Motodovolená 2014

Kronika divoké jízdy 2014
(ve znamení cyklostezek, slepých ulic a jednosměrek)
3 – 6. 7. 2013
Účastníci:
ElPresidente
Vichr
Martin
Pablo
Zapsal:
Dadly
Trasa:




Panenské Břežany – Tatrovice
Tatrovice – Německo –Tatrovice
Západočeské lázně
Tatrovice – Soběsuky- Panenské Břežany
1
Příprava
Po návratu z loňské divoké jízdy jsme začali plánovat co v roce 2014. Vyhrála vyjížďka do Francie (můj
tajný sen projet horské etapy Tour de France). Přípravy byly přerušeny a ukončeny díky debilovi, který
na poslední chvíli odstoupil od dojednaného obchodu s ElPresidentem. Na základě nastalých
komplikací jsme se rozhodli pro alternativní výlet. Bude sice kratší, ale užijeme si to. Dostal jsem důvěru
a naplánoval cestu (původní víkendovka). K původní rozeslané trase nebylo námitek. To ještě kluci
netušili, že to bude po cyklostezkách.
1.7.2014 jsem se večer sešli na předstartovní schůzce, kde kluci vyslovili názor, že 2x Německo není
úplně ideální, tak jsem navrhl jeden den Německo (cíl Talsperre Eibenstock) a další den výlet po
západočeských lázních. Bylo přijato. Zopakoval jsem informaci, že spacáky jsou zbytečné a vše je na
chatě, a že tedy pojdeme „na lehko“.
Sraz k odjezdu byl naplánován na 8:00 u Vichra.
Den první
Původně plánovaný čas srazu k odjezdu
na divokou jízdu 2014 byl z 8:00
přesunut na 9:00 (holt děti naruší
všechno).
Sraz a odjezd však tentokrát již proběhl
bez problémů. Všichni, i ElPresidente,
jsme stroje bez problémů nastartovali.
Vyrazili na benzínku natankovat a po 500
metrech absolvovat první zastávku.
Vyjel jsem jako vůdce gangu. Až do
Litoměřic cesta probíhala bez problémů.
Až na mostem v Litoměřicích se stala
první chyba. Místo pokračování dál na Ústí jsem odbočil, stejně jako při testovací jízdě, ke koupališti.
Chybu jsem si uvědomil hned na první křižovatce, kde jsem ji napravil. Drobný kiks nastal na kruhovém
objezdu, kde ElPresidente nečekal, že znám cestu přes Radobýl. Při pokusu o odbočení jsem najednou
zahlédl vedle sebe přední kolo jeho Haryka a tak místo na Radobýl, jsem vyjel odbočkou na Ústí, kam
jsme dál pokračovali. V Ústí ElPresidente převzal vedení a dovedl nás k Emiliovi do hotelu. Recepční
nám poradil, abych dali stroje z chodníku, kde to městské policii vadí, na trávník, kde už jí to nevadí.
Emilio nás přivítal slovy „jděte ven na zahrádku“. Dali jsme si kávu a nealko a pokračovali dál.
Opět jsem přebral kolonu a směřoval to přes Nakléřov, Krásný Les na Adolfov. Až tam byla cesta pěkná.
Potom však začaly cestičky a gang začal tvrdit, že jedeme po cyklostezce. Argumenty, že to bylo v plánu,
se neujaly .
2
Na Cínovci na pupě se Vichr
zeptal, jak daleko pojedeme
k plánované zastávce na jídlo,
že je mu trochu chladněji. Řekl
jsem, že odhaduju asi 20 km a
on si na to vzal mikinu. Po 3
kiláčcích jsme dojeli k chtě
Mikuláška
(http://mikulaska.cz), kde byl
plánovaný oběd.
Vyslechl jsem si něco o
odhadech, ale všechno přebil
příchozí
číšník.
