2007 ČEKÁ NÁS LÉTO A NOVÝ KNĚZ

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
7-8
2007
ČEKÁ NÁS LÉTO A NOVÝ KNĚZ
Tak tu opět máme prázdninové dvojčíslo Natanaela (dříve
nota bene), na jehož přípravu jsem se opravdu těšil. Vždyť pro
kantory i studenty (a já byl donedávna obojím) je čas dozrávajících
třešní ideální. S čistou hlavou jsem tedy prošel „natanaelský archiv“
a mohu jen doufat, že navýšená porce čtení milé farníky potěší, poučí
i pobaví.
Tento Natanael je výjimečný také tím, že jeho příprava
probíhala v posledních dnech působení patera Součka v Kyjích a na
Černém Mostě. Drtivá většina z nás je zarmoucena, nic ovšem
nenaděláme. Nechci být příliš patetický, a tak jenom: Veliké Pán
Bůh zaplať za Vaše ryzí kněžství, které nám tolik pomáhalo na
cestě do Pánova domu, otče Ladislave! V našich srdcích a
modlitbách zůstáváte, rádi Vás budeme, byť už jen příležitostně,
vídat i v budoucnosti.
Nový správce našich farností bude mít bezpochyby na co
navazovat a co rozvíjet. Modleme se za něj a snažme se mu jeho
poslání co nejvíce usnadnit. Do zářijového čísla bychom s ním rádi
připravili rozhovor, snad se to podaří.
O budoucnosti farního měsíčníku i o ledačems jiném si se
mnou popovídal můj dávný přítel a zodpovědný grafik, Pavel Fiala.
Přepis našeho rozhovoru najdete uvnitř časopisu.
Rád bych ještě poděkoval všem obětavým přispěvatelům,
kteří udržují rozšířený Natanael při životě.
I jejich jménem přeji všem požehnané léto!
Petr Střešňák
2 │ Spiritualita
White Eagle – Klidná mysl
Inspirativní myšlenky ze své oblíbené knížky nám poskytla paní Eva Loudilová.
Čtenářům Natanaela předkládáme jejich zhutněný výběr.
I.
… Milovat znamená žít v Bohu. Milování je činnost v Bohu, čímž každá
myšlenka a jednání se nachází v Bohu – ne ve světě…
… Kráčejte denně s dětskou vírou v srdci, držíce se ruky svého Mistra…
…“Bděte a modlete se“ nejsou marná slova. Dělejte to, o čem víte, že je
správné…
… Síla, která se dostaví, když si srdce oblíbilo Boha, může změnit
negativní v pozitivní, temnotu ve světlo…
… V každé době si udržujte v srdci myšlenku na přítomnost Krista. Vy, kdo
jste Jeho učedníci se musíte vždy snažit nalézt uprostřed davu místo klidu
a mírnosti, nejen v samotě svého pokojíčku…
II.
… Moudrý člověk se nehádá, neprotestuje a klidně kráčí po své cestě,
s pouhou starostí naučit se jít ve stopách svého Mistra…
… Musíte se sami snažit dopracovat sebeovládání…
… Cesta učedníkova: Mluvte málo; milujte silně; nesuďte nikoho; usilujte o
vše, co je čisté a dobré – a neztrácejte vytrvalost…
III.
… Nesuďte podle toho, co vidíte na povrchu, ale rozvíjejte svůj vnitřní
zrak…
… Když hrozí nebezpečí že budete zahlceni emocemi, jenom odpusťte a
vše bude odpuštěno, a Bůh vám, děti, požehná…
… V přítomnosti Ježíše Krista mizí zloba a rozmrzelost, jste naplněni
klidem, přemoženi úctou a láskou…
IV.
… Mír a uzdravení spočívají v Božím srdci. Žijte v srdci Božím – tam není
žádný strach…
… Žijte poklidně v Bohu. Každé ráno při probuzení a každý večer před
spaním vysílejte zamyšlení k Svatému Vznešenému Bohu…
3 │ Spiritualita
V.
… Neexistuje nic důležitějšího než udržovat Kristovo světlo hořící ve svém
nitru…
… Snažíte-li se vzkřísiti Krista v sobě, pomáháte tím vzkřísit celé lidstvo…
… Držte své nohy na zemi, ale zvedněte svou tvář k nebesům…
… Aby láska mohla přiměřeně sloužit, musí duše učinit určité oběti. Musí
dojít k obětování tužeb a sobectví…
… Pracujte ruku v ruce s Bohem a buďte vděčni za každou příležitost
sloužit, která je před nás postavena…
VI.
