3. číslo

vydává žákovský tým ZŠ Vrané nad Vltavou
Láska vám může srdce naplnit, pak zlomit, a to zlomené srdce znovu vyléčit.
Robert Fulghum
Zdravím vás, drazí čtenáři časopisu H-r-nec. A máme za sebou pololetní vysvědčení! Naše dobré
i špatné známky jsou smazány a začínáme znovu, od začátku. Přeji vám hodně štěstí, co se týče školy.
Zase, jako v každém úvodníku, bych se chtěla zmínit o Peterovi – našem adoptovaném
Keňánkovi. Už v minulém čísle jsme psali, že peníze, které jsme letos měli zaplatit za jeho docházku jsou
vybrány a poslány. Moc děkuji těm, kteří o to mají zájem a pomáhali tyto peníze vydělat. K tomu chci
dodat, že i když Peter má již pro tento rok zaplaceno, peníze za všechny časopisy se pořád věnují jemu.
Jde o malé hračky, plyšáčky, nebo různé školní pomůcky, které mu můžeme poslat v balíčku. Rádi
bychom mu po vyúčtování poslali nějaký balík s oblečením a vybavením do školy. Proto dál kupujte
H-r-nec, pořád a pořád je tu pro Petera!:)
Chtěla bych vám trochu představit jednu novou rubriku, kterou jsme vložili do tohoto čísla. Jde
o rubriku PPZZ. Chodili jsme po škole a vybraných lidí, nebo těch, které jsme zrovna potkali, jsme se
ptali - (co vás v poslední době Potěšilo, Překvapilo, Zaujalo a Zklamalo). Trochu jsme to „okopírovali“
od starého Rance, který vycházel na této škole mnohem dříve. Tato rubrika byla velmi oblíbená a já
doufám, že i vám se bude líbit.
Znovu připomínám nástěnku u ředitelny! Zde můžete psát své vlastní nápady a tím nám pomoci
časopis zpestřit. Je zde například místo pro návrhy lidí, se kterými bychom mohli udělat rozhovor, nebo
tu máte zapsané všechny koordinátory všech rubrik – tudíž se s námi můžete kdykoliv spojit, pokud
budete mít jakýkoliv článek, anketu, či zajímavý nápad.
Tímto bych ráda skončila svůj úvodník. Loučím se s vámi, na shledanou!
Machová Michaela, 9.tř., šéfredaktorka
Vysvědčení s prvňáčky – 30.1. se 10 deváťáků (P. Filip, R. Straka, D. Dušička, S. Veselá,
K. Štěpničková, M. Machová, V. Strejc, H. Chalupa, A. Březinová a N. Landová) vydalo čtvrtou hodinu
přečíst prvňáčkům jejich slovní hodnocení. Tentýž den, hodinu pátou, se vysvědčení rozdávalo i nám
všem ostatním.
Soutěž – koordinační tým projektu EKOŠKOLA vyhlásil školní soutěž o nejhezčí vlastnoručně
vyrobené tričko. Můžete použít jakoukoliv techniku (např. savování, batika, spraye a další). Svá trička
odevzdávejte do 27.2. p. uč. Vrtiškovi. Nejhezčí trička budou oceněna.
VANDALISMUS! – Naše školní zahrada, se stala terčem neznámých vandalů. Tito „barbaři“ za jedinou
noc (23.1. – 24.1.) polámali hru Motanice, vyvrátili všechny informační cedule, poničili kompostéry
a hodili lavičku do jezírka. Škola nebyla jediná, co utrpěla škodu. Mimo jiné vandalové poničili přívoz
i hřiště Akátek. Takhle se tedy baví dnešní středoškoláci…?!?!:-/
Výprava k Vltavě – 14.1. se prvňáčci vydali na výpravu k Vltavě, aby
si odpočinuli od věčného sezení v lavicích. Poznávali spící přírodu,
pozorovali ptáky, krmili je a hráli hry.
Lyžařský kurz pro sedmáky – 17.124.1. sedmé třídy odjeli na lyžařský
kurz do Jánských Lázní. Více
v reportáži Kristýny Březinové.
Projekt Recyklohraní – vyhlásil literární soutěž na téma „likvidace
bioodpadu“. Naší školu reprezentuje Daniela Nováková z páté třídy.
2.2. – se sedmáci vydali na průzkum Vltavy a jejího okolí. Museli spolu záměrně
komunikovat a domlouvat se ve skupinách. Poté ve škole zpracovávali své závěry
z 9ti km procházky.
3.2. - Výukový program pro devátou třídu – ochrana přírody – součástí programu
byla diskuze, pak představení si všech chráněných
území ČR, zakreslování do mapek, hraní
zajímavých her a prezentace. Výukový program
vedl p. uč. Vrtiška a byl objednán p. uč.
Strnadovou – jako součást zeměpisu. Více
v reportáži.
Zápis budoucích prvňáčků – 6.2. v naší škole, u prvňáčků ve třídě,
paní učitelky z prvního stupně zkoušeli budoucí prvňáčky – jestli
se umí podepsat, jestli dokážou zavázat tkaničku, jestlipak znají
všechny tvary..? Těm, co přišli dříve zkracovali čas letošní
osmáci. Hráli s nimi hry, omalovávali si omalovánky a skládali
puzzle. Přijato bylo 39 dětí, což dokazuje, že naše škola začíná
být slavná.:)
Machová, 9.tř.
Lyžařský deník našich sedmáků
Dne 17. 01. 2009 jsme vyrazili (7.A a 7.B, paní učitelka Suchánková, paní ředitelka Ullwerová)
na chatu Zrcadlovku v Jánských Lázních. Skoro po třech hodinách cesty jsme konečně dorazili.
Naskládali jsme lyže a tašky do rolby a vyšli k chatě. Cesta k chatě byla strmá a dlouhá přes 4 km...
K chatě Zrcadlovce jsme dorazili před polednem. Došli na oběd k chatě Vendlovce vzdálené cca 100 m.
Po obědě opět do Zrcadlovky, ubytovali jsme se vybalili jsme si. Seznámili jsme se s našimi
instruktorkami Martinou a Ivou .Oblékli jsme se do lyžařského a vjeli na sjezdovku u chaty. Tam jsme
byli rozděleni do 3. skupin . V 1. skupině byli ti co jezdí na hory několikrát ročně, 2. skupině ti co nejezdí
na hory tak často a v 3. skupině ti co nejezdí na hory vůbec. Přišli jsme do chaty převlíkli se a šli na
večeři. Po večeři jsme padli do postelí a usnuli.
Den 2.: Ráno jsme vstali a vyrazili na snídani. Po snídani opět lyžovat, abychom měli natrénováno
na Černou horu. Celé dopoledne jsme lyžovali. V chatě Zrcadlovce jsme se převlékli a zase na oběd.
Odpoledne jsme už měli volnější. Lyžovat šli jenom ti co chtěli. Ostatní mohli dovádět ve sněhu nebo jít
na průzkum okolí s paní ředitelkou Ullwerovou. Zima nás ale vyhnala do chaty poměrně brzo. Po večeři
jsme se věnovali hraní her. Hráli jsme například hru Pepíčku pípni, tzv. Hru na čísla, ve které vždy
vyhrála paní ředitelka Ullwerová. Pro příznivce spíše karetních her se hrál autobus. V autobuse naopak
skoro vždy vyhrál Vašek Kraus ze 7.B.
Den 3.: Ráno jsme rovnou po snídani jeli na Černou horu. Cestou nám pomáhali naše
instruktorky. Na Černé hoře jsme si koupili permanentky. Nasedli do 1. osmikabinkové lanovky v ČR,
která nás vyvezla na vrchol Černé hory. Tam jsme byli rozděleni do již známých tří skupin. 1. skupina šla
na černou sjezdovku, 2. skupina šla na červenou sjezdovku a 3. skupina šla na modrou sjezdovku. Okolo
druhé hodiny odpoledne jsme se všichni sešli. A společně jsme vyjeli na lyžích k chatě. Zhruba 1,5 km na
lyžích a pak 1 km v lyžácích s lyžemi v ruce. Došli jsem na oběd. Po obědě skoro všichni padli do postelí.
Odpoledne jsme hráli Monopoly a jiné společenské hry. K večeru jsme šli opět na večeři. Po večeři jsme
hráli opět již známé hry. Instruktorka Iva odjela, přijel nový instruktor Honza.
Den 4.: Další den ráno jsme šli na snídani. Po snídani zase na Černou horu. Tam jsme strávili celé
dopoledne. Přijeli jsme a šli na oběd. Odpoledne Martina s Honzou vyhlásili soutěž o nejlepší sochu ze
sněhu. Vyhrál lyžař Pepa, kterého vytvořili Tomáš Kopal a Vašek Kraus. Sladká odměna je neminula a to
doslova. Jako odměnu vymysleli
instruktoři zmrzlinový pohár. Večer se
hráli společenské hry. Omlouvám se že
popis zbývajících dnů bude stručný, ale
jelikož jsem strávila skoro celý lyžák
v posteli tak moc času na psaní nebylo.
Den 5.: Ráno zase na snídani.
Denní rutina. Opět na lyžích na Černou
horu kde jsme strávili celé dopoledne.
Počasí nebylo nic, moc. Byla mlha
a zima. Nemocných stále přibývá. Přijeli
jsme akorát na oběd. Odpoledne jsme
hráli hry, dívali se na TV a povídali si.
Večeře. Večer odjela Martina s Honzou.
Opět jsme hráli hry a šli brzo spát
večerka byla do deseti.
Den 6.: A je tu pátek. Za chvíli
pojedeme domů. Počasí nevypadalo moc
dobře, byla mlha zima a mrzlo. Ale
stejnak jsme se vypravili na Černou
horu. Přijeli jsme okolo oběda. Po obědě
se šli skoro všichni balit. Když bylo
sbaleno,
proběhlo
zhodnocení
lyžařského výcviku. Paní ředitelka to
zhodnotila velice pozitivně jeden
z nejlepších lyžáků za 10 let. To nás
velmi
potěšilo.
