se už rodí méně než 2 děti na dospělou
Benjamin Kuras
Mizerná zpráva pro atheisty. Vymřou. Místo nich svět ovládnou věřící a čím náruživěji věří, tím větší šanci mají. Je
to jednoduše proto, že atheisté se přestali množit, věřící
60
JAK CIVILIZACE UMÍRAJÍ
ženu. Přímou příčinou je vzdělanost tamních žen, pro něž
odmítnout mateřství je formou protestu proti krutosti bigotní
mužské tyranie podepřené náboženstvím. Porodnost prudce
klesá i v severoafrických islámských zemích, kde se z někdejších
průměrných čtyř až pěti blíží oné kritické dvojce (pod niž už klesl
celý Západ kromě Ameriky a Izraele). Čím jsou v islámu ženy
vzdělanější, tím méně rodí. Vzdělanost muslimek je naší nejnadějnější zbraní.
domech a Athény jsou zalidněny sochami“. Řecká civilizace
zanikla proto, že nerodila dost mladých mužů, kteří by ji vojensky bránili. Theodore Momsen ve své Historii Říma popisuje
opakování téhož kolapsu už v Cicerově době jako společnost
celibátu a bezdětnosti, vylidňování krajiny a postupná výměna
obyvatelstva přivandrovalými barbary. „Malé civilizace mohou
zaniknout z různých důvodů, velké civilizace zanikají jen tehdy,
když už se jim nechce žít“, komentuje to Goldman jedním ze
svých „Spenglerových zákonů“.
Ale abychom se zbytečně nechlácholili, ze tím se islám uklidní
a přestane být Západu smrtelně nebezpečný, Goldman hned
varuje, že demografický kolaps islámu by naopak mohl způsobit celosvětovou sebevražednou katastrofu. Kdo se vidí na
pokraji smrti, ztrácí „racionální sebezájem“ a ze zoufalství je
schopen kolosální destrukce. Islámský ekonomický kolaps by
byl drastičtější než západní. Islámské země jsou mnohonásobně chudší, zatímco Západ má nastřádáno dostatek bohatství,
které by mu setrvačností pomáhalo ještě nějakou dobu přežívat.
Souběžně s poměrně pozvolnou západní krizí by islámské země
spadly až do hladomoru, který by je mohl dotlačit k závěrečné
loupeživé invazi ničící vše v cestě. Irán a Pákistán k tomu mají
i nukleární zbraně. Amerika přežije za předpokladu, že ji islám nestáhne do propasti s sebou. Není nic nebezpečnějšího,
než civilizace, která náhle zjistila, že umírá. Kdo ví, že nemá co
ztratit, je ochoten hrdě a se slávou bojovat na život a na smrt.
Kořeny dnešního tragického kolapsu Západu Goldman nachází
už v Třicetileté válce, v níž zahnula (částečně hladomorem)
třetina Němců, čtvrtina Španělů a velké kusy Francie se zcela
vylidnily. Selhání církve vidí v „neopohanství a národní idolatrii zasazené jako kukaččí vejce do hnízda křesťanství“. V 17.
století nastal rozklad jednoty církve, která byla hlavním pojítkem evropských kultur. Její ovládnutí Evropy prostřednictvím
pokřesťanštěných vladařů, jimiž se poddaní museli přizpůsobit, vtáhlo pod křesťanský prapor a křesťanskou vzdělanost
jednotlivé národy se všemi jejich tradicemi, zvyky a pověrami.
Křesťanství dovolilo pohanům pokračovat ve zbožňování svých
vlastních obrazů. Němci zbožňovali Krista jako modrookého
blonďáka, Španělé jako snědého černovlasatce, Mexičané
černou Marii z Guadelupe. Výsledkem byla (a zde Goldman
cituje historika a filosofa Franze Rosenzweiga) „rozpolcenost
mezi Ježíšem a Siegfriedem“.
Goldman nám pak předává historii kolapsu velkých západních civilizací, vyčtenou z archeologie. Středomořské předhistorické civilizace bronzového věku - mykénská, hititská, syrskoegyptská a kanánská - zanikly po šedesáti letech požárů a
drancování v polovině 12. století př.n.l. Druhým velkým kolapsem bylo zhroucení helénské civilizace v prvních dvou stoletích př.n.l. Třetím byl pád Říma. Čtvrtý prožíváme teď. Každý
takový kolaps začínal zhroucením porodnosti, stárnutím, slábnutím a apatií populace a končil jejím nahrazením jinou. Historické záznamy z Řecka na konci předkřesťanské éry popisují
„zemi zcela vylidněnou, kde římští vojáci pobývají v prázdných
Národní sebezbožňování – a sebepředstava „lidu vyvoleného“
– pokračovalo v jednotlivých národech i pod pláštíkem
křesťanství po celé evropské dějiny a od 16. století Evropu začalo tříštit. Konflikty katolicko-protestantské přerostly v konflikty národnostní, jak jednotlivé národy (Německo, Francie,
Rusko, Polsko) oblékaly „mesiášská“ roucha v podobě vojenských uniforem. Pohanské národní sebezbožňování vyvrcholilo
ve světových válkách 20. století, které křesťanství pohřbily.
61
KONFLIKT VĚDY A NÁBOŽENSTVÍ SVĚDČÍ O VELKÉ SPOLEČENSKÉ KRIZI
Konflikt vědy a náboženství svědčí o velké
společenské krizi
„Evropanům se nepodařilo být ani křesťany ani pohany,“ shrnuje
Goldman. „Jejich kultura tragicky selhala, jak vady zabudované
do evropské kultury ji nakonec zruinovaly“. Evropský nacionalismus nejprve podřezal krk křesťanství a nakonec sám vykrvácel
- dramatizuje Goldman současný stav Evropy. Evropa dnes existuje a prosperuje jen díky tomu, že Amerika rekonstruovala poražené státy – prohlašuje Goldman s historickým oprávněním, i
když možná i se špetkou toho „mesianismu“ amerického.
Má-li se západní civilizace zachránit, evolucionismus a kreacionismus se musejí smířit a sladit stejně jako pravý a levý
mozek.
Kniha The Great Partnership: God, Science and the Search for
Meaning (Velké partnerství. Bůh, věda a hledání smyslu) burácí
varováními:
Křesťanskou moralitu nahradila „moralita sebezájmu“, která
ztratila dimenzi nadčasovosti, trvanlivosti a nesmrtelnosti.
Bez touhy po nesmrtelnosti (tvoření nadčasové kultury a její
předávání další generaci) život ztrácí smysl. Smysl životu dává
touha po úspěchu v něčem užitečném. Úspěch či neúspěch
každého státu vychází z charakteru jeho lidu a občanské
společnosti. Solidní společnost dokáže napravit vadný stát, ale
ani ten nedokonaleji zkonstruovaný stát se nedá udržet vadnou
občanskou společností.
Konflikt vědy a náboženství je jedním z hlavních prokletí naší
doby. Škodí náboženství i vědě a svědčí o velké společenské
krizi. Krizí nedávné minulosti byla ztráta víry, která svět zaplavila čtyřmi děsivými historickými experimenty – Francouzskou
revolucí, nacistickým Německem, Sovětským svazem a komunistickou Čínou.
Dnešním nebezpečím, stejně děsivým jako totality ateistické, je
„radikální religiozita kombinovaná s apokalyptickou politickou
agendou schopnou terorem a asymetrickým válčením destabilizovat celé národy a oblasti“. Oběma nebezpečím by měli čelit
věřící i nevěřící společně.
Současné trendy porodnosti v jednotlivých evropských státech
Goldmanovi z dostupných statistik vycházejí na scvrkávání populace o 38% u (nejvíc rodících) Čechů, 46% u Němců, 53% u Rusů
až po tragických 68 procent u Bulharů a 70% u Bosňáků.
„Kultury zombií“ tomu Goldman říká. A postuluje k nim další
svůj “Spenglerův zákon“:
Dnešní tažení ateistických vědců proti náboženství škodí
náboženství i vědě a ohrožuje „intelektuální integritu a budoucnost Západu“. Ztráta víry vede ke ztrátě duše, smyslu existence a
motivace k životu. Náhražkový relativismus není schopný bránit
nic, ani sám sebe.
„To nejlepší, co pro kultury zombií můžete udělat, je nebýt jednou z nich“.
zdroj:http://blog.aktualne.cz/blogy/benjaminkuras.php?itemid=20371
Závislá a propojená činnost
Autorem je Jonathan Sacks, oxfordský filozof přeškolený na
rabína, současný britský vrchní rabín. Díky filozofické průpravě
dokáže formulovat a odpovídat na otázky v kontextu všeobecně
filozofickém a veskrze „západním“. Jedním z jeho učitelů byl
62
KONFLIKT VĚDY A NÁBOŽENSTVÍ SVĚDČÍ O VELKÉ SPOLEČENSKÉ KRIZI
Roger Scruton, jemuž vzdává úctu jako jednomu z mála dnešních
filozofů považujících filozofii a náboženství za společnou disciplínu utvářející základy západní civilizace.
v rovnováze“. Jejich konflikt a iluzi neslučitelnosti v západní civilizaci spatřuje Sacks v „kuriózním historickém detailu“, jímž je „hybrid či syntéza dvou radikálně odlišných kultur – starověkého Řecka a Izraele. Ten se přihodil tak, že
náboženské koncepce Izraele byly sepsány v řečtině, do níž jsou
nepřeložitelné. Vzniklo tím nedorozumění „mezi Bohem Aristotelovým a Bohem Abrahámovým“.
Rozhodující inspirací k napsání své knihy však Sacks získal z
podrobného popisu funkcí a následků dvou polovin lidského
mozku v díle Iaina McGilchrista The Master and His Emissary.
Díky ní se mu zdánlivý konflikt vědy a náboženství přeměnil ve
vzájemně závislou a propojenou činnost rozděleného mozku,
kterou definuje následovně:
Abrahámovská transformace světa
• Věda věci rozebírá na kousky, aby viděla, jak fungují.
Náboženství je dává dohromady, aby zjistilo, co znamenají.
Bůh Aristotelův (a Platónův) je matematicky abstraktní,
neosobní, neemoční, netečný, neměnný, proto k jeho přiblížení,
ale zároveň udržení vzdálenosti křesťanství vytvořilo koncepci
Božího Syna. Bůh Abrahámův je osobní, angažovaný, empatický,
citlivý, komunikativní a přítomný a každý člověk má v sobě
jiskru božství. Aristotelův Bůh je „Bůh filozofů“, Abrahámův
Bůh je „Bůh proroků“.
• Věda je analytická, náboženství syntetické.
• Věda studuje objektivní přírodní úkazy, náboženství subjektivní lidské prožitky a vztahy.
• Věda vyvozuje definice, náboženství vypráví příběhy.
Jako výrazný příklad nepřesného překladu koncepce Boha Sacks
uvádí Mojžíšovo Boží jméno „ehye ašer ehy“, do řečtiny a latiny
přeložené „jsem, kdo jsem“ – aristotelovská fyzická neměnnost,
navždy daná, netečná. V hebrejštině však znamená „budu, kdo
budu“ a vyjadřuje plynutí času, pohyb, činnost, evoluci, různost
situací, chápání a výkladu, slib do budoucna, smlouvu.
Aristotelův Bůh je „Bůh filozofů“,
• Věda třídí mondénní, náboženství objevuje zázračné.
• Věda je funkcí levého mozku, náboženství pravého.
• Věda se zrodila, když lidé „přestali věřit v mýty a dali se
do pozorování“. Náboženství (u Sackse specificky „abrahámovské“) se zrodilo, když lidé „přestali vnímat druhé lidi
jako předměty a začali je vidět jako jednotlivce, jedinečné,
svatosvaté, obraz Boží“. Abrahámovské náboženství je
náboženstvím protestu či „posvátného disentu“ proti bezohledné moci a dává člověku vůli a odvahu žít a utvářet
svět jinak.
Syntézou obou vizí – dvou odlišných mozkových funkcí
– vytvořilo křesťanství gigantickou civilizaci „abrahámovské
transformace světa“, která však v sobě z Řecka nesla trhlinu. Ta
spočívá v „řadě dualismů“ – mezi tělem a duší, materiálnem a
duchovnem, zemí a nebem, životem zdejším a příštím s důrazem
na ten druhý jako vyšší, záhodnější, svatější. Jejím důsledkem je
„tragický obraz lidské situace“ metaforizovaný do „dědičného
hříchu“ vyžadujícího spásu shůry – čili okleštění lidské svobody.
Složitým úkolem civilizace je udržovat vědu (levý mozek)
a náboženství (pravý mozek) „oddělené, ale integrované a
Tento pohled judaismus nezná, zná jen dobré či zlé sklony v
člověku a jeho vůli dát se ovládat jedním, nebo druhým. Sacks
připomíná, že Bůh v Genesi sedmkrát prohlašuje svou tvorbu za
63
Abrahámův Bůh je „Bůh proroků“
KONFLIKT VĚDY A NÁBOŽENSTVÍ SVĚDČÍ O VELKÉ SPOLEČENSKÉ KRIZI
„dobrou“. Svět je dobrý, ale člověk má svobodu konat zlo. V
tom spočívá drama lidské historie.
„Nemůžete bránit svobodu Západu na základě
morálního relativismu. Žádná sekulární morálka
nezabránila nacismu a stalinskému komunismu a
nemá ani dnes sílu ubránit se vytrvalému náporu bezohledné religiozity. Judeo-křesťanská etika
je jediný systém, který dlouhodobě Západu dal
souběžně vědeckou a technickou revoluci, parlamentní demokracii a svobodu svědomí a jenž sladil
silný individualismus se sociálním svědomím a vysoce
aktivní občanskou společností.“ Se ztrátou víry
ztratíme „svobodu a kreativitu, které nás pojí s
božstvím“.
Důsledky ztráty víry
Aristotelovsko-abrahámovská trhlina vyšla najevo v 17. století
Descartesovým rozštěpením hmoty a ducha a vědeckými objevy
diskreditujícími náboženský výklad hmotného světa. Kyvadlo
myšlení se přesunulo z pravého mozku do levého, odkud se věda
pokouší morální zákony náboženské vměstnat do mechanických
zákonů přírodních. Dnes však některé vědní obory dospívají na
hranice materiálna a objevují dimenze, na něž levý mozek nestačí a potřebuje opět angažovat pravý.
Vady diskreditující náboženství
Pokud Bůh stvořil lidskou inteligenci, pak s ní jeho existence
nesmí být v konfliktu. Daroval-li Bůh člověku svobodu, náboženství se nesmí etablovat jejím potlačováním. Jestliže mu daroval
imaginaci, nemůže ji svazovat dogmatem.
Mezi vědou a náboženstvím či evolucionismem a kreacionismem
není žádný skutečný konflikt, jestliže si všimneme, jak Bible v
Genesi dává zemi příkaz „tvořit život“ a životu schopnost tvořit
další život. Skutečný konflikt řádu a svobody zmizí, jestliže si
promítneme, jak Bůh v Exodu osvobozuje z otroctví prostřednictvím morálních zákonů.
Věda a filozofie pojednávají o pravdě jako
Ztrátou víry ztrácíme postupně a bez okamžitého povšimnutí –
někdy až zadlouho – šest věcí:
• Víru v lidskou důstojnost a posvátnost života.
Věda a filozofie pojednávají o pravdě jako systému. Bible je
pravda v podobě příběhu. Abrahámovská víra je „drama lásky
jako svrchované tvůrčí energie vesmíru“. Láska znamená „loajalitu, vzájemnou odpovědnost a vykoupení ze samoty“. Bůh žije v
„noblesnosti našich vztahů s druhými“. Víra je „morálkou lásky“.
Láska se rodí, když bereme na vědomí „integritu jinakosti“. Bůh
z osamělosti vytvořil „prostor pro jinakost, kterou jsme my“.
• Politickou smlouvu s kolektivní odpovědností za společné
blaho.
• Systém morálky, ztrátu smyslu slov jako povinnost,
odpovědnost, čest, bezúhonnost, loajalita a důvěra.
• Soudržnost manželství a rodiny.
Má-li se západní civilizace zachránit, náboženství a věda se
musejí smířit a sladit jako pravý a levý mozek. K tomu se musejí
vystříhat vad, které zdiskreditovaly náboženství:
• Smysl života a životní poslání.
• Smysl pro záhodnost a možnost spravedlnosti.
• Dogmatického výkladu „tvrdých textů“ a základů víry, jejichž původní kontext již neznáme a potřebujeme je interpretovat stále znovu, aby dávaly praktický smysl.
Sacks pociťuje hlubokou úzkost z budoucnosti Západu, jestliže
úplně ztratí víru:
64
systému. Bible je pravda v podobě příběhu.
O KONTAKTÉRECH A CHANELLISTECH
• Dualismu absolutního dobra a absolutního zla, který
vymýšlí smrtelné nepřátele, jež je třeba zničit, ale
který není původu biblického, nýbrž zoroastriánského,
manicheistického a helenisticko-gnostického. A je „nejúčinnější doktrínou, jak přimět dobré lidi ke konání zla“.
„Náboženství a věda, dědictví Jeruzaléma a
Atén, produkty lidského dvojího mozku, teď musejí
společně chránit svět, jenž nám byl svěřen do péče,
ctít naši úmluvu a s přírodou a jejím Bohem. Bohem, jenž je hudbou vyznívající zpod hluku, Bytím v
srdci všeho bytí, jehož tichý drobný hlásek stále ještě
můžeme zaslechnout, jestliže se naučíme vytvářet si
ticho v duši. Bohem, který, ať už v něho věříme či
nevěříme, nikdy neztrácí víru v nás.“
• Mesianistické politiky, která abrahámovské snění o lepším světě mění z každodenního konání dobrých skutků v
apokalyptické převracení světa naruby násilnou spásou.
• Touhy po moci a zneužití náboženství jako politiky a
nástroje k ovládání lidí. Náboženství má naopak být v
tradici hebrejských proroků omezovatelem a kontrolou
moci.
• Ideologie „jediné perspektivy“,
monopolu na pravdu.
jediné
The Great Partnership: God, Science and the Search for Meaning (Velké partnerství. Bůh, věda a hledání smyslu) AUTOR:
Jonathan Sacks VYDAL: Hodder & Stoughton 2011 ROZSAH: 370
stran
správnosti,
zdroj:http://ceskapozice.lidovky.cz/konflikt-vedya-nabozenstvi-svedci-o-velke-spolecenske-krizi-pta/recenze.aspx?c=A130605_090935_pozice_133289
Víra je odvaha riskovat
O kontaktérech a chanellistech
Před degenerací a destrukcí zevnitř i zvenku nás může zachránit
jen „kritický dialog mezi náboženstvím a vědou, nutná konverzace mezi dvěma polovinami mozku“, která by nás vysvobodila ze svěracích kazajek vyhraněného myšlení levého či pravého
a obnovila „víru ve vítězství možného nad pravděpodobným“ –
imaginace a fantazie nad poučkami a vzorci.
Josef Staněk
Jsme v Česku, zemi neomezených ezoterických možností. V
každé vesnici šaman, v každém městě ezoteriků houf. A podle české tradice, kdy se v případě absence zevního tlaku
rozpočítává národ ve stylu prvý, druhý na dvě se fackující strany,
odpovídající počet ezoterikožroutů. Každá strana má ovšem
houf svých, jen pro ně pádných argumentů. Na jedné straně
jsou to občas vycházející překvapivé předpovědi událostí kohosi z tranzu či z ”hvězd”, diagnózy a léčby nevyléčitelných,
na druhé straně povinná školní výuka o samovolném sestavení
živých buněk v pramoři v důsledku bušení radioaktivního záření
do slané vody (pod názvem Darwinova vývojová teorie).
