Opakování ročníků v povinném vzdělávání v Evropě

Transkript

Opakování ročníků
v povinném vzdělávání v Evropě:
předpisy
p
p y a statistické údaje
j
BG
Evropská komise
Opakování ročníků
v povinném vzdělávání v Evropě:
předpisy a statistické údaje
Tento dokument vydala Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast
(EACEA P9 Eurydice).
Publikace vyšla tiskem v jazyce anglickém (Grade Retention during Compulsory Education in
Europe: Regulations and Statistics), francouzském (Le redoublement dans l'enseignement
obligatoire en Europe: réglementations et statistiques) a německém (Klassenwiederholung
während der Pflichtschulzeit in Europa: Regelungen und Statistiken).
ISBN 978-92-9201-182-6
doi:10.2797/60430
Publikace je k dispozici také na internetu (http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice).
Konečné znění textu: leden 2011.
© Education, Audiovisual and Culture Executive Agency, 2011.
© Dům zahraničních služeb, 2012.
Obsah publikace může být částečně reprodukován, s výjimkou reprodukce pro komerční
účely. Výňatku musí předcházet úplný odkaz na „Eurydice, informační síť o vzdělávání
v Evropě“ s datem vydání publikace.
Žádosti o povolení reprodukovat celou publikaci je třeba adresovat EACEA P9 Eurydice.
Education, Audiovisual and Culture Executive Agency
P9 Eurydice
Avenue du Bourget 1 (BOU2)
B-1140 Brussels
Tel. +32 2 299 50 58
Fax +32 2 292 19 71
E-mail: [email protected]
Website: http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice
PŘEDMLUVA
Je mi velkým potěšením, že mohu představit tuto studii sítě Eurydice zabývající se klíčovým tématem
opakování ročníků. Toto téma je součástí rozsáhlejšího boje proti školní neúspěšnosti a předčasným
odchodům ze škol. Tyto problémy jsou již dlouhou dobu prioritami národních vzdělávacích politik a
nyní se staly významnou prioritou i politiky evropské. Strategie Evropa 2020, jejímž cílem je ukončit
ekonomickou krizi a zajistit inteligentní růst podporující začlenění, obsahuje závazek snížit procentní
podíl dětí, které předčasně ukončují školní docházku, ze současných 14,4 % pod hranici 10 % do roku
2020. Strategie pro boj se školní neúspěšností jsou proto ústředním tématem diskusí na evropské
úrovni. To vše znovu vyvolalo zájem o praxi při opakování ročníků a jejich vliv na děti, které mají ve
škole potíže, a stalo se předmětem výzkumů.
Sdělení nazvané „Zlepšování schopností pro 21. století: agenda pro evropskou spolupráci v oblasti
školství“ (Evropská komise, 2008a) komentovalo praxi opakování ročníků jakožto strategii pro boj
s obtížemi v učení následujícím způsobem:
„v některých vzdělávacích systémech opakuje ročník během studia až 25 % žáků, zatímco
v jiných jsou takové případy velmi vzácné. Jedná se o nákladné řešení. Někteří z těch, kteří
opakují ročník, sice zpoždění doženou, naprostá většina však nikoli. Podíl žáků, kteří opakují
ročník, je podstatně vyšší u dětí ze socioekonomicky znevýhodněných skupin a dlouhodobé
výsledky jsou u těchto žáků často horší než u slabých žáků, kteří ročník neopakovali.“
Aby bylo možno dosáhnout cílů stanovených na evropské úrovni, je nutné zavádět účinné vzdělávací
politiky založené na vědeckých důkazech. Obdobně se mohou jednotlivé země učit od sebe
navzájem, mohou si vyměňovat své dobré zkušenosti a na tomto základě kriticky zkoumat a zlepšovat
vlastní politiky. Aby Evropská komise lépe poznala praxi na národní úrovni týkající se opakování
ročníků, pověřila síť Eurydice zpracováním srovnávací analýzy politik, jež existují v evropských
zemích.
3
Opakování ročníku v povinném vzdělávání v Evropě: předpisy a statistické údaje
Jsem přesvědčena, že tato studie obsahuje cenný přehled právních předpisů i praktických postupů
týkajících se opakování školních ročníků a že o ni pracovníci odpovědní za vzdělávací politiky,
odborníci z praxe i širší veřejnost projeví velký zájem.
Androulla Vassiliou
Komisařka pro
vzdělávání, kulturu, mnohojazyčnost a mládež
4
OBSAH
Předmluva
3
Úvod
7
Kapitola 1: Podmínky pro přijímání do povinného primárního vzdělávání
9
1.1. Kritéria pro přijetí
9
1.1.1. Věk pro přijetí
9
1.1.2. Další kritéria pro přijetí
11
1.2. Účastníci rozhodovacího procesu
13
1.3. Opatření pro nepřijaté žáky
16
1.4. Statistické údaje
17
Kapitola 2: Opakování ročníků v primárním vzdělávání
21
2.1. Existující předpisy
21
2.2. Kritéria pro opakování ročníků
23
2.3. Možnosti opravy na konci školního roku
26
2.4. Přechod z primárního do sekundárního vzdělávání a opakování ročníků
27
2.5. Účastníci rozhodovacího procesu o opakování ročníků
28
2.5.1. Úloha kvalifikovaných pedagogů uvnitř školy i mimo ni
28
2.5.2. Úloha rodičů
31
34
5
Opakování ročníků v povinném vzdělávání v Evropě: předpisy a statistické údaje
Kapitola 3: Opakování ročníků v nižším sekundárním vzdělávání
41
41
3.1.1. Docházka, situace v rodině a chování
42
3.1.2. Pokrok žáků v učení
43
3.2. Omezení při opakování ročníků
45
3.2.1. Příležitosti dohnat učivo na konci školního roku
45
3.2.2. Podmíněný postup
46
3.2.3. Omezený počet opakovaných ročníků
46
3.2.4. Změna zaměření vzdělávání nebo školy je alternativou k opakování ročníků
47
3.3. Opatření při opakování ročníků
48
49
49
51
54
Hlavní závěry
59
Bibliografie
61
Glosář
71
Kódová označení zemí
71
Glosář
72
Seznam obrázků
73
Poděkování
75
6
ÚVOD
Tato studie je příspěvkem sítě Eurydice k diskusi o školní neúspěšnosti a předčasném ukončování
školní docházky v rámci politiky Evropské komise v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (Evropská
komise, 2011) (1). Ve všech vzdělávacích systémech se pokrok žáků v průběhu školního roku tou či
onou formou hodnotí a zavádějí se různá opatření, která mají žáky s obtížemi v učení podporovat a
která mají zajišťovat, aby tito žáci dosáhli potřebné úrovně. V mnoha zemích mají žáci, kteří ani přes
podpůrná opatření zavedená v průběhu roku nebyli schopni dosáhnout uspokojivého pokroku, na
konci školního roku možnost ročník opakovat. Je nutno ale hned na začátku zdůraznit, že
problematiku postupu do vyššího ročníku nelze oddělovat od společenských souvislostí a tradic
spojených se vzděláváním v dané zemi. Tím se vysvětluje, proč se četnost opakování i používaná
kritéria mohou mezi jednotlivými zeměmi značně lišit.
Tato studie se zaměřuje na platné předpisy (2) vztahující se k opakování školních ročníků v primárním
a nižším sekundárním všeobecném vzdělávání v členských zemích sítě Eurydice. Ve většině zemí
tyto úrovně odpovídají povinnému vzdělávání v denní formě. Různá podpůrná opatření, která existují
v každé zemi, a individuální pomoc poskytovaná žákům s potížemi v učení nejsou v této studii brány
v úvahu. Studie se zaměřuje pouze na hlavní proud vzdělávání. To znamená, že pokud existují
samostatné předpisy, oddělené třídy nebo zařízení mimo hlavní proud vzdělávání pro děti se
speciálními vzdělávacími potřebami nebo pro děti přistěhovalců, nejsou ani tato opatření do studie
zařazena. Z této analýzy jsou rovněž vyřazeny otázky týkající se předčasného vstupu do školy a
zrychleného postupu talentovaných žáků.
Tato analýza zahrnuje tři významné etapy povinného vzdělávání. Kapitola 1 je věnovaná vstupu do
primárního vzdělávání. Teoretický věk pro zahájení povinného vzdělávání a konkrétní datum
v kalendářním roce, kdy dítě tohoto věku dosáhne, se mezi vzdělávacími systémy liší. V některých
zemích není věk jedinou podmínkou pro vstup do školy. V úvahu mohou být brána kritéria jako zralost
a stupeň vývoje dítěte, která mohou být zároveň i mezi faktory pro zdůvodnění odkladu zahájení
školní docházky. Kapitoly 2 a 3 se zabývají předpisy spojenými s pokrokem žáků v učení a jejich
postupem do vyššího ročníku v primárním a nižším sekundárním vzdělávání. Tyto dvě kapitoly
zkoumají několik aspektů týkajících se opakování ročníků, jako jsou kritéria stanovená pro rozhodnutí
o opakování, omezení, která limitují jeho použití, příležitosti, které mají pomoci žákům dohnat
zpoždění, a účastníci rozhodovacího procesu. Na konci každé kapitoly je oddíl věnovaný dostupným
statistickým údajům o počtech žáků zahajujících primární vzdělávání později a o počtech žáků
opakujících ročník. Tyto údaje pomáhají lépe pochopit rozdíly mezi zeměmi, pokud jde o metodu
opakování ročníků v praxi a o její použití. Tato statistická sekce obsahuje údaje pro školní rok 2007/08
z databáze Eurostatu a z výzkumu PISA 2009.
(1) Závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné
přípravy („ET 2020"), 2009/C 119/02, 28. 5. 2009.
(2)
Národní dokumenty upravující přijímání dětí do primárního vzdělávání a postup žáků povinným vzděláváním jsou
uvedeny v odkazech.
7
Tato studie se vztahuje ke školnímu roku 2009/10 a zahrnuje všechny země zapojené v síti Eurydice.
Srovnávací analýzu zpracovalo oddělení Eurydice EACEA na základě podrobných národních popisů
vzdělávacích systémů zveřejněných na webových stránkách Eurydice. Informace doplnila a
aktualizovala národní oddělení během verifikace této studie. Poděkování všem, kteří se na vzniku
studie podíleli, je umístěno na jejím konci.
8
KAPITOLA 1: PODMÍNKY PRO PŘIJÍMÁNÍ DO POVINNÉHO PRIMÁRNÍHO
VZDĚLÁVÁNÍ
Tato kapitola se zaměřuje na přijímání dětí do povinného primárního vzdělávání (ISCED 1). Úředně
stanovený věk pro zahájení povinného primárního vzdělávání se v Evropě mezi jednotlivými zeměmi
liší. Mezi zeměmi rovněž existují rozdíly v období, kdy dítě musí tohoto zákonem stanoveného věku
dosáhnout. Při vstupu dítěte do prvního ročníku primárního vzdělávání se mohou použít i jiná kritéria a
následně může být vstup do povinného primárního vzdělávání odložen. Některé děti mohou proto
zahájit první ročník primárního vzdělávání v době, kdy jsou již o rok starší, než je teoretický věk
vstupu. Je proto nutné, aby se o procesu přijímání do primárního vzdělávání uvažovalo v souvislosti
s přechodem žáků do vyššího ročníku.
O různých kritériích, jež musí dítě splnit, aby bylo přijato do prvního ročníku povinného primárního
vzdělávání, pojednává první oddíl této kapitoly. Druhý oddíl sleduje kritéria při rozhodování o odkladu
zahájení školní docházky. Třetí oddíl klade důraz na opatření pro děti, které nejsou přijaty do prvního
ročníku primárního vzdělávání, zatímco poslední oddíl obsahuje odhad procentního podílu žáků, kteří
dosáhli věku požadovaného pro vstup do školy, ale zůstávají stále na preprimární úrovni.
Při srovnávání různých politik a praxe při přijímání do primárního vzdělávání v Evropě se tato analýza
věnuje pouze věku stanovenému právními předpisy. Předčasný vstup do primárního vzdělávání ani
zvláštní podmínky pro přijímání žáků se speciálním vzdělávacími potřebami nejsou brány v úvahu.
1.1. Kritéria pro přijetí
Ve většině zemí se začátek povinného vzdělávání shoduje se začátkem primárního vzdělávání.
Téměř ve všech zemích musí být děti, které dosáhly věku pro zahájení povinné školní docházky,
přihlášeny do některé vzdělávací instituce. V některých zemích musí děti navštěvovat zařízení
preprimárního vzdělávání. Poslední ročník preprimárního vzdělávání je povinný v Řecku, na Kypru,
v Maďarsku a v Polsku, zatímco v Lotyšsku a v Lucembursku jsou povinné poslední dva ročníky.
V Dánsku je od roku 2009 povinná preprimární třída (børnehaveklasse), která je součástí folkeskole
(primární a nižší sekundární škola) a přijímá děti od 6 let.
1.1.1. Věk pro přijetí
Věk stanovený zákonem je kritériem pro vstup do povinného primárního vzdělávání ve všech zemích.
Ve většině zemí (24) je tímto věkem 6 let. 5 let je uzákoněno na Maltě a v Nizozemsku a také ve
Spojeném království (Anglie a Wales). Nejnižší věk 4 roky je v Severním Irsku. Nejvyšší věk 7 let je ve
třech pobaltských zemích, ve dvou zemích střední Evropy (Bulharsko a Polsko) a ve třech severských
zemích (Dánsko, Finsko a Švédsko). V Polsku bude od roku 2012 primární vzdělávání zahajováno ve
věku 6 let.
9
Ve všech zemích zákon stanoví určité datum nebo období v roce, k němuž dítě musí dosáhnout věku
požadovaného pro vstup do primárního vzdělávání. Ve většině zemí dítě zahajuje primární vzdělávání
po dosažení zákonem stanoveného věku v průběhu kalendářního roku. Není nutné, aby dítě dosáhlo
tohoto věku na začátku školního roku, ale musí ho dosáhnout před koncem roku kalendářního.
Spojené království (Anglie a Wales) tvoří výjimku, pokud jde o okamžik zahájení školní docházky. Děti
dosahují potřebného věku v různých obdobích školního roku – na začátku trimestru po dosažení 5 let,
tj. v září, v lednu nebo v dubnu. Mnoho dětí ale vstupuje do primárního vzdělávání dříve, než
dosáhnou věku pro zahájení povinné školní docházky, nejčastěji v září následujícím po jejich
4. narozeninách. Děti se běžně učí v přípravných třídách (ISCED 0) v primární škole až do září
následujícího po jejich 5. narozeninách, kdy automaticky přejdou do prvního ročníku.
V dalších jedenácti zemích musí dítě dosáhnout zákonem stanoveného věku před určitým datem. To
znamená, že dítě, které dosáhne požadovaného věku po tomto datu, musí čekat na vstup do
primárního vzdělávání až do začátku příštího školního roku. Referenční datum obvykle odpovídá
začátku školního roku. Tak je tomu v České republice, na Kypru (3), v Lucembursku, v Rakousku,
v Portugalsku, v Rumunsku, na Slovensku a v Lichtenštejnsku a o něco později, v říjnu, v Estonsku.
V Severním Irsku je rozhodujícím datem 1. červenec, takže dítě, jež má 4. narozeniny po tomto datu,
dosáhne věku pro zahájení povinné školní docházky až v září následujícího roku. Ve Skotsku trvá
referenční období až do konce března, což umožňuje, aby žáci narození na konci nebo na začátku
kalendářního roku mohli být přijati do primárního vzdělávání na začátku školního roku. V Německu
jsou do primární školy přijímáni žáci, kteří dosáhli 6 let před koncem září. Toto referenční období si ale
mohou jednotlivé spolkové země upravovat. V Berlíně a ve spolkových zemích Bavorsko a Severní
Porýní-Vestfálsko je referenční období prodlouženo do 31. prosince – všechny děti, které dosáhnou
6 let do konce kalendářního roku, tak zahajují povinné vzdělávání po letních prázdninách.
Ve čtyřech z těchto zemí může být za určitých podmínek dětem, které dosáhnou požadovaného věku
v průběhu měsíce, jenž následuje po stanoveném referenčním datu, poskytnuta možnost přijetí do
prvního ročníku primárního vzdělávání. V České republice mohou být přijaty do školy děti, jež
dosáhnou 6 let mezi začátkem školního roku v září a koncem prosince. Záleží na tom, zda jejich
zákonný zástupce předloží odpovídající žádost a školské poradenské zařízení na základě posudku
potvrdí, že je dítě pro školu připraveno. V březnu 2009 školský zákon prodloužil období pro přijetí až
do konce června daného školního roku. To znamená, že pro přijetí dětí narozených mezi začátkem
ledna a koncem června musí jejich zralost posoudit odborník (tj. neurolog, pediatr atd.), který přijetí
doporučí. V Rakousku může být dítě, které dosáhne úředně stanoveného věku 6 let před 1. březnem
následujícím po zahájení školního roku, přijato do prvního ročníku primárního vzdělávání na žádost
rodičů a na základě dokladu, že je dostatečně duševně i sociálně zralé, aby mohlo školu navštěvovat.
V Portugalsku jsou děti narozené mezi 16. zářím a 31. prosincem přijímány do ensino básico, pokud si
to rodiče nebo zákonní zástupci přejí. Jediným omezením je počet volných míst ve škole.
V Rumunsku musí rodiče nebo zákonní zástupci dětí narozených mezi začátkem školního roku a
koncem kalendářního roku o vstup do prvního ročníku požádat. Aby bylo dítě přijato, musí prokázat
stupeň své tělesné a duševní zralosti nebo všeobecného vývoje.
(3) Primární vzdělávání je povinné pro všechny děti, které před začátkem školního roku k 1. září dosáhly 5 let a 8
měsíců. To znamená, že všem dětem musí být 6 let před koncem kalendářního roku, aby byly do školy přijaty.
10
Děti, které nedosáhly požadovaného věku před referenčním datem nebo v průběhu daného období,
zůstávají na preprimární úrovni. Tyto děti zahájí primární vzdělávání následující rok a budou o jeden
rok starší, než je úředně stanovený věk vstupu. V důsledku toto je v těchto zemích podle
mezinárodních statistik (viz oddíl 1.4) větší počet dětí, jejichž věk je na začátku primárního vzdělávání
o jeden rok opožděn.
1.1.2. Další kritéria pro přijetí
Jak ukazuje obr. 1.1, ve 14 zemích je dosažení požadovaného věku jedinou podmínkou pro přijetí do
prvního ročníku primárního vzdělávání. Tato situace je obdobná v dalších 8 zemích (Lotyšsko, Polsko,
Slovensko, Slovinsko, Finsko, Švédsko a Turecko), ale rodiče mají právo vstup svých dětí do prvního
ročníku odložit. Ve všech ostatních zemích existují kromě věku ještě další kritéria stanovená
školskými orgány. Dítě, které dosáhlo požadovaného věku, může zůstat v preprimárním vzdělávání,
jestliže nesplňuje další podmínky nutné pro zahájení povinného vzdělávání.
Nejčastěji používaná kritéria vycházejí z teorie, že dítě musí dosáhnout určitého stupně vývoje,
zralosti nebo připravenosti, aby mohlo zahájit primární vzdělávání. Děti, které nejsou považovány za
dostatečně připravené pro primární školu, zůstávají na preprimární úrovni ještě rok, což je doba nutná
pro jejich přípravu na nový svět primárního vzdělávání a jeho požadavky.
Toto pojetí požadovaného stupně vývoje je uplatňováno tak, že se vztahuje na celkový vývoj dítěte
(jako je tomu v Belgii, v Dánsku, v Německu a na Islandu) nebo upřesňuje jeho četné a různé
rozměry: tělesný, duševní a sociální. V Estonsku se tělesný, duševní a sociální vývoj dítěte používá
jako přijímací kritérium pouze v případě, že rodiče uvažují o podání žádosti o roční odklad. Obdobně
je tomu v Belgii. V Turecku dítě nemusí dítě zahájit preprimární vzdělávání, i když dosáhne
požadovaného věku, jestliže se rodiče domnívají, že stupeň jeho tělesného vývoje je nedostatečný.
V několika dalších zemích se klade důraz na zralost a připravenost dítěte pro primární vzdělávání.
V Rakousku vstupují do primárního vzdělávání na primární škole (Volksschule) na začátku školního
roku všechny děti ve věku pro zahájení povinné školní docházky. Na základě kritéria zralosti jsou děti
přijímány do preprimárního stupně (Vorschulstufe) nebo do prvního ročníku. V České republice je
nutno určit, zda je dítě tělesně a duševně připraveno. Podobně v Lotyšsku se posuzuje připravenost
dítěte z psychologického a zdravotního hlediska. V Maďarsku se vyžaduje „prohlášení o připravenosti“
jako doklad, že se dítě může začít vzdělávat v altalános iskola (primární a nižší sekundární škola). Na
Kypru se zralost a připravenost dítěte berou v úvahu při přechodu z posledního povinného
preprimárního ročníku v nipiagogeio do prvního ročníku primární školy (dimotiko scholeio). Obdobně
na Slovensku zákon stanoví, že školní docházka začíná, když dítě dosáhne požadovaného věku a
školní zralosti. Jestliže dítě nedosáhlo školní zralosti a jeho zákonný zástupce předloží žádost, může
být vstup do prvního ročníku odložen.
V Lichtenštejnsku je nejdůležitějším kritériem při rozhodování o přijetí dětí do primární školy
(Primarschule) Schulfähigkeit. Tento termín znamená „připravenost na školu“ a zahrnuje tři
samostatná kritéria: úroveň rozvoje dítěte, požadavky školy a rodinné/domácí prostředí. Tato kritéria
jsou na sobě závislá a dítě nelze posuzovat na základě pouze jednoho, případně dvou kritérií, a
vyřadit ostatní.
11
V Lucembursku je jediným kritériem pro postup dítěte z preprimárního do primárního vzdělávání
úroveň jeho znalostí. V této zemi je totiž vstup do primární školy přechodem z prvního stupně cycle
d'apprentissage (stupeň povinného vzdělávání od druhého roku) do druhého stupně. Postup
z jednoho stupně do dalšího v rámci základního vzdělávání je regulován, to znamená, že na konci
prvního stupně cycle d'apprentissage probíhá hodnocení. Hodnoticí zpráva má potvrdit, že se u žáka
rozvinuly potřebné dovednosti, aby mohl úspěšně pokračovat v učení na druhém stupni cycle
d'apprentissage. Tímto způsobem může být rozhodnuto, že žák musí strávit další rok na prvním stupni
(v preprimárním vzdělávání), aby dosáhl úrovně dovedností požadované na konci tohoto stupně (4).
Ve Vlámském společenství Belgie vstoupily ve školním roce 2010/11 v platnost nové podmínky pro
přijímání do hlavního proudu primárního vzdělávání ve vlámském jazyce. Děti ve věku 5 nebo 6 let
musí mít v předcházejícím roce dostatečnou docházku do zařízení preprimárního vzdělávání ve
vlámském jazyce. Pokud tomu tak není, vyžaduje se jazykový test, na jehož základě se rozhodne, zda
dítě potřebuje setrvat v preprimárním vzdělávání ještě jeden rok.
Obr. 1.1: Kritéria pro přijetí do prvního ročníku primárního vzdělávání (ISCED 1),
2009/10
Stupeň vývoje/zralost/připravenost
Pokrok v učení
Jediným kritériem je dosažený věk
Přijetí
Odklad přijetí dítěte je možný pouze na žádost rodičů
UK (1) = UK-ENG/WLS/NIR
Zdroj: Eurydice.
Doplňující poznámky
Irsko: Informace nejsou ověřeny na národní úrovni.
Maďarsko: Rodiče mají právo odložit přijetí jejich dítěte do prvního ročníku i přes kladné výsledky při hodnocení připravenosti
na školu.
Vysvětlivky
Specifické přijímací podmínky pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami nejsou v tomto obrázku zohledněny. V zemích
označených bílým symbolem je dosažení úředního věku pro vstup do školy jediným kritériem stanoveným školskými orgány, ale
odklad je na žádost rodičů možný.
Podrobněji viz oddíl 1.2.
(4) Zde se jedná o přijetí do povinného primárního vzdělávání ve věku 6 let. Pokud jde o povinné vzdělávání na
preprimární úrovni ve věku 4 let, může být přijetí na žádost rodičů odloženo o jeden rok, pokud ho schválí místní
úřad a pokud je zdravotní stav či tělesný nebo intelektový vývoj dítěte důvodem pro toto opatření. K žádosti
předkládané místnímu úřadu je připojeno osvědčení pediatra. Tím se vysvětluje, proč některé děti mohou zahájit své
preprimární vzdělávání jeden rok po dosažení úředně stanoveného věku.
12
1.2. Účastníci rozhodovacího procesu
Rozhodnutí o odkladu nástupu dítěte do prvního ročníku primárního vzdělávání, když dosáhne věku
pro zahájení povinné školní docházky, není jen výsledkem aplikace určitých kritérií, ale také složitého
hodnoticího a rozhodovacího procesu, do něhož jsou zapojeni různí činitelé.
Ve třech zemích je vzdělávací instituce, kam má dítě nastoupit do prvního ročníku primární úrovně,
jediným činitelem, který rozhoduje o přijetí nebo o odkladu. V Německu jsou ve většině spolkových
zemí kontrolní orgány v primární škole (Grundschule) zákonem zmocněny vyžadovat, aby děti, které
ještě nedosáhly požadovaného stupně vývoje, navštěvovaly Schulkindergarten nebo Vorklasse.
V Lucembursku o tom, zda dítě splnilo cíle požadované na konci prvního (preprimárního) stupně a
může být přijato do druhého stupně (primárního vzdělávání), rozhoduje učitelský sbor (équipe
pédagogique). V Rakousku, kde jsou všechny děti přijímány do primární školy (Volksschule), je to
ředitel školy, kdo určuje zralost dítěte a následně rozhoduje, zda je dítě připraveno zahájit primární
úroveň, nebo zda potřebuje navštěvovat přípravný stupeň Vorschulstufe.
V Maďarsku o přijetí dítěte do primárního vzdělávání rozhoduje na základě hodnocení zralosti ředitel
altalános iskola. Učitel preprimárního zařízení po konzultaci s rodiči vydá „prohlášení o připravenosti“
nutné pro přijetí. Toto prohlášení vychází ze sledování vývoje dítěte v průběhu jeho docházky do
preprimárního zařízení. Jestliže dítě preprimární zařízení nenavštěvovalo, nebo v případě
pochybností, nesouhlasu rodičů nebo negativního názoru óvoda, vydá „prohlášení o připravenosti“
pedagogický poradenský orgán, který dítě pečlivě posoudí. Konečné rozhodnutí o přijetí dítěte učiní
ředitel altalános iskola, i když v některých případech může být v rozporu s prohlášením, které uvádí,
že dítě není pro školu připraveno; tyto případy jsou však vzácné.
V mnoha zemích hrají význačnou roli při přijímání dětí do primárního vzdělávání jejich rodiče. Existují
případy, kdy vzdělávací instituce navrhne, že by přijetí dítěte mělo být odloženo, ale bez souhlasu
rodičů nelze učinit žádné rozhodnutí. V jiných situacích se otázka odkladu projednává pouze na
žádost rodičů. V tom případě je nutno provést šetření, aby se zjistilo, zda žádost bude vyřešena
kladně, nebo zda bude zamítnuta.
