Mýtus a česká historie

Světové dějiny

Nejstarší civilizace

Starověké Řecko

Mgr. Jiří Staňa © 2012
 Vznik 5.–3. tisíciletí př. n. l. (Egypt, Mezopotámie, Indie a
Čína).
 Společné rysy: vznik v povodí velkých řek subtropického
pásma, existence rozsáhlých zavodňovacích prací, přežitky
prvobytně pospolné společnosti.
panovník
kněží
úředníci
kupci
vojáci
řemeslníci
rolníci
otroci
Říční civilizace v údolí Nilu, dělí se na Horní a Dolní Egypt. Periodizace dle říší:
Stará říše (3000–2065) I. až X. dynastie
hlavním městem Memfis (Menofer)
Střední říše (2065–1785) XI. až XII. dynastie
hlavním městem Veset (Theby)
Přechodné období (1785–1580) XII. až XVII. dynastie
Egypt je ovládán tzv. Hyksósy (1730–1580) (jejich centrem Avaris)
Nová říše (1550–1085) XVIII. až XX. dynastie
Hlavním městem Amarna
Pozdní období (1085–332) XXI. až XXX. dynastie
Egypt pod nadvládou Alexandra Velikého; Ptolemajovci; Římská
nadvláda (332 p. n. l. – 393 n. l.)
Úplně první pyramidu si od svého
prvního ministra Imhotepa nechal
postavit panovník III. dynastie
Džoser v Sakkaře. Podle toho také
nazývána Džoserova pyramida.
Uprostřed areálu, který byl dlouhý
545 m a široký 280 m, stojí
šestistupňová pyramida vysoká 60
m. Na rozdíl od pozdějších pyramid
byl její půdorys obdélníkový (125
krát 109 m). Má velmi členité
podzemí s mnoha šachtami,
chodbami a místnostmi, které kdysi
sloužily k uložení ostatků
panovníka a členů jeho rodiny.
 Cheopsova pyramida je největší ze všech egyptských
pyramid.
 Stavba největší z pyramid, by znamenala úctyhodný
technický výkon i dnes. Odhaduje se, že během celého
období vlády (23 let) faraona Cheopsa z IV. dynastie
museli dělníci v lomu vylomit a opracovat 100.000
obrovských kamenných bloků o váze asi dvě a půl tuny,
dopravit je na místo a uložit s milimetrovou přesností.
Její základna měří 230 x 230 metrů, na výšku má 146 m.
 Menkaureova pyramida je nejmenší pramida, která se
nachází v Gíze u Káhiry. Její jméno v překladu znamená
„Božský je Menkaure“. V době jejího vzniku už byla
egyptská říše pravděpodobně oslabena, ale není známo,
kvůli čemu se tak stalo.
 Jeho pyramida je na poli v Gíze nejmenší, ale i tak už nikdo
jiný po něm vyšší pyramidu nepostavil. Základna pyramidy
měří 108,4 metru a vysoká je „jen“ 66,45 metru. Na její
stavbu bylo použito větší množství žuly, což byl materiál
mnohem prestižnější než pískovec.
 Podle dostupných zpráv byla pyramida ze všech
nejkrásnější, a to díky obložení, které mělo být v dolní
třetině z asuánské červené žuly, ve střední třetině
z bílého turského vápence a špička byla zase z červené žuly.
 Toto obložení se dochovalo až do 16. století, kdy bylo
uloupeno mamlúky.
Písmo užívané ve starověkém Egyptě. Základní
typy egyptského písma, obrázkové (tzv.
hieroglyfické, od konce 4. tis. př. n. l.), kurzívní
obrázkové (tzv. hieratické, od počátku 3. tis. př.
n. l.), respektive zjednodušené lidové (tzv.
démotické, od 8. stol. př. n. l.) se skládaly z
ideogramů (obrazové znaky), fonogramů (znaky
vyjadřující skupiny 1 – 4 hlásek) a tzv.
determinativů (znaky pouze blíže určující
význam). Od 3. – 4. stol. n. l. nahrazeno egyptské
písmo koptským písmem (řecká abeceda
doplněná o 6, respektive 7 alfabetických znaků).
Neúplně zachovaná bazaltová deska
(114 × 72 cm), objevená 1798 v egyptském
přístavu ar-Rašíd (francouzsky Rosette).
Její text, zaznamenaný řeckým a dvojím
egyptským písmem (hieratickým a
démotickým), obsahuje kněžský dekret
na počest Ptolemaia V. (196 př. n. l.).
J. F. Champollionovi Rosettská deska
umožnila rozluštit egyptské písmo.
Nyní v Britském muzeu v Londýně.
 Veletoky Jang-c’-ťiang - Chang Jiang [čchangťijang] délka 6 300