… Moudrost se dostaví k těm, kde jsou klidní a ztišení v duchu, k těm, kdo
slouží Hospodinu. Pomocí stále rostoucí lásky v srdci zmoudříte…
… Všechno se děje v pravou chvíli. Je to přijatelná chvíle Hospodinova…
VII.
… Když s opravdovostí vysíláte myšlenku lásky a světla, obklopujete se
sami světlem – co dáváte, to obdržíte…
VIII.
… Jste-li si vědomi toho, že jste byli vzpurní, požádejte pokorně o
odpuštění a buďte nadále laskaví a milující. Snažte se vyrůst do Kristovy
dospělosti…
IX.
… Věci nevycházejí vždycky tak, jak jste si představovali, ale musíte si
vždy v srdci udržovat vědomí, že Boží cesta je ta pravá cesta…
4 │ Zdraví
JAK TO BYLO
Zaručená zpráva o vývoji zdravé výživy a životního stylu, jak nám ji poskytla
paní doktorka Radová
Na počátku pokryl Bůh zemi brokolicí, květákem a špenátem, zelenou, žlutou a
červenou zeleninou všeho druhu, aby muž a žena mohli žít dlouho a zdravě:
A Satan stvořil Algidu a Rafaelo. A zeptal se: ještě pár horkých višní k té
zmrzlině?
A muž odpověděl: Ano, rád.
A žena poznamenala: Mně prosím ještě horkou vafli se šlehačkou.
A tak každý nabral 5 kilo.
A Bůh stvořil jogurt, aby si žena mohla uchovat figuru, která se muži tak líbila.
A Satan stvořil z pšenice bílou mouku a z řepy cukr a zkombinoval je. A žena
změnila svou konfekční velikost z 38 na 46.
I řekl Hospodin: Zkuste můj čerstvý okurkový salát.
A Ďábel k tomu stvořil dressing a česnekový toast jako přílohu. A mužové a ženy
si po tomto požitku povolili pásky alespoň o l dírku.
Bůh ale vyhlásil: Dal jsem vám přece čerstvou zeleninu a olivový olej na ni!
A Satan stvořil malé briošky a Camembert, humrové chlebíčky a kuřecí prsíčka na
másle, k čemuž bylo již třeba druhého talíře. A hladina cholesterolu lidstva
stoupala k nebesům.
A tak Hospodin stvořil běžecké boty, aby jeho děti ztratily nějaké to kilo.
A Satan stvořil kabelovou televizi s dálkovým ovládáním, aby se člověk nemusel
obtěžovat přepínáním.
A mužové a ženy se smáli a plakali před blikající obrazovkou a počali se odívat do
strečových dresů.
Na to Bůh stvořil brambory s nízkým obsahem tuku a bohaté na draslík a další
cenné látky.
A Satan odstranil zdravou slupku a vnitřek rozdělil na plátky, které pak smažil ve
zvířecím tuku a poprášil spoustou soli a člověk získal dalších pár kilo navíc.
Pak Hospodin vynalezl libové maso, aby jeho děti nemusely zpracovávat tolik
kalorií a přitom se zasytily.
A ďábel stvořil McDonald´s a Cheesburger za 99 centů…
A Lucifer se zeptal: Hranolky?
A člověk odpověděl: Jasněextra velkou porci s
majonézou!
A čert řekl: Tak to má být.
A člověk utrpěl srdeční infarkt.
Bůh si povzdychl a stvořil
čtyřnásobný by-pass.
A Satan vynalezl státní
zdravotní pojištění.
5 │ Rozhovor
PSAVEC A UČITEL
Petr Střešňák se narodil „okupačního léta“ r.1968 v Praze.
Absolvoval průmyslovku, po revoluci dálkově Katolickou
teologickou fakultu UK a docela nedávno zakončil i studia na PF
UK. Je ženatý, má dva syny (15 a 13 let). Vykonává kantorské
povolání, na lehoveckém učilišti učí češtinu a občanskou nauku. I
když se před dvěma lety přestěhoval na opačný konec Prahy, duší a
občas i tělem zůstává kyjským farníkem.
Deset let jsi bydlel na
Černém Mostě. Jak jsi se tam
ocitl a jak na tu dobu
vzpomínáš?
Několik jsme s rodinou
„kočovali“
po
různých
vypůjčených bytech, a tak je
jasné, že jsem byl nesmírně
šťastný, když nám magistrát
přidělil byt na Černém Mostě.
Zapustil jsem tam hluboké
poznal
nejrůznější
kořeny,
zařízení, oblíbil si okolí, měl
blízko do práce … I ten
dvougenerační byt byl moc
hezký, jenže příliš drahý.
Co Tvá rodina a víra?