Bohužel
nám
onemocněla i paní učitelka Suchánková.
Ještě jsme si šli dobalit a potom
probíhala diskotéka.
Den 7.: A je to tady, den odjezdu. Některým se domů chce některým ne. Šli jsme na poslední
snídani. Po snídani poklidili pokoje. Ještě jsme chvíli čekali ve společenské místnosti koukali na TV.
Potom jsme šli 4 km z kopce dolů k autobusu. V autobusu skoro všichni usnuli. Do Vraného jsme dorazili
kolem druhé hodiny. Tam už jsme byli očekáváni. Rodiče si nás rozebrali a my jsme hrdě mířili
k domovu..
Anketa
„Líbilo se ti na horách?“
Ano, hodně: 27 lidí
Ano, celkem dobrý: 1 člověk
Ne, vůbec: 0 lidí
Spolupracovaly: 7.A, 7.B. Vypracovala: Kristýna Březinová
Individuální půlroční projekty 8.A
Ve středu 21.1.2009 obhajovali žáci své
individuální a skupinové půlroční
projekty. Představovali ostatním postup
své práce i výsledky jakých dosáhli. Bylo
vidět, že mají s podobnými aktivitami již
zkušenosti z předchozích let, protože
úroveň samotné prezentace i získaných
výsledků měla poměrně slušnou úroveň.
Všechny představené práce potřebují ještě
více či méně kosmetické úpravy, autoři ale
slíbili, že je uskuteční nejpozději do konce
ledna.
Přehled prací:
Tomáš Novotný, Filip Mach - Webová stránka třídy
Filip shromažďoval nápady a sháněl informace, Tomáš prováděl vlastní počítačovou realizaci. Adresa:
http://vrane.unas.cz
Bedřich Kyndl, Mirek Kraus, Pavel
Šusta
Invazní rostliny ve Vraném nad
Vltavou
Kluci shromáždili teoretické informace
o vytipovaných rostlinách – křídlatka
japonská a česká, trnovník akát (bílý),
netýkavka žláznatá a pajasan žláznatý.
Sehnali si mapy obce a do nich pak
následně zakreslili lokality výskytu
jednotlivých rostlin, které vypátrali při
četných průzkumných výpravách po
katastru obce.
Nejrozšířenější rostlinou je akát, který tvoří porosty na většině strání nad Vltavou, křídlatka tvoří menší
ostrůvky, největší se nachází na břehu řeky blízko Galaxie. Netýkavka žláznatá roste kolem Vltavy,
hlavně severně od přívozu.
Pajasan žláznatý byl nalezen pouze jeden na křižovatce ulic U Školy a Skochovická.
Petra Šustová, Lenka Wertheimová – Doprava žáků a učitelů do školy
Holky si vybraly jeden z výzkumných
úkolů, který řešíme v rámci projektu
Ekoškola. Zjišťovaly, jaký druh dopravy
využívají žáci a zaměstnanci školy – zda
chodí pěšky, jezdí autem, na kole,
autobusem či vlakem. Taky chtěly vědět,
kolik lidí v autě případně sedí a zda není
jízda podnikána jen kvůli odvozu do
školy. Zajímaly je i důvody, proč žáci
případně nejezdí na kole a co by muselo
být splněno, aby jezdit začali. Svá zjištění
zpracovali do grafů a tabulek. Jejich práce
bude v brzké době dostupná i na tomto
webu.
Honza Špitálský – Wordovské formuláře pro výuku
Honza se rozhodl zpracovat některá témata matematiky a anglického jazyka do ověřovacích formulářů.
Míša Ježdíková, Míša Hlavičková – Zeměpisný rozcestník na školní zahradu
Úkolem holek bylo vytvořit jeden z prvků v rámci projektu Zahrada poznání a prožitků. Musely si vybrat
prvky, které na rozcestník uvedou, zjistit k nim potřebné údaje (vzdálenost, azimut) a pak vše převést do
praktické podoby – měřit, řezat, rašplovat, natírat, popisovat, vyměřovat, zase řezat, dlátovat, vrtat,
šroubovat, … Holky trošku podcenily náročnost práce a proto vše nestihly v řádném termínu, ale
v nejbližších dnech vše určitě kvalitně dokončí.
Pololetní zkoušky žáků domácího vzdělávání
Naše škola je specifická tím,
že kromě denní docházky za
vzděláním umožňuje formu
domácího vzdělávání pro
žáky 1. i 2. stupně. Vždy
jednou za pololetí se sjíždějí
žáci
z celé
republiky
k prověření svých znalostí.
Každý předmět se zkouší
jinou formou podle zadání
vyučujícího – tradiční ústní
zkouškou nebo písemným
testem, ale i moderními
alternativními
metodami
jako jsou např. portfolia,
počítačové prezentace, různé projekty atd.
Například žáci 6. ročníku museli své dramatické
a výtvarné dovednosti předvést projektem
loutkového divadla. Dostali za úkol vybrat si
nějakou pohádku nebo pověst, kterou zinscenují
v namalovaných
kulisách
vlastnoručně
vyrobenými loutkami
Zkoušení hudební výchovy probíhá většinou
jako koncert, protože převážná část dětí hraje na
nějaký hudební nástroj
AKTIVITY PRVŇÁKŮ
Podrobnosti (včetně fotogalerií) najdete na webové stránce prvňáků http://prvnaci2008.ic.cz
VÝPRAVA ZA ZIMNÍMI PTAČÍMI HOSTY K VLTAVĚ
Středa 14. ledna 2009 byla pro nás velkou zkouškou. Skřítek Všudybýlek nás pozval na výpravu
k řece Vltavě, abychom si ve skutečnosti mohli prohlédnout jeho kamarády – ptáky, kteří přilétají, aby
u nás strávili zimu.
Sešli jsme se ve škole a nejdříve pracovali na pracovních listech s ročními obdobími a měsíci
v roce. Úderem deváté hodiny jsme se v šatně oblékli do všeho, co nám s sebou rodiče dali, abychom
venku nezmrzli, a vypravili se na vlak. Spolu s námi šla i Adriany maminka a pomáhala, když bylo
potřeba.
Vláček jel včas a odvezl nás do Modřan. Cestou jsme se nasvačili a hned po výstupu z vlaku jsme
se začali překřikovat, kdo vidí kterého ptáka na řece. Bylo ale potřeba rozdělit se do skupin, v kterých
jsme měli během výpravy pracovat i hrát hry. Zvládli jsme se rozdělit sami, nakonec jsme se dokázali
domluvit. Pod modřanským nádražím jsme šli k řece a poznávali ptáky, se kterými nás už Všudybýlek
seznámil ve škole. Přinesli jsme si s sebou i nějaké dobroty a tak jsme krmili. Natálce úspěšně spadl
batůžek do řeky a tak paní učitelka šla celou další cestu s promočenou botou. Ale batůžek byl zachráněn.
Viděli jsme kachny, racky, labutě, čírku modrou (jiný druh čírky, než jsme si ukazovali ve škole)
a dokonce slípku zelenonohou, které jsme si všimli až na fotografiích.
Pokračovali jsme dál kolem řeky a uviděli potápku a letící kormorány. Využívali jsme
dalekohledů, abychom si je mohli dobře prohlédnout. Nezapomněli jsme ani na termosky s teplým čajem,
aby nám nebyla zima.
Před modřanskými tůněmi jsme nejdříve vylezli na cyklostezku a hned za první tůní nás čekal
horolezecký sestup zpátky k řece. Výborně jsme si pomáhali přidržovat dlouhou větev, aby se nám lépe
slézalo a tak jsme to nakonec zvládli úplně všichni bez nejmenších problémů a měli radost, že jsme
překonali strach.
Seřadili jsme se do dlouhého hada a bez jediného slovíčka pokračovali dál k řece a podél ní
s nadějí, že bychom mohli uvidět ledňáčka. Bohužel se nám nepoštěstilo.
Na další zamrzlé tůni jsme si to ale vynahradili hrami na ledu. Nejdříve jsme se jen klouzali a potom si
postavili dráhy pro štafety a začali soutěžit. Nejdříve po jednom na různé způsoby a potom postupně
všichni najednou. Klouzalo to a my padali jak hrušky. Ale užili jsme si to. Zase jsme se zahřáli teplým
čajem a studené nohy zahřívali poskakováním a třením palečků v botách.
Ještě jednou jsme zkusili
jít v tichém hadovi, ale ani
napodruhé jsme ledňáčka neviděli.
Místo toho jsme ale došli
k soutoku s řekou Berounkou a na
hladině viděli kromě racků také
potápku roháč. Ke slovu přišly
opět dalekohledy, stáli jsme na ně
dokonce frontu. Kdo se zrovna
nedíval, ten šplhal po silných
stromech.
Dalekohledy pozorujeme
potápku roháč.
Na další cestě jsme narazili na mrtvou volavku popelavou, která musela zemřít teprve nedávno, a poučili
jsme se o tom, že se na žádná mrtvá zvířata nesmí sahat. Došli jsme až na komořanskou louku, kde jsme
si z batůžků vyndali šátky a zahráli si hru „šátkovanou“. Ještě jednou jsme se vrátili k řece a potom už
museli spěchat na vlak.
Na zastávce jsme si zopakovali, které ptačí druhy jsme dnes viděli a potom už nastoupili do
vláčku a uháněli domů. Ve vlaku jsme trénovali velké psací D na zamlžených oknech a nakonec si
vysloužili od jedné staré babičky pochvalu, že jsme byli moc hodní, hezky se chovali a vůbec nekřičeli.
Každému byla chvilkami zima, ale zvládli jsme to. Nejhůř na tom byl David, který měl na nohou
nepříliš zimní boty, džíny bez punčocháčů a bundu, která nešla zapnout.