Veškerá velkolepá lidská tvorba, ve vědě, umění a
duchovnu, k nám přišla prostřednictvím lidí, kteří „ignorovali
pravděpodobné a věřili v možné, postavili se mimo samozřejmě
brané jistoty své doby a žili jiným světlem“. Víra je odvaha
riskovat. Bez riskování zakrňujeme. Riskováním rosteme.
Abrahámovské náboženství „od nás žádá velké věci, a tím nás
činí velkými“.
V závěru britský vrchní rabín Sacks přechází až do liturgické
poezie, když káže, ano káže, nejen upozorňuje:
65
Před degenerací a destrukcí zevnitř i
zvenku nás může zachránit jen kritický dialog mezi náboženstvím a vědou
O KONTAKTÉRECH A CHANELLISTECH
Uzdravení prostřednictvím snu
Než rozvinu svou úvahu, musím dodat, že na rozdíl od jiných vím,
o čem píšu. Právě o letošním Silvestru se mi po třech měsících
přes veškerou bylinářskou snahu zhoršily průdušky natolik, že
jsem si řekl, že na to plicní budu muset přece jen jít. Abych do
té doby přes svátky vydržel, uvedl jsem se do meditačního stavu
s úpěnlivou prosbou o pomoc vyšších sil. Ještě při vědomí jsem
pocítil, jak mnou postupně od nohou prošla jakási teplá vlna.
Ulevilo se mi a kupodivu jsem tvrdě usnul. Na Silvestra!
Zdálo se mi, že ke mně přichází vyzařující postava, které jsem
neviděl do obličeje a nevěděl jsem, kdo to je. Přišla ke mně a
dotkla se prstem jednoho místa na mém hrudníku vpravo od
středu. Pocítil jsem slastnou úlevu. Během dvou nádechů a
výdechů se mi uvolnily průdušky jako astmatikovi po inhalaci.
Pak již následoval jen úžasný volný dech. Bez vysvětlení či komentáře se sen rozplynul. Ráno jsem se probudil s bolestí hlavy,
která však po dvou hodinách zmizela. Zato průdušky byly zcela
čisté, a to natolik, že jsem mohl v dalších dnech zastavit jako
zbytečné i zvlhčovače, což bylo v posledních několika letech
v době ústředního topení takřka nemyslitelné. Bylo to třetí
zázračné uzdravení prostřednictvím snu v mém životě a popsal
jsem jej veřejně proto, aby mohla v oranžových prostěradlech za
hlasitého mručení vyběhnout URNA (útvar rychlého nasazení)
Sisyfů a nabízet mi k valení svůj bludný balvan. Naštěstí již
nemá k dispozici mlátičky z StB, takže si užijeme alespoň nějakou legraci.
a kmeny, neboť genotyp člověka je na celém světě stejný. A
také že mají, pohlédneme-li bez materialistické cenzury zpět.
Nejdokonaleji máme situaci popsánu v antice, protože tehdejší
filozofické spisy se neodvážila zničit ani inkviziční, ani materialistická cenzura. Od Orfea po Pythagora, od Platóna po Apollónia
z Tyany, všude se hovoří o poznatcích získaných za zvláštních
okolností. A také o nutných podmínkách, za kterých je možné v
těchto mystériích (stavech rozšířeného vědomí) ”nahlédnout za
oponu” pozemských dějů.
Jsou to asketická vegetariánská strava, absence alkoholu a
všech omamných látek v potravinách, odívání se jen rostlinným materiálem (lněným) a stavu mysli oproštěné od lidských
neřestí. Školitelé zajisté věděli, proč uvedené požadavky mají.
Jejich nedodržení mělo totiž za následek buď duševní poškození
”mysterizujícího”, nebo chybné zření. To by pak podle zákona
karmy bylo na vrub toho, kdo mystérium vedl. Trvali na přísných
podmínkách natolik, že Pythagora odmítnutí přijetí zbohatlíků
do prožitku mystéria stálo život! Tento přístup k ezoterickým
Kontaktéři a chanellisté
Má-li se o nějakém jevu uvažovat jako o skutečně reálném, musí
existovat odedávna. Existují-li tedy jiné dimenze a světy, odkud čerpají geniové, jsou-li reálné jiné než smysly zachytitelné
hmotné bytosti, musejí s nimi mít zkušenosti všechny národy
66
ODDĚLENÍ VNÍMÁNÍ SOUVISLOSTI PRÁCE A PENĚZ JE PŘÍČINOU SOUČASNÉ KRIZE
záležitostem byl odvozen od hermetického principu, že ”stejné
je možné nazírati jen stejným”. Aktualizovaně řečeno, vysílání
na krátkých vlnách je možné zachytit jen na přijímači na krátké
vlny! A v duchovní rovině je celou Pravdu možné zachytit jen
tehdy, kdy duše sama vibruje ve stavu Pravdy!
A skeptici se pak smějí a vyvozují z toho, že vše je výmysl. Jenže
občas to mimo počet pravděpodobnosti vychází (když Pánbůh
dopustí, i motyka spustí) a tyto překvapivé výsledky pak rozhojňují počty ”něcistů” (”něco je”) v Česku. Z toho plyne poučení,
že kloudnou ezoterickou výpověď a účinnou léčbu můžeme dostat jen od duchem a tělem mravného člověka a navíc i sami
musíme být čistí. Jinak vibračně ”rozhodíme” kontaktéra. Kam
se po výše uvedených nárocích poděli ti kontaktéři a jejich dotazovači? Můžeme se uklidnit. Už jsou ve frontě u lékaře na ”fasuňk zdraví prostřednictvím pilulek”. Jenže kdyby materialističtí vykladači člověka nějaké zdraví rozdělovali a zdraví bylo
hmotné podstaty, běhalo by tu plno svěžích 130letých lékařů.
Pravda žádá čisté vibrace
Za příklad přísných nároků na stav člověka, snažícího se nahlédnout za oponu smyslových vjemů neuvedu obligátního asketu
Jana Křtitele, ale méně známého, zato však dokonale popsaného životopiscem – Apollonia z Tyany (1. stol.). Ten navíc
nikdy nebyl obutý, nevázal se na místo a dožil se 105 let. Křísil
mrtvé, léčil nemocné, předvídal události a konání živlů, pohledem zjišťoval vinu či nevinu obviněných, zmizel, aby se objevil
jinde, četl myšlenky a rozuměl všem jazykům a zvířatům (viz
znalost protojazyka, neb na onom světě každý rozumí všem). Zastavil epidemii moru v Efezu. Člověka viděl jako duši uvězněnou
v těle, která se smrtí stěhuje. Poté, co za života dosáhne dokonalosti bohů, zůstává taková duše jako ”malý bůh” ve světě bohů
(má život věčný). Zakazoval přinášet jakékoliv hmotné oběti nejvyššímu Bohu.
zdroj:http://www.phoenixcasopis.cz/autori/69-mvdr-josefstanek/158-o-kontakterech-a-chanellistech.html
Oddělení vnímání souvislosti práce a peněz je
příčinou současné krize
Josef Staněk
Komunistická výstavba ateistického království na zemi uhynula
na trvalou krizi z ”nedovýroby”. ”S vlajícími prapory” přešli
proto prospěchářsky uvažující komunisté do ”tábora” budovatelů tržní konzumní společnosti. Hladce a snadno proto,
že při tom nemuseli měnit ateistický světonázor. V zúženém materialistickém pojetí člověka zaměnili pouze dialektickou frazeologii za tržní. Nikoho by tedy nemělo překvapit, že stejně rozzářené tváře budovatelů komunizmu se na nás začaly usmívat z
reklam všeho druhu.
Jestliže si v těchto souvislostech uvědomíme stav duše a chování
našich chanellistů, pak nám musí být jasné, v čem je problém
jejich prognóz a diagnóz. Nástrojem k reprodukci čisté pravdy
ze světa idejí, neboli astrálu je tělo. To je takovými houslemi,
které mají přehrát dokonalou viděnou nebo slyšenou ”melodii
prognózy”. Ty housle mají ale čtyři struny: pohnutky, myšlenky,
řeč a činy. A co když jsou tyto struny dokonale rozladěné, nebo
dokonce chybí? Zkuste pak na nich přehrát v duchu slyšenou
krásnou melodii. Dopadne to jako přenos krásné ideje, zákulisní
pravdy, pravdivé prognózy o pozadí věcí pozemských od tělesně
a eticky rozvrácených kontaktérů. Nejlépe opilých. Vznikne
soubor všeobecných blábolů a předpovědí, které nikdy nevyšly.
Společnost řídí a reklamu zadávají lidé, kteří naplnění smyslu
existence člověka nalezli v konzumu potřeb těla. Jsou na základě vlastního vnímání světa přesvědčeni, že jejich uspokojení je
podstatou pocitu štěstí lidské bytosti jako takové...
67
ODDĚLENÍ VNÍMÁNÍ SOUVISLOSTI PRÁCE A PENĚZ JE PŘÍČINOU SOUČASNÉ KRIZE
Od toho odvozeno, čím víc může člověk materiálního spotřebovávat, tím víc je prý šťastnější. Štěstí člověka materialisty
má prý vrcholit na smrtelné posteli pocitem, že nejméně odvedl
a přitom byl nejúspěšnější při využití kdečeho. Tato základní
”idea” je pravou příčinou toho, že se veřejný život v posledních desetiletích prakticky nezajímal o nic jiného než o ”nárůst
hospodářského produktu”. Vlády byly hodnoceny jako ”dobré”
proto, že zajistily vysoký růst společenského produktu. Zcela v
tomto duchu majitelé nejsledovanějších médií, tj. televizí, bez
ostychu prohlásili, že nemají v úmyslu kohokoliv ”vychovávat”.
Podle zákonů trhu chtějí pouze bavit ”pracujícího živočicha” po
splnění jeho pracovních povinností. Právem podnikání a trhu
prý je i právo masově kazit vkus celých národů! Copak pro materialistu objektivně existuje nějaký vkus nebo etika čehokoliv? Vždy početně převažující nedovzdělaná pracovní síla si
nemůže žádat naplňování myšlení něčím, co nezná. Tedy tržně
žádá živočišnost! K seznámení s jinou náplní duševního života nedostala na ateistických školách příležitost. V důsledku
tohoto stavu věcí nikoho komplexněji myslícího nemůže udivit, že přestože kritéria spotřeby občanů stále rostla, pocit
spokojenosti jednotlivců se způsobem života pomalu mizel. Ve
společnosti se bez ohledu na faktický blahobyt rozprostřela
”blbá nálada”. U mnohých dokonce s nostalgií, jak to bylo v
”konsolidaci” krásné, co tam tehdy nebylo. Tito jsou ochotni
zapomenout i na ”dobrovolnost”, s jakou se organizovaly státní
jásoty a bitvy o toaletní papír a banány. Jako zajímavý způsob
seberealizace je vzpomínán ”odboj proti komunistům” kradením
a zašíváním se v práci.
Krize nám dává poslední šanci na změnu
Současná ”zatím nenálada” společnosti vynesla na světlo
pradávné poznání, že materiální blahobyt není sám o sobě
zárukou ani štěstí jednotlivce, ani harmonie ve společnosti.
Kontrast nikdy nevídané spotřeby materiálních statků a depre68
ODDĚLENÍ VNÍMÁNÍ SOUVISLOSTI PRÁCE A PENĚZ JE PŘÍČINOU SOUČASNÉ KRIZE
sivního klimatu ve společnosti ukázal, že podstata štěstí jednotlivce ani přítomnost příjemné atmosféry ve společnosti není
při zajištění nutného materiálního dále vůbec spojená s velikostí spotřeby. Připomenu atmosféru a pocit štěstí a naplnění
relativně chudých křesťanských rodin v posledních sto letech.
Jako další varování pro stupňování konzumistických nálad civilizace se s výhružnou aktuálností připojilo poznání limitů surovinových zdrojů Země. Ty již důrazně naznačují, že zásoby surovin
a odolnost klimatu naší planety další strmý vývoj spotřeby
surovin neunesou. Tyto dva fakty, jež nelze obejít, píší materialistům, kteří vidí další vývoj lidstva po překonání krize ve
stupňování spotřeby, na oblohu ono Nabukadonosorovo ”Mene,
tekel, ufarsin!” (Viděl jsem, zvážil jsem, tvé dny jsou u konce!).
Stavu lidstva dává nastoupivší krize vlastně čas zastavit se, zamyslet a změnit žitou konzumní filozofii. Úsilí vlád národů se
má obrátit od pozornosti k nárůstu národního důchodu k úsilí o
harmonizaci života jednotlivců a celých komunit. Nadále nikoliv
růst HDP jako ukazatel úspěšnosti vlády a vlád, ale růst mezilidské harmonie a příjemného ducha ve společnosti. Materializmus jakéhokoliv typu, tj. vnímání člověka a světa jen v rovině
hmotné, je u konce s dechem.
ke změně chování a myšlení všechny, kteří budou chtít přežít.
Antropomorfisticky si je možné tyto mechanizmy představit
jako ony mystické ”jezdce Apokalypsy”. Současnou terminologií
je ale pojmenováváme jako krizi ekologickou, energetickou, finanční, ekonomickou, potravinovou, zdravotní a nakonec psychologickou. Žádná z nich není řešitelná rozumem, neboli bez
přehodnocení současně žité materialistické hypnózy. Hinduistickou terminologií žijeme temný věk hmoťáků – ”éru kalijuga”.
O nemožnosti řešení současných problémů jen rozumem se v
Apokalypse říká: ”Rada radu stíhat bude, ale soudu nedojdou!”
Stačí sledovat mezinárodní porady o té nejjednodušší krizi, papírkové neboli finanční. Přitom všichni účastníci ví, že stačí,
aby se dohodli na Keynesově metodě řešení hospodářských
krizí. Ten k přerušení pádu výroby navrhl natištění potřebných
procent peněžního oběživa a prostřednictvím investic státu
natištěné peníze okamžitě uvést do oběhu. Natištěné peníze na
výplaty mezd obnoví poptávku, ta rozjede výrobu. Vzniklá inflace vyděsí šetřily k utrácení, čímž se efekt oživení zesílí. Jenže
světová mocenská elita ví, že výroba se inflací sice rozjede, ale
co potom dál s ostatními neovlivnitelnými limitami? Kde se vezmou surovinové zdroje a potraviny pro Číňany a Indy, kteří zvýší
svou spotřebu všeho na úroveň Američanů a Evropanů? Jak se
zastaví zamořování životního prostředí a klimatické změny?
Buď, anebo...
Odpověď hledejme v minulosti
Lidstvo buď přehodnotí kritéria svého bytí tak, že obsáhne
možnosti realizace člověka v duchovních rovinách, neboli
v nehmotných rovinách bytí, nebo se vyčerpáním zdrojů a
svými nadměrnými hmotnými exkrementy zničí jak přemnožené
kvasinky na konci kvašení vína. Ti z lidí, kteří vnímají skrytou
dimenzi reality, již zahlédli, jak ”Konstruktér” hmotného světa
do svého díla zamontoval mechanizmy, jež provádí korelace a
v případě nepoučení se i zánik civilizací ve vesmíru. Civilizace,
které se odchýlily od záměru, pro který je Tvůrce stvořil, se samy
zničí. Jsou to a budou to ony boží mlýny, které v důsledku
postupně narůstajících následků předchozího řádění lidí donutí
Také ekonomické řešení pro zamezení podvodů a nafukování
hospodářských výsledků managementu už přece dávno
vymyslel Baťa! Manažeři u něj dostávali poměrně malý plat
a dalším příjmem byl až podíl na konečném zisku. Ten však
nedostali ihned vyplacený, ale byl jim uložen do kauce. V
případě vadných rozhodnutí dotyčného a nedostavení se
vykázaných výsledků se tyto ztráty podniku hradily z kaucí
vedoucích! Převedeno do současnosti, nynější ředitelé bank a
koncernů by při tomto systému řízení podniků měli relativně
69
ODDĚLENÍ VNÍMÁNÍ SOUVISLOSTI PRÁCE A PENĚZ JE PŘÍČINOU SOUČASNÉ KRIZE
malý plat. Prémie by získávali výhradně ze zisku a ukládaly
by se jim do kaucí. Škody z následných vadných rozhodnutí
ředitelů by jim podnik strhával z těchto kaucí. Když by tam nic
nezůstalo, ředitel by vyletěl bez zlatého padáku. Takže hroutící
se americké banky a podniky by byly sanovány z majetku jejich
manažerů. Ne jako v současnosti, kdy je pod přízrakem ještě
větších katastrof kryjí státy z rozpočtu. Takto to už dávno mělo
být právně ”ošetřeno”, kdyby tomuto řešení manažerských
odměn nebránili lidé s ”černou nitkou”. Předchozí růst by sice
nebyl tak strmý, ale dnešní finanční krize by se vůbec nekonala.
Kdyby nebylo ve společnosti masově narušeno spojení mezi
prací a odpovědností na jedné straně a výplatou peněz na
druhé straně, tito ”superexperti” (podle platů) u vědomí ručení
svým majetkem by půjčovali odpovědně. Výše uvedené jištění
měl Tomáš Baťa v 30. letech zavedené a všichni jej znali a
znají. Ale pro absenci dostatečného zájmu o správný chod věcí
veřejných u nás i na Západě a pro nadřazenost svobody trhu
nad odpovědností jej není ochoten žádný z vládnoucího klanu
”uctívačů trhu” zavést. Protože jiná pojistka proti vykazování
”růstu růstu” není, pokusí se o to až přicházející diktátor. Ten
načas a zdánlivě ”vyřeší” současné problémy, jejichž řešení
blokují ”demokratické” lobby zákulisních struktur. Ale silové
a materialistické řešení ihned vytvoří problémy nové, ještě
neřešitelnější.
čít jinak než pádem vlády temných duchů, tzv. redukcionistů,
materialistů a ateistů. Musí být vytěsněni ze správy státu,
školství a kultury. To tito domněle vědečtí ateisté blokují
ke kořenům jdoucí diskuzi o problémech konstituování osobnosti člověka. Tím, že popírají sám princip, že celá realita lidstva a světa je rozložena v hmotné a nehmotné úrovni. Že
život člověka nekončí smrtí těla, že existuje dokonalá spravedlnost, neodvislá od vůle lidí a jimi vymyšleného práva. Vidění
spravedlnosti a práva ateisty končí v ”právním” rozdělování
”živočišných potřeb” člověka, protože ostatní není ”vědecky”
zvážitelné, a tedy objektivně neexistuje. Poslechněte si ”temnými” fedrované vědecké sexuology ve sdělovacích prostředcích. Dle nich objektivně neexistuje dokonce ani tak silná
nehmotná energie jako láska. Hovoří o lásce jako druhu pomatenosti a dokazují to blokací činnosti některých mozkových
laloků u zamilovaných. (A čím k zablokování došlo?) Oni uznávají jen sex jako hormonální děj. Přesně v této analogii to platí
o právu a spravedlnosti, rodině, obchodu, společnosti. Tímto
materialistickým postojem blokují pojmenovávání, ovlivňování
a regulování nehmotných realit, které ale zásadním způsobem
ovlivňují vnitřní duchovní život jednotlivce a následně ducha
společnosti. Současná krize proto akutně nabádá k prohlédnutí a vzetí do úvahy nehmotného rozměru světa a člověka.
