01 - Advokátní kancelář JUDr. David Karabec

MONITORING SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ 2014
leden 2014
1. 1. 2014
AKTUÁLNÍ TÉMA
Úvodník - audiozáznamy a audiovizuální záznamy jako důkaz u soudu
Vzhledem k mohutnému rozvoji technických prostředků, jako jsou chytré mobilní
telefony nebo další zařízení, která umí bez větších potíží zaznamenávat obraz a zvuk,
dochází v poslední době ve zvýšené míře k předkládání audiozáznamů nebo
audiovizuálních záznamů jako důkazů v soudním řízení trestním ale i občanském
(civilním) nebo správním. Jelikož jsme v poslední době zaznamenali od klientů
zvýšenou poptávku po objasnění skutečností, za nichž lze použít takový důkaz
v soudním řízení, rozhodli jsme se premiérové číslo pravidelného monitoringu
soudních rozhodnutí pro letošní rok zaměřit monotematicky na soudní rozhodnutí,
která rozebírají podmínky užití těchto důkazů v jednotlivých druzích soudních řízení.
Na úvod je nutné podotknout, že přípustnost použití těchto záznamů jako důkazů se
liší u jednotlivých druhů soudních řízení a zdaleka se nejedná o jednoznačnou a do
budoucna vyřešenou otázku.
OBECNÉ PODMÍNKY
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.9.2006, sp. zn. I. ÚS 191/05
Tento nález Ústavního soudu ČR stanovil obecné podmínky pro použitelnost nahrávek
pořízených soukromými osobami v jednotlivých druzích řízení. Ústavní soud uvedl, že
otázka nahrávání soukromých projevů člověka je hodna nejen ve vztahu k vlastnímu
obsahu zpráv podávaných telefonem, ale i ve vztahu k údajům o volaných číslech, času
hovoru atd. Podle Ústavního soudu český ústavní pořádek připouští průlom do této
ochrany jen, pokud se tak děje výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti.
Podle Ústavního soudu sem spadá obecný zájem na ochraně společnosti před trestnými
činy a na tom, aby byly takové činy zjištěny a potrestány.
Ústavní soud dále uvedl, že je nepochybné, že každý má právo zaznamenávat si
vlastní telefonické hovory, neboť existuje obecná povědomost o tom, že telefonát může
být technickou cestou druhým účastníkem hovoru zaznamenán. Pokud i přesto volající
uskutečňuje telefonát s druhou osobou, lze dovodit, že tím souhlasí i s možným
pořízením zvukového záznamu telefonátu. Nicméně použití tohoto důkazu v
občanském soudním řízení je možné pouze, pokud s tím souhlasí i druhý účastník
telefonního hovoru, neboť záznam telefonního hovoru je záznam projevu osobní
povahy, a tak může být použit volajícím pouze se souhlasem volaného.
2
1. 1. 2014
Z odůvodnění tohoto nálezu tedy vyplynuly základní podmínky, které rozvíjela další
soudní rozhodnutí, a to přípustnost použití nahrávek pořízených soukromou osobou
jako důkaz v trestním řízení a velmi omezené použití těchto nahrávek k občanském
soudním (civilním) řízení, kde je možné je použít pouze, pokud s tím obě strany sporu
souhlasí. Vzhledem k tomu, že důkaz předložený jednou stranou zpravidla
zpochybňuje tvrzení a důkazy druhé strany sporu, je podle Ústavního soudu v
občanském soudním řízení nahrávka pořízená jen jednou ze stran sporu prakticky
nepoužitelná.
Z TRESTNÍHO PRÁVA
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.5.2007, sp. zn. 5 Tdo 459/2007
Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí sledoval teze Ústavního soudu a rozvinul je pro
oblast trestního řízení. Podle Nejvyššího soudu nelze vyloučit možnost, aby byl k
důkaz v trestním řízení použit i zvukový záznam, který byl pořízen soukromou osobou
bez souhlasu osob, jejichž hlas je takto zaznamenáván. Podle soudu je však nutné
zohlednit i právo na respektování soukromí. Podle soudu tak je možné použít
nahrávku jako důkaz, avšak pouze jako důkaz podpůrný, prokazující pravdivost
dalších důkazů, nikoliv jako důkaz stěžejní nebo jediný.
