Vlastivědný časopis Benešovska, Vlašimska, Voticka

Transkript

Vlastivědný časopis Benešovska, Vlašimska, Voticka, Českého Meránu a Dolního Posázaví
Vydává Podblanické ekocentrum ČSOP a Muzeum Podblanicka • Ročník XV. (XXXVII.) • č. 3 • 2011
Freska v Sázavském klášteře, na níž Břetislav I. obětuje nadační listinu kláštera na oltáři Panny Marie
(k článku na straně 10).
Pyšelské muzeum představuje etnografickou a numismatickou sbírku, archeologii a historii obce a okolí
(k článku na straně 15).
OBSAH ČÍSLA
Všivec lesní znovu nalezen v PP Částrovické rybníky (M. Klaudys) ......................................................... 2
Šídlo červené znovu na Podblanicku (L. Hanel) .......................................................................................... 5
Obnova benátské studánky ve vlašimském parku (P. Pešout, J. Nusek) .................................................... 6
Nejen davelský Remagen (2) (J. Košťák) ...................................................................................................... 8
Ukryté poklady v Sázavském klášteře sv. Prokopa (S. Matoušová) ......................................................... 10
Vlašimský pěvec Jost Dworsky (J. Nusek) .................................................................................................. 11
Z pamětní knihy Ratměřic (2) (J. Coufalík) ............................................................................................... 12
Patnáct let stálé expozice pyšelského muzea (Z. Srnská) .......................................................................... 15
Z historie ochotnického divadla ve Zdislavicích (S. Rýdlová) .................................................................. 17
Příloha
Ze starších čísel
Jak si šel Václav Vlček ze Střechova do Kácova v zimě pro liniár (2) ................................................. I
Regionální pověsti, povídky, vyprávění a poezie
Mariánské údolí – Pouť na Hrádku 1945 (J. Jarolímková-Lipinská) ................................................... II
Regionální literatura
Okres Vlašimský (J. Vlček) .................................................................................................................... III
Český Merán č. 15 (V. Kovařík) ............................................................................................................. IV
Zprávy a sdělení
Podblanická galerie jubiluje (S. Příhoda, J. Urban) .............................................................................. IV
Čtyřleté pátrání po významu 4P zdárně zakončeno (L. Suchanová) .................................................. VI
Zprávy ze Záchranné stanice pro živočichy (M. Musilová) ............................................................. VIII
Odešel vzácný člověk (V. Zelený) .......................................................................................................... XI
Do tohoto čísla přispěli ................................................................................................................................ XII
Přehled plánovaných akcí Muzea Podblanicka a ČSOP Vlašim ................................................................ XIII
Vážení čtenáři,
Ročník XV. (XXXVII.), číslo 3, 2011
Vlastivědný čtvrtletník Benešovska,
Vlašimska, Voticka, Českého Meránu
a Dolního Posázaví.
První číslo Pod Blaníkem vyšlo v roce
1921. Po padesátileté odmlce bylo
roku 1997 jeho vydávání obnoveno.
Vydává Český svaz ochránců přírody
Vlašim a Muzeum Podblanicka
ve spolupráci s AOPK ČR, Správou
Chráněné krajinné oblasti Blaník.
Adresa redakce: Podblanické
ekocentrum ČSOP, Pláteníkova 264,
258 01 Vlašim
Tel./fax: 317 845 169, 317 845 965
E-mail: [email protected]
Internet: www.csopvlasim.cz
Administrace: Dagmar Tlustošová
Redakční rada: Mgr. Radovan Cáder
Prof. RNDr. Lubomír Hanel, CSc.
Mgr. Václav Kovařík
PhDr. Jindřich Nusek
Ing. Pavel Pešout (předseda)
PhDr. Ivana Preislerová
Slávka Rýdlová
Milan Štědra
Mgr. Jan Urban
PhDr. Libuše Váňová
Ing. Jana Zmeškalová
Tiskne: VaMB s. r. o. Štěchovice
Uzávěrka tohoto čísla: 25. 7. 2011
Registrováno OkÚ Benešov, č. 43/97
Evidenční číslo MK ČR E 10738
ISSN 1213-1040
Cena: 18 Kč (DPH 10 %),
pro členy ČSOP Vlašim zdarma
Předplatné časopisu a inzerci lze
objednat na adrese redakce.
Název a logo Pod Blaníkem je národní
ochranná známka zapsaná v rejstříku
Úřadu průmyslového vlastnictví.
Časopis Pod Blaníkem a další
regionální publikace lze zakoupit
na následujících prodejních místech:
Benešov: Knihkupectví Daniela,
Masarykovo nám.; Infocentrum, Malé
nám.; Jankov: Smíšené zboží,
Věra Houdková; Kamberk: Smíšené
zboží; Kondrac: Potraviny Macešková;
Louňovice p. Blaníkem: Infocentrum;
Smíšené zboží; Načeradec: Potraviny
Hergeselová; Sázava: Infocentrum;
Vlašim: Podblanické ekocentrum ČSOP
Vlašim; Muzeum Podblanicka, zámek
Vlašim; Knihkupectví Žížalová,
Komenského ul.; Podblanické
infocentrum, zámek Vlašim;
Votice: Infocentrum;
Zvěstov: Smíšené zboží Žák.
právě otvíráte třetí číslo letošního čtvrtletníku Pod Blaníkem,
i tentokrát v něm přinášíme zajímavé příspěvky o krajině pod
Blaníkem a lidech v ní žijících.
Rád bych Vás upozornil na tři články, které sice pojednávají
o různých tématech, ale přesto mají jedno společné. První se
věnuje ohroženým mokřadním loukám na Podblanicku, další
odkrývání vzácných fresek v Sázavském klášteře a třetí již tradičně přináší zprávy z činnosti Záchranné stanice pro živočichy
v příloze časopisu. Co že všechny tyto články spojuje? Podpora
individuálních dárců.
Rozvoj dárcovství, mecenášství je důležitým signálem poukazujícím na probíhající pozitivní změnu české společnosti v posledních dvaceti letech. Přestože charitativní činnosti se v minulosti
věnovala řada osobností, jmenujme např. architekta Josefa Hlávku, období nacismu a komunismu zabránilo vzniku tradičních
struktur občanské společnosti. Byl zlikvidován spolkový život
v kontextu podpory veřejně prospěšných aktivit, po polovině dvacátého století prosazován princip obecné rovnosti a uniformity.
Slovo mecenáš proto bylo v České republice znovu objevováno až
po roce 1989. První mecenáši většinou pocházeli z řad restituentů
a často se jednalo o osobnosti, které měly zahraniční exulantskou
zkušenost a snažili se přispět k rychlé obnově občanské společnosti. Mezi takové patří např. pan Ladislav Čerych.
V posledním desetiletí se situace již začíná blížit demokraciím
s nepřerušeným vývojem občanské společnosti. Mecenáši jsou
dnes z většiny úspěšní podnikatelé, kteří nejsou poznamenání
nějakou historickou zátěží. Jedná se o bohaté občany, kteří svojí prací získali významný majetek a v momentě, kdy zjistili, že
vlastní o hodně více, než potřebují pro zajištění vlastních potřeb,
chtějí přispět v oblasti společenských aktivit. Příkladem může být
matematik Karel Janeček. Cenné však je, že i běžní občané se
rozhodnou jednorázově i pravidelně podpořit projekty v oblasti sociální, kulturní, ochrany přírody apod. Rád bych na tomto
místě vzpomněl nedávno zesnulou paní Libuši Frankovou, která
pravidelně přispívala nemalými finančními částkami na chod
Záchranné stanice pro živočichy. Snad se již blíží doba, kdy neziskové projekty budou mnohem více spoléhat na financování
soukromé, než státní.
Uzávěrka dalšího čísla časopisu Pod Blaníkem (4. číslo XV.
ročníku) bude 12. září 2011. Uvítáme kratší i delší příspěvky
o přírodě, krajině, životním prostředí, historii, kultuře i současném dění na Podblanicku. Podělte se o své poznatky a dojmy
z malebného Benešovska, Vlašimska, Voticka, Dolního Posázaví,
Českého Meránu a České Sibiře. Příspěvky přijímáme v jakékoliv
písemné formě, vítáme v elektronické podobě na disketě, nebo
e-mailem. Příspěvky pokud možno doplňte fotografiemi, pérovkami či jinými ilustracemi.
Jménem redakční rady Vám přeji příjemné čtení.
Pavel Pešout
Všivec lesní znovu nalezen
v Přírodní památce Částrovické rybníky
Všivec lesní (Pedicularis sylvatica) je nízká, do
20 cm vysoká rostlina. Hlavní lodyha je přímá, postranní větve vyrůstající při její bázi jsou obvykle
delší než hlavní lodyha, poléhavé, s vystoupavým
koncem. Listy jsou peřenosečné, obvykle velikosti
od 1,5 do 2,5 cm, hrubě zubaté. Květy jsou seskupeny ve volném hroznovitém květenství. Pro květ je
typický nafouklý dvoupyský kalich, koruna je červenofialová až růžová. Koruna má výrazný přilbovitý
horní pysk, který je vpředu uťatý. Dolní korunní
pysk je nazpět odstálý, zřetelně kratší než horní.
Kvete od května do června.
Roste od nížin po horské polohy, na vlhkých
až mokrých, často zrašeliněných loukách, krátkostébelných smilkových pastvinách a vřesovištích. Je to světlomilný a konkurenčně slabý druh,
při zarůstání biotopů vysokostébelnou vegetací
rychle ustupuje, stejně tak jako na vysušovaných
stanovištích.
Patří mezi zákonem chráněné druhy (ve vyhlášce
č. 395/1992 Sb. je řazen mezi druhy silně ohrožené).
V Červeném seznamu (Procházka, 2001) je zařazen
mezi druhy ohrožené.
Historické rozšíření všivce lesního na Podblanicku shrnuje V. Zelený (1976). Všivec se vyskytuje
na Podblanicku roztroušeně, směrem k východu se
počet lokalit zvyšuje. Těžiště rozšíření a největší
počet lokalit byl již v minulosti na Vlašimsku. Lokality na Vlašimsku jsou současně okrajem silného
rozšíření všivce lesního na Vysočině. V posledních
letech byl výskyt všivce ověřen na Podblanicku na
lokalitách uvedených v tabulce.
Lokalita „Řísnické louky“ je pravděpodobně nejbohatší lokalitou tohoto druhu na Podblanicku. Další bohatou lokalitou jsou „Mokřadní louky u Bla-
žejovic“, obě lokality leží již blízko hranice Středočeského kraje a společně s výskytem v přírodní
rezervaci Údolí potoka u Dolské myslivny jsou již
zmiňovaným předpolím velkého počtu lokalit všivce
na Vysočině. Malá populace se vyskytuje i na lokalitě „Na Kačíně“. Zajímavý je i výskyt u mělkých
odvodňovacích příkopů na vyvýšené planině u pomníku u Dobříčkova.
Lokality všivce lesního jsou zvětšiny zařazeny
do programu ČSOP Vlašim „Pozemkový spolek
pro přírodu a památky Podblanicka“. ČSOP Vlašim
zajišťuje ve spolupráci s vlastníky na lokalitách odpovídající hospodaření, lokality jsou vybaveny informačními tabulemi pro návštěvníky. Na záchranu
těchto území přispívají ČSOP Vlašim mnozí sponzoři i individuální dárci. Za pomoci příspěvků drobných dárců se některé lokality podařilo i vykoupit.
V přírodní památce Částrovické rybníky nalezl
všivec lesní P. Pešout (1992) a nález všivce byl jedním z podpůrných důvodů vyhlášení tohoto území
přírodní památkou. V pozdějších letech zde však
nebyl nalezen. V letech 2007 až 2008 provedla
A. Havlíčková–Rešlová podrobnou inventarizaci
rostlinných druhů přírodní památky Částrovické
rybníky, kdy zde všivec opět nebyl zaznamenán.
Louka v přírodní památce s výskytem všivce byla
od roku 2001 pravidelně za podpory Správy CHKO
Blaník sečena lehkou mechanizací s ohledem na zachování luční vegetace.
Při letošním pravidelném monitoringu mokřadní
louky v přírodní památce byl nalezen kvetoucí všivec lesní v dolní části louky na typickém stanovišti
– krátkostébelném trávníku v sousedství podmáčených ploch. Z dalších typických rostlin zde roste
např. vítod obecný (Polygala vulgaris). Populace
Lokality s ověřeným výskytem všivce na Podblanicku.
Galilejský rybník (louka nad rybníkem)
Mokřadní louka u pomníku u Dobříčkova
Koušovice
Mokřadní louky u Blažejovic
Na Kačíně
Přírodní památka Částrovické rybníky
Přírodní rezervace Údolí potoka u Dolské myslivny
Řísnické louky
2
Pešout, 1992
Pešout, 2009
Zelený, 1970, Pešout, 1990
Klaudys, 2006 – 2009, 2010
Vašíček, 2004, Pešout, 2009
Pešout, 1996
Albrecht, 1984, Sádlo, 1994
Pešout, 1996, Klaudys, 2006 – 2009, 2010
Pod Blaníkem, roč. XV. (XXXVII.), čís. 3
všivce tvořená rozvětvenými lodyhami zde roste
na ploše cca 5 m2, s nepravidelným rozmístěním.
Zjištění výskytu po řadě let lze přičíst nepravidelné seči louky v devadesátých letech minulého století, kdy rostliny pravděpodobně setrvávaly na lokalitě
ve vegetativním stavu a díky své malé výšce unikaly
pozornosti. Odpovídající management po vyhlášení
přírodní památky vedoucí k dobrému stavu biotopu
umožnil i rozvoj populace všivce lesního.
Management mokřadní louky v přírodní památce
Částrovické rybníky je nastaven tak, aby co nejvíce
respektoval požadavky přítomných druhů rostlin a živočichů. Louka je sečena jedenkrát ročně, a to ve dvou
částech (v termínu na konci června a koncem srpna).