Vzpomínám, jak před lety tví
synci sbírali ceny v celoroční
biblické soutěži …
Také si to pamatuji. Má žena
je takový ten věřící, co
nepotřebuje
bibli,
svátosti,
církev. A kluci jsou v tomto
smyslu po mamince. Filozoficky
se to myslím dá nazvat deismem.
Se svou katolickou identitou
jsem tedy v menšině, na což
jsem
koneckonců
zvyklý.
Vskutku není snadné být doma
prorokem, ale mohu doufat, že s
tím třeba pomůže Duch svatý.
Jaká vlastně byla tvoje cesta
k víře?
Zdánlivě přímá, nicméně
kostrbatá. Moje příbuzenstvo
bylo vesměs katolické, ale jaksi
„znormalizované“. Z dětství si
vybavuji tu zvláštní dualitu:
v neděli koukám v kostele na
Brandlovu křížovou cestu a
v pondělí ve škole na plakát
s Leninem, který velí útoku na
Zimní palác; příbuzní tvrdí, že je
třeba věřit v Boha, ale že to
nemám ve škole říkat. Nic moc
nakažlivého. V sedmnácti jsem
odmítl biřmování, šla jenom
sestra a sestřenice. Ale po vojně
jsem si svátost křesťanské
6 │ Rozhovor
dospělosti zařídil sám. Zjišťoval
jsem, že lidé, kteří mě inspirují
(často tátovi přátelé) jsou věřící.
Pomohly i různé knihy. A
samozřejmě Boží milost.
V roce 1995 jsi absolvoval
KTF UK. Co ti ta studia dala?
Řekl bych, že základní
rozhled po teologických oborech
a VŠ diplom. A potom lásku
k církvi. Možná to zní divně –
ale říká se, že když něco
neznáme, nemůžeme to milovat.
Že se mnoho katolíků chová hůř
než bezvěrci, je prostě smutná
pravda. Proč se k nim tedy
hlásit? Během těch studií jsem si
pořádně uvědomil, že Ježíš
Kristus církev chtěl, i když
věděl, co bude zač, že je v ní
reálně přítomný, že církev
nejsou jen ti faráři a papež a
podivná masa lidu, ale také
moudří
vesničané,
geniální
umělci, podivuhodní misionáři,
fascinu-jící světci …
Jak jsi během studií vnímal
rozporuplné názory na Kat.
teologickou fakultu?
Já to tenkrát moc nevnímal,
ty spory „vybublávaly“ pomalu.
Vím, že prof. Halík v jedné své
knize označil úroveň tehdejšího
dálkového studia za skandální.
7 │ Rozhovor
K tomu bych ale podotkl dvě
věci. Hodně z těch prvních
studentů se v dobách totality
teologií zabývalo a v církvi
dávno působilo, za normálních
okolností
by
už
dávno
promovali. A pak – dnes je na
trhu tolik publikací, že to
odborníci stěží registrují. Na
začátku 90. let jsme ale byli
velmi vděčni obětavcům, kteří
přepsali, namnožili a za režijní
cenu
nabízeli
zpracované
přednášky.
Myslím, že KTF UK dnes
funguje dobře; změny, které na
ní proběhly, pokládám za
správné.
Po dálkovém studiu a práci
v pražském metru jsi začal
pracovat ve školství. Co bys řekl
o současné mladé generaci?
Žádná sláva. Ale je třeba si
uvědomit, že žádná generace
nevyrůstá izolovaně. Mládež je
ve školách, a to, co ji tak mocně
ovlivňuje
(filmové
násilí,
nechutné reklamy apod.) je
dílem dospělých. Já si vlastně
necením žádné generace. Staří
lidé mi většinou připadají málo
moudří, teenageři zase málo
nároční k sobě samým, pohodlní,
bez ideálů. A ta naše střední
generace pragmatických egoistů,
co se občas dojímají písněmi
Honzy Nedvěda? Škoda slov.Ale
samozřejmě napříč generacemi
existuje řada lidí, kterých si
skutečně vážím.
Je něco, co tě ještě od tvých
žáků překvapí?
Ano, když jsou dochvilní,
pozorní a vlídní.
Lze na učilišti evangelizovat?
Sotva. Jenže to je dnes těžké
prakticky všude.
Teď z jiného soudku: Píšeš
poezii, písničky, drobné prózy i
různé publicistické články, kdy
už se konečně tvá tvorba
dostane do širšího povědomí?
Podívej, každý rok vychází
v Čechách přes 15 000 knižních
titulů. Kdo se v tom může
vyznat? Já jsem moc rád, že
jsme rozjeli tu naši „levnou“
edici Alpa. Mám svých pár
desítek čtenářů a třeba to někdy
někdo „objeví“. Určitě se
soustředím spíš na kvalitu těch
textů než na „literární věhlas“.