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.2.2008, sp. zn. 5 Tdo 229/2008
Nejvyšší soud se konkrétně vyjádřil k tomu, že zvukový záznam pořízený soukromou
osobou lze využít jako důkaz v trestním řízení jako podpůrný důkaz k prokázání
věrohodnosti výpovědi svědků. Nejvyšší soud dále jasně uvedl, že je nutné odlišovat
tyto soukromé záznamy, které lze v trestním řízení zásadně použít bez ohledu na to,
jakým způsobem je soukromá osoba pořídila, od záznamů pořízených orgány činnými v
trestním řízení (operativně pátracích prostředků, tj. zejména odposlechů), které lze
pořídit pouze způsobem předepsaným v trestním řádu (tedy zejména s předchozím
souhlasem státního zastupitelství nebo soudce po podání obžaloby).
Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 18.2.2004, sp. zn. I. ÚS 28/04
Bez zajímavosti není jedno z prvních rozhodnutí vrcholných soudů, které řešilo
stížnost policisty trestně stíhaného pro podezření z trestného činu zneužití pravomoci
veřejného činitele, že v jeho procesu byl použit záznam telefonátu mezi stanicí
operačního střediska policie a policistou. Policista namítal, že tímto bylo porušeno jeho
3
1. 1. 2014
právo na ochranu před neoprávněnými zásahy do soukromého a rodinného života.
Ústavní soud však takovou argumentaci odmítl, neboť telefonát policistovi z
operačního střediska, kde byly podle interních norem všechny telefonáty nahrávány,
vylučoval, že se jednalo o soukromý nebo rodinný projev, nýbrž se jednalo o
vystupování při plnění funkce veřejného charakteru. V takovém případě byl důkaz
záznamem v trestním řízení přípustný.
Z CIVILNÍHO PRÁVA
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004
Nejvyšší soud tímto rozsudkem změnil své původní striktní odmítání soukromých
nahrávek v civilním řízení (viz jeho rozsudek ze dne 21.10.1998, sp. zn. 21 Cdo
1009/98). Podle tohoto rozhodnutí nemají zpravidla charakter projevů osobní povahy, a
tedy jsou v civilním řízení jako důkazy přípustné, nahrávky hovorů osob, ke kterým
dochází při výkonu povolání nebo při obchodní či veřejné činnosti. V konkrétním
případě soud připustil jako důkaz zvukový záznam z jednání společníků obchodní
společnosti. Právní názor zde vyslovený však překonal Ústavní soud ve svém již
uvedeném nálezu ze září 2006.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.11.2008, sp. zn. 22 Cdo 4172/2007
Po vynesení nálezu Ústavního soudu v září 2006 (viz výše) musel Nejvyšší soud svůj
právní názor změnit a velmi zúžit možnosti použití soukromé nahrávky bez souhlasu
druhé strany v civilním řízení. Nejvyšší soud se řídil názorem Ústavního soudu a
uvedl, že není protiprávní pořízení záznamu telefonického hovoru bez vědomí druhého
účastníka hovoru, avšak v civilním řízení je možné takovou nahrávku použít jako
důkaz jen se svolení osoby, která o svém nahrávání nevěděla.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.6.2010, sp. zn. 22 Cdo 3717/2008
Nejvyšší soud následně výše uvedený striktní závěr relativizoval, avšak jen velmi
obecnou úvahou, podle níž hranice nepřípustností důkazu začínají v civilním procesu
většinou tam, kdy by mělo v souvislosti s provedením důkazu dojít k porušení
ústavního práva fyzické osoby na její soukromí. Judikatura připouští i provedení
důkazu zvukovým záznamem a přípustnost takto navrženého důkazu je nutno
posuzovat vždy s ohledem na individuální okolnosti daného případu s tím, že odkazuje
i na závěry svého rozsudku z května 2005 (viz výše). Lze tedy uzavřít, že poslední
názor Nejvyššího soudu připouští důkaz v civilním řízení nahrávkou pořízenou bez
4
1. 1. 2014
souhlasu nahrávané osoby, avšak buď s jejím souhlasem a pokud tento souhlas není
dán, tak pouze pokud se jedná o nahrávku hovoru, k němuž došlo při výkonu povolání
nebo při obchodní či veřejné činnosti. Samozřejmě však hranice toho, co lze považovat
za činnost při výkonu povolání nebo obchodní či veřejnou, jsou velmi neostré a záleží
na konkrétní situaci.
ZE SPRÁVNÍHO PRÁVA
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 18.11.2011, sp. zn. 2 As
45/2010
Nejvyšší správní soud měl jako poslední z vrcholných soudů možnost vyjádřit se k
přípustnosti použití nahrávky pořízené kamerovým systémem obce ve správním řízení,
konkrétně v řízení o přestupku řidiče, který měl nabourat druhé vozidlo.