Plocha s výskytem všivce bude doplněna zvláštním
managementem (dvojí seč, bude zváženo i rozrušování drnu), která zabezpečí dostatek světla a omezení
konkurence vysokých bylin pro světlomilný všivec.
Nález všivce lesního po řadě let ukazuje na možnost stálého výskytu i na dalších lokalitách na Podblanicku, kde nebyl v poslední době zaznamenán
a kde může být pro nízký vzrůst přehlížen. Autor
uvítá informace o výskytu tohoto druhu z dalších
míst Podblanicka, zprávy je možné zaslat do redakce časopisu.
Martin Klaudys (foto: autor)
Všivec lesní – detail květenství.
Sečení na lokalitě Řísnické louky.
3
Literatura:
Albrecht J., 1984: Odborné botanické posouzení zájmových lokalit v okolí Lukavce. ms. depon in. AOPK ČR
Havlíčkův Brod.
Havlíčková A., 2008: Botanický průzkum PP Částrovické
rybníky. ms.depon in Správa CHKO Blaník.
Klaudys M., 2006 – 2009: Dokumentace k lokalitám
v péči Pozemkového spolku pro přírodu a památky
Podblanicka. ms. archiv ČSOP Vlašim.
Klaudys M., 2010: Závěrečná zpráva Projektu ČSOP
Ochrana biodiverzity: Řísnické louky - Monitoring
lokalit v péči Pozemkového spolku pro přírodu a památky Podblanicka.
Klaudys M., 2010: Závěrečná zpráva Programu ČSOP
Ochrana biodiverzity: Louky u Blažejovic - Monitoring lokalit v péči Pozemkového spolku pro přírodu
a památky Podblanicka.
Pešout P., 1990: Nález všivce lesního v lokalitě Koušovice
– meliorační příkop., nepubl. údaj z botanické dokumentace ISOP, Správa CHKO Blaník.
Pešout P., 1992: Ďáblík bahenní na Podblanicku. Sborník
vlastivědných prací z Podblanicka 32, str. 45-48.
4
Pešout P., 1996: Příspěvek k poznání rostlinstva Vlašimska IV.Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 36,
str. 203-222.
Pešout P., 2009: Nález všivce lesního v území Na Kačíně
a u Dobříčkova, ústní sdělení.
Procházka F. (ed.), 2001: Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda
18, AOPK ČR, Praha.
Sádlo J., 1994: Hodnocení možného vlivu plán. odběrů
vody na ochranářskou hodnotu CHÚ U Dolské myslivny. Průhonice.
Slavík B. (ed.), 2000: Květena České republiky 6. Academia, Praha.
Vašíček J., 2004: Závěrečná textová zpráva k mapování
biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd: Křivsoudov
(A0466).
Zelený V., 1970: Příspěvek k výzkumu květeny Vlašimska
– IV. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 11,
str. 59-66.
Zelený V., 1976: Chráněné a méně známé rostliny Podblanicka. Středočeské nakladatelství a knihkupectví,
Praha.
Šídlo červené znovu na Podblanicku
Šídlo červené (Anaciaeschna isosceles) z řádu
vážek (Odonata) patří mezi vzácné druhy na Podblanicku. Dá se poznat poměrně lehce podle celkově
hnědého zbarvení (zadeček je bez nápadné kresby
i bez modrých skvrnek), křídla jsou čirá s černou
žilnatinou, oči jsou svítivě zelené. Lze ho zaměnit
jedině s šídlem velkým (Aeshna grandis), které je
ale větší, hnědočerveně zbarvené a jeho křídla jsou
zlatavě hnědavá (žilnatina je hnědá). Šídlo červené je druhem na živiny bohatších prohřívaných
stojatých vod zarostlých bažin, mokřadních luk či
slepých ramen řek. Objevuje se ale i u člověkem
vytvořených či jím ovlivňovaných lokalit (rybníky,
pískovny, štěrkovny, zatopené příkopy). Dává přednost mělčím prosluněným a prohřívaným biotopům
s bohatými porosty vegetace. Samička klade vajíčka
osamoceně na plovoucí vegetaci nebo na vegetaci
u břehu. Dravé larvy se ve vodě vyvíjejí 1 až 3 roky.
Líhnutí dospělců probíhá od dubna do června. Létající jedince šídla červeného můžeme zastihnout
kolem vod někdy až do srpna.
Tento druh se v České republice objevuje jen roztroušeně. Vzhledem k jeho sporadickému výskytu je
tento druh zařazen v posledním Červeném seznamu
do kategorie zranitelný.
Na Podblanicku bylo šídlo červené poprvé nalezeno v přírodní rezervaci Podlesí v CHKO Blaník
v roce 1998. Nové nálezy byly zaznamenány na polovypuštěném rybníku u statku Skalkov jihovýchodně od Vlašimi (mapovací čtverec 6255, nadmořská
výška 470 m n. m.) až v letošním roce, kdy 5. června
2011 zde byli pozorováni dva létající samečci. Dne
16. června 2011 bylo pozorováno Jiřím Pokorným
sedm jedinců šídla červeného v přírodní rezervaci
Podlesí u Býkovic (mapovací čtverec 6355, nadmořská výška 480 m n. m.), a to včetně tzv. tandemu,
kdy sameček létá určitou dobu společně se samičkou
a přidržuje si ji svými zadečkovými přívěsky. Jedná
se o epigamní chování, které předchází vlastní kopulaci a pak kladení vajíček. Lze tudíž oprávněně
předpokládat, že se na Podblanicku toto šídlo rozmnožuje (dříve byl tento druh v tomto regionu hodnocen jen jako migrant). Bude zajímavé v dalších
letech sledovat, zda se šídlo červené stalo skutečně
trvalou součástí podblanické odonatofauny.
Lubomír Hanel (foto: autor)
Sameček šídla červeného odchycený na rybníku u statku Skalkov u Vlašimi dne 5. 6. 2011.
5
Obnova Benátské studánky
ve vlašimském parku
Zámecký park ve Vlašimi vynikal spojením členitého terénu a bohaté architektury. Drobné stavby
vznikaly ve dvou hlavních fázích. V letech 1775
až 1800 u nich doznívalo osvícenství, ve 40. až 60.
letech 19. století patřily k vrcholnému romantismu
(Nusek, J. 2008a). Celý park je od roku 1994 rozsáhle
rekonstruován. Obnovují se přírodní prvky i dochovaná architektura (Pešout, P. 2006). V červnu 2008
byl veřejnosti zpřístupněn Čínský pavilon a v současnosti je rekonstruována socha „Samsona“, přesněji
Herkulův sloup, umístěný na skále nad Blanicí v zadní části parku (Pešout, P., Talavera, D. 2010). Na obnovu mnoho let čeká také tzv. Benátská studánka.
Vznikla v rámci úprav parku, probíhajících od 40.
let 19. století za Karla Viléma z Auerspergu. Ve stejné době byl přestavěn např. i Starý hrad a zřizovány
parkové brány. Studánka, umístěná ve svahu nad
Mlýnským potokem, zřejmě navázala na drobnou
stavbu „Minerálního pramene“ z konce 18. století. Podobu studánky dokládají snímky kolem roku
1900. Šlo o asi pět metrů vysokou stavbu z posázavské arkózy, bohatě novogoticky zdobenou. Podkovovitý půdorys vymezoval sokl, členěný kružbovým
čtyřlistem. Po stranách navazovaly kvádrovité pilířky a z nich vyrůstaly stojky s tordovanými sloupky.
Nesly hlavní štítový útvar, rámovaný články s fiálou. Obdélné pole štítu pronikal oblouk (oslí hřbet)
s bohatou vrcholovou kytkou. Oblouk lemoval
úponek a vyplňovala kružba s ústředním čtyřlistem
a trojlisty po stranách. Zbylé pole členil šupinový
vzor a čtyřlistový terčík. Vnitřní prostor zastřešovala
koncha z kamenných desek. Právě typ štítu s fiálami
evokoval výzdobu benátských staveb a dal studánce
název. Autor projektu zůstává s otazníkem, přestože
se zřejmě podílel na dalších auersperských stavbách.
Do stejné linie patří i pojetí arkýře Starého hradu,
tehdy přebudovávaného (Nusek, J. 2008b).
Novogotická studánka se stala oblíbeným parkovým zastavením. Přes postupující erozi měkkého pískovce přežil objekt i druhou světovou válku. Přibývaly ale vandalské útoky a v padesátých letech již stálo
nad pramenem jen torzo s tordovanými sloupky, narušenou deskovou stěnou, bez štítu a konchové klenby.
Kolem roku 1963 zůstala pouze rozviklaná soklová
základna. Rámovala vlastní studánku a v pozdějších
letech byla zpevněna. Tak známe Benátskou studánku
do dnešních dnů. Několik fragmentů štítu, soklového čela a klenby bylo složeno v areálu Technických
služeb a roku 2007 dokumentováno Muzeem Pod6
blanicka (Nusek, J. 2008b). Článek vrcholové kytky
studánky byl objeven při rekonstrukci Vlašimské
brány a najdete jej v expozici muzea.
Studánka je opakovaně čistěna, naposledy letos
v květnu oddílem Mladých ochránců přírody Včelojedi.
Na generální obnovu však stále čeká a destrukce dochovaných částí pokračuje. Proto Český svaz
ochránců přírody v roce 2010 inicioval ve spolupráci s náměstkem hejtmana prof. Zdeňkem Seidlem zpracování žádosti na její obnovu z Programu
záchrany kulturního dědictví Středočeského kraje.
Město Vlašim zadalo zpracování projektové dokumentace Architektonickému ateliéru 2H s. r. o.
Návrh obnovy předpokládá rekonstrukci roubení
studánky a soklu až do výše římsy a stavbu nového
oblouku z kvádrů z božanovského pískovce. Prostor
nad hladinou by měla uzavřít vodorovná mříž a původní tvar niky s konchou naznačí mříž s ozdobný-
Minerální pramen na kolorované rytině z roku
1802 (kresbu provedl Antonín Pucherna, rytinu
Václav Berger; Archiv ČSOP Vlašim) – výřez.
Stávající stav studánky (Fotoarchiv Města Vlašimi).
Nákres návrhu obnovy Benátské studánky do fotografie (autor: Ing. arch. Ivan Hořejší).
7
mi kovanými prvky. Dochované fragmenty stavby
budou vyzvednuty z Technických služeb a po restaurování uloženy v lapidáriu Muzea Podblanicka. Podle orgánů památkové péče by měl zvolený
postup umožnit, v případě budoucího rozhodnutí,
přesnou rekonstrukci původní stavby. U studánky
budou umístěny také lavičky, tabulka s informací
o historii a opraví se mlatová cesta.
Středočeský kraj Městu Vlašim dotaci ve výši 791
tisíc korun letos začátkem června udělil (celková
hodnota rekonstrukce činí dle projektu téměř 880
tisíc korun). Po vyřízení nezbytných formalit a doplnění odborných průzkumů může tedy záchrana studánky naplno začít. Výsledek bude volně odkazovat
na původní, architektonicky pozoruhodnou stavbu.
V českých zemích nemá Benátská studánka ani mezi
zaniklými objekty zatím analogii. Jako výklenková
vyniká i v rámci středoevropského prostředí, kde
u novogotických studánek a studní převažuje baldachýnový typ. Portálový útvar měl blízko k dobové
náhrobní architektuře.
Pavel Pešout, Jindřich Nusek
Literatura:
Nusek, J. (2008a): K sentimentální struktuře zámeckého parku ve Vlašimi. Časopis Společnosti přátel
starožitností 2: 1-11.
Pešout, P. (2006): Rekonstrukce vlašimského parku.
Pod Blaníkem X/1:7-13.
Pešout, P., Talavera, D. (2010): Obnova sochy „Samsona“ v zámeckém parku. Pod Blaníkem XIV/1:5-6.
Nusek, J. (2008b): K fragmentům parkové a zámecké architektury ve Vlašimi. Středočeský vlastivědný sborník. 92-101.
NEJEN DAVELSKÝ REMAGEN (2)
Znak Davle
Je neobvyklý a vymyká se běžným heraldickým
zvyklostem. Je totiž tvořen ozářenou hlavou sv.
Jana Křtitele na podnosu, který se podobá míse.
Stejný symbol tvořila a tvoří pečeť. Proč tato neobvyklost?
Má souvislost s kostelem sv. Kiliána, který se nachází proti ostrovu za silnicí. K nevšednostem patří
skutečnost, že na českém území neexistuje druhý
kostel tohoto svatého na rozdíl od bavorské části
sousedního Německa, kde jméno Kilián už tak neobvyklé není.
Davelský kronikář K. Vančura to vysvětluje tím,
že Kilián, původně Mullagh, byl vlastně keltský
mnich. Ten se dostal do sporu s kmenovým králem
kvůli tomu, že si vzal za ženu vdovu svého bratra. Stalo se tak v roce 689 a následovala jeho smrt
umučením. Pak byl blahořečen a už jako sv. Kilián
se stal patronem Bavorska. A z Dolního Altaichu
přišli do zdejšího
Ostrovského kláštera benediktini.
Ale proč Jan Křtitel? V Písmu svatém
připomíná evangelista Matouš podobný
osud Jana Křtitele. Stalo se tak za knížete Herodese. Ten ho kritizoval
Davelský znak za stejný čin, a proto byl
8
dán do vězení. Když se však slavily Herodesovy narozeniny, jeho dcera Salome tančila před hosty. Asi
skvostně. Přísahou otce a panovníka jí byla slíbena
jakákoliv odměna. Na přání její matky požádala
o hlavu Jana Křtitele. Herodes, ač nerad, přísahu
musel splnit. Ve vězení byl Jan Křtitel popraven
a jeho hlavou byla k úžasu přítomných obdarována
Salome.
Spolek Vltavan
K těm davelsky nejznámějším patří Vltavan. V roce 1997 důstojně oslavil sto let trvání. Slavnostmi,
na níž hrála vlastní hudba se stejnojmenným názvem
a kapelníkem Antonínem Borovičkou, ale i vydáním téměř padesátistránkové publikace s množstvím
fotografií. Stejná doba uplynula od dne, kdy na vltavském nábřeží v Davli vztyčili vlajkový stožár.