NÁVŠTĚVA PLANETÁRIA
Ve středu, 21. ledna 2009, jsme se vypravili za brány školy, tentokrát do pražského planetária.
Spolu s námi jela i Ondrova maminka,
abychom měli jistotu, že se cestou Prahou
nikdo
neztratíme
a
nikde
nic
nezapomeneme. Díky!
Sešli jsme se ještě za tmy na nádraží.
Překonali jsme první úskalí – označili si
jízdenky, které nám platily nejen ve vlaku,
ale i v tramvaji.
V Modřanech
jsme
z vlaku
přestoupili na tramvaj č. 17, která nás
dovezla až na Výstaviště. Cesta byla docela
náročná, protože až k Národnímu divadlu
byla tramvaj velmi přeplněná cestujícími a
my vláli u držadel a tyčí jak vlajky na
stožáru. Zvládli jsme to ale výborně. Viděli
jsme plavecký stadion v Podolí, hned poté porodnici, která mnoho dětí zaujala, protože se zde narodily.
Byli i tací, kteří díky výpravám s babičkami znali pověst o Šemíkovi, který skákal z Vyšehradu do
Vltavy.
Při přejezdu Vltavy jsme pozorovali na řece obrovské hejno kormoránů, které už teď dokážeme
poznat.
Na Výstavišti se nám podařilo bezpečně vystoupit a po svých se vydali k planetáriu. Během deseti
minut, které jsme museli přečkat, než planetárium otevřelo, jsme si dali první svačinku. Po zakoupení
vstupenek a odložení věcí v šatně jsme si mohli prohlédnout spoustu zajímavých věcí, které jsou
vystaveny ve vestibulu planetária.
Paní učitelka nám pustila model Slunce, Země a Měsíce, abychom viděli, jak co obíhá kolem
čeho. Také jsme si mohli prohlédnout koutek vesmírných výzkumů, kde jsme si zkoušeli dotykové
monitory s informacemi či testíky. Skládali jsme puzzle rakety a obdivovali kosmonauty ve skafandrech.
Potom se přiblížila devátá hodina a my byli odvedeni do sálu Cosmorama, kde jsme se usadili do
pohodlných křesel. Bylo nám vysvětleno, jak se máme chovat a co nesmíme dělat. Přivítal nás pán, který
nás poté provázel celým programem. Některým z nás se podařilo během programu úspěšně usnout, což
vzhledem ke kvalitě moderátora nebylo zas tak překvapivé. Obsahem byl totiž sice program na úrovni, ale
podání neodpovídalo potřebám prvňáčkům, pro které je určen. Přesto se nám program celkově líbil a snad
jsme si z něj i něco zapamatovali, uvidíme ve škole.
Ačkoliv jsme si pospíšili, nestihli jsme být v šatně první a museli tak čekat, až se obleče asi
čtyřicet dětí před námi. A protože až po našem oblečení otevřeli obchůdek se suvenýry, nebyl už čas na
nákupy, protože by nám ujel vlak. Možná by nebylo od věci jej otevřít ještě před začátkem představení.
Před příjezdem tramvaje jsme byli potěšeni, že jsme nikdo neztratili své druhé jízdenky a také
jsme si je všichni (i když s dopomocí) dokázali v tramvaji „štípnout“. Na zpáteční cestě jsme si ukazovali
Pražský hrad, Karlův most i Petřín s rozhlednou a Hladovou zdí a také dojídali svačiny od rodičů.
V Modřanech jsme měli právě deset minut do odjezdu vlaku, kdy nám paní učitelka vysvětlila práci
s pracovními listy, na kterých jsme potom tvořili ve vlaku a které budeme dodělávat ještě ve škole.
Zasloužíme si velkou pochvalu, protože jsme se ve všech dopravních prostředcích snažili chovat
slušně a dost se nám to dařilo. Takže se můžeme těšit na další společnou výpravu.
Reportáž – vysvědčení s prvňáčky
30.1. bylo vysvědčení. My jsme z něj mnozí z nás možná měli hrůzu, ale kdo se na své vysvědčení
opravdu těšil, byli prvňáčci. Do třetí hodiny jsme se ještě normálně učili. Čtvrtou se 10 z nás, všichni
jsme museli být dobří čtenáři, aby nám maličcí kamarádi rozuměli, odebralo do přízemí, kde na nás už
čekala p. uč. Vrtišková a natěšené děti, které se nás sem tam ještě trošku báli. Nás 10 si posedalo dozadu
na jejich malinké školní lavice a poslouchali, co všechno paní učitelka vykládá. Po chvilce každému
rozdala jejich samé jedničky ale i se slovním hodnocením, kvůli kterému jsme právě přišli. Když paní
učitelka dala svolení, prvňáčci si nás „rozebrali“ a my si sedli ve skupinkách do různých koutů, abychom
se s ostatními nerušili a četli. Jejich vysvědčení bylo moc pěkné, co bychom někteří z nás za něj dali:).
Když jsme dočetli, prvňáčci si zas posedali na koberec a povídali si, čím by rádi byli, až budou velcí a co
mají nejraději za předměty. I my jsme vzpomínali na první třídu a pak jsme ještě pověděli, kam se
hlásíme. Pak už zazvonilo a my, deváťáci se zase vrátili do školních lavic a měli hrůzu z toho, co nás
čeká:).
VÝPRAVA DO LESA „V BLUDIŠTI STOP“
Ve středu 10. února 2009 jsme opět opustili lavice, abychom se učili
přímo „u zdroje“, neboť kam jinam se vypravit za stopami zvířat, než do lesa.
Celá výprava začala vlastně již o den dříve, kdy jsme ve dvojicích či
malých skupinkách luštili velkou křížovku, jejíž tajenka nám přinesla dvě
záhadná slova – „pobytová znamení“. Vůbec jsme nevěděli, co si pod tím máme
představit a naše fantazie tak pracovala naplno. Teprve když nám paní učitelka
napověděla, že se za nimi vypravíme zítra do lesa, začalo nám svítat. A hned jsme
chrlili jeden lepší nápad za druhým. Zmínili jsme nejen stopy zvířat, ale i zbytky jídel,
trus, kosti,…
Vybaveni těmito informacemi
jsme se sešli ve středu ráno ve
škole. Bylo nás celkem 15
statečných a skoro všichni
jsme tentokrát byli správně
oblečení. Neboť jak jsme se již
poučili – neexistuje špatné
počasí, jen špatné oblečení.
Naším prvním cílem bylo
dostat se do údolí Zvolského
potoka. Prošli jsme jím až za
rybníček, cestou jsme si stihli
všimnout
žluté
turistické
značky i čerstvě pokácených
stromů. Za rybníčkem nás
čekal první úkol – rozdělit se
do týmů. Zatímco paní
učitelka připravovala hru, my
jsme se nasvačili a napili. Poté jsme dostali jednoduché zadání – najděte v lese kartičku se svým jménem.
Dál už je vše na vás. Vyběhli jsme tedy do kopce a začali pátrat. Velmi rychle jsme pochopili, že pro
rozdělení do týmů musíme vypočítat příklad na druhé straně kartičky a že ti, kteří mají stejný výsledek,
patří k sobě. Byli jsme s tím hotovi docela rychle.
Poté jsme se vydali proti proudu Chalupecké strouhy a snažili se ve skupinách vypátrat nějaké
stopy zvířat otisknuté v zemi. Bohužel se nám nedařilo a nezmátl nás ani Domča s Marťou, kteří se nám
je pokoušeli kreslit do země klackem. Místo plánovaných sádrových odlitků přišel tedy na řadu další
úkol. Paní učitelka nám po lese rozmístila živočichy na obrázcích s čísly a my si mezitím vybrali svého
zapisovatele. Dostali jsme i speciální podložku, aby se nám lépe pracovalo. Poté bylo naším úkolem
jednotlivé živočichy najít, poznat, zapamatovat si jejich čísla a rychle utíkat ke svému zapisovateli
a pošeptat mu do ucha jak jméno, tak číslo. Dařilo se nám dobře, jen s šeptáním jsme byli na štíru.
Po vyhodnocení jsme dostali všichni velikou pochvalu, protože jsme našli všechna zvířata a všechna jsme
také poznali.
Na další cestě nám zase nepřálo štěstí, protože stopy na zemi jsme prostě nenašli. Zato jsme ale
našli velkou spoustu jiných
pobytových znamení – rozlouskané
žaludy, ohlodané šišky, kůry
s chodbičkami od larev, trus. A
taky jeden krmelec. Pod Březovou
jsme se rozhodli, že stopy
k odlévání už asi nenajdeme
a proto jsme se vydali zpět
k Vranému, do klubovny CEV
Zvoneček, kde jsme mohli naši
práci dokončit. Na polňačce jsme
konečně našli pár stop a měli jsme
z nich velikou radost. Cesta přes
pole po silnici nebyla příjemná,
protože zatímco v lese nás chránily
stromy, tak na silnici to pěkně
foukalo a nám byla zima na
obličeje.
V klubovně jsme se zase nasvačili a pokračovali v práci. Nejdříve jsme si shrnuli, co všechno už
jsme zvládli (a že toho nebylo málo) a pustili se do dalších úkolů. Paní učitelka nám nachystala stopy
označené písmenky a my jsme se po týmech měli radit a zapisovat, kterému živočichovi nalezenému
v lese patří která stopa. Opět se ukázala pravdivost starého českého přísloví „práce kvapná, málo platná“,
neboť ti, co byli s prací hotovi jako první, měli téměř vše určené špatně. Oproti tomu ti, kteří stihli jen
polovinu, měli téměř vše správně ☺.