Taky už mi není dvacet …
Čtenáři Kat. týdeníku si
mohli všimnout, že občas
publikuješ v Perspektivách. Jak
tato spolupráce probíhá?
8 │ Rozhovor
Perspektivy mám opravdu
rád. K té spolupráci mě před
několika lety vyzval Petr Příhoda
a funguje jednoduše, ideálně;
když mám čas od času v hlavě
námět, který by se do Perspektiv
mohl hodit, tak ho prostě v klidu
zpracuju a pošlu. Na redakci je,
zda můj příspěvek otisknou.
Většinou tomu tak je.
V současnosti
zastupuješ
Martu Höferovou ve funkci
šefredaktora N.n.b. Jak vidíš
jeho budoucnost?
Slíbil jsem, že budu na
Natanael dohlížet, než se Marta
vrátí z Anglie a rád bych to
splnil. Ovšem je pravda, že
situace se dost změnila. K té
nevýhodě, že bydlím mimo farní
region, přibyla skutečnost, že se
loučí pater Souček. Za „jeho
časů“ jsem vnímal důvěru i
vděk, takže mě (ale klidně mohu
říct nás) práce pro N.n.b. těšila.
Natanael (už bez toho „nota
bene“) může v zásadě dál každý
měsíc vycházet, pokud budou
tvůrci a souhlas nového kněze.
Když to shrnu, tak v této chvíli
je možné cokoli: nové impulsy,
údržba i zánik.
Pamatuji tě jako fotbalistu
dorostu Bohemians a samouka
na kytaru. Co dnes tvé záliby?
Vlastně stejné. Fotbal mám
pořád rád a třeba se ještě vrátím
od televize na hřiště. Baví mě i
ty písničky a brnkání. Protože
nejsem skutečný muzikant, je to
pro mne záliba. Čtení knih nebo
psaní beru spíše jako práci, když
už jsem ten učitel a psavec.
Je něco, na co jsi ve svém
životě opravdu pyšný?
Ne.
Abychom neskončili negativní odpovědí, je něco, zač se
opravdu stydíš?
Zajisté, ty starý rýpale.
připravil P.Fiala
9 │ Poezie
Mí vrstevníci už maj plešky
Hospodář vede ze stáje
a jezdí auty na chaty.
Já jako exot chodím pěšky,
odrbaný a vlasatý.
kobylku černou do ohrady;
opravdu pěkná, pěkná je
– ostatně jako všechno tady.
Mí vrstevníci už maj konta
a vykřikujou c´ est la vie!
Připomínám jim mastodonta
a už se se mnou nebaví.
Slunce se kloní k obzoru
a pořád má dost síly.
Opodál v tichém hovoru
u piva chlapi z pily.
Odlišuju se, marná sláva.
Mám jen to, za co nemohu.
Jsem medvěd, který poklimbává
v závětří svého brlohu.
A hospodář mi povídá:
„Byly už v sedle vaše děti?
Je horko, navíc Florida
je březí – nikam nepoletí…“
Jenomže medvěd – to je šelma,
záhadná pro své okolí.
A rudé žilky mého bělma
– ty mohou značit cokoli.
Zvedáme děti na koně
a je mi jako v ráji.
Tím spíš, že zlaté jabloně
teď právě dozrávají.
Přiblížil se mu smrti čas,
Jo samota – to je moje,
pomodlete se prosím vás
za duši mého strýce.
Býval to vzorný pionýr
a jako svazák žil pro mír
– pak v dolech nechal plíce.
schovávat se před světem.
Zalezl jsem do pokoje
a pil kafe s fernetem.
Jo, neměl v lásce křesťany.
Když vykopli ho ze strany,
sám sobě stal se bohem.
Věřil, že svůj glanc neztrácí,
že umí dělat legraci
a že se vyzná v mnohém.
Nabíd jsem si cigaretu,
zapálil u svíčky knot.
Teď se těším z toho, že tu
není žádnej idiot.
Nikdo mi tu necpe kréda,
nikdo se mi nesměje.
Zabývám se sebou. Běda!
Jeden vůl tu přece je.
Teď s rakovinou hrtanu
spí v nemocničním županu
a nemluví, jen píše.
Žmoulá si flastr pod bradou,
má starost, že ho okradou
a pláče, i když tiše…
(Ze sbírkyPetra Střešňáka
Vězněná radost,
samizdatová edice Alpa, 2006)
10 │ Dětská stránka
Protože máme před sebou prázdniny, nejsou na této stránce hádanky a
hlavolamy, ale příběh. Hádanky budou pokračovat zase v září.
