113. Lišejníky Obtížnost - Praktický průvodce mikrosvětem

113. Lišejníky Obtížnost - Praktický průvodce mikrosvětem

Praktický průvodce mikrosvětem I.
113. Lišejníky
113. Lišejníky
Parametry úlohy
Obtížnost:
lehké
Časová náročnost:
60 minut
Materiálová náročnost:
náročné
Druh materiálu:
ostatní
Čím pozorujeme:
mikroskop i stereomikroskop
Téma:
Houby a lišejníky
Roční období:
září, říjen, listopad, prosinec, leden,
únor, březen, duben, květen, červen
MUDr. Jana Šmejkalová
Praktická lékařka, Tábor
Teoretický úvod
Lišejníky (Lichenes) jsou někdy označovány jako lichenizované houby, jsou to totiž organismy složené z houbové složky
mykobiontu (jedná se většinou o houby vřeckovýtrusé nebo stopkovýtrusé) a řasy, popř. sinice – fotobiontu. Stélky lišejníků tvoří
houbová vlákna s rozptýlenými buňkami sinic nebo řas. Oba organismy v lišejníku jsou si návzájem užitečné – jedná se o symbiotický
vztah. V některých případech žijí tyto organismy pouze v této symbióze (jejich samostatná existence mimo symbiózu není možná).
U lišejníků rozlišujeme na zákledě anatomické stavby dva základní typy stélek – homeomerickou stélku, kde je mykobiont
i fotobiont na průřezu rovnoměrně rozložen, a heteromerickou stélku rozlišenou na jednotlivé vrstvy (vrstvy korová, řasová, dřeňová,
spodní korová). Kromě těchto dvou typů se u některých lišejníků může vyskytovat i tzv. lepráriový typ stélky (lepráriové stádium),
který má podobu drobného prášku. Lepráriové stádium vytváří některé lišejníky v nepříznivých podmínkých (např. na stanovištích
s nedostatkem světla apod.).
Zajímavé je rozmnožování lišejníků. Pohlavně se může rozmnožovat pouze houba – vytváří se buď miskovité plodničky tzv.
apothecia, nebo ponořené plodničky perithecia. Miskovitá apothecia mají zralou výtrusorodou vrstvu (hymenium) široce odkrytou,
lahvicovitá perithecia mají hymenium uzavřeno v dutině, ze které se zralé výtrusy uvolňují úzkým hrdlem (ostiolem).
Nepohlavní rozmnožování umožňuje současné šíření obou symbiontů a probíhá buď rozpadem (fragmentací) stélky nebo pomocí
soredií (což jsou shluky řasových buněk obalených houbovými vlákny) nebo izidií (výrůstky na povrchu stélky, které se mechanicky
odlamují). U některých druhů lišejníků se oddělují malé částečky svrchní stélky připomínající šupinky tzv. schizidie (které slouží
zároveň jako diaspory).
Lišejníky patří k významnýcm bioindikátorům, protože jsou citlivé na čistotu ovzduší. Nejnáročnější jsou lišejníky s provazcovitou
a keříčkovitou stélkou, méně náročné jsou lišejníky lupenité, největší znečistění snášejí lišejníky korovité. V silně znečistěných
oblastech se lišejníky nevyskytují – hovoříme o lišejníkové poušti.
© 2010 Občanské sdružení Ve škole i mimo ni
1/3
http://mikrosvet.mimoni.cz
Praktický průvodce mikrosvětem I.
113. Lišejníky
Materiál
Stélky větvičníku článkovaného (Evernia divaricata), dutohlávky (Cladonia sp.), pukléřky (Cetraria sp.), terčovky (Hypogymnia
sp.), terčníku zedního (Xanthoria parietina), větvičníku slívového (Evernia prunastri) nebo terčovky otrubčité (Pseudoevernia
furfuracea), lepráriové stádium lišejníku.