Po přiřazování stop nám paní učitelka ukázala, v kterých knihách z bohaté knihovny ekocentra
můžeme najít informace o pobytových znameních. Porovnávali jsme je s těmi, která jsme našli my, a pak
přišel na řadu další úkol. Každý jsme dostali jeden váleček modelíny a měli jsme z něj nějaké pobytové
znamení (kromě stop) vymodelovat. Nesměli jsme však nikomu prozradit, co vyrábíme, protože měl přijít
na řadu poznávací test pro ostatní. Někdo si dal práci a vytvořil skutečně poznatelný a moc pěkný
výrobek. Jiní se nepředřeli a na výsledku to bylo vidět. Nakonec jsme však poznali všechno.
Posledním úkolem, který nás čekal, byl závěrečný testík po týmech. Nejzáludnější se zdála být
otázka: „Stopy kterého živočicha z těch dnes v lese nalezených nenajdeme v zimě v lese?“ Ve dvou
týmech však dali hlavy dohromady a správně odpověděli, že ježka, který v zimě spí.
Po úklidu jsme všichni dostali velkou pochvalu za dnešní lesní školu a za naše výkony a naopak
nedostali žádný domácí úkol na zítřek.
ZDRAVÁ SVAČINA
Poslední únorový týden byl
ve znamení zdravé výživy. Poté, co
jsme o týden dříve studovali lidské
tělo, věnovali jsme se nyní tomu, co
mu prospívá a co škodí. Nejdříve
jsme hned v pondělí vyluštili
dlouhou křížovku, při které jsme si
zopakovali, co o lidském těle jsme se
již naučili. Každý mohl přispět svou
troškou do mlýna. Někdo lenošil a
moc nepomohl, jiní pracovali
výborně. Pochvalu si zaslouží hlavně
Barča s Míšou, Klárka s Erikou
a Ondrou a také Eliška s Jirkou.
Eliška, Jirka, Bára a Míša vyrábí
svou zdravou svačinku.
Povídali jsme si o tom, co to vlastně je zdravá a nezdravý výživa pro naše tělo, třídili jsme
obrázky s jídlem a potom plnili sice těžký, ale přesto velmi zábavný úkol – běhali jsme na chodbu, kde na
stěnách visely lístečky s potravinami. Přečtené jídlo jsme si zapamatovali a běželi jej do svého
pracovního listu zapsat. A aby toho nebylo málo, museli jsme se ještě rozhodnout, zda bude patřit do
sloupečku se zdravým jídlem nebo do sloupečku s jídlem nezdravým.
Za pomoci příběhu na sedmi kartičkách, který jsme nejdříve museli přečíst a poskládat tak, aby šel
děj správně za sebou, jsme se dostali i k zubům a péči o ně.
Ve čtvrtek na nás čekala výroba zdravé svačinky. Z domova jsme si přinesli prkénka a příborové
nože na krájení, paní učitelka nám nakoupila všechny potřebné suroviny a pustili jsme se do toho.
Nejdříve jsme si umyli ruce a pracovní nádobíčko, hned potom ovoce a pak už jsme mohli začít
s loupáním a krájením. Nejtěžší byly pomeranče, které někteří loupali poprvé v životě. Byli jsme velmi
šikovní a za půl hodiny jsme měli plné mísy výborného ovocného salátu. Kdo chtěl, mohl si jej ještě
dochutit rozinkami či strouhaným kokosem.
Nebyli jsme lakomí a tak jsme se během přestávek pro druhý stupeň vydali po škole naši zdravou
svačinku nabízet všem učitelům, které jsme potkali. Chválili nám naši práci a moc jim chutnalo. Velkou
pochvalu si zaslouží Dan Brož, který o přestávce, zatímco si ostatní hráli, umýval všechno společné
nádobí ☺.
O salát jsme se podělili i s Fífou, který se s námi přišel rozloučit, protože se stěhuje z Vraného.
Měli jsme pro něj spoustu dárků a on pro nás také. Bude nám chybět.
24.1.2009 – Vandalové ničili na školní zahradě
V noci z pátku 23.1. na
sobotu 24.1. řádili na školní
zahradě vandalové, kteří zde
poničili některé prvky vytvořené
v rámci
projektu
Zahrada
poznání
a prožitků.
Byly
vyvráceny některé informační
cedule (jedna byla vyhozena přes
plot zahrady), byly rozbity oba
kompostéry, jedna z dřevěných
laviček byla hozena do jezírka a
byla zcela rozlámána hra
motanice.
V současné době případ
šetří Policie ČR, které byl zásah
vandalů hned ráno nahlášen.
Zahrada
prošla
rekonstrukcí, která má za úkol
umožnit její využívání pro
výuku, odpočinek i pro setkání
lidí. Potřebné peníze byly
složeny z grantu, který škola
získala z MŠMT, z peněz školy a
obce. Na výrobě jednotlivých
prvků se podíleli snad všichni
žáci a řada zaměstnanců školy.
Zásah vandalů nás moc
mrzí, jedná se o lidi, kteří sami
asi v životě nic nevytvořili
a neumí ocenit a vážit si práci
druhých.
2.2.2009 – Zimní Vltava a její okolí
výukový program pro 7.třídu
V pondělí ráno se vypravila skupina sedmáků z Modřan do Vraného kolem Vltavy. Jejich úkolem
bylo pozorovat zimní přírodu (hlavně ptáky na Vltavě), ale také si všímat dalších přírodních, kulturních,
technických a historických prvků, kterých je v tomto koutě naší republiky přehršel.
Žáci byli rozděleni do 3 týmů a protože úkolů, které měli vyřešit bylo velké množství, museli si
umět práci rozdělit a zorganizovat. Prostě spolu museli komunikovat a spolupracovat. Někdo pozoroval
dalekohledem řeku a její břehy, někdo popisoval břehy, někdo zapisoval, někdo prováděl měření vzduchu
a vody.
Svá zjištění zaznamenávali všichni do protokolů, ve kterých měli též k dispozici údaje
z podobných výprav z předchozích let, grafy průběhu počasí z téže doby, k dispozici též měli obrázky
ptáků a další informace.
Musím ocenit, že všichni zvládli celou devítikilometrovou trasu dobře, pouze se jen různou měrou
zapojovali. Někdo byl aktivní po celou dobu, jiní se spíše schovávali do ústraní, aby se nemuseli
projevovat. Svému týmu tak asi moc platní nebyli.
Mnoho práce čekalo na všechny i po návratu. Museli totiž svá zjištění zpracovat a udělat z nich
závěry. Následující pondělí totiž jednotlivé týmy svá zjištění představovaly ostatním.
Mezi nejzajímavější pozorované ptáky patřili hohol severní, morčák velký, racek stříbřitý, slípka
zelenonohá, volavka popelavá, čírka modrá, kormorán velký,…
3.2. - Výukový program pro 9.tř. – ochrana přírody
Dne 3.2. jsme celé dopoledne strávili v klubovně. S p. uč. Vrtiškou jsme zábavným způsobem
probírali důvody a ochranu přírody u nás, v ČR. Nejdříve jsme si položili základní otázky, jako: „Co je
vůbec příroda? Musíme ji chránit, proč? atd.“ Rozděleni do skupinek jsme poznávali krásu naší přírody
a zakreslovali do mapek. Hráli jsme nejméně 2 zábavné soutěže, nechybělo ani vyprávění legend o Velké
a Malé Americe, které obě leží blízko Mořiny a Karlštejna. Sice jsme nestihli probrat vše, ale budeme
pokračovat v rámci výuky globální výchovy.
Mezi zajímavé aktivity patřila např. simulační hra Fenek a plži, která byla inspirována zážitky
A.de Saint-Exuperyho, který při svém ztroskotání na Sahaře sledoval životní projevy fenků, malých
pouštních lišek. Hráči se rozdělili do dvou týmů, každý tým představoval jednoho fenka. Úkolem fenka
bylo se každý den řádně nakrmit – tedy
sehnat potřebný počet plžů, kteří žijí na
pouštních keřích. Pokud by bylo
nasbíráno plžů málo, znamenalo by to
nemoc či dokonce smrt.
Při prvním provedení hry fenci
předvedli klasické lidské myšlení - již
druhý den sežrali všechny dostupné plže.
Pak zahynuli. Po následné diskusi se
zněmila taktika. Fenci střídali období
hladu s obdobím nasycení a prodloužili
si tak život na 4 dny. Ani to nebyl dobrý
výsledek – život byl stále krátký a navíc
nekvalitní. Další nápad na sebe nenechal
dlouho čekat. Zlikvidujeme druhého
fenka a zbude na nás víc – opět typicky lidský přístup. Myslíme na sebe a svůj prospěch a nemyslíme na
potřeby celku, druhu.
Teprve potom někoho napadlo, zda se plži také nerozmnožují a zda tedy nebude dobré brát
z každého keře jen pár plžů – to se nakonec ukázalo jako správná taktika. Hra je totiž nastavena tak, že
fenci se mohou kvalitně nasytit a přesto stav svého prostředí a
množství potravy neohrožují. Jaksi intuitivně dodržují pravidla
trvale udržitelného stylu života, která jsme my, lidé, už nějak
pozapomněli a velice bolestně se k nim zpátky vracíme. Trvale
udržitelně se chovali i plži, kteří se na keři nikdy nepřemnožili,
protože cítili, že by po sežrání všech listů také zahynuli.
Následovali další aktivity – např. hra na generace, která
představila exponenciální růst v jeho plné kráse a zoufalosti –
nároky jednotlivých generací rostou se stále se zrychlující
tendencí a je jasné, že žádný exponenciální růst nemůže existovat
do nekonečna.
Byly též představeny některé zajímavé webové stránky –
např. http://detem.mzp.cz, kde je možno najít nejen řadu rad a
návodů, ale také her a soutěží – zajímavé zde bylo sledovat např.
rozdílný osud města v pozměněné krajině a v v krajině
revitalizované v období sucha dlouhodobých dešťů – docela
zajímavá animace.