TOMÁŠ ŠPIDLÍK: BAJKY O MOUDRÉ SOVĚ – LAKOMCOVO
ZLATO
Byl jednou jeden chudý švec Izidór. Žil sám a skromně, ale ačkoli byl
šetrný, velké jmění nenashromáždil. Přesto však jednoho dne zaklepalo na
jeho dveře štěstí. Přišla zpráva o náhlé smrti bohatého strýce. Ten neměl
rodinu ani jiné příbuzné, proto připadlo celé dědictví Izidórovi. Bylo
všecko v penězích.
Není divu, že švec vícero nocí z radosti nad tou zprávou nespal. Když
pak dostal tolik peněz do rukou, zase nemohl spát ze strachu, že ho
okradou. Rozhodl se tedy, že uloží peníze do nějakého podniku, kde mu
přinesou další výtěžek. Pročpak nekoupit pole? Naše země je úrodná!
Vymyšleno, uděláno. Bylo tu sice mnoho nepříjemností se správou statku,
ale pole přinesla velkou úrodu první, druhý i třetí rok. Pro příští však
předvídali velké sucho. Aby škodě předešel, Izidór pole prodal a koupil les.
Dřevo mělo velkou cenu. Zase tedy na všem vydělal. Ale začaly nesnáze i
zde. V sousedních lesích vypukaly ohně. "Co kdyby přišly do mého?"
polekal se bývalý švec.
Postrašen prodal lesy a koupil ve městě panský dům. Tentokrát se však
pořádně spletl. Potřeboval služebnictvo, aby dům udržovalo. Izidór se třásl
hněvem, když měl platit mzdu lidem, které považoval za lenošné
darmošlapy.
Teď byl bohatý, ale byl k smrti unaven stálými starostmi. Přemýšlel,
jak najít opravdové řešení, které by spojilo obojí požadavek: zůstat
bohatým a nemít starosti o jmění. Na mysl mu přišla myšlenka, kterou
považoval za šťastnou, proto ji hned provedl. Prodal dům a všecky
neužitečné věci a za peníze nakoupil proutky z čistého zlata. Tak se všecko
bohatství vešlo do krabice.
Navrátil se do svého starého domku a krabici se zlatem uložil na půdě na
trám nad svou postelí. Tam nemohl nikdo vystoupit, leda že by použil
žebříku. Ten Izidór uvázal ke stěně venku za domem. Ostatně nikoho
nemohlo napadnout, že by bylo na Izidórově půdě zlato. Lidé s ním neměli
soucit: zbohatl, neuměl své jmění spravovat, ať tedy žije zase skrovně jako
předtím! Navenek mu projevovali soustrast a on předstíral, že pláče, ale v
duchu se smál: "Kdyby věděli!"
11 │ Dětská stránka
Ale jeho tajný smích náhle skončil. Jednoho dne, sám nevěděl proč,
odvázal žebřík a vystoupil na půdu, aby se pokochal pohledem na uložené
zlato. Byla to milost Boží prozřetelnosti, že nepadl úlekem mrtvý. Zlato
tam totiž nenašel. Bylo ukradeno. Po několik dní Izidór nespal a nic nejedl.
Myslil jenom na jedno: kdo byl zlodějem a jak ho najít? Naslouchal
kdejakému šumu, podezříval všechny, ale nikde se nic nehnulo. Okolo
domu panovalo hrobové ticho. Ale najednou zaslechl šum křídel nějakého
ptáka, který obletoval střechu domu. "Copak ten tu chce a co je mu po
mně?" pomyslel si Izidór. Vyšel ven, aby se podíval. V tom okamžiku mu
bylo všecko jasné. Byla to straka, straka zlodějka. Malým okénkem mohla
proniknout pod střechu a odnášet proutky zlata jeden po druhém. Ale kde ta
straka má hnízdo? Švec obcházel celé okolí. Občas zaslechl slabé zvuky,
jako by se mu nějaký ptačí hlas posmíval, ale nikdy nezjistil, odkud
pocházel. Co dělat? Když kradou lidé, žalujeme je u soudu. Zvířata smějí
krást beztrestně?
Izidór se dozvěděl, že zvířata teď mají krále, který mluví lidskou řečí.
Rozhodl se, že si k němu zajde a obžaluje straku z krádeže zlata. Stálo ho to
mnoho námahy, než našel, kde král zvířat bydlí, a překonal odpor zlých
strážců u jeho dveří. Ale nakonec byl přijat vlídně. Když jeho výsost král
lev uslyšel, že jde o obvyklý zlý kousek straky, zabručel nerozhodně a pak
řekl: "Kdopak mi pomůže ji chytit! Dělejte, co můžete, a zeptejte se mé
poradkyně moudré sovy. Ona létá v noci, má pronikavé oči, ona bude
vědět, co by se dalo dělat."
