Název: Management a sportovní příprava dětí v minibasketbale

Komentáře

Transkript

Název: Management a sportovní příprava dětí v minibasketbale
Název: Management a sportovní příprava dětí v minibasketbale
Autoři: Karel Hůlka, Štěpán Válek
Oponenti:
Mgr. Iveta Hofmanová,
Mgr. Karel Hůlka
Publikace byla zpracována a vydána v rámci projektu ESF „Inovace
kombinované formy studia bakalářského a magisterského studijního programu
Tělesná výchova a sport a jeho učitelských oborů na Fakultě tělesné kultury
Univerzity Palackého v Olomouci.“ (CZ.1.07/2.2.00/18.0011).
1
Obsah
ÚVOD ..................................................................................................................................................... 4
1 PLÁNOVÁNÍ TRÉNINKOVÉHO PROCESU ............................................................................. 5
1.1 Hráči v plánování tréninkového procesu ............................................................................... 6
1.2 Vytyčení cílů jako základ plánování tréninkové ho procesu ............................................... 6
1.3 Tréninková jednotka .................................................................................................................. 9
1.3.1 Struktura tréninkové jednotky ........................................................................................ 10
2 NÁBORY DĚTÍ DO BASKETBALU V MLADŠÍM ŠKOLNÍM VĚKU A OTÁZKY
SPOJENÉ S PŘECHODEM DĚTÍ DO SOUTĚŽNÍHO SPORTU .............................................. 16
2.1 Proč dělat nábory ..................................................................................................................... 16
2.2 Historické pozadí a současná realita .................................................................................... 18
2.3 Otázky k zodpovězení před náborem – proč, jak a v jakých podmínkách bude
sportování probíhat ........................................................................................................................ 20
2.4 Kdo jsou „děti v mladším školním věku“ – fyzické a psychické determinanty tohoto
období ............................................................................................................................................... 22
2.5 Co je basketbal za sport a jaké typy a povahy dětí zde mají vyšší pravděpodobnost se
udržet, případně uplatnit ............................................................................................................... 25
2.7 Formy náborů, jejich dělení a možnosti využití v praxi ................................................... 32
2.8 Všeobecné basketbalové přípravky – obecné zásady a praktické prováděcí pokyny k
náborům ........................................................................................................................................... 36
2.9 Přechod dětí z přípravek do pravidelného sportování jako plynulá integrální etapa
usnadňující vstup do pravidelného tréninku .............................................................................. 43
2.10 Odchody dětí ze sportu – nepříjemná, ale přirozená součást sportovního vý voje ...... 44
2.11 Specifika dívčích přípravek a vnímání dívčího sportování ze strany dívek ................ 47
2.11 Shrnutí ..................................................................................................................................... 51
3 DLOUHODOBÁ PŘÍPRAVA BASKETBALOVÉ MLÁDEŽE ............................................... 52
3.1 Základní dovednosti běhat, skákat, házet ............................................................................ 52
3.2 ABC´s (Agility, Balance, Coordination) ............................................................................. 53
3.3
Zásady při plánování dlouhodobé basketbalové přípravy dětí .................................... 55
3.4 Vývojové stupně dlouhodobé basketbalové přípravy dětí ................................................ 60
3.4.1 Aktivní začátek přípravy (0-6 let) ................................................................................. 60
3.4.2 Základní stupeň přípravy - FUNdamental stage (Ve věku 6-8 ženy, 6-9 muži) .... 61
3.4.3 Nauč se trénovat- období basketbalových dovedností- Learn to Train Stage (dívky
8- 11 let, chlapci 9-12 let) ........................................................................................................ 68
4 LITERATURA ................................................................................................................................. 73
2
3
ÚVOD
Basketbal je kolektivní sportovní hra brankového typu, kterou vytvořil Dr.
James Naismith v roce 1891 na Springfieldské YMCA International Training School
jako zpestření zimní přípravy svých studentů. Od své původní podoby basketbal
urazil dlouhou cestu, při které se hra stávala dynamičtější a techničtější. Řada
drobných úprav pravidel dala za vznik dnešnímu modernímu basketbalu, který se stal
divácky velmi atraktivním sportem i mimo svou kolébku USA. Basketbal je podle
dnešních moderních měřítek hra na malém prostoru vyžadující vysoké nároky na
kondiční, technickou a taktickou přípravu ve velmi krátkém časovém úseku. Rychlá
proměnlivost herních situací a velké kondiční nasazení hráčů dodává modernímu
basketbalu nezapomenutelný charakter.
Pravidla basketbalu umožňují všem hráčům na hracím poli neustálý pohyb,
proto máme při hře možnost vidět množství individuálních i skupinových akcí. Tyto
akce jsou založeny jak na odvaze, herní inteligenci a hráčském umění jedince, tak na
herních kombinacích a systémech týmu vyplývajících ze spolupráce a sehranosti
hráčů.
Tato publikace je určena pro začínající trenéry basketbalu a pro studenty
basketbalových specializací na Fakultě tělesné kultury Uni verzity Palackého
v Olomouci. V první části čtenáře seznamuje se způsoby plánování tréninkového
procesu, ve druhé s metodami výběru a náboru hráčů do sportovních přípravek a
v poslední části popisuje principy dlouhodobé přípravy mládeže. Autoři této
publikace vychází z modelu Istvana Bayilyho „Long Therm Athlete Development
(LTAD)“.
4
1 PLÁNOVÁNÍ TRÉNINKOVÉHO PROCESU
Jedná se o nejzásadnější činnost trenéra. Trenéři, kteří neplánují, postupně
upadají a velmi často se opakují. S velkou pravděpodobností také na spoustu věcí
zapomenou. Na začátku sezóny, kdy jsou všichni trenéři ještě plní energie a elánu po
pár týdnech volna bez basketbalu, jsou tréninkové jednotky až příliš pestré, jsou plní
nových nápadů a chtějí dělat spoustu věcí naráz. V průběhu sezóny však postupně
upadají do rutiny a tréninkové jednotky začínají být naopak nudné a stereotypní.
Pokud
je
tréninkový
proces
plánován,
může
v průběhu
sezóny napomáhat
inovovat/osvěžit a usměrňovat jejich myšlenky a cvičení ze začátku tréninkového
procesu.
Trenér by měl mít dlouhodobý (minimálně na období minibasketbalu),
střednědobý (na jednu sezónu), krátkodobý plán (měsíční) a naprosto nezbytně pak
plán na každou tréninkovou jednotku.
Dlouhodobý plán přípravy hráčů
V každém klubu by měl existovat časově flexibilní dlouhodobý plán přípravy
hráčů v „přípravkách“ a minibasketbalových týmech, na který pak navazuje plán
přípravy v žákovských až juniorských kategoriích. Flexibilnost plánu je nezbytná
vzhledem k různé úrovni hráčů a týmů a lze ji zajistit posloupností činností, které by
měl hráč ovládat.
Střednědobý plán přípravy hráčů
Jedná se o plán přípravy na jednu sezónu. Při plánování střednědobého
tréninkového procesu by si měl trenér ujasnit několik věcí, ze kterých by měl
vycházet:

Koho budu trénovat?

Jaká je dovednostní úroveň mých hráčů?

Jaký je cíl celé sezóny? V případě, že se bavíme o tréninkovém plánu
pro minibasketbal, hlavním cílem by měl být rozvoj hráče, a to po stránce
dovednostní, kondiční, basketbalové, ale i psychické a sociální (týmová
spolupráce, respektování ostatních spoluhráčů, respektování autority).
5
Krátkodobý plán přípravy hráčů
Krátkodobý plán plánuje období na dobu čtrnácti dní nebo jednoho měsíce.
Měl by svými cíli a náplní korespondovat se střednědobým i a dlouhodobými cíli.
Obsahuje přesný počet tréninkových a počet utkání.
1.1 Hráči v plánování tréninkového procesu
Pokud se snažíme vytvořit tým, ve kterém se budou všichni hráči rozvíjet, měli
bychom dodržovat následující pravidla:

každému hráči by mělo být umožněno hrát v utkání; je-li to nezbytné, může
vzniknout i více týmů,

na tréninku bychom měli mít dostatek hráčů na to, abychom zajistili
dostatečný odpočinek mezi činnostmi a zároveň ne tolik, aby tím trpěl aktivní
podíl na výkonu týmu – přesné počty závisí od vnějších podmínek
tréninkového procesu – počet asistentů, velikost hrací plochy, počet míčů,
košů,….,

pokud uvažujeme o rozdělení do více týmů, pak bychom měli rozdělovat tak,
aby byli v týmu hráči se stejnou výkonnostní úrovní, nebo hráči se stejnými
aktivitami – hráči ze stejné třídy ve škole apod.
1.2 Vytyčení cílů jako základ plánování tréninkového procesu
Zřejmě
největší
rozdíl
mezi
tréninkovým
procesem
basketbalu
a
minibasketbalu leží právě v různé orientaci cílů. Tento fakt je třeba mít neustále na
paměti. Cíle dělíme na výsledkové a výkonnostní.
Výsledkové cíle
Preferuje individuální, nebo kolektivní výsledky, jako např. vyhrát ligu nebo
vstřelit více bodů než vloni. U výsledkových cílů dále rozlišujeme

intra-subjektové výsledkové cíle – zlepšení jedince, resp. týmu oproti
minulé sezoně ve výsledcích vybraných činností. Např. zvýšit počet bodů
jednotlivými hráči, nebo celým týmem,
6

inter-subjektové výsledkové cíle – referuje o výsledkovém zlepšení
v porovnání s ostatními hráči/ týmy. Např. být lépe umístěn v tabulce, nebo
porazit soupeře, se kterým jsme vloni prohráli.
Výkonnostní cíle
Výkonnostní cíle sledují týmové nebo individuální chování, cílem sezóny je
zlepšit svůj herní projev nezávisle na výsledcích. Např. cílem je zlepšit techniku
střelby a naučit se střílet po driblinku z výskoku.
Avšak to, že zlepšíme svou
výkonnost, nám nemusí zajistit momentální zlepšení i výsledků. Např. častější střelba
z ideálních střeleckých pozic v utkání (výkonnostní cíl) nám negarantuje více
dosažených bodů v utkání (výsledkové cíle).
Je také možně oba typy cílů kombinovat v závislosti na věku hráčů v týmu:

inter-subjektové a intra-týmové ale nejsou vhodné pro minibasketbal stejně
jako intra-subjektové v kombinaci s intra-týmovými,

jako vhodnou pak pro minibasketbal považujeme kombinaci individuálních a
kolektivních výkonnostních cílů. V pozdějších minibasketbalových letech pak
může trenér přidat i intra-subjektové, resp. intra-týmové cíle, např. zlepšit se
v procentu úspěšnosti trestných hodů o stanovené procento.
Zkuste si na začátku sezóny udělat uchopitelný, reálný seznam možných
individuálních a kolektivních výkonnostních cílů pro svou kategorii.
Výhody výkonnostních cílů

zdůrazňují hráčův výkon (technické a taktické řešení vzniklých herních
situací) nikoliv jeho výsledky, tzn. soustředí se na to, CO a JAK hráč řeší,
než na důsledky jeho chování, které navíc nemůže zcela ovlivnit,

umožňují hráčům se soustředit na jejich vlastní výkon a odhlédnout od
vnějších vlivů,

umožňují realističtější ohodnocení (evaluaci) provedených cílů,

usnadňují jednoduché a opakovatelné hodnocení výkonu,

umožňují hráčům používat jejich vlastní výkon jako míru jejich vlastního
pokroku, postupu, či zdokonalení,
7

zvyšují sebevědomí a motivaci hráčů.
Charakteristika efektivních cílů
Aby byly cíle efektivní, měly by obsahovat následující:

měly by stanovovat konečné (finální) i postupné cíle, které jsou spolu úzce
provázány. Hráč by se měl po těchto postupných cílech zlepšovat tak, aby
dosáhl cíle konečného,

cíle musí být specifické, jasně a přesně definované, než obecné a
nejednoznačné: „Střelba zleva levou rukou.“ „Dribluj prsty, ne dlaní.“
„Správně zaujmi obranné postavení mezi hráčem a košem, abys viděl stále
oba.“ OPROTI: „Střílej úspěšněji.“ „Jak to střílíš?“, nebo „Braň pořádně.“,

cíl by měl být pro hráče atraktivní a zároveň reálný – musí vzbudit v hráčích
zájem, tedy musí být pro ně přitažlivý a musí být vidět, že jej lze dosáhnout,
tedy je realistický. Nerealistické cíle vedou u hráčů ke snižován í motivace, či
upouštění od snahy cíle dosáhnout,

cíle by měly klást na hráče nároky, musí pro ně být výzvou a být provokativní,
avšak přiměřeně jejich dovednostem. Pokud lze cílů dosáhnout příliš
jednoduše, nijak zvlášť hráče nemotivují,

během sezóny musí být stanoveny kolektivní i individuální cíle.
Ke zvážení v utkání….
Měli bychom přemýšlet nad tím, co vyžadovat od svých hráčů v utkání.
Většina trenérů vyžaduje více, než by měli a než hráči jsou schopni pojmout. Platí
zásada, že hráči nejsou schopni předvést více, než dělali v tréninku. Pokud po nich
chceme více, je to pro ně stresující. Neměli bychom se pokoušet imitovat chování
trenérů dospělých kategorií – vzrušené pokyny při time-outech, složité nákresy
diagramů, apod. Je nutno dodržovat respekt hráčům soupeře a navzájem a vzájemně
slušnou úroveň komunikace mezi hráči, trenéry a rozhodčími. Je vhodné hráčům
přirozeně v rámci průběhu hry „odhalovat“ tzv. typové situace, což jsou opakovaně
se vyskytující momenty ve hře, dotazovat se jich na způso b jejich řešení („řízené
objevování“ vs. předepsané, nařízené řešení).
8
U minibasketbalu by utkání měla být brána pouze jako pozitivní zkušenosti
v hráčově sportovním a lidském rozvoji. Utkání v minibasketbalu je edukační nástroj,
nikoli prostředek úspěchu. Hráči by se měli učit respektovat pravidla a rozhodčí,
respektovat soupeře a měli by si utkání pozitivně užívat. I proto by měli být na
utkání všichni hráči a měli by dostat na hřišti stejnou šanci. Navíc bychom se měli
snažit o to, aby se ve hře samotné zapojovali všichni hráči a nejlepší hráč na hřišti by
místo neustálé snahy o skórování měl napomáhat svým výkonem ostatním hráčů m
k tomu, aby se na hře podíleli („distribuce výkonu“). Neměli bychom zapomínat n a
to, že utkání je završením a zároveň kořením tréninku a rovněž jedním z hlavních
důvodů, proč děti basketbal navštěvují.
Na druhé straně by utkání v tomto věku neměla nahrazovat trénink. Počet
utkání by se měl pohybovat kolem 25-30 a neměl překročit 50. Oba extrémy jsou
nebezpečné, oba způsobují ztrátu motivačního efektu. Přestože tu mluvíme o tom, že
by utkání měla být zařazena do plánu přípravy, v minibasketbalu by se nemělo
objevovat tzv. „páteční plánování“, tj. plánování tréninku jako příprava na dalšího
soupeře, ale naopak. Trénink by měl vycházet z odehraného utkání jako evaluačního
prostředku pro trenéra.
1.3 Tréninková jednotka
Tréninková jednotka (TJ) je základním stavebním kamenem krátkodobého
plánu. Každá TJ musí mít svůj hlavní cíl, k tomu pak přiřazujeme vhodná cvičení.
Cíle by měly být omezeny na jeden až dva hlavní, event. k nim lze přidat integrálně
jeden až dva vedlejší (souběžné) cíle. Cíle by měly být co nej jasnější. K nejčastějším
chybám trenérů patří snaha provést během TJ nebo jednoho cvičení co nejvíce úkolů,
anebo z druhé strany trenér často neví, co přesně chce tréninkovou jednotkou
dosáhnout, co vlastně chce konkrétně zlepšit. Je proto pro trenéra nezbytné předem
promyslet zvolený celek (CO dělat) a jednotlivé části k němu (JAK to dělat).
Cíle tréninkové jednotky dělíme podobně jako školní učivo do čtyř kategorií:

nácvik (učení se novým dovednostem) – osvojení si techniky a taktiky herních
činností jednotlivce a herních kombinací,
9

zdokonalování – opakování věcí, které už má hráč zvládnuté pod tlakem
protihráče, a/nebo ve variabilních podmínkách, nebo při vysoce intenzivních
činnostech a při přípravných utkáních,