Nebo stránka http://www.hraozemi.cz, na které je možno
si spočítat svoji ekostopu – tedy zjistit, jak můj styl života
zatěžuje planetu Zemi.K této stránce i k dalším zajímavým
aktivitám se deváťáci ještě vrátí v rámci výuky globální výchovy – nestihlo se totiž všechno
z připraveného programu – deváťáky např. čekají simulační hry „Život slepice“ či „Spory o Praděd“.
Machová, 9.tř.
ZÁPIS DO 1. TŘÍDY
PRO ŠKOLNÍ ROK 2009/2010
V pátek 6. února 2009 čekal opět na všechny budoucí prvňáčky krteček. Tentokrát však již v nové
škole, ve třídě u prvňáků. Stejně jako v loňském roce měl krteček se svými kamarády připravené
nejrůznější úkoly, aby pomohli paní učitelkám zjistit, kdo už je připraven začít chodit do školy. Hned na
začátku dostaly děti od paní učitelek krtečkovu kartičku, takové první malé vysvědčení, kam za splněné
úkoly získávaly hvězdičky. Všichni znali své jméno, někteří i věděli, kde bydlí a kdy se narodili. Zvířátka
pak chtěla vědět, zda umí skákat panáka, poznávat barvy, počítat obrázky, napodobit písmenka, zavázat si
tkaničku, poznat geometrické tvary, určit, co je větší, menší, uprostřed, nahoře a dole, vlevo či vpravo,
obkreslovat. Zjišťovali, zda dobře slyší písmenka na začátku a na konci slov, zda z hlásek dokážou slovo
složit. Ke slovu přišla i básnička či písnička a samozřejmě obrázek postavy – tatínka, dědečka, brášky,…
Po úspěšném složení všech zkoušek si mohly děti vybrat z bohaté nabídky dárečků, které pro ně
vyrobili kamarádi v prvního stupně, družiny,
osmáci i paní učitelky. Medaile čekala na každého a
ti, kteří byli do první třídy přijati, si ještě navíc
odnesli pamětní list se svou vlastní fotografií ze
zápisu.
Administrativu celého procesu zápisu
prvňáčků zajišťovala paní učitelka Michaela
Juřičková a paní ředitelka Dana Ullwerová, která
těm úspěšným, kteří nežádali o odklad, hned
vydávala Rozhodnutí o přijetí k základnímu
vzdělávání tak, jak to vyžaduje školský zákon.
V družině, která se stala čekárnou, se o děti
staraly osmačky s paní vychovatelkou Vurmovou.
Trochu čísel na závěr:
Pro školní rok 2009/2010 bylo do první třídy přijato 39 dětí, což je rekordní počet a je tedy jasné,
že budou otevřené dvě první třídy. Za velkým nárůstem stojí i množství dětí, které se k nám hlásí z Davle
a dalších vesnic či z Prahy, což svědčí o stoupající prestiži naší školy.
O odklad školní docházky požádalo pro své děti 10 rodičů.
Jedni rodiče žádají o zapsání dítěte, kterému však v době nástupu do první třídy ještě nebude šest
let a proto zde musí rozhodnout pedagogicko-psychologická poradna.
K individuálnímu vzdělávání bylo přijato 17 dětí.
Nyní se již přijaté děti mohou těšit na své první setkání s třídními učitelkami, které proběhne
v rámci projektu „Do první třídy s úsměvem“ 2. dubna 2009.
Katka Vrtišková, Vlasta Smetanová, Naďa Hrachovcová,
Petra Holubová, Tereza Stupková a Markéta Pézlová
Osmáci v divadle – 16.2.2009
8.A a 8.B byly v doprovodu učitelek
Paškové a Havlíčkové na představení Malá
vánoční povídka aneb jak jsem se ztratil
v Divadle v Dlouhé. Po představení se žáci setkali
s herci Pavlem Tesařem (hlavní role Pavlíka),
Martinem
Matějkou,
Čeňkem
Koliášem,
klavíristou Milanem Potočkem a technikem
a hudebníkem Pavlem
Liptákem. Skoro hodinu si s nimi povídali,
nakonec byli provedeni
zákulisím
divadla.
Všem se akce moc
líbila.
Věra Havlíčková
Škola podala žádost o podporu projektu „Tři schody
k udržitelnému životu“ v rámci dotačního programu MŠMT
Podpora EVVO ve školách v roce 2009
Podtitulek projektu zní: „Učíme se od ostatních, učíme se
sami a učíme se učením ostatních“.
Celkový rozpočet projektu je 188 467 Kč, z toho žádáme od
ministerstva 150 000 Kč. Jestli jsme uspěli, to se dozvíme
v druhé polovině dubna.
Projekt rozvíjí znalosti, dovednosti a postoje žáků třemi úrovněmi aktivit. V první. úrovni jsou
environmentální znalosti žákům i učitelům zprostředkovávány pomocí literatury a vzdělávacích aktivit,
ve druhé.úrovni se žáci i učitelé zdokonalují sami vytvářením či ověřováním různých typů výukových
materiálů případně různými praktickými činnostmi a experimenty často v návaznosti na předchozí školní
či mezinárodní environmentální projekty. Třetí úroveň umožňuje učit se a zdokonalovat sama sebe
předáváním svých dosavadních zkušenosti ostatním. Třístupňová úroveň umožňuje každému osobní
individuální růst a tempo.
Jaké aktivity budou v projektu (pokud na MŠMT uspějeme) realizovány:
1.schod – učíme se od ostatních
- A1: Rozšíření environmentální knihovny, videotéky a doplnění dalších informačních zdrojů
- A2: Zajištění 1 vícedenního nebo 2 jednodenních výukových programů či exkurzí pro každou třídu
s cílem poznávat pod odborným vedením přírodovědně cenná území naší republiky či území ceněná
v rámci evropského systému ochrany přírody Natura 2000
- A3: Zajištění 2 seminářů či workshopů pro učitele - environmentální výchova v praxi - metody
a konkrétní příklady zařazování EV do výuky jednotlivých předmětů
1.seminář - květen 2009 – Mgr. Jana Modrá – lektorka seminářů, výtvarnice, spisovatelka, autorka
řady výukových programů pro děti – seminář pro 1.stupeň a pro zájemce z řad učitelů 2.stupně;
2.seminář - říjen 2009 – RNDr.Dáša Zouharová – koordinárka DVPP Lipka Brno – seminář pro
celý pedagogický sbor
- A4: Vyhodnocení školního plánu EVVO za školní rok 2008/09 a jeho aktualizace pro školní rok 2009/10
2.schod – učíme se sami
- B1: Výroba pomůcek pro realizaci EVVO v rámci nově zavedeného povinně-volitelného předmětu (bude
žákům nabídnut ve školním roce 2009/10) nebo formou projektu realizovaného v rámci vyučovacích
hodin různých předmětů případně skupinových projektů pod lektorským vedením pedagogů – v rámci
projektových dnů případně v rámci jednotlivých předmětů
- B2: Koordinační tým projektu Ekoškola uspořádá pro žáky školy 4 soutěže s environmentální tématikou
(literární, výtvarná, tvořivá, …) - cílem je, aby se každé soutěže zúčastnilo minimálně 20 soutěžících
- B3: Vytváření učebních dokumentů a pracovních listů s environmentálním obsahem a jejich ověřování
- B4: Zkvalitňování vnitřního a vnějšího prostředí školy a školní zahrady
- B5: Finanční zajištění účasti v dalším ročníku mezinárodních projektů Ekoškola a GLOBE
3.schod – učíme se učením ostatních
- C1: Škola uspořádá minimálně 2 happeningové akce pro veřejnost – akce budou uspořádány
u příležitosti Světového dne životního prostředí (5.6.) a Světového dne zvířat (4.10.)
- C2: Škola uspořádá minimálně 2 fotografické výstavy pro veřejnost (červen 2009, listopad 2009)
- C3: Příprava a vytištění brožur s environmentální tématikou (Příroda našeho okolí – její krásy
i problémy; Stromy v obci určených pro rodiče a širokou veřejnost
- C4: Veřejné vysazování stromů
24.2. – Francouzštináři v kině
V úterý 24.2. v podvečer se malá skupina žáků volitelné francouzštiny vypravila do Prahy. Cílem
bylo promítání francouzského filmu Mezi zdmi v kinosále
Francouzského institutu ve Štěpánské ulici. Při vstupu do budovy jsme
museli projít bezpečnostním rámem a nechat nahlédnout do svých
tašek jako na letišti – Francie se snaží zajistit bezpečí svým občanům
všude na světě. Do začátku filmu jsme měli ještě trochu času a stihli
jsme si proto projít výstavu fotografií Petra Šrámka. Ten se znovu
vydal s fotoaparátem na různá místa v Praze a v Paříži, která již dříve
zvěčnili J. Sudek a E. Atget, a my jsme tedy mohli porovnat, jak se
města v průběhu let změnila. Potom jsme již usadili v pohodlných
sedadlech zaplněného sálu a špicovali uši, jestli porozumíme něčemu,
co si povídali „živí Francouzi“ sedící blízko nás. Pro mnohé bylo
překvapením, že mluví ještě rychleji, než ti z magnetofonové pásky,
kterou používáme v hodinách. Film byl naštěstí opatřen českými
titulky, takže francouzština nebyla pro nikoho překážkou v jeho
sledování.
Potěšujícím zjištěním bylo, že některým známým slovíčkům
jsme porozuměli – což je na první film v původním znění solidní
výkon.
Celý film se odehrával mezi zdmi jedné průměrné školy
v okrajové části Paříže, kde se spolu těžko sžívají děti různých
národnostních skupin přistěhovalců. Soudě dle zaujatého sledování a ohlasů po skončení promítání film
většinu z nás zaujal. Vulgární a drzé chování studentů vůči učiteli se mnohým zdálo být přehnané
a domnívají se, že u nás by se něco podobného stát nemohlo (pozn. učitele: Zajisté mohlo!).