Najít moudrou sovu nebylo těžké. Ona stejně slyšela to, co se u krále
povědělo. Proto promluvila z jednoho stromu k Izidórovi, sotva vyšel od
krále: "Poslyš, dobrý člověče! Jdi domů a cestou nasbírej trochu kamení!
Ulož je do krabice, kde dříve byly proutky zlata!
Lakomci slouží kameny stejně dobře jako zlato. Je mu jenom k tomu,
aby měl zadostiučinění, že je jeho. Víc z toho nemá."
Sotva to řekla, sova zmizela v tmavém lese. Izidór se vrátil domů. Byl
hrozně smutný. Stal se moudřejším? Je těžké obrátit srdce lakomce.
Řešení soutěže z minulého čísla: 1. Izák, 2. Jairos, 3. Jákob, 4. Josef z
Arimatie, 5. Jericho, 6. Izmael, 7. Jób, 8.
Jókebed, 9. Jozue, 10. Jordán
Helena Kolomá
12 │ Sekty
Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů – mormoni
Vznik
Mormoni vyprávějí, že na
začátku 19. století žil v Americe, ve
státě New York, jeden chlapec, který
se jmenoval Joseph Smith. Tento
hoch se trápil nad faktem, že je na
světě mnoho církví, a nemohl se
rozhodnout, ke které z nich se
připojit. Až jednou, když už mu bylo
15 let, se mu zjevili Bůh Otec a Ježíš
a řekli, že se nemá připojovat k
žádné z existujících církví, protože
se všechny mýlí. O tři roky později
Josepha údajně navštívil anděl
Moroni, který mu řekl o knize ukryté
v zemi. Tak Smith nalezl zlaté desky
popsané egyptským písmem. Spolu s
nimi objevil i zázračné kamenné
brýle, pomocí nichž mohl desky
jednoduše číst: kdykoli se na desky
skrze tyto kameny podíval, viděl pod egyptskými hieroglyfy anglický
překlad. A tak, skryt za oponou, Joseph Smith nadiktoval tento překlad
svému příteli Oliveru Cowderymu. Jakmile vše dokončil, byly desky
vráceny andělu Moronimu a nejsou již dostupné k dalšímu zkoumání.
Překlad desek byl poprvé vydán v roce 1830 pod názvem Kniha Mormon
a v témž roce šest lidí zakládá Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů.
Ať už je pozadí vzniku této sekty jakékoli, nesporné je, že se Smithovi
podařilo shromáždit skupinu lidí, kteří byli zcela přesvědčeni o jeho
prorockém poslání a o pravosti knihy Mormon. Tito lidé se nejprve usadili
v Nauvoo ve státě Illinois. Tam se dostal Joseph Smith do konfliktu se
zákonem. Jeden z místních časopisů totiž odhalil, že Joseph Smith má více
žen. Na odplatu Joseph Smith poručil, že budova tohoto časopisu musí být
zničena. Za to byl zatčen a po nějaké době rozzuřený dav vtrhl do věznice a
Joseph byl zabit. Po jeho smrti došlo k rozdělení. Menší skupina zastávala
názor, že církev má vést Smithův syn, podstatně větší skupina se připojila k
13 │ Sekty
muži jménem Brigham Young, který svou skupinu po strastiplném pochodu
dovedl až do nynějšího státu Utah. Založili tam město Salt Lake City,
dnešní světové centrum mormonů. Dodnes je ve státě Utah asi 70 % všech
obyvatel členy mormonské církve a tato církev vše ovládá. Některá
vyprávění obyvatel nápadně připomínají období totalitních režimů: ztráta
zaměstnání při vystoupení z církve, obava mluvit s novináři o situaci ve
státě anebo alespoň snaha zůstat v anonymitě, atd.