km (v jednotlivých úsecích různé názvy, např. Jinsha Jiang,
Chang J., Yangtze J.), Huang He - Chuang-che (Žlutá řeka)
délka 5 464 km
Stát s nejdelší kontinuitou civilizace na světě, označován jako
Říše středu. Nejstarší osídlení z doby před 1,5 mil. – 850 000
lety.
První státní útvary Sia, Šang-Jin, Čou vznikaly od přelomu 3. a
2. tis. př. n. l. kolem řek Chuang-che a Jang’c’. Severní, západní a
jižní oblasti dnešní Číny osídleny nečínskými kmeny.
V 1. tis. př. n. l. vznik nových nových států Čchun-čchiou, Čankuo. Při středním a dolním toku Chuang-che zformováno
etnické společenství Chua-sia (předchůdci dnešních Číňanů).
Od 4. stol. př. n. l. ve velkých státech nová centralizace moci,
v roce 221 př. n. l. území Číny sjednoceno dynastií Čchin (odtud
název Čína ve většině evropských jazyků).
 Sto škol je označení pro nejstarší období čínské filozofie v 6. –
2. stol. př. n. l. Bouřlivý politický vývoj až po rané období
dynastie Chan vyvolal vznik velkého množství filozofických
škol. Nejvýznamnější z nich byly KONFUCIANISMUS,
TAOISMUS, MOHISMUS, LEGISMUS, škola dialektiků (mingťia) a škola přírodních filozofů (jin-jang-ťia). Myslitelé sta škol
se zaměřili především na etické a politické teorie a problém
společenské harmonie, čímž reagovali na tehdejší politickou a
společenskou krizi.
 Raní konfuciáni (Konfucius, Mencius, Sün-c’) vypracovali
systém etických pravidel, zákonů a mravních norem. Taoisté
(Lao-c’, Čuang-c’) viděli řešení v návratu člověka do původní
přirozenosti. Mohisté (Mo Ti a další) definovali cestu
univerzální lásky a všeobecného prospěchu, legisté naopak
viděli řešení ve vytvoření despotického státu. Škola dialektiků
byla jediná, která se věnovala logickým a epistemologickým
problémům.
 V současné Číně náboženství: asi 58 % bez vyznání, asi 30 % taoismus
a konfuciánství, buddhisté (8 %), muslimové (2,5 %), ostatní jako
křesťané (? %).
Hlavní období budování
„Velké čínské zdí“:
• za dynastie Čchin (Qin)
(kolem roku 210 př. n. l.)
• za dynastie Chan (Han)
v 1. století př. n. l.
•v období Pěti dynastiií a
Deseti království
(1138 – 1198)
•za dynastie Ming
(1473 – 1620)
 Za dynastie Chan území rozšířeno téměř do současných






hranic a otevřena cesta na západ (hedvábná stezka).
Ve 4. – 6. stol. n. l. severní Čína ovládána státy
vytvořenými kočovníky z Mongolska a sibiřských stepí.
Za dynastie Tchang pronikání na jih a západ, se
sousedními státy často uzavírány mírové smlouvy
potvrzené sňatkem.
Od počátku 10. stol. expanze Džürčenů, Kitanů a Tangutů
omezila území Číny na jižní polovinu.
Ve 13. – 14. stol. nadvláda Mongolů (dynastie Jüan),
navázány styky s Evropou (Marco Polo).
Za poslední národní čínské dynastie Ming (15. až 17. stol.)
se v Číně usazovali evropští obchodníci a přicházeli
misionáři.
V 17. stol. Čína dobyta Mandžuy (dynastie Čching).
 Veletoky Indus (Sindh) délka 3190 km a Ganga (Ganges) délka 2700 km
 Nejstarší kultura předsóánská (před 0,5 mil. let) a sóánská, dále
madráská, névaská (asi 40 000 př. n. l.), kvétská, předharappská
(4. – 3. tis. př. n. l.) a HARAPPSKÁ. Příchod Árjů asi ve 13. stol. př.
n. l. zahájil éru kultury védské (asi do 600 př. n. l.); tehdy vznikly
nejstarší indické státní útvary MAHÁDŽANAPADY. V 6. – 5. stol.
př. n. l. působení Buddhy a Džiny. Asi 500 př. n. l. rozmach
Magadhska, poté říše Maurjů (šíření buddhismu za krále Ašóky),
Šungů, Sátaváhanů, Kušánů, 320 př. n. l. založena říše Guptovců.
 Po jejím rozpadu pod náporem Hunů skončila za krále Harši
severoind. hegemonie a Indii ovládly regionální dynastie
Čálukjovců, Pallavů, Pálů, Gurdžárů-Pratihárů, Ráštrakútů, Čolů,
Pándjů, rádžpútských dynastií aj.
 V roce 712 n. l. dobytí Sindhu vojsky arabského chalífátu.
Po roce 1000 vpády Mahmúda z Ghazny do severní Indie.
 Různorodé proudy indického myšlení od doby véd do
současnosti. Neoddělila se od náboženských představ.
 Náboženství a filozofie indická z velké části splývají.
Od období upanišad je jejím typickým rysem učení
o karmanu a o sansáře. Zaměřena zejm. na úsilí
vymanit se z karmanového zákona, rozvíjena však též
logika, teorie poznání (NJÁJA), gramatika aj.
 Ortodoxní filozoficko-náboženské systémy vycházejí
z tradice véd. Některé novodobé směry usilují
o syntézu evropské a indické spirituality (Rámakršna,
Vivékánanda).
 Nejvýznamnějším neortodoxním
filozoficko-náboženským systémem jsou různé školy
buddhismu a džinismus.
 V roce 1206 založen DILLÍSKÝ SULTANÁT, který obsáhl