Přestože ve všech třech společenstvích Belgie mohou být do návrhu, aby dítě setrvalo v preprimárním
vzdělávání, zapojeny tři složky, převažuje rozhodnutí rodičů (5). V Německy mluvícím společenství
mají rodiče právo žádat o setrvání dítěte v preprimárním vzdělávání nebo s ním musí souhlasit (6), ve
Vlámském a Francouzském společenství mají konečné rozhodující slovo rodiče. Dalšími účastníky
jsou ředitel školy (ve Francouzském a Německy mluvícím společenství), učitelé preprimární úrovně,
kteří vyjadřují svůj názor, a psychologicko-zdravotně-sociální centrum, které dítě posuzuje (známé
jako CPMS, centre psycho-médico-social ve Francouzském společenství, PMS, Psycho-MedizinischSoziales Zentrum v Německy mluvícím společenství a CLB, centrum voor leerlingen-begeleiding, ve
(5)
(6)
Podle nových přijímacích postupů od školního roku 2010/11 rodiče nemají poslední slovo, pokud v průběhu
posledního ročníku preprimárního vzdělávání byla docházka jejich dítěte nedostatečná, tj. dítě bylo přítomno méně
než 185 půldnů nebo 220 dnů v roce a nesložilo jazykový test. Jestliže dítě test složilo, zůstává rodičům právo
rozhodnout o tom, zda jejich dítě zůstane v preprimárním vzdělávání ještě další rok.
Pokud dítě nenavštěvovalo zařízení na preprimární úrovni, vyjádření PMS stačí, aby dítě nezahájilo první ročník
primárního vzdělávání a aby bylo na jeden rok zapsáno na preprimární úroveň.
13
Vlámském společenství). Dítě je tímto způsobem hodnoceno pouze v případě, kdy se jedná o odklad
jeho vstupu do prvního ročníku primárního vzdělávání.
V České republice hodnotí připravenost všech dětí primární škola při zápisu do prvního ročníku. Na
základě výsledků jsou rodiče nebo zákonní zástupci informováni o možnosti odložit začátek
primárního vzdělávání jejich dítěte. Jsou to tedy rodiče nebo zákonní zástupci, kdo žádá o odklad.
Jestliže tak učiní, probíhá doplňkové hodnocení. Konečné rozhodnutí o odkladu ale závisí zcela na
rodičích nebo zákonných zástupcích.
V Dánsku v případě, že existují pochybnosti o tom, zda je dítě pro primární vzdělávání připraveno,
posuzují, hodnotí a rozebírají, co je pro dítě nejlepší, společně rodiče, preprimární zařízení nebo jiné
zařízení denní péče a škola, do níž má dítě nastoupit. Místní úřad pak může rozhodnout, že přijetí do
primárního vzdělávání může být o jeden rok odloženo, na věk 7 let, ale vždy na žádost rodičů nebo
s jejich souhlasem.
V Estonsku mají rodiče právo odložit vstup jejich dítěte do prvního ročníku primárního vzdělávání.
Vývoj dítěte hodnotí preprimární instituce nebo přípravné skupiny zařazené do põhikool (primární a
nižší sekundární instituce), které dítě navštěvuje. Rodiče mohou použít hodnoticí zprávu jako podklad
při rozhodování, zda vstup odložit či neodložit. V tomto případě je vývoj dítěte považován za
podmínku pro přijetí. Jestliže se rodiče rozhodnou pro odklad, musejí toto rozhodnutí konzultovat
s poradním výborem složeným ze speciálního pedagoga, logopeda, psychologa, sociálního
pracovníka a zástupce úřadu obce nebo města. V případě, že preprimární instituce nesouhlasí
s odkladem, nejsou rodiče povinni konzultovat s poradním výborem a mohou se rozhodnout sami.
V Estonsku je žádost o odklad i konečné rozhodnutí výhradním právem rodičů dítěte.
Na Kypru je pro prodloužení docházky do nipiagogeio o další rok nutný souhlas rodičů. Učitel
nipiagogeio vyhodnotí problémy vývoje a zralosti dítěte a může požádat, aby dítě setrvalo v posledním
ročníku nipiagogeio. V některých případech je vyžadován názor pedagogického psychologa.
V Lotyšsku k odkladu přijetí dítěte ve věku pro zahájení povinné školní docházky do primární školy
dochází na základě žádosti rodičů, k připravenosti dítěte na školu se musí vyjádřit rodinný lékař nebo
psycholog. Konečné rozhodnutí činí instituce primární úrovně.
V Polsku školský zákon stanoví, že rodiče při zápisu svého dítěte do prvního ročníku primárního
vzdělávání mohou požádat o odklad vstupu do školy na další rok. Žádost musí být zdůvodněna a
odklad může být pouze o jeden rok. Rozhodnutí činí ředitel školy ve spádové oblasti dítěte po
konzultaci se střediskem pedagogicko-psychologické podpory. Roli hrají i učitelé preprimárního
zařízení, kteří rodičům sdělují svůj názor na setrvání dítěte na preprimární úrovni ještě jeden rok.
Ve Slovinsku mohou rodiče navrhnout odklad vstupu jejich dítěte do prvního ročníku osnovne šole.
Konečné rozhodnutí je ale na řediteli školy, který přihlíží k názoru výboru složeného obvykle
z poradce, zdravotnického odborníka a učitele.
Na Slovensku může ředitel školy na žádost zákonného zástupce odložit přijetí dítěte ve věku pro
zahájení povinné školní docházky (6 let), které není pro primární školu dostatečně zralé. Žádost musí
být podložena doporučením pediatra a pedagogicko-psychologické poradny.
14
Ve Finsku mají rodiče právo požádat o odklad přijetí jejich dítěte do primárního vzdělávání, a to na
základě výsledku psychologického nebo, je-li třeba, i lékařského vyšetření, které ukáže, že dítě není
pro školu duševně a tělesně připraveno. Rodiče si mohou vybrat lékaře nebo psychologa, který má
soukromou praxi, nebo praktického lékaře obce nebo školy.
Ve Švédsku může obec, kde dítě žije, rozhodnout, že dítě může zahájit svou povinnou školní
docházku o rok později na podzim kalendářního roku, kdy dítě dosáhne 8 let, pokud je k tomu zvláštní
důvod a pokud o to požádá zákonný zástupce.
Na Islandu mohou rodiče požádat o odklad vstupu do primární školy (grunnskóli) o jeden rok nebo
s tím mohou souhlasit. Ředitel školy může odklad schválit na základě doporučení odborníka
(psychologa, pedagogického odborníka, speciálního pedagoga nebo logopeda).
V Lichtenštejnsku je rozhodnutí o přijetí dítěte do primárního vzdělávání výsledkem diskusí mezi rodiči
a Schulrat, radou primární školy (Primarschule). U dětí, jež dosáhnou 6 let před 30. červnem, se jejich
věk považuje za dostatečný pro zahájení povinné školní docházky, ale právní předpisy rodičům
poskytují prostor čtyř měsíců od 1. května do 31. srpna, aby se rozhodli, zda jejich dítě do
Primarschule nastoupí. Rodičům v otázce připravenosti dítěte na Primarschule radí Kindergarten,
vychází přitom z kritéria Schulfähigkeit („připravenost na školu“). Učitelé z Kindergarten mohou
konzultovat s psychologickou službou v Primarschule, zda je dítě připraveno či nikoliv. Pokud se
učitelé Kindergarten a rodiče neshodnou, což se stává zřídka, konečné rozhodnutí s ohledem na
názor rodičů učiní Schulrat. Běžně ale o tom, zda dítě bude přijato do Primarschule, rozhodují rodiče a
Schulrat společně.
V Turecku mohou rodiče na základě tělesného vývoje dítěte písemně zažádat o roční odklad jeho
vstupu do prvního ročníku ilköğretim okulu.
Ve dvou zemích mohou rodiče rozhodnout o odkladu zahájení povinného vzdělávání svého dítěte bez
jakýchkoli formalit, pokud se domnívají, že je to nutné. Je tomu tak v Maďarsku, kde mají rodiče právo
odložit vstup svého dítěte do altalános iskola, jestliže si to přejí, přestože výsledky hodnocení
vypracované óvoda ukazují, že dítě je na školu připraveno. Obdobně v Rumunsku se rodiče mohou
sami rozhodnout odložit vstup svého dítěte do primární školy o jeden rok, i když dítě dosáhlo na
začátku školního roku věku 6 let. Toto právo je úzce propojeno s realizací reformy z roku 2003, která
stanoví začátek povinné školní docházky na 6 let, dříve byl tento věk 7 let.
Rozhodnutí nepřijmout dítě ve věku stanoveném pro zahájení povinné školní docházky do prvního
ročníku primárního vzdělávání je složitou procedurou, do níž jsou zapojeni různí účastníci, kteří mají
různé úlohy. Ve většině výše uvedených případů se hledá rovnováha mezi názory rodičů a názory
preprimární a primární vzdělávací instituce s cílem učinit pro dítě tu nejvhodnější volbu. Třetí vnější
účastník, např. pracovník zdravotnických nebo poradenských služeb, bývá často přizván, aby dítě
posoudil. Tím, že tento vnější účastník ukáže, že dítě nesplňuje kritéria daná pro přijetí, totiž
zdůvodňuje a ospravedlňuje rozhodnutí o odkladu, které učinili rodiče nebo vzdělávací instituce.
15
Obr. 1.2: Účastníci zapojení do rozhodování o odkladu vstupu
do prvního ročníku primárního vzdělávání (ISCED 1), 2009/10
Návrh
Nutný souhlas
Rozhodnutí
Názor
Vzdělávací instituce
na úrovni ISCED 0
Vzdělávací instituce
na úrovni ISCED 1
Rodiče
Specializované
psychologické/zdravotnické nebo
poradenské služby
Další školské orgány
Odklad přijetí školské orgány
nepovolují
UK (1) = UK-ENG/WLS/NIR
Zdroj: Eurydice.
Belgie (BE nl): Pro informaci o úloze rodičů viz oddíl 1.1.2 a 1.2, protože ve školním roce 2010/11 vstoupily v platnost nové
podmínky pro přijetí.
Irsko: Údaje nejsou ověřeny na národní úrovni.
Maďarsko: Rodiče mají právo odložit vstup svého dítěte do prvního ročníku i přes kladné výsledky při hodnocení připravenosti
na školu.
Vysvětlivka
Specifické přijímací podmínky pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami nejsou v tomto obrázku zohledněny.
1.3. Opatření pro nepřijaté žáky
Ve většině zemí nepřijetí dítěte do prvního ročníku primárního vzdělávání naznačuje, že setrvá
v preprimární třídě nebo v zařízení, které dosud navštěvovalo. To znamená, že dítě buď absolvuje
dodatečný ročník, nebo zopakuje poslední ročník v preprimárním vzdělávání. V některých zemích byly
pro děti, které dosáhly věku pro vstup do primárního vzdělávání, ale vzhledem k dalším kritériím,
především ke stupni vývoje a zralosti, nebyly přijaty, ustaveny přechodové třídy.
Obvykle se předpokládá, že jeden rok stačí, aby dítě dosáhlo potřebného stupně vývoje/ zralosti/
připravenosti. V České republice a v Maďarsku mohou děti setrvat na preprimární úrovni další dva
roky. Předpisy umožňují, aby děti zahájily povinnou školní docházku nejpozději ve věku 8 let.
Pokud jsou děti zařazeny do primární školy nebo do jiné instituce, tyto přechodové třídy, též nazývané
přípravné třídy, jim mají umožnit, aby se na školu adaptovaly. Do těchto přípravných tříd mohou být
děti zařazeny v pěti zemích: v České republice, v Německu, v Rakousku, na Slovensku a
v Lichtenštejnsku.
16
V České republice je dětem s odloženou školní docházkou doporučeno navštěvovat přípravné třídy
v základní škole nebo poslední ročník mateřské školy.
Ve většině německých spolkových zemí navštěvují děti Schulkindergarten, instituci založenou účelově
pro děti ve věku pro zahájení povinné školní docházky, které dosud nedosáhly potřebného stupně
vývoje pro vstup do Grundschule. V některých spolkových zemích děti, které nejsou přijaty do
primárního vzdělávání, mohou být přijaty také do přechodových tříd Vorklasse, v některých případech
jsou pohromadě s mladšími, obvykle pětiletými dětmi.
V Rakousku je stanoveno, že děti mají právo na třetí ročník, jestliže v průběhu prvních dvou ročníků
nebo Vorschulstufe potřebují více času a postupovat vlastním tempem, aby splnily cíle prvního stupně
primárního vzdělávání.
Na Slovensku žáci, kteří nebyli přijati do prvního ročníku primárního vzdělávání, zůstávají v materské
škole o jeden rok déle. V případě dětí, které nedosáhly odpovídajícího stupně zralosti a které jsou ze
sociálně znevýhodněných rodin, mají také právo vstoupit do přípravné třídy známé jako „nultý ročník“
v základnej škole. Tento nultý ročník přijímá děti, jimž je k 1. září 6 let. Do nultého ročníku mohou být
též přijati žáci, kteří mají potíže s učením v prvním ročníku primárního vzdělávání a potřebují více
času na adaptaci. O tom, zda dítě bude navštěvovat materskou školu nebo nultý ročník, rozhoduje
zákonný zástupce dítěte.
V Lichtenštejnsku existují pro děti, které nesplnily kritérium Schulfähigkeit (připravenost na školu), dvě
zařízení, jež jim umožňují připravit se na vstup do Primarschule. Prvním je Vorschule, preprimární
instituce určená přímo pro přípravu dětí na vstup do prvního ročníku Primarschule. Druhým je
dvouletá úvodní třída Einführungsklasse, zřizovaná v Primarschule, po jejímž absolvování žák
postupuje do druhého ročníku Primarschule.
Procento žáků, kteří dosáhli zákonem stanoveného věku pro vstup do prvního ročníku povinného
primárního vzdělávání (ISCED 1) a jsou zapsaní v preprimárním vzdělávání (ISCED 0), je pro
jednotlivé země vypočteno na základě údajů Eurostatu z roku 2008. Údaje Eurostatu použité pro
zpracování těchto odhadů zahrnují rovněž žáky se speciálním vzdělávacími potřebami.
17
Obr. 1.3: Procento žáků ve věku stanoveném pro vstup do povinného primárního vzdělávání (ISCED 1),
zapsaných v preprimárním vzdělávání (ISCED 0), 2007/08
BE fr BE de BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
1,4
1,5
3,8
8,0
2,5
3,5
IS
LI
NO
TR
0,1
48,6
0,9
:
5,6
:
5,9
1,0
47,3
17,4
37,7
16,7
:
1,0
0,5
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
75,8
:
:
38,6
4,2
2,5
77,7
4,4
43,7
1,9
1,6
UK (1) UK-SCT
:
:
UK (1): UK-ENG/WLS/NIR
Zdroj: Eurydice, vypočteno na základě z údajů Eurostatu.
Irsko: Podle vysvětlivky Eurostatu o účasti v jednotlivých zemích „neexistuje žádné oficiální zařízení na vzdělávací úrovni
ISCED 0. Mnoho dětí navštěvuje některou formu vzdělávání na úrovni ISCED 0, zařízení jsou soukromá a údaje většinou
chybějí“.
Řecko: Údaje z roku 2006/07.
Nizozemsko a Malta: Podle Mezinárodní normy pro klasifikaci vzdělávání (UNESCO, 2006) je první ročník zařazen do
preprimárního vzdělávání (úroveň ISCED 0).
Vysvětlivka
Výpočet vychází z údajů Eurostatu o žácích podle úrovně ISCED a věku. Pro každou zemi je údaj založen na úředně
stanoveném věku pro vstup na úroveň ISCED 1. Procentní podíl žáků tohoto věku, kteří stále navštěvují ISCED 0, byl vypočten
z celkového počtu žáků tohoto věku v každé zemi. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou zahrnuti. Nezávislé
soukromé vzdělávací instituce zahrnuty nejsou.
Pokud jde o úředně stanovený věk pro vstup na úrovně ISCED, viz diagramy struktury vzdělávacích systémů v Evropě v roce
2009/10 (Eurydice, 2009).
Jak ukazuje obr. 1.3, v zemích, kde je jediným požadavkem
dosažení zákonem stanoveného věku v průběhu kalendářního
preprimární vzdělávání velmi nízké, i když věk pro zahájení
zeměmi jsou Bulharsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Litva
je těsně pod tímto procentem.
pro přijetí do primárního vzdělávání
roku, je procento dětí navštěvujících
primárního vzdělávání mají. Těmito
a Norsko: míra je nižší než 2 % nebo
Ve všech těchto zemích (kromě případů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami) jsou děti, které
dosáhly věku pro zahájení povinné školní docházky před koncem kalendářního roku, automaticky
přijaty do prvního ročníku primárního vzdělávání. Této skupině zemí se velmi blíží Portugalsko. Podle
odhadu na obr. 1.3 se zdá, že rodiče dětí, jejichž 6. narozeniny spadají mezi stanovené datum a
konec kalendářního roku, požadují přijetí těchto dětí do primární školy: v roce 2007/08 bylo v mateřské
škole (jardim de infância) jen 2,5 % šestiletých žáků.
18
V zemích, v nichž je možné odložit přijetí dítěte, které dosáhne zákonem stanoveného věku pro
zahájení povinné školní docházky v průběhu kalendářního roku, je procento dětí zůstávajících na
preprimární úrovni velmi různé. Odhady v obr. 1.3 ukazují, že možnost odložit vstup dítěte do prvního
ročníku povinného vzdělávání na základě školní zralosti, připravenosti na školu nebo stupně
duševního či tělesného vývoje, se mezi zeměmi liší. Na Islandu k tomu prakticky nedochází. Ve
Švédsku (1,6 %) a ve Finsku (1,9 %) také nebývá zvykem odkládat začátek povinné školní docházky.
V následujících pěti zemích k tomu dochází častěji: Kypr (3,8 %), Polsko (4,2 %), Slovinsko (4,4 %),
Belgie – Francouzské (5,6 %) a Vlámské společenství (5,9 %) a Lotyšsko (8,0 %). Dánsko má v této
skupině zemí nejvyšší počet dětí, které setrvávají na preprimární úrovni, i když by se podle svého
věku měly vzdělávat na úrovni primární. Předpisy umožňují odklad povinné školní docházky nejčastěji
na žádost rodičů nebo s jejich souhlasem. Statistiky ale ukazují, že k tomu v praxi často nedochází.
V ostatních zemích je nutno dosáhnout věku pro zahájení povinné školní docházky před začátkem
školního roku nebo na jeho začátku. Procento dětí, které nejsou přijaty do prvního ročníku primárního
vzdělávání, je proto vyšší. Určité procento dětí totiž dosáhne požadovaného věku v posledních
měsících kalendářního roku, tj. až po začátku školního roku. Kromě toho téměř ve všech těchto
zemích předpisy umožňují odklad vstupu do primárního vzdělávání z jiných důvodů. V těchto zemích
může být procento dětí na úrovni ISCED 0 ve věku, kdy by měly navštěvovat ISCED 1, velmi vysoké:
Rumunsko (77,7 %), Maďarsko (75,8 %), Lichtenštejnsko (48,6 %), Česká republika (47,3 %),
Slovensko (43,7 %), Rakousko (38,6 %) (7) a Německo (37,7 %). V Estonsku je tato míra výrazně
nižší – 16,7 %. Stále je však vyšší než v prvních dvou skupinách.
Je třeba poukázat na zvláštní případ Rumunska a Maďarska, kde je velmi vysoké procento dětí, které
setrvávají v preprimárním vzdělávání, i když jsou v zákonem stanoveném věku pro zahájení
primárního vzdělávání. V Rumunsku byl věk pro zahájení povinné školní docházky v roce 2003/04
snížen ze 7 na 6 let. I když tato nová legislativa vstoupila v platnost o čtyři roky později v roce 2007,
v době sběru statistických údajů nedošlo v praxi ještě k větším změnám: tři čtvrtiny dětí nebyly přijaty
do primární školy, i když dosáhly věku stanoveného zákonem. Většina rodičů stále umožňuje svým
dětem vstup do primární školy až ve věku 7 let jako dříve. Národní rumunské statistiky tento odhad
potvrzují, protože v roce 2006/07 bylo 78,2 % žáků stále v preprimárním vzdělávání (MECT, 2007).
V Maďarsku zákon stanoví, že se dítě musí začít povinně vzdělávat na primární úrovni nejpozději ve
věku 8 let. Protože zákonem stanovený věk pro zahájení povinné školní docházky je 6 let, dítě má
k dispozici další dva roky, aby dosáhlo stupně vývoje potřebného pro přijetí do primární školy.
Skutečnost, že každé dítě absolvuje test, aby bylo jisté, že je pro primární školu připraveno, ukazuje,
že se toto kritérium používá zcela systematicky. Navíc se zdá, že existuje stejný trend jako
v Rumunsku, kde značné procento rodičů upřednostňuje ponechání dítěte v preprimárním vzdělávání
ještě jeden rok před zahájením povinného vzdělávání, i když preprimární instituce považuje dítě za
způsobilé pro školu.
*
*
(7)
*
Podle rakouských národních statistik jedna pětina tohoto procentního podílu navštěvuje preprimární stupeň,
Vorschulstufe (Statistika Rakouska, 2010).
19
V sedmi zemích je odložení vstupu do primárního vzdělávání, které vyplývá z teorie vývoje dítěte i ze
stupně zralosti a připravenosti na školu, běžnou záležitostí. Důkazem toho jsou přechodové třídy,
které některé země zřídily. Tato koncepce je začleněná do legislativy a zdá se, že ji akceptují všechny
tři strany rozhodovacího procesu, tj. jak rodiče a školská obec, tak i ostatní účastníci, jako poradenské
služby, lékaři nebo psychologové.
20
KAPITOLA 2: OPAKOVÁNÍ ROČNÍKŮ V PRIMÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
Tato kapitola začíná přehledem předpisů týkajících se opakování ročníků v členských zemích sítě
Eurydice. Poté zkoumá kritéria pro postup žáků z jednoho ročníku do druhého, možnosti žáků, kteří
v učení zaostávají, a vztah mezi přechodem z primárního do nižšího sekundární vzdělávání a
opakováním ročníku. Třetí oddíl sleduje úlohu různých aktérů zapojených do rozhodování o setrvání
žáků ve stejném ročníku další školní rok. Poslední oddíl obsahuje statistické údaje z mezinárodních
výzkumů o počtech opožďujících se žáků na úrovni ISCED 1, aby bylo možno pochopit, do jaké míry
se možnost opakovat ročník daná předpisy v primárním vzdělávání využívá v praxi.
2.1. Existující předpisy
Téměř ve všech zemích je podle platné legislativy dětem umožněno opakovat ročník v primárním
vzdělávání. I když je žákovi s obtížemi v učení v průběhu školního roku poskytována podpora nebo je
mu umožněno doučování, stále ještě na konci školního roku nemusí splňovat stanovené cíle.
Opakování je proto navrhováno jako poslední možné podpůrné opatření. Předpokládá se, že
opakováním dítě získá další příležitost zlepšit své vědomosti i dovednosti. Předpisy týkající se
opakování ročníků většinou vycházejí z tohoto principu.
Existuje velmi málo zemí, které opakování ročníků neumožňují. V Norsku předpisy stanoví, že
všechny děti postupují jednotlivými ročníky povinného vzdělávání automaticky. Na Islandu zákon
o povinné škole jednoznačně nestanoví, že dítě postupuje do vyššího ročníku automaticky, ale uvádí,
že „povinné vzdělávání má zpravidla trvat deset let … zpravidla všechny děti ve věku od 6 do 16 let
musí navštěvovat povinnou školu (8)“. To se interpretuje tak, že by žádné dítě nemělo setrvat na
povinné úrovni déle než 10 let, a automatický postup se tak stal běžnou praxí. Navíc v Národním
vzdělávacím programu, který právě prochází revizí, bude jasně uvedeno, že děti v povinném
vzdělávání mají přecházet do vyšších ročníků automaticky. V Bulharsku podle poslední novely Zákona
o národním vzdělávání z roku 2009 dítě nemá opakovat ročníky 1 až 4, což odpovídá úrovni ISCED 1.
V Lichtenštejnsku právní předpisy rovněž stanoví automatický postup primárním vzděláváním.
Případ Spojeného království je velmi zvláštní. Neexistují ani žádné zákonné požadavky týkající se
postupu dětí do nové věkové skupiny na závěr školního roku, ani požadavky týkající se způsobu
organizace školy. Nicméně zákon stanoví základní princip, že vzdělávání by mělo odpovídat věku
dítěte, jeho schopnostem a dovednostem. V souladu s tímto principem je struktura vzdělávacího
programu upravena tak, aby odpovídala odlišnostem ve schopnostech a výkonu žáka. V tomto rámci
školy rozdělují své žáky do skupin. To znamená, že děti s různou úrovní výkonu se běžně vyučují ve
své věkové skupině a do odlišných věkových skupin jsou umisťovány jen ve výjimečných případech.
V některých zemích, kde je opakování ročníků povoleno, předpisy nedovolují využívat ho v prvních
ročnících primárního vzdělávání, aby nedocházelo k jeho unáhlenému použití. Kritéria pro postup
z jednoho ročníku do dalšího založená na hodnocení žáka se proto na počátku primárního vzdělávání
nepoužívají. V důsledku toho se automatický postup stává pravidlem. Je tomu tak v Německu,
v Maďarsku, v Rakousku a v Portugalsku v prvním ročníku primárního vzdělávání. V Maďarsku však
podle předpisů, jestliže žák nesplní požadavky v průběhu prvního ročníku általános iskola, je tento
8
()
Lög um grunnskóla [Zákon o povinné škole] 2008.
21
ročník považován za přípravný. Následující rok tak bude pro žáka vlastně ročníkem prvním. To ale
platí pouze pro jeden rok a pro dítě, které zahájí svou povinnou školní docházku nejpozději ve věku 7
let. V Řecku žáci neopakují první dva ročníky. V Polsku je automatický postup rozšířen na první tři
ročníky (9).
Obr. 2.1: Postup v primárním vzdělávání (ISCED 1) podle platných předpisů,
2009/10
Opakování ročníků je možné
Opakování ročníků je omezené
Pro opakování ročníků nejsou žádné
předpisy
Automatický postup
Zdroj: Eurydice.
Doplňující poznámka
Vysvětlivka
Opakování ročníků je omezené: tato kategorie zahrnuje dva typy omezení – ročníky, které žáci nemohou opakovat, a četnost
opakování v průběhu primárního vzdělávání.
9
()
Ve výjimečných případech může učitelská rada rozhodnut o opakování ročníku na základě vyjádření lékaře nebo
pedagogicko-psychologického střediska, přičemž bere v úvahu také názor rodičů nebo zákonného zástupce žáka. Od
školního roku 2010/11 se bude takto rozhodovat na základě požadavku třídního učitele.