Ještě
nepromluvil a bylo všem zcela jasné, že se jedná o 4% menšinu. V tu chvíli začaly padat vtipné hlášky
na jeho osobu. Nicméně jsme si dali pívko, česnečku, zelňačku, guláš a segedín. Jídlo bylo fajn a bylo
ho dost. Naštěstí informace „ Představte si, čeho všeho se ty číšníkovi ruce dotýkaly, než přinesly jídlo“
přišla až večer, jinak bychom se snad nenajedli. Potom jsme pokračovali po „cyklostezce“ kolem Flájí
až k Boleboři. Na křižovatce jsme zastavili, zkontrolovali jsme cestu, že jedeme dobře, Pablo vyřídil
několik (asi sto) telefonů a pokračovali dál. Cesta z Boleboře, do Kalku a vlastně až na Horu sv.
Šebestiána, byla opravdu hrůzná. Nejenom, že to byla šířka cyklostezky, ale ještě navíc tak rozbitá, že
cesty v Břežanech jsou proti tomu dálnice. Samá jáma, samý výtluk, štěrk a podobně.
Potom se cesta zlepšila a pokračovali jsme klidnou jízdou na Klínovec a Boží dar. Sice se „občas“ objevili
výtluky a nerovnosti na silnici ale kdo by si toho všímal. Při cestě z hor – Božího daru, se najednou
objevila značka nerovnost na silnici a hned za ní zpomalovací práh jako hrom. Nikdo jsme jí příliš
nezaregistrovali tak jsme si pěkně poskočili. ElPresidente skoro vyskočil ze sedla. Potom přes Nejdek
cestou necestou na chatu do Tatrovic.
Po večeři Pablo, který před cestou vůbec nespal, odpadl a šel chrnět. Dali jsme si partičku karet. Musel
jsem si do základu půjčit pár drobných, ale byly to šťastné peníze, protože se velmi rychle rozmnožili.
No oškubal jsem kluky jak kavky.
3
Den druhý
Pablo, Martin a já vstáváme v 8:00, dáváme si kafe kus buchty k snídani, lehoulince poklidíme (nebylo
to moc potřeba) a dáváme budíček Vichrovi a ElPresidentem. Ty by byli schopní spát až do poledne.
V 10:00 vyrážíme směr Kraslice. Na pumpě tankujeme, trocha kafe a všichni vyřizujeme pár
soukromých telefonů – tedy až na Pabla. Ten začal pracovně a další hodinu telefonoval. Nakonec
všechno dokončil a my jsme vyrazili směrem k hranicím. Přechod na Klingenthal. Hned za hranicemi
konstatujeme, jak je možný, že se s přechodem hranic o 100% změní kvalita silnic. Na první křižovatce
jsem špatně odbočil a zavedl kolonu přes Zwotu do Markneukirchen a narazil na první objížďku
v Německu. Tam jsem se dvakrát anglicky optal jak na Vogtland a pokaždé dostal odpověď v němčině.
Nakonec jsem cestu na Eibenstock našel, ale opět jsem si vyslechl cosi o cyklostezkách, cosi o
zemědělství, no co.
Dojeli jsme na křižovatku na Eibenstock už docela v pohodě. Tam proběhlo focení a kontrola směru –
byl naprosto správný. Vyrazili jsme směrem
na Neidhardtsthal, kde by měla být
odbočka na hráz nádrže, kterou jsme
chtěli navštívit. Ale najednou začali
problémy. No předběhnu vyprávění – hráz
jsme neviděli, tak alespoň pro ilustraci
fotky z webu.
Problémy začaly nenápadně, první
objížďka nás svedla z cesty někam pryč a
hned za ní následovala další objížďka – asi
Německá specialita objížďka objížďky.
Tyto nás hnali až do Aue což bylo úplně
mimo přehradu. Při pokusu se
dostat k přehradě z druhé
strany nás v Aue opět zastavily
objížďky. Na pumpě ÖMV
jsme si dali eine Bratwurst,
zhodnotili situaci a časové
možnosti a po dohodě vyrazili
na Oberwiesenthal a Karlovy
Vary. Ve městech trochu
kolony, ale to se v pátek
odpoledne dalo čekat.