vystavování hráčů do podmínek jako v utkání (prověřování učiva),

specifická příprava před utkáním.
U minibasketbalu by měla dominovat první a druhá kategorie. Není vhodné trávit
tréninkový čas třetí a čtvrtou kategorií.
1.3.1 Struktura tréninkové jednotky
Na její kvalitě závisí rozvoj svěřenců a jejich příklon/láska, nebo naopak
nechuť k basketbalu. Začíná minimálně patnáct minut před vstupem do tělocvičny,
což je doba, kdy musí být v objektu přítomen alespoň jeden z trenérů z důvodu
formálních a bezpečnostních. Vše směřuje k tomu, abychom neztratili ani minutu
z času v tělocvičně. Včasnost je jeden z prvních úkolů, které musíme své hráče,
potažmo rodiče, naučit a přesvědčit je o tom v první řadě vlastním příkladem.
Podobně jako v hodině tělesné výchovy, i tréninková jednotka se skládá ze tří, resp. s
formálním úvodem a závěrem, pět částí.
1. úvodní část. Jedná se o formální zahájení s administrativou (docházka,
zdravotní stav, apod.). Informace o budoucích utkáních a plánech si nechejte
až na konec TJ, obzvláště u dívčích týmů tyto informace mohou rozptýlit
pozornost a rozpoutat šeptavou diskusi hráčů i na celou TJ,
2. progresivní příprava hráčů na TJ. V této části TJ musíme hráče připravit po
fyzické i psychické stránce. Je to doba, která nasměruje naladění celé TJ,
proto bychom měli zařadit jednoduchá cvičení na „rozehřátí organismu“ a
následné protažení, u malých dětí stačí krátké a dynamické. Atmosféra b y
měla být pozitivní a uvolněná, z tohoto důvodu zařazujeme zábavné pohybové
a průpravné hry. Na konci této části, kdy jsou hráči již připraveni na TJ
zařazujeme cvičení na posílení jádra těla (CORE), na rozvoj rychlosti a
frekvenci dolních a horních končetin, reakci a „Agility“. Opět se snažíme vše
provádět zábavnou formou, např. štafetové hry apod.,
10
3. hlavní část TJ. Obsahuje nejvyšší fyzické a psychické zatížení. Zároveň zde
musíme splnit všechny vytyčené cíle TJ. Je to nejdelší a také nejdůležitější
část TJ. I zde bychom měli dodržovat posloupnost úkolů. Dokud je u hráčů
minimální nervosvalová únava, měli bychom se věnovat nácviku nových
dovedností (pokud jsou v cílem TJ) následně pak zdokonalování techniky
hráčů (s i bez přítomnosti soupeře). Jinými slovy v této části je hráč vystaven
maximálnímu psychickému zatížení. Ve druhé části by se měla pozornost
přesunout více i na fyzické zatížení, které by mělo koncem hlavní části
gradovat. V současné době se rozvoj vytrvalosti hráčů pomocí tzv. „smallsided games“, neboli pomocí malých herních forem (průpravné hry s menším
počtem hráčů, nebo na malém hřišti), kdy současně s rozvojem kondice hráči
musí řešit i vzniklé herní situace,
4. progresivní
redukce
fyzického
a
psychického
zatížení.
Obsahuje
jednoduchá cvičení nízké intenzity pro uklidnění organismu po hlavní části a
je zakončená strečinkem,
5. závěrečná část. Je opět formálního charakteru. Zhodnotíme v ní proběhlou TJ,
nastíníme cíle další TJ, popřípadě informujeme hráče o blížících se akcích
(utkání, turnaj, výlet, apod.). Nesmíme zapomínat na konečné rozloučení před
rozchodem hráčů, velmi často to bývá společný pozdrav týmu dohodnutou
formou.
11
Datum tréninkové jednotky:
Číslo tréninkové jednotky:
Počet hráčů na TJ:
Cíl tréninkové jednotky:
čas
Úvod
5
8
8
Dynamická
příprava
4
5
10
Hlavní část
10
10
10
Progresivní
redukce
5
8
Závěr
Dril
2
PC2: 3-0
Pátek 23. března 2012
61
12
Zdokonalování - Uvolnění hráče s míčem z místa
náplň
pomůcky
Připomeň
víkendové
utkání;
docházka
Docházka, cíle a náplň TJ
Přihávkové cvičení v trojicích (Obr. 1)
1 míč do
trojice
Protažení organismu (na polovině
hřiště)
každé cvičení 2x 20sekund výdrž s
CORE
odpočinkem 20 sekund.
frekvenčně proběhni žebřík s míčem a
Práce
poté zakonči střelbou v pohybu (3 kola
nohou
doprava + 3 doleva)
2x žebík
Otevřený a uzavřený únik hráce s
míčem. Hráč si (3 metry před
tříbodovou čárou) nadhodí míč před
sebe a chytí jej s doskočením na dvě
PC2: 1-0 nohy; zaujme trojí hrozbu, poté fintuje
střelbu a provádí otevřený (uzavřený)
únik z místa do koše. (10 pokusů z
každé strany, jdeme dokola haly)
každý 1
míč
Uvolnění hráče s míčem z místa (z
vrcholu tříbodového území) po
přihrávce od obránce (zahajuje
HC2: 1-1
přihrávkou z pod koše); hra končí
dosažením koše nebo ziskem obránce 1 míč do
(Každý 3x jako obránce a 3x útočník). dvojice
3:3 na jeden koš, pokud skóruješ po
PH: 3-3 uvolnění s míčem z místa, je koš
počítán za dvojnásobek.
Dresy
Hra 5:5 Hra 5:5 na celé hřiště
Dresy
hráč musí dát za dvě minuty co nejvíce
PH:
košů, střílí se mimo vymezené území a
Střelba po každém skórování musí přeběhnout
na čas na opačnou stranu hřště (dvě kola)
každý
míč
Strečinková cvičení
zhodnoť a připomeň víkendové utkání
12
Pracovní rutina tréninkové jednotky
Měli bychom hráčům stanovit zásady, věci, které po nich budeme vyžadovat
každý trénink, aniž bychom je museli připomínat.

jak dlouho před tréninkem mají být v šatně, v kolik na ploše a jak mají být
ustrojeni. Kam, kolik a jaké pití si mají vzít s sebou. Co všechno si mají
s sebou brát na trénink,

stanovit „neverbální jazyk“. Co znamená, když trenér zapíská (jednou,
dvakrát,…), když ukáže určitý posunek či gesto, kam mají hráči jít, když
s nimi chce trenér mluvit, atd. Vždy se ale musí jednat o krátkou, přesnou
informaci srozumitelnou pro celý tým,

jak/čím začíná a končí tréninková jednotka,

kdo chystá pomůcky na trénink a kdo je zase uklízí po tréninku,

kdo zamyká šatnu a stará se o klíče,

co se stane, když se někdo zraní,

kdy se chodí napít a jak to probíhá.
Stejně jako stanovujeme podmínky pro hráče, musíme stanovit pravidla i pro rodiče:

podmínky omluvení tréninku, utkání,

kde čekat na děti po tréninku,

jak se chovat, když se rodič pasivně účastní v tělocvičně.
Základní charakteristiky cvičení
Velmi rychle a stručně by měl trenér vysvětlit cíl cvičení. Tím zaměříme
hráčovu pozornost na to, co chceme. Navíc pokud je tento cíl pro hráče zajímavý,
bude je to i motivovat. Měli bychom mít před TJ jasno o organizaci cvičení tak,
abychom zajistili bezpečnost, dostatečný počet opakování činnosti a adekvátní
zatížení. Každé cvičení má pak několik modifikací, které zatížení buď zvyšují, nebo
snižují.
13
Trvání cvičení
Při plánování délky cvičení musí trenér předjímat fyzickou i psychickou únavu
hráčů, které vedou ke snížení koncentrace. Obecně by cvičení mělo trvat tak dlouho,
aby je hráč pochopil a co nejvíce zautomatizoval řešení úkolu. Cvičení bychom měli
ukončit v momentě, kdy klesá koncentrace nebo nasazení. Platí, že atraktivní cvičení
by měly trvat déle, než ty nudné (i když jsou důležité. U dětí se uvádí délka, kdy je
cvičení efektivní kolem pěti minut. Je vhodné dodržovat zlaté pravidlo středu, ani
moc – ani málo. U prvního dochází k monotónnosti, ztrátě pozornosti, event. k
přetažení hráče, a ztráty času na úkor jiných cílů – cvičení). Při druhém hráči často
ani nestačí cvičení pochopit („rozjet ho“) včetně měnění míst a pokračování a nemá
tak význam jak pro nácvik dovednosti, tak fyziologického zatí žení.
Hráčovo zapojení do cvičení
Velmi úzce souvisí s cílem cvičení. Má-li se hráč naučit novým dovednostem,
intenzita cvičení by měla být velmi nízká a trenérovým úkolem je, aby se hráč dostal
k co nejvíce opakováním, tedy co nejméně stál v zástupu a čekal, až na něj přijde
řada. Pokud automatizujeme už zvládnutou činnost, kde je intenzita vyšší (av šak
psychické zatížení nižší), je odpočinek delší a můžeme ho zpestřit doplňkovými
cvičeními (např. ball handling). Podle těchto parametrů bychom měli přemýšle t nad
organizací cvičení. Co nejvíce bychom se měli vyvarovat situací, kdy hráč nečinně
„jen tak stojí a kouká“.
Zatížení hráčů během tréninkové jednotky
Kromě toho, že každý trenér musí uvažovat nad technickými a taktickými úkoly
tréninkového procesu, musí také zvažovat kondiční rozvoj svého týmu. Jestliže se
trenéru povede dobře připravit TJ pak:

zlepšuje kondici hráčů. Nejen pomocí specifických kondičních cvičení, ale
hlavně ve spojení s technicko-taktickým tréninkem (např. při zdokonalování
rychlého protiútoku),

pomáhá hráčům lépe si osvojit techniku, protože vše se provádí v herních
podmínkách a maximální možnou intenzitou,

vyvaruje se únavě a přetrénování. Pokud jsou vaši hráči dlouhodobě
přetíženi, nedochází u nich k motorickému učení a tréninky pro začínají být
14
nezábavné, v horizontu dalších sezón hrozí přetrénování až tzv. vyhoření a
zvyšuje se riziko zranění,

pomáhá hráčům hrát lépe v utkání. Dobře kondičně naplánovaný trénink
jim napomáhá se lépe vyrovnat s únavou, tím pádem zachovat po delší dobu
koncentraci a fungování jemné motoriky a tím aplikovat a přenášet do utkání,
co se naučili v tréninku.
Zatížení a odpočinek
Za nejdůležitější aspekt při plánování tréninkového procesu z hlediska zatížení je
práce se zatížením a odpočinkem. Nesmíme zapomínat ani na jednu z těchto položek.

je velmi důležité, aby byli hráči dostatečně zatíženi. Základem výkonu
v basketbale je reagovat a řešit vzniklé herní situace - provádět činnosti
maximálním možným úsilím, které jsou přerušovány nečinností nebo činností
nízké intenzity. Střídá se nepravidelně zatížení a odpočinek. Stejně tak by to
mělo vypadat i v TJ. Odpočinek mezi jednotlivými drily je nesmírně důležitý
pro regeneraci fyzických a i psychických sil,

stejně je velmi důležité dodat hráči dostatek odpočinku mezi tréninkovými
jednotkami. Zde u malých dětí existují odlišnosti od dospělých. Děti mají
daleko rychlejší regeneraci, takže zvládnou trénovat i třikrá t až čtyřikrát
týdně, na druhé straně jejich výdrž v rámci TJ je daleko menší než u
dospělých, proto by tréninkové jednotky, či jejich části měly být kratší, než u
starších basketbalistů s delší kariérou,

při plánování počtu tréninkových jednotek bychom měli brát v potaz, že děti
navštěvují i povinnou tělesnou výchovu ve školách, což pro ně může
kumulovat zatížení,

TJ nesmí být tak vyčerpávající, aby po ní hráč nebyl schopen si napsat domácí
úkoly, nebo si nemohl jít hrát s kamarády. Tímto bychom ho od basketbalu
s vysokou pravděpodobností odradili. Je třeba respektovat věkové zvláštnosti
a
přihlížet
k vyspělosti
jednotlivých
hráčů
(akcelerace
vs.
retardace,
kalendářní vs. biologický věk),

pro rozvoj kondice v minibasketbale je optimální využívat průpravné hry. U
hráčů tak převládá pocit, že hrají, nikoliv trénují „ kondici“. Úroveň jejich
15
motivace bude navíc na daleko vyšší úrovni a dosáhnou tím i vyššího zatížení.
Navíc takhle budovaná kondice se daleko lépe přenáší do utkání (herní
transfer, obecný/specifický) než pouhé běhání bez herního smyslu.
Objem a intenzita
Adekvátní poměr mezi objemem a intenzitou je velmi důležitý u starších
kategorií, protože ovlivňuje výkon hráčů v utkání. V minibasketbalových kategoriích
má význam minimální.
2 NÁBORY DĚTÍ DO BASKETBALU V MLADŠÍM ŠKOLNÍM VĚKU A
OTÁZKY SPOJENÉ S PŘECHODEM DĚTÍ DO SOUTĚŽNÍHO SPORTU
2.1 Proč dělat nábory
Na první pohled není jednodušší odpověď. „Abychom měli děti/hráče v
klubu.“ „Abychom vytvořili nový tým ročníku XY.“ „Abychom našli nové talenty.“
Všechny odpovědi v podobném tónu jsou prvotní a často základní pohnutkou pro
každoroční, pravidelné nábory dětí do sportovních přípravek, či přímo do nově se
tvořících týmů v mladším školním věku. Proto také veškeré „drafty“, určitá analogie
náborů v nejsledovanějších profesionálnějších soutěžích dospělých, jsou nabité
očekáváním a spoustou spekulací, jelikož právě přísun nové krve, mladých hráčů
s očekávaným potenciálem, zajišťuje pokračování chodu celé konkrétní organizace a
sportu.
Pro nábory v různých etapách sportovního tréninku existují i další pohnutky.
Může to být prosté doplnění týmů, kde klesl počet hráčů pod udržitelnou úroveň,
zvýšení členské základny pro navýšení výběrů příspěvků, některé kluby zakládají
přípravky na školách v rámci „územní expanze“ na jimi vytipovaných perspektivních
místech, atd.
Tyto důvody však mají pouze charakter prvního plánu. Vyšší úroveň, která
přesahuje prosté získáváním chlapců, či děvčat pro konkrétní sport, tvoří obecný
16
rozměr všeobecných aspektů pohybových aktivit (PA). Je to stupeň, ke kterému se
časem vzdělaný, zkušený trenér/ cvičitel propracuje, v lepším případě podporovaný i
vedením klubu s podobnou filozofií.
Tendence, směřování moderní společnosti (tzv. sekulární trendy) zvláště v
Evropě a vyspělé Americe vykazují neúprosný pokles aktivního pohybu obyvatelstva
dokladovaný nesčetnými výzkumy. Z plejády skutečností, které negativně ovlivňují
životní pohodu a zdraví dětí a následně si pak vybírají daň v dospělosti, lze vybrat
zvyšující se podíl obyvatel s nadváhou a obezitou a průvodními zdravotními
komplikacemi, malé pohybové zatížení projevující se sníženou zdatností a obratností
dětí, negativní jevy spjaté s vývojovými trendy současné společnosti (menší časový
prostor věnovaný péči o děti a výchově dětí ze strany rodičů, stres, nejistota,
kompenzace volného času konzumním prostorem, atd.), nedostatečně vytvořené
zdravotní benefity pro stáří a vlastní sebeobslužnost, tlaku vystavené mentální
zdraví, sebevědomí a sebeúctu, rovněž nižší společenské zap ojení jedinců bez PA.
Tyto a mnohé další hovoří ve prospěch celoživotních pohybových aktivit a
pravidelného sportování na zvolené úrovni jako kompenzace těchto jevů. Nemusí to
být jen Evropský hospodářský a sociální výbor, který je „značně znepokojen
průzkumy ukazujícími, že choroby způsobené nadváhou a sedavým způsobem života
se staly také problémem pro mladé občany“ (Evropská komise, 2005).
Kdo z trenérů dokáže při získávání dětí pro svůj sport zohlednit i tuto stránku
života? Dokáže mít tento aspekt na paměti zejména v počátečních etapách
sportovního tréninku dětí, kdy se velice často rozhoduje o vlastním setrvání, či
odpadnutí malého děvčete/ chlapce ze sportování, potažmo o jejím/ jeho příklonu
k určité formě pohybové aktivity pro život vůbec? Má trenér dostatečnou erudici
a/nebo zkušenost, aby postihnul veškeré vývojové a věkové zvláštnosti, kterými se
děti při vstupu do sportu odlišují, aby nehledal jen ty „nejlepší“? Náš tradiční český
17
(středoevropský) klubový systém oproti anglosaskému pojetí, kde se sport rozvíjí při
školách, je nespravedlivý v tom, že prakticky nedává možnost účastnit se
organizovaných sportovních aktivit jedinci, který není členem, se všemi důsledky,
které tento stav přináší. Kdo není v klubu, nemá v podstatě možnost trénovat.
Dalo by se namítnout, že tyto aspekty coby „politikum“ by na svých bedrech
měly nést v první řadě orgány volených samospráv (města, kraje) a veřejně je
podporovat ze svých rozpočtů v programech podpory zdraví a prevence negativních
jevů. To bychom však vedle faktické existence různých stejně, ne-li důležitějších
výdajových kapitol veřejnoprávních rozpočtů, chtěli po politicích nemožné, tj. vidět
dál než za obzor svého volebního období. Budou to proto vždy hlavně sami trenéři/
cvičitelé v rolích terénních pracovníků, kteří budou ve všech těchto aspektech nábory
zajišťovat. Jak na to a co je vhodné vědět předem, je námětem následujících částí.
2.2 Historické pozadí a současná realita
„Čo bolo, to bolo…“ Dávno pryč jsou doby, kdy učitelé tělesné výchovy na
školách a tisíce dobrovolných trenérů/ cvičitelů ve svém volném čase zajišťovaly
pravidelnou pohybovou aktivitu pro děti a mládež v celé šíři jejího záběru. Změna
podmínek v oblasti provádění PA po roce 1989 citelně zasáhla celé tělovýchovné
hnutí. Došlo k zásadním změnám v
 ekonomicko-sociálních podmínkách a zvýšení tlaku na získání/ udržení
živobytí, a naopak v možnostech využívání volného času (vnější změny),
 přechodu ke konzumnímu způsobu života, od aktivního provádění k
pasivnímu přijímání, nejen v oblasti PA (vnitřní změny).
Nejsou děti! Častokrát slyšená fráze, někdy spíše zástěrka za neochotu zjistit
faktický stav v místě, hledat možnosti a hlavně pustit se do práce.
18
(http://www.demografie.info/?cz_popvyvoj)
Nejsou děti? Deklinace demografické křivky obyvatelstva včetně snižování
křivky porodnosti dětí v České republice, je neoddiskutovatelným faktem. Nelze
srovnávat tehdejší vrchol v r.1974 (193 000 narozených dětí v ČR) se stavy pod
100 000 narozených za rok (96 tis./r.1995., resp. 91 tis./r.2000). Současná průměrná
čísla s oscilací kolem 100 000 narozených dětí za rok spolu s nabídkou širšího
spektra volnočasových aktivit a novými sporty zásadně změnila role aktérů na poli
sportu.
Méně
dětí,
lákavější
a
snadno
dostupnější
aktivity
sportovního
i
nesportovního charakteru a nástup „trendy“ sportů, které těží z faktoru novosti a
snadnější, kratší etapy učení se technice daného sportu („přijdu -a-jdu-hrát“), jsou
zásadní objektivní realitou, kterou náborový pracovník musí při získávání noviců do
basketbalu zdolávat.
Nejvíce jsou postiženy oddíly v malých městech a vesnicích, kde bojují o
každého hráče, častokrát o přežití sezóny. Spíše pravidlem než výjimkou je, že
oddíly v menších místech musí spojovat ročníky, aby u nich mohl vzniknout tým
pro účast v některé žákovské soutěži. Tento nedostatek dětí má i své ekonomické
příčiny. Největším sponzorem českého sportu jsou v současné době rodiče, kteří
většinou musí koupit kompletní vybavení malého sportovce, platí nemalé
příspěvky, dopravu k utkáním a nuceně se stávají přeborníky v plánování času,
19
„time managementu“, logistice převážení potomků na tréninky, zápasy, a ve
využití jalové doby, kterou syn/ dcera tráví na hřišti, či stadiónu. Přidá -li se k tomu
ještě další sportující sourozenec, zatížení rodiny stoupá. Není prot o divu, že pro
mnohé je to oběť, která jde často nad jejich možnosti.
Přesto všechno počty dětí nejsou zásadní překážkou při vstupu dětí do
organizované PA. Vedle výše uvedených faktorů negativně ovlivňujících účast dětí
v pravidelném sportování je to, bohužel, nedostatek kvalifikovaných a zapálených
trenérů, kteří by dokázali předávat malým sportovcům své znalosti, zkušenosti a
získané vzdělání („know-how“) spolu s láskou k danému sportu a byli ochotni se
jim věnovat (přístup). Pro „cizí“ děti, ve svém volném čase, v naprosté většině
zdarma a na pozadí velké trestně právní odpovědností, které jsou vystaveni.
Děti jsou! A pořád budou, jen je potřeba k nim najít cestu. Nedostatek již
pociťují i velké, „televizní“ sporty typu fotbal a hokej, které podobně j ako ostatní
menší sporty musely obrátit svou filozofii rekrutování dětí a vydat se za nimi.
Když nemůže hora k Mohamedovi... Filozofie získávání dětí do sportu, různé
náborové a „promo“ akce proto musely reagovat na tyto změny. V první řadě
musely odpovědět na otázku, co změnit a co z minulosti ponechat, aby s vaničkou
nevylévaly i dítě a neobjevovaly objevené.
2.3 Otázky k zodpovězení před náborem – proč, jak a v jakých podmínkách
bude sportování probíhat
Dříve než se trenér vydá do první školy a náborový pracovník zadá reklamní
plakát, měli by si vedle rámcového plánu (viz níže) zodpovědně odpovědět na
následující otázky, které je budou provázet od náborů dál další činností:

Chcete to opravdu dělat?
o úspěšnost náborů, následného uplatnění nabraných dětí, eventuálně
jejich další působení ve sportu jsou na začátku často závislé od prvního
vjemu, jevu známého z psychologie jako „haló efekt“ , spolu s
očekáváním změny. Potom však nastupuje dlouhodobá práce. Je to tedy
váš chvilkový rozmar, nebo opravdový, dlouhodobý záměr?
20

Pro koho to chcete dělat?
o podpora klubu, logistická, materiální, renomé klubu, apod., jsou spolu
s možností završení práce v určitém místě/ klubu významnou pobídkou
a pomůckou při náborech. Dělat nábory jako „no-name“ lze bezesporu
také, ale ztrácíte body hned na začátku.

Sám nebo s někým?
o zastupitelnost a vzájemné doplňování je vždy výhodnější a efektivnější,
než zvládat všechno sám. Týká se praktických věcí při rozdávání
propagačních materiálů a sběru návratek, účinnosti práce ve dvojici (č i
více lidech), dělby práce, ale i psychologické stránky přesouvání
pozornosti, využívání kontrastu při motivační řeči, ukázkách apod., a
pokračuje
až
do
efektivnějšího
samotného
vedení
n avazujících
pohybových programů.

Co si od projektu slibujete?
o je fér si na počátku rámcově vymezit hranice svého působení, aby pak
zklamání z výsledků nepřešlo v trenérský negativismus, a naopak
úspěchy byly brány jako bonus, který může, ale nemusí v konkurenci
ostatních týmů/ klubů, přijít,
o je statečné si otevřeně říci, zda máte šanci vidět výsledky své práce až
do finálního stadia. Jaké jsou vaše možnosti (viz dále), hodláte vést
přípravky a další pokračování na úrovni rekreačního, výkonnostního, či
dokonce vrcholového sportu? Je to vaše vlastní seberealizace, chcete
dosáhnout „úspěch“, nebo očekáváte i nějaký profit?

Jaké jsou objektivní podmínky pro provádění projektu?
o lidské zdroje

jaké máte reálné počty dětí na oslovení ve vaší náborové oblasti?

budete moci využít potenciál asistentů, rodičů, příznivců?

budete nabírat pouze děvčata/ chlapce, či zvolíte skandinávský
model koedukovaných společných přípravek chlapců a dívek?
o materiální a finanční podmínky

jak jste pro provádění náborů a pravidelnou činnost následných
přípravek vybaven? Pokryje vaše náklady vysílající organizace,
21
nebo se musíte postarat kompletně o všechno včetně finanční
úhrady?

jsou podmínky, ve kterých budete nábory provádět a dále v nich
pracovat, neměnné, nebo zde lze vystopovat možnosti vylepšení?
o institucionální (školy, zastupitelské úřady, kluby/ sportovní oddíly, aj.)

jaký charakter mají instituce, které hodláte oslovit, anebo s nimi
budete
(muset)
Prosportovní,
spolupracovat,
neutrální,
či
eventuálně
zaměřené
jiným
koexistovat?
směrem
až
antisportovní?

máte v institucích své „trojské koně“, nebo jdete do neznáma?
Strategii pak nutno přizpůsobit i této skutečnosti.

Jaké jsou subjektivní podmínky pro provádění?
o jak jste na tuto práci vybaven Vy?

již jste někdy nábory prováděl, máte s nimi alespoň základní
praktickou, v lepším případě i teoretickou zkušenost?
o máte pro provádění náborů a eventuální další vedení přípravky nějakou
kvalifikaci, licenci, které dokladují, že v oboru jste proškolení/
vystudovaní, nebo se plně spoléháte na to, že vše zvládnete i bez
„papíru“?
o chcete dětem nabídnout, všeobecnou základní přípravu, nebo se již
zaměřovat na daný sport?
2.4 Kdo jsou „děti v mladším školním věku“ – fyzické a psychické determinanty
tohoto období
Přechod dítěte z etapy předškolního věku, z hravého prostředí mateřských
školek a obecně s menším rozsahem fixních časových povinností, které mohlo ve
větším rozsahu brát ohled na zvláštnosti jednotlivců, do prostředí pevně sevřeného
rozvrhem vyučování, vrženého plnou parou do vztahové dynamiky nového třídního
kolektivu, není pro děti nic snadného.
Fyzická stránka

po prvním růstovém skoku se růstová křivka v tomto období zpomaluje. Výška
chlapců a dívek je do 10. roku věku podobná. Pak děvčata rostou rychlejším
22
tempem ve srovnání s chlapci až do zhruba 13. roku věku. Největšího nárůstu
výšky dosahují dívky mezi 8.-13. rokem s růstovým vrcholem v 10-11 letech
(peak height velocity, PHV), hoši v rozmezí 10./11.-15./16. roku a s PHV ve
13 letech,

tělesný vývoj a tělesné znaky jsou velmi individuální – vyskytují se rozdíly
v biologickém
a kalendářním věku
+/- 12 měsíců v obou směrech
(chronological vs. maturation age),

neměli byste se proto nechat zmást a zaměřovat se výhradně na vysoké, statné
postavy, a předem odmítat menší, slabší děti, které se na první pohled pro
sport nehodí (akcelerace/ retardace). Bývají v různé míře nemotorné,
pohybově a sportovně naivní, nemají odhad rychlosti a vzdálenosti, zkrotit
míč pro ně je poměrně těžký úkol,

rozdíly lze odhalit mezi dětmi, které rodiče s sebou brávají sportovat, do
přírody a vedou k pohybu obecně, a chlapci a dívkami bez této zkušenosti.
Obdobnou paralelu lze vysledovat mezi dětmi z menších měst a vesnického
prostředí, oproti typicky městským; tento vývoj se pak v dalším období
převrací v neprospěch těch prvých, kteří nemají takovou nabídku kroužků a
organizovaných sportovních aktivit jako mládež ve městech,

nedokončený vývoj dýchacího svalstva u nich způsobuje, že jsou unavitelnější
a nezvládají delší, zvláště monotónní úseky pohybového zatížení,

nedostatek pohybu při sezení v lavicích u nich způsobuje statickou námahu,
nutno proto vždy děti před zahájením cvičení nabudit a „rozdýchat“.
23
Psychická stránka a sociální aspekty pohybové přípravy

děti žijí v přítomnosti a v představách. Paní učitelka, či pan trenér jsou pro ně
velkou autoritou, co jim poví, bývá častokrát „svaté“. Nedochází u nich
k výrazným výkyvům psychického vývoje (srovnejte s následujícím nástupem
prepuberty a puberty),

jsou velmi spontánní, živé, ale neudrží dlouho pozornost. Pohybové aktivity,
kterými procházejí, je proto musí zaujmout a musí být pestré, dynamické,
nejlépe námětové, aby je vtáhly do hry, a musí se provádět v kratších
časových úsecích. Určité rozdíly lze vysledovat u dívek a u chlapců (dynamika
provádění, zaměření na činnost, nebo na výsledek, kontaktní sportovní hry vs.
rytmické pohybové činnosti s hudebním doprovodem, atp.) a je třeba je
respektovat,

přechod z předškolního období do etapy pravidelné školní doc házky
charakterizuje větší institucionalizace osobnosti a pevnější režim dne, dochází
k významnému poklesu pohybové aktivity,

dívky vyspívají v průměru o 2 roky dříve než chlapci,

děti v tomto věku navazují první dlouhodobější kamarádské vztahy, aj.
Cvičitelé a trenéři sportu musí chápat a plně využívat význam tzv. citlivých
období pro rozvoj schopností a dovedností (sensitive periods of development), která
jsou ve vývoji dětí unikátní, a jejich nerespektování vede k dřívějším limitům
rozvoje
sportovcova
potenciálu.
Připravenost
dítěte
na
přijímání
podnětů
tréninkového charakteru (readiness) je klíčová pro zahájení určité etapy sportovní
přípravy dítěte a ovlivňuje jeho plné zapojení s ohledem na jeho stupeň růstu,
zralosti a vývoje. Umožňuje mu provádět úkoly a dosahovat na požadavky tréninku a
soutěže. Připravenost lze charakterizovat jako správný čas k dosažení optimální
adaptace vzhledem k motorickým dovednostem, svalové síle a aerobnímu výkonu.
Většina dětí mladších 12 let má minimální představu o požadavcích soutěžního
sportu. Nemají sklony soutěžit, pokud se na něj ještě necítí, nebo o něj nemají zájem
z důvodů přímého srovnávání. Těmto dětem by neměla být odpírána účast ve
sportu. Herní podmínky a očekávání dospělých by se měly upravit tak, aby
vyhovovaly vývojovým možnostem dítěte. Hry na malém prostoru (small-sided
24
games) poskytují ideální příležitost pro mladé sportovce rozvíjet své technické
dovednosti v prostředí bez tlaku na výkon a podporujícím zábavu.
Praktické zásady uplatňované do pohybové přípravy dětí v mladším školním
věku

obsáhnout co nejširší pohybový základ cvičení pro získání dovedností

„šáhnout si„ na širokou paletu činností a dovedností, nabourat
předsudky a stereotypy o typech cvičení, motorické náročnosti,
intenzitě, apod.,
o nezaměňovat však s neřízeným, samovolným procesem – i přísně
vedené a pohybově náročné cvičení děti baví, musí ale být smysluplně
řízené a racionálně vedené v odpovídajícím bezpečnostním rámci,

položit obecné a speciální základy pro učení se dovednostem v daném sportu –
učení se pohybovým dovednostem (skills) v procesu motorického učení
(motor learning),

NEHNAT SE ZA VÝSLEDKY,

předat děti dál tak, že další trenér bude moct pokračovat v jejich rozvoji, ne
napravovat chyby z předchozího období („aspoň je nezkazit“),

využívané pojmy
o pestrost, novost, motivace, vnitřní náboj, zábava, pozitivní zpevnění,
zaměřenost, cílenost, řízení (ovladatelnost tréninkového procesu),
kontrolovatelnost, ověřitelnost, zpětná vazba,
o fádnost, rigidita, nahodilost, zmatečnost, neopodstatněnost, míjení se
účinkem, neřízenost, nekontrolovatelnost, neověřitelnost.
2.5 Co je basketbal za sport a jaké typy a povahy dětí zde mají vyšší
pravděpodobnost se udržet, případně uplatnit
Basketbal je týmová branková hra kontaktního charakteru. Tolik jedna z
možných definic, která rámcově odlišuje hru basketbal od jiných, zvláště
individuálních sportů. Přidáme-li k tomu, že se hraje na koše, lépe řečeno, že míč je
třeba dopravit do koše, který visí poměrně vysoko, a že mí č je nutné poměrně
25
mistrně ovládat, má-li hráč ovládat míč a ne naopak, pak je zřejmé, jaké typy dětí je
vhodné vybírat.
Nabírané/ vybírané děti v mladším školním věku, budoucí hráči a hráčky, by
ideálně měly mít „od Boha“ nadprůměrné rychlostní schopnosti a výbušnost, což při
obecném náboru je na místě prakticky nezjistitelné, a dostatečnou výšku. Ta je
vizuálně a/nebo z výšky rodičů patrná a relativně snadno predikovatelná a je jedním
ze zásadních indikátorů pro výběr do basketbalu. Odhadnout lze vizuálně i budoucí
typ postavy a hmotnost. Ty jsou pro hru rovněž důležité, i když dvojsečné. Např.
vyšší hmotnost při stejné výšce je v basketbalu výhodou, avšak pouze do momentu,
kdy
přesáhne
optimum
vzhledem
k typu
hráčovy
postavy.
Pak
se
stává
problematickou zátěží. Nepřipouštějte si k tělu bílé lži, že „on/ ona z toho vyroste“,
či „jak začne růst, tak se z toho dostane“. To samozřejmě možné je, ale jen do určité
míry a s velkým úsilím. Úprava hmotnosti je pracný a dlouhodobý proces, zvláště
když v tomto věku dětí zde úvahy o větším hubnutí, či dietách, s výjimkou
zdravotních indikací, nemají místo. Proces je o to složitější, že na něm musí být
zainteresováno jak dítě, tak rodina a rodinné okolí, což bývá kamenem úrazu, a
trenér má fakticky malou možnost do něj vstupovat.
Tělesnou výšku a hmotnost jde v prvních cvičebních hodinách po náborech i
exaktně změřit, což přímo v průběhu náborů je hůře realizovatelné. Nutné je ovšem
položit si zásadní otázku proč to dělat, tedy zda to má v současných podmínkách
smysl. Jste na tom tak dobře, že si můžete dovolit v prvotních náborech hned děti
vybírat a, snad ne, dokonce je v počátku i odmítat? A tak i když by měly být
v hledáčku ideální „litevské“ typy pro basketbal s dlouhými končetinami, velkýma
nohama a s vysokými rodiči, praxe hovoří jasně pro získávání maximálního množství
veškerých zájemců o daný sport. Vedle prokázaných čísel dokumentujících migraci
mezi sporty a bohužel i odchody ze sportování vůbec, viz kapitola o odpadávání dětí
ze sportu, byste tím naprosto neodůvodněně a hlavně zbytečně způsobili malému
chlapci/ děvčátku psychické trauma z nepřijetí do pohybového kroužku, kam se
s natěšením přihlásili, anebo jej měli zájem vyzkoušet.
Basketbal je kontaktní sportovní hra. Trend moderního basketbalu hovoří pro
větší fyzickou vybavenost a mohutnost postavy. Ještě podstatnější než prosté tělesné
rozměry je nutné tuto skutečnost mentálně přijmout, vyrovnat se s ní a postupně se
na ni adaptovat. Proto děti, které jsou ze své povahy neodolné, lítostivé, plačtivé, či
26
cítíte-li, že v rodině panuje nadměrné, nepřirozeně hyperprotektivní, ochranářské
prostředí, je velmi pravděpodobné, že tyto děti zde složitě budou nacházet místo a
časem pravděpodobně odpadnou. Naopak buďte velmi opatrní a citliví na jedince
biologicky nezralé (retardované), které za svými vrstevníky zaostávají, pomaleji
vyzrávají a jejichž čas teprve přijde. Neodpustitelnou chybou by bylo tyto jedince
identifikovat jako pro basketbal, či sport nevhodné, viz kapitola „Kdo jsou děti v
´mladším školním věku´“.
Psychické procesy, mentální výbavu, povahu a chování nelze při všeobecném
výběru podrobně posuzovat – buďte rádi za každého jedince. V dalších etapách je
však nutno již s těmito charakteristikami pracovat a posuzovat je, jelikož týmová
soudržnost, komunikační charakter basketbalu a interpersonální vazby a vztahy
nabývají s věkem na důležitosti.
Ernst Hemingway řekl kdysi o baseballu, že to jsou rychlé šachy. V případě
basketbalu platí to samé, možná ještě více, jelikož se hraje na menším prostoru a
v interakci s narušováním vlastní hry protivníky s jejich vlastní týmovou strategií.
Hráči basketbalu musí rychle reagovat na měnící se podněty a vybírat optimální
řešení na základě individuální a/nebo týmové přijaté strategie. I z tohoto důvodu
mentální výbava dětí, které přicházejí do přípravek, jejich učenlivost a školní
prospěch mají svou váhu. Obecně platí, kdo ve značné míře a poměrně brzy nezvládá
běžné školní povinnosti, nezvládá pak s vysokou pravděpodobností následně ani
tréninky a hru v basketbale, ve kterém se s postupem do vyšších věkových kategorií
objevují náročnější cvičení na vnímání a zapamatování a stoupají nároky na jejich
uplatnění ve hře. Úspěšní jedinci v basketbalu s trojkami v žákovské knížce, a/nebo
častými nepodloženými absencemi ve škole již na prvním stupni ZŠ jsou zde naštěstí
stále spíše výjimkami, než pravidlem.
27
Basketbal není závod na 100 metrů, kde závodník reaguje na výstřel a vybíhá.
Projevuje se zde úzký vztah (korelace) požadavků na hru s vnímáním, mentální
percepcí, rozpoznáváním signifikantních jevů pro daný sport, výběrovou reakcí na
podnět, analýzou a volbou při hledání optimálního řešení ze zvládnutých typových
situací a jako vrchol i kreativní řešení.
Z toho důvodu je bezesporu ideální v posloupnosti na stupnici vlohy – nadání
– talent nalézt mladého jedince, který je disponován charakteristikami, které se blíží
k hranici talentu. Častokrát dochází k nadužívání tohoto pojmu, kdy se za talent
označuje každý nadprůměrný hráč. Opravdový talent je jev velmi zřídkavý.
Charakterizuje ho vysoká úroveň projevených dispozic v různých oblastech a
parametrech fyzických i psychických, které se u tohoto jedince synergicky skládají
do výsledného projevu, a objevující se statisticky ve sféře nad dvěma směrod atnými
odchylkami od průměru (zhruba 5% populace). Šťastný to trenér, kterému velký
počáteční nabíraný vzorek, nebo jeho usilovný skautink, či prostá náhoda takového
hráče přivede.
Obecně jak při náborech, tak v průběhu dalšího profilování sportovních
přípravek je zásadní hledat děti s parametry, vlastnostmi a charakteristikami, které