Výprava byla rozhodně vydařená. Nasáli jsme atmosféru francouzského kulturního střediska,
poslechli si reálnou francouzštinu a načerpali novou sílu a motivaci do další práce!
Navázali jsme spolupráci s řeckou školou
V RÁMCI PROJEKTU LINKING, KTERÝ JE
SOUČÁSTÍ PROJEKTU EKOŠKOLA
KOMUNIKUJEME S ŘECKOU EKOŠKOLOU
V lednu letošního roku
jsme si začali psát
s maličkou školou v Řecku, z překrásného
ostrova Kalymnos. Je to jeden z 12 obydlených
ostrovů v Egejském moři, kam v létě přijíždějí
turisté za písčitými plážemi a historickými
památkami. Obyvatele živí turistický ruch
a rybaření,
muži
na
jaře
odplouvají
k severoafrickým břehům a při návratu domů je
vždy čekají bujaré oslavy. Školu navštěvuje
pouze 24 žáků ve věku 6 až 12 let. Oni sami mají
pocit, že se o jejich ostrov nikdo moc nestará, a
tak se rozhodli, že s tím v tomto školním roce
něco udělají a začnou zlepšením třídění papíru.
Pro začátek máme od Řeků pár dobrých tipů – ve
škole nepoužívají na svačiny hliníkové ani
plastové fólie, děti si nosí svačiny ve vlastních
krabičkách. Pijí pouze vodu, žádné limonády!!
(Co by asi řekli na náš „kávomat“?! To zjistíme
do příště)
Robin S., Vojta S. a pí uč. Helena Š.
KALYMNOS
24.2.2009 - Další zprávy ze školy z Řecka!
Z naší korespondence jsme se dozvěděli, že Kalymnos je 4. největší ostrov v oblasti Dodecanese,
na jihovýchodě Egejského moře. Hlavní město této ostrovní části Řecka je Rhodes. Městečko Argos má
pouhých 250 obyvatel, leží na JZ ostrova, nedaleko letiště.
Ve škole učí jen 3 stálí učitelé, na TV, HV a AJ mají asi externí pedagogy. Od roku 2004
dokončili již řadu enviromentálních projektů, ten letošní je zejména o vodě, třídění a školním pozemku.
Děti se učí jak chránit (sladkou) vodu a své zkušenosti předávají dál vedení jejich městečka. Školní
pozemek by měl sloužit hlavně dětem. Pokračují v třídění papíru, ale odpadu je moc a jako všichni –
nestíhají. V minulém roce nasbírali ve škole ve dvou etapách 12 tun tříděného papíru, poslali ho do Atén
k recyklaci, ale pan ředitel Pavlos Trikoilis předpokládá, že s tím naložili „podle svého“.
Na ostrově Kalymnos prý třídění probíhá dost neorganizovaně. Jediné, co se ve městě třídí do
kontejnerů, je elektroodpad. S jiným tříděním de fakto zkušenosti nemají.
Co se mého dotazu ohledně svačin týče – odpověď byla zajímavá. Žádný kiosek ani automat ve
škole nemají. Nechtějí ho a ani ho nepotřebují. (Myslím, že se pan ředitel musel pousmát, když jsem mu
popisovala scénky jak každý den někdo vylije čokoládu na zem, neutře to po sobě – a pak lepí celá škola..
Jak malé děti zoufale koukají na kávomat a neví který čudlík zmáčknout… Pane bože! Osobně jsem
zastánce automatů, ale je ten, co máme, opravdu jediná možnost?) V „naší“ škole v Řecku si děti nosí
jídlo z domu a obvykle je to svačina s olivami, sýrem, ovoce, ořechy a podobné přírodní produkty. Každý
má svou láhev, v té si nosí vodu, takže jim nepřibývají denně desítky a stovky plastových obalů! Funguje
to velice dobře, ale to víte, trvalo to, než se záměr stal skutečností. Nově příchozí děti mívají problémy si
zvyknout na školní pravidla. V takové situaci pomáhají rodiče, protože ti si v první řadě uvědomili, že to
škola dělá hlavně pro jejich děti.
(pí uč. Helena Š.)
Projekt Globe
Na konci února dokončila naše škola již 99.měsíc každodenních
meteorologických měření. Na následujících grafech jsou znázorněny maximální
a minimální každodenní teplota v letech 2001 – 2008 a průměrné měsíční
maximální a minimální teploty a srážky v roce 2008.
Na jaře budeme muset meteorologické stanoviště přestěhovat na zahradu
školky, protože se současné stanoviště již nachází na soukromém pozemku.
V brzké době začneme uskutečňovat fenologická pozorování – budeme sledovat, jak se u nás
postupně probouzí jaro.
WAHURKA A SEDM ČUČUDEJŮ
V pátek 27. února 2009 se
celý první stupeň a osmáci, celkem
106 dětí + učitelé, vypravilo na
divadelní představení „Wahurka
a sedm Čučudejů“ do kulturního
sálu v Davli. Indiánskou pohádku
inspirovanou známou Sněhurkou
zde hráli indiáni z westernového
městečka v Boskovicích u Brna.
Vlakem jsme se v pohodě
dopravili do Davle a po usazení na
místa v hledišti pohádka začala.
Přenesli jsme se do starých
indiánských časů, kdy šerednost
byla více nežli krása a kdy žil
nejšerednější indián, kterého kdy
indiánská matka zplodila –
Wahurka. Indiáni krásně tancovali a zpívali a Wahurka prožíval příběh ne nepodobný Sněhurce. Však se
také většina dětí velmi aktivně zapojovala do děje. Odrazovaly Wahurku od snědení nabízených potravin
od nepřátelského náčelníka přestrojeného za indiánskou stařenu. Nakonec však všechny stařena převezla,
protože žádné z nabízených jídel otrávené nebylo. Jed se skrýval v dřevácích, které měly chránit Wahurku
před šlápnutím na trn a od
kterých to opravdu nikdo
nečekal. Jako v každé
správné pohádce však vše
nakonec dobře dopadlo.
Na děti pak čekalo
ještě další překvapení –
po skončení představení
přišli všichni herci –
indiáni mezi ně. Děti jim
nejdříve
pochválily
pohádku a potom se jich i
ptaly na věci, které je
zajímaly. Pravda, nebylo
toho mnoho, kladení
otázek jim moc nešlo.
Zjistily však, jak se
jmenuje Wahurka ve
skutečnosti, že si herci
všechno
indiánské
oblečení šijí sami a vyrábí si i všechny rekvizity.
Prvňáci jim pak na
oplátku zazpívali písničku
o muzikantech, kterou se teď zrovna učí ve škole a mohli se i po jednom podívat na pódium a kromě
prohlídky tee-pee také zabouchat na pravý indiánský buben.
Před odchodem si každý mohl vzít letáček s informacemi o westernovém městečku v Boskovicích,
kam se může o prázdninách s rodiči podívat. Než přijel vlak, využila každá třída čas po svém. Někdo na
houpačkách, jiní na procházce kolem řeky, další na nákupech.
Podle reakcí dětí se představení většině líbilo ☺.
Rozhovor s Mudr. Miriam Götzovou (dětská lékařka)
1) Chtěla jste být vždy dětskou lékařkou?
Ano, odjakživa.
2) Čím jste chtěla být, když jste byla malá?
Nevím, že by mně někdy napadlo něco jiného. Vlastně jednou jsem na chvíli pomyslela na to být
letuškou. Prostě uniforma, cestování…
3) Baví Vás vaše práce?
Ano. Dělat medicínu hlavně v této zemi, bez skutečného zájmu o danou věc ani nejde.
4) Jak na Vás působí prostředí vaší nové ordinace?
Super. Konečně se po letech těším ne jenom do práce tj. na práci, ale také na svoje věci..
stoleček, obrázky, kytičky.. zdaleka ještě není úplně k obrazu mému, ale baví mě ho vylepšovat…
5) Myslíte si, že k Vám do ordinace chodí děti rády?
Nevím, jak tomu je u všech, ale moc si přeji, aby tomu tak bylo… Zrovna nedávno mi maminka jedné
malé holčičky řekla, že se její Jessika těší k nám asi stejně, jako na písek a o víkendu odmítla jít na
pohotovost... Tomu jsme se dost nasmáli...
6) Bojí se Vás děti jakožto lékařky?
Dělám vše pro to, aby faktory navozující strach z lékaře, ambulance, zdravotnictví u mne
v ambulanci byly co nejmenší... chodíme v civilu, ordinujeme v obýváku, ne laborce, či kachlíkárně,
nabízíme dobrůtky apod. Abych zodpovědně posoudila zdravotní stav dítěte, potřebuji také vidět, jak se
chová, jak ho zaujme hračka, jak je schopno komunikovat... když jenom hrůzou pláče, celé vyšetření je
dost často k ničemu...
Myslím, že se mi daří, že se mně děti nebojí... s důvěrou a po dlouhém vysvětlování se nechají i
bez křiku vyšetřit... mnoho jich nechce odejít a chce si ještě hrát, některé mně na rozloučenou pěkně
usoplenou tvářičkou i pusinkují...
7) Jste spokojená se svou novou ordinací?
Od přírody jsem věčně nespokojený člověk... takže je ještě třeba mnohé vykonat...
Momentálně dokončuji rekonstrukci ordinace také na Zbraslavi a těším se, že vnesu nový proud do
stojatých vod místní pediatrické péče. S pomocí p. starostky a p. místostarostky se snad započaté dílo
povede...
8) Litujete, že jste investovala tolik peněz do Vaší nové ordinace?