22
Jiné pokyny obsažené v předpisech mají snížit četnost opakování ročníků, a v důsledku toho je
opakování ročníků v primárním vzdělávání omezené. V některých zemích je stanovena četnost
opakování ročníků v primárním vzdělávání. Ve Vlámském společenství Belgie nemůže vzdělávání
žáka na primární úrovni přesáhnout 8 let. Ve Francouzském společenství Belgie může žák v každém
ze dvou stupňů opakovat pouze jeden ročník: od přijetí do primární školy až do konce 2. ročníku a
mezi 3. a 6. ročníkem. Pouze ve výjimečných případech, jako je dlouhodobá nemoc, může dítě setrvat
v primární škole maximálně devět let. V Německy mluvícím společenství Belgie může žák setrvat
v primárním vzdělávání jeden rok po 6. ročníku nebo za určitých okolností ještě další rok. V Dánsku je
celkový počet opakovaných ročníků v průběhu povinné školní docházky omezen na dva.
V Lucembursku, kde je vzdělávání organizováno v cyklech, nemůže být školní docházka v délce tří
cyklů překročena o více než dva roky, i když opakovat jeden ročník je možno v kterémkoli cyklu.
V jiných zemích předpisy stanoví, že žák může v primárním vzdělávání opakovat ročník pouze jednou.
Tak je tomu v České republice, ve Španělsku, ve Francii, na Kypru a na Slovensku.
Na primární úrovni se při rozhodování o postupu žáků do dalšího ročníku berou v úvahu různá
hlediska. Téměř ve všech zemích jsou kritéria, na jejichž základě se rozhoduje, uvedena v předpisech.
Několik zemí se však tomuto pravidlu vymyká.
V Dánsku předpisy neobsahují žádná zvláštní kritéria pro postup do vyššího ročníku. Pokud se
vyskytne otázka, zda by žák měl opakovat ročník, rozhoduje se v jeho nejlepším zájmu.
V Nizozemsku neexistují žádná zákonná pravidla pro podmínky pro postup žáků na primární úrovni.
Školy a/nebo místní odpovědné orgány (bevoegd gezag) musí stanovit vlastní postupy ve svých
plánech školy. Ve Spojeném království předpisy neobsahují žádná kritéria pro umisťování dítěte do
jiné než jeho věkové skupiny. Potřeby každého dítěte musí zvážit škola sama. Rozhodnutí o tom, že
potřeby dítěte by bylo možno nejlépe uspokojit, jestliže se umístí do nižší věkové skupiny, lze učinit
pouze ve výjimečných případech.
V zemích, kde jsou kritéria pro rozhodování, zda by žák měl nebo neměl na konci školního roku
postoupit do vyššího ročníku, stanovena centrálními předpisy, je nejčastěji používaným kritériem
pokrok v učení, který žák vykazuje v průběhu školního roku. Jinými parametry, jež rovněž mohou být
uvedeny, jsou chování žáka, pravidelná docházka a jiné rodinné nebo zdravotní důvody ovlivňující
nepřítomnost dítěte ve škole.
Nepřítomnost žáka ve škole může vést k opakování ročníku. Jestliže dítě nesplní minimální počet
hodin školní docházky, lze předpokládat, že není možné ho odpovědně hodnotit. Nejsou dostatečné
důkazy, na jejichž základě by bylo možno rozhodnout, že žák splnil podmínky pro postup do vyššího
ročníku. V několika zemích předpisy uvádějí situace, kdy nepřítomnost ve škole může vést k tomu, že
bude žák opakovat ročník, a/nebo stanoví počet hodin nepřítomnosti, jehož překročení vede
k opakování ročníku.
Hlavním důvodem pro delší nepřítomnost bývá nemoc nebo hospitalizace. Ve Francouzském
společenství Belgie, v České republice, v Irsku a na Slovensku se podle existujících předpisů delší
nepřítomnost z důvodu nemoci považuje za dostatečný důvod pro opakování ročníku. V Irsku je
důvodem pro opakování ročníku také změna školy. V ostatních zemích nejsou důvody nepřítomnosti
23
uvedeny, předpisy se zaměřují pouze na délku nepřítomnosti, jež je v průběhu roku přijatelná.
V Řecku tak žák nepostoupí do vyššího ročníku, jestliže existuje důkaz, že byl nepřítomen více než
polovinu školního roku. V Portugalsku existuje hranice v počtu neomluvených hodin, která nemůže být
překročena, jinak žák opakuje ročník. Totéž platí i o Maďarsku, kde je toto jediným důvodem pro
opakování prvního ročníku primární školy. V Polsku (ročník 4 až 6) a v Rumunsku má ale žák, který
zameškal více než 50 % povinných hodin, ještě možnost skládat zkoušky, jejichž výsledky jsou
základem pro jeho hodnocení a následně též základem pro konečné rozhodování o postupu do
vyššího ročníku nebo o opakování ročníku. Rumunská legislativa také bere v úvahu různé okolnosti
nepřítomnosti žáka, včetně jeho studia v zahraničí nebo školou povolené účasti na festivalech nebo
v národních a mezinárodních soutěžích kulturní, sportovní, umělecké nebo odborné povahy. Předpisy
ovlivňují tyto žáky stejným způsobem jako žáky s dlouhodobou nepřítomností; jsou pak označeni jako
žáci „s odkladem do následujícího pololetí nebo ročníku“, což znamená, že musejí na konci prvního
pololetí nebo školního roku skládat zkoušku.
Důvodem pro opakování ročníku může být i chování. V Polsku je chování hodnoceno, při rozhodování
o postupu žáka do vyšší třídy se však v úvahu nebere. Je ale možné rozhodnout o opakování ročníku,
jestliže žák získal na konci roku nejnižší známku z chování podruhé. Jestliže žák dostane nejnižší
známku potřetí, opakuje ročník automaticky. Od školního roku 2010/11 je na učitelské radě, aby
rozhodla, zda by měl žák opakovat ročník, jestliže dostane nejnižší známku z chování minimálně
dvakrát ve dvou po sobě následujících ročnících. V Rumunsku právní předpisy stanoví, že žák, který
dostal na konci roku nedostatečnou známku z chování, nemůže postoupit do vyššího ročníku, i když
z ostatních předmětů prospěl.
Kromě těchto kritérií – školní docházka a chování – je nejběžnějším a nejdůležitějším kritériem pro
postup do vyššího ročníku školní úspěšnost. Na primární úrovni existují dva odlišné přístupy, které se
používají při rozhodování, zda žák na konci školního roku učinil dostatečný pokrok a může postoupit
do dalšího ročníku.
Zaprvé se hodnotí celkový pokrok. Toto hodnocení může mít podobu známek, ale známky nejsou
rozhodujícím faktorem pro opakování ročníku nebo pro postup do vyššího ročníku. Proto i když nejsou
známky uspokojivé, zohledňují se při rozhodování o postupu žáků další kritéria. Tak je tomu v Belgii,
ve Španělsku, ve Francii, na Kypru, v Lucembursku, v Litvě i v Portugalsku v prvním cyklu ensino
básico (s výjimkou prvního ročníku), ve Slovinsku od 1. do 3. ročníku a ve Švédsku.
Ve Francouzském společenství Belgie existují dva přístupy k hodnocení: zaprvé je to práce žáka
v průběhu roku (pozorování a známky z formativního hodnocení) i výsledky testů na závěr roku
(pokud existují), a zadruhé schopnosti a dovednosti žáka, jako snaha, kvalita práce, schopnost
pracovat ve skupině a samostatně myslet i schopnost analýzy a syntézy. Ve Španělsku se při
hodnocení berou v úvahu různé prvky, jako cíle, základní dovednosti, hodnoticí kritéria atd. Při
hodnocení každé oblasti znalostí se používá slovní hodnocení, ale důležité je rovněž hodnocení
pokroku žáka a stupně kompetencí, kterého dosáhl, i stupně žákovy zralosti. Ve Francii se na základě
pokroku v učení určuje, zda žák do vyššího ročníku postoupí či nikoliv. Na Kypru předpisy stanoví, že
žák může opakovat ročník, jestliže nedosáhl dostatečného pokroku stanoveného ve vzdělávacím
programu. V Lucembursku, jak bylo popsáno v 1. kapitole, musí žák získat klíčové kompetence (socle
24
de compétences), aby mohl postoupit do dalšího stupně cycle d'apprentissage (10). Hodnocení se týká
různé práce a dokládá, že žák získal klíčové kompetence socle de compétences. V Portugalsku od
2. do 4. ročníku prvního cyklu ensino básico žák postupuje, jestliže má potřebné dovednosti, aby
uspěl v následujícím ročníku a aby si vytvořil základní dovednosti požadované na konci tohoto cyklu.
V Litvě a ve Slovinsku se používá celkové hodnocení výsledků žáka v prvních třech ročnících. Ve
Švédsku se při rozhodování o postupu nebo o opakování ročníku berou v úvahu písemné zprávy
o výsledcích žáka v jednotlivých předmětech i o jeho celkovém vývoji.
Druhým přístupem při rozhodování o postupu žáka, který se používá ve velkém počtu zemí, je
klasifikace pokroku žáka v průběhu školního roku podle předem dané stupnice. Tato klasifikace je
založena na známkách, které se mohou sloučit do jedné konečné známky za všechny předměty nebo
do průměrných známek za jednotlivé předměty. Známky mohou rovněž zahrnovat různé aspekty
pokroku žáka v učení včetně znalostí, dovedností a postojů. Aby bylo možno určit, zda je pokrok žáka
uspokojivý nebo ne, předpisy stanoví minimální úroveň, jíž musí být dosaženo, aby žák směl postoupit
do vyššího ročníku školy. V některých zemích předpisy rovněž uvádějí předměty, které hrají v tomto
procesu roli. Zpravidla se jedná o povinné předměty i o počet předmětů, z nichž žák musí být
hodnocen uspokojivě, aby mohl postoupit.
Tyto obecné zásady se v různých zemích používají různým způsobem. V České republice postupuje
do následujícího ročníku žák, který uspěl ve všech povinných předmětech, jež jsou uvedeny ve
školním vzdělávacím programu. V Německu a na Maltě se posuzují známky na konci roku, ale
v Německu se berou v úvahu všechny známky, zatímco na Maltě pouze známky z povinných
předmětů, tj. maltština, angličtina a matematika. V Estonsku musí opakovat ročník žák, který dostal
hodnocení „špatný“ nebo „slabý“ za celý školní rok nejméně ve třech předmětech. V Řecku žák musí
opakovat ročník, když ve 3. a 4. ročníku v konečném průměru z různých předmětů převažují nízké
známky (D a nižší) a když je v 5. a 6. ročníku celkový průměr nižší než 4,5 z 10 možných. V Itálii se
pro hodnocení pokroku žáka používají souhrny známek (scrutinio). V Lotyšsku žák může opakovat
ročník, jestliže neuspěje ve více než jednom předmětu v ročnících 1 až 4 a ve dvou předmětech
v ročnících 5 a 6. V Litvě a ve Slovinsku je ve 3. až 6. ročníku dostatečným důvodem, aby žák
opakoval ročník, neúspěch v jednom předmětu. Obdobná situace je v Polsku od 4. (posledního)
ročníku primární školy. V Maďarsku se číselná klasifikace doporučuje od 2. ročníku. Jestliže si škola
zvolí jinou metodu hodnocení, musí být převedena do číselné podoby. V Rakousku může vést
k opakování ročníku neuspokojivé hodnocení v jednom povinném předmětu. V Rumunsku musejí
opakovat ročník žáci, kteří dostali roční průměrnou známku nižší než 5 maximálně ze dvou předmětů.
V Portugalsku přestává být hodnocení popisné v druhém cyklu ensino básico. Žák, který nedosáhl
uspokojivých známek ze dvou hlavních předmětů, portugalštiny a matematiky, nebo z určitého počtu
předmětů (11), je posuzován, že nezískal dovednosti potřebné k postupu do vyšší třídy, a musí tedy
opakovat ročník. Ve Finsku se hodnotí výkon ve všech předmětech. Jestliže žák neprospěje v jednom
nebo ve více předmětech (známka nižší nebo rovna 4 z 10), je možné, že bude muset opakovat
ročník. V Turecku žák může opakovat ročník, když je aritmetický průměr jeho známek ze dvou pololetí
ze dvou předmětů nižší než 2.
10
( ) Francouzština a lucemburština se nehodnotí.
11
( ) To znamená známka nižší než 3 ze dvou hlavních předmětů, portugalštiny a matematiky, nebo ze tří jiných předmětů nebo
ze dvou předmětů (jiných než dvou hlavních předmětů) plus „neuspokojivé“ hodnocení v předmětu nazývaném área de
projecto (příprava a zpracování třídního projektu v průběhu školního roku).
25
Obr. 2.2: Kritéria pro opakování ročníků
v primárním vzdělávání (ISCED 1), 2009/10
Stanoveno centrálně
Místní nebo institucionální autonomie
Docházka
Chování
Celkové hodnocení
Výsledky v předmětech
(známky)
Možnosti opravy
Automatický postup
Pro celé období primárního vzdělávání
Pouze pro některé primární ročníky
Zdroj: Eurydice.
Doplňující poznámka
Irsko: Informace jsou neúplné a nejsou ověřeny na národní úrovni.
Je nutno poznamenat, že když dojde na rozhodování, zda má dítě na primární úrovni postoupit do
dalšího ročníku nebo ročník opakovat, vlivy slabých výsledků mohou zmírnit jiné prvky hodnocení
žáka nebo jiné aspekty jeho vzdělávací dráhy. V Německu může totiž žák za určitých podmínek
opakovat ročník, i když bylo rozhodnuto, že smí postoupit do vyššího ročníku. V jiných zemích ale žák,
jehož výsledky by podle pravidel a předpisů běžně vedly k opakování ročníku, může být do vyššího
ročníku přijat. Tak je tomu v Rakousku a ve Slovinsku. Pokud jsou výsledky žáka v dalších
předmětech posouzeny jako uspokojivé, může do vyššího ročníku postoupit. Ve Finsku může být
v některých případech o opakování nebo o postupu rozhodnuto bez ohledu na běžná pravidla
známkování. V Polsku je podmínečný postup povolen pouze jednou během jednoho cyklu (v ročnících
4 až 6), a u jednoho předmětu, pokud je tento předmět vyučován i v následujícím ročníku.
26
2.3. Možnosti opravy na konci školního roku
V mnoha zemích jsou pro postup do vyššího ročníku na primární úrovni rozhodující výsledky na konci
školního roku. Předpisy však obvykle žákům, kterým hrozí nebezpečí, že budou ročník opakovat,
poskytují příležitosti pro nápravu. Žákům musí být dána druhá šance opravit si hodnocení a splnit tak
podmínky pro přijetí do vyššího ročníku. V Estonsku je žákům, kteří by mohli opakovat ročník, zadána
další práce pouze v předmětech, v nichž měli na konci školního roku špatné známky. Cílem je pomoci
žákům získat znalosti a dovednosti, které vzdělávací program vyžaduje a jež nebyli schopni zvládnout
v průběhu roku. Situace v Lotyšsku je obdobná: na konci školního roku navštěvují žáci doučovací
hodiny a skládají zkoušky v předmětech, z nichž měli špatné známky nebo propadli. V Litvě mohou
učitelé na konci školního roku uložit další práci, aby žáci dostali druhou příležitost být hodnoceni a aby
následně mohli být přijati do vyššího ročníku. V dalších zemích (v České republice, v Rumunsku a na
Slovensku) probíhají na konci školního roku zkoušky/testy z předmětů, v nichž žáci neprospěli.
V Maďarsku mohou žáci opakovat zkoušky od 2. ročníku a v Polsku od 4. ročníku primární školy.
Opakování zkoušek však může být limitováno. V České republice a v Polsku žáci nemohou opakovat
zkoušky/testy ve více než dvou předmětech. Ve Finsku musí být podle předpisů žákům dána
příležitost prokázat, že dosáhli přijatelné úrovně znalostí, a to za pomoci různých metod hodnocení,
které jsou přizpůsobeny jejich schopnostem, např. písemné testy nebo diskuse s učitelem.
2.4. Přechod z primárního do sekundárního vzdělávání a opakování
ročníků
V mnoha zemích existují různé způsoby přechodu z primárního do nižšího sekundárního
vzdělávání (12). Byly zjištěny tři typy těchto způsobů: přechod na základě vysvědčení z primární školy,
přechod po úspěšném dokončení primárního vzdělávání a přechod podle metodiky školských orgánů.
Tyto způsoby přechodu tak mohou ovlivnit, zda žák na konci posledního ročníku primárního
vzdělávání přechází nebo nepřechází na vyšší úroveň přímo.
V některých zemích se pro přijetí do nižšího sekundárního vzdělávání vyžaduje vysvědčení z primární
školy. Pokud žák toto vysvědčení nedostane, může to znamenat, že musí opakovat poslední ročník
primární školy. Tak je tomu v Řecku, na Kypru a v Polsku. Situace ve Francouzském a Německy
mluvícím společenství Belgie se liší v tom, že žáci, kteří neobdrželi CEB (certificat d'études de base),
nutně ještě nemusí opakovat ročník. Tito žáci mohou postoupit do prvního běžného ročníku
sekundárního vzdělávání (première année commune), ale s jistým omezením. Ve Francouzském
společenství mohou vstoupit do alternativní přípravné třídy (première année différenciée), kde
zopakují test pro získání CEB. Jestliže uspějí, mohou se zapojit do běžného sekundárního vzdělávání.
Jestliže neuspějí, musí přejít do alternativního vzdělávání (enseignement différencié). Na konci
2. nebo 3. ročníku musí pokračovat ve svém vzdělávání v technickém nebo odborném směru.
12
( ) V některých zemích je postup z primárního do nižšího sekundárního vzdělávání automatický, protože povinné vzdělávání
má jednotnou strukturu. Zeměmi s jednotnou strukturou jsou Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Lotyšsko,
Maďarsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Island, Norsko a Turecko.
27
V jiných zemích po skončení primárního vzdělávání následuje všeobecné vzdělávání, které je na nižší
sekundární úrovni diferencované a hierarchizované. O zařazení žáků do některého směru určité
úrovně se rozhoduje na základě jejich výsledků na primární úrovni. Jestliže má žák potíže s učením,
může být raději zařazen do méně náročného směru sekundárního vzdělávání, než aby opakoval
ročník. Naopak opakování posledního ročníku primárního vzdělávání může být považováno za
strategii, jak zlepšit výsledky a získat tak v následujícím roce přístup do žádoucího směru vzdělávání.
Ve čtyřech zemích, kde je vzdělávací dráha s hodnocením žáka na konci primárního vzdělávání úzce
spojena, může preference více teoreticky zaměřeného a náročnějšího směru způsobit, že žák opakuje
ročník dobrovolně. Zlepšené výsledky mohou dát žákovi příležitost zvolit si náročnější vzdělávací
dráhu. Je tomu tak v Německu, kde žáci mohou opakovat ročník, aby dosáhli lepších výsledků a mohli
být zařazeni do jiného typu nižšího sekundárního vzdělávání, než do kterého byli určeni
v předcházejícím roce. V Lucembursku se žáci mohou rozhodnout pro opakování posledního ročníku
enseignement fondamental, aby mohli být přijati do lycée namísto do lycée technique. Na Maltě,
jestliže je cílem žáka junior lyceum namísto secondary school, kde je méně náročný vzdělávací
program, je možné, aby se rodiče a ředitel školy společně rozhodli, zda žák musí opakovat 6. a
závěrečný ročník primární školy a pokračovat tak v 7. ročníku. Tento dodatečný ročník poskytuje
příležitost, aby se žák připravil na přijímací zkoušku do junior lyceum. Do junior lyceum, které
poskytuje náročnější vzdělávací dráhu než secondary schools, jsou přijímáni pouze žáci s nejlepšími
výsledky u těchto zkoušek. Součástí reformy přechodu z primárního do sekundárního vzdělávání je
však od září 2010 zrušení přijímacích zkoušek do junior lyceum i 7. ročníku. V Lichtenštejnsku,
přestože je automatický přechod pravidlem, je možno závěrečný ročník Primarschule opakovat,
protože na konci tohoto ročníku jsou žáci rozdělováni do různých směrů sekundárního vzdělávání.
Protože rodiče vědí, že rozmisťování dětí probíhá na základě jejich školních výsledků a směrných
čísel, mohou žádat, aby jejich děti opakovaly poslední ročník na primární úrovni, ale musí k tomu mít
dobrý důvod. Souhlas školní rady je nutný.
Ve většině zemí vyučuje téměř všechny předměty na primární úrovni kvalifikovaný (nespecializovaný)
učitel dané třídy – univerzalista. Předměty jako hudební výchova, cizí jazyky nebo tělesná výchova
může vyučovat specializovaný učitel. V některých zemích mohou ve vyšších ročnících primárního
vzdělávání specializovaní učitelé vyučovat i některé další předměty. Učitelé, ať univerzalisté nebo
specialisté, jsou odpovědni za hodnocení výsledků učení a dovedností žáka. V některých zemích
rozhoduje o postupu žáků pouze učitel třídy. Na Slovensku je univerzalista jedinou osobou, která
rozhoduje, zda žák postoupí do vyšší třídy, nebo bude opakovat ročník. Pokud za třídu odpovídá více
než jeden učitel, rozhodnutí o opakování ročníku je založeno na hodnocení všech učitelů, kteří ve
třídě učí. Tak je tomu v Německu (kromě obtížných případů), v Řecku, ve Španělsku, v Lotyšsku a na
Maltě. Kromě toho v Itálii rozhodnutí o postupu žáka do vyššího ročníku musí učinit všichni učitelé
vyučující ve třídě jednomyslně.
28
O postupu do vyššího ročníku mohou kromě učitele třídy rozhodovat i další partneři. V několika
zemích se radí a rozhoduje celý učitelský sbor. V Belgii ve všech třech společenstvích rozhoduje
o postupu do vyššího ročníku třídní rada (učitelé a ředitel školy). V Německu v obtížných případech
nerozhoduje Klassenkonferenz (učitelé třídy) na úrovni třídy, ale Lehrerkonferenz na úrovni školy, jíž
předsedá ředitel školy a jejímiž členy jsou všichni učitelé školy. Lehrerkonferenz může rozhodnout
o opakování ročníku, i když Klassenkonferenz dříve rozhodla o postupu žáka do vyššího ročníku. Ve
Francii, kde kritéria pro postup platí v celém cyklu, rozhoduje o postupu žáka nebo o opakování
ročníku na návrh učitele třídy conseil des maîtres de cycle, jež se skládá z učitelů, kteří ve třídě
vyučují v daném cyklu. V Lucembursku o tom, zda žáci postoupí do vyššího ročníku, nebo budou
ročník opakovat, rozhodují pedagogičtí odborníci a učitelé, kteří tvoří pedagogický tým odpovědný za
třídy v jednom cyklu. V Rakousku, když žák dostane neuspokojivé hodnocení z jednoho povinného
předmětu, což by normálně znamenalo, že žák musí opakovat ročník, může jeho postup do vyššího
ročníku povolit rada učitelů, pokud má tento žák dostatečně dobré výsledky v ostatních předmětech.
V Portugalsku v prvním cyklu ensino básico rozhoduje o postupu žáka učitel třídy a rada učitelů dané
školy (conselho de docentes). Ve druhém cyklu rozhoduje o hodnocení a postupu žáka rada třídy
(conselho de turma). Tuto radu tvoří všichni učitelé dané třídy a zástupci žáků a jejich rodičů nebo
zákonných zástupců. Pokud se jedná o hodnocení žáků, jsou přítomni pouze učitelé třídy.
Ve Slovinsku se v 1. a 2. ročníku o opakování rozhoduje na základě požadavku rodičů nebo na
doporučení učitelů se souhlasem rodičů. V 3. až 6. ročníku je postup odlišný; učitel třídy doporučuje
opakování a jednomyslně rozhoduje rada učitelů.
Naopak pět zemí (Estonsko, Litva, Maďarsko, Polsko a Rumunsko) má určité shodné rysy, pokud jde
o účastníky rozhodovacího procesu ve škole a o jejich úlohu. V těchto zemích doporučuje žáka
k postupu do vyššího ročníku nebo k opakování ročníku učitel třídy, a to na základě vlastního
hodnocení. Konečné rozhodnutí se činí na jiné úrovni, obvykle v radě, jejímiž členy jsou všichni učitelé
a jíž předsedá ředitel školy. V Estonsku rozhoduje o postupu žáka rada školy (všichni učitelé školy a
ředitel školy) na základě doporučení učitele třídy. V Litvě doporučuje postup nebo propadnutí žáka
hlavní učitel třídy. Členové rady učitelů, složené ze všech učitelů školy, řídících pracovníků a dalších
pedagogických odborníků, o návrhu diskutují a učiní konečné rozhodnutí. V Maďarsku na konci roku
učitel třídy předkládá své hodnocení a učitelský sbor známky každého žáka. Na základě toho se pak
zvažuje a rozhoduje, zda žák postoupí do vyššího ročníku. V Polsku (ročník 4 až 6) učitelé
jednotlivých předmětů předkládají svá hodnocení pedagogické radě složené ze všech učitelů
zaměstnaných ve škole a vedené ředitelem školy. Pedagogická rada následně rozhodne o setrvání
žáka ve stejném ročníku. Také v Rumunsku hlavní učitel třídy doporučuje žákovi opakování ročníku a
rada učitelů složená ze všech učitelů, řídících pracovníků a dalších pedagogických odborníků o tom
diskutuje a činí konečné rozhodnutí.
Při rozhodování o postupu žáka do vyššího ročníku mohou mít ředitelé školy nebo správní orgány
školy v různých zemích odlišné úlohy. V některých zemích, i když se rozhodování účastní, je jejich vliv
slabý. Ve Francii je podle předpisů ředitel primární školy osobou, která rodiče seznamuje
s doporučením conseil des maîtres de cycle (rada učitelů cyklu) o postupu nebo opakování. V Litvě se
ředitel zapojuje až na závěr procesu, aby formálně realizoval rozhodnutí, které dříve učinila rada
učitelů. V jiných zemích spočívá rozhodnutí o postupu žáka do vyššího ročníku nebo o opakování
ročníku na řediteli školy. Tak je tomu v České republice. Nicméně však při rozhodování bere ředitel
29
školy v úvahu názor pedagogické rady, která existuje na všech školách a jejímiž členy jsou všichni
učitelé školy. Pedagogická rada má diskutovat o případech žáků, kteří nesplnili kritéria pro postup do
vyššího ročníku, a předkládat doporučení řediteli školy. V Dánsku poté, co učitel doporučil, aby žák
opakoval ročník, činí konečné rozhodnutí ředitel školy. Ve Švédsku je jedinou osobou, která rozhoduje
o tom, zda by měl žák opakovat ročník, ředitel školy. Ve Spojeném království (Anglie, Wales a Severní
Irsko) spočívá odpovědnost za rozhodnutí o opakování ročníku na řediteli školy. Dříve než ředitel
školy rozhodne, vyžádá si názory odborníků mimo školu, např. pedagogického psychologa nebo
school improvement officer (poradce školy), jednotlivých učitelů daného žáka, jeho rodičů a žáka
samotného. Ve Spojeném království (Skotsko) je rozdíl v tom, že místní orgány se s ředitelem školy
při rozhodování spojí a konečné rozhodnutí učiní společně. Ve Finsku rozhoduje o postupu do vyššího
ročníku ředitel a učitelé žáka.