Pomůcky
Stereomikroskop (binokulární lupa), mikroskop, žiletka, preparační jehla, skalpel, Petriho misky, podložní a krycí sklíčko, filtrační
papír, kapátko, barvivo cottonová modř.
Úkoly
1. Pozorování stavby stélek různých rodů lišejníků
Na Petriho misky položte stélky různých rodů lišejníků a pozorujte pod stereomikroskopem jejich stavbu. Určete, o jaký typ stélky
se jedná, a zjednodušeně je zakreslete.
2. Pozorování stavby stélky dutohlávky
Na Petriho misku položte stélku dutohlávky. Všimněte si její stavby. Ze stélky uvolněte jednu ze vzpřímených nálevkovitě
rozšířených částí (jde o tzv. podetium = dutý kmínek) a rozřízněte ji podélným řezem. Pozorujte jeho stavbu pod stereomikroskopem a
zjednodušeně zakreslete.
3. Pozorování apothecia terčníku
Prohlédněte si vybranou miskovotou plodničku (apothecium) terčníku pod stereomikroskopem a zakreslete. Potom žiletkou
rozřízněte plodničku podélným řezem a opět proveďte nákres. Z vybrané plodničky terčníku připravte mikroskopický preparát –
rozřízněte mističku apothecia na půl a z jedné poloviny vytvořte žiletkou tenký řez. Řez nemusí zasahovat plodničku po celé šíři, stačí
malý kousek z okraje plodničky. Řez přeneste do kapky vody na podložním sklíčku, přikryjte krycím sklíčkem a pozorujte. Zdařilý
preparát obarvěte cottonovou modří. K jedné straně krycího sklíčka kápněte kapku barviva a k druhé přiložte filtrační papír a
odsávejte vodu z preparátu. Pokud se preparát podsátím dostatečně neprobarví, nadzvihněte opatrně růžek krycího skla a přikápněte
ještě kapku barviva na preparát. Nechte cca 2 – 3 minuty probarvit a pozorujte. Stavbu plodničky zakreslete.
4. Řez stélkou větvičníku slívového (popř. terčovky otrubčité)
Na Petriho misku položte stélku větvičníku, žiletkou nebo skalpelem nařezejte co nejtenčí řezy stélkou. Vyberte ten nejtenčí,
vložte ho do kapky vody na podložní sklíčko, přikryjte krycím sklíčkem a pozorujte pod mikroskopem. Pokuste se rozlišit „řasovou“ a
„houbovou“ část lišejníku, stavbu stélky zjednodušeně zakreslete.
5. Pozorování leprariového stádia lišejníku v mikroskopickém preparátu barveném cottonovou modří
Z „moučnatého“ povlaku – tzv. leprariového stádia seškrábněte pomocí preparační jehly několik zrnek tohoto povlaku a přeneste
je na podložní sklíčko do kapky vody, přikryjte krycím sklíčkem a pozorujte. Zakreslete vlákna houby a buňky řasy nebo sinice v jejich
vzájemném uspořádání. Preparát můžete ještě dobarvit cottonovou modří (zvýrazní se hyfy houby) – postup barvení je popsán
v úkolu 2.
Výsledky pozorování
U makroskopického pozorování lišejníkových stélek si všimneme jejich různorodého zbarvení a morfologické stavby. Podle
způsobu přichycení k podkladu rozdělíme pozorované lišejníky na ty s lupenitou stélkou – terčník a terčovka – jejichž okraje stélky jsou
volné a laločnaté, rozprostřené do plochy a na rubové straně okrajů stélky terčovky jsou zřetelné kuličky – soredie, které slouží
k nepohlavnímu rozmnožování a na ty s keříčkovitým typem stélky – pukléřka, větvičník – jež přirůstají k podkladu jen v jednom místě.
Stélka větvičníku provazcovitého je někdy označovaná jako provazovitý typ, stejný má např. provazovka (Usnea sp.).