Ooooooo.... a zrovna v době finanční krize... No zatím jsem pořád optimista a věřím, že to byla
dobrá investice... Každopádně pro ty ... a jsou i tací, kteří utrousí, že naše ambulance je ukázkou toho
(nevím přesně čeho), že se u nás ve zdravotnictví „něco hnulo“....chystám na nástěnku ordinace cedulku,
že ...TATO ORDINACE BYLA REKONSTRUÁNA NA NÁKLADY MARTINA, MIRIAM, VIKTORA
A TEREZKY GÖTZOVÝCH.
9) Jaký byl váš nejkomplikovanější případ, který jste musela řešit v ordinaci?
Vzhledem k tomu, že jsem původně lékařem Jednotek intenzivní péče, kde byly děti na umělé
plicní ventilaci a kde se, bohužel, také umíralo, je práce v ordinaci něco úplně jiného...
Nejkomplikovanější je zvládnout rodinu doprovázející pacienta jako celek...
Komplikované diagnózy v ambulanci jsou ty akutní např. záchvaty dušnosti při astmatu, či aspitaci např.
buráku...úrazy... konkrétně chlapeček, na kterého v sousedství ambulance spadla skříň... nebo těžká
subakutní tj. rychle se rozvíjející infekce např. ledvin.
10) Jaké bylo vaše nejoblíbenější pracoviště, je jím vaše ordinace?
Tak to je nejtěžší otázka.
Milovala jsem vzrušení a adrenalin neonatologie, také chaos v mysli vyplývající z nezkušenosti
čerstvě vystudovaného lékaře, ale v dokonalém pracovním kolektivu lidí totálně oddaných svému
povolání v Podolí, kde jsem začínala.
S láskou vzpomínám na nádhernou týmovou práci chirurgů a pediatrů v Motole. Je to fantastický,
neuvěřitelně vyčerpávající kolotoč každodenních povinností a skvělého pocitu z dobře provedené práce.
Stockholm byl útěk do jiného prostředí v době, když jsem prožívala krizi v osobním životě. Nové
lidi, krásná a v té době u nás nevídaná neonatologie, také možnost trošku vědecky pracovat.
Mnichov byl můj pokus věnovat se medicíně a stíhat domácnost i malé dítě. Laboratorní práce
a věda dostala přednost před milovanou klinikou.
Vlastní ambulantní praxe je logickým vyústěním toho celého. Dlouho jsem o ni usilovala a čas ukáže,
jestli toto rozhodnutí bylo správné...
S pozdravem MG
Lukáš Vodárek, Simona Bollardtová – 6.A
Popis chlapce
Když dívka probudila se ze spánku, viděla krásného chlapce, míhajícího
se v červánku. Byl krásný popsatelný asi takto: Jeho krásné modré oči,
byli jak studánka, ve které se ráda točím. Jeho vlasy z niž vyzařovala
hnědá barva, byly jak měkká postýlka, do které jsem ráda spadla.
Upovídaný je někdy až moc, někdy jsem si i myslela, že mi nebude stačit dlouhá s ním nezapomenutelná
noc. Mé strávené chvilky s ním si ráda připomínám a o něm pořád snívám.
Nádherný den
To bylo jednoho dne, kdy jsem si myslela že se vše daří, že mi nikdy nikdo nohy nepodrazí. Byl to
nádherný den, protože jsem potkala tebe, jen tebe. Byl jsi pro mě vše, byl jsi pro mě plamínek štěstí
plamínek mé jediné naděje, teď se už tomu možná tak někdo zasměje...
Miluji Tě stále víc
Jako sluníčko má nebe, tak já měla i tebe. Teď už to ale tak není, vše kleslo, vše už je k zahození. Já
doufala, že potrvá to trochu déle a ne jen pár vteřin, ne jen pár dní. Já milovala tebe více než to sluníčko
nebe. Já miluji tě stále víc, tak proč tohle?? Proč se nakonec rozejít??
Týna Landová 6.B
Kam s ním? – slohová práce do literární soutěže vyhlášené „Recyklohraním“ (Bohužel
to uzavřeli, než jsem ji stihla dopsat)
Zdravím, jsem kávovar Bosch TKA 6024. Chci vám vyprávět můj smutný
příběh, který naštěstí dobře skončil. Sloužil jsem jedné 5ti členné rodině v Praze.
Tato rodina obsahovala 3 a půl dospělých členů. Říká se jim lidé.. No a tito vysocí
a staří dospělí lidé, jak se jim říká, každé, každičké ráno potřebovali svojí denní
dávku kofeinu.
Ti 3 největší dokonce i odpoledne. Jakmile pode mne strčili svůj oblíbený
hrneček se svým jménem, musel jsem jim připravit přesně tu kávu, jakou si
vyžádali. Ten úplně nejstarší a největší muž, hlava rodiny, jak jsem slýchával, si
dopřával tureckou kávu bez cukru, bez mléka. Žena, zvláštní stvoření, které
vypadalo každý den jinak, manželka hlavy rodiny, měla ráda rozpustnou kávu
s mlékem a jednou kostkou cukru. Ten třetí největší byl dříve menší. Dával si
jenom capuccino, ale během roku přešel také na rozpustnou kávu, ale bez cukru. A ten nejmladší,
kterému jsem dělával kávu měl rád pořádně sladkou, rozpustnou kávu bez mléka.
Takhle složitě jsem každé ráno připravoval kávu. Dělal jsem to moc rád. Ale pak… došla mi síla.
Jedno ráno, když mi velký pán, hlava rodiny, řekl, abych mu udělal jeho oblíbenou kávičku, náhle se ve
mně něco zvrtlo. Zhasnul mi display a já už nic neviděl. Ještě jsem zaslechl křik a vztek mého hlavy
rodiny. Pak už byla jen tma…
Asi půl roku jsem byl ve výklenku, kam mě schovali. Byl jsem moc smutný, vyčerpaný
a naštvaný. Místo mě v kuchyni už měli někoho nového. Na mě si už nikdo nevzpomněl. Až tu náhle,
slyším, jak pán, hlava rodiny, jak se mu říká, otevře výklenek a jde pro úspornou žárovku. Nejspíš do
pokoje malých dětí. Než zavřel dvířka od výklenku, cítil jsem, jak se mě dotkl. Vzal mě celého a položil
na botník k hlavním dveřím. Nejdříve jsem myslel, že budu zase připravovat kávu. Ale stalo se něco
lepšího. Odjel se mnou na sběrný dvůr, kde se o mě už dobře postarali. Celého mě rozebrali a všechny
užitečné díly poslali tam, kde mohli dál sloužit. I když rád vzpomínám na tu rodinu, na ty „lidi“, teď jsem
konečně šťastný. Jdu dál.. a neškodím…
Michaela Machová, 9.tř.
Naši školu v projektu reprezentovala povídka Daniely Novákové z 5.třídy.
Smutný příběh vysavače.
Ahoj, můj příběh je zajímavý, ale také smutný. Začneme tedy od začátku.
Byl jsem krásný, opravdu krásný vysavač. Měl jsem červenočernou barvu s postranními bílými
pruhy. Všem jsem se moc líbil a vysavačky v obchodě na mně mohly oči nechat. A tak
se stalo, že si mě koupila jedna čtyřčlenná rodina a odvezla si mě domů. Měl jsem z
toho náramnou radost, ale jen do doby, než jsem zjistil, že musím také něco dělat.
Začalo mě to brzy štvát. Ani toho obdivu už nebylo tolik a bylo mi z toho moc smutno.
Musel jsem každé pondělí nastoupit a běda jestli bych dělal ofuky. Tak jsem musel dřít
vlastně každý den, protože rodina měla dvě děti a ty nadělaly děsný svinčík. Konečně
jsem si oddychl. Rodina odjela na dovolenou a já byl doma sám. Stýskalo se mi po
vysavačkách v obchodě a po jejich obdivu. Tak jsem jen ležel a vzdychal i sem tam
slzu uronil.
Co se ale nestalo. Jak jsem nebyl zvyklý zahálet, tak se ve mně něco zadřelo a
když se moje rodina vrátila, tak jsem nešel spustit. Chvíli to se mnou zkoušeli, pak
zavolali opraváře a když pořád nic, tak mně popadli a než jsem se nadál, byl jsem na sběrném dvoře. Dva
dny jsem tam probrečel, ale pak jsem se seznámil s jednou vysavačkou, která na tom nebyla o moc lépe.
Jsme pořád spolu a věříme, že nás sešrotujou dohromady a tím se potvrdí náš vztah a vznikne z nás
nějaká nová prima věc. Tak teď nevím, jestli je to smutný příběh ?
Slohová práce Dominiky Smutné
Vyděšený kousek řízku, koukající do hluboké černé propasti, se rozhodl přežít. Přežil cestu
lidským tělem, ze kterého se nikdo nevrátil živ a zdráv. Čekal na správný okamžik a převalil se pod ostré
bodáky kovové vidličky. Napíchnutí bylo dost bolestivé, ale ve zdraví si řízeček plul ve slinách ústní
dutiny. Pečlivě vyčkával, co s ním bude a po chvilce bílé zuby jako lis začaly rozmačkávat jídlo.
V řízečku se projeví masochistický duch a líbila se mu ta bolest. Byl smutný, když zuby přestaly a on
musel jet jako po tobogánu nejdřív divným hltanem a pak ještě divnějším jícnem. Ta slova ho děsila. Po
chvilce pohodlně dopadl do moře trávicích střev v žaludku.
Chvíli plaval, ale měl špatné tušení. Něco nebylo v pořádku, žaludek se začal stahovat a divně to
v něm bublalo.Všechno se zvedlo a vracelo se. Cesta ven byla rychlejší než cesta dovnitř. Řízečku se
udělalo na zvracení z toho, jak mu všechno ubíhalo před očima. Jícen, hltan, ústa s jeho oblíbenými zuby
a pak měkké přistání do vody v záchodové míse.