K němu přibyl uctívaný znak plavců, šífařů i dělníků z místních cihelen a lomů, kteří přepravovali
po vodě vše potřebné.
Znaku vévodí kotva. Symbol spojení s vodou řeky
Vltavy ve chvílích poctivé dřiny, okamžiků, kdy rozvodněná bere a ničí vše ve své blízkosti. Na druhé
straně může připomínat i radostné okamžiky v příchodu jara a hlavně plavební sezóny parníků i všeho,
co s tím souviselo.
Tradice Vltavanu nezanikla. V dubnu 1996 byl
vysvěcen nový vltavanský prapor. A fotografie
nejmladších členů v uniformách jsou jistě zárukou
pokračování spolku.
Davle a Sázava patří neodmyslitelně k sobě (dobová pohlednice).
Davelské osobnosti
Z těch již jmenovaných kapelník Antonín Borovička (1895 – 1968) – zvaný též král české lidovky.
Vyučil se poctivému řemeslu hrnčířskému, ale políbila ho hudební múza a ve svém objetí ho držela
více než čtyřicet let. Jejím plodem se stal téměř
stejný počet skladeb. Sláva jeho pochodů, polek
a valčíků pronikla do Rakouska, Německa i Švýcarska. Za všechny jmenujme kdysi a snad i dnes
oblíbené Vyhrávala kapela, Jiřinku či Havelskou.
Málokdo už dnes ví, že v Davli působila rodina Vančurova. Otec Václav Vojtěch zastával 17 let
správcovství v kruhové cihelně i v lomech. A syn,
pozdější lékař a spisovatel, tady chodil na přelomu
předminulého století do obecné školy.
Žily zde však také postavy všední, a kdyby nedošlo k náhodě, zůstaly by asi bez povšimnutí. K nim
patřil třeba švec Ambrož, svého času zvaný Terno.
Měl souvislost s židem Kleinem. Ten zprvu obcházel okolí s pytlem a sbíral hadry, kosti, kůže i staré
sklo. Než odešel snad natrvalo k vystudovanému
synovi do Prahy, zařídil si malý krámek se svíčkami, provazy, tkaničkami – zkrátka, jak říkali místní
– samými šmejdy. Úředně si však zřídil lotynku.
U něho se vsázelo na čtyři numera bez ohledu za kolik krejcarů. K uhodnutí stačilo štěstí, ale velkým
pomocníkem byl chaldejský snář, podle něhož se
sny převáděly na čísla. Klientela byla dobrá. Do ní
vstoupil také jmenovaný švec. Vsadil, numera si
nechal poznamenat na kousek papíru, a ten přilepil
doma na dveře. Za týden nečekaně vyhrál, protože
trefil „terno“. Žid však chtěl důkaz. Papír však držel.
Vysadil dveře a přivlekl je k židovi. Už cestou vzbuzoval pozornost. Ta se znásobila po výhře. Tenkrát
se o tomhle ševci dlouho po Davli mluvilo.
Možná stejně zajímavě by se dalo povídat o mlynářích, ale třeba také o dr. Fr. Soukupovi z čp. 1
na Sázavě, který to dotáhl na rakouského poslance
a v první republice na prvního ministra spravedlnosti. S menším státním významem se do dějin Davle
zapsal J. Spilka. Plul na šífech, v zimě truhlařil, při
založení spolku Vltavan pracoval v jeho výboru.
Stavěl nákladní čluny o nosnosti až 170 tun. Působil
ve Vltavsko-labské dopravě. Stal se zkušebním komisařem Čs. plavebního úřadu. Až do roku 1948 patřil
také mezi velmi bohaté lidi zásluhou své pracovitosti
a chytrosti. Nepodlehl osudu. Až do smrti ve svých
98 letech pečoval o několik kalojemů na Hořínském
kanále. Jeho potomci zůstali věrni Davli a Vltavě.
Jan Spilka (v pořadí třetí) byl zvolen v roce 1994
předsedou štěchovického spolku Vltavan.
Ačkoliv zajímavých davelských osobností by byla
ještě dlouhá řada, připomeňme si už jen zasloužilého
starostu, statkáře a držitele zlatého záslužného kříže,
9
a to pana Josefa Lišku. Starostenský úřad zastával 46
let, a to v letech 1867 až 1914 (s devítiletou přestávkou, kdy působil jako nájemce dvora v Lešanech).
Starostování se ujal ve svých 26 letech.
Jaromír Košťák
Poděkování:
Autor děkuje davelské knihovnici paní I. Bílkové
za uvedení do problematiky a tiskové podklady.
Literatura:
Viz minulé číslo Pod Blaníkem.
Ukryté poklady v Sázavském klášteře
sv. Prokopa
V roce 2007 narazili restaurátoři při restaurátorském průzkumu v přízemí křížové chodby Sázavského kláštera na více než dvě stě let zabílené
fresky z doby barokního rozkvětu kláštera a částečně i z doby vlády císaře Karla IV. Bylo to brzy
poté, co se tato jedinečná kulturní památka spojená s českým národním patronem sv. Prokopem
po restitucích opět dostala v roce 2006 do rukou
českého státu.
V klenbách i po stěnách ambitu se našly náznaky
výjevů ze života sv. Prokopa, a také latinské texty. Nejde o maličkost, jde pravděpodobně o dobře
Břetislav I. na fresce – detail.
10
zachovaných tisíc metrů čtverečních maleb! Podle
historických pramenů by jen v přízemí kláštera mělo
být osmnáct výjevů, ale kleneb je čtyřiadvacet. Jaké
obrazy z dějin Sázavského kláštera jsou na nich, zatím nikdo nemůže ani tušit. Již v roce 2007 mohli
návštěvníci poprvé spatřit v nice vstupního vestibulu například tvář svaté Ludmily i tváře mužských
národních patronů, o rok později byla odhalena
freska zobrazující smrt sv. Prokopa, kterému dva
andělé nesou bílé roucho na jeho cestu do věčného
nebe. V roce 2009 restaurátoři odhalili nádhernou
architektonicky i figurálně bohatou scénu, kde český
kníže Břetislav I. obětuje nadační listinu kláštera
na oltáři Panny Marie. Břetislav má v ruce listinu
s pečetí, za ním stojí biskup Šebíř a pod ním klečí sv. Prokop. Přítomni jsou bojovníci, velmožové
České země. Zajímavé je, že obraz velmi podobný
této fresce, dílo jednoho z nejvýznamnějších malířů
18. století, jezuity Ignáce Raaba, visí v kostele sv.
Prokopa ke křížové chodbě přiléhající.
Odkrývání „dějin v obrazech“ v Sázavském klášteře je jednou z největších priorit Středočeského Národního památkového ústavu (NPÚ), který i v období nastupující finanční krize v letech 2007 až 2009
jejich odkrývání financoval. V roce 2010 však byly
rozpočty na obnovy a opravy státních památek již
tak malé, že nestačily ani na řešení všech havárií.
Odkrývání sázavských fresek bylo pozastaveno.
Středočeský NPÚ proto ve snaze získat i jiné
zdroje na odkrývání a restaurování dalších fresek
vyhlásil v roce 2009 veřejnou sbírku. Je pro mě
velká radost sledovat, jak z příspěvků návštěvníků
– seniorů, studentů, rodin s dětmi, milovníků tohoto
poutního místa – peněz přibývá. K dnešnímu dni už
je ve sbírce 145.454 Kč.
Těším se na každou další odkrytou fresku – přijeďte se do Sázavy podívat i vy!
Slávka Matoušová
(foto: archiv Středočeského NPÚ)
Vlašimský pěvec Jost Dworsky
Ve většině zahraničních lexikonů opery nechybí
Jaro Dworsky, od jehož narození letos uplynulo 120
let. Bývá uváděn jako německý tenorista, obvykle
ale s poznámkou, že byl synem pěvce „Josta“ či
„Jaroslawa Dworskeho“ původem z Vlašimi. Od něj
získal vrozené nadání i první hudební školení. Jost
Dworsky, český mistr středoevropských scén kolem roku 1900, si zaslouží poznámku. Narodil se 5.
února 1853 jako Jaroslav Dvořák v č. p. 20 v rodině
Josefa Dvořáka – sluhy při „c. k. berničním úřadě
ve Vlašimi“. V prvních letech školy zažil ještě řídícího Antonína Hellera. Výborného pedagoga, hudebníka i skladatele, který jistě využil jeho nadání
na kůru. V letech 1876 až 1879 studoval v Praze známou „pěveckou a operní školu“ Františka Pivody.
Jeho kolegyní-spolužačkou byla např. sopranistka
Irma Reichová. Umělecky začal vystupovat jako
„Jaroslav Dvorský“, v německém prostředí „Jost“
či „Jaroslaw Dworsky“.
Po začátcích v Praze a Brně nastoupil významnější angažmá v šlesvicko-holštýnském Lübecku (1884 až 1885). V sezóně 1885/86 hostoval
v „Metropolitní opeře“ v New Yorku. Uvedl se 23.
listopadu 1885 rolí Šlechtice ve Wagnerově „Lohengrinovi“. Zažil tak třetí rok mladé scény, kte-
rá se díky šéfdirigentu Leopoldu Damroschovi
měnila na „operu německou“. Damrosch jako
pruský rodák angažoval řadu středoevropských
pěvců, včetně Dworskeho. Sezónu 1886/87 již
prožil třiatřicetiletý pěvec v městském divadle
v Olomouci. Tedy tři roky po působení Gustava
Mahlera, který přivedl soubor k novému rozkvětu.
Jako zralý hrdinský tenor zpívá Dworsky v pruské
Vratislavi (1887/88), meklenburském Rostocku
(1888/89) a pruské Poznani (1889/90). Během
této části kariéry exceloval v řadě rolí, včetně
Florestana v Beethovenově „Fideliovi“ a Tamina
v Mozartově „Kouzelné flétně“. Především ale
jako Lohengrin, Tannhäuser a Siegfried ve stejnojmenných Wagnerových operách i jako Erik v jeho
„Bludném Holanďanu“. V 90. letech se vlašimský
Jost Dworsky dostává na vrchol. Jako výzvu přijímá 1. října 1890 angažmá ve východopruském
Královci, kde městské divadlo zažívalo krizi souboru. Zůstal tam dva roky a 24. ledna 1891 se mu
narodil syn Jaro (Jaroslaw). Na šest let (1892 až
1898) se pak vydal do „Stadttheater“ v pobaltské
Rize. Zažil tu řadu osobností, včetně kapelníků
Otto Lohse a Bruno Waltera, i hudebních událostí.
V únoru 1894 např. účinkoval v premiéře oratoria
Hlediště divadla v Královci kolem roku 1900.
11
Divadlo v Královci kolem roku 1900, působiště Josta i Jara Dworskych.
„Mojžíš“ Antona Rubinsteina. Představení dirigoval Wilhelm Bergner. Sezónu 1898/99 strávil
v městském divadle v Bratislavě (Pressburgu), ale
pak se vrací do Královce.
Obnovuje angažmá v divadle a jako tenor s velkými zkušenostmi si otevírá pěveckou školu.
První vzdělání u něj získal i syn Jaro, kterého
marně přesvědčoval o jiné dráze. Jaro sice řádně
vystudoval medicínu na univerzitě v Královci, ale
lékařství se nikdy nevěnoval. Po otcových lekcích
pokračoval ve studiu zpěvu u E. Grenzebacha a O.
Daniela v Berlíně. Debutoval ve válečné sezóně
1916/17 v berlínském „Deutsches Opernhaus“.
Vrátil se za otcem do Královce a v letech 1921 až
1922 vystupoval na jeho bývalé domovské scéně.
Ještě roku 1922 přijal dvouleté angažmá v berlínské městské opeře a v letech 1924 až 1930 byl
členem prestižní berlínské „Staatsoper“. Hostoval
v Rakousku, Nizozemí či Španělsku. Jaro Dworsky vyrostl v evropskou hvězdu lyrických i dramatických rolí. Slavnými se stali jeho Ferrando
v Mozartově „Cosi fan tutte“, Vévoda ve Verdiho
„Rigolettovi“, Manrico ve Verdiho „Trubadúrovi“, Pinkerton v Pucciniho „Madam Butterfly“
či Dimitrij v Musorgského „Borisi Godunovovi“.
Řadu árií vydala na gramofonových deskách firma
Parlophone.
Za úspěchem „německého tenora“ však stála porce české muzikality, oslavované již E. Hanslickem.
Jaro byl synem a žákem Josta Dworskeho, jehož
školení vedlo až k vlašimskému Antonínu Hellerovi. Jost zůstával v Královci a v českých zdrojích
byl veden jako „český tenorista a zpěvní pedagog
v emigraci“ (!). Patřil k absolventům Pivodovy
školy, kteří se prosadili v zahraničí. Do Prahy se
vrátil v posledních letech života a 4. srpna 1935
tu zemřel. Syn Jaro prožil druhou světovou válku
v Německu a až do roku 1944 hostoval na několika
scénách. Po válce působil jako učitel zpěvu v Berlíně a v 50. letech jeho stopy mizí. Rok jeho úmrtí
zůstává s otazníkem.
Jindřich Nusek
(foto: archiv S. Husena/Bildarchiv Ostpreussen)
Z literatury:
Flüggen, O. G.: Biographisches Bühnen-Lexikon der
deutschen Theater (Bd. I). München 1892.
Kutsch, K. J. – Siemens, L.: Unvergängliche Stimmen.
Sängerlexikon. Bern 1975.
Z Pamětní knihy Ratměřic (2)
V roce 1924 koupila ratměřický velkostatek a zámek s parkem Milada Kabešová, manželka Dr. Vladimíra Kabeše z Prahy, majitele továrny na letadla
12
(a také automobily) Aero. Poté prošel ratměřický
zámek a park velkými opravami. Kronikář píše, že
na těchto pracích bylo zaměstnáno přes 90 lidí a že
První strana kroniky Sboru dobrovolných hasičů v Ratměřicích.