4
Před námi se objevila zase
docela hezká cesta a na ní
Vichr
zaregistroval
motorkářský bar Bikerstüb
(http://www.ehrenzipfel.de)
s motorkou pro velký kluky.
Zjistili jsme, že tu jsou značené
i cesty pro motorkáře a
pořádají se tu i nějaké srazy.
Dali jsme si drink a pokračovali
dále.
Od hranic jsme jeli po
hlavních cestách, tako to
odsýpalo docela pěkně. Po
odbočení
k
chtě, při
odpoledním
telefonování
ženám mi Pablo vynadal,
jestli jsem na něj nezapomněl
s tankováním, a že až mu
dojde benzín tak pro něj budu mazat na nejbližší pumpu.
Po příjezdu jsme si dali pívko, zaplavali v přehradě a gang se vrhnul na pořezání hromádky dřeva. Já
vyrazil na nákup ingrediencí na Dadlyho červenou příšeru. K večeři opět klobásky na grilu, ale tentokrát
ne pálivé. Po večeři krátká procházka na hráz – to aby kluci věděli, jak to tam vypadá  nebo na cívku?.
Už si nepamatuju.
No a večer karty, tentokrát i s Pablem, který si ani žádné peníze nevyndal a vyhrál, co šlo. Pár drinků a
spát.
Den třetí
V noci lilo jako z konve. Bouřka a slejvák
probudili všechny i Vichra z jeho
Vichrosvěta. Ráno mi Pablo říká, že
Zuzana je těsně před spadnutím.
Zapíchla se do nasáklé hlíny asi 10-ti
centimetry stojánku, ale nespadla.
Odteď jenom odložit prkýnkem. A Pak
už všechny stroje stáli OK.
5
Ráno pokračoval ještě déšť, ale za chvíli se i počasí umoudřilo a začalo se objevovat slunce.
Než všichni vstali, jsem si připravil základ na Dadlyho červenou příšeru. Když jsem do hrnce nasypal
koření a začal ho na sucho pražit, rozvinula se taková vůně chilli a kmínu, že všichni, kdo byli v přízemí,
začali slzet a dusit se. Ani větrání moc nepomohlo. Ale rajčata ostrost srazí – no večer uvidíme.
Půjčil jsem si mapu, udělal itinerář změněné trasy a vyrazili na Lázeňský okruh. Nejprve na pumpu do
Kraslic, když jsem den před tím zapomněl, že Pablo musí tankovat a taky proto, aby si Pablo mohl vyřídit
své hodinové telefony. Na pumě byli také nějací místní znalci, kteří okukovali motorky. Jeden z nich
druhému u Martinovo Haryka říká „Hele co to je“ druhý odpovídá „asi nějaká Shadow a raději toho
nech, ať nedostaneme na držku“. Jo holt znalec je znalec.
Z Kraslic jsme pokračovali krásnou cestou na Luby a do Františkových lázní. U kolonády jsem zahlédl
bankomat a tak jsem tam rychle zatočil.
To že to byla jednosměrka, mi řekli až
kluci – no co nic nejelo, zajel jsem tam asi
10 metrů tak se zas tolik nestalo. Vybral
jsem peníze, otočili jsme motorky – jen
Pablo nic otáčet nemusel, ten slušně objel
blok domu a přijel ze správného směru.
Sedli jsme si na zahrádku před restauraci,
dali si kafe a pití, chvíli poseděli a vyrazili
dál.