Přežil to a žil šťastně, dokud ho nesnědla kanálová krysa. Odpočinek mu byl vhod. Malý řízeček
byl vyčerpán. Jenže mu bylo jasné, že to tímhle klidem nemůže skončit. Navíc se mu udělalo nějak
zvláštně – asi začaly působit žaludeční šťávy. Žaludek se začal hýbat a řízeček sjel do trubky, kde byl
prostor poněkud stísněný. „Asi střeva“ pomyslel si. A měl pravdu. Některé části řízkova těla ho začaly
opouštět. A vsakovaly se do stěn tenkého střeva.
Plul dál a napojil se na proud vedoucí do tlustého střeva. Věděl, co ho čeká. Nejhorší část celého
procesu. Napojilo se na něj spoustu dalšího jídla a on jako vůdce v čele všechny vedl. Projeli tlustým
střevem a konečně s lehkým šplouchnutím skončili v záchodové míse.
Dominika Smutná, 8.B
PPZZ – nová rubrika, která byla zmiňována v úvodníku. Ptala jsem se přesně v tomto
pořadí – „Co tě teď v tomto období Potěšilo, Překvapilo, Zaujalo a Zklamalo?“ ptala jsem se 10ti
lidí a zde jsou odpovědi:)
Vojta Strejc (9.tř.) – „Potěšilo mě, že roztává sníh a já můžu „blbnout“ venku, v poslední době
mě nic nepřekvapilo, zaujalo mě, že budou brzy dávat nový film s Davidem Bellem o le parkour (budou
tam skákat). No, a zklamalo mě, že včera – 12.2. zase napadl sníh.“
Týna Štěpničková (9.tř.) – „Hodně mě potěšilo, že moje ségra (budou jí 2 roky) je na mě hodná,
překvapilo mě, že v mekáči maj dobrý kafe, zaujalo mě nové CD skupin The Killers a Deathsrats. Jediné,
co mě zklamalo je, že nemůžu každý týden zajít s kamarády do čajovny.“
Kačka Ševčíková (7.A) – „Potěšilo i zároveň překvapilo mě nové štěňátko, nic mě nezaujalo a co
mě moc mrzí a co mě zklamalo je, že jsem se pohádala s nejlepší kamarádkou..“
Emir Khatir (7.B) – „Nejvíc mě potěšilo, že včera nejel autobus, nic mě nepřekvapuje. Zaujalo
mě, jak se v poslední době porouchávaj metra a zklamalo mě, že můj brácha ještě nemluví.“
Katka Vrtišková (1.tř.) – „Vydařil se masopust, překvapilo mě, že děti nedovedou hopsat před
švihadlo, zaujaly mě pozitivní reakce dětí na divadelní představení v Davli.“
Béďa Kyndl (8.A) - „Potěšilo mě zlepšení z chemie, matiky a fyziky, překvapilo mě naopak
zhoršení z ájiny a dějepisu. Zklamala mě ztráta mobilu v restauraci.“
Honza Špitálský (8.A) - Překvapil mě a zároveň potěšil nový foťák.
Mirek Kraus: (8.A) - „Zaujalo mě, že jsem spadl do bláta.“
Kristýna Hrdličková (8.A) – „Potěšil mě sobotní masopust, překvapila mě škola – je moc
super ☺ (pozn.red. – Kristýna chodí na naši školu zhruba měsíc). Zaujal mě projekt, ve kterém budu
vyrábět model zeměkoule a zklamala mě parta.“
Tomáš Novotný (8.A) - „překvapilo mě, že jsme byli už na tolika výletech.“
Dorka Lívová (8.A) -„Potěšilo mě, že je s panem učitelem Vrtiškou sranda, překvapilo mě, jak
jsou logické úlohy těžké, zaujalo mě, že jsme jeli do divadla a zklamalo mě, že už teď v matice nebudeme
řešit logické úlohy.“
Patrik Jandus (8.A) - „Překvapilo mě, že jsem dostal dobrý známky z matiky, zaujal mě projekt
o Švýcarsku (pozn.red. – Žijeme v Evropě), zklamalo mě, že jsem nejel na soustředění.
Vtípky
Sedí děda s vnukem v parku na lavičce hodinu, dvě tři. Najednou vnuk povídá: „Dědo, necítíš tady
zdechlinu?? Dědo, dědo, dědoooooooooo!!!!!“
Holčička si vložila do úst ruční granát, ten jí v ústech vybouchl. Roztrhl jí pusu od ucha k uchu. Ostatní
dětí jí povídají: „No jo, ty se směješ, ale nás to mohlo zabít!!“
Sedí Pepíček na pískovišti a povídá: „Do háje zase se mi
nic nepovedlo, blbá bábovka!“ Přijde tam babička a říká:
„Teda chlapečku z té tvé mluvy mi jde mráz po
zádech!!“ A Pepíček povídá: „Buď ráda že si neslyšela
mýho fotra, to bys zmrzla.“
Paní učitelka vyvolá Pepíčka a říká mu: „Pepíčku řekni
dvě zájmena.“ Pepíček: „Kdo, já??“ Učitelka:
„Výborně!“
Koktavý pár se přestěhoval do paneláku do 10. patra. Ve
2. patře muž říká ženě: „Ty ku.. ty ku..“ Žena mu
povídá: „Já vím že je to daleko, ale já za to nemůžu, tak
mi nenadávej sprostě!“ A v 10. patře se muž vykoktá a
povídá: „Ty ku…, ty ku…, ty kufry jsme tam
zapomněli!“
Socha Smrti?
Snad sníh roztaje postupně a nebude nás
čekat toto
Týna Březinová, Zdenda Částka, Jindra Boula, Slávek Hušek, Jan Vošahlík. (7.A)
Foto: Bernie Částková:)
http://www.pvl.cz/portal/sap/cz/index.htm - zde můžete najít průtoky vody a výšku hladiny na
řekách ČR, včetně Vltavy ve Vraném nad Vltavou – údaje jsou aktualizovány každou hodinu
http://www.zsdobrichovice.cz/ukoly/matika/testy/testy.php?go=m7_10.htm – on-line testy
z matematiky – učivo je rozdělené podle ročníků a témat – hned si své výsledky můžete
vyhodnotit
http://www.czechkid.cz/ - výborný nástroj pro děti i pro učitele na výuku multikulturní výchovy
http://brainden.com/hlavolamy/opticke-iluzie.htm - optické hlavolamy a iluze
http://www.libri.cz/databaze/dejiny/main.html - dějepisná encyklopedie, ve které můžete
vyhledávat podle osobností, data, události; web obsahuje i časové osy
http://www.clovekvtisni.cz/ - stránky humanitární organizace Člověk v tísni
http://www.bubbleshow.cz/en - anglické stránky s návodem na výrobu kvalitního bublifuku
Pohádky na dobrou noc - Skeeterova sestra odjede na pohovor kvůli práci.
A proto poprosí svého bratra, aby jí pohlídal na noc její dvě děti, Bobbi
a Patricka. Děti nemůžou usnou a tak jim Skeeter začne povídat pohádku na
dobrou noc. Když druhý den jede do práce, stane se něco zvláštního. Děje se
to, co říkal dětem včera jako pohádku. V dalších dnech říká další pohádky
a děje se jejich děj. Skeeterovi ale došlo, že se neděje to, co říkal on, ale co
řeknou děti. Začne se tedy snažit, aby děti řekly něco, co by se mu hodilo.
Zuzka Jarolímková, 6.B
19.3.2009 – Konzultační hodiny pro rodiče
8.4. 2009 – Projektový den 2.stupeň – v rámci projektu Žijeme v Evropě
1.stupeň – Jarní slavnosti + oslava Velikonoc
21.4.2009 – Čtvrtletní pedagogická rada
22.4.2009 – Akce ke Dni Země – brigáda, cyklistický trojboj
Šéfredaktorka: Michaela Machová (9.tř.)
Zástupce šéfredaktorky: Kristýna Štěpničková (9.tř.)
Zpravodajství, reportáže: Machová Michaela, Štěpničková Kristýna, Dušička Dan
(všichni 9.tř.)
Rozhovory: Mátlová Barbora (6.A)
Recenze: Jarolímková Zuzana (6.B)
Zábava: Březinová Kristýna (7.A)
Plánované akce: Pokorný Dan (7.B)
Vlastní tvorba: Ježdíková Michaela (8.A)
Ankety: Stoklasa Jan, Smutná Dominika (8.B)
PPZZ: Machová Michaela, Štěpničková Kristýna
Šedá eminence v pozadí: p.uč.Vrtiška
Zajímavé webové adresy ve vztahu ke škole
-
www.zsvrane.cz – oficiální stránky školy
www.aktuality.okamzite.eu – co nového se děje ve škole
www.ekoskola-vrane.wz.cz – naše aktivity v projektu Ekoškola
www.zsvrane-adopceafrika.estranky.cz – informace o našem Keňánkovi
www.prvnaci2008.ic.cz – webová stránka prvňáků
www.vrane.unas.cz – webová stránka osmáků
POZVÁNKA
pro zájemce z řad dospělých
Projekt, ve kterém žáci naší školy 2 roky učili seniory a další zájemce pracovat na
počítači opět ožívá na konci března bychom rádi otevřeli 3 typy kurzů
základní
(výuka základů operačního systému, práce s myší a základů textových programů),
internetový
(vyhledávání na internetu, e-mail, ICQ)
grafický
(úprava fotografií v počítači).
Kurzy budou probíhat zdarma v počítačových pracovnách v budově 2.stupně ZŠ. Zájemci
mohou další informace najít na plakátech, které budou v brzké době vyvěšena po Vraném
nad Vltavou a po okolních obcích nebo přímo ve škole.
Termíny kurzů:
základní - středa 1.4. a každá následující 17:00 - 18:30
internetový - čtvrtek 2.4. a každý následující 17:00 - 18:30
grafický - úterý 31.3. a každé následující 17:00 - 18:30
Tištěno na recyklovaném papíru