téměř celé území Indie; jeho vládcové šířili islám.
Otřesen mongolskými vpády 1398 se rozpadl a severní
Indii vládli z Dillí sultánové z afghánských dynastií Lódiů
a Súrů.
Zač. 16. stol. příchod Portugalců.
1526 Indie dobyta a postupně znovu sjednocena
indizovanou dynastií Mughalů v jednu z nejmocnějších
říší středověku; největší rozmach za Akbara, sídelní
město Ágra.
Od 17. stol. pronikání Francouzů a Angličanů.
V roce 1707 rozpad říše Mughalů. 1763 pařížský mír
potvrdil britskou hegemonii v Indii; v dalších válkách
hlavně s Maisúrem, Maráthy a sikhy si Britové podrobili
celý subkontinent.
1858, po porážce „Velkého indického povstání“, se Indie
stala britskou korunní kolonií, 1877 královna Viktorie
indickou císařovnou.
Historické území mezi tokem řek Eufratu a
Tigridu v dnešním Iráku a východní Sýrii; jádro
se rozkládálo od dnešního Mosulu na severu až
po Basru na jihu. ve starověku se Mezopotámie
dělila na část jižní - Babylonii a severní - Asýrii.
Babylonie se dělila na část dolní – Sumer a
horní část – Akkad.
Do oblasti Babylónie býval umísťován biblický
ráj a to díky bohatým zahradám s palmovými
háji a granátovníky, které byly zavlažovány
důmyslnou sítí kanálů.
Ur bylo starověké centrum v jižní
Mezopotámii (dnešní pahorek Tell alMukajjar). Lokalita osídlena od dob
prehistorických do zániku starověkých
kultur. Nálezy z džemdetnasrského a raně
dynastického období (26.–24. stol. př. n. l.),
zvláště hroby vysoce postavených osob,
v nichž byl rovněž pohřben doprovod osob
a zvířat. Pohřební výbava velmi bohatá na
šperky (diadémy, náhrdelníky, náušnice),
hudební nástroje (harfy a lyry s výzdobou
na ozvučných skřínkách) a další předměty
(tzv. standarta, hry, kovové nádoby). Zčásti
dochovaný zikkurat a další mohutné stavby
pocházejí z doby III. dynastie urské (2111–
2003 př. n. l.), která sjednotila sumerské
státy pod jednou centralizovanou mocí.
Ur prosperoval i v dalších obdobích.
V hlavním chrámu města byl uctíván bůh
měsíce Nanna a jeho manželka Ningal.
Klínové písmo bylo písmo některých národů
západní a střední Asie.
Vzniklo z obrázkového písma, o kterém jsou
první doklady na území Mezopotámie z konce
4. tis. př. n. l.
Místo původního vrývání jednotlivých tahů do
navlhčené hliněné tabulky se znaky vtlačovaly
a rákosové pisátko zanechalo na tabulce otisk
v podobě klínu. V nejstarších dokladech grafém
znamenal celé slovo, později se písemný systém
vyvinul v složitou kombinaci grafémů
reprezentujících jak celé slovo, tak slabiku, nebo
i jen jednu hlásku. Zápis slovních tvarů často
kombinoval grafémy s různou relevancí a
většina grafémů bývala zároveň polyfonní, popř.
homofonní. Jejich interpretace z velké části
podmíněna kontextově a historicky.
SEDM DIVŮ
SVĚTA
V antické tradici umělecky nebo technicky významná díla starověku,
která budila mimořádný obdiv. Všeobecně přijímaný výčet podal
helénistický spisovatel Filón Byzantský (3. – 2. stol. př. n. l.):
a) Visuté zahrady královny Semiramidy v Babylóně;
b) Egyptské pyramidy;
c) Artemidin chrám v Efesu na východním pobřeží Malé Asie;
d) Hrobka krále Mausóla (mausoleum) v Halikarnássu na
jihozápadním pobřeží Malé Asie;
e) Kolos rhodský, obrovská socha boha Hélia v přístavu na ostrově
Rhodu;
f ) Diova socha v Olympii od Feidia;
g) Maják na ostrově Faru před Alexandrií v Egyptě.
STAROVĚKÉ ŘECKO
STAROVĚKÉ ŘECKO – CHRONOLOGIE