je možné rozvíjet, jsou trénovatelné a jsou podstatnými znaky pro
basketbal (většina základních obecných fyzických a psychických aspektů
osobnosti),

a rovněž znaky, které jsou obtížně, nebo nejsou vůbec trénovatelné a mají
různě vysokou korelaci k výkonu (typickým příkladem jsou např. výška,
dispozice k rychlosti, herní inteligence, temperament, povaha, apod.).
28
Toto vše podtržené vnímáním jejich rodinného prostředí, ze které ho děti
vycházejí a které je v mladším školním věku stále alfou a omegou pro jejich interakci
s okolním světem. Je-li dítě opečovávaným jedináčkem, kde „prosportovní“ rodinné
klima na první pohled absentuje, dítě nezná turistické výlety, vyjížďky na kole,
nechodí plavat, či společné sportování venku se sourozenci/ vrstevníky/ rodiči je u
něj sporadické, vaše šance pro získání takového dítěte, eventuálně pro jeho další
uplatnění významně klesají. Kdo umožňuje a zajišťuje přítomnost dítěte v kroužku?
Kdo v konečném důsledku rozhoduje o tom, zda dítě pojede na rodinnou oslavu, či na
sportovní akci?
2.6 NÁBOR NEBO VÝBĚR a kritika rané specializace
„ The times, they are a-changin´…“, že časy se mění, poznal nejen Bob Dylan,
ale i spousta trenérů, kteří zažili dobu všeobecných náborů na základních školách, či
velkých hromadných akcí organizovaných oddíly a stovkami dětí v první etapě
oslovování a přeplněných tělocvičen. Tento jev je v transformované podobě nyní
k vidění výhradně ve větších aglomeracích a vedou k němu sofistikované způsoby
oslovování dětí přizpůsobené místním podmínkám vedené proškolenými odborníky,
což v minulém režimu nebylo v takové míře zapotřebí. V podmínkách menších měst
a vesnic bývá situace zcela odlišná, ovšem i zde lze vytěžit z minima maximum, jak
ukazují dlouholeté dobré příklady měst s menším počtem obyvatel a naopak.
Současné oslovování dětí pro pravidelné sportování má převážně charakter
náboru, jelikož ani testování vhodné pro velké soubory, ani rané profilování
v prvopočátcích nemá nyní praktické opodstatnění a smysl. Při pravidelně
prováděných náborech s pečlivě vedenou administrativou lze spolu se správně
vedeným sportovním programem v následných letech ve všeobecných basketbalových
přípravkách dosáhnout kvalitativně na úroveň výběrů, tedy na úroveň, kterou kdysi
zaručovaly vyšší počty vstupujících dětí do pohybových přípravek a počet
dostupných cvičitelů/ trenérů.
Způsob práce s dětmi v počátečním stádiu tzv. základní etapy sportovního
tréninku, tj. poměr všeobecné a specializované přípravy v tomto období, rozvoj
dovedností, nebo důraz na výsledek, přirozená cesta s respektováním věkových a
individuálních zvláštností, nebo urychlený proces k získání taktické převahy u těchto
29
dětí, charakterizuje v podstatě dvě cesty, kterými děti ve sportovních přípravkách
procházejí.
Cesta k trvalejším pohybovým a psychickým benefitům, udržitelné kvalitě
celkové kultury pohybu, pevněji položeným herním základům a v konečném
důsledku k menšímu počtu odchodů dětí ze sportu vede přes všeobecný, postupný
rozvoj dovedností dětí, pestrou obsahovou náplň s pedagogickým, technickým i
taktickým přenosem z plejády různých her a přiměřeného, odpovídajícího zatížení.
Tato cesta je delší a pomalejší. Je náročnější na zařazení a zvládnutí většího
záběru pohybových a sportovních aktivit a zvláště v začátcích i riskantnější a
nevděčnější – výsledky se totiž zákonitě dostavují po mnohem delší době, než
některá klubová vedení a zvláště mnozí rodiče jsou ochotni připustit. Je zde tedy
nutná pravidelná osvěta blízké veřejnosti. Od prvních náborů a úvodních hodin ve
své přípravce máte dvojí volbu.
A. raná specializace (early specialisation)
i. basketbalový trénink je od počátku hlavní obsahovou náplní,
ii. děti mají vytýčenou cestu k výsledkům. Počítá se a „řeší se“ vítězství,
iii. výsledek a výkon je nadřazen dovednostem, cesta k jejich poznávání a
získávání se zkracuje,
iv. všeobecná pohybová příprava je ponížena, či absentuje vůbec. Děti sporadicky
přijdou do styku s atletikou, gymnastikou a jinými hrami, než basketbal,
v. děti tráví celoročně veškerý čas tréninku v tělocvičně.
B. trénink respektující věk dětí
i. basketbalový trénink je pouze jednou z obsahových součástí,
ii. prohra a vítězství mají stejnou hodnotu, nepřeceňuje se jedno, ani d ruhé.
Důležitá je snaha a úsilí,
iii. získávání dovedností a zlepšování stojí výše než samotný výsledek a výkon,
nesleduje se absolutní správnost provedení,
iv. děti na tréninku hrají různé hry a setkávají se s množstvím různých dovedností
– běhají, skáčou, přeskakují, plazí se, válí, hází a/nebo chytají předměty různé
velikosti, tvarů a hmotnosti, přelézají/ podlézají, balancují, šplhají, apod.
30
Klady a zápory obou cest spočívají v rozdílu upevňování dovedností a
psychické pohody, kterou děti zažívají. Nejčastěji citovanými odpověďmi pro účast
ve zvolené pohybové aktivitě, které malí sportovci zmiňují, jsou

mít z toho radost, aby je to bavilo,

poznávat a učit se nové dovednosti,

zkoušet, co dokážou/ dovedou, a

zažívat vzrušení a osobní pocit, že se jim něco podařilo, něco dokázali.
Naopak vnější, zástupné faktory, které představují získávání cen, vyhrávání a
dělat radost někomu dalšímu, se v odpovědích seřazují nejníže.
První způsob je pohádkovou cestou do pekel. Rychleji se dosahuje technické a
taktické zralosti, děti dříve sportovně dospívají, a rychleji dochází k e konci cesty,
kterou teprve měly procházet a poznávat. Bývají sportovní rutinou přesycené a ve
větším měřítku odpadávají ze sportování vůbec, děvčata až šestkrát více, než chlapci.
Že je tato cesta lemována dřívějšími bohužel často celebrovanými vítězství mi
v „malých“ šampionátech, je nasnadě. Chleba se však láme při přechodu ze základní
na střední školu. Zde by měla teprve začít etapa, ve které by se mladí sportovci měli
primárně zaměřovat na soutěžní dovednosti a taktická schémata vedoucí k úspěšnému
soutěžení (training to compete), viz světově uplatňovaný dlouhodobý rozvojový
model sportovce, LTAD model (Balyi a Hamilton, 2000; popsán v kap. 3). Kdo
z těchto předčasně sportovně vyspělých dětí vůbec ještě v dorosteneckém věku
sportuje, zatímco ostatní teprve docházejí ke kulminaci ve své obvykle poslední
etapě sportovního tréninku? Kdo z těchto dětí s podobnou zkušeností povede vlastní
děti ke sportování, či pohybovým aktivitám a stanou se mu součástí životního stylu?
31
Druhá cesta je obtížnější a zdlouhavější, ale zaručuje setrvávání vyššího počtu
dětí ve sportu a pevněji vybudované základy pro další pokračování v pohybových
aktivitách i s přenosem v dospělosti na vlastní děti. Jakkoliv v praxi nenajdeme
naprosto čisté prováděcí modely ať pro ranou specializaci (první způsob), či
optimálně vedenou pohybovou přípravy (druhý způsob), je možné i v současné etapě
vývoje společnosti cestou všeobecných náborů vyprofilovat daný tým na úroveň
výběru. Výjimku tvoří kluby s velkými náborovými vstupními vzorky, či kluby, které
jsou na vrcholu „potravního řetězce“ a vychované hráče si jednoduše kupují.
2.7 Formy náborů, jejich dělení a možnosti využití v praxi
Formy náborů jsou podmíněné různými faktory, z nichž tradice sportu v místě/
oblasti, lidský činitel a materiální podmínky klubu/ organizace, která se v náborech
angažuje, patří k zásadním. Ideální případ je, že se nacházíte v dostatečně zalidněné
aglomeraci, daný sport má ve vašem městě/ oblasti tradici a je etablován v povědomí
veřejnosti.
Klub, ve kterém působíte, či pro nějž nábory provádíte, je zároveň
sportovně úspěšný, mediálně známý a projevuje skutečný zájem na výchově vlastních
odchovanců včetně podílu na zajišťování podmínek pro sportovní přípravky. K tomu
je více či méně svázaný s dostatečným počtem základních škol vhodných pro
oslovení
dětí,
které
s klubem
mají
navázanou
nějakou
formu
spolupráce.
V neposlední řadě vy jako poslední článek máte pro nábor dostatečné prováděcí
podmínky, jste na nábor uvolněni do terénu, a/nebo jste na něm z nějakého důvodu
osobně zainteresováni. Máte tyto podmínky?
Základní typy náborů a náborových akcí lze vnímat optikou
A. časové soustavnosti, dlouhodobosti (longitudinal recruitment) nebo,
B. vzdálenosti od nabíraných subjektů (dětí) a možnosti jejich přímého
ovlivňování („hands-on“ vs. „hands-off” processes).
A. časové hledisko náborů – nábory krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé
-
krátkodobé – jednorázové plánované, příležitostné až nahodilé akce
využívající škálu možností
o sportovní dny dětí pořádané školou, školní družinou, klubem či ve
spolupráci zmíněných subjektů,
32
o celostátní nabídkové akce pro děti a mládež v oblasti využívání
volného času typu Bambiriáda,
o propagačně náborové klubové akce s využitím osobností v daném
sportu a/nebo klubu,
o oslovování na veřejnosti – výjimečná forma, která vyžaduje takt,
„čich“ a odhad možností pro příležitost, aby nevyzněla odtažitě,
trapně – jedná se o výjimečnou formu, nedá se na ní zakládat.
-
střednědobé – různé typy vnitřních školských soutěží v trvání týdnů,
nejvýše měsíců
o školní Vánoční, Velikonoční a jiné turnaje, na kterých klub může
participovat poskytnutím hráčů jako rozhodčích, vedoucích týmů,
patronů akce, apod. – vedle primárního záměru oslovit děti může
tímto způsobem propagovat i svůj klub,
o mezitřídní školní turnaje, městské školské ligy, apod., v rámci
města/ okresu v soutěžích/ sportech s upravenými podmínkami v
tzv. malých formách (small-sided games), které klub může
spolupořádat a mít přímý přístup k potenciálnímu oslovování dětí
v ideálním věkovém segmentu pro nábor,
o výjimečně na této věkové úrovni celostátní soutěže postupového
charakteru v atletických a dovednostních soutěžích, kde lze hledat
pohybově nadané děti a somatické typy pro basketbal.
-
dlouhodobé
–
pravidelné
každoroční
systematické
nábory
na
spolupracujících základních školách
o využívají prostředí s největší koncentrací dětí v jednom místě a s
největším potenciálem pro oslovení,
o psychologicky využívají uzavřeného prostředí školní třídy pod
kontrolou paní učitelky – vpustí-li vás do třídy jako „bezpečného
vetřelce“ a dokonce cvičení doporučí, děti vás a informaci nechají
přijít blíže k sobě,
o v ideálním případě jsou na nabíraných školách umístěny i jednotlivé
basketbalové základny – zvyšuje se tím pravděpodobnost přihlášení
dětí do přípravky kvůli faktoru dostupnost, školní i sportovní
aktivity v jednom místě, roli hraje i vztah ke známému prostředí ,
33
o probíhají ve vymezeném časovém rámci, který nesmí nabourávat
školní výuku a musí počítat s omezenou možností na místě podat
obsažné informace,
o přímé sdělení dětem je tudíž nutno cílit směrem k motivaci dětí,
nabuzení jejich zvědavosti, eventuálně odkázat na fungování
přípravek v dané škole/ dané lokalitě a „spoustu kamarádů, kteří již
k nám z vaší školy do cvičení chodí…“,
B. hledisko míry přímého oslovování a dopadu na oslovovaný vzorek
-
přímé oslovování („hands-on“) – různé formy přímého oslovování dětí
s různým adresným dopadem (impact factor) – jsou náročnější na čas a
organizaci, probíhají na škále
o ukázkové hodiny pro žáky

