soubor - Tady jsem doma

Výchovně vzdělávací projekt
Mezi pražci
mladějovské úzkokolejky
2007–2011
Sborník odborných, literárních a výtvarných prací žáků
Základní školy Moravská Třebová Kostelní náměstí
Projekt MEZI PRAŽCI MLADċJOVSKÉ ÚZKOKOLEJKY
Výuka na základních školách neprobíhá jen získáváním teoretických vČdomostí
v lavicích tĜíd, ale i praktických zkušeností v rozliþných situacích. Jednou z možností,
jak nenásilnČ propojit teorii s praxí, jsou rĤzné výchovnČ vzdČlávací projekty. Na
moravskotĜebovské škole na Kostelním námČstí k tČm dlouholetým a úspČšným patĜí
projekt MEZI PRAŽCI MLAD JOVSKÉ ÚZKOKOLEJKY.
Rozvíjí se díky vĜelé a plodné spolupráci mezi
Základní školou Moravská TĜebová, Kostelní námČstí 21 a PrĤmyslovým muzeem MladČjov.
V letošním roce si pĜipomínáme pČtileté výroþí
této spolupráce, což nám dává pĜíležitost trochu
bilancovat.
Škola na Kostelním námČstí sídlí v honosné
neorenesanþní budovČ. Je jednou ze tĜí úplných
základních škol v Moravské TĜebové. Nabízí žákĤm
rodinné prostĜedí (výhodu menších škol), tĜídy
vybavené interaktivními tabulemi, poþítaþovou
uþebnu, tĜídu zamČĜenou na výuku pĜírodovČdných
pĜedmČtĤ. Pro žáky se organizují kurzy plavání,
bruslení, lyžování, široké spektrum vzdČlávacích
projektĤ, exkurzí a výletĤ v ýeské republice i
NČmecku – v rámci partnerství se školou v Lipsku.
ZŠ je také partnerskou školou nakladatelství
FRAUS, což jí umožĖuje využívat moderní uþební Vendula Adamcová, Škola na
Kostelním námČstí
materiály tohoto nakladatelství.
PrĤmyslové muzeum MladČjov se nachází v areálu bývalé šamotové továrny
v MladČjovČ, souþástí muzea je i prĤmyslový areál lupkových dolĤ na HĜebþi. Oba
závody spojuje 11 km dlouhá úzkorozchodná železnice. Muzeum vystavuje železniþní,
dĤlní, stavební a zemČdČlskou techniku, na železnici provozuje výletní vlaky vedené
historickými lokomotivami.
PrĤmyslové muzeum MladČjov s tajemnou atmosférou industriálních areálĤ.
-1-
Zaþátek mladČjovských školních projektĤ spadá do roku 2007, kdy se ZŠ
Kostelní nám. a PrĤmyslové muzeum MladČjov zapojily do projektu Metodika pro
implementaci Výchovy ke vztahu ke kulturnČ historickému dČdictví do školních
vzdČlávacích programĤ, poĜádaného katedrou dČjin a didaktiky dČjepisu Pedagogické
fakulty Univerzity Karlovy. BČhem tohoto projektu 8 škol v republice za podpory
odborníkĤ z univerzity vytvoĜilo a realizovalo modelové výchovnČ vzdČlávací
projekty, které mČly sloužit jako pĜíklady dobré praxe pro ostatní školy.
Smyslem Výchovy ke vztahu ke kulturnČ historickému dČdictví je vytváĜet a
posilovat u žákĤ kladný vztah ke svému regionu skrze poznání jeho kulturních,
historických a pĜírodních krás.
PrávČ pod záštitou Karlovy univerzity se v záĜí 2007 uskuteþnil první roþník
projektu Mezi pražci mladČjovské úzkokolejky. Na nČm byla postavena základní
koncepce tČchto projektĤ jako nČkolikadenních akcí, bČhem nichž jsou úþastnící se
žáci v areálu muzea ubytováni a pĜipravuje se tu pro nČ i stravování.
Muzeum žákĤm k cestČ za poznáním nabízí netradiþní dopravní prostĜedky.
Díky tomu je možné žákĤm nabídnout širokou škálu aktivit v muzeu i jeho okolí,
jejichž cílem je prostĜednictvím silného pozitivního emocionálního zážitku posílit
v úþastnících lásku k jejich regionu, pochopit jeho kulturnČ historické tradice, poznat
pĜírodní a technické zajímavosti i rozvíjet tvoĜivé schopnosti (výtvarné i literárnČ
dramatické) a další klíþové kompetence obsažené ve školním vzdČlávacím programu.
Záhy se ukázalo, že neobyþejnČ inspirativní a sugestivní prostĜedí prĤmyslového
muzea, kde se snoubí surová krása industriálních památek s tajuplným pĤvabem okolní
divoké pĜírody, je pro vzbuzení hlubokých zážitkĤ více než pĜíhodné. A právČ tyto
-2-
pozitivní niterné a silné prožitky jsou pro pĜíznivý vývoj kulturnČ historického a
estetického vnímání urþující.
NČkteré historické technické exponáty pĜipomínají neobvyklá umČlecká díla.
První roþník projektu byl z vČtší þásti zamČĜen dČjepisnČ, na poznávání vývoje
techniky, historie mladČjovského závodu. ýtyĜdenní pobyt byl urþen pro žáky 8. tĜídy.
Druhý roþník dál rozvíjel a prohluboval témata nastolená v pĜedchozím roce, tĜetí
roþník sice také vycházel z téže koncepce, byl však s ohledem na témČĜ ryze dívþí
složení (v nČmž byla Ĝada vynikajících výtvarnic) orientován víc na vizuálnČ tvoĜivé
þinnosti.
Jitka Dandašová, Ve stínu šachtových pecí
-3-
Land-art, tvorba v pĜírodČ a s pĜírodou.
V roce 2010 probČhl þtvrtý
roþník, který byl dvoudenní, a jeho
hlavní složkou se stala cesta pČšky
z HĜebþe do MladČjova spojená s podrobným prĤzkumem okolní krajiny,
sbČrem vzorkĤ pĜírodnin a jejich
následným zpracováváním. Urþen byl
pro žáky 7. tĜídy.
Pátý roþník probČhl ve tĜech
dnech s žáky 7. tĜídy. Program byl AĢ už se z mladČjovského muzea vydáme
kamkoliv, zaruþenČ budeme procházet krásnou
orientován hlavnČ na poznávání pĜípĜírodou...
rody, pozĤstatkĤ dĤlních památek
v krajinČ a prĤzkum nákladních vozidel ve sbírkách muzea. SamozĜejmČ, že ani
tvoĜivá složka v mladČjovském projektu nemohla chybČt.
Petra Šípová, Parní elektrárna
-4-
Krom tČchto velkých projektĤ se v rámci spolupráce školy a muzea konala Ĝada
dalších akcí poĜádaných pro žáky z Kostelního námČstí buć školou, nebo muzeem.
Muzeum jako jedno velké hĜištČ – žáþkové prvního stupnČ si pod vedením deváĢákĤ hrají,
v pozadí historické stroje tiše pĜihlížejí...
K tČm vČtším patĜí výlet žákĤ z 1. stupnČ do MladČjova v þervnu 2010, pĜi nČmž
program zajišĢovali žáci z 9.
tĜíd (prohlídka muzea, hry a
soutČže, pohádkový les),
þtyĜdenní výtvarný plenér ze
záĜí 2010 (z nČhož vzešlo
nČkolik špiþkových výtvarných dČl, jimž málokdo
uvČĜil, že jsou pracemi žákĤ
základní
školy
a
ne
profesionálních
umČlcĤ),
poznávací exkurze do mladČjovského muzea pro žáky
ze Základní školy speciální
v Moravské TĜebové (roku
2008) a Základní školy Staré
MČsto (roku 2009), kde se Starší žáci obþas vystupují v roli prĤvodcĤ svých mladších
opČt role prĤvodcĤ ujali žáci spolužákĤ po krásách muzea.
z Kostelního námČstí.
-5-
Výtvarné práce
vzešlé z pobytĤ žákĤ
v mladČjovském muzeu jsou pravidelnČ
vystavovány na výstavách ve vestibulu
radnice v Moravské
TĜebové,
v þervnu
roku 2010 se uskuteþnila prĤĜezová výstava
v Galerii T v Hradci
Králové a v bĜeznu
Radka Hofmanová, V expozicích muzea
roku 2011 žáci svá
díla vystavovali v budovČ Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Hradecká výstava žákovských výtvarných dČl se konala ve výstavních prostorách místní
univerzity.
UmČlecká díla žákĤ vystavená v Praze se setkala s obdivem a uznáním odborníkĤ z celé
Evropy.
Další žákovskou aktivitou v muzeu jsou obþasné jedno i vícedenní brigády, pĜi
nichž se nČkolik žákĤ o sobotách þi prázdninách sejde v muzeu, aby svou prací a
-6-
svými schopnostmi (vČtšinou malíĜské a natČraþské práce) pĜispČli muzejníkĤm ke
zvelebování muzea. BČhem pČti let se tČchto akcí uskuteþnilo 16.
Projektem Mezi pražci
mladČjovské
úzkokolejky
prošlo bČhem pČti roþníkĤ 83
žákĤ ZŠ Moravská TĜebová,
Kostelní námČstí. 38 z nich se
po absolvování projektu do
PrĤmyslového muzea MladČjov alespoĖ jedenkrát vrátilo na sobotní akce, aby pomohlo rozkvČtu muzea. PČt
žákĤ takto do muzea jezdí
dlouhodobČ, i po ukonþení
základní školní docházky, NČkteĜí žáci, kteĜí ve školních projektech pĜiþichli
dva z nich se zapojili do k technické historii, již muzeu zĤstali vČrní. BČhem nČkolika
muzejní þinnosti na „plný let se z pomocníkĤ stali vážení odborníci.
úvazek svého volného þasu“.
Dalších 138 dČtí se zapojilo do ostatních spoleþných akcí školy a muzea.
Jelikož projekt Mezi pražci mladČjovské úzkokolejky si získal pozornost i mezi
odborníky, byl jeho obsah a výsledky prezentovány širší pedagogické veĜejnosti na
nČkolika konferencích. V roce 2008 to bylo v rámci konferencí o VýchovČ ke vztahu
ke kulturnČ historickému dČdictví na univerzitČ v Praze a OstravČ, v roce 2009 se škola
se svými vzdČlávacími projekty úþastnila konference o možnostech mimoškolního
vzdČlávání na univerzitČ v Hradci Králové, v roce 2011 se škola prezentovala na
mezinárodním sympoziu KulturnČ historické dČdictví a udržitelný rozvoj místních
komunit v Praze a na konferenci Muzeum a škola ve ZlínČ.
RealizátoĜi vzdČlávacích programĤ zamČĜených na kulturnČ historickou výchovu se setkávají
na rĤzných symposiích a konferencích, aby si vymČnili zkušenosti, podČlili se o nápady.
I mladČjovské projekty se na nich úspČšnČ prezentují.
-7-
-8-
muzea, na jejichž renovaci se bČhem projektĤ podíleli, hĜebeþské pĜírodČ), literárnČ
dramatická díla (povídky, básniþky, scénáĜe divadelních her) i výtvarná díla.
Na následujících stránkách se pĜedstavuje výbČr z mnoha hodnotných þlánkĤ
vzniklých v prĤbČhu pČti roþníkĤ. Je doplnČn nČkolika pozoruhodnými žákovskými
obrazy vytvoĜenými ve spojitosti s mladČjovskými akcemi.