Jen nárůst kvality mezilidských vztahů může zamezit onomu dychtění po vzrůstu konzumu a současnou úroveň proměnit na
všeobecnou pohodu. Proměna v současnosti žitého materialistického myšlení a konání národů se odehraje skrze duchovní
pád materializmu a tím peněz a konzumu. Tím se změní ”vanutí
ve společnosti”. Od ateistického hesla: ”Urvi pro sebe, co
můžeš” přejde postkrizová společnost ke stavu myšlení lidí nové
civilizace. To je odvozeno od nadčasového způsobu myšlení,
kdy se lidé při každé své činnosti budou ptát: ”Je to, co dělám,
spravedlivé a v souladu s vyšším řádem?” Moci zbavení ojediněle přeživší ”ramenáři”, playbojové, hráči na burze a v životě, prostitutky, společenští povaleči a zbohatlíci (není možné
Zvrácený duch společnosti
Pravé řešení začíná až poznáním, pojmenováním a léčbou
nemocného ducha společnosti. Tím je obecná situace, kdy
rozvoj inteligence lidstva předběhl rozvinutí ducha, neboli
charakteru člověka, kdy se ve vědomí lidí ztratil pocit souvislosti práce a peněz. Duch celé společnosti, Komenským nazvaný ”vanutím ve společnosti”, je narušený až zvrácený. Darebák zbohatlík, kterého nechytli, je hrdinou, kladným vzorem
”úspěšnosti”. Začátek změny ducha společnosti nemůže za70
ODDĚLENÍ VNÍMÁNÍ SOUVISLOSTI PRÁCE A PENĚZ JE PŘÍČINOU SOUČASNÉ KRIZE
zbohatnout prací) se ve společenském mínění stanou směšnými
okrajovými figurkami. Nikoliv ”hrdiny” jako v současném tisku
a veřejnosti. Nezámožný čestný člověk se bude na takové dívat jako na zaostalce, kteří ještě nejsou schopni dohlédnout
své konání v životě z hlediska věčnosti. Poté, co jsem já osobně prohlédl stav věcí a život přesahující spravedlnost, nechci
”zadarmo” ani výhru. Kdyby mi ji dodali až do bytu, ihned bych
se jí zbavil předáním na dobročinné účely!
zvládlo výchovu a výcvik intelektu. Na jaké intelektuální úrovni
by lidstvo dnes bylo bez povinné školní docházky a vysokých
škol? V ”diluviálu”! A tam zakrnělo v rovině konstituování
charakterů. Jako v ”diluviálu” neměli ponětí o našich technických možnostech, tak my nemáme ponětí o možnostech lidstva, které by zvládlo konstituování člověka jako charakterní
bytosti. Harmonizací působení lidských nadání, jež umožňuje
jedině charakter, se na Zemi vytvoří předpoklad pro obnovení
ráje bez nadměrné a plýtvavé materiální spotřeby. Nic jiného
než masové konstituování ducha v lidech k tomuto cíli nevede!
Podle ateistů snad více vychytralých intelektových géniů? Kdepak, to je jen peklo mezi počítači! Nebo snad rozšíření ”práva”
a rozmnožení počtu policistů? Snad každý vidí, jak právě formálního práva a soudců, kteří nevěří na ducha zákonů neboli
spravedlnost, zneužívají právě lumpové. Studiem kliček v
”právu” z něj činí nástroj bezpráví a je zcela evidentní, jak lidská práva lumpů se tak dostávají nad práva jejich obětí.
Charakter v učebních osnovách chybí
Ve varu krizí všeho druhu nepůjde o nic menšího než o vytvoření
takové formy civilizace, která umožní dokončení formování
člověka o jeho třetí rozměr. Dosud se formuje a hodnotí jednotlivec z hlediska ”svalového” a intelektuálního. Zdravotní
péče a chabá tělesná výchova na školách se stará o rozvoj fyzického těla. O rozvoj intelektu se společnost stará výukou a
cvičením inteligence mládeže ve školách. Charakter jako třetí
rozměr člověka v osnovách chybí, v chování jsou všichni jedničky, ovšem s výjimkou mladistvých vrahů a zlodějů, ti mají
z chování dvojku. A na soukromých školách pro děti jejich
sponzorů ani to ne. Bodejť. Vždyť materialisté se ptají, kolik
molekul hmoty má charakter, kde má v těle sídlo a jak jej mají
změřit? Vždyť vzdělání ovládající redukcionisti nikdy nevypitvali duši, jak v ”osvětě” stále sděluje lidem jeden profesor
spolku Sisyfos. Proto pro ně neexistuje. Tvrdí, že duše je jen
lidskou smyšlenkou, kterou si slabí vymysleli pro svou vlastní
útěchu. Přitom onen ”bezmolekulový” charakter je u člověka
to nejdůležitější na zemi i po smrti těla. Super svalovec i super inteligentní člověk bez charakteru je nejnebezpečnějším
zločincem, těžko polapitelným. Materialisticky nedefinovatelný
charakter je funkcí ducha a je odvozen od přímých reakcí ducha
člověka s duchovní dimenzí, neboli Bohem. Není od ní oddělitelný. Lidstvo nemůže vejít do vyšší úrovně své existence,
nezvládne-li masové konstituování charakteru člověka tak, jako
Kroky směřující k záchraně
Prvním krokem opět se harmonizující společnosti musí být
vyřízení si účtů s vysokou i nízkou galérkou a s narkomany. Ta
je tvořena z lidí bez jakéhokoliv svědomí, často velmi inteligentních. Člověk, jenž opakovaně okrade druhého o peníze, který
si tento vydělal, distributor drog a potencionální vrah nemají v
normální společnosti co dělat. Protože je neléčitelný jako ve
středověku lepra, bude muset mezi své. Po třech úmyslných
trestných činech do rezervace bez možnosti návratu. Celou
úmyslnou zločinnost ve společnosti má na svědomí 1% jejích
členů. Přemístěme toto procento do ”charakterosária” a vše
se stane bezpečným, celá atmosféra civilizace se změní! Provedení těchto opatření však brání mocní lidé ”s černou nitkou”,
neboli vedení zlem. Lidská práva členů horní a dolní galérky,
těchto zlodějů, podvodníků a vrahů nadřazuje celý ateistický
výklad práva a současní soudci lidským právům jejich obětí.
71
BISMARCK SI NA ONOM SVĚTĚ KVŮLI MERKELOVÉ RVE VLASY
Viděl někdo, že by soudce, který propustil úchyla z vazby, a
tento podle ”práva” propuštěný někoho zabil, byl potrestán jako
spoluviník vraždy? Ale on z duchovního hlediska spoluvrahem z
neodpovědnosti je! Jen až jeho duše opustí tělo, bude se divit!
Jak může být za plánovanou úmyslnou vraždu ”až 15 let” vězení?
Vždyť vrah úmyslně zmařil celý život jiného, takže tím je doživotí pro něj jediným vyrovnáním vah. Což distributoři drog nejsou potencionální vrazi? Proč nejsou na doživotí v rezervacích?
Kdosi, jehož charakter vychovalo současné školství a společnost,
je chrání.
Vždycky mi po odchodu nemocného říkal: ”Podívej, toho volají
”nahoru”. Ale je v pravotočivé spirále, tzn., že přicházející smrt
je vlastně v jeho prospěch! Bůh ho chce ochránit před něčím, co
si nezaslouží a nemůže to již změnit.”
Pokud tedy společnost jako taková neprovede v nastupujících
krizích změnu, bude ”mačkána” všemi typy tlaků třeba až do
stavu, kdy zdravotně vymizí miliardy těch, kteří nebudou chtít
pochopit. A nejlepší rada pro souhlasící s nastíněným vývojem?
Ta, kterou dal Ježíš v kázání na hoře: ”Blahoslavení tišší, neboť
jejich dědictvím bude země!” Budou to ti, kteří nikoho neagitují
a v tichosti konají podle svých možností Vůli. Ty ”kosa” božích
mlýnů, kosící jen materializmem a ateizmem moudré, pyšné lidskými právy bez povinností, přejede a ponechá.
Mohlo by se zdát, že vzhledem ke stavu toho, co je vydáváno za
společenskou elitu lidstva, není ze situace východisko a tím není
ani reálné řešení. Myslím, že při utahování kol krizí se možnost
kladného zvratu nenápadně vynoří. Skryté mechanizmy stupňované všestranné krize budou stále více ”mačkat” jednotlivce a
národy tak, že lidé budou hromadně šílet a zdravotně se hroutit,
ale také hledat a první nacházet východisko. Teroristé a bezdomovci jsou vlastně první zkratoví šílenci nutící k zamyšlení.
Vzniká otázka, jak má prakticky postupovat normální člověk?
Podle mne má konkrétními okolnostmi života danou povinnost
se v rámci svých možností a pomocí čistých prostředků maximálně snažit o opravu v dosahu svého působení. Jestliže tak začne činit, najednou pozná, jak je mu přes nutné dočasné prohry
i záhadně pomáháno! Ve stále rychlejším tempu událostí budou pod tlakem božích mlýnů z povrchu Země odsunováni ti,
kteří nejsou mírou své odpovědnosti schopni v nově se utvářející společnosti žít. Medicína je nezachrání.
zdroj:http://www.phoenixcasopis.cz/autori/69-mvdr-josefstanek/481-oddeleni-vnimani-souvislosti-prace-a-penez-jepricinou-soucasne-krize.html
Bismarck si na onom světě kvůli Merkelové
rve vlasy
Nicolas Bonnal
Angela Merkelová se podřizuje USA a Izraeli, vyhrožuje Evropě,
útočí na Rusko a nyní ještě buduje nový sanitární kordon, aby
rozdělila Eurasii, podobně jako tomu bylo v roce 1919. Přimlouvá
se za připojení k nejhanebnější a také nebezpečné obchodní
dohodě v historii – Transpacifickému (myšleno spíše Transatlantické – pozn. edit.) partnerství.
Všiml jsem si ale také, že jako výjimky jsou v tomto
duchovním zápase s orchestrem temnot ”odvoláváni” i jemnější lidé(umírají). Dochází k tomu v těch individuálních případech, kdy tito se dostali do situací, které nemohou řešit. Bůh
je odvoláním ze života chrání před nesnesitelným nebo nezaslouženým. Ti opouští tento svět vlastně z boží milosti. To se
již děje. Jasnovidec Karel Kožíšek si všiml, že pro shůry rozhodnutou smrt lidí se mu kreslí dvě spirály, levotočivá a pravotočivá.
Kancléřka se nenarodila ve Východním Německu, ale v Hamburku, v roce 1954. Krátce po jejím narození se kupodivu rodina
přestěhovala na východ. Její otec byl luteránský pastor, organizoval semináře v NDR a stal se ředitelem domova invalidů. Jezdil
72
BISMARCK SI NA ONOM SVĚTĚ KVŮLI MERKELOVÉ RVE VLASY
často na Západ. Jeho dcera vstoupila do státní mládežnické organizace Freie Deutsche Jugend (FDJ) a nakonec se stala tajemnicí útvaru propagandy a specialistkou na politickou komunikaci
v komunistickém systému. Její oblibou bylo přesvědčovat ostatní.
„Poskytnutí podpory Turecku, našemu partneru v alianci už
několik dní blokuje v RB OSN Francie, Belgie a Německo. Taková
situace podkopává samotný základ legitimity NATO.“
„Země Východní Evropy, ucházející se o členství v NATO, jsou vystaveny útokům francouzské vlády jen proto, že daly najevo svoji
příchylnost idejím transatlantického partnerství mezi Evropou a
USA.“
V listopadu 1989 zahájila CIA verbování příslušníků FDJ.
Merkelová během měsíce prudce změnila politickou orientaci a
připojila se k Demokratickému obrození – hnutí inspirovanému
křesťanskodemokratickou stranou. Toto hnutí však nebylo ani
křesťanské, ani demokratické, ale sloužilo Američanům a místním byznysmenům. Aby se předešlo masovému úniku Němců
na Západ, snažila se Merkelová o přechod na německou marku
a na tržní ekonomiku. Její ultraliberální, ale nepopulární téze
nakonec popularitu získaly.
„Ten kdo odmítá válečný zásah z krajní nutnosti, zeslabuje nátlak, který se musí vyvíjet na diktátory, a to nesnižuje, ale zvyšuje
pravděpodobnost války.“
„Německo se musí přátelit s Francií, ale výhody tohoto přátelství
lze realizovat jen v těsné spolupráci našich zemí s novými evropskými partnery a v transatlantické alianci se Spojenými státy.“
V roce 2005 Merkelová horko těžko vyhrála volby. Slíbila
voličům zrušení odstupňovaných daní z příjmu, takže budou
platit stejně bohatí jako chudí. Že by to bylo v souladu s jejím
křesťanským vychováním? V televizní debatě to Schröder ostře
zkritizoval. Se svou CDU dostala ve volbách 35 % hlasů, sociální
demokracie pak 34 %. V poslední době se snaží o nové sloučení
severoamerické a evropské zóny volného obchodu prostřednictvím vytvoření „velkého transatlantického trhu“. Nikdy dosud nebylo tak daleko od emancipace Evropy a tak blízko k válce
s Ruskem.
Joachym Sauer, druhý manžel Merkelové, byl zaměstnancem
Biosym Technology a rok pracoval v laboratořích Pentagonu v
San Diego. S Pentagonem spolupracoval i jako zaměstnanec
společnosti Accelrys zabývající se softwarem obchodované na
burze NASDAQ.
Merkelová napsala hrdinný a zároveň komický článek do Frankfurter Allgemeine Zeitung, v němž se distancovala od svých
rádců. Své ochránce, ale i voliče nejednou zradila. Průměrný věk
jejích voličů je 60 roků. Podporovali ji dva mediální giganti Axel
Springer a Bertelsmann. V roce 2003 vystoupil kancléř Schröder
proti angloamerické intervenci v Iráku a Merkelová nato napsala
článek do Washington Post, v němž doktrínu evropské nezávislosti Chirac – Schröder pošlapala a vyjádřila dík Americe spolu s
ubezpečením o svém přátelském postoji vůči ní. Skandální válku
podpořila. Zde je několik úryvků z její kapitulace před americkými pány:
Ve Francii přes 60 % lidí přeživších druhou světovou válku
potvrzovalo, že je zachránila ruská armáda. Nyní je takových
v důsledku americké propagandy sotva 10 %.
Za pár let Merkelová rozdupala evropský pocit solidarity, zlikvidovala jaderné vybavení země (na tom trvala Amerika), odrala
Němce, vzala pod svou ochranu nezákonnost a za podpory nezodpovědné americké administrativy zorganizovala krizi kolem
Ruska. Čím se to vše skončí? Válkou nebo zničením Evropy?
„Ve světle toho, co se děje, musí Evropa i USA přezkoumat základy svých domácích, zahraničních a obranných politických principů.“
zdroj:http://outsidermedia.cz/svet-ruskyma-ocima-309/
73
TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO MUSLIMY
Tahle země není pro muslimy
Dlouho jsem na takové poznámky nereagoval včetně těch o mé
neexistenci, protože jsem se sám sebe ptal, jestli o tom budu
psát, jaký je ve skutečnosti můj motiv? Osobní pomsta za pomlouvání anebo mám psát, co já, jako muslim, vím, v čem jsme
vadní a muslimové si to jen špitají mezi sebou a nemají odvahu
si to přiznat.
Nikdy neříkej nikdy. Myslel jsem si, že už nebudu psát, ale občas
na určité události člověk nemůže nereagovat a mlčet.
Když jsem poprvé psal svůj blog, varoval jsem muslimy, že
prohlášení jejich náčelníků a duchovních inspirovaných ortodoxními režimy o zavedení paralelního práva atd. bude mít
za následek nevyhnutelný vpád policie, jelikož začali útočit na
státní struktury. Nebrali mě vážně a říkali, že přeháním a ani
ne dva měsíce poté, ÚOOZ konal svou razii. Islámské vedení na
to reagovalo veřejnou modlitbou před budovou MV, což víc podráždilo společnost, která to interpretovala jako akt vzpurnosti
vůči státu a jeho občanům a nemluvě o komentářích na adresu
zahalených muslimských dětí pyšnících se vlajkou České republiky. Jestli tím chtěli muslimové vyvolat soucit v Češích, tak opak
byl pravdou. Ironií je, že mě poté pár lidí z islámského vedení
obviňovalo ze spolupráce s policií, protože nemohli chápat, jak
jsem to mohl předvídat. Člověk však ve skutečnosti nepotřebuje
spolupracovat s policií ani mít vysoké IQ, aby věděl, že to bylo
nevyhnutelné.
Muslimové jásají, když Žid kritizuje Izrael a hned ho citují a jsou
nadšení, když křesťan kritizuje Křižácké výpravy a jsou v euforii, když humanista kritizuje kolonizace. Otázku, kterou jsem
si pokládal od svého dětství až dodnes, proč neexistují muslimové, kteří kritizují muslimy? A když už se takový muslim objeví, proč ho hned obviňují buď z odpadlictví, kolaborace nebo z
velezrady? Co se budu snažit vysvětlit, proč my, jako muslimové,
nejsme schopní vidět věci jinak.
Začíná to od narození. Pamatuji si, že když jsme byli ve škole,
a to je Tunisko, které pokládám za otevřenější zemi, než ty
ortodoxní, učili nás, že jedině my máme pravdu. Sice Korán
poukazuje na Starý a Nový zákon, ale žádného muslima nenapadne číst ani Starý ani Nový zákon a budete se divit, že ani Korán většina z nich nečte. Prostě věří, že mají pravdu. Otázka
hledání pravdy v islámské společnosti skončila, než vůbec začala. Prostě narodíš se a máš pravdu. Horší je, že v islámské
společnosti studium jakýchkoliv jiných spisů, ať jsou křesťanské,
židovské či staré arabské filozofické traktáty, jsou potlačovány
natolik, že skoro neexistuje možnost ani srovnávat ani zpochybňovat cokoliv.
Když jsem odešel do Tuniska a vyděsil mě vzrůstající extremismus a vpád wahhabistů, kteří chtějí dělat z Tuniska další Sýrii,
psal jsem blog, ve kterém jsem varoval Čechy, aby nedovolili
vznik takového směru v ČR. Na to jsem dostal pár mailů od
svých muslimských bratrů, že lžu a rozšiřuju jen paniku, a že
ve skutečnosti byl můj blog vlastně pokus o získání náklonnosti Čechů, anebo abych získal občanství. Dokonce pár lidí,
které jsem donedávna považoval za přátele, a kteří když potřebovali, jsem vedle nich stál, začali rozšiřovat fámu, že tentokrát
už musím pracovat pro tajné služby. Ani ne pár měsíců po mém
článku byl první útok v Tunisu a předevčírem ten druhý. Hodně
mě štve a frustruje pocit bezmoci, že sice víš, ale nemůžeš nic
změnit.