13
denní mzda při tom činila 20 Kč. Dr. Kabeš byl pak
v roce 1927 jmenován čestným občanem Ratměřic.
Jeho přičiněním bylo také upraveno prostranství
na návsi před kostelem, kam byla přemístěna i barokní socha sv. Jana Nepomuckého, která původně
stála vedle cesty vedoucí podél kostela k bráně parku.
V kronice jsou také zmínky o přípravách na stavbu železnice Plzeň – Brno. K její stavbě nedošlo,
a proto se dnes už málo ví o tom, že kolem Ratměřic
měla vést železniční trať. V roce 1927 byla obec
dotázána, čím by mohla přispět na stavbu této dráhy. Zastupitelstvo obec na základě schůze občanů
odpovědělo, že by poskytlo zdarma pozemky a pokud by bylo v Ratměřicích nádraží nebo zastávka,
poskytla by zdarma povozy na dopravu stavebního
materiálu a kromě toho 10.000 Kč. Ještě se v té souvislosti z kroniky dovídáme, že „se sešlo všechno
obyvatelstvo i s malými dětmi i z okolních vesnic,
aby pozdravili zástupce vlády, kteří po celé trati
projektované dráhy projížděli krajinu, kudy bude
dráha projektována. Přišly hasičské sbory ze Skrýšova, Odlochovic a Hrzína, které utvořily špalír
od slavobrány, pak děti a obyvatelstvo. Na každém
bylo viděti radost, protože se věřilo, že dráha se stavěti bude. Když se objevila auta, na kterých zástupci
vlády přijeli, nastalo vzrušení, a jak se přiblížili, byli
nadšeně pozdravováni, každý vůz. Přes slavobránu
byl nápis: Železnice naše spása.“ Z popisu těchto
událostí je mj. patrné, že Ratměřice tehdy zaujímaly
mezi okolními obcemi vůdčí roli.
V kronice nechybí popis kruté zimy 1928/29.
Píše se v ní: Napadlo sněhu průměrně na půl metru.
V úvalech neb místech, kde se sníh větrem hnaný
zadržoval, ho bylo na metr i více. Při tom byly
kruté mrazy až přes 35 stupňů. Promrzaly i zdi
60 cm silné ve světnici, kde se topilo, a stěny byly
pokryty jinovatkou. Chlévy se dodatečně chránila
před zimou tím, že ke zdem se přikládala sláma neb
hnůj. Cestičky, proházené po návsi, které vypadaly jako by byly ohraženy zdmi od každé chalupy.
Z promrzlých stěn uvnitř se pak omítka sypaly jako
písek. Brambory ve sklepích promrzly. V krechtech
na polích zůstaly zdravé, chránila promrznutí silná
vrstva sněhu.
Z přírodních událostí stojí za zmínku také prudká
bouře v červenci 1929. Kronikář z ní zaznamenává i tuto příhodu, kterou mu vyprávěl Josef Tichý:
„Jel jsem k Žákovu pro jetel. Podívám se, na západě
vyvstává ošklivý mrak a nápadně rychle se pohybuje. Nechal jsem sečení a honem naložím a jedu.
U rozcestí k Žákovu mě bouře stihla. Nárazem větru
jsem zavrávoral a vzápětí mně vítr převrátil vůz.
14
Volám na ženu, která byla se mnou. Déšť lil jak
z konve a v minutě jsem měl celé nohy až nahoru
ve vodě. Ženu vítr vynesl do výše a nesl ji. Volala při
tom: Sbohem děti, sbohem Pepíku. Vítr ji nesl asi
20 kroků a padla do žita. Na mou otázku, jak jí při
tom bylo, řekla: A nic, jak jsem padla, chytla jsem
se žita, hlavu jsem zamáčkla do země, ať lilo nebo
hrom bil, já se nehýbala.“
Ze 30. let minulého století jsou v kronice třeba záznamy o budování kanalizace v obci, ale také o návštěvě presidenta Beneše a Jana Masaryka u Dr. Kabeše v Ratměřicích 20. srpna 1937 nebo asi měsíc poté
o smutečním programu po úmrtí prezidenta T. G.
Masaryka.
V roce 1938 došlo ke změně kronikáře, stal se
jím Jaroslav Opička. Ten však stačil zaznamenat
budování vodovodu, několik změn ve vlastnictví
usedlostí, a pak už psal: „Rok 1939 nám přinesl
mnoho změn. V březnu změněna státní forma. Země
česká včleněna byla do prostoru Velkoněmecké říše.
Rozhodnutím Vůdce a Říšského kancléře Adolfa
Hitlera zaručena byla nám hospodářská i kulturní
samostatnost.“ Jak to ve skutečnosti dopadlo, je
všeobecně dobře známo. Na konci této strany kroniky je pak už jen poznámka, že podle výnosu čj.
129247/40 obecní kronika obce Ratměřic uzavřena
dne 10. 12. 1940.
Pak uběhlo 17 let, po která se kronika nevedla.
Zápisy pokračují až v roce 1957. Třetím kronikářem
byl Antonín Kotrč. Popisuje například založení JZD
v roce 1958. Ve stejném roce byl v Ratměřicích založen také Čs. svaz mládeže. Zápisy pak pokračují
jen do roku 1959.
V roce 1966 pokračoval v zápisech již čtvrtý kronikář Jaroslav Hrbek, který se snažil zaplnit i předcházející mezeru. Popsal tak například sloučení
ratměřického JZD s JZD Čestín a JZD Odlochovice
v roce 1960, které pak neslo název JZD Svoboda
se sídlem v Ratměřicích. Roku 1964 kronikář popsal stavbu nové prodejny potravin družstva Jednota nebo založení tělovýchovné jednoty Svoboda
Ratměřice. Ze záznamů se dovídáme o výročních
schůzích, o stavbě nových domů, o úmrtí občanů,
o výsledcích fotbalových turnajů.
Jaroslav Hrbek ukončil své zápisy v roce 1967.
Zřejmě věděl, že zápisy nebudou pokračovat, protože na závěr napsal hezká slova, jimiž můžeme
vhodně uzavřít naše výňatky z kroniky. Napsal:
„Jménem svým i jménem dřívějších kronikářů prosím o pochopení budoucí čtenáře. Všichni jsme
byli jen prostí lidé. Všichni jsme rodáky naší malé
vesničky, kterou tolik milujem, že jsme jí přes mnoPod Blaníkem, roč. XV. (XXXVII.), čís. 3
há úskalí zůstali věrní a že jsme se pro budoucí
časy snažili pro Vás, budoucí obyvatele, poznat ty
skromné události naší obce, abyste si mohli udělat
představu o našem životě, jaké jsme měli radosti,
ale i starosti.“
Pamětní kniha Ratměřic je dostupná širší veřejnosti na internetové adrese www.ratmerice.cz, takže
i další generace budou mít z jejích záznamů stejný
požitek a poučení.
Jaromír Coufalík (foto: archiv autora)
Patnáct let stálé expozice pyšelského
muzea
Původní pyšelské muzeum vzniklo roku 1938.
Zakladatelem byl pan Arnošt Chvojka (bankovní
úředník), ještě s několika místními obyvateli spravovali muzeum. Sbírky muzea byly různorodé, velmi početné, jak ukazuje přírůstková kniha, která se
zachovala. V roce 1948 administrativním zásahem
bylo muzeum v Pyšelích zrušeno a jeho sbírky rozvezeny po větších muzeích v okolí, hlavně do Říčan. Pyšelské muzeum tak nadlouho zaniklo a jeho
sbírkové předměty zmizely.
V létě roku 1993, po 45 letech po svém zrušení,
bylo pyšelské muzeum obnoveno zřizovací listinou
podle zákona České národní rady o obcích z roku
1990. Předcházela tomu snaha o znovuzřízení Pyšelského muzea několika kulturymilovnými lidmi:
Michala Vitanovského, Jiřího Chvojky, pyšelských
rodáků, a členky Společnosti přátel starožitností
Zdeňky Srnské.
Zřízení pomohlo, že v roce 1992 bylo započato se
stavbou čistírny odpadních vod pro seniory pražského magistrátu umístěné v pyšelském zámku. Kolem
zámku se začalo kopat a ve vyhozené zemině byly
objeveny a vyzvednuty stovky zlomků historické
keramiky, kamnových kachlů, skla a kovu. Muzeum
bylo zřízeno, ale nemělo místo, kam uložit takové
množství cenných materiálů. Tehdejší starosta Pyšel
Vladimír Paclík měl pochopení pro myšlenku obnovení pyšelského muzea, a tak dal muzeu uvolněné
místnosti v prvním patře domu č.p. 34 (služební
byt) na náměstí T. G. Masaryka. Zde byla zřízena
Část stálé expozice je věnována pyšelskému rodákovi univerzitnímu profesorovi
doktoru Emanuelu Rádlovi.
15
Stálou expozici doplňuje sezónní výstava,
letos s názvem „Krása starých výšivek
a ručních prací“ (do konce srpna).
stálá expozice Pyšelského muzea 12. října 1996, kde
sídlí dodnes.
Pyšelské muzeum navazuje na vlastivědný charakter původního muzea. Vzhledem k místní tradici
a situaci se zaměřuje hlavně na dějiny obce a blízkého okolí. Sběratelská činnost v případě archeologie se opírá o vlastní sběry u zámku a náhodných
sběrech ve výkopech v obci při zemních pracích
a v těsné blízkosti obce.
Etnografická sbírka, která čítá dnes již na 530
kusů, pochází z darů od občanů Pyšel a okolí a také
z torza vrácených sbírek z říčanského muzea. Stejně tak sbírka numismatická, která má na 300 kusů
bankovek, plaket a mincí.
Sbírka historie obce obsahuje 370 kusů fotografií z Pyšel a okolí a 570 archiválií a také 260 knih
starých i nových publikací.
Za osmnáct let trvání muzea přibylo v přírůstkových knihách velké množství exponátů. Všechny
jsou již odborně zpracovány. Například v roce 2000
kolínští archeologové nově určili pravěké kamenné
nástroje z našich sbírek a zařadili je do doby neolitu
(5800 až 3500 př. n. l.). Posunuli tak doložený pobyt
Sezónní výstavu doplňují nástroje, které se používaly při výrobě plátna.
16
člověka v naší lokalitě o mnoho set let. Podobně
Zdeněk Hazlbauer z Prahy publikoval v odborném
i pyšelském tisku kompletní zpracování historických
kamnových kachlů z období gotiky a renesance.
Na archeologickém pracovišti AV ČR v Praze zařadil Jan Frolík další keramický střepový materiál
do doby hradištní a středověké.
Zvláštní pozornost si zaslouží keramika nalezená
u zámku, která pochází z 15. století, neglazovaná
s červeným a bílým dekorem. Tento nález byl vyhodnocen jako jediný ve středních Čechách.
V historické části muzea je velmi cenná sbírka
pyšelského rodáka profesora Emanuela Rádla. Exponáty z jeho pozůstalosti věnovala Pyšelskému
muzeu jeho rodina.
V národopisné sbírce, která je velmi četná, se nachází zemědělské a řemeslnické nářadí, předměty
denní potřeby používané v domácnosti, oděvy, kroje, ale i předměty používané při sportu i oddechu.
Velký dík patří těm, kteří se dokáží pozastavit
a zamyslet nad tím, že ten či onen předmět může
ještě zazářit ve vitríně muzea, někoho potěšit při
vzpomínce na dětství nebo být pro poučení mladším
generacím, že vše nebývalo tak, jako je dnes.
Poslání muzea není jen historické předměty sbírat,
odborně zpracovávat a ukládat, ale také je vystavovat. Pyšelské muzeum žije ve stísněných podmín-
kách, pouze 40 m2 výstavní plochy. Z prostorových
důvodů nelze všechny předměty vystavovat. Vystavená je jen velmi malá část. Je proto nutné pořádat
výstavy mimo budovu v přízemí Městského úřadu.
Takových výstav byla již celá řada, z nových přírůstků do muzea, historických fotografií a pohlednic
Pyšel, k výročí muzea a Lorety.
Zdeňka Srnská
(foto: Jan Kostrhoun)
Pyšelské muzeum
Náměstí T. G. Masaryka 34
251 67 Pyšely,
Tel.: 323 647 344
E-mail: [email protected],
[email protected]
Otevírací doba muzea:
duben až listopad:
pátek: 10.00 – 12:00 h., 13.00 – 15.00 h.,
sobota: 10.00 – 12.00 h., 13.00 – 16.00 h.
V případě zájmu lze termín návštěvy mimo
otvírací dobu domluvit telefonicky.
Ochotnické divadlo na Podblanicku XXIX.
Z historie ochotnického divadla ve Zdislavicích
Městys Zdislavice se nachází východně od města
Vlašim pod Javornickou hůrou. První zápisy o osadě
Zdislavice pocházejí z roku 1352. A sem, do tohoto
starobylého městečka, nás přivedl zájem o historii
ochotnického divadla v rámci projektu Ochotnické
divadlo na Podblanicku. Získané poznatky pravidelně publikujeme v našem čtvrtletníku.
Podle pamětníků z rodin, kde byla po několik
generací zaznamenaná angažovanost v ochotnickém divadle, prý byl zájem o tento druh činnosti
veliký, a to od konce 19. století. Divadelníci se
sdružovali v odboru Národní jednoty pošumavské
působící v obci. Až do své smrti v roce 1912 stál
v čele spolku učitel Josef Vondrák, který současně
působil ve funkci režiséra. Představení se konala v sále hostince U Nováků, čp. 27. V počátcích
spolkové činnosti byla před hrami celovečerními
dávána přednost večerům s několika jednoaktovkami, po kterých následovala taneční zábava nebo tzv.
volná zábava. Z dochovaných plakátů lze usuzovat,
že divadelníci nezaháleli. Například v roce 1906
byly uvedeny hned tři premiéry – fraška se zpěvy
F. F. Šamberka Kulatý svět, další Šamberkova hra
Palackého třída 27 a Paličova dcera od J. K. Tyla.