Ačkoliv jsou učitelé školy hlavními účastníky rozhodovacího procesu o tom, zda by žák měl opakovat
ročník, v některých zemích hrají také význačnou úlohu aktéři mimo školu. Těmito externími účastníky
bývají pedagogičtí psychologové a/nebo poradci, kteří vyjadřují svůj názor nebo souhlas, aby byla
záruka, že se o žákovi rozhodlo nejlepším možným způsobem. V Belgii, pokud jde o setrvání žáka
v osmém ročníku na primární úrovni, je nutno získat vyjádření psychologicko-zdravotně-sociálního
centra (CLB (centrum voor leerlingenbegeleiding)) ve Vlámském společenství, CPMS (centres
psycho-médico-social) ve Francouzském společenství a PMS (Psycho-Medizinisch-Soziales Zentrum)
v Německy mluvícím společenství. Ve Španělsku odborníci z týmů poradců a pedagogických
psychologů poskytují rady nebo zdůvodňují podporu při hodnocení žáka a při rozhodování o jeho
postupu. V Portugalsku v případě, že má žák opakovat ročník podruhé, probíhá zvláštní hodnocení,
při němž se vyžaduje vyjádření pedagogického psychologa.
Konečně na Kypru je situace odlišná, protože podle předpisů je úlohou učitele především zjistit, kteří
žáci by měli opakovat ročník. Učitel pak předloží doporučení a každý případ řeší s ředitelem školy,
s rodiči a někdy i s pedagogickým psychologem. Konečné rozhodnutí ale spočívá na inspektorovi,
jemuž je škola přidělena; ten učitelovo doporučení přijme nebo zamítne.
30
Obr. 2.3: Úloha kvalifikovaných pedagogů v rámci školy a mimo ni v rozhodovacích procesech,
které se týkají opakování ročníků v primárním vzdělávání (ISCED 1), 2009/10
Návrh
Konzultace
Rozhodnutí/Souhlas nezbytné
Pro celou primární úroveň
Pro některé ročníky na primární úrovni
Učitel(é) třídy
Ostatní učitelé
Ředitel školy
Další účastníci
Automatický postup
Zdroj: Eurydice.
Estonsko, Litva, Maďarsko, Polsko a Rumunsko: Učitel třídy připraví návrh a poté rozhodne jako člen orgánu, tj. rady, která
o propadnutí žáka diskutuje. Ředitel školy se podílí na rozhodování jakožto předseda rady.
Kypr a Spojené království (SCT): S některými účastníky se konzultuje, jiní účastníci rozhodují.
Portugalsko: Učitelé školy rozhodují pouze v prvním cyklu ensino básico jako členové conselho de docentes.
Slovinsko: Účastníci zachycení v obrázku se zapojují do rozhodovacího procesu od třetího ročníku primární úrovně. Pro první
dva ročníky viz oddíl 2.5.1.
Vysvětlivky
Zvláštní situace týkající se zapojení rodičů do tohoto procesu, např. podání odvolání, nejsou v tomto obrázku zachyceny (viz
oddíl 2.5.2).
Další účastníci: Do této kategorie spadají buď odborníci pracující ve vzdělávací instituci či v externím centru (sociální
pracovníci, vychovatelé, poradci, psychologové atd.), nebo existující místní nebo školské orgány.
Ve všech zemích školy pravidelně informují rodiče nebo zákonné zástupce o pokroku a vývoji jejich
dětí. Tam, kde to připadá v úvahu, se rozhodnutí o tom, zda dítě postoupí do vyššího ročníku, nebo
bude ročník opakovat, rodičům předává na konci každého školního roku. V několika málo zemích je
možno s rodiči nebo zákonnými zástupci během rozhodovacího procesu konzultovat. V Dánsku ředitel
školy s rodiči konzultuje, avšak ke konečnému rozhodnutí se dochází bez ohledu na jejich souhlas či
nesouhlas. V Estonsku „vyvážené a zdůvodněné“ rozhodnutí o opakování ročníku znamená, že názor
zákonných zástupců žáka byl přednesen v radě učitelů, když rozhodovala. Na Maltě některé školy
rodiče pouze informují o rozhodnutí, že žák postupuje do vyššího ročníku, zatímco jiné školy s rodiči
konzultují, než rozhodnou, že žák v primární škole setrvá ještě jeden rok. V Nizozemsku zástupci
školy a rodiče nebo zákonní zástupci diskutují o pokroku žáka, jeho výsledcích a postojích. Jestliže na
rozhodnutí o opakování ročníku není shodný názor, rodiče/zákonní zástupci mohou o této záležitosti
diskutovat se školou a předložit argument pro jiné rozhodnutí. Jestliže se nemohou dohodnout, učiní
konečné rozhodnutí škola. Ve Švédsku může ředitel školy po konzultaci se zákonným zástupcem
rozhodnout, že žák bude opakovat ročník.
31
V téměř polovině zemí právní předpisy rodičům umožňují hrát při rozhodování o postupu žáka
aktivnější úlohu. V závislosti na zemi mají rodiče volbu ze tří možností: mohou se odvolat, jestliže mají
proti rozhodnutí o opakování ročníku námitky, mohou požadovat, aby jejich dítě opakovalo ročník,
nebo se k rozhodnutí o opakování ročníku vyžaduje jejich souhlas.
V deseti zemích legislativa dává rodičům nebo zákonným zástupcům možnost se odvolat, jestliže
s rozhodnutím o opakování ročníku nesouhlasí. Možnost rodičů žáka odvolat se tedy znamená, že je
zapojen jiný činitel nebo orgán, jehož rozhodnutí potvrdí, nebo odmítne původní rozhodnutí. V České
republice má v případě pochybností o správnosti hodnocení žáka zákonný zástupce právo na řediteli
školy požadovat, aby žáka přezkoušela zkušební komise. Jestliže předmět vyučoval sám ředitel školy,
mohou se rodiče nebo zákonní zástupci obrátit na krajský úřad se žádostí, aby žák mohl složit novou
zkoušku. Ve většině autonomních společenství ve Španělsku legislativa obsahuje právo rodičů na
odvolání proti rozhodnutí týkajícího se opakování ročníku nebo hodnocení jejich dítěte. V některých
společenstvích je odvolací postup přesně stanoven. Ve Francii rodiče, kteří obdrželi doporučení
k opakování ročníku, mohou do 15 dní vznést námitku. Odvolání obsahující zdůvodnění musí být
doručeno inspektorovi Académie, řediteli služeb národního vzdělávání v departementu, který učiní
konečné rozhodnutí. V Lotyšsku v případě, kdy mají rodiče námitky proti závěrečným známkám svého
dítěte na konci školního roku, sestaví ředitel školy zkušební komisi složenou z učitelů a členů
metodické komise (mācību priekšmetu metodiskās komisijas) (13). Tato komise musí připravit
hodnocení výsledků žáka podle národních vzdělávacích standardů. Konečné rozhodnutí učiní ředitel
školy na základě tohoto hodnocení. V Litvě, pokud rodiče nesouhlasí s rozhodnutím, aby jejich dítě
opakovalo ročník, ředitel školy bere v úvahu informace svého asistenta o práci učitele třídy. Konečné
rozhodnutí učiní rada učitelů na základě doporučení ředitele školy. V Lucembursku se rodiče
v případě, že nesouhlasí s rozhodnutím pedagogického týmu (équipe pédagogique) o opakování
ročníku, mohou do 15 dní odvolat k regionálnímu inspektorovi (inspecteur d'arrondissement), který do
jednoho měsíce rozhodne. V Rakousku poté, co rodiče nebo zákonný zástupce předloží odvolání proti
rozhodnutí rady učitelů, musí škola toto odvolání předat Bezirksschulrat (okresní školské radě), která
má rozhodující slovo. V Portugalsku v primárním a nižším sekundárním vzdělávání odvolací proces
začíná ve škole, ale může se na konci přenést i na externí správní orgán Regionální direktorát pro
vzdělávání (direcções regionais de educação). Tak na konci školního roku rodiče mohou výkonnému
orgánu školy nebo skupiny škol předložit odůvodněný požadavek na přehodnocení známek jejich
dítěte. Učitel třídy společně s radou učitelů školy (conselho de docentes) v 1. cyklu nebo společně
s radou třídy (conselho de turma) ve 2. a 3. cyklu, analyzují všechny potřebné dokumenty a učiní
rozhodnutí, které původní hodnocení potvrdí nebo upraví. Toto rozhodnutí musí potvrdit conselho
pedagógico (14). Rodiče o konečném rozhodnutí informuje výkonný orgán školy. V případě, že dojde
k procesním pochybením, mohou se rodiče případně odvolat k Regionálnímu direktorátu ve
vzdělávání, který o opakování ročníku rozhodne. Ve Slovinsku v případě, že se rodiče nebo zákonní
zástupci odvolají, učiní konečné rozhodnutí komise (Komisija) složená ze tří členů (jeden z nich je
externí a dva jsou členové učitelského sboru dané školy). Ve Finsku, pokud je rozhodnutí týkající se
postupu žáků evidentně chybné, mají rodiče právo požádat Regionální státní správní agenturu
13
( ) Členy této komise nebývají určití učitelé trvale. Jejím vedoucím bývá nejčastěji asistent ředitele školy pro pedagogické
záležitosti. Jestliže ale každý předmět nebo předmětovou oblast učí více učitelů, může tuto metodickou komisi vést jeden
z učitelů tohoto předmětu.
14
( ) Conselho pedagógico je orgán odpovědný za koordinaci, dohled a poradenství na škole v didaktických otázkách,
poradenství a monitorování žáků, v přípravném a dalším vzdělávání pedagogických a nepedagogických pracovníků.
32
(nahrazující od r. 2010 Krajský správní úřad), aby učiteli/učitelům uložila provést nové hodnocení nebo
učinit nové rozhodnutí, zda má žák do vyššího ročníku postoupit či nikoliv.
Na rozdíl od práva na odvolání proti rozhodnutí o opakování ročníku, mají rodiče v Maďarsku a ve
Slovinsku právo požadovat, aby jejich dítě opakovalo ročník, i když mu bylo povoleno postoupit do
vyššího ročníku. V Maďarsku se ale stále vyžaduje souhlas ředitele školy, zatímco ve Slovinsku činí
konečné rozhodnutí shromáždění učitelů. V České republice mají rodiče rovněž možnost žádat, aby
dítě opakovalo ročník, ale pouze v případě závažných zdravotních problémů. Požadavek by mělo
podpořit vyjádření odborníků. Nicméně nakonec rozhoduje ředitel školy. Ve Švédsku může ředitel
školy na žádost zákonného zástupce žáka povolit, aby tento žák opakoval ročník. K přijetí rozhodnutí
však není nutný shodný názor zákonného zástupce a ředitele školy, protože konečné rozhodnutí činí
vždy ředitel.
V ostatních zemích je k opakování ročníku na primární úrovni vždy nutný souhlas rodičů. Ve
Francouzském společenství Belgie mají rodiče právo protestovat proti rozhodnutí učitelů, aby jejich
dítě opakovalo ročník, nebo naopak požadovat, aby jejich dítě ročník opakovalo, i když se učitelé
nedomnívají, že je to nutné. Ačkoli předpisy nařizují, že postoj rodičů musí škola přijmout, v praxi
rodiče rozhodnutí učitelů běžně respektují. V Německy mluvícím společenství Belgie rodiče rozhodují
o tom, zda má jejich dítě strávit 8. ročník na primární úrovni na základě návrhu třídní rady a na
základě názoru centra PMS. V Polsku podle platných předpisů rodiče musí souhlasit s rozhodnutím,
aby jejich dítě opakovalo ročník v 1., 2. a 3. třídě ve Szkoła podstawowa, jinak opakování nemůže být
realizováno. Ve Slovinsku má názor rodičů zásadní váhu v prvních třech ročnících, i když rodiče mají
právo se odvolat v jakékoli fázi primárního vzdělávání jejich dítěte. Žáci mohou tyto ročníky opakovat
pouze se souhlasem svých rodičů nebo zákonných zástupců. Obdobně ve Spojeném království ředitel
školy zpravidla vyžaduje souhlas rodičů, aby mohl dítě umístit do jiné věkové skupiny, dříve ale s nimi
musí podrobně prodiskutovat možné následky pro dítě.
33
Obr. 2.4: Účast rodičů v rozhodovacím procesu, který se týká opakování ročníků
na primární úrovni, 2009/10
Obr. 2.4a: Míra účasti rodičů
Obr. 2.4b: Typy rodičovské intervence
Požadavek na opakování
ročníku
Intervence
Odvolání
Potřebný souhlas
Informace
Konzultace
Informace/konzultace
Automatický postup
Automatický postup
Údaje nejsou k dispozici
Zdroj: Eurydice.
Belgie (BE de): V případě setrvání dítěte v 8. ročníku na primární úrovni činí konečné rozhodnutí rodiče na základě návrhu
třídní rady a názoru centra PMS.
Španělsko: Míra účasti rodičů se v jednotlivých autonomních společenstvích liší.
Polsko: V prvních třech ročnících je postup automatický. Když se ve výjimečných případech rozhoduje o opakování ročníku,
musí rodiče souhlasit.
Slovinsko: Souhlas rodičů je potřebný pouze v prvních dvou primárních ročnících.
Aby bylo možno odhadnout míru opakování ročníků na primární úrovni v evropských zemích, bylo
z databáze Eurostatu (2008) vypočteno procento dětí, které dosud setrvávají v preprimárním nebo
primárním vzdělávání (ISCED 0 a 1), ale dosáhly již zákonem stanoveného věku pro nižší sekundární
úroveň (ISCED 2). Toto procento zahrnuje žáky, kteří zahájili primární vzdělávání později, dále žáky,
kteří opakovali ročník na primární úrovni, a rovněž děti, které přišly ze zahraničí a byly zařazeny do
nižšího ročníku, než normálně odpovídá jejich věku. Tato celková míra je porovnávána s procentem
dětí, které zůstávají na preprimární úrovni, ale jsou ve věku, kdy běžně začíná primární vzdělávání
(viz obr. 2.5a). Rozdíl mezi oběma mírami umožňuje odhadnout, v jaké míře se opakování ročníků na
primární úrovni v jednotlivých zemích využívá (viz obr. 2.5b). Údaje Eurostatu použité pro tyto odhady
zahrnují také žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
34
Obr. 2.5a: Procento žáků setrvávajících na preprimární (ISCED 0) a na primární úrovni (ISCED 1),
2007/08
Děti setrvávající na úrovni ISCED 0 ve věku pro zahájení povinné školní docházky na úrovni ISCED 1
Děti setrvávající na úrovni ISCED 0–1 ve věku úrovně ISCED 2.
Obr. 2.5b: Odhad opakování ročníků na primární úrovni (ISCED 1),
2007/08
Údaje (obr. 2.5a a 2.5b)
Δ
Δ
BE fr
BE de
BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
5,6
:
5,9
1,0
47,3
17,4
37,7
16,7
:
1,0
0,5
1,4
1,5
3,8
8,0
2,5
3,5
27,0
:
20,5
7,0
50,8
17,2
53,5
6,5
61,0
6,3
16,8
20,8
4,2
6,6
18,4
7,6
21,8
21,4
:
14,6
6,0
3,5
:
15,8
:
:
5,3
16,3
19,4
2,7
2,8
10,4
5,1
18,3
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK (1)
UK-SCT
IS
LI
NO
TR
75,8
:
:
38,6
4,2
2,5
77,7
4,4
43,7
1,9
1,6
:
:
0,1
48,6
0,9
:
77,0
39,9
42,8
44,7
4,6
30,5
74,6
2,4
49,0
6,0
:
1,6
0,5
0,3
72,0
:
:
1,2
:
:
6,1
0,4
28,0
:
:
5,3
4,1
:
:
:
0,2
23,4
:
:
UK ( ): UK-ENG/WLS/NIR
1
Zdroj: Eurostat, 2008.
Bulharsko: Při sběru dat Eurostatu v roce 2007/08 nebylo pravidlo o automatickém přechodu žáků na primární úrovni ještě
v platnosti. V tomto období žáci neopakovali první ročník, ale mohli opakovat ve 2. až 4. ročníku.
Irsko: Infant classes přijímají do primárního vzdělávání děti ve věku 4 let před zahájením povinné školní docházky.
Řecko a Malta: Údaje za rok 2006/07.
Švédsko a Norsko: Údaje nejsou k dispozici, protože věkové rozložení dané Eurostatem se odhaduje za školní rok.
Spojené království: Údaje poskytnuté Department for Children, Schools and Families, DCSF (od roku 2010 Department for
Education, DfE). Veřejné a soukromé školy jsou sečteny dohromady, speciální školy nejsou zahrnuty. Referenční rok 2008/09.
Turecko: Nerozlišuje se mezi úrovněmi ISCED 1 a ISCED 2.
35
Vysvětlivky
stanoveném věku pro vstup na úroveň ISCED 1 a ISCED 2. Procentní podíl žáků tohoto věku, kteří stále navštěvují ISCED 0 a
ISCED 1, byl vypočten z celkového počtu žáků tohoto věku v každé zemi. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou
zahrnuti. Nezávislé soukromé vzdělávací instituce zahrnuty nejsou.
Pokud jde o úředně stanovený věk pro vstup na úrovně ISCED, viz diagramy struktury vzdělávacích systémů v Evropě v roce
2009/10 (Eurydice, 2009).
Odhad míry opakování ročníků byl vypočten tak, že se odečetl procentní podíl žáků zůstávajících na preprimární úrovni od
procentního podílu žáků zůstávajících na primární úrovni. Jedná se o odhad, protože různé věkové skupiny žáků jsou brány
v úvahu ve stejném referenčním roce. Má se za to, že záporné hodnoty chybí.
Pro poznámky k určitým zemím týkající se procenta dětí zůstávajících na úrovni ISCED 0 ve věku stanoveném pro začátek
povinné školní docházky na úrovni ISCED 1 viz Doplňující poznámky k obr. 1.3.
Odhady počtu opožďujících se žáků na primární úrovni vycházející z údajů Eurostatu doplňují
nejnovější údaje z Programu pro mezinárodní hodnocení žáků (PISA). Ve vydání mezinárodních
výsledků z roku 2009 měli 15letí žáci odpovědět na následující otázku: „Opakoval/a jsi někdy ročník?“
Žáci měli zvolit jednu z následujících odpovědí: „Ne, nikdy“, „Ano, jednou“, „Ano, dvakrát nebo
vícekrát“ a uvést vzdělávací úroveň ISCED 1, 2 nebo 3, na níž ročník opakovali. Odpovědi na tuto
otázku umožnily vypočítat podíl žáků opakujících ročník na primární úrovni mezi 15letými žáky.
Obr. 2.6: Podíl 15letých žáků, kteří alespoň jednou opakovali ročník
v primárním vzdělávání (úroveň ISCED 1), 2009
Země, které se na sběru dat nepodílely
EU-27
7,7
BE fr BE de BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
22,0
14,5
16,0
2,7
2,1
3,6
9,2
3,9
11,0
2,0
12,2
17,8
1,0
x
6,0
2,1
22,2
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UKENG
UKWLS
UKNIR
UKSCT
IS
LI
NO
TR
6,2
x
22,4
4,9
1,9
22,4
2,3
:
1,9
2,4
3,8
1,6
2,3
1,2
1,7
0,7
10,2
:
3,8
Zdroj: Sekundární analýza z databáze PISA 2009, OECD.
Slovinsko: Otázka nebyla položena žákům pro stupeň ISCED 1.
Norsko: Otázka nebyla žákům položena, protože žáci do vyššího ročníku postupují automaticky.
Turecko: Nerozlišuje se mezi primární a nižší sekundární úrovní. Údaj zahrnuje obě úrovně.
36
Z údajů Eurostatu na obr. 2.5a a 2.5b lze po porovnání obou procentních podílů rozlišit dvě hlavní
skupiny zemí. V první skupině, v níž je více než polovina zemí, je rozdíl malý; ukazuje, že v průběhu
primárního vzdělávání ročník opakuje pouze nízké procento žáků. V druhé skupině, kterou tvoří devět
zemí, je rozsah značný; ukazuje, že na primární úrovni opakuje alespoň jeden ročník značné procento
žáků. Uvnitř těchto dvou skupin je možno vidět dokonce ještě specifičtější případy.
Ve většině zemí patřících do první skupiny jsou totiž oba procentní podíly dosti nízké: není běžné
nepřijímat děti do primární školy, když dosáhly věku pro vstup do povinného vzdělávání, ale děti také
jen vzácně opakují ročník. Tak je tomu v Bulharsku (15), v Řecku, v Itálii, na Kypru, v Litvě, na Maltě,
ve Slovinsku a ve Finsku. Na Islandu, kde je postup do vyššího ročníku automatický, není rozdíl mezi
oběma podíly prakticky žádný. Údaje z výzkumu PISA 2009 (obr. 2.6) dokazují, že v těchto zemích,
které se výzkumu zúčastnily, je podíl 15letých žáků, kteří opakovali ročník na primární úrovni alespoň
jednou, velmi nízký, od 0,7 % na Islandu po 2,7 % v Bulharsku. Ve Spojeném království je podíl také
nízký, ve Švédsku dosahuje pouze 3,8 %. V Norsku žákům otázka nebyla položena, protože v této
zemi existuje předpis o automatickém postupu do vyššího ročníku.
V osmi dalších zemích (Česká republika, Dánsko, Estonsko, Lotyšsko, Maďarsko, Rakousko,
Rumunsko a Slovensko), i když je procento žáků zapsaných na primární úrovni, kdy už by měli být na
úrovni sekundární, vysoké, je rozdíl při porovnání procentních podílů dětí setrvávajících na
preprimární úrovni malý. To znamená, že v těchto zemích je běžné odkládat přijetí dětí do primární
školy. Jakmile ale zahájí povinnou školní docházku, velká většina žáků postupuje primárním
vzděláváním bez opakování ročníku. Údaje o žácích ve výzkumu PISA 2009 tuto praxi na primární
úrovni v těchto zemích potvrzují. Na Slovensku pouze 1,9 %, v České republice 2,1 % a v Rumunsku
2,3 % 15letých žáků opakovalo ročník na primární úrovni. Podíl žáků opakujících ročník na primární
úrovni byl v Dánsku 3,6 %, v Estonsku 3,9 % a v Rakousku 4,9 %. Konečně obdobná, i když ne tak
výrazná, se zdá být situace v Lotyšsku a v Maďarsku, kde je možno zahájení primárního vzdělávání
odložit. Podle údajů z výzkumu PISA 2009 opakovalo ročník na primární úrovni v těchto dvou zemích
6,0 % (Lotyšsko) a 6,2 % (Maďarsko) 15letých žáků.
Pokud jde o druhou skupinu zemí, kde obr. 2.5b ukazuje velký rozdíl mezi oběma podíly, je třeba
nejprve odlišit země, kde téměř většina všech žáků začíná primární vzdělávání ve stanovenou dobu, a
zeměmi, kde nástup do primárního vzdělávání může být odložen.
V Belgii, ve Španělsku, ve Francii, v Lucembursku, v Nizozemsku a v Portugalsku jen velmi málo dětí,
které dosáhnou úředně stanoveného věku pro vstup do prvního ročníku primárního vzdělávání, má
tento vstup odloženo. Počet žáků, kteří na konci primárního vzdělávání neuspěli, je ale velmi vysoký,
což znamená, že značné procento žáků musí v průběhu primárního vzdělávání alespoň jednou
opakovat ročník. Na obr. 2.6 podle údajů z výzkumu PISA 2009 má ze všech zúčastněných zemí
těchto zmíněných šest zemí nejvyšší procento žáků, kteří na primární úrovni opakovali ročník: od
12,2 % ve Španělsku po 22,4 % v Nizozemsku a Portugalsku. Rovněž Irsko má vysoký podíl žáků
opakujících ročník na úrovni ISCED 1 s 11,0 %.
15
( ) Před zavedením automatického postupu ve všech ročních primárního vzdělávání roce 2009/10 předpisy umožňovaly, aby
žáci v případě, že neuspěli v jednom či více předmětech ve 2. až 4. ročníku, ročník opakovali.
37
V této druhé skupině zemí s výraznou mírou opakování ročníků se odlišují Německo a
Lichtenštejnsko. Jak bylo vysvětleno v kapitole 1, vysoké procento dětí začíná první ročník o jeden rok
později, než je zákonem stanovený věk, a je zapsáno v přechodových třídách. Rozdíl mezi oběma
procentními podíly na obr. 2.5a je dosti význačný v tom, že na konci primárního vzdělávání je větší
počet zaostávajících žáků než počet žáků, kteří začali svůj první primární ročník s odkladem. Údaje
z výzkumu PISA potvrzují, že kromě dětí, které mají začátek primárního vzdělávání odložený, existuje
také velký počet žáků, kteří v průběhu primárního vzdělávání opakovali ročník. V Německu uvedlo
9,2 % žáků, že na úrovni ISCED 1 opakovali ročník alespoň jednou. V Lichtenštejnsku i přes
automatický postup v Primarschule údaje z výzkumu PISA ukazují, že 10,2 % žáků uvedlo, že na
primární úrovni opakovalo ročník. Rozdíl v těchto dvou podílech v údajích Eurostatu je také vysoký. To
je možno vysvětlit existencí přechodových tříd (Einführungsklasse) zařazených na úroveň ISCED 1.
Je také možné, že vysoké procento žáků nebylo přijato přímo do prvního ročníku a nejprve
navštěvovalo Einführungsklasse. To by vysvětlovalo, proč tito žáci na primární úrovni zaostali.
Závěrem lze znovu říci, že v těchto dvou zemích by bylo třeba vzít v úvahu také umísťování dětí
přicházejících ze zahraničí do tříd, jež normálně jejich věku neodpovídají.
*
*
*
Některé země mají obdobné předpisy pro opakování ročníků, pokud jde o používaná kritéria a
účastníky rozhodovacího procesu. Na základě statistických údajů se však zdá, že existují rozdíly ve
způsobech, jimiž jsou tyto předpisy uváděny do praxe. Např. maximální počet ročníků strávených na
primární úrovni je stanoven v Belgii, ve Španělsku, na Kypru a na Slovensku. Procentní podíl žáků
opakujících ročník na primární úrovni je mnohem vyšší v prvních dvou zemích, než v zemích
ostatních.
V některých zemích, kde je opakování ročníků povoleno, je však míra opakování nízká. V těchto
zemích musí poté, co učitelé zhodnotili žáky, probíhat ještě další procedury. Tyto procedury mají
omezit opakování ročníků na primární úrovni. V Řecku, jestliže učitel navrhne, aby dítě opakovalo
ročník, je zahájena složitá procedura. V Itálii musí všichni učitelé třídy jednomyslně souhlasit
s opakováním ročníku ve scuola primaria. Na Kypru, i když takovou proceduru zahajuje škola,
konečné rozhodnutí o setrvání žáka v ročníku nečiní škola, ale externí osoba – inspektor přidělený
škole. Externí kontrola nebo automatický postup do vyšší třídy ale ve všech případech nevysvětlují,
proč má některá země nízkou míru opakování ročníků. V Dánsku totiž, i když legislativa umožňuje
učitelům požadovat, aby žák opakoval ročník, je procento žáků, kteří setrvávají na primární úrovni,
velmi nízké. Navíc do rozhodovacího procesu o postupu žáka do vyššího ročníku nezasahuje žádný
externí orgán, ani neexistuje žádná kontrola ani jiná forma omezování.