Krátký přesun do Chebu na oběd. Radniční sklípek je bohužel zavřený tak jsme si sedli do restaurace
pod Špalíčkem. Tam jsme vzbudili trochu rozruch, nejprve tím, že jsme tam vůbec přišli a potom jakou
„Drsní motorkáři“ provedli objednávku. 1x voda, 4x nealko pivko, 2x smažený sýr, 1x panenka, 1x
špagety se špenátem a vrcholem byl salát. Vrchní konstatoval, že myslel, že bude zabíjet voly a my
tohle. Jídlo nic moc. Vyrazili jsme dál. Chtěl jsem to vzít zkratkou, ale Cheb is changed. Jel jsem po
paměti a uhnul jsem do Pobřežní ulice, kde jsem před 25-ti roky jezdil a dělal řidičák, a ona to byla zase
slepá. Hrůza. Co jsem si vyslechl, nemusím ani líčit. Gang řval smíchy.
Cesta do Mariánských lázní probíhala v pohodě. Skoro se nám povedlo dojet až na kolonádu. Kousek
6
od ní jsme zaparkovali a vyrazili si jako správní motorkáři koupit čerstvé teplé oplatky. Snědli jsme je,
chvíli okukovali projíždějící americké veterány (auta) a potom nasedli a vyrazili okolo Krakonoše přes
Bečov do Varů.
Cesta zadem do Karlových Var údolím Teplé je nádherná. Pablo konečně trochu protáhl motor své
stíhačky a sjeli jsme se až na přehradě. Potom zadem do Karlových Var, projet lázeňskými čtvrtěmi,
potom k Becherovi. Lidí a aut bylo
v době festivalu ve Varech
tisícpětsetdevětset. Nakonec jsme
našli pěkné místo k zaparkování.
Zašli jsem do baru Barakuda. Kde již
seděla
skupinka
německých
motorkářů, jejichž pěkně upravené
stroje jsme minuly při hledání
parkování. Tvářili se na nás všelijak,
ale co nechtěli jsme žádné
problémy. Objednali jsme si coly a
zjistili, že jsme přijeli akorát do finále Wimbledonu žen do stavu 1:0 na sety a 3:0 v druhém setu pro
Kvitovou. V klidu jsme to v příjemném chládku dokoukali.
Před odchodem jsem se Pabla optal, jestli potřebuje tankovat. Potvrdil mi potřebu benzínky a v klidu
jsme vyrazili směrem na Tatrovice. Při příjezdu nad Tatrovice, na telefonovací místo, jsem si vyslechl
uštěpační poznámky, proč jsem se ptal na tu pumpu, když všechny ignoruju a k žádné nezajedu, a jestli
dojde Pablovi benzín tak, že ho budu shánět.
K večeři byla Dadlyho červená příšera s bramborákem, sice ze začátku ElPresidente protestoval, že to
pálí, ale nakonec jí v pohodě snědl. Jóoo bylo to ostřejší, ale jsme chlapi a navíc „drsní motorkáři“ tak
snad něco vydržíme. No potom karty, pro klid v gangu nebudu ani líčit jak to dopadlo, pár drinků a spát.
Den čtvrtý
Ráno snídáme, snažíme se zabalit a nic nezapomenout a chystáme se k odjezdu. Pablo opět připomíná,
potřebu benzínu. V 9:45 vyjíždíme. V Chodově se mi povede zatočit na pumpu tak jsou všichni
spokojení. Na 12.30 máme rezervovaná místa v Angus Farm v Soběsukách u Nepomuku, tak žádné
velké zdržování a jedem. Vyrážíme směrem na Plzeň. Kousek za Toužimí sjíždíme z hlavní silnice a jedem
po okresních cestách. V Bezdružicích na křižovatce směrovka do leva na Konstantinovy lázně, tak
odbočíme a všichni za mnou. Asi mě mělo varovat, že je to další z cyklostezek. PO cca 1km najednou
cesta končí v lese a ne jedna zákazová
značka, ale rovnou dvě na obě strany
vč.
vyznačeného
zákazu
i
motocyklům. Klucí málem spadli
z motorek. Vracíme se zpět na
začátku vsi, mě zastaví chlapík
s batoletem a říká „my na Vás mávali,
že tam nemáte jezdit, určitě chcete
na Konstantinovy lázně, to je až ta
další do leva“. Cestáři bláznivý, ani
7
značky neumějí dát. Mělo to ale jedno pozitivum ElPresidente mohl upozornit, že chce tankovat. Tak
na konci Bezdružic tedy natankoval u pumpy, kde se čas zastavil. Pumpa jak za socializmu. Pablo si na
chvíli schrupnul na mezi, a protože jsme měli časový skluz, tak jsem zavolal do Angus Farm, že
přijedeme až v 13.00
Najeli, jsem zase na hlavní plzeňskou silnici a já přemýšlel, kudy projedeme Plzeň na Nepomuk.