Tragické je, že muslim už několik století neumí používat svůj
vlastní jazyk a stará arabština, která je dost složitá, byla
nahrazená chudými dialekty, které neumožní lidskému mozku
vyjadřovat jakoukoliv složitou myšlenku. Představte si, že Korán jako text, má slovní zásobu i s derivací 50 000 slov a ve středověku, když muslimové byli vzdělaní, aby pochopili koránský
text syntakticky, museli se navíc naučit báseň obsahující tisíc
veršů pojednávající o arabské gramatice a začínali se studiem
74
TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO MUSLIMY
od dětství. Stačí zmínit vpád Mongolů do Bagdádu, který způsobil, že irácká řeka Tigris tekla týden černou barvou inkoustu,
jelikož Mongolové, jak zmínil Frazier v jeho dějinách “Invaders:
Destroying Baghdad” vyhodili do řeky statisíce knih, o jejichž
obsah tím lidstvo přišlo, a nemluvě o statisících zavražděných
vzdělanců, které zabili. Tím se zapečetil osud islámské civilizace
a začala doba temna a intolerance.
a postavil se znovu na nohy a co brání muslimům, aby šli v jejich šlépějích, přijde ta poslední a jediná odpověď, můžou za to
Židi. Prostě muslim musí najít nějakého Žida. Otázka je, jak
mohl Žid konspirovat, aby muslim nestudoval, nepracoval, aby
vyhodil odpadky na ulici a dělal bordel všude? Odpověď ví snad
jen Alláh (pro muslimy) a déšť a vítr kolem nás (pro Čechy). Muslim prostě nehledá pravdu, ale chce ji mít.
Když dnes mluvíme o islámu a o muslimech, o kom vlastně mluvíme?
Další fakta o arabské společnosti: Nedávno se uskutečnil
průzkum o produktivitě státních zaměstnanců v arabském
světě. Zjistili, že státní zaměstnanec pracuje průměrně 27 minut
denně, ve zbytku času pije kávu a luští křížovky. Co se týká
průměrné čtivosti, Arab čte jednu stránku za rok. Ať muslimové
nejsou uražení, tohle jsou naše statistiky, ne západní a neřeší
se jednotlivci, ale průměr celé arabsko-islámské společnosti v
Africe a na Blízkém východě.
Nedávno lingvisté srovnávali slovní zásobu západního dítěte,
které teprve začíná školu, jeho slovní potenciál se točí kolem 15
000 slov. Arabské dítě – jeho dialekt, který používá několik století, obsahuje jen 3 000 slov a tragické je, že se nevyvine, a proto
arabské dítě ztratilo schopnost jakéhokoliv kreativního myšlení
a činnosti. Otázka je, jak si muslim s takovou jazykovou výbavou,
který se furt ohání pravdou a snaží se ji rozšiřovat všude,
může být jistý, že ví, o čem mluví, když je obklíčen takovým
neskutečným omezením. A proto jediná pravda, kterou se muslim snaží prosazovat, je ta pravda, kterou ho naočkoval nějaký
jeho vůdce a on nemá žádnou možnost ji ověřit, protože nejenže jakékoliv kritické myšlení je zakázané, ale vzhledem k jeho
omezenému vzdělání, je to pro něho nemožný úkol.
Vzpomínám si, že když jsem měl nedávno diskuzi s jedním palestinským kamarádem, se kterým jsem studoval v
Poděbradech, mluvili jsme o možnosti reformovat muslimy v ČR
(stejně myslel, že pracuju pro BIS a stejně se na mě jako ostatní
vykašlal). Během naší diskuze jsme také mluvili o palestinskoizraelském konfliktu, jelikož mě zajímá verze zdejších lidí, stejně jako jsem měl možnost slyšet názory Izraelců. Zeptal jsem
se ho upřímně, protože stejně jako v manželství, chyba nemůže
být jen na jedné straně, co o nich Izraelci tvrdí a on to považuje
za pravdivé. On se smál a řekl mi, „Víš, co Židé říkají o Arabech
a je to bohužel pravda? Že Arabové nečtou, a když čtou, tak
to blbě chápou.“ Dlouho jsme se tomu smáli a upřímně dlouho
jsem neslyšel tak trefný vtip. Teď chápu, proč si můj palestinský
kamarád stěžoval, že píšu dlouhé blogy..
Jediné jeho argumenty v diskuzi jsou, že můj duchovní vůdce
tohle tvrdí a jak ho můžeš zpochybňovat. Když nemá odpověď,
vyhodí zodpovědnost na osud a na vůli Boží, a jestli mu z textu
prokážeš, že možná nechápe ani osud, ani vůli Boží, tak to
vyhodí na tradici Proroka, a jestli mu vysvětlíš, že Prorokova
tradice a sbírky, které on považuje za neomylné, vznikly minimálně 200 let po jeho smrti a ti, kteří je sbírali, museli odmítnout 500 000 falešných výroků, protože většina z nich vznikla,
aby sloužila politickým zájmům soupeřících králů a princů, tak
muslim vyhodí veškerou zodpovědnost na Západ a kolonizaci.
Když mu vysvětlíš, že Západ už skoro 100 let arabský svět nekolonizuje a zeptáš se ho, proč Západ překonal tolik krizí a válek
PS: Pro muslimy, kteří dočetli až sem: Titul mého článku je inspirován románem Cormaca McCarthy – Tahle země není pro
starý, film skvěle režírovali bratři Coenovi.
zdroj:http://berrezouga.blog.idnes.cz/c/467595/tahle-zemeneni-pro-muslimy-cast-i.html
75
TŘETÍ TAJEMSTVÍ Z FATIMY KONEČNĚ ZVEŘEJNĚNO: OPRAVDU? VYLITÉ OCEÁNY A PADAJÍCÍ OHEŇ. JAPONSKÁ STOPA.
Třetí tajemství z Fatimy konečně zveřejněno:
Opravdu? Vylité oceány a padající oheň.
Japonská stopa.
Varování z Fuldy
Nejprve si však připomeňme, co až do přelomu tisíciletí považovala většina „fatimologů“ za relativně spolehlivé vodítko pro své
spekulace o možném obsahu třetího tajemství. V listopadu 1980
hovořil o významu Fatimy pro církev a svět papež Jan Pavel II. při
setkání se skupinou věřících v katedrále v německé Fuldě.
Michal Semín připomíná některá starší svědectví o obsahu
třetího fatimského tajemství a klade si otázku, zda to, co Svatý
stolec v roce 2000 zveřejnil, těmto svědectvím odpovídá
Údajně doslovný přepis papežových slov vyšel následujícího
roku v časopise Stimme des Glaubens. Na otázku, proč nebylo
tajemství zveřejněno již v roce 1960, papež odpověděl:
26. června uplynulo patnáct let od chvíle, kdy Svatý stolec zveřejnil tolik očekávaný text třetího fatimského tajemství. Uplynulo
tehdy biblicky symbolických čtyřicet let od roku, kdy si jeho
ohlášení světu přála Panna Maria. Kdo doufal, že veškeré dohady o obsahu fatimského poselství tímto okamžikem ustanou,
mýlil se. Jak později uvidíme, existují pádné důvody domnívat
se, že Vatikán nezveřejnil vše, co k obsahu třetího fatimského
tajemství patří.
„Vezmeme-li v potaz vážnost jeho obsahu, mí
předchůdci na Petrově stolci se z diplomatických důvodů rozhodli jeho zveřejnění odložit, aby
předešli tomu, že světová komunistická mocnost
podnikne určité kroky… Na druhou stranu by
76
TŘETÍ TAJEMSTVÍ Z FATIMY KONEČNĚ ZVEŘEJNĚNO: OPRAVDU? VYLITÉ OCEÁNY A PADAJÍCÍ OHEŇ. JAPONSKÁ STOPA.
každému křesťanu mělo stačit toto: existuje-li poselství, v němž je psáno, že oceány zaplaví celé oblasti
země a že v krátké chvíli zahynou milióny lidí, není
zveřejnění takového poselství zrovna něčím, po čem
by měl člověk toužit.“
„Jak jsem vám řekla, jestliže se lidé nebudou kát
a nepolepší se, Otec uvalí strašný trest na všechno
lidstvo. Bude to trest větší než potopa, takový trest,
jaký svět nikdy předtím neviděl. Z nebe bude padat oheň a vyhladí velkou část lidstva, dobré i zlé,
neušetří ani kněze ani věřící.
Ti, co přežijí, budou tak zoufalí, že budou závidět
mrtvým. Jediné zbraně, které vám zbydou, budou růženec a Znamení, jež vám zanechal můj Syn.
Každý den se modlete růženec. S růžencem se
modlete za papeže, biskupy a kněze. Dílo ďábla
pronikne dokonce i do Církve takovým způsobem, že
budete vidět kardinály, jak se staví proti kardinálům
a biskupy stavět se proti jiným biskupům.
Kněží, kteří mě ctí, budou vysmíváni a budou se
proti nim stavět jejich spolubratři. Kostely a oltáře
budou pustošeny. Církev bude plná těch, kteří přijímají kompromisy, a démon přinutí mnoho kněží
a zasvěcených duší opustit službu Pánu. Démon
bude běsnit zvláště proti duším zasvěceným Bohu.
Pomyšlení na ztrátu tolika duší je příčinou mého
smutku. Až hříchy vzrostou počtem a závažností, už
pro ně nebude odpuštění.“
A dodal:
„Mnozí si to přejí vědět jen z pouhé zvědavosti a
touhy po senzaci. Zapomínají však na to, že z vědění
plyne zodpovědnost. Jediné, co tím sledují, je utišení
své zvědavosti, což je nebezpečné, pokud současně
s tím nechtějí přiměřeným způsobem jednat a jsou
toho názoru, že proti zlu není nutné bojovat“.
Vzal do rukou růženec a prohlásil:
„Zde je lék proti tomuto zlu. Modli se a o nic víc
nežádej. Vše ostatní ponechej v rukou Matky Boží.“
Jan Pavel II. svými slovy potvrdil to, co se lidé většinově domnívali - třetí fatimské tajemství upozorňuje na nebezpečí velkých
přírodních katastrof. Ve svědectví z Fuldy se hovoří o rozsáhlých
záplavách, nemusí to však být jediná přírodní pohroma, jež má
od Boha odvrácené lidstvo za jeho nevěru postihnout.
Akita navazuje na Fatimu
Proroctví z Japonska: Ďáblovo dílo pronikne do Církve
Z čeho usuzujeme, že mariánské zjevení z Akity má užší souvislost s obsahem třetího fatimského tajemství? Víme to díky
kardinálu Josephu Ratzingerovi, pozdějšímu papeži Benediktu
XVI., který v rozhovoru s filipínským velvyslancem při Svatém
stolci Howardem Q. Deeem nejen uznal závažnost akitského
zjevení, ale především jeho návaznost na zjevení fatimské: „Tato
dvě poselství jsou v zásadě shodná“. Se zjevením Panny Marie v
Akitě se lze podrobněji seznámit zde.
Svědčí o tom církví schválené zjevení Panny Marie v japonské
Akitě. První poselství, jež sestra Agnes Sasagawa 6. června 1973
obdržela, vyzývalo k modlitbě a k oběti ke slávě Otce a za spásu
duší. Druhé poselství z 3. srpna 1973 vybízelo k pokání a hojným
obětem k obměkčení Otcova hněvu. Třetí poselství 13. října
1973, tedy v den výročí závěrečných zjevení a slunečního zázraku
ve Fatimě, spočívá v těchto slovech Panny Marie:
77
TŘETÍ TAJEMSTVÍ Z FATIMY KONEČNĚ ZVEŘEJNĚNO: OPRAVDU? VYLITÉ OCEÁNY A PADAJÍCÍ OHEŇ. JAPONSKÁ STOPA.
Místo trestu vodou, o němž hovoří Jan Pavel, hovoří Akita o
trestu ohněm. Vzájemně se však obě katastrofy nevylučují.
Bude v pokušení uvěřit, že se člověk stal Bohem… V
našich kostelích budou křesťané marně hledat věčné
světlo nad svatostánkem, kde na ně čekával Bůh.
Jako Marie Magdaléna budou plakat před prázdným
hrobem a ptát se: „Kam Jej odnesli“? (Msgr. Roche:
„Pie XII devant l’histoire”, 1959)
Biskupové proti biskupům
Je tu však ještě jeden velmi důležitý aspekt, který není o
nic méně důležitý, než jsou zmínky o rozsáhlých přírodních
pohromách. Zjevení z Akity je především svědectvím o hluboké
krizi víry, jež zasáhla v posledních desetiletích Církev. Není žádnou náhodou, že k tomuto zjevení došlo jen pár let po skončení
Druhého vatikánského koncilu, jenž má na současném církevním
rozvratu lví podíl.
Fatima obsažena v Písmu svatém
Že se třetí tajemství týká na prvním místě duchovních otázek
(zaměňovat poselství z nebes za meteorologickou či vulkanologickou předpověď by bylo krokem do slepé uličky)
potvrzuje kardinál Ratzinger v roce 1984 i těmito slovy: „Jde
o radikální výzvu k obrácení, o vážnost doby, o nebezpečí, jež
ohrožují víru, život křesťanů a tím i celý svět. A pak jde také o
důležitost posledních věcí. Když to tedy – alespoň prozatím –
není publikováno, pak proto, aby se tím zabránilo zaměňování
duchovního proroctví a senzace. Obsah tohoto třetího tajemství odpovídá tomu, co je ohlášeno v Písmu a co bylo potvrzeno
i ostatními mariánskými zjeveními, včetně již známých poselství
ze samotné Fatimy.“
Čteme-li ve slovech Panny Marie o tom, jak kardinálové vedou
boj s jinými kardinály a biskupové s biskupy, nelze nevidět souvislost i s blížícím se řádným biskupským synodem o rodině, v
jehož přípravné fázi došlo přesně k tomu, co Panna Maria předpověděla. O zpustošených kostelích a oltářích by se mohly popsat stohy papírů již jen v souvislosti s liturgickou revolucí, o níž
„emeritní papež“ prohlásil, že se jedná o „banální konstrukt, šitý
horkou jehlou“.
Kardinál Oddi, jenž se sestrou Lucií osobně hovořil, o třetím
tajemství říká: „Nemá to nic společného s Gorbačovem. Svatá
Panna nás varuje před odpadem od víry v samotné Církvi.“ Totéž
tvrdí kardinál a papežský teolog Mario Luigi Ciappi: „Ve třetím
tajemství je mimo jiné předpovězen velký odpad v církvi, který
započne od jejího vrcholu.“
Kam jej odnesli?
Pozoruhodné a poněkud zlověstné proroctví o dopadech této
krize na církevní bohoslužbu nacházíme již u papeže Pia XII
(1939-1958):
Při vědomí všech těchto souvislostí proto nepřekvapí, že velký
počet věřících se zatajeným dechem sledoval tiskovou konferenci na přelomu tisíciletí, na níž kardinál Tarcisio Bertone seznamoval svět s dlouho utajovaným textem třetího fatimského
tajemství. Můžeme však zveřejněný dokument považovat za
nezpochybnitelně autentický? A pokud ano, zveřejnil Svatý
stolec vše, co sestra Lucie ke zveřejnění církevním autoritám
„Poselství Panny Marie svěřené sestře Lucii ve
Fatimě ve mne vzbuzuje obavy. Důraz, jaký Panna
Maria klade na nebezpečí, ohrožující církev, je
Božím varováním před její sebevraždou, spočívající ve
změnách víry, její liturgie, její teologie, její duše… Přijde den, kdy civilizovaný svět bude popírat Boha, kdy
církev bude pochybovat tak, jako pochyboval Petr.
78
JAN KELLER: POKUD SE EVROPA NEVYMANÍ Z PODRUČÍ KORPORACÍ, NEPŘEŽIJE KRIZI
poskytla? I na tyto otázky se pokusíme přinést věrohodné
odpovědi.
zdroj:http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovnisvet/1803-treti-tajemstvi-z-fatimy-konecne-zverejnenoopravdu-vylite-oceany-a-padajici-ohen-japonska-stopapochybujici-cirkev-a-odpad-na-jejim-vrcholu.htm
Jan Keller: Pokud se Evropa nevymaní z područí korporací, nepřežije krizi
Stanislav Blaha
Ahoj Honzo, co se teď děje ve Štrasburku?
Včera se hlasovalo o stanovisku EP k TTIP. Připojil jsem se ke
skupině rebelů, která se postavila radikálně proti dodatku o arbitrážích. Ze 191 členné frakce je nás vzbouřenců 56, z Čechů
jsem tam jediný.
Václav Umlauf k tomu včera na e-republice napsal článek
s názvem Evropský parlament podporuje Mnichovskou dohodu s korporacemi . Nepřehání, když přirovnává Oděský
masakr k zapálení Říšského sněmu, TTIP k Mnichovské dohodě a hlasování EP k hlasování poslanců Říšského sněmu,
kterým předali všechnu moc Hitlerovi?
přesně tvrdit, s jakou pravděpodobností jednání zkrachuje, jeho
neúspěchu bych se až tak moc nedivil.
Jak vidíš další osud ISDS, dle mého názoru klíčového článku
TTIP, který EP pustil k dalšímu jednání?
Tento týden se v rámci frakce socialistů a demokratů vzbouřilo
56 poslanců, kteří pak hlasovali proti zmíněnému dokumentu.
V prvé řádě právě proto, že kritika ISDS v něm obsažená se jim
zdála málo důrazná. Všeobecně se mluví o tom, že ISDS ve své
původní podobě, tedy jako arbitráž vedená třemi nikým nekontrolovatelnými osobami, neveřejně a bez možnosti odvolání, je
prakticky mrtvá. To mimochodem ohrožuje i podepsání obchodní smlouvy s Kanadou, protože ta s takovou institucí ještě
počítá. Spor se vede už „jen“ o to, zda TTIP bude obsahovat
návrh na ustanovení nějakého průhlednějšího orgánu, anebo
Texty pana Umlaufa čtu velice pozorně a rád, ale přesto se
mi tahle přirovnání zdají poněkud přehnaná. A to jsem hlasoval jak proti asociační dohodě mezi EU a Ukrajinou, tak proti
dokumentu, který Evropský parlament schválil tento týden
ohledně TTIP. Pro přesnost, jednalo se o vcelku nezávazná doporučení Evropského parlamentu adresovaná vyjednavačům o
obchodní smlouvě, nikoliv o schválení smlouvy TTIP. Na to si
počkáme ještě hodně dlouho a nebyl bych překvapen, pokud by
nakonec žádná dohoda dojednána nebyla. I když si netroufám
79
JAN KELLER: POKUD SE EVROPA NEVYMANÍ Z PODRUČÍ KORPORACÍ, NEPŘEŽIJE KRIZI
nebude posuzování takových sporů vůbec součástí TTIP. Já jsem
se ke skupině rebelů přidal, i když česká vláda tvrdí, že jakákoliv
smlouva s Amerikou o řešení sporů mezi firmami a státem je pro
nás lepší než dosavadní ujednání z počátku 90. let, které naši
zemi silně poškozuje. Naší vládě v tomto bodu nemohu uvěřit.
Vycházím z toho, že Američané jsou našimi spojenci, takže by
logicky nemohli více než dvacet let provozovat praktiky, které
nás poškozují. Obávám se, že takové pomluvy našeptali našim
představitelům nějací Putinovi agenti. Já Američanům věřím a
argument o tom, že s námi udržují nějakou pro nás nevýhodnou
dvoustrannou úmluvu, kterou nám vnutili, prostě neberu.
Proč pro ECB a vlády zemí EU nebyl žádný problém zachraňovat desítkami mld. eur soukromé banky a teď mají problém
zachránit zemi, která se na HDP EU podílí pouhými dvěma
procenty?
Nezlob se, ale to je otázka pro ECB. Já mohu jen obecně konstatovat, že v Evropské unii se příliš často měří dvojím metrem a
že někdy je to vyloženě nechutné. Třeba ve středu jsme drželi
minutu ticha za oběti Srebrenice, kde od masakru uplynulo deset let. Poté někdo vystoupil s prosbou, zda bychom mohli držet
rovněž minutu ticha za 1500 povražděných Palestinců, protože
od tohoto masakru uplynul přesně rok. Vedení Evropského parlamentu bez jakéhokoliv zdůvodnění nepřipustilo, aby se tato
minuta ticha ve středu, ani o den později, kdy byla stejná žádost
opakována, držela. To považuji za ubohé.