38
Konečně rozdíly mezi zeměmi v míře zaostávání žáků na primární úrovni nemohou být přímo
spojovány s různými platnými předpisy. Zdá se, že opakování ročníků je běžně zavedeno pouze
v zemích, kde existuje všeobecně jednotný názor, že opakování ročníku je pro učení žáka prospěšné.
Tato tradice je mimořádně silná v Belgii, především ve Francouzském společenství, ale také ve
Španělsku, ve Francii, v Lucembursku, v Nizozemsku a v Portugalsku. Tuto víru, že opakování
ročníků přináší výhody, sdílí většina učitelů a rodičů, a tím se vysvětluje, proč se tato praxe stále
používá, i když oficiální předpisy její používání často omezují.
39
KAPITOLA 3: OPAKOVÁNÍ ROČNÍKŮ V NIŽŠÍM SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
Tato kapitola zkoumá několik aspektů předpisů vztahujících se k opakování ročníků v zemích, kde se
tato praxe používá na nižší sekundární úrovni (16). Nejprve se zaměří na legislativu platnou
v evropských zemích a také na hlavní kritéria, která odůvodňují, proč žák s potížemi v učení setrvá ve
stejném ročníku další rok. Dále se tato kapitola bude zabývat různými omezeními týkajícími se
opakování ročníků, jako je možnost dohnat učivo, podmínečný postup do vyššího ročníku, nemožnost
opakovat určitý ročník nebo četnost opakování ročníků v průběhu školní docházky. Zmiňuje se rovněž
o podpůrných opatřeních pro žáky během opakování ročníku, poté se zaměří na účastníky
rozhodovacího procesu o opakování ročníku. Tuto analýzu doplňují některé statistické údaje, které
ukazují, jak je v evropských zemích opakování ročníků využíváno v praxi.
Ve všech zemích mají žáci s potížemi v učení v průběhu školního roku přístup k určité dodatečné
podpoře. Podle zákonů, existujících v mnoha zemích, jestliže podpora nestačí a žák na konci školního
roku v učení nedosáhl uspokojivého pokroku, může ročník opakovat, což je nápravné opatření, které
má žákovi pomoci překonat jeho obtíže. V legislativě většiny zemí jsou zakotvena kritéria, kterými se
postup do vyššího ročníku nebo opakování řídí. Pouze ve dvou zemích, na Islandu a v Norsku, žáci
podle legislativy postupují do vyššího ročníku automaticky, bez ohledu na jejich výsledky. Jejich
postup je tedy průběžný a na konci školního roku nevyžaduje hodnocení jednotlivých žáků. Norská
legislativa stanoví, že všichni žáci jsou oprávněni postupovat do vyšších ročníků povinné školy a
získat vzdělání předepsané vzdělávacím programem. Podle islandské legislativy mají děti v povinném
vzdělávání postupovat z jednoho ročníku do druhého a žádné dítě nemá strávit v povinném
vzdělávání více než deset let. K výjimkám však může docházet, protože žáci na Islandu si své
vzdělávání mohou dobrovolně prodloužit, ale tuto možnost využívá méně než jedno procento.
Ve Spojeném království neexistují žádné předpisy týkající se opakování ročníků v povinném
vzdělávání. Ale z mnoha důvodů (viz kapitola 2) je zvykem a běžnou praxí, že děti s různým stupněm
výkonu jsou vyučovány ve skupinách svých vrstevníků a do jiných věkových skupin jsou zařazovány
pouze výjimečně.
V každé zemi, kde je opakování ročníků možné používat jako prostředek pro překonávání potíží
s učením, platné předpisy definují kritéria, podle nichž může žák setrvat v nižším ročníku. Výjimkou je
Nizozemsko. Opakování ročníků je možné, protože neexistuje žádné časové omezení vztahující se
k povinnému sekundárnímu vzdělávání a žáci mohou studovat, jak dlouho potřebují, aby dokončili tuto
vzdělávací úroveň. Všechna kritéria pro opakování ročníku nebo pro postup do vyššího ročníku se
stanovují na úrovni školy a škola také činí všechna takováto rozhodnutí.
Existuje několik důvodů, proč žáci na nižší sekundární úrovni, kteří mají potíže s učením, musí
opakovat školní ročník. Mezi možnými kritérii stanovenými v legislativě jednotlivých zemí nejčastěji
převládá neúspěch žáka ve snaze dosáhnout očekávaného pokroku, jeho docházka do školy, chování
a situace v rodině.
(16)
Nižší sekundární úroveň, jak ji definuje ISCED, odpovídá posledním ročníkům jednotné struktury povinného
vzdělávání ve 12 zemích a v Belgii zahrnuje pouze první dva ročníky sekundárního vzdělávání.
41
Obr. 3.1: Kritéria pro opakování ročníků
na nižší sekundární úrovni (ISCED 2), 2009/10
Docházka a/nebo situace
v rodině
Chování
Celkové hodnocení
Výsledky v předmětech
(známky)
Automatický postup
Zdroj: Eurydice.
3.1.1. Docházka, situace v rodině a chování
Nepřítomnost (absence ve škole ze zdravotních, rodinných, sociálních nebo neopodstatněných
důvodů) je jedním z kritérií, jež mohou způsobit, že žák musí opakovat ročník, protože je obtížné
hodnotit pokrok žáka, jenž byl dlouhodobě nepřítomen. V polovině zemí je dlouhodobá nepřítomnost
z důvodu nemoci jedním z důvodů pro opakování ročníku, i když to není stanoveno legislativou, ale na
úrovni školy, jako například v Nizozemsku a ve Spojeném království. Zdravotní důvody může uvést
škola nebo rodiče, kteří chtějí využít opakování ročníku jako nápravné opatření. V Lucembursku např.
délka nepřítomnosti z důvodu nemoci (17) může umožnit radě třídy (conseil de classe) souhlasit
s opakováním ročníku, zatímco ve Slovinsku mohou rodiče žádat, aby jejich dítě kvůli zdravotním
problémům opakovalo ročník. Situace je obdobná v České republice, kde rodiče mohou vznést tento
požadavek, i když žák na daném stupni již ročník opakoval. V Lichtenštejnsku naopak délka nemoci
žáka s potížemi v učení může odůvodnit jeho postup do vyššího ročníku.
V některých zemích, konkrétně v Itálii, na Kypru, v Maďarsku, v Polsku, v Portugalsku a v Rumunsku,
může být nepřítomnost (omluvená nebo neomluvená) jediným důvodem pro setrvání žáka ve stejném
ročníku. V každé z těchto zemí je stanovena délka nepřítomnosti; opakování ročníku je možno
požadovat, pokud je tato délka překročena. V Itálii se může požadovat, aby žák opakoval ročník,
jestliže je jeho nepřítomnost delší než 75 % celkové vyučovací doby. Na Kypru žáci opakují ročník,
jestliže chyběli bez dobrého důvodu více než 51 hodin nebo s dobrým důvodem či bez něj více než
161 hodin. V Maďarsku se opakování ročníku požaduje, jestliže nepřítomnost žáka překročí ve
školním roce 250 hodin nebo jestliže zamešká více než 30 % hodin v některém předmětu, a učitel
v důsledku toho není schopen žáka na konci roku hodnotit, ledaže by učitelé dovolili žákovi konat
opravné zkoušky. V Portugalsku na nižší sekundární úrovni (ve 3. cyklu ensino básico) nesmí celková
neomluvená nepřítomnost překročit trojnásobek týdenní vyučovací doby pro jeden předmět. Podle
rumunského a polského zákona je možno vyžadovat opakování ročníku, jestliže žák zamešká více
než 50 % hodin výuky za rok. V Polsku může žák konat zvláštní opravnou zkoušku, jestliže je jeho
(17)
Neexistují žádná zvláštní nařízení o počtu dnů nepřítomnosti, takže rozhoduje conseil de classe.
42
docházka nižší než 50 % hodin a tato nepřítomnost je omluvená. V Rumunsku může být žák vyloučen
ze školy, jestliže v průběhu školního roku bez dobrého důvodu chybí 40 hodin a více nebo 30 % a více
z celkové výuky předmětu nebo modulu, ale má právo se do této školy a do stejného ročníku přihlásit
následující rok. Navíc mají žáci „odklad“, pokud byli z výuky omluveni z důvodu účasti na festivalech
nebo národních a/nebo mezinárodních sportovních, uměleckých nebo kulturních soutěžích. Totéž se
vztahuje na žáky, kteří dostali stipendium nebo kteří po určitou dobu navštěvovali školu v jiné zemi.
V některých zemích se při rozhodování o postupu žáka do vyššího ročníku rovněž bere v úvahu
situace jeho rodiny. V Lucembursku může dítě opakovat ročník z důvodu nepřítomnosti zaviněné
obtížnou rodinnou situací. Ve Slovinsku může žák setrvat v nižším ročníku, jestliže se přestěhuje
z jedné oblasti do druhé. V Lichtenštejnsku ale nepříznivé rodinné okolnosti nebo změna školy mohou
být důvodem pro postup žáka s potížemi v učení do dalšího ročníku.
Ve Francouzském a Vlámském společenství Belgie i v Itálii a v Rumunsku hraje úlohu při postupu
žáka do dalšího ročníku jeho chování. Jestliže má žák známku z chování nižší než průměr, hrozí mu,
že bude opakovat ročník (18). Celkové hodnocení na konci každého cyklu ve Vlámském a Německy
mluvícím společenství Belgie obsahuje rovněž hodnocení intelektové, sociální a behaviorální složky.
Situace v Polsku je mírně odlišná, protože chování žáků se při postupu do vyššího ročníku v úvahu
nebere. Žák ale může setrvat v nižším ročníku, jestliže na konci roku získá nejnižší známku z chování
(nepřípustné chování) po druhé. Jestliže žák dostane nejnižší známku z chování po třetí, automaticky
zůstává v nižším ročníku, a jestliže je v posledním ročníku, neukončí tuto úroveň vzdělání.
3.1.2. Pokrok žáků v učení
V každé zemi, v níž dochází k opakování ročníků na nižší sekundární úrovni, je hlavním kritériem pro
rozhodnutí, zda žák setrvá ve stejném ročníku, jeho pokrok v učení. Ten je posuzován buď na základě
známek, nebo na základě celkového hodnocení žáka, jež bere v úvahu známky, schopnosti a úroveň
dosažených znalostí v průběhu roku.
Ve většině zemí se pokrok v učení vyjadřuje známkami a na konci školního roku se na základě
dosažených známek rozhoduje, zda žák postoupí do vyššího ročníku, nebo bude ročník opakovat.
Známky mohou zahrnovat různé aspekty výkonu, např. výsledky zkoušek, motivaci, chování nebo
získané dovednosti, a mohou se kombinovat, aby vytvořily konečnou celkovou známku, průměr
z jednotlivého předmětu nebo celkový průměr ze všech předmětů. Rozhodnutí, zda žák postoupí do
vyššího ročníku, nebo bude muset ročník opakovat, se činí na základě předem stanovené stupnice,
která ukazuje, zda získané známky jsou či nejsou uspokojivé. Počet dosažených neuspokojivých
známek určí, zda je opakování nutné. Některé předměty mohou převážit nad jinými. V některých
zemích však v případech, kdy je postup žáka podmínečný, může být dána přednost celkovému
hodnocení před hodnocením podle jednotlivých známek (viz 3.2.2).
(18)
Ve Vlámském společenství je to možné, jen pokud to je obsažené v předpisech školy.
43
Ve 20 zemích, kde je konečná známka hlavním kritériem pro rozhodnutí, zda žák bude opakovat
ročník, se liší počet předmětů, v nichž žák může propadnout, aniž by musel ročník opakovat.
V Bulharsku, v Německu, v Itálii a v Rakousku musí mít žáci minimální známku ve všech předmětech
za rok, aby mohli postoupit do vyšší třídy. Žáci, kteří neuspějí ve dvou předmětech, musí opakovat
ročník v Maďarsku, v Polsku, v Rumunsku a na Slovensku. V České republice, v Estonsku, ve
Španělsku, v Lotyšsku a ve Slovinsku hrozí žákům opakování ročníku, jestliže mají tři a více
neuspokojivých známek. Minimální průměrná známka za všechny předměty je hlavním kritériem pro
postup do vyššího ročníku v Lucembursku, v Lichtenštejnsku a v Turecku.
Ve třech zemích – v Řecku, na Kypru a v Portugalsku – mají některé předměty přednost před jinými a
výsledky z těchto prioritních předmětů hrají důležitou úlohu při postupu žáků do vyššího ročníku.
V Řecku jsou vyučovací předměty rozděleny do dvou skupin. Výsledky dosažené ve skupině
předmětů „A“ mají větší váhu než u předmětů ve skupině „B“. Skupinu „B“ tvoří předměty tělesná
výchova, umění a hudba, ekonomika, technologie a profesní poradenství. Všechny ostatní předměty
patří do skupiny „A“. Na Kypru nepostupují žáci do vyššího ročníku, pokud neuspějí v předmětech
moderní řečtina a matematika. Žáci navíc nepostupují do vyššího ročníku, jestliže neprospěli ve třech
a více předmětech, z nichž se zkoušky skládají na konci školního roku (moderní řečtina, dějepis,
matematika a fyzika), nebo jestliže neprospěli ve dvou těchto předmětech a zároveň ve dvou
předmětech, z nich se zkoušky neskládají. Na nižší sekundární úrovni v portugalském systému žáci
opakují poslední ročník, pokud mají neuspokojivé známky zároveň z portugalštiny a matematiky nebo
pokud mají neuspokojivé známky ze tří předmětů nebo ze dvou předmětů a ze zpracování třídních
projektů (área do projeto).
V ostatních zemích se pokrok žáka v učení posuzuje na základě celkového hodnocení. I když celkové
hodnocení může zohledňovat známky (konečnou známku, průměr v každém předmětu nebo celkový
průměr všech předmětů), známky nejsou při rozhodování, zda žák postoupí do vyšší třídy či bude
opakovat ročník, jediným kritériem; v úvahu se berou rovněž žákovy schopnosti, celkový vývoj,
přepokládané výsledky a úroveň dosažená v průběhu roku. Tato situace převažuje v šesti zemích:
v Belgii, v Dánsku, ve Francii, na Maltě, ve Finsku a ve Švédsku.
V Belgii je rozhodování o postupu žáka, o odkladu postupu nebo o setrvání v ročníku založeno na
jeho práci po celý školní rok. V Německy mluvícím společenství se berou v úvahu rovněž výsledky
dvou zkoušek, což má potvrdit, že učebních cílů bylo dosaženo ve všech předmětech. Rovněž ve
Francouzském a Vlámském společenství mohou být organizovány zkoušky. Školy ale mají autonomii
při volbě hodnoticích metod a praktik spojených s postupem.
Obdobná kritéria pro opakování ročníků stanovily Dánsko, Francie, Malta a Švédsko. Ve Francii rada
třídy (conseil de classe) vychází z hodnocení žáka a vydává doporučení pro postup do vyššího
ročníku nebo pro opakování ročníku, přičemž bere v úvahu hlavní kritérium, tj. zda žák zvládnul
klíčové dovednosti stanovené pro úroveň 3 (collège). Na Maltě je hlavním kritériem pro postup, které
se bere v úvahu, dosažení minimálních kompetencí v jednotlivých předmětech vyučovaných na dané
vzdělávací úrovni. V případě, že žák s potížemi v učení tyto kompetence nezískal, musí ročník
opakovat, jelikož toto opatření je považováno za druhou příležitost, která má žákovi umožnit
dosáhnout očekávanou úroveň. V Dánsku závěrečné hodnocení žáka, jemuž hrozí, že bude opakovat
ročník, také spočívá na dovednostech požadovaných pro danou vzdělávací úroveň. V této zemi ale na
44
rozdíl od Francie a Malty může závěrečné hodnocení proběhnout pouze tehdy, když pochybnosti
o pokroku žáka vznikly již v průběhu roku. Ve Švédsku je jediným předepsaným kritériem pro setrvání
žáka ve stejném ročníku jeho celkový vývoj a rozhodnutí je založeno na přesvědčení, že je toto
opatření pro daného žáka vhodné.
Ve Finsku existují pouze dva scénáře, kdy žák opakuje ročník, především když po skončení
hodnocení propadá v jednom nebo více předmětech, nebo když i přes uspokojivé známky je jeho
celkový pokrok tak slabý, že vyžaduje opakování ročníku. Obdobně žákům, kteří měli nedostatečné
známky, může být povoleno postoupit do vyššího ročníku, jestliže se usoudí, že jsou schopni tento
ročník úspěšně dokončit.
3.2. Omezení při opakování ročníků
V zemích, kde žáci mohou opakovat ročník, byla přijata některá opatření s cílem toto opakování
omezit a/nebo mu předejít. Tato opatření zahrnují příležitosti dohnat učivo, možnost podmíněného
postupu do vyššího ročníku, nemožnost opakovat jeden nebo více určitých ročníků nebo stanovení
hranice, kolikrát může žák opakovat ročník na sekundární úrovni.
Obr. 3.2: Omezení při opakování ročníků
na nižší sekundární úrovni (ISCED 2),
2009/10
Omezení nejsou
Příležitosti pro doučování
Podmíněný postup
Omezená četnost
opakovaných ročníků
Změna zaměření
Změna školy
Automatický postup
Zdroj: Eurydice.
3.2.1. Příležitosti dohnat učivo na konci školního roku
Téměř ve všech zemích, kde je opakování ročníků zavedenou praxí (kromě Francie, Malty a
Portugalska), mají žáci, kteří propadli, možnost složit opravné zkoušky nebo se zúčastnit doučování,
jež jim má umožnit zlepšit si známky, a vyhnout se tak nutnosti opakovat ročník. Výsledky dosažené
u opravné zkoušky nebo při dalším učení ovlivní konečné rozhodnutí o postupu žáka do vyššího
ročníku nebo o jeho opakování.
45
Ve většině zemí, kde příležitosti dohnat učivo existují, je počet předmětů, z nichž se mohou konat
opravné zkoušky, omezen na jeden nebo dva. Řecko, Španělsko a Slovinsko (v 9. ročníku) jsou
výjimkou, kde žáci mají možnost skládat opravné zkoušky z každého předmětu, v němž neprospěli.
V Estonsku, v Litvě a v Lucembursku mají žáci s potížemi v učení odklad a dostávají zvláštní úkoly,
které jim mají pomoci zlepšit jejich výsledky. Jestliže uspějí, jsou přijati do dalšího ročníku. V Litvě a
v Lucembursku musí škola doučovaným žákům poskytovat individuální podporu.
V Belgii (Francouzské a Vlámské společenství), v Dánsku, v Nizozemsku a ve Finsku je rozhodnutí,
zda tyto příležitosti poskytnout a v jaké formě, v pravomoci školy. V nařízení o základním vzdělávání
ve Finsku je předepsáno, že žák s potížemi v učení by měl mít příležitost prokázat, že dosáhl
přijatelné úrovně. Postupy v procesu rozhodování by měly být popsány v místním vzdělávacím
programu. Opravná zkouška běžně obsahuje písemný test a rozhovor s učitelem. Metoda
opakovaného hodnocení by měla odpovídat věku a schopnostem žáka.
3.2.2. Podmíněný postup
V Německu, ve Španělsku, v Rakousku, v Polsku a v Lichtenštejnsku, kde jsou důležité známky (viz
3.1.2), může být žákům s potížemi v učení dána příležitost ke přijetí do vyššího ročníku podmíněně.
V Německu je podmíněný postup povolen v určitých ročnících a v určitých typech škol. Může být
udělen, jestliže žák nedosáhl potřebné známky nutné pro postup, ale podle jeho výsledků a obecného
vývoje se dá očekávat, že se bude v příštím školním roce dobře učit. Podmíněný postup není povolen,
když postup vede k formální kvalifikaci, tj. na konci nižšího sekundárního vzdělávání. Ve Španělsku
žáci, kteří dostali jen dvě nedostatečné známky na konci školního roku, mohou postoupit do
následujícího ročníku, ale musí se přihlásit na hodiny doučování a opakování připravené učiteli a
absolvovat potřebné hodnocení. Hodnocení se bere v úvahu při určování, zda jsou žáci schopni
pokračovat ve výuce předmětů, v nichž neuspěli, a při rozhodování o jejich pokroku a o vysvědčení.
Ve výjimečných případech může být postup do vyššího ročníku povolen, i když daný žák neuspěl ve
třech předmětech, pokud učitelé usoudí, že postup do vyššího ročníku pravděpodobně neskončí
neúspěchem a přispěje ke zlepšení žákovy školní úspěšnosti. V Polsku žáci, kteří neuspěli
u opravných zkoušek, mohou získat podmíněný postup pouze v jednom předmětu za podmínky, že
výuka tohoto předmětu pokračuje i v ročníku, do něhož postupují. V Rakousku se žáci s obtížemi
v učení mohou vyhnout opakování ročníku, jestliže v předcházejícím roce prospěli v předmětu, v němž
propadli v daném roce, a jestliže se zdá, že jejich současné schopnosti naznačují, že v následujícím
roce uspějí, pokud postoupí výše. V Lichtenštejnsku o tom, zda smí žák s obtížemi v učení podmíněně
postoupit do vyššího ročníku, rozhoduje současná úroveň výkonnosti žáka, jeho známky, učební
proces a předpoklad jeho osobního i učebního vývoje.
3.2.3. Omezený počet opakovaných ročníků
Některé země zavedly do praxe omezení při opakování ročníků tak, že stanovily pravidla, kolikrát žák
může ročník opakovat a konkrétně v kterých ročnících na nižší sekundární úrovni může žák setrvat.
V Lichtenštejnsku například může žák opakovat stejný ročník pouze jednou. V Lucembursku se žáci
nemohou zapsat do jednoho ročníku více než dvakrát, s výjimkou posledního ročníku nižší sekundární
úrovně nebo posledního ročníku učňovské přípravy, který mohou navštěvovat i třikrát. Ve Slovinsku
žáci nesmějí opakovat poslední ročník povinného sekundárního vzdělávání, a proto jim jsou nabízeny
různé příležitosti, jak si učivo doplnit. Na Kypru je počet povolených opakování ročníku svázán se
46
školou: žáci mohou opakovat ročník dvakrát v jedné škole. Jestliže by měli opakovat ročník potřetí,
musí se přihlásit na jinou školu.
Francouzské a Německy mluvící společenství Belgie, Lucembursko a Rakousko rovněž zavedly
omezení na celý nižší sekundární cyklus. Ve Francouzském a Německy mluvícím společenství Belgie
nemůže setrvat v prvním dvouletém cyklu (degré) nižšího sekundárního vzdělávání déle než tři roky.
V Německy mluvícím společenství může být udělena výjimka v případě vážného onemocnění.
V Lucembursku je celkový počet opakovaných ročníků na nižší sekundární úrovni omezen na dva.
V Rakousku nemůže žák s potížemi v učení setrvat v osmileté Allgemeinbildende höhere Schule déle
než deset let.
Ve Francii se omezení daná legislativou týkají některých ročníků nižší sekundární úrovně (collège),
která je organizována ve třech cyklech: adaptační cyklus (11–12 let), hlavní cyklus, orientační cyklus
(14–15 let). Rada třídy (conseil de classe) může navrhnout, aby žák opakoval ročník na konci každého
cyklu (na konci 6., 4. a 3. ročníku). V collège se v rámci jednoho cyklu může ročník opakovat pouze na
požádání rodičů (nebo žáka, který dosáhl dospělosti) nebo s jejich souhlasem.
V České republice, v Dánsku a ve Španělsku existují omezení pro celé období povinného vzdělávání,
celkový počet opakovaných ročníků je omezen na dva. V České republice žák může opakovat pouze
jeden ročník na prvním stupni (primární úroveň) a jeden ročník na druhém stupni (nižší sekundární
úroveň). Žák, který již ročník v rámci jednoho stupně opakoval, postupuje do vyššího ročníku bez
ohledu na své výsledky. V dánském zákoně je stanoveno, že žáci až na velmi vzácné případy
nemohou být umístěni do nižšího ročníku častěji než jednou za celou povinnou školní docházku. Ve
Španělsku může žák dvakrát opakovat pouze 4. ročník nižšího sekundárního vzdělávání a pouze
tehdy, pokud neopakoval žádný ročník na nižší sekundární úrovni.
3.2.4. Změna zaměření vzdělávání nebo školy je alternativou k opakování
ročníků
Na nižší sekundární úrovni existují různé typy vzdělávání v Belgii, v Německu, v Litvě, v Lucembursku,
v Nizozemsku, v Rakousku, v Lichtenštejnsku a na Slovensku. Struktura školského systému
umožňuje, aby byli žáci rozdělováni do různých typů zaměření nebo škol na začátku sekundárního
vzdělávání téměř ve všech těchto zemích.
V Belgii na konci prvního dvouletého cyklu (degré) nižšího sekundárního vzdělávání si mohou žáci
volit výuku se všeobecným, technickým, uměleckým nebo odborným zaměřením. Bez ohledu na to,
zda žák dokončil první stupeň sekundárního vzdělávání, může být ve věku 15 let přijat do druhého
stupně odborného vzdělávání.
V Lucembursku jsou žáci s potížemi v učení orientováni buď na některý směr (technický, odborný
nebo systém přípravy techniků), nebo setrvávají ve stejném ročníku ještě jeden rok. Tato druhá volba
je určena žákům, kteří neuspěli, ale o nichž se předpokládá, že by v průběhu opakovaného ročníku
mohli své zpoždění dohnat.
47
V Německu je možné přesunout žáka z jednoho směru do druhého nebo z jedné školy do druhé,
například z Gymnasium do Realschule nebo Hauptschule. Obdobně se může postupovat
v Nizozemsku, kde může být žák s potížemi v učení na předuniverzitní úrovni (Voorbereidend
wetenschappelijk onderwijs – VWO) převeden do jiného typu zaměření, např. do vyššího
všeobecného sekundárního vzdělávání (Hoger algemeen voortgezet onderwijs – HAVO), nebo do
předprofesního vzdělávání (Voorbereidend middelbaar beroepsonderwijs – VMBO), aby nemusel
opakovat ročník.
Ve Španělsku programy pro počáteční odbornou přípravu (Programas de Cualificación Profesional
Inicial – PCPI) mají zabránit předčasnému odchodu ze školy, nabídnout nové možnosti pro odborné
vzdělávání a usnadnit vstup do zaměstnání. Programy PCPI jsou zaměřené na žáky starší 16 let, kteří
nezískali vysvědčení Graduado en Educación Secundaria Obligatoria. Ve výjimečných případech je
mohou navštěvovat i žáci ve věku 15 let z 2. ročníku povinného sekundárního vzdělávání se
všeobecným zaměřením, kteří ale nesplnili podmínky pro postup do 3. ročníku a kteří již v průběhu
tohoto cyklu jednou ročník opakovali.
Orientování žáků k alternativnímu směru se uplatňuje rovněž v Portugalsku, kde si žáci s potížemi
v učení mohou vybrat kurzy vzdělávání a odborné přípravy (Cursos de Educação e Formação – CEF),
aby se vyhnuli opakování ročníku na nižší sekundární úrovni. Tyto kurzy poskytnou 15letým a starším
mladým lidem, kterým se nezdařilo dokončit 6. nebo 9. ročník běžného vzdělávání, další příležitost
k absolvování a současně se připravit na svět práce a získat profesní nebo všeobecnou kvalifikaci.