V únoru následujícího roku, pak jednoaktovky Slavnost založení (autor J. Nosek) a Boža (F. Rada).
Představení se konala ve prospěch nového jeviště.
Další dokument o sehraném představení pochází až
z roku 1914, kdy soubor nastudoval hru Svatopluka
Čecha Lešetínský kovář, v té době se často objevující v repertoáru ochotnických divadel.
Po vzniku československého státu a zároveň
po zániku odboru Národní jednoty Pošumavské převzala ochotnickou divadelní činnost pod svá křídla
Tělocvičná jednota Sokol. Záznamy z let 1918 až
1924 o činnosti dramatického odboru Sokola však
chybí. Roku 1925 kronikář uvádí, že ve vánočním
čase Sbor dobrovolných hasičů sehrál hru pod názvem Sestřeničky v režii Otty Porgese. Bohatě však
je zaznamenaná divadelní činnost mezi lety 1927
17
ku, Martu Ertlovou. Režisér Otto Porges s celou rodinou byl v roce 1943 zavražděn v Osvětimi.
V poválečném roce 1946 se ohlásil Sokol slavnostním uvedením hry Karla Čapka Matka v režii
Václava Novotného a komedií Příklady táhnou v režii
Otakara Jandy. O rok později se objevuje na scéně
nový režisér Antonín Novák. V jeho nastudování
měli zdislavičtí diváci možnost zhlédnout hru Gabriely Preissové Její Pastorkyňa a veselohry Vypůjčená panímáma a Šťastní otcové. Rok 1948 byl opět
ve znamení nového režiséra. Ladislav Salátek uvedl
Posledního muže od F. X. Šaldy a Vojnarku Aloise
Jiráska. V následujícím období dochází v činnosti
dramatického odboru Sokola k určité stagnaci. Mezi
lety 1950 a 1960 uvádí odbor v průměru pouze jednu
premiéru za dva roky. Například Polibek královský
Jana Říhy, Jedenácté přikázání F. Šamberka, Štolbovo
Na letním bytě a lidovou hru se zpěvy V tichém domě
na Čertovce. Všechny hry režíroval Václav Novotný.
Plakát na frašku Kulatý svět z roku 1906
(archiv Muzea Podblanicka).
a 1939. Významnou režisérskou osobností tohoto
období byl pan J. Jelínek. Z hraných titulů uvádíme
například Z českých mlýnů, Písmákova dcera, Obětování, Na svatém kopečku, Mlsní kocouři, Dražba
na nevěstu. Tento repertoár napovídá, že šlo o hry
převážně lehčího žánru. Je ale také třeba připomenout, že se členové dramatického odboru podíleli se
stávajícími spolky jako Sbor dobrovolných hasičů
a Agrární dorost na přípravách slavnostních programů při příležitostech státních svátků a narozenin
prezidenta T. G. Masaryka.
Ani období okupace nesnížilo zájem o hraní divadla. V tak těžké době touha po lidské sounáležitosti sehrála jistě svoji roli. Na jevišti se objevují
historické hry, např. Jiráskova Lucerna a Krpatův
Mistr ostrého meče. Veselohry, jako Chaloupky pod
horami, Z českých mlýnů, Poplach z nové stanice
a Pražské švadlenky, pak dávaly divákům možnost
se alespoň na chvíli odpoutat od reality.
Z herců, které v těchto letech bylo možné spatřit
na zdislavickém jevišti, uvádíme například Ludmilu
Markovou, Jiřího Kofnovce, Josefa Sattlera, Zdenu
Jelínkovou, Jarmilu Votýpkovou, Františka Votýp18
Plakát na hru Lešetínský kovář z roku 1914
(archiv autorky).
Zdislavičtí ochotníci na nedatovaném snímku (archiv Muzea Podblanicka).
Plakát na hru Mistr ostrého meče z roku 1944, na kterém se projevily protižidovské zákony a nařízení.
19
Plakát na hru V tichém domě „Na Čertovce“
z roku 1958.
Plakát na hru Neohrožený Mikeš z roku 1957
(archiv Muzea Podblanicka).
Od roku 1957 až do roku 1965 působil při základní škole pravidelně divadelní kroužek. Na realizaci
žákovských divadelních představení se podíleli
manželé Jahodářovi, B. Kulveit, B. Mánková, S. Příhoda a A. Bílek. Na scéně sokolovny se tak objevila řada výpravných pohádek, často obohacených
hudbou a tancem. Např. Popelka, Čarovný kvítek,
Čtverák hastrman, Neohrožený Mikeš, Šípková Růženka, Pohádka o Honzovi, Zlatá rybka, O princezně
Solimánské.
Divadelní činnost dramatického odboru Sokola
skončila rokem 1960. Od té doby byla provozována
pouze vystoupení příležitostná, převážně estrádního
typu.
Slávka Rýdlová
Prameny:
Kroniky Městyse Zdislavice
Archiv Muzea Podblanicka Vlašim
20
Režisér Otto Porges s rodinou
na předválečném snímku.
Jiří Kofnovec a Ludmila Marková
ve hře Chaloupky pod horami.
Vkladní knížka Divadelního ochotnického spolku
„Karel Želenský“ ve Zdislavicích.
Vodníci filosof Ivan (p. Šafařík) a fňukavý Michal (A. Žák) a víly J. Votýpková, M. Gregorová a M. Jíšová
v Jiráskově Lucerně.
Ze starších čísel
Jak si šel Václav Vlček ze Střechova
do Kácova v zimě pro liniár. (2)
(Z Vlčkovy knihy: Sněhy a ledy)
„V lese nad potůčky,“ dokládala, „máte prej
dokonce schované sáňky a vozíváte se na nich
s kopce, dokud je vidět?“
„Já ne, maminko,“ jistil jsem, „jestli druzí –„
„Nevím, že bys chodíval domů dřív než oni,
obyčejně už bývá tma.“
„Když je den tak krátký –„
„A klouzačky tak dlouhé, co?“
Radši jsem už ani slovem neodmlouval, aby
mi maminka nesáhla ještě hlouběji do svědomí. Když jsem jí potom dával „spánembohem,“
ještě mne napomenula: „Dělá-li někdo jiný
darebnosti, ty jich pomiň. A ničko jdi vsí, ne
po zahradě – na cestě bude spíš prošlápnuto.“
Poslechl jsem ji, ale přesvědčil jsem se, že
na cestě, pokud šla vsí, nebylo ještě prošlápnuté pěšinky; a hned za posledním stavením,
za židovnou, byla v úvoze první velká závěj,
které jsem se musel vyhnouti, i nezbývalo, než
vylézti po břehu skoro po čtyřech na zahradu.
Nebe bylo zataženo, ale sníh poletoval jen
řídce. Vítr si s ním pohrával, ale do toho, který
ležel na zemi, byl by musel pořádně zalehnouti,
aby jej odvál aspoň s povýšených míst, pokud
byl měkký a sypký. Všude mi sahal k lýtkům,
místy, kde jsem musel závěj aspoň překročiti,
nabíral jsem ho i do holínek; tam se teplem
rozpouštěl, a tak, než jsem se dostal ke mlýnu, měl jsem v botách mokro, jako kdybych se
v nich byl přebrodil hlubokým potokem.
Za řekou, na Zlivské straně, pokud byla rovina, šlo se mi dosti dobře; v kopci bylo hůř,
a na hoře na něm až ke vsi musel jsem při
každém kroku koleno zdvihati skoro až k bradě. Také vítr se rozfoukal a činil chůzi ještě
nesnadnější; notně jsem se udychtil, než jsem
se dostal na pěšinu, která se pod vesnicí táhla
Pod Blaníkem, roč. XV. (XXXVII.), čís. 3 – příloha
při samé zahradní zdi. Překvapilo mě, že byla
prázdná, zrovna jako by ji vymetl; ze sněhu
se podle ní utvořil násep tak dlouhý jako zeď.
Bylo tam i ticho a vůbec příjemno jako v pravém dýchánku; ale zdržovati se tam ovšem
nebylo možno. Za vesnicí byla kaplička u cesty hluboko zabořena do sněhu, který se na ni
též nahoře na všech stranách nachytal, takže
se spíše podobala sněhovému panáku. Od ní
jsem už viděl Kácov, ale nesběhl jsem k němu
hbitě jako jindy, a zvláště pod kopcem nastalo
opět zdlouhavé bředení.
„Chyba, že jsem z domova nevyšel dříve,“
pravil jsem si, „dnes je k té cestě potřeba času
o dobrou polovici delšího.“
Skutečně jsem přišel do školy pozdě. Opatrně jsem otevřel dveře, po špičkách jsem vstoupil do třídy; všichni se na mne podívali, pan
učitel Kurz, který měl právě hodinu, se také
ohlédl, ale nepřestal vykládati. Pokleknuv před
krucifixem tiše jsem se odebral na své místo,
které bylo na kraji hnedle za lavicemi děvčat.
Na první pohled bylo patrno, že je tu dnes
sotva polovice žákův, a to menšinou z městečka; z přespolních zpozoroval jsem toliko
dva ze Zlivě: bratrance Františka Přenosila
s Toníkem Tajčmonovým. Mně ovšem záleželo nejvíce na Kohlovi; byl tu také, ob jednu
lavici za mnou, a když jsem se na něho ohlédl,
porozuměl mému tázavému zraku, posvědčil
hlavou a ukázal před sebe do lavice. To znamenalo: „Liniár je tu,“ – a mně srdce poskočilo
v těle.
Obrátiv zase hlavu vidím, že pan učitel stojí
u samých dveří, zády k nám obrácen, zdvihá pravici až nad hlavu, kulatou jako jablíčko,
porostlou krátkými, hustými, šedivými vlasy,
I
a počíná něco křídou psáti. K mému velikému
překvapení objevilo se na dveřích mé jméno
a při něm dnešní datum. Pan učitel se po chvilce přede mnou zastavuje – snad mě pro něco
pokárá. Ale v jeho narůžovělém obličeji, protkaném hustou sítí jemných, červených žilek,
není vidět hněvu.
„Víš, proč to?“ řekl ukazuje na dveře.
Zavrtěl jsem hlavou.
„Že jsi se ani dnes nedal zdržet nečasem
a necestou a přišel přece do školy, ze vzdálenějších obcí jediný. Dostaneš za to dobré
znamení.“
Cítil jsem, že dobrota páně učitelova je mnohem větší než moje zásluha, ale uznání jeho
bylo mi přeci velmi milé.
V jedenáct hodin vystřídal se u nás s mladým
učitelem, panem Kahounem. Krátké přestávky
užil Khol k tomu, aby mi podal výrobek svého
otce. Ve mně se zrovna zatajil dech. Liniár byl
jen asi tři pídě dlouhý, zato hezky široký, jako
sklo hladký, barvu měl jako med nebo nový
dukát a leskl se zrovna jako zrcadlo, ano, mohl
jsem se v něm zhlížeti! Tolik jsem se na něj
těšil, ale takové krásy jsem nečekal.
Poněvadž nastávala krasopisná hodina,
hned jsem si podle něho linoval papír; velikou
radostí se mi při tom div netřásly ruce.
(Příště dále.)
Václav Vlček
Pod Blaníkem, ročník VIII., 1928 – 29,
č. 7 a 8
regionální pověsti, povídky, vyprávění a poezie
Mariánské údolí – Pouť na Hrádku 1945
Tišinou lesů se Blanice vine
lehounké vlnky své kolíbá v sen
Nad řekou bílá věž do dálky kyne
nad chrámem v údolí mariánském.
Proto dnes spěcháme, Matičko k Tobě
kdy pocit vděčnosti plní nám hruď
srdce svá chceme dnes věnovat Tobě
věrné své ctitele v nás sobě vzbuď!
Jen v jitrech nedělních, v červenců jasu,
zaplaší daleko posvátný klid
zpěv písní radostných, tisíce hlasů
rozvlní korouhve nad lány žit.
Tobě chcem zasvětit celé své mládí,
pro Tebe vypěstit lilií sad.
Vypros nám milost, ať dovedem rádi
pro Boha cele se obětovat.
To k Tobě, Maria, co ke své matce,
pospíchá, tlačí se dětí tvých kruh.
Ty na nás pohlížíš mile a sladce
i ve Tvém náručí Děťátko Bůh.
Uchraň nás marnosti tohoto světa
a jeho nástrahy pryč od nás vzdal
ať církev Boží se vzmáhá a vzkvétá,
naplň nás nadšením pro ideál.
Když v době poroby, smutku a tísní
v bolesti tonula srdce nás všech
nevlály korouhve a místo písní
k Tobě se povznášel tajený vzdech.
Vysoko povznésti pochodeň víry,
by do tmy života zářila všem,
by v Bohu zaplesal celý kraj širý,
lidstvo se sbratřilo v náručí Tvém.
Ale Tys zůstala povždycky s námi
a Matkou laskavou byla jsi všem
přemocný zásah Tvůj, dobře nám známý
rodný kraj uchránil i drahou zem.
Ať Tobě podobá se veškeré plémě
budeš nám žehnati s Děťátkem svým
pak bude ta naše překrásná země
jediným údolím mariánským.
Jaroslava Jarolímková-Lipinská
II
regionální literatura
Okres Vlašimský
Nákladem Města Vlašim ve spolupráci s Vlastivědným klubem Antonína Norberta Vlasáka
ve Vlašimi vyšel „Okres Vlašimský. Nástin
historicko-archeologický.“ Jako svazek II. je
součástí „Bibliotéky místních dějepisův pro
školu a dům.“ Náklad 500 výtisků, vázaný, formát 130 x 197 mm. (Původně vydal nakladatel
F. A. Urbánek v Praze roku 1874.)
Na 149 stranách popisuje Vlasák 141 míst
bývalého okresu Vlašim a vychází ze správní
reformy z roku 1850. Tato reforma vytvořila instituci soudních a politických okresů, jejichž sídly
se stala nejvýznamnější místa regionů. Autor se
zmiňuje prakticky o všech jeho obcích.