Nakonec jsem se rozhodl, pro sice delší, ale mě přesně známou cestu. Objeli jsme Plzeň směrem na
Prahu a dál přes Rokycany pokračovali bez větších komplikací až do Nepomuku a Soběsuk.
Po vyřízení rezervace nám přidali k jednomu stolku židli a usadili nás venku, jak jsme chtěli. Už tam
seděla parta z Harley Clubu. Měly nás varovat,
připomínky směrem k číšníkovi, kdy už bude
to jídlo apod. Všichni jsme si objednali 4x
Burgr a Pablo steak. Já si navíc dal jako
předkrm tatrák a v následujícím období se to
ukázalo jako prozíravý čin, který mne uchránil
od hladu. Mezi řečí jsme od vedlejších stolů
začali slýchat množící se nespokojené řeči,
kdy že bude to jídlo, že tam čekají už 1,5
hodiny apod. Měli pravdu, po hodině jsme se
netrpělivě otázali číšníka, jak to s jídlem
vypadá a ten s bohorovným klidem sdělil, že
už to začínají dělat – tak 8 minut a budeme jíst.
Deklarovaná doba se protáhla na 20, ale kdo by se tím rozčiloval. Přinesli jídlo po skoro 1,5 hodině –
což je dle reakcí ostatních stolů zřejmě standard. Číšník se sice omluvil, že mají plnou hospodu a kuchyň
nestíhá, ale kdyby to řekl hned na začátku, že
jídlo bude trvat, tak se všichni mohli podle
toho zařídit. Alespoň kvalita jídla napravila
celý zážitek. Nicméně hodina plánovaná na
jídlo se protáhla na dvě.
Po dvou hodinách starejme stroje a směrem
na Rožmitál a Příbram směřujeme domů. Za
Příbramí se zastavujeme na dotankování.
Nadáváme na příšerné vedro, potkáváme
chlapíka na motorce (moc pěkný zvuk měla)
a rodinku na půjčené trojkolce. Potom už
pokračujeme klidnou jízdou až do Prahy.
Praha asi zapůsobila na gang jak červený hadr na býka, protože skoro 1000 km vydrží jezdit jako lidi,
ukázněn v koloně, nechají se mnou vést, a najednou od Karlova náměstí - blik. Všichni se cpou před
auta, na křižovatkách musejí být první, gumy při rozjezdu pískají, na křižovatce Legerova, Anglická žitná
se rozezní rachot výfuků, až se málem vysypou skla z oken – no co budu líčit. Jedním slovem anarchie.
Dojíždíme do Břežan hned po sesednutí z motorek gangu vynadám, co to jako mělo být za akci.
No nic. Dobře bez komplikací jsme dojeli.
Dojíždíme v 17:10.
8
Závěr
Letošní Divoká jízda byla jiná, než loni, nepolykali jsme tolik kilometrů, bylo to víc na pohodu, relax. Víc
se spalo a odpočívalo. Cesta byla ve znamení cyklostezek, jednosměrka a slepých ulic. Byla ve znamení:
cesta je sice delší, ale o to horší. Prostě to bylo jiné - dobré.
Jídelníček (večeře)




Grilované pikantní klobásy
Grilované normální klobásy
Dadlyho červená příšera + bramboráky
Burgr v Soběsukách
970 km za 4 dny.
Tak za rok zase ahoj. Francie.
9