V Rakousku v Hauptschule mohou žáci také změnit zaměření ve stejné škole a ve stejné věkové
skupině. Žáci mohou předejít opakování ročníku, když budou pokračovat do vyššího ročníku ve
stejném směru, ale v méně náročné skupině, kde mohou zlepšit svůj výkon v určitém předmětu.
Změna školy se používá jako způsob, jak se vyhnout opakování ročníku v Litvě a na Slovensku. Žáci
v Litvě, kteří nechtějí opakovat ročník, mohou přestoupit na školu pro žáky s nižší úrovní schopností
(na jinou všeobecně vzdělávací školu, na odbornou školu nebo na školu pro mládež (19)) nebo mohou
pokračovat ve svém vzdělávání samostatně. Na Slovensku jsou žáci zařazováni buď do speciálních
škol, nebo speciálních tříd v hlavním proudu vzdělávání.
3.3. Opatření při opakování ročníků
V některých zemích, v nichž se opakování ročníků používá jako prostředek pro překonání obtíží,
zákon předepisuje, jaká opatření se mají v průběhu opakování ročníku používat. Ve Španělsku
doprovází opakování ročníku zvláštní individualizovaný program, jehož cílem je pomoci žákům
odstranit potíže z předcházejícího roku. Školy tento program organizují ve spolupráci se školskými
orgány. V Lucembursku opakování ročníku vždy doprovázejí nápravná opatření, která připravují
učitelé vyučující ve třídě společně při jednání rady učitelů (conseil de classe). Conseil de classe může
se souhlasem ředitele školy pro žáka opakujícího ročník navrhnout upravený učební rozvrh. Takto
může být žák omluven z výuky některých předmětů, ovšem za předpokladu, že získaný čas stráví
doučováním nebo opakováním. V Portugalsku conselho de turma (rada třídy) zpracuje analytickou
zprávu o každém žáku, který opakuje ročník, v níž zdůrazní kompetence, jichž žák v uplynulém roce
(19)
Školy pro mládež poskytují vzdělávání pro sociálně a pedagogicky znevýhodněné mladé lidi ve věku 12–16 let.
48
nedosáhl, i zaměření učení jako základ pro osnovy i program v průběhu opakovaného ročníku.
V Maďarsku musí škola žákovi opakujícímu ročník, který již dříve jeden nebo více ročníků opakoval,
poskytnout doučovací hodiny, které mu umožní dosáhnout požadované úrovně.
Ve většině zemí jsou rozhodovací postupy týkající se opakování ročníků a úloha účastníků tohoto
procesu stanoveny platnými přepisy. Účastníky tohoto procesu mohou být učitelé školy, rodiče žáka
nebo externisté, např. místní nebo školské orgány či poradenská centra. O tom, zda by žák měl
postoupit do vyššího ročníku nebo současný ročník opakovat, ve většině případů rozhoduje škola.
Pokud jde o rodiče, míra jejich zapojení do rozhodovacího procesu se mezi zeměmi liší. Kromě toho
v některých zemích je možné také externí hodnocení, zatímco v jiných je povinné, např. v případě
rodičovského odvolání.
Téměř ve všech zemích na nižší sekundární úrovni při určování toho, zda žák postoupí do vyššího
ročníku, nebo zda bude ročník opakovat, hrají rozhodující úlohu školy. Na této vzdělávací úrovni
vyučují jednotlivé předměty specializovaní učitelé a často bývá jmenován učitel, který je za určitou
třídu odpovědný. Tento učitel spolu s ostatními učiteli, kteří vyučují v dané třídě (nebo celý učitelský
sbor), jsou hlavními aktéry školy v rozhodovacím procesu. Na tomto procesu se mohou podílet i další
účastníci, např. sociální pracovníci, vychovatelé, psychologové, poradci.
Obr. 3.3: Úloha kvalifikovaných pedagogů uvnitř školy i mimo ni
při rozhodování o opakování ročníků na nižší sekundární úrovni (ISCED 2), 2009/10
Návrh
Konzultace
Rozhodnutí
Školní nebo místní autonomie
Učitelé třídy
Ostatní učitelé
Ředitel školy
Další účastníci
Automatický postup
UK (1): UK-ENG/WLS/NIR.
Zdroj: Eurydice.
Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovinsko: Učitelé třídy, coby součást učitelského sboru školy,
se účastní rady učitelů, která sdružuje všechny pedagogické i řídící pracovníky školy a je hlavním rozhodovacím orgánem.
Irsko: Informace jsou neúplné a nejsou ověřeny na národní úrovni.
Portugal: Conselho pedagógigo (pedagogická rada) je zapojena do případů, kdy se navrhuje opakování ročníku podruhé a při
rodičovském odvolání.
Spojené království (SCT): Kategorie „další účastníci“ zahrnuje školské orgány, které se o rozhodovací pravomoc dělí
s ředitelem školy a ostatními odborníky, např. pedagogickými psychology.
Lichtenštejnsko: Kategorie „další účastníci“ zahrnuje Schulrat (školskou radu), která je zapojena a činí konečné rozhodnutí
v případech, kdy Klassenkonferenz navrhuje změnu školy.
49
Vysvětlivky
Další účastníci: Do této kategorie spadají další odborníci (sociální pracovníci, vychovatelé, poradci, psychologové atd.)
pracující ve vzdělávací instituci a také odborníci pracující ve specializovaných centrech nebo v místních nebo školských
orgánech.
Zvláštní situace vztahující se k účasti rodičů v rozhodovacím procesu, např. podání odvolání, nejsou v tomto obrázku
zachyceny (viz oddíl 3.4.2).
Učitelská rada, orgán sdružující všechny učitele, je hlavním rozhodovacím orgánem ve většině zemí.
Složení učitelské rady se může lišit: v některých zemích se skládá pouze z učitelů vyučujících v dané
třídě, zatímco v jiných zemích ji tvoří všichni učitelé a pracovníci školy. Úloha i funkce této rady i její
spolupráce s ostatními školními partnery závisí také na jednotlivých zemích. V Belgii conseil de
classe/klassenraad/Klassenrat složená z učitelů odpovědných za výuku dané skupiny žáků a přijímací
rada jsou dva orgány, odpovědné za rozhodování v otázkách postupu do vyššího ročníku, opakování
ročníku a poradenství. Ředitel školy je členem rady třídy a je tak do rozhodovacího procesu zapojen.
V Německu a v Lichtenštejnsku rozhoduje o opakování ročníku Klassenkonferenz (rada třídy) složená
ze všech učitelů, kteří žáka učí, a řízená třídním učitelem. V Německu se ve složitějších případech
otázka, zda by měl žák opakovat ročník, může projednávat i v Lehrerkonferenz, která se skládá ze
všech učitelů školy a jíž předsedá ředitel školy. Konečné rozhodnutí ale činí Klassenkonferenz.
V Portugalsku, obdobně jako ve druhém cyklu ensino básico, rozhodují v záležitostech postupu do
vyššího ročníku, opakování ročníku a poradenství učitelé dané třídy v rámci conselho de turma (rady
třídy).
V několika zemích (Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovinsko) je hlavním
rozhodovacím orgánem odpovědným za otázky postupu žáků do vyššího ročníku a opakování ročníku
rada učitelů, kterou tvoří všichni učitelé školy i řídící pracovníci. Rada učitelů svá rozhodnutí zakládá
na známkách udělených učiteli dané třídy. Je nutno uvést, že v Litvě předkládá doporučení o postupu
do vyššího ročníku nebo o opakování ročníku třídní učitel. Obdobná situace je na Kypru, kde jsou do
rozhodovacího procesu zapojeni učitelé, kteří udělují známky v jednotlivých předmětech a rada učitelů
(kathigitikos Syllogos), která známky schvaluje.
V některých zemích leží hlavní odpovědnost za rozhodnutí o opakování ročníku na řediteli školy, který
spolupracuje s různými partnery uvnitř i vně školy. V České republice při rozhodování o opakování
ročníku bere ředitel školy v úvahu rozhodnutí pedagogické rady. Tento orgán zahrnuje všechny
pedagogické pracovníky školy. Jeho úlohou je projednávat případy žáků, kteří nesplnili kritéria pro
postup do vyššího ročníku, a předkládat doporučení řediteli školy. V Dánsku a ve Švédsku ředitel
školy před rozhodnutím konzultuje s rodiči potřeby žáka. Ve Finsku a na Slovensku činí rozhodnutí ve
spolupráci s učiteli, kteří žáka ve třídě vyučují. Na Maltě ředitel školy zvažuje názor učitelů i rodičů
žáka. Ve Spojeném království musí být ředitel školy informován na základě diskusí s učiteli a dalšími
pracovníky, kteří s dítětem přicházejí ve škole do styku, i s dalšími externími orgány. Rozhodnutí
o setrvání dítěte v ročníku by se ale mělo učinit se souhlasem rodičů (viz 3.4.2) po podrobné diskusi
o možných následcích pro dítě.
50
Dříve než se učiní rozhodnutí o tom, zda má žák s obtížemi v učení postoupit do dalšího ročníku nebo
ne, v některých zemích může škola požádat o další rady aktéry uvnitř školy nebo externí orgán, aby
se situace žáka zhodnotila co nejlépe. Ve Španělsku jsou nejčastější poradenskou službou na
sekundární úrovni vzdělávání školní poradenská oddělení. Jsou součástí organizace školy a tvoří je
vedoucí oddělení (běžně školní poradce), podpůrní učitelé a sociální pracovníci. Pracovníci
poradenského oddělení se vždy účastní klasifikačních porad, poskytují informace a rady a odůvodňují
hodnocení nebo postup žáka do vyššího ročníku. Na poradenské oddělení se může obrátit každý člen
školské komunity (řídicí tým, učitelé, žáci nebo rodiny). Konečné rozhodnutí o postupu žáka do
vyššího ročníku činí učitelé dané třídy společně. V Lichtenštejnsku v případě, že žákovi s potížemi
v učení hrozí, že propadne, mohou učitelé, Klassenkonferenz (rada třídy) a Schulrat (školská rada)
žádat o konzultaci školní psychologickou službu, sociálního pracovníka a doučující učitele.
V Belgii, v Dánsku a ve Spojeném království před rozhodnutím o setrvání žáka, který má potíže
s učením, ve stejném ročníku, může škola požádat externí organ o doplňkové hodnocení žáka.
V Belgii při hodnocení žáka s potížemi v učení může conseil de classe/klassenraad/Klassenrat využít
informace shromážděné psychologicko-zdravotně-sociálním centrem (Centre psycho-médico-social ve
Francouzském společenství, Centrum voor Leerlingenbegeleiding ve Vlámském společenství a
Psycho-Medizinisch Soziales Zentrum v Německy mluvícím společenství) a informace ze všech
rozhovorů, které se mohly konat se žákem a jeho rodiči. Konečné rozhodnutí činí conseil de
classe/klassenraad/Klassenrat. V Dánsku, jestliže se škola rozhodne, že zapojí do doplňkového
hodnocení žáka s potížemi v učení externí orgán, poradenství organizuje Pædagogisk Psykologisk
Rådgivning (Pedagogicko-psychologická poradna). Konečné rozhodnutí činí ředitel školy. Ve
Spojeném království (Anglie, Wales a Severní Irsko), dříve než se rozhodne o umístění žáka do jiné
než jeho věkové skupiny, ředitel školy zjišťuje názory odborníků mimo školu, jako je pedagogický
psycholog a místní úřad. Situace se mírně liší ve Skotsku, kde se rozhodovací pravomoc dělí mezi
ředitele školy a místní úřady. Pouze v Irsku se všechna rozhodnutí o postupu žáka do vyššího ročníku
na nižší sekundární úrovni činí vždy mimo školu. Ministerstvo školství a kvalifikací (Department of
Education and Skills) na požádání vedení školy schvaluje výjimky týkající se postupu žáků do vyššího
ročníku a může žákovi uložit ročník opakovat.
Ve všech zemích školy informují rodiče o pokroku jejich dětí pravidelně v průběhu školního roku.
Rozhodnutí, zda dítě postoupí do dalšího ročníku, nebo bude ročník opakovat, je rodičům sdělováno
na konci školního roku. V některých zemích (Estonsko, Dánsko, Malta, Nizozemsko a Švédsko),
jestliže žákovi hrozí, že bude muset opakovat ročník, by škola dříve, než se rozhodne, zda žák
postoupí do vyššího ročníku, nebo bude ročník opakovat, měla zjistit názor jeho rodičů na tuto
záležitost. Konečné rozhodnutí se činí na úrovni školy, dokonce i bez souhlasu rodičů. V Nizozemsku
probírá škola s rodiči vývoj dítěte, výsledky a přístup. Jestliže rodiče nemají shodný názor na
opakování ročníku, mohou se školou jednat a uvést své argumenty ve prospěch jiného rozhodnutí.
Jestliže obě strany ke shodnému názoru nedospějí, učiní konečné rozhodnutí škola.
51
V několika zemích hrají rodiče v rozhodovacím procesu aktivnější úlohu. V závislosti na zemi může
mít zapojení rodičů tři podoby: jejich souhlas se setrváním dítěte ve stejném ročníku je nutný, mohou
žádat o opakování ročníku, nebo se mohou proti rozhodnutí o opakování ročníku odvolat. Pouze ve
Spojeném království se rozhodnutí o opakování ročníku činí pouze se souhlasem rodičů následně po
podrobné diskusi o možných následcích pro jejich dítě.
Ve Vlámském společenství Belgie (20), ve Francii a Maďarsku se rodiče mohou rozhodnout, že by
jejich dítě mělo opakovat ročník, jestliže se domnívají, že by se zlepšil jeho školní výkon. V České
republice a ve Slovinsku mají rodiče právo požádat o opakování ročníku, ale pouze v případě vážných
zdravotních problémů. Ve Švédsku mohou rodiče rovněž žádat o opakování ročníku pro své dítě.
Konečné rozhodnutí ale činí ředitel školy, který bere v úvahu celkový vývoj dítěte a zvažuje, zda je
toto řešení pro daného žáka nejvhodnější.
V několika zemích se rodiče mohou proti rozhodnutí školy o setrvání dítěte ve stejném ročníku
odvolat. Odvolací řízení může být pouze interní, nebo v případě neshody mezi školou a rodiči externí.
Například v České republice, v Litvě, v Portugalsku a v Lichtenštejnsku je odvolací řízení interní.
V České republice mohou rodiče požádat ředitele školy o opravnou zkoušku před interní zkušební
komisí, jestliže mají pochybnosti o správnosti hodnocení dítěte. Pouze v případě, kdy daný předmět
učil ředitel školy, se mohou rodiče odvolat ke krajskému úřadu. V odůvodněných případech může
krajský úřad rozhodnout, že by případ měla posoudit zkušební komise z jiné školy. Na základě žádosti
krajského úřadu může být zkoušce přítomen školní inspektor. Výsledky opravné zkoušky (interní
i externí) nemohou být dále zpochybněny. V Litvě, jestliže rodiče nesouhlasí s rozhodnutím
o opakování ročníku, může ředitel školy přezkoumat informace, na jejichž základě učitel třídy nebo
předmětu rozhodl, a postoupit záležitost radě učitelů ke konečnému rozhodnutí. V Portugalsku ve
3. cyklu ensino básico se mohou rodiče odvolat k výkonnému orgánu školy a použít stejný postup jako
ve 2. cyklu. V Lichtenštejnsku o známkách a o opakování ročníku rozhoduje Klassenkonferenz.
Jestliže rodiče s rozhodnutím školy o opakování ročníku nebo s doporučeným typem vzdělávání pro
jejich dítě nesouhlasí, mohou se proti tomuto rozhodnutí Klassenkonferenz do 14 dnů odvolat a
požádat o důkaz, že dítě toto nápravné opatření potřebuje, a o možnost jeho přezkoušení. Konečné
rozhodnutí pak udělá Schulrat (Školská rada).
V případech, kdy neshoda mezi rodiči a školou o právu dítěte postoupit do dalšího ročníku trvá, může
se rodičovským odvoláním zabývat externí orgán. Tento postup existuje v Belgii, ve Španělsku
(v některých autonomních společenstvích), ve Francii, v Maďarsku, v Rakousku, ve Slovinsku a ve
Finsku.
Ve Francouzském a Vlámském společenství Belgie se rodiče mohou obrátit s odvoláním na předsedu
externí odvolací rady, jestliže neuspějí v interním řízení. Rada zváží nejen rozdíl v úrovni znalostí a
dovedností, jichž žák dosáhl a jichž měl dosáhnout, ale zaměří se také na školou používané zkušební
testy, aby zjistila, zda odpovídají standardizovaným testům vypracovaných různými zkušebními
komisemi. Pokud se rozhodnutí odvolací rady liší od dřívějšího rozhodnutí conseil de
classe/klassenraad, toto rozhodnutí je nahrazuje.
(20)
Ve Vlámském společenství Belgie žák, který dosáhl stupně „A“ („prospěl“), může opakovat ročník jako svobodný
žák jen se souhlasem školy.
52
Ve Španělsku ve většině autonomních společenství možnost odvolání pro rodiče rovněž existuje a
v některých z nich právní předpisy obsahují postupy jak interního, tak externího řízení, jež mají
podstoupit rodiny, které si přejí známky nebo rozhodnutí týkající se postupu jejich dítěte zpochybnit.
Rodiče se nejprve se svým odvoláním obracejí na vedení školy, které se po konzultacích s učiteli
zapojenými do rozhodování k odvolání vyjádří. Jestliže nesoulad přetrvává, mohou se rodiče odvolat
k ministerstvu školství daného autonomního společenství, které musí případ po konzultacích
s inspektorátem vyřešit.
Obr. 3.4: Účast rodičů v rozhodovacím procesu, který se týká
opakování ročníků na nižší sekundární úrovni (ISCED 2), 2009/10
Obr. 3.4a: Míra účasti rodičů
Obr. 3.4b: Typy rodičovské intervence
Požadavek
ročníku
Intervence
na
opakování
Odvolání
Potřebný souhlas
Informace
Konzultace
Informace/konzultace
Automatický postup
Automatický postup
Zdroj: Eurydice.
Španělsko: Míra účasti rodičů se v jednotlivých autonomních společenstvích liší.
Ve Francii mohou rodiče požádat o pedagogické poradenství, o postup do vyššího ročníku nebo
o opakování ročníku. Rada třídy případ přezkoumá a doporučí přechod do vyššího ročníku nebo
opakování. Ředitel školy učiní konečné rozhodnutí a sdělí ho rodičům. V případě nesouhlasu rodičů
se ředitel s rodiči sejde, vysvětlí návrhy a vyslechne jejich názor na tuto záležitost. Pokud nesouhlas
přetrvává, mohou se rodiče odvolat k odvolací komisi vedené hlavním inspektorem académie,
ředitelem služeb národního vzdělávání departementu, který rozhodne.
53
V Maďarsku rodiče v případě nesouhlasu s hodnocením žáka mohou předat žádost řediteli školy,
který ji postoupí školskému úřadu (Oktatási Hivatal). Tento úřad sestaví nezávislou komisi, před níž se
může konat opravná zkouška, a žák může být znovu hodnocen. Tato komise učiní konečné
rozhodnutí, ale v případě porušení zákona se rodiče mohou odvolat ke školskému úřadu.
V Rakousku se rodiče mohou písemně odvolat ke škole do pěti dní po obdržení rozhodnutí
Klassenkonferenz. Škola musí odvolání předat vyššímu školskému orgánu, který rozhodne: okresní
školské radě (Bezirksschulrat), pokud je žák zapsán v Hauptschule, a zemské školské radě
(Landesschulrat), jestliže je zapsán v Allgemeinbildende Höhere Schule. Tyto orgány rozhodnou, zda
žák postoupí do vyššího ročníku, nebo ho bude opakovat.
Ve Slovinsku mohou rodiče proti závěrečným známkám svých dětí protestovat. Ředitel školy jmenuje
tříčlennou komisi, jejíž jeden člen je externí. Komise vydá konečné rozhodnutí o rodičovském odvolání
a žák může být přezkoušen.
Ve Finsku tam, kde došlo ke zjevně chybnému rozhodnutí o konečných známkách žáka nebo o jeho
postupu do vyššího ročníku, může Krajský státní úřad na žádost rodičů nařídit přezkoušení nebo
rozhodnout o známkách a o právu žáka postoupit do vyššího ročníku.
Aby bylo možno v evropských zemích odhadnout míru opakování ročníků na nižší sekundární úrovni,
byly analyzovány nejnovější dostupné mezinárodní statistické údaje z výzkumu PISA (2009) a
z Eurostatu (2008).
Údaje z výzkumu PISA vycházejí z odpovědí 15letých žáků na otázku: „Opakoval/a jsi někdy ročník?“
Žáci odpovídající na tuto otázku měli označit vzdělávací úroveň, na níž ročník opakovali: primární,
nižší sekundární nebo vyšší sekundární.
Obr. 3.5: Podíl 15letých žáků, kteří alespoň jednou opakovali ročník
na nižší sekundární úrovni (ISCED 2), 2009
Země, které se na sběru dat nepodílely
EU-27
10,4
BE fr BE de BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
24,2
16,8
8,3
4,1
2,3
1,0
14,2
2,5
1,7
4,2
31,9
23,5
4,7
x
6,1
2,2
20,2
UKENG
0,8
UKWLS
1,0
UKNIR
0,7
UKSCT
0,5
IS
LI
NO
TR
0,4
12,5
:
:
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
5,8
x
5,3
5,7
3,9
20,9
2,7
1,5
2,0
0,5
1,4
Zdroj: Sekundární analýza z databáze PISA 2009, OECD.
54
Norsko: Otázka nebyla žákům položena, protože žáci do vyššího ročníku postupují automaticky.
Turecko: Protože povinné vzdělávání končí ve věku 14 let, výzkum 15letých žáků nebral v úvahu ty žáky, kteří školu opustili ve
věku 14 let; je možné, že někteří z těchto žáků opakovali ročník na primární nebo sekundární úrovni. Nerozlišuje se mezi
primární a nižší sekundární úrovní. Údaj zahrnuje obě úrovně.
Obr. 3.6a a 3.6b níže, které vycházejí z údajů Eurostatu (2008), zachycují procentní podíl dětí
zapsaných v primárním (ISCED 1) nebo preprimárním vzdělávání (ISCED 0), když dosáhly
teoretického věku pro nižší sekundární vzdělávání (ISCED 2) ve srovnání s podílem dětí stále
zapsaných na nižší vzdělávací úrovni (ISCED 1–2), když dosáhly teoretického věku pro vyšší
sekundární vzdělávání (ISCED 3). Toto procento zahrnuje děti, které zahájily primární vzdělávání
později, děti, které opakovaly ročník na primární úrovni, a také děti, které přišly ze zahraničí a byly
zapsány do nižších ročníků, než běžně odpovídá jejich věku, a také žáky se speciálními vzdělávacími
potřebami. Porovnáním rozdílů mezi oběma mírami se získá odhad míry opakování ročníků na nižší
sekundární úrovni. Tento odhad doplňuje údaje získané z výzkumu PISA (2009).
Obr. 3.6a: Procento žáků setrvávajících
na primární (ISCED 1) a na nižší sekundární úrovni (ISCED 2), 2007/08
Děti zapsané na úrovni ISCED 0–1 ve věku, kdy by měly být zapsané na úrovni ISCED 2
Děti zapsané na úrovních ISCED 1–2 ve věku, kdy by měly být zapsané na úrovni ISCED 3
Obr. 3.6b: Odhad opakování ročníků
UK (1): UK-ENG/WLS/NIR.
55
Údaje (obr. 3.6a a 3.6b)
BE fr
Δ
Δ
BE de
BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
27,0
:
20,5
7.0
50,8
:
53.5
6,5
61.0
6,3
16.8
20,8
4,2
6,6
18,4
7,6
21,8
40,3
:
27,0
12,3
53,1
:
59,7
15,0
61,7
14,4
37,6
39,4
10,8
7,3
25,8
17,9
45,8
13,3
:
6,5
5,3
2,3
:
6,2
8,5
0,7
8,1
20,8
18,6
6,6
0,7
7,4
10,3
24,0
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK (1)
UK-SCT
IS
LI
NO
TR
77,0
39,2
42,8
44,7
4,6
30,5
74,6
2,4
49,0
6,0
:
1,0
0,5
0,3
72,0
:
:
69,5
50,1
:
49,1
9,2
48,3
8,7
4,3
43,2
9,8
6,4
1,0
1,0
0,5
86,1
:
25,0
:
10,9
:
4,4
4,6
17,8
:
1,9
:
3,8
:
0,0
0,5
0,2
14,1
:
:
UK ( ): UK-ENG/WLS/NIR.
1
Dánsko: Protože doplňkový 10. ročník v teoretickém věku 16 let je stále považován za úroveň ISCED 2, není možné odhad
propočítat.
Řecko a Malta: Údaje z roku 2006/07.
Švédsko a Norsko: Údaje nejsou k dispozici, protože věkové rozložení dané Eurostatem se odhaduje za školní rok.
United Kingdom: Údaje poskytnuté Department for Children, Schools and Families, DCSF (od roku 2010 Department for
Education, DfE). Veřejné a soukromé školy jsou sečteny dohromady, speciální školy nejsou zahrnuty. Referenční rok 2008/09.
Vysvětlivky
stanoveném věku pro vstup na úroveň ISCED 2 a ISCED 3. Procentní podíl žáků tohoto věku, kteří stále navštěvují nižší úrovně
ISCED, byl vypočítán z celkového počtu žáků tohoto věku v každé zemi. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou
zahrnuti. Nezávislé soukromé vzdělávací instituce zahrnuty nejsou. Pokud jde o úředně stanovený věk pro vstup na úrovně
ISCED, viz diagramy struktury vzdělávacích systémů v Evropě v roce 2009/10 (Eurydice, 2009).
Odhad míry opakování ročníků byl vypočten tak, že se odečetl procentní podíl žáků zůstávajících na primární úrovni od
procentního podílu žáků zůstávajících na nižší sekundární úrovni. Jedná se o odhad, protože různé věkové skupiny žáků jsou
brány v úvahu ve stejném referenčním roce. Má se za to, že záporné hodnoty chybí.
Pokud jde o poznámky k určitým zemím týkající se procenta dětí zůstávajících na úrovni ISCED 1 ve věku stanoveném pro
začátek povinné školní docházky na úrovni ISCED 2, viz Doplňující poznámky k obr. 2.5a a 2.5b.
Je ale nutno zdůraznit, že tento odhad akumulované míry opakování ročníků založený na údajích
Eurostatu je třeba interpretovat opatrně, zvláště v případě těch několika zemí, kde se přechod
z nižšího na vyšší sekundární vzdělávání shoduje s ukončením povinné školní docházky. V těchto
případech určitý počet žáků, kteří již překročili věk povinné školní docházky, mohl opustit vzdělávací
systém a být na trhu práce. V Rumunsku lze tímto odchodem ze školy částečně vysvětlit prudký
pokles míry opakování ročníků na konci nižší sekundární úrovně. Vyjma tohoto příkladu, kombinace
obou zdrojů dat odhaluje některé tendence, pokud jde o opakování ročníků na nižší sekundární úrovni
v evropských zemích.
