Co zní ve tvém jméně

CO ZNÍ VE TVÉM JMÉNĚ
A
Ď
oproti jiným samohláskám mu dělá jazyk nejvíc místa
pro průchod vzduchu ústy
ve slově dění je obsaženo, i když háček píšeme až nad
písmenem e
E
Ť
Moraváci jej slyší ve středočeském i, když říkají jejich viď
I
tam, kde píšeme tvrdé y, má čeština ve výslovnosti jen i měkké,
např. ve slovech brzy, jazyk nazývat a Ruzyně
O
používáme jej často, když vytváříme složeniny jako vzducholoď
nebo krasosmutnění, má funkci spojovat ve výslovnosti dvě
slova do jednoho
U
jeho nízký tón spoludotváří zaokrouhlení rtů
Á
má délku trvání až 300 milisekund, a je tak jednou z nejdéle
trvajících hlásek
É
má tendenci mizet z češtiny, když říkáme dýl místo déle a líp
místo lépe
Í
vzniká na tvrdém patře a na konci slova vždy nahrazuje ď,
např. ve slovech hleď, teď a zeď
Š
tvoří se až na zadní části dásní, tam kde přecházejí do tvrdého
patra; všechny na tom místě tvořené hlásky mají v psané
podobě háček
Ž
oproti svému neznělému protějšku, hlásce š, má značně nižší
rozsah šumu; to platí i pro další znělostní páry
Č
ve slovech džem, jazz a džentlmen jej ale střídá jeho znělá
varianta
C
zvuk se u něj tvoří průchodem mezi jazykem a zuby;
takto vzniklý tón má velmi vysoký šum často přesahující
10 tisíc hertzů
V
Ó
v českých nářečích se vkládá před samohlásky na začátku slova
nebo po předponě (Může za to vona; Mohl byste prosím trošku
povotevřít vokno); v jiných nářečích je podobně používána
např. hláska h (Holomóc), nebo hláska j (jarmara)
najdeme jej jen v cizích slovech, jako je dóže, lóže nebo móda
M
Ú
tvoří se rozražením překážky v proudu vzduchu, kterou vytvoří
oba rty; ve slově tramvaj jsou ale k jeho vytvoření použity zuby
a spodní ret
první dva tóny, z nichž se skládá, jsou od sebe v porovnání
s dalšími samohláskami nejvíc vzdáleny svou výškou
všechna česká ó se v něj dříve přeměnila a zbyl nám z něj proto
kroužek nad písmenem u např. ve slově důl, kroužek je tím
původním ó
OU
je jediná česká dvojhláska, zbylé jsou součástí pouze cizích slov
H
jako jediná souhláska se tvoří přímo v hrdle
CH
je neznělým protějškem h, ale tvoří se na jiném místě, což je
takový jediný případ u znělostních párů
K
z důvodů historické změny se v českých slovech střídá s č,
například ve slovech vlak a vláček nebo hák a háček
G
objevuje se převážně v cizích slovech (gáza, gril, Gorgona),
ve zvukomalebných slovech (grcnutí) a střídá se s hláskou
k např. při výslovnosti zájmen kdo a kde
N
stejně jako při hlásce m při jeho tvoření prochází vzduch
nosem; tvoří se na dásních, ale ve slově Willy Wonka, brnkat,
hangár se tvoří na zadním měkkém patře
F
je to mladá hláska, v češtině se objevila jako neznělý oponent
nově vzniklé hlásky v, která byla dříve tvořena oběma rty
S
je označováno jako sykavka
Z
fonetika jej popisuje jako prealveolární znělou středovou
šumovou konstriktivu
J
najdeme jej mezi samohláskami ve slovech biologie
L
umí jako samohlásky vytvářet slabiku, např. ve slovech krk,
smrk a drncání
má velmi krátkou dobu trvání; oproti jiným hláskám, kdy proud
vzduchu prochází středem úst, u něj vzduch proudí po obou
stranách úst
Ř
B
R
jazyk při něm dvakrát až třikrát kmitne, je to česká výjimka mezi
hláskami celého světa
při přejímání slov byla používána místo hlásky f, proto máme
v češtině za latinské frater české bratr
D
P
jako spoustu dalších souhlásek jej nemůžeme vyslovit
samostatně, musí za ním vždy následovat hláska obsahující tón
(např. hláska e), nebo alespoň tzv. hezitační zvuk
bez vyslovení následující hlásky představuje zvuk, jako když
praskne bublina
T
jazyk se při jeho tvoření přitiskne k dásním a vydechovaný
proud vzduchu rozrazí tuto překážku, čímž vznikne jeho
typický zvuk
Mgr. Dan Faltýnek, Ph.D.
[email protected]
Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve
spolupráci s přírodními vědami, reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076