vysoký potenciál motivačního působení,

ideální možnost pozorovat a na místě tipovat nadané jedince ,
o školní nábory posílené rozdáváním letáčků, propagačních předmětů,
aj. spojené s krátkou motivační řečí,
o rozdávání reklamních předmětů při propagačních akcích klubu ,
o oslovování při různých soutěžích a sportovních dnech,
o oslovování „na ulici“.
-
nepřímé oslovování („hands-off“) – méně administrativně náročné, má
nižší účinnost oslovení
o distribuce prospektů ve škole přes „přes vrátnici“, pedagogičtí
pracovníci rozdají náborové letáky do tříd bez vaší účasti ,
o plakáty, poutače, „bannery“ umístěné po dobu náborů ve školách
viditelně na místě s vyšší frekvencí návštěvnosti, obvykle to jsou
34
vstupní dveře, nástěnky, apod. Je nutno znát a respektovat zvyklosti
konkrétní školy, požádat a dohodnout se s vedením školy co, kam a
na jak dlouho lze umísťovat a rozhodně neprovádět soukromé
„partyzánské“ akce, které se v konečném důsledku mohou obrátit
proti vám,
o náborové inzeráty v dopravních prostředcích MHD, spoty v místních
médiích, tiskovinách nabízejících aktivity pro volný čas dětí, v
klubových předzápasových bulletinech, webových stránkách jak
klubu, tak sdružených informačních serverech pro děti a mládež – je
vhodné si po provedených náborech zhodnotit veškeré vstupy a
výstup, tj. ověřit počet dětí a typ náborové informace, díky které
přišly do přípravky, proti časovým, finančním, materiálním a jiným
nárokům konkrétního typu inzerce.
Obě formy přímého i nepřímého oslovování bývají většinou provázány,
překrývají se a vzájemně doplňují podle možností a strategie organizace, která
nábory provádí. Jeden faktor však zůstává konstantní a hraje ve prospěch náborů
veškerých sportů – děti v mladším školním věku naposledy ve valné míře inklinují
k pohybu ze své podstaty, dokud je narůstající věk a školní mlýn povinností a dalších
aktivit mimo školu přirozené chuti k pohybu nezačne zbavovat. V konečné fázi je
však úspěch při náborech podmíněn vztahem rodičů ke sportu, jejich bývalé
sportovní kariéře, zvláště otců.
Rozevírají se nůžky mezi sportujícími rodinami s dětmi, kde pohyb v nějaké
formě je přirozenou součástí životního stylu, a na druhé straně rodiči, kteří své
nepohybové vzorce dokonale předávají na další generaci. Jsou-li v těchto rodinách
formy pasivní zábavy (sledování televize, návštěvy nákupních center, aj.) na
hodnotovém žebříčku vysoko, pak i přes eventuální vstup dítěte do pohybové
přípravky v této etapě je jeho pokračování ve sportu ohroženo rodinným klimatem a
vyšší pravděpodobností k přechodu do méně náročných pohybových forem (v lepších
případech), či opouštěním sportu vůbec (v horších případech).
Nejlepší a svým způsobem nejdokonalejší formu náborů se si lnou vazbou na
další pokračování ve sportu představuje samotná dlouhodobá práce klubu, který má
dobrou pověst a výsledky v práci mládeží. Povědomí veřejnosti, zvláště té aktuálně
35
rodičovské, ústní přenos doporučujících informací a letitá tradice převyšují kredit
ostatních náborových forem a jsou cennou značkou dané organizace.
2.8 Všeobecné basketbalové přípravky – obecné zásady a praktické prováděcí
pokyny k náborům
Obecné zásady
A. jakákoliv pohybová příprava nebude fungovat, pokud nezajistíte její základní
prováděcí podmínku – BEZPEČNOST provozu a minimalizaci rizik,
B. děláte všeobecnou přípravu, ne vrcholový sport,
C. děláte s malými dětmi – respektujte jejich věkové zvláštnosti,
D. děláte s děvčaty/ kluky – respektujte jejich fyzické, psychické a jiné
zvláštnosti,
E. děti nejsou vaše, patří rodičům. Můžete je přesvědčovat, ne jim rozkazovat či
vyčítat,
F. basketbal chcete dělat vy. Děti a rodiče o tom napřed musíte přesvědčit.
ad A. Bezpečnost je primární podmínkou pro zdárný průběh jak náborové akce, tak
pro pokračování a samotnou činnost následných hodin všeobecné přípravky
jako
pokračování
náborů.
Stěží
budete
rodičům
dokazovat
zdravotní
prospěšnost cvičení, když cvičenec v hodině narazí na nezasunutou švédskou
bednu do nářaďovny, nebo si roztrhne dlaň o třísku z poškozené lavičky.
Bezpečnost
v sobě
zahrnuje
nejen
kontrolu
a
zajištění
prostorových,
materiálních a technických podmínek pro bezpečné „fyzické“ provádění
pohybové činnosti, ale i podmínek pro psychicky příjemné prostředí, přitažlivé
bez rozdílu pro děti v tomto věku. Nepatří sem proto vůbec zbytečné nároky
na výkon, aniž by to vylučovalo soutěživost mezi cvičícími. Nadměrně hlasité
instrukce, či dokonce pořvávání po dětech je s jistotou odradí, tak jako
neuspořádaný, zmatečný průběh hodiny, kterou si cvičící pořádně neužijí.
ad B. Smyslem náborů je děti nabrat, aklimatizovat je v pravidelném pohybovém
režimu a ve sportovním prostředí a následně je předat do další etapy pohybové
sféry. V souladu s komentáři v kapitole 6 je nutné přizpůsobit obsah, metody a
formy náborů jako celku požadavkům a cílům náborů, nechcete -li přijít o
36
získané děti již v raných etapách sportovní přípravy. Uvědomte si, že
všeobecně
rozvíjející
pohybová
příprava
se
zaměřením
na
učení
se
dovednostem má jiné prováděcí podmínky, než vrcholov ý sport, který je
zaměřen na výkon a na výsledky.
ad C. Malé děti v tomto věku nejsou pouze zmenšenými kopiemi dospělých. Jsou
samostatným „lidským druhem“. Mentálně, fyzicky, vývojem orgánů, malým
počtem a nízkou úrovní zvládnutí dovedností a spoustou dal ších parametrů.
Respektujte proto jejich specifika a věkové zvláštnosti. Vy se musíte
přizpůsobit jejich světu, chcete-li, aby vás do něj vpustili, oni to neumí.
Seznamte se základními charakteristikami a vývojovými zvláštnostmi u dětí
v mladším školním věku (viz např. kapitola 4). Děti častokrát nevnímají, co po
nich požadujete, či si vaše instrukce nedokážou přeložit do svého jazyka a
vnímání.
ad D. Chlapci a děvčata jsou ze své podstaty jinak stavění, vybavení, jinak zaměření
a chovají se rovněž jinak. Hlavní rozdíl spočívá v jejich zaměření na výkon,
nebo na provádění viz kapitola 11. Pokud budete respektovat, že obě pohlaví
jsou vnímavá a citlivá na jiné skutečnosti a vjemy a rovněž odlišně a v různé
míře na ně reagují, posílí to vaše šance děti do pohybových přípravek a
následného sportování nejen získat, ale i je v nich udržet. Seznamte se
základními fakty, která jsou typická pro pohybové aktivity/ sportování dívek a
chlapců.
ad E. O tom, co děti v konečném důsledku budou vedle školní docházky dělat,
jakých aktivit se budou účastnit, eventuálně jakou formu pohybové činnosti si
zvolí, prakticky rozhodují jejich rodiče. Mimoškolní program dětí je poplatný
jak jejich časovým možnostem, možnostem řešit převozy dětí, více a více se
derou do popředí otázky finanční dostupnosti. Volba konkrétního druhu sportu
bývá z jejich pohledu až druhořadá, jakkoliv pro náborové pracovníky/ trenéry
důležitá. Že by dítě mělo nějaký pohybový kroužek navštěvovat, můžete
rodiče pouze přesvědčovat, ale ne jim to dávat „příkazem“, či jim to vyčítat.
Odpovědnost nesou oni.
ad F. Basketbal je pouze jedním z mnoha sportů z mnoha pohybových oblastí, ve
kterých se dítě může realizovat a profilovat. Mějte v konečném důsledku na
paměti, že konkrétní sport je až na posledním místě v hierarchii konkrétní
37
sport – sport – organizovaná pohybová aktivita (cvičení) – pohybová aktivita
jako celoživotní styl. O tu jde na prvním místě.
Okolností a vlivů pro volbu té které pohybové aktivity, či konkrétního sportu
je nepřeberné množství. Roli může hrát místní tradice, vlastní sportovní historie v
rodině, osobní inklinace k typu pohybové činnosti, dostupnost a/nebo příležitost
v daném sportu, vhodný typ postavy, temperamentové a povahové založení dítěte,
pravděpodobnost dosažení úspěchu aj. Pro někoho může být basketbal atraktivní jako
branková sportovní hra svou dynamičností a týmovou komunikací, jiného nároky na
zvládání techniky ovládání míče a kontaktní charakter mohou odrazovat. Umění
náborového pracovníka a dále cvičitele/ trenéra v přípravce je děti a rodiče o
krásách, výhodách a prospěšnosti basketbalu přesvědčit.
Praktické prováděcí pokyny k náborům

získejte a/nebo plně využívejte svou kmenovou základní školu a další
spolupracující ZŠ; vytvořte fungující provázanost na ose ředitel/ vedení školy
– družina/ družinářky – školník (a uklízečky),

prokažte svou kvalitu a dlouhodobost – staňte se součástí školy bez nároků
na jinou, než běžnou pomoc a starání z její st rany – dobré nábory a přípravky
musí probíhat tak, že o nich vedení jakoby ani neví, nemá s nimi žádné
starosti, resp. doslýchá se o nich jen to pozitivní,

nabídněte cvičení pro děti zdarma – je-li to možné, nevybírejte v první fázi
poplatky za cvičení, aby sem měly přístup i znevýhodněné děti. Cvičení
samotné a jeho pravidelnost stejně vzorek v přípravkách proseje,

nepřetahujte děti na jiné školy – jedna z největších a nejzbytečnějších chyb,
které se trenéři přípravek dopouštějí ve snaze naplnit sportovní třídy mimo
školu, kde nábor probíhal. Nejméně do přechodu z 5. do 6. třídy ZŠ nemá
v basketbale smysl děti uměle sdružovat do jedné školy. Školní kolektivy se
budou stejně měnit s přechody na víceletá gymnázia a nadané děti budou
přecházet sem včetně nadaných sportovců,

ukažte zisk pro školu – informujte vedení školy o počtech žáků ve cvičení,
dokumentujte publicitu cvičení na veřejnost, prokažte materiální podporu při
vybavování a obnově tělocvičny, ve které cvičení probíhá, apod. ,
38

nepodbízejte se a „netlačte na pilu“ v případech, kde škola, rodiče, či dítě
v nějaké fázi náborů s vámi nehodlají spolupracovat. Méně je více i v tomto
případě. Rozumný ředitel, či rodič prospěšné účinky pohybové činnosti chápe,
v opačném případě nemá smysl někoho přes míru přesvědčovat. Dítě lze
ovlivňovat také jen do určité míry, aby se kompletně proti nabízenému
kroužku nepostavilo a priori („bumerangový efekt“),

zásadně využívejte k oslovování začátky nebo konce hodin a respektujte
nařízení v dané škole,

nepřetahujte optimální čas, který vám škola/ konkrétní třída k oslovení dětí
poskytne,

mějte připravená řešení, která ulehčí učitelkám administrativní zátěž
(informace na letáčku s odkazy a kontakty na vás, následné přímé oslovování
rodičů bez nutnosti zapojování pedagogických pracovníků, ukončit nábory
během prvního, nejdéle druhého týdne od vstupu do školy, atd.) .
Základní škola je velmi vhodný objekt pro pokusy
uplatnit nabídky různého charakteru. Uvědomte si, že
podobně jako vy nabízíte dětem cvičení, tak škola je
vystavena nabídkám různých prodejců školního vybavení,
počítačových programů, všemožného výukového materiálu,
levných
svačinek,
vzdělávacích
zájezdů,
výchovných
koncertů a jiných kulturních akcí. Představte si vedení školy,
za kterým jdete s „něčím dalším“. Vžijte se do kůže paní
učitelky, které do vyučovací hodiny chodí jeden sportovní
klub za druhým, děti jsou rušeny od práce a učitelka musí „restartovat“ jejich
pozornost a soustředění.
Výhodou při náborovém oslovování je velmi vhodné, až nutné

zajistit přítomnost dvou osob pro rozdělení úkolů (jeden mluví, druhý rozdává;
první předvádí ukázku, druhý tipuje vhodné děti; možnost využít metody
kontrastu při oslovování, slovně si „nahrávat“ navzájem, apod.) i pro
vzájemnou zastupitelnost a efektivitu náborové práce,
39

mít vhodně upravený zevnějšek a být patřičně oblečen – lidé obecně, natožpak
děti, dají na první vizuální dojem;
přijdete-li v nevhodném a/nebo
neupraveném oděvu, či v nějakém módním výstřelku, děti a dospělé okolí si
vás takto automaticky ztotožní se cvičením, které nabízíte, a se způsobem jeho
vedení (haló efekt),

mít svůj „výstup“ nacvičený, ověřený – vyzkoušejte si nanečisto svou
náborovou motivační řeč, změřte si její čas, nahrajte se, poslechněte se a
ověřte si, zda jste sdělili podstatné informace a jak na vás řeč působí,
vyzkoušejte si ji na dítěti z vašeho okolí; motivační řeč musí být krátká,
jednoznačná, přímá a působit více na emoční pozadí, než na rozumové
zdůvodňování, které děti v tomto věku nejsou schopné posoudit,

oznámit vedení, že do školy vstupujte a odcházíte a poděkovat za umožnění
náborů a za čas, který vám věnovali.
Obavy z nadpočetného zájmu o cvičení a úvahy „co-pak-s-nimi“ mají při
plánování své místo. Většinou jsou však spíše krásnou technickou potíží, kterou vám
v případě 40 a více početných skupin v tělocvičně mohou ostatní jen tiše závidět.
Není to problém, ze kterého byste měli mít obavu. Řešení nabízí přidat další cvičební
hodinu v době školní družiny, spíše se však uplatní letitý scénář, kdy počáteční
euforii střídá vystřízlivění a postupné odpadávání dětí. Započ tete-li nemoci a „ponemoci“, rodinné a jiné soukromé akce a akce dalších kroužků, kam dítě „musí jít“,
zůstane vám častokrát sotva dostatečný počet cvičících, ze kterého má vzejít nový
tým do pravidelné soutěže.
První hodiny cvičení se skupinou dětí do počtu 40 chlapců/ dívek ve
standardní tělocvičně s plochou 13-15m na 26-30m dokáže zkušený cvičitel
zvládnout, ideálně ve spolupráci s 1-2 asistenty pro dělení skupin a lepší zajištění
bezpečnosti. Do hry pak stejně vstoupí všudy přítomný faktor odpadávání dětí
(„dropout“), který je s věkem u děvčat až šestkrát vyšší než u chlapců.
S informovaností a sděleným plánem činnosti rodičům stoupá hodnota
projektu a pravděpodobnost pevnějšího příklonu z jejich strany. Je proto velmi
vhodné zorganizovat před zahájením cvičení schůzku s rodiči a dát jim úvodní
informace před sportováním:

Co dětem nabízíte a co bude obsahem cvičení
40

všeobecný program, viz výše v kapitole 6 o náborech, či
výběrech a dvojím způsobu sportování, je v tomto věku rodiči
lépe vnímán a přijímán – děti, jimž rodiče nalinkovali kariéru
v krasobruslení, tenise, hokeji a které v tomto věku mají již dva
až tři roky sportovního tréninku za sebou, sem chodit stejně
nebudou,

zmiňte pozitivní účinky pohybových aktivit pro vývoj mladého
člověka a zdravotní benefity – v minimálním rozsahu, jelikož na
schůzce budete mít rodiče s určitým zájmem o pohyb a poučovali
byste poučené,

kdo cvičení povede

zásadně na schůzce trenéra fyzicky představte, pokud informace
podává někdo jiný, než on; je vhodné, aby „svým“ rodičům sám
něco sdělil a řekl pár slov,

sdělte, kdo zastupuje trenéra/ cvičitele v případě nemoci,
služební cesty apod., či jak tyto situace budete řešit,

jak vypadá klub/ organizace, v rámci které přípravky organizujte

přestože rok pro plánování činnosti dítěte je dlouhá doba a
rodiče většinou neuvažují přes tento horizont, je vhodné podat
stručný nástin struktury klubu, ve kterém pak podle zájmu dítě
může pokračovat v daném sportu,
41

načrtněte úspěchy klubu a možnosti, které v dalších věkových
kategoriích nabízí; nevyplácí se podbízet se a přehnaně děti do
basketbalu lákat – bumerangový efekt účinkuje i zde a je na
trenérovi, aby během roku až dvou v přípravce děti pro basketbal
získal a „zbláznil“ a nesnažil se situaci zlomit během jednoho
sezení, viz kapitola o přechodu ze sportovních přípravek do
pravidelného sportování,

jak vypadá organizace cvičení/ sportování během celého školního roku

zopakujte a potvrďte hlavní informace z náborového letáčku o
čase a místě cvičení,

rámcově
popište
hlavní
obsah
sportovní
činnosti
během
jednotlivých tréninků i průběhu celého roku,

vymezte způsob příchodů/ odchodů, resp. přivádění/ odvádění
dětí do/ze cvičení konkrétně podle místních podmínek a
zvyklostí – platí zásada, že dítě musí být předáváno „z ruky do
ruky“ dohodnutému zákonnému zástupci. V jiném případě trvejte
na písemném sdělení, kdo dítě přivádí/ odvádí,

určete prostory, kam mají rodiče povolený vstup, zda mohou být
na tréninku přítomni, či jejich přítomnost na cvičení není
žádoucí,

jaké jsou finanční náklady a požadované poplatky – od filozofie klubu a
rovněž jeho schopnosti finanční náklady přípravky pokrýt se odvíjí, zda je
možné, aby cvičení u dětí v tomto věku bylo nabízeno zdarma, jinak


sdělte výši poplatků,

způsob jejich vybírání,

individuálně možnosti splátek v případě sociálně slabších rodin,
materiální zabezpečení a co mají mít děti na sebe a co s sebou

sdělte svou představu, jaké oblečení ke sportování od dětí
vyžadujete. V zásadě by mělo kopírovat věci do tělesné výchovy
s důrazem na správnou obuv pro běhání a skákání. Vylučte
slavné české „jarmilky“, nebo baletní „piškoty“. Určitý „dress
code“, vizuální pohled na sportující děti ve shodě s funkčností
oblečení, je vizitkou trenéra. Formální a obsahov á stránka totiž
spolu souvisejí,
42

budete-li využívat ke cvičení pomůcky, oznamte rodičům jaké a
zda jste jim schopni je nabídnout, nebo si je musí obstarat sami.
Předveďte jim názorně, jaká velikost, materiál, apod. jsou
vhodné, abyste předešli nákupu větších míčů, krátkých švihad el
a jiných nefunkčních pomůcek,

co v případě dětí na druhém konci pohybového spektra

definice talentu a jeho zastoupení, viz zmínka v kapitole 5, sama
o sobě vylučuje možnost nabrat do přípravek samé nadané děti;
sdělte proto rodičům, jak hodláte postupovat v případě dětí
evidentně motoricky zaostávajících,