V první skupině zemí, kde je míra opakování ročníků na konci primární úrovně téměř nulová nebo
velmi nízká (viz kapitola 2), zůstává míra opakování ročníků na nižší sekundární úrovni zpravidla
téměř stejná nebo se mírně zvyšuje, i přes rozdílné platné předpisy v jednotlivých zemích. Na Islandu
totiž předpisy platné pro povinné vzdělávání stanoví, že žáci postupují do vyšších ročníků
automaticky, bez ohledu na jejich výsledky. Na druhé straně v Dánsku, ve Finsku a ve Švédsku je
opakování ročníků, i když se využívá ve výjimečných případech, technicky možné kdykoliv po celé
období povinného vzdělávání na základě jednotných kritérii, tj. rozhodnutí se činí na úrovni školy na
základě všeobecného vývoje dítěte a v jeho nejlepším zájmu. Ve Spojeném království, kde žádné
zvláštní předpisy neexistují, je situace obdobná. V Bulharsku, v České republice, v Estonsku,
v Lotyšsku, v Polsku, ve Slovinsku a na Slovensku existující předpisy také umožňují opakování
56
ročníků, ale zavádějí doučování a stanovují možnosti, jak opakování ročníků omezit nebo se mu
dokonce vyhnout.
Podle údajů výzkumu PISA z roku 2009 v některých zemích, kde je míra opakování ročníků na
primární úrovni relativně vysoká, se na sekundární úrovni snižuje. Tak je tomu v Belgii (Vlámské
společenství), v Irsku a v Nizozemsku. Tuto tendenci lze částečně vysvětlit tím, že na sekundární
úrovni existuje odborný směr. Členění organizace nižšího sekundárního vzdělávání do různých typů
vzdělávání lze rovněž najít v Německu, v Lucembursku, v Rakousku a v Lichtenštejnsku. Nicméně i
když existuje možnost směrovat žáky do různých vzdělávacích proudů jako alternativu k opakování
ročníků, míra opakování je na nižší sekundární úrovni obdobná. Situace je podobná v Belgii
(Francouzské a Německy mluvící společenství), kde směrování do technických a odborných proudů je
možné na nižší sekundární úrovni ve 14 letech. Ve třech zemích, kde je míra opakování ročníků na
primární úrovni relativně vysoká (Španělsko, Francie a Portugalsko), všichni žáci navštěvují stejný typ
vzdělávání bez dělení na směry nebo proudy. Ve Francii a v Portugalsku míra opakování ročníků
zůstává stejná na sekundární i primární úrovni, zatímco ve Španělsku se prudce zvyšuje, i přes
předpisy, které mají tuto praxi omezit a které mají žákům umožnit učivo dohonit. Ve všech zemích této
skupiny je proto tendence využívat opakování ročníků jako prostředek nápravy potíží žáků v učení na
obou vzdělávacích úrovních.
*
*
*
Z této analýzy předpisů týkajících se opakování ročníků na nižší sekundární úrovni v evropských
zemích vyplývají dvě tendence. Buď je postup do dalšího ročníku automatický, nebo je možno ročník
opakovat. Automatický postup je v oficiálních nařízeních doporučován na Islandu a v Norsku. Spojené
království se k tomuto modelu přibližuje, i když žádné předpisy týkající se opakování ročníků
neexistují. Až na výjimečné případy, jako je dlouhodobá nepřítomnost ve škole, děti ve Spojeném
království postupují do vyššího ročníku automaticky – jediným kritériem je věk. V ostatních zemích
legislativa opakování ročníků umožňuje.
Kritéria zdůvodňující opakování ročníků jsou v platných předpisech všech zemí dosti podobná.
Hlavním důvodem pro rozhodování, zda by žák s potížemi v učení měl opakovat ročník, je to, že i přes
poskytovanou podporu nedosáhl v průběhu roku dostatečného pokroku v učení. Další podobností je,
že ve všech zemích, kde je opakování ročníků možné, obsahují právní předpisy různá omezení, aby
se tato metoda v praxi používala co nejméně.
Velké odlišnosti mezi zeměmi v míře opakování ročníků naznačují, že v použití tohoto opatření na
nižší sekundární úrovni existují velké rozdíly: podle údajů z výzkumu PISA 2009 v Dánsku, ve
Slovinsku, ve Finsku, ve Švédsku a ve Spojeném království opakuje ročník méně než 1,5 % žáků,
zatímco ve Francouzském společenství Belgie, ve Španělsku, ve Francii, v Lucembursku a
v Portugalsku tato míra přesahuje 20 %. Tento podstatný rozdíl ukazuje na významné kulturní
odlišnosti v názorech pedagogické obce v evropských zemích týkající se opakování ročníků. Tam, kde
57
je míra vysoká, převládá víra, že opakování ročníku jako nápravné opatření je pro žáka s potížemi
v učení přínosem, a to i přes existenci předpisů, které mají použití tohoto opatření omezit.
V zemích, kde je míra opakování ročníků vysoká, existují dva typy nejběžnějších omezení pro jeho
použití: zaprvé, opakování určitého školního ročníku (nebo ročníku v rámci jednoho cyklu) je
zakázáno, zadruhé, četnost opakování ročníků je omezená. Tak je tomu v Belgii, ve Francii a
v Lucembursku. V mnoha zemích mají žáci možnost učení před začátkem nového školního roku
dohonit, a opakování ročníku se tak vyvarovat. Tato opatření (jako opravné zkoušky nebo zvláštní
domácí úkoly) mají žákům s potížemi v učení umožnit dosáhnout požadované úrovně a pokračovat ve
studiu. Tak je tomu zpravidla v případě zemí střední a východní Evropy, které mají relativně nízkou
míru opakování ročníků s méně než 7 % (údaje PISA 2009).
Hlavními účastníky rozhodovacího procesu o opakování ročníku bývají zpravidla členové
pedagogického sboru (učitelé, ředitel školy, psychologové atd.). Právní předpisy rovněž umožňují
účast rodičů žáků. Zdá se ale, že na nižší sekundární úrovni rodiče hrají méně důležitou roli než na
primární úrovni, kde je jejich souhlas často nutný. Na nižší sekundární úrovni se totiž o opakování
ročníku rozhoduje se souhlasem rodičů žáka pouze ve Spojeném království, i když zde žádná
legislativa týkající se opakování ročníků neexistuje. S rodiči se předem konzultuje pouze v několika
zemích (Dánsko, Estonsko, Malta, Nizozemsko a Švédsko). Tato podmínka může částečně vysvětlit
velmi nízkou míru opakování ročníků v Dánsku a ve Švédsku. V zemích, kde se opakování ročníků na
nižší sekundární úrovni používá běžně, právní předpisy umožňují rodičům podat odvolání proti
rozhodnutí vzdělávací instituce. V těchto případech bývají do procesu zapojovány i orgány mimo
školu, aby se získal další názor, zda opakování ročníku je nebo není nutné. Většinou ale hlavním
rozhodovacím orgánem zůstává škola.
58
HLAVNÍ ZÁVĚRY
Žáci mohou mít roční odklad vstupu do školy v zemích, kde jsou požadavky na přijetí
do primárního vzdělávání založeny na školní zralosti a na vývoji žáka.
S problematikou opakování ročníků lze spojovat setrvání žáka v zákonem stanoveném věku pro
zahájení povinné školní docházky v preprimárním vzdělávání nebo jeho zařazení do přechodové třídy.
Žák, který není přijat do prvního ročníku primárního vzdělávání na základě kritérií školní zralosti a
vývoje, v podstatě o rok zaostává. Tato praxe se v některých zemích (Česká republika, Německo,
Maďarsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko a Lichtenštejnsko) týká poměrně vysokého procenta dětí
a poukazuje tak na převládající názor, že by děti měly dosáhnout předem dané úrovně připravenosti
na školu. Nicméně v ostatních zemích, kde předpisy umožňují roční odklad vstupu do primárního
vzdělávání z důvodu vývoje (Belgie – Francouzské a Vlámské společenství, Kypr, Lotyšsko,
Slovinsko, Finsko a Island), se tato možnost využívá jen zřídka.
Nedostatečný pokrok v učení je nejčastějším důvodem uváděným v předpisech pro
rozhodování o tom, zda by žák měl opakovat ročník.
V předpisech týkajících se postupu žáka do vyššího ročníku jsou zjevné dvě odlišné tendence: buď je
postup automatický, nebo je možnost opakovat ročník. Automatický postup je úředně zaveden ve
velmi málo zemích (Island a Norsko a rovněž Bulharsko a Lichtenštejnsko na primární úrovni).
Obdobná situace je ve Spojeném království, i když tam neexistují žádné zvláštní předpisy týkající se
opakování ročníků; očekává se, že děti běžně postupují školou ve své věkové skupině. Ve všech
ostatních zemích právní předpisy opakování ročníků umožňují, ale obsahují obvykle různá omezení,
která mají použití této praxe znesnadnit. Tato omezení mohou zahrnovat např. automatický postup
v prvních ročnících primárního vzdělávání a/nebo omezení četnosti opakování ročníků v případě
jednoho žáka.
Nedostatečný pokrok žáka ve škole je ve všech případech hlavním důvodem pro opakování ročníku,
ačkoliv v některých zemích právní předpisy uvádějí i další kritéria jako nepřítomnost nebo chování.
K opakování ročníku proto dochází, když různá podpůrná opatření zaváděná v průběhu školního roku
neumožní žákům s potížemi v učení dosáhnout uspokojivých výsledků. V mnoha zemích však slabé
známky na konci školního roku ještě nutně nemusí vest k opakování ročníku: hodnocení může
zohlednit i další aspekty; žáci mohou dostávat zvláštní domácí úkoly nebo mohou konat opravné
zkoušky; a v několika zemích mohou žáci za určitých podmínek postoupit do vyššího ročníku.
59
Ve většině zemí má hlavní vliv v rozhodovacím procesu názor učitelů; názor rodičů
hraje jen velmi malou roli.
Do rozhodovacího procesu o postupu žáka do vyššího ročníku bývají zapojeni různí účastníci. Někteří
z nich mají rozhodující úlohu, zatímco ostatní pouze vyjadřují svůj názor. Ve velké většině případů se
rozhoduje v rámci školy, rozhodnutí obvykle činí učitel nebo učitelé vyučující ve třídě. V rozhodovacím
procesu mohou hrát roli též další učitelé nebo ředitel školy. V některých zemích je konečné rozhodnutí
na řediteli školy. V několika málo zemích se mohou zapojovat též odborníci působící mimo školu,
včetně školských úřadů, pedagogických psychologů a poradenských služeb. Podle zemí a podle
okolností mohou být tito odborníci přizváni, aby vyjádřili svůj názor, nebo učiní konečné rozhodnutí.
Rodiče nebo zákonní zástupci jsou ve všech zemích pravidelně informováni o pokroku svého dítěte.
Ve dvou třetinách zemí se rodiče nějakým způsobem zapojují, jestliže má nastat situace, že by jejich
dítě mohlo opakovat ročník; předpisy uvádějí tři úrovně zapojení rodičů. Pouze v několika zemích je
nutný jejich souhlas s opakováním ročníku žáka na primární nebo nižší sekundární úrovni.
V některých zemích se v průběhu rozhodovacího procesu s rodiči vždy konzultuje. Konečně na nižší
sekundární úrovni bývá běžnější, že rodiče mají právo odvolat se proti rozhodnutí, než na úrovni
primární. V těchto případech, i když externí orgány mohou být zapojeny, spočívá konečné rozhodnutí
o opakování ročníku obvykle na škole.
I přes obdobné předpisy se míra opakování ročníků mezi evropskými zeměmi značně
liší. V zemích s vysokou mírou opakování ročníků v pedagogické obci stále převládá
názor, že opakování ročníků je pro žáky prospěšné.
Ze srovnání statistických údajů (Eurostat 2008 a PISA 2009) vyplývá, že neexistuje lineární vztah
mezi možností opakovat ročník uvedenou v právních přepisech a jejím použitím v praxi. V mnoha
zemích, kde předpisy opakování ročníků povolují, ale také omezují, je míra opakování ročníků
v jednotlivých zemích velmi různá. Na primární úrovni některé země jako Řecko (2,0 %) a Rakousko
(4,9 %) mají nízkou míru opakování ročníků, zatímco jiné země jako Francie (17,8 %), Portugalsko a
Nizozemsko (22,4 %) mají tuto míru mnohem vyšší. Na nižší sekundární úrovni tato tendence
přetrvává s rozdílnou mírou, která se mezi jednotlivými zeměmi pohybuje od 0,5 % ve Finsku po
31,9 % ve Španělsku.
Závěrem lze říci, že i když je opakování ročníků ve většině zemí možné, současná praxe je velmi
rozmanitá. Existence tradice opakovat ročník je důvodem, proč se tato praxe vyskytuje v některých
zemích častěji než v jiných. V těchto zemích stále přetrvává názor, že opakování je pro žáky
prospěšné. Tento názor podporují učitelé, školy i samotní rodiče. Z evropských zemí toto přesvědčení
v praxi přetrvává hlavně v Belgii, ve Španělsku, ve Francii, v Lucembursku, v Nizozemsku a
v Portugalsku. Změny v předpisech o opakování ročníků nestačí tento názor oslabit; měl by je nahradit
jiný alternativní přístup pro zvládání obtíží s učením u dětí. Hlavní úkol tedy spočívá spíše ve
zpochybňování určitých představ a přesvědčení než ve změnách předpisů.
60
BIBLIOGRAFIE
Publikace a údaje
Bless, G., Bonvin, M., Schüpbach, M., 2008. Le redoublement scolaire. Ses déterminants, son
efficacité, ses conséquences. Berne: Paul Haupt.
Crahay, M., 2003. Peut-on lutter contre l'échec scolaire? Bruxelles: de boeck.
European Commission, 2008a. Communication from the Commission to the European Parliament, the
Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions –
Improving competences for the 21st Century: An Agenda for European Cooperation on School.
COM(2008) 425 final.
European Commission, 2008b. Improving competences for the 21st Century: An Agenda for European
Cooperation on Schools. Commission staff working document accompanying the communication from
the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social
Committee and the Committee of the regions, SEC(2008) 2177.
European Commission, 2010. Europe 2020. A strategy for smart, sustainable and inclusive growth.
Communication from the Commission, COM(2010) 2020.
European Commission, 2011. Communication from the Commission to the European Parliament, the
Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions – Tackling
early school leaving: A key contribution to the European 2020 Agenda. COM(2011)18 final.
Eurydice, 2009. The structure of the European education systems 2009/10: schematic diagrams.
Brussels: Eurydice.
MECT (Ministerul Educaţiei, Cercetării şi Tineretului) [Ministry of Education, Research and Youth
(RO)], 2007. Raport Starea sistemului naţional de învăţământului din România 2007 [Report on the
state of national education system in Romania 2007]. [pdf] Bucharest: Ministry of Education, Research
and Youth, p. 52. Dostupné na: <http://www.edu.ro/index.php/articles/10376> [cit. 9. listopadu 2010].
Statistics Austria, 2010. Bildung in Zahlen 2008/09 - Schlüsselindikatoren und Analysen. [Education in
figures 2008/09: key indicators and analysis]. [pdf] Wien: Statistics Austria. Dostupné na:
<http://www.statistik.at/web_en/statistics/education_culture/index.html> [cit. 8. listopadu 2010].
UNESCO-UIS (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization-Institute for Statistics), 2006.
International Standard Classification of Education. ISCED 1997. Re-edited. [pdf] s.l: s.n. Dostupné na:
<http://www.uis.unesco.org/TEMPLATE/pdf/isced/ISCED_A.pdf> [cit. 14. ledna 2011].
61
Legislativa
Belgie – Vlámské společenství
Besluit van de Vlaamse Regering betreffende de organisatie van het voltijds secundair onderwijs van
19 Juli 2002 [Rozhodnutí vlámské vlády z 19. července 2002 o organizaci denního sekundárního
vzdělávání].
Decreet Basisonderwijs van 25/02/1997 [Vyhláška o základním vzdělávání z 25/02/1997].
Onderwijsdecreet II van 18/08/1990 [Vyhláška II o vzdělávání z 18/08/1990].
Belgie – Francouzské společenství
Décret définissant les missions prioritaires de l'enseignement fondamental et de l'enseignement
secondaire et organisant les structures propres à les atteindre [Vyhláška o hlavních úkolech
základního a sekundárního vzdělávání a organizačních strukturách pro jejich dosažení] 24/07/1997.
Loi concernant l'obligation scolaire [Zákon o povinném vzdělávání] 29/06/1983.
Loi relative à la structure générale et à l'organisation de l'enseignement secondaire [Zákon
o všeobecné struktuře a organizaci sekundárního vzdělávání] 19/07/1971.
Belgie – Německy mluvící společenství
Dekret über das Regelgrundschulwesen [Vyhláška o základním vzdělávání] 26/04/1999.
Königlicher Erlass vom 29. Juni 1984 betreffend die Organisation des Sekundarschulwesens
[Královská vyhláška z 29. června 1984 o organizaci sekundárního vzdělávání].
Bulharsko
Закон за народната просвета (2.07.2010г.) - чл. 23. и чл. 24 [Veřejný školský zákon (verze
z 2.7.2010) – články 23 a 24].
Наредба № 3 за системата за оценяване (15.09.2009г.) - чл. 28 [Předpis č. 3 o systému
hodnocení (verze z 15.9.2009) – článek 28].
Правилник за прилагане на закона за народната просвета (8.06.2010 г.) - чл. 111. и чл. 112
[Nařízení o uplatňování veřejného školského zákona (verze z 8.6.2010) – články 111 a 112].
Česká republika
Vyhláška MŠMT č. 48/2005 Sb., ze dne 18. ledna 2005, o základním vzdělávání a některých
náležitostech plnění povinné školní docházky.
62
Bibliografie
Zákon č. 561/2004 Sb., ze dne 24. září 2004, o předškolním, základním, středním, vyšším odborném
a jiném vzdělávání (školský zákon).
Dánsko
Bekendtgørelse af lov om folkeskolen, LBK nr 998 af 16/08/2010 [Zákon č. 998 o Folkeskole
z 16/08/2010].
Německo – Bavorsko
Schulordnung für die Grundschulen und Hauptschulen (Volksschulen) in Bayern (Volksschulordnung –
VSO) vom 11.09.2008, zul. geänd. durch § 8 d. Gesetzes vom 23.07.2010 [Školní řád pro primární a
nižší sekundární školy (v hlavním proudu vzdělávání) v Bavorsku z 11/09/2008, poslední změna § 8
zákona z 23/07/2010].
Schuordnung für die Gymnasien in Bayern (Gymnasialschulordnung – GSO) vom 23.01.2007, geänd.
durch VO vom 07.07.2009 [Školní řád z 23/01/2007 pro Gymnasien v Bavorsku, změněný nařízením
ze 07/07/2009].
Schulordnung für die Realschulen (Realschulordnung – RSO) vom 18.07.2007, zul. geänd. durch VO
vom 06.07.2009 [Školní řád z 18/07/2007 pro Realschulen, poslední změna nařízením ze 06/07/2009].
Německo – Berlín
Schulgesetz für das Land Berlin (Schulgesetz – SchulG) vom 26.01.2004 – zul. geänd. durch Gesetz
vom 28.06.2010 [Školský zákon z 26/01/2004 pro Berlín, poslední změna zákona z 28/06/2010].
Verordnung über den Bildungsgang der Grundschule (Grundschulverordnung – GsVO) vom
19.01.2005 – zul. geänd. durch Verordnung vom 09.10.2010 [Zákon o primárním vzdělávání
z 19/01/2005, poslední změna nařízením z 09/10/2010].
Verordnung über die Schularten und Bildungsgänge der Sekundarstufe I (Sekundarstufe I –
Verordnung – Sek. I – VO) vom 31.03.2010 – geänd. durch Verordnung vom 17.09.2010) [Zákon
z 31/03/2010 o typech škol a nižších sekundárních vzdělávacích programech, poslední změna
vyhláškou ze 17/09/2010].
63
Německo – Severní Porýní-Vestfálsko
Schulgesetz für das Land Nordrhein-Westfalen, (Schulgesetz NRW – SchulG) vom 15.02.2005,
zuletzt geänd. durch Gesetz vom 17.12.2009 [Školský zákon z 15/02/2005 pro Severní PorýníVestfálsko, poslední změna zákonem ze 17/12/2009].
Verordnung über den Bildungsgang in der Grundschule (Ausbildungsordnung Grundschule – AO-GS)
vom 23.03.2005, zul. geänd. durch VO vom 05.11.2008 [Nařízení z 23/03/2005 o primárních školách,
poslední změna výnosem z 05/11/2008].
Verordnung über die Ausbildung und die Abschlussprüfungen in der Sekundarstufe I (Ausbildungsund Prüfungsordnung in der Sekundarstufe I – APO-SI) vom 29.04.2005, zul. geänd. durch VO vom
05.11.2008 [Nařízení z 29/04/2005 o vzdělávání a závěrečných zkouškách na nižší sekundární úrovni,
poslední změna výnosem z 05/11/2008].
Estonsko
Põhikooli ja gümnaasiumiseadus Vastu võetud 09.06.2010 [Zákon o základních a vyšších
sekundárních školách zveřejněný 09/06/2010].
Õpilase põhikooli ja gümnaasiumi vastuvõtmise, ühest koolist teise ülemineku ja kooli õpilaste
nimekirjast väljaarvamise tingimused ja kord. Haridus- ja teadusministri määrus nr 52, 06.12.2005
[Podmínky a postupy při přijímání, přestup z jedné školy na jinou, opuštění školy a vyloučení ze školy
u žáků základních a vyšších sekundárních škol. Ministerstvo školství a výzkumu, nařízení č. 52
z 06/12/2005].
Řecko
Εγκύκλιος Επανάληψη της τάξης [Oběžník o opakování ročníků].
Ν. 3518/2006 Θέματα Πρωτοβάθμιας και Δευτεροβάθμιας Εκπαίδευσης [Zákon č. 3518/2006
o otázkách primárního a sekundárního vzdělávání].
Ν. 2327/1995 Εθνικό Συμβούλιο Παιδείας, ρύθμιση θεμάτων έρευνας παιδείας και μετεκπαίδευσης
εκπαιδευτικών και άλλες διατάξεις [Zákon č. 2327/1995 Národní rady pro vzdělávání o řešení otázek
týkajících se výzkumu ve vzdělávání a dalšího vzdělávání učitelů].
Π.Δ. 201/1998 Οργάνωση και λειτουργία Δημοτικών Σχολείων [Prezidentská vyhláška č. 201/1998
o řízení a provozu primárních škol].
Π.Δ. 8/1995 Αξιολόγηση μαθητών του Δημοτικού Σχολείου [Prezidentská vyhláška č. 8/1995
o hodnocení žáků primárních škol].
Π.Δ. 121/1995 Αξιολόγηση των μαθητών του Δημοτικού Σχολείου [Prezidentská vyhláška č. 121/1995
o hodnocení žáků primárních škol].
64
Bibliografie
Π.Δ. 182/1984 Τροποποίηση και συμπλήρωση διατάξεων που ρυθμίζουν θέματα των Σχολείων Μέσης
Γενικής Εκπαίδευσης [Prezidentská vyhláška č. 182/1984, novelizující a doplňující opatření upravující
záležitosti sekundárních škol].
Π.Δ. 485/1983 Τροποποίηση και συμπλήρωση διατάξεων περί φοιτήσεως και απουσιών μαθητών
Μέσης Γενικής και Τεχνικής Επαγγελματικής Εκπαίδευσης [Prezidentská vyhláška č. 485/1983
novelizující a doplňující opatření upravující docházku a absence žáků ve všeobecném sekundárním a
odborném vzdělávání].
Π.Δ. 465/1981 Περί του τρόπου προαγωγής, απολύσεως και εξετάσεων των μαθητών των Γυμνασίων
[Prezidentská vyhláška č. 465/1981 určující podmínky pro postup, vyloučení ze školy a zkoušky
u žáků Junior High Schools].
Irsko
Národní oddělení neposkytlo informace.
Španělsko
Ley Orgánica de Educación 2/2006 de 4 de Mayo [Školský zákon 2/2006 ze 4. května].
Real Decreto 1513/2006 de 7 de diciembre por el que se establecen las enseñanzas mínimas de la
educación primaria [Královská vyhláška č. 1513/2006 ze 7. prosince zavádějící národní kurikulum
společného základu pro primární vzdělávání].
Real Decreto 1631/2006, de 29 de diciembre por el que se establecen las enseñanzas mínimas en
educación secundaria obligatoria [Královská vyhláška č. 1631/2006 z 29. prosince zavádějící národní
kurikulum společného základu pro povinné sekundární vzdělávání].
Francie
Décret n° 85-924 du 30 août 1985 modifié relatif aux établissements publics locaux d’enseignement
(collèges et lycées) [Vyhláška č. 85-924 ze 30. srpna 1985 s úpravou o veřejných vzdělávacích
institucích (instituce nižšího a sekundárního vzdělávání)].
Décret n° 90-788 du 6 septembre 1990 modifié par le décret n° 2005-1014 du 24 août 2005 [Vyhláška
č. 90-788 ze 6. září 1990, změněná vyhláškou č. 2005-1014 z 24. srpna 2005].
Décret n° 2006-583 du 23 mai 2006 relatif aux dispositions réglementaires du livre III du code de
l'éducation [Vyhláška č. 2006-583 z 23. května 2006 o nařízených opatřeních knihy III školského
zákona].
Loi n° 2005-380 du 23 avril 2005 d’orientation et de programme pour l’avenir de l’école [Zákon
č. 2005-380 z 23. dubna 2005 o orientaci a programu pro budoucnost školy].
65
Itálie
Decreto del Presidente della Repubblica, DPR 20 marzo 2009, n. 89 [Vyhláška prezidenta republiky,
DPR z 20. března 2009, 89].
Decreto del Presidente della Repubblica, DPR 22 giugno 2009, n. 122 [Vyhláška prezidenta republiky,
DPR z 22. června 2009, č. 122].
Decreto legislativo, D.Lgs. 19 febbraio 2004, n. 59 [Legislativní vyhláška, D.Lgs. z 19. února 2004,
č. 59].
Legge 28 marzo 2003, n. 53 [Zákon z 28. března 2003, č. 53].
Legge 30 ottobre 2008, n. 169 [Zákon ze 30. října 2008, č. 169].
Kypr
Κ.Δ.Π. 310/1990 Οι περί Λειτουργίας των Δημόσιων Σχολείων Μέσης Εκπαίδευσης Κανονισμοί του
1990 και οι τροποποιητικοί Κανονισμοί Κ.Δ.Π. 311/2005 και Κ.Δ.Π. 590/2005 του 2005. [Správní zákon
č. 310/1990 se změnami č. 311/2005 a správní zákon č. 590/2005 o veřejných středních školách
(všeobecné a odborné školy)].
Κ.Δ.Π. 225/2008 Οι περί Λειτουργίας των Δημόσιων Σχολείων Δημοτικής Εκπαίδευσης Κανονισμοί του
2008 [Správní zákon č. 225/2008 o veřejných základních školách (mateřské školy, primární školy a
speciální školy)].
Lotyšsko
LR Ministru kabineta 2005.gada 1.novembra noteikumi Nr. 822 „Noteikumi par obligātajām prasībām
izglītojamo uzņemšanai un pārcelšanai nākamajā klasē vispārējās izglītības iestādēs (izņemot
internātskolas un speciālās izglītības iestādes) [Nařízení č. 822 kabinetu ministrů Lotyšské republiky
přijatý 1. listopadu 2005 o zajišťování povinných požadavků pro zápis a postup žáků do dalšího
ročníku ve všeobecně vzdělávacích institucích (vyjma internátních škol a zařízení poskytujících
speciální vzdělávání)].