Jsou za propuštěním návrhu TTIP k dalšímu jednání lobbistické tlaky, obyčejná hloupost a ideologická zabedněnost
poslanců, nebo něco jiného?
Existuje vůbec možnost vyhodit Řecko z eurozóny? Myslíš si,
že půjdou sami a dobrovolně? Neděsí vedení EU, že se Řecko
obrátí na Čínu a Rusko?
V Evropském parlamentu se najde vše z toho, co jsi jmenoval. Ale najdou se tam v delegacích mnoha zemí i lidi, kteří se
řídí svým vlastním rozumem a a na tlaky ani různá doporučení
nereagují. Těch 56 poslanců, o kterých jsem se zmínil, mezi ně
patří.
Nemohu vědět, jak to dopadne. Mohu jenom doufat, že o tom už
není někde v Bilderbergu (to myslím samozřejmě jen obrazně)
dopředu rozhodnuto. Pokud Řecko v eurozóně zůstane, dluh se
stane nesplatitelný, pokud z eurozóny, či dokonce z Evropské
unie vystoupí, kriticky to oslabí jižní křídlo NATO. Obávám se, že
pro některé „demokraty“ by byl přijatelným kompromisem puč
v Řecku v kombinaci s dalšími půjčkami. Pracovně říkám této
možnosti „řecký majdan“. S Ukrajinou to nemá pochopitelně
nic společného.
Stal se návrh tím, že jste ho propustili k dalšímu projednávání, veřejně dostupným? Existuje někde jeho text v ČJ?
Ano, takové texty se po přijetí překládají a když mi to
připomeneš třeba za týden, překlad Ti z Bruselu pošlu.
Proč odstoupil Varoufakis? Neměli by ze svých funkcí pro
neschopnost odstoupit i vyjednavači z tzv. Trojky?
Je EU vůbec schopná se vymanit z područí nadnárodních korporací a dělat samostatnou politiku? Přežije EU současnou
krizovou situaci?
Varoufakise údajně odstavil sám Tsipras, protože působil na vyjednávače jako „červený hadr na býka“. Tak nám to na frakci
oznámil řecký socialista, tedy nikoliv sympatizant Syrizy. Varoufakis to prý přehnal, když označil věřitele za teroristy. Osobně
si myslím, že by nemusel říkat všechno, co si myslí. Měl fungovat jako hlavní vyjednavač, na druhou stranu - s teroristy se
přece nevyjednává.
Jsem optimista, a proto si myslím, že pokud se z tohoto područí
nevymaní, není schopna krizi přežít. Přesně to jsem ostatně vykládal po celý čas své volební kampaně: Evropa ano, ale ne taková
Evropa, ve které budou korporace a jejich pomocná elita vykládat středním a příjmově nižším vrstvám, že si žijí nad poměry.
80
KAPITÁL BEZ MARXE
Vřelé díky za rozhovor a přeji mnoho úspěchů.
zdroj:http://news.e-republika.cz/article3210-Jan-KellerPokud-se-Evropa-nevymani-z-podru%C4%8Di-korporacinep%C5%99e%C5%BEije-krizi
Papež ostře promluvil proti globálnímu kapitalismu. Je prý nejvyšší čas na změnu
Papež František na své tradiční cestě Jižní Amerikou vystoupil proti globálnímu kapitalismu. Místo svého připraveného
proslovu improvizoval a vzbudil vášně davů s tím, že je čas
na změnu, která je v jejich rukou. Informuje server Common
Dreams.
Papež František v neděli zakončil svoji týdenní cestu Jižní
Amerikou nedaleko hlavního města Paraguaye Asunciónu.
Setkání se zúčastnily desítky tisíc lidí.
Ozývají se i hlasy, kterým se nelíbí papežovo vyjadřování se k
politickým tématům a podle nichž by se měl držet těch čistě
náboženských.
Ve svém proslovu k mládeži se papež ostře vyjadřoval ke globálnímu kapitalismu, který podle něj jen prohlubuje rozdíly ve
společnosti. Označil jej mimo jiné za „ďáblův hnůj“, a s ním
spojenou „chamtivost po penězích“ za „nenápadnou diktaturu“,
která „odsuzuje a zotročuje muže i ženy“.
Jeho proslov ale přišel týden po zveřejnění Papežské encykliky,
ve které apeluje na představenstvo katolické církve s tím, že je
nutné se zabývat změnami klimatu. Podle některých jde o velmi
radikální prohlášení.
Papež tímto vynechal svůj předem připravený proslov a obrátil
se k davům s tím, že nyní je jejich čas začít něco dělat. „Udělejte
nepořádek, ale pak ho pomožte uklidit. Nepořádek, který nám
dává svobodná srdce, solidaritu a naději,“ řekl papež František.
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Papezostre-promluvil-proti-globalnimu-kapitalismu-Je-pry-nejvyssicas-na-zmenu-384030
Při návštěvě si připomněl i svoji minulost a apeloval i na pomoc bližním a spojitost mezi svobodou a zodpovědností s tím,
že každý „má právo na důstojný život“.
Kapitál bez Marxe
Jaroslav Fiala
Papežovy proslovy si už vysloužily vlnu kritiky, především od
pravicových konzervativců a obhájců svobodného trhu. Někteří
jej dokonce označili i za marxistu a komunistu i přesto, že proti
komunismu bojoval ve své rodné Argentině.
Podle ekonoma Thomase Pikettyho a jeho knihy Kapitál v 21.
století se současný svět stále více blíží sociálním podmínkám 19.
století. piketty
81
KAPITÁL BEZ MARXE
Návrat otce Goriota
Když kniha Kapitál v 21. století vyšla vloni v angličtině, vyvolala
světovou senzaci. Nositel Nobelovy ceny Paul Krugman ji
označil za „nejdůležitější ekonomickou knihu roku a možná
celého desetiletí“. Redaktoři časopisu The Economist její úspěch
vysvětlili tím, že kniha pojednává o „správném tématu ve
správné době“. Piketty se totiž zabývá rostoucími nerovnostmi,
které – vzhledem k úzké vrstvě nejbohatších s politickým vlivem
– mění demokracii v oligarchii. Jde tedy o mimořádně důležité
téma, které ve veřejném prostoru otevřelo zejména hnutí Occupy, jehož slogan „My jsme 99 procent“ symbolizoval naději na
lepší svět.
Kapitál v 21. století vyvrací základní kapitalistické mýty. Především heslo, že „kdo chce, ten může“ a představu o „selfmademanech“, kteří se jen díky vlastnímu úsilí a píli vypracují.
Začátkem devadesátých let místopředseda občanských
demokratů Petr Čermák shrnul průběh polistopadové transformace těmito slovy: „Vole, tady se rozdávají majetky na tisíc
let. Vás utlučem prachama.“ Čermákův výrok ilustruje tehdejší
situaci, v níž Česko připomínalo Klondajk a kdy všehoschopní
zabírali bohatství. Jak později napsal ekonom Miloš Pick,
naše hospodářství začalo v důsledku kuponové privatizace
ovládat zhruba pět set rodin. Od těch dob zůstala vysněná
cesta do horních společenských pater pro většinu Čechů
uzavřená a zbyly na ně platy, které několikanásobně zaostávají
za západními státy.
Co je na Pikettym tak zásadního? Ve své knize poukázal na
důležitý rozpor kapitalismu. Totiž že obyčejná práce, běžné
podnikání a obvyklý růst výroby nemají šanci dohnat výnosy z
kapitálu (především finančního, děděného nebo z nemovitostí).
To v praxi znamená, že nerovnosti jen porostou. Děti z bohatých
a takzvaně lepších rodin budou mít čím dál lepší podmínky k
úspěchu. Ostatní budou sice dřít, ale daleko nedojdou. Majetky
a privilegia zděděné z minulosti totiž zdaleka předčí prostředky,
které můžete získat během života poctivou prací.
Kniha věhlasného francouzského ekonoma Thomase Pikettyho
Kapitál v 21. století (2013), která byla nyní vydána v češtině,
potvrzuje, že Čermák příliš nepřeháněl. V kapitalismu se podle Pikettyho vytváří vrstva mocných zbohatlíků, která žije ze
zděděného majetku po celé generace. Proto se budeme v následujících desetiletích čím dál více přibližovat tvrdým podmínkám
19. století.
Tyto trendy nás vracejí zpět do předminulého století. Piketty to
ilustruje na klasických románech od autorů jako Jane Austenová nebo Honoré de Balzac. I pro jejich literární postavy mělo
totiž dědictví životně důležitý význam. Jasně se to ukazuje v
Balzakově románu Otec Goriot z roku 1835, v němž jeden z
hlavních hrdinů, mladý student práv Evžen de Rastignac, řeší
svoji budoucnost. Jako zchudlý šlechtic zjišťuje, že nemá příliš
dobré vyhlídky. Ani povolání advokáta, které si vyžaduje roky
odříkání, pletichaření a podlézání mocným, žádná velká výhra
82
KAPITÁL BEZ MARXE
není. „Baron de Rastignac by chtěl být advokátem? Ach tak! Nejdřív budete deset let trpět, utrácet deset tisíc franků měsíčně
za bibliotéku a kancelář, chodit do společnosti a líbat lem
taláru státnímu zástupci (…) Pokud by vás tohle povolání někam
dovedlo, nic bych nenamítal,“ radí mladému hrdinovi bývalý
galejník. Dobře totiž ví, že práce dobrý život nezajistí. Nesrovnatelně výhodnější je sňatek se zámožnou dívkou, spojený
s vraždou jejího příbuzného.
mus bez příkras. Výjimku představovalo pouze krátké období
20. století, kdy v důsledku ruské revoluce, dvou světových válek
a poválečné sociálnědemokratické politiky kapitál ztratil na síle.
Marx versus Piketty
S Pikettyho knihou je přesto jedna potíž. Z jejího názvu by
člověk mohl získat dojem, že jde o pokračování klasického díla
Karla Marxe z roku 1867 – slavného Kapitálu. Jenže Piketty ve
skutečnosti marxismus odmítá, což vede k některým nepřesnostem a nedorozuměním. Problematické je už samotné poselství knihy. To, že kapitalismus vede k čím dál větším nerovnostem, není nic nového – o tom psal už Marx. Ekonomové David
Harvey a Janis Varufakis navíc poukazují ještě na jednu důležitou věc. Skutečnost, že rentiéři získávají navrch nad ostatními,
Piketty chápe jako jakési pravidlo nebo dokonce „zákon“ kapitalismu. A zákon vede k pocitu, že je tu cosi fatálního, s čím
se nedá nic dělat. Možná není náhoda, že Pikettyho knihu má
rád miliardář Bill Gates. Prý ho nadchla, ale odmítl politické
návrhy, které jsou v jejím závěru. Piketty totiž navrhuje velké
zdanění bohatých – celosvětovou daň z kapitálu. Jenže jak dnes
něco takového prosadit? Piketty nemá uspokojivou odpověď,
proč civilizovaná společnost v určité době zavedla progresivní
zdanění, měla silné odbory a byla rovnostářštější. Nevysvětluje,
proč se od osmdesátých let minulého století náhle vše změnilo.
Je tu opravdu nějaký božský „zákon“ kapitalismu, který válcuje
lidské myšlení? Vyžaduje snad prosazení sociálnější politiky jen
války, revoluce a strach z jejich opakování? Nebo je dnešní stav
výsledkem zcela konkrétních rozhodnutí neoliberálních vlád?
Kapitalismus bez příkras
V 19. století bylo zděděné bohatství klíčové. Vzhledem k tehdejší struktuře příjmů a majetku byla životní úroveň, kterou zajišťovalo dědictví, mnohem vyšší než ta, kterou zajistily příjmy z
práce. Dobrých míst bylo poskrovnu a zájemců o ně tisíce. Ve
vzduchu visela otázka, kterou lze shrnout asi takto: Pokud je
nepřekonatelná sociální nerovnost sama o sobě nemorální a nespravedlivá, proč v nemorálním prostředí nezajít až do krajností
a nepokusit se získat kapitál všemi dostupnými prostředky?
Piketty ukazuje, že tento svět se vrací zpátky. Majetkovou a
mocenskou převahu získávají rentiéři z reprodukce již nahromaděného bohatství. Vyvrací se tak mýtus o „volném trhu“,
který údajně prospívá všem a díky němuž peníze „prokapávají“
od bohatých k chudým. Opak je pravda – v současné době se
vrstva superbohatých, tedy ono pověstné jedno procento, jehož
zisky rostou, opevňuje ve svých pozicích a o „prokapávání“ majetku k chudnoucí většině rozhodně nesní.
Kapitál v 21. století vyvrací základní kapitalistické mýty. Především heslo, že „kdo chce, ten může“ a představu o „selfmademanech“, kteří se jen díky vlastnímu úsilí a píli vypracují. Kapitalismus totiž vytváří obrovské strukturální překážky, které vlastními silami nepřekonáte. Nejde už o zásluhy a práci, ale o
zděděná privilegia a dary. Piketty svá tvrzení pečlivě dokládá
statistikami a tvrdí, že právě takto vypadá skutečný kapitalis-
Marx by – na rozdíl od Pikettyho – některé věci chápal lépe.
Důvod, proč se prosadilo „rozdávání majetků na tisíc let“, totiž
spočívá v obyčejné třídní politice. Moc zkrátka drží v rukou lidé,
kteří nastavují zákony a pravidla ve prospěch kapitálu. Zaměstnanci jsou oproti tomu drženi zkrátka. Jak pravil miliardář Warren Buffet: „Tohle je třídní válka a moje třída v ní vítězí.“
83
ŘECKO KE KOUPI. ZNAČKA: VÝHODNĚ
Je tedy málo pravděpodobné, že se prosadí politika, kterou
navrhuje Piketty, pokud se moc nepřesune směrem od nejbohatších k ostatním. K tomu může přispět spíše boj za sociální
práva nebo zvyšování minimálních mezd. A také radikálnější
přemýšlení o ekonomice, růstu a práci. Jak totiž ukazuje případ „monacké“ tenistky Petry Kvitové, bohatí umějí skvěle najít
skulinky, jak se povinnostem vyhnout.
tivní racionalitou moderní vědy. Potřebujeme také přesah od
nutnosti ke svobodě, inspraci, intuici, hloubku.
Thomas Moore, americký psychoterapeut, autor četných i do
češtiny přeložených knih (jen výběr: Kniha o duši, 1997, Temné
noci duše. 2007, A psal prstem do písku, 2010, Planety v nás,
2011) nabízí v poslední zatím vydané knize Osobní náboženství (Brno: Emitos, 2014) možnost svobodně čerpat z podnětů různých tradic a vytvářet si vlastní cestu. Takové osobní náboženství nemusí kvůli duchovnímu ponoru opouštět
přirozené city ani smyslovost a tělesnost, bude propojené s
uměním a nebude se bát magie, tedy toho, že život čaruje.
Dodejme ještě, že slovo „kapitál“ Piketty chápe jinak než Marx.
Pro Marxe to byl spíše proces, pohyb, v němž se část majetku investuje, aby přinesla další peníze. Pro Pikettyho je to jen jakýsi
soupis veškerého bohatství lidí a vlád. I to může přispět ke
zmatení pojmů. Piketty přesto poukazuje na klíčový problém
naší doby. Tím je – stejně jako kdysi – společnost, v níž miliony chudnoucích Rastignaků ztrácejí budoucnost, zatímco jiní
je chtějí „utlouct prachama“.
Thomas Moore začínal jako mladý řeholník a student teologie.
Opustil tuto cestu dříve, než by přijal kněžské svěcení v řádu
servitů, ale ponechal si z ní aspoň něco. V knize probírá téma
kláštera ve světě, tedy života s jistými prvky mnišství uprostřed
běžného partnerského, profesního a občanského života.
zdroj:http://a2larm.cz/2015/07/kapital-bez-marxe/
Kniha je velmi osobní, autor v každé kapitole popisuje své
zkušenosti, setkání s inspirativními osobnostmi a své experimenty, např. s bydlenímm, s uspořádáním dne. Ne snad proto,
že bychom ho v tom měli napodobovat. Osobní náboženství
bude jedinečné, ale nepostrádá možnost podpůrné komunity,
když spíš půjde o neformální společenství.
Osobní náboženství
Slyší-li současný člověk slovo náboženství, většinou pocítí
odpor. Myslí na pokrytectví, na konflikty vyvolané náboženstvím, na sobecké, hamižné a diktátorské chování náboženských
činitelů. Menšina lidí sice náboženství uzná za potřebné, ale
spojí si je s přísností. Připomene, že lidé se nebudou chovat
morálně, pokud se nebudou něčeho bát. Náboženství pak bude
činitelem otrocké morálky založené na strachu z trestu. Nebo
bude počítat s odměnou za slušné chování. Bude to morální
kšeft.
zdroj:http://ivan-stampach.bloger.cz/Z-me-cetby/Osobninabozenstvi
Řecko ke koupi. Značka: Výhodně
Vina Řecka se jeví být nesporná. Řecko se pokusilo fungovat se životní úrovní srovnatelné s Itálií, aniž by na to mělo
hospodářské prostředky. Řekům se podařilo stát se navenek
stejně kvalitním prostředím, jaké je běžné na Západě. Na rozdíl
od sousední Albánie, Bulharska a Makedonie. Vybudovat skvělý
Žijeme v konfliktu. Na jedné straně vidíe, jak je organizované náboženství stále méně důvěryhodné, a na druhé straně
je člověk tvor nevyléčitelně náboženský. Náboženství je, jak se
říká, antropologickou konstantou. Nespokojíme se s manipula-
84
ŘECKO KE KOUPI. ZNAČKA: VÝHODNĚ
Elita vs. obyvatelstvo
Jsme svědky toho, že elity cosi domlouvají, ale zbytek populace o tom neví. Svým obyvatelům se z toho nezodpovídají.
Prohlubující se oddělení obyvatelstva a elit je však procesem,
který se týká stále více i nás. Osobně mi velice vadí, že nejsme
informováni o tom, proč se náš státní dluh každý rok zvyšuje.
Chybí mi diskuse o tom, proč se zadlužujeme a na co se peníze
vlastně využívají. Nemluvě o chybějící diskusi o imigraci a TTIP.
Od Lisabonské smlouvy už zjevně nezáleží na názoru obyvatel
nebo národních vlád. Měli bychom však vědět, proč si půjčujeme. Jaké trhliny tím zacelujeme, kolik půjčených peněz jde do
smysluplných investic. Nemám pocit, že by se náš společný zaměstnanec, ministr financí (a jeho předchůdci) obtěžoval nám
- jakožto jeho nadřízeným - něco vysvětlovat. V demokracii by
to však mělo být samozřejmostí. Jinými slovy, naše elity se od
těch řeckých zase tak moc neliší. A tím pádem se v podobné
situaci jako Řekové můžeme ocitnout i my. Nevím jak Vám, ale
mně dluh necelých 2 bilionů koruny a zadlužení ve výši 46% HDP
nepřipadají být něčím, na co bychom měli být hrdí, třebaže nám
Maastrichtské dohody dovolují zadlužení ve výši 60% HDP. Kritická není výše našeho dluhu, ale rychlost, jakou náš dluh stoupá.