nezbavujte
podobné
děti
předem
možnosti
se
programu
všeobecných přípravek účastnit; mohou se v některých případech
zlepšit, mohou vám dělat počet, mohou na sebe nabalovat jiné,
nadané děti, apod.
Rodičům při schůzkách zásadně nepodávejte zkreslené, nebo ve váš prospěch
vylepšené informace – nejsou to děti. Rodiče přijmou konkrétní pravdivé informace o
limitech vašeho programu a skutečnost, že během vašich cvičení nemusí být vše úplně
ideální. Je dobré mít připravené vhodné možnosti o místní nabídce pohybových
kroužků pro děti, které nebudou u vás pokračovat.
2.9 Přechod dětí z přípravek do pravidelného sportování jako plynulá integrální
etapa usnadňující vstup do pravidelného tréninku
Jestliže nábory s pokračováním ve všeobecných basketbalových přípravkách
děti vyhledávají, seznamují je se sportovním prostředím a sportovní kulturou obecně,
dalším postupným krokem jsou první sportovní týmy se svým pravidelným týdenním
rozvrhem, tréninkovým plánem a prvními mistrovskými soutěžemi.
Cíle náborů a sportovních pohybových přípravek charakterizují pojmy, jako
jsou najít (nadané děti), seznámit (je s charakteristikami sportovního výkonu
v daném sportu), adaptovat (je na rozlišování vnímání fyziologického zatěžování),
filtrovat (vstupní počty dětí s vlohami a nadáním pro daný typ sportu) a především
43
motivovat děti k pravidelné účasti na PA. Ta může přerůst ve sportovní PA a
vytvořit nástupiště pro budoucí účast ve sportovním tréninku (ST).
Mezi úvodním všeobecným pohybovým programem v přípravkách a následnou
etapou sportovního tréninku by měl existovat plynulý přechod jak v obsahové
náplni, tak formálním uspořádání, zvláště pokud děti přecházejí z menších celků,
jednotlivých základen, do sdružených týmů a s tím i většinou zároveň k jiným
trenérům. Budou si zvykat na nové spoluhráče, vyrovnávat se s odlišnostmi při
vedení jiným trenérem v náročnějších podmínkách a obvykle v jiném prostředí. Proto
kontinuita z minulé etapy by měla být zachována, povýšena o jeden vývojový stupeň
s doplněním příslušného učiva bez nesourodých zásadních změn v obsahu i formě
tréninků. Formálně si v této fázi mladí sportovci a jejich rodiče budou zvykat na
pevnější tréninkový režim vyžadující pravidelnou účast, termínovou listinu včetně
víkendových utkání, placení klubových příspěvků a hrazení dalších nákladů od
vybavení po cestovné se stravou, eventuálně ubytování při turnajích.
Po fyzické stránce se děti budou adaptovat na vyšší intenzitu a celkové
zatížení v tréninkové jednotce a kumulativně během sezóny, zvládání nepříjemných
stavů při prahových podnětech a vyrovnávat se s kontaktní podobou basketbalu v
„ostré“ verzi v soutěžním provedení. Psychicky pro ně bude důležité srovnat se
s technickými nároky při učení se dovednostem a jejich postupné využití ve hře.
Mnohem důležitější je pro sportující dítě a jeho potenciální dlouhodobé působení
nalézt optimální cestu zvládání pravidelného sportování a fyzické únavy s plněním
školních povinností, kde jedno nebude a priori vylučovat druhé.
2.10 Odchody dětí ze sportu – nepříjemná, ale přirozená součást sportovního
vývoje
Odchody dětí ze sportu (dropouts) jsou součástí pohybového vývoje dětí a
mládeže ve všech sportovních odvětví, včetně basketbalu. Záleží však na povaze a
míře těchto odchodů. Mívají různý původ od samovolného ukončování po plánované
odchody a ovlivňuje je široké spektrum objektivních a subjektivních příčin.
44
Zásadní faktory pro udržení dětí ve ST a faktory způsobující jejich odpadávání
(dropout factors)
Zásadním faktorem, který je na prvním místě
u odpovědí dětí, kvůli němuž se děti stávají
součástí sportovních kolektivů a podrobují se
dobrovolně tréninkové dřině, je všeobecně známý a
obecně přijímaný faktor zábavy (fun factor). To,
že děti cvičení baví, mají z něj radost, zažívají
potěšení a vzrušení, je přivádí neomylně zpět do
tělocvičen. K tomu dopomáhají neotřelost cvičení a
vazby a vztahy v kolektivu, časem se přidávají
pocit
vlastní
úspěšnosti,
přijímaná
pozice
v
kolektivu a další.
Sportování probíhá na základě vnitřních a vnějších pobídek, pohnutek a
stimulů (intrinsic vs. extrinsic incentives). Bylo zjištěno, že vnitřní (nehmotné)
pohnutky jsou pro setrvávání v aktivitě základem – i největší hvězdy sportu ho
v konečném důsledku nedělají pro peníze, ale pro pocit, že je to baví a naplňuje.
Pozitivní atmosféra a naladění na trénink navíc pomáhají i při rozvoji a
zpevňování učení – opakem jsou stress, frustrace, tenze. Výsledky výzkumu
„dropouts“ u sportující mládeže ve Spojených státech vykazují, že 20 až 30 miliónů
mládeže mezi 6. až 18. rokem navštěvuje různé sportovní programy, ale okolo 75% 80% je opouští do svých 12 - 13 let. Způsob trénování a faktor zábavy významně
přispívají k této velké procentuální ztrátě.
Zda je sport konstruktivní či destruktivní v psychologickém rozvoji dětí velice
záleží na hodnotách, vzdělání a dovednostech dospělých, kteří řídí sport dětí.
Soutěžení ve sportu je jedním z jeho principů a není na něm samo o sobě nic
špatného. Co je špatné, je způsob, jakým je soutěžení občas využíváno dospělými k
dosažení svých vlastních cílů bez ohledu, zda jsou shodné s cíli dětí, pokud se důraz
naprosto klade na vyhrávání bez ohledu na následky, co to soutěžícího stojí
(Brady, 2004).
Přes prvotní odhad výběru sportu a vlastní inklinaci k určitému typu
sportování jsou děti v průběhu první etapy sportovního tréninku konfrontováni
45
s realitou provádění trénování v soutěžním provedení. Nemá-li dítě přiměřeně
dostatečné fyzické a somatické předpoklady k jeho provádění a nedokáže-li i
v součinnosti s rodinou a trenérem najít jinou motivaci, než srovnávací parametry
úspěchu („jde mi to – nejde mi to“, či dokonce „dal jsem koš – nedal jsem koš“), pak
s postupem věku nejpozději ve 12.-13. roku děti začínají odcházet ve zvýšené míře,
která vrcholí při přechodu na střední školy, na níž se podílejí i další faktory.
Proces vlastního výběru může být ovlivněn vlastními zájmy dítěte, aspiracemi
jeho rodičů, učitele, trenéra, nebo kombinací uvedených. Motivace dítěte k
trénování a soutěžení je podmínkou pro úspěšnou výkonnost (Richardson and
Reilly, 2001). Klíčem k úspěchu ve sportu není, jak časně je soutěžnímu sportu
vystaveno, ale zda je dítě ´optimálně´ připraveno se ve sportu angažovat, což zároveň
zdůvodňuje nutnost být připraveno přijmout neúspěch (Cahill and Pearl, 1993).
Vedle objektivních příčin jako jsou zranění, dlouhodobé nemoci, stěhování z
místa, přestupy do školy mimo bydliště, apod., je klíčovým faktorem pro udržení
(nejen) těchto dětí ve zvoleném sportu, či pro další sportování vůbec, osobnost
trenéra. Vnímavý přístup, přiměřené rovné šance, způsob jeho vystupování vůči
svým svěřencům, jeho verbální projev a používaný slovník a v neposlední řadě
životní zkušenosti a nadhled spolu s prokazovanou odborností dělají rozdíl, že
někteří trenéři mají kolem sebe stále plno, aniž by slevovali z tréninkové náročnosti,
a někteří „dokážou“ svým vystupováním a stylem chování opakovaně destruovat
družstva, která šla v kariéře posunout, či alespoň dovézt do konce nejbližší sportovní
etapy. Pokud děti v tomto věku z určitého sportu odcházejí, pak ať je to

ve prospěch jiného sportu, jsou-li při vstupu nevyhraněné, či zjistí, že
v novém sportu mají větší šanci se uplatnit,

do jiné pohybové sportovní aktivity nebo,

do jiné organizované činnosti, ve které pohyb je její nedílnou součástí.
Bez ohledu na konečnou volbu by u mládeže měl zůstat návyk k pohybové
aktivitě na zvolené úrovni. Nemělo by se stát, že dítě na pohyb rezignuje a jeho
nejbližší rodinné okolí podobně. Zatížení dětí roste a i ony jsou postupně
vystavovány „pracovním“ nárokům vycházejícím ze školního a/nebo rodinného
prostředí. Jedním z obvyklých klišé, pod kterým se skrývá spousta odchodů
46
z mládežnického sportu, je, že hráč se „musí učit“ s variantou „máme hodně učení“.
Jakmile přijde s odůvodněním nezvládání studijních povinností ve škole ukončit
své sportovní působení, hledejte za tím téměř s určitostí cokoliv jiného, než
nedostatek volného času kvůli tréninkovému zatížení. V případě přesycení a
přetrénování může pomoct časově omezené snížení počtu tréninků. Nutné je hráče
vyslechnout, pokud možno promluvit i s jeho rodiči.
Pokud však potíže přetrvávají, jsou hlubšího rázu a vycházejí ze změny
hráčovy hodnotové orientace („musím na trénink, zatímco ostatní…“), pak jsou ve
většině případů hráčova kariéra a veškeré předchozí investice zmarněny. Nemalý
podíl na zvládnutí takového musí mít hráčova rodina. Nestane-li se aktivním
spoluhráčem při řešení momentálních potíží, které mladého sportovce a studenta
stahují, či naopak je rodina jedním ze spouštěčů tohoto stavu, pak šance pro opětovné
zapojení takového hráče je mizivá.
2.11 Specifika dívčích přípravek a vnímání dívčího sportování ze strany dívek
Rozdíly ve ST u chlapců a dívek
Aby cvičitel/ trenér děvčata od počátku ve cvičení udržel, musí je nejen
zaujmout, ale i znát a respektovat rozdíly v hodnotovém založení a zaměření chlapců
a dívek a umět je následně využívat v tréninkovém procesu.

chlapci jsou zaměření na výkon, na cíl (goal oriented),

děvčatům je bližší činnost, provádění (activity oriented),

tento stav je nutno přijmout – nelze „obracet tok řeky“ a genderové zaměření
měnit, lze však tento stav upravovat – není to situace „plus-minus“, „dobřešpatně“,

dívky do sportu vstupují v pozdějším věku, než chlapci, a také ho ve větším
počtu dříve opouštějí. Ovlivňovat a usměrňovat tento stav lze v tréninku
vhodnými typy cvičení, novými sporty, obměnami pravidel (brankové/ cílové
kontaktní hry) a pocitem přiměřenosti a dostupnosti,

podporovat a upevňovat pozitivní, pro hru využitelné, nosné momenty
vlastního charakteru dívčího (ženského) / chlapeckého (mužského) sportu,

dívky jsou méně tolerantní vůči hrubému sportovnímu chování než hoši.
Hodnoty, které dívky – sportovkyně přirozeně reprezentují – hrát sport nejen
47
pouze pro vítězství, ale pro zábavu, a úspěch družstva považovat stejně
důležitý jako svůj vlastní, hrát tvrdě, ale fair, a především být prima holkami,
naráží na současnou mentalitu dnešního (mládežnického) sportu „vítěz -berevšechno“ a stále agresivnější chování ze strany sportovců, trenérů a fanoušků.
Vzniká obava, že tato filozofie vyhrávat za každou cenu ohrozí rozvoj
ženských sportů tím, že se dívky a ženy od sportů odvrátí. Mnohé z dívek,
které
pokračují
ve
sportování,
setrvávají
pouze
kvůli
sociálním
a
emocionálním aspektům (tj. chtějí být spolu se spoluhráčkami a trenéry),

s adolescencí přichází větší touha po spolupráci a sdílení během soutěže.
S pubertou se vyrovnává stoupající hladina estrogenu a toto období mnohé
dívky nabádá ke změně v postoji. Dívkám přestává imponovat soutěžení a
vydávají se směrem ke vztahům a sdílení a odvracejí se od provozování
herních sportů, které se stávají ve zvýšené míře soutěživé. "Dívky jsou ze své
podstaty vztahové. ... prvotním cílem dívek je mít vztah k ostatním, udržovat
s ostatními vztahy. To znamená, že jejich nejdůležitější pohnutkou je být s
někým a zůstat s někým. Mnohé ze sportujících dívek zápolí se skutečností, že
soutěžení není o sdílení. Je to o tom, jak někoho přemoci. A přemáhat někoho
není pěkné." (Driscoll, 2000),

náctileté dívky zažívají krizi sebedůvěry. Studie potvrzují, že dospívající
„náctileté“
dívky
trpí
těžkou
krizí
sebedůvěry
a
větším
úbytkem
sebehodnocení během adolescence než chlapci, kteří získávají sebedův ěru,
jak dozrávají. Výsledkem je, že dívky jsou náchylnější k opouštění sportů a
jiných konkurenčních aktivit, jelikož se vidí jako „ne dost dobré',

špatné vedení trenéra. Jednou z hlavních příčin uváděných dívkami, proč
odcházejí ze sportování (a čtvrtou nejčastější odpovědí), je, že trenér je
špatný pedagog;
závažným důvodem pro ně je i fakt, že trenér
upřednostňoval své oblíbenkyně. Pro mnohé dívky, které trenéři peskují a
znevažují, mění jim sportování v bolestnou a zraňující zkušenost, se odchod
stává způsobem, jak se vyhnout dalšímu poškozování a snižování vlastní
sebeúcty,

náctileté dívky si stále myslí, že sporty jsou neženské. Dívčí školní
kolektivy mají svá specifika a mnohé mladé sportovkyně nejsou zrovna „in“,
když
patří
mezi
„hopsalky“.
Dívky
48
ovlivňované
odmala
módním
a
kosmetickým
průmyslem
spojeným
s tlakem
vrstevnického
okolí
se
domnívají, že mohou vypadat sportovně a mít vysoký sociální status, ale jen
pokud mají tenká, "ženská" těla. Velká, "chlapská" postava je nepřijatelná,
proto mnohé vynikající sportovkyně v dalším věkovém období mají obavy,
aby nezmohutněly, jestliže začnou posilovat,
Rozdíl mezi ženami a muži.

sporty jsou o vyhrávání a ne o účasti. Dívky jsou silně spjaty s touhou po
sdílení, spolupráci a součinnosti a protiví se jim otevřené soutěžení. Na rozdíl
od chlapců, kteří jsou ochotnější sedět na lavičce, protože jim to umožňuje být
ve spojení s ostatními chlapci, dívky, které hrají týmové spory, očekávají, že
budou hrát. Mnohé dívky končí se sportem, jakmile vstoupí do pubertálních
let, protože vědí, že jedinou možností zůstat hrát je hrát sporty jako kluci
ve zvýšeně konkurenčním prostředí, kde se bere pouze vítězství a hrají
pouze ty nejšikovnější dívky,

dívkám se občas nedostává podpory, kterou potřebují od rodiny. Prvotním
místem, kde se dívky učí o genderových rolích, je rodina. Rodiny mají stále
tendenci, třebas jen podvědomě, angažovat se v genderových stereotypech a
předávat dívkám sdělení, že jsou neodmyslitelně méně stavěné a vhodné pro
sport než chlapci, a že sporty jsou pro dívky méně důležité než pro chlapce.
49
Cvičení libá – nelibá
Zatímco tedy chlapci jsou zaměřeni na výkon, děvčatům je vlastní provádění
činnosti. Pokud chlapce ve valné většině uspokojuje konečný výsledek (branka, koš,
počet bodů, atp.) a „kdo vyhrál“, pak děvčata (nejen v tomto věku) průběžné skóre a
počítání „kolik to je“ téměř nezajímá. Jsou však ochotné si přihrávat a provádět
cvičení na daný herní námět, dokud je nezastavíte. To je přirozenost obou pohlaví a
je nutno ji znát, abyste si ve svém programu rozebrali možnosti pohybové/ sportovní
intervence a do určité míry potom dokázali tento genderový rámec přizpůsobit
požadavkům svého sportu.
Východiskem k otupení ostrých hran pro zvládnutí nároků kontaktních
brankových sportů, jako je basketbal, je znalost a využívání libých a nelibých
cvičení v určitém poměru daném konkrétním věkem dívčího souboru, délkou
sportovní kariéry, předcházejícími pohybovými zkušenostmi, aktuálním tréninkovým
obdobím, časovou vzdáleností od soutěže, tréninkovým plánem, apod.
Existují
cvičení, která jsou pro dívky ze své podstaty bližší, příjemnější, přitažlivější,
inspirující. Naopak řada cvičení pro ně jsou nepříjemná, odpudivá, bezd uchá. Lze
najít kompromis tak, aby učená dovednost, či cvičení na získávání bodů měly herní
námět a svůj vnitřní úkol, čímž se dívky psychicky zbaví nutnosti přímého vystavení
se konkurenčnímu prostředí, které je v týmových hrách vždy přítomné.
Děvčata jsou obecně rytmičtější, hudebně citlivější, chtějí se více předvádět.
Nemějte jim za zlé, že různé druhy tanečních a rytmických kroužků jsou jim bližší.
Udělejte z nouze ctnost a pokuste se v počátcích pravidelně a v dalších etapách
alespoň doplňkově této skutečnosti využít. Pokuste se doplňovat a sdružovat obě
cesty, výkon a přímočarost s prováděním a sdílením, než je přirozeně zláká
atraktivita dynamického týmového basketbalu, holky začne
lákat
atmosféra
„babince“ v šatně a vyšší dívčí postavy si jako bonus k tomu zvednou sebevědomí a
sebeúctu oproti jiným sportům a pohybovým formám, ve kterých se jim s postupem
věku šance na úspěch zmenšuje.
50
2.11 Shrnutí
Různorodé formy náborů dětí do pohybových a sportovních přípravek jsou
prvním nezbytným článkem v hierarchii sportovních klubů zajišťující každoroční
doplňování nových ročníků. Historické změny po roce 1989 a změna společenského
řádu postavily tělovýchovné pracovníky před zcela odlišné situace. Dětem a mládeži
je nabízen mnohem širší rejstřík volnočasových aktivit, část mládeže se však stala
pasivním konzumentem zábavy, kde pro aktivní pohyb nezbývá místo. Rodina a její
finanční možnosti se stávají často dělítkem pro účast, či neúčast dítěte v
organizované pohybové aktivitě.
Proces nabírání dětí v různých formách vyžaduje plánování a znalost prostředí
a podmínek, ve kterých bude probíhat. Vyšší účinnost a trvalejší udržení nabrané
mládeže vyžaduje předem posoudit objektivní podmínky a konkrétní možnosti pro
provádění náborů a vedení následných pohybových přípravek. Teoretické znalosti a
praktické dovednosti respektující věkové zvláštnosti dětí v tomto věku, jejich
schopnosti a psychické odlišnosti
usnadňuje pochopení
prováděcích pravidel
uplatňovaných při náborech i v dalších pohybových programech. Respektování
genderových rozdílů v tréninku dívek a chlapců napomáhá jak optimálnímu rozvoji
jejich motorického a herního potenciálu, tak udržení co nejvyššího počtu sportující
mládeže, z nichž dívčí složka je více ohrožena odchody ze sportu než chlapeck á.
Basketbal jako týmová hra a zvláště jeho vyšší etapy vyžaduje povědomí o
typech dětí, které se v něm mohou s vyšší pravděpodobností uplatnit. K procesu
řízeného výběru nadaných dětí by mělo docházet přirozeně v rámci dlouhodobé
pravidelné činnosti, která zajišťuje lepší poznání všech dispozic mladých sportovců
pro úspěšné setrvání v daném sportu, než krátkodobá měření a hodnocení.
Mladší školní věk je věkové rozmezí, kdy se oslovování dětí pro získání do
některé sportovní aktivity potkává s ideálním věkovým segmentem pro nábor.
Pomineme-li záměrně konkurenci ostatních sportů, je nezbytné oslovovat děti ke
sportování právě ve věku, který je spojovníkem mezi obdobím předškolních
spontánních aktivit dětí a pravidelného školního režimu, ve kterém se přirozená
pohybová aktivita vytrácí.
Je nezbytné, aby trenéři své svěřence během dětství a v mladším školním věku
dokázali podpořit k účasti na velkém rozsahu aktivit. Náplní by vedle basketbalu
51
měly být i jiné sporty a aktivity rozvíjející klíčové základní dovedno sti a prvky
zdatnosti pro další období. Hraní různých her, gymnastika a cvičení s překonáváním
odporu s využitím tělesné hmotnosti vytváří dětem pohybové základy, které dále
budou moci rozvíjet v dalších obdobích. Formování postojů k optimální a pravidelné
pohybové aktivitě jako životnímu stylu v dospělosti je zásadním momentem
zahrnující všechny ostatní prvky tělovýchovného působení na děti a mládež se
záměrem fixování správných pohybových návyků a dalšího mezigeneračního
přenosu.
3 DLOUHODOBÁ PŘÍPRAVA BASKETBALOVÉ MLÁDEŽE
3.1 Základní dovednosti běhat, skákat, házet
Tyto tři základní pohybové dovednosti považujeme za bezpodmínečně nutnou
součást hráčovy základní pohybové gramotnosti. Jedná se v podstatě o dovednosti, na
které navazuje učení specifické basketbalové lokomoci. Bez nich to nejde a přitom ji
většina trenérů opomíjí na úkor specializaci.
Umět běhat, skákat, házet a chytat
Většina trenérů se domnívá, že každé dítě
automaticky umí běhat, že stačí pouze „zrychlit“ chůzi.
Přitom se jedná o samostatnou dovednost. Hráč musí
ovládat jak švihovou techniku běhu (Obrázek níže) tak i
šlapavou techniku běhu (Obrázek vpravo). Hlavně pak
druhá zmiňovaná vytváří základ pro uvolnění hráče s i
bez míče, kdy musíme děti naučit, že v případě startu
musí dostat těžiště těla před chodidla.
52
Stejně tak je důležité je naučit správně skákat, i obyčejný skok z místa či
opakované poskoky snožmo, nebo po jedné noze jsou pro děti novou věcí. Za obtížné
považujeme také nácvik správné techniky hodu (poloha míče, lokte, správné
postavení nohou) a chytání míče.
3.2 ABC´s (Agility, Balance, Coordination)
ABC´s je zkratka pro anglické názvy Agility (herní lokomoce), Balance
(rovnováha) a Coordination (koordinace). Tyto tři složky výkonu basketbalisty
společně s rychlostí považujeme za nezbytné rozvíjet v začátku přípravy mladých
hráčů. Osvojení si základních pohybových dovedností v útlém basketbalovém věku
vytváří základ pro přirozenou basketbalovou lokomoci v následujících letech.
Agility
V zahraniční literatuře je definování tohoto pojmu dosti obtížná záležitost.
Není proto divu, že jen stěží můžeme nalézt český ekvivalent tohoto pojmu.
Z hlubší analýzy pohybu hráče v utkání vyplývá, že každý hráč volí na
vyřešení určité herní situace stejné pohyby: sprint, změna směru, obrátka a běh,
zrychlení a náhlé změny rychlosti v různých směrech. Kombinace těchto pohybů
vytváří pohybové řetězce, které jsou pak motivací pro vznik cvičení zaměřené na
výkon v Agility (Agility performance). Agility není nic jiného než specifická
lokomoce hráče, kterou bychom mohli nazvat jednoduše jako
herní nebo
kombinovaná lokomoce. Definuje pak konkrétně Agility jako „třídu dovedností