Klára Slošiariková, Nový mladČjovský závod
Ladislav BĜicháþ, HrsĢovka
JiĜí Šmída, Rozhledna nad
MladČjovem
-9-
Žákovské putování z HĜebþe do MladČjova
Výpravy za poznáváním pĜírody a historie HĜebeþského hĜbetu jsou nedílnou souþástí
mladČjovských projektĤ.
Možností, jak putovat z HĜebþe do MladČjova, je nepĜeberné množství, pro ménČ
zkušené vandrovníky je možné vybrat si z nČkolika tras znaþených HĜebeþských dĤlních
stezek nebo turistických tras. V našich projektech obvykle kombinujeme obČ možnosti
s putováním po neznaþených lesních cestách (kterých je zde bezpoþet) i volným terénem,
abychom cestou vidČli co nejvíc zajímavých míst.
Výchozím bodem vČtšiny našich výprav je vyhlídka nad HĜebeþským tunelem, cílem
PrĤmyslové muzeum MladČjov.
ýervená trasa
Cesta vede z HĜebþe po þervené turistické
stezce, nejprve loukami, poté lesem. Kolem lesní
cesty se záhy objevují ploty a výstražné cedule:
POZOR! PODDOLOVANÉ ÚZEMÍ. NEBEZPEÍ
OHROŽENÍ ŽIVOTA PÁDEM DO PROPADLIN!
– první doklad hornické tradice zdejšího kraje.
Krásná pĜíroda mĤže být i nebezpeþná.
- 10 -
Unikátní je rozhledna na vrchu HĜebcov
v místČ, kterému se Ĝíká „Nad Doly“. Na
rozhlednu se totiž sestupuje po schodech dolĤ.
Zde opouštíme þervenou turistickou trasu a
lesní cestou prudce klesáme k obnovené štole
dolu Josefi.
Z HĜebcova máme MoravskotĜebovsko jako
na dlani.
Pak po trase HĜebeþské dĤlní stezky
pokraþujeme k rozhlednČ na Strážném vrchu
(610 m n. m.), která svým tvarem pĜipomíná
tČžní vČž. Odtud znovu hustým lesem
sestupujeme serpentinami k jednomu z nejvČtších místních dolĤ jménem Hugo Karel.
Kousek od portálu dolu vyvČrá dĤlní voda do
jezírka, které dĤlní usazeniny zbarvily do ostĜe
oranžové barvy. Voda odtud efektním
Útroby opuštČných štol lákají
k prozkoumání...
vodopádem ubíhá do údolí.
Od jezírka se vydáme bukovým
lesem kolmo vzhĤru na cestu vedoucí
po hĜebeni. Pak už jdeme stále témČĜ po
rovinČ, míjíme DČtĜichovskou hájovnu,
Na MladČjovském vrchu jsme již opravdu hodnČ
vysoko.
za MladČjovským vrchem s nadmoĜskou výškou
649 m (jak hlásá kamenný obelisk na jeho vrcholu),
odboþíme z široké cesty na lesní pČšinu a dorazíme
k dĜevČnému kĜíži U Zabitého (kde kdysi místní
hajný zavraždil milence své ženy). Pak již rychlým
krokem scházíme po turistické stezce kolem Bisovy
studánky do MladČjova.
- 11 -
Místo dávné tragédie je dnes pietnČ
upraveno
Z HĜebþe od altánu „U Tety“
sejdeme po silnici k bránČ HĜebeþského
závodu a u Jihlavské štoly se napojíme
na traĢ úzkokolejné dráhy, které se
budeme držet po nČkolik dalších
kilometrĤ až k úpatí Strážného vrchu.
Žlutá trasa
Altánek a vyhlídka nad HĜebeþským tunelem je
zaþátkem cest na HĜebeþský hĜbet.
Rozhledna na Strážném vrchu se pyšní
nezvyklým tvarem.
NáslednČ podstoupíme horolezecký výstup
na rozhlednu, abychom pak zase sestoupili
na úroveĖ kolejí u dolu Hugo Karel. Potom
pokraþujeme dál po kolejích kolem dolu
Franz Salesius až do MladČjova.
Zelená trasa
U dolu Franz Salesius zĤstala po tČžbČ vysoká
halda (podobné jsou i u ostatních dolĤ).
Z HĜebþe se vydáváme po silnici
smČrem k hĜebeþskému závodu, který
mineme, a za zatáþkou odboþíme do lesa. Sestoupíme
k Rezavému potoku, který své jméno dostal podle
železité vody, která vytéká ze starých dolĤ. Po
pohodlné široké lesní cestČ pozvolna stoupáme
k pozĤstatkĤm dolu Gerhard a pak dál kolem
studánek na Strážný vrch, pak dolĤ k dolu Hugo
Karel a ještČ níž k Záchytným nádržím, kde se þistí
velice agresivní kyselá dĤlní voda. Zástavbou obce
Nová Ves se vracíme zpČt do lesĤ HĜebeþského
hĜbetu, kolem Ĝady starých opuštČných pískovcových
a jílovcových lomĤ dojdeme až do MladČjova.
DĤlní voda svou barvou k napití
pĜíliš neláká.
- 12 -
Modrá trasa
Z HĜebþe po silnici pĜijdeme k hĜebeþskému závodu, projdeme jeho areálem,
kolem uzavĜených dolĤ, zĜícenin provozních
budov a pecí. PĜes šedoþernou pustinu haldy, na
niž se desítky let vršily stovky tun
nevyužitelného vytČženého materiálu, sejdeme
k mohutnému vývČru dĤlních vod – zaþátku
Na HĜebþi je mnoho památek na zaniklou
dĤlní þinnost – na povrchu i v podzemí.
Rezavého potoka. Poté se na chvíli
napojíme na HĜebeþské dĤlní stezky a
HĜebeþská halda pĜipomíná mČsíþní krajinu.
pak odboþíme na úzkokolejnou dráhu. U štoly
Josefi vystoupáme o nČkolik desítek metrĤ výš
na širokou lesní cestu, která nás dovede
k rozhlednČ na Strážném vrchu a dolu Hugo
Karel. Další cesta po úzkorozchodné trati má
tu výhodu, že vede stále témČĜ po rovinČ až do
MladČjova.
Prostranství u portálu dolu Hugo Karel je
místem odpoþinku na cestČ.
Oranžová trasa
Krátká vycházka zaþíná v areálu
PrĤmyslového muzea MladČjov. Úzkorozchodná traĢ nás dovede k MladČjovské
hájovnČ, kde se napojíme na zelenou
turistickou stezku a vystoupáme na vrch
Hradeþná s pozĤstatky mladČjovského
hrádku, na jehož místČ dnes stojí
jednoduchá rozhledna. Odtud se vydáme
jižním smČrem a na nejbližší odboþce
zaþneme sestupovat po prudkém, a stále
prudším kopci dolĤ, kolem pozĤstatkĤ
dolu Kaolin až k MladČjovské hájovnČ.
Pod mladČjovskou hájovnou jsou dvČ malá
zelená jezírka.
- 13 -
Asfaltová cesta mezi domy obce MladČjov a krásnČ zachovalou roubenou rychtou z 18.
století nás dovede zpČt do muzea.
ChĤze mezi pražci mladČjovské úzkokolejky.
Sestup lesem kolem dolu Kaolin.
MladČjovské hradisko.
AĢ už do MladČjova pĜijdeme odkudkoliv,
v cíli naší cesty – v prĤmyslovém muzeu jsme pĜivítáni s otevĜenou náruþí. Jeho
unikátní expozice všemožných strojĤ
urþitČ nezapomeneme zevrubnČ
prozkoumat.PrĤvodci nám budou jak
pracovníci muzea, tak pracovní listy.
- 14 -
Jitka Dandašová, Krajina
Klára Slošiariková, OsamČlý veterán.
- 15 -
Krátká historie dolování na HĜebeþském masivu
Mezi vrstvami pískovcĤ a slínovcĤ
se v hĜebeþských kopcích nachází sloje
kĜídového uhlí a vrstvy žáruvzdorných
jílovcĤ - lupkĤ. Historie jejich tČžby
zaþíná již v polovinČ 17. století, kdy je v
povrchových lomech dobývala Ĝada
rĤzných podnikatelĤ na mnoha menších
lokalitách. Skuteþný rozmach dolování
však nastal až v polovinČ 19. století.
Klíþovou roli pro doly mezi HĜebþí
Uhlí se v lesích HĜebeþského hĜbetu povaluje
a MladČjovem mČla firma bratĜí SteintémČĜ na každém kroku. Jako topivo je však více
brecherĤ, která v Moravské TĜebové
než nekvalitní.
vlastnila mechanickou tkalcovnu a
barvírnu. Pro parní stroje v továrnČ potĜebovala dostatek paliva. NejdĜíve kupovala uhlí od
LiechtensteinĤ z dolĤ v ÚtČchovČ. Dovoz byl drahý, a proto prĤmyslníci využili možnosti
mít vlastní zdroj této suroviny. V roce 1859 založila firma svĤj první velký dĤl u Nové Vsi.
Byl pojmenovaný po zakladateli tkalcoven: Franz Salesius.
Michaela PĜibylová, Vrch Mirand
- 16 -
PotĜeba velkého množství paliva vedla k vybudování dalšího dolu na HĜebþi, který
dostal jméno podle obou majitelĤ firmy bratrĤ Wenzla a Theodora Steinbrecherových.
Existence dolu se odvíjí od roku 1863, kdy byla vyhloubena nálezná štola, potvrzující
ložiska uhlí.
Jitka Dandašová, Hasnoucí den nad hĜebeþskými lesy
V roce 1871 moravskotĜebovská textilka otevĜela další dĤl - Hugo Karel, který
postupnČ nahradil sousední dĤl Franz Salesius, v nČmž byla tČžba ukonþena. DĤl dále
sloužil pouze jako únikový východ.
Mezi doly Wenzel Theodor a Hugo Karel byl opČt v režii bratĜí SteinbrecherĤ založen
dĤl Josefi (Josefka). Vznikl vyražením dvou nálezných štol. Štola Josefi I. byla ražena
v roce 1875, ale pro nedostatek kvalitního materiálu byla doþasnČ uzavĜena. Štola Josefi II.
byla založena roku 1884, zde havíĜi záhy narazili na množství uhlí, které hned po vytČžení
vozily koĖské povozy do továrních kotelen v Moravské TĜebové.
PĜímo nad vesnicí MladČjov existovalo nČkolik dolĤ. V nich zaþíná uhlí tČžit
moravskotĜebovský mČšĢan Charwat, velice brzy však dolování pĜenechal lékárníkovi
Schwalbovi z Moravské TĜebové. I ten ale záhy dĤlní þinnost vzdal, protože s hlubinnou
tČžbou nemČl žádné zkušenosti. Dalším, koho zajímalo mladČjovské podzemí, byl Jakub
Hanisch, syn rychtáĜe z Horní Hynþiny. V roce 1860 založil dĤl Sv. Rochus, roku 1880
menší dĤl Maria a pozdČji i dĤl Kaolín.
- 17 -
Problémem místního uhlí byla jeho malá výhĜevnost a velká popelnatost. Když byla
v roce 1889 dokonþena Moravská západní dráha, zaþaly moravskotĜebovské továrny
využívat mnohem kvalitnČjší ostravské uhlí. TČžba v hĜebeþských dolech tím rapidnČ
poklesla.
Vzestup tČžby se navrátil s pĜíchodem podnikatele Gerharda Mauveho. Mauve zaþal
v roce 1888 v BĜezinČ tČžit lupek, jehož vypálením vzniká šamot. Na výpal potĜeboval
dostatek levného uhlí. PostupnČ proto skoupil všechny místní doly (v roce 1896 získal doly
nad MladČjovem, roku 1897doly Josefi, Franz Salesius a Hugo Karel, 1904 dĤl Wenzel
Theodor), v roce 1904 otevĜel i nový dĤl Gerhard.