Starosta Města Vlašim Ing. Luděk Jeništa napsal v úvodu k obnovenému vydání také tato
slova: „Žijeme své životy, žijeme přítomností,
snažíme se ji co nejlépe využít, ovlivnit a připravit
sebe a své potomky na budoucnost. Kdo z nás
si uvědomuje, že jsme také nedílnou součástí
historie? Vážíme-li si toho pozitivního z minulosti,
dokážeme připravovat dobrou budoucnost. Snad
toto nové vydání trochu přispěje k známému rčení: Poznej svůj domov a budeš ho milovat.“
Vlasák uvádí, že okres má 6,3 mil čtverečních.
Vymezuje jeho hranice, věnuje se povrchu, vodní síti, všeobecnému složení půdy (hornin), silnicím, těženým nerostům, rostlinám a plodinám,
které se zde pěstují, zvěři polní i domácí, způsobu hospodaření, demografii, průmyslu i obchodu.
Věnuje se příslušností k náboženství i školství.
Více než třicet stran textu věnuje městu Vlašim a tento přehled byl snad prvním v tomto
rozsahu, než byly vydány „Dějiny města Vlašimě a jeho statku“ od Františka Augustina Slavíka v roce 1889.
Z dalších obsáhlých popisů jsou to Zdislavice, Štěpánov trhový (takto byl dříve označován Trhový Štěpánov), Hrádek, Divišov, Český
Šternberk, Chotýšany, Louňovice, Načeradec
a Soutice.
Na třech stranách jsou tabulky výměr rozloh
dle druhů plodin.
Medailonek P. A. N. Vlasáka (10. 1. 1812 –
7. 12. 1901) s přihlédnutím k oběma výročím
napsal vlašimský kronikář Josef Moudrý.
Předsádky obsahují vyobrazení pečetí Vlašimi, Domašína, původních pánů z Vlašimi,
Divišova, Štěpánova a Českého Šternberka a výřez z mapy okresu Benešov (kresba
V. Velechovská, 60. léta 20. století, archiv Muzea Podblanicka).
Vydání Okresu Vlašimského je přínosný
ediční počin, který ocení zejména kronikáři měst a obcí tohoto regionu. Určitě zaujme
všechny, kteří se zajímají o regionální historii,
studenty i žáky.
Škoda, že současně nebyl vydán i Okres
Dolno-kralovický. Žel, pravděpodobně není
v možnostech obcí východně od Kuňovic či
Úvodní strana z originálu knížky
P. A. N. Vlasáka, Okres Vlašimský, z roku 1874
(archiv Josefa Moudrého).
III
Čechtic až po Dolní Kralovice spojit finanční
prostředky k vydání tohoto díla, které je počtem stran menší. Najdou se sponzoři, kteří
umožní zájemcům studovat publikaci, která je
dávno, velmi dávno naprosto nedostupná?
Jaromír Vlček
Český Merán č. 15
Úvodní článek sborníku je věnován Antonínu Liškovi (1913 – 1992), který se narodil
v Lipanech u Zbraslavi a od roku 1939 bydlil v Prčici. Svůj umělecký talent uplatnil
jako malíř, divadelní herec a režizér. Již 10.
pokračování o rostlinách Českého Meránu
je zaměřeno na dřeviny listnatých lesů. Příspěvek o místních částech Sedlce-Prčice se
zabývá jejich jmény, vznikem a počtem obyvatel. Ke 160. výročí založení sedlecké pošty
vychází pojednání o jejích významných pracovnících. Údaje z berní ruly 1654 se vztahují tentokrát k panství prčickému, jetřichovickému a mitrovickému. Pravidelná informace
o Českém Meránu ve „Vltavských proudech“
uvádí prameny z roku 1938. Kratší zprávy pojednávají o požáru Prčice v roce 1701, sporu sedleckého faráře s farníky na konci 16.
století, životě a práci lesníka Antonína Krtila
(1867 – 1953), uranovém dolu u Heřmaniček,
archeologickém průzkumu prčického náměstí
a o nejstarší historii Monínce.
Václav Kovařík
zprávy a sdělení
PODBLANICKÁ GALERIE JUBILUJE
Čas opět poskočil o nějaký ten rok kupředu
a stará moudrost praví, že nejvíce to poznáváme na dětech. Takovým „kulturním dítětem“
v našem regionu je zřejmě
i Podblanická galerie ČSOP
Vlašim. Letos uplynulo pět let
od jejího vzniku. Utíká to ...
Objekt Vlašimské brány, tento nejvýraznější symbol našeho města, se skví
při vstupu do parku v plné parádě a přitahuje
zraky návštěvníků Vlašimi. Jaká byla a je historie tohoto novogotického klenotu?
IV
Brána byla vybudována v roce 1846 – je
tomu letos jubilejních 165 let. Ve svých začátcích sloužila jako sídlo pro hlídače zámeckého parku, do roku 1934 zde žili
Karel a Františka Čížkovi, pak
rodina Havránkova a Laurova (v jediné místnosti v patře
se zde narodil v roce 1943
Zdeněk Laur). Po válce byla v objektu šatna
zahradníků. Počátkem 70. let sloužil jako konspirační byt Státní bezpečnosti. Od roku 1980
měl bránu pronajatou podblanický malíř StaniPod Blaníkem, roč. XV. (XXXVII.), čís. 3 – příloha
Členové a členky Klubu přátel Podblanické galerie na klubové schůzce v květnu 2010
(foto: archiv Podblanické galerie ČSOP Vlašim).
slav Příhoda jako ateliér. Ten také po 25 letech
inspirativního pobytu v romantickém prostředí
inicioval vznik galerie pro soustřeďování výtvarných artefaktů a dokumentace výtvarníků
z regionu – profesionálů i amatérů. Veřejnost
se s touto úvahou a záměrem prvně seznámila
11. listopadu 2004 na jubilejní sté vernisáži autorské výstavy ve vlašimském muzeu. Aktivní
pracovníci a spolupracovníci města zpracovali projekt na rekonstrukci objektu za pomoci
fondů Evropské unie a firma Pazdera záměr
realizovala.
Dne 22. 4. 2006 byla galerie slavnostně otevřena, pro veřejnost 1. května téhož roku. Zřizovatelem se stal Český svaz ochránců přírody
Vlašim, který se o galerii vzorně stará, a návštěvníci mají možnost seznámit se se všemi
prostorami brány. Výtvarně je pro první exponáty pojato už přístupové schodiště, v prvním poschodí byl zachován ateliér. Tamtéž je
okouzlující chodbička s původní dlažbou pro
instalaci obrazů např. R. Duška, J. Dvořáka,
otce i syna Sůrových, ak. mal. Josefa Tříšky
z Trhového Štěpánova. Ve věžičce je velkou
zajímavostí Duškův malířský stojan, akvarel
A. Roškotové „Rozvodněná Blanice“, olejomalba Karla Myslbeka, syna slavného českého sochaře, a další výtvarná díla. Z kulatých okének
je úžasný pohled na vlašimské kostely, faru
– i budovu Podblanického ekocentra ČSOP.
Po dřevěných točitých schodech se přesunete
do druhého poschodí v půdním prostoru, který
je věnován obrazům i plastikám, je zde také
představena cenná dokumentace o A. Roškotové, R. Duškovi, řezbáři F. Kupsovi z Ratají
u Vlašimi, F. Motejzíkovi a dalších umělcích.
V jedné věžičce je unikátní sbírka malířských
palet od výtvarníků z celé republiky, ve druhé
pak dětmi milovaná – s podblanickými strašidly. V galerijních sbírkách jsou díla podblanicV
kých výtvarníků, v sekci grafiky pak i vynikající
práce takových umělců, jakými jsou Anderle,
Mádlo, Franta, Kábrt, Sůra, Exner, Rajdl, Mrkvička, Kupsa, Zapletal a další. Galerie grafiky
je umístěna na panelech věnovaných Městem
Vlašim v ateliéru, který slouží i jako klubovna
Klubu přátel Podblanické galerie ČSOP Vlašim. Jeho zakládajícími členy v roce 2006 byli
J. Hostek, J. Moudrý, V. Motyčka, V. Bezdička
a S. Příhoda. V současné době má klub dvacet aktivních členů, kteří se v bráně scházejí
na pravidelných akcích „Hodinka v ateliéru“, organizují besedy o výtvarném umění, pořádají
výstavy i další kulturní záležitosti, včetně zájezdů po regionálních výtvarných památkách.
Uměnímilovní občané mohou posílit jejich řady
– informace o členství obdrží v kanceláři ekocentra. (O činnosti Klubu přítel Podblanické galerie viz též článek v časopise Pod Blaníkem,
č. 2/2009, strana XII přílohy.)
Podblanická galerie ČSOP se stala jedním
z center výtvarného dění v regionu a dobře
reprezentuje město i v rámci celé republiky.
Návštěvníků tohoto kulturního zařízení bývá
ročně přes jeden tisíc a všichni odcházejí z galerie spokojeni a s překvapivým zjištěním, co
za krásu se skrývá v tak malém objektu. Krásný je i zápis v návštěvní knize, kdy maminka
zapisuje hodnocení své dcerky: „Je to jak zámek Šípkové Růženky.“
A co je v plánu pro nejbližší období? Důstojně
oslavit a připomenout tři kulatá výročí: 15. ročník
Podblanického plenéru, 5. výročí vzniku Podblanické galerie ČSOP a 5. výročí založení Klubu
přátel Podblanické galerie. Při té příležitosti jsme
na celý rok 2011 připravili akce pro veřejnost,
které tato jubilea připomenou: výstavu obrazů
Augustina Satry, žáka Mařákovy školy (uskutečnila se v lednu 2011), dále výstavu obrazů
v zámeckém parku za účasti pražských výtvarníků i dětí z vlašimských mateřských škol (15.
Podblanický plenér, 17. září 2011), autorskou vý-
stavu fotografií Pavla Jakubův v Podblanickém
ekocentru ČSOP Vlašim (listopad 2011) a sedm
tematických setkání v Podblanické galerii „Hodinka v ateliéru“ Dále jsme počátkem roku vydali
publikaci „Augustin Satra (1877 – 1909) – malíř a krajinář inspirován Podblanickem“, v plánu
je ještě vydání Almanachu k historii výtvarných
aktivit na Podblanicku, informační brožura k 15.
ročníku Podblanického plenéru a propagační
skládačka Podblanické galerie. Interiér Vlašimské brány také dovybavíme drobnými výstavnickými prvky pro zvýšení návštěvnického komfortu
(mobilní osvětlení, archivační a výstavní systém,
odpočinkové místo pro seniory). Všechny aktivity
u příležitosti letošních jubileí podpořil Středočeský kraj, děkujeme v této věci za podporu náměstkovi hejtmana Středočeského kraje Prof. Zdeňku
Seidlovi.
Pět let trvání galerijní instituce uplynulo v činorodé aktivitě, poděkování tedy patří zejména
klubovým nadšencům, Městu Vlašim i zřizovateli. Přejme Podblanické galerii další úspěšná léta
v propagaci výtvarného umění a našeho města.
Stanislav Příhoda, Jan Urban
Podblanická galerie
ČSOP Vlašim
Stálá výstava podblanických umělců
ve Vlašimské bráně.
Návštěvní sezóna pro veřejnost:
- v květnu a září v sobotu a neděli
- v období od 1. 6. do 31. 8. denně
od pondělí do neděle
Otevírací doba:
- pondělí až pátek:
9.00 – 12.00 h., 13.00 – 17.00 h.
- sobota, neděle:
10.00 – 12.00 h., 13.00 – 16.00 h.
Mimo sezónu lze galerii navštívit
po předchozí dohodě.
Čtyřleté pátrání po významu 4P zdárně
zakončeno „Pozor, pozor, výzva pro odvážlivce! Máte-li odvahu a chuť pustit se do dobrodružného pátrání po záhadě 4P, napište nám
a zapojte se do naší expedice!“ Toto je část výVI
zvy, která v průběhu posledních čtyř let visela
na nástěnce již osmi šestých tříd základních
škol z celého Středočeského kraje, které se
zúčastnily víceletého pobytového programu
Účastníci Expedice 4P (foto: archiv ČSOP Vlašim).
Expedice 4P. První z nich byla šestá třída Základní školy Ondřejov, a právě její žáci v květnu
tohoto roku již jako „deváťáci“ dokončili pátrání
na posledním, pátém pobytu v Podblanickém
ekocentru ČSOP Vlašim. Pobyty na expedici
4P se staly každoroční součástí jejich studia
a provázely žáky i v průběhu ostatních částí
školního roku v podobě četných úkolů a výzev. Žáci provázeni dopisy záhadného muže
z minulosti byli konfrontováni s řadou otázek
a prošli množstvím aktivit a činností, které
jim poskytly základní vhled do environmentální problematiky. Žáci se věnovali tématům,
jako je odpovědné spotřebitelství, ekologická
stopa jednotlivých výrobků, osob i států, environmentální a sociální problémy současného světa, biodiverzita, praktická ochrana přírody či občanská angažovanost. V průběhu
celých čtyř let si vyzkoušeli upéct kváskový
chleba, podojit kozu, zasadit strom, uvařit si
na ohni z vlastních surovin, ale také jednat
coby zastupitelstvo obce o územním plánu,
provádět hydrobiologický a fytocenologický průzkum, orientovat se v mapě, v krajině
i v sortimentu našich obchodů nebo žít jako
chudší rodina na okraji indonéského pralesa.
Cílem všech aktivit bylo poodhalit provázanost současného světa, naučit se v něm zorientovat a utvořit si vlastní názory a postoje.
Významnou součástí pobytů byl také důraz
na stmelování kolektivu třídy cílenými a reflektovanými aktivitami. Žáci se učili spolupracovat, komunikovat, posouvat a překonávat vlastní hranice, klást si přiměřené
cíle a informace a dovednosti nejen získávat, ale také prakticky používat a předávat.