Učení
Brigham Young jako druhý vůdce hlavní větve mormonů byl velkým
propagátorem toho, co se stalo v očích mnohých lidí jejich typickým
znakem, totiž mnohoženství, které bylo zrušeno až v r. 1890. Dále hlásal
tzv. smíření krve. Tvrdil, že k odpuštění některých hříchů nestačí krev
Ježíšovy oběti, ale je nutné, abychom za ně zaplatili vlastní krví. Proto po
některých vážných přestupcích, jako např. cizoložství, vraždě nebo sňatku s
černoškou, muž, kterému se říkalo trestající anděl, přestupníkovi prostě
prořízl hrdlo. O vzniku lidstva Young učil, že kdysi přišel na tuto Zemi
Bůh s jednou ze svých mnohých manželek a v podobě Adama založil
lidský rod. Celé toto učení je založeno na víře, že kdysi dávno byli kdesi v
kosmu rodiče, kteří měli syna. Jmenoval se Elohím a díky poslušnosti
pravému učení se po své smrti stal Bohem, dostal množství nebeských
manželek a zplodil řadu dětí. Jednoho dne došlo k rozhodnutí stvořit Zemi,
a tak Bůh svolal všechny své děti k zasedání, kde se mělo rozhodnout jak s
touto planetou naložit. Na zasedání byli přítomni i dva nejstarší synové:
Ježíš a Lucifer. Lucifer přišel s návrhem, že bude pánem Země a že donutí
všechny lidi konat dobro. S protinávrhem, aby lidé měli svobodnou vůli
rozhodnout se pro dobro nebo zlo, přišel Ježíš. O těchto návrzích se
demokraticky hlasovalo a vyhrál návrh Ježíšův. To Lucifera rozzlobilo a
přesvědčil část božích dětí, aby se vzbouřila. Za tuto vzpouru se Lucifer
stal ďáblem a ti, kteří ho podporovali, démony. Ti, kteří zůstali v tomto
sporu neutrální, se za trest stali černochy. Proto byli až do roku 1978
černoši v této sektě diskriminováni.
Mormoni dále věří, že jednou Bůh v lidské podobě navštívil Marii, aby
opatřil lidské tělo pro své duchovní dítě Ježíše. Ježíš se pak skutečně
narodil v lidské podobě. Žil na této zemi, vzal si několik manželek, (svatba
v Káni Galilejské byla jeho vlastní svatbou), měl řadu dětí (Joseph Smith
byl jedním z jeho potomků) a nakonec byl popraven a odešel do Ameriky.
Opatřit si lidské tělo nepotřeboval jen Ježíš. Mormoni věří, že Bůh v nebi
14 │ Sekty
má nespočetně manželek, s kterými plodí miliony duchovních dětí. Tyto
duchovní děti, žijící v nebi, usilují o to, aby dostaly lidské tělo, které je jim
nutné opatřit skrze pozemské rodiče. Proto jsou mormoni povzbuzováni mít
co nejvíce dětí. Děti se rodí s obsahem pigmentu v kůži podle toho, jak byli
v nebi hodní – čím hodnější v nebi, tím světlejší kůže na zemi. Snaha
duchovních dětí dostat se na Zem vyplývá z toho, že každý, kdo projde
tělesným životem, má šanci se stát bohem. Základní poučka mormonů říká:
„Čím je nyní člověk, kdysi byl Bůh, co je nyní Bůh, tím se může člověk
stát.“ Tak mormoni věří, že každý člověk bude spasen. Ale ti, kteří jsou
věrni mormonskému učení, dostanou po smrti navíc svou planetu, na které
se stanou bohy, a množství manželek, s nimiž budou plodit duchovní děti, a
tak řetěz bude pokračovat.
Několik dalších typických učení mormonů uvedu jen ve zkratce. Je to
např. zachovávání pondělí večer jako rodinného večera, povinnost mít
doma sklad potravin připravený na dva roky pro období hladu,
neodmyslitelný je i amerikocentrismus, který se projevuje jak dogmatem,
že ústava Spojených států je přímo inspirovaná Bohem, tak mimo jiné i
učením, že ráj byl v Americe, pravé náboženství bylo zjeveno právě
obyvatelům Ameriky a i Ježíš, až přijde na konci světa, bude bydlet v
Independence ve státě Missouri.
Obřady
Mormoni mají dva druhy bohoslužebných místností. Jednak jsou to
modlitebny, kde se konají pravidelná shromáždění, ale i společenské akce,
diskotéky, apod. Kromě toho mají chrámy, kterých je pouze několik desítek
na celém světě. Zajímavé je, že tyto chrámy nikde nepoužívají symbolu
kříže, i když mormoni o sobě říkají, že jsou křesťané, ale naopak zvláště
první chrámy mají ve své výzdobě pentagramy, které jsou symbolem
satanismu. Do těchto chrámů přicházejí mormoni jen ke třem obřadům:
zasvěcení, křtu a stvrzení věčného manželství. Při zasvěcení v chrámě
dostane každý mormon magické spodní prádlo, které musí nosit na holém
těle po zbytek života. Toto prádlo údajně chrání před zlem, ďáblem a
nemocemi. Sundat ho je povoleno jen zcela výjimečně. Tzv. věčný sňatek
je obřad nutný k tomu, aby se manželé mohli stát po smrti bohy. Při tomto
obřadu dostává žena tajné jméno, které zná jen ona a její manžel a kterým ji
pak manžel v soudný den vyvolá z hrobu. Pokud by ji manžel nevyvolal
nebo by jméno zapomněl, nemá žena možnost k novému životu povstat.