Mimochodem Yanis Varoufakis byl prvním ministrem financí v
dějinách Řecka a možná i EU, který s obyvateli komunikoval.
Vysvětloval jim, byl srozumitelný, poslouchal je.
dálniční systém a zajistit důstojné stáří pro své seniory. Část
původně půjčených peněz se tedy k lidem oklikami dostala. Podstatná část peněz však skončila u místních elit, které profitovaly
na dálnicích, na spekulacích s pozemky a na obrovské armádě.
Ukazuje se, že peníze poskytované Řecku byly mimo jiné
prostředkem, ne-li úplatkem, jak Řeky, historicky sympatizující se socialismem, ponechat v západní sféře vlivu. Jak dalece
za způsobenou situaci mohou běžní Řekové je sporné. Běžní
Řekové mají pouze tu zodpovědnost, jakou máme i my, běžní
Češi. Ve volbách opakovaně volili představitele, kteří dělali
kroky poškozující obyvatelstvo. Modří (strana Nea Demokratia) nebo červení (socialistická strana PASOK), výsledkem bylo
stejné zadlužování. Jsem v souladu s tím, že pravice chrání obyvatele před státem a nadbíhá firmám. Jsem v souladu s tím, že
levice chrání obyvatele před firmami a nadbíhá státu. Jsem v
souladu i s půjčkami, sám jim vděčím za hodně. Tento článek píši
z titulu chybějících informací a tendenční interpretace, točící se
dokola mainstreamem.
Ze soukromého dluhu se stal dluh veřejný
Celé mediální divadlo kolem Řecka coby černé ovce, postrádá
podstatný moment. Ukazuje se prstem na Řecko, ale velmi
cudně se zachází s faktem, že tuto krizi vyvolaly stejnou měrou
banky. Půjčovaly peníze zemi, která evidentně neměla ekonomickou kapacitu peníze vracet. To nemohla být dílčí chyba
nebo náhoda. Musel to být záměr. Lamentuje se zde, že
peníze se musí vrátit Německu anebo Unii, ale peníze nepůjčilo
85
ŘECKO KE KOUPI. ZNAČKA: VÝHODNĚ
ani Německo, ani Unie, ale soukromé bankovní domy. A to
díky ujištění, poskytnuté jejich vládami, totiž že nesplacené
úvěry budou bankám proplaceny z peněz daňových poplatníků.
Podobným způsobem, jakým se nedobitné úvěry zametaly pod
koberec naší Konsolidační bankou. Tuším, že se Řecko z tak
dramatické lekce poučí. Ocenil bych, pokud by se z této lekce
poučila i Evropa. Pochybnost ve mně však vzbuzuje fakt, že
selhání bank je úzkostlivě nevyslovováno. Nemluvě o dosud
nevysloveném podezření, že banky půjčovaly nehorázné peníze
právě proto, aby nastala tato situace. Země rozprodává státní
majetek, jak se děje po Tsiprasově kapitulaci: vodárny, železnice,
pošta, letiště, energetika, telefonní operátor, to vše má jít do
privatizace. Ergo do rukou Západu, koupeno za výhodnou cenu.
Dámy a pánové, pokud jako Západ používáme tuto strategii na
kupování si národních hospodářství důvěřivých států, nemáme
být na co hrdi. Je to méně děsivé, než házení bomb na hlavu
Libyjců nebo Iráčanů, ale ve finále podobně účinné: převzít kontrolu nad danou zemí.
banku SNS Reaal před krachem, budí to rozpaky. Nemluvě
o tom, že to neukazuje právě na jednání rovného s rovným.
Západní vlády v celé situaci však nemají k dispozici skutečný
morální kredit, nakolik si dosud nepřiznaly, že politika úsporných opatření nefunguje. Dokonce způsobuje zemím, ve
kterých je aplikována, ještě větší škody. Tvrdí to přinejmenším
největší jména současné ekonomie, včetně tří nositelů Nobelovy
ceny za ekonomii. Thomas Piketty, Jeffrey Sachs, Joseph Stiglitz
a Paul Krugman. Svorně říkají, že škrty nemají pro ozdravení
ekonomiky žádný smysl, nejsou-li doprovázeny smyslupnými investicemi.
Vlády milují banky
Ptám se, jestli je toto stále ještě formou řízení, kterou jsme
ochotní podporovat. Vlády se ztotožňují se svými špatně hospodařícími bankami více než se svými obyvateli. Vlády se tím však
zachovaly nepřátelsky vůči nám obyvatelům, když dávají naše
prostředky k dispozici bankovnímu zločinu. Je to proto, že
vlády stejným bankám dluží a proto potřebují se svými bankami
být za každou cenu za dobře? I za cenu, kdy se tento proces
očividně děje v neprospěch obyvatel? Kteří toto selhání elit a
bank musí odpracovat? Elity nezaplatí nic, platí daně zpravidla
někde úplně jinde. Jsou vlády faktickým rukojmím bank? Tyto
otázky mne osobně znepokojují. Notabene, když pomalu ale
jistě vyplouvá na povrch role bank ve 40. letech minulého století.
Můžeme Vás za den zničit
Jestli tomu rozumíme správně, tak banky by jako soukromé subjekty měly půjčovat své vlastní peníze. Ale namísto toho půjčovaly peníze daňových poplatníků. Řekněme si, že to nebyla ani
velkorysost, ani benevolence, ale řízená zlodějina. Soukromé
banky, kryté státem, nic neriskovaly, maximálně mohly získat
na úrocích v případě splácení úvěrů. Ale zdá se, že banky
tvoří s korporacemi a vládami jeden celek, protože nedobitné
splátky uhradí bankám vlády. A dlužníkovi nezbývá, aby korporacím odprodal pod politickým a finančním tlakem podniky své země za levnou cenu. Konec konců tomu odpovídala i agresivní rétorika západních představitelů v době kolem
referenda. Vyhrožování ve smyslu, ”můžeme během jednoho
dne zničit Vaše banky.” Když toto řekne předseda euroskupiny
Dijsselbloem, který ve své vlastní zemi ochotně zachraňoval
Věk plutokracie
Přiznejme si, že demokracie jako vláda lidu se v Evropě již
nekoná. To, co se koná, je zjevná plutokracie. Tedy většina
moci je soustředěná v rukou bohaté vrstvy společnosti. Ale
potom se nemůžeme divit, že bohatá vrstva společnosti dělá
86
SATURN & THE MOON
rozhodnutí, která jsou výhodná pro ní, zatímco na zbytek není
brán zřetel. Protože celá kauza Řecko je, když to zjednoduším,
cílené zlodějství západních bank, řeckých elit a západních korporací, připravených v podobě šelem za rohem. Evropská unie
se rozhodla tento proces přikrýt a podpořit. A účet mají zaplatit
jak obyčejní lidé v Řecku, tak daňoví poplatníci v Německu
a ve Francii. Asi jsme naivkové pochopili pozdě, že sociální
nerovnost cílem bank a elit. Jak to vyjádřil v roce 2006 jeden
z představitelů finanční oligarchie, Warren Buffet, větou: ”toto
je třídní válka, kterou dělá moje třída bohatých a moje třída tuto
válku vyhraje”. Můžeme se zeptat, zda je sociální nerovnost také
cílem národních vlád. Jestliže se národní vlády identifikují s elitami, pak tomu tak bude. A ptám se, zda Tsiprasova vláda není
trnem v oku zbytku Evropy proto, že si dovolila chránit obyvatele. Namísto, aby po vzoru ostatních vlád chránila banky a
elity. A dokonce si dovolila se obyvatel zeptat v referendu na
názor. Můžete si o Řecích myslet cokoliv, ale předvedli zbytku
světa, že mají to, čemu se říká koule: schopnost nesouhlasu a vzdoru. Skousli to, že všichni zchudli o třetinu. Což by byla silná
káva na kohokoliv z nás. Ale v okamžiku, kdy mají přihlížet postupné likvidaci základních sociálních služeb a rozprodání svého
státu na kosovský způsob, prostě se vzepřeli.
do Egypta. Do identických hotelů, v identických termínech s
identickými službami. To co stojí v Německu 12 tisíc korun, stojí
v Čechách 18 tisíc korun a na Slovensku 22. Jeden by myslel,
že to bude přesně opačně, vzhledem ke kupní síle obyvatel jednotlivých států. A ono ne. A také doufám, že žadatelé Eura u
nás, totiž představitelé průmyslu a Mr. Prezident, po čerstvých
zkušenostech Řecka, svůj spěch směrem k Euru zbrzdí.
Ke změně dojde
Pokud existuje něco, co může zbrzdit proces cíleného zbídačování jednotlivých národů, pak je to vědomí nás obyvatel.
Mojí osobní nadějí je to, co říká kvantová fyzika. Totiž, že celá
skutečnost je formována naším vědomím. A tak uvědomování si
toho, co se děje a co je ve hře, je zároveň způsobem, jak vytvořit
skutečnost přívětivější. Bez revolucí, bez vystřelů, bez dramat.
Vaše vědomí. Teď. Mění skutečnost kolem. Děkuji Vám za to.
zdroj:http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz/c1-64306960-recko-ke-koupi-znacka-vyhodne
Saturn & the Moon
Drachma
Two archetypal influences govern the astrology of history—Saturn and the Moon.
Přeji Řekům, aby se nebáli používat svoji společnou měnu.
Jako Češi můžeme Řeky povzbudit ke znovuzavedení národní
měny. Víme, že používat národní měnu obnáší vyšší míru autonomie a alespoň nějaký manévrovací prostor. Kdyby zavedli
drachmu před pěti lety, ušetřili by si toto martyrium. Používat stejnou měnu, jakou používají národy zcela odlišné ekonomické výkonnosti vede k ještě ostřejším společenských a ekonomickým rozdílům, což s dovolením pozoruji v souvislosti s
našimi bratry Slováky. Na což přijdete, když pozorujete například cenu naprosto identických turistických zájezdů, dejme tomu
The Saturn Influence
The Saturnian influence demands a rigorous accuracy in the
handling of data; fact must not be distorted. Well-researched,
meticulously documented books fall into this category. Studies
of bones, of pottery shards, of the obscure details of the life of a
87
SATURN & THE MOON
famous personage, all fall under the Saturn rulership. Archaeology and paleontology, representing the science part of history,
are ruled by of Saturn.
The discipline of time, especially birth time, is governed by Saturn. Time must be treated as rigorously as fact. The mid-wife,
Peggy Walters, who was present at the birth of Abraham Lincoln,
stated that the future president was born around sunrise—possibly before and possibly after:
On the morning of February of this year, 1809,
Tom Lincoln came out of his cabin to the road,
stopped a neighbor and asked him to tell “the granny
woman”, Aunt Peggy Walters, that Nancy would need
help soon.
On the Morning of February 12, a Sunday, the
Granny woman was there at the cabin. And she
and Tom Lincoln and the moaning Nancy Hanks welcomed into a world…a boy.
A little later that morning Tom Lincoln threw
some extra wood on the fire, and an extra bearskin
over the mother, went out of the cabin and walked
two miles up the road…
[from Carl Sandburg. Abraham Lincoln, The
Prairie Years, Volume1 (New York: Charles Scribner
and Sons, 1926). Pages 15-16]
The astro-historian must work within this time frame. From this
eyewitness account (a primary source), all attempts to place Lincoln’s birth time in another part of the day, as for example at
noon or sunset, would be specious. Within the discipline of time,
of history, of Saturn, the astro-historian cannot claim a different
time frame for Lincoln’s birth.
Moonrise at Summer Soltice over Ancient Ruins
88
SATURN & THE MOON
The Moon influence
The Moon rules memory. It involves not the Saturnian discipline
of facts, but the storage of those facts. The lunar part of history
encompasses the story, both how the story goes and how our
minds have perceived that story.
In the historical novel, War and Peace, one of Tolstoy’s chief
characters, Prince Andre, is wounded during the Battle of
Austerlitz. Lying on the ground, gazing into the clouds, he is
in an altered state of consciousness, far beyond ordinary daily
concerns. This passage, though written in prose, has the feel of
exalted poetry. Perhaps, as Tolstoy affirms, this consciousness
will lead the race into an expanded awareness of oneness and
brotherhood.
The Moon is this poetry of history, the remembrance of things
past. I will discuss this more when we reach our detailed explanation of the Moon.
The Roman Republic (532 B.C.) was born at the beginning of and
died at the end of an astrological cycle; the Roman Imperium (27
B.C.) was born at the beginning of a cycle and died at the end of
another cycle (456 A.D.). In the history of ancient Israel, the time
from King Saul and David (1050 B.C.) to the Babylonian Captivity
(586 to 532 B.C.) marks one astrological cycle; and the period
from the Babylonian Captivity until the Roman occupation of
Israel (63 B.C.) marks another cycle.
A cycle can last a nanosecond, a millennium, or a revolution
of the galaxy. Some cycles last seven years, some thirty years.
Ninety year, five-hundred-year, thousand-year and hundredthousand-year cycles exist. They include cycles of birth and
death, of flowering and dissolution. Some are easily perceivable and others are hidden from the knowledge of humankind.
Cycles are the tool of the astro-historian.
The Saturn influence also rules cycles. An astrological cycle is a
recurring period of time determined by the movement of bodies in
the solar system. Definite astrological cycles exist in history.
The historical sense is the historian’s gift for choosing important events and situations in the human story. Out of all the
89
STANLEY KUBRICK AND THE SATURN DEATH CULT
data—from leaders who make decisions, to cultural movements
that affect millions, to scientific breakthroughs that raise a civilization to a higher level—the historian must consider the relative importance of events. Some people have a knack for choosing just the right events to depict the true meaning of an era;
some must work hard to develop this faculty.
Not just any random event can picture a civilization, describe
a time, and delineate the transition of a people. Historians
use balanced judgment, founded on value and philosophy–they
judge how an event fits into the context of history. The intelligence of judgment asks: Did this event affect large numbers of
people? Did a decision by a lawgiver alter the flow of history?
What event created change? The historian is always faced with
such choices.
zdroj:http://www.historicalastrology.com/the-laws-ofastrology/saturn-the-moon/
Two iconic images from 2001: A Space Odyssey. Compare with
picture below of how a Saturn stationed at Earth’s celestial north
and connected by a vast auroral Birkeland current might have looked
to the ancients during the Golden Age.
Stanley Kubrick and The Saturn Death Cult
tificial intelligence and extraterrestrial life. According to Weidner, it is a bold attempt to envision the next evolutionary step
for humanity as it reaches out beyond its own planet into the
depths of space.
Is the greater body of Stanley Kubrick’s films an exposé of
a hidden elite obsessed with dark Saturnian sexual rites,
paedophilia and the planned ritualistic transmutation of
mankind?
During a March 6, 2011 interview on Red Ice Radio, Weidner
asserted that Kubrick had originally wanted to set the story’s
monolith on the planet Saturn as it is written in the Arthur C.
Clarke novel of the same name and not on Jupiter as it appears
in Kubrick’s film. However, the special effects team apparently
could not replicate Saturn’s rings well enough and Jupiter was
substituted into the plot.
The author and filmmaker Jay Weidner has proposed that legendary film director Stanley Kubrick created his masterpiece
2001: A Space Odyssey as a visual and alchemical initiation into
the ongoing transformation and evolutionary ascent of man to
a so-called Star Child destiny.
Set against the backdrop of a space mission sent to the planet
Jupiter to investigate a strange artificial monolith, 2001: A
Space Odyssey is an almost surreal experience that incorporates
thematic elements including human evolution, technology, ar-
Publicity shot of Stanley Kubrick,
Weidner doesn’t buy this. He believes Kubrick was pressured to rated by many as the finest film dimake the changes by highly placed occultists worried that the rector of the 20th century.
film was too blatant in its depiction of the role played by Saturn
90
STANLEY KUBRICK AND THE SATURN DEATH CULT
in their occult human transmutation agenda. However, from
the perspective of this website’s core theme there are enough
eerily familiar images in 2001: A Space Odyssey to suggest that
Kubrick did in fact get ‘Saturn’ into his film.
So why did they let Kubrick make 2001: A Space Odyssey in the
first place?
Well, it all goes back to understanding the context of the times
in which Kubrick was working, i.e. the space race with the Soviet
Union during the time of the Cold War. But more on this later,
because I think it is important to first establish a connection between Kubrick’s films and Weidner’s assertion of his supposed
knowledge of an occult agenda and the elite that control that
agenda.
Of course, to fully understand Jay Weidner’s take on the works
of Stanley Kubrick it is best to visit his website and read his articles on the subject for yourself. In the meantime a short summary of Kubrick’s key films (in no particular order) will give you
a hint at what Weidner is getting at.
Eyes Wide Shut: Kubrick’s look into the world of the New York
sexual underground, the bizarre rituals of a sex cult, infidelity
and possible elite murder. The film is peppered with occult
and Masonic visual references and hints at underage prostitution amongst New York’s privileged classes. The film, though
butchered by a studio re-edit, is a cause célèbre amongst occult
observers as an insider’s peek into the dark sexual practises of
the world’s elite. (NOTE: Kubrick died, some say mysteriously,
four days after screening his final cut of the movie – it was seriously and suspiciously re-cut after his death)
A.I. Artificial Intelligence: A Kubrick project largely completed
by Steven Spielberg after Kubrick’s death, the film centres
around the concept of artificially created children being manufactured as substitutes for childless couples or grieving parents
trying to come to terms with the loss of a human child. Once
again, it is said that Kubrick’s plot was radically changed after his
Publicity still from Eyes Wide Shut. The character was the inspiration for the figure at right in this website’s headline banner.
91
STANLEY KUBRICK AND THE SATURN DEATH CULT
death from a much darker look into why people would want to
create life-like children that never grew up. As Weidner points
out: What mother would want to miss out on the experience
of watching her child grow into adulthood? Yet, what group
of people would want to have a never-aging 12-year old boy?
Yep,… paedophiles; of which occult groups count many within
their ranks. Was this Kubrick’s intended message for this film?
Lolita: One of Kubrick’s earlier films that explores the sexual relationship between an older man and an underage girl. Based on
the notorious novel of the same name, Kubrick departed from
the book’s plot on one significant point – through the enhanced
role of Peter Sellers’ character he hints at the existence of a paedophile network active in procuring underage girls. This is a
common attribute associated with elite occult activities and we
see here Kubrick exploring one of his more enduring themes.
Kubrick’s use of the occult circle motif in Dr Strangelove (left) and
Eyes Wide Shut (right)
Full Metal Jacket: Another look by Kubrick at humans being dehumanised then transformed, this time with the horrors of the
Vietnam War providing the backdrop as a group of US Marines
go through basic training and then into combat. Once again
the aware observer can pick out Kubrick’s use of human transmutation as an underlying theme being used to explain what is
happening to the hapless marine recruits – a metaphor maybe
for humanity’s own planned transformation.
Dr. Strangelove: The 1964 film that established Kubrick as a
special effects master, a very important point to remember in
understanding why Jay Weidner believes Kubrick was allowed
to make his later occult-exposé films. For its time, however, Dr.
Strangelove was the definitive satire on the ominous military
industrial complex that President Eisenhower had warned the
American people about. Occult influences within the military
industrial complex have been a staple of occult-conspiracy literature and Kubrick’s satire underlies his own distrust of this
insidious institution.
2001: A Space Odyssey: Kubrick’s undoubted masterpiece and
at the centre of Jay Weidner’s alchemical take on Kubrick’s films.