Když zjistil, že i zde se nachází žáruvzdorné lupky, pĜeorientoval tČžbu na nČ.
K dobývání uhlí dál sloužil jen dĤl Hugo Karel, který zásoboval Mauveho provozovny.
Nedaleko železniþní stanice v MladČjovČ v roce 1898 Mauve koupil pozemky, na
nichž postavil první dvČ pece na pálení lupku z dolu Rochus. Neefektivní dopravu
vytČženého materiálu koĖskými povozy nahradila v roce 1902 lanovka. Další lanovka vedla
k dolu nad hájovnou. V roce 1904 byly v MladČjovČ postaveny další pece a provozní
budovy závodu (dĤl Rochus ukonþil provoz v roce 1917).
Klára Slošiariková, MladČjovská továrna pĜi pohledu z šachtových pecí.
Gerhard Mauve tČžil na pozemcích knížete Johanna z Liechtensteina a odvádČl mu
poplatek z každé vytČžené tuny. Liechtenstein, vidíc výnosnost Mauveho podnikání, nechal
- 18 -
na HĜebþi a Nové Vsi založit nČkolik vlastních šachet na tČžbu lupku. V roce 1913, po smrti
Gerharda Mauveho, došlo k oficiálnímu spojení obou tČžaĜských firem pod názvem
Liechtensteinské uhelné a hlinné závody MladČjov. Syn Gerharda, Eberhard Mauve, v ní
mČl 51% podíl.
Eberhard Mauve zapoþal velkou modernizaci závodu. Vybudoval prĤmyslovou
železnici, staré pece v MladČjovČ nechal zbourat, místo nich postavil výtopnu, velké
pĜekladištČ, násypné rampy, tĜídírnu a parní elektrárnu.
Od roku 1919 hĜebeþské doly spojuje úzkorozchodná železnice, která podstatnČ urychlila pĜepravu
vytČžených surovin. Dnes historické lokomotivy místo uhlí a lupku vozí turisty a výletníky.
U dolu Hugo Karel vznikla tĜíkolejná stanice s nákladištČm a výtopnou, pro správce
dolu byl postaven patrový dĤm, dĤlní lanovku pohánČla parní lokomobila.
U dolu Josefka byla vybudována dvoukolejná výhybna s nákladištČm, zásobníky,
dĜevČná budova karbidovny, hlušina se odvážela po mostČ na odval. Aby se urychlil odvoz
materiálu ze štoly Josefi II, byla roku 1930 postavena dvoukolejná pozemní svážnice
s brzdícím bubnovým vrátkem, umístČným v horní stanici u ústí štoly. Konþila dolní stanicí
se dvČma zásobníky u tratČ. Provoz probíhal vytažením plných vozíkĤ z dolu vrátkem a
odstavením na vedlejší kolej, poté byly po jednom pĜivČšovány k jednomu konci lana a pĜes
brzdu spouštČny po svážné k zásobníkĤm (tzv. bunkrĤm). Vahou plného vozu se vytahovaly
prázdné vozy nahoru.
- 19 -
V letech 1939 až
1944 docházelo k opakovaným sesuvĤm svahu
nad Josefkou, které zpĤsobovaly závaly ústí štol.
Také vytČžený materiál
byl tou dobou už velmi
písþitý a používal se
vČtšinou jen na stavbu
cest. Poþátkem 50. let byl
dĤl uzavĜen, štoly dál
fungovaly již jen jako
vČtrné pro dĤl Gerhard.
Po druhé svČtové Radka Hofmanová, Železniþní zátiší
válce byly doly znárodnČny. Staré štoly se postupnČ vyþerpávaly a tČžba se pĜesouvala víc na jih.
Na dole Hugo Karel se v 50. letech, již tČžilo ve velké hloubce. Proto došlo k pokusu
otevĜít novou štolu nad výhybnou VČtrná u staré vČtrné štoly dolu Hugo Karel. KvĤli
Vendula Beyerová, Vagóny
- 20 -
množství agresivní vody, která do nových prostor pronikla ze starých štol, však ražba
skonþila utonutím nČkolika horníkĤ. V 60. letech celý areál dolu Hugo Karel zanikl.
Na HĜebþi byl v roce 1961 uzavĜen dĤl
Wenzel Theodor, jeho funkci pĜevzala nová
tČžní štola þ. 6000, jejíž ražba zapoþala v roce
1955.
Ty tam byly doby, kdy se v dolech tČžilo
ruþnČ špiþákem a lopatou, kdy doprava
v dolech
probíhala
v lepším
pĜípadČ
dĜevČnými vozíky taženými koĖmi, v horším
pĜípadČ surovinu horníci vynášeli v nĤších na
zádech. Ve druhé pol. 20. stol., kdy se tČžba
soustĜedila na HĜebeþ, odstĜelenou horninu
nakládaly lžícové pĜehazovací nakladaþe do
dĤlních vozíkĤ, které elektrické lokomotivy
nebo vrátky odvážely na povrch. VytČžený
materiál se vysypával v budovČ rotaþního
výklopníku do þelisĢového drtiþe, odkud
putoval do komorových pecí nebo pásovými
dopravníky do vagónĤ, které jej dopravily do
MladČjova k vypálení v šachtových plynových Budovy kolem dolĤ na HĜebþi se dvacet let po
pecích (od r. 1964). Nevyužitelný materiál ukonþení tČžby mČní v romantické zĜíceniny.
putoval na haldu. DennČ se vytČžilo 300 až 600 vozíkĤ. HĜebeþský dĤl byl uzavĜen v roce
1995, þímž ukonþil staletou historii místního dolování.
Sepsáno dle informaþních panelĤ HĜebeþských dĤlních stezek, které jsme bČhem cesty
potkali.
HĜebeþská halda je krásná ve své ošklivosti.
- 21 -
PRAŽCOHRÁTKY
Na trati je obþas potĜeba vymČnit nČjaký ten pražec.
Staré pražce sesbíráme a znovu využijeme.
- 22 -
Postavit zajímavou sochu ze starých
pražcĤ dokážou hravČ i kĜehké
dívky.
BludištČ z pražcĤ postavili žáci pro své mladší sourozence a další drobotinu v muzeu.
- 23 -
Mechy a lišejníky
Cestou z HĜebþe do MladČjova jsme se vžili do role lichenologĤ a svou pozornost
jsme upĜeli na v okolí rostoucí lišejníky (lichelonogie
je vČdní obor zabývající se lišejníky). Druhým
pĜedmČtem našeho zájmu byly všudypĜítomné mechy.
NejzajímavČjší nálezy (provazovka obecná) na nás
þekaly na modĜínových souších pod hĜebeþským
závodem.
Mechy a lišejníky jsou þasto spojovány do
jedné skupiny. Ve skuteþnosti spolu ale mnoho
spoleþného nemají. Mechy (Bryophyta) jsou jedny
z nejstarších zelených rostlin. Jejich tČlo je rozlišeno
na koĜínky a lodyžku s lístky, zatímco lišejníky
(Lichenes) jsou symbiotickým spoleþenstvím Ĝasy a
houby. Vlákna houby vČtšinou dávají tČlu lišejníku
Vzorky pĜírodnin nasbírané
(tzv. stélce) tvar a zelené Ĝasy, popĜ. sinice obstarávají bČhem cest po HĜebeþském hĜbetu
výživu pomocí fotosyntézy.
jsou podorobeny zevrubnému
vČdeckému prĤzkumu.
Lišejníky
Známe pĜibližnČ 13 500 – 17 000 druhĤ lišejníkĤ a každoroþnČ jsou popisovány
další. Jak už bylo Ĝeþeno, tvoĜí je houba, která zadržuje vodu, a Ĝasa/sinice, která
fotosyntetikuje. Díky tomuto jedineþnému slouþení dvou Ĝíší mohou lišejníky obývat
extrémní stanovištČ... Vyskytují se od rovníku k pólĤm; nacházíme je na holé pĤdČ,
trouchnivČjícím dĜevČ, borce stromĤ, kamenech, skalách i ve vysokohorských
oblastech, polárních oblastech (extrém v AntarktidČ – zcela uvnitĜ kamenĤ) a pouštích.
Spolu se sinicemi a Ĝasami se lišejníky považují za prĤkopníky života (pionýrské
organismy) na holých skalách, jejichž povrch narušují látkami, které vyluþují. Jsou
velmi citlivé na zneþištČné prostĜedí, a proto jich bývá využíváno jako bioindikátorĤ
þistoty ovzduší. Na místech, kde je prostĜedí velmi zneþištČné, nerostou. TČmto
místĤm se také Ĝíká lišejníková poušĢ. Stélka lišejníkĤ hromadí radioaktivní spady
z ovzduší. Po odsíĜení uhelných elektráren se u nás znovu zaþaly více vyskytovat.
Lišejníky
se
využívají
ve
farmaceutickém
(pukléĜka
islandská)
nebo potravináĜském prĤmyslu, jako potrava pro lidi („mana“ - Lecanora esculenta) i
pro zvČĜ; nČkteré druhy se používají v lidovém lékaĜství (Lobaria pulmonaria), na
výrobu barviv, v parfumerii aj.
Rozlišujeme 3 základní typy stélky:
korovitá – pevnČ pĜirostlá celou spodní plochou k podkladu (nebo je do nČj
vrostlá), od nČhož ji nelze bez poškození oddČlit; stélka je souvislý povlak tvoĜený
bradavkami a zrnky; obvykle chybí spodní kĤra. Tuto stélku mají lišejníky rostoucí na
- 24 -
skalách þi kamenech. Na daném místČ jsou þasto prĤkopníky života (napĜ. lišejník
zemČpisný), dožívají se až 100 let.
lupenitá – plochá, na okrajích zpravidla laloþnatČ zvlnČná, k substrátu pĜirĤstá
jen þástí plochy; lze ji oddČlit. Spodní kĤra je vČtšinou svČtlejší než svrchní, jsou na ní
rhiziny, které vrĤstají do substrátu (napĜ. terþovka bublinatá, terþovník zední), roste 23 roky
keĜíþkovitá – od podkladu keĜíþkovitČ odstává, pĜirĤstá jen nepatrnou plochou,
lze ji snadno oddČlit; lišejníky rostoucí na pĤdním povrchu mají stélku vzpĜímenou,
lišejníky rostoucí na stromech jsou pĜevislé; nejrozšíĜenČjší typ stélky (napĜ.
dutohlávka pohárkatá, provazovka, vČtviþník), žije i 10 let.
Terþovka bublinatá - vrchní strana stélky je nČkolik cm velká, rĤžicovitá, nČkdy
jednostrannČ rostoucí, svrchu šedavá,
šedohnČdá až šedozelená. Spodní strana
stélky je þernavá nebo hnČdavá, bez
rhizin, nČkdy až temnČ hnČdá, na
okrajích s bČlavČjším lemem.
Plodniþky houbové složky se
vytváĜejí jen vzácnČ a výjimeþnČ.
Laloky jsou úzké, na okrajích rĤznČ
dČlené, k podkladu víceménČ pĜimknuté nebo þastČji okraje výraznČ vystoupavé od
substrátu a s vyvinutými nápadnými, bČlavými okrajovými, tzv. rtovitými sorály, která
vznikají na okrajích lalokĤ jejich roztržením v místČ, kde se setkává svrchní a spodní
korová vrstva.
Dutohlávka tĜásnitá - celý
lišejník je, vþetnČ poháru, pokryt
mouþným povrchem. Šedozelené
listy jsou malé a þasto špatnČ
zachovány. Duté, pĜibližnČ 2cm
dlouhé, svČtle šedé až svČtle zelené
stonky konþí pohárkem tvaru
trychtýĜe.