Soud vyslovil několik dílčích závěrů. První z nich bylo, že pokud s přihlédnutím ke
konkrétním aspektům věci není myslitelné, aby obrazový záznam osoby mohl vůbec
zasáhnout do jejího práva na soukromí, je takový záznam použitelný v rámci
dokazování v sankčním řízení, a to bez ohledu na to, zda s takovým postupem
vyslovila dotčená osoba souhlas. Soud uvádí, že případem, kdy nelze zasáhnout do
práva na soukromí, je záznam, který je pořízen na veřejném prostranství, kde nelze o
soukromí vůbec mluvit i podle Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Soud dále uvedl, že i kdyby nebyl vyloučen zásah do práva na soukromí, je použitelná
nahrávka soukromé osoby, nikoliv však orgánu veřejné moci, ledaže k tomu měl
zákonné oprávnění a záznam pořídil způsobem předepsaným zákonem. Podle soudu je
však důležité, aby záznam neporušoval zákon, tedy aby byl zde byl souhlas nahrávané
osoby, případně výjimka z tohoto souhlasu.
A konečně, i pokud by pořízení soukromého záznamu porušovalo zákon, není jeho
použitelnost ve správním řízení zcela vyloučena. V těchto případech je vždy podle
soudu nutno poměřit legitimitu cíle, kterého mělo být pořízením záznamu dosaženo,
na straně jedné a přiměřenost užitého postupu na straně druhé. Je tak vždy nutno
uvážit, zda v konkrétním případě může nad ochranou osobnostních práv dotčeného
subjektu převážit zájem společnosti na objasnění a potrestání deliktních jednání
a především pak ochrana ústavně zaručených práv pořizovatele takového záznamu
(například pro potřeby případně uplatňovaného nároku na náhradu škody způsobené
protiprávním jednáním, které bylo záznamem zachyceno).
5
1. 1. 2014
ZÁVĚR
Uvedený výčet rozhodnutí měl za cíl podat základní přehled o použitelnosti
soukromých nahrávek v jednotlivých druzích řízení. Vybrali jsme tato základní
rozhodnutí s tím, že jimi ale nebyl vyčerpán okruh všech dalších rozhodnutí
vycházejících z odlišných situací. Použitelnost soukromých nahrávek se ale vždy liší
podle druhu řízení, v němž jsou předkládány.
Obecně lze s jistotou říct, že nejširší použitelnost mají soukromé nahrávky v trestním
řízení, v němž se dají použít záznamy z mobilních telefonů, videokamer, diktafonů atd.
i bez souhlasu nahrávané osoby, avšak nemohou být jediným usvědčujícím důkazem.
Naopak poměrně limitované použití mají soukromé nahrávky v civilním řízení. Bez
souhlasu nahrávané osoby je možné použít jenom ty nahrávky, které zachycují
nahrávanou osobu při výkonu povolání, obchodní nebo veřejné činnosti. Není tedy
možné bez souhlasu nahrávané osoby použít nahrávku např. běžného rozhovoru v
domácnosti nebo v restauraci. Ani v přestupkovém řízení není vyloučena možnost
použití soukromých nahrávek, avšak vždy se musí poměřovat zájem nahrávané osoby
na ochranu svého soukromí a zájem na objasnění přestupkového jednání.
Lze tedy uzavřít, že pokud osoba páchá trestný čin a v určitých případech i přestupek,
musí počítat s tím, že pokud její jednání někdo nahrává, může nahrávka být použita
proti němu v trestním nebo přestupkovém řízení. Stejně tak, pokud osoba činí
soukromý rozhovor (ať již přímo nebo prostřednictvím telefonu) nebo pracovní
rozhovor (při výkonu povolání, obchodní či veřejné činnosti), musí počítat s možností,
že jeho projev může být nahrán a může být použit v civilním řízení i bez jeho souhlasu.
S pozdravem,
JUDr. David Karabec
Vydáno jako informační materiál určený výhradně pro potřebu klientů
advokátní kanceláře JUDr. Davida Karabce, se sídlem v Praze 8, Na Stráži 1306/5, č.ev ČAK 7353.
tel: +420 283 843 130, fax: +420-283 840 760, e-mail.: [email protected]
http://www.karabec.cz/.
© JUDr. David Karabec - advokát, 2014
6