Křest a zasvěcení se v chrámě vysluhuje nejen pro živé, ale mormoni se křtí
15 │ Sekty
a zasvěcují zástupně i za mrtvé. Věří totiž, že každý má po smrti ještě
možnost stát se mormonem a že o to všichni zemřelí stojí. Je k tomu však
potřeba znát životopisné údaje dotyčného. A cíl mormonů není skromný:
chtějí tímto způsobem udělat mormony ze všech lidí od stvoření světa.
Proto také postavili u Salt Lake City v žulové skále podzemní
klimatizovaný archiv, který je schopný odolat i atomovému výbuchu. Tam
shromažďují údaje o zemřelých lidech z celého světa. Za ně se pak dávají
zástupně křtít. Křest kojenců a malých dětí považují mormoni za rouhání se
Bohu.
K pevně uspořádanému životu patří i následování „slov moudrosti“,
zákaz alkoholu a „horkých nápojů“ (čaj, káva), pokud nejsou doporučeny
lékařem.
Organizace
U mormonů existuje přísně centralizovaný hierarchický systém, v němž
je prezident církve živým prorokem a jeho hlas je stavěn nad biblickou
zvěst. Další v hierarchii je Rada dvanácti apoštolů, za ní následuje První
sbor sedmdesáti. Všichni dohromady tvoří v církvi hlavní autority. Ve 12
letech se může každý mužský člen mormonů stát knězem. Ženy jsou z
kněžství vyloučeny. Rozlišují se dva druhy několikastupňového kněžství. U
mormonů platí absolutní poslušnost vedení církve a prezidentu, a to i v
osobním životě (musí např. svým náboženským představeným vykazovat
své příjmy a výdaje).
připravila Blanka Ocovská
Použitá literatura:
Tomáš NOVOTNÝ, Přicházejí, Praha 1992
Odilo Ivan ŠTAMPACH, Sekty a nová náboženská hnutí, Praha 1994
K. FUNKE a kol., Malý slovník sekt, Kostelní Vydří 1998
Ronald ENROTH a kol., Průvodce sektami a novými náboženstvími, Praha 1995
16 │ Humor
Pan farář byl pozván na zabíjačku. Hospodyně ho stále
vyzývá:
„Jezte, pane faráři, jen hezky jezte!“
Po několikátém vybídnutí pan farář povídá:
„Ale vždyť já jím! Nevidíte, jak mi chutná? Už jsem měl
několik jelítek, jitrnic, polévku, báječný ovárek, prejt,
tlačenku…“
Hostitelka na to: „Pane faráři, prosím Vás, jezte! Vy nejíte, vy
žerete!“
Přijde pán s mrtvým psem v náručí za farářem a ptá se ho,
zda by mu ho nepochoval.
"To přeci nejde, my děláme obřady jen pro lidi."
"Ale pane farář, to byl můj nejlepší přítel, rodinný příslušník,
nedalo by se to nějak udělat?"
Farář na to: "Ne, ale na druhém konci dědiny, v tom statku
žije taková sekta, ti Vám ho určitě pochovají."
Pán se ptá :"A myslíte, že jim bude stačit 10.000?"
"Ale proč jste to neřekl hned, že pejsek byl katolík?"
Chlápkovi se porouchá auto zrovna před farou. Šťourá se v motoru, nemůže s
tím pohnout a přitom šťavnatě kleje. Po chvilce zevnitř
vyjde farář a říká mu: "Mladý muži, neklejte takhle.
Raději se k našemu Pánu pomodlete Otčenáš, to spíš
pomůže" Chlápek si tedy nechá poradit, poklekne a
oddrmolí Otčenáš. Pak sedne dovnitř, auto napoprvé
naskočí a odjede. Farář tak kouká za autem a říká si:
"To jsou věci."
Babička seděla na pláži, kde si její vnouček ve
slunečním kloubouku a župánku hrál s kyblíčkem a
lopatičkou a plácal bábovičky. Najednou se objevila
obrovská vlna, která nemilosrdně smetla vnoučka do
moře. Naprosto konsternovaná babička padla na kolena
a začala se modlit: "Óóó, můj Bože, prosím, vrať mi
mého vnoučka. Je to tak nevinné, bezbranné stvoření,
tak báječný chlapec, tak sladké dítko." Jako zázrakem se
přihnala další velká vlna a zanechala po sobě vnoučka přesně na původním
místě, v župánku s lopatičkou a kyblíčkem. Babička obrátila oči k
nebesům, rozhodila rukama a říká naštvaně: "Měl klobouček!"
(připravili PST a PAF)
Natanael N.B. vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 100ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů
(10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do
26.8.2007. Technicky zajišťuje: p.Fiala a p.Januš.