Provazovka obecná - je lišejník s jemnČ vČtvenou keĜíþkovitou stélkou,
dosahující þasto až nČkolika decimetrĤ. Je to výhradnČ stromový druh lišejníku, roste
epifyticky. Houba, z níž se provazovka skládá, je vĜeckovýtrusná, jejím fotobiontem je
zelená Ĝasa. KvĤli jejímu velikému povrchu je provazovka velice citlivá na þistotu
ovzduší, zejména na koncentraci oxidu siĜiþitého. PrávČ z tohoto dĤvodu provazovky u
nás v osmdesátých letech témČĜ vymizely. V souþasné dobČ se již zaþínají vracet.
- 25 -
Provazovky jsou velice bohaté nejen na
vitamin C, ale také napĜíklad na kyselinu
usninovou, která má antibiotické úþinky,
proto je lze použít na výrobu léþiv napĜíklad
na kožní onemocnČní nebo plicní nemoci
vþetnČ tuberkulózy. Léþí i další nemoci:
absces, hnisavé ložisko v tČle, afty,
antibakterický úþinek, antibiotikum, atletova
noha, bolest v krku, bronchitida, chĜipka,
dermatitida, dyzentérie, úplavice stĜevní,
enuréza, fungicid, prostĜedek na niþení
houby, houbové infekce, infekce moþových
cest, kožní infekce, lišej kroužkový,
dermatofytóza,
nachlazení,
pleuritida,
popálenina druhého stupnČ, popálenina
tĜetího stupnČ, pozitivní vliv na imunitní
systém, sinusitida, zánČt dutin, stĜevní potíže,
tonzilitida, tuberkulóza, zánČt hltanu). Pro její
vzácnost je však pro nás prakticky nepoužitelná.
Mechy
Ploník ztenþený - porosty ploníku
pokrývají skály, kameny a odumĜelé
kmeny. Je jeden z nejrozšíĜenČjších mechĤ
v ýesku, který najdeme ve stinných þástech
lesa. StejnČ jako i jiné mechy dokáže
absorbovat až dvacetkrát tolik vody, než je
jeho vlastní hmotnost, a hraje tudíž dĤležitou roli v lesním hospodáĜství, zejména
v zadržování vody.
Rokyt cypĜišovitý je zelený až
žlutohnČdý mech, který tvoĜí souvislé, husté
koberce. Charakteristický je lesk tČchto
kobercĤ a jejich snadná stažitelnost
z podkladu. Lodyžka je zpravidla pĜerušovanČ zpeĜenČ vČtvená, 3–10 centimetrĤ
dlouhá.
Výhonky
jsou
cypĜišovité,
copánkovité þi ploše olistČné. Kopinaté
lístky jsou 2–3mm dlouhé, jsou srpovitČ
- 26 -
Lístek rokytu pod mikroskopem
zahnuté s ostrou špiþkou. Na konci vČtévek jsou hákovitČ jednostranné, zatímco u báze
mají þasto pĜehrnutý okraj. Z postranních vČtví vyrĤstá þervený, asi 3 cm dlouhý
zakĜivený štČt. Tobolka je hnČdá, mírnČ zakĜivená s ostrým zobákovitým víþkem.
Výtrusy dozrávají od zimy do jara. NejþastČji se vyskytuje v lesích, kde vegetuje na
skalách, kamenech, paĜezech a tlejícím dĜevČ. V pĤdČ je indikátorem špatnČ se
rozkládajícího humusu. V souþasnosti je dĤležitým bio-indikátorem.
Lazovec þistý (uhladenec þistý) - robustní, svČtle až žlutavČ zelené rostliny
rostoucí v obvykle rozlehlých kobercích. Lodyhy jsou poléhavé nebo mírnČ
vystoupavé, 5–15 cm dlouhé, pravidelnČ jednoduše zpeĜenČ vČtvené, vČtve 1–2 cm
dlouhé, hustČ jehnČdovitČ olistČné. Listy lodyžní a vČtevní velmi podobné, silnČ
vyduté, 2–2,8 mm dlouhé, široce elipsoidní, obvykle s krátkou nasazenou špiþkou,
nČkdy i zaoblené. Dvoudomý druh, vzácnČ plodný. ŠtČt dlouhý, hladký. Tobolka
asymetricky vejþitá. V 19. století se tento druh používal na výrobu kartáþĤ pro þištČní
kloboukĤ a þepcĤ. Dnes patĜí k druhĤm, které se používají pĜi monitoringu tČžkých
kovĤ. Podobný druh je
travník SchreberĤv. Má
vČtšinou vzpĜímené lodyžky,
které jsou pravidelnČ vČtvené. Široce vejþité lístky
jsou vyduté, pĜitisklé k lodyžce. Tenké štČty jsou
kĜivolaké, þervené až þervenohnČdé, tobolky nachýlené, podlouhlé a hnČdavé.
Roste obecnČ v jehliþnatých
lesích, þasto ve vlhkých
rozvolnČných trsech, bez
jiných mechĤ.
MČĜík
rod
mechorostĤ z tĜídy mechĤ;
nápadný pomČrnČ velkými,
vejþitými, oválnými þi
jazykovitými lístky a þasto
dvojím typem lodyžek:
plazivé (sterilní) a vystoupavé (nesoucí sporofyty). Je
to dvoudomý, zĜídka plodný
druh rozmnožující se rodozmČnou. V ýeské republice se vyskytuje 15 druhĤ, z nichž je nejþastČjší mČĜík
- 27 -
teþkovaný, na tlejících paĜezech a podél potĤþkĤ, mČĜík bodlavý, na stinných místech
v lesích, mČĜík pĜíbuzný na zemi v lesích a mČĜík þeĜitý na vlhkých místech.
Lístek mČĜíku pod mikroskopem
BuĖky na lístku rokytníku pod mikroskopem
BuĖky na lístku mČĜíku pod mikroskopem
- 28 -
Nákladní automobil CSEPEL D 352
PĜed 2. svČtovou válkou
v Maćarsku vyrábČly nákladní
auta dva závody: firma GanzMavag v Budapešti a firma Rába
v Györu. V obou pĜípadech to
byla víceménČ kusová výroba na
základČ licencí, jelikož továrny
se specializovaly hlavnČ na
výrobu železniþních vozidel.
Základ maćarské výroby
náklaćákĤ byl položen za 2.
svČtové války rakouskou firmou
Steyr, která v roce 1944 pro
Wermacht vyvinula nákladní
auto Steyr 380 o nosnosti 3t.
VyrábČlo se až do konce války,
kdy byly závody firmy z vČtší
þásti zniþeny. Steyr byl pak
prohlášen za váleþnou koĜist
SovČtského svazu a v následujících mČsících se prĤmyslová
výroba plnČ podĜizovala sovČtské
okupaþní správČ.
Maćarsko se po válce zaþalo BČhem projektĤ se žáci pravidelnČ podílí na renovaci
orientovat na SovČtský svaz, muzejních exponátĤ. V pátém roþníku projektu se žáci
neboĢ komunisté získali hned vyzbrojeni brusnými papíry a ocelovými kartáþi
v první
pováleþné
vládČ pĜipojili k restaurátorĤm historického nákladního
automobilu, aby pomohli pĜi nesnadném odstraĖování
významné postavení. Díky tomu
vrstev starých nátČrĤ karoserie. OdmČnou jim za to
v roce 1946 MaćaĜi od okupaþní
bylo zasvČcené vyprávČní pana Radoslava Kolomého
správy
v Rakousku
dostali
o historii vozĤ CSEPEL
veškerou technickou dokumentaci
vozu Steyr 380. Záhy se výroba tohoto náklaćáku rozbČhla v Budapešti v továrnČ
Csepel, která za války vyrábČla souþástky do leteckých motorĤ pro Luftwaffe.
V roce 1948 se podaĜilo obnovit výrobu i v Rakousku, pro Steyr se zaþaly vyrábČt
dvouválcové dieslové motory WD 213 montované do nových traktorĤ Steyr 180. Záhy
se motory zaþaly vyrábČt i ve þtyĜválcovém a šestiválcovém provedení, vhodném pro
použití v nákladních automobilech. I dokumentaci tohoto motoru Rudá armáda
nČjakým zpĤsobem získala a pĜedala do Maćarska.
- 29 -
Od roku 1949 se tak v Maćarsku vyrábČly nákladní automobily s motorem WD
413 pod oznaþením CSEPEL D 350 (r. 1949 vzniklo pČt prvních prototypĤ, od roku
1950 se vyrábČl sériovČ). Tou dobou byl vedením automobilky povČĜen Ferenc Bíró
(pĜíbuzný vĤdce maćarských komunistĤ Matyáše Rákosiho), který získal zkušenosti
v MoskvČ, v automobilové továrnČ ZIS (Zavod imeni Stalina).
Tomáš Rozsíval, Nákladní automobil Csepel
Hlavním odbČratelem se stala Maćarská státní spediþní spoleþnost. Dovážel se
však i do ýeskoslovenska, kde si pro svou spolehlivost získal znaþnou oblibu.
Od roku 1956 se vyrábČla modernizovaná verze D 352. Zajímavostí je, že na jeho
karoserii bylo použito mnoho hliníkových dílĤ (kapota, rámy oken, pĜístrojová
deska...).
V PrĤmyslovém
muzeu MladČjov dnes jsou
dva exempláĜe automobilu
CSEPEL D 352. Jeden byl
vyroben v roce 1959 a jeho
prvním majitelem byla
ýSAD Lanškroun. Po vyĜazení jej získal Stanislav
Voksa z Lanškrouna, provozovatel lunaparku. Ten
jej opatĜil obytnou skĜíní a
s
kolotoþi a houpaþkami
Csepel D 352 pĜed správní budovou muzea.
s ním projel celou východní
Evropu. Po jeho smrti se automobil dostal do sbírek muzea, kde byl pĜestavČn zpČt na
valník, a v souþasné dobČ se upravuje do stavu, v jakém opustil brány mateĜského
závodu.
Druhé vozidlo bylo vyrobeno v roce 1956 a jezdilo ve službách Masokombinátu
Vsetín. Kvalitu tČchto nákladních aut dokazuje to, že motory obou zmiĖovaných vozĤ
se dodnes udržely v témČĜ perfektním provozuschopném stavu.
- 30 -
V roce 1961 továrna CSEPEL zaþala vyrábČt modernizovanou verzi náklaćákĤ
D 450 s vzduchotlakovými brzdami,
pozmČnČnou kapotáží a nosností
zvýšenou na 5 tun. Následovala Ĝada
dalších typĤ s kapotovými i trambusovými karoseriemi. Po roce 1989, po
rozpadu
komunistických
režimĤ,
CSEPEL ukonþil výrobu, protože nebyl
schopen odolávat konkurenci ze západní
Evropy.
Stejný motor, jako mČly nákladní
vozy CSEPEL, se montoval i do autobusĤ Žáci pĜi þištČní a natírání motoru náklaćáku.
Ikarus 30 a dumperĤ DR 50.
Csepel D 352 po oþku sleduje tvĤrþí þinnost dívek.
- 31 -
STěÍPKY Z HISTORIE MLADċJOVSKÉ ŠAMOTOVÉ TOVÁRNY
Sepsány z rozhovoru s panem
ZdeĖkem
Opletalem,
bývalým
zamČstnancem mladČjovské továrny.