Ve spolupráci s odborníky po každém pobytu probíhalo (nebo ještě probíhá) hodnocení
úspěšnosti získaných vědomostí a dovedností
a změny postojů zapojených žáků. Organizátoři
tak mohli získat zpětné informace o tom, jestli se
jim podařilo dosáhnout vytyčených cílů a zprostředkovat žákům to, co bylo jejich úmyslem,
či nikoliv. Podle výsledků byl program pro další
VII
roky pozměňován a zdokonalován. Díky tomu
a konceptu víceleté spolupráce s jednou třídou
na bázi pobytů je projekt Expedice 4P v České republice ojedinělou a inovativní záležitostí.
Z dosavadních výsledků evaluací vyplývá, že
se v projektu daří dosahovat zejména cílů v oblasti dovedností a znalostí. Postoje se ukazují
být hůře ovlivnitelné i zhodnotitelné. A co na to
zúčastnění žáci a učitelé? Ze zpětných vazeb
žáků lze vyčíst, že oceňují zejména úlohu expedic pro stmelení jejich třídního kolektivu,
posílení spolupráce a komunikace mezi spolužáky a zajímavé informace podané prožitkový
způsobem výuky. Nejsilnější dojmy v nich zanechali praktické činnosti (např. sázení stromů,
průzkumy či vaření v přírodě), prožitky spojené s legendou projektu (tj. s dopisy a otázkami záhadného muže), skupinové a simulační
hry, pobyt v přírodě a přístup lektorů. Učitelé
ocenili také práci s kolektivem třídy, interaktivní
a aktivizující metody výuky, rozvoj kompetencí žáků, provázanost a přiměřenou náročnost
témat a možnost vidět třídu v úplně jiných situacích, než jak ji mohou sledovat ve škole.
O kvalitě navázané spolupráce svědčí i skutečnost, že na příští, tedy již pátý běh expedic
přijede opět nová šestá třída ze ZŠ Ondřejov.
Kromě této školy se do projektu zapojily a rády
se vracejí také třídy ze základních škol ze Sázavy, Jesenice, Krhanic, Lužné, Milína a z nižšího stupně Masarykova klasického gymnázia
z Říčan.
Projekt byl v letech 2009 až 2011 spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
rozpočtem ČR v rámci Operačního programu
Vzdělávání pro konkurenceschopnost.
Lenka Suchanová
Zprávy ze Záchranné stanice
pro živočichy ČSOP Vlašim
V průběhu měsíce června nastalo již dlouho očekávané velké stěhování. Nový léčebný
areál u obce Pavlovice byl téměř dokončen.
Zatímco všechna zvířata v péči stanice, veškeré její vybavení a také její zaměstnanci se
z centra Vlašimi stěhovali do těchto nových
prostor vybudovaných zcela mimo město, stavební práce se naopak přesunuly na zahradu
Podblanického ekocentra ČSOP, kde začala
rekonstrukce stávající expoziční části. A co je
důležité, to vše se povedlo bez omezení hlavní
činnosti stanice.
V roce 2006 se ZO ČSOP Vlašim rozhodla
pustit do náročného projektu výstavby nové
léčebné části stanice a rekonstrukce stávající
expoziční části. Od té doby uplynulo několik
let příprav projektové dokumentace, shánění
peněz na její realizaci a velkého plánování.
Nyní, rok a čtvrt od položení základního kaVIII
mene k nové léčebné části stanice, je již první
půlka projektu dokončena.
Nedaleko obce Pavlovice vyrostla řada zděných budov, nejrůznější léčebné voliéry, výběhy pro kopytníky, stodola a velké rozletové
voliéry. Kapacita stanice se tak rázem mnohonásobně zvýšila. Nové prostory a jejich moderní vybavení pomůže značně zkvalitnit péči
o zvířecí pacienty a především dovolí jejich
adekvátní rehabilitaci a přípravu na vypuštění.
Během necelých dvou týdnů v červnu bylo
převezeno veškeré vybavení stanice, krmení
i všechna zvířata. Stěhování symbolicky uzavřel převoz rysa Míši, 21. 6. 2011. Míša musel být přemístěn za asistence veterinárního
lékaře. Nejprve byl uspán, a poté podstoupil
zdravotní prohlídku zahrnující kontrolu výživného stavu, očistu zubů od zubního kamene
a odběr krve pro následné detailnější vyšetřePod Blaníkem, roč. XV. (XXXVII.), čís. 3 – příloha
Uměle odchovávané srnče s ošetřovatelem Vítem Kaštálkem (foto: Kateřina Knotková).
ní. Teprve až po jejím skončení byl přenesen
do pohotovostního vozidla a přestěhován.
Trvale handicapovaná zvířata si na nové voliéry rychle zvykla. Lyska s rackem užívají velký
bazén, ochočená srna spolu s uměle odchovávaným srnčetem Mazlíkem se volně pohybují
po areálu a léčebné rozletové voliéry obsadili
první pacienti.
Chod stanice přitom průběh poměrně náročného stěhování nijak neomezil. S péčí o přijaté
pacienty jim zvláště v tomto období vypomáhali praktikanti z vysokých škol, kteří stanici navštěvují po celé léto. Seznamují se tak
s praktickými aspekty práce se zvířaty a zároveň i s jejich biologií. Studenti vypomáhají především se značně časově náročným krmením
mláďat. Nyní tak pečují především o mláďata
pěvců, rorýse a asistují při krmení vzácného
včelojeda. Do stanice se již také dostala první
osiřelá mláďata ježků, jejichž matku usmrtila
travní sekačka.
Zatímco nově vybudovaný areál u Pavlovic
ožil, zahrada Podblanického ekocentra prodělala rozsáhlou demolici. Do dříve velmi harmonické zahrady vjely bagry a těžká technika.
Z původních staveb expozice zůstalo stát jen
velmi málo. Většina starých dožívajících voliér byla zcela srovnána se zemí a jiné byly
strženy alespoň částečně. Byl na to poněkud
smutný pohled. Nyní už na zahradě rostou základy nových staveb a pomalu se rýsuje nová
podoba celé expozice. Součástí zahrady tak
bude například velké jezírko, prostorná učebna
a prosklené „vydrárium“.
Celý projekt výstavby a rekonstrukce stanice
je financován z prostředků Operačního programu životního prostředí za spoluúčasti Evropské unie a Středočeským krajem. Přispěly také
Lesy ČR s. p. a Město Vlašim. Provoz stanice
i nadále zůstává závislý na podpoře sponzorů a dárců, kterým tímto velmi děkujeme. Bez
nich bychom dál pomáhat zraněným a jinak
IX
Veterinární prohlídka rysa Míši (foto: Petr Vach).
Nově budovaná expoziční voliéra pro krkavcovité ptáky v zahradě ekocentra (foto: Kateřina Knotková).
X
postiženým volně žijícím živočichům nemohli.
Pokud chcete podpořit činnost Záchranné
stanice pro živočichy ve Vlašimi i Vy, a podílet se tak na péči o zvířecí pacienty, můžete
tak učinit odesláním finančního daru na účet
č.: 322147339/0800 nebo dárcovské SMS
ve tvaru DMS ZVIREVNOUZI VLASIM na číslo
87777 (účtování DMS: 30 Kč, Záchranná stanice obdrží nejméně 27 Kč). Můžete přispívat
také pravidelně každý měsíc po dobu jednoho roku – odesláním dárcovské SMS ve tvaru
DMS ROK ZVIREVNOUZI VLASIM na číslo
87777 (každý měsíc Vám bude automaticky
odečtena částka 30 Kč, Záchranná stanice
obdrží nejméně 27 Kč). Pomoci můžete ale
také darem materiálním, například v podobě
krmení, plyšových zvířátek pro osiřelá mláďata
savců apod. Děkujeme.
Pokud naleznete zraněného nebo jinak
postiženého volně žijícího živočicha, volejte,
prosím, naši Záchrannou stanici pro živočichy
na pohotovostní telefon 777 800 460.
Michala Musilová
Odešel vzácný člověk
Poslední květnovou sobotu jsme se v kostele
Husova sboru ve Voticích rozloučili s panem
Františkem Svatoněm z Čestína, nestorem
našich pěstitelů dřevin a svými vlastnostmi
i mimořádnou osobností. Byl všeobecně znám
a uznáván nejen na Podblanicku, ale i mezi
pěstiteli z celé republiky, o čemž svědčila účast
na pohřebním obřadu, kterého se zúčastnilo
kolem stovky osob. Jeho životní dráhu i vlastnosti tam zhodnotil pan J. Šindelář z Václavic
a rovněž farář Československé církve husitské
pan Mgr. Lubomír Polinský z Jílového u Prahy.
F. Svatoň se narodil 1. prosince 1914 v Čestíně v rodině malého rolníka, který měl celkem
sedm dětí; František byl v pořadí třetím. Hospodářství mělo asi devět hektarů a všichni sourozenci v něm úměrně svému věku pomáhali.
František vychodil obecnou školu v Bedřichovicích a měšťanskou v Jankově. V dospělém
věku pracoval pak kromě na vlastním hospodářství i na statku v Bedřichovicích.
V období druhé světové války se rodina Svatoňových aktivně zúčastnila protifašistického
odboje, jak bylo podrobně popsáno ve sborníku „Podblanicko proti okupantům“ (Kolektiv, vydalo Muzeum okresu Benešov a Státní okresní archiv v Benešově roku 1966) a nedávno
i v nekrologu o F. Svatoňovi ve Votickém zpravodaji od V. Písaříka); z nich uvádím následující údaje. Mladý František uprchl z pracovního
tábora v Německu, kam v období druhé světové války byli povinně transportování mladí
muži z Čech i Moravy, a vrátil se domů. Spolu
s otcem stejného křestního jména, J. Jindrou
ze Skrýšova a L. Havířem z Bedřichova vykopali v roce 1942 přímo na své zahradě pod
pařníky zemljanku, kde ukrývali ruské zajatce
a partyzány, kterým se podařilo utéct z německého zajetí. Svatoňovi byli s několika dalšími
občany z Voticka členy odbojové organizace
František Svatoň (1914 – 2011).
XI
zvané „Josta“, jejímž úkolem byla podpora
partyzánů a jiných osob stíhaných gestapem.
Ta byla však na jaře 1945 udáním prozrazena
a 16. dubna 1945 vtrhlo do chalupy Svatoňových gestapo, které úkryt, naštěstí již prázdný,
objevilo (partyzáni dostali včas o příchodu SS
zprávu). Františkovi se díky pomoci sestry podařilo ze střežené místnosti vyběhnout. Utíkal
k blízkému lesu, a ačkoliv Němci po něm stříleli, kličkováním a krytím za kmeny stromů se
mu útěk zdařil. Asi i proto, že stromy mu tehdy
zachránily život, se jim později tolik věnoval.
Za pomoci příbuzných se pak v pořádku dočkal květnového osvobození Rudou armádou.
Rodina byla však převezena do koncentračního tábora v Terezíně a jeho otec na následky
věznění krátce po návratu domů zemřel. František ve své skromnosti nikdy o této významné
epizodě svého života nechtěl mluvit.
Od roku 1945 se plně zapojil i do veřejných
funkcí. Byl členem akčního výboru Národní fronty, od roku 1948 předseda MNV až do sloučení
s Jankovem, v roce 1953 jedním ze zakládajících členů JZD v Bedřichovicích. Tam vykonával
i funkci ekonoma a po sloučení s Odlochovicemi,
Ratměřicemi i Jankovem pracoval v JZD Jankov
jako účetní až do důchodu.
F. Svatoň měl od dětství mimořádně vyvinutý vztah k rostlinám a zejména dřevinám, které
pěstoval ve velkém množství a sortimentu na zahradě v Čestíně. Neúnavně sháněl nejrůznější
nové odrůdy a u nás dosud nepěstované druhy,
které mu díky dlouholetým zkušenostem vesměs
dobře rostly. Ty pak množil vegetativně, řízkoval, rouboval i očkoval a zájemcům přenechával často zadarmo nebo za spíše symbolickou
cenu. Pravidelně se zúčastňoval domácích i zahraničních autobusových exkurzí zahrádkářů,
které přispívaly k rozšíření jeho znalostí a na-
vázání kontaktů s jinými pěstiteli. Přes čtyřicet
let byl předsedou okresní organizace Českého
ovocnářského a zahrádkářského svazu v Benešově a až do své smrti i členem předsednictva
Územního sdružení ČZS. Za tuto práci obdržel
i nejvyšší svazové vyznamenání – zlatou medaili
za zásluhy o ČZS. Spolupracoval i s Výzkumným
ústavem ovocnářským v Holovousích a Českým
svazem ochránců přírody Vlašim při záchraně
genofondu krajových odrůd stromů dodáváním
roubů osvědčených místních odrůd ovoce aj.
V osobních vlastnostech byl F. Svatoň vzorem poctivého občana: byl zásadový, čestného jednání, skromný, bez ohledu na jakýkoliv
osobní prospěch, což je bohužel už v dnešní
společnosti vzácné. Laskavý a vlídný byl jak
ke spolupracovníkům, tak i k lidem zcela cizím.
Miloval svou rodinu. Lidé jeho typu však už
v překotném způsobu života 21. století zřejmě
nebudou mít místo.
Za celoživotní práci ve vzdělávání zahrádkářů (měl stovky přednášek a besed po celém
okrese) a osvětě k uchování hodnot krajiny
a místních odrůd ovocných stromů byl v roce
2004 při svých devadesátinách odměněn neziskovými organizacemi z Podblanicka udělením ocenění „Blanický rytíř“.
Každý život dospěje ke konci. Panu Svatoňovi byl dopřán velmi dlouhý a úspěšný. Málokdo
se dožije v poměrně dobrém zdravotním stavu
věku 96 let.
Výsledky jeho pěstitelské práce žijí a budou
žít v tisících pěkně rostoucích stromech i keřích, které jsme od něho získali a které vysadil
do krajiny kolem nás.
Čest jeho památce.