Vispārējās izglītības likums [Všeobecný školský zákon] 10/06/1999.
66
Bibliografie
Litva
Lietuvos Respublikos švietimo įstatymo pakeitimo įstatymas [Zákon doplňující školský zákon Litevské
republiky] 17/06/2003.
Nuosekliojo mokymosi pagal bendrojo lavinimo programas tvarkos aprašas [Nařízení Ministerstva
školství a vědy o postupech při konsekutivním vyučování v souladu s kurikulem pro všeobecné
vzdělávání] 05/04/2005.
Priėmimo į valstybines ir savivaldybių bendrojo lavinimo, profesinę mokyklą bendrųjų kriterijų sąrašas
[Nařízení Ministerstva školství a vědy o seznamu všeobecných kritérií pro vstup žáků do státních a
obecních škol poskytujících všeobecné a odborné vzdělávání] 25/04/2004.
Vaiko brandumo mokytis pagal priešmokyklinio ir pradinio ugdymo programas įvertinimo tvarkos
aprašas [Nařízení Ministerstva školství a vědy o postupech při hodnocení zralosti dítěte pro předškolní
a preprimární vzdělávání] 29/10/2005.
2009–2011 metų bendrasis pradinio ugdymo programos ugdymo planas [Nařízení Ministerstva
školství a vědy o všeobecném vyučovacím plánu pro primární vzdělávání pro období 2009–2011]
18/05/2009.
2009–2011 metų pagrindinio ir vidurinio ugdymo programų bendrieji ugdymo planai [Nařízení
Ministerstva školství a vědy o všeobecném vyučovacím plánu pro základní a sekundární vzdělávání
pro období 2009–2011] 15/05/2009.
Lucembursko
Loi du 6 février 2009 relative à l'obligation scolaire [Zákon o povinném vzdělávání z 6. února 2009].
Loi du 6 février 2009 portant organisation de l'enseignement fondamental [Zákon z 6. února 2009
o organizaci základního vzdělávání].
Règlement grand-ducal du 14 juillet 2005 déterminant l'évaluation et la promotion des élèves de
l'enseignement secondaire technique et de l'enseignement secondaire, [...] modifié par le règlement
grand-ducal du 1er septembre 2006 [Nařízení velkovévodství ze 14. července 2005 zavádějící
hodnocení a postup žáků v odborném sekundárním vzdělávání a sekundárním vzdělávání, […]
změněné nařízením velkovévodství z 1. září 2006].
Règlement grand-ducal du 6 juillet 2009 déterminant les modalités d'évaluation des élèves ainsi que le
contenu du dossier d'évaluation [Nařízení velkovévodství ze 6. července 2009 zavádějící způsoby
hodnocení i obsah složky pro hodnocení].
67
Maďarsko
1993. évi LXXIX. törvény a közoktatásról [Zákon o veřejném vzdělávání č. LXXIX z roku 1993].
11/1994. (VI. 8.) MKM rendelet a nevelési-oktatási intézmények működéséről [Ministerská vyhláška
č. 11 z roku 1994. (VI. 8.) o provozu vzdělávacích institucí].
Malta
Education Act Chapter 327 of the Laws of Malta [Školský zákon, kapitola č. 327 zákoníku Malty].
Letter Circular from the Directorate for Quality and Standards in Education, to all Heads of State
Primary Schools and Sections regarding Annual Examinations 2010, 21 April 2010 [Oběžník
Ředitelství pro kvalitu a standardy ve vzdělávání všem ředitelům státních primárních škol a sekcí
o výročních zkouškách 2010, 21. dubna 2010].
Nizozemsko
Wet op het Primair Onderwijs [Zákon o primárním vzdělávání] 1985.
Wet op het Voortgezet Onderwijs [Zákon o sekundárním vzdělávání] 1968, změněný v roce 1998.
Rakousko
Bundesgesetz über die Ordnung von Unterricht und Erziehung in den im Schulorganisationsgesetz
geregelten Schulen (Schulunterrichtsgesetz 1986 – SchUG) [Federální zákon o organizaci vyučování
a vzdělávání ve školách podle školského zákona z roku 1986].
Polsko
Ustawa o systemie oświaty z dnia 7 września 1991 r (z późniejszymi zmianami) [Školský zákon ze
7. září 1991 (s pozdějšími změnami)].
Rozporządzenie Ministra Edukacji Narodowej z dnia 30 kwietnia 2007 w sprawie warunków i sposobu
oceniania, klasyfikowania i promowania uczniów i słuchaczy oraz przeprowadzania sprawdzianów i
egzaminów w szkołach publicznych (z późniejszymi zmianami). [Nařízení ministra národního
vzdělávání z 30. dubna 2007 o podmínkách a metodách hodnocení žáků, známkování a postupu
žáků, jakož i o organizaci zkoušek a testů ve veřejných školách (s pozdějšími změnami)].
Portugalsko
Despacho Normativo n.º 1/2005 de 5 de Janeiro [Legislativní vyhláška č. 1/2005 z 5. ledna].
Despacho Normativo n.º 50/2005 de 9 de Novembro [Legislativní vyhláška č. 50/2005 z 9. listopadu].
Despacho Normativo n.º 18/2006 de 14 de Março [Legislativní vyhláška č. 18/2006 ze 14. března].
Despacho n.º 13170/2009 de 4 de Junho [Vyhláška č. 13170/2009 ze 4. června].
68
Bibliografie
Rumunsko
Regulamentul de organizare şi funcţionare a unităţilor de învăţământ preuniversitar, aprobat prin
Ordinul M.Ed.C. nr. 4925/08.09.2005 [Nařízení o organizaci a provozu škol schválené nařízením
ministra školství a výzkumu č. 4925/08.09.2005].
Slovinsko
Zakon o osnovni šoli [Zákon o základní škole] 1996, poslední změna v roce 2007.
Slovensko
Metodický pokyn č.7/2009-R na hodnotenie žiakov základnej školy.
Vyhláška Ministerstva školstva Slovenskej republiky č. 320/2008 Z.z o základnej škole.
Zákon č. 245/2008 o výchove a vzdelávaní (školský zákon) a o zmene a doplnení niektorých zákonov.
Finsko
Perusopetuslaki / Lag om grundläggande utbildning (1998/628) [Zákon o základním vzdělávání]
(1998/628).
Švédsko
Den nya skollagen – för kunskap, valfrihet och trygget (Prop 2009/2010:165) [Nový školský zákon –
o vědomostech, výběru a bezpečnosti (vládní zákon 2009/10:165)].
Skollagen [Školský zákon] 1985.
Spojené království – Anglie a Wales
Education Act 1996 [Školský zákon 1996].
Spojené království – Severní Irsko
Education Reform (Northern Ireland) Order 1989 [Reforma vzdělávání (Severní Irsko), nařízení 1989].
Spojené království – Skotsko
Education (Scotland) Act 1980. [Školský zákon (Skotsko) 1980].
Island
Lög um grunnskóla [Zákon o povinné škole] 2008.
69
Lichtenštejnsko
Schulgesetz vom 15. Dezember 1971 (SchulG) [Školský zákon z 15. prosince 1971].
Verordnung vom 25. April 1995 über die Beurteilung der Kinder und deren Beförderung an der
Primarschule [Nařízení z 25. dubna 1995 o hodnocení dětí a jejich postupu v primární škole].
Verordnung vom 19. Januar 1999 über den Eintritt in den Kindergarten und in die Schule [Nařízení
z 19. ledna 1999 o přijímání do mateřské školy a (primární) školy].
Verordnung vom 23. März 1999 über den Lehrplan für den Kindergarten, die Primar- und
Sekundarschulen [Nařízení z 23. března 1999 o kurikulu mateřské, primární a sekundární školy].
Verordnung vom 14. August 2001 über den Lehrplan, die Promotion und die Matura auf der Oberstufe
des Liechtensteinischen Gymnasiums [Nařízení ze 14. srpna 2001 o kurikulu, postupu a maturitní
zkoušce na vyšší sekundární úrovni v Gymnasium].
Verordnung vom 14. August 2001 über die Aufnahme in die sowie die Promotion und den Übertritt auf
der Sekundarstufe [Nařízení ze 14. srpna 2001 o přijímání na sekundární úroveň I a o postupu do
vyššího ročníku].
Verordnung vom 18. Dezember 2001 über die besonderen schulischen Massnahmen, die
pädagogisch-therapeutischen Massnahmen, die Sonderschulung sowie den Schulpsychologischen
Dienst [Nařízení z 18. prosince 2001 o opatřeních ve speciálním školství, o terapeutických
vyučovacích metodách, o speciálním vzdělávání a o službách školního psychologa].
Verordnung vom 6. Juli 2004 über die Organisation der öffentlichen Schulen (Schulorganisationsverordnung, SchulOV) [Nařízení ze 6. července 2004 o organizaci veřejných škol (nařízení
o organizaci školy)].
Norsko
Opplæringslova - oppll. Lov om grunnskolen og den vidaregåande opplæringa (LOV-1998-07-17-61,
sist endret LOV-2010-06-25-49 fra 2010-08-01) [Školský zákon – Zákon o primárním a sekundárním
vzdělávání (Zákon č. 61 ze 17. července 1998 s pozdějšími změnami z 25. června 2010, v platnosti od
1. srpna 2010)].
Turecko
Eğitim Hareketi [Školský zákon] 27/8/2003.
Ilkogretim Kurumlari Yonetmeligi [Nařízení o primárních školách] 1997.
70
GLOSÁŘ
Kódová označení zemí
EU/EU-27
BE
Evropská unie
Belgie
NL
Nizozemsko
AT
Rakousko
PL
Polsko
BE fr
Belgie – Francouzské společenství
PT
Portugalsko
BE de
Belgie – Německy mluvící společenství
RO
Rumunsko
BE nl
Belgie – Vlámské společenství
SI
Slovinsko
BG
Bulharsko
SK
Slovensko
CZ
Česká republika
FI
Finsko
DK
Dánsko
SE
Švédsko
DE
Německo
UK
Spojené království
EE
Estonsko
UK-ENG
Anglie
EL
Řecko
UK-WLS
Wales
ES
Španělsko
UK-NIR
Severní Irsko
FR
Francie
UK-SCT
Skotsko
IE
Irsko
IT
Itálie
CY
Kypr
LV
Lotyšsko
IS
Island
LT
Litva
LI
Lichtenštejnsko
LU
Lucembursko
NO
Norsko
HU
Maďarsko
Kandidátská země
MT
Malta
TR
Tři země Evropského sdružení
Země
ESVO/EHP
volného obchodu, které jsou členy
Evropského hospodářského prostoru
Statistické značky
:
71
Turecko
Glosář
Mezinárodní norma klasifikace vzdělávání (ISCED 1997)
Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání (ISCED) je vhodným nástrojem pro sestavování
mezinárodních statistik v oblasti vzdělávání. Zahrnuje dvě proměnné pro dvojné třídění: stupně a
obory vzdělávání. K těmto základním hlediskům přistupují hlediska doplňková, a to všeobecně
vzdělávací/odborné/předprofesní zaměření a orientace na další stupeň vzdělávání nebo na pracovní
trh. Současná verze ISCED 97 (UNESCO-UIS, 2006) rozlišuje sedm úrovní vzdělávání (ISCED 0 až
ISCED 6). Na základě empirických poznatků vychází ISCED z předpokladu, že existuje několik
hledisek, která umožňují přiřadit vzdělávací programy na jednotlivé úrovně vzdělávání. V závislosti na
dané úrovni a typu vzdělávání je nutné stanovit hierarchii hlavních a vedlejších hledisek (typické
kvalifikační předpoklady pro vstup na danou úroveň, minimální požadavky podmiňující vstup,
minimální věk, kvalifikace pedagogů atd.).
ISCED 0: Preprimární vzdělávání
Preprimární vzdělávání je vymezeno jako první stupeň organizované výuky. Probíhá ve školách či
jiných zařízeních a je určeno pro děti ve věku minimálně tří let.
ISCED 1: Primární vzdělávání
Vzdělávání této úrovně se zahajuje mezi pátým až sedmým rokem života dítěte, je ve všech zemích
povinné a zpravidla trvá čtyři až šest let.
ISCED 2: Nižší sekundární vzdělávání
Navazuje na základní vzdělávací programy předchozí úrovně, i když se výuka obvykle již více
zaměřuje na jednotlivé vyučovací předměty. Ukončení vzdělávání na této úrovni se obvykle shoduje
s koncem povinného vzdělávání.
ISCED 3: Vyšší sekundární vzdělávání
Tato úroveň většinou začíná na konci na povinného vzdělávání. Vstupní věk je většinou 15 nebo 16
let. Žáci obvykle musí mít určité vstupní kvalifikační předpoklady (dokončené povinné vzdělání) a
vyhovět dalším minimálním vstupním požadavkům. Výuka je často více zaměřena na jednotlivé
vyučovací předměty, než je tomu na úrovni ISCED 2. Typická délka vzdělávání na úrovni ISCED 3
trvá od dvou do pěti let.
72
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1.1:
Kritéria pro přijetí do prvního ročníku primárního vzdělávání (ISCED 1), 2009/10
12
Obr. 1.2:
Účastníci zapojení do rozhodování o odkladu vstupu do prvního ročníku
primárního vzdělávání (ISCED 1), 2009/10
16
Procento žáků ve věku stanoveném pro vstup do povinného primárního vzdělávání (ISCED 1),
zapsaných v preprimárním vzdělávání (ISCED 0), 2007/08
18
Obr. 2.1:
Postup v primárním vzdělávání (ISCED 1) podle platných předpisů, 2009/10
22
Obr. 2.2:
Kritéria pro opakování ročníků v primárním vzdělávání (ISCED 1), 2009/10
26
Obr. 2.3:
Úloha kvalifikovaných pedagogů v rámci školy a mimo ni v rozhodovacích procesech,
které se týkají opakování ročníků v primárním vzdělávání (ISCED 1), 2009/10
31
Obr. 2.4:
Účast rodičů v rozhodovacím procesu, který se týká opakování ročníků na primární úrovni, 2009/10
34
Obr. 2.4a:
Míra účasti rodičů
34
Obr. 2.4b:
Typy rodičovské intervence
34
Obr. 2.5a:
Procento žáků setrvávajících na preprimární (ISCED 0) a na primární úrovni (ISCED 1), 2007/08
35
Obr. 2.5b:
Odhad opakování ročníků na primární úrovni (ISCED 1), 2007/08
35
Obr. 2.6:
Podíl 15letých žáků, kteří alespoň jednou opakovali ročník
v primárním vzdělávání (úroveň ISCED 1), 2009
36
Obr. 3.1:
Kritéria pro opakování ročníků na nižší sekundární úrovni (ISCED 2), 2009/10
42
Obr. 3.2:
Omezení při opakování ročníků na nižší sekundární úrovni (ISCED 2), 2009/10
45
Obr. 3.3:
Úloha kvalifikovaných pedagogů uvnitř školy i mimo ni při rozhodování o opakování ročníků
49
Účast rodičů v rozhodovacím procesu, který se týká opakování ročníků
53
Obr. 3.4a:
Míra účasti rodičů
53
Obr. 3.4b:
Typy rodičovské intervence
53
Obr. 3.5:
Podíl 15letých žáků, kteří alespoň jednou opakovali ročník na nižší sekundární úrovni (ISCED 2), 2009
54
Obr. 3.6a:
Procento žáků setrvávajících na primární (ISCED 1) a na nižší sekundární úrovni (ISCED 2), 2007/08
55
Obr. 3.6b:
Odhad opakování ročníků na nižší sekundární úrovni (ISCED 2), 2007/08
55
Obr. 1.3:
Obr. 3.4:
73
PODĚKOVÁNÍ
VÝKONNÁ AGENTURA
PRO VZDĚLÁVÁNÍ, KULTURU A AUDIOVIZUÁLNÍ OBLAST
P9 EURYDICE
Avenue du Bourget 1 (BOU2)
B-1140 Brussels
(http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice)
Odpovědná redaktorka
Arlette Delhaxhe
Autorky
Olga Borodankova, Ana Sofia de Almeida Coutinho
Překlad do češtiny
Stanislava Brožová
Redakce českého překladu
Jana Halamová
Design a grafika
Patrice Brel
Technická koordinace
Gisèle De Lel
75
NÁRODNÍ ODDĚLENÍ EURYDICE
BELGIQUE / BELGIË
DEUTSCHLAND
Unité francophone d’Eurydice
Ministère de la Communauté française
Direction des Relations internationales
Boulevard Léopold II, 44 – Bureau 6A/002
1080 Bruxelles
Příspěvek oddělení: společná odpovědnost
Eurydice-Informationsstelle des Bundes
EU-Büro des Bundesministeriums für
Forschung (BMBF) / PT-DLR
Carnotstr. 5
10587 Berlin
und
Eurydice-Informationsstelle der Länder im Sekretariat der
Kultusministerkonferenz
Graurheindorfer Straße 157
53117 Bonn
Příspěvek oddělení: Brigitte Lohmar
Eurydice Vlaanderen / Afdeling Internationale Relaties
Ministerie Onderwijs
Hendrik Consciencegebouw 7C10
Koning Albert II – laan 15
1210 Brussel
Příspěvek oddělení: odborníci z Odboru pro vzdělávání a
odbornou přípravu: Leen Mortier, Ann Van Driessche,
Veronique Adriaens, Isabelle Erauw
EESTI
Eurydice Unit
SA Archimedes
Koidula 13A
10125 Tallinn
Příspěvek oddělení: Kersti Kaldma
Eurydice-Informationsstelle der Deutschsprachigen
Gemeinschaft
Agentur für Europäische Bildungsprogramme VoG
Postfach 72
4700 Eupen
Příspěvek oddělení: Johanna Schröder (odborník)
ÉIRE / IRELAND
Eurydice Unit
Department of Education and Science
International Section
Marlborough Street
Dublin 1
BULGARIA
Eurydice Unit
Human ReZdroj Development Centre
15, Graf Ignatiev Str.
1000 Sofia
Příspěvek
oddělení:
Reni
Rangelova
z Ministerstva školství, mládeže a vědy)
Bildung
ELLÁDA
(odborník
Eurydice Unit
Ministry of Education, Lifelong Learning and Religious
Affairs
Directorate for European Union Affairs
Section C ‘Eurydice’
37 Andrea Papandreou Str. (Office 2168)
15180 Maroussi (Attiki)
Příspěvek oddělení: Athina Plessa-Papadaki (vedoucí
odboru pro evropské záležitosti, Ministerstvo školství),
Maria Spanou (Řecké národní oddělení Eurydice)
ČESKÁ REPUBLIKA
Národní oddělení Eurydice
Dům zahraničních služeb
Na Poříčí 1035/4
110 00 Praha 1
Příspěvek oddělení: Andrea Turynová
DANMARK
ESPAÑA
Eurydice Unit
Danish Agency for International Education
Fiolstræde 44
1171 København K
Unidad Española de Eurydice
Instituto de Formación del Profesorado, Investigación e
Innovación Educativa (IFIIE)
Ministerio de Educación
Gobierno de España
c/General Oraa 55
28006 Madrid
Příspěvek oddělení: Flora Gil Traver (koordinace), Ana
Isabel Martín Ramos, Ángel Ariza Cobo (externí odborník),
Alicia García Fernández (stipendista)
76
Poděkování
FRANCE
LUXEMBOURG
Unité française d’Eurydice
Ministère de l'Éducation nationale, de l’Enseignement
supérieur et de la Recherche
Direction de l’évaluation, de la prospective et de la
performance
Mission aux relations européennes et internationales
61-65, rue Dutot
75732 Paris Cedex 15
Příspěvek oddělení: Thierry Damour
Unité d’Eurydice
Ministère de l’Éducation nationale et de la Formation
professionnelle (MENFP)
29, Rue Aldringen
2926 Luxembourg
Příspěvek oddělení: Mike Engel
MAGYARORSZÁG
Eurydice National Unit
Ministry of National ReZdrojs
Szalay u. 10-14
1055 Budapest
ÍSLAND
Eurydice Unit
Ministry of Education, Science and Culture
Office of Evaluation and Analysis
Sölvhólsgötu 4
150 Reykjavik
Příspěvek oddělení: Margrét Harðardóttir
MALTA
Eurydice Unit
Directorate for Quality and Standards in Education
Ministry of Education, Culture, Youth and Sport
Great Siege Rd.
Floriana VLT 2000
Příspěvek oddělení: Peter Vassallo (náměstek ředitele –
matematika a přírodní vědy; Oddělení pro hodnocení
vzdělávání, Odbor pro řízení kurikula a eLearning,
Ministerstvo školství, zaměstnanosti a rodiny – MEEF)
ITALIA
Unità italiana di Eurydice
Agenzia Nazionale per lo Sviluppo
Scolastica (ex INDIRE)
Via Buonarroti 10
50122 Firenze
Příspěvek oddělení: Alessandra Mochi
dell’Autonomia
NEDERLAND
KYPROS
Eurydice Unit
Ministry of Education and Culture
Kimonos and Thoukydidou
1434 Nicosia
Příspěvek oddělení: Christiana Haperi;
Odborník: Despina Charalambidou - Solomi
Eurydice Nederland
Ministerie van Onderwijs, Cultuur en Wetenschap
Directie Internationaal Beleid
IPC 2300 / Kamer 08.051
Postbus 16375
2500 BJ Den Haag
Příspěvek oddělení: Raymond van der Ree
LATVIJA
NORGE
Eurydice Unit
Valsts izglītības attīstības aģentūra
State Education Development Agency
Vaļņu street 1
1050 Riga
Příspěvek oddělení: Mudīte Reigase (odborník, Státní
centrum pro obsah vzdělávání)
Eurydice Unit
Ministry of Education and Research
Department of Policy Analysis, Lifelong Learning and
International Affairs
Akersgaten 44
0032 Oslo
LIECHTENSTEIN
ÖSTERREICH
Informationsstelle Eurydice
Schulamt
Austrasse 79
9490 Vaduz
Příspěvek oddělení: Eva-Maria Schädler
Eurydice-Informationsstelle
Bundesministerium für Unterricht, Kunst und Kultur
Ref. IA/1b
Minoritenplatz 5
1014 Wien
LIETUVA
POLSKA
Eurydice Unit
National Agency for School Evaluation
Didlaukio 82
08303 Vilnius
Příspěvek oddělení: Laima Paurienė (odborník)
Eurydice Unit
Foundation for the Development of the Education System
Mokotowska 43
00-551 Warsaw
Příspěvek oddělení: Anna Smoczyńska, Magdalena Fells
ve spolupráci s odborníky z Ministerstva národního školství
77
PORTUGAL
SUOMI / FINLAND
Unidade Portuguesa da Rede Eurydice (UPRE)
Ministério da Educação
Gabinete de Estatística e Planeamento da Educação
(GEPE)
Av. 24 de Julho, 134 – 4.º
1399-54 Lisboa
Příspěvek oddělení: Teresa Evaristo, Carina Pinto
Eurydice Finland
Finnish National Board of Education
P.O. Box 380
00531 Helsinki
ROMÂNIA
Eurydice Unit
Vocational Training & Adult Education Unit
International Programme Office for Education and Training
Kungsbroplan 3A
Box 22007
104 22 Stockholm
SVERIGE
Eurydice Unit
National Agency for Community Programmes in the Field
of Education and Vocational Training
rd
Calea Serban Voda, no. 133, 3 floor
Sector 4
040205 Bucharest
Příspěvek oddělení: Veronica - Gabriela Chirea ve
spolupráci s Gheorghe Bunescu, PhD. (profesor na
univerzitě Valahia ve městě Targoviste)
TÜRKIYE
Eurydice Unit Türkiye
MEB, Strateji Geliştirme Başkanlığı (SGB)
Eurydice Türkiye Birimi, Merkez Bina 4. Kat
B-Blok Bakanlıklar
06648 Ankara
Příspěvek oddělení: Osman Yıldırım Ugur, Bilal Aday,
Dilek Gülecyüz
SLOVENIJA
Eurydice Unit
Ministry of Education and Sport
Department for Development of Education (ODE)
Masarykova 16/V
1000 Ljubljana
Příspěvek oddělení: Barbara Kresal Sterniša,
Tatjana Plevnik (Ministerstvo školství a sportu)
UNITED KINGDOM
Eurydice Unit for England, Wales and Northern Ireland
National Foundation for Educational Research (NFER)
The Mere, Upton Park
Slough SL1 2DQ
Příspěvek oddělení: Sigrid Boyd
SLOVENSKÁ REPUBLIKA
Eurydice Unit
Slovak Academic Association for International Cooperation
Svoradova 1
811 03 Bratislava
Eurydice Unit Scotland
International Team
Schools Directorate
2B South
Victoria Quay
Edinburgh
EH6 6QQ
Příspěvek oddělení: Skotské národní oddělení Eurydice,
vláda Skotska
78
EACEA; Eurydice
Brusel: Eurydice
2011 – 80 s.
ISBN 978-92-9201-182-6
doi:10.2797/60430
Deskriptory: opakování ročníků, školní neúspěch, přijímací řízení, směrnice, postup do
vyššího ročníku, hodnocení žáků, odpovědnost, učitel, ředitel školy, školský orgán, účast
rodičů, povinné vzdělávání, primární vzdělávání, nižší sekundární vzdělávání, srovnávací
analýza, statistické údaje, Turecko, ESVO, Evropská unie
Síť Eurydice poskytuje informace o evropských vzdělávacích systémech a
o vzdělávací politice a zpracovává je
ejich analýzu. Od roku 2011 síť tvoří 37
národních oddělení se sídlem ve všech 33 zemích, které se účastní
Programu celoživotního učení EU
U (členské země EU,
EU země ESVO,
ESVO
Chorvatsko a Turecko). Činnost sítě koordinuje a řídí Výkonná agentura pro
ast v Bruselu, která navrhuje její studie a
vzdělávání, kulturu audiovizuální obla
databáze.
Síť Eurydice slouží zejména těm, kd
do se účastní politického rozhodování v
oblasti vzdělávání jak na národní,, regionální či místní úrovni, tak i v
institucích Evropské unie. Zaměřu
uje se především na to, jakou má
vzdělávání v Evropě na všech úrov
vních strukturu a jak je organizováno.
Publikace sítě Eurydice je možno rozdělit na popisy národních systémů
alýzy a na statistické údaje a ukazatele.
vzdělávání, tematické srovnávací ana
Výstupy jsou zdarma dostupné na webových
w
stránkách Eurydice nebo na
požádání v tištěné podobě.
EURYDICE
E na internetu:
http://eacea ec europ
http://eacea.ec.europ
pa eu/education/eurydice
pa.eu/education/eurydice
EC-31-10-651-CS-C
C
CS

Opakování ročníků v povinném vzdělávání v Evropě

Transkript

Podobné dokumenty

Čtrnáctidenní plán 5. ročník 5.9. – 16.9.2016

diana stará

Naziv studija: Česki jezik i književnost Ime nastavnika: Daniela

DOUBLE TRÉNINK S JANOU KONEČNOU A BÁROU JANOCHOVOU