Pracovní den v šamotové
továrnČ
Ráno pracovní doba zaþínala v
šest hodin, vstávat se proto muselo
v 5 hodin. Mistr, pan Pokorný, když Žáci v roli reportérĤ bČhem rozhovoru s pamČtníky
získávají informace o historii regionu.
pĜišel do dílny z krátké ranní porady,
kde se rozhodlo, co se bude dČlat, Ĝekl: „PotĜebuju opravit vrátek ten a ten, udČlá to
tĜeba Vlastík Suchý, Franta Ševþík a ty pĤjdeš opravovat þerpadla.“ Protože v dolech
neustále ze stropĤ a stČn stékala voda, musela být svádČna do jímek a þerpadly
odvádČna ven. NČkdy se stalo, že se nČjaké þerpadlo zastavilo, a bylo nutné jej
vymČnit. Pokud se to stalo o víkendu, do pondČlka se dĤl zaplnil vodou. Pak se musely
navléknout rybáĜské boty, dobrodit se k þerpadlu, odšroubovat jej od podesty, naložit
na vagón a pĜipevnit nové. Nejhorší na té práci bylo, že horníci, když se jim chtČlo na
záchod, nemohli bČžet tĜeba 4 km ven, ale udČlali to tak, jak by to udČlal každý – šli
nČkam do závalu, tam udČlali svou potĜebu a šli zase pracovat. Jenže když v dole
stoupla voda, zvedla s sebou i všechen tento horníky nashromáždČný materiál. A v tom
pracovat nebylo nic pĜíjemného. Na þerpadlech se pak tĜeba vymČĖovala obČžníková
kola, hĜídele, tČsnČní…
Od 20. let 20. století na mladČjovské drážce dennČ jezdily parní lokomotivy znaþky Kraus
Linz. Dnes jsou po desítkách let tČžké služby stále v dobré kondici a dál se prohání po
kolejích k potČše návštČvníkĤ muzea.
- 32 -
Jindy se zase porouchalo nČco na pecích, bylo potĜeba nČco svaĜit, uĜezat
autogenem, udČlat ozubená kola, nČco na soustruhu, brusce atd.
Také bylo stále dost práce na opravČ parních lokomotiv. DennČ se na trati
absolvovaly 2 – 3 jízdy, takže každou lokomotivu bylo nutné þas od þasu odstavit a
opravit – vytloukly se trubky, pĜedČlaly armatury, brzdné špalky, pískování a další
vČci, co bylo potĜeba. Tyto opravy se dČlaly pod vedením Josefa Sedláka, který mČl
lokomotivy na starosti.
V 11 hodin se šlo na obČd.
ObČdy stály 18 Kþs. Osm korun
odboráĜĤm
pĜispívalo
ROH
(Revoluþní odborové hnutí), které
sluþovalo všechny pracující, 10
korun si platil každý sám. Jídelna
byla v budovČ sociálek, kde byly
také šatny. Když dČlníci pĜišli, paní
kuchaĜka Krieglová už mČla na
stolech pĜipravené mísy s polévkou, DĜíve se v mladČjovské továrnČ na obČd jako
nejlepší þást pracovní doby tČšili dČlníci, dnes
možná s podobnými pocity ke stolĤm usedají žáci..
aby trochu vychladla a nemuselo se na ni
þekat. ObČd trval 20 minut, pak se šlo zase na
pracovištČ. Pracovalo se do 14 hodin, pak se
zamČstnanci šli umýt a ve 14:10 se odcházelo
domĤ. Pak ale vedení pĜišlo na to, že se
obČdem krátí pracovní doba, takže se
pracovalo až do 14:30.
Ocelové pece jsou vdČþným námČtem
mladých umČlcĤ.
Výroba šamotu
Na HĜebþi se v dolech vytČžil lupek a
drážkou dovezl do závodu v MladČjovČ. Zde
se vagóny pĜitáhly k násypníkĤm. U nich stál
pracovník, který vyklápČl lupek na
transportér. Ten jej dopravil do zásobníkĤ,
které stály u každé pece. Z nich byl lupek
navážen do pecí. V nich byla þidla, která
hlídala naplnČní pece. Když byla pec
zavežená, mohlo zaþít pálení. Pec se nejdĜíve
rozhoĜela pomocí dĜeva. Nemuselo se topit
moc, lupek „hoĜí sám“ – je to hmota na
pĜechodu jílu a uhlí. Ale nehoĜel zase dost,
- 33 -
aby to staþilo na vypálení, proto byla vedle ocelových pecí postavena generátorovna,
kde se z uhlí vyrábČl plyn, jímž se v pecích topilo. O pár let pozdČji se mezi
Rychnovem a MladČjovem vybudovala pĜípojka zemního plynu. Ten byl pĜiveden i do
závodu a vhánČl se do pecí. Nebylo ho potĜeba moc, jen trošku a už to hoĜelo samo.
Po pĜepálení z lupku vzniká šamot. Ten je ale nutné ještČ zbavit pĜímČsí
(kysliþníkĤ železa, fosforu, síry) a roztĜídit. K tomu sloužila tĜídírna. Zde byl nejdĜív
šamot pomocí elektromagnetĤ zbaven veškerých
železitých þástic. Pak šamot procházel soustavou
velkých sít s rĤznČ velkými oky, která se
neustále toþila. Na nich se materiál tĜídil dle
granulace. VČtší kusy, které neprošly žádným
sítem, byly ještČ tĜídČny ruþnČ. To, co již nešlo
dál zpracovat, bylo využito pro úpravu cest.
OdbČratelé si šamot vybírali podle granulace dle
toho, k þemu jej potĜebovali. Hrubší šamot se
používal ve slévárnách, kde se jím vysypávaly
dvory, v nichž se skladovaly ingoty. Trochu
menší granulace se vozila do Velkých Opatovic,
kde se šamot drtil, pĜidávalo se vodní sklo a
lisovaly tvarovky použitelné do vyzdívek
vysokých pecí, kamen, na komíny. NejjemnČjší
granulace – jemný prach – se používala jako
výplĖ prostoru mezi šamotovou vyzdívkou a
ocelovou stČnou pecí.
V tĜídírnČ pracovaly ženy (vČtšinou starší –
holky tam nechtČly, protože se tam velmi prášilo,
Obrovskou dĜevČnou budovu tĜídírny
dnes v areálu muzea již nenajdeme,
ustoupila plánované výstavbČ nové
výstavní haly.
byla cítit síra a fosfor). Velice
nároþnou a tČžkou práci v tĜídírnČ
velmi usnadnilo zavedení pásových
dopravníkĤ, na nichž ženy materiál
pĜebíraly. Do té doby sedČly u
stolu, na nČjž se lopatami sypal
materiál, který dČlnice škrabkami
pĜehrabovaly a hrnuly dál.
TČžba lupku
Lupek se tČžil stČnováním, pĜi
nČm kombajn pĜed sebou ve štole odhraboval materiál a za ním se nakládal na vagóny.
DĜíve se z ménČ dostupných þástí dolu vagóny s lupkem vytahovaly koĖmi. KonČ se
do dolĤ dostali jako odrostlá hĜíbata, mČli tam vydlabanou maštal a na denní svČtlo
Sabina Polanská, Lokomotiva BN-60 H
- 34 -
vĤbec nevycházeli. Následkem toho þasem oslepli. Tento zpĤsob dopravy pak báĖský
úĜad jako zastaralý zakázal a vagóny se na hlavní toþnu tahaly pomocí vrátkĤ. Zde se
sestavovaly do vlaku.
Pálení lupku na HĜebþi
PĜed postavením ocelových pecí se lupek pálil pĜímo
u dolĤ na HĜebþi. V MladČjovČ se materiál jen tĜídil a
expedoval.
K pálení
na
HĜebþi
sloužily
šachtové
pece.
NahoĜe byly otevĜené, lupek
se do nich ruþnČ navážel a
sypal pĜímo ze shora. Pálením
lupku tady lesy velmi trpČly.
V okolí rostlo jen kĜoví a
plevel, velký obsah síry a
fosforu udČlal své.
Jediná dochovaná stará
nČmecká pec v mladČjovském
závodČ
se
mnoho
let
používala jako sklad olejĤ.
Za druhé svČtové války
na pecích pracovali ruští Beáta Šnajdrová, Tatra v elektrárnČ
váleþní zajatci, žili zde
v otĜesných podmínkách pĜi tČžké práci, pĜespávali v prkenných barácích.
Konec továrny
Šamot byl vždy potĜeba v dobČ, kdy
hrozil váleþný konflikt. Tehdy totiž byla
poptávka po dČlech, tancích a jiných
zbraních. Na to všechno bylo zapotĜebí
velké množství železa, železárny jely na
plné obrátky. ýím více se železa vyrobilo,
tím þastČji se musela vymČĖovat
vyzdívka pecí.
Miloslava PĜibylová, Elektrárna
Po 2. svČtové válce se vytvoĜil
východní a západní blok – Rusové a
- 35 -
Ameriþané si nemohli pĜijít na jméno. Vypuknutí tĜetí svČtové války bylo mnohdy na
spadnutí. Koncem 80. let se vztahy mezi mocnostmi urovnaly, opadl zájem o produkci
zbraní a potažmo i žáruvzdorných materiálĤ.
S poklesem poptávky po šamotu se zaþalo uvažovat o uzavĜení závodu
v MladČjovČ nebo v BĜezinČ. V BĜezinČ se lupek tČžil povrchovČ, v MladČjovČ
hlubinnČ. Povrchová tČžba znamenala buldozerem odhrnout skrývku (v BĜezinČ to
bylo 8 – 50 m) a pak odtČžit žílu (o mocnosti 2 m). VýhodnČjší bylo tČžit hlubinnČ, ale
v BĜezinách bylo Ĝeditelství, kde pracovali všichni námČstci a administrativa, takže
bylo rozhodnuto uzavĜít MladČjov. BĜezina funguje dodnes – šamot se dodává do
Opatovic, kam vozí i Horní BĜíza.
Klára Slošiariková, Pece
- 36 -
OBRÁZKOVÉ REPORTÁŽE Z PRACOVNÍHO NASAZENÍ ŽÁKģ V MUZEU
Výmalba vrátnice muzea
NejdĜív musíme oškrábat starou opadávající
malbu a nanést novou snČhobílou vrstvu.
Následuje bohatá fresková výzdoba.
Nad výsledkem by i Michelangelo a da Vinci bledli závistí...
- 37 -
Výroba fotodesek
Jen skuteþnČ
brilantní žáciumČlci si mohou
troufnout na
výrobu velkých
obrazĤ, které
poslouží
návštČvníkĤm
muzea pro
vyfocení
originálních
vzpomínek na
MladČjov.
- 38 -
Natírání kiplory
Kiplora je železný výklopný
vagón pro pĜevoz sypkých
materiálĤ. Své neoficiální
jméno dostal z nČmeckých slov
kippen = vyklopit a die Lore =
vĤz. DĜíve takovýchto vozĤ
bylo v MladČjovČ nČkolik
desítek, dnes jich má muzeum
podstatnČ ménČ. NČkteré
zĤstávají v surovém stavu, jiné
jsou renovovány.
Prvním krokem pĜi
renovaci vagónu je
jeho vytažení
z houští – práce pro
statné muzejníky a
techniku.
Následuje dĤkladné
oþištČní od rzi.
Zruþné dívky se
opĜou do ocelových
kartáþĤ a bČhem
chvíle vagón záĜí
v zrcadlovém lesku.
Natírání za
krásného letního
dne je pĜíjemným
vyvrcholením
záslužné práce
žákyĖ.
- 39 -
MLADċJOVSKÉ ROSTLINSTVO
Protože krásu pĜírody si mĤže naplno vychutnat
jen pouþený þlovČk, snažíme se pĜírodu nejen
vnímat, ale i poznat a pochopit.
Okolí MladČjova je území patĜící
z geomorfologického hlediska k Podorlické
pahorkatinČ a je souþástí MoravskotĜebovské
kotliny mající pahorkatinný ráz. Z hlediska
klimatických podmínek je území zaĜazeno do
mírnČ teplé a mírnČ vlhké oblasti MT2-MT5.