Většina druhů rodu dutohlávka (Cladonia sp.) má stélku, kterou nazýváme dvojtvará. Tato stélka má dvě výrazně odlišné části –
přízemní (obvykle laločnatá), která bývá přitisknuta k podkladu, a vztyčenou, kterou tvoří až několik centimetrů vysoké duté
kmínky – podetia. Podetia mohou být v horní části pohárkovitě rozšířená a uzavřená blanou. Ve vrcholových částech podetií se
vytvářejí apothecia, sloužící k pohlavnímu rozmnožování. Na řezu podetiem dutohlávky pozorujeme, že vrcholová část je skutečně
dutá (odtud název dutý kmínek). Na okraji pohárkovitě rozšířeného dutého kmínku vidíme tmavě fialové plodničky (apothecia).
Na mikroskopickém preparátu plodničky terčníku lze rozlišit řasovou a houbovou část, které se podílejí na stavbě báze apothecia.
Pozorujeme také výtrusorodou vrstvu s řadou vřecek.
Řez stélkou větvičníku slívového ukazuje tmavou svrchní korovou vrstvu, pod ní leží vrstva s fotobiontem (řasou) – shluky jasně
zelených řas jsou na preparátu dobře viditelné – následuje dřeň, ve které se nacházejí houbová vlákna, a opět tmavá spodní korová
vrstva. Lepráriové stádium lišejníku je demonstrováno jako nativní preparát i jako preparát barvený cottonovou modří, která zvýrazní
houbová vlákna.
© 2010 Občanské sdružení Ve škole i mimo ni
2/3
http://mikrosvet.mimoni.cz
Praktický průvodce mikrosvětem I.
113. Lišejníky
Obrazová dokumentace
Lišejníky (Lichenes sp.) – Stavba stélky – různé typy. Stereomikroskop model SZS 1002-T ZOOM;
objektiv – zoom 0,7 – 1,5/okulár 10 + Nikon Coolpix L20
A – provazovitá stélka – větvičník provazcovitý; B; C – keříčkovitá stélka – dutohlávka; D – keříčkovitá
stélka – pukléřka; E; F – lupenitá stélka – terčovka; G – lupenitá stélka – terčník; 1 – rubová strana
stélky s kuličkami soredií; 2 – plodnička – apotecium
Nahoře vlevo, dole vlevo a uprostřed: Dutohlávka (Cladonia sp.) – Stavba dutého kmínku; Nahoře
vpravo, dole vpravo: Terčník zední (Xanthoria parietina) – Stavba apothecia. Stereomikroskop
model SZS 1002-T ZOOM; objektiv – zoom 0,7 – 1,5/okulár 10 + Nikon Coolpix L20
A; B; C – stavba dutých kmínků (podetií) dvojtvaré stélky; D; E – stavba apotecia; 1 – dutý kmínek; 2 –
nálevkovitě rozšířená horní část dutého kmínku; 3 – zubatý okraj; 4 – plodnička – apotecium; 5 – blána
uzavírající dutý kmínek; 6 – dutina; 7 – miskovitá plodnička – apotecium; 8 – výtrusorodá vrstva; 9 –
okraj apothecia
Vlevo: Větvičník slívový (Evernia prunastri) – Řez stélkou. Vitální preparát ve vodě. Vpravo nahoře:
Terčník zední (Xanthoria parietina) – Řez apotheciem). Vitální preparát barvený cottonovou modří.
Mikroskop LP 3012-T; objektiv 20/okulár 10 + Nikon Coolpix L20. Vpravo dole: Lišejníky (Lichenes sp.)
– Leprariové stádium. Vitální preparát barvený cottonovou modří. Mikroskop LP 3012-T; objektiv
40/okulár 10 + kamera CMOS 2
A – řez stélkou; B – řez plodničkou; C; D – lepráriové stádium; 1 – svrchní korová vrstva; 2 – buňky
řasy; 3 – dřeň; 4 – houbové hyfy; 5 – spodní korová vrstva; 6 – výtrusorodá vrstva; 7 – vřecka
© 2010 Občanské sdružení Ve škole i mimo ni
3/3
http://mikrosvet.mimoni.cz