Václav Zelený
(foto: autor)
do tohoto čísla přispěli
Ing. Jaromír Coufalík, CSc., Cílkova 4, 142 00 Praha 4 ([email protected])
Prof. RNDr. Lubomír Hanel, CSc., AOPK ČR, Správa CHKO Blaník, Vlašimská 8,
257 06 Louňovice pod Blaníkem ([email protected])
Jaroslava Jarolímková-Lipinská, U Kláštera 10, 588 65 Nová Říše
Ing. Mgr. Martin Klaudys, Správa CHKO Blaník, Vlašimská 8, 257 06 Louňovice pod Blaníkem
(martin. klaudys@nature. cz)
Mgr. Jaromír Košťák, J. Morávka 423, 254 01 Jílové u Prahy ([email protected])
XII
Mgr. Václav Kovařík, Bezručova 1254, 256 01 Benešov
Slávka Matoušová, Národní památkový ústav, správa kláštera v Sázavě, Zámecká 72,
285 06 Sázava ([email protected])
Bc. Michala Musilová, Český svaz ochránců přírody, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim
([email protected])
PhDr. Jindřich Nusek, Muzeum Podblanicka, Zámek 1, 258 01 Vlašim
([email protected])
Ing. Pavel Pešout, Český svaz ochránců přírody, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim
([email protected])
Mgr. Stanislav Příhoda, Dolnokralovická 1298, 258 01 Vlašim ([email protected])
Slávka Rýdlová, Bezručova 1257, 256 01 Benešov
Zdeňka Srnská, Pyšelské muzeum, Masarykovo nám. 34, 251 67 Pyšely ([email protected])
Mgr. Lenka Suchanová, Český svaz ochránců přírody, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim
([email protected])
Mgr. Jan Urban, Český svaz ochránců přírody, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim
([email protected])
Jaromír Vlček, Dalkovická 244, 257 63 Trhový Štěpánov ([email protected])
Doc. RNDr. Václav Zelený, CSc., Veverkova 12, 170 00 Praha 7 ([email protected])
přehled plánovaných akcí muzea podblanicka a ČSOP Vlašim
Muzeum Podblanicka – Zámek Vlašim
http://www.muzeumpodblanicka.cz
Výstavy
Otevřeno: 9.00 – 12.00 h., 13.00 – 16.00 h. (pondělí zavřeno).
Do 2. 10. 2011: Zdravíčko, pane doktore. Letní muzejní výstava o zdravotní péči na Podblanicku do roku 1945.
Do 2. 10. 2011: 140 let železnice na Podblanicku. Ve spolupráci s Podblanickým vědecko-technickým klubem železničním Benešov. Vernisáž ve čtvrtek 1. 9. 2011 v 17.00 h.
6. – 30. 10. 2011: Obrazy. Drahomíra a Jaroslav Svobodovi. Vernisáž ve čtvrtek 6. 10. 2011
v 17.00 h.
3. – 20. 11. 2011: Obrazy. Stanislav Příhoda. Vernisáž ve čtvrtek 3. 11. 2011 v 17.00 h.
24. 11. – 30. 12. 2011: Skleněné betlémy. Oblast Železnobrodska. Vánoční výstava. Vernisáž
ve čtvrtek 24. 11. 2011 v 17.00 h.
Čtvrtek 15. 12. 2011: Malujeme s muzeem. Vyhodnocení soutěže a předávání cen.
PŘEDNÁŠKY
Zámek Vlašim, začátek v 17.00 h.
Úterý 13. 9. 2011: František Kavka: 140 let od zahájení provozu dráhy Františka Josefa I. do
Benešova
Úterý 11. 10. 2011: Mgr. Václav Kovařík: Podblanicko – krajina zámeckých parků Úterý 8. 11. 2011: PhDr. Jindřich Nusek: Z filmového archivu Muzea Podblanicka II.
Úterý 13. 12. 2011: PhDr. Ivana Preislerová: Vlašim mezi světovými válkami Pod Blaníkem, roč. XV. (XXXVII.), čís. 3 – příloha
XIII
KONCERTY
Zámek Vlašim.
Čtvrtek 22. 9. 2011: Quarteto consortio. Pocta českým mistrům. Štěpánka Heřmánková – soprán, Sylva Čmugrová – mezzosoprán, Miroslav Laštovka – trubka, Augustin Kužela – klavír.
Začátek v 19.00 h.
Čtvrtek 20. 10. 2011: Humoreska. Navazuje na úspěšný projekt Slovanské tance z Dvořákovy
a Sukovy korespondence. Kristina a Martin Kasíkovi – klavír, Jan Šťastný – mluvené slovo.
Začátek v 19.00 h.
Čtvrtek 10. 11. 2011: Janáčkovo trio. Jiří Pospíchal – housle, Marek Novák – violoncello,
Markéta Janáčková – klavír. Začátek v 19.00 h.
Čtvrtek 8. 12. 2011: Šťastné vánoce. Vánoční koncert. Jakub Pustina – baryton, Richard Pohl
– klavír, Michal Špalko – klarinet. Začátek v 19.00 h.
VÝZNAMNÉ DNY
17. – 18. 9. 2011: Dny evropského dědictví
Otevřeno: 9.00 – 12.00 h. a 13.00 – 16.00 h.
Výjimečně bude zpřístupněna část zámecké půdy s pozdně barokním krovem a bývalá ložnice
Carlose Auersperga, zvaná „erbovní salónek“.
Otevřené stálé expozice: Zámecké parky; Historie zámku Vlašim; Příroda Podblanicka;
S přesnou muškou – tradice střelectví a zbrojařství; Zrcadlo minulosti – dlouhodobá výstava
Otevřené výstavy: Zdravíčko, pane doktore; 140 let železnice na Podblanicku; Město pod věží
aneb Vlašim na dlani; Prohlídka zámeckého sklepení s expozicí Tajemství sklepení; Vyhlídka
ze zámecké věže
Dále 17. 9. 2011: Vlašimská brána, park a Podblanická galerie ČSOP Vlašim – 15. Podblanický plenér
Pátek 28. 10. 2011: Den Středočeského kraje.
Přírodovědná akce
Neděle 2. 10. 2011: Světový festival ptactva. Sledování podzimní migrace ptáků, součástí akce
bude ukázka odchytu a kroužkování ptáků. Sraz na návsi u kapličky v obci Jezero v 8.30 h.
Otevřené expozice: Zámecké parky; Historie zámku Vlašim; Příroda Podblanicka; Zrcadlo minulosti – dlouhodobá výstava; S přesnou muškou – tradice lovectví a zbrojařství, Tajemství sklepení,
Město pod věží aneb Vlašim na dlani.
Pobočka Benešov, Malé náměstí 74, 256 01 Benešov, tel.: 739 203 301
Služby pro veřejnost: 9.00 – 12.00 h., 13.00 – 16.00 h. (pondělí zavřeno).
Do 17. 9. 2011: Historické panenky. Výstava ve spolupráci s Klubem panenek ČR.
22. 9. – 5. 11. 2011: Netopýři – aneb naší přírodou. Výstava. Základní informace o biologii
netopýrů, jejich ochraně a metodách výzkumu.
24. 11. 2011 – 7. 1. 2012: Vánoce v muzeu. Betlémy a vše co s nimi souvisí. Ukázky tvorby
betlémů z vizovického těsta.
VÝZNAMNÉ DNY
Sobota 17. 9. 2011: Dny evropského dědictví. Prohlídka muzea.
Pátek 28. 10. 2011: Den Středočeského kraje. Prohlídka muzea.
Otevřené expozice: Expozice města Benešova a okolí; Náš pluk
Pobočka Růžkovy Lhotice, Zámek 1, 257 65 Čechtice, tel.: 317 842 927
Otevřeno od 3. května, úterý – neděle, 9.00 – 12.00 h., 13.00 – 16.00, na objednání
Otevřené expozice: Hudební tradice Podblanicka
Exteriér: Procházka krásnou zahradou
Změna programu vyhrazena.
XIV
Český svaz ochránců přírody Vlašim
http://www.csopvlasim.cz
Pátek 16. 9. 2011: Pojďte s námi na biovečeři. Akce u příležitosti Měsíce biopotravin. Účastníci
získají informace o bioproduktech a ekologickém zemědělství, nabídce biopotravin v obchodech nebo u pěstitelů v okolí. Společně si z biopotravin něco dobrého uvaříme nebo upečeme.
Pomůže nám, když svou účast předem ohlásíte na tel. 317 845 169 nebo na e-mailu jana.
[email protected]. Začátek v 17.00 h. Akci podpořil Středočeský kraj.
Sobota 17. 9. 2011: Podblanický plenér. Patnáctý ročník výstavy obrazů v zámeckém parku za
Vlašimskou bránou za účasti regionálních a pražských výtvarníků – součást Dnů evropského
dědictví. Součástí bude i výstava prací dětí mateřských škol ve Vlašimi a Domašíně na téma
„Děti a park“. Zahájení a vernisáž ve 14.00 h., od 16.30 h. prohlídka Podblanické galerie ČSOP
Vlašim a beseda. Vstup zdarma. Akci podpořil Středočeský kraj.
22. – 24. 9. 2011: Ekologická olympiáda. Soutěž středoškoláků v teoretických znalostech
i praktických dovednostech tříčlenných družstev. Středočeské kolo EO organizují Okresní
sdružení ČSOP Benešov a Český svaz ochránců přírody Vlašim. Podblanické ekocentrum
ČSOP Vlašim.
30. 9. – 2. 10. 2011: Víkendová terénní hra. Dobrodružně pojatá víkendovka pro Mladé ochránce přírody a další dětské kolektivy. Místem konání je Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim
a okolí Vlašimi. Ubytování je zajištěno v ekocentru ve Vlašimi.
4. – 20. 10. 2011: Lesní poklady. Výstava dětských prací z víkendové soutěže pro dětské kolektivy a oddíly Mladých ochránců přírody. Přednáškový sál v přízemí Podblanického ekocentra
ČSOP Vlašim, otevřeno 9.00 – 12.00 h. a 13.00 – 16.00 h., vstupné dobrovolné.
Úterý 11. 10. 2011: Výtvarná výchova v globálních souvislostech. Jaké podoby může mít
současné výtvarné umění různých kontinentů? Co se v něm odráží? Na jaké globální problémy
poukazuje? Na tyto a jiné otázky můžete hledat odpovědi na semináři, který pořádá ČSOP
Vlašim ve spolupráci se Společností pro fairtrade v Domě ochránců přírody v Praze.
Sobota 15. 10. 2011: Podblanický farmářský trh. Farma Blaník v Ostrově u Veliše.
Pátek 28. 10. 2011: Veřejná výsadba stromů ve Vorlinské aleji. Součást celostátní akce
Rekord v sázení stromů.
Středa 2. 11. 2011: Pedagogická konference
Sobota 5. 11. 2011: Výlov rybníka Kačák v Jinošově. Prodej ryb živých i pečených.
Změna programu vyhrazena.
Stálá výstava Vlašimský zámecký park (ve Starém hradu). Výstava kolorovaných rytin
A. Pucherny s historickými motivy parku, informační panely a exponáty k historii parku, jeho
obnově, přírodních zajímavostech apod., vyhlídková věž. Výstava je součástí exkurzního
okruhu vlašimským zámeckým parkem zajišťovaného Podblanickým infocentrem.
Podblanická galerie. Stálá výstava podblanických umělců ve Vlašimské bráně. V květnu
a září otevřeno v sobotu a neděli, v období od 1. 6. do 31. 8. denně, po předchozí dohodě
i mimo sezónu. Provozní doba: 10.00 – 12.00 h., 13.00 – 16.00 h.
Činnost a akce Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim – krajského střediska
environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty – podporuje Středočeský kraj.
XV
Ekoporadna – Poradenství a pomoc v otázkách životního prostředí.
Přízemí Podblanického ekocentra ČSOP, Pláteníkova 264, Vlašim, vlevo za hlavním vchodem.
Osobně: pondělí až pátek, 9.00 – 12.00 h., 13.00 – 17.00 h.
Písemně e-mailem: [email protected]
Telefonicky: 317 845 169, 317 845 965
Webové rozhraní: http://www.csopvlasim.cz/ekoporadna
Ekoobchůdek a E-shop
Ekoobchůdek – Přízemí Podblanického ekocentra ČSOP,
Pláteníkova 264, Vlašim, vlevo za hlavním vchodem.
OTEVŘENO
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
9.00 – 12.00 h., 13.00 – 15.00 h.
9.00 – 12.00 h., 13.00 – 17.00 h.
9.00 – 12.00 h., 13.00 – 17.00 h.
9.00 – 12.00 h., 13.00 – 17.00 h.
9.00 – 12.00 h., 13.00 – 15.00 h.
v období od 1. 5. do 30. 9. také o víkendech (10.00 – 12.00 h., 13.00 – 16.00 h.)
E-SHOP: http://www.csopvlasim.cz/eshop/
NABÍZÍME
– vlastivědnou a přírodovědnou literaturu, plakáty
– biopotraviny z ekologického zemědělství (káva, čaj, čokoláda, sladkosti, třtinový cukr,
bylinné a dětské čaje Sluneční brána, biovíno z Moravy a další)
– potraviny z konopí (pochoutky, pivo, limonády, konopný olej lisovaný za studena),
konopnou kosmetiku Cannaderm a další textilní výrobky z konopí,
– ekologické čisticí prostředky Qalt Excel (středočeský výrobce Qalt Rakovník, s. r. o.) a Ecover
– originální ručně malovaná trička z Ateliéru Ella Erba (Jitka Němečková, Chotýšany)
– keramiku: hrnečky, svícny, aromalampy (ruční práce, vyrábí Ivana Syslová, Chotýšany)
– šperky: originální ruční práce – náušnice, náramky, soupravy
– řemeslné výrobky, ptačí budky, krmítka, domečky pro hmyz, krmivo pro ptáky
a další k přírodě i člověku šetrné výrobky.
XVI

Vlastivědný časopis Benešovska, Vlašimska, Voticka

Transkript

Podobné dokumenty