Biogeograficky náleží do hercynské oblasti.
PĤvodnČ zde mimo jiné rostly i bukové
porosty. ýlovČk se k pĜírodČ nikdy pĜíliš uctivČ nechoval, odnepamČti si ji pĜetváĜel
k obrazu svému. Krajina bývá ochuzena o spoleþenstva s pĜirozeným vývojem, která
mají v pĜírodČ vysokou stabilitu.
Pro tento úþel byly pro studium vybrány dvČ velmi odlišné lokality: Buþina
v okruhu zastávky „Veksl“, vzdálené asi 3 km od stanice MladČjov, a lokalita ve
stanici MladČjov asi 50 m podél drážky smČrem k “Vekslu“.
1)Typ krajiny L5 pĜírodní a pĜírodČ blízká - buþina je listnatý les, kde hlavní
dominantou je buk (Fagus sylvatica), který v optimální fázi vývoje porostu tvoĜí hustČ
zavČtĜené, stinné porosty štíhlých kmenĤ s malým zastoupením keĜového patra (mladé
dĜeviny) a podrostem bylin a trav patra bylinného. Ve stĜední EvropČ mají þasto svou
východní hranici. PĤdní profil zde bývá hluboký a pĤdní typ vČtšinou hnČdozem.
- 40 -
Biomasu listnaté dĜeviny tvoĜí 1 – 2 % zelené listy, asi 80% nadzemní þásti a zhruba
20 % podzemní orgány. Ze stĜedoevropské fauny þítající asi 48 000 druhĤ je kolem
7 000 druhĤ adaptováno právČ na buþiny. Její porostní klima tvoĜí:
a) na jaĜe svČtlo pĜed olistČním i v zimČ pro mechorosty, jarní byliny
b) jiné spektrální složení svČtla (podrost pak žije v þerveno-zeleném stínu)
c) intercepce srážek nerovnomČrná (u kmenĤ pĜíliš vlhko)
d) opad listí v krátkém þasovém období, mechanicky pĜikryje bylinné a mechové
patro (mechy chybČjí)
e) opad chemicky pĜíznivý, rychlý rozklad pĤdním edafonem.
Michaela PĜibylová, ýervený vrch
Buk je strom vyšší než 40 m, dožívá se stáĜí 200 – 400 let, jeho kmen ve výšce
130 cm nad zemí mĤže dosáhnout prĤmČru až 100 cm. Kvete ve stáĜí 20 - 40 let
v intervalech 5 – 10 let. Klíþivost jeho semen dosahuje 70 až 80%. Délka klíþivosti je
6 mČsícĤ, rĤst semenáþkĤ je pomalý do 5 let. RĤst stromu je do 60 – 100 let. Koruny
dospČlých stromĤ jsou velmi stinné, schopnost semenáþkĤ snášet stín je dobrá. Srážky
stékají po kmeni, kolem mĤže docházet až k zamokĜení. Citlivost vĤþi suchu v létČ je
silná, silná je citlivost na zimní mrazy a velmi silná je citlivost na pozdní mrazy na
jaĜe. DĜevo je tvrdé, tČžké, trvanlivost je stĜední.
- 41 -
V bukových lesích se mĤžeme setkat s jedlemi, tvoĜí jedlobukové lesy. Jedle
(Abies alba) je z ostatních jehliþnatých dĜevin nejpodobnČjší buku jak ekologicky tak
rozšíĜením, pĜesto se liší þisté buþiny od þistých jedlin v ĜadČ aspektĤ. Jedliny jsou
chudé na jarní kvetoucí druhy, þasté jsou druhy s letním optimem a mechy, þímž se
podobají jiným jehliþnatým lesĤm.
Jitka Dandašová,V korunČ bĜízy
Na našem stanovišti se vyskytovaly ve stromovém a keĜovém patĜe: buk lesní,
javor klen, lípa, javor mléþ, dub zimní, líska obecná, jedle bČlokorá, bez i bĜíza. Byliny
byly zastoupeny porostem maĜinky vonné (svízel), která toleruje jak kyselé, tak
zásadité podklady, upĜednostĖuje však nevápenné pĤdy. Vyskytuje se ve svČtlých, na
živiny bohatých listnatých lesích, zejména v buþinách, þasto ve velkých plochách.
Dále jsme zde zjistili výskyt svízele okrouhlolistého, netykavky malokvČté, violky
lesní, starþeku, rozrazilu lékaĜského, bažanky vytrvalé, mléþky zední, šĢavele
kyselého, konopice, borĤvþí… Z kapradin jsme zaznamenali papratku samiþí. Papratka
nesnáší zneþištČné ovzduší. Roste ve vlhkých, humózních, stinných lesích, zejména
buþinách.
2.)Typ krajiny X13 silnČ ovlivnČné nebo vytvoĜené þlovČkem - železnice na
území stanice MladČjov (425m n. m.), asi 50m podél drážky smČrem k „Vekslu“. Zde
vznikl v pĜírodní krajinČ biokoridor, který více ovlivĖuje flóru než faunu. Jednalo se
však o malý zábor pĤdy, který pĤsobil jen okrajový zásah. Díky další þinnosti þlovČka
se jako na jiných takto frekventovaných místech musel zákonitČ projevit následek této
þinnosti v podobČ výskytu nepĤvodních druhĤ, které se nejen dále samy rozmnožují,
- 42 -
ale zabírají i stanovištČ další, ze kterých vytlaþují druhy pĤvodní; a tak zmČnily i v této
oblasti ekosystémy (krajinný ráz). Druh pĜi zanesení do nového areálu unikne
nČkterým ekologickým vazbám, kterými byl v pĤvodním areálu omezován. Jedná se
zejména o rostliny mohutného vzrĤstu, které stíní a dusí pĤvodní vegetaci, þi rostliny
s enormní schopností se rozmnožovat díky velkému poþtu
semen þi nadmČrné klíþivosti.
Dalším faktorem je absence jejich
škĤdce, chorob i jejich velká
ekologická valence (schopnost
rĤst v rĤzných podmínkách). K
šíĜení rostlin pĜispívá také
mnohdy neznalost lidí. ýasto
zaþne napĜíklad celík kanadský
bujet za vsí, do níž si ji nČkdo
pĜinesl jako „pČknou dekorativní
rostlinu“ do své zahrádky. Pro
toto území je charakteristický
výskyt zlatobýlu kanadského
(celík kanadský), pelyĖku zlatobýlu, starþekĤ, vrbovky úzkolisté Kresba zlatobýlu kanadského. Líbivé rostliny
(vrbka
úzkolistá),
vratiþe s neblahým dopadem na pĜírodu.
obecného,
tĜtiny
kĜovištní,
þekanky obecné, tĜezalky teþkované, mrkve obecné, sadce konopáþe, turanu roþního,
turanky kanadské, lnice kvČtel, truskavce ptaþího (rdesno ptaþí), jitrocele vČtšího,
heĜmánkovce nevonného, vrby jívy, bĜízy, topolu, osiky...
ěešením souþasné situace mĤže být pravidelné kosení a mýcení ohnisek výskytu
tČchto vetĜelcĤ, zamezení jejich dalšího šíĜení a výsevy osivem místní provenience.
Drážka sloužila bČžnému provozu od roku 1919, a to celých 73 let. NezpĤsobila
svojí existencí výrazný zásah do okolních biotopĤ. Sama se stala bČhem desetiletí
nedílnou souþástí krajiny. Neovlivnila estetickou funkci krajiny a ani biodiverzitu
tamní vegetace.
Vznik trávobylinných porostĤ kolem trati je tĜeba pĜiĜadit do biotopu extenzivnČ
seþených luk nížin a podhĤĜí a vhodnČ o nČ peþovat.
VČĜíme, že je naše velké štČstí, pokud dnes mĤžeme navštívit mladČjovskou
úzkokolejku, která je položena stále ještČ v pČkné krajinČ.
- 43 -
Sabina Polanská, MladČjovský vrch
Jitka Dandašová, Nálada krajiny
- 44 -
MANDELINKA NA TRATI
Bajka o tom, že krást se nevyplácí
V dobách, kdy pod vodou létali ptáci
a ryby plavaly vzduchem,
a lidé v MladČjovČ uhlí kopali jen krumpáþem,
které navíc nebylo moc kvalitní,
udál se tento pĜíbČh na mladČjovské železnici.
Bylo to takhle jednou zrána,
když se na hĜebeþské mezi probudila mandelinka Jana.
Z nebe padaly kroupy, jaké lidstvo ještČ nezažilo,
ale JanČ v bĜíšku hlady kruþelo.
A protože to byla mandelinka bramborová,
vydala se tam, co brambory pan Šmída okopává.
Cesta k panu Šmídovi je pro Janu pĜetČžká,
ovšem nejtČžší pĜekážka ji teprve þeká.
MladČjovská železnice je ta zkouška,
pro níž je v JanČ jen malá dušiþka.
Po dešti jsou kolejnice kluzké
a Jana na to nemá botiþky vhodné.
První kolejnici Jana pĜekonala s vypČtím všech sil,
ale pozor, v dálce mašinfíra vlak odbrzdil.
Mandelinka Jana po pražci se šine
a vlak do údolí už se žene.
Mandelinka Jana vyškrábala se na druhou kolejnici
však bČda – její krovky zmizely pod koly parní mašiny.
A tak skonala mandelinka Jana,
když se chtČla najíst kradenýma bramborama.
A z toho ponauþení plyne,
že zlý úmysl bez trestu nezĤstane.
Miloslava PĜibylová
Ilona Burianová
Michaela PĜibylová
- 45 -
Voda na HĜebeþském masivu
BČhem cest z HĜebþe do MladČjova se zájem žákĤ soustĜedil i na vodu v rĤzných podobách. Z prĤzkumu bČhem þtvrtého roþníku projektu Mezi pražci mladČjovské úzkokolejky
vzešly následující závČry:
OdbČr vzorkĤ ze zdánlivČ mrtvé dĤlní vody.
Díky geologickým pomČrĤm v námi sledovaném úseku, stejnČ jako v celém jeho
rozsáhlém okolí, není o vhodné vodní lokality k prozkoumání nouze. To nám velmi
usnadnilo realizaci odbČrĤ vzorkĤ vody. Jednalo se o vodu z kalužiny na HĜebcovČ,
z Rezavého potoka a vzorek z pĜíkopu u silnice v Nové Vsi. Tedy vody nejen povrchové,
podzemní, ale i smČsné - vzniklé interakcí chemických reakcí a pĜírodních pomČrĤ, tj. vody
dĤlní.
Voda z kalužiny byla mírnČ zakalená, bez výrazného zemitého pachu. Pokusili jsme se
o jednoduchá stanovení pomocí pH univerzálních indikátorových papírkĤ. Pracovali jsme
se sadou Aquatest. Mohli jsme si na vlastní kĤži ovČĜit nezbytnost dodržování peþlivosti,
pĜesnosti a trpČlivosti. Tento vzorek
odpovídal našemu pĜedpokladu (byl
v normČ). PĜes okulár a objektiv (pomocí
mikroskopĤ) pĜi zvČtšení 10x10 jsme vidČli
drobné
organizmy.
VĤbec
nebylo
jednoduché vytvoĜit jejich vČrohodný
nákres (prvoci, drobní korýši…).