As discussed above, Weidner claims this film to be Kubrick’s attempt at an initiation rite of passage illustrating humanity’s next
planned-for evolutionary step. Weidner believes Kubrick has revealed an occult agenda to launch us as a species into space
where we will be able to embrace our destiny as future star children and join the greater cosmos.
A Clockwork Orange: The ultimate mind-control movie in which
we see a violent rapist transformed by the brainwashing Ludovico technique into a passive citizen devoid of his humanity,
albeit violent humanity. In this film Kubrick goes to the heart of
a society being steered towards the goal of transmuting people
into more pliable subjects. The suspicion that we can all be manipulated by hidden agendas is the uneasy conclusion echoed
by this film and highlights a paranoia Kubrick seems to have had
regarding authoritarian control mechanisms.
The Shining: A film crucial to understanding how Kubrick was
able to get away with making films laced with occult references
and alchemical imagery. Weidner believes this fraught adap-
92
STANLEY KUBRICK AND THE SATURN DEATH CULT
tion of Stephen King’s novel about an isolated writer going mad
(King hated Kubrick’s adaption) is actually a cryptic confession
by Kubrick of his involvement in the faking of the Apollo 11 moon
landings!
film is, in actuality, the story of Kubrick’s personal travails as he secretly worked on the Apollo footage for
NASA.”
And with that last statement we finally arrive at why Kubrick
seems to have been allowed to embark on a career making
movies with hidden alchemical messages and occult exposés.
Having extensive experience in film production myself, Weidner’s technical arguments were powerfully persuasive. What we
also learn from Weidner is that Kubrick, in agreeing to fake the
moon landings, brokered a deal that allowed him to make any
movie he wished from that time on with full artistic control.
Kubrick had become an insider in one of the greatest alleged
conspiracies of the age, but it was to cost him dearly and he
would use his artistic freedom to subtly expose those behind
the conspiracy.
Kubrick’s Apollo 11 deal
I first came across Weidner’s work on Stanley Kubrick when researching possible evidence for a faked 1969 moon landing by
NASA. There are many theories claiming that the 1969 Apollo
moon mission was faked, but Weidner caught my interest due
to his comparative analysis of the moon landing footage with
Kubrick’s special effects work in 2001: A Space Odyssey.
The Saturn Death Cult connection
As mentioned in the first paragraphs of this article, Stanley
Kubrick had originally wanted to use Saturn and not Jupiter as
the location for the alien monolith in 2001.
What Weidner was able to plausibly demonstrate was that the
background sky in the Apollo 11 mission shots shared the same
forensic tell-tale signs of Kubrick’s front projection technique
used on 2001: A Space Odyssey.
Why?
It is evident that in mythological and esoteric traditions, Saturn
is recognised as the original supreme creator or god. It is also
true, as documented by authors such as Richard C. Hoagland
and Joseph P. Farrell, that the US space agency NASA was and is
infested with various Masonic, Nazi and occult influences all intent on pursuing their own hidden agendas, and all fully versed
in what this writer refers to as corrupted Saturnian lore.
I quote from the blurb to Weidner’s excellent documentary film
Kubrick’s Odyssey Part 1:
“In Kubrick’s Odyssey, Part I, Kubrick and Apollo,
author and filmmaker, Jay Weidner presents compelling evidence of how Stanley Kubrick directed the
Apollo moon landings. He reveals that the film,
2001: A Space Odyssey was not only a retelling of
Arthur C. Clarke and Stanley Kubrick’s novel, but
also a research and development project that assisted Kubrick in the creation of the Apollo moon
footage. In light of this revelation, Weidner also explores Kubrick’s film, The Shining and shows that this
A Clockwork Orange. Note the ’eye’
In dealing with these occult NASA insiders while faking the motif, very evocative of the Eye of
Apollo 11 landings, Kubrick would have been initiated into their Horus, a classic Saturnian symbol.
perception that humanity’s destiny is inextricably linked to an
occult and metaphysical understanding of Saturn. Exposing
this twisted metaphysical interpretation of Saturn is the whole
premise for this website, but for Kubrick such an interpretation
93
STANLEY KUBRICK AND THE SATURN DEATH CULT
My favourite Saturnian-type image from 2001: A Space Odyssey.
Compare with below image depicting a possible Saturn, Venus and
Mars configuration during the Golden Age.
would have been crucial in establishing a true initiation experience for his 2001: A Space Odyssey audience.
But, as we have seen, Kubrick was thwarted on that score when
he was forced to switch to Jupiter as the film’s main backdrop.
The irony is though, that because most occultists themselves
still labour under the notion that the solar system has always
been as we see it today, Kubrick would not have realised that
there is a perfectly natural explanation for Saturn’s exalted position in mythology. While NASA’s occult jet propulsion engineers and Nazi rocket scientists looked to rediscover some lost
Saturnian truth by physically travelling to that planet (Saturn V
rockets?), those with an appreciation for the Electric Universe
model of the solar system know that Saturn’s mythological secrets lie in its original physical position at Earth’s celestial north.
That occultists and alchemists still cling in ignorance to the accepted uniformitarian view of our solar system would almost
be laughable if it were not for one very brutal fact; that they
have developed a code of sickening sex-murder rituals over the
94
AMERIČANÉ JEŠTĚ DNES PODPORUJÍ VRAHOUNY Z ISLÁMSKÉHO STÁTU
centuries in pursuit of their quasi-metaphysical reverence for
Saturn.
třetího světa systematicky po celá desetiletí,“ konstatuje se zde
s tím, že jde o hlavní důvody pro příchod uprchlíků z Afriky a
Blízkého východu.
As those who have read this website’s general outline on the Saturn Death Cult know, women and children the world over have
suffered the horrific consequences of this insidious interpretation of mythology. If we are to believe the imagery of films like
Eyes Wide Shut and A Clockwork Orange, then it seems Kubrick
too was exposed to this unsavoury side of the Saturn legacy and
his latter films may have been his own attempt to alert us to
the existence of this curse. For Kubrick, though, the tragedy is
that his artistic genius was badly poisoned by contact with these
creatures and it seems he too suffered terribly on a personal
level as a result.
Lidé podle textu Pegidy musejí zkrátka utéci, neboť jejich domovy byly zničeny nebo beznadějně zadluženy. „Ale to není celá
pravda,“ píše se. „To nepochází jen od americké vlády, ale od finanční elity v Londýně a na Wall Street, co se stalo. Tyto kruhy
nedovolí národům suverénně jednat. Ale přesně o to nyní jde u
zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika). Finanční
elita chce toto spojenectví dostat za každou cenu na kolena.
Dokonce jde i o smlouvu s ďáblem,“ pokračuje text s tím, že to
se vztahuje k machinacím Saúdské Arábie, jež podporuje islámský fundamentalismus jako státní náboženství a tuto ideologii z
velké části v zahraničí financuje a rozšiřuje.
zdroj:http://saturndeathcult.com/crimes-of-the-saturn-deathcult/stanley-kubrick-and-the-saturn-death-cult/
„To je tajemství původu islámského státu (IS) – bez dárců ze
Saúdské Arábie a Kataru by tito barbarští vojáci nebyli schopni
působit. Tato ‚osa zla‘ – Washington – Londýn – Rijád – je jádrem
celého problému,“ konstatuje text.
Američané ještě dnes podporují vrahouny z
Islámského státu
„Takže jsme to neudělali kvůli pomýleným politikům pro azyl,
uprchlíkům nebo jen islamizaci samu o sobě, ale z důvodu
zničení suverenity všech zemí (včetně Německa) prostřednictvím globálního finančního impéria,“ podotýká text a konstatuje, že nejpřesvědčivějším důkazem síly této skupiny byla
finanční krize v roce 2008.
Senátor Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz) přinesl na svém facebookovém profilu překlad letáku německé občanské iniciativy
Pegidy, která v Drážďanech bojuje proti islamizaci. K tomu dodal, že má pocit, že výčet podporovatelů vrahounů z IS postrádá
ještě jednoho. „USA. Byl to prý íránský generál, který předložil důkazy, že jsou to ony, jejichž letadla tajně přilétají na IS
ovládané území a přivážejí jim vojenský materiál,“ zkonstatoval.
Američané ještě dnes podporují vrahouny z Islámského státu,
píše senátor Doubrava a předkládá důkaz.
Text zároveň poukazuje na rozvoj v Číně či Indii, kde se vytvářejí
nová pracovní místa pro občany díky plánovaným stavbám.
„Mír prostřednictvím rozvoje – to je nový svět, který musíme
budovat společně! Přidejte se k odvrácení Německa a Západu od válečného kurzu!“ vyzývala Pegida a konstatovala, že
požaduje zavedení dvoustupňového bankovního systému a vyhnání anglo-americké finanční oligarchie, dále okamžité zastavení sankcí a provokací vůči Rusku za účelem udržení míru v
Evropě a společný a široký rozvojový program s BRICS zeměmi,
aby lidé všech národů a civilizací měli budoucnost.
V letáku z 5. ledna letošního roku, který nyní zveřejnil na svém
profilu, se píše o tom, že Spojené státy proměňovaly od prezidentování Bushe juniora téměř každý rok jednu zemi v trosky –
Afghánistán, Irák, Libyi, Sýrii. „Kromě toho Mezinárodní měnový
fond a Světová banka bránily skutečnému rozvoji v zemích
95
NEONACISTICKÉ GARDY FINANCOVANÉ AMERIČANY UŽ NEPOSLOUCHAJÍ ANI SVÉ VŮDCE, ŘÁDNÁ ARMÁDA VYPADÁ ASI JAKO
WEHRMACHT PŘED BERLÍNEM
Ono se to stále odehrává. V poslední chvíli se média snaží
prezentovat to jako souboj mafií, což jistě je pravda, ale málokdo
si všímá většího obrazu, nejde zde o válku pašeráků cigaret,
na kterou se v dojemné shodě snaží každý ze svých vlastních
důvodů připoutat pozornost jak Porošenko, tak vláda, tak Jatseňuk a ministr vnitras Avakov a dokonce i Jarošův Pravý sektor.
Co je uměle drženo v pozadí, je boj o moc a válka o kontrolu dobrovolnických oddílů nacionalistů.
Podíváme-li se zpět více než rok, vidíme stále zřetelněji se rýsující obraz. Neonacisty kontrolované oddíly vznikly na jaře
a na rozhraní léta loňského roku jako soukromé polovojenské jednotky extrémních nacionalistů a oligarchů. Bylo velkou
chybou, že se nikdo, ani vláda v Kyjevě, ani její západní partneři, nepostavil militarizaci extremismu a neonacismu na odpor.
Dnes jsme v situaci, kdy se jich vláda bojí, ale zároveň se bez
nich neobejde, protože – a teď přicházím ke schématu toho
obrazu, který je stále zřetelnější, již přestává být schopna je
jakýmkoliv způsobem udržet pod kontrolou. Vidíme téměř
měsíc co měsíc jejich „vzpoury“, odmítání poslušnosti generálnímu štábu ozbrojených sil, vypovídání poslušnosti vrchnímu
veliteli, prezidentu Porošenkovi, hrozby „pochodem na Kyjev“,
demonstracemi ozbrojenců a dobrovolnických útvarů před sídly
prezidenta a vlády, požadavky na personální změny ve velení
ozbrojených sil a ministerstev obrany a vnitra, a politické požadavky na prezidenta a na vládu.
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Americane-jeste-dnes-podporujivrahouny-z-Islamskeho-statu-pise-senator-Doubrava-apredklada-dukaz-384628
Neonacistické gardy financované Američany
už neposlouchají ani své vůdce, řádná armáda
vypadá asi jako Wehrmacht před Berlínem
Na Ukrajině se v poslední době boje rozšířily až na západní
hranici – do kdysi československého Mukačeva. Analytik Tomáš
Haas pro ParlamentníListy.cz rozebírá příčiny těchto událostí
a celkový kontext současného dění na Ukrajině. Neonacistické gardy financované Američany už neposlouchají ani své
vůdce, řádná armáda vypadá asi jako Wehrmacht před Berlínem.
Přečtěte si, co je dále nového na válčící Ukrajině Foto: Jan
Rychetský Popisek: V Oděse přes její rozervanost visí pouze
ukrajinské vlajky
Schéma je jednoduché a pravidelně se opakuje – jak jsem řekl,
vláda se jich bojí a zároveň se bez nich neobejde, Porošenko
je pod tlakem veřejného mínění, pod tlakem jeho kolegů oligarchů, pod tlakem vlády, s níž je v poslední době v otevřeném
sporu, a dnes již i pod tlakem západních partnerů, kterým začíná docházet, že ten džin, kterého svou podporou vypustili na
Majdanu, extremní nacionalismus a neonacismus, se jim vymkl z
rukou.
O minulém víkendu se do titulků světových médií zcela
nečekaně dostalo podkarpatské město Mukačevo. Můžete
shrnout, co se zde odehrálo?
96
NEONACISTICKÉ GARDY FINANCOVANÉ AMERIČANY UŽ NEPOSLOUCHAJÍ ANI SVÉ VŮDCE, ŘÁDNÁ ARMÁDA VYPADÁ ASI JAKO
WEHRMACHT PŘED BERLÍNEM
Ty tlaky se stále zvyšují, a začíná „revoluční chaos“. Dnes již
ustáleným „pravidlem“ bylo, že Pravý sektor a jeho a jím kontrolovaní „dobrovolníci“ vyvolali krizi, nastolili své požadavky
a vláda a prezident byli donuceni vyjednávat, „Vůdce“ Dmytro
Jaroš své bojovníky „zpacifikoval“ a vybral si za to od kyjevských
autorit svou daň – ústupky jak politické, prosazení extrémní legislativy a personálních změn, tak vojenské – stále větší kontrolu
nad průběhem občanské války a postupnou rezignaci vlády nad
kontrolou jeho bojůvek v celé Ukrajině. Pravý sektor a jeho prapory DUK (Dobrovolnický Ukrajinský sbor) přebírají v mnoha
městech a oblastech funkci policie a vláda má svázané ruce
v pokusech o jejich kontrolu. Navíc rozpory v koaliční vládě
dospěly tak daleko, že se koaliční strany vzájemně obviňují ze
sabotáže reforem, které byly během roku halasně oznamovány
a nikdy se nedostaly dál než ke svému vyhlášení, vzájemně se
obviňují ze zavinění ekonomického propadu, neuvěřitelně rychlejšího zadlužení a drastického snižení řivotní úrovně ukrajinských občanů, a dokonce i ze zrady a viny za vznik a nepříznivý
průběh občanské války.
bezpečnost státu, pokud by soukromé armády či paravojenské jednotky byly silnější než řádná armáda?
Ta fotografie prozrazuje trend, který je rovněž zřetelný již
dlouhou dobu, vlastně již od počátku občanské války. Pokračuje
rozklad ukrajinské armády, kromě některých vybraných elitních
jednotek není již delší dobu bojeschopná. Sledujete-li zprávy
z bojišť občanské války, musíte si všimnout, že všechny významnější bojové akce byly v režii dobrovolnických jednotek,
národních gard nebo útvarů DUK, které s národními gardami západní tisk pravidelně zaměňuje. Pravidelná armáda hraje roli
podpůrné organizace, logistické podpory, dělostřelectva včetně
raketového a podobně. Sama se pozemních bojů zúčastňuje
velmi málo, a když, tak drtivou většinou neúspěšně. Válka je
velmi nepopulární, země prožila pět let a právě prochází konečnou fází páté nebo začátkem šesté, čteme o problémech mobilizačních komisařů, dnes připomínají roli „press gangů“ anglického válečného loďstva v osmnáctém století, verbíři, kteří
neměli úspěch ve vesnicích, které nalezli občany ve vojenském
věku, kteří utíkají za hranice a podle některých zpráv dokonce
i do lesů, přepadají restaurace a dokonce podle stížností jejich manažerů i průmyslové podniky a doslova „chytají“ brance.
Celkově vláda po každé mobilizaci ohlašuje úspěch – nabrala
prý sedmdesát procent očekávaných „odvedenců“, ale zdá se,
že podobně jako v ostatních uváděných války a ekonomiky se
týkajících čísel jde spíše o její nesplněné přání.
Jak se vůbec celkově chová Pravý sektor v poslední době?
Chová se stejně jako vždy. Jedinou novou varovnou indicií je
to, že, jak se zdá, začíná Jaroš mít trochu problém s jejich pacifikací, úspěch zřejmě některým ultraradikálům stoupl do hlav
a začínají se chovat nezávisle i na vedení Pravého sektoru a jejich „vůdce“. V posledních dnech slyšíme o tom, že probíhá jednání mezi vládou a Pravým sektorem o událostech v Mukačevu
a po Mukačevu, ale zprávy, pokud nějaké jsou, jsou jen ze strany
vlády, anebo jim protiřečící oznámená proklamace – Jaroš již
několik dní nezvykle mlčí a jednotky v poli, jak se zdá, jednají
tak trochu „na vlastní pěst“.
Armáda je přes v kontextu ukrajinské hospodářské situace astronomické výdaje na obranu silně podfinancovaná, vyzbrojená
třicet let starými ruskými zbraněmi, u kterých si stěžuje jak
na kvalitu, tak na jejich nedostatečné množství. Její disciplína
odpovídá stavu jejího rozkladu – dnes již čteme dokonce i o jednotkách ukrajinské armády, jako je příklad, který jsem uvedl a
který zmiňujete. Vojáci druhého praporu 17. obrněné brigády
ozbrojených sil Ukrajiny zveřejnili video adresované prezidentu
Petru Porošenkovi, ve kterém oznámili, že nadále odmítají plnit
příkazy vyšších důstojníků. Vojáci vyzvali hlavu státu, aby za-
Na svém Facebooku jste nad fotografií vojáků řádné ukrajinské armády poznamenal, že je nejspíš v ještě větším
rozkladu, než se předpokládalo. Co může znamenat pro
97
NEONACISTICKÉ GARDY FINANCOVANÉ AMERIČANY UŽ NEPOSLOUCHAJÍ ANI SVÉ VŮDCE, ŘÁDNÁ ARMÁDA VYPADÁ ASI JAKO
WEHRMACHT PŘED BERLÍNEM
sáhla proti „zvůli a chaosu, který v armádě panuje“. Podle jejich
slov neproběhla za celý rok jediná rotace, a velitel jejich brigády,
místo aby plnil své služební povinnosti, „prostě odjel na dovolenou“.
Jak to vypadá na východě na Donbasu?
držovány Dohody z Minsku?
Jsou tam do-
OBSE monitoruje příměří a podle jejich inspektorů jej obě strany
porušují, přestřelky jsou na denním pořádku a je těžké určit, kdo
je větším viníkem. Ale k většímu průlomu zatím nedošlo, alespoň tedy jedna dobrá zpráva.
V souvislosti s tím vojáci oznámili: „Kašleme na naše velení,
stejně jako oni kašlou na nás – jakýkoliv příkaz našeho velení
budeme ignorovat, ale zbraní se nevzdáme, není nutné snažit
se nás odzbrojit. Jsme připraveni odejít do civilu, a v tom případě zbraně složíme, ale pokud se nás pokusí odzbrojit zásahové komando, budeme se bránit.“ Vojáci si postěžovali také na
materiální zajištění: „Podívejte se, jak jsme oblečení. Jsme jak
bezdomovci.“ Vojáci dodali, že pomoci se dočkají pouze od dobrovolníků. „Jestli v březnu chtěla ještě polovina vojáků zůstat
a nadále sloužit, tak nyní nechce už nikdo,“ řekli vojáci.
Politicky jsou podle mě dohody již mrtvé. Právě dnes přináší
opoziční server, PoliNavigator, zprávu z debaty o nadcházejících
komunálních volbách.