měnit rychle, výbušně a efektivně směr pohybu těla,

běžet rychle v různých směrech, sprintovat vpřed, sprintovat pozpátku,
53

běžet cvalem vpřed, vzad a stranou,

několikrát výbušně vyskočit,

startovat z místa, po zastavení, po obratu, z cvalu stranou, vpřed nebo vzad,

zastavit se po rychlém běhu, po zastavení startovat do jiného směru,

měnit rychlost pohybu
a to jako odpověď na specifický podnět..“
Young (In Sheppard, el al., 2006) popisuje dvě základní složky agility a to
změnu směru a percepční a rozhodovací procesy.
Koordinace a rovnováha
Podle pojetí sportovního výkonu ve střední Evropě, je rovnováha řazena pod
koordinaci, v anglosaských zemích jsou tyto dva pojmy odděleny. Rovnováhou
54
v basketbale rozumíme hlavně rovnováhu dynamickou, tedy v pohybu. Každý hráč ji
nutně potřebuje při každém pohybu na hřišti, jelikož je neustále pod tlakem obrany
nebo musí být v každém momentu změnit směr svého pohybu. Základní rovnováha
vychází z široké stojné báze a pokrčených kolenou v postoji trojí hrozby.
Rozvoj rovnováhy je nesmírně důležitý jak pro kv alitu výkonu hráče (čím
lepší rovnováha, tím rychlejší je změna směru pohybu nebo jeho zastavení), tak
hlavně
z preventivních
důvodů
(prevence
proti
zranění
kotníku
a
kolena).
S rovnováhou mimo jiné také úzce souvisí zpevnění tělesného jádra těla (Core).
K rozvoji rovnováhy lze využít cvičení na různých balančních pomůckách, bosu nebo
bez nich. Ve dnech, kdy už je teplo je ideální využít trávník a cvičit vše naboso.
3.3 Zásady při plánování dlouhodobé basketbalové přípravy dětí
1. Všeobecná příprava
Všichni hráči se musí naučit základní pohybové dovednosti na příslušné fázi
vývoje, tedy v době kdy je na to jejich nervosvalová soustava připravená a je
senzitivní na změny. Pokud tyto děti neučí ve vhodnou dobu v jejich vývoji, nemusí
už nikdy dosáhnout potřebné úrovně. Základem pro zahájení speciální basketbalové
přípravy je zvládnutí tzv. „základní pohybové gramotnosti“. Jde o tři základní
pohybové aktivity – běhat, skákat a házet. Pohybová gramotnost také znamená umět
"číst", co se děje kolem nich během pohybová aktivity a vhodně reagovat. Toto také
znamená, že dítě je schopno se efektivně pohybovat ve všech rovinách těla (rozvoj
pohybové gramotnosti se zařazuje u dětí ve věku 0 až 12 let). Další nesmírně
důležitou částí tréninku musí být rozvoj ABC´s (Agility, Balance, Coordination).
2. Specializace
Brzká specializace vede v pozdějším věku k:

jednostranné sportovně-specifické přípravě,

nedostatku základních pohybových dovedností,

nadměrnému počtu zranění,

časnému vyčerpání,
55

předčasnému odchodu z tréninkového procesu a soutěže - časné ukončení
sportovní činnosti.
Specializací nemyslíme pouze přehnaná orientace na basketbal od útlého dětství,
ale také brzká herní specializace (např. nutit předčasně vyspělé hráče hrát na pozici
pivotmana, apod.). To vede k omezení potřebných dovedností těchto hráčů. Platí
jednoduchá zásada: „pod košem se naučíš hrát velmi rychle, ale zpod koše na
perimetr se už nikdy nemusíš dostat.
Doporučení:

během základní úrovně podle LTAD Nauč se trénovat (L2T) a Trénuj pro
trénink (T2T) potřebujeme vychovat komplexní hráče,

učte útok i obranu, ale preferujte útok coby nositele vývoje hry,

základní pohybové dovednosti musí být součástí každého tréninku,

strategii volíme tak, aby se do hry zapojili časně, průměrně i později
dospívající hráči,
musíme rozpoznat budoucí hráče a zajistit, že obdrží řádnou multidovednostní
průpravu na začáteční úrovni LTAD.
Odůvodnění:

každé dítě je sportovec a potřebuje správnou pohybovou průpravu ,

trenéři nejsou schopni rozpoznat skvělého basketbalistu až do dospělosti ,

snížit nudu, frustraci, naprosté vyčerpání v tréninku,

zajistit, aby všechny děti rozvíjely své dovednosti.
3. Biologický versus kalendářní věk
Musíme si uvědomit, že ne všechny děti rostou a dospívají stejným tempem.
Dále také ženy dospívají rychleji než muži. Často dochází k tendenci používat
modely přípravy dospělých na dětech. Příliš často je to rychleji dospívající
basketbalista, který je během puberty nejlepším hráčem. To je často založeno n a
skutečnosti, že dospívající sportovec bývá agresivnější a může fyzicky dominovat
nad ostatními hráči. Výzkum ukázal, že pozdně dospívající děti se stávají
vynikajícími sportovci, protože mají více času na rozvinutí základních pohybových
dovedností. Také dříve dospívající sportovec, který spoléhá na agresivitu a sílu, se
56
často nenaučí dovednosti v mladším věku, protože ho k tomu soupeř ani trenér
nenutí. Tito hráči pak před přechodem do mužských složek končí a jsou frustrování
neúspěchem v basketbale, buď na něj zanevřou, nebo se z nich stávají agresivní
fandové (např. dříve v Anglii fotbaloví rowdies) a příliš ambiciózní a agresivní
rodiče.
Většina trenérů plánuje svůj tréninkový proces na základě kalendářního věku,
přitom všechny výzkumy v této oblasti o tohoto pojetí odrazují. Nejlepší je se řídit
podle biologického věku.
Pro odhad biologického věku a tím stanovení senzitivních období můž e
posloužit začátek a vrchol „růstového sprintu“ (growth spurt). Právě do jeho začátku
mohou dokonce trénovat děvčata s chlapci dohromady. Průměrný začátek růstového
spurtu je mezi 12 až 14 lety. Průběh růstového spurtu u chlapců a děvčat je
znázorněn na obrázku z publikace Istvan Balyi & Richard Way (n.d.).
Doporučení:

použijte biologický místo kalendářního věku při plánování tréninkového
procesu,

přemýšlejte, jak v tréninku odlišně zapojit časně, pozdně a průměrně
dospívající hráče v jednom týmu,
57

dejte příležitost hráčům, kteří pozdě dospívají, aby se co nejvíce zapojili
tréninkového procesu,

individuální trénink musí odpovídat potřebám dítěte.
Odůvodnění:

hodně sportovců, co později dospívají, nechají basketbalu ještě před tím, než
mají šanci vyniknout a odejdou. Přitom důvodem jejich momentální nízké
výkonnosti muže být právě menší biologický věk viz obrázek níže (Sports
Scotland).
4. Senzitivní období
Trénovatelností se rozumí hranice basketbalisty, po kterou se může rozvíjet
jeho výkon. Je z velké části geneticky podmíněná. V dlouhodobé přípravě
basketbalisty se vyskytují období, kdy se některé složky výkonu hráče rozvíjejí
rychleji, tzv. senzitivní období. Na základě nich bychom měli vytvářet tréninkové
plány.
58

senzitivní období pro rozvoj rychlosti a síly je u chlapců mezi 7. -9. a 13.-16.
rokem a u dívek pak 6.-8. a 11.-13. rokem,

na začátku růstového spurtu je senzitivní období pro rozvoj aerobní kapacity,

12 až 18 měsíců po začátku růstového spurtu u chlapců je senzitivní období na
rozvoj síly, u žen je to s nástupem menstruace (obvykle nastává rok po
začátku růstového spurtu),

senzitivní období na nácvik pohybových dovedností je 8 -11 let pro děvčata a
9-12 let pro chlapce (ABC´s, základní pohybová gramotnost, zvládnutí herních
činností jednotlivce).
Doporučení:

zredukujte počet utkání tak, abyste měli čas na trénink,

vyvarujte se těmto chybám k tréninkové jednotce:
o běh na dlouhé vzdálenosti,
o statický strečink na začátku i na konci TJ,
o silový trénink s nadměrnou zátěží nebo nevhodný čas,
o málo tréninku rychlosti ve všech fázích tréninkového programu.
5. Fyzický, mentální, kognitivní a emoční vývoj
Pro všestranný rozvoj hráče bychom se neměli soustředit pouze na rozvoj
kondice a nácvik a zdokonalování herních činností jednotlivce, ale také hráče
rozvíjet po stránce mentální, kognitivní a emoční. Stejně tak bychom neměli
zapomínat na etiku a fair-play.
6. Kalendář pro plánování soutěže
Když praktikujeme utkání a trénink v poměru 1:1 nebo 1:2, může dojít
k rychlému rozvoji výkonu, ale v pozdější době nastává plató fáze, kdy se hráči už
dále nelepší. Trenéři mohou tvrdit, že se tým zlepšuje, ale hráči neovládají základní
pohybovou gramotnost a základní basketbalové dovednosti. Tréninku vládne
strategie a taktika - příprava na další utkání. Navíc někteří hráči nedostávají dostatek
šancí v utkání, tedy hráči nedostanou příležitost využít své dovednosti, ztrácejí
59
kondici, zájem a odchází z tohoto sportu v mladším období. Často se jedná o pozdní
zrání sportovce. Naše děti v současné době hrají příliš utkání, aniž by měli
dostatečně kvalitní trénink. Osvojili jsme si dospělé vzory pro mládežnický
basketbal.
Zdůvodnění:

aby se hráči mohli rozvíjet ve všech oblastech, potřebují čas na trénink,

příliš mnoho „dospělého“, jako jsou hry s důrazem na vítězství, bylo studiemi
dokázáno, jako hlavní důvod pro děti skončit se sportem.
7. Pravidlo 10 let
Výzkum ukázal, že trvá minimálně 10 let vývoj talentovaných hráčů
k dosažení elitní úrovně. Nástraha je, že mnoho lidí věří, že dřívější specializace je
to, co je posune k dřívějšímu dosažení výsledků. „Když začnu v nejmladším věku,
pak budu dříve lepší“. Opak je pravdou. Pokud jste se specializovali příliš brzy,
pravděpodobnost, že hráč vydrží u basketbalu je malá.
Doporučení:

zaměření na multi-sportovní trénink v období před růstovým spurtem,

ke specializaci hráčů na různé posty by mělo dojít po růstovém spurtu.
3.4 Vývojové stupně dlouhodobé basketbalové přípravy dětí
3.4.1 Aktivní začátek přípravy (0-6 let)
Období aktivního začátku přípravy leží z velké části na rodičích. Proto
v zemích, kde má stát zájem o zdraví dětí (Kanada, Anglie, Austrálie, atd.), jsou
zdarma distribuovány publikace pro vzdělávání rodičů v oblasti pohybové aktivity
svých dětí. Dále jsou finančně podporovány všechny kroužky, které se o zdraví a
pohyb dětí starají. Už v tomto věku se formují základní předpoklady pro budoucí
sportovní kariéru. Dětem bychom měli
60

poskytovat organizované
pohybové aktivity alespoň
30
minut
denně pro
batolata a 60 minut denně pro děti v předškolním věku každý den bez ohledu
na počasí,

zajistit, aby si děti osvojily základní pohybové dovednosti, na které lze
v budoucnu navazovat.
3.4.2 Základní stupeň přípravy - FUNdamental stage (Ve věku 6-8 ženy, 69 muži)
„Hraj pro radost, nikoli pro výsledky.“
V původním anglickém jazyce je tato úroveň nazvaná jako „FUNdamental
stage“, kde fundamental značí, zaměření na základní pohybové dovednosti a schválně
zvýrazněné „FUN“ značí zábavu, radost. Stejně tak bychom měli nahlížet na trénink
dětí v tomto věkovém období.
Cílem tréninkového procesu u mladých hráčů je naučit se základním
pohybovým dovednostem (běhat, skákat a házet), nejlépe pomocí basketbalu a
pozitivní zábavnou formou. Hráči se seznámí se základními basketbalovými
dovednostmi. To není vyhrát, ale pobavit se při hře a zajistit tak úspěch.
Povinností trenéra je zajistit úspěch pro všechny své hráče. Měl by být
kladen důraz a zaměření na to, aby se děti učily základním pohybovým dovednostem,
ABC´s a rychlosti, čímž u nich vytváříme „základní pohybovou gramotnost“. Tyto
základy dětem umožní, aby plně rozvinuly svůj potenciál v pozdějších letech.
Hráči by se měli naučit správným cvičebním technikám. Požitek ze zkušeností je
rozhodující. Trenéři se tomu snaží pomoci, aby se ujistili, že všechny děti budou
úspěšné při plnění zadaných úkolů.
Důležité body

Základní pohybové dovednosti
o agility,
o rovnováha,
o koordinace (házení a chytání různých předmětů),
o správná běžecká technika - vpřed, do strany a dozadu,
o skákání,
61
o vystartování a zastavení bez míče a s míčem
(doskočením, dokročením),
o pivotování – přední a zadní obrátka
o postoj trojí hrozby („triple-threat position“).

Zacházení s míčem
o krytí míče při driblinku a po něm (resp. před jeho zahájením) ,
o driblink na místě, ovládání míče (ball handling),
o pohyby při driblování (běh, cval stranou, chůze, změna směru, starty,
zastavení).

Přihrávání
o přihrávání na místě,
o přihrávání v pohybu,
o chytání míče v pohybu.

Střelba
o srovnat si postoj - nohy a ramena směrem na koš tak jak,
o začni odrazem z obou nohou,
o paže a zápěstí následují při odhodu dráhu míče („follow through“) nejprve bez míče / pak s míčem,
o střelba zpod koše,
o střelba v pohybu („dvojtakt“).

Taktické úkoly hry
Základní koncepty útoku
o hra s míčem na vlastní polovině,
o uvolnění hráče bez míče (od míče nebo k míči),
o střelba míčem do koše,
o využívat prostor na hřišti (ideální vzdálenost je 3 až 4 m).
Základní koncepty obrany
o uvědomovat si, kdy začíná obrana,
o uvědomovat si, koho vlastně mají bránit,
o při obraně hráče s míčem, zaujmout správné postavení (mezi košem a
bráněným hráčem),
62
o při obraně hráče bez míče, zaujmout správné postavení (mezi košem a
bráněným hráčem).
Průpravné hry pro začátky s basketbalem
Chceme-li správně rozvíjet basketbalisty, musíme přizpůsobovat podmínky
v tréninku jejich potřebám. Doporučují se následující úpravy:

hrát s menšími velikostmi basketbalových míčů, buď velikost 3, nebo 5. Malé
ruce vyžadují malé míče,

hrát na nižší koše. Pro mladé je mnohem jednodušší naučit se správně střílet
na koš, který je v jejich dosahu (2,60 m nebo nižší),

snížit počet hráčů tak, aby to umožnilo všem hráčům více příležitostí ke
kontaktu s míčem (2-2, 3-3, nebo 4-4),

hrát osobní obranu,

zpočátku budou neustále porušovány základní pravidla
(např. přerušovaný
dribling, kroky a jiné). Nechat hru běžet, ale po hře přestupek vysvětlete, je
to příležitost k poučení pro celou skupinu,

všichni hráči by měli strávit ve hře stejné množství času,

hráči by se měli učit mít od sebe navzájem rozestupy na hřišti – „spacing“.
Musí se pracovat na odstraňování „syndromu včelího roje“, kdy se všichni
hráči snaží být tam, kde je míč. Vyhněte se určování základního rozestavení
na hřišti, protože omezuje hráče při ovládání míče,

trenéři
musí
použít tvůrčí principy skórování s cílem
Například tým získá bod za každou dobrou přihrávku atd.
Vývojové charakteristiky
Tělesný vývoj

větší svalové skupiny jsou více rozvinuté než menší,

kardiovaskulární systém je stále ve vývoji,

ženy rozvíjejí koordinaci rychleji než muži,
63
podpořit
učení.

rychlá svalová vlákna (ty části svalů, které jsou odpovědné za hráčovu
rychlost) mohou přispět k budoucímu rozvoji rychlosti. Práce na rychlosti
musí být součástí rozcvičení (Warm up).
Schopnosti

aerobní kapacita
dítěte
(aktivita,
která trvá
déle
než 2
minuty)
je už
trénovatelná, avšak důraz by měl být kladen na anaerobní kapacitu (aktivity
soustředící se na rychlost a výbušnost, která trvají maximálně 10 sekund),

děti mají rozvinutější dovednost při „velkých“ pohybech použ ívajících velké
svalové skupiny než v přesně koordinovaných pohybech zahrnujících
zapojení malých svalů,

na konci této fáze dochází ke rozvoji rychlosti, koordinace a flexibility.
Ukazatele dobré výkonnosti

dítě je schopné správně běhat, skákat, chytat a házet,

dítě vykonává základní pohybové dovednosti vystartování, zastavení, změna
směru, změna rychlosti - agility,

dítě by se mělo účastnit tolika aktivit, jak je to jen možné, alespoň 5x za týden
(3x basketbal, 2x další sporty nebo jiné aktivity, pohybovou aktivitu by měl
vyvíjet i ostatní dva dny v týdnu).
Z toho plyne pro trenéra

zaměřit se na základní pohybové dovednosti a ABC´s,

plánovat v tréninku krátkodobé anaerobní alaktátové činnosti. Vytrvalost musí
být rozvíjena prostřednictvím průpravných a pohybových her,

podporovat pohybovou aktivitu pětkrát až šestkrát týdně,

silový trénink závisí na tělesné hmotnosti sportovce, cvičení s gymbaly a
jinými míči,

při činnosti by měl být zdůrazněn smysl pro koordinaci,

gymnastika a atletika jsou vynikajícími prostředky pro rozvoj mladých hráčů.
Překážkové dráhy a štafetové soutěže zlepšují „atletismus“ dítěte,
64

práce na rychlosti na začátku hlavní části tréninku (rychlosti lokomo ce a
reakce na vizuální podnět),
Rozvoj kondice
Vytrvalost
V této fázi je trénovatelnost aerobního systému na dobré úrovni. Aerobní
trénink by měl probíhat formou hry.
Síla
Sílu se získává v průběhu dospívání. Zdá se, že děti jsou dobře trénovatelné
jako dospívající děti. Síla pro tuto věkovou skupinu se předevš ím hodnotí jako
relativní síla (v procentech zlepšení), než jako absolutní síla. K získávání síly před
pubertou dochází prostřednictvím
morfologické
zlepšení
a neurologické adaptaci.
Je
koordinačních
důležité si
schopností
uvědomit,
díky
že strukturální
změny, jako například svalová hypertrofie (zvětšení svalu) by v této věkové skupině
neměly být očekávány. Silový trénink může být zaveden už ve velmi raném věku, ale
jen pomocí posilování s vlastní hmotností těla dítěte, pomocí gymballů a vše
zábavnou nebo herní formou. Velkým problémem je fakt, že silový rozvoj je na
hráčích patrný až v době ukončení růstového spurtu, proto musí být trenéři trpěliví a
nezanevřít.
Cvičení na gymballech přispívá ke stabilizaci jádra těla („CORE“). Toto
posílení svalů střední části těla vede k efektivnější práci s těžištěm těla a tím daleko
rychlejším a přesnějším pohybům při změnách rychlosti nebo směru hráče. Cvičení
na horní a spodní části těla rozvíjejí sílu a pomáhají tím rozvíjet rovnováhu.
Rychlost
Existují dvě senzitivní období, ve kterých je dítě schopno se rychleji a lehčeji
rozvíjet svou rychlost.

u žen je to v 6 až 8 a 11 - 13 letech,

u mužů je to v 7 až 9 a 13 - 16 letech.
65
První období tréninku rychlosti pro hráče není o kultivaci energetického
systému, ale centrálního nervového systému (Agility, výbušnost, rychlost, změny
směru pohybu). Objem a trvání cvičení je velmi nízké. Důraz na anaerobní alaktátový
systém by měl být rozvíjen intervalovým tréninkem (př.: série krátkých sprintů).
Takový tréning by měl začít ve druhém senzitivním období. Intervalový trénink se
nedoporučuje pro základní stupeň.
Trénink by měl zahrnovat

honičky,

týmové štafety,

běhání kolem různě barevných kuželů.
Flexibilita
Trénink flexibility by měl probíhat 5 až 6 krát týdně, potom se pružnost bude
zlepšovat. Při cvičení flexibility 2 až 3 krát za týden, nebo každý druhý den, se bude
stávající úroveň flexibility udržovat.
Učení dovednostem
Primární důležitost této fáze je vytvořit „pohybovou gramotnost“ – běhat,
skákat, házet a ABC´s (Agility, Balance, Coordination, Speed).
aktivit má
zásadní
význam pro
další sportovní vývoj. Tyto
Úvod do těchto
základní
pohybové
dovedností je třeba zvládnout v této fázi. Pohybová gramotnost se nejlépe učí a
získává ve věku od 5 do 12 let. Je důležité si uvědomit, že schopnost trénovatelnosti
jedince se postupně od 11 do 12 let snižuje.
Mentální a poznávací vývoj
Základní charakteristika

děti musí být aktivní, protože doba pozornosti dítěte je velice krátká,

děti mají omezené uvažování,

děti by měly rozvíjet svoji představivost.
66
Rady pro trenéry

používejte jasné a jednoduché instrukce, děti se chtějí hýbat a účastnit se
nějaké akce,

měli byste používat názorné ukázky,

neustále opravujte chybná provedení činností.
Výkonnostní ukazatelé

hráč by měl ukázat zaujetí a vášeň pro hru v pozitivním smyslu,

hráč by se měl vypořádat s jednoduchými problémy vyplývajících ze cvičení,

hráč by měl mít týmového ducha, respekt ke spoluhráčům, protihráčům a k
fair play.
Psychologické předpoklady trenéra

pozitivní přístup,

povzbudit,

jednoduchost cviků a výkladů,

názorné ukázky,

sám by se měl zlepšovat,

měl by zapojovat zábavné a soutěživé aktivity,

podporovat interakci s vrstevníky,

měl bys zapojovat i chlapce i dívky dohromady,

cvičení v párech,

zkombinovat zábavu a učení.
Emocionální rozvoj
Základní profil

děti jsou rády středem pozornosti,

děti se řídí zkušenostmi a radami starších,

měli by respektovat pravidla a strukturu tréninku.
Výkonnostní schopnosti

děti využívají pohyb jako formu vyjádření sebe sama,

děti mají tendenci ztrácet sebevědomí ve vypjatých situacích,
67

rády hrají jednoduché hry s jednoduchými pravidly.
Další doporoučení trenérům

protažení by mělo být vedeno trenérem na každém tréninku, aby si děti
osvojily protažení jako rutinu,

posilování je důležitou součástí tréninku,

trenér by měl děti naučit děti k správnému stravování a pitnému režimu,

tato informace by měla být představena dětem i jich rodičům,

trenér by měl promlouvat k hráčům po tréninku i po utkání

-
co se vám dnes povedlo?
-
co jste se dnes naučili?
-
co se vám dnes líbilo na tréninku?
trenér by měl nechat hráče se projevit a vyslechnout si jejich názor.
Struktura TJ pro hráče 6-9 let

doba trvání 60 minut,

rozcvičení 5-10 min.,

technické cvičení a drily 35-40 min.,

taktické dovednosti 10 min.,

protažení 5 min.
Důraz je kladen na

ABC´s,

základní basketbalové dovednosti,

hru pro radost,

zapojení do hry při, které jsou osvojována pravidla, koordinace a fyzická
zdatnost.
3.4.3 Nauč se trénovat- období basketbalových dovedností- Learn to Train Stage
(dívky 8- 11 let, chlapci 9-12 let)
„Hrát znamená vidět, pochopit a herně reagovat.“
68
Jde o nejdůležitější období v pohybovém učení. V průběhu tohoto období jsou
děti schopny rozvíjet základní pohybové dovednosti, které jsou základními kameny
pohybových aktivit. Základní basketbalové dovednosti by měly být zdokonalované,
ale ostatní sporty by ještě neměly zůstat dětem cizí. Mladí hráči se musí v této fázi
naučit jak trénovat na základní úrovni. Měli by být seznámeni se základy techniky a
taktiky basketbalu, struktuře tréninkové jednotky – příprava organismu na zátěž
v tréninkové jednotce a jeho uklidnění po ní, pitným režimem, regenerací i mentální
přípravou.
V tomto období se zaměřujeme raději na trénink, než na soutěže a proto by
měl být adekvátní i rozpis utkání během sezóny. Příliš mnoho utkání není dobré pro
hodnotný trénink. Naopak nedostatečné množství utkání způsobuje hráčskou
nevyspělost a špatné vyrovnání se s fyzickým a psychickým tlakem vytvořeném v
utkání. Klíčem je najít optimální rovnováhu mezi utkáním a tréninkem.
Zdůrazněné body
Základní pohybové dovednosti

zdokonalování z předchozí fáze.
Základní basketbalové dovednosti
a. základní postoj- bez míče

pohyb - změna směru, rychlosti,

vnímat vše kolem sebe a mít přehled, kde je koš, spoluhráči i soupeři.
b. základní postoj-s míčem

držení míče,

práce nohou – pivotování (přední a zadní) na obou nohou,

pohyb s míčem – zastavení driblinku dokročením a doskočením,

otevřený a uzavřený únik.
Driblink

driblování na místě pravou a levou,

driblování v pohybu pravou a levou různými směry,

rychlý driblink, kontrolovaný driblink,
69

vidění - děti musí být schopni kontrolovat míč v pohybu.
Přihrávání

přihrávání na místě,

přihrávání v pohybu,

přihrávání pod tlakem soupeře.
Střelba

střelba v pohybu zprava i zleva,

BEEF (Balance-rovnováha, Eyes-oči, Elbow-loket, Follow through-dotáhnout
pohyb do konce, za míčem).
Zdokonalení hry jeden na jednoho

postoj trojí hrozby čelem ke koši,

čtení obrany,

klamání tělem, fintování střelby.
Uvolnění hráče bez míče

uvolnění se pohybem,

náběh proti míči,

pivotování do ofenzivní hrozby.
Obranný postoj při obraně hráče s míčem

zaujetí obranného postoje a udržení postavení mezi útočníkem a košem
obránce,

bránění míče- udržovat stejnou vzdálenost od míče.
Obranný postoj při obraně hráče bez míče

zaujetí obranného postoje a udržení postavení mezi útočníkem a košem
obránce,

vidět současně hráče, kterého brání, a míč.
Herní principy
Ofenzivní koncept

hrát za účelem skórovat,

hrát jedna na jedna,
70

využívat herní kombinace hoď a běž a křížení,

číst obranu pro skórování.
Pozn.: v této fázi by měla být věnována větší část tréninku ofenzivě než defenzivě.
Defenzivní koncept

obránce musí zůstat mezi hráčem a košem,

obránce by měl mít přehled o hráči, kterého brání a zároveň sledovat míč,

rychlý návrat do obrany.
Vývojová charakteristika
Základní charakteristiky

rovnoměrný růst dětí cca 6-8 cm ročně, plynulý rozvoj vnitřních orgánů,
ustaluje se zakřivení páteře, kloubní spojení jsou velmi měkká, kolem 6. roku
je centrální nervová soustava připravena na koordinačně náročné pohyby,
vysoká schopnost učit se novým pohybům-zlatý věk koordinace (75%
rozvoje obratnosti bývá získání v období do 12 let),

měl by být používán silový trénink, kde sportovci využívají hmotnost
vlastního těla,

v průběhu této fáze by měl pokračovat trénink rychlosti. Úvodní dynamické
protažení a závěrečný strečink by se měly stát rutinou,

centrální nervová soustava (CNS) je skoro plně vyvinuta,

v tréninku uplatňovat herní princip – radostný charakter veškeré činnosti,
porážky by neměly být důvodem k negativnímu hodnocení trenéra.
Schopnosti

ABC´s je stále rapidně rozvíjeno,

rozvoj rovnováhy a rozlišování rytmu pohybu,

mění se pomalu poloha těžiště těla, délka končetin a proto základem tréninku
je posilování jádra těla (CORE training).
Důsledky pro trenéry

kombinace biologického a chronologického věku by měla být použita pro
rozdělení hráčů v tréninku na skupiny,
71

jsou doporučeny krátkodobé činnosti (anaerobní alaktátové) maximální
intenzity.
Poměr utkání a tréninku
Experti doporučují poměr 75 % tréninku ku 25 %. Více tréninkového času
umožňuje rozvíjet základní pohybové dovednosti a schopnosti, základní basketbalové
dovednosti a kondiční přípravu hráčů. V této fázi by měli hráči trénovat herní situace
ve formacích a soutěžních hrách a cvičeních. Sportovci a týmy, kteří dodržují poměr
tréninku
k utkáním
4:1,
budou
lépe
připraveni
z hlediska
krátkodobého
i
dlouhodobého plánování přípravy, než hráči kteří se zaměřují výhradně na utkání a
vítězství v nich.
Psychologická charakteristika

děti jsou velmi vnímavé, pochopí ukázku (imitační učení), nikoli slovní
doprovod, větší odvážnost chuť experimentovat, plná koncentrace max. 45minut, proto plánovat více cvičení po kratší dobu,

nové pohyby jsou velmi rychle zvládány (i napoprvé), ale mají menší
trvanlivost-častěji opakovat,

hráči musí cítit, že je v pořádku udělat chybu. Nemusí se obávat vyzkoušet
něco nového i za cenu možného neúspěchu,

všichni hráči se musí naučit stát se týmovými hráči,

hráči ukazují schopnost vstřebat a použít trenérovy informace k vyřešení
různých situací,

hráč ukazuje schopnost představit se jako týmový hráč,

důraz by měl být kladen na naučení se podávat nejlepší výkon -ne na vítězství.
Emoční vývoj
Základní charakteristika

hráči přijímají zodpovědnost,

hráči rádi spolupracují se spoluhráči i s trenérem.
Důsledky pro trenéry
72

trenér musí vydávat přesné instrukce. Zpětnovazebná informace by měla být
činěna trenérem co nejčastěji,

trenér si nemůže vytvářet favority. Dříve dospívající hráči se stávají vůdci
(myšleno negativně) a mají výbornou fyzickou zdatnost, proto je dů ležité
jednat se všemi hráči jako se sobě rovnými,

hráče bychom měli učit respektu, upřímnosti a čestnosti jednání.
Hráči by měli znát a používat

rozcvičení a zchladnutí,

pitný režim,

výživu,

respekt k vybavení,

zdravotní povědomí,

regenerace a zotavení.
4 LITERATURA
Balyi, I., & Hamilton, A. E. (2000). Long-term athlete development. The
FUNdamental Stage TM : Part One. Sports Coach, 23, 10-13.
Balyi, I. (2008). The Canadian Basketball Athlete Development Model. Canada
Basketball.
Balyi, I., & Way, R. (n.d.). The role of monitoring growth in LTAD. Canada
Basketball.
Cahill, B. R. & Pearl, A. J. (1993). Intensive Participation in Children´s Sports.
Champaign, IL: Human Kinetics.
Driscoll, A. (2000). Girl to Girl: Sports and You! Rockport, MA: Element Books.
EVROPSKÁ KOMISE. Eurobarometer Survey on Sport and Physical Activity
highlights large
disparities among Member States: EB72.2. Retrieved 29.3.2012 from World Wide
Web:
http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_334_en.pdf.
73
Brady, F. (2004). Children's organized sports a developmental perspective; despite
their place as a childhood rite, youth sports have a high dropout rate. Why? And
what can we do about it? The Journal of Physical Education, Recreation &
Dance,75.
McCormick, B. (2008) Cross Over. The New Model of Youth Basketball
Development. USA: Lulu.com.
Mero, A. (1990). Training Children and Adolescents. Jyvaskyla, Finland: Gummerus,
Kirjapiano, Oy.
Richardson, D. and Reilly, T. (2001). Talent identification, detection and
development of youth football players – sociological considerations. Human
Movement, Polish Scientific Physical Education Association , 1 (3), 86-93.
Stratton, G., Reilly, T., Williams, M. A. and Richardson, D. Youth Soccer. From
Science to Performance. London: Routledge 2004
Wiseman, R. (2002). Queen Bees and Wannabes. Helping Your Daughter Survive
Cliques, Gossip, Boyfriends, and the New Realities of Adolescence. New York:
Crown.
74

Podobné dokumenty

prace final - minimalni komprese - DCGI

prace final - minimalni komprese - DCGI mnoho webů klíčová a weboví roboti, kteří stránky indexují, se chovají jako právě ti nejvíce postižení uživatelé. Nepřístupná webová aplikace nebude zaindexována a ve výsledcích vyhledávání se vůbe...

Více

Brněnský pravoslavný věstník

Brněnský pravoslavný věstník neboť tak mohou činit proto, aby naopak skryli svou ctnost a svoji velkou askezi, jíž dosáhli. Mezi blahodatné otce svatohorce však ne­ patří pouze ti, které svět zná pro jejich velké du­ chovní da...

Více

Prosinec - Časopis Život v Kristu

Prosinec - Časopis Život v Kristu v šestileté historii střediska, a myslím si, že to je veliký úspěch. Je mnoho dalších úspěchů, zázraků, kdy se třeba pomohla zrealizovat nějaká rekonstrukce, nebo když někdo přišel do programu, to ...

Více

méně obyčejný život.

méně obyčejný život. Jste rádi středem pozornosti? Přední vidlice a hlavní rám kola v zelené barvě Lime Punch ji stoprocentně zajistí. Výrazné, sebejisté a velkolepé skládací kolo Lime na ulici rozhodně vzbudí pozornos...

Více

Praktický průvodce

Praktický průvodce Co je to kariérové poradenství? Pro koho je tato služba určena a co je jejím posláním? Abychom pochopili podstatu kariérového poradenství, je důležité položit si otázku, proč a za jakých okolností ...

Více