PĜi pohledu na Rezavý potok nás
napadlo: to je krása. Ale po chvilce
zamyšlení pak ještČ otázka: „Proþ si þlovČk
DĤlní voda a její sochaĜské bahenní kreace.
dal takovou práci s výstavbou kaskád? Co
je asi pĜíþinou tvorby krásných rezavých útvarĤ a nánosĤ?“ Kaskády v korytČ tohoto potoka
mají provzdušĖovat protékající dĤlní vody a následnČ snižovat kyselost vody. Poté pak také
vznikají zmínČné rezavé nánosy-okry. Vzorek vody z této lokality byl odebírán s velkou
- 46 -
obezĜetností. Voda zapáchala po železu a slouþeninách síry. NevidČli jsme zde žádnou rybu
ani Ĝasy. Po vodní hladinČ klouzaly vyplašené bruslaĜky, bĜehy byly zarostlé bujnČ rostoucí
sítinou. Voda byla kyselejší. Další stanovení nám ztČžovala zvýšená množství kationtĤ
železa… Živé organizmy ve vodČ jsme nezpozorovali.
Soutok dĤlní vody s lesním potĤþkem.
Oranžové jezírko nás zaujalo výrazným zápachem a mocností mazlavého rezavého
bláta. V místČ vývČru vody tekoucí do jezírka z vodní (dČdiþné) štoly jsme vidČli zvláštní
bílé vČtvené organizmy.
Z pĜíkopu u silnice v Nové Vsi jsme odebrali poslední vzorek. Velmi nás nadchla
pestrost organizmĤ v nČm. Pod mikroskopem byla zpozorovaná jednoĜadka (Spirogira),
krásivka (Closterium), biþíkaté Ĝasy, rozsivky (Navicula), trepky (Paramecium), slávinka
(Stylonychia), víĜenka (Vorticella)….
Rozsivka
VíĜenka
Trepka
- 47 -
Krásivka
Šroubatka
Bagr
Žákovská divadelní hra volnČ
inspirovaná skuteþnou událostí, napsaná, zrežírovaná a odehraná žáky
dle vyprávČní pana R. Kolomého.
Hra Bagr, a další inscenace
žákĤ se divákĤm prezentují v improvizovaném divadelním sále mladČjovské elektrárny i ve venkovních
prostorách muzea.
VypravČþ: Dámy a pánové, poslechnČte si dramatický pĜíbČh o osudech lanového
bagru Škoda D-500 a pana Radoslava Kolomého, který je s ním životnČ spjat.
Bagr se vesele projíždí po scénČ.
Pan Kolomý: Když jsem byl ještČ kluk, vyrĤstal jsem v ýeské TĜebové poblíž
staveništČ bytovek. Odmala mČ fascinovala tČžká technika, a proto jak jsem mČl
pĜíležitost, prolézal jsem dírou v plotČ pozorovat bagry pĜímo v akci.
Bagr se projíždí po scénČ, pĜehrabuje kaþírek.
VypravČþ: ýas plynul, pan Kolomý dospČl, vyuþil se, láska k tČžké technice, a
zvlášĢ té stavební, jej neopustila ani po desítkách let.
Jeho bagr se mezitím dostal do kamenolomu v Liticích nad Orlicí, kde po letech
tČžké služby dosloužil, zarostl kĜovím a upadl v zapomnČní. Bagr se po scénČ
pohybuje stále pomaleji, až se úplnČ zastaví a zaroste kĜovím.
Až v roce 1993:
Pan Kolomý se prochází po scénČ, sbírá, prohlíží a odhazuje roztroušené kovové
souþástky.
Strážník pĜijde až k nČmu a ráznČ jej uchopí za rameno: Co tady dČláte!
Pan Kolomý: Já jsem z muzea MladČjov a sháním pro muzeum nové exponáty.
Nemáte tady nČjaké staré koleje, vagony, nebo dokonce lokomotivy?
Strážník: No jen jestli jste tady nČco nechtČl ukrást! Všechno, co tady vidíte, tak
potĜebujeme, odsud nic nedostanete. Ale že jste teda z toho muzea, tak vám nČco
ukážu.
Prodírají se houštím až k bagru.
Pan Kolomý: Páni... Dé pČtistovka, a skoro jako nová. Víte, jak je to vzácný?
Strážník: Tohle, že je vzácný? DyĢ je to šrot... KlidnČ si to mĤžete odtáhnout.
Pan Kolomý: VážnČ?
Strážník: Jo, tady to jen pĜekáží, my bychom to stejnČ museli nechat rozĜezat do
šrotu, a kdo by se s tím tahal... ale odvezete si ho odsud na vlastní náklady.
- 48 -
Pan Kolomý: Do šrotu? VždyĢ to by byla vČþná škoda! Hned bČžím zaĜídit
odvoz.
Pan Kolomý pĜechází ke stolu v rohu scény: Nazdar Pepo, nemohl bys mi nČco
odvézt?
Pepa: A co?
Pan Kolomý: Bagr D-500 z Litic.
Pepa: Seš normální? Ani náhodou!
Pan Kolomý odchází od stolu, pro sebe si Ĝíká: Tak komu já bych ještČ mohl
Ĝíct? Lojza se mi vysmál, Pepa mČ vyhodil, Vašek se se mnou o tom ani nechtČl
bavit. Zkusím ještČ Frantu, ale ten zas bude chtít penČz...
Pan Kolomý se vrací ke stolu, u nČhož sedí pĜedstavitel Pepy v jiném kostýmu:
Ahoj Franto, nemohl bys mi pomoci s odvozem bagru z Litic do MladČjova?
Franta: No to nevím, ten bude asi moc tČžkej.
Pan Kolomý: Není, jen 22 tun.
Franta: Ale stejnČ, jak tČ znám, tak to bude nČjaký vrak a víš, jak je to
nebezpeþný?
Pan Kolomý na stĤl podsune nČkolik bankovek.
Franta: A stejnČ teć nemám þas.
Pan Kolomý na stĤl pĜihodí další bankovky.
Franta: Já ten tahaþ taky nemám úplnČ v pĜádku, co když mČ chytČj dopraváci?!
Pan Kolomý pĜidá další peníze.
Franta: A taky je hlášený špatný poþasí.
Pan Kolomý pĜidá další peníze.
Franta: Tak já si to teda ještČ rozmyslím.
Pan Kolomý vytáhne poslední peníze.
Franta, shrabuje peníze do kapes: Tak dobĜe, já ti ho odvezu...
Pan Kolomý: VýbornČ, kdy pro nČj pojedeme?
Franta: TĜeba zítra ve dvČ.
VypravČþ: A tak zaþala nejvČtší transportní akce v dČjinách MladČjovského
muzea.
Pan Kolomý pĜechází po scénČ a þeká: ěíkal, že tady bude ve dvČ a už jsou tĜi.
Poþkám ještČ do þtyĜ, a když v pČt nepĜijede, tak pĤjdu v šest domĤ...
Franta: Trochu jsem se zdržel, cestou mnČ upadlo kolo, ale nevadí, poĜád nám
jich pár zbylo...
Pan Kolomý nasedne na vĤz, objedou scénu, pĜed bagrem pan Kolomý vystoupí,
oþistí bagr od zbytku vČtví, mezitím tahaþ nacouvá tČsnČ k bagru.
Pan Kolomý spoleþnČ s Frantou naloží bagr na vĤz a uvážou jej provazy.
- 49 -
VypravČþ: PĜepravit takový bagr není jen tak. Jeho rozmČry jsou rozhodnČ vČtší
než malé. Navíc se bagr nacházel v kamenolomu na nejvrchnČjší etáži a jediná
cesta odtamtud vedla strmČ dolĤ do údolí Divoké Orlice. Dodnes se divíme, že se
pĜeprava obešla bez újmy na strojích i zdraví lidí. PĜesto se pĜeprava neobešla
bez komplikací, protože souprava, která bagr vezla, nebyla o mnoho mladší než
bagr sám.
Pan Kolomý: Zastav, bagr se nám utrhl! Chytá bagr, který se snaží uniknout
z vozu.
Franta: Sakra, píchnul jsem!
Pan Kolomý vymČĖuje pneumatiku
(botu herce).
Franta s naloženým bagrem objede
nČkolikrát scénu, poté s panem
Kolomým vyloží bagr.
VypravČþ: Po mnoha peripetiích
bagr do MladČjova opravdu dorazil
a záhy na nČm zaþaly renovaþní práce. Celý bagr byl do posledního šroubku
rozebrán, oþištČn a natĜen. To samotné trvalo nČkolik let. Poté se zaþal opČt
skládat a uvádČt do provozuschopného stavu a podoby, jakou mČl po vyrobení.
Pan Kolomý velkým klíþem „rozebírá“ bagr, ocelovým kartáþem ho þistí. Franta
mu pomáhá s natíráním.
VypravČþ: Tímto naše divadelní hra konþí, doufám, že se Vám líbila, a vČĜím, že
se v muzeu opČt sejdeme pĜi slavnostním uvedení bagru do chodu, které nás þeká
po ukonþení všech renovaþních prací již za nČkolik málo let.
Renáta KrþmáĜová, Reflektor
- 50 -
VÝTVARNÉ VYTVÁěENÍ VYNIKAJÍCÍCH VÝTVARNÍKģ
Bytosti z drátĤ a gázy
Kostra z drátĤ
Na závČr zlatý make-up.
KĤže z gázy
Zatímco se kluci projíždí v pásáku...
Veþer se však vždycky rádi uvidí.
...holky doma perou.
- 51 -
Tvorba tradiþní i netradiþní
Sabina Polanská, MladČjovské
hradisko
Oranžové dĤlní bláto se ideálnČ hodí k malování.
Ale bČda, pokud si jím zamažeme obleþení.
Sprej + listí =
Lovy beze zbraní.
- 52 -
= dokonalé umČlecké dílo.
Nutností skvČlých umČlcĤ je tvoĜit dnem i
nocí, aby svČt obohatili krásou svého díla.
Detail sousoší DVA – kolektivní
práce.
Instalace z železniþních hĜebĤ –
další z nepĜeberných možností,
které mladČjovské muzeum nabízí.
Sabina Polanská, Land-artová kompozice
- 53 -
Surreálný pĜíbČh jednoho výtvarného plenéru
Následující pĜíbČh i osoby jsou smyšlené, pĜípadná podobnost s realitou je þistČ
náhodná.
Kapitola první, PÁTEK
Na opuštČném nádraží se schází rĤznorodá skupina: nČkteĜí s pĤltunovými krosnami
pĤsobí dojmem zbloudivších þlenĤ himálajské expedice, jiní s elegantními kufĜíky,
prozrazující pĜíslušnost jejich majitelĤ k vyšší spoleþnosti.
Vlak odjel pĜesnČ podle jízdního Ĝádu a než se kdo nadál, vítá nás otevĜená brána
tajuplné opuštČné továrny. NejdĜíve je nutné vyĜešit organizaþnČ velmi složitou proceduru:
„Já chci spát na téhle válendČ!“ „Ale já na téhle posteli nespím, a nahoĜe už vĤbec ne.“
„Tahle má jen tĜi nohy!“ „Proþ nemĤžeme spát na vrátnici?“
Noci jsou už chladné – vezmČme si teplé prádlo, a aby i voda byla teplá, musíme
nanosit dĜíví. Pavel pĜed hromadou þehosi dává instrukce:
„DĜevo na prst tlusté a na píć dlouhé ke dveĜím, piliny a
tĜísky do sklepa, smetí sem. Chápete to!?“ Popelky se
lopatami i rukama vrhají rozhrabávat hromadu: „Pilinu
sem, prkénko tam. Ale kam dát stonožku?“ Stavební
koleþko se stejnČ jako pro pĜevoz sypkých materiálĤ hodí i
pro osobní dopravu...
Kdo by na prĤmyslové dráze nevyužil šlapací
drezínu. Že je jednomístná? Nevadí, tĜi se na ni pohodlnČ
vejdou. Lidi toho s železniþními nehodami tolik nadČlají, vždyĢ vykolejit je docela
legrace...