„Verchovna rada znovu porušila Minskou smlouvu: Kyjev zakázal komunální volby v Lugansku, Doněcku a dokonce i ‚osvobozeném‘ Slavyansku. Volby vyhlášené na 25. říjen se budou konat na celém území Ukrajiny s výjimkou okupovaných
území a oblastí, kderé podporují militanty Ruské federace,“ řekl
poslanec Juriy Lutsenko, předseda frakce Petro Poroshenka. Jak
vysvětlil poslanec Jegor Sobolev, místní volby v Lugansku a
Doněcku se nebudou konat proto, „aby se zabránilo možnosti,
že nějací ‚Givi‘ a ‚Motorola‘ legálně a důvěryhodně získají status místních orgánů.“ („GIVI“ a „MOTOROLA“ jsou téměř legendární partyzánští velitelé z počátečního období občanské
války). Je zajímavé, že kromě Donětska a Lugansku mají v Kyjevě
pochybnosti i o průběhu voleb v Slavyansku a jiných oblastech
a místech na východní Ukrajině, která nazývají „osvobozenými
územími“.
Připomíná to armádu země, která je v sice nepřiznané, ale stejně kruté válce? Armáda, jejíž vojáci vzkazují svému vrchnímu
veliteli, že na rozkazy svých nadřízených důstojníků kašlou a že
přežívají jen díky dobrovolným darům svých spoluobčanů?
A porovnejte to s obrázky bojovníků dobrovolnických útvarů –
špičková výzbroj, moderní zbraně, drony, organizovaná rotace
a – američtí instruktoři a americké finance. Již před půl rokem
zlomili Američané nad řádnou ukrajinskou armádou hůl a začali
přímo podporovat dobrovolnické útvary. Dokonce to veřejně
oznámili a v otevřených zdrojích jsem se dočetl o jednou 59 milionu dolarů a jednou 20 milionech. Kolik jich nebylo veřejně
oznámeno, nevím, ale na první pohled je vidět, že Jarošovi muži
nestrádají.
„Je možné neuspořádat volby v Shirokinu? Je možné neuspořádat volby v Slavyansku? Na to by měla odpovědět Ústřední
volební komise,“ řekl Lutsenko s tím, že by měla být zajištěna
bezpečnost občanů při hlasování. Poslanec Sergei Matvienko
z „Opozičního bloku“ poznamenal, že se v poslední době bez
problémů konaly ve Slavyansku parlamentní volby. Matvienko
řekl, že skutečnou příčinou pochyb o volbách ve Slavjansku
a Shirokinu je Porošenkova obava, že jeho strana tam utrpí
drtivou porážku.
Natvrdo – hrozí Ukrajině scénář Lybie, v podstatě „padlého
státu“, jehož území de facto není ovládáno žádnou centrální
autoritou?
To je asi jediné, co Ukrajině nehrozí. Padlým státem už fakticky
je, přinejmenším ekonomicky – a mocensky? Na Ukrajině již existují síly připravené převzít moc, bezvládí opravdu nehrozí.
98
10 POZNÁMEK K ISLÁMSKÉMU STÁTU
Připomeňme, že podle minských dohod má Kyjev zahájit
rozhovory s povstaleckými reprezentacemi Donbasu a Luhansku o reformě ukrajinské ústavy a podobě nového volebního
zákona. Nicméně Kyjev odmítl dialog a pokračuje na vlastní
pěst.
jakého přijatelnějšího stavu. Poslední zpráva z Polska ale říká, že
generál Skrypczak vzhledem k obavám z neonacistického puče
změnil svůj názor a žádné zbraně ani podporu Ukrajincům dávat
nechce. Názor můžou změnit i Američané – stejně jako změnil
názor americký Kongres, když odmítl financovat výcvik těch nejmarkatnějších neonacistů v praporu Národních gard „AZOV“.
Zmínil jste rovněž stoupající rozpory mezi prezidentem
Porošenkem a premiérem Jaceňukem. Co je příčinou těchto
sporů?
Jestli se z toho ukrajinští politici poučí, nevím. Ale pokud ne, je
tu Dmytro Jaroš. A čeká.
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Neonacisticke-gardy-financovaneAmericany-uz-neposlouchaji-ani-sve-vudce-radna-armadavypada-asi-jako-Wehrmacht-pred-Berlinem-Prectete-si-co-jedale-noveho-na-valcici-Ukrajine-384552
O něčem takovém se na Ukrajině mluví dnes a denně. A
skutečně se to děje. Příčinou jsou hlavě ty spory a ten tlak,
o kterém mluvím. Porošenko a Jatseňuk navzájem odvolávají
manažery, úředníky a důstojníky jmenované tím druhým nebo
loajální tomu druhému. A zvenku je stále těžší rozeznat, kdo je
kdo, kdo je s kým a kdo je proti komu. Je těžké se orientovat a
obvykle se čeká na zásah ze zámoří – právě tento týden se Jatseňuk vrátil z USA a úplně změnil rétoriku, Američané oznámili,
že uvažují i o rozšíření podpory na řádnou armádu. Snad poprvé
od začátku krize je vidět, že se mění nálada nejen v Evropě, ale i v
USA. Snad každý už má ukrajinské politiky vzájemného vraždění,
nejen doslovného, ale i verbálního, dost. Ta nálada se mění již od
Kerryho rozhovoru s Lavrovem a Putinem, viděli jsme Jatseňuka
na „koberečku“ v USA a Nullandová přivezla do Kyjeva víceméně
jasné instrukce – takhle dále ne. A zakroutila rukama jak prezidenta, tak premiéra, zatlačila na poslance vrcholné rady a donutila Porošenka v poslední minutě ke změnám návrhu ústavy.
10 poznámek k Islámskému státu
Příběh s tzv. Islámským státem je od okamžiku svého vzniku tak
moc podezřelý, že mi každá další informace jen potvrzuje můj
počáteční dojem. Že máme do činění s divadlem pro veřejnost.
Veřejnost více méně akceptovala divadla předchozí, jako bylo
jedenácté září, mýtus Al-Kaidy, Breivik, mýtus zlého Saddáma
či zlého Putina. Není důvod, proč by se tento příběh Al-Kaidy
nemohl po čase úspěšně recyklovat.
A zdá se, že po tom všem končí Putinova diplomatická izolace. Snad, byl by nejvyšší čas.
1. Al Kajda jako nesmyslný název
Na druhé straně podle hackerské skupiny Cyberberkut dostal
Porošenko nové poradce na nejvyšší úrovni. Amerického generála Wesley Clarka, bývalého vrchního velitele NATO v Evropě
a polského generála Waldemara Skrzypczaka, bývalého náčelníka štábu polské armády. Oba byli advokáty vyzbrojení Ukrajiny smrtícími zbraněmi a podle dokumentů získaných Cyberberkutem měli za úkol vycepovat ukrajinskou armádu do ně-
Připomeňme si, že slovo al-qaida je v arabštině odvozené od významu základna, báze, databáze, soubor či seznam. Bývalý francouzský zpravodajský důstojník Pierre-Henry Bunel říká, že to
bylo v polovině 80. let označení počítačového souboru používaného sekretariátem prozápadní Islámské konference. To, že
by islámská teroristická skupina pojmenovala sama sebe ”seznam”, zjevně nikomu v Evropě nepřipadalo být postavené na
99
10 POZNÁMEK K ISLÁMSKÉMU STÁTU
3. Islámský stát jako recyklovaná Al Kajda
O dvacet, třicet let později, se příběh s Islámkým státem opakuje
jako Al-Kaida v bleděmodrém. Čtěte dál, jestli nevěříte. Seznam
mudžáhidů nebyl nikdy rozpuštěn. Západ použil tyto individua
závislé na penězích Západu na svržení Kaddáfího vlády v Libyi.
Kde se ukázalo, že i když jste přítelem Západu a čile s ním obchodujete a se všemi se plácáte po ramenou, neznamená to, že
vás zítra nezastřelí. Mimochodem křesťani. Poté Západ použil
tuto skupinu na svržení Assadova režimu v Sýrii, kde se objevuje pod názvem Svobodná syrská armáda. Assadovo svržení
se však Západu nepodařilo stejně úspěšně jako v Libyi. Výsledkem je přesto rozvrácená země, 210 tisíc mrtvých Syřanů a 5 milionů syrských migrantů, které je obtížné poslat zpátky. Název
Islámský stát je mimochodem stejně slaboduchý, jako název AlKaida. To, co Islámský stát reprezentuje, bychom zrovna s islámem vůbec spojovat neměli.
hlavu. Co však je jisté, že Ústřední zpravodajská služba vedla
seznam osob, žijících na Blízkém východě, kterým platila výcvik,
vyplácela měsíční gáži, a celkově do mudžahídů investovala 3
miliardy dolarů.
4. Kdo potřebuje Islámský stát
Cílem Islámského státu může být klidně Evropa, tváří v tvář
demografickému vývoji. Například Bosna přestává být pomalu
bezpečná. Ale stejně velká je touha Západu v posilování vojenského a zbrojního rozpočtu. Protože vojenská výroba posiluje
domácí ekonomiku a především hojí banky z jejich nesplacených
úvěrů. Což však neplatí, pokud není zrovna k mání žádný nepřítel. A tak nepřítele klidně i zaplatíme, abychom nějakého měli.
Autor výbuchu v turistickém letovisku v Tunisu je znám. Kazatel
Hania al-Siba. Žije už 15 let poklidně v Londýně z britských sociálních dávek. A britské úřady se tvářit, že to je tak v pořádku.
Jistě, vždyť nepřítele koncerny potřebují, protože bez něho by
jejich businness vyschnul.
2. Al Kajda jako zpravodajský vynález
Al Kaida byla zpravodajský výrobek, používaný Washingtonem
na destabilizování a ničení suverénních zemí. Zatímco byla
udržována iluze vnějšího nepřítele, který ohrožuje bezpečí západního světa. Britský ministr zahraničních věcí Robin Cook,
toto řekl 4 týdny před svojí smrtí pro list Guardian. Šlo podle něj o seznam tisíců mezinárodních mudžáhidů a obchodníku
se zbraněmi, které používali Američané a Saudové primárně na
vypuzení Sovětů z Afghanistánu. A to, co jsem zde uvedl, je
poměrně známé a bezesporné. Reaganova administrativa měla
zničení Ruska jako svůj hlavní cíl a mudžáhidové měli být tohoto
cíle nástrojem. Velmi dobře to popisuje tento speciál BBC.
100
10 POZNÁMEK K ISLÁMSKÉMU STÁTU
5. Islámský stát, kde bere peníze a kde zbraně
7. Islámský stát prý vzniknul z ničeho
Pojďme však dále. Islámský stát dostává zbraně od koho? Od
nás. Vědomě a skrytě. Informují o tom rozvědky Íránu a Iráku,
není to však nic platné. Přizná to v tv rozhovoru Henry Kissinger.
Nic se neděje. Podřekne se Barack Obama na konferenci o terorismu, a ani si toho nevšimne. Tvrzením, že ”možná stihneme
včas vycvičit dostatek islámských bojovníků.” Nic se neděje.
Bombardování nefunguje. Kurdům, kteří s ISIS statečně bojují, odmítáme pomoci. Popřípadě Kurdy, čelící ISIS, bombarduje členský stát NATO. A když má Islámský stát dobít hlavní
město Kurdů, nehneme prstem. Životy nejsou to, co nás zajímá. V Turecku si Islámský stát zřídil konzulát, které evropským
přívržencům vydává pasy. Je zde vše v pořádku?
Není možné, aby vznikla někde skvěle vyzbrojená armáda čítající
desítky tisíc mužů a operující na dvou kontinentech. Dnes už sto
tisíc. Nota bene, když místem jejího vzniku jsou irácké pouště,
které jsou rovné a prázdné, kam oko dohlédne a sám Irák je
pod satelitním dohledem. Není možné, aby drbani v poušti z
ničeho nic měli na účtu 875 milionů dolarů a jezdili si všichni v
bílých drahých Toyotách. Ještě dříve, než začali vykrádat muzea
a než se dostali k armádním zásobám a ke komunálním pokladnám. Možná je však pro Západ stále levnější řešení ovládat Irák
prostřednictvím ISIS, než skrze vlastní vojenskou přítomnost.
8. Islámský stát dělá permamentní divadlo pro evropskou
veřejnost
6. Islámský stát stojí na bezvládí, které jsme vytvořili
ISIS záměrně dělá všechno, co je v jeho silách, aby vyvolal západní intervenci. Zdá se, že to je zadání, které dostal. Nemají
jiný cíl než vyvolat na Západě takovou vlnu veřejného odporu
a nevole, která by dala politikům podporu obyvatel pro vojenský zásah. Všechna ta videa s uříznutými hlavami jsou s
velkou pravděpodobností divadlo, které jsme si sami objednali
a zaplatili. Nemluvě o videu, které ukrajinská skupina hackerů CyberBerkut vytáhla z elektronických materiálů Johna McCaina, a které ukazuje natáčení fingovaného popravy chlapíka
v oranžové kombinéze v profesionálním studiu. Videa islámského státu jsou čím dál dokonalejší z hlediska herců a režie.
Médii jsme každou chvíli hecováni, aby ten či onen nepřišel o
hlavu. Ale to, že v Sýrii zemřelo v důsledku bojů, které jsme
tam rozpoutali, dvě stě tisíc lidí, je Západu srdečně jedno. Zejména bulvár ochotně šíří s velkými titulky vzkazy mudžahidů,
že opíchají všechny naše ženy a dcery, zabijí papeže, dobijí
Bratislavu anebo Chorvatsko. Ale nemohu se zbavit dojmu, že
to jsou především inscenované nástroje k tomu, aby se evrop-
Islámský stát by nemohl vzniknout nikdy, kdybychom na Západě
nevytvořili bezvládí. A přestávám věřit, že to byla z naší strany
náhoda nebo nevědomé jednání. Inciovali jsme pád režimu v
Íráku, Afghanistánu, Egyptě, Libyi a Sýrii. Vezměte lidem jejich
stát, zničte jeho představitele a čekejte, kdo se ujme vedení.
Může to být paradox a může to být systémová okolnost, že jádro
Islámského státu vzniklo kolem roku 2004 v americké věznici
Camp Bucca v Jižním Iráku. Hlavou rodící se ISIS byl Abú Bakr AlBaghdádí, který byl v Camp Bucca vězněn v letech 2005-2009.
Pak se však objevuje jako představitel Svobodné syrské armády
a v květnu 2014 jedná a zjevně se dobře baví s prezidentským
kandidátem Johnem McCainem. Dnes je chalífem celého islámského státu. Dobrý den. Zdá se Vám, že je v tomto světě možné
už cokoliv? Fotky Abu Bakra s McCainem létají volně světem,
ale když na pochybnosti ohledně Abu Bakra upozornila jedna z
analytiček holandského Centra pro kybernetickou bezpečnost,
druhý den přišla o práci. ISIL vyčistil celý blízkovýchodní prostor
jak od křesťanů, tak od skutečných radikálních muslimů.
101
10 POZNÁMEK K ISLÁMSKÉMU STÁTU
ská populace uzavírala do strachu a pocitu bezmoci. Protože
pak bude souhlasit s čímkoliv, všechně TTIP.
není pozdě pochopit naše chyby. Nejsme v jednosměrce. Máme
mnoho možností, jak celou situaci řešit.
9. Kdy Islámský stát skončí
10. Islám se sesype sám i bez nás
Islámský stát skončí v okamžiku, kdy jej sponzoři přestanou
platit. A kdy přestaneme podporovat jeden z nejhorších režimů
na planetě, totiž saudskou královskou rodinu. Když se emancipujeme vůči stávajícímu vedení Spojených států, které většinu
tohoto nepořádku cíleně tvoří. Tehdy nás, Evropu, přestanou
moci používat jako svoji prodlouženou ruku. A tvrdit, že
nás chrání, když nás naopak posílají do stále hlubšího rizika.
Budeme se potřebovat i definitivně izolovat od médií, která celé
toto peklo ochotně tvoří s nimi. Islámskému státu dokonale
pomáháme, když od něj nakupujeme ve velkém ropu. Budeme
potřebovat zarazit prodej evropských zbraní těmto militantům. Budeme se potřebovat i odpojit od zemí, které teroristy ISIL skrytě podporují, i tím, že je ve velkém a zadarmo léčí
ve svých nemocnicích. A mám tím na mysli Turecko a Izrael.
Dost na tom, že nedosáhneme na to, aby ISIL nedostávalo ve
velkém americké samopaly M16 a výcvik od amerických instruktorů v Jordánsku. Zemím Blízkého východu budeme muset pomoci. Jestli s tím souhlasíte nebo ne, je celkem jedno, ale situace se nemůže zlepšit, dokud neukončíme podporu temných
sil a nepřistoupíme k jednání o pomoci. Představa, že celý
problém vyřešíme bombardováním je dokonale pošahaná. A
pokud změna myšlení nenastane, je pochopitelné, že naši vlastní
občané budou brát své bezpečí do svých rukou. Němci už preventivně vypalují ubytovny pro běžence. Češi hlásí tvorbu domobran a aktivaci krajní pravice. Oboje je srozumitelné. Ale
kam to vede, se můžeme podívat na Ukrajině, kde jsme skrytou
podporou Pravého sektoru dosáhli toho, že Pravý sektor střílí
řadové policisty. V Řecku zdiskreditování levice může vést obyvatele zase k podpoře Zlatého úsvitu. Všechno to je zbytečné a
smutné. Mohli jsme si celý tento příběh ušetřit. Věřím, že nikdy
Islám neřešte, debilních náboženství už tu bylo více a všechna
splnila svoji vývojovou úlohu a pak se sama rozpadla. Nemusíme
tomu ani pomáhat, stačí se dívat a nebát se vlastní svobody a
schopností. Islámu, jakožto nejvyšší verzi Windows, nelze než
blahopřát ke svému vrcholu :-) Mezitím bychom si však měli
udělat jasno s našimi domácími představiteli, jaký stát si tu
vlastně představujeme a kdo by o věcech měl rozhodovat a proč.
A pokud se o tom v demokracii domluvit nepůjde, vystřídají
naše představitele jiní představitelé, kteří budou více naši. A
ti nám povolí referenda v libovolném okruhu otázek. Dienstbierové se pak budou moci sebe ptát, kde udělali chybu. Prozatím si s nimi řekněme, že k plánu na vytvoření evropského superstátu, jehož obyvatelé se budou svorně klepat hrůzou ze svých
sousedů s debilním náboženstvím, jsme našim představitelům
ani nikomu jinému nedali mandát. A že sice ”milujeme všechny
lidi na Bohem stvořené zemi”, řečeno s farářem Flandersem ze
Simpsonových, ale naše zvyky nám imigranté upírat nebudou, jinak budeme mít problém my, imigranti i naši představitelé. Češi
jsme dosti odolní a už i dosti napumpovaní. Jinak jsem však
toho názoru, že se nás do naší země vejde klidně i více. Ale o
tom, koho si sem pozveme nebo ne budeme rozhodovat jen my.
Sousedům Maďarům bylo toto právo upíráno a tak začali stavět
plot po celé své hranici se Srbskem. Titěrný, v porovnání s tím,
jaký mají Američané na hranici s Mexikem už dávno. Aniž by se
někoho ptali. A nikdo jim v tom nezabrání.
Domluvil jsem, budoucnost je naše
zdroj:http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz/c1-64343160-10-poznamek-k-islamskemu-statu
102