Budeme tu jenom pár dní, musíme tedy využít každou chvíli: malba v noci má jednu
velkou výhodu – nevidím co, ani jak maluju. Jen je potĜeba si ten obraz prohlížet zase
jenom v noci.
Role pletiva neposlouží ke kriminalizaci králíkĤ, promČĖuje se v umČlé bytosti – jen
kdyby ty dráty tolik nepíchaly. Figuríny muže a ženy jsou jako živé, ještČ zbývá dotvarovat
nČkteré proporce a do úst vložit šem.
Po veþeĜi se ještČ nechce spát, þas vyplníme hrou BAF: dva v neproniknutelné tmČ
sedí na schodech, poþítají. Pak cestou kolem domu vynoĜují se strašidla z rĤzných koutĤ –
korby náklaćáku, sklepa... Lidé z vesnice se strachem v oþích hledí k temné továrnČ,
neznaje pĤvod strašlivého vĜískotu. Atmosféra houstne: „Pomóc, za námi nČkdo jde! VždyĢ
to je mĤj stín. Ale co to, mĤj stín odchází?“ Figuríny sedí na laviþce, dívají se, pozorují
každý náš pohyb.
- 54 -
Kapitola druhá, SOBOTA
Dopoledne malujeme oranžovým dĤlním bahnem. Místním materiálem se snažíme
zachytit místní atmosféru. Ale pozor, když bláto uschlo, zaþalo se loupat – obrazy pĜed
zkázou zachránil lak na vlasy.
ObČd vaĜí Julie se Sárou – vysypou pytlík do vody. Závod v otevírání konzervy
vyhrává Pavel, Julii kouþuje Václav, ale pravákovi se tČžko vede otvírák leváckým
zpĤsobem.
Odpoledne vyrážíme na vyjížćku vláþkem. Sedíme na schĤdkách vagónu a švihají nás
vČtve. „MČ popálila kopĜiva,“ chlubí se Romana. Na Vekslu jsme se šli podívat na skĜítka,
ale už tam nebyl. Sbíráme ostružiny a houby.
Každý ví, co má dČlat: Julie potvrzuje svou povČst krajináĜky, Sára se rozhoduje pro
land-art, Sol Le Witt by nad þervenou krychlí žasl, na jejím vzniku se podíleli témČĜ
všichni. ýas bČží, nČkteĜí pracují, až se z nich kouĜí, jiní mrznou, další bČhají kolem „Je ti
teplo, dČvþe?“ Všichni jsou þervení, i ti, kteĜí s barvou nic nedČlali. JeštČ nČkolik dní.
Pavel s naší vydatnou pomocí bČhem mžiku naplnil vagón dĜívím, a odjel, my zpátky
šlapeme pČšky. Cestu si chceme zkrátit, ale stejnČ byla dlouhá. Ti, co šli vzadu, došli jako
první, a to ještČ Václav celou cestu klopýtal v ostružiní.
„My jsme v lese nebyli,“ Ĝíká Rita, „u staré pece jsme þistili souþástky, stĜíkali po sobČ
naftu, a já vdechla mouchu.“ „Já mám špinavé triþko, špinavé rifle, špinavé boty!“
pĜipomíná Veronika.
Toþíme se na kolotoþi „Už tam nepĤjdu, bolí mČ hlava,“ Ĝíká Julie a Romana
pĜipomíná: „Ta beruška mČla 14 teþek.“ „Ty jsou zákeĜné!“ upozorĖuje Karolína.
Ve sprše to klouže, asi proto, že je tam mokro. „Já spadla.“ „Já taky.“ „A já taky.“
Koupelny využívá ke svému trvalému bydlišti poþetná kolonie pavoukĤ. NČkteĜí v nich vidí
krvežíznivé pĜíšery a marnČ se je snaží zahnat pištČním. Nic naplat, osminozí kamarádi
musí pryþ – aby si ostatní uchovali alespoĖ zbytky sluchu. I Julie se kdysi bála, dnes tyto
tvoreþky hrdinnČ chytá a odnáší do bezpeþí.
Venku se zatím setmČlo a je þas na veþeĜi.
Každý si vezme, na co má chuĢ. Julie nejí maso,
proto si vzala hovČzí guláš s párkem. „A já chci
pšenici!“ kĜiþí Sára ze spaní. Fialový hroch píše
SMS, aby ho þervený nosorožec zachránil pĜed
dinosaurem. Vysvobození se skrývá v moĜi.
A blonćatý kĤĖ zaĜehtal nad knihou o Krteþkovi.
Jmenoval se ZlatohĜívák.
- 55 -
Veþer zaþalo pršet, Václav si vzpomnČl, že venku se ještČ „suší“ bahenní obrazy.
„Byli jsme už vykoupaní a šli sbírat obrazy rozprostĜené na hromadČ pražcĤ. Tepláky byly
pĤvodnČ þisté, v nich jsem potom i tancovala. Na naše kreace se pĜišla podívat i Veverka,
táhla s sebou krysu,“ Ĝíká Sára a Veronika doplĖuje: „MČla jsem plnou tašku þistého
obleþení.“ „A já jdu spát, lidi.“ ráznČ ukonþuje denní program Julie. Do noci jsme si
povídali o hororech, pak všichni spíme na tĜech postelích.
Kapitola tĜetí, NEDċLE
Dnes máme v plánu celodenní výlet do kopcĤ. Poþasí má však jiný názor, jsme rádi, že
jen prší a nepadá sníh. Kreslíme a malujeme
tedy v elektrárnČ. Každý si vybral svĤj
námČt: Karolína si zvolila Malucha – nebyla
to šĢastná volba, vypadá jako autobus. To
Praga, je mnohem pĤvabnČjší, i když je jí
jenom kousek. Sára potí krev nad pohledem
na tatrovku z nadhledu, ale výsledek stojí za
to. Julie zjišĢuje, že krov elektrárny není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá.
Abychom vČdČli, jak se má tvoĜit, pĜipravuje nám místní VšeumČlec vernisáže
umČleckých lahĤdek. Julie se do jeho hyperrealistických kreseb pĜímo zamilovala.
K obČdu máme naplánované na ohníþku opeþené párky. KvĤli tomu, že prší, pĜece
nebudeme mČnit plány. RozdČlat oheĖ ve vodČ pro nás není žádný problém. Když se na
sebe poĜádnČ namaþkáme, ono nČco vzplane.
Odpoledne malujeme pĜírodu – pohledem z okna. Veronika si pĜitom pČtkrát vylila
vodu, maluje radČji þajem.
Fenoménem naší akce je pČt koĢat, koþka a kocour.
Roztomilá koĢátka i s koþkou-mámou se rychle zabydlela
v dívþím pokoji (neustále opeþovávaná a hlazená): „Ona
se mi vymoþila do spacáku, i pyžamo mám mokrý.“
„Mamka má co prát, mnČ se do vČcí ještČ ke všemu
pozvracela, já na to ani nešáhnu.“ „To já v tom budu
klidnČ spát, vždyĢ to uschne!“ „Tady nČco smrdí, že bych
ve spacáku mČla koĢátka? KoĢátka to nejsou, kam s tím?
Do obrázku!“ „Co dČláš! To je mĤj obrázek!“ „PromiĖ,
chceš ho vrátit?“ Poté, co milouþká koþiþka nechala svou intenzivnČ vonící stopu i
v jídelnČ, skonþila venku v kaluži. Veronika pije þaj lžiþkou, kouká do zdi, breþí a bryndá.
Chcete vČdČt, co jsme mČli dneska k jídlu? ProhrábnČte Julii hĜívu. ýešeme se
navzájem: „Já budu bez vlasĤ!“ obává se Veronika. „Neboj, už ti žádné padat nebudou,“
chlácholí ji Sára s hrstmi plnými vlasĤ. Koupat se chodíme do pánského záchodu. Jen Julie
- 56 -
se zásadnČ myje s dámami. Veronika nemĤže pustit sprchu, Sára ji vytrhla ze zdi a hle,
voda teþe. Hodinu pak Veronice drhne pomalovaná záda. Jsou to lidé, nebo þmeláci? Ne,
jsou to dívky s rozmazaným make-upem.
TĜetí den je kritický, to se vždycky pohádáme. „Já jsem byla mimo.“ „To buć ráda,
jenže ty seš divná, ty každýho pochopíš,“ chlácholí Julii Romana. Láhev potĜebuje nakrmit,
pro samá koĢata zase není kam šlápnout. Karolína si musí Václava vyfotit kvĤli své
babiþce.
Veþerní polštáĜová bitka: „Koukej, kolik
mám modĜin.“ Já jsem spadla na hlavu!“
triumfuje Romana. „Jé, ty máš hebké ponožky,
jsou nové?“ „Bacha, Veronika kope.“ Sára si
stČžuje: „Vibruje mi na parapetu hlava.“ Za
oknem jsou nČjaké zvuky, lepší je spát u
zásuvky.
Pavel se celou dobu þiní: šel s kamny na
procházku, veþer dostaly i ruku. A postel se už
nehoupe. Pochvaluje si, že teć snese i dynamické
namáhání, ale to my ještČ nechápeme. „ Ta zeć
je mi nČjak úzká!“
Kapitola þtvrtá, PONDċLÍ
V osm se ještČ nikomu nechce vstávat. Romana s Ritou snČdly osm housek, Veronika
trhla rekord, snČdla tĜi rohlíky k snídani.
Dopoledne bereme figuríny na prohlídku muzea. Panák se bČhem chvilky nauþil
ovládat lokomotivu. Julie si málem roztrhla další kalhoty – tentokrát na motorce. Málem se
s námi pĜevrátil koþár. Museli jsme se k nČmu brodit vodou.
Jako žáci–grafiĢáci tvoĜíme obrazy stĜíkáním pĜes šablonu. Julie se se stromem
pĜetahuje o lísteþek, souboj vyhrála – celá zmáþená.
ýas odjezdu už se blíží, Romana snČdla tatranku i s obalem. „Mobilnímu telefonu
obþas lázeĖ neuškodí,“ prohlásila Julie a ponoĜila jej do plechovky s Ĝedidlem.
V poledne jsme posbírali svoje vČci a vydali se na nádraží. JeštČ letmé zamávání a
návrat do každodenní reality již nic neoddálí...
- 57 -
HORNINY A NEROSTY
V projektech nás nezajímá jen živá, ale i neživá pĜíroda. Naším cílem je vytvoĜit
co nejúplnČjší sbírku hornin a nerostĤ, které se na HĜebeþském hĜbetu vyskytují.
VytváĜení sbírky zaþíná vyhledáváním tČch
nejzajímavČjších kamenĤ...
...pokraþuje odborným zhodnocením.
Horniny je nutné nČkde
dĤstojnČ uskladnit a
vystavit. Proto musíme
vyrobit vhodné vitríny.
JeštČ, že jsme tak
šikovní...
- 58 -
KonstruktéĜi lokomotiv na Základní škole Kostelní nám. v Moravské TĜebové
Všechny souþástky je nutné ĜádnČ
namČĜit, naĜezat, vystĜíhat a složit.
Stavba lokomotivy je nároþná práce, na níž se
podílí nČkolik týmĤ pracovníkĤ. Jedna pracovní
skupina natírá kostru budky strojvĤdce.
Úkolem jiné skupiny je vyrobit kotel k parnímu stroji.
Když je vše vyrobené a natĜené, mĤže
se lokomotiva sestavit dohromady.
Výsledek práce je impozantní.
- 59 -
Mezi pražci mladějovské úzkokolejky
2007–2011
Region Moravskotřebovska a Jevíčska, 2012
